Kro N i K a lege N dy. Hudba, provo K ace, umě N í
Peter Wicke
Pekelný anděl: Till Lindemann během živého provedení skladby
Engel na prvním francouzském
ročníku Download festivalu, červen 2016
Kdo z vás by bez hříchu žil
A ruku dát se osmělil
A do slunce nehleděl
Tomu píseň zahrajem – Rammstein, Ein Lied
Wenn ihr ohne Sünde lebt
Einander brav das Händchen gebt
Wenn ihr nicht zur Sonne schielt
Wird für euch ein Lied gespielt
Ú V od . kapitola
Vzestupy a pády
Nastal večer 23. července 2005. Nad amfiteátrem ve stylu římského Kolosea z druhé poloviny 1. století v jihofrancouzském Nîmes se rozprostřela tma. V horkém létě zůstával vzduch i v tuto pozdní dobu těžký a dusný. Arénu do posledního místa zaplnilo sedmnáct tisíc mladých lidí v černých tričkách s logem Rammstein na hrudi. Pódium zakrývala opona, po níž klouzaly
Tahle kytara už dohrála: Richard Kruspe během koncertu v dánské Kodani, červenec 2024
Necháváme za N ás mluvit plame N y. kapitola
m ezi operou a cirkusem
Časopis Rolling Stone kdysi napsal: „Rammstein dnes víc než kdy dřív představují umělecký projekt s propracovanou choreografií, v jistém smyslu dokonce velkolepou operu, ačkoli mnohé její prvky připomenou ve své groteskní přepjatosti spíše cirkus než Wagnera.“ 1 Till Lindemann
charakterizoval vystoupení kapely stručnými a výstižnými slovy: „Naši živou show vnímám jako divadelní hru.“2 Koncerty Rammstein totiž v konečném důsledku skutečně představují cosi jako dokonale zrežírované divadlo, jehož nosnou poetiku tvoří zvuk a které pohání
Tečku za touto mimořádnou skladbou pak tvoří vyznání:
Německo, tvá láska
Je prokletím i požehnáním
Německo, svou lásku
Dát ti nemohu
Deutschland, deine Liebe
Ist Fluch und Segen
Deutschland, meine Liebe
Kann ich dir nicht geben19
Devítiminutový (a na běžné poměry Rammstein mimořádně dlouhý) videoklip k písni Deutschland vyvolal ještě před samotným zveřejněním pořádný skandál, který kapela pojala po svém jako druh mediální umělecké akce se záměrem překročit hranice uměleckého prostoru, aby se umění a realita v provokativním gestu propojily. Skupina totiž nejprve zveřejnila na
Naproti Dirigent své vlastní kariéry: Till Lindemann v hamburské Color Line Areně, prosinec 2004
svém Instagramu pětatřicetisekundovou upoutávku, jež zobrazovala muzikanty jako vězně v koncentračním táboře stojící pod šibenicí s oprátkou kolem krku. „Trailer“ doprovázel název skladby psaný švabachem a datum vydání uvedené římskými číslicemi.
Příspěvek okamžitě vyvolal bouřlivé reakce a nejedna známá osobnost se jím nechala vyprovokovat k vyjádřením, která nebylo možné ospravedlnit ani následným videem, ani samotnou písní. „Jak to, že se Rammstein opovažují přisvojovat si roli obětí?“ ptal se tehdy Christoph Heubner, výkonný předseda
Mezinárodního osvětimského výboru. Takováto podoba ztvárnění byla podle něj „nevkusná“ , „bez empatie vůči přeživším holocaustu“, a hnaná „senzacechtivostí a pokukováním po prodejních číslech“.²⁰ Bývalá předsedkyně Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knobloch obvinila hudebníky z instrumentalizace a bagatelizace holocaustu: „Je frivolní a odporné, že Rammstein zneužívají utrpení a vraždění milionů k pobavení svých fanoušků.“ ²¹ Židovský historik Michael Wolffsohn označil upoutávku za „formu hanobení mrtvých“. „Naprosto nepřijatelné!“²² uvedl. Režisér Specter Berlin zastával opačný názor: „Tohle divadlo znám už dost dlouho; vždycky se najdou lovci upírů, kteří musejí okamžitě udeřit. Každému, kdo viděl tu upoutávku, v níž kluci stojí pod šibenicí, a má aspoň trochu intelektu, muselo být jasné, že nepůjde o politicky nekorektní videoklip. Jenže okamžik pochybnosti trval jen čtyřiadvacet hodin, a tak museli všichni rychle střílet – věděli totiž, že další den už bude pozdě. Myslím, že právě tak je třeba to číst: jejich úlohou bylo chytit se na lep.“²³
Po zveřejnění devítiminutového videa, které má na YouTube (navzdory věkovému omezení) v době vydání této knihy přes čtyři sta
milionů zhlédnutí, kritické výroky neutichly. Tváří v tvář komplexní a mnohovrstevné obrazové řeči plné ironie a náznaků i zcela jasnému poselství klipu (což je na poměry Rammstein neobvyklé) však museli kritici vynaložit značné úsilí, aby si svůj postoj obhájili. Nutno podotknout, že zobrazení vězňů z koncentračního tábora na divadelních nebo filmových plakátech či v trailerech k příslušným filmům se objevilo v mediálním světě již dříve, a to například u francouzského filmu Ohrada (1961), jenž je prostřednictvím tehdejšího plakátu dodnes propagován jak na streamovacích službách, tak i při prodeji DVD, aniž by to kdy vyvolalo jakoukoli reakci – natož takovou jako u Rammstein. Ona „svatokrádež“ zjevně spočívá v tom, že se onoho citlivého tématu chopila rocková kapela, pověstná svými nepřetržitými kontroverzemi. Rammstein už dříve úspěšně proměňovali svá provokativní gesta v komplexní umělecké dílo, které nelze jednoduše odsunout do říše krásna (nebo v jejich případě spíše ošklivosti), takže jejich záměrem bylo i tentokrát poukázat na společenskou odezvu. K jejímu vyvolání stačilo pouze to, aby se muzikanti objevili na pouhých třicet pět sekund pod šibenicí v oblečení vězňů z koncentračního tábora. Kritika tohoto počinu však mířila špatným směrem: problematické nebylo to, že upoutávka zobrazovala kapelu v trestaneckém oděvu (ostatně tato stylizace je v příslušných sekvencích videa jednoznačně odůvodněna), ale povrchní reakce na něj. S ohledem na stále přežívající antisemitismus by se nakládání s tématem holocaustu zejména v Německu nikdy nemělo stát jen pouhým předmětem bezděčného pohoršení.
Video, jež se dočkalo zveřejnění na YouTube 28. března 2019 přesně v 18 hodin, bylo uvedeno efektním odpočítáváním a už za jediný den zaznamenalo rekordních 9 milionů zhlédnutí. Bezprostředně po jeho
