399
Užitečné organismy
Užitečné organismy
Pestřenka hrušňová Scaeva pyrastri L., šestinásobně zvětšeno
Scaeva pyrastri je jedním ze čtyř tisíc druhů pestřenek. Pestřenky jsou často zaměňovány s vosami, jinak ale unikají pozornosti. Bližší pozorování však může vyvolat překvapivou fascinaci nenápadnou elegancí a jejich působivými schopnostmi. Velké složené oči se skládají z tisíců jednotlivých oček. Jemnost křídel umožňuje velmi rychlý let, ale také dlouhé vznášení se na místě. Při pohybu
400
více než třemi sty kmity křídel za sekundu využívá pestřenka aerodynamiku lépe než jakýkoli vrtulník. Larvy pestřenek se živí ve velkém množství mšicemi, a proto si zaslouží naši ochranu. – Jen proto?
402 402
Dravci neboli predátoři Slunéčkovití Střevlíkovití Páteříčkovití Drabčíkovití Pestřenkovití Zlatoočka Dravé ploštice Pavouci Draví dvoukřídlí, dravé bejlomorky Další predátoři – Draví roztoči – Dravá háďátka – Škvoři – Třásněnky – Stonožky – Mravenci
403 404 406 408 409 401 412 414 416 418 419 419 419 420 420 420 420
Paraziti (parazitoidi) škůdců Parazitičtí blanokřídlí mšic Parazitičtí blanokřídlí motýlů Parazitičtí blanokřídlí bejlomorek
421 422 424 426
Další parazitičtí blanokřídlí – Parazitičtí blanokřídlí minujících dvoukřídlých – Parazitičtí blanokřídlí blýskáčků – Parazitičtí blanokřídlí nosatců a dřepčíků Parazitické hlístice Kuklice
428 428 428 428 429 430
Původci nákaz škůdců Nižší houby Imperfektní houby Další původci nákaz škůdců – Viry – Bakterie – Prvoci (Protozoa)
433 434 436 438 438 438 438
Další užitečné organismy Ptáci Žížaly Různé půdní organismy – Půdní houby – Půdní hmyz, roztoči, hlístice, prvoci, bakterie
439 440 441 442 442 442
Komerčně produkované užitečné organismy Bacillus thuringiensis Beauveria brongniartii Beauveria bassiana Metarhizium anisopliae Trichogramma brassicae Aktuální stav a výhled
443 444 445 446 447 448 449
401
Užitečné organismy
Které organismy jsou užitečné Úvod – Dravci neboli predátoři
Které organismy jsou „užitečné“? Jedno budiž předesláno: Je jednostranné rozdělovat organismy na užitečné a škodlivé. Neboť organismy, které jen škodí, neexistují. Počet živočišných druhů žijících ve střední Evropě se odhaduje asi na 40 000, z toho je asi 30 000 druhů hmyzu. Všechny mají v ekosystému své místo. Ovlivňují své sousedy a celé životní prostředí, stejně jako i jejich prostředí ovlivňuje je. Ekologie jako věda nám ukazu je tyto interakce, jak živý svět existuje v dynamické rovnováze a jak má v přírodě každá živá bytost svůj úkol a svůj „prospěch“. Nejsou to jednotlivé druhy zvířat nebo patogenů, které způsobují ztrátu výnosů našich plodin, ale je to jejich nadměrné množství. Extrémní přemnožení škůdců zpravidla není příčinou, ale výsledkem narušené rovnováhy. Od nepaměti se člověk snaží posunout rovnováhu ve svůj prospěch. Mnoho druhů zvířat a rostlin, ať úmyslně nebo neúmyslně vytlačil, jiné nově zavedl. Ještě nikdy ale neměl k dispozici tolik a tak mocných prostředků, kterými by zasahoval do ekosystému. Tyto vysoce účinné zbraně, které máme ve svých rukou, vyžadují smysl pro odpovědnost. Musíme si uvědomit, že naše ovlivňování prostředí má své meze. Na jedné straně víme stále velmi málo o důležitých funkcích našich „spolubydlících“ (to se týká také «škůdců») a jejich vztazích mezi sebou. Na druhou stranu je známo, že diverzifikovanější společenstva jsou odolnější a mají větší odolnost a resilienci (toleranci) vůči stresovým faktorům.
Rozdělení „užitečných organismů“ Vzdor výše uvedenému jsme do této knihy zařadili i z praktických důvodů a dodržení obvyklého pohledu dělení zvířat na „škodlivé“ a „užitečné“. Jako užitečné v užším smyslu označujeme přírodní nepřátele škůdců: hmyz, pavouky, roztoče, hlístice a patogeny škůdců schopné škůdce zahubit. Tyto organismy jsou podrobně dále popsány. Nemělo by se však zapomínat, že ptáci, netopýři, ježci, krtci, rejsci, slepýši, ještěrky, ropuchy jsou rovněž přirozenými nepřáteli škůdců. Hmyz může být lidem užitečný také jinými způsoby, například produkcí medu, jako
402
opylováním nebo tvorbou humusové složky půdy. Jako příklad ostatních organismů s velkým přínosem je v této kapitole se také stručně zmíněn významu ptáků, žížal, mykorrhizních hub a dalších půdních organismů. Užitečné organismy v užším smyslu lze rozdělit do tří skupin: 1. Dravci neboli predátoři Dravci jsou obvykle větší než jejich kořist, ze které pro svůj vývoj potřebují více než jedno zvíře. Svou kořist buď požírají, nebo ji vysávají. Nejdůležitější dravci patří k broukům, mouchám, síťokřídlým, dravým plošticím, pavoukům a dravým roztočům. 2. Parazitoidi a paraziti škůdců Žijí uvnitř těla svých hostitelů nebo méně často na tělech svých hostitelů, živí se nejdřív jejich tělesnou tekutinou, později i jejich orgány. U parazitoidů (parazitické vosy, parazitické mouchy; obvykle jedno nebo několik individuí na hostitele) svého hostitele zabijejí. Paraziti (obvykle velmi mnoho jedinců, např. hlístic na jednoho hostitele) hostitelské zvíře poškozují, ale jejich vývoj nemusí vždy vést k jeho smrti. 3. Původci nákaz škůdců Patogeny pronikají dovnitř těla svých hostitelů a množí se tam. To může vést k smrti hostitele. V jednom kusu hmyzu se mohou v závislosti na velikosti vyvinout, stovky tisíc až miliardy infekčních partikulí. K původcům nákaz patří viry, bakterie, houby a prvoci. Důležitá vlastnost patogenů je jejich schopnost způsobit epidemie, které během několika dní mohou vést ke kolapsu populací škůdců.
Dravci neboli predátoři 404 406 408 409 401 412 414 416 418 419 419 419 420 420 420 420
403
Užitečné organismy
Slunéčkovití Střevlíkovití Páteříčkovití Drabčíkovití Pestřenkovití Zlatoočka Dravé ploštice Pavouci Draví dvoukřídlí, dravé bejlomorky Další predátoři – Draví roztoči – Dravá háďátka – Škvoři – Třásněnky – Stonožky – Mravenci
Slunéčkovití
Predátoři
Coccinellidae Vzhled
Pářící se slunéčka sedmitečná
Slunéčka jsou ve střední Evropě zastoupena asi 80 druhy. Většina z nich, asi 50 druhů, žije na mšicích, zbytek na červcích, sviluškách a na padlí. Nejznámějšími zástupci jsou slunéčko sedmitečné (6-9 mm), slunéčko dvoutečné (5-6 mm) a žlutočerné slunéčko čtrnáctitečné (4 mm). Slunéčka mají polokulovitý tvar a jejich délka je 1–9 mm. Často mají červené nebo žluté základní zbarvení s černými tečkami nebo skvrnami. Larvy jsou protáhlé, od modrošedé až po černé zbarvení s chlupatými, částečně žluto-červenými bradavičkami po stranách. Larvy rodu Scymnus (žijící zejména na ovocných a jiných stromech, jsou pokryty jemnými, bílými, voskovými vláknitými výpotky. Pestrobarevné kukly jsou často fixovány za zadeček na horních, osluněných částech rostlin. Způsob života
Larva slunéčka sedmitečného se mšicí
Po přezimování vyhledávají dospělá slunéčka ve svém okolí potravu (mšice). Po úživném žíru kladou slunéčka živící se mšicemi vajíčka do bezprostřední blízkosti kolonií mšic. Samice kladou až 800 vajíček, obvykle ve skupinách po 10–30 kusech. Larvy se líhnou po asi 7–10 dnech. Živí se také především mšicemi. Obvykle po čtyřech larválních instarech, což je po asi 4–6 týdnech, se kuklí. Stádium kukly trvá, v závislosti na počasí, 5–9 dní. Vylíhlí brouci se živí opět mšicemi. Slunéčko dvoutečné a sedmitečné mají obvykle jen jednu generaci za rok, slunéčko čtrnáctitečné dvě nebo více. Slunéčka obvykle přezimují v hrabance živých plotů, na okrajích lesů, náspech, nebo na jiných chráněných místech. Význam
Kukla slunéčka sedmitečného
Snůška vajíček a slunéčko sedmitečné žeroucí mšici
404
Většina slunéček se živí jak ve stádiu larvy, tak jako brouci mšicemi. Jedna larva slunéčka sedmitečného spotřebuje během svého vývoje asi 600 kusů mšic a během celého svého života může jediné slunéčko zničit až 3000 mšic. Malá, jen 1–1,5 mm velká slunéčka rodu italica Stethorus jsou důležitými predátory svilušek. Kromě toho existují druhy, které se živí hlavně štítenkami. Jiné druhy jsou přísně specializovány na padlí (slunéčko dvaadvacetitečné). Vzhledem k jejich dravému způsobu života jsou slunéčka přítomna ve všech zemědělských kulturách a jsou nesmírně důležitým užitečným hmyzem, který zabraňuje masovému na množení mšic. Jednotlivé druhy preferují určitá stanoviště: Slunéčko sedmitečné se vyskytuje hlavně v bylinném a travním porostu. Mšice maková se zdá mít pro slunéčko sedmitečné mimořádný význam. Slunéčko dvoutečné preferuje jako stanoviště keře a stromy. Slunéčko čtrnáctitečné je poměrně běžné v obilovinách a jiných spíše řidších porostech rostlin. Slunéčko dvaadvacetitečné (3–4 mm) se najde především na keřích a stromech.
Predátoři
Slunéčkovití
Ochrana a podpora Slunéčka jsou specializovanými predátory (oligofágové). V důsledku toho jsou silně závislá na přítomnosti jejich kořisti. To platí zejména během úživného žíru po přezimování. Dobrá zásoba mšic na jaře vede k dobrému vývoji populace, a tím i jejich zvýšenému efektu. K tomu dochází s největší pravděpodobností na přirozených loukách s druhově bohatým rostlinným porostem. Podpora slunéček je možná ochranou a údržbou přírodě blízkých lokalit, které na jaře poskytují možnost dobrého rozvoje populací mšic, přičemž druh mšic hraje jen malou roli. Dále je dobré udržovat vhodná místa k přezimování, jako jsou živé ploty, slunné, málo využívané náspy a okraje pozemků. Další možností je upuštění od ochrany před mšicí makovou, což zpravidla bývá možné bez nepříznivého vlivu na kulturu. To přispívá k podpoře jmenovitě slunéčka sedmitečného. Zásadně by se k ochraně před mšicemi mělo přistupovat až po dosažení prahu škodlivosti, a to pouze přípravky šetřícími užitečné organismy. Aby nebyla potravní nabídka slunéček zcela zlikvidována, je vhodné používat snížené dávkování aficidů.
Zleva doprava: slunéčko dvaadvacetitečné; červená a černá forma slunéčka dvoutečného; slunéčko čtrnáctitečné
Larva slunéčka čtrnáctitečného požírající obilní mšici
Larva slunéčka rodu Scymnus
Kromě mšic se živí také vajíčky motýlů a jiným hmyzem, mimo jiné i užitečným (například larvami evropských druhů slunéček). Brouci se na podzim shromažďují po tisících na stěnách domů, kde hledají chráněná zimoviště v trhlinách, za okenicemi a podobně. Larva slunéčka dvaadvacetitečného požírající houbové mycelium
405
Užitečné organismy
Invazivní slunéčka (Neozoen): Asijské slunéčko Harmonia axyridis se používá od 80. let 20. století v Evropě k biologické ochraně skleníkových kultur před škůdci. Odtamtud se mu podařilo přejít do přírody. Od roku 2006 se vyskytuje jak ve Švýcarsku, tak v České republice a ohrožuje populace domácích slunéček (Gause-Volterrův princip).
Střevlíkovití
Predátoři
Carabidae Vzhled Ve střední Evropě žije přes 700 druhů čeledi střevlíkovitých. Střevlíci mají velikost od několika milimetrů až po několika centimetrů. Největší, střevlík kožitý, je asi 4 cm dlouhý. Střevlíci mají silné, dlouhé nohy uzpůsobené běhu a jsou často tmavě zbarveni, případně s kovově duhovým leskem. Křídla a křídelní svalovina jsou často slabě vyvinuta a krovky bývají často pokryty voskovou vrstvou. Většina druhů je nelétavá. Výjimkou jsou však velmi dobře létající svižníci. Všichni střevlíkovití brouci mohou v případě nebezpečí vylučovat páchnoucí sekret. Střevlík zlatolesklý požírající larvu tiplice
Larva střevlíka požírající drátovce
Způsob života Kromě některých býložravých druhů (např. hrbáč osenní, jenž je škůdce obilovin), jsou všechny druhy dravé (polyfágní), živí se zejména hmyzem, ale také hlemýždi a jinými drobnými živočichy. Mají částečně denní, částečně noční aktivitu. Kladou 20-60 vajíček obvykle jednotlivě do malých půdních komůrek. Larvy se líhnou po několika dnech. Jsou štíhlé, velmi pohyblivé a také dravé. Jejich vývoj probíhá ve třech instarech a trvá asi 8–10 týdnů. Kuklí se v půdní komůrce. Po dalších 8-10 dnech se líhne dospělec, který také přezimuje. Střevlíci, zejména větší druhy, mohou žít až čtyři roky a každý rok se mohou rozmnožovat. Význam
Bembidion ustulatum
Střevlíček Agonum dorsale
Svižník polní (Cicindela campestris)
406
Střevlíci a jejich larvy jsou nenasytní dravci, kteří denně zkonzumují až trojnásobek své tělesné hmotnosti. Loví částečně nad zemí, částečně pod zemí, zejména larvy. Šplhají ale také nahoru na rostliny. Například 6–8 mm dlouhý střevlíček Agonum dorsale (syn.: Platynus dorsalis) je důležitým predátorem obilních mšic. Příslušníci rodů Agonum a Bembidion (Bembidion ustulatum je 5,5 mm dlouhý) jsou důležitými predátory vajíček (a larev) much (např. bzunky ječné). Obecně se střevlíci nespecializují na určitou kořist. Vyskytují se prakticky všude. Z tohoto důvodu a proto, že jsou tak žraví, je jejich význam tak velký.
Predátoři
Střevlíkovití
Ochrana a podpora
Střevlík požírající obilního kohoutka
Střevlík kožitý (Carabus coriaceus) požírající vajíčka plže
Střevlíček (Poecilus cupreus) požírající larvu květilky
Mrtví střevlíci po insekticidním zásahu proti květilce řepné
407
Užitečné organismy
Většina střevlíků preferuje krytou půdu. Během dne nebo při vyrušení se skrývají pod rostlinami nebo ve štěrbinách půdy. Pro jejich množení a částečně i pro přezimování preferují hlavně louky, živé ploty a zarostlé okraje polí. Podpora spočívá v ochraně těchto biotopů. Podpůrně působí také šetrné zpracování půdy, kypření orné půdy k vytvoření úkrytů ke kuklení a loveckých příležitostí pro larvy v zemi. Vhodné jsou podsevy, zbytky nezlikvidovaných plevelů a zvyšování množství organického materiálu v půdě. Škodlivé je použití nespecifických insekticidů, zejména na málo kryté půdě. Podobný účinek mají některé herbicidy. Protože betonové nebo asfaltové cesty a silnice představují pro střevlíky téměř nepřekonatelné překážky, by měly mít cesty v blízkosti center podpory biologické rozmanitosti pokud možno přirozený povrch.
Páteříčkovití
Predátoři
Cantharidae Vzhled a způsob života
Páteříček Cantharis fusca
Páteříčci vyskytující se ve střední Evropě jsou asi 4–15 mm dlouzí brouci. Tělo je měkké, často poněkud zkrácené krovky jsou nahnědlé, načervenalé nebo černé barvy. Hrudní štít a hlava jsou u některých druhů červené, černé, modré nebo žluté. V létě jsou brouci často na keřích a květech, ale také na zemědělských plodinách. Živí se hlavně dravě jiným hmyzem, příležitostně také pylem a jiným rostlinným materiálem. Larvy jsou sametově chlupaté, žijí na povrchu půdy a jsou také dravé. Přezimují ve spadaném listí, v mechu, nebo pod kameny. Význam a podpora Existuje mnoho pozorování, podle kterých se páteříčci podílí na predaci mšic vyskytujících se na různých plodinách na orné půdě (např. na obilovinách). Mimoto napadají housenky motýlů, housenice (larvy bylinných vos) a další hmyz (polyfágové). Larvy se živí hlavně drobnými plži a larvami hmyzu. Žijí mimo zemědělské kultury (na keřích a v bylinném patře), což je důvod, proč jsou tyto lokality pro existenci páteříčků v krajině nezbytné. Květy miříkovitých (okoličnatých) rostlin jsou pro výživu brouků rovněž významné.
Páteříček Cantharis fusca požírající housenku
Páteříček požírající mšici se snůškou vajíček svého druhu
Páteříček Rhagonycha fulva požírající blýskáčka
408
Drabčíkovití
Predátoři
Staphylinidae Vzhled Tato druhově velmi bohatá čeleď brouků je ve střední Evropě zastoupena téměř 2000 druhů. Brouci jsou asi 1-30 mm dlouzí. Jejich charakteristickými rysy jsou silně zkrácené krovky, které nekryjí celý, většinou směrem nahoru zakřivený zadeček. Druhý pár křídel (sloužící k letu) je v klidu seskládán pod předními křídly. U některých druhů jsou zadní křídla zakrnělá. Dospělí brouci, stejně jako larvy, jsou štíhlí a většinou hbitě běhají. Při vyrušení se skrývají, nebo dospělci odlétají. Většinou jsou dobří letci. Mnoho druhů může vylučovat nepříjemné sekrety. Brouci jsou obvykle hnědé nebo černé barvy, zřídka jsou pestře zbarveni. Larvy mají na posledním zadečkovém článku přísavku.
Drabčík (Staphylinus dimidiaticornis) požírá housenku
Způsob života Drabčíci se vyskytují téměř všude, ale preferují spíše vlhká místa. Většinou mají převážně noční aktivitu. Četné druhy jsou spojeny s jiným hmyzem, například s mravenci. Vajíčka kladou převážně do země. Po třech larválních instarech následuje obvykle v kukelní komůrce v zemi kuklení. Většina drabčíků je i ve stádiu larvy dravá (polyfágní). Některé druhy se živí pylem, houbami, řasami a látkami rostlinného původu. Význam Mnoho druhů drabčíků je nenasytnými dravci. Díky své pohyblivosti a štíhlému tělu mohou lovit kořist v úzkých štěrbinách. Většinou se živí menší kořistí než střevlíci, k nejmenší kořisti patří vajíčka roztočů. V noci je často možné pozorovat larvy drabčíků v klasech obilí, kde loví mšice. Specializace na určitou kořist není příliš výrazná. Existuje však rod drabčíků Aleochara, který je v dospělém stádiu dravý a jehož larvy jsou významnými parazitoidy dvoukřídlých (např. způsobují až 50 % parazitaci larev a kukel květilky řepné).
Drabčík (Aleochara sp.) v kolonii mšic
Ochrana a podpora Drabčík (Ontholestes murinus) žeroucí kuklu
Larva drabčíka napadající ponravu
409
Užitečné organismy
To, co bylo řečeno o střevlících, platí i zde: vytváření úkrytů v půdě, podsevy, tolerování nízké úrovně zaplevelení (reziduální odplevelení) a zřeknutí se široce působících insekticidů, zejména jejich aplikací na černý úhor tyto predátory podporuje. Drabčíci přednostně přezimují v ne příliš nízko posekaných loukách, živých plotech, zarostlých okrajích živých plotů, okrajích polí a tak dále. Ochrana a poskytováním takových stanovišť tento užitečný hmyz podporuje.
Pestřenkovití
Predátoři
Syrphidae Vzhled
Let na místě (Episyrphus balteatus)
Ve střední Evropě žije přibližně 800 druhů pestřenek. Asi čtvrtina z nich žije v larválním stádiu dravě, převážně na mšicích. Larvy nabodnou mšice ústními háčky a zcela je vysají. Pestřenky, jejichž larvy se živí mšicemi, jsou štíhlé, mezi 8 a 15 mm délky. Dospělci jsou často žluto-černě pruhované mouchy připomínající zbarvením vosy. Od nich jsou však díky krátkým tykadlům a pouze jednomu páru křídel snadno rozlišitelní. Jsou obratnými letci a mohou se vznášet delší dobu na místě. Vajíčka jsou elipsoidní (podobná masařkám). Larvy jsou typické beznohé muší larvy. Jejich vzhled se někdy podobá malému slimáčkovi. Jsou až asi 15 mm dlouhé. Jejich tělo se směrem dopředu zužuje, hlavová kapsle chybí. Kukla ve tvaru kapky je připevněna k rostlině. V případě druhů, které se kuklí v půdě má kukla hrudkovitou podobu. Způsob života
Kladení vajíčka do kolonie mšic
Pestřenky obvykle přezimují jako plně vyvinuté larvy nebo jako dospělci. První dospělci se objevují brzy na jaře. Kladou vajíčka v blízkosti kolonií mšic, takže larvy se líhnou v blízkosti bohaté nabídky potravy. Jedna samička může naklást 500 až 1000 vajíček. Larvy jsou v dobrých podmínkách po 10–15 dnech plně vyvinuté a kuklí se. Po dalších 1-2 týdnech se líhnou dospělci. Většina druhů má během roku několik generací. Potravou dospělců je nektar z květů, medovice nebo pyl. Mnoho druhů pestřenek migruje. Každý rok letí na jaře více či méně velký počet jedinců přes Alpy na sever. Takto se chová i jeden z našich nejhojnějších druhů Episyrphus balteatus. Význam
Vajíčko v kolonii mšic
Larva pestřenky Syrphus ribesii
Larva Scaeva pyrastri vysává mšici
410
Většina druhů, jejichž larvy žijí dravě, se specializovala na mšice. Jedná se o tzv. oligofágní predátory (str. 462). Jiné konzumují vajíčka a larvy brouků, housenky nebo jiný hmyz. Většina larev pestřenek nicméně žije z rozkládajících se organických substrátů (např. pestřenka trubcová (Eristalis tenax), jejíž larvy žijí na okrajích hnojišť a silážních jam. Jen několik druhů se živí živými rostlinami (např. cibulovka narcisová). Larva pestřenky spotřebuje do zakuklení asi 400–700 mšic. Protože pestřenky mají během roku dvě nebo více generací, patří mezi nejúčinnější nepřátele mšic. Jsou v dospělosti velmi mobilní a mohou rychle se přizpůsobit nabídce potravy. Vyskytují se ve všech zemědělských plodinách, obzvláště významné se zdají být v hrachu, řepce a obilovinách.