Vlajky
ČERNÁ HORA
Republika Černá Hora
Itálie
Chorvatsko
Bosna a Hercegovina
ČERNÁ HORA
Rumunsko
Kosovo Srbsko
Severní Makedonie Jaderskémoře
Albánie Řecko
Bulharsko
Poměr stran vlajky: 1 : 2
Současná podoba vlajky: červenec 2004
Hlavní město: Podgorica
Rozloha: 13 812 km²
Počet obyvatel: 600 000
Jazyk: černohorština, srbština
Náboženství: pravoslavné, islám
Měna: euro
Černá Hora získala nezávislost v roce 1878. V roce 1918 se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a následně Jugoslávie. Když se počátkem 90. let Jugoslávie rozpadla, Černá Hora se neodtrhla. Křehká konfederace se Srbskem však zanikla roku 2006. Už předtím se Černá
Hora vrátila k vlajce, kterou užívala jako království před rokem 1918, včetně znaku dynastie Petrovićů, z níž pocházel i jediný černohorský král.
ČESKO
Česká republika
Poměr stran vlajky: 2 : 3
Současná podoba vlajky: 1. ledna 1993
Hlavní město: Praha
Rozloha: 78 867 km²
Počet obyvatel: 10 838 000
Jazyk: čeština
Náboženství: bez vyznání
Měna: koruna česká
Po první světové válce vzniklo samostatné Československo, které do roku 1920 používalo historickou vlajku Čech s červeným pruhem dole a bílým nahoře. V roce 1919 bylo navrženo, aby kombinaci doplnil modrý klín do jedné třetiny délky, posléze byla délka klínu prodloužena do poloviny. Podle neoficiálních výkladů může modrý klín symbolizovat Moravu anebo tehdy Slovensko, šlo také o doplnění do klasických slovanských barev. Zákon pak stanovil, že je vlajka tvořena ze spodního červeného a horního bílého pole, mezi něž je vsunut modrý klín od žerdi do středu. Právě v této podobě pak vlajka zůstala i po vzniku samostatné České republiky 1. ledna 1993.
Vlajka prezidenta České republiky
Při vertikálním zavěšení je nutné zajistit, aby z pohledu pozorovatele byla bílá barva vlevo, červená barva vpravo a modrý klín nahoře
PREZIDENTSKÁ STANDARTA
Státní barvy najdeme i na standartě prezidenta republiky, která je bílá, s okrajem z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním nacházíme bílý (stříbrný) nápis Pravda vítězí, což je variace na výrok středověkého reformátora Jana Husa (1370–1415). Heslo zpopularizoval budoucí první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937). Tento takzvaný heraldický pokřik je na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi. Poměr vlajky je 1 : 1. Jediným zákonným uživatelem je prezident ČR.
Na standartě je umístěn velký státní znak, další ze státních symbolů, který zpracoval heraldik Jiří Louda. Tvoří ho čtvrcený štít. Pole s heraldickými zvířaty symbolizují historické části českého státu; lev Čechy, šachovaná orlice Moravu a černá orlice Slezsko.
Zajímavostí je, že až do roku 1960 se na prezidentské standartě nacházel veliký státní znak z období předválečné první republiky. Nesl i znak Podkarpatské Rusi, kterou ale Československo roku 1945 odevzdalo tehdejšímu Sovětskému svazu, a historické znaky dalších historických území Českého království: Těšínska, Opavska (stejný jako na znaku a standartě lichtenštejnského knížete) a Ratibořska.
VLAJKY ČECH, MORAVY A SLEZSKA
Používané vlajky historických zemí nejsou oficiální, ve veřejném prostoru je však potkat můžeme. Po roce 2000 se objevily vlajky Čech, Moravy a Slezska jako pole na nových krajských vlajkách. Jejich podoba je odvozena ze zemských znaků. Na vlajce Čech je na červeném poli stříbrný dvouocasý lev, pro Moravu ministerstvo vnitra doporučuje stříbrno-červeně šachovanou orlici v modrém poli, pro Slezsko zase slezskou orlici ve žlutém poli.
ČechyMoravaSlezsko
Východní a jihovýchodní Asie
Na rozlehlých územích východní a jihovýchodní
Asie panují extrémní rozdíly v hustotě osídlení: od 1,5 obyvatele na km² v Mongolsku až po 30 000 obyvatel na km² v Macau. Extrémní je i klima. Najdeme zde oblasti monzunových dešťů, ale třeba i poušť Gobi.
Za přechodové území mezi východní a jihovýchodní Asií se tradičně považují Filipíny. Ve východní Asii se pak nachází mnoho ostrovů a poloostrovů, ale i veletoky jako Mekong či Iravádí. Tato část světa sestává především z Vietnamu, Kambodži, Laosu, Thajska, Malajsie, Indonésie, a Myanmaru (někdejší Barmy).
Také je zde mnoho průmyslových center, přičemž ta nejstarší se nacházejí v Japonsku, přestože má málo přírodních zdrojů. Snahy o zajištění surovin stály za japonskou vojenskou expanzí
SOUHRNNĚ
Největší stát: Čína
Nejmenší stát: Singapur
Největší město: Tokio (Japonsko)
před druhou světovou válkou i během ní. Boje však neskončily ani údery na Hirošimu a Nagasaki. Mír byl sice v dohlednu, Sovětský svaz však vyhlásil „zemi vycházejícího slunce“ válku a jeho vítězství v tomto střetu posílilo komunistické strany v Číně a Koreji.
Koloniální velmoci, především Francie a Británie, se dostaly pod tlak hnutí za nezávislost, z nichž mnohá byla pod komunistickým vlivem. Francie se později stáhla z Indočíny (Vietnamu, Laosu a Kambodži), zatímco čínští komunisté vytlačili čínské nacionalisty z pevninské Číny na Formosu (nynější Tchaj-wan). Také dlouholetá viet namská válka nabourala stabilitu okolních zemí. Na základě vypršení smlouvy o pronájmu území byla roku 1997 stažena britská vlajka nad Hongkongem, a toto území bylo předáno Číně.
Významná města: Bangkok, Hongkong, Jakarta, Kanton, Kuala Lumpur, Manila, Peking, Singapur, Soul, Šanghaj, Šen-čen, Tchien-ťin, Tokio, Yankoun
Nejvyšší hora: Mount Everest neboli Džomolangma (Nepál a Čína, 8 849 m n. m.)
Nejnižší bod: Turfanská proláklina (Čína, 154 m pod hladinou moře)
Nejdelší řeka: Jang-c’-ťiang (Čína, 6 300 km)
Největší jezero: Tônlé Sap (Kambodža, 2 700 km², po monzunech 16 000 km²)
SPOJENÉ STÁTY
AMERICKÉ
Spojené státy americké
Spojené
SPOJENÉ
Poměr stran vlajky: 10 : 19
Současná podoba vlajky: 4. července 1960
Hlavní město: Washington D. C.
Rozloha: 9 833 517 km²
Počet obyvatel: 341 963 000
Jazyk: angličtina, španělština
Náboženství: protestantské, římskokatolické, bez vyznání
Měna: americký dolar
USA vznikly z někdejších třinácti kolonií, které v dubnu 1775 povstaly proti britské nadvládě. Svou vlajku (tzv. Continental Colors) poprvé vztyčily na přelomu let 1775–1776.
V jejím hlavním kantonu se ještě nacházel britský Union
Jack, v hlavním poli se však již objevuje třináct horizontálních pruhů. První oficiální vlajku Spojených států přijal Kongres 14. června 1777. Do hlavního kantonu se tehdy dostalo třináct bílých hvězd. Když byly v květnu 1795 do Unie přijaty další dva státy, zvýšil se počet hvězd i pruhů na patnáct. Tato verze, známá jako Star-Spangled Banner (prapor zářící hvězdami), zůstala beze změny až do roku 1818. Toho roku Kongres schválil Zákon o vlajce, který stanovil, že mohou být přidávány další hvězdy, počet pruhů se však má vrátit zpět na třináct. Na současné vlajce (Stars and Stripes) se nachází padesát hvězd, každá za jeden stát, a třináct pruhů, každý za jednu z původních kolonií. Zatím poslední hvězda, přidaná roku 1960, reprezentuje Havaj.
Spojené státy americké se skládají z padesáti států a jednoho federálního území s hlavním městem Washingtonem, které nepatří k žádnému státu. Jejich vlajky najdete na následujících stranách. Dále k USA patří šest závislých území, jejichž vlajky najdete na konci příslušných zeměpisných oddílů: v Karibiku se nacházejí Portoriko a Americké Panenské ostrovy, v Oceánii pak Guam, Severní Mariany, Americká Samoa a neobydlený atol Palmyra.
VLAJKY STÁTŮ USA
Letopočet udává, kdy se daný stát připojil k Unii nebo ratifikoval Ústavu USA.
Delaware 1787
Connecticut 1788
Colorado 1876
District of Columbia (federální území)
Kalifornie
Jižní Karolína 1788
Georgia 1788
Florida 1845
Idaho 1890 Havaj 1959
Chile
Falklandy
Jižní Georgie Uruguay
Paraguay
Bolívie
Peru
Brazílie
Ekvádor
Guyana
Surinam
Francouzská Guyana
ATLANTSKÝ OCEÁN
TICHÝ OCEÁN
ARGENTINA
Argentinská republika
Poměr stran vlajky: 5 : 8
Současná podoba vlajky: 12. února 1812
Hlavní město: Buenos Aires
Rozloha: 2 780 400 km²
Počet obyvatel: 46 994 000
Jazyk: španělština
Náboženství: římskokatolické, bez vyznání
Měna: argentinské peso
V roce 1810 vedl Manuel Belgrano masové demonstrace za svobodu od španělské nadvlády. Při největší z nich 25. května se protrhala tmavá mračna nad Buenos Aires a na modrém nebi vysvitlo slunce. Na památku tohoto dne používal Belgrano modro-bílou kokardu, která roku 1812 získala oficiální charakter, když byly tyto barvy použity na vlajce. Roku 1818, dva roky po získání nezávislosti, do ní bylo přidáno zlaté slunce s paprsky a s lidskou tváří. Toto slunce se objevuje, spolu s červenou frygickou čapkou, i na státním znaku. Argentina vznáší mezinárodně neuznávané nároky na Falklandy (které označuje názvem Malvíny) a na část Antarktidy.
BOLÍVIE
Bolívijský mnohonárodnostní stát
Poměr stran vlajky: 15 : 22 a 1 : 1
Současná podoba vlajky: 7. února 2009
Hlavní město: La Paz (de facto), Sucre (de iure)
Rozloha: 1 098 581 km²
Počet obyvatel: 12 312 000
Jazyk: španělština, kečuánština, ajmarština, guaraní
Náboženství: římskokatolické
Měna: boliviano
Území Bolívie patřilo kdysi k říši Inků, před polovinou 16. století jej dobyli Španělé a následně bylo spravováno jako součást Peru. Pod španělskou nadvládou zůstalo, dokud v roce 1825 Simon Bolívar nevybojoval nezávislost. Roku 1851 ustoupila prvotní verze vlajky červeno-žluto-zelené horizontální trikolóře. Červená symbolizuje odvahu, žlutá nerostné suroviny, zelená úrodnost. Bolívie používá i druhou vlajku, zvanou Wiphala. Jedná se o prapor čtvercového tvaru, reprezentující původní obyvatelstvo And.
