ZEP2320 Velká pyramida

Velká kniha

Velk á

Pyr amida

Fa scinující pohled na nej v ětší a nejsta r ší di v sta rov ěk ého sv ěta Jak se pyr amida stavěla

Symbolický v ýznam

Archeologický v ýzkum

Rekonstruovaná svatyně s obloukovitě vyklenutou střechou, jedna z dominant Džoserova zádušního komplexu

To by odpovídalo obřadům, jak je zachy-

nému Jižnímu dvoru. Od severu k jihu,

tila Palermská deska i jiné výtvarné

východně od Jižního dvora, se táhne další

památky, podle kterých musel král na

dlouhé otevřené prostranství. Najdeme na

důkaz své zdatnosti obíhat hradby paláců

něm několik kamenných symbolických

a měst – včetně metropole Menno-

kaplí. Ke každé přiléhá malý dvůr,

feru (původně zvaném InebuStrop pohřebních prostor Stupňovité pyramidy zdobily hvězdy, které dále podtrhují spojení s noční oblohou. Egyptská bohyně nebes Nut a bůh země Geb vystupují v mytologii jako sourozenci. Z toho lze

z kterého se zvedá schodiště

„Veškeré královské rituály zachycené na reliéfech musel Džoser v zásvětí vykonávat na nebi i na zemi“

dále soudit, že veškeré královské rituály zachycené na relié-

k výklenku, v němž patrně původně stála socha zastupující božského ochránce některého egyptského kraje. Před řadou kaplí se zvedá pódium přístupné dvojitým schodištěm, na němž kdysi zřejmě spočívala dvojice trůnů.

Podle výjevů na výtvarných

památkách, například nádobách,

fech musel Džoser v zásvětí vykonávat na

také toto vyvýšené místo sloužilo během

nebi i na zemi. Sepětí s nebesy naznačuje

svátku sed. Vidíme ho i na mladších

i orientace celého komplexu, jehož seve-

reliéfech, na nichž dvě podoby faraona

rojižní osa se jen nepatrně odchyluje od

s korunami Horního a Dolního Egypta

skutečného severu.

sedí zády k sobě na dvojici trůnů. Jednota

V ohradní zdi se nachází pouze jediná

Obou zemí představuje jeden z ústředních

brána, umístěná poblíž jihovýchodního

motivů, na který narážíme po celém Džo-

rohu komplexu. Ta ústí do vstupní chod-

serově komplexu.

by zakončené vzletným sloupořadím, které směřuje na západ – k výše zmíně-

Severně od popsaného prostranství se tyčí dvě velké kamenné stavby obdélníkového půdorysu s obloukovitě vyklenu-

Fragmentární socha krále Snofrua s bílou korunou Horního Egypta

30

tou střechou, které tvoří dominanty severovýchodní části Džoserova komplexu.

Foto: Káhirské muzeum, Franck Monnier

hedž čili Bílé zdi).

Věk pyramid

Jižní budova se nachází v popředí severní, nejsou však srovnány přesně za sebou, ke každé pak přiléhá vlastní nádvoří. Někdy je označujeme za Severní dům a Jižní dům, byť nelze prokázat, zda jde o původní názvy. Podle nejnovějších zjištění lotyšské expedice se mohlo jednat o zádušní kaple dvou králových dcer.

Džoserův hlavní zádušní chrám se nacházel při severní stěně

kultovní pyramida

S

Stupňovité pyramidy (na rozdíl od pozdějších chrámů 4. dynastie, které přiléhaly k východní stěně). K východní části chodby spojující svatostánek s pyramidou se přimykala menší, uzavřená

mastaba

místnost, v níž spočívala faraonova socha v životní velikosti. Šlo o takzvaný serdáb (arabsky sklep), v němž zesnulý prostřednic-

zádušní chrám

tvím své sochy naslouchal zbožným modlitbám nebo přijímal rituální úlitby a obětiny v podobě pokrmů. Dva kruhové otvory stavební rampa

v severní zdi serdábu, přibližně ve výši očí sochy, umožňovaly zesnulému dohlížet na řádný průběh obřadů k jeho poctě. Stěny

vzestupná cesta

mastaba 17

serdábu se mírně naklánějí k jihu, snad proto, aby mohl faraon kamennými průzory hledět k nepomíjejícím cirkumpolárním souhvězdím.

5m

Stavební ctižádost faraona Džosera překonala nejsmělejší plány jeho předchůdců a monumentální kamenný památník, vystavěný bájným Imhotepem, zajistil věčné přetrvání panovní-

0 20

kova jména. V době svého dokončení musel tento architektonický skvost působit ohromujícím dojmem. Zdi obložené leštěným vápencem v okolní rudé poušti bíle zářily. Vrcholek velebné stupňovité pyramidy se zvedal vysoko nad zelená políčka nilského údolí i nad hradby blízkého města Mennoferu. Zádušní budovy,

100 m

údolní chrám Plán Snofruova zádušního komplexu v Médúmu

sochy a reliéfy se skvěly pestrými barvami, zdi zdobené motivem rákosových rohoží podpíraly vázané sloupy, jejichž hlavice

kamene. První, někdy nazývaná Falešná, vyrostla v Médúmu

připomínaly papyrové stvoly nebo palmové listy – farao­novo

(asi 60 kilometrů jižně od Gízy), další dvě v Dahšúru (tentokrát

panství zakleté v kameni nabízelo nádhernou iluzi života.

asi jen 20 kilometrů jižně od Gízy).

Žádnému dalšímu vládci 3. dynastie se nepodařilo přiblížit

Podobně jako tomu bylo u Džoserova komplexu v Sakkáře,

k velkoleposti Džoserova památníku. Osud jim nedopřál dlou-

také v tomto případě panovník zvolil místo na západním břehu

hou dobu vlády, povětšinou zemřeli dřív, než stačili své stavby

Nilu – na rozhraní Západní pouště. Médúmský komplex faraona

dokončit. Teprve s nástupem prvního vládce 4. dynastie Snofrua

Snofrua se od Džoserova zádušního okrsku lišil v jedné zásad-

se začalo blýskat na lepší časy.

ní věci. Zatímco pyramida získala zcela dominantní postavení, ohradní zeď a veškeré kultovní budovy ustoupily do pozadí.

Snofruovy pyramidy Foto a ilustrace: Franck Monnier

Z důvodů, které zůstávají předmětem akademických sporů, si Snofru nechal postavit hned tři pyramidy. Můžeme ho tedy bez zaváhání označit

Ke Snofruově pyramidě patřila pouze jediná svatyně situovaná u její východní stěny (přibližně uprostřed základny).

I když se jedná o menší stavbu, její uspořádání se stalo vzorem pro velké zádušní chrámy 4. dynastie.

za nejambicióznějšího stavitele starověkého

Do svatostánku vede chodba, která

světa – jeho tři pyramidy si totiž vyžádaly

se čtyřikrát stáčí do pravého úhlu, poté

bezmála 3,9 milionu krychlových metrů

ústí na menší otevřené nádvoří s obět-

Pyramida krále Snofrua v Médúmu

Ilustrace: Franck Monnier

Rekonstrukce Chufuova pohřebního komplexu v Gíze

Pohřebiště v Gíze

Pohřebiště v Gíze Velká pyramida se tyčila nad rozsáhlým komplexem kultovních staveb a vedlejších hrobek. Větší část pohřebiště si pro sebe vyhradili významní hodnostáři, přední dvořané a členové nejužší královské rodiny

V

elkou pyramidu obklopova-

bazaltovými kvádry – jedná

la rozlehlá nekropole, dnes

se o historicky první

označovaná jako Východní

doklad dlažby podob-

a Západní hřbitov. Oblast

ných rozměrů.

přiléhající k Chufuovu kom-

Tmavá, šedočerná

plexu od severu a jihu zůstala nezasta-

hornina pocházela

věná, totéž platí pro asi 130 metrů široký

až z oblasti Fajjúmské

pás v blízkosti západní strany ohradní zdi

oázy a pokrývala celou

(dnes tudy probíhá silnice).

plochu nádvoří. Zřejmě

Pyramidu obklopovala ve vzdálenosti

symbolizovala vrstvu

„Tmavá hornina zřejmě symbolizovala vrstvu zúrodňující prsti, kterou do nilského údolí přinášela rozvodněná řeka“

Chrám vznikl na obdélném půdorysu o rozměrech 52,4 na 40,3 metru (100 × 77 loktů), většinu této plochy zabíralo právě nádvoří, obklopené krytou kolonádou. Celkový obrys stavby sice zůstává patrný dodnes, o jejím

10 metrů masivní, nahoře zaoblená

zúrodňující prsti, kterou

zeď. Ta dosahovala u základů tloušťky

do nilského údolí přinášela

3,1 metru a zvedala se do výšky přibližně

rozvodněná řeka, mohlo se tedy

8 metrů. Její východní část přitom sou-

jednat o snahu přenést na pouštní

sedila se severní a jižní stěnou zádušní-

pláň v Gíze životodárnou moc egyptských

výklenků. Nepochybně se zde nacházela

ho chrámu, jenž vyrostl při východním

polí. Z vápencových zdí zádušního chrámu

místa, kde pověření kněží pravidelně

úpatí Chufuovy pyramidy. Prostranství

se zachovaly jen zlomky, nicméně z nich

konali obřady k faraonově poctě a při-

za ohradní zdí pokrývala vápencová

lze soudit, že je zdobily jemně provedené

nášeli obětiny jeho nepomíjející duši.

dlažba, opatřená systémem zahloube-

polychromované reliéfy.

Mnohem později, za saiské dynastie (7. až

vnitřním uspořádání však můžeme jen spekulo-

vat. Dá se soudit, že sestávala ze vstupní síně, chodeb, kaplí či

ných odtokových kanálů, které sloužily k odvádění dešťové vody. Fragment tohoto systému se zachoval severně od základů zádušního chrámu.

Místo faraonova kultu Podobně jako Velká pyramida také přilehlý svatostánek vznikl v monumentálním měřítku, působí tedy trochu jako předzvěst titánských chrámů typických pro vládu Chufuova syna Rachefa. Při jeho východní straně ústila vzestupná

Ilustrace: Franck Monnier

cesta (její původní délka se odhaduje na 835 metrů), která jej spojovala s údolním chrámem při nilském břehu. Za vstupem do chrámu následovalo otevřené nádvoří vroubené pilíři a dlážděné masivními

Rekonstrukce Chufuova zádušního chrámu

53

Stavební fáze Nižší část vzestupné chodby a horní část služební šachty Velké pyramidy stavitelé prorazili dokončenými vrstvami vnitřního zdiva. Tato okolnost vedla Flinderse Petrieho a Ludwiga Borchardta ke zvážení možnosti, zda během stavby nedošlo k zásadní změně plánů

P

roti této teorii se vymezují jiní vědci, včetně předního

ve schopnosti staroegyptských architektů nepotvrzuje. Během

odborníka na problematiku pyramid Rainera Stadel-

dokončování Královy komory se stavitelé zcela zjevně potýkali

manna. Podle jeho názoru se s tradicí tří pohřebních

se zásadním konstrukčním problémem. Před touto skutečností

komor, kterým Egypťané připisovali symbolický nebo

však mnozí vědci, přesvědčení o dokonalosti velkolepého divu

náboženský význam, setkáváme již v raně dynas-

starověkého světa, raději zavírají oči.

tických královských hrobkách. V takovém případě by rozložení

Chufuova pyramida zkrátka získala výjimečný status, který ji

vnitřních prostor Chufuovy pyramidy mohlo vycházet z jediného

bohužel vytrhl z širšího historického kontextu. Málokdo ji proto

původního plánu. Ani Stadelmannovu teorii však nelze přijmout

dokáže vnímat jako určitou fázi architektonické tradice, která

zcela bez výhrad, systém tří komor totiž dokážeme

se objevila již v předchozích staletích a vyvíjela

najít ve všech královských hrobkách oné doby jen s vy­užitím značné dávky představivosti.

Mistři inovace Monumentální stavba rozměrů Velké pyramidy automaticky navozuje představu dokonalého, předem pečlivě připraveného plánu, při jehož realizaci snad ani nemohlo dojít k chybám. Pečlivý výzkum Chufuovy hrobky však tuto nezměrnou víru

Stupňovité jádro pyramidy faraona Pepiho II. v Sakkáře. Podobná vnitřní stavba se skrývala pod hladkými stěnami mnoha pyramid, podle mínění řady egyptologů k nim patřila i ta Chufuova. Najdou se však i pravé pyramidy bez stupňovitého jádra

94

se ještě dlouho po Chufuově smrti. Pyra-

„Pyramidy vystavěné mezi vládou faraona Džosera a Chufuova následníka Rachefa prokázaly, že se stavitelé dokázali poučit z chyb svých předchůdců“

midy vystavěné mezi vládou faraona Džosera a Chufuova následníka Rachefa sice

Stavební fáze

také využívaly řadu tradičních prvků, ale zároveň prokázaly, že se stavitelé dokázali poučit z chyb svých předchůdců.

Na druhou stranu, veškeré změny jistě nelze připsat jen snaze vyřešit případné konstrukční nesnáze. K úpravám často vedly praktické inovace nebo posun v přístupu architektů. Dokončení projektu rozsahu Velké pyramidy trvalo několik desetiletí. Nelze se tedy divit, že stavitelé v jeho závěrečné fázi dospěli k jiným rozhodnutím než jejich předchůdci na počátku Chufuovy vlády.

Těmto změnám mohly předcházet roky testování a přehodnocování nejlepších konstrukčních postupů. Egyptští architekti koneckonců prosluli schopností nacházet novátorská řešení, s jejichž pomocí dokázali realizovat i nejambicióznější plány svých vládců.

Cesta k dokonalosti Systém komor v interiéru Velké pyramidy vznikl podle svislé roviny, protínající stavbu od severu k jihu. Proto většina publikací zobrazuje plán pyramidy právě ve svislém průřezu při pohledu z jihu (tedy směrem od Nilu). Totéž platí i pro další pyramidy 4. dynastie. Pokud bychom vycházeli právě z těchto průřezů, nutně dospějeme k závěru, že Velká pyramida představuje naprostý unikát.

V půdorysném plánu naopak objevíme řadu prvků,

Foto a ilustrace: Franck Monnier

Rekonstrukce dvou možných etap při stavbě Velké pyramidy

Průkopníci moderní egyptologie V druhé polovině 19. století se egyptská archeologie stala vědou založenou na systematickém výzkumu, který využíval nejmodernějších dostupných metod. O tento výrazný pokrok se zasloužil především britský archeolog William Matthew Flinders Petrie, který v roce 1880 provedl triangulační měření památek v Gíze

K

dyž mladý, teprve sedmadvacetiletý Flinders Petrie poprvé přijel do Gízy, nedokázal se ještě oprostit od převládajících náboženských, akademických a politických představ či předsudků. Aniž by si to uvědomoval, působil jako typický britský koloniál-

ní gentleman, jen se místo dobývání nových teritorií soustředil na zvláštní oblast vědeckého výzkumu.

Egyptolog samouk Na rozdíl od britských královských inženýrů, kteří se přibližně ve stejné době věnovali zevrubnému mapování Palestiny, Petrie postrádal formální školní vzdělání – vzhledem ke křehkému zdraví prošel domácí výchovou. Otec, jehož teodolity (přístroje na přesné měření a vytyčování vodorovných a výškových úhlů) si odhodlaný mladík vezl do Gízy, ho naučil zásadám přesného geodetického měření. Petrie se také od útlého věku zajímal o archeologii, která právě procházela zásadním vývojem.

Z ušlechtilé záliby salónních učenců se pozvolna stával plnohodnotný vědní obor s akademickým zázemím. Většina archeo­ logů, včetně egyptologických nadšenců, však ještě zůstávala v nejlepším smyslu toho slova amatéry, nestandardní vzdělání proto pro Petrieho nepředstavovalo výraznější překážku. Když se v roce 1880 vypravil přeměřit Velkou pyramidu, egyptologie neměla na britských univerzitách jedinou katedru. To se však mělo již brzy změnit.

V roce 1882 vtrhla do Egypta britská armáda a jako okupační síla tam zůstala až do roku 1936. Vojenská převaha však

Muž, kterému vděčíme za moderní přístup k výzkumu pyramidy, sir William Matthew Flinders Petrie (1853–1942)

144

Foto: Wikimedia

představovala pouze jednu stranu mince, tou druhou se stala

Průkopníci moderní egyptologie

Diagram zachycený v Petrieho zprávě z roku 1883 znázornil postup triangulačního měření, které umožnilo velmi přesně určit rozměry a pozice gízských památek

mravenčí práce osobností Petrieho typu,

vatelka a bojovnice za záchranu staro­

k (mylnému) závěru, že se britské impe-

která udělala z Británie akademickou vel-

egyptských památek, zapojila Petrieho

riální míry (tedy palce, stopy či yardy)

moc v oblasti poznání starověkých kultur

do aktivit výzkumného fondu, poskytla

vyvinuly z prastarého systému, za jehož

Egypta a Předního východu. Toto posta-

mu profesní i finanční podporu.

vznik lidstvo vděčilo božskému vnuknu-

vení si pak britští vědci uchovali až do

Petrie se zaměřil i na poněkud bizarní

tí. Podobné teorie pak měly jistou váhu

počátku 20. století. Když Petrie se svým

teorie o Velké pyramidě, které byly tehdy

v debatách, zda by Británie a Spojené

pečlivým přeměřováním Velké pyramidy

v určitých intelektuálních kruzích velmi

státy neměly zavést univerzální metrický

začal, pracoval zcela sám a mimo zájem

módní. V roce 1859 totiž sepsal výstřední

systém, který právě vítězně táhl zbytkem

širší veřejnosti. Publikováním výsledků

anglický nakladatel John Taylor pozoru-

světa.

svého výzkumu v roce 1883 však výrazně

hodné dílo, nazvané The Great Pyramid:

napomohl k posílení britských intelek-

Why Was It Built? And Who Built It? (Velká

tuálních pozic i mimo rámec oficiálních

pyramida – kdo ji postavil a proč?), které

Petrieho zpráva

vědeckých institucí.

mezi odborníky podnítilo diskusi o tech-

Takto tedy vypadalo intelektuální pod-

Petrieho talentu si všimla Amelia

nických parametrech Chufuova monu-

houbí v době, kdy Flinders Petrie dorazil

B. Edwardsowá, patronka organizace

mentu. Taylor a jeho následníci, přede-

do Gízy. Smythovy teorie ho přirozeně

Egypt Exploration Fund (Fond pro výzkum

vším skotský astronom a ezoterik Charles

zajímaly, ale do hloubky se jimi zabýval

Egypta) založené roku 1882. Tato obdi-

Piazzi Smyth, nalezli množství údajných

spíš jeho otec, elektroinženýr William

vuhodná dáma, autorka nesmírně popu-

spojitostí mezi rozměry egyptských

Petrie, který dokonce se Smythem kore-

lárního cestopisu A Thousand Miles up

pyramid a geometrií Země, či dokonce

spondoval. Mladší Petrie od začátku

the Nile (Tisíc mil po Nilu), úspěšná spiso-

celé sluneční soustavy. Zároveň dospěli

pracoval nezávisle, svá měření prováděl

145