Issuu on Google+

Radka Denemarková Spad vady Akropolis 2012, 216 s. Stejně

jako kniha a film Hodiny si i tato divadelní hra pohrála s myšlenkou zpracovat drama s postavou Virginie Woolfové a dvou dalších žen. Místo Laury Brownové a moderní paní Dallowayové si autorka analogicky vybrala Sylvii Plathovou a milionářku madam T., inspirovanou Ivanou Trumpovou. Tyto tři ženy spojuje touha po ukončení vlastního života. Kvůli tomu přežívají v jakémsi očistci a ne mohou se dostat zpět k živým ani do nebe. Čekají na moment, kdy někdo, kdo je opravdu milova~ vykřikne jejich jméno. Přes to, jak málo náznaků lásky v díle je, je patrné, jak význačnou roli hraje. Tyto manželky a matky (Woolfová dle svých slov .rodila" své postavy) spolu musí nějak vyjít- obdobně jako u Sartra, přestože se jejich světy pozoruhodně míjejí. Každá se vyrovnává se svou minulou existencí a přemítá o svých textech. Navzájem si přehrávají klíčové momenty života, díky nimž postupně odhalují i své vnitřní, ,.spící vady". Ve zvláštní konfrontaci se zde setkává také akademičnost, umění a bulvár/prodejnost. Virginia je zastánkyní světa vědy a u_mělců, naopak děsuplnou vyprázdněnost a mělkost zpodobňuje madam T. Drama, které ve zkrácené verzi hrálo Divadlo Na zábradlí, naráží na všechny životní situace v údělu ženy-spisovatelky: mateřství, lásku i sebelásku hraničící až se sobectvím, citovou rozjitřenost a hledání svobody ve vlastním psaní. ,.Psaní přece ne ní chlad, to je energie zevnitf, která se vyřine a poleptá realitu kolem." Andrea Raušerov~


Spaci vady recenze