Extra edice
Waffen-SS 1933–1945
Slavné divize • Úspěchy na bojišti • Válečné zločiny • Ideologie a symbolika
Výstroj a výzbroj
Maskáčové stejnokroje Před branami Rostova
1
Dne 17. listopadu 1941 překročili vojáci Leibstandarte SS Adolf Hitler řeku Tuzlov, čímž své formaci otevřeli cestu k Rostovu na Donu. Těžkých bojů, při nichž esesmany trápily průjmy i omrzliny, se zúčastnil i vyobrazený SS-Oberschütze. Do akce vyrážel oděn v dlouhém soukenném kabátě, pod nímž měl pouze košili, svetr a standardní polní uniformu. V zimě 1941–1942 šlo o naprosto nedostatečnou výstroj.
1 Ocelová helma M40 opatřená
2
3
Autoři: Viktor Grossmann, Josef Pavlín
4
maskovacím potahem prvního modelu v maskovacím vzoru „platan 5/6“. 2 Maskovací převlečník prvního typu je potištěn vzorem, jejž sběratelé slangově označují „palma“. Kamuflážní doplňky jednotek SS byly oboustranné s různými odstíny, mnohé dobové fotografie ale dokládají celoroční nošení maskovacích doplňků v letních barvách. 3 Útočný ruční granát Stielhandgranate 24 se vyznačoval značnou tlakovou vlnou, ale také nízkým střepinovým účinkem, který Němci v průběhu války zvyšovali užitím fragmentačního pouzdra.
4 Protože vyobrazený voják
zastává v družstvu roli střelce, je vyzbrojen opakovací puškou vz. 24 československé výroby. Právě užívání kořistních zbraní bylo pro jednotky SS v první fázi války typické. 5 Vysoké kožené boty charakterizovaly německé vojáky zejména v první polovině konfliktu. Jejich podrážka byla podbita ocelovými cvoky, kterými však v mrazivém počasí do obuvi pronikal chlad. 6 Protichemická pláštěnka v pogumovaném obalu měla pokožku svého nositele ochránit před účinkem chemických zbraní. Voják ji má připnutou na popruhu obalu protiplynové masky. 7 Originální balení masti proti omrzlinám distribuované Vojenským okresním lékařským parkem VII Mnichov, jehož koncovým uživatelem byly jednotky SS.
7 6
5
36 | VOJSKA Waffen-SS
Výstroj a výzbroj
Peklo v Normandii
SS-Rottenführer 12. tankové divize SS Hitlerjugend v Normandii. V létě 1944 na tamním bojišti nepanovaly příliš vysoké teploty a na mnoha dobových fotografiích mají vojáci pod maskovacími komplety soukenné uniformy či dokonce svetry.
1
1 Helmu kryl maskovací potah M42 se vzorem Eichenlaub.
2 3
4
Starší vzor M40 ještě neměl ošitá poutka určená k upevnění přírodního maskování. 2 Němečtí vojáci si často brali do bitvy ochranné brýle. Staubschutzbrille. Tento kožený model měl vyměnitelná světlá a tmavá skla. 3 Bojový komplet potištěný maskovacím vzorem Erbsentarnmuster (slangově hrách) s celoročním maskovacím využitím se v letních měsících nosil jen s košilí. Užití tohoto kompletu ve velkém množství je typické právě pro divizi Hitlerjugend. 4 MP 40 představoval s více než milionem vyrobených kusů nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. Měl ráži 9 mm, vážil necelé čtyři kilogramy, zásobník pojal 32 nábojů. 5 Standardní vojenská kotníková obuv Schnürschuhe doplněná spinkami bránícími pronikání bahna a jiných nečistot. 6 Maskovací čepice zhotovená z nepromokavého materiálu a opatřená velkým kšiltem se díky své praktičnosti těšila mezi vojáky divize velké oblibě. 7 Zvláštní dávka zaměřená na energetické pochutiny (Groß kampfpäckchen) obsahovala kromě čokolády či máslových sušenek také krabičku cigaret. Mladí příslušníci Hitlerjugend měli zprvu zakázáno kouřit a pít, na popud divizního velitele Fritze Witta bylo toto nařízení později zrušeno.
6
7
5
VOJSKA Waffen-SS | 37
Kurt Meyer
Panzergrenadier
Kurt „Panzer“ Meyer proslul jako velmi agresivní důstojník motorizované pěchoty. Ve svých 33 letech se stal nejmladším velitelem divize u Waffen-SS
Kurt Meyer
N
ěmečtí tankoví velitelé se všeobecně vyznačovali velkou agresivitou a touhou postupovat kupředu za každou cenu. U Waffen-SS pak tento aspekt nabýval ještě většího významu. Zosobněním útočné doktríny se stal Kurt „Panzer“ Meyer. Do boje se vždy vrhal po hlavě a vysloužil si tím nehynoucí obdiv mnoha spolubojovníků. Na druhou stranu má na svědomí také řadu válečných zločinů. Odolný jako tank
Den před Štědrým dnem roku 1910 slavili v rodině Meyerových v saské obci Jerxheim narození syna. Malý Kurt neměl na růžích ustláno. Jeho otec pracoval v továrně a po vypuknutí první
světové války nastoupil na frontu jako poddůstojník pěchoty. Syn se po dokončení školní docházky živil jako pomocník v obchodě či pošťák. V rozjitřené atmosféře krizí zmítaného Německa si nakonec podal roku 1929 přihlášku k meklenburské zemské policii. Ve schwerinské policejní akademii přišel k přezdívce, jíž se honosil po celý zbytek života. Meyer chtěl z legrace vylít ze střechy budovy na svého kamaráda vědro vody. Žertík se mu však šeredně vymstil, když uklouzl a sám sletěl na zem. Dopadl sice na nohy, ale zdálo se, že mnohočetné zlomeniny ukončí jeho kariéru již v počátku. Mladík se však zázračně zotavil a kamarádi mu začali říkat „Panzermeyer“, čímž chtěli vyjádřit, že je odolný a nezničitelný jako tank. Sotva dvacetiletého Meyera oslovily též myšlenky národního socialismu. V září 1930 vstoupil do NSDAP a již o rok později ho můžeme nalézt v řadách SS. V květnu 1934 byl převelen v hodnosti SS-Untersturmführera k Leibstandarte, kde později velel 14. protitankové rotě, se kterou se zúčastnil jak anšlusu Rakouska, tak obsazování československého pohraničí. Už v předválečných letech ale přičichl k vůni benzinu a začala se rodit jeho náklonnost k tankům a obrněným jednotkám.
AutoR: Vojtěch Borek
V dobách blitzkriegu
Meyer na snímku pořízeném přibližně měsíc po začátku operace Barbarossa, kdy velel průzkumnému praporu Leibstandarte SS Adolf Hitler
Již po týdnu polského tažení, 7. září 1939, utrpěl Meyer první válečné zranění, které přiblížil ve svých pamětech: „Skrz brambořiště táhne ke štábu nepřítel, jehož lze často zahlédnout jen na zlomek sekundy. (…) Vztyčím se a pálím vestoje do vzrostlého pole. Je to jediná možnost, jak někoho trefit. Střelba netrvá dlouho. Brzy jsem opět na dně příkopu a začínám si uvědomovat silnou ránu do levého ramene.“ Polská střela mladého esesmana pouze škrábla, a tak mohl nadále velet protitankové rotě. Meyerovi velmi vadilo rozdělení jeho útvaru po četách mezi jiné formace. Svým nadřízeným se snažil připomínat, že je tankista a motostřelec a teď se cítí zbytečný. Volání po změně nakonec přece jen uspělo. Po skončení polské VOJSKA Waffen-SS | 49
Příslušníci italských SS na frontě v listopadu 1944. Z Apeninského poloostrova se přihlásilo do služby na 15 000 dobrovolníků
Posily z celé Evropy Autor: Miroslav Mašek
B
udování dobrovolnických složek Waffen-SS od počátku ovlivňovaly politické a ideologické motivy. Již před válkou se objevovaly hlasy, které zdůrazňovaly nutnost přivést zahraniční dobrovolníky. Hermann Göring v roce 1938 prohlásil, že je třeba „germánskou krev snášet, loupit a krást z celého světa“. Adolf Hitler růst Waffen-SS podporoval, protože chtěl jejich prostřednictvím vytvořit pronacisticky orientované jádro ozbrojených sil, jiný postoj však zaujímal
62 | VOJSKA Waffen-SS
k náboru cizinců. Jejich začlenění poskvrňovalo Hitlerovu vizi Waffen-SS jako výkvětu čistě německé krve. Podobně nekompromisní přístup zpočátku zastával i Heinrich Himmler, avšak rychle si uvědomil, že čím početnější jednotky mu budou podléhat, tím větší bude i jeho vlastní vliv. Začal proto usilovat o příliv nových sil. Tímto úkolem pověřil SS-Standartenführera Gottloba Bergera, který stál od dubna 1940 v čele odvodové kanceláře Zbraní SS. Berger se nejprve obrátil
Cizinci ve Waffen-SS
kde mnoha mladým lidem elitní jednotky SS skutečně imponovaly. Z dnešního pohledu vyznívá paradoxně, že občané zemí, před několika týdny či měsíci dobytých německou armádou, chtěli vstoupit do ozbrojených sil nepřítele. Příčinu musíme hledat v dojmu, který na ně udělal hladký německý postup v prvních válečných měsících. Před jejich zraky se zhroutilo demokratické zřízení hned v několika státech a mnozí uvěřili, že s Hitlerem přichází nový pořádek, a toužili se stát jeho součástí. Další lákalo dobrodružství či vyhlídka na zářivou kariéru. Ideologické důvody hrály roli jen pro malou část západoevropských dobrovolníků – pouze asi třetina byla členy nacionalistických a nacistických politických stran. Pod vlivem okolností a Bergerových optimistických hlášení schválil Himmler v červnu 1940 přijímání norských a dánských dobrovolníků do nově vytvořeného pluku Nordland a nizozemských a belgických dobrovolníků do pluku Westland. Jednalo se o první dva regimenty nové divize SS, která se měla zčásti skládat ze zahraničních vojáků. Aby nábor nováčků získal systém, zřídili úředníci SS koncem roku 1940 v alsaském Sennheimu výcvikový tábor výhradně pro neněmecké na Wehrmacht, ale armáda mu své záložníky odepřela. Nasměroval tak pozornost do zahraničí, kde mu generálové nemohli házet klacky pod nohy. První úspěch si připsal v Rumunsku, odkud „propašoval“ do Německa asi 1 000 mužů. Povzbuzen úspěchem navrhl Himmlerovi postupovat obdobně i v dalších balkánských státech. Některé vlády uzavřely s Bergerovým úřadem dohodu, jiné s náborem nesouhlasily a SS se musely uchýlit k léčkám. Dobrovolníci putující do Německa se vydávali za dělníky jdoucí za prací, schovávali se v lazaretech a podobně. Germánské vábení
Gottlob Berger si uvědomil, že mnohem větší i rasově bližší zásobárnu potenciálních dobrovolníků představuje Belgie, Nizozemí či Norsko,
Ranní rozcvička dobrovolníků pluku Westland v roce 1940 v Mnichově. Tato jednotka pak společně s plukem Nordland položila základ budoucí divize Viking VOJSKA Waffen-SS | 63
Divize Hitlerjugend v Normandii
Po krvavém útoku na Bretteville-l’Orgueilleuse v noci na 9. června 1944 našli mnozí granátníci Hitlerjugend útočiště v nedaleké vesnici Rots. Tam také po poledni přijel své unavené bojovníky podpořit syn německého ministra zahraničí SS-Obersturmführer Rudolf von Ribbentrop, velitel 3. roty 1. praporu tankového pluku Hitlerjugend (na fotografii v sajdkáře). Několik dní předtím utrpěl průstřel ramene při útoku spojeneckého stíhacího bombardéru, odloučení od svých mužů ale snášel těžce a bez svolení opustil nemocnici. Za řídítky motocyklu sedí velitel tankového pluku divize Hitlerjugend SS-Obersturmbannführer Max Wünsche. Brzy ráno 9. června 1944, když míjel kolonu tanků vracejících se z fronty, inkasoval jeden ze strojů zásah a střepina způsobila Wünschemu tržnou ránu na hlavě a lehký otřes mozku
Obsluha kulometu od divize Hitlerjugend mění svou pozici v zámecké zahradě během bitev u Caen. Granátníci vyrazili do akce jen s nejnutnější výstrojí. Postrádají například obaly s protiplynovými maskami i další vybavení, které by jim překáželo v efektivním vedení boje
Nepostradatelnou součástí vozového parku ženijní čety obrněného průzkumného praporu byl i stroj SdKfz 251/7. Tato varianta slavného obrněného transportéru se vyznačovala především vezenými součástmi pohotovostního ženijního mostu (nahoře po obou stranách). Výzbroj tohoto univerzálního vozidla umožňujícího transport až deseti plně vyzbrojených vojáků tvořila dvojice kulometů MG 42 114 | VOJSKA Waffen-SS
SS-Obersturmbannführer Wilhelm Mohnke, velitel 26. pluku tankových granátníků divize Hitlerjugend, po boku raněného vojáka sedícího na zadním sedadle lehkého vojenského automobilu KdF 82 Kübelwagen. Snímek pořízený na konci srpna 1944 zachycuje Mohnkeho coby čerstvého nositele Rytířského kříže a ve společnosti SS-Sturmbannführera Hanse Waldmüllera. Tuto fotografii si Mohnke později nechal zarámovat a na stole mu zůstala až do jeho smrti 6. srpna 2001. Navzdory jeho neustálé přítomnosti na frontě nicméně mladí vojáci Mohnkeho hodnotili jako arogantního velitele, který si od podřízených drží odstup
Divize Hitlerjugend v Normandii
Střední tank PzKpfw IV Ausf. H náležící 5. rotě 2. praporu tankového pluku divize Hitlerjugend míří 7. června 1944 na invazní frontu. Tomuto stroji s věžovým číslem 536 velel SS-Unterscharführer Willy Kretzschmar, jehož osádka si po bitvě o kótu 112 severozápadně od Caen připsala 15 zničených nepřátelských obrněnců. Na fotografii jsou patrné také těžké kožené bundy zkonfiskované italským námořním silám, které tankisté SS užívali coby ochranu těla v případě vznícení obrněnce
Snímek u silnice dobře zamaskovaného protitankového kanonu PaK 40 ráže 75 mm byl otištěn i v jednom z čísel magazínu Signal. Třetí rota 12. oddílu stíhačů tanků SS měla k dispozici tucet těchto obávaných kanonů s dostřelem až 1 800 m
Válečný zpravodaj Wilfried Woscidlo zvěčnil po poledni 12. června 1944 v sadech nedaleko Ardenského opatství mladé bojovníky 15. průzkumné roty 25. pluku tankových granátníků čerstvě vyznamenané Železnými kříži II. třídy. Zleva doprava: sedmnáctiletý Josef Bund, osmnáctiletí Klaus Schuh a Günther Hamel. Z těchto tří dekorovaných vojáků se konce války dožil pouze poslední jmenovaný, zbylí dva padli čtrnáct dní po pořízení tohoto snímku v zoufalém boji, během něhož byla jejich rota téměř vyhlazena
Mrtvý nosič munice ke kulometu z divize Hitlerjugend leží při okraji cesty kdesi v Normandii. Stejně jako mnoho dalších bojovníků divize vyrazil i tento mladík na osudovou zteč oděn v maskovacím kompletu. Za povšimnutí stojí také rozházený balík hracích karet, dle kterého můžeme usuzovat, že kapsy padlého již pečlivě prohledali spojenečtí vojáci VOJSKA Waffen-SS | 115