ZRK2323 Proč o tom nemluvíme?!

PROČ O TOM NEMLUVÍME?!

Hazel Meadová

Banán + Kondom + Stud = Sexuální výchova

Co jste se ve škole naučili nejdůležitějšího?

Buďte upřímní: kolik si toho ze školní docházky vlastně pamatujete? Kdy jste naposledy použili Pythagorovu větu, rovnici E=mc2 nebo jambický verš v práci, doma nebo... v ložnici? (Pro všechny matematiky, fyziky nebo básníky, kteří toto čtou: Vnímám vás. A naprosto chápu, že zrovna v té „ložnici“ se může poezie hodit!)

Po pravdě řečeno, mě biologie moc nebavila, zatímco některé mé spolužáky fotosyntéza nadchla. A zatímco oni považovali kreslení za ztrátu času, já jsem si jej zamilovala natolik, že mě živí. Ale hlavně – v základním vzdělání chybělo mně (i mnoha mým blízkým) jedno nepříliš podstatné téma – totiž všechno, co nějak souvisí se „životem“.

I když jsem školu opouštěla s pocitem, že se velmi dobře vyznám v manželských

vztazích krále Jindřicha VIII., necítila jsem se připravená využít tyto dovednosti k tomu, abych se zorientovala ve vztazích vlastních, ve svém zdraví nebo v širším chápání společnosti. Sex

byl zredukován na věcný přehled biologie toho, co se děje uvnitř různých buněk, a na to, jak nasadit kondom na banán, opepřený špetkou studu a odsudků, které před ním varovaly. Nemluvilo se o rozkoši ani o emocionální stránce sexu. Vztahy, duševním zdravím, sexualitou, jak se vyrovnat se smutkem, vlivem technologií na člověka, identitou – což jsou všechno zásadní faktory v životě každého z nás – jsme se téměř nezabývali, nebo se v nejlepším případě nacpaly do hodiny nazvané Základy společenských věd vedené učitelem, který se při výuce něčeho, co přesahovalo jeho obvyklé kompetence, zjevně necítil komfortně. Naštěstí se učební osnovy pozvolna mění a těmto tématům se začíná věnovat pozornost. Asi je jednodušší tato složitá témata nějak ignorovat – jenže „jednodušší“ pro koho?

Vzhledem k tomu, kolik těch věcí, které mě ve škole nenaučili, existuje, mám v plánu sepsat pár klíčových životních ponaučení, kterým se, ačkoli je považuji za naprosto zásadní, nevěnuje stejná

OKEN

pozornost jako běžnému učivu a která jsou v základních vzdělávacích institucích po celém světě často opomíjena nebo zamlčována.

Jsem ilustrátorka a výtvarná vypravěčka a ve své práci se zaměřuju na lidskou zkušenost, která se často dotýká jistých takzvaných

„tabuizovaných“ témat. Díky tomu, že jsem se otevřela přátelům a sdílela s nimi své osobní ilustrace, jsem přišla na to, že rozhovory o obtížných tématech dokážou člověka zbavit pocitu osamělosti. Možná že to, co vnímáte jako své osobní zvláštnosti, je prostě součástí lidského údělu a mnohem běžnější, než si myslíte – jenom se o tom nemluví.

Sice se můžeme kdykoliv obrátit na své blízké, ale díky tomu, že máme po ruce internet, je snadnější použít vyhledávače, fóra a cizí lidi. Nejčastější trendy ve vyhledávání na Googlu jsou fascinujícím čtením a umožňují

nahlédnout do toho, co zajímá většinu lidí (z těch, co mají k internetu přístup). Mnoho

nejvyhledávanějších otázek, na které jsem při psaní této knihy narazila, se nevyhnutelně točilo kolem pandemie, i když trendy

Nejvyhledávanější slovní spojení

TOP DVACET

Jak být šťastná/šťastný

Jak se líbat

Jak mít ráda/rád sebe sama

Jak mít sex

Jak být lepší v posteli

Jak žít sami

Jak se vyrovnat s rozchodem

Jak se dělají palačinky

Jak se krájí mango

Péče o duševní zdraví

Tělesná pozitivita

Doomscrolling

Spřízněné duše

Je možné otěhotnět při menstruaci?

Má mě ráda/rád?

Proč mám zelená hovínka?

Kdy se mění čas?

Co je to virtuální privátní síť / VPN?

Jaký je smysl života?

vyhledávání z posledních let dost možná odhalují i něco trvalejšího.

I když se většina vyhledávání točí kolem aktuálních témat nebo kulinářských receptů, mnoho dalších se týká globálnějších problémů.

Na vrcholu zájmu jsou „péče o duševní zdraví“ a „afirmace“ – pozitivní slova

či fráze, které si opakujeme, abychom posílili svou víru v sebe sama. Pokud nám dopady pandemie na celý svět v době, kdy jsme se museli izolovat, nemohli vídat své blízké, nesměli vycházet ven a byli svědky rozsáhlého umírání, něco ukázaly, pak to, jak důležité duševní zdraví je – stejně jako zdraví fyzické. Konečně bereme své duševní zdraví trochu vážněji, i když je před námi ještě dlouhá cesta.

Témata „jak podávat lepší sexuální výkony “ a „jak se milovat“ odrážejí nejistotu, která se projevuje u mnohých z nás, a možná i touhu navázat vztah a být považován za „dobrého“ milence, a to vše v důsledku nedostatečné sexuální výchovy.

Nejvyhledávanější termíny z poslední doby, jako například „doomscrolling (obsedantní kontrola zpráv na internetu s očekáváním nějaké další katastrofy)“

a „Co je to virtuální privátní síť?“, vypovídají o současném digitálním věku.

Rychlý rozvoj této technologické revoluce přináší nové příležitosti i nová nebezpečí a s nimi i nová témata digitální bezpečnosti a péče o vlastní duševní zdraví, v nichž je potřebné se orientovat.

Snad nejexistenciálnější a nejčastěji se opakující otázka, zadávaná do vyhledávačů, zní: „Jaký je smysl života?“ Vyjadřuje

nejistotu ohledně naší identity, ega a smyslu života i naší snahy pochopit, jak smysluplně naložit s krátkým a drahocenným časem, který je nám na tomto světě vyhrazen.

V této knize se prolínají životní poučení, která jsem si přála pochopit dříve, spolu s odpověďmi na zásadní otázky, na které jsme se v posledních letech společně nejvíce ptali Googlu.

pročotomnemluvíme.úvod

Ö TÉTO KNIZE

Tato kniha je sbírkou ilustrací, které, jak doufám, objasní témata, o nichž se běžně nemluví, a také schémat, která objasňují a zbavují roušky tajemna fungování různých věcí a záležitostí. Zařadila jsem do ní rozhovory s odborníky, abych vám pomohla pochopit některá zapeklitá témata, i koncepty, které považuji za užitečné v každodenním životě, včetně výsledků výzkumů a dobrých rad od vybraných organizací.

Je důležité si uvědomit, že tato kniha představuje úvod do celé řady témat, přičemž doufám, že jejím přečtením načerpáte podněty k přemýšlení o tom, jak se v tomto komplikovaném a neuspořádaném lidském životě zorientovat, včetně praktických rad, které vám s tím pomohou. Přečtěte si ji celou od začátku do konce, nebo do ní můžete nahlédnout a zase toho nechat, začít kdekoliv, prohlédnout si nejprve všechny ilustrace nebo si přečíst jen ty části, které vás aktuálně zajímají. Některé kapitoly pro vás mohou být v budoucnu důležité, zatímco jiné už nikoliv.

Témata jsem rozdělila do tří oddílů – vztahy + sex, zdraví + životní pohoda, „osobní identita“ + společnost – které se zabývají různými myšlenkami a teoriemi a nabízejí praktické rady. Ráda bych, aby tato kniha vyvolala diskuzi a vnesla do hlavního proudu určitá tabuizovaná témata. Spíše než jako všeobjímající zdroj (protože si uvědomuju, že nemůžu mluvit za téměř osm miliard lidí na této planetě) doufám, že tato kniha k některým z těchto zásadních témat poslouží jako odrazový můstek. Chci, aby byla zdrojem, na který se může obrátit každý, komu je třeba šestnáct a teprve se začíná orientovat v těchto zásadních, a přesto na okraj vytlačovaných, oblastech, aby se při svém hledání necítil tak osamělý.

ZT AH OV HRY É

PRAVIDLA: 4 RANDE NEŽ PŮJDETE DO HOTELU

1. Uvažuju, že si koupím tohle tričko, co na něj říkáš?

SVISLE

2. Nemůžu spát, nechceš přijít a dát si pizzu?

1. Měli bychom se stýkat i s jinými lidmi.

VEZMI

PROČ JE RANDĚNÍ TAK OBTÍŽNÉ?

Pokud vám randění připadá obtížné, nejste v tom sami. Slibuje sice vzrušení a nové zážitky, ale člověka dokáže i pořádně zdeptat. Díky rozšířenému používání seznamovacích aplikací máme přístup k mnohem většímu počtu lidí na celém světě. Cestování je navíc mnohem běžnější než dřív. Zatímco předchozí generace měly spíš tendenci nikam se nestěhovat a být s někým z rodného města, naše možnosti se neustále rozšiřují a potenciálních partnerů přibývá.

S touto obrovskou nabídkou přichází i úvaha: „Co když na mě někde čeká někdo lepší?“ – a člověk se přeci nespokojí s někým pouze „skvělým“, když hledá někoho „bezchybného“. Naše očekávání jsou vyšší, na čemž není nic špatného, protože nikdo by například neměl zůstávat s někým, kdo se k němu nechová dobře.

Pokud však jde o předem daný seznam fyzických vlastností, které od druhého člověka očekáváme, trpí důsledky těchto představ všichni.

Přiznejme si, že lidé v seznamovacích aplikacích mívají často povrchní kritéria – například: „Musíš být blondýna, drobná, hubená, s velkými prsy“ nebo „Nepiš mi, pokud neměříš aspoň metr osmdesát“.

Seznamovací aplikace navíc přinášejí pohodlí. Můžete si povídat s lidmi v pyžamu z klidu domova a nijak se přitom nemusíte namáhat.

Pokud vás někdo začne nudit, máte k dispozici osm dalších zájemců –a je dost možné, že se šesti z nich už jste navázali kontakt. Z lidí se stává zboží a vy víte, že ostatní vás vnímají úplně stejně.

Do hry často vstupují seznamovací hry a nepsaná pravidla randění –„buďte na ně drsní, nechte je vycukat“, „s odpovědí počkejte několik hodin“ atd. – aby se zachovala určitá rovnováha moci. I když to může být zábava, hledání partnera či partnerů bývá minovým polem a mnoho lidí zcela pochopitelně přechází od instalace seznamovacích aplikací k jejich opětovnému mazání, od aktivního hledání k aktivnímu nehledání.

PROČ JE TAK TĚŽKÉ BUDOVAT VZTAH?

ZTRÁTA SVOBODY VS. TOUHA PO BEZPEČÍ

Častým problémem v milostných vztazích (a upřímně řečeno i v jiných oblastech života) je pocit ztráty svobody a identity, zejména jakmile ze vztahu vyprchá pocit novosti a nastoupí každodenní realita. Někteří lidé touží po větším bezpečí, zatímco jiní po větší svobodě a úniku. Jakmile se smíříme s tím, že náš partner může potřebovat trochu víc jednoho nebo druhého, můžeme se tomu přizpůsobit a snažit se najít lepší rovnováhu. Pocit ztráty svobody se může objevit, když vstupujeme do nových vztahů, stáváme se rodiči nebo přebíráme víc zodpovědnosti. Pokud máte pocit, že už nemáte čas na své koníčky a zájmy, proberte to s partnerem a aktivně se dohodněte každý týden nebo měsíc na troše času pro sebe – a zjistěte, co si přeje i váš partner. I když se to mezi všemi povinnostmi, prací, rodinou a domácími povinnostmi mnohem snáz řekne, než udělá, některým lidem to může pomoct zachovat si pocit osobní identity.

TIP KONTROLA VZTAHOVÉ SITUACE

Dejte si s partnerem rande, na kterém proberete, co funguje, co možná nefunguje, a zjistíte, jak se ten druhý skutečně cítí. Akorát si dejte záležet, aby bylo předem jasné, že půjde o společně strávené příjemné chvilky, abyste svou drahou polovičku nevyděsili.

MONOGAMIE JE PĚKNÁ DŘINA

I když se jako zvířata párujeme, není monogamie nic předem daného, takže jeden člověk na celý život není žádná legrace. Monogamie byla vynalezena se vznikem zemědělství (viz strana 30), aby se zjednodušilo rozhodování o dědictví půdy a peněz. Zatímco v minulosti bylo manželství ekonomickou dohodou, dnes jsme si vytvořili romantické představy o „tom pravém“, jediném člověku, co nás naprosto miluje, plní nám naše sexuální touhy, se kterým můžeme sdílet svá neskrytější tajemství, který nám rozumí, který nás naplňuje a doplňuje, bude naší citovou oporou, spolubydlícím a případně i spolurodičem. To je na jednoho člověka poměrně hodně. Klasické příběhy končící větou „a pak spolu žili šťastně až do smrti“ se často zaměřují na přípravu na vztah a výzvy a problémy každodenního dlouhodobého vztahu opomíjejí.

Monogamie je sice obtížná, ale to neznamená, že etická nemonogamie – milostný/sexuální vztah s více než jednou osobou se souhlasem všech zúčastněných stran – je snadná.

Nejde o podvádění, protože všichni zúčastnění by si měli být plně vědomi toho, co se děje, a měli by s tím souhlasit; spíše jde o strukturu vztahu, která uznává, že nám nemusí monogamie vyhovovat, a umožňuje mít více než jednoho partnera. Neznamená to, že k podvádění a žárlivosti nedochází, a vyžaduje to stejnou péči jako monogamní vztah, s více množinami citů (a diářů), které je třeba zvládat.

Ať už je struktura vztahu jakákoli, vztahy ze své podstaty vyžadují úsilí a kompromisy.

JAKY JE MŮJ JAZYK LÁSKY?

Jednou z možností, jak začít, je poměrně roztomilý koncept jazyků lásky. S „jazyky lásky“ přišel v roce 1992 americký křesťanský autor a poradce Gary Chapman. Označují způsoby, jakými lásku nejraději dáváme a přijímáme, přičemž tento koncept souvisí s naší touhou porozumět sami sobě a svým vztahům. Ne vždy umíme dobře komunikovat a můžeme si špatně vyložit, co má druhý člověk rád, přičemž místo abychom se partnera zeptali, vycházíme z vlastních preferencí nebo předpokladů. Jazyky lásky nám mohou poskytnout užitečné vodítko k úvahám o tom, jak chceme být milováni, jak to můžeme dát najevo partnerovi a jak svého partnera milovat tak, aby se i on cítil milován.

SLOVA UZNÁNÍ A OCENĚNÍ

Pochvaly, komplimenty, povzbuzení a ocenění. Například vděčné poděkování, pochvala vzhledu nebo povzbuzení k nějaké činnosti.

DOBŘE STRÁVENÝ ČAS

Věnovat výhradní pozornost prostřednictvím dobré konverzace a skutečně společně stráveného času. Například společné trávení času bez telefonu, při činnosti, která vás sblíží.

DÁRKY

Fyzický symbol lásky –něco pozorného, projev uznání, důkaz, že na vás někdo myslel.

DOBRÉ SKUTKY

Praktické činnosti, o kterých víte, že budou užitečné nebo milé. Například oprava něčeho v domácnosti, pomoc s nějakou prací, když je partner unavený, doplnění toaletního papíru, příprava jídla nebo teplého nápoje.

FYZICKÝ KONTAKT

Fyzický kontakt, který vás sbližuje. Například mazlení, držení se za ruce, sex nebo hlazení.

Chcete-li zjistit, které typy jazyka lásky máte s partnerem nejraději, zeptejte se jeden druhého:

• Co vám v předchozích vztazích chybělo?

• Čeho v tomto vztahu toužíte mít víc?

• Jaký jazyk lásky vám nejvíc sedí?

Ráda o jazycích lásky uvažuju jako o odrazovém můstku pro to, jak lásku toužím sama přijímat.

Ještě bych dodala, že jedním z mých osobních jazyků lásky je tropit různé hlouposti a smát se, čímž člověk z tohoto konceptu trochu vybočí.

Lze je aplikovat i na blízké přátele, rodinu, a dokonce i na sebe.

CO JE TO SEX?

Savci se rozmnožují už stovky milionů let (zkameněliny ukazují, že první embryo a pupeční šňůra byly nalezeny v těle budoucí matky před 380 miliony let). S tím, jak vznikaly a vyvíjely se naše civilizace, se však měnily i názory na to, k čemu sex slouží.

Přesuňme se do dnešní doby: něco přirozeného a nezbytného pro všechna zvířata se stalo čímsi, za co se lidé stydí – čímsi, o čem se ve slušné společnosti nemluví.

Je důležité podívat se na to, jak se vyvíjel postoj k účelu sexu – osciloval mezi rozmnožováním a potěšením. Sex, který neslouží výhradně k rozmnožování, otevírá možnosti toho, co může jeho definice zahrnovat – už to není jen sex s penisem ve vagíně, už to není výhradní zaměření na mužskou ejakulaci, už to není jen heterocentrický sex. Můžeme se odpoutat od sexuální výchovy v sexuálně negativní společnosti a zpochybnit svůj vlastní stud za sexualitu (pokud jsme tak už neučinili).

PROČ JE SEX TAKOVÉ TABU?

To, odkud se sexuální stud vzal, je předmětem rozsáhlých debat. Jedna z možných souvislostí by mohla vést k Platónovi (asi 427–347 př. n. l.), který stál u zrodu koncepce neposkvrněné duše proti poskvrněnému tělu a myšlenky, že pouze posvátná láska vede k opravdovému štěstí.

Proto byly fyzická láska a sexuální touha považovány za regresi člověka do zvířecího stavu, nikoli za snahu o získání vyšší nehmotné duchovnosti.

V historii i v současnosti existuje řada příkladů sexuálního studu v různých

kulturách, zejména v souvislosti s potlačováním ženské rozkoše a homosexuální rozkoše. Konkrétně

v případě ženské rozkoše se stud pravděpodobně vyvinul s rozvojem zemědělství. Jakmile zemědělství

nahradilo kmenovou dělbu půdy, práce, jídla a výchovy dětí, bylo potřeba zjistit, které dítě patří kterému otci, aby se jejich část půdy a majetku předávala po pokrevní linii. Nastoupil patriarchát, který ovládl ženy, udělal z nich zboží a omezil jejich sexualitu, cenil si panenství a vedl k hanobení promiskuitních žen! Pro muže měl být sex jakýmsi druhem dobývání, v jehož středu stála dominance a mužnost, přičemž zbylo jen málo prostoru pro ty, kteří o takový druh sexu příliš nestojí.

PANENSTVÍ

Fascinace panenstvím je stará tisíce let, opět se datuje od vzniku zemědělství před 12 000 lety. Formování patriarchálních

společností vedlo k tomu, že otcové

začali prodávat své dcery jako nádoby k otěhotnění – toto kulturní posílení

důležitosti panenství a monogamního

manželství ženichovi poskytlo klid, že neexistuje možnost, že by jeho žena otěhotněla s jiným mužem.

Tato fixace historicky vedla na celém světě k vytvoření nesčetných způsobů

ověřování panenství. Systémový přehled

testování panenství z roku 2017 však zjistil, že vyšetření panenství není smysluplným klinickým nástrojem a může být pro vyšetřované osoby fyzicky, sociálně i psychicky zničující. Z lidskoprávního hlediska je vyšetřování panenství formou diskriminace na základě pohlaví a také porušením základních práv, a pokud je provedeno bez souhlasu, jedná se o formu sexuálního napadení. Takové zkoušky panenství vedly u žen na celém světě k ničivým a zbytečným následkům a trestům.

MÝTUS

Panenská blána zůstává před penetračním pohlavním stykem „neporušená“.

FAKT

Panenská blána je po narození neporušená, ale v pubertě se většinou opotřebuje v jakýsi prstenec tkáně – vaginální věneček, který propouští menstruační krev. Existuje i takzvaná neperforovaná panenská blána, která vyžaduje zákrok, při němž se otvor vytvoří. Obecně však blána nezakrývá celou pochvu, není co „natrhnout“ a pouhým pohledem na pochvu nelze poznat, zda někdo měl či neměl pohlavní styk!

Zdraví

a životní pohoda

Pandemie nám všem připomněla, jak jsou naše zdraví a životy křehké. Prošli jsme si kolektivní ztrátou a zármutkem a byli jsme nuceni čelit dopadům na naše duševní a fyzické zdraví, což mnohé z nás přimělo přehodnotit, co je důležité a jak žijeme.

Následující část knihy obsahuje otázky ohledně zdraví, které lidi napadají a které si googlují. Zabývá se i některými hlubokými a obtížnými tématy, která patří k životu, jako je smutek a truchlení; zabývá se praktickými záležitostmi, jako je komunikace s lékaři, a věnuje se běžným postupům pro zlepšení životní pohody, jako je snižování stresu.

V této části knihy se budu zabývat různými typy běžných psychických problémů a faktory, které je způsobují. Uvádím rozhovory se třemi odborníky:

autorkou bestsellerů a psychoterapeutkou Julií Samuelovou, která se specializuje na poradenství v oblasti zármutku a truchlení, Anxiety Joshem,

autorem bestsellerů a terapeutem, a novinářkou a zakladatelkou časopisu

The Femedic Monikou Karpinskiovou.

Tato část knihy je plná statistik a klinických rad, jak se orientovat v problémech

duševního zdraví, které však v žádném případě nenahrazují odbornou lékařskou

péči. Doufám však, že vám tato slova pomohou uvědomit si, že vás někdo vnímá, chápe nebo vás alespoň na chvíli pobaví.

KDYBYS VĚDĚL, ŽE ZÍTRA ZEMŘEŠ, CO BYS DĚLAL DNES?

„Sebepéče“ se stala synonymem pro voňavé léčebné kuličky do koupele, jógu a pleťové masky – v podstatě se jedná o luxusní produkty pro případ, že se cítíte unavení a chcete si trochu „dopřát“. Nic proti, ale původní význam sebepéče se nějak vytratil a stala se věcí, ke které mají přístup jen ti, kdo mají na podobný luxus peníze. Ze sebepéče, stejně jako mnoho dalších postupů z oblasti životní pohody, jako je například jóga, která má ve skutečnosti kořeny ve skromné duchovní praxi, nikoli v předvádění vlastní ohebnosti, si udělaly byznys firmy, které se snaží vydělat na tom, že jde o módní záležitost. Péče o sebe sama znamená především nezapomínat sami na sebe. Je to péče o základní vlastní potřeby. Někdy může být dokonce celkem nudná. Bude totiž vždycky taková, jakou si ji sami uděláte! Rozhodně se může jednat i o koupel se svíčkami, pokud chcete, ale patří sem i vypnutí počítače s e-maily po 18. hodině nebo rozhýbání těla, dát si brokolici nebo odejít z práce, kde vás šéf nebo šéfka šikanuje.

POČÁTKY SEBEPÉČE

Ačkoli je „sebepéče“ pojmem poměrně

novým, existuje už dlouho. Starověký

řecký filozof Sokrates se údajně ptal:

„Nestydíš se za to, že věnuješ veškerou

svou péči zvětšování svého bohatství, pověsti a poct, zatímco se nestaráš

a ani neuvažuješ o svém rozumu, pravdě

a neustálém zdokonalování duše?“ V té

době mluvil o práci na sebezdokonalování

a práci na duši, která by zahrnovala péči

o duševní, fyzické a duchovní zdraví.

K sebepéči později vybízeli lidé

z lékařských profesí – předepisovali

zdravý životní styl a péči o vlastní

zdraví. Teprve hnutí za práva žen

a občanská práva začala prosazovat

sebepéči jako čin politického vzdoru pro marginalizované. Afroamerická

aktivistka Audre Lordeová, když umírala na rakovinu, hovořila o sebepéči jako o reakci na společnost, která utlačuje slabší a nestará se o všechny stejně. Jak

napsala v knize A Burst of Light (Záblesk

světla) v roce 1988: „Péče o sebe sama není požitkářství, je to akt sebezáchovy, součást politického boje.“ Zabývala se i rozdíly mezi pracovním nasazením a přetěžováním sebe sama, přičemž toto její poselství zůstává aktuální dodnes. Nejde o to, že by člověk neměl prací usilovat o dosažení cílů, kterým věří,

ale spíš o to, jak odolat tlaku společnosti, která oslavuje a romantizuje shon, dřinu a přemáhání se jako ukazatel hodnoty člověka.

Kromě toho je na čase uznat, jak důležitou roli hraje ve společnosti vzájemná starost a péče v rámci komunity, že pomáhá druhým tam, kde selhává stát. Patří sem účast na manifestacích za občanská práva, odsuzování nenávisti, pomoc sousedovi, pomoc příteli, dobrovolnictví, podpora místních podniků. Ale odpočinek a revoluce patří k sobě. Mnoho lidí, kteří věnují čas pomoci a péči o druhé, se cítí příliš provinile, než aby si udělali čas pro sebe, a přitom nejspíš právě oni jej potřebují nejvíc. Na péči o sebe není nic sobeckého.

POSLOUCHATHUDBU

SEBEPÉCE MÁ CELOU RADU PODOB

ZABĚHATSI

MEDITOVAT

T E R A P I E TERAPIE

ODPUSTIT

OMEZIT ČAS TRÁVENÝ S TOXICKÝMI LIDMI

U D E L A T S I UDELAT SI

C A S J E N O M CAS JENOM

POŘÁDNĚ SI POBREČET

P R O S E B E PRO SEBE

SPÁÁÁÁÁT

JÍST ZDRAVĚ NĚCO SI PŘEČÍST

JÍT NA SLUNKO

MASTURBOVAT

DÁT SI NĚCO DOBRÉHO

POKOCHAT SE OKOLÍM NA VYCHÁZCE

NEKRITIZOVAT SE

ZACVIČITSIJÓGU

POZNATTVLASTNÍ ĚLO

UKLIDITSI POKOJ

ZATANČITSI, JAKO BY SENIKDO NEDÍVAL

R Í RÍ C T CT A N O ANO

PÍT VODU

DÁT SI VANU

PLEŤOVÉ MASKY

JÍT BRZY SPÁT

SEKNOUT S PRACÍ , KDE JE ŠÉF PSYCHOPAT

UDĚLAT NĚCO KREATIVNÍHO

ZALÍTKYTKY

OBLÉCT SE DO NĚČEHO , V ČEM SE ČLOVĚK CÍTÍ FAKT DOBŘE

DOBÍT BATERKY

STANOVIT SI HRANICE

VYPNOUTTELEFON

PŘESTAT SE SROVNÁVAT S OSTATNÍMI

R Í C T RÍCT N E NE

ZAJÍTSINAKONTROLU K LÉKAŘI, VČETNĚ SEXUOLOGA

VZÍT SI PRÁŠKY

DOPŘÁT SI NĚCO HEZKÉHO

UDĚLAT SI ČAS NA

SVÉ BLÍZKÉ

NEBÁTSEPOŽÁDAT OPOMOC

SEX • VZTAHY • ZDRAVÍ • ŽIVOTNÍ POHODA • SPOLEČNOST • OSOBNÍ IDENTITA

Na jakou nejosobnější věc jste se zeptali internetu? Ilustrátorka Hazel Meadová zjišťuje pomocí Googlu, na co se v soukromí ptáme vyhledávačů ohledně svých vztahů, těl a identit. Kniha obsahuje stovky objasňujících a vysvětlujících ilustrací a je tak zábavným, otevřeným a pestrobarevným průvodcem po zásadních životních otázkách. Jedná se vlastně o jakýsi program citové výchovy, který by se měl vyučovat všude.

Co kdyby existovala kniha, která by se zabývala zásadními životními ponaučeními? Jistě, formální vzdělání vás vybaví potřebnými znalostmi například o fotosyntéze. Ovšem když přijde na to, jak rozpoznat případného nadějného životního partnera, překonat smutek milované osoby (nebo svůj vlastní), připravit se na vyšetření děložního čípku nebo jak se naučit sebeobraně, většina z nás naprosto tápe.

Autorka s využitím nejnovějších výzkumů, rozhovorů s odborníky a svých typických ilustrací zpochybňuje tabu, která nás nutí mlčet. Protože odpovědi na zásadní životní otázky jsou málokdy černobílé, odpovídá na ně barevně, přístupným způsobem a úvahami plnými pochopení. Kniha Proč o tom nemluvíme?! se zabývá záležitostmi, na které se bojíme zeptat, a přitom je zoufale potřebujeme znát a mluvit o nich, abychom lépe přijímali druhé i sami sebe. Je to odvážná výzva zapomenout na „normálnost“ a naučit se lidi přijímat v jejich jedinečnosti.

„V osobě Hazel Meadové se snoubí soucit, umělecký talent a vhled do lidské duše.“

Joshua Fletcher, psychoterapeut a autor knihy Anxiety

Zoner Press tel.: 532 190 883

e-mail: knihy@zoner.cz

www.zonerpress.cz

ZONER a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 375 KČ

KATALOGOVÉ ČÍ S LO: ZRK2323

ISBN 978-80-7413-584-2

9788074 135842