Issuu on Google+

( svazek I – protokol )

( protokoly )

Michal Bauer (ed.)

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

Michal Bauer (ed.)

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

svazek I ( protokol )

Michal Bauer (ed.) AKROPOLIS


Poúnorový Svaz československých spisovatelů (SČSS), nahrazující zrušené organizace typu Syndikát českých spisovatelů, Kruh moravských spisovatelů či Spolek slovenských spisovateľov, byl ustaven na svém prvním sjezdu v březnu 1949. Nejvyšším orgánem Svazu byl sjezd, který se měl konat každé tři roky, avšak nikdy za dobu existence SČSS nebylo toto usnesení naplněno. Zejména v důsledku politických událostí první poloviny 50. let bylo konání II. sjezdu několikrát odloženo; uskutečnil se až na jaře 1956, tedy po klíčovém XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž došlo k vyslovení některých kritických reflexí nedávné sovětské minulosti, mírnému poukázání na několik projevů kultu osobnosti, který byl ztotožňován s J. V. Stalinem, a alespoň částečnému uvolnění i v kulturním životě. Na rozdíl od prvního sjezdu SČSS i sjezdů následujících (III. v roce 1963 i legendární IV. v roce 1967, který bývá označován za počátek tzv. pražského jara) se ale protokoly z tohoto spisovatelského setkání dosud nedočkaly souborného knižního vydání. Edice literárního historika Michala Bauera tak poprvé zpřístupňuje všechny referáty (i nepřednesené) a diskusní vystoupení na tomto sjezdu. Východiskem pro ni se staly především stenografické záznamy uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Ty editor konfrontuje s přetisky v dobových periodikách (zejména v Literárních novinách), s interními sjezdovými brožurkami, jež obsahují hlavní referáty, a s dochovanými záznamy v archivu někdejšího Československého rozhlasu. Toto srovnání ukazuje, že v Literárních novinách byly otištěny výtahy, výňatky a cenzurované texty, takže ti literární historikové, kteří z nich vycházeli jako ze základního sjezdového zdroje/pramene, přistupovali k dějinám ve zkreslené podobě. Poprvé se tak ke čtenářům dostávají referáty a diskusní příspěvky v auten­tické podobě. Sjezd je spojován s pokusem spisovatelů o nalomení dogmatismu první poloviny 50. let, včetně vystoupení proti cenzuře a perzekuci některých spisovatelů: v tomto kontextu bývají obvykle připomínány zejména diskusní příspěvky Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta. Knihu doplňují dobové fotografie ze sjezdového jednání a fotodokumentace související se spisovatelským sjezdem, jmenný rejstřík a stať upozorňující na základní souvislosti sjezdových vystoupení. Vychází za podpory GA ČR v rámci grantového projektu: Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století.

( svazek II – přílohy )

( protokoly )

Michal Bauer (ed.)

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

Michal Bauer (ed.)

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

svazek II ( přílohy )

Michal Bauer (ed.) AKROPOLIS


II. sjezd Svazu československých spisovatelů ( svazek I – protokol )


Michal Bauer (ed.) AKROPOLIS


II. sjezd Svazu československých spisovatelů

( svazek I – protokol )


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Svaz československých spisovatelů. Sjezd (2. : 1956 : Praha, Česko) II. sjezd Svazu československých spisovatelů : 22.–29. 4. 1956 / Michal Bauer (ed.). – 1. vyd. – Praha : Akropolis, 2011 Obsahuje: sv. I, (protokol) – sv. II, (přílohy) ISBN 978-80-87481-04-2 821.162.3 * 821.162.4 * 304.2/.4 * 82:316.3 * 82:32 * 72/76:316.75 * (437) – Svaz československých spisovatelů. Sjezd (2. : 1956 : Praha, Česko) – česká literatura – 1948–1968 – slovenská literatura – 1948–1968 – kulturní politika – Československo – 1948–1968 – literatura a společnost – Československo – 1948–1968 – literatura a politika – Československo – 1948–1968 – umění a ideologie – Československo – 1948–1968 – sborníky konferencí 82 – Literatura. Literární život [11]

Lektorovali: doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc. prof. PhDr. Petr Bílek, CSc.

Vychází v rámci grantového projektu podporovaného Grantovou agenturou ČR Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století GA ČR 405/08/0090

© Michal Bauer, 2011 © Graphic & Cover Design Zdeněk Trinkewitz, 2011 All images all rights reserved! © Filip Tomáš – Akropolis, 2011 ISBN 978-80-87481-04-2 ISBN 978-80-87481-29-5 (PDF)


Úzkost spoluviny II. sjezd SČSS jako pokus o vzdor vůči moci1 Konec 2. světové války přinesl změny v životě celé společnosti a do nové situace se dostala i základní spisovatelská organizace – Syndikát českých spisovatelů (SČS) –, která ihned navázala na činnost spolku existujícího již několik desetiletí. Za jeho počátek lze považovat mimořádnou valnou hromadu Syndikátu českých spisovatelů, která se sešla již 16. 12. 1918 v Praze v Obecním domě (přítomno bylo 84 členů, předsedou byl zvolen K. V. Rais). Byla to organizace stavovská (ve stanovách a v zápisu z této mimořádné valné hromady mj. stojí, že Syndikát má hájit autorská práva na literární díla členů spolku a českých spisovatelů – posléze i hudebních skladatelů – vůbec, dále pečovat o úpravu řádných poměrů nakladatelských, zastupovat členy při jednání s redakcemi, nakladateli, vydavateli atd.). Postupně docházelo ke změnám názvu této organizace i změnám na místě předsedy; v období 2. světové války se nazývala Syndikát českých spisovatelů a hudebních skladatelů a v roce 1944 měla 737 členů; ve válečných letech role Syndikátu stoupla, neboť měl pro umělce větší charakter ochrany vzhledem k pracovnímu a později totálnímu nasazení. Dále se Syndikát v roce 1945 hlásil k činnosti Národního revolučního výboru spisovatelů (Bedřich Václavek, Vladislav Vančura, František Halas, Václav Černý) za 2. světové války. Předsedou SČS se stal v roce 1945 František Halas. Syndikát pracoval nejprve podle Stanov spolku Syndikát českých spisovatelů a hudebních skladatelů z roku 1941, které byly nahrazeny Stanovami Syndikátu českých spisovatelů z roku 1947. Vedle SČS existovaly další spolky či organizace sdružující spisovatele, například Literární odbor Umělecké besedy (vydával mimo jiné časopis Listy a pořádal v říjnu až prosinci 1947 cyklus osmi večerů Mladá literatura), Kruh českých spisovatelů, Moravské kolo spisovatelů, Sdružení moravských spisovatelů či Spolek beletristů Máj, které však většinou nepřetrvaly dlouho po únoru 1948 (tzv. likvidační schůze Kruhu českých spisovatelů se například konala 1. 4. 1948). Syndikát připravil pětidenní sjezd českých spisovatelů, který se konal v červnu 1946; na něm se již projevil posun od stavovské organizace v organizaci ideovou.2 1

 ento text pouze shrnuje základní události související s přípravou a uspořádáním sjezdu SČSS v roce T 1956. Z důvodu již tak značného rozsahu této publikace bylo nutno se omezit na základní informace k tématu, které by vyžadovalo spíše samostatnou knižní monografii.

2

Sjezdové materiály, referáty a diskuse byly publikovány ve svazku Účtování a výhledy. Sborník prvního sjezdu českých spisovatelů (Praha, SČS 1948) redigovaném Janem Kopeckým. V úvodu tohoto sborníku je symbolicky otištěno prohlášení Národního revolučního výboru spisovatelů Spisovatelé a hnutí národně revoluční (s. 7–10); podruhé byl tento text publikován v časopise Orientace 1, 1966, č. 1, s. 83–85.

7


Obsah Svazek I (protokol) Úzkost spoluviny. II. sjezd SČSS jako pokus o vzdor vůči moci / Michal Bauer . .

První den . Druhý den.

.

Čtvrtý den. .

.

Osmý den.

.

. .

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

. .

.

.

.

. 269 .

.

361

. .

75 171

. .

. .

.

.

. .

33 .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

. .

. .

.

.

.

. .

.

.

.

Sedmý den.

. .

. .

.

. .

. .

Šestý den .

. .

.

Třetí den . Pátý den .

.

. 7

. .

437 . 543

.

.

.

.

629

Poznámky ke stenografickým zápisům a rozhlasovým záznamům.

.

.

.

649

Svazek II (přílohy) Nepřednesené referáty .

.

.

.

.

Nepřednesené diskusní příspěvky.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Rezoluce II. sjezdu Svazu československých spisovatelů .

.

.

.

.

.

.

665

.

. 732

.

.

.

.

.

770

Usnesení II. sjezdu Svazu československých spisovatelů konaného ve dnech 22.–29. dubna 1956 v Praze . . .

.

.

.

.

. 772

.

.

.

773

Prezenční listina II. sjezdu Svazu československých spisovatelů . Členové ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kteří byli zvoleni na II. sjezdu československých spisovatelů dne 28. dubna 1956 . . . . . . . . . . . .

.

.

.

778

Ediční poznámka.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

779

Obrazová příloha.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

801

Poděkování.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

. 841

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

842

Zusammenfassung .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

844

Abstract . .

. .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

846

Jmenný rejstřík .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

848


Poděkování Jako obvykle chci poděkovat několika lidem, bez nichž by tato publikace nevznikla. Jiřímu Brabcovi a Petru Bílkovi jsem vděčný za konzultace lektorské povahy. Idě Ledajaksové děkuji za kontrolu slovenštiny v  přepisech příspěvků slovenských účastníků sjezdu. Opětovně se cítím zavázán Karolu Bílkovi za pomoc při orientaci ve fondu Svazu československých spisovatelů v LA PNP, podobně Janě Štursové za vyhledávání ve fondu fotografií téže instituce. Znovu (a dodatečně) děkuji Janu Halasovi za zpřístupnění materiálů z archivu Českého rozhlasu, které se vztahují ke spisovatelskému sjezdu. Drobnými radami přispěli Oldřich Král, Milan Jungmann, Vladimír Karfík, dále Marek Lašťovka (z Archivu hlavního města Prahy Magistrátu hlavního města Prahy), Hana Žáková (z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR), Jan Mlčoch (z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze), Markéta Hofmanová (z České tiskové kanceláře). Za přepisování stenografických zápisů jsem vděčný Anděle Břeňové. Aleně Ziebikerové děkuji za naskenování slovenských referátů, Ústavu pro českou literaturu za poskytnutí skenů týdeníku Literární noviny z roku 1956 do obrazové přílohy. Velký dík patří také nakladatelství Akropolis a oběma redaktorům knihy Josefu Schwarzovi a Viktoru Dobrevovi za jejich píli a kontrolu mých omylů a překlepů. Mé největší poděkování patří jako vždy mé rodině – dceři Kamilce za výpomoc při přepisu některých dokumentů a manželce Heleně za pomoc při kontrole stenografických zápisů, jejich srovnávání s dobovými otisky a diktování desítek stran při přepisu dobových materiálů. Oběma pak děkuji zejména za nezměrnou trpělivost, kterou mají s mou prací, za jejich podporu a toleranci. Omlouvám se jim za všechny ty večery, víkendy, týdny, měsíce, prázdniny, dovolené a další chvíle, jež měly být volnými a nepracovními, ale místo toho se staly obdobími pracovního zatížení. Vím, že ten čas nelze nikdy vrátit… M. B.

841


Abstract The Union of Czechoslovak Writers (SČSS) was established at its First Congress in March 1949 as a political-cultural organization of Czech and Slovak writers. Its most important organ was the Congress, which was scheduled to take place every three years. Although the Second Congress of the SČSS, according to a resolution at the First Congress, was planned for 1952, it was postponed for political reasons and gradually delayed, after the deaths of Stalin and Gottwald, for several years. The decisive event and closely followed model that led to the realization of the Second Congress of the SČSS was the Second All-Union Congress of Soviet Writers, which took place December 15–27, 1954. It was attended by a delegation of the SČSS led by Jan Drda and Marie Majerová. The Second Congress of the SČSS took place April 22–29, 1956 in Prague in the building of the National Assembly, not long after the Twentieth Congress of the Communist Party of the Soviet Union (KSSS), where several critical reflections on the recent Soviet past were expressed, some manifestations of the cult of personality identified with J. V. Stalin were pointed out, and limitations imposed upon the cultural life were at least partially relaxed. Some authors, in their essays for the Second Congress of the SČSS, added new topics to the themes that had originally been developed in consultation with the Union of Soviet Writers and submitted to the leadership of the Czechoslovak Communist Party (KSČ), for example, Nezval’s discussion of Halas and Skála’s evaluation of Seifert’s poetry. The presentations, in keeping with contemporary thought about literary works in the mid1950s, took a synthesizing approach, describing the state of Czech literature in individual areas during the last ten years. Among the contributions to the discussion, those by František Hrubín and Jaroslav Seifert evoked the greatest response; both spoke, among others things, about writers whose works were not officially published in that period. Hrubín devoted his remarks to the situation in general and to specific authors, including Kolář, Halas, and Hora. Above all, however, he attempted to defend artistic freedom and the individuality of artistic work. He also rejected the limitations placed on works of art and their reception by methods of criticism espoused by one of the leading party functionaries, Ladislav Štoll, which were based on narrowly and rigidly interpreted party-ideological concepts. In addition to Hrubín, Seifert, who since 1950 had encountered barriers to the publication of his work, argued for greater artistic freedom; his very presence at the Congress was of great significance. He also appealed for the released of imprisoned authors, although he did not deny their political guilt, and for their return to literature. Authors from the editorial board of the journal Květen (May) also announced their entry into literature, declaring the existence of a young literary generation (Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Miroslav Červenka etc.). Several dominant themes emerged at the Congress: the status of writers as the conscience of the nation, writers’ responsibility for the state of society and art, the necessity of speaking and writing the truth, authorial freedom, etc. A display of resistance took place when Jiří Taufer and Václav Řezáč were not approved as members of the Central Committee of the SČSS, even though the composition of the new Central Committee had been decided beforehand by the leadership of the SČSS in consultation with Communist Party leaders. Hrubín and Seifert were nominated to the 45-member committee instead. Nevertheless, the Congress was fundamentally defined by the requirement that art must support the party and by a continuing commitment to socialist realism (which manifested itself even in the new bylaws of the SČSS). The considerable response to the Congress was also due to the fact that the majority of the presentations were published – after approval by the censors and, in almost every case, in shortened and revised form – in the Literární noviny (Literary Newspaper). In an atmosphere influenced in part by the Twentieth Congress of the KSSS but above all emerging from the preceding situation in Czech literature and within the writers’ organization, the results of the Congress emerged in the form of protests by the SČSS against interventions by the Party’s censorship board (Hlavní správa tiskového dohledu) into the activities of the publishing house and journals of the Union; these protests were lodged by the leadership of the SČSS mainly at the turn of 1956-57. In this period new requests emerged for the release of some imprisoned poets (Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdeněk Kalista); these requests found cautious

842


support among the leadership of the SČSS. Works by several authors whose writings had been banned after February 1948 and who had been persecuted in various ways, including imprisonment (for example, Jiří Kolář), were officially prepared for publication. After the criticism that followed from the Central Committee of the KSČ, initiated by Václav Kopecký at the Second State Conference of the KSČ in June 1956 – a situation that was markedly influenced by events in Hungary in the fall of 1956 – writers began to withdraw the demands articulated at the Congress (exemplified by Hrubín’s appearance at the plenary session of the SČSS on June 26, 1957 and the servile approach chosen, above all, by Nezval). This trend at the turn of the 1950s and 1960s culminated in several cultural events and authors’ meetings that took place in an atmosphere of criticism of the Second Congress of the SČSS and led to the writers’ temporary surrender of their demands for emancipation from the politics of the Communist Party. This edition of documents from the Congress of 1956 makes available for the first time all essays – even those that were not presented – and contributions to the discussion at the Congress. The main source material consists of stenographic transcripts preserved in the Literary Archive of the Museum of Czech Literature (Památníku národního písemnictví). The editor places them in context with articles from contemporary periodicals, with internal congress brochures that include the main essays, and with preserved recordings from the archives of Czechoslovak Radio. The book is supplemented by period photos and photographic documentation relating to the Congress, as well as a index of names and an essay describing the basic context of the Congress presentations. The publication is based upon the editor’s many years of research on the relationship between totalitarian society and art, which was addressed above all in his books Ideologie a paměť (= Ideology and Memory, 2003), Tíseň tmy (= Distress of Darkness, 2005) and Souvislosti labyrintu (= Contexts of a Labyrinth, 2009).

843


Zusammenfassung Der Tschechoslowakische Schriftstellerverband (Svaz československých spisovatelů, SČSS) wurde auf seinem ersten Kongress im Jahr 1949 als politisch-kulturelle Organisation der tschechischen und slowakischen Schriftsteller gegründet. Sein höchstes Organ war der Kongress, der alle drei Jahre stattfinden sollte. Obwohl der II. Kongress des Schriftstellerverbandes laut Beschluss vom I. Kongress im März 1949 für das Jahr 1952 geplant war, wurde er aus politischen Gründen mehrmals verschoben; nach dem Tod von Stalin und Gottwald nach und nach um mehrere Jahre. Entscheidendes und ausdrücklich konsultiertes Vorbild für die Durchführung des II. Schriftstellerkongresses war der II. Allunionskongress der sowjetischen Schriftsteller, der vom 15.–27. Dezember 1954 stattfand und an dem auch eine Delegation des Tschechoslowakischen Schriftstellerverbandes unter der Leitung von Jan Drda und Marie Majerová teilnahm. Der II. Kongress des Tschechoslowakischen Schriftstellerverbandes fand schließlich vom 22.–29. April 1956 im Gebäude der Nationalversammlung in Prag statt, kurz nach dem XX. Kongress der KPdSU, auf dem es zu einigen kritischen Äußerungen zur jüngsten sowjetischen Vergangenheit gekommen war, wo einige Formen des Personenkults im Zusammenhang mit Stalin vorsichtig beim Namen genannt worden waren und wenigstens in Ansätzen eine teilweise Entspannung im kulturellen Leben zu sehen war. Die auf dem Kongress des Tschechoslowakischen Schriftstellerverbandes gehaltenen Referate wurden im Vergleich zu den ursprünglichen Thesen, die mit dem Sowjetischen Schriftstellerverband konsultiert und der Führung der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei vorgelegt worden waren, bei einigen Autoren um neue Themen erweitert (besonders zu erwähnen sind die Passagen bei Nezval, die sich mit Halas oder der Beurteilung von Seiferts Poesie durch Skála befassen). In Einklang mit der Auffassung vom literarischen Schaffen in der Mitte der 50er Jahre hatten sie eine verallgemeinernde Form, die auf den Zustand der tschechischen Literatur in den einzelnen Bereichen in den vergangenen zehn Jahren hinweisen wollte. Von den Diskussionsbeiträgen fanden die von František Hrubín und Jaroslav Seifert den größten Anklang, wobei beide unter anderem über Schriftsteller sprachen, deren Werke zu jener Zeit nicht offiziell herausgegeben wurden. Hrubín widmete sich der allgemeinen Lage und konkreten Autoren – Kolář, Halas, Hora; in seinem Auftreten versuchte er die künstlerische Freiheit und Individualisierung des künstlerischen Schaffens zu verteidigen, lehnte die Einschränkung des künstlerischen Schaffens ab sowie seine Rezeption mittels der Kritik der literaturwissenschaftlichen Methode eines der führenden Parteifunktionäre Ladislav Štoll, die von einem eng und rigide verstandenen parteilich-ideologischen Konzept ausging. Gemeinsam mit Hrubín forderte auch Seifert, der seit 1950 Schwierigkeiten mit seinen Publikationen hatte, größere künstlerische Freiheit; allein die Anwesenheit dieses Dichters auf dem Kongress fand ein großes Echo. Seiferts Beitrag kam einem Antrag auf Freilassung der im Gefängnis sitzenden Schriftsteller und deren Rückkehr in die Literatur gleich, obwohl er ihre politische Schuld nicht bestritt. Ihren Einstieg in die Literatur gaben hier auch die Autoren bekannt, die in der Redaktion der Zeitschrift Květen (Mai) zusammenkamen und hier die Existenz einer jungen Generation deklarierten (Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Miroslav Červenka u.a.). Bezeichnend für den Kongress waren Schlagwörter wie: Schriftsteller als Gewissen des Volkes, Verantwortung der Schriftsteller für den Zustand von Gesellschaft und Kunst, Wahrheit in Wort und Schrift, Freiheit der Autoren, usw. Die Nichtwiederwahl von Jiří Taufer und Václav Řezáč ins Zentralkomitee des Schriftstellerverbandes – trotz vorheriger Absprache der bisherigen Führung des Verbandes mit den Parteiorganen – wurde als Ausdruck des Widerstandes betrachtet. Hrubín und Seifert dagegen wurden Mitglieder des 45 Schriftsteller zählenden Ausschusses. Trotzdem war der Verlauf des Kongresses von der Forderung nach Parteilichkeit der Kunst und dem Bekenntnis zum sozialistischen Realismus bestimmt, was auch im neuen Statut des Schriftstellerverbandes zum Ausdruck kam. Das beachtliche Echo auf den II. Kongress wurde auch dadurch hervorgerufen, dass die meisten Auftritte – in gekürzter und adaptierter Form nach der Genehmigung durch die Zensur – in der damaligen Literaturzeitung (Literární noviny) veröffentlicht wurden. In einer vom XX. Kongress der KPdSU geprägten Atmosphäre und vor allem als Folge der vorangegangenen Situation in der tschechischen Literatur und im Schriftstellerverband fanden die Ergebnisse des

844


Kongresses ihren Ausdruck in den Protesten des Schriftstellerverbandes gegen das Eingreifen des Zensurorgans Hauptverwaltung der Presseaufsicht (Hlavní správa tiskového dohledu) in die Tätigkeit der Verlage und Verbandszeitschriften; zu diesen Protesten kam es vor allem um die Jahreswende 1956/1957. Im gleichen Zeitraum erschienen auch neue Forderungen nach Freilassung einiger inhaftierter Dichter (Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdeněk Kalista), die auch seitens der Führung des Schriftstellerverbandes vorsichtige Unterstützung fanden. Man begann, die Werke einiger Autoren offiziell neu herauszugeben, die nach dem Februar 1948 verboten und deren Autoren selbst auf verschiedene Weise, einschließlich Inhaftierung (z.B. Jiří Kolář), verfolgt worden waren. Nach der darauf folgenden Kritik seitens des Zentralkomitees der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei, mit der Václav Kopecký auf der II. Landeskonferenz der Kommunistischen Partei im Juni 1956 begann – die Situation wurde daraufhin stark von den Ereignissen in Ungarn im Herbst 1956 beeinflusst – begann man von den auf dem Kongress ausgesprochenen Forderungen Abstand zu nehmen (als Symbol dafür wird Hrubíns Auftritt auf der Plenarsitzung des Schriftstellerverbandes vom 26.6.1957 angesehen, obwohl es vor allem Nezval war, der besonders unterwürfig auftrat); dieser Trend an der Wende der 50er und 60er Jahre hatte seinen Höhepunkt auf verschiedenen Literatur- und anderen Kulturveranstaltungen, die in einer Atmosphäre der Kritik des II. Schriftstellerkongresses stattfanden und einen vorübergehenden Verzicht auf die Forderungen der Schriftsteller nach Emanzipation von der Politik der Kommunistischen Partei brachten. Die Herausgabe der Kongressdokumente von 1956 macht zum ersten Mal alle – auch die nicht gehaltenen – Referate und Diskussionsbeiträge dieses Kongresses zugänglich. Als Quelle dienten hauptsächlich die sich im Literaturarchiv des Museums für Nationales Schrifttum (Památník národního písemnictví) befindlichen stenografischen Aufzeichnungen. Diese werden vom Herausgeber mit den Nachdrucken in den zeitgenössischen Periodiken, mit internen Kongressbroschüren, die die Hauptreferate enthalten, und mit erhaltenen Aufzeichnungen im Archiv des damaligen Tschechoslowakischen Rundfunks (Československý rozhlas) verglichen. Zeitgenössische Fotografien von den Kongressverhandlungen und die Fotodokumentation vom Schriftstellerkongress, weiter ein Namensverzeichnis sowie ein Artikel, der auf die grundlegenden Zusammenhänge der Kongressauftritte hinweist, ergänzen das Buch. Die Publikation knüpft an die langjährige Arbeit des Herausgebers an, in der er das Verhältnis von totaler Gesellschaft und Kunst untersucht, und die vor allem in seinen Büchern „Ideologie a paměť /=Ideologie und Gedächtnis/“ (2003), „Tíseň tmy /=Bedrängnis der Dunkelheit/“ (2005) und „Souvislosti labyrintu /=Zusammenhänge des Labyrinths/“ (2009) zusammengefasst worden ist.

845


Союз чехословацких писателей (SČSS, далее СЧСП) был учреждён на своём первом съезде в марте 1949 года в качестве политическо­‑культурной организации чешских и словацких писателей. Его высшим органом являлся съезд, который должен был проиводиться каждые три года. Хотя проведение II­‑ого съезда СЧСП в соответствии с постановлением I­‑ого съе‑ зда (март 1949 г.) готовилось на 1952 год, из политических соображений оно многократно отодвигалось; после смерти Сталина, а потом Готтвальда постепенно на несколько лет. Определяющим и обсуждавшимся образцом проведения II­‑ого съезда СЧСП был II­‑ой всесо‑ юзный съезд советских писателей, который проводился 15–27 декабря 1954 г., и в котором также принимала участие делегация СЧСП под руководством Яна Дрды (Jan Drda) и Марии Майеровой (Marie Majerová). II­‑ой съезд СЧСП проводился 22–29 апреля 1956 г. в Праге в здании Национального Собра‑ ния через некоторое время после XX­‑ого съезда КПСС, на котором прозвучали некоторые критические высказывания о недавнем советском прошлом, осторожное обозначение неко‑ торых проявлений культа личности, который был отождествлён с И. В. Сталиным, и хотя бы частичное освобождение культурной сферы жизни. Доклады на съезде СЧСП по сравнению с заявленными тезисами, по которым проводились консультации в Союзе советских писате‑ лей и которые предоставлялись руководству Коммунистической партии Чехословакии, были расширены у некоторых авторов с использованием новых тем (к примеру, у Незвала /Nezval/ выразительно прозвучали высказывания, касающиеся Галаса /Halas/ или же оценок Скалой /Skála/ поэзии Сайферта /Seifert/) и в соответствии с состоянием мышления о литератур‑ ном творчестве середины 50­‑ых гг. имели, прежде всего, синтетизирующее содержание, в котором проявилось желание показать состояние чешской литературы отдельных обла‑ стей за последних десять лет. Из дискуссионных выступлений наибольший отклик имело выступление Франтишека Грубина (František Hrubín) и Ярослава Сайферта, они оба кроме про‑ чего говорили о писателях, произведения которых в то время официально не публиковались. Грубин рассказал в целом о ситуации и конкретно о таких авторах, как Коларж (Kolář), Галас, Гора (Hora); но, прежде всего, его выступление стало попыткой защиты свободы творческой личности и индивидуализации художественного творчества, включая отказ от ограничений в художественном творчестве и от анализа твочества посредством критики литературо‑ ведческим методом одного из ведущих партийных функционеров Ладислава Штолла (Ladislav Štoll), которая исходила из узкого и ригидно истолковываемого партийно­‑идеологического концепта. Совместно с Грубином больше творческой свободы требовал Сайферт, который с 1950 года ощущал трудности с публикацией произведений; само по себе присутствие это‑ го поэта на съезде имело большой резонанс. Его доклад прозвучал также как требование освободить авторов, находившихся в заключении, хотя их политическую вину он не отрицал, позволить им вернуться в литературу. О своём вступлении в литературу здесь объявили авторы, собиравшиеся в редакции журнала «Кветэн» (Květen), которые заявили о существо‑ вании молодого поколения (Каrел Шиктанц /Karel Šiktanc/, Иржи Шотола /Jiří Šotola/, Мирослав Червенка /Miroslav Červenka/ и др.). Симптомом съезда стали лозунги о писателях как о совести народа, об ответствен‑ ности писателей за состояние общества и искусства, о необходимости говорить и писать правду, о свободе автора и т.д. Проявлением несогласия стало неизбрание Иржи Тауфера (Jiří Taufer) и Вацлава Ржезача (Václav Řezáč) в члены ЦК СЧСП, не смотря на то, что состав нового ЦК СЧСП было заранее договорено существующим руководством СЧСП с органа‑ ми партии. Наоборот Грубин и Сайферт стали членами этого комитета, состоящего из 45 человек. Тем неменее в своей основе заседание определяли требования партийности искусства и принадлежность его к социалистическому реализму (что проявилось и в но‑ вом уставе СЧСП). На значительный резонанс II­‑ого съезда повлияло то, что большинство выступлений было опубликовано – после одобрения цензурой, почти во всех случаях в сокра‑ щённом и обработанном виде  – в газете «Литерарни новины». В атмосфере после XX­‑ого

846


съезда КПСС, но и, прежде всего, исходящей из предшествовавшей ситуации в чешской ли‑ тературе и в писательской организации, результаты съезда проявились в форме проте‑ стов СЧСП против вмешательства цензурного органа – Главного управления надзора над печатью (Hlavní správa tiskového dohledu) – в деятельность издательств и журналов союза; данные протесты руководства СЧСП имели место в основном на рубеже 1956 и 1957 гг. В то же время появились и новые требования освободить некоторых заключённых в тюрь‑ му поэтов (Яна Заградничека /Jan Zahradníček/, Вацлава Ренча /Václav Renč/, Зденека Кали‑ сту /Zdeněk Kalista/), которые получили осторожную поддержку и со стороны СЧСП, снова начали официально издавать произведения нескольких авторов, творчество которых было запрещено после февраля 1948 г., а сами они пострадали от различных форм преследова‑ ния, включая заключение в тюрьму (к примеру, это касается Иржи Коларжа). После после‑ довавшей критики со стороны ЦК КПЧ, которую открыл Вацлав Копецкий (Václav Kopecký) на II­‑ой общегосударственной конференции КПЧ в июне 1956 г. – на ситуацию в дальнейшем выразительно повлияли события в Венгрии осенью 1956 г., – начали прибегать к отходу от требований, произнесённых на съезде (символом которых обозначают выступление Груби‑ на на пленарном заседании СЧСП 26. 6. 1957, хотя раболепный подход избрал, прежде всего, Незвал); эта тенденция рубежа 50–60­‑ых гг. проявилась на нескольких писательских и куль‑ турных мероприятиях, которые прошли в атмосфере критики II­‑ого съезда СЧСП и приве‑ ли к преждевременному отходу от требований писателей после эмансипации в политике коммунистической партии. Издание документов съезда 1956 года впервые открывает доступ ко всем – и не про‑ изнесённым – докладам и дискуссионным выступлениям на данном съезде. Исходной точкой для издания стали прежде всего стенограммы, хранящиеся в Литературном архиве Ме‑ мориала национальной письменности (Památník národního písemnictví) в Праге. Их издатель противопоставляет перепечаткам в тогдашней периодике, брошюркам для внутреннего пользования на съезде, которые содержат основные доклады, и сохранившимся записям в архиве тогдашнего Чехословацкого радио. Книга дополнена фотографиями с заседаний съезда и фотодокументация, связанная со съездом писателей, далее именной указатель и статья, сообщающая об основных взаимосвязях в выступлениях на съезде. Публикация является продолжением многолетней работы издателя, которая направлена на исследова‑ ние отношений между тоталитарным обществом и искусством и которая была обобщена в его книгах «Идеология и память» (Ideologie a  paměť, 2003), «Давление тьмы» (Tíseň tmy, 2005) и «Связи в лабиринте» (Souvislosti labyrintu, 2009).

847


Michal Bauer (ed.)

II. sjezd Svazu československých spisovatelů

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2011 jako 144. publikaci nakladatelství Akropolis Ediční příprava a úvodní studie: Michal Bauer Redakce: Viktor Dobrev Redakce slovenských textů: Ida Ledajaksová Překlady resumé: Lisa Peschel (aj), Christine Antoňová (nj) a Andrej Artemov (rj) Jmenný rejstřík: Josef Schwarz Grafická úprava a obálka: Zdeněk Trinkewitz Sazba písmem RePublic a Univers: studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: Tisk S-TISK Vimperk, s. r. o., Žižkova 448, 385 01 Vimperk 1. vydání ve 2 svazcích (656 a 212 stran), TS 12 ISBN 978-80-87481-04-2 ISBN 978-80-87481-29-5 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 400 Kč Distribuce www.kosmas.cz – elektronická podoba knihy www.ereading.cz


Michal Bauer (ed.): II. sjezd Svazu československých spisovatelů 22.–29. 4. 1956 (protokol)