Zaměřte se na detail Zvolte
Učte se techniku od mistrů
Začínáme
1 2 3 4 5
Budete potřebovat sadu štětců, nedoporučuji však používat ty nejlepší akvarelové. Oceníte výběr syntetických štětců na jemnou detailní práci a alespoň jeden široký plochý štětec na lavírování. Přírodní štětce jsou vhodné na olejové i akrylové barvy. Obvykle používám levnější a kupuji je v sadách v různých velikostech. V oblibě mám čtyřcentimetrový štětinový plochý štětec. Všechny štětce se musejí po použití vymýt vodou a mýdlem, jinak ztvrdnou a zničí se.
Do špachtle se vyplatí investovat kvůli impasto technice. Impasto je silná vrstva barvy vytvořená použitím velmi hustého akrylu nebo přidáním texturovací pasty. Špachtle jsou k dostání v různých velikostech: doporučuji začít se střední velikostí, která se hodí také na míchání barev na paletě. Dalšími užitečnými pomůckami pro experimenty jsou staré plastové karty nebo lepenka, jež lze použít na rozetření barvy na plátně, dále konce starých štětců nebo klacíky na vyškrabávání a také papírové utěrky na míchání barev na plátně. Utěrky se samozřejmě hodí také na sušení štětců.
Akrylové barvy lze nanášet na různé podklady. Může jít o jakýkoliv papír nebo karton (hrubý či jemný), ovšem každý přinese jiné výsledky, proto si vyzkoušejte, co vám nejvíc vyhovuje. Papír i karton je vhodné opatřit vrstvou šepsu, aby barvy neprosakovaly a přidala se struktura. Pro akryl lze také použít šepsované, napnuté plátno, které se obzvlášť hodí pro techniku impasto. Prodávají se také šepsovaná plátna na desce nebo můžete použít sololitové desky nařezané na míru, ale ty budou potřebovat základní nátěr šepsem.
Podle mě je nejlepší paletou obyčejný list pečicího papíru, který se prodává v rolích. Abyste předešli zasychání barvy, umístěte navlhčené papírové utěrky na plastový tác a na ně položte list pečicího papíru. Nebo si můžete koupit jednorázové palety. Z pečicího papíru vznikne velká paleta, na níž můžete míchat barvy. Malířský stojan není důležitý, ale je užitečný hlavně na velké malby (pokud pro ně máte prostor).
V obchodech se prodávají různé gely, média, pasty a přísady pro akrylové barvy. Existují retardéry zpomalující zasychání akrylu i modelovací pasty, jež barvu zahušťují. K dostání jsou média na zředění barvy, a dokonce přísady obsahující třpytky. Žádné z uvedených prostředků nejsou pro začátečníka nutné, přesto se mohou hodit. Matné médium oceníte při ředění barvy na lazurování, 3D médium se zase hodí pro zvýšení hustoty. Někdy používám jemnou texturovací pastu, která připomíná hustý šeps, abych na plátno přidala texturu ještě před malováním.
5
kuchyňskéubrouskypapírové
5 4
rozstřikování
2
zubní kartáček
tupování
1 3
Výběr podkladu
Podklad, který si vyberete, velmi ovlivní konečný výsledek. Navíc bude vyžadovat patřičné zacházení při vystavování dokončeného díla. Papír se asi nejvíc hodí při tradičnějším akvarelovém postupu, ale může být skvělý i pro díla se smíšenými médii, včetně pastelů a dalších kreslicích médií. Plátno nebo deska se hodí na odvážné pokusy s impasto technikou, hlavně na rozměrnější obrazy. Jako podklad lze využít dokonce i recyklovaný karton, ale doporučila bych jej nejprve našepsovat.
Lazurování
Lazurování je způsob vytváření vrstev tekutou barvou. Přimícháním matného média do barvy se zvýší její transparentnost a plynulost. Vrstvením různých barev můžete vytvořit nové odstíny a také půvabné svěží a zářící efekty. Protože akrylky schnou dost rychle, můžete jednoduše vrstvit barvy přes sebe. Pokud chcete dosáhnout tlumeného efektu, prolínejte barvy do mokrého podkladu. Udržujte si čisté štětce, jen tak zajistíte, že i barvy zůstanou čisté. Přidáním lazury přes celý obraz můžete kompletně proměnit jeho atmosféru.
Impasto
Název impasto označuje části se silnou vrstvou barvy nebo struktury v malbě; této techniky docílíte použitím velmi hustých akrylů. Strukturovací nebo modelovací pasta pomůže zahustit barvu ještě více. Pro nanášení silné vrstvy barvy se používají štětce nebo špachtle. A protože vrstvy rychle zasychají, lze na ně nanést ještě více barvy. Pokud přetáhnete hustou barvu přes suchý strukturovaný povrch, můžete nechat prosvítat spodní vrstvu. Zkuste kreslit nebo škrábat do mokré tlusté vrstvy barvy koncem starého štětce nebo dřívkem.
Pokud použijete hustou barvu, pokuste se oblast změkčit a promísit pomocí ubrousku nebo papírové utěrky. Techniky jako stříkání se mohou hodit na zjemnění nebo oživení. Pro zjemnění namočte zubní kartáček do hodně tekuté barvy a pomocí palce ji rozstříkejte po ploše. Pro oživení použijte jakýkoliv široký štětec a cákejte kontrastní barvy. S největší pravděpodobností budete muset zakrýt části malby, které nechcete zasáhnout. Použijte suchý štětec a téměř suchou barvu a ťukejte opakovaně štětcem po povrchu, abyste vytvořili tupovaný efekt.
1 2 3 4 5
Výběr štětce může vaši malířskou techniku zcela proměnit. Jemnější štětce vytvářejí prolnutější, hladší vzhled, pro lazurování budete zase potřebovat měkký plochý štětec. Zkuste vytvořit výrazné tahy pomocí tekuté barvy a širokého plochého štětce, tím dodáte dílu dynamický efekt. Když použijete hustou barvu a štětinový štětec, měňte sklon štětce a poté nechejte barvu dobře zaschnout. Malba s viditelnými tahy štětce může působit energicky i expresivně. Pohrajte si tedy se svižnými krouživými pohyby a tahy.
ToTo je obraz přílivového bazénu v zátoce Walpole Bay u přístavního města Margate na jihozápadě Anglie. Jedná se o hojně navštěvovanou atrakci, kam řada místních vyráží po celý rok za koupáním. Velmi ráda tento bazén komponuji do svých námětů s výhledem na moře, protože se mi líbí kontrast mezi stojatou vodou bazénu a pohupující se vodou
moře na druhé straně zdi. Stěny znázorňuji minimem čar a soustředím se na textury a formy ke ztvárnění mořské scenérie. Na této dvojstraně vám právě na příkladu přílivového bazénu ve Walpole Bay vysvětlím, jak se tvoří vrstvy v akrylových malbách. Tato technika vám pomůže s tvorbou plastických uměleckých děl, neváhejte ji proto vyzkoušet!
o M e L a NII Margate, Velká Británie Melanie ráda zachycuje moře a pestré vzory, které na pláži vykresluje příliv. Své přímořské krajinky vždy maluje akrylovými barvami, protože se jí líbí kryvost výrazného pigmentu. Jako podklad nejčastěji volí plátno. www.melanietongpainting. wordpress.com
1Základní podmalba
Nejprve překryji plátno podkladovou vrstvou (kvůli textuře). Obvykle k tomu volím pálenou umbru, protože oranžová je doplňková barva k modrým odstínům, které hojně použiji později. Tento krok skutečně dokáže rozjasnit barvy ve vrstvách. Později barvu seškrábnu, abych oranžovou odkryla.
Počáteční vrstva Namaluji velmi světlé plochy slabou vrstvou směsi titanové běloby s akvamarínem, aby oranžová na několika místech prosvítala, a velmi tmavé plochy hustou lepivou barvou složenou z pálené umbry s akvamarínem, aby oranžovou překryla.
„Konec rukojeti mého štětce použiji ke
škrábání. Pro vytvoření jemnější textury uplatním také hadřík“
V této chvíli přidám velmi tmavé podkladové vrstvy a seškrábnu je, abych odkryla odlesky oranžové, tedy původní vrstvy. Maluji tmavě hnědou, na ni pak volněji navrstvím tmavší modrou. Konec rukojeti štětce použiji ke škrábání. Pro vytvoření jemnější textury dobře poslouží také hadřík.
Zaplním větší světlejší plochy výraznými tahy různými směry a nechávám oranžovou prosvítat. Často ale musím tyto vrstvy projít znovu, protože modré tóny po zaschnutí obvykle ztmavnou. Vlhká barva při nanášení odráží světlo, proto se může zdát světlejší, než ve skutečnosti je.
Používám akrylové barvy a jako podklad plátno. Zde jsem aplikovala převážně titanovou bělobu, ultramarín a pálenou umbru. Vždy maluji plochými štětci, od malých o velikosti 0,5 cm po velké 4centimetrové (ty se používají na
rozsáhlé malby). Je-li to možné, ráda používám výrobky značky Daler-Rowney, protože tyto barvy jsou podle mě skvělé. Udržují si zářivost, ale v případě potřeby i dobře kryjí.
Když se naplno ponoříte do díla, snadno přehlédnete chyby nebo omyly, kterými se později trápíte. Vraťte se proto k malbě s odstupem, například následující den, a prohlédněte si ji odpočatýma očima. To, co jste původně považovali za chybu, může nakonec vtisknout obrazu jeho charakter. Originalita a hloubka často bývají dílem šťastné náhody.
Nyní chci dodat výjevu určitou formu. Dosud jsem se zaměřoval na celkový střední tón, nyní ale budu pracovat s hutnější směsí barev, kterou nanesu pomocí kulatých štětců. Zapracuji na tmavších partiích, dodám kontrast a zvýrazním podstatné formy a tvary.
9
Až dosud jsem pracoval na tónu a formě, nyní přichází na řadu barevnost. Stále používám tekuté washe – nejprve na postavy přidám směs žlutého okru tlumeného světle hnědou na postavy. Zatím se nezabývám finálními odstíny, jen nanáším podkladovou barvu.
10
Do oblasti květin přidám trochu washe z alizarinového karmínu smíchaného s chinakridonovou pálenou oranžovou. Květiny nemaluji, jen vrstvím barevné plochy, s nimiž si mohu později hrát. Barva sice po prvním nanesení působí sytě, po zaschnutí však výrazně vybledne.
Od tohoto okamžiku už jen celý proces opakuji. Střídavě se věnuji práci na barvě či stínování pomocí washů a práci doplňuji detaily. V této fázi získává obraz prostorovost. Barvy vynikají, stíny tmavnou, detaily a kontury získávají určitější tvar. 12
Ustupuji o krok vzad, abych své dílo zhodnotil. Usiluji o propojení celého výjevu, ale zdá se mi, že v kompozici stále chybí něco, co by vedlo divákův pohled. Proto přidám drobnost do spodního rohu. Maluji plochým štětcem s dlouhou rukojetí, ale oproti propracovanějším květinám úmyslně postupuji zlehka. Jen dodám detailu hloubku a zdůrazním ho.
13
13. Zaměřeno na detail
Pro akrylové washe používám krásný jemný papír BFK Rives s téměř textilní strukturou, který se při namočení nikdy nekroutí.
Pilováním k dokonalosti
Nyní se znovu vrátím k částem, na které jsem předtím nanesl hrubou barvu. Začnu je lépe propracovávat, domalovávat detaily a vytvářet hloubku.
15
Celkové hodnocení
Nastal čas, kdy se mohu plně soustředit na podrobnosti. Obvykle předtím malbu přemístím ze stojanu na vodorovnou plochu, protože ji v této fázi raději vnímám shora. Právě detaily vdechnou obrazu život, podílejí se totiž na dotvoření požadované atmosféry. 14
Na závěr opět udělám krok vzad a hledám části, které potřebují dotáhnout či vylepšit. Mám pocit, že ptačí lebku oživí pár jemných kůstek.
Než vás v závěrečné kapitole naučíme vytvořit jednoduchý, ale profesionálně vyhlížející rám, musíte zvládnout ještě jeden krok. Ukážeme vám, jak své dílo esteticky doladit paspartou. Ta zajistí, aby diváci získali z vašeho obrazu ten správný prožitek.
Pasparta nepředstavuje jen dekorativní prvek, pomáhá vaši malbu chránit. Jak? Umožňuje obrazu dýchat (v závislosti na teplotě vzduchu se malba roztahuje nebo smršťuje), tedy žít vlastním životem. Zároveň zabraňuje jemným pigmentům v přímém kontaktu se sklem. O důležité opatření jde zvlášť při rámování pastelů nebo olejomaleb, ty se totiž snadno přilepí ke skleněné ploše a po
delším kontaktu často nelze obraz od rámu oddělit bez znatelného poškození.
Obyčejná pasparta představuje podstatně sofistikovanější pomůcku, než by se na první pohled mohlo zdát. Většina standardních paspart mívá okraje okna vyříznuty pod úhlem 45 stupňů – tím se vizuálně vytvoří sklon a pasparta získá příjemně zkosený roh. Vyřezávání z desky v určitém úhlu zkrátka vede k esteticky uspokojivému výsledku. Tento postup ovšem vyžaduje rovný a čistý řez, který se dokonale setkává v rozích.
Na výrobu pasparty potřebujete čistou rovnou pracovní plochu a několik základních nástrojů. V následujícím návodu vás seznámíme se základními kroky, bez nichž se paspartování
neobejde. S každým dalším opakováním samozřejmě dosáhnete lepšího výsledku a časem si vytvoříte vlastní styl.
O R O dneym
Bath, Velká Británie Rodney se věnuje rámování přes pět let. Zpočátku jen hledal způsob, jak ušetřit peníze za rámování své rostoucí umělecké sbírky, nyní se s každou novou zakázkou zdokonaluje a modifikuje tradiční techniky rámování.
Kolik kartonu potřebujete?
Změřte si přesně obraz a rozhodněte se, jak velké chcete okraje. Jde o záludnou otázku – někdy totiž menší obrazy vypadají skvěle s širší paspartou a naopak. Na paspartovacím kartonu pak přidejte dvojnásobek rozměru okraje k šířce i výšce obrázku. Pak přidejte ještě o kousek víc k výšce, abyste paspartě dodali příjemný prostorový efekt (více v kroku 2).
umělecké dílo paspartovací karton řezací podložka kovové pravítko
řezačka (paspartovač)
tužka skalpel
lepicí páska na papír oboustranná lepicí páska (není nezbytná)
Kupte o jeden paspartovací karton navíc. Poslouží jako řezací podložka, abyste ochránili povrch, na kterém pracujete. Na zbytkovém kartonu pak můžete nacvičovat výřezy otvorů –jen tak dosáhnete dokonalosti.
Po vyznačení příslušného okénka nezbývá než je vyříznout. Protože řežete karton pod úhlem 45 stupňů, musíte pracovat systematicky – všechny řezy musejí vést stejným směrem. Zarovnejte středovou značku řezačky s kolmou čárou řezu napravo a pevně zatlačte, aby čepel prošla skrz celý karton. Udržujte tlak a řezačku pomalu posouvejte podél rovné hrany, dokud středová značka nebude těsně za další svislou čárou.
Ujistěte se, zda pracujete na zcela čisté a suché ploše, pak na ni položte paspartovací karton horní stranou dolů. Ostrou tužkou a pravítkem vyznačte plochu, kterou budete vyřezávat. Osobně upřednostňuji o něco širší spodní okraj, který dodá paspartě líbivější proporce (všimněte si, že většina dveří mívá širší spodní panel a také spodní zásuvka na komodě často bývá vyšší). Protáhněte čáry tužkou i mimo oblast, kterou budete řezat.