ZEP2322 ČS armáda ve fotografii

Karel straka

cs. armáda a kol.

Lás

ku k vla

sti

dokaž čine

m

Branná moc v letech 1918–1939

Všeobecné základy branné moci

Prezident republiky Tomáš G. Masaryk přehlíží útvar takzvaného domácího vojska v pražském Karlíně při příležitosti francouzského státního svátku 14. července 1919

Prezident Osvoboditel vrchním velitelem

S

tátotvorné úsilí Tomáše G. Masaryka završilo po čtyřech letech první světové války jeho zvolení prezidentem republiky. Revoluční národní shromáždění tak učinilo aklamací, tedy jednomyslně 14. listopadu 1918. Již Prozatímní ústava, přijatá Národním výborem československým o den dříve, přisoudila prezidentovi jako jeden z principiálních atributů jeho ústavní funkce úlohu „vrchní-

72

ho velitele vší branné moci“. Totéž stanovila Ústavní listina Československé republiky z 29. února 1920.

Pro Masarykův vztah k armádě bylo příznačné, že její problematiku sledoval především z hlediska nejvýznamnějších, výrazně obecných rámců a trendů. Podrobnosti zpravidla přenechával příslušným výkonným orgánům vojenské správy. Současně mu ale velmi záleželo na tom, aby měl soustavný, dobrý a trvalý přehled i kontro-

To m á š G . M a s a r y k a a r m á d a

Při příležitosti jubilejní přehlídky čs. armády 28. října 1928 v Praze na Vypichu v doprovodu ministra národní obrany Františka Udržala. Za nimi kráčí zleva div. gen. Eugène Mittelhausser, v letech 1921–1925 náčelník Hlavního štábu čs. branné moci, a arm. gen. Petar Pešić, náčelník Generálního štábu armády Království SHS

Tomáš G. Masaryk se naposledy veřejně setkal s příslušníky armády při příležitosti oslav 20. výročí bitvy u Zborova (2. července 1917). Velkoryse pojatá veřejná slavnost se uskutečnila na pražském strahovském stadionu 4. července 1937, zde v doprovodu generálního inspektora čs. branné moci gen. Jana Syrového

lu nad jejím vývojem a vnitřním životem. Na počátku existence samostatného státu zvažoval zavedení miliční soustavy. Od tohoto pojetí ale záhy ustoupil, když seznal, že pozice Československa je v poválečné Evropě neobyčejně exponovaná, takže republika bude potřebovat pravidelnou armádu, která by stála na všeobecné branné povinnosti a vojenské prezenční službě. Ztotožnil se tak s pojetím prosazovaným příslušníky FVM v ČSR. V tomto směru bylo zvlášť podstatné, že s jejími dvěma prvními náčelníky (generálové Maurice Pellé a Eugèn Mittelhausser), kteří současně stáli v čele Hlavního štábu, udržoval vztah vzájemného porozumění a dělné spolupráce. Tento kooperativní poměr se ukázal jako klíčový pro další rozvoj armády.

Masarykovi záleželo, aby branná moc neutrpěla přenosem politického zápolení a s ním spojené agitace do jejích řad. Bděl také nad tím, aby potenciální ambice vysoce postavených vojenských osob nepřerostly v ohrožení pro demokracii. V době jeho prezidentství tak čs. branná moc stála mimo politické dění, což právně zakotvoval zákon č. 56 z 8. dubna 1927 o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva. Legislativa vojenským osobám v činné službě odejímala aktivní a pasivní volební právo. Pasivní volební právo ponechal jen mužům na cvičení či mobilizovaným občanům. Následný vývoj objektivně prokázal, že šlo o jedno z nejvýznamnějších opatření, jež zajišťovalo stabilitu armády i celé čs. demokracie.

73

Všeobecné základy branné moci

Želva na kolech

Č

eskoslovenský obrněný automobil vz. 23 vznikl roku 1923 pod továrním označením PA-II. V červenci 1924 opustilo továrnu devět vozidel, která výrobce dočasně zapůjčil praporu útočné vozby v Milovicích, aby na nich provedl jízdní a provozní zkoušky. Následující měsíc se vozy zúčastnily závěrečných cvičení v Milovicích a pak se vrátily do továrny k dílčím úpravám podle poznámek a nedostatků, které připomínkovaly cvičící osádky. Celá dvanáctikusová

108

série byla dokončena na konci roku 1924. Následně je přebrala vojenská správa, jež odkoupila dodatečně ještě jeden kompletní podvozek s motorem bez pancéřové korby, který sloužil k výcviku osádek. Čs. armáda používala tovární označení PA-II, přestože se v archivních materiálech objevuje název Obrněný automobil vzor 23 (OA vz. 23) nebo OA vz. 24. Díky svému tvaru připomínajícímu krunýř si však automobil vysloužil přezdívku Želva. PA-II sloužily v čs. armádě od roku 1925 v eskad-

Obrněný automobil vz. 23 OA vz. 23

Hmotnost: 7,7 t Délka: 6,0 m Šířka: 2,16 m Výška: 2,6 m Pancíř: 5,5 mm Výkon motoru: 51,4 kW Max rychlost: 70/12 km/h (na silnici / v terénu) Dojezd: 300 km Osádka: 4 muži Výzbroj: 4× kulomet Cena bez výzbroje: 680 000 Kč

roně obrněných automobilů (součást 1. jezdecké brigády) v počtu devíti kusů, zbylé tři vozy měla k dispozici výcviková rota praporu útočné vozby. Vozidla se ukázala jako spolehlivá, když ještě v roce 1925 tři stroje absolvovaly za dva dny jízdu napříč republikou z Milovic přes Žilinu do Košic, další dva dny trvala cesta přes Bratislavu zpět.

Obrněnce urazily více než 1 600 km bez výrazných technických problémů. Snímek byl pořízen na Masarykově náměstí ve Vyškově v létě 1926, kde troji-

ce „Želv“ vzbudila zaslouženou pozornost místních.

Od roku 1935 probíhala reorganizace čs. útočné vozby a očekávalo se navýšení počtu obrněných vozidel vyspělejších vzorů. Armáda proto rozhodla vyřadit zastaralé prostředky a odprodat také všechny PA-II. V říjnu 1936 byly proto vyřazeny ze služby a uskladněny až do následujícího roku, kdy ministerstvo vnitra zakoupilo devět kusů. „Želvy“ tak nadále sloužily policejním ředitelstvím v Liberci, Moravské Ostravě a Mostě.

109

Tváří v tvář nov ým hrozbám

Zajímavá možnost vizuálního srovnání tančíků vz. 33 s obrněnými automobily vz. 30 a vz. 27 (v pozadí na konci řady vozidel), nastoupených v prostoru garáží pluku útočné vozby 1 v Milovicích

Vydařené i neperspektivní novinky

M

odernizace čs. branné moci představovala po všech stránkách velice náročný proces.

O to hůře se hledaly cesty k cíli tam, kde zatím chyběl dostatek zkušeností. Mimo jiné se to týkalo vyzbrojování útočné vozby novými bojovými prostředky. Po letech stagnace vynucené

166

zejména ekonomickými limity i neujasněností koncepce se situace začala měnit alespoň zčásti k lepšímu v roce 1934. Armáda tehdy zařadila do výzbroje 51 nových obrněných automobilů vz. 30 z produkce firmy Tatra a 70 tančíků vz. 33 (P-I), které dodala Českomoravská – Kolben – Daněk (ČKD).

T a n č í k y v z . 3 3 a LT v z . 3 4

Využitelnost prvně zmíněných vozidel v reálném boji ale zůstávala značně diskutabilní kvůli poměrně slabému pancéřování a poddimenzovanému výkonu motoru. Ani tančíky vz. 33 se neosvědčily – takticky, ani po technické stránce. Šlo o specifický čs. ohlas na dobově podmíněný mezinárodní trend obrněnců minimalizovaných konstrukcí, který se záhy ukázal jako neúčelný a nepřínosný.

První tanky čs. původu a výroby armáda začlenila do výzbroje až v letech 1934–1936. Šlo o typ P-II nesoucí vojenské označení lehký tank vz. 34 (LT vz. 34), jichž útočná vozba obdržela 50. V tomto případě šlo o zdařilou a spolehlivou konstrukci ČKD. Vznik již zmíněného LT vz. 34 vyplynul především z úsilí ČKD etablovat se na trhu s vojenským materiálem, jenž pod dojmem mezinárodních událostí z první poloviny 30. let skýtal do dalšího období zajímavou komerční perspektivu také v oboru obrněné techniky. Podstatná zde byla iniciativa i neoficiální vlivové úsilí poměrně mocného soukromého průmyslového subjektu, nikoliv podnět armády. Svědčí o tom příznačná skutečnost, že se optimální využití v boji, jež by odpovídalo jeho takticko-technickým vlastnostem, pro tento typ hledalo až dodatečně.

Lehký tank vz. 34 při přesunu během závěrečných cvičení z roku 1936. Zde je zobrazena boční a záďová část, které se na snímcích tohoto stroje vyskytují jen vzácně

Historie LT vz. 34 měla zajímavé pokračování. V roce 1935 využila ČKD jeho prototyp, zmodernizovala jej a pod označením P-II-a vyslala ke srovnávacím zkouškám s konkurenčním prototypem Š-II-a Akciové společnosti dříve Škodovy závody v Plzni.

Vítězný stroj Š-II-a byl následně přijat do výzbroje jako LT vz. 35. Na tomto snímku je zobrazen prototypový tank P-II-R (rekonstruovaný), což byl onen již známý, ale nyní opět zmodernizovaný prototyp P-II-a. V roce 1938 se s ním ČKD zúčastnila obdobných srovnávacích testů, z nichž jako vítězné vozidlo vzešla alternativní konstrukce z provenience ČKD, což byl prototyp TNH-S, tedy pozdější LT vz. 38, skutečně zavedený do výzbroje čs. branné moci

167

Tváří v tvář nov ým hrozbám

Zářijová mobilizace se stala senzací pro zahraniční novináře působící v Československu.

Skupina reportérů z Evropy i ze zámoří doprovázela 27. září 1938 mobilizované záložníky jednoho z pražských pěších pluků na tehdejší, dnes již neexistující Denisovo nádraží

184

Zářijová mobilizace

Odhodlaní čelit nepříteli

V

e specifických podmínkách Československa bylo zřejmé, že úspěch případné obrany bude záviset především na rychlosti mobilizace.

Hlavní štáb považoval za nejhorší možnou variantu náhlé napadení. Aby ji v září 1938 co nejvíce eliminoval, uvedl do chodu předmobilizační opatření již s propuknutím prvních násilných činů v pohraničí. Armáda měla tehdy ve zbrani 244 000 mužů. Vzhledem k nutnosti vytvořit zajištění hranic došlo 13. září na pohotovostní opatření podle § 22 Cvičení ve zbrani Branného zákona.

Povoláním záložníků z různých ročníků stoupl početní stav armády na 362 600 mužů.

Především byla obsazena dokončená opevnění a aktivována obrana proti letadlům.

Vzhledem k růstu napětí následoval 17. září další krok spočívající v povolání nejmladšího ročníku zálohy na zvláštní cvičení ve zbrani podle § 22 Branného zákona a nástupního ročníku 1932 na řádné cvičení ve zbrani. Stav armády vzrostl na 501 100 mužů. Dne 21. září padlo rozhodnutí zaujmout ostrahu hranic, což bylo výhodné, neboť mobilizace, vyhlášená večer 23. září, se rozvíjela za situace, kdy už nepřítel nemohl naplno využít moment překvapení. Celá země přecházela do stavu branné pohotovosti, což vládě umožňovalo aplikovat při správě státu a v ekonomice mimořádná opatření podle Zákona ze dne 13. května 1936 o obraně státu. Armáda dosáhla početního stavu 1 453 000 mužů. Po 23. září 1938 vznikal především manévrový sled armády, jenž měl ve spolupráci s tehdy již fungující ostrahou hranic odrážet nepřátelské útočné akce.

Před odjezdem transportu se mezi mobilizovanými muži zrodil nápad vyjádřit odhodlání bránit ohroženou republiku. Shodli se na vlasteneckých heslech, která vznikala v okamžiku pořízení tohoto snímku

Nápis je již hotov, a tak mobilizovaní muži využívají chvil před odjezdem do pole k občerstvení, které jim obětavě připravily dobrovolnice z řad Československého červeného kříže

185