What 04/21 by Whatnewscz

59 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 2 3 , DUBEN/K VĚ TEN 2021

Umět se nalíčit

Ke krycím přípravkům přistupujte minimalisticky. Vsaďte pouze na to, co funguje. STR ANA 18

Spolu na Islandu 01_WHAT21-04-cover.indd 1

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Umělá inteligence

Umění zpátky k lidem

Sara Polak, která v Česku popularizuje AI, vysvětluje, proč se technologií nemusíme bát.

Pověste si doma obraz z naší designérské kolekce. The Earth without Art is just eh…

STR ANA 26

S T R A N A 41

On o ní mluví jako o „skryté černé mambě“, ona ho i v civilu oslovuje „tati“. Jiří Langmajer a Martina Babišová o dnech strávených v pustině.

STRANA 8

23/03/2021 01:31

WHAT-inzerce.indd Noviny_Lifestyle_270x400_01.indd 1 1

19.03.2021 19/03/2021 16:00:29 17:57

Ú VO D N Í K

Refresh mozku Zdravíme vás na dálku, drazí „novinofilové“. Tenhle úvodník dáváme dohromady na první jarní den, kdy loni touhle dobou už rozkvétaly magnolie a teplý voňavý vzduch se líně proplétal mezi domy. Letos mrzne, nos nám zakrývá sněhobílý respirátor a mnoho toho necítíme. Za celý rok doma se některým z nás otevřely nečekané možnosti, ale mnohým se také zabouchly kariérní dveře. O mimořádnou dovolenou si pak požádal i mozek, nechtěl čekat na léto, ani na levnější letenky do míst, kde se dá normálně přemýšlet a žít. Slunce ale nakonec přikráčí i k nám a náš řídící a integrační orgán se bude muset rychle vzpamatovat.

Připravili jsme pro vás mnoho nových témat, abyste ta dvě procenta z vaší celkové váhy kvalitně zaměstnali. Připravte si kávu a místo zákusku si dejte naše stránky: Spasí nás umělá inteligence? O tom se v nové rubrice rozpovídala Sara Polak, která má za sebou studium na Oxfordu a teď se zabývá převážně AI (umělou inteligencí) zaměřenou na budoucnost. Svoji energii investuje do popularizace této technologie, které bychom se neměli bát. Bitcoin dál roste. Poprvé překonal bájnou hranici 50 tisíc dolarů. Elon Musk na kryptovlně. To je jen zlomek titulků, kterými se to teď všude hemží.

Kam uložit svou první kryptoměnu? Dozvíte se na straně 27. The Earth without Art is just eh… Přesně! Umění a návštěvy galerií jsou dokonce součástí terapií pro duševně nemocné. Ale co teď, když se nikam nesmí? Pro potěšení ducha i oka jsme ve spolupráci s izraelským designérem Yoni Alterem, který připravoval ilustrace třeba pro Karla Lagerfelda, otiskli první grafiku z jeho plánované trilogie. Pověste si ji domů. Protože jsou zavřené i veškeré kulturní instituce, oslovili jsme na obálku dva výjimečné herce. Aby vám v minulosti Jiří Langmajer dal rozhovor, museli jste na něj jít aspoň pětkrát do divadla a ani

to nebylo zárukou, že vás nerozpláče. Chtěl se bavit o práci, a ne o nesmyslech. Využili jsme období pandemie ve svůj prospěch a požádali ho, společně s herečkou Martinou Babišovou, se kterou natáčel měsíc v islandské pustině snímek Minuta věčnosti, o rozhovor. Máte deprese, potíže, které se zdají (tedy jsou) nezvládnutelné? Kromě toho, že se zde dozvíte, jak dopadla autorizace, a zjistíte, jestli nás Jiří rozplakal, taky pochopíte, že v tom nikdy nejste sami. Hezké jarní dny! Tým redakce WHAT

03_WHAT21-04-uvodnik.indd 3

23/03/2021 01:33

OSOBNOSTI

Rada, na niž rád(a) vzpomínám Jakou nejlepší radu jste v životě dostali a od koho to bylo? Stejnou otázku pokládáme i vám, čtenářům. Vzpomenete si? T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unsplash.com, pixabay.com

Václav Dejčmar Ekonom, investor, filantrop a vizionář, který stojí u spousty obdivuhodných projektů měnících svět – od financí přes vědu až po kulturu. Je spolumajitelem investiční společnosti RSJ, luxusního ekologického resortu Zuri Zanzibar a centra moderního umění DOX, mecenášem Nadačního fondu Neuron, Nadačního fondu pro výzkum psychedelik a je toho víc. Pokud už trávíte volné chvíle na nové sociální síti Clubhouse, doporučujeme Václavovy občasné čtvrteční diskuze, případně jakékoliv, kam je přizván jako speaker – ještě nikdy jste neměli možnost nahlédnout jeho zajímavé myšlenky v takové šíři jako teď.

Adéla Pečlová Ke šperku ji přivedlo studium architektury. Jasně definovaná zadání, virtuální projekty i nekonečný hon za plněním přísných termínů dusily její kreativitu a probudily v ní touhu tvořit po svém. A tak se její malý vesmír postupně zaplnil drahými kovy, exotickými dřevinami i křehkým sklem a začaly vznikat šperky, které v sobě propojují precizní sklářskou i šperkařskou práci.

Anna Kameníková Divoká, nebo plachá? Extrovert, nebo introvert? Všechny tyto polohy najdete u herečky, rozené Linhartové, která se vepsala do paměti velké většiny z nás svou poslední rolí – Boženou. Boženu Němcovou v nedávno odvysílaném seriálu Božena, kterou připravila Česká televize, zahrála brilantně a kvalitou hereckého výkonu se vyrovnala i o dost zkušenějšímu protějšku Janu Hájkovi. Kromě toho, že je tahle sedmadvacetiletá žena skvělou herečkou, ráda a dobře vaří. Vydala knihu receptů Řešíš/Hřešíš, která potěší všechny, co chtějí žít zdravě i nezdravě. V současnosti ji můžete potkat také za prodejním pultem. Po skončení natáčení si Anička musela chvíli od herectví odpočinout a nechala se zaměstnat v oblíbené sýrárně Mozzarellart.

Nejlepší rady jsem dostala hned dvě. Jednu od babičky, když jsem se rozhodovala, jestli si koupit, nebo nekoupit drahé šaty. Babička mi opáčila, že pokud budu čekat do doby, kdy si je budu moct dovolit, tak už si je třeba nebudu moct obléct. Druhá rada byla od mé fyzioterapeutky a týkala se dechu. Právě tento jednoduchý nástroj, který máme všichni k dispozici, mi dává možnost opřít se o své tělo a lépe vnímat své hranice. Ty pak zvládám střežit i v každodenním životě.

Je to sice spíš takový chláchol, ale strašně pomáhá. Máma mi vždycky říkala, když se stalo něco špatnýho: „To nevadí. Stejně půjdeš večer spinkat. Ať se děje, co se děje, postýlka prostě vždycky čeká.“ Jo a vždycky mi taky říkala, ať všechno řeším hned. Odpovědi na maily, nepřijaté hovory, složenky… A to mi fakt nejde. Odpovídat, přijímat a řešit věci je pro mě peklo.

Nejlepší radu jsem dostal od ctěné dámy jménem Smrt, když jsem se s ní jednou krátce potkal. „Zvažuj, čemu věnuješ svůj čas a svoji pozornost. Stále vnímej, co a proč děláš,“ řekla. „A vychutnávej každý přítomný okamžik. Nikdy nevíš, zda není tvůj poslední.“

Nº 23, duben 2021

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová Autoři: Bára Šťastná, Rudolf Havlík, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Alena Gurin Stará, Petra Nováková Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Foto: Lucie Robinson, Michael Jan Dvořák Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489, ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 1. 4. 2021

04-05_WHAT21-04-osobnosti.indd 4

23/03/2021 01:36

Alexandra Rambousková

Čestmír Strakatý Svoji novinářskou cestu začínal v ČT24, kde se z redaktora vypracoval na editora zpráv a podílel se i na přípravě Událostí, komentářů, které tehdy moderovali Daniela Drtinová a Martin Veselovský. Odtud vedly jeho kroky na pozici dramaturga a editora DVTV, pokračoval na info.cz. Pak se posunul do Reflexu, kde začal být poprvé také vidět. Prostor X rostl s Čestmírovými zkušenostmi před kamerou a dnes patří oba – internetový rozhovorový pořad i jeho moderátor – k těm nejkvalitnějším, které v mediálním prostředí máme.

Ta otázka mi nedá spát už několik dní. Je po termínu odevzdání tohoto textu a já zkrátka nevím. Proč nemůžu žádnou životní radu vymyslet? Znamená to, že mi nikdo neradil, nebo jsem jen špatně poslouchal? Jako člověk možná až přehnaně sebekritický vidím problém spíš v té druhé otázce. Vzpomínám na svou mladickou aroganci a všechny nepochybně dobré rady rodičů, které jsem ignoroval. Věděl jsem to přece lépe. Proto jsem třeba nedostudoval vysokou školu a teď toho lituju. Říkali mi taky, abych si víc věřil a měl sám sebe radši. To je něco, k čemu jsem došel až v poslední době. A vlastně si na tu radu vzpomínám teprve teď, když nad tím hodně intenzivně přemýšlím. Mnohých pouček se mi dostalo i během výkonu mého povolání. Vlastně jsem nad sebou vždy měl mentory, kteří mi měli co předat a nepochybně i předávali. Myšlenkami jednoho z nich se řídím prakticky každý den. I díky těmto rádcům mám svoji práci tak rád. Jistě mě všichni navedli směrem, kterým jdu a kde se mi snad relativně daří. To vše je ale komplexní skládanka znalostí a doporučení, ze kterých bych se bál jen jedno vyzdvihnout. Možná tak byla nejlepší rada to, co kdysi vzešlo z jednoho dlouhého večírku v táborském baru: „Chovej se tak, aby ses nemusel sám za sebe a svoje konání stydět.“ Člověk je stejně nakonec sám svůj největší soudce. Řídím se tím neustále, respektive doufám, že tak skutečně činím. Věřím, že mi to pomáhá nést kritiku i neusínat na občasných vavřínech a obecně reflektovat svět kolem sebe. Možná je to banální, ale nic lepšího nemám. Mám ale jednu radu pro vás. Pamatujte si, kdo vám co radí. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Po letech ve vedoucích pozicích velkých firem se cítila vyhaslá. Ztratila samu sebe přizpůsobováním se značkám a jejich hodnotám. Až nakonec přišlo nevyhnutelné – totální tma, vyhoření, únava, postrádaní smyslu ve své práci. A tak Alex nezbylo nic jiného, než že začala hledat cestu ven, zpět ke svému já. Díky tomu postupně vznikl projekt Belovedshop, který nabízí širokou paletu svědomitě vybraných a zodpovědně vyrobených produktů pro péči o tělo i duši. „Belovedshop nikdy nebyl kalkul, nevznikl z potřeby vydělat. Je to má cesta. Vkládám do něj celou svou duši a společně s ním se vyvíjím, učím a jdu životem,“ říká Alex.

Anna Marešová Venušiny kuličky, vibrátor nebo menstruační kalíšek. Vzbuzují ve vás tyto předměty rozporuplné pocity? Stud nebo nejistotu? Zastavte se v dílně Anny Marešové a změníte názor. Venušiny kuličky navrhla již na vysoké škole (na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) v rámci své diplomové práce. Fotografie jejích návrhů obletěly média a jí došlo, že našla díru na trhu. A tak vznikla značka Whoop·de·doo, která nabízí ženám intimní pomůcky. Ženy Annu často oceňují i za to, že se nebojí mluvit o věcech, které k ženskému světu zkrátka patří. Tématu menstruace věnovala první sérii vlastního podcastu Přiznej barvu.

Rada, která mi doopravdy změnila život, zní: „Nenálepkujte sami sebe ani své okolí.“ Máme tendence jasně označovat naši povahu a sebe samé. A vlastně i ostatní. „Jsem kreativní, jsem hodná holka, jsem dobrá matka (tady je možná na místě otazník, viďte?), jsem introvertní…“ Touto nálepkou ale dáváte sama sobě zbytečné mantinely a hranice. Stavíte si nesmyslné zdi, přes které pak nedokážete přelézt. Jakmile nastane nestandardní situace, řeknete si: „Jsem hodná holka, to hodné holky nedělají. Jsem dobrá matka, nemohu dát dítě do jeslí. Jsem úspěšná, a tak nemohu polevit, musím držet tempo.“ Také vnímáte, jak nás to omezuje? Jak narážíme plnou silou do vlastních zdí, a přitom bychom tak rádi přeskočili na druhou stranu? Jakmile přestaneme věci pojmenovávat, zřítí se i naše nesmyslně vybudované hranice, protože si jednoduše žádné nepostavíme. Jen buďte. A řiďte se srdcem.

Martin Wichterle, podnikatel a majitel holdingu Wikov Industry mi jednou řekl: ‚,Prosím tě, hlavně nic nevyráběj.“ V té době jsem sice už vyráběla, ale musím mu dát za pravdu. Výroba je vyčerpávající. A vůbec nejnáročnější je to, co vypadá snadno. Očekáváte práci na pár měsíců, a ony jsou z toho nakonec dva roky. Navíc mám ráda prvotřídní kvalitu a jsem alergická na to, když lidé říkají, že něco nejde. Často se mi ale taky stává, že se věci dějí tak nějak samy od sebe a vznikají skvělé nápady a kvalitní produkty.

04-05_WHAT21-04-osobnosti.indd 5

23/03/2021 01:36

H OT N E W S

Pro život plný emocí

T Petra Nováková F archiv značek

Jste pořád doma? Nevadí. Máte špatné spaní? Vyřešíme. Stýská se vám po výstavách? Nemusí. Je vám smutno? Tak čtěte dál! Změnit náladu do pozitivního módu lze totiž i překvapivě jednoduchými kroky – naše tipy toho mohou být důkazem.

DAKTYLOSKOPIE NA KLENOT Když se designérce Lence Kerlické narodil syn, sama sobě vytvořila šperk s jeho otiskem prstu. Měl velký úspěch, a tak se rozhodla, že šperky na míru s otiskem dítěte nabídne i svým zákazníkům. Doporučuje, aby otisk byl od čtyřměsíčního miminka, který je tak ideálně jemný, a zároveň jasný. Náramek či náhrdelník je pak možné ještě doplnit o přírodní diamanty, které se vyskládají do kompozice hvězdného znamení. Více na 27jewelry.com

MOŽNÁ JE TO PŘÍRODA…

ŽUPAN PRO KAŽDOU PŘÍLEŽITOST

Podívejte se na ten květ, takové detaily dokáže jen příroda. Anebo Nikola alias Nikytka, která takové květy tvoří z papíru. Mohou být v realistické životní velikosti a ve váze budou působit naprosto autenticky, jen bystrým pozorovatelům nemusí uniknout, že květy prospívají i bez vody. Nikola je dokáže vyrobit i předimenzované a v nadživotní velikosti, což se může stát originální dekorací třeba na svatbu.

Možná že dnešní dobu nejvíc definují tepláky, vždyť nová módní realita vzývá vše, co je hlavně pohodlné a komfortní. Do takové škatulky může kromě teplákové soupravy patřit i župan. Takový, ve kterém si užijete domácí lázně, prožijete romantický večer, ve kterém můžete otevřít pošťákovi a dovolí-li to doba, projít se i po červeném koberci. A přesně takový navrhla návrhářka Josefina Bakošová společně s designérkou Veronikou Velčovskou Jirouškovou. Je hedvábný, plný květin a jmenuje se Županium.

Obdivovat i objednávat je můžete přes Instagram @nikytka_paper_flower_lover

Více na harddecore.cz

UMĚNÍ JEDE DÁL Akademie výtvarných umění v Praze pro celý rok 2021 otevírá Pop-up Galerii na pražském Žižkově v prostorách Drdova Gallery. První výstava Oxygen, 30 years of moving image je koncipovaná tak, aby diváci mohli vystavená díla zaměřená na experimentální video a počítačovou animaci vidět i zvenčí. Program, který běží od března po dobu jednoho roku, zahrnuje osm výstav, jež se zaměří především na absolventky a absolventy akademie. Více na drdovagallery.com

ZÁŽITEK S MÓDNÍ ZNAČKOU Návrhářky Iva Burkertová a její módní značka Odivi se zaměřuje na minimalistické oděvy, striktně dbá na udržitelnost a ekologii. Věří však tomu, že značka není jen o tom, co si dáme do šatníku, a buduje i komunitu dalších nadšenců, kterým kromě bio-eko krásných šatů a oversize mikin, záleží i na udržitelném životě, ve kterém jsou důležité i zážitky. Takové, které nemusí být drahé, ale silné. A tak na e-shopu značky najdete kromě oblečení i inspiraci a můžete společně s návrhářkou nahlédnout do jejího světa či ji doprovodit na túru do rakouských hor nebo si užít módní focení. Více na odivi.cz

06-07_WHAT21-04-hot-news.indd 6

23/03/2021 01:47

SAMETOVÁ VŮNĚ Značka interiérových vůní Meadows představuje spolupráci s českým designérem Lukášem Novákem v nové kolekci maxi svíček a vonných difuzérů. „Při navrhování jsem přemýšlel hlavně o hledání napětí a krásné barvy, která by vyjádřila celou škálu vůní,“ říká designér, jenž nakonec zvolil sametový povrch skla, který působí tajemně. Vybírat můžete ze tří vůní: Black Madonna je mystická díky kadidlu, jantaru a skořicové kůře, Golden Grace voní vznešeně po světlé kůži a vzácných dřevinách, Vesper Glow pak ošarmí tóny vanilky, cedru a santalového dřeva. Více na meadows.cz

HOĎTE NA SEBE TĚŽKOU DEKU

NA DLOUHÉ JARNÍ VEČERY

Bez čeho se v noci neobejdete, ať už spíte v chladné noci, nebo třeba v rovníkové Africe? Bez přikrývky, ta je pro klidný spánek nezbytná – a nezáleží na okolní teplotě, její funkce totiž zdaleka není jen zajistit teplo. Přikrývky a peřiny totiž napomáhají vyplavování hormonu serotoninu, který je spojený s pocity klidu. A pokud chcete zažít ještě hlubší a relaxační spánek, můžete vyzkoušet zátěžovou deku Nidū, která funguje na principu hloubkové dotykové stimulace. Tlak vytvořený váhou přikrývky vyvolává v mozku reakci jako při objetí, mysl a tělo se uklidní.

Co dělat o dlouhých večerech? Co si třeba něco zahrát? Vyzkoušejte společenskou stolní hru „Covid-19: Jsme v tom spolu, ksakru“, jejíž spoluautor je Ondřej Brzobohatý. Hra se pyšní jedinečnými ilustracemi Přemka Ponáhlého, které jsou signifikantní svým sofistikovaným humorem, nadsázkou a hravostí snoubenými s citlivostí. Ponáhlý pro hru ilustroval i celý soubor papírových bankovek herní měny, jelikož hráči ve hře platí tzv. koronami. Hra obsahuje i mnoho takzvaných Easter Eggs neboli vtípků, které nejsou na první pohled patrné, ale jakmile je hráči objeví, zaručeně je pobaví. Smyslem hry je zahubit otravného Coviďáka. Tak snad…

Více na nidu.cz

Více na pythons.cz

Z VÝCHODU AŽ NA ZÁPAD Význam slova kimono znamená „to, co se obléká a nosí“. Kimono je oděv, který je jednoduchý, univerzální, podle tradice jsou v Japonsku všechna stejně velká, délku si každý upraví, jak potřebuje, přepásáním a podkasáním. Možná i proto jsou kimona, nebo spíš oděvy inspirované tradičním japonským oděvem, tak oblíbená i v západní kultuře. Stylový oblek v kimonovém střihu najdete třeba u české značky Anamé, kde je kimonové sako doplněné širokými kalhotami. Vzpomínáte na ten odstavec o trendu pohodlné módy? Tohle je další do party. Více na aname.cz

SKÁLA, PASTA A SUCHÝ V KONÍRNĚ Císařská konírna Pražského hradu bude od 21. 4. do 23. 5. 2021 hostit výběrovou výstavu Grafika roku, která ocení nejlepší díla v oboru volné grafiky (litografii, serigrafii, hlubotisky a další) a autorskou knihu. Každoročně také nadace uděluje Cenu Vladimíra Boudníka za mimořádný přínos grafickému oboru. Největší výstavní projekt v republice prezentuje díla etablovaných umělců i studentů a amatérských výtvarníků. Letošní ročník představí práce Jana Švankmajera, Františka Skály, Lenky Falušiové nebo třeba Jaromíra 99 a Pasty Onera. K nejstarším účastníkům patří Jiří Suchý, jemuž bude na podzim 90 let. Pořádající Nadace Hollar se snaží udržovat zájem o tiskové techniky také udělováním stipendií studentům grafiky a vydáváním mezinárodní revue Grapheion. Obdivovat i objednávat je můžete přes Instagram grafikaroku.cz

06-07_WHAT21-04-hot-news.indd 7

23/03/2021 01:48

R OZ H OVO R

Punk v islandské pustině On o ní mluví jako o „skryté černé mambě“, ona ho i v civilu oslovuje „tati“. Jiří Langmajer a Martina Babišová, kteří hrají otce a dceru v chystaném snímku režiséra Rudolfa Havlíka Minuta věčnosti, si takřka nikdy neskáčou do řeči, ve svých odpovědích jsou příjemně autentičtí, a navíc se skvěle doplňují. Možná je to tím, že za sebou mají měsíc punku v islandské pustině, kde se celovečerní film natáčel. T Eva Karlasová, F Lucie Robinson S Michala Vítková, M Kateřina Koki Mlejnková

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 8

23/03/2021 08:25

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 9

23/03/2021 08:25

R OZ H OVO R

dovolit. Kdybych býval chlastal s nima, byl bych ráno úplně v prdeli. Takže jsem byl párkrát nucen ztropit trochu humbuk, ale vlastně jsem se jim ani nemohl divit, jsou mladý a chtěli si to užít. Já jsem byl v jejich věku stejnej, to jsem ještě rychle regeneroval. Ale tady jsem prožíval paniku, abych byl ráno fit a mohl být Martině oporou. A navíc jsem chtěl jít všem tak trochu příkladem a udržet nějakou laťku zodpovědnosti, když už s sebou mají takovýho starýho blbce. Martina Mně se moc líbilo, že tomu natáčení a našemu společnýmu soužití nevládlo zbytečný ego. Jiří Ale ego bylo. Ego bylo režisérský a taky moje, protože jsem nejstarší. Takže jsme na sebe s Rudou (Havlíkem, pozn. red.) párkrát narazili. Jako rejža chtěl být vůdčí osobností a já jsem občas některé věci viděl trochu jinak. Asi dvakrát jsme kvůli tomu do sebe zlehka křísli, ale za hodinu už to bylo zase všechno dobrý. Celkově to byl hodně intenzivní měsíc, protože jsme byli takřka celou dobu neustále spolu. Maximálně jsme se mohli jít jednou za čas někam sami projít. To, že jsem to s nima zvládnul a oni se mnou, pro mě znamenalo další vítězství v mým přerodu v lepšího pána.

„To, že jsem to s nima zvládnul a oni se mnou, pro mě znamenalo další vítězství v mým přerodu v lepšího pána,“ popisuje Jiří Langmajer.

artino, s Jiřím Langmajerem jste se nikdy předtím neviděli a čekal vás skoro měsíc intenzivní práce daleko od domova. Nebála jste se, jak vám to společně půjde? Martina Měla jsem respekt, to určitě ano. Ale já se snažím ke všem lidem přistupovat pokud možno bez předsudků. Když to trochu přeženu, je mi celkem jedno, jestli právě jednám s prezidentem, nebo s uklízečkou. A co se míry slávy týče, je určitě hezké vzhlížet ke zkušenějším kolegům, ale zase se to nesmí přehánět, když spolu máte pracovat bok po boku na tak intenzivním projektu.

Já jsem spíše narážela na to, že pan Langmajer dříve celkem pravidelně rozplakával novinářky a nebýval v oblibě ani mezi některými hereckými kolegy. Jiří No dobře, ale to už je tak patnáct let zpátky! A do dneška se kolem toho tancuje. Ale pro mě to tehdy mělo jednoznačný přínos, alespoň mě díky tomu novináři tolik neotravovali. Protože není nic horšího než všechny ty přiblblý redaktorky, který píšou do přiblblejch časopisů. To je absolutní ztráta času! A když už jsem dřív na něco takovýho kývnul, tak jsem samozřejmě vyžadoval, aby mě trochu znaly! Takže jsem se jich ptal: „A viděla jste tuhle hru a tamtu?“ A tím jsem alespoň některé z nich motivoval k tomu, aby do toho divadla vůbec zašly a nedělaly závěry z toho, co o mně slyší od ostatních ženskejch. Některý ty holky byly z mýho přístupu zoufalý. I já jsem byl zoufalej a výsledkem byl zoufalej rozhovor, kterej pak při autorizaci mnohdy končil slzama. Martina Já k tomu musím dodat, že mě Jirka taky rozbrečel, ale v hezkém smyslu slova! K slzám mě dohnalo to, jak dobře se mi s ním hrálo. On je totiž neuvěřitelně štědrý herecký partner, který je s vámi plně přítomen a ponořen v každé scéně, i když zrovna nemusí.

Čekal vás necelý měsíc intenzivní práce. Jak velký tým se na natáčení celovečerního snímku podílel? Jiří Devět lidí, dva herci a zbytek štáb, takže platilo: všichni za jednoho a jeden za všechny. Nepochybuju o tom, že to bude dobrej film. On ani nemůže být špatnej, když jsou v hlavní roli silnej příběh a nádherná příroda. Ale jako největší pecka mi přijde, že to celý vzniklo za tak polních podmínek! Martina Mně to připadalo jako návrat k původní filmařině. K dobám, kdy se natáčelo tak, že byli všichni spolu a nikdo nikam neodjížděl za dalšími závazky. Všichni byli na jedné lodi,

V celém filmu hraje velmi důležitou roli divoká islandská krajina. Museli jste se vyrovnávat s nějakými náročnými povětrnostními podmínkami? Martina Celé natáčení bylo specifické především v tom, že jsme museli hodně improvizovat. Neměli jsme klasický plán, kde máte jasně vybrané lokace a víte, co za scény se tam bude točit. Hodně věcí jsme řešili za pochodu. O to autentičtější ale podle mě bude výsledek. Jiří Vždycky jsme někam jeli narvaný dvěma autama, ve kterejch jsme se zároveň učili texty. Ruda s kameramanem koukali z okýnka a když viděli lokaci, která by se nám mohla hodit, zaveleli: „Tady je to pěkný!“ Zastavilo se a šlo se točit s tím, že se až na místě vybíralo, která scéna by se do danýho prostředí nejlíp hodila. A tímhle způsobem vzniknul celej film. Martino, vy prý Jiřímu dodnes občas říkáte taťko, je to pravda? Martina On byl tak dobrej filmovej táta, že mu to oslovení nakonec zůstalo. Jiří Já mám jednu z dcer, tu mladší, podobně zrzavou. Takže i díky tomu

„Byla jsem tehdy zamilovaná do jednoho Ira. A protože jsme se chtěli po nějaké době někde usadit, našla jsem si v Dublinu hereckou akademii.“ žili si bok po boku a společně i tvořili. Přijde mi, že se to v tom výsledku vždy nějak pozitivně odrazilo. A my jsme byli během tohohle natáčení takový Společenstvo prstenu, který zažívalo punk v islandský pustině a tvořilo doslova na koleni. Úžasným způsobem jsme spojili síly a postupem času se z nás stala taková větší rodina. Jiří Tohle natáčení bylo určitě výjimečný v tom, že jsme společně snídali, společně večeřeli, společně jsme se bavili, což nebylo pro každýho z nás vždy přínosný. Teď mluvím samozřejmě o sobě, protože jsem byl hrozně nasranej, když ostatní ještě o půlnoci vyváděli a křičeli. Mohli si to totiž v tu dobu na rozdíl ode mě

jsem se do role otce celkem snadno vžil a nemusel jsem se vůbec do ničeho nutit. Navíc, když to Ruda psal, tak už jsme se nějakou dobu znali a zvládli jsme i společnou dovolenou, což byl určitě významnej mezník. Ruda díky tomu věděl, jakej jsem a pro koho to píše. Akorát na rozdíl od tý filmový postavy nejsem ten, na koho by děti musely dorážet, já se jim vnucuju sám. Vaše filmová postava, kardiochirurg Petr, je skoupá na každé slovo. Jak jste na tom vy? Jiří Od té doby, co žiju s Adélou, jsem si zvykl na to, že jsem ten, kdo mlčí, zatímco ona mluví. A je to pro mě neskutečně

úlevný. Když toho v divadle každej večer řeknete tolik, jste pak spokojenej, když si doma společně otevřete pivo a můžete držet hubu, zatímco Adéla něco vypráví a zároveň si i sama odpovídá. Ale přitom máme oba pocit, jako bychom si celou dobu intenzivně povídali. Tohle nastavení mě neskutečně vnitřně uklidňuje. Film se hodně pohybuje na hraně mezi realitou a fikcí. Stává se vám někdy, že máte problém odlišit tyto dva světy a zůstáváte příliš ponořeni do svých rolí? Martina Když se věci, které hrajete, snažíte doopravdy procítit, mohou vám velmi snadno splývat s realitou. O to důležitější je umět z virtuálních světů vystupovat a mít vybudovaný pokud možno klidný osobní život, který bude takovým přístavem a bude vás kotvit při zemi. Jiří To je ale bohužel taková pohádka, co tady říkáš. Právě z takových důvodů jsem nakonec skončil u psychiatra, protože jsem v jednu dobu hrál pět postav a všechny na jevišti každý večer umíraly. A já jsem prostě neuměl oddělit to, kdy jsem na jevišti a kdy už takzvaně žiju ten svůj běžnej život. Všechny ty emoce se mnou zmítaly celodenně. A to bylo k nepřežití nejen pro mě, ale hlavně pro lidi kolem. Už když jsem byl mladej, tak mě starší kolegové varovali před tím, že takhle nemůžu hrát, že mě to jednou zabije nebo přinejlepším vnitřně vyhořím, což se naštěstí nestalo. Existují nějaké profesionální techniky, které vám pomohou se od dané role odstřihnout? Jiří Do velké míry je to podle mě především záležitost věku, profesionality a talentu. Jsou lidi, kteří mají takový schopnosti, že se nepotřebují sebetrýznit k tomu, aby na jevišti podali ten nejlepší výkon. K těm jsem bohužel nepatřil, a tak jsem šel cestou sebemrskačství. Jen si vezměte třeba role jako Caligula, Oidipus, Mozart, Hamlet nebo Richard III. To je plejáda absolutních rozervanců! Naproti tomu českým filmem jsem se v podstatě proprcal. A nepomohlo ani to, že jsem necvičil a vypadal jsem jako moučnej červ. I tak mě před kamerou neustále jen svlíkali a svlíkali. A i nadále asi svlíkat budou a já se s tím musím smířit. Když si Adéle stěžuju, proč tohle pořád hraju, tak mi na to klidně odvětí: „Protože to prostě umíš.“ Ono je taky dost těžký se vedle Ivana (Trojana, pozn. red.) a Karla (Rodena, pozn. red.) dostat k nějaký vážnější roli. Ale já jsem s tím svým poprcáváním v podstatě spokojenej, protože jsem zase měl to, co ty kluci před kamerou moc neměli. Martino, vy jste odešla studovat herectví do Irska. Proč právě tam? Martina Láska (povzdech). Jiří Proč u toho tak smutně vzdycháš? (směje se) Martina Protože už není, už skončila! Byla jsem tehdy zamilovaná do jednoho Ira a hodně jsme spolu cestovali. A protože jsme se chtěli po nějaké době někde usadit a zkusit, jak nám půjde společné žití, našla jsem si v Dublinu hereckou akademii. Ale žádný velkolepý plán, že vystuduju zahraniční školu, v tom nebyl. Prostě jsem jen chtěla být se svým klukem a hledala jsem cesty, jak to realizovat, aniž bych musela rezignovat na to, co mě baví a čemu se chci věnovat. Jak se vám pak hledala v Irsku práce? Martina Herecká akademie, kterou jsem studovala, je v Irsku považována za jednu z nejlepších. I díky tomu se na nás chodilo dívat plno režisérů. A třeba nám rovnou nabídli práci, kterou jsme mohli dělat zároveň při studiu. Díky tomu

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 10

23/03/2021 02:49

Martina očima Jiřího „Martina je taková skrytá černá mamba. Na rozdíl od mnoha českejch hereček v jejím věku, který hrajou už několik let ve všech těch nekonečnejch seriálech, je ještě taková nezkažená. Ještě nemá obroušený hrany. Ještě dokáže být v tom dobrým smyslu slova jedovatá a naplno říct svůj názor. A navíc je na ní vidět, jak moc se chce dostat k meritu věci, dobře to zahrát a být v takovou chvíli co nejpravdivější.“

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 11

23/03/2021 02:49

R OZ H OVO R

Jiří očima Martiny „Jirka byl takovej můj Vinnetou na Islandu. Ten nejlepší hereckej parťák, jakýho by si člověk mohl přát. Kromě toho, že je to studnice zkušeností a skvěle hrající studnice, tak mě bral jako sobě rovnou a vždy jsem z něj cítila tichou podporu. To mu nikdy nezapomenu. I když už hrál po stomilionté, tak mu na tom záleželo. Chodil s nápady, jak to vylepšit, a nevadilo mu běhat v menší islandský vánici nebo se koupat v ledový vodě. Bylo na něm vidět, jak byl na Islandu šťastný z tý přírody, a takovej Jirka je. Žádný pozlátko už ho nerozhodí, stojí oběma nohama pevně na zemi. Na nic si nehraje a vždycky s ním víte, na čem jste. Tý upřímnosti, která je mimochodem často hodně vtipná – zejména pro ty, kterých se netýká –, si moc vážím. Jirka se udržuje v kondici a na svůj věk vypadá skvěle. Je to pořád fešák, takže ho ještě určitě čeká spousta rolí, kterými se nebude muset jen proprcat.“

Děkujeme za zapůjčení oblečení značkám: Hana Frišonsová (svetr, šaty, ponožky – Martina, košile, kalhoty, ponožky – Jiří), Acne Studios (svetr – Jiří), Daniela Pešková (rolák – Martina), Textile House Národní (sako – Martina), Kenzo via Footshop (boty)

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 12

23/03/2021 02:49

jsem se objevila v několika seriálech a filmech. Přijde mi, že v zahraničí se člověk snadněji dostane k zajímavým projektům, ale na druhé straně musí čelit obrovské konkurenci – jen v rámci Velké Británie jsou statisíce výborných herců, kteří jsou zvyklí na sobě neskutečným způsobem makat. Kromě toho, že pracují na svojí fyzičce, se ještě učí nejrůznější přízvuky. Tady v Česku mi přijde, že lidi nejsou zvyklí se o role rvát. Jiří Ono totiž ani není o co se rvát, když se to tak vezme. Příležitostí, jak u nás dostat životní roli, je žalostně málo. I z toho důvodu v sobě člověk jen těžko buduje nějakou ambici, aby byl lepší a lepší. Já bych se třeba rád naučil líp zpívat nebo tančit, ale nemám pocit, že by to mělo smysl. Tady v tom českým rybníčku se totiž věci dělají pořád tím samým způsobem a s těmi samými lidmi. Aby se to celé někam posunulo, chtělo by to víc peněz. Ale ty prachy tu prostě nejsou, a tak se zůstává na tom samým bodě a vlastně chybí jakákoliv větší motivace. Přitom bych si ve skrytu duše přál mít něco podobného na dohled, abych v sobě vzepjal poslední síly a nenechal si ten vlak ujet. Sice teď kvůli jednomu natáčení cvičím a držím krabičkovou dietu, ale cítím, že jsem v ostatních oblastech trochu zpohodlněl. Nebyla by pro vás práce v zahraničí právě tou motivací, kterou tu postrádáte? Jiří Určitě byla. Ale bohužel mám jeden obrovský handicap, a tím je cizí řeč. Dostal jsem se do věku, kdy těžce nesu, pokud nemám něco pod kontrolou nebo něco hned neumím. Takovou věc od sebe podvědomě odstrkuju. A to je i případ angličtiny, kdy vím, že bych musel opravdu hodně tvrdě zamakat na tom, abych se dostal do bodu, ve kterým chci být. A tam to vždycky skončí. Takže i díky tomu má Vašut víc práce, protože umí asi pět řečí. Martina Ale Jirka má úplně skvělej britskej přízvuk, to by mu šlo! Jiří To je tím, že pocházím z muzikantský rodiny. Martino, chtěla byste tady zůstat, nebo plánujete znovu odejít do zahraničí? Martina Určitě tu chci zůstat. Mám sice britskou agentku, přes kterou občas dostanu práci v zahraničí, takže tam odletím a něco natočím, ale už bych nechtěla žít nikde jinde. V zahraničí bych vždycky musela bojovat o to, aby mě přijali mezi sebe a já se stala součástí jejich kultury. Naopak sem můžu vnášet to, co jsem se naučila jinde.

zpátky autem jsem dvě hodiny vůbec necítil nohy. Ale jsem šťastnej, že jsem tam vlezl a pak jsem se klukům v Pyšelích, v té naší prdeli, mohl pochlubit! Vaše fotka z jednoho otužování vám nedávno získala poměrně velké sympatie na sociálních sítích… Jiří No vidíte, ono stačí omylem vystrčit pinďoura vteřinu poté, co vylezete z ledový vody, a rázem máte 20 tisíc followerů. Tak si říkám, jak to asi bude vypadat, když v teplý místnosti zatančím čardáš nahej. To bude teprve něco! Oba působíte na první pohled velmi uvolněně. Jak se vám daří proplouvat aktuálním náročným obdobím? Martina Mně hodně pomáhá pohyb a pobyt venku. Když zrovna neběhám, tak se alespoň procházím. A snažím se víc než dřív dělat věci, které mě baví a které mám ráda. Díky tomu teď víc píšu a koukám se na filmy.

neznamená, že bych chtěl tu situaci jakkoliv zlehčovat. To v žádným případě. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mi ta nucená pauza nedělá dobře. Jen pro představu: na začátku covidu jsem bral dejme tomu 90 jednotek antidepresiv, a dneska je moje dávka o 35 jednotek nižší, a to aniž bych to jakkoliv pocejtil. Lidi, jako jsem já, jsou neskutečně šťastný, když můžou snižovat podpůrný prostředky, který berou jen kvůli tomu, aby s nima bylo k vydržení. Proč je pro většinu lidí tak těžké říct si v případě psychických obtíží o odbornou pomoc? Jiří On to člověk v první chvíli obvykle bere jako osobní prohru. I já sám jsem psychiatrovi řekl: „Doktore, tak jsem to nakonec prohrál.“ A on mi na to odvětil: „A léky na vysokej cholesterol taky berete jako prohru? Tady jste zrovna tak u doktora jako u internisty.“ A tehdy mi konečně docvaklo, že v tomhle případě

„Jen pro představu: na začátku covidu jsem bral dejme tomu 90 jednotek antidepresiv, a dneska je moje dávka o 35 jednotek nižší.“ Jiří Ono to možná bude znít blbě a některý lidi kvůli tomu na mě budou nejspíš nasraný, ale mně nevadí, že nemám co dělat. Posledních dvacet pět let jsem totiž pracoval intenzivně na tom, abych se psychicky i fyzicky úplně zdeptal. Až po padesátce mi začalo docházet, že abych přežil, musím se zastavit. Jenže to zastavení ne a ne přijít, protože jsem seděl v pořádně rozjetým vlaku. Tahle nucená stopka to nakonec vyřešila za mě a já jsem najednou zjistil, jak skvělý je nebýt večer nervózní před představením a místo toho jít ven a podívat se třeba na západ slunce, nebo si pustit film. To všechno se stalo jen díky tomu, že se zastavil čas a já jsem za to svým způsobem vděčnej, což samozřejmě

nemá cenu hrát si na vítěze a poražený, ale že je třeba tu psychickou nemoc přijmout a začít ji léčit. Když jsem o tom promluvil v DVTV u Martina Veselovského, přišlo mi od lidí plno úlevných reakcí. A co vás možná překvapí, psali mi hlavně chlapi! Zejména v tom mužským světě jsme totiž bohužel zvyklí uvažovat v duchu: zvládnu × nezvládnu, vítězství × prohra. A tímhle silovým nastavením mnohdy maskujeme to, jak jsme v jádru nejistý a zranitelný. Martina Já bych byla ráda, kdyby se o psychických nemocech mluvilo mnohem víc. Podle mě by si tu pozornost zasloužily zejména proto, že nejsou na první pohled vidět. Když máte zlomenou ruku, každý vás hned polituje.

Ale když vás bolí duše, býváte okolí spíš na obtíž, protože se obvykle chováte jinak, než je lidem příjemné, nebo než se od vás očekává. A nejdůležitější je uvědomit si, že téma psychického zdraví se týká nás všech. Mnohokrát totiž řešíme fyzické symptomy, aniž bychom si uvědomili, že příčina obtíží je ukrytá v naší hlavě. Jiří Na druhé straně kdyby nebylo běsů v hlavách různých umělců, tak bychom dneska neměli co obdivovat. Ptát se herců na duševní zdraví je podle mě velice dvousečný. Kdysi dávno jsem navštívil v Hradci Králové jednoho pána, který dělal čínskou medicínu. A ten se na mě potom šel podívat v roli Hamleta a po představení mi řekl: „Víte co, já vás mohu zklidnit, ale pak už nikdo neuvidí to, co jsem před chvílí viděl já. Protože v tom případě přijdete o to divácky nejzajímavější, co ve vás je – o ty vaše běsy.“ Asi by to bylo skvělý, bejt v reálným životě úplně vyklidněnej, a pak na jevišti vystřihnout dokonale uvěřitelnýho Hamleta, ale pravda je taková, že většina uměleckejch děl, který obdivujeme, vznikla za velkýho utrpení a v naprosto příšernejch životních podmínkách. Martina Ono to občasný utrpení k životu patří. Navzdory tomu, jak je nepříjemný. I proto si myslím, že pokud chceme být duševně zdraví, měli bychom přestat popírat smutek, vztek a další „negativní“ emoce. Přijde mi, že je v naší společnosti kladen zbytečný tlak na to, že máme být neustále šťastní a pozitivní, ale to je přeci naprostá blbost. Čím víc předstíráme, že to „špatné“ v nás neexistuje, tím hůř nám obvykle je. Jiří Velkou neplechu podle mě dělá zejména to debilní český pořekadlo, že chlapi nepláčou. To je naprostá kravina. Chlap by měl být schopen projevit emoce a nestydět se za to. Samozřejmě to vyžaduje velkou odvahu, ale právě to vás ve finále dělá chlapem. Navíc slzy přinášejí nesmírnou úlevou. Přirozenou. Nechemickou.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

Co vás na životě v Česku nejvíc baví? Jiří Já jsem nežil nikde jinde než tady, takže to jen těžko můžu porovnat. Ale určitě mě baví skutečnost, že když něco řeknu, tak mi lidi rozuměj. To je hodně důležitý, když jste především divadelní herec. Jinak mi přijde, že v Česku máme kromě moře tolik hezkejch věcí, že není třeba se plahočit kamkoliv jinam. Z Pyšel jsem za dvě a půl hodiny na Sněžce, kde nasadím skialpy a jedu. Já mám hrozně rád hory, sníh a studenou vodu! Třeba kdybych žil na Bali, tak by mi možnost otužovat se v ledový vodě hrozně chyběla. Během natáčení na Islandu jste prý vlezl do ledovcového jezera plného ker. Co vás to napadlo? Jiří Když jsme u něj dotočili jednu scénu, tak mi doslova luplo v hlavě a říkal jsem si, že si jako čestný předseda pyšelskýho otužileckýho klubu takovou příležitost samozřejmě nemůžu nechat ujít. A tak jsem do toho jezera plnýho ker opravdu vlezl, vykoupal jsem se a ještě po cestě

Lokace: Nová pražská čtvrť DOCK, která se stala kotvištěm Prvoka (prvního českého domu z 3D tiskárny), se nachází na rozhraní Libně, Karlína a Holešovic kolem dvou slepých ramen Vltavy. Více na prvokodburinky.cz

08-13_WHAT21-04-rozhovor.indd 13

23/03/2021 02:49

KRÁSA

Download beauty Displej mobilu mého manžela se barevnými čtverečky jen hemží. Myslím, že za chvíli budou chytré aplikace určovat i to, kdy se spolu máme bavit. Na chuť jsem jim přišla až tehdy, když jsem objevila appky z oblasti krásy. Tady jsou moje nej… T Soňa Hrabec Kotulková F archiv firem, unsplash.com

oslední rok si do profesionálního salonu na zhodnocení pleti nezajdete. Řešením jsou chytré aplikace nebo on-line služby. Za pomoci umělé inteligence, která funguje na základě dlouholetých výzkumů a analýzy pleti z fotografií testovaných, zjistíte, jak jsou na tom vaše póry, kolik vrásek patří k vašemu věku, zda nemáte příliš pigmentových skvrn či jaký je opticky věk vaší pleti. Chcete to vědět?

APLIKACE Využití aplikací nemusí být jen estetickou záležitostí, stejně tak můžou pomoct s řešením zdravotních problémů nebo s předcházením jim. Pro zdravé opalování můžete nafotit svou pokožku, aplikace vyhodnotí její typ a na základě informací o aktuálním UV indexu doporučí vhodný opalovací SPF faktor a dobu slunění. Aplikace se nemusí spoléhat jen na fotoaparát telefonu. Výrobci vymýšlejí další chytrá řešení jako například fotochemická nálepka, která mění barvu, nebo vzor podle UV záření či samostatný bluetooth senzor, připnutý třeba na plavky, předávající aplikaci ještě více důležitých informací pro vyhodnocení správného opalování.

Aplikace Miiskin

Když už je na prevenci pozdě a na těle se vám objeví nové znaménko, jsou zde aplikace, které umožní sledování takového problému. Znaménko nafotíte v aplikaci, která zaznamená všechny důležité údaje pro vyhodnocení, za měsíc nebo dva vás vyzve k dalšímu nafocení stejného místa a opět uchová veškeré potřebné informace. Tím usnadní další rozhodování nejen vám, ale výsledek můžete ukázat dermatologovi, který pak snadněji určí další vhodný postup.

Aplikace Tox Fox

Německá aplikace vyhledává 15 nejtoxičtějších látek ve složení kosmetických produktů, které mohou negativně ovlivňovat osoby s hormonální nerovnováhou. A nemusíte se bát ani němčiny, pokud tyto látky produkt neobsahuje, objeví se vám zelené srdíčko. Aplikace v produktech sleduje hormonální disruptory (hormonálně aktivní látky) a jsou v ní zapsané běžně dostupné produkty v německých drogeriích, jako jsou Rossmann nebo dm, které najdeme i u nás.

Aplikace Makeup Wizard od Oriflame

Sázíte na romantický jarní look, metalické líčení nebo toužíte spíš experimentovat? Až si najdete styl, který vám sedí, vše si v aplikaci můžete uložit. Zvlášť v době, kdy si nemůžete odstíny osobně vyzkoušet, se tato appka hodí.

Aplikace EWG

Celosvětově známá americká aplikace obsahuje tisíce kosmetických produktů a jejich složení. Hodnotí

Známá americká aplikace EWG obsahuje tisíce kosmetických produktů a jejich složení. Hodnotí jednotlivé složky a jejich popis.

jednotlivé složky a jejich popis. Podle Andrey Mouaddab Vémolové je ale třeba brát v úvahu, že jednotlivé složky mohou mít nějakou aktivitu a ve formulaci pak fungují třeba úplně jinak. Nebude to tedy pravděpodobně úplně objektivní zdroj, ale laik se s její pomocí může lépe orientovat.

Aplikace YouCam Nails

V této aplikaci si nejprve zvolíte tvar a délku nehtů, pak zvolíte barvu laku a jeho texturu – od jednobarevných po metalické, ale zvolit můžete také zvířecí nebo grafický design. Je libo na nehty přidat nějakou nálepku či třpytivý kamínek? I to je možné. O svůj výtvor se pak můžete podělit ve stejné komunitě.

Senzor s aplikací My Skin Track UV od La Roche-Posay

Elektronický sensor pracuje díky slunečnímu záření a funguje s doprovodnou aplikací. Stačí ho jen připevnit na oblečení nebo na plavky. Měří paprsky UVA i UVB záření a poskytuje okamžité zprávy. Kromě detailních dat souvisejících s UV expozicí aplikace rovněž poskytuje informace ohledně úrovně vlhkosti, množství pylů a znečištění. Aplikaci lze navíc lehce spárovat s aplikací Zdraví v chytrém telefonu.

KOUZLO ROZŠÍŘENÉ REALITY Anglická zkratka „AR“ umožňuje zobrazit virtuální předměty v reálném světě, měnit barvu reálných objektů anebo zobrazovat v reálném prostředí doplňující informace. Stačí tak namířit fotoaparát na svůj obličej a na displeji rázem vidíte různé typy líčení, jako byste právě prošla rukama profesionálního vizážisty. Vybírat si tak můžete od jemného denního líčení až po velké večerní s kouřovýma očima, na které byste si jinak ani možná netroufla. K tomu také uvidíte doporučené barvy stínů, linek, rtěnek a tvářenek. Někdy postačí fotka, jindy nástroj snímá váš obličej a vy si ho tak můžete prohlížet v pohybu ze všech stran a ze všech úhlů a měnit také světlo. Mnohdy vše doplní video návod, jak na to. Úplně stejně to může fungovat s nehty nebo třeba s novým účesem.

ON-LINE On-line nástroj Skin Genius od L’Oréal Paris

PRO MILOVNÍKY PŘÍRODNÍ KOSMETIKY Stále se nevyznáte ve složení výrobků, obsažených umělých látek či v certifikátech? „I když evropský trh kosmetické produkty přísně hlídá, jsou i případy, kdy se chceme vyhnout konkrétním složkám, parfemacím nebo když máte zdravotní obtíže, pak je na místě sledovat složení,“ říká Andrea Mouaddab Vémolová, zakladatelka Green Beauty Marketu (greenbeauty.cz) a pokračuje: „Aktuálně nejvíc používám aplikaci Beauty Keeper, jako hlídač mé kosmetické skříňky, která díky mé práci přetéká produkty. Existují i jiné tohoto typu. Vzhledem k problémům s hormony jsem si oblíbila také aplikaci Tox Fox. Podle ní pro rodinu vybírám třeba některé kompromisní produkty, které jsou funkčnější, ale neobsahují tolik potenciálně škodlivých látek, které osobně považuju za nežádoucí.“

Jde o analýzu pleti za pomoci umělé inteligence, která vznikla na základě více jak třicetiletého klinického zkoumání a zpracovávání údajů s 10 000 fotografiemi žen. Proto má tato služba 95procentní shodu s diagnostikou reálných expertů na pleť. Zjistíte v ní pět klíčových vlastností pleti – jak jste na tom s vráskami, jasem, pevností, póry a tónem pleti. Snadno si vypočítáte svůj virtuální věk a přizpůsobíte mu svoji denní rutinu.

On-line diagnostika pleti Nivea Skin Guide

Vyfoťte se a zjistěte stáří vaší pleti, pevnost, její sjednocení a jak jste na tom s pigmentací. Vaše selfíčko bude porovnávano s 20 miliony fotek od více než 10 000 žen, které fotografovaly svou pleť po několik měsíců. Pokud se zaregistrujete a začnete pokožku fotit pravidelně, obdržíte ještě přesnější doporučení a péči šitou na míru.

14_WHAT21-04-krasa-appky.indd 14

23/03/2021 08:29

BEAUTE RESPONSABLE

ECO-CONCEPTION

PLANTES

WHAT-inzerce.indd 1

01/03/2021 00:03

KRÁSA

Jingle jungle

Přejděte na zebru Oblíbená vůně se v limitované edici dočkala nového flakonu, oděného do třpytivých zebřích pruhů. Ve vzrušující vůni najdete tóny kávových zrn, arabského jasmínu, absolutu z pomerančových květů, vanilky, cedru a pačuli. Vůně Black Opium Eau de Parfum, Yves Saint Laurent, exkluzivně v sephora.cz, EdP 50 ml za 2390 Kč

I když to ve městě bez cestování není ono, přenést se mezi banánovníky a další exotické rostliny můžete i díky nejnovější kosmetice. Zn. netestováno na zvířatech. Pohled divoké šelmy T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Levhart do kabelky Luxusní rtěnka obsahuje ultra koncentrované pigmenty, které dodávají rtům kovový efekt. Pečuje o jemnou pokožku díky peptidům, antioxidantům z rakytníku, kakaovému máslu a hydratačním složkám. Rty budou nejenom krásně lesklé, ale také hydratované po celou dobu nošení. Krémová metalická rtěnka Le Marc Lip Frost, Marc Jacobs Beauty, sephora.cz, 950 Kč

Jelikož má jedinečný kartáček s hustými štětinkami, řasy pročeše a pečlivě je od sebe oddělí. Receptura je obohacená o ultra černé pigmenty a řasy tak opticky prodlužuje. Voděodolné složení odolá slzám i potu. Voděodolná řasenka Lash Queen Feline Blacks Waterproof, Helena Rubinstein, 990 Kč, prodává sephora.cz

Sprcha s pandou červenou Limitovaná edice sprchového krému vás omámí vůní sladkých, afrodiziakálních tonka bobů. K nim se přidává balzámové aroma benzoe a závěrečnou tečku dodává sladký pomeranč. Přírodní sprchový krém Jako v bavlnce, Weleda, 219 Kč

Tygří dráp 7

To je kanec!

Elegantní pruhy Luxusní tvářenka má velmi jemné pečující složení s botanickými oleji. Její lehký pigment po nanesení krásně splývá s pletí. Intenzita barvy je jen na vás a vaší náladě! Tvářenka Le Phyto-Blush, Sisley, prodává marionnaud.cz, 1599 Kč

Bambusový kartáč snadno rozčeše i dlouhé zacuchané vlasy. Má dvojí štětiny: černé – přírodní kančí, které během stylingu hřívu vyhlazují a dodávají ji lesk a objem. Další, ionizované nylonové štětiny jsou zakončené kuličkami, které pokožku jemně masírují a podporují její prokrvení. Kartáč s kančími štětinami Paddle HHP6, Olivia Garden Healthy Hair, folly.cz, 199 Kč

Stačí jen nalakovat, nechat v UV lampě vytvrdit, a odolná, velmi lesklá, zářivá a dokonalá vrstva vám na nehtech vydrží až tři týdny. Lak je obohacený o výživný keratin, biotin a kofein. UV lak na nehty Striplac, odstín Tigers Eye, Alessandro, alessandro-cr.cz, 5 ml, 340 Kč

16_WHAT21-04-krasa-selma.indd 16

23/03/2021 01:59

KRÁSA Z PŘÍRODY, která překonává čas

Populární přírodní značka, která od svého počátku propojuje člověka s přírodou, letos slaví 100. narozeniny. HODNOTY, které zavazují

Weleda byla založena v roce 1921, v období velkých dějinných změn. Lidé tehdy toužili po lepší budoucnosti a revoluční myšlenky byly přímo ve vzduchu. Za založením značky Weleda stojí setkání tří výrazných osobností té doby: filozofa Rudolfa Steinera, lékařky Ity Wegman a chemika Oskara Schmiedela. Vznikla přírodní značka, pro kterou je typická celostní péče o zdraví, postavená na základech antroposofie, jejímž zakladatelem je Rudolf Steiner. O co vlastně jde? Hlavní myšlenkou je propojení člověka s přírodou. Všechny procesy, které v přírodě probíhají, se reflektují na nás lidech. Zároveň je to duchovní hnutí, které nás povzbuzuje k tomu, abychom vnímali své tělo, mysl a ducha jako součást jednoho holistického systému.

PŘÍRODNÍ INGREDIENCE jsou naprostý základ všech výrobků Weleda, bez výjimky. Jsou opatřeny prestižním certifikátem NaTrue, díky kterému má zákazník záruku kvality a čistě přírodního složení. Produkty se netestují na zvířatech a obsahují výhradně certifikované nebo bio suroviny. BIODYNAMICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ je vyvážený přístup k přírodě jako celku. Příznivě působí na stav půdy, protože udržuje při životě všechno živé od mikrobů po zvěř žijící ve volné přírodě. FAIR TRADE neboli spravedlivý obchod je způsob obchodování založený na dialogu, transparentnosti a respektu. Důraz klade na udržitelný rozvoj, pracovníkům z rozvojových zemí se nabízejí lepší pracovní podmínky a zaručují základní práva. Fair Trade nepřipouští dětskou práci.

lti

WHAT-inzerce.indd 1

LET

Weleda nejprve začínala jako farmaceutická laboratoř na výrobu antroposofických léčiv a k tomu, ruku v ruce, vyráběli pouze pár produktů přírodní kosmetiky. Doba byla jiná, výroba přírodní kosmetiky sloužila pouze na financování farmaceutického výzkumu. Až s rostoucí oblibou se přírodní kosmetika začala vyrábět ve stejné míře jako léčiva. V dějinách značky sehrálo velkou roli i prvorepublikové Československo. Jedna z úplně prvních poboček Weledy vznikla právě v Československu v roce 1926 a sídlila na Smíchově, za tuto pobočku může lokální iniciativa několika nadšenců, kteří sdíleli ideály holistické péče. Značka proslula propracovaným filozofickým konceptem. Už od počátku se řídí mottem „v souladu s přírodou a člověkem“ odkazujícím na společné ideály všech tří zakladatelů. Používá nejlepší přírodní suroviny, které se pěstují v biodynamických zahradách, nebo je nakupují od fair trade partnerů v souladu s pravidly udržitelného obchodu. O udržitelnosti celého výrobního procesu vypovídá i certifikát UEBT (Unie pro etický bio obchod).

č n í k ré m S k

Každých 5 vteřin se na světě prodá jeden produkt z řady

Skin kin Food 17/03/2021 09:41

KRÁSA

Krycí manévry

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Ke kosmetickým přípravkům a make-upům přistupujeme minimalisticky. Sázíme výhradně na to, co funguje. Jedna krycí tyčinka toho často zvládne víc než regiment produktů: sjednotí barevný tón, zakryje nedostatky, je skvělá ke konturování, může se vrstvit a zanechává přirozený, sametový finiš.

Poklad i podklad vizážistů Fantasticky sjednocuje a rozjasňuje pleť a je skvělý ke konturování. Početná komunita profesionálních vizážistů totiž neustále pracuje na tom, aby se vize značky stala realitou. Víceúčelový make-up v tyčince Studio Fix, MAC, maccosmetics.cz, 1000 Kč

Vynález s kaolinem Matná krémová tyčinka slouží nejen ke konturování, ale lze ji také vrstvit dle potřeby. Má hnědošedý podtón, který sluší každé pleti a vypadá přirozeně. Složení je pečující, s jojobovým olejem a výtažkem z malin, který hydratuje a omlazuje. Kaolin zase absorbuje přebytečný maz. Face Trace Contour Stick, Westman Atelier, ingredients-store.com, 1400 Kč

Veganská tyčinka Vysoce kryje, retušuje nedokonalosti, zanechává hedvábnou pleť a také o ni pečuje díky obsahu jojobového oleje a bambuckého másla. Přírodní make-up v tyčince, GRoN, milujubio.cz, 436 Kč

Ikona mezi make-upy

Nahé líčení bez chyby

Oblíbený tyčinkový make-up je zpět! Se stejným složením a v široké škále až dvaceti odstínů, avšak v novém, luxusním a profesionálním balení, které obsahuje zabudovaný kabuki štětec. Perfektně kryje až 24 hodin a zmatňuje pleť. Teint Idole Ultra Wear Stick Foundation, Lancôme, 1250 Kč

Minerální tyčinka umí skvěle odrážet světlo, proto zajistí bezchybně vypadající pleť. Vyhlazuje, zakrývá nedokonalosti a póry, nezatěžuje pleť a je k dostání v deseti odstínech. Tinted Blur Stick Nudies, Nudestick, prodává douglas.cz, 759 Kč

18_WHAT21-04-krasa-makeupy.indd 18

23/03/2021 01:58

S U P E R T Ě LO

Na rozdíl od hygge, které vás nutí nakupovat tuny svíček, dek, čaje a tlustých merino ponožek, friluftsliv je zdarma a žene vás ven.

Místo hygge si naordinujte friluftsliv

T Michala Bradová F archiv, unsplash.com

Díky free-luftz-liv (takhle se to pravděpodobně čte), si lidé v severských zemích udržují dobrou náladu. Na termín poukázal už v roce 1859 norský dramatik Henrik Ibsen ve své básni Paa Vidderne a znamená něco jako život na čerstvém vzduchu. Aplikovat se dá i v Česku. ypadá to, že ve Skandinávii mají recept na všechno, a svět se rád inspiruje. Dánské hygge, švédské lagom, finské sisu a v dnešní době se hodně mluví o norském životním stylu friluftsliv. Proč teď v době covid omezení bereme všichni hory a lesy útokem? Příroda léčí tělo i mysl zklidněním a dobrou náladou. Dneska už jsou prokázány její dopady na duševní a fyzické zdraví. Ve zmíněné Ibsenově básni můžeme sledovat protagonistu, který potřebuje přírodu k tomu, aby objasnil své myšlenky ohledně budoucnosti. Norové mají v sobě „zeleň“ zakódovanou a možná i proto se umisťují na předních příčkách nejšťastnějších národů. Friluftsliv

využívají k popisu způsobu života stráveného zkoumáním a oceňováním přírody.

Bez ohledu na počasí

Není to jen pro ostřílené sportovce a neohrožené dobrodruhy. Pod pojem friluftsliv se vlezou i procházky se psem, pikniky s přáteli, rybaření, příjemné projížďky na kole nebo nocování pod širákem. Je to velmi přizpůsobivý koncept a záleží na vás, jak si svou „divočinu“ nastavíte. Leckdy stačí obléct hřejivou bundu, ponožky, kvalitní boty a vyrazit ven. Třeba jen do nejbližšího městského parku. Norové se venku toulají rádi a přírodu vnímají v podstatě jako svůj rozšířený obývák. Zážitková místnost. Tabletka

proti stresu. Důvod k radosti a spokojenosti. Klíč ke zdraví. V současnosti stále se prohlubující propast mezi ruchem města a klidem přírody dělá z friluftsliv přitažlivý systém pro spoustu lidí. Už i věda na její konto připisuje řadu pozitivních účinků. Život v zelenějších městských oblastech spojuje s nižší pravděpodobností rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, obezity, cukrovky, duševních problémů nebo hospitalizace s astma. Studie už dokonce zjistily ideální časovou kapacitu, která nám

kulturním dědictvím a identitou. To ještě ale neznamená, že z toho nemůžeme těžit i my. V knize Friluftsliv: Reconnect with Nature popisuje Oliver Luke Delorie vrozené chápání základní lidské potřeby spojit se s venkovním prostředím. Ukazuje, že nemusíme vylézat na nejvyšší horské vrcholy, že jde hlavně o čas strávený v přírodě a nalezení harmonie s jejími rytmy. Takže otevřete Google Maps a vydejte se prozkoumat zelené plochy ve svém okolí. Vnímejte jejich atmosféru, sledujte dění a važte si daného prostoru a času.

„V knize Friluftsliv: Reconnect with Nature popisuje Oliver Luke Delorie vrozenou potřebu spojit se s venkovním prostředím.“ prý nejlépe prospívá. Tak prosím, je to 120 minut týdně. Údajně dvě hodiny strávené v přírodě nám nejvíce pomohou k větší pohodě. Můžete je dát naráz nebo si je rozložit do více dní.

První krok

Friluftsliv podporuje přímý zážitek v přírodním světě. Ano, Norové to nikdy nemají daleko od fjordů, parků a lesů a pobyt venku vnímají jako druh životního stylu. Friluftsliv je provázaný s jejich

Na rozdíl od hygge, které vás nutí nakupovat tuny svíček, dek, čaje a tlustých merino ponožek, friluftsliv je zdarma a žene vás ven. Protože tam je to nejlepší místo k odpočinku. Ano, i v zimě. Počasí byste měli brát jako způsob, jak autenticky prožívat všechny životní události a napojit se na svět kolem vás. „Otevřete dveře, vyjděte ven a zhluboka se nadechněte,“ píše Delorie v úvodu své knihy. A pak to řekněte: „Budu friluftsliv.“

19_WHAT21-04-super-telo.indd 19

23/03/2021 08:33

M O J E Z D R AV Í

Slovní spojení „kavárenský povaleč“ zřejmě nevzniklo náhodou, protože podle některých výzkumů popíjení kávy oslabuje vůli.

Tlustice Miluji stránku worldometers.info, kde skáčou před očima aktuální čísla různých parametrů našeho světa. Je to šílené tempo, a to i přes téměř celosvětový lockdown. Když jsem začala psát tento článek, na světě žilo 7 838 523 576 lidí, a než jsem ho dopsala, už to bylo 7 838 559 623. Kolik z nich bude bojovat s obezitou? T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

ětšina parametrů měření začíná 1. ledna, na konci roku se kolonky smažou na nulu. Za půlku ledna, ano za pouhé dva týdny, se narodilo 4 a půl milionu lidí. Zničilo se 166 137 ha lesa a přibylo 383 375 ha pouště. A protože patřím mezi surfaře, kteří si k počítači rádi přinesou něco dobrého, mrknu na odstavec jídlo. A tady to taky slušně fičí. Nejrychleji se točí číslo „peníze vynaložené na léčbu obezity v USA“ – 489 859 678 dolarů (skutečně je to za jediný den!). Američani nechtějí být tlustí, a tak dnes zaplatili za programy na hubnutí 128 659 983 dolarů. Hubnutí je fascinující a prosperující byznys. Na světě jsou skoro dvě miliardy opravdu silných lidí. Vedle toho kontrastuje

osm set milionů podvyživených a také 20 557 lidí, kteří dnes zemřeli hladem. Na jednoho kachektika připadá více než 20 obézních. Takže jsme populace přemnožená a napapaná, a co je nejhorší, nejsme schopni ani dodat jídlo těm, co ho nemají. Odhaduje se, že během pandemie covidu-19 se zvýšil průměrný body mass index u 80 procent lidí na home office. U mě tedy určitě, a to chodím normálně do práce. Elegantní sukně a šaty jsou na dně skříně a točím dokola oversize pohodlné oblečení, protože s tou rouškou mě stejně nikdo nepozná. Už rok jsem si nestoupla na váhu, protože mám strach z následné deprese, výčitek, černého svědomí a pocitů marnosti. Taky se bojím, že bych si nemohla dát odpolední

kafíčko a perníček a přidat si porci, když se vydaří vaření večeře. Zazimování je tedy tenhle rok opravdu vydatné. Domácí krb hoří mnohem častěji než loni, dobré červené víno, polštáře a deka, dobrá knížka. Umím si zkrátka lockdown užít. Člověk přece musí tak nějak zůstat v klidu, že jo… Moje kamarádka mi nedávno řekla: „Kam jsi odhodila svoji egocentrickou ješitnost?“ Nechápavě jsem se na ni podívala. „No, mastné

je to sukulent. Pouštní kytka z Afriky, která má strach z hladu a žízně, tak se nacpe vším do zásoby a pak čeká, jestli přežije hladomor. Její latinský název je Crassula ovata a v některých zemích se jí říká Lucky plant. Snad, že dokáže žít na skalách, kde fouká vítr, a zvládne přežít i v drsných podmínkách nedostatku. Jenže tady je pěkně v květináči, v závětří, zálivka je pravidelná, teplota mírná, hraje jí hezká hudba a vůbec, má se jako

„Evolučně jsme stvořeni k zadržení výživy, abychom pak zvládli hubené období, jenže nedostatek jsme zrušili. Hubené období se nekoná.“ vlasy do culíku, guma od tepláků zaříznutá do špeku, důchodky, co nazýváš barefootami. Líbí se mi, jak ses uvolnila,“ dodala. V zrcadle výtahu jsem uzřela tlouštici, v kterou jsem se proměnila. I za mě tam to číslo poskočilo. Ješitnost je velmi užitečná vlastnost a já ji někde ztratila. Jak to? Rozhlédnu se po pokoji a něžně až sestersky pohladím pokojovou kytku s názvem tlustice. Její stonky jsou tlusté a listy macaté. Vypadá jako keřík s okrouhlými listy, ale ve skutečnosti

v bavlnce. Najednou moji tlustici upadne lístek, pak další a další. Sakra, přelila jsem ji. Je přežraná. Jsme na tom, holka, obě stejně. Přebytek nás činí zranitelné a nemocné. Evolučně jsme stvořeni k zadržení výživy, abychom pak zvládli hubené období, jenže nedostatek jsme zrušili. Hubené období sucha či hladomoru se nekoná. Zůstal jen strach z nedostatku – strach, co bude. Náš mozek moc neumí analyzovat emoci strachu, zvlášť pokud jde pouze o ten latentní, tedy obavu z neznámé budoucnosti. Pak

20-21_WHAT21-04-moje-zdravi.indd 20

23/03/2021 02:26

VZP_

nastupuje evolučně nejstarší reakce – rychle vytvořit podkožní tuk. Známé tři reakce na stres – boj, útěk, zamrznutí – se zcvrkly na zamrznutí. U ledničky. Smutně se podívám z okna. Kousnu do krajíce chleba, obloženým sýrem, avokádem a malými francouzskými okurčičkami, které jsou o dost dražší než obyčejné čínské znojemské. Na jídle zatím nešetřím, ale jak dlouho mi to vydrží? Strach z ekonomických důsledků je všude kolem mě. „Takhle

perfektní polonahé tělo novodobého vikinga s kožešinovou čepicí a rohy, přezdívaného QŠaman. Vypadá vážně zdravě. Bojechtivá parta z Facebooku a Twitteru se pokouší o revoluci. Ultrapravice Red State Seccession se dotkla ultralevice Antify, had si strčil do pusy svůj ocas a jsou z toho čtyři mrtví. Tím to zřejmě nekončí. Něco je ve vzduchu, něco se děje. Vzhledem k tomu, že jsem „zodpovědná a rozumná“, moje tělo spolu s 2 miliardami dalších těl tlouštíků

„Strach z ekonomických důsledků je všude kolem mě. ‚Takhle bez peněz jsem byla naposledy na vysoký,‘ utrousila včera jedna z mých kamarádek.“ bez peněz jsem byla naposledy na vysoký,“ utrousila včera jedna z mých kamarádek, respektovaná divadelní scénografka. Za oknem mám náplavku a nelze si nepovšimnout, že přibylo běžců. Dívám se na ně a jasně vidím, že běží, prchají…Jde o útěk. Jsou na tom stejně jako já, jen zvolili jinou stresovou reakci. Pak přijde můj syn a hrdě mi hlásí, že začal s několika kamarády trénovat box. Takže jeho mozek se chystá na boj? Obyčejný sport, nebo archetypální podvědomá reakce na rok trvající stres? V televizi vidím záběry útoku na Kapitol a žensky ohodnotím

v tomto stresu zamrzá. Čistě medicínsky vzato, je to ta nejméně rozumná reakce. Pokud to takhle půjde dál, další epidemie zmutovaného koronaviru mě oskenuje a vyřadí z evoluce. Je potřeba vyzkoušet útěk, boj už asi nezvládnu. Jak ale rozpohybovat zatuhlé zlenivělé tělo? Jen tak vyběhnout znamená v mém případě akci trvající pět minut a můžu se vrátit domů. Je dobré začít chůzí a neřešit rychlost, ale dobu venku. Každý den hodinku, pak dvě. Pak to proložit celodenním výletem. Pak se rozběhnout. Tělo se bude bránit, bude mít oxidační stres a bude vytvářet kyselinu

mléčnou, což náš už tak překyselený organismus bude odmítat. Proto by „boj o evoluční vstupenku do budoucnosti“ měl být doprovázen alkalizující dietou, doplněním minerálů a úpravou střevního mikrobiomu. Pro zopakování: náš metabolismus zpracuje všechny cukry a sacharidy na kyselinu octovou, maso a puriny na kyselinu močovou (to nám způsobí dnu). Alkalizace moči vede za příznivých okolností k pomalému rozpouštění krystalů z kyseliny močové poškozujících klouby. Kyselina tříslová z kávy a červeného vína, pokud obojí konzumujeme v nadmíře, dokáže metabolismus také pěkně rozhodit. Způsobuje to hyperkortizolémii a to se projeví jako typický tuk kolem pasu a inzulinová rezistence – stavy slabosti při námaze nebo při delší pauze mezi jídly, tedy riziko cukrovky. Slovní spojení „kavárenský povaleč“ zřejmě nevzniklo náhodou, protože podle některých výzkumů popíjení kávy oslabuje vůli. Takže pokud chcete v přicházející revoluci bojovat či jí jen utéct, začněte trénovat vůli. Pokud ovšem zvolíte strategii přežití přicházející „změny paradigmatu“ v klidu doma u televize nebo na sociálních sítích připisováním dalšího názoru na něco k již existující miliardě jiných názorů, pak je taktika tlustice správná a logická. Možná se dočkáte i zdravé hladové fáze, kdy „hubení už budou studení“. Já se zvedám od své klávesnice, kam jsem dobubnovala svou píseň „pravdy“, a odcházím hledat boty na běhání, případně kožešinovou čepici. Při svém prvním vyběhnutí na Petřín jsem byla svědkem natáčení spotu nejmenovaného pana doktora

do kampaně na očkování. Vehementně, s co nejvyšší možnou dávkou naléhavosti řekl větu: „My víme, že nás to zachrání a svět bude jako dřív.“ Přeji šťastnou volbu, i když nevíme vůbec nic.

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

P R O M OT I O N

20-21_WHAT21-04-moje-zdravi.indd 21 VZP_Preregistrace_Zahrada_270x200_WHAT.indd 1

23/03/2021 02:26 18.03.2021 15:27

CHTĚJTE VÍC!

Dokážete odpustit? T Iveta Havlová I Jozko Barde Murcko, F archiv

dpustit druhému jeho povahové rysy nebo činy je proto možné až poté, co jsme si rozšířili mentální mapy (proč se určité situace dějí a jaký na tom mám podíl) i pásmo své osobní síly a dostupné energie a vnímáme, že stavy hněvu nebo sebelítosti nejsou jediným řešením. Že jsme zkrátka vystoupali k větší zralosti a umíme zaujmout vnitřní postoje, které nám dávají lepší pocit než pocity křivdy nebo hněvu. Odpuštění tedy není čin. Je to cesta dozrávání osobnosti a zaujímání výhodnějších postojů k životu. Opouštění nízkých pater emočních vzorců a stoupání k vyšším patrům, která jsou energeticky silnější a pocitově příjemnější. Tady je moje neumělá kresbička krásné emoční škály Davida Hawkinse:

Chtít se na druhého zlobit, nebo ho dokonce nenávidět, je lidské. Z hlediska moderní neurobiologie to znamená vlastně jen to, že je to pro vás energeticky nejvýhodnější varianta postoje k tomuto člověku. Zkrátka nemáte mentální mapy ani psychickou kapacitu cítit se v určité situaci nebo s určitým člověkem klidně a brát věci, které se mezi vámi staly, jako fakt. Jako výsledek složité rovnice, kde jste oba z 95 procent ovládáni podvědomím.

Odpuštění rodičům

Je tou nejtěžší disciplínou ze všech. V naší psychice existují ostrůvky, taková zamrzlá jezírka starých emocí, které jsme v různých situacích v dětství vůči rodičům cítili. Je tam jezero studu a jezero viny, jezírka smutku, zklamané touhy i hněvu. Ale taky jezírka lásky a radosti (radost je na Hawkinsově škále ještě nad láskou). A taky je tam jezero života uvnitř mámy, nitkami tělesného spojení protkaná jednota s ní. A zároveň je v oněch jezerech potopena spousta zklamání a bolesti, způsobených zkrátka jen tím faktem, že jsme byli v dětství na rodičích závislí a bezmocní vůči jejich nezralostem a výkyvům nálad. Rodiče, a hlavně máma, jsou tudíž v naší psychice vždy postavami životodárnými i ohrožujícími.

A nad všemi těmito jezery se klene obloha vesmírné pravdy, že totiž řádem přírody je být s rodiči v souladu. Je to prastarý archetyp, alespoň u nás savců. Proto není možné jen tak zapomenout, odložit rodiče navždy do šuplíčku zapomnění a prostě jít dál. Proto nás to stále nutí vymýšlet, jak být s rodiči zadobře, nebo jak se na ně zlobit. Prostě stále oscilujeme kolem tématu, které se nedá z psychiky vymazat. To, co nemůžeme odpustit, jsou ona zamrzlá jezírka vzpomínek. Vzpomínek na nepříjemné pocity, které nám život po boku rodičů způsoboval. Některé jsou vědomé, jiné podvědomé, uložené v takzvaných implicitních knihovnách mozku (ve třinácté komnatě zamknuté na sedm západů). V neurobiologii to ovšem nejsou jezírka, ale přetížené

22-23_WHAT21-04-chtejte-vic.indd 22

23/03/2021 01:39

nebo oslabené okruhy nervových spojení a spousta zadrženého energetického náboje, který je potřeba z organismu odstranit. Odstranit ho můžeme v terapii na transformačním kurzu anebo odvážným činem, který nás vyvede z onoho okruhu dětské bezmoci. Odvaha je na Hawkinsově škále na energetickém stupni 200 a po cestě k ní je nutné projít fází hněvu.

Pozor na sladké strategie přežití

A pozor na jednu z největších pastí psychiky. Většinou je pro nás mnohem těžší odpustit tomu z rodičů, kdo s námi trávil víc času. Kdo se o nás staral, pečoval o nás. S tímto člověkem totiž máme v psychice „zadrátkováno“ mnoho jezírek. Naopak třeba s tátou, který trávil hodně času pracovně mimo domov, anebo dokonce v rodině

vůbec nebyl, můžeme mít spojenou spoustu „sladkých“ představ – že totiž, kdyby s námi mohl být, bylo by to určitě krásné. Neuvědomujeme si, že onen člověk se často vzdaloval právě proto, že neměl ani základní kapacitu pro to, být s námi v delším, nepřerušeném kontaktu. Oceňme naše mámy. Oceňme každého, kdo se nám snažil, přes všechny

své nezralosti a nedostatečnosti, dát svou přítomnost, dát, co měl. Hledejme cesty ke svým rodičům. A snažme se vyrůst, chápat a proměnit další vztahy, které zatím nefungují, anebo tyto další lidi s pochopením propusťme ze svého života. A když nám to třeba zatím nepůjde, je to taky v pořádku.

CEST Y K ODPUŠTĚNÍ

Odstraňovat ze svého života bezmoc 1

Pracovat na těch oblastech, kde se stále cítíme bezmocní. Tím oslabujeme celkově nervové okruhy bezmoci, včetně těch, které souvisejí s rodiči či jinými zdrojovými osobami z dětství.

Pracovat na zlepšení sebeobrazu

Jeden chytrý a učený pán kdysi řekl přibližně toto: Lepší je být hříšníkem ve vesmíru, kde je přítomen Bůh, než být světcem ve vesmíru, kde Bůh chybí… Přežití dítěte je zcela závislé na rodičích. A proto až do určitého věku bere dítě vinu za veškeré konflikty s rodiči na sebe. Táta odešel, protože jsem špatný… Maminka je unavená, protože jsem zlobivý… Tyto study a viny byly možná později překryty kamuflážní vrstvou hněvu na rodiče, ale nenechme se mýlit. Tento hněv jede na podvozku zamrzlého studu nebo zamrzlé viny, které jsme vytěsnili. A každý kousek vnitřní práce na zlepšení svého sebeobrazu opět odejme část síly našemu hněvu a přiblíží nás k odpuštění.

Hledat zdroje citového sycení i zralé seberealizace 3

V jádru našich méně příjemných zážitků z dětství jsou různé citové deprivace a také nemožnost dělat to, po čem toužíme. A znovu, čím více oslabíme prožívání těchto paměťových stop v našem dnešním životě, tím uvolněnější, spokojenější a připravenější k odpuštění budeme.

Rozšiřovat si kognitivní mapy

Číst si knihy o mezigeneračním přenosu traumatu, o zralé výchově dětí, o podstatě emocí… A postupně pochopit, že jak my, tak naši rodiče jsou z 95 procent ovlivněni svými prenatálními zážitky, okolnostmi svého porodu, ranou výchovou a že rozsah jejich možností a svobodné vůle je velmi omezený. S dalšími a dalšími načtenými knihami budete chápat, že v oblasti komunikace byli rodiče třeba na úrovni tříletých dětí. V oblasti vlastní autonomie na úrovni čtyřletých dětí. V oblasti procítění identity a seberealizace zůstali třeba v odporu náctiletých. A pochopíte, že cokoliv, pro co neměli mapy a neuměli dát sobě, nemohli dát ani vám.

Mgr. Iveta Havlová Vede transformační kurzy v oblasti vztahů a zralé komunikace. Bádá si a vynalézá metody pro zrychlené přepisy vzorců chování, „autopilotů“ v naší psychice. ivetahavlova.cz

22-23_WHAT21-04-chtejte-vic.indd 23

23/03/2021 01:39

N OV É H O B B Y

Věčně rozkvetlé

T Jana Krivenkaja F archiv firem, Adam Costey, Anna Kozová

Všimli jste si, že stejně jako móda, i floristika zažívá novou vlnu? Možná si vzpomenete na období plné karafiátů, následované dlouhatánskými holandskými růžemi. Některé květinové ateliéry se naštěstí nenechají omezovat „trendy“ a zakládají si na osobitém přístupu i výběru květin. Vybrali jsme pro vás čtyři z nich.

C O O L F LOW E R S

Bez větviček a zeleně Květinový ateliér si zakládá na květině a její kráse. Nic mimo(sa)řádného, možná namítnete, nejste-li citlivka stydlivá. Ovšem, kde jste naposledy viděli kytice sestávající pouze z květin – bez dekorací, větviček a zeleně? Zakladatelka Jaroslava Stretcul dbá na to, aby květiny, které jsou k dostání v Cool Flowers, byly unikátní: nezřídka zde narazíte na něco, co byste v Česku hledali jen stěží. Aktuálně to jsou například pivoňky z Chile. „Nikdy nemáme hotové pugety, které by se daly koupit – všechno připravujeme na míru. Každá kytice je pro někoho jiného a do každé dáváme kus sebe. Samozřejmě sledujeme trendy, tendence, jsme moderní květinářství,“ vysvětluje Jaroslava. Dalším specifickým rysem květinářství Cool

Flowers je, že zde nenajdete nic kromě květin: žádné svíčky, dekorace ani přání. V květnu oslaví Cool Flowers páté narozeniny, dárek si ale nadělili už teď, přestěhovali se z původní prodejny v Bělehradské do velkorysého rohového prostoru bývalé galerie v Šafaříkově ulici na pražských Vinohradech. V interiéru vynikají zrcadla, sametový nábytek, ale jasnou hvězdou je chladící výloha. „Prostor jsme hledali dva roky, konečně jsme našli to, co nám perfektně vyhovuje,“ uzavírá Jaroslava.

JA R O S L AVA S T R E TC U L

Jaké květiny se budou „nosit“ v roce 2021? Trend, který pokračuje už několik let, je příklon k jednoduchosti. Novinkou je, že se snažíme maximálně omezit plýtvání. Aktuálně jsme začali přijímat zpátky boxy od klientů, které pak využíváme znovu. V kontextu specifických okolností loňského roku jsme spustili i květinové předplatné 99 Flowers. Dvakrát týdně rozvážíme květiny přes Wolt – kadenci si ale můžete zvolit podle sebe. Toužíte-li dostávat čerstvé květiny každý týden nebo jednou měsíčně, je jen na vás. Nejde o uvázanou kytici, ale o sadu květin, kterou můžete dát do jedné vázy nebo umístit po celém bytě. Máte nějakou oblíbenou květinu? Záleží na náladě. Aktuálně mě baví trend obarvených květin. Třeba tulipány v modré nebo šedé barvě vypadají

„Nikdy nemáme hotové pugety, které by se daly koupit – všechno připravujeme na míru,“ popisuje zakladatelka Jaroslava Stretcul.

vskutku přepychově. Není to nic toxického: tulipán změní barvu tím, že se dá do obarvené vody. Teď začíná sezona pryskyřníků, které mám také velmi ráda. Odkud odebíráte květiny do ateliéru? Odebíráme z velkoobchodů, napřímo to v rámci malého českého trhu nejde. Chtěli bychom samozřejmě pracovat s místními dodavateli, ale není jich mnoho, a pokud prodávají, tak napřímo, na farmářských trzích. Všechny naše květiny jsou buď z Holandska, Francie,

nebo Polska. Mimo Evropu pak z Ekvádoru, Kolumbie, něco z Afriky, Nového Zélandu. Velmi ráda bych dovážela květiny z Japonska – jejich kvalita je neuvěřitelná. To, co tam pěstují, nemá konkurenci.

Cool Flowers, Šafaříkova 456/3, Praha 2 – Vinohrady, cool-flowers.cz

K V Ě T I N Á Ř S T V Í U Č E R V E N É H O LVA

S rodinným rukopisem

Tento kouzelný krámek s květinami poblíž Karlova mostu letos oslaví 25. výročí. I přestože se nachází jen pár metrů od hlavní „turistické“ magistrály, jeho zákazníky i v předcovidové době tvořili spíš malostranští obyvatelé než turisté. „K nám trefí jen ten, kdo hledá,“ říká Hana Špírková, jež se synem Josefem tento rodinný podnik vede. „Od jiných

květinářství se odlišujeme hlavně naší historií, ale také výběrem. Dáváme si velmi záležet na tom, jaké květiny u nás prodáváme.“ Historie Saské ulice na vás dýchne na každém kroku. „Název našeho květinářství má původ už v 17. století, kdy byl červený lev domovním znamením,“ vysvětluje Hana Špírková. Květinářství

dodnes zdobí fontána s chrličem ve tvaru lví hlavy a původní dřevěná podlaha. „Portál, který je dominantou našeho obchodu, vychází z původních plánů, které jsme získali na začátku rekonstrukce. Tím jsme se snažili vzdát hold duchu staré Malé Strany.“

H A N A Š P Í R KOVÁ

Jak byste popsala styl svého květinářství? Dobré květiny pro dobré lidi. A za dobrou cenu. To je krédo, kterého se snažíme držet už od založení naší rodinné firmy.

„Od jiných květinářství se odlišujeme hlavně naší historií,“ říká Hana Špírková, která rodinný podnik vede.

Kde se inspirujete? Květiny jsou mojí celoživotní vášní, i když jsem vystudovala stavařinu. Za tu dobu jsem si již vytvořila nějaký vlastní rukopis, který vychází jak z mé invence, tak i z génia loci tohoto místa. Když jsou svatby, občas zkoušíme pro inspiraci i Pinterest, ale necháváme to hlavně na zákaznících. Prosíme je, aby nám přinesli obrázek toho, co se jim líbí, plus přidáme trochu vlastní kreativity.

Sledujete trendy? Ani ne. Náš styl je spíše konzervativní přirozenost bez umělých a barevných květů. V jednoduchosti je krása.

Květinářství U Červeného lva, Saská, Praha 1 – Malá Strana, @kvetinarstvi_u_cerveneho_lva

24-25_WHAT21-04-nove-hobby-kvetinarstvi.indd 24

23/03/2021 02:30

FOX G A L L E R Y

Květina povýšená na umění Květinový ateliér vznikl jako logické pokračování uměleckého konceptu Fox Gallery pod vedením Jany Opatrné. „Květiny pokládám za přirozené umění,“ vysvětluje Jana, proč před necelými čtyřmi roky zařadili rostliny do portfolia galerie, a pokračuje: „Pro nás je to i určitá forma designové realizace. Baví nás kombinovat květiny například s kovovými objekty a vymýšlet s nimi instalace na pomezí designu a umění. Chceme do toho vtáhnout i uživatele, který by mohl sám objekt interaktivně přetvářet.“ Květinové vazby a kompozice, nezřídka v páru s designovými vázami, tým

Fox Flowers dodával na tak významné tuzemské události, jakými jsou Mercedes Benz Fashion Week nebo Karlovarský filmový festival. Připravovali zakázky pro Philip Morris, Zalando nebo Preciosu ve Florencii, spolupracovali s cateringovými a eventovými agenturami, vytvářeli výlohy butiků v Pařížské ulici. S příchodem pandemie se však museli adaptovat a zaměřit se spíše na kusovou tvorbu – jejich jedinečné kytice nyní můžete objednat každé úterý a pátek na Rohlik.cz. „Vzhledem ke změnám způsobeným koronavirem jsme museli vymýšlet nové cesty, ale těší mě, že nás

„Obecně pracujeme s druhy květin, které nejsou úplně běžné, jako jsou třeba matthiola, jiřiny, hledíky nebo modrý bodlák,“ popisuje Jana Opatrná z Fox Gallery.

již vyhledávají i jednotlivci. K nám na web zavítají jak klienti, kteří jsou s námi historicky svázáni přes design a umění, tak i lidé, kteří se o nás dozvěděli díky Rohlíku,“ optimisticky uzavírá Jana Opatrná.

JA N A O PAT R N Á

Mění se nějak váš květinový vkus? U mě se to mění dost. Když jsem zakládala galerii, měla jsem ráda bílé královské lilie. Umí provonět celý prostor. Teď mám asi nejradši velkokvěté tulipány, polní kvítí. Každá květina má nějaký význam, a vždycky to pojím s určitým obdobím. Nejvíc mě fascinují květiny samostatně, bez vazby, anebo naopak promyšlené koncepty ikebany. Některé květiny mi pasují velmi dobře do minimalismu a ráda si s nimi hraji v ikebanách, pak jsou třeba hortenzie, které jsou výtečné v „hutných“ instalacích, například v secesních nebo barokních interiérech. Je pro vás zahraničí inspirací? Hodně se díváme do zahraničí – máme oblíbené floristy, kteří podobně přemýšlí, v Japonsku nebo v Německu. Inspiraci okolo sebe ale nehledáme, nechceme se nechat ovlivňovat. Obvykle k tomu dospějeme vlastní přirozeností. Začne to naší vlastní vizí, pak třeba na cestách zachytíme něco zapamatováníhodného – inspiruje nás častokrát samotná příroda, architektura nebo nadčasové interiéry. Trendy, nebo osobní kreativa? Moc nehledíme na to, co je momentální trend, většinou pracujeme s intuicí a snažíme se, aby každá květina z našeho

ateliéru byla jiná. Vemte si třeba růže: když je dáme do kytice, obvykle zevšední. My chceme, aby i v těch takzvaně klasických pugétech s růžemi byla nějaká přidaná hodnota – proto tam doplňujeme třeba větvičky eukalyptu nebo jiné sezonní zeleně. Tradici umíme, ale moc ji nechceme dělat. Květinám spíš necháváme volný průběh. Líbí se nám jejich vlastní pohyb. Obecně pracujeme s druhy květin, které nejsou úplně běžné či byly běžné v Čechách historicky, jako jsou třeba matthiola, jiřiny, hledíky nebo modrý bodlák.

Fox Flowers ateliér, Karolíny Světlé 31, Praha 1, foxflowers.cz

K Y T K A JA KO B R N O

Hravě na Moravě Brněnské květinářství, které otevřelo teprve loni, je z našeho výběru nejmladší a – troufáme si tvrdit – i nejhravější. A nejde jen o název. Na webu najdete Kytkalendář, který vám slibuje připomenout každou významnou událost v týdenním předstihu tak, že vám už neuniknou narozeniny blízké osoby nebo významné výročí. „Styl našeho ateliéru je holandského typu. Náš florista byl na průzkumu květinářství v Amsterodamu – plný inspirací se vrátil a přivezl si i koncept prodejny,“ popisuje zakladatel Kytka jako Brno Vojtěch Antl. Prodejna ve Veveří ulici je specifická také tím, že je vytvořená převážně z přírodních materiálů. „Snažíme se zákazníkům nabídnout originální kytice. Od většiny konkurentů

se odlišujeme vazbou a aranžováním. Pohání nás kreativní tým floristů, kteří tuto práci dělají hlavně proto, že je baví, a to se odráží i na našich květinách,“ dodává.

VO J T ĚC H A N T L

Oblíbená rostlina? Nejoblíbenější jsou pro nás různé odrůdy růží. Namátkou, Rosa Vuvuzela – anglická růže, nebo Rosa Lavender – růže levandulová. Také máme v oblibě pryskyřníky, pivoňky, ale i bodláky nebo eukalyptus. Jaké zakázky děláte nejraději? S láskou děláme každou zakázku – ať už jde o malou kytici, nebo vyzdobení interiéru. Nejčastější zakázkou je svatební výzdoba, smuteční květiny, výzdoba sálu nebo velké dekorace do podniků. Jaké barvy budou letos v kurzu? Barva pro rok 2021 je žlutá v kombinaci s bílou. V neposlední řadě jsou trendem vázané květiny v pudrových tónech.

Kytka jako Brno, Veveří 480/44, Brno, kytkajakobrno.cz

„Styl našeho ateliéru je holandského typu,“ říká Vojtěch Antl z Kytka jako Brno.

24-25_WHAT21-04-nove-hobby-kvetinarstvi.indd 25

23/03/2021 02:30

UMĚL Á INTELIGENCE

Spasí nás umělá inteligence? „Seriálům o technologiích se vyhýbám jako čert kříži, bojím se, že by mi zvedly už tak vysoké hladiny kortizolu. Proč? Protože když se dívám na průřez toho, jak svět řeší AI (umělou inteligenci, pozn. red.), na filmy typu I, Robot, nebo čtu senzacechtivé články typu AI nám ovládá mysl!, cítím nedůvěru,“ říká Sara Polak, která investuje energii do popularizace a demystifikace této technologie. T Sara Polak F Robert Tichý, unsplash.com, archiv

když jsem se zařekla, že to nebudu sledovat, po hodině dílu seriálu Black Mirror se mě kamarádi ptali, jak se mi to líbilo. Chudáci si vyslechli přednášku o tom,

na úrovni Nobelovy ceny, abychom se k těmto možnostem vůbec přiblížili. Během rozčilování mi došlo, jak je umělá inteligence prezentována veřejnosti, a že je to ještě horší, než jsem si myslela.

by vás toto téma zajímalo, sledujte mé popularizační pořady na Red Button EDU a v rámci Paralelní Polis). Ale teď k věci. Je několik hlavních oblastí, kde se AI ve zlepšování zdraví lidí dá využít. Všimněte si, že mi jde o „zlepšování zdraví lidí“, na což se, jak říká chirurg Tomáš Šebek, paradoxně často zapomíná. Zaměřujeme se na léčení lékařských institucí. Moje životní poslání je ukázat, jak technologie mohou pomoci jednotlivcům na granulární úrovni, ne, jak ušetřit ministerstvu zdravotnictví (i když to s tím často souvisí). AI není jednoduchá technologie. Je to elegantní sada silných a rychlých statistických a analytických metod, jak se prochroustat obrovským množstvím dat, aby nám dávaly hlavu a patu. Není to magická technologie s vlastním vědomím. Zdravotnictví, respektive zdraví lidí, je vertikála, kde může AI (jako například metody strojového učení) zásadním způsobem pomoci – ať už v optimalizaci logistiky, preventivní léčbě, nebo v predikci toho, jak se bude vyvíjet pandemie. Pojďme příležitost drapsnout za pačesy, o umělé inteligenci se vzdělávat a nenechat se vystrašit seriály. Black Mirror je dost černě vykreslená

Sara Polak Má za sebou studium na Oxfordu. Studovala archeologii – disciplínu o časech dávno minulých. Teď se zabývá převážně umělou inteligencí zaměřenou na budoucnost. Mezi archeologií a AI je víc společného, než by se mohlo zdát, a Sara to dennodenně dokazuje. Pojímá umělou inteligenci z koncepčního – nikoli ryze technického – hlediska a prosazuje multioborovost, kudy chodí.

sci-fi budoucnost. AI, kterou máme nyní k dispozici, je pazourek, co nám může pomoci vysekat se ven z jedné z největších krizí moderní historie.

Pojďme příležitost drapsnout za pačesy, o umělé inteligenci se vzdělávat a nenechat se vystrašit seriály.

„AI, kterou máme nyní k dispozici, je pazourek, co nám může pomoci vysekat se ven z jedné z největších krizí moderní historie.“ jací jsou v Netflixu prodejní PR týpci, a moje rozhořčení nad tím, že prezentované dystopické využití technologií v rádoby současném kontextu (maximálně nějakých 20 let do budoucnosti), je nesmysl, protože bychom potřebovali vytvořit asi pět vědeckých průlomů

Přitom, ať už jde o zázrak strojového učení, nebo jen o digitalizaci světa kolem nás, technologický pokrok v této oblasti nám přináší neskutečné možnosti. Jaké konkrétně? V dnešním vydání jsem se zaměřila na to, jak tato inovace může pomoci ve zdravotnictví (pokud

PŘEHLED

KLÍČOVÉ OBLASTI VYUŽITÍ AI A POSLEDNÍ NOVINKY ZE SVĚTA 1

DIGITALIZACE ZDRAVOTNÍHO SYSTÉMU Jde především o digitalizaci zdravotnických dat, propojení databází a přesun šanonů do on-line verze. Proč nám to pomůže? Když budou data v počítači a ne na papíře, dá se s nimi pracovat, ať už jste kdekoli. To znamená snadnější prediktivní lečbu, která se zabývá již rozvinutými onemocněními a individuální přístup k jedinci na bázi sběru dat o vašem zdraví. Projekty, které takto fungují: → Healthbase – health-base.io → Debata o digitalizaci zdravotnictví a jak to udělat efektivně – healthcareitnews.com

2 ASISTENCE PŘI OPERACÍCH A ZÁKROCÍCH Něco, co vypadá velmi sexy, ale paradoxně jde o jednu z méně využívaných aplikací AI ve zdravotnictví. Nicméně pokrok v rámci robotiky a asistence při operacích jde kupředu

mílovými kroky a rozhodně stojí za zmínku: → Nanorobotics – nanorobotics.tech → Cancer treatment – sifted.eu

3 VÝVOJ NOVÝCH LÉKŮ

Když je krize, není moc čas otálet a léky se musí vyvíjet velmi rychle. Umělá inteligence k tomuto může výrazně přispět: → dataconomy.com

4 VÝZKUM CHOVÁNÍ LIDSKÉHO TĚLA Lidské tělo je nesmírně komplikované. Projekty, které nám dávají vhled do jeho hlubin, využíváním různých analytických metod a přístupů, jsou například tyto: → Xyonix – xyonix.com → Brainscan – brainscan.ai → Cognetivity – cognetivity.com

VÝZKUM CHOVÁNÍ PANDEMIÍ A ŠÍŘENÍ NÁKAZY Covid-19 nám dal zabrat. Ale pořád je to jen virus a jeho šíření se dá predikovat, modelovat a tím, že vezmeme v potaz určité indikátory, můžeme s určitou pravděpodobností říci, jak se bude pandemie vyvíjet, jaký efekt bude mít očkování na populaci apod. Příklady projektů, které se tomuto tématu úspěšně věnují, najdete tady: → news-medical.net → nature.com → healthitanalytics.com

6 CROWDFUNDING A DECENTRALIZACE PRO TY, CO TO POTŘEBUJÍ Digitalizace zdravotnictví s sebou nese i filozoficko-morální otázky. Jako například: Co se stane, když se zdravotnictví zásadně organizačně změní a jednotlivec bude mít personalizovanou léčbu šitou na míru? nebo Co se bude dít, když se nebude platit

sociální a zdravotní pojištění a místo toho bude zdravotnictví fungovat naprosto decentralizovaně? Jak využít technologii v péči o osamělé? Tato tematika se řeší zde: → → → →

redbuttonedu.cz forbes.com ulekare.cz blindspot.ai

7 OPTIMALIZACE LÉKAŘSKÉ LOGISTIKY Jedna věc je mít léky a data, druhá je umět dostat je k lidem a pracovat s nimi. Logistická síť očkování je například něco, co výrazně pomohlo Izraeli v boji proti covidu-19. Více zde: → → → →

h2o.ai iisd.org thehindu.com fortune.com

Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu a získejte snadno všechny odkazy z této stránky.

26_WHAT21-04-umela-inteligence.indd 26

23/03/2021 02:58

I N S P I R AC E

Bitcoin, měna budouc současnosti?

Bitcoin je první oficiální virtuální měnou. V roce 2008 ho vytěžil programátor (nebo skupina) pod přezdívkou Satoshi Nakamoto.

T Michala Bradová F unsplash.com

Bitcoin dál roste. Poprvé překonal bájnou hranici 50 tisíc dolarů. Bitcoin na cestě do mainstreamu. Budí emoce a zažívá nejlepší časy. Elon Musk na kryptovlně. To je jen zlomek titulků, kterými se to teď všude hemží. Co si z toho vzít? Nebo ještě lépe, kam uložit svou první kryptoměnu? rvní komodita objednaná za bitcoiny? Pizza. Jeden hladový Američan za ni 22. května 2010 utratil 10 tisíc bitcoinů. Tehdy bezcenná transakce v řádech centů by dneska znamenala hodnotu přes 500 milionů dolarů. Slušná pochoutka. V současnosti existuje více než čtyři tisíce kryptoměn. Velké části z nich se nepřipisuje zase tak velký význam, což dokládá fakt, že asi dvacet nejlepších kryptoměn tvoří 90 procent trhu. Tou nejznámější je bezesporu bitcoin. Ať už patříte do skupiny, která jeho kurz kontroluje každou hodinu, nebo je vám tento svět na kilometry vzdálený, stejně jste o něm určitě slyšeli. Bitcoin je první oficiální virtuální měnou. V roce 2008 ho vytěžil programátor (nebo skupina) pod přezdívkou Satoshi Nakamoto. Dodneška nikdo nezná pravou identitu.

Nebudeme tu rozebírat, jak na něm vydělat, od toho jsou jiné platformy. Spíš si ještě poodhalíme pár základních informací a zajímavostí. Bitcoin je decentralizovaný, to znamená, že není napojený na žádnou banku nebo centrální systém. Žádná vláda, firma, skupina nebo jednotlivec ho nemůže ovládat, způsobovat inflaci nebo padělat. Jede na tzv. trustless systému. Nikdo nemá výhradní kontrolu, hodnota je dána trhem a je to měna aplikovatelná po celém světě. Teda skoro. Nelegální je dosud v Číně, Kolumbii, Bolívii, Rusku a Vietnamu. V roce 2021 je v oběhu přes 18,5 milionu bitcoinů a jeho finální množství známe předem. Satoshi Nakamoto naprogramoval maximum 21 milionů, poslední by se měly vytěžit kolem roku 2140. Díky blockchainu se nedá duplikovat nebo jinak šidit. Obsahuje záznam všech proběhnutých transakcí a každý držitel

„V současnosti existuje více než čtyři tisíce kryptoměn. A dvacet nejlepších tvoří 90 procent trhu. Nejznámější je bezesporu bitcoin.“ Cena bitcoinu se v pátek 19. února 2021 přehoupla přes další rekordní hranici – 54 tisíc dolarů, v přepočtu 1,154 milionu korun. Celkově tak nyní trh dosahuje hodnoty přes 21 bilionů korun. Roste to. Hlavně díky investorům a podnikům, kteří tuhle měnu začínají přijímat. Velký rozruch pak v minulých týdnech vzbuzoval především Elon Musk. Stačilo jen napsat na svůj twitterový účet v popisu profilu #bitcoin a cena směřovala vzhůru. Teď Tesla nakoupila bitcoin za 1,5 miliardy dolarů, začne ho akceptovat i jako jednu z forem platby za své elektromobily.

do něj může nahlížet. Bitcoin se nedá vracet. Jakmile se při převodu omylem přepíšete, máte smůlu. To samé platí, když ztratíte svou „peněženku“ (respektive vygenerovaný privátní klíč), v níž máte svou měnu uloženou. To se takhle stalo jednomu 35letému Britovi, který při vyklízení domu omylem vyhodil pevný disk s 7500 bitcoiny. Vynásobte si to aktuální cenou. Au. Právě peněženka slouží k uchovávání kryptoměn. Existují k tomu on-line, softwarové i mobilní programy, popřípadě si můžete pořídit hardwarovou v podobě Trezoru.

M I N I R OZ H OVO R

„Bitcoinovou flashku“ vyrábí například český technologický holding SatoshiLabs (satoshilabs.com). Pár slov nám k tomu řekl spoluzakladatel její dceřiné společnosti Invity Jiří Brada. Misí Invity je celý kryptosvět uživatelsky zjednodušit a umožnit přístup ke kryptoměnám co nejširšímu spektru lidí.

Jak Trezor ve zkratce funguje a proč by si ho měl držitel bitcoinu pořídit? Trezor je v podstatě banka ve vaší kapse. Jde o zařízení, které vaše kryptoměny bezpečně uloží podobně jako banka cennosti v reálném trezoru. Zároveň v něm můžete se svým majetkem libovolně nakládat. Hardwarová peněženka je jediný bezpečný způsob uchování kryptoměn pro běžného uživatele. Pokud se stane nějaká nesrovnalost s vaším bankovním účtem, můžete jej začít řešit s bankou. U kryptoměn žádná taková centrální autorita není. To je samotná podstata kryptoměn a jádro jejich síly, ale zároveň klade na člověka zvýšené nároky. Není nikdo, komu si můžete jít stěžovat, když pošlete vaše kryptoměny na špatnou adresu či vám někdo vybílí vaši softwarovou peněženku. Je určený na všechny kryptoměny? Nikoliv, pouze na ty nejrozšířenější. Kryptosvět je plný pochybných projektů, které Trezor podporovat nechce, čímž chrání své uživatele. Co ještě můžu v rámci bezpečnosti dělat? Obecně platí známé rčení „dvakrát měř, jednou řež". Celá širší oblast digitální bezpečnosti je u mnoha lidí velmi podceňovaná a v případě kryptoměn jsou následky více „bolestivé“. Asi nikdo není nadšený, když mu vyhackují instagramový účet, ale v porovnání se ztrátou majetku jde o malichernost. Takže základem je používat

hardwarovou peněženku a nedržet své měny na burzách, privátní klíče od peněženky mít dobře uchované off-line a dávat si pozor při manipulaci s měnami při samotných transakcích. Je to v podstatě velmi jednoduché, lidé na hardwarové peněženky pouze nejsou zvyklí a dávají přednost pohodlnějšímu on-line řešení, na které jsou navyklí u své banky. To se však může vymstít. Proč kryptoměna? Je to opravdu měna budoucnosti? Celý globální finanční aparát nahrazuje technologie, která je nezkorumpovatelná, nehacknutelná a maximálně efektivní. Digitalizaci můžeme pozorovat v mnoha odvětvích, typicky Airbnb či Uber, které klasické „staromódní“ taxikářské či hotelové struktury jednoduše nemohou stíhat. Nahrazení neefektivního centralizovaného systému technologií tak musí v nějaké míře nevyhnutelně potkat i finanční svět. Nepochybně bude snaha tuto změnu řídit a regulovat, ale je to jednoduše další evoluční krok podobný přechodu ze zlatých mincí na bezcenné papírky. Do kterých druhů je teď nejvýhodnější investovat? Nejsme investiční poradci a vnímáme kryptoměny spíše jako další aktivum, které je dobré ve svém portfoliu držet. Obecně se dá říct, že bitcoin má za sebou největší infrastrukturu a nepochybně je či bude první, kdo vstoupí do mainstreamu.

27_WHAT21-04-inspirace-bitcoin.indd 27

23/03/2021 01:48

I N S P I R AC E

Ženy mého života

T Markéta Faustová F Adriana Fialová, Raph Pour-Hashemi, archiv

Návrhářka Alex Monhart patří mezi největší naděje českého designu. Nebojí se dělat věci jinak a vystoupit ze zaběhnutých kolejí. Přitom je matkou malého synka. Asi proto si tolik váží tvůrčích žen, které dokázaly skloubit kariéru s chodem rodiny a nezapomněly na svoje sny. arodila se v Písku a následně studovala francouzštinu a filmovou vědu v Olomouci. Už tehdy milovala dandysmus, připravovala motýlky a drobné doplňky a učila se na rešerších kostýmů pro filmy (například Lída Baarová). Poté, co se přistěhovala do Prahy, začala pracovat pro Fresh Labels a nastoupila na Scholastiku pod vedením Alice Klouzkové. Na škole se jí povedl piknikový rozložitelný batoh, který zaujal i média. Ten byl také impulsem pro vznik značky Alexmonhart. Její minimalistické batohy jsou už několik let nedílnou součástí evropské fashion scény. Sama Alex říká, že je pro ni důležité, jak žena vypadá. Je to součást vyjadřování sebe sama. Jaké osobnosti Alex v životě formovaly?

Máma je podle mého názoru jednou z nejlépe oblékaných žen z Písku. Má kompaktní šatník. Vše musí být se vším kombinovatelné. Dominuje v něm černá, šedá, béžová, kostýmky, košile, kabátky. Všechno je jednoduché. Myslím, že mě v tomhle inspirovala, ačkoli já sama nakupuji spíše intuitivně. Hodně kousků mám ze sekáčů, z Manga, pár věcí od českých designérů. Občas si chci udělat radost, a to pak nakupuji u Vestiaire Collective, kde najdete vintage kousky z Říma ze sedmdesátých let stejně jako oděvy od Maison Margiela. Maminka je hodně empatická a obětavá. Rozdala by se. Když si představím, kolik hodin se mnou strávila na hodinách klavíru, jímá mě hrůza a cítím k ní velký obdiv. Když mám nějaký problém, volám jí, protože neumí lhát. Řekne všechno, co má na srdci. Je to drsný a očistný zároveň. Designérka Alex Monhart

Květa Monhartová

moje babička, malířka a básnířka

Moje babička maluje takové expresivní malby. Jsem na ni moc pyšná. Vystavuje v Česku i zahraničí. Vždycky mi připadalo, že je tak trochu undergroundová umělkyně, která chce poslouchat jazz a v uměleckých skupinách si mezi muži vydobyla své místo. Ve svém ateliéru vždycky kouřila a já jako dítě tu vůni tabáku, terpentýnu a olejových barev milovala. Nedávno jsme k ní s manželem přišli domů na návštěvu, on si sedl do kuchyně a babička mu s grácií řekla: „Danieli, můžete si zapálit.“ Byl moc spokojený, jak si spolu bohémsky pokuřovali v té kuchyni. Babička mě od mala učila, že tvorba je jistá arteterapie. Dokonce jsme spolu měly i výstavu. Jako malé dítě mě nechala namalovat obraz, a když vystavovala v Prácheňském muzeu, napsala mě tam jako spoluautora. To mi bylo asi šest. A pak se rodiče divili, že nechci být ani lékařkou, ani právničkou.

Phoebe Philo

britská módní návrhářka narozená v Paříži

Je nejen skvělá módní návrhářka, ale také matka. Rodinu staví vždy na první místo. A to byla její kariéra hvězdná. Prý už od čtrnácti let šila na stroji. Od roku 1997 pracovala jako asistentka Stelly McCartney v Chloé. O čtyři roky později už tu působila jako kreativní ředitelka. Protože ale chtěla druhé dítě, dala si pauzu, a později se pak stala kreativní ředitelkou značky Céline. Téměř celý život žije v Londýně, ale přehlídky má vždy v Paříži. Za těch 10 let, co působila v Céline, vytvořila předobraz moderní ženy. Sebevědomé, intelektuální, emancipované, a přesto sexy. Povýšila kousky šatníku na umělecká díla. Není divu, že po jejím odchodu započalo hnutí za @oldceline. To je přesně to, o co se snažím v Alexmonhart. Aby mé artikly mluvily samy za sebe a každý byl svébytným designovým předmětem, který dokáže přežít trendům navzdory.

Janka Monhart moje maminka

Máma vystudovala starožitnickou akademii. O dějinách umění ví vše. Tatínek je architekt a rodiče mě od malička brali na výstavy všude možně. Pořád jsem byla konfrontovaná s uměním. Kamkoli jsme jeli, museli jsme tam do muzea a to mi zůstalo dodnes.

Anna Grusková

moje teta, divadelní kritička

Moje teta je velmi intelektuální emancipovaná žena. Dlouhou dobu pracovala v divadelním ústavu. Hodně se zajímá o ženskou tematiku a druhou světovou

válku, židovskou otázku žen, které zachraňovaly Židy a pomáhaly jim. Je ženou mezi dvěma muži – má manžela a syna –, všichni tři jsou intelektuálové, zahledění do své práce. A jí se vždycky povedlo najít u nich i u ostatních z rodiny respekt. To je pro mě důležité. Teta, když se pro něco rozhodne, vždycky to dotáhne a má s tím obrovský úspěch. I když je to takzvaně out of box. Přitom ženy chtějí pochválit, být nezávislé a milované, ale to je docela clash. Buď nemohou dělat, to co chtějí, a jsou dobré matky, nebo musejí obětovat něco z rodinných závazků. Komu se podaří spojit vše dohromady, je pro mě hvězda.

a mně za nějakou dobu došlo, že se snaží potlačit naši identitu. Říkal nám třeba: „Trochu se potetuj, kup si nějaký divoký šaty.“ V mládí jsem také chodila na dramaťák a ráda jsem se předváděla, ale najednou mi bylo stydno. Odehráli jsme spoustu open miků a nakonec, když jsme odjížděli, dostali jsme skvělou příležitost, kterou jsme ale nevyužili. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc těžké je prodat sama sebe. Když zpíváš, jdeš s kůží na trh, a to není někdy úplně zdravé. Pochopila jsem, že bude lepší zpívat, ale ne pro obživu. Mohlo by mě to zničit. Zpívání je pro mě relax a terapie a tak by to mělo zůstat. Nakonec jsem našla cestu, jak tvořit a na trh jít sice se svou kůží, ale prostřednictvím produktů.

Cat Power

americká zpěvačka a herečka

Jednou se mě někdo zeptal, co mi v uších zní za písničku, když je ticho. Byla to píseň od Cat Power – House of rising sun. Je napůl indiánka a napůl Američanka. Má hodně hluboký hlas, který vás vezme za srdce, a zpívá nádherně blues, což miluju. Z jejích písní je cítit bolest a to, jak se utápí sama v sobě. Emoce dokáže vyšponovat hodně vysoko. Když ji poslouchám, většinou se pak dostaví katarze. Vždycky si vzpomenu, jak jsem před pár lety v roce 2013 odjela se svým bývalým přítelem do Ameriky. Měli jsme kapelu Alex and Jerome. On hrál na kytaru a já zpívala. Potkali jsme tehdy jednoho chlápka, u kterého jsme bydleli, a najednou jsme se stali jeho projektem. Byl náš producent

Alice Klouzková módní návrhářka

Alice se dlouhodobě zabývá tradičními řemeslnými technikami a jejich využitím v současném oděvu. Společně s Janou Jetelovou založila studio SISTERSCONSPIRACY a učí na Scholastice, kde jsem ji potkala. Ukázala mi, jak vypadá klasický svět módní produkce. Vzala mě do výroby. Připravovaly jsme spolu kolekci pro Univerzitu Palackého v Olomouci. Vytvořily jsme značku UNI WEAR CITY a navrhovaly univerzitní merch. Vznikly tehdy hezké klasické mikiny nebo trička polo, nositelná na sport i na zkoušku. Byla to skvělá zkušenost. Stále jsme v kontaktu a snažíme se navzájem si pomáhat.

28_WHAT21-04-inspirace.indd 28

23/03/2021 01:52

Předplatné NA JEDEN ROK

790 Kč

Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá… Zastavit se během dne, najít si chvilku pro sebe. I tak může vypadat štěstí. Mít své koníčky, přátele a oblíbené čtení. Souhlasíte? Předplaťte si WHAT, a my vám k němu nadělíme velkou porci štěstí. Spolu s oblíbenou značkou čajů a koření Sonnentor můžete svůj život naplnit například hřejivou kurkumou a šafránem. Box Štěstí je… obsahuje čaje Naplnit své sny, Zůstat dítětem, Mít přátele a Cítit se svěže. Doufáme, že vám udělá radost i designová taška, kterou pro nás ušili VecizVeci. Vznikla recyklací starých džín a kromě našich novin se do ní vejde i spousta dalších denních nezbytností. Protože Štěstí je… Umět si vybrat.

A JAKO

dárek pro prvních 25 předplatitelů

F Markéta Šubrtová

Box Sonnentor a taška od designéra v hodnotě 1500 Kč

29_WHAT21-04-predplatne.indd 29

WHATNEWS.CZ

23/03/2021 02:45

M Ó DA

Na pomalé vlně T Filip Vaněk F archiv značek

Existuje spousta výjimečných značek a módních počinů, o kterých byste měli vědět. Mít tolik šikovných rukou a mozků na dvou stranách je přímo fascinující. Nechte se unést na módní vlně, která dává smysl a nezanechává (s)poušť.

SVĚŽÍ ŠVÉDSKÝ VÍTR

KABELKA NA MÍRU

A CENU ZÍSKÁVÁ…

Švédská oděvní značka H&M uvádí exkluzivní spolupráci s Héctorem Bellerínem, jedním z nejvíce inspirativních fotbalistů na světě. Bellerín je kromě čutání do mičudy stejně známý pro svůj vytříbený styl a svůj postoj k životnímu prostředí. Kolekce bude vyrobena pouze z materiálů udržitelného původu. Bellerín byl zapojen do všech fází procesu výroby – od samotných návrhů až po výběr udržitelných tkanin. Jde o nejnovější kolekci konceptu H&M Edition, který přináší trendy sezony pro muže. Kolekce bude dostupná on-line. hm.com

Nová značka kabelek Mybelka přichází na český trh se zcela novým konceptem nabídky jednotlivých modelů. Zákaznice si sama zvolí tvar, materiál i doplňky. Výsledkem je kabelka přesně podle vašeho vkusu, kterou prostě budete milovat. Mybelka navíc používá kvalitní a odolné materiály, jako jsou hovězí kůže s krokodýlím printem nebo semiš. Každý kus je šitý ručně a vydrží dlouhá léta. Tento způsob prodeje nevyžaduje velké skladové zásoby a majitele značky nenutí do plýtvání a nesmyslných výprodejů. Ceny se pohybují od 1790 do 2090 Kč. mybelka.cz

Zalando v rámci Copenhagen Fashion Week uvedlo týden módy on-line. Cílem Sustainability Award (Ceny udržitelnosti) je podpořit módní značky v jejich objevování alternativních přístupů k designu a produkci, aby samy přispěly k ekologičtější budoucnosti. Porota složená z expertů módního průmyslu posoudila strategie značek včetně jejich kolekcí a úrovně jejich odhodlání i inovací. Absolutním vítězem se stala švédská módní značka House of Dagmar, kterou v roce 2005 založila trojice sester. houseofdagmar.com, zalando.cz

ZELENÝ BUTIK

VĚCI Z VĚCÍ

RADOST Z ŘECKA

Green butik je jedinečný koncept prodeje módy, za nímž stojí manželé Zuzana Hejná Plachá a Radim Hejný. Nabízejí pouze fairtrade oblečení z přírodních materiálů, které je originální a zároveň cenově dostupné. Od roku 2015 se jim podařilo vybudovat funkční e-shop a kamennou prodejnu v Praze. Přináší rozsáhlou nabídku britských značek, jako jsou Thought Clothing, Seasalt Cornwall, Nomads clothing, ale i řadu německých a dalších evropských značek. greenbutik.cz

Zatímco módní svět již pojem „statement tee“ zná, pro většinu lidí jako by nápis na tričku nic neznamenal. Průzkum, kolik lidí si umí přeložit, co mají na svém oblečení vlastně napsáno, by byl velmi zajímavý. A právě na tuto situaci vtipně reaguje značka VecizVeci (Věci z věcí). Stojí za ní talentovaný muzikálový herec Laco Hudec Šubrt, kterého nápad recyklace oblečení nadchl již před třemi roky. Nejnovější kolekce poeTEE vychází z předpokladu, že i tričko může vzdělávat, a to básní. vecizveci.cz

Internetový e-shop FashionPlanet přináší na český trh novou řeckou značku PCP CLOTHING, za níž stojí návrhářka a kreativní ředitelka Pella Christina Papachristou a její bratr Petros. Společně navázali na rodinnou tradici módní výroby, kterou jejich dědeček založil v roce 1959. Oba sourozenci odmítají nízkonákladové výroby se sníženou kvalitou a pro své oblečení volí materiály vysoké kvality a dobré výrobní podmínky. Toužíte po nových legínách či oversize trikách? Podívejte se na fashionplanet.cz

30-31_WHAT21-04-moda.indd 30

23/03/2021 02:19

Kabelka SeatBeltBag, Vivien Babicová, 180 €

Náramek, stříbro, 14Gram Jewels, 4990 Kč, prodává basmatee.cz

Kabelka Margo, Chatty, 15 850 Kč, chatty.cz

Taška Weekender, 7550 Kč, Re/worked, rewrkd.com

Šperk, Belda Factory, 5600 Kč

Masterpiece Od koho jiného bychom se měli dozvědět o zajímavých značkách než od lidí přímo z branže. Zeptali jsme se šestice návrhářů, jaké české a slovenské kousky nosí a proč.

Hedvábný top, Zuzana Kubíčková, 8100 Kč

T Filip Vaněk F archiv značek

jancerny.store

mydearclothing.com

terezavu.com

Jsou to šperky od 14Gram Jewels (basmatee.cz), které dělá můj dobrý kamarád Martin Hosnedl. Minimalistické stříbrné prsteny a taky náramky z pravých kamenů nosím pro jejich univerzálnost skoro každý den. Taky jsou to super dárky!

Moje nejoblíbenější české kousky vyrábí ručně můj kamarád Martin Furch alias Re/worked (rewrkd.com) v malé dílně na Zbraslavi. Nejradši mám od něj Weekender bag. Martin často svoje věci dělá na zakázku, takže se vám nemůže stát, že s touhle taškou potkáte dalšího člověka.

Ze svých kolegů si velmi vážím Zuzany Kubíčkové. Estetikou tvorby jsme si blízké, což je zřejmě i důvod, proč jsem od svého blízkého kamaráda k minulým narozeninám dostala hedvábný pyžamový top právě ze Zuzčiny dílny.

@krnaclukaswork

laformela.com

chatty.cz

V mojom šatníku, pokiaľ nepočítam svoje kúsky, mám najviac od Vivien Babicovej. Okrej odevných kúskov by som doporučil jej seatbeltbag kabelky alebo nový projekt Silk and Stones, ktorý naštartovala spolu s Grétou Tribusovou počas karantény. Jedná sa o prstene z polodrahokamov v kombinácii s upcyklovaným hodvábom.

Ráda objevuji nové i dlouho zaběhlé československé značky. Největší úchylku mám na šperky, které ráda nejen nosím, ale prostě je chci vlastnit. Zásnubní prsten nosím od Nastassie Aleinikaevi. Ostatní šperky, nejčastěji prsteny nebo náhrdelníky, mám od oblíbené Belda Factory, se kterou také spolupracujeme v rámci naší značky LAFORMELA.

Ráda bych doporučila mladou designérku Martu Babkovou tvořící pod značkou Margo. Baví mě její přístup k práci a životu. Její věci jsou čistě a precizně zpracované. Mým nejoblíbenějším kouskem je kabelka z naší společné kolaborace CHATTY × Margo.

Jan Černý

Lukáš Krnáč

Zbyněk Štandera

Miroslava Kohutiarová

Tereza Vu

Anna Tušková

30-31_WHAT21-04-moda.indd 31

23/03/2021 02:20

LOV E S TO R I E S

Samé dobré zprávy T Alena Gurin Stará F unsplash.com, pexels.com

Každodenní novinové titulky příliš důvodů k veselosti nenabízejí. V záplavě negativních zpráv by však mohly zapadnout ty, které si zaslouží pozornost, protože přinášejí povzbuzení a radost. Naše dvoustrana v minulém dvojčísle plná pozitivních informací měla velký ohlas, proto jsme tu s další porcí dobrých zpráv.

Nábytková banka na Praze 4 poslouží seniorům nebo lidem v nouzi.

32-33_WHAT21-04-love-stories-zpravy.indd 32

23/03/2021 02:11

1 2

6 12 16 7 17 18 13 8 3 9 14 19 10 4 20 11 15 5

Na Praze 4 se otevřela nábytková banka, kam můžete odložit nepotřebný, ale stále funkční nábytek. Poslouží pak třeba seniorům v nouzi nebo lidem, kteří se stěhují z azylových domů. Pokud doma něco máte, posílejte nabídky s fotkami na tomas.valenta@csspraha.cz. Stejná služba už pět let funguje v Brně.

O prasatech se ví, že jsou chytrá. Dokonce až tak, že dokážou hrát video hry. Studie v časopise Frontiers in Psychology zmiňuje čtyři prasečí jedince, kteří prokázali obdivuhodnou kognitivní a behaviorální flexibilitu, když se naučili ovládat joystickem jednoduchou počítačovou hru vyvinutou NASA k testování opic. Prasátka Hamlet, Omelet, Ebony a Ivory si s ní poradila, i když mají horší zrak a chybějí jim zručné ruce, a hru si pamatovala i po roce.

Keňanka Nzambi Matee čistí ulice Nairobi od odpadu a dává práci víc než stovce lidí. Vyvinula metodu výroby cihel z recyklovaného plastu a písku, které jsou trvanlivější než beton. Část materiálu na cihly, které se hodí třeba jako dlažba, je zdarma, proto jsou finančně dostupné i pro školy a chudé domácnosti.

Liberecký start-up Nano Medical po nanorouškách začal jako první ve střední Evropě vyrábět nanonáplast s vrstvou polysacharidu chitosanu, která brání průniku bakterií, rychleji zastavuje krvácení a usnadňuje hojení.

Nepoužívané podzemní garáže v Paříži se proměnily v pěstírny hub, ústřic, čekanky nebo mikrogreens. Radnice dala důvěru firmě Cycloponics, která teď dodává obyvatelům města čerstvé organické suroviny.

Empire State Building kompletně přešla na zelenou energii. Víc než stopatrová dominanta New Yorku a dalších třináct kancelářských budov stejného vlastníka od ledna pohání větrná energie.

Václav Kuna z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR zjistil, že hlasitý zpěv velryb, respektive odrazy vlnění ode dna mohou pomoct určit složení a rozsah vrstev oceánské kůry.

Archeologové na vykopávkách egyptského města Abydos objevili 5000 let starý pivovar, patrně nejstarší na světě.

32-33_WHAT21-04-love-stories-zpravy.indd 33

Mořská tráva zvaná Neptunovy koule ve Středozemním moři do svých vláken zachytává částečky plastového odpadu a s nimi se pak vyplaví na pobřeží. Rostliny každý rok dokážou zachytit až 900 milionů kousků mikroplastů, a tak samy o sobě uklízejí moře.

Greta Thunberg má na Borneu jmenovce. Nový druh miniaturního pralesního šneka dostal jméno po švédské ekologické aktivistce: Craspedotropis gretathunbergae. Už loni po ní byl pojmenován brouk Nelloptodes gretae.

Přes polovinu území Prahy pokrývá zeleň. Na jednoho obyvatele připadá 180 metrů čtverečních lesů, parků a trávníků, což z naší metropole dělá třinácté nejzelenější město světa (studie zkoumala 155 měst ze 60 zemí). Kdyby soutěžila jen hlavní města, umístí se Praha druhá za litevským Vilniusem.

Kolumbĳská firma Woodpecker experimentovala s materiálem na ekologickou výrobu stavebních panelů z dostupných zdrojů. Nejlepších výsledků dosáhla s kávovými slupkami. Domy z nich jsou levné, odolné proti ohni, vodě i hmyzu. Navíc když v zemi, která je jedním z největších producentů kávy, neskončí odpad ze zrn na skládkách, sníží se tím emise metanu.

Yaleova univerzita svůj populární kurz Psychologie a spokojený život, v němž se studenti učí bojovat se stresem a nahlížet život z lepší stránky, poskytla zdarma víc než pětistovce amerických středoškoláků ze sociálně slabých poměrů. Přednášky z něj jsou zdarma on-line pro všechny – na Coursera.org hledejte The Science of Well-Being.

Brit Frank Rothwell se v 70 letech stal nejstarším účastníkem veslařského závodu přes Atlantik a překonal trasu dlouhou 3 tisíce mil. Ve finanční sbírce díky tomu získal přes milion liber, které věnuje na výzkum Alzheimerovy choroby.

Massachusettský technický institut nalezl cestu, jak zabránit odlesňování a snížit emise CO2 spojené s dřevařským průmyslem. V laboratoři se podařilo vypěstovat z listu cínie konkrétní tkáně bez nepotřebných částí rostliny. Buňky jsou tvárné a proces je snazší než podobná kultivace umělého masa. V budoucnu by se mohla pěstovat přímo rostlinná vlákna nebo dřevo ve tvaru nábytku. Nepřicházeli bychom tak zbytečně o stromy, z nichž se většinou ani nepoužĳe všechno.

Nic nezabírá a už máte všeho po krk? Potřebujete si zanadávat a ulevit si? Kulturní centrum Vozovna, které sídlí na pražském Žižkově, zřídilo anonymní záznamníkovou Linku úlevy, kde se můžete bez obav vypovídat i vykřičet. Volejte 608 385 862.

Wombati jsou větší týmoví hráči, než jsme si mysleli. Ačkoli jsou tito australští vačnatci samotáři, při rozsáhlých lesních požárech strpěli společnost a ve svých norách poskytovali úkryt koalám či plazům. V období sucha pak wombat vyhrabal obří tunel, našel podzemní vodu, a zajistil tak životodárnou tekutinu klokanům i lidem v Novém Jižním Walesu.

Před 400 lety z Velké Británie vinou lovců a úbytku mokřin vymizeli jeřábi popelaví. V roce 1979 odstartoval projekt na záchranu a relokaci ptáků z vnitrozemské Evropy a teď může slavit úspěch. Na ostrově už žĳí dvě stovky jeřábů, z toho šest desítek chovných párů.

Expedice na Madagaskaru objevila nový druh chameleona, který se hned zařadil mezi rekordmany. Dospělý samec druhu Brookesia nana měří maximálně 22 milimetrů, a je tak nejmenším plazem na světě.

Konec sešlapaným patám a neposedným tkaničkám! Společnost Nike představila revoluční „handsfree“ tenisky Go Flyease, které se pohodlně obouvají i vyzouvají bez použití rukou. Jsou flexibilní, přitom na noze pevně sedí a dá se v nich i běhat. Designér Tobie Hatfield myslel na lidi s handicapem, se zdravotními potížemi nebo na těhotné, ale ocení je každý, kdo někdy spěchal, měl plné ruce a nechtělo se mu ohýbat.

23/03/2021 02:12

LOV E S TO R I E S

I negativně motivovaní můžete uspět, ale…

Lidé jsou nejcennějším artiklem a pro oboustrannou spokojenost by se šéfové a manažeři měli snažit o smysluplné motivační bonusy a poutavé pracovní prostředí.

T Michala Bradová F unsplash.com, pexels.com

Nikdo nám netvrdil, že to bude jednoduché. Život neustále prověřuje naši trpělivost a častokrát nás dožene k tomu cítit se ztraceně. Testuje naši motivaci. Tu abstraktní sílu, která nám ráno pomáhá vstát a pracovat na svých plánech. Zůstat odhodlaní, i když se situace zhoršuje. Věřit si, přestože druzí dělají opak. otivace může být pozitivní i negativní. Tu první variantu známe asi všichni a většinou ji také vyhledáváme. Funguje na principu odměny. Čokoláda za zvládnutí prezentace, každodenní trénink s vidinou six-packu v létě na pláži, povýšení za dobře odváděnou práci, nové kolo za dobré známky. Dřít, abyste mohli být finančně nezávislí, stát se kapacitou v oboru nebo třeba mít luxusní životní styl. Pozitivní motivace vychází z vnitřního úsilí hledat

dokáže vybudit k rychlejšímu jednání. V případě, že selžete v současném projektu, dostanete výpověď. Pokud si nezlepšíte prospěch, nepojedete na prázdninový výlet. Když nebudete tvrdě pracovat, nezaplatíte nájem a další účty. Když budete přes týden prokrastinovat, zbydou vám ty úkoly na víkend. Jak je vidět, negativní motivace na to jde z opačné strany. Něco vám sebere, když se nezvednete. Na první pohled by se mohlo zdát, že má děsit a musí

„Váš talent určuje, co můžete dělat. Vaše motivace určuje, kolik jste ochotni udělat. Váš přístup určuje, jak dobře to zvládnete.“ LO U H O LT Z , T R E N É R A A N A LY T I K

potěšení. Ať už hmotného charakteru, nebo ve formě dosažení úžasného pocitu. V mnoha případech bude útočit na Maslowa a jeho slavnou pyramidu. Pravděpodobně se budete snažit víc, když výsledky budou napřímo dopadat na vaše potřeby – například seberealizaci nebo uznání.

Frustrace versus motivace

Nebo je spíš libo strach? Trest? Úzkost? Některé jedince hrozící scénář „ztráty“

být za každých okolností dramatická, ale ve skutečnosti často nezachází do úplného extrému. Pokud tedy zrovna nebojujete současně s kouřením a rakovinou. Většinou pracuje jen s určitým napětím a případným zklamáním. Připomíná vám důsledky toho, když něco neuděláte. Aha, už zítra je deadline odevzdání článku? Fungují obě, jen ne na každého. Někdo rád působí pod lehkým stresem, protože je pak produktivnější. Případná

Když budete přes týden prokrastinovat, zbydou vám ty úkoly na víkend.

kritika ho udržuje v pohybu. Někdo se naopak dostane do takové úzkosti, která ho zcela ochromí, a nemůže dál. Co z toho plyne? Je dobré vědět, do jaké skupiny patříte. Že nevíte? Žádnou paniku. Možná jste prostě někde mezi. Z některých studií plyne (Evaluating the separate and combined effects of positive and negative reinforcement on task compliance / Kelly J Bouxsein, Henry S Roane, and Tara Harper), že kombinace obou typů je nejúčinnější a že průměrný člověk je nejlépe motivován, když za ne/splněním úkolu stojí trocha odměny i oprávněná výše trestu.

Motivace versus práce

Představte si skupinu studentů, která dostala za úkol řešit hádanky. První polovina získá 25 centů za každou správnou odpověď, druhá hned na začátku obdržela 1,5 dolaru s tím, že ale ztratí 25 centů za každý špatný výsledek. Kdo byl úspěšnější? Motivovanější? Profesoři Kelly Goldsmith (Kellogg School of Management) a Ravi Dhar (Yale University) ve své studii nalomili možná i vaši představu, že nás spíše pohání pozitivně laděné formy. V průměru se oběma skupinám podařilo zvládnout stejný počet zadání. Studenti s negativním rámcem ovšem strávili jejich řešením o pět minut déle a snažili se hádanky dokončit. Byli „nakopnutější“. Když se nad tím zamyslíme, co budete prožívat intenzivněji? Naštvání v případě, že vám z kapsy vypadne vaše pětistovka, nebo radost z toho, pokud stejnou částku najdete jen tak na ulici? Goldsmith a Dhar provedli další podobné průzkumy – s podobným výsledkem. Negativní motivace zabírala víc. Proto se na studie podívali hlouběji a zjistili, že velkou roli hraje věk. Mladší

lidé (do 35 let) byli negativními pobídkami motivováni daleko více než pozitivními. U starších ročníků (36 let a dál) už to bylo tak na půl, tedy „pozitivno“ posilovalo. Plyne z toho jediné, motivace se může v průběhu života zásadně proměňovat a s věkem se častěji upínáme na kladné motivy a ohodnocení. Samozřejmě by se tyto závěry neměly zobecňovat na všechny pracovníky. Každý jsme jiný, máme odlišné touhy, cíle a charaktery. A budou na nás sedět různorodé motivační techniky. O to zásadnější je zajímat se a nepodceňovat jednotlivé podněty. Platí nejen v osobní rovině, ale také například pro zaměstnavatele, kterým se tak otevírá široké pole kreativity. Lidé jsou nejcennějším artiklem a pro oboustrannou spokojenost by se šéfové a manažeři měli snažit o smysluplné motivační bonusy a poutavé pracovní prostředí. Musí vyjít ze své kanceláře a se svými zaměstnanci komunikovat, poznat jejich potřeby i obavy. I negativní emoce se dají proměnit v silné nástroje pro motivaci demoralizovaných lidí a uvolnění jejich potenciálu. Záleží na schopnosti vést konstruktivní dialog. Jak? Za prvé nepovažujte negativitu za špatnou nákazu, kterou je zapotřebí zahubit už v zárodku. Naopak. Mluvte a jasně pojmenujte negativní emoce. Uvolníte tak energii, která se pod emocemi skrývá a pomůže vám daného člověka nasměrovat „produktivním“ směrem. V té chvíli ho vyzvěte k akci. Jak se budeš cítit za měsíc, když teď nic neuděláš? Sdílejte s ním vlastní zkušenost. Buďte pro něj užitečným koučem, ne zničujícím kritikem. Pomozte mu negativní pocity proměnit v něco pozitivního. Vyděláte na tom oba.

34_WHAT21-04-love-stories-motivace.indd 34

23/03/2021 03:14

F E J E TO N

Pokud jde o otužování, u něj máte jistotu, že zůstane cool na věky věků. Ta voda je totiž zatraceně cool, tedy studená.

Dřív než to začalo být cool

Vždycky, když se objeví nějaký nový trend životního stylu, začnou se nadurděně ozývat lidé, kteří říkají, že tu věc, kterou teď dělají všichni, oni dělali už dávno předtím, než přišla do módy.

T Bára Šťastná F archiv, unsplash.com

etos v zimě se to týká otužování. Zrovna před pár týdny jsem si na Facebooku přečetla příspěvek od známého, ve kterém dával na vědomí, že on se chodil koupat do ledové Vltavy už před deseti lety, dávno předtím než Česko zachvátila dnešní otužilecká mánie. Jeho příspěvek měl jaksi uražený tón. Jako by otužování

vyděděnců společnosti. Zimní plavci v té době sklízeli nevěřícné pohledy, možná i pár posměšků. A teď najednou z toho je módní trend! Kdekdo sdílí na sociálních sítích fotky, jak celý červený a plný euforie vystupuje na břeh pokrytý zbytky sněhu. (Mimochodem, zatímco na fotografiích z letních pláží nikdy nespatříte povolená břicha

„Starootužilec se může cítit podvedený. Zatímco on se otužoval navzdory všem, teď se otužování stalo mainstreamem.“ před deseti lety bylo nějak správnější a hodnotnější než otužování v zimě 2020/2021. Svým způsobem to chápu. Kdo se před deseti lety koupal v zimě ve Vltavě, byl tak trochu za exota. Bohdan Sláma ve svém filmu Bába z ledu z roku 2017 zachytil komunitu otužilců jako partu podivínských excentriků, ne-li přímo

a celulitidu, zdá se, že pro otužilecké fotky tohle přísné pravidlo neplatí.) Takže takový starootužilec se může cítit podvedený. Zatímco on se otužoval navzdory všem, teď se otužování stalo mainstreamem. Ukradli mu právo na pocit výjimečnosti. A možná se utěšuje tím, že zatímco on se otužoval autenticky, ti noví, módní otužilci to

dělají jenom proto, že je to momentálně cool. Jenom proto, aby si tím přihřáli (v tomto případě spíš podchladili) svoje ego. A netýká se to jenom otužování. Takových fenoménů, kterým nejprve holdovalo jen pár podivínů, a pak se z nich náhle stala masová záležitost, je celá řada. Chlapci, kteří trávili celé noci u počítačů a učili se programovat, byli před dvaceti lety mezi svými vrstevníky považováni za asociální zoufalce, kteří nemají u holek šanci. Teď chce být ajťákem každý druhý malý chlapeček, protože… je to cool. Totéž platí pro studenty matematicko-fyzikálních fakult, fanoušky sci-fi, sběratele figurek superhrdinů a milovníky komiksových sérií, kterým se dříve říkalo nerdi. Zatímco dnes je Sheldon ze seriálu Teorie velkého třesku považován málem za sex symbol. Anebo takové pletení, vyšívání a jiné ruční práce, jež vás dřív automaticky řadily do nějakého folklorního sdružení seniorek ze Slovácka, a dnes jsou zárukou úspěchu na Instagramu. Mít podivného koníčka zkrátka není nikdy na škodu. Nikdy nevíte, kdy začne být cool. A pokud jde o otužování, u něj máte alespoň jistotu, že zůstane cool na věky věků. Ta voda je totiž zatraceně cool, tedy studená.

NĚCO O BÁŘE Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. V roce 2019 publikovala historický román Láska pro samouky, v roce 2020 pak rodinný příběh Hezčí svět.

35_WHAT21-04-fejeton.indd 35

23/03/2021 01:42

LOV E P L A N E T

Rajče z balkonu Šalvěj a papriky v truhlíku na okně, spokojené ruce zabořené v hlíně komunitní zahrady. I když bychom posledních asi 400 stránek ve svých denících nejradši vygumovali, pár pozitivních věcí nám tahle doba přece jen přinesla. Třeba touhu po udržitelnosti, soběstačnosti a kvalitních potravinách s otiskem našich osobních příběhů. Jaro je čas, kdy je proměnit v zelenou realitu! T Ivana Česnek Marcinová F pexels.com, unsplash.com, archiv firem

ím kratší cestu urazí potravina z místa, kde vyrostla, k nám domů, tím lépe. Úplně ideální je, když nemusí nikde čekat, nikam jezdit a jediné kroky, které udělá, budou ty s námi z balkonu do kuchyně nebo z vnitrobloku do bytu. Pak je nejen ta nejekologičtější, ale i přirozeně nejkrásnější a taky nejchutnější. Poznáváte se v tom? Je dost možné, že ano, protože pěstování vlastních bylinek, ovoce a zeleniny zažívá v téhle zvláštní době totální boom. „Lidi dnes chtějí být nezávislejší a soběstačnější. Obrovsky stoupá poptávka po sazenicích i po poradenství, jak na to. A taky počet těch, kteří teď místo dovolených investují peníze do pěstování a do zvelebování zeleně na zahradě i doma. Lidé si zároveň během homeofficů uvědomují, že až 40 procent jejich koše tvoří bioodpad, který často

TIPY KNIHA

Pěstujeme ve městě Úplně všechno, co potřebujete vědět o pěstování na balkoně, zakládání a úspěšném provozu komunitních zahrad i o kompostování, najdete v téhle knize. Koupíte ji na webu kokoza.cz, kde seženete také spoustu potřeb, které se vám na vaší misi (aspoň částečné) soběstačnosti budou hodit.

O N- L I N E F E S T I VA L

Pěstuj město

Nenechte si ujít Festival městského pěstování a kompostování, který je naplánován na 26. dubna – 2. května a vzhledem k situaci se přesouvá na internet. Těšte se na spoustu přednášek, panelových diskuzí a další aktivity, které si lze v on-line prostředí užít. Více na FB eventu: Pěstuj město.

smrdí, a že se nabízí smysluplná řešení,“ říká Radka Pokorná ze společensky prospěšného podniku Kokoza, který se zabývá pěstováním a kompostováním ve městě a nabízí odrazový můstek i inspirativní přístav pro každého, kdo se chce na tuhle misi vydat taky.

Cesta městem

Máme pro vás špatnou a dobrou zprávu: bez pořádné zahrady nebo komunitou podporovaného zemědělství, je potravinová soběstačnost zatím nereálný sen. Skvělé ale je, že i ve městě má jakákoliv taková činnost velký smysl a nese s sebou celou řadu benefitů. „Jsou to hlavně ty, které se nedají měřit, ale jsou pro nás, obzvlášť dnes, ohromně významné. Studie poukazují, že takové pěstování má příznivý vliv na duševní pohodu, tvořivost, produktivitu, vnímání, ale i na fyzické zdraví, například na kardiovaskulární a imunitní systém. Je obohacující také pro děti, které se tak dozví o přírodě zase něco víc, mají možnost ochutnávat přímo z keříků, můžou sledovat, jak jahody nebo rajčata rostou, nevidí je jen zabalené v supermarketu,“ vysvětluje Radka Pokorná.

Sám doma

Je jedno, v jak velkém bytě žĳete, vždycky a všude se vám vejdou blahodárné bylinky. Pokud chcete v rámci truhlíku na okně zkusit další level, pusťte se do pěstování pálivých papriček, salátů a nižších keříkových rajčat (jen pozor, plodová zelenina vám nepůjde na severním okně). No a jestli máte štěstí na balkon nebo terasu, můžete rozjet odvážnější experimenty a založit si doma malou farmičku, kde budou mít své místo také jahody, papriky a troufnete-li si na vyvýšený záhon, pak třeba i cukety. Obecně je dobré mít na paměti, že rostliny v nádobách se cítí trochu jako ve vězení a potřebují hodně naší pozornosti – opečovávat a hnojit. Výhoda naopak je, že v těch truhlíkách a květináčích je můžeme přesouvat sem a tam podle toho, jak potřebují ony, nebo zrovna my. Během plánování takové zahrady myslete na orientaci balkonu či terasy a i na takové „drobnosti“, jak moc tam fouká vítr. Pro ty, kdo tyhle možnosti v bytě vůbec nemají, nebo chtějí pěstovat dokonce v kanceláři, může být zajímavou cestou hydroponie.

Společenství zelené pracky M A PA

Mapko.cz O téhle mapě komunitních zahrad a kompostérů prostě musíte vědět! mapko.cz

Komunitní zahrady jsou nejlepší způsob, jak se seznamovat a setkávat s lidmi s podobnými hodnotami, být blíž přírodě a dělat u toho všeho něco užitečného pro sebe i okolí. V moderních evropských metropolích jsou komunitních zahrad tisíce (u nás už aspoň stovky), dává to smysl – tím, jak obyvatelé

Pěstování vlastních bylinek, ovoce a zeleniny zažívá v téhle zvláštní době totální boom.

ozeleňují nevyužité plochy a pečují o ně, podporují biodiverzitu a procesy, které zmírňují dopady klimatu. Ve většině takových zahrad si lze pronajmout malý záhonek (metr na metr), což se oproti terase může zdát jako nevelký rozdíl, ale – je tam hodně půdy, což znamená úspěšné pěstování dýní, cuket, jahod, rajčat a paprik, je tam společenský život a je to příležitost ke krásné spolupráci. Nejlepší čas, kdy se po komunitní zahra-

V uzavřeném cyklu

Bez jedné části by mise udržitelného pěstování ve městě nebyla kompletní. Kompost! Jakmile se do toho jednou pustíte, bioodpad už nikdy nebude odpad, ale zdroj nejlepší organické výživy pro rostliny – pro ty vaše doma, pro komunitní zahradu anebo prostě pro jakýkoliv kus přírody. Vždyť co z ní vzešlo, má se do ní vhodným způsobem také vrátit. Že vermikompostér s gangem

„Komunitní zahrady jsou nejlepší způsob, jak se seznamovat a setkávat s lidmi s podobnými hodnotami a být přírodě blíž.“ dě porozhlédnout, je teď. Buď se můžete k nějaké již existující přidat anebo sami jednu založit – najít vhodný nevyužívaný pozemek (ideálně takový, kam svítí slunce, ale kde nefouká vítr), domluvit se s majitelem na pronájmu, zjistit nakolik město či městská část tyto aktivity podporuje (stále častěji ano) a oslovit sousedy z okolí, kteří by mohli mít zájem na projektu participovat. Pokud to myslíte s potravinovou soběstačností vážněji, rovnou se zaměřte na produkční komunitní zahradu.

žížal je nejstylovější, jenže není vhodný pro každého, už asi všichni víme. Pokud jste na něm ztroskotali, nebo už rovnou víte, že na tuhle starost nejste, zkuste další interiérovou hitovku, Bokashi. Jestli se už těšíte na dráhu komunitního zahradníka, skvělé řešení najdete v zahradním kompostéru, anebo se prostě domluvte se sousedy z domu, že si jeden společný pořídíte do dvora. Stále je to náročnější, než by mělo být? Pak vyhazujte organický odpad do speciálních hnědých popelnic. A je to.

36_WHAT21-04-udrzitelnost-sobestacnost.indd 36

23/03/2021 02:55

Co poslouchá Adéla T Alena Stará F pexels.com

Že by se dala rostlina vycvičit tak jako masožravka z komedie Adéla ještě nevečeřela, je zatím možné jen v říši sci-fi. Poslední výzkumy však přinášejí překvapivá zjištění ze života kytek. Rostliny mají paměť, využívají všechny smysly jako my a v některých ohledech dokonce lidské schopnosti předčí. A pozor, pořád nás pozorují…

ldřich Lipský se s Jiřím Brdečkou při přípravě zmíněného bláznivého filmu o rostlině, v níž se při poslechu ukolébavky aktivují útočné choutky, možná inspirovali výsledky výzkumů, které v té době fascinovaly veřejnost. Zpěvačka a amatérská bioložka Dorothy Retallack v 60. letech 20. století publikovala teorii, že klasická hudba prospívá růstu květin, zatímco u poslechu Led Zeppelin chřadnou. Její experimenty však byly metodologicky sporné a spíš odrážely její subjektivní dojmy a vkus. Podobně senzační a také stejně chatrně podložené závěry vyšly v roce 1973 v kontroverzní knize Tajný život rostlin. Mimo jiné tvrdila, že květiny mají emoce a umějí rozeznávat lidi. Spíše filozofický text o duchovním vztahu mezi organismy se stal kultovním, botanici nad ním však protáčeli oči v sloup. Některé teorie byly časem vyvráceny, svět flóry nicméně dlouho obestíralo tajemno a čekal na podrobnější průzkum. Bylo těžké rostlinám porozumět, protože jsou úplně jiné než my. Nebo nejsou?

Odkud přichází světlo, kolik ho je, jak dlouho trvá a jakou má barvu? To všechno si umí přečíst, taky k tomu má třikrát víc receptorů citlivých na světlo než lidské oko – nám musí stačit čtyři. Podle množství světla pozná, kdy se stmívá a kdy přichází jaro. Neřídí se ale délkou dne, naopak. Podstatné pro rozhodnutí, kdy má smysl začít klíčit, kdy kvést a kdy uvadnout, je délka noci. Zatímco směr růstu udává modré světlo, které rostlina „vidí“ špičkou stvolu nebo větvičky, délku noci měří podle červeného světla dopadajícího na listy. Pěstitelé květin tedy mohou regulací doby tmy naprogramovat, kdy se mají objevit květy. I ve tmě ovšem rostlina míří vzhůru a kořeny dolů, a když ji položíte na bok, růstem změní orientaci tak, aby to zase bylo správně. Ve špičce kořenu má totiž čidlo, jímž detekuje gravitaci.

Prosíme, nemazlit!

A jak hmyzožravá rostlina ví, kdy sklapnout past a vypudit trávicí enzymy? Biofyzici na Univerzitě Palackého v Olomouci ověřili, že jsou to elektrické

„Rostlina má třikrát víc receptorů citlivých na světlo než lidské oko – nám musí stačit čtyři.“ Máš hezké šaty, ale stíníš mi

Nejnovější seriózní vědecké poznatky přinesl v knize Co rostlina ví izraelský profesor Daniel Chamovitz, přední odborník na molekulární mechanismy života rostlin. Světový bestseller, jehož druhé rozšířené vydání loni vyšlo v češtině, potvrzuje, že rostliny skutečně vnímají zvuky a reagují, jen trochu jinak, než si představujeme. Nemají uši, oči nebo mozek, přesto disponují složitou smyslovou výbavou, díky níž neustále vyhodnocují informace z okolí, aby tomu mohly přizpůsobit růst. Jinak vypadá strom usazený na větrném vrcholku hory, jinak tentýž druh v údolí, jinak bude prospívat květina na balkoně a jinak ve sklepě. Pro organismus závislý na světle, který na rozdíl od lidí a zvířat zůstává pořád na jednom místě, je extrémně důležitý zrak. Pokud zeleň v lese zjistí, že jí stíní strom, roste rychleji, aby byla ze stínu hned pryč. Když postavíte pokojovku dál od okna, začnou se šlahouny bezchybně stáčet k němu. Zaznamená, že u ní někdo stojí a má na sobě červené šaty, ale už nerozliší, jestli jste to zrovna vy, nebo vaše sestra.

impulzy z výčnělků na listech, které při zaznamenání pohybu spustí reakci. Masožravky nejsou jediné, u kterých se dá funkce senzorů dotyku dobře pozorovat. Když sáhnete na listy mimózy, česky výstižně pojmenované citlivka stydlivá, pomalu se stáhne a listy sklopí. Rostliny se zjevně nerady mazlí. Přišel na to náhodou v 60. letech Frank Salisbury, když sledoval růst plevele řepeně a pravidelně měřil jeho listy. Všiml si, že listy, na které sahal, zežloutly a uschly. Ty, které nechal být, se dál vesele zelenaly. (Už chápu, proč nám chřadne lopatkovec zděděný po sousedech, kteří se odstěhovali. Neuvadá steskem, spíš mu vadí kocour, který se o něj otírá a občas ho něžně okusuje.)

altruistická, jen z poškozeného listu vysílá signál svým dalším listům. Okolní vegetace má zkrátka štěstí, že zprávu taky ucítí, a využije ji k vlastní obraně. Solidární jsou ale třeba ambrózie. Pokud její kořen narazí na kořen své stejnodruhové kolegyně, přestane se v místě střetu prodlužovat a pokračuje v růstu kořenů jinudy. Nechtějí si navzájem kazit šance na život a hledají vodu jinde. Dřív převládal názor, že si kořeny razí cestu vždy směrem ke zdroji vody, protože ji „vyčenichají“. Poslední výzkumy ale naznačují, že nejspíš slyší její zurčení. Jak přesně to funguje, se ovšem zatím neví. Z evolučního hlediska sluch pro vegetaci není zase tak důležitý. Nemusí jako živočichové hledat mláďata nebo prchat před predátorem, proto zvukové vjemy tolik neřeší. A jak je to tedy s tou hudbou? Mají kytky radši Mozarta, nebo metal? Dosavadní experimenty ukázaly, že reagují na teplo vyzařované reprobednami nebo na silné vibrace z bubnování, ale co se hudebního stylu týče, nejspíš je jim to úplně jedno.

TIP

JAK SI NENECHAT SHNÍT SVAČINU? Když necháte v míse jablek jedno nahnilé, jsou brzy všechny na vyhození. Funguje to i naopak – když potřebujete, aby tvrdá hruška nebo avokádo rychle změkly, dejte k nim zralý banán. Dozrávající ovoce totiž produkuje etylen, a když ho jiné plody ucítí, uspíší své zrání. Kdysi nechávali farmáři ve skladech citrusů hořet petrolej. Mysleli si, že ovoce pak rychleji zraje díky teplu. Důvodem byl ale etylen z petroleje.

Bacha, housenky jdou!

V 80. letech vycházely neuvěřitelné články o tom, jak spolu rostliny komunikují. Vědci zjistili, že stromy rostoucí blízko vrb napadených housenkami začnou vylučovat látky, které housenkám nevoní. Vyvodili z toho, že trpící vrby varují ostatní. V nedávných letech nicméně doktor Martin Heil při studiu fazolí prokázal, že napadená rostlina není tak

37_WHAT21-04-udrzitelnost-rostliny.indd 37

23/03/2021 08:41

LOV E S TO R I E S

Od nápadu zkoumat účinky ketaminu na lidech po zpřístupnění ketaminem asistované psychoterapie v léčbě deprese veřejnosti uplynulo 15 let.

Česko jako vůbec první země v Evropě oficiálně nabízí ketaminem asistovanou psychoterapii.

Psychedelická jízda za sluncem v duši T Ivana Česnek Marcinová F David Čálek, Henryk M., unsplash.com

O psychedelických látkách se stále hlasitěji mluví v souvislosti s péčí o duševní zdraví. Výzkumy, které běží po celém světě, dokazují, že umí léčit úzkosti a deprese, posttraumatickou stresovou poruchu i závislosti. Velké věci se v tomto směru dějí i v Česku. zbuzují respekt i zvědavost, jsou klíčem k poznání daleko za hranicemi běžné reality, někdy jsou cestou do ráje, jindy do pekla, to předem nikdy nevíte, často je to taky všechno najednou a ve výsledku je to vlastně jedno. Mají sílu otevírat oči, měnit hodnoty, návyky i celé životy, v moudrém kontextu uzdravovat, v nezodpovědném nadělat paseku. V přírodě s námi byly odjakživa, před sto lety se zabydlely v laboratořích a na klinikách a pak i v květinových náručích hippies. To už se systému nelíbilo, a tak psychedelika nekompromisně putovala na seznam zakázaných látek. Vědci a doktoři, kteří v nich viděli obrovský přínos pro poznávání i hojení lidské psychiky a mozku, to ale nevzdali – někteří pokračovali v undergroundu, jiní vyvíjeli legální metody a další se teprve museli narodit a neopakovat chyby svých předchůdců. Dnes jsme na začátku doby, které se říká renesance psychedelického výzkumu, a Češi v ní hrají – stejně jako kdysi – významnou roli.

Dobrodružství za zdí

Ty příběhy se zdají být skoro neuvěřitelné – zatímco v komunistickém Československu pomalu plynul jeden šedivý den za druhým, za zdmi několika zdejších psychiatrických léčeben se odehrávaly výlety do vesmírů, v nichž nebyla o pestré barvy a nevšední dobrodružství nouze. Jen krátce poté, co se roku 1943 švýcarský chemik Albert Hoffman

náhodou pokapal LSD a takto poznal účinky látky, kterou několik let před tím syntetizoval, už o novém objevu mluvil celý akademický svět a ten náš nebyl pozadu. Naopak. Úroveň české farmakologie a medicíny byla vyhlášená a zdejší badatelé se pustili do výzkumů zázračné psychotropní substance s obrovským zápalem. Nejdřív prováděli experimenty sami na sobě za účelem zjistit, jak to funguje, a porozumět stavům psychotiků, později zapojili zdravé dobrovolníky, především z řad intelektuálů a umělců, a nakonec duševně nemocné pacienty. Zkoumali mozky, hledali příčiny chorob, prováděli psychedelické terapie, dláždili vizionářské cesty, které by mohly těm, co trpí, nadobro ulevit. Jedno z výzkumných pracovišť, legendární ústav v Sadské, se stalo největší a nejvýznamnější LSD klinikou v Evropě. V dalším, Výzkumném ústavu psychiatrickém, působil věhlasný Stanislav Grof, jehož právě tyto zkušenosti později přivedly ke konceptu transpersonální psychologie a k metodě holotropního dýchání. Nejenže do toho všeho zástupci režimu od 50. do 70. let vůbec nemluvili, ale my jsme si jako jedna z mála zemí vyráběli vlastní lékařské LSD ve velkém, a to ještě i relativně dlouho poté, co prezident Nixon zavelel, že drogy jsou špatné, a následoval ho celý svět. Mimochodem, jediný, kdo měl kromě vědců a psychiatrů o psychedelické látky v tehdejším Československu zájem, byla armáda, kterou lákala představa využití LSD jako

zbraně bez mrtvých obětí. I tahle story ale jednou skončila. V roce 1974 se přišlo na to, že české LSD uniká na globální černý trh, a za slibným výzkumem se udělala velká tečka.

Nový začátek

Je konec devadesátek a student Tomáš Páleníček hledá na 3. lékařské fakultě cestu, jak by se mohl věnovat alkaloidům, kterými je fascinován už od střední. Vítězí psychiatrie. „Když mi v páťáku tehdejší asistent Jiří Horáček nabídl, abych šel na postgraduál studovat modely psychózy na zvířatech pomocí psychoaktivních látek, dlouho jsem neváhal. V Psychiatrickém centru Praha jsem se rozhodl věnovat srovnávání modelů schizofrenie s ketaminem, LSD a psilocybinem. Hned první rok jsem od tehdejší Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví získal svůj první velký grant, ve kterém jsem právě tyto látky, společně s MDMA, studoval. Na potkanech jsme zkoumali, jak psychedelika mění jejich chování, které receptory ovlivňují, jak jsou si jednotlivé modely podobné,“ vzpomíná Tomáš Páleníček, dnes uznávaný lékař, neurovědec a vedoucí psychedelického výzkumu

stimulátor, což je v podstatě vzdálený příbuzný kardiostimulátoru, akorát stimuluje nervus vagus. Rozhodli jsme se mu podat ketamin ‚off label‘, tedy mimo schválenou indikaci. A stalo se něco neuvěřitelného – ten člověk na týden úplně rozkvetl.“ Tohle malé velké vítězství bylo skvělým důvodem, aby následovala velká ketaminová studie na depresivních pacientech, jedna z prvních na světě, a po ní další, psilocybinová. „Tím jsme de facto zahájili novou éru klinických psychedelických výzkumů v Čechách.“ Dnes je v takové fázi, že jako vůbec první země v Evropě oficiálně nabízíme ketaminem asistovanou psychoterapii. A Tomáš Páleníček a jeho tým z NUDZ právě řeší klinické studie s psilocybinem na zdravých dobrovolnících, s psilocybinem v léčbě deprese a s MDMA v rámci psychoterapie u posttraumatické stresové poruchy. V nejbližších měsících pak budou zahájeny studie srovnávající efekt psilocybinu s ketaminem u pacientů s depresí a u onkologických pacientů.

Vítejte ve studii

Od nápadu zkoumat účinky ketaminu na lidech po zpřístupnění ketaminem asistované psychoterapie v léčbě deprese

„Dnes jsme na začátku doby, které se říká renesance psychedelického výzkumu, a Češi v ní hrají – stejně jako kdysi – významnou roli.“ v Národním ústavu duševního zdraví. Když v roce 2005 nastoupil na klinickou praxi na psychiatrii, akademickým světem se už šířily první zmínky, že známé anestetikum ketamin by mohlo fungovat jako antidepresivum. Průkopnické duo Horáček – Páleníček nelenilo, získalo souhlas etické komise a v Čechách se po mnoha letech rozjelo první testování účinků psychoaktivní látky na lidech. „To probíhalo pouze na zdravých jedincích. Ve stejné době jsme ale měli na oddělení pacienta s hlubokou depresí, který byl extrémně resistentní k léčbě, měl dokonce vagový

veřejnosti uplynulo 15 let. Zdá se to dlouho, jenže nepředstavitelně hodně času trvá na takové cestě všechno – příprava, samotný výzkum, klinická hodnocení, tanec po špičkách mezi zákony a legislativou, získávání důvěry a odborná argumentace, že jde o cestu, která může pomáhat nemocným. První klinické studie s danou látkou probíhají vždy na zdravých dobrovolnících. Když do sebe účastník ve speciálním útulném pokoji s postelí lupne kapsli, v níž je testovaná substance nebo placebo, už má na hlavě EEG čepici s elektrodami. Později stráví část svého

38-39_WHAT21-04-love-stories-psyon.indd 38

23/03/2021 02:10

„tripu“ v tunelu magnetické rezonance a v průběhu celé session řeší nejrůznější úlohy. Odpovídá na otázky, sleduje videa, poslouchá hudbu, speciálně sestavené sekvence ne zrovna příjemných zvuků nebo pohádku Alenka v říši divů, ve které jsou zanesené zvukové chyby. A výzkumníci pozorují a vyhodnocují reakce mozku. Jestli máte osobní psychedelickou zkušenost, asi si teď říkáte, že tohle všechno dělat ve stavu, ve kterém se pohybujete v neuchopitelném časoprostoru, jste zaměstnaní objevováním dechberoucích vesmírů a bytostí, setkáváte se s bohem, zažíváte jednotu a kolikrát přestanete i úplně existovat, je docela nářez. Ale prý navzdory náročnosti i velká zábava a navíc možnost absolvovat psychedelickou jízdu v bezpečném, klinickém settingu. „Naopak ve studiích zacílených na léčbu deprese či posttraumatické stresové poruchy už pracujeme s pacienty vybranými podle přísných zařazovacích a vyřazovacích diagnostických kritérií. Tady srovnáváme, jak člověk a jeho mozek vypadá před sezením s psychedelickou látkou a jak po ní. Pracujeme v citlivém terapeutickém kontextu, pečlivě pacienta připravujeme a do samotného zážitku kromě podpory vůbec nezasahujeme. EEG a magnetické rezonance používáme pouze během fáze před psychedelickou zkušeností a po ní,“ vysvětluje Tomáš Páleníček.

Malá lekce neurovědy

Zajímá mě, co všechno badatelé dokážou během takových studií zjistit. „Mozek je obrovský počítač s velkým množstvím různě pospojovaných neuronálních sítí, které mezi sebou interagují. Má v sobě jakousi vnitřní energii, funkční stav, který ho definuje v různých situacích,

v nichž se nachází. Dnes předpokládáme, že mozek může mezi těmito stavy – například mezi normální náladou, mánií a depresí – přepínat. Když zkoumáme účinky psychedelik nebo i jiných farmak, pomocí metod analýzy signálu měříme, jak se funkcionalita toho systému mění například na úrovni aktivity těchto sítí, a jestli se přepnul do jiného módu, než byl předtím,“ odpovídá Tomáš. Síla psychedelik spočívá v tom, že se stav celého systému v naší hlavě změní raketovou rychlostí a pacientovi se – na rozdíl od antidepresiv – uleví prakticky okamžitě po odeznění účinků látky. Zkušenost je ale velmi krátká na to, aby se s tímto novým módem mozek skamarádil, a tak nálada „život je krásný“ po určité době obvykle slábne, a drátky v hlavě se vrátí tam, kde původně byly. V případě ketaminu to bývá týden, u psilocybinu je efekt pravděpodobně delší. Mozek se dá ale motivovat, aby v sobě nové neuronální sítě a opravené cestičky mezi neurony, které vznikají na základě neuroplasticity, upevnil a ideálně si je nakonec nadobro přivlastnil. Tomu můžeme pomoci integrací zkušenosti. „Proto ketamin – a do budoucna to budou pro veřejnost doufám také další látky – podáváme v kontextu psychedeliky asistované terapie. Samotný zážitek je jen jedna část, terapeutická sezení mají za cíl nový stav ukotvit. Z mého pohledu je taková psychedelická zkušenost hlavně příležitost k tomu otevřít oči a nahlédnout na život jinak, prostor pro změnu disfunkčních schémat, která mě do deprese dlouhodobě vrací. Když je mi po sezení s látkou dobře, mám sílu začít dělat věci jinak,“ říká Tomáš a pokračuje: „Nemyslím si, že když má někdo opravdu biologickou depresi, že by se mu po tomhle nikdy nevrátila. Ale může se

vrátit v jiné podobě, člověk už ví, jak jí předcházet, někteří to zvládnou bez léků a třeba jen budou mít potřebu jednou za čas takové sezení zopakovat. Tím nechci říct, že brát antidepresiva je špatné. Jsou to jen různé úhly pohledu a ani jeden není superiorní. Stejně jako antidepresiva nejsou pro všechny, psychedelika také ne. I když sám za sebe věřím, že kromě psychotických pacientů, kteří by se jim měli vyhýbat obloukem, můžou být psychedelika přínosnou, life-changing zkušeností pro každého, kdo je na sobě ochotný pracovat.“

Co bude dál?

Podobné výzkumy jako u nás momentálně probíhají po celém světě, orientují se na léčbu deprese, úzkostných poruch, posttraumatické stresové poruchy a dokonce i závislostí. Jejich výsledky jasně říkají, že máme v rukou nástroj, který může při správním zacházení ohromnému množství lidí vrátit kvalitní život.

Abychom ale překročili práh do světa, ve kterém budou psychedelika tradiční součástí péče o duševní zdraví, musí ještě ti, co sedí na nejvlivnějších židlích, ty dveře otevřít. „Jedna věc je účinnost látek prokázat, druhá je jako léčiva registrovat. Všechny země jsou vázané Úmluvou o omamných a psychotropních látkách při OSN, tam jsou psychedelika stále ve skupině nejnebezpečnějších drog. V první řadě tedy musí proběhnout změna na globální úrovni. Je pravda, že Amerika si už teď dělá, co chce, a jednotlivé státy některá psychedelika dekriminalizují. V Evropě to ale tak jednoduché není a u nás už vůbec ne. Nadějná je skutečnost, že naše generace, která má často s psychedeliky zkušenosti, zastává nějaké hodnoty a chce měnit svět, se dostává do pozic opinion leaderů. Věřím, že když se efektivita pro léčbu potvrdí, opatrnými kroky do toho bodu zásadního obratu dojdeme. Dávám tomu pět, maximálně deset let.“

Tomáš Páleníček, dnes uznávaný lékař, neurovědec a vedoucí psychedelického výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví (vlevo).

P S YO N

KDYŽ KETAMIN LÉČÍ Jedním z prvních lidí, kteří absolvovali ketaminem asistovanou terapii na české psychedelické klinice Psyon, je Henryk, fotograf a bývalý PR manažer v hudební agentuře pořádající koncerty.

ketaminem asistované terapie v Psyonu, jsem už ale naštěstí splnil.“

Moje ketaminová terapie

Jak jsem se dostal na kliniku Psyon „Celý život jsem vytlačoval z hlavy obrovské trauma – můj biologický táta zahynul cestou na oslavu mého narození. Krátce nato, co v roce 2011 přišel na svět můj syn, se objevilo podezření, že mám vážné onemocnění, a s ním strach, že můj syn taky nepozná tátu. Rozvinul se v úzkostně-depresivní poruchu. Léta jsem užíval různá antidepresiva, chodil na terapie, což někdy zabíralo lépe, někdy hůř a někdy vůbec. Už jsem nikdy nebyl jako dřív, ale nějak jsem fungoval. To se dramaticky změnilo loni, s covidem. Celá rodina jsme najednou zůstali zavření doma, včetně mého současného otce, o kterého jsme se starali poté, co ho

srazilo auto. Zrušily se všechny koncerty, takže jsem přišel o práci a o příjem. Ztratil jsem vizi. Můj psychický stav se extrémně zhoršil a celé to vyvrcholilo tím, že manželka řekla, že není schopná to dál zvládat a odchází. Na tohle už žádné léky ani psychoterapie nezabíraly. I když jsem sám nikdy psychedelika nezkoušel, protože k nim mám velký respekt, už dlouho se zajímám o to, co se kolem nich děje, a sleduju aktivity České psychedelické společnosti. Když se ke mně dostala informace, že v NUDZ probíhají studie s těmito látkami, pocítil jsem ohromnou naději. Jenže se ukázalo, že pro výzkum nejsem vhodný kandidát. Kritéria na to, abych se jako pacient zúčastnil oficiální

„Nejdřív jsem absolvoval dvě sezení bez látky se dvěma terapeuty. Byli neskutečně milí, otevření, bez předsudků, takové jsem dlouho hledal. Všechno jsem jim na sebe vysypal a oni mě připravili na to, co mě čeká, a pomohli mi definovat záměr. Týden před podáním ketaminu jsem začal vysazovat léky. Když jsem v den D přišel, jako bych se ocitnul v ložnici své dívky. Svíčky, široká postel s nádherným povlečením. Do té jsem si lehnul, terapeuti mi dali pásku na oči a sluchátka na uši, zachumlal jsem se do peřin, vypil dávku a do tří minut už jsem letěl Matrixem. Podmanivá psychedelická hudba mě vedla nekonečným prostorem plným pohyblivých zelených světel. Poprvé po mnoha letech jsem zažil pocit bezstarostnosti a bezpečí. Po půl hodině to ukončila skladba, která mi v tu chvíli vůbec nesedla. S terapeuty, kteří byli celý čas se mnou, jsem zkonzultoval zážitek a domů odjel s absolutním vnitřním klidem, který vydržel několik dnů. Zůstalo ve mně ale poznání, na čem mohu dál pracovat, co mi pomůže k tomu, abych se cítil dobře. S terapeuty jsme následně usoudili, že jsem se při zážitku nedostal tak daleko, jak bych mohl, a že by stálo za to to zopakovat, možná i s vyšší dávkou, k čemuž na základě rozhodnutí lékařského koncilia došlo.“

Podruhé

„Bylo to úplně jiné a trvalo to mnohem déle, asi hodinu a půl. Byl jsem ve zvláštním tekutém prostoru, kde se všechno neustále přelévalo do nejrůznějších tvarů, struktur a barev. Občas se mezi tím objevovala má nahá žena, její obraz se rozpouštěl do tvarů, které chvílemi připomínaly buddhistické a taoistické sošky bohyň, na konci se rozplývající do něčeho neurčitého. Také jsem viděl sám sebe ze shora, jak tam ležím, což byl velmi zvláštní pocit. Chvílemi jsem se ocital v takové černo-červené zamřížované krychli. Nejdřív jsem měl snahu to všechno blíž zkoumat, ale bylo to absolutně neuchopitelné, tak jsem to nechal být. Pak mi došlo, jak příjemné je nechat vše jen tak plynout a neřešit to. Tvary a barvy mě neustále obtékaly, prolínaly se mnou, bylo to úžasné. Vnímal jsem, že tohle je absolutní svoboda, bezstarostnost a přijetí, po kterém tak toužím. Když jsem to následně s terapeuty probíral, pomohli mi některé věci pochopit a pojmenovat. Zároveň jsem si ale uvědomil, že vlastně není nutné chápat a pojmenovávat všechno. Že můžu spoustu věcí v životě pustit, nezasahovat do nich, jen je pozorovat a věřit. Teď na tom dál pracujeme na terapiích a já se cítím po dlouhých letech opravdu o mnoho, mnoho líp. Chci všem lidem z Psyonu a NUDZ poděkovat, že za tímhle celé roky šli, nevzdali to a že je tohle dnes možné.“

38-39_WHAT21-04-love-stories-psyon.indd 39

23/03/2021 02:10

N OV É H O B B Y

Dezinfikující rozmarýn a citron do vzduchu, levandule do pračky, hřebíček do domácí zubní pasty. Jaké vůně doma používáte vy?

Jak to voní u vás? T Veronika Alexová F unsplash.com

Původní vstupní dveře, set osobních fotografií na stěnách, vůně každodenně připravovaného oběda, čerstvých květin, dubové podlahy – to vše mohou být původci každodenních vjemů, vyvolávajících slastný pocit sounáležitosti s prostorem. Domov.

edním z nejvýraznějších indikátorů „domova“ jsou jeho vůně. Protože je čich jako jediný z pěti smyslů přímo napojen na část mozku, ve kterém se nachází limbický systém, a protože limbický systém je centrem ovládání našich emocí, velice snadno a efektivně skrze vůni ovlivňujeme sami sebe. Jde přitom o zcela individuální záležitost. „Pokud někomu

značky Kantu, žena s citem pro jemné nuance vůní. Kromě podpory žádoucího stavu psychiky, večerního zklidnění po náročném dni, intelektuálnímu naladění při psaní diplomové práce nebo třeba vášeň podporující atmosféry, lze sílu rostlinných éterů použít i zcela prakticky, což mnohý zastánce přírodně-minimalistického proudu jistě zná. Dezinfikující rozmarýn a citron

„V současné době, kdy je téměř nemožné setkávat se ve veřejném prostoru, je otázka toho osobního, vnitřního, velmi aktuální.“ voní citrusy, tedy povzbuzující a pozitivní druh vůně, může volit například esence pomeranče, grapefruitu a limety. Kdo naopak upřednostňuje tzv. uzemňující druhy, které jej zklidní, poletující myšlenky stáhnou na zem a třeba podpoří i chuť k jídlu, může volit dřevitější vůně, vůni lesa, cedru a jehličnanů,“ vysvětluje Jana Štumpová Konicarová, zakladatelka

do vzduchu, levandule do pračky, hřebíček do domácí zubní pasty. Protože se čichové vjemy silně zapisují do naší paměti, dokážeme si snadno vybavit silné vzpomínky s konkrétní vůní spojené. Nejčastěji jde o vůně vracející člověka do dětství, kdy byly vjemy otiskovány bez dalších filtrů. Pečené cukroví, sladká vůně bonbonů, ale i drůbeže na dvorku,

nebo umakartového koupelnového jádra nám mohou připomenout, jaké hodnoty pro nás pocit „domova“ kdysi měl.

Domov v těle

Míra vlivu samozřejmě závisí na více faktorech. Nejen vůně, ale obecně působení prostoru může pocit domova výrazně ovlivnit. „V malém uzavřeném bytě bez výhledu budou naše myšlenky narážet na zdi, nábytek, hranice. Naučíme se pohybovat a vyjadřovat se minimalisticky, abychom neshodili lampičku nebo nevrazili do kredence. Z dlouhodobější perspektivy se můžeme naučit příliš neprojevovat, uzavírat se a pak paradoxně spíše nekontrolovatelně vybuchovat kvůli nezvladatelnému tlaku,“ vysvětluje Mirka Papajiková, taneční lektorka a choreografka v projektu Rozvoj tancem, která vnímá každodenní pobyb v jeho maximálním kontextu. Přidána budiž myšlenka provázanosti takovéhoto typu žití s vnitřními pohnutkami člověka. Odpovídá toto ladění prostoru s jeho typem osobnosti, anebo jej naopak samo utváří? „Jistěže máme nějaký charakter, naturel, nějaké zájmy a záměry, které dovedeme realizovat a vyjadřovat v jakémkoli prostředí, ale vliv toho, čím se obklopujeme v našem zázemí, bychom neměli podceňovat,“ dodává Mirka. Stejně jako držení těla, intonace hlasu anebo volba oblečení, tak i zařízení životního prostoru člověka je jistou výpovědí jeho samého. Obzvláště v současné době, kdy je téměř nemožné setkávat se ve veřejném prostoru, je otázka toho osobního, vnitřního, velmi aktuální. Zkuste si vybavit, zda podvědomě při zvažování návštěv svých přátel, nehraje také jejich životní prostředí svou roli. Půjdete k Lence, která žije obklopená zelení a dobře se vám zde dýchá, anebo k Petrovi, který má rád výběrovou kávu, ale taky řád a strohost?

A co na to všechno HSP?

„Domov je pro hypersensitivní, snad ještě více než pro běžně citlivé, hlavně bezpečným prostorem, přístavem, kde potřebuje mít co nejméně nepříjemných

vjemů, ve kterém si potřebuje odpočinout a být jenom se sebou, svými emocemi, úvahami. Doma – na místě, kde načerpá zase svou rovnováhu a vrátí se zpět vyladěný na další události,“ vysvětluje Gabriela Ducháčková, empatka pracující s lidmi s vysokou citlivostí. Takový člověk má potenciál daleko více využít schopnosti éterů ve vzduchu a může cíleně s těmito jemnostmi pracovat ve prospěch svůj i ostatních. S porozuměním dokáže ovlivňovat atmosféru místa, tu s využitím jemných olejů, tu například intenzivním vykuřovadlem. Z A J Í M AVO S T I Vůni domova cíleně ovlivňovali lidé již odpradávna tradičním využíváním síly bylin. Jalovcem zaháněli zlé duchy, neduhy, nákazy, pelyněk černobýl zase odstranil z těla špatné vlivy a pomáhal přechodu z jednoho světa do druhého (užíval se tedy při porodu, ale i pohřbu). Andělika skrze vykuřovadlo posílila dobrotu a laskavost, radost ze života.

Respirační onemocnění, nebo spíše podporu zdraví dýchací soustavy nesmírně usnadní lesní étery. Stromy, například borovice, cedr, cypřiš skrze své jehlice produkují esence s antiseptickými účinky, podporujícími imunitní systém.

Působení vůní využívají nákupní centra v rámci tzv. scent marketingu, kdy cílené použití dané vůně podporující zvídavost a otevřenost, vede podprahově zákazníka k nákupům.

40_WHAT21-04-nove-hobby-vune.indd 40

23/03/2021 02:31

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Sběratelská trilogie Tohle si za rámeček dáte! Ve spolupráci s izraelským designérem Yoni Alterem, který připravoval návrhy pro Karla Lagerfelda, pro vás máme sběratelskou edici grafik. Odteď můžou viset u vás doma. Tady je první z nich… @yonialter, yoniishappy.com

41_WHAT21-04-umeni.indd 41

23/03/2021 02:59

DRE AM JOB

Plovoucí stavba se zabudovaným sběrným systémem plastový odpad nashromážděný z vodní hladiny rovnou transformuje na recyklovaný materiál.

Osmý kontinent Ve sci-fi filmech a fantasy knížkách by mohl vypadat všelijak. Realita 21. století však předkládá úplně jasný obrázek asi 80 000 tun plastu nahromaděného mezi Kalifornií a Havají. Velká tichomořská odpadková skvrna. Ikonické místo současné plastové a environmentální krize. Jedna z nejznečištěnějších oblastí na světě. Osmý kontinent. T Michala Bradová F archiv

dajně už je třikrát větší než rozloha Francie a odhadem se skládá ze 1,8 bilionu plastových kusů různých velikostí a tvarů, převážně vyrobených z polyethylenu a polypropylenu. Velkou část toho tvoří mikroplasty, částečky menší než pět milimetrů, jejichž množství se neustále rozrůstá. Podle organizace The Ocean Cleanup, která se na čištění oceánů od plastů zaměřuje, by se jejich úroveň mohla zvýšit až třicetinásobně, protože zbytky a úlomky od-

do zažívacího traktu ryb, ptáků, plazů i savců. Větší plastové kusy (rybářské sítě, úlomky poškozených kontejnerů, uzávěry lahví apod.) pak zase představují (leckdy smrtící) pasti – zvířata v nich mohou uvíznout, dusit se nebo pořezat.

Inovativní stanice pro čištění oceánů

Na zmíněnou tichomořskou oblast se zaměřuje koncept 8th Continent slovenské architektky Lenky Petrákové. Jde o výba-

„Na plasty zanesenou tichomořskou oblast se zaměřuje koncept 8th Continent slovenské architektky Lenky Petrákové.“ padu v průběhu času degradují a drobné částice do oceánu uvolňují. Takové toxické prostředí pak samozřejmě nabourává mořský život. Mikročástice se dostávají

vou i designem unikátní plovoucí stavbu se zabudovaným sběrným systémem, který plastový odpad nashromážděný z vodní hladiny rovnou transformuje na recyklovaný materiál. Má k tomu bariéru ke sběru odpadu a čerpání přílivové energie a sběrače ke třídění, biologickému rozkládání a skladování odpadu. Prototyp stanice počítá i s vlastním výzkumným a vzdělávacím centrem, které by vědcům umožňovalo zkoumat mořské prostředí, dále se skleníkem pro hydroponické pěstování rostlin a odsolování vody a také s obytnými částmi. Připomíná leknín nebo okvětní lístky jiné rostliny. Ve skutečnosti se stavba

skládá z několika budov stojících na velké plošině a její futuristická konstrukce je skutečně dopodrobna rozpracována. Stanice reaguje na oceánské prostředí a dokáže odolávat silným větrům a vlnám. Pohybuje se s mořskými proudy a využívá sílu odlivu a přílivu. Budova je z jedné strany opatřena velkou plochou, do které se může vítr opírat podobně jako do plachty a pomáhat tak s otáčením stanice. Z druhé strany obsahuje fragmentovaná skla, která napomáhají se shromažďováním kondenzované vody. Vodní nádrž uvnitř se zahřeje, voda se vypaří a kondenzuje na stěnách skleníku. Ta se následně sbírá a odvádí

do nádrže se sladkou vodou. Celá stavba je soběstačná, koncipovaná tak, aby dokázala získávat solární a přílivovou energii. Osmý kontinent nenarušuje život mořských živočichů ani nijak negativně nezasahuje do okolí, naopak má pomoci řešit současnou globální environmentální krizi. Plovoucí stavba budí ohlas. Na konci minulého roku s ní Lenka Petráková uspěla v mezinárodní soutěži od Nadace Jacquesa Rougerieho, francouzského institutu podporujícího udržitelné projekty založené na spolupráci vědy a designu. A to v nejvyšší možné míře. Vyhrála.

LENKA PETRÁKOVÁ Návrh osmého kontinentu si získal ve světě pozornost, co s ním bude dál? Věříte v jeho budoucí realizaci? Projekt ôsmy kontinent je momentálne v štádiu koncepčného riešenia. Avšak dúfam, že zariadenie na výskum a čistenie oceánov sa bude raz vznášať v oceáne, obnoví rovnováhu morského prostredia a vytvorí platformu na boj proti ilúzií, že nemôžeme poškodiť morské prostredie svojou činnosťou na pevnine.

štádiach na oceáne. Veľmi im držím palce.

Co vás motivovalo k jeho prototypování? Oceány mi pripadali vždy fascinujúce, ich obrovská energia, neznáme územia, kde dominovala príroda, aspoň som si to myslela. Po dôkladnejšom štúdiu som si uvedomila, ako sú zničené, koľko druhov živočíchov vyhynulo, koľko je tam znečistenia a že časti, ktoré človeka možno nikdy nevideli, pocítia účinok jeho aktivít. Takže po vzhliadaniu k oceánom pre inšpiráciu, som začala hľadať, ako by som mohla pomôcť.

Prozradíte, kde můžeme vidět vaši realizovanou práci? Na co jste například nejvíce pyšná? Bohužiaľ, všetky projekty, na ktorých som robila sú ešte stále vo vývoji, ale verím, že čoskoro vám budem môcť ukázať hotové diela. Mám ich rada všetky, pretože za každým sú hodiny, dni, týždne a mesiace tvrdej práce a každý z nich ma veľmi veľa naučil. Z tých akademických sú pre mňa najkľúčovejšie ôsmy kontinent a Bioprospecting stanica na Antarktíde.

Jak vnímáte iniciativy typu The Ocean Cleanup? Je skvelé, že vyvíjajú systémy na čistenie océanu a že už sú v skúšobných

8th Continent a další projekty Lenky Petrákové si můžete prohlédnout na webu petrakovalenka.myportfolio.com

Jakou roli obecně hrají aspekty ekologie a udržitelnosti v současné architektuře? Ekologické hľadisko je dnes prítomné v každom návrhu, na ktorom pracujem. Myslím, že ten pohľad architektov na ekológiu sa vo všeobecnosti mení a ekologické princípy sa stávajú integrovanou časťou projektov.

42_WHAT21-04-prace-snu.indd 42

23/03/2021 02:36

karamel s ovocem), želé v cukru, dražé. „Vytvořili jsme seznam různých typů produktů dle několika kritérií: dají se skladovat v pokojové teplotě, lidé je znají, ale my je zvládneme vyrobit líp.“

Vlad Ryasnyy má za sebou působení na pozici zástupce hlavního šéfa v If Café a nespočet kurzů u špiček světové cukrařiny po celém světě.

Formule ideálního dezertu

O zákusku přemýšlím v procentech

T Jana Krivenkaja F Vlad Ryasnyy

Inspirován australským MasterChefem, začínal už jako dítě, a to hned s japonskými dezerty. Dvaadvacetiletý Vlad Ryasnyy, který už v osmnácti dostal od Senátu ocenění Mladý řemeslník, se zatím na vlastní cukrárnu necítí, ale jde s kůží na trh se svojí značkou Sugarlife. ápad projektu Sugarlife vznikl už před třemi lety, během mého pobytu v Barceloně, kdy jsem ochutnal jeden neuvěřitelný džem s mučenkou a mangem,“ vzpomíná Vlad Ryasnyy. Ten mu natolik utkvěl v paměti, že po návratu do vlasti začal zkoušet různé receptury. „Tehdy jsem ale neměl ani kuráž, ani dostatek znalostí.

kurzů pro HF Pastry Academy. „Jsem zvyklý pořád něco dělat – pár kurzů měsíčně a sem tam nějaké konzultace by mě těžko naplňovaly. Mnoho lidí se mě ptalo, jestli nechci otevřít vlastní cukrárnu, teď na to ale není správná doba. Vadí mi, že když si objednáte dezert přes Wolt, doručený výrobek nikdy nebude vypadat dobře. Dezert

Nejdůležitější u každého dezertu jsou dle Vlada tři základní kritéria: vzhled, textura a chuť. Nejdřív dezert posuzujeme očima – chceme si ho koupit? Pak hodnotíme texturu – ještě než poznáme chuť, cítíme dezert na jazyku. Když nám nesedne, už nechceme vnímat ani chuť, spíš ho chceme vyplivnout. A nakonec je tu chuť. Všechny tyto složky si jsou rovnocenné. „Jak jsem poznal mnoho různých šéfcukrářů, zjistil jsem, co mě baví a co mě nebaví. Líbí se mi praktičnost. Vždy přemýšlím, jak se dá udělat ten který dezert v tisícovém množství ve výrobně, a neustále mám na paměti pravidlo: vzhled, textura, chuť,“ prozrazuje Vlad a dodává: „Baví mě ta praktická chemie, ale také fyzika a biologie, kterou potřebuji k cukrařině. Například musím znát chemické rozložení pektinu, abych věděl, jak ho použít do džemu.“ Tvořit v rámci konceptu novodobé cukrařiny – to je to, co Vlada naplňuje. „Že bych otevřel internet nebo knihu a hledal recept na konkrétní kombinaci? To ne. Snažím se vytvořit svůj recept od A do Z, protože každý vidíme určitou kombinaci ingrediencí jinak,“ prohlašuje Vlad Ryasnyy. Obdobně to předává posluchačům na svých kurzech v HF Pastry Academy – zakládá si na tom, aby návštěvníci vyzkoušeli všechny fáze přípravy dezertů a pochopili je: „Vysvětluji jim třeba, co je emulze, anebo že u macarons skořápka správné textury je jen polovina práce, jde hlavně o náplň. Chci, aby uměli přepočítat recept například z bílé čokolády na jinou, která má odlišný obsah kakaového másla.“

V honbě za kvalitou

Když s cukrařinou začínal, spousta surovin v Česku ještě nebyla volně k dostání. Ovoce a smetanu nejvyšší kvality si musel vozit ze zahraničí. Dnes už i u nás máme dodavatele, kteří se zaměřují na čokolády, ovocné pyré a velké cukrářské značky. „Myslím, že třeba máslo máme v Česku v porovnání s ostatními zeměmi v nejvyšší kvalitě.

I N S P I R AC E Máte za sebou desítky kurzů u špiček světové cukrařiny. Dokážete vybrat jednu, která posunula vnímání vašeho řemesla?

Jednoznačně to bude Jordi Bordas. Změnil můj pohled na cukrařinu. Díky němu jsem se dostal na jinou úroveň a teď přemýšlím tak, jak přemýšlím: nevidím ten výrobek jen jako smetana + máslo, ale v procentuálních složeních sušiny a tekutiny. Díky Jordimu vím, jak vytvořit recept. Umí získat přírodní chuť každé suroviny, aniž by používal zbytečné ingredience navíc. Naučil mě třeba, že ovocný dezert nemusí být zabitý mléčnými výrobky, ale může chutnat autenticky a svěže. Obdivuji také pokoru, kterou v sobě má, nehledě na to, že je světovým mistrem v cukrařině.

Naopak mouku na chleba nebo croissanty je u nás problematičtější sehnat,“ popisuje Vlad. Japonskou cukrařinu Vlad Ryasnyy už nedělá, stále však rád používá japonské příchutě – matchu, adzuki fazole a čaj genmaichu. Před osmi lety objevil yuzu, které pokládá za nejlepší ovoce a rád ho používá ve svých cukrářských experimentech. „Bergamot, kafirová limeta, calamansi – exotické citrusy vás vystřelí do jiné dimenze. Možná je to tím, že jsme u nás zvyklí na typičtější chutě citronu a pomeranče,“ říká. A co nějaké pracovní rutiny, existují i u takového kreativce? „Vytvořím nějaký produkt – ochutnám ho. Když mi chutná, je to polovina úspěchu. Jsem děsný perfekcionista a stále na své práci hledám chyby. Pak ho dávám ochutnat přátelům a rodině. V případě, že nedostanu pozitivní hodnocení, od nápadu upustím, i když jsem o produktu přesvědčený. Chybu raději objevím už na začátku než později,“ přiznává s pokorou.

„Myslím, že třeba máslo máme v Česku v porovnání s ostatními zeměmi v nejvyšší kvalitě.“

Jsem takový perfekcionista, že abych něco začal prodávat, musím si být tím produktem stoprocentně jistý,“ popisuje. Pak se plně ponořil do výroby, jak sám říká, „načančaných“ dezertů, a polozapomenutý projekt oživil kupodivu až s úderem koronavirové krize. Nejdřív se spojil s Helenou Fleglovou, kterou pokládá za svoji mentorku, u natáčení on-line

se zkrátka nedá převézt,“ je přesvědčen mladý cukrář. A tak začal přemýšlet, co všechno by se dalo poslat poštou, aniž by se to znehodnotilo a mělo to dlouhou trvanlivost. Na řadu tak přišla dlouho odkládaná inspirace z Barcelony. Kromě džemů však Vlad do nabídky zahrnul i různé spready, karamely (a to nejen slaný, ale i spálený a exotický veganský

43_WHAT21-04-prace-snu-cukrar.indd 43

23/03/2021 08:42

DESIGN

Progres

Také současný design myslí na trénink mozku, ale i na podmínky pro naši lepší koncentraci a vyšší výkonnost. Čím vším se můžeme obklopit, abychom podpořili naši mysl a nestresovali se?

T Danica Kovářová F archiv značek

EDUKAČNÍ NETFLIX Nejdřív za návrh Interaktivní učebnice fyziky, s nímž absolvoval studium na pražské UMPRUM, získal Vítek Škop na Designbloku mezinárodní cenu Diploma Selection, pak byl loni na Czech Grand Design vyhlášen objevem roku a dodneška stačil projekt zprofesionalizovat a dotáhnout do takové podoby, že má odběratele nejen z Česka, ale primárně ze zahraničí. Inovativní způsob zatraktivnění výuky fyziky zaujme a doslova zabaví i dospělé. Vividbooks funguje na principu rozšířené reality a s pomocí tabletů a papírových listů interaktivní formou osvojuje znalosti o kapalině, plynech či optice a akustice.

Obrázky a vzorečky ožívají a před očima se míhají rozpohybované fyzikální jevy. „Děti ztrácí zájem o vědní obory, protože jim nejsou sdělovány jazykem dnešní doby. Vividbooks není jen o hezkých animacích, ale hlavně o aktivním přístupu k učení. Cíl je diskuse. Nesprávná odpověď není špatná odpověď. Snažíme se v dětech probudit něco, aby aplikovaly fyziku do svého světa a aby si ji pamatovaly nejen skrze vizuální vjemy na papíře v rozšířené realitě, ale skrze diskusi, že se třeba hádají se spolužákem, že to prožívají,“ bojuje Vítek za změnu ve zkostnatělém způsobu vyučování. vitekvitek.com, vividbooks.com

NA LOUCE Studio LLEV zaznamenalo velkou odezvu na kolekci interiérových doplňků uměle kultivovaného mycelia (podhoubí), ale pozornosti by neměl uniknout ani nábytek Sileencio. „Ten je naším pohledem na distanční pracovní a intimní zónu jednotlivce nebo skupiny lidí, kteří hledají optimální pracovní místo pro koncentraci. Inspirací pro Sileencio byla ideální představa kanceláře, která se nachází na ukryté lesní mýtině ve stínu bučiny. Sileencio je pracovní stůl pro každého, kdo potřebuje klid na práci, a nabízí unikátní prostředí imitující les

nebo rozkvetlou louku bez komárů a klíšťat. Pracovní stanice je zároveň reakcí na aktuální potřeby lidstva, které se proměňují pod vlivem koronaviru,“ nechali se slyšet autoři Eva a Marcel Mochalovi. Každý kus je unikátní, protože díky patentovanému materiálu Organoid (od tyrolské společnosti Organoid Technologies), který využívá přírodní materiály, jako jsou alpská tráva, sušené květy, mechy a lišejníky, jehličí, byliny, káva, semínka, vanilkové lusky, listy nebo ovčí vlna, je pokaždé struktura a finální barevnost trochu jiná a navíc i voní! llev.cz

PROUSTŮV FENOMÉN Kateřina Vávrová je designérka vůní. Pod značkou Amansoycandles už třetím rokem plní své fantazie a nálady do malých skleniček a tvoří z nich vonné svíčky. Na vůních ji nejvíce fascinuje takzvaný Proustův fenomén, tedy schopnost čichového zážitku vyvolat vzpomínky zapadlé v našem podvědomí, které je stále plné neprobádaných tajemství. Ráda

by je prostřednictvím svých vonných obrazů pomáhala lidem objevovat. Například sojová vůně Folkor (kromě heřmánku obsahuje také rozmarýnovou silici) je svěží a čistá jako voňavá mýdla našich babiček nebo čerstvě vyprané prádlo, které jsme jim v dětství pomáhali věšet na zahradě na dřevěné kolíčky. amansoycandles.com

44-45_WHAT21-04-design.indd 44

23/03/2021 03:16

ŠKOLA HROU Jako zábavu pro děti, relaxační techniku a nácvik koncentrace pro dospěláky lze pojmout i vybarvování autorských omalovánek Omaluj.to. Ve spolupráci s českými ilustrátory vznikají velkoformátové scény s edukativním přesahem, které se vaším osobním přičiněním promění v originální umělecké dílo. Zatím vznikly obraz s motivem českých vynálezců a vynálezkyň (Patrik Anczak), který vám připomene, kolik fantastických vynálezů světového významu pochází právě z naší země; obraz Dětství (Hana Mičková), který ratolesti naučí, jak se skáče panák, cvrnkají kuličky, hraje přebíraná skáče přes švihadlo; obraz Praděd

(Jan Šrámek), upozorňující na to, že si i stavby jako televizní vysílač z 80. let zaslouží památkovou ochranu; obraz První cesta Hanzelky a Zikmunda (Ilona Polanski) zpodobňující jejich první, tříletou cestu, kterou odstartovali v roce 1947 v legendární Tatře 87 a při níž zvládli projet Jižní Ameriku i Afriku; a obraz Vesmír (Nikola Logosová), na kterém můžete hledat Alfa zkoumajícího okolí vedle lunárního vozidla, rozeznat komety a planety a připomenout si jednu z nejdůležitějších vesmírných lodí filmového plátna. K některým plakátům vzniklo i doprovodné audio s podrobnějším vyprávěním, jak vše bylo a je. omaluj.to

VIZUÁLNÍ SMOG Mnohým z nás tento fakt nedochází a bereme ho spíš na lehkou váhu, ale v zájmu vlastního duševního zdraví bychom neměli. Naše smysly jsou denodenně atakovány tak velkým množstvím vizuálního smogu a balastu, že to na naši smyslovou soustavu působí nezdravě. Naše rozpoznávací znalosti otupují, nemluvě o zbytečné únavě a časté ztrátě soustředění, protože mozek prostě nestíhá, je toho na něj moc, byť jen na podvědomé úrovni. Jakoby nestačila přemíra on-line podnětů z mobilu, počítačů a tabletů! Nápravu nabízí Manuál pro kultivovanou Prahu. Pryč s plastovými trdelníky na barokních fasádách, křiklavými neonovými polepy výloh, vývěsními štíty ve stylu každá ves jiný

BEZ ASISTENCE Elon Musk nemíří jen do vesmíru a neřídí automobilku Tesla. Financuje také futuristické projekty, které myslí na osoby ze zdravotním postižením. Například Neuralink N1 Brain Wearable, jehož design navrhlo studio Woke před dvěma lety, už stačil získat mnoho cen a plánuje se i jeho seriózní výroba. Jde o uživatelsky přívětivý a výkonný mozkový počítač, který pomáhá pacientům s paralýzou a umožňuje jim ovládat stroje pouze svými myšlenkami. Dosud byla hlavní technologie, která to umožňovala, příliš neohrabaná a objemná na to, aby mohla být používána na každodenní bázi a mimo laboratorní prostředí.

pes… Manuál, který sestavila Kristýna Drápalová, obsahuje soubor pravidel, jak provozovnu vizuálně prezentovat vkusně a s respektem k hodnotám historického města. Je určen především podnikatelům, kteří si často nejsou jisti tím, jaké nařízení by měli dodržovat. Kompletní soubor pravidel schválila městská rada a jsou nyní závazné pro všechny objekty v majetku hlavního města, stejně tak prošly schválením i v Praze 1. Město tak začne tím, že si zamete před vlastním prahem a dá příklad ostatním majitelům nemovitostí. Ilustrace k manuálu vytvořila Anastasie Vrublevská, ukrajinská grafická designérka žijící v Praze, která působí ve studiu noBrother. kultivovana.praha.eu

Nový neurální implantát vznikl na základě širokého výzkumu anatomie a tvarových profilů různých lidských hlav a také psychologických poznatků o tom, co lidé chtějí. Výsledný design je diskrétní a dovoluje přístroj skrýt za ucho na kostnatou část (odpadává nutné holení vlasů). Obal přístroje je z měkkého silikonu, takže kontakt s pokožkou je příjemný. Snadno se čistí a také údržba je díky spolupráci se společností 3M jednoduchá – byla vyvinuta jedinečná lepicí a magnetická náplast, která uživatelům umožnuje snadno vyměnit zařízení, kdykoli je nutné ho dobít, aniž by bylo nutné znovu nanášet jakékoli lepidlo. woke.co

VRNĚT SI Na známém technologickém veletrhu CES 2021, jenž letos probíhal on-line, byla představena novinka, která na první pohled může vypadat jako běžná hračka pro děti. Moflin je ovšem umělá inteligence vytvořená na základě zcela nového konceptu. Má emocionální schopnosti, které se vyvíjejí jako u živých zvířat. Díky své teplé měkké srsti, roztomilým zvukům a rozkošnému pohybu simuluje chování domácího mazlíčka a nabízí i silným alergikům psychologické i neurologické profity vycházející ze vztahu a blízkosti.

Jedinečný algoritmus umožňuje Moflinu učit se díky interakci a speciálním senzorům. Moflin si vybírá z nekonečného množství kombinací mobilních a zvukových vzorců, aby reagoval a vyjádřil své pocity. Není určen pro konkrétní věkové skupiny, i když dětem je jistě velkým pomocníkem pro správný vývin mozku, ale hodí se také pro každodenní potřebu nás všech, kdy chceme navodit pocit pohodlí a pocítit lásku od milujícího mazlíčka, která má sílu léčit a harmonizovat. vanguard-industries.com

44-45_WHAT21-04-design.indd 45

23/03/2021 03:16

C E S TOVÁ N Í

Říkají mi Džiri Když jsem Jiřímu Mádlovi loni v létě volala kvůli rozhovoru, byl zrovna v Itálii, kam jezdí odmala rok co rok, posledních deset let na jazykové kurzy. Zastihnout ho, když je doma, ale taky není snadné. Letos stihl natočit seriál Kokořín, zrežírovat reklamu, převzít Českého lva za roli ve filmu Modelář, do toho píše knihu, připravuje svůj třetí film Vlny z doby kolem roku 68 a mezitím vyhlíží otevření kin. Na premiéru totiž čeká komedie Deníček moderního fotra, kde hraje hlavního hrdinu. T Alena Gurin Stará F Eva Dang, archiv, unsplash.com

yla loňská návštěva Itálie hodně jiná? Samozřejmě to bylo cítit. Za prvé bylo míň studentů a za druhé jsme měli masky, museli jsme si pořád mýt ruce a spousta mimoškolních aktivit nešla dělat. Tropea, kde jsem byl poslední dvě léta, je fakt turistická. Teď byla taky turistická, ale plná Italů, zahraniční turisti tam skoro nebyli. Když jsme promluvili jiným jazykem, bylo to, jak když vidí Yettiho. Byli nadšení, že vůbec někdo dorazil.

Rád se seznamujete s cizími lidmi? No jasně. Většinou jezdím sám, splynu si s prostředím a najdu si tam kámoše. Loni to bylo nejlepší. To jsem byl v Tropee dva měsíce v kuse, už se stíraly jakékoli

obojí. To je asi nejlepší italská škola a zároveň je tam krásně, protože je v Taormině. Myslím, že Babylonia a ta v Tropee mají nejlepší poměr zábava nebo pobyt vůči kvalitě. Někdy ale člověk musí volit. Od angličtinářů vím, že na ostatních kurzech to tak není. Buď je to turistické, nebo se studuje. Jaké aktivity podnikáte kromě učení? Já hodně píšu. Jinak škola pořádá výlety, ale nejsem úplný poznavač ikonických míst, tak si třeba udělám výlet sám. Jedu někam vlakem, vyhlídnu si nějaké město, projdu se po horách. Teď jsem tam byl i autem a trošku jsem si tu Kalábrii projel. Pořádají se různé prohlídky fabrik, třeba jak se dělá místní salám nduja, jak se vyrábí sýry

„Většinou jezdím sám, splynu si s prostředím a najdu si tam kámoše. Loni to bylo nejlepší.“

rozdíly a na konci to bylo jak na natáčení. Tropea je malinké město, tam ta rodina vznikne rychle. Když tam pak byla kamarádka a řekla někde v restauraci Džiri, tak už věděli: Jo, ten tu byl, ještě nedávno! Italové mi říkají Džiri, já už je neopravuju. Už se tak občas i představuju, abych jim to nekomplikoval. Vybíráte destinace podle škol, nebo i podle toho, aby tam bylo moře a co dělat? Většinou jsem šel po kvalitě školy, ale jezdím různě – Řím, Sienna, Miláno, Benátky… Třeba Babylonia na Sicílii má

„Za studiem jezdím různě – Řím, Sienna, Miláno, Benátky…“

nebo grappa, to mě dost baví. Pak bývají lekce vaření, tam jsem byl jednou. Docela mě to bavilo, ale nejsem zrovna velký kuchař. Co si tam dáváte na jídlo? Miluju ryby, takže jsem pak až takovej přejódovanej. Paradoxně v Kalábrii není moc dobrý víno, ale oni se tím moc netají. Myslím, že je tam nejlepší poměr cena–kvalita na potraviny. Nedá se tam moc zhubnout, ale zároveň to není úplně tučné. A zamiloval jsem si tu jejich nduju. To je salám, ale funguje i jako pasta. Dá se jíst sušený, můžete si to rozmíchat v omáčce, ale je to hrozně pálivý. Přivezl jsem si štangli a mám ji rozsekanou v mrazáku. Neplánujete v Itálii točit? Já tam mám agentku. Teď jsem málem dělal velikánskou roli, bylo to těsný. Nakonec to dostal jeden Angličan, byli jsme poslední dva na hlavní roli pro Netflix. Chtěl bych tam pracovat, jejich kinematografie je skvělá. Hodně se toho točí, je to pestré, dělají to dobře. Kdybych si měl vybrat, kde bych chtěl pracovat jako herec i jako režisér, jsou to Německo a Itálie. Ty možnosti jsou tam malinko lepší, člověk nemusí dělat takové kompromisy, podle mě může svobodněji tvořit. A prostě mám rád náturu Němců a náturu Italů.

Herec, režisér, scenárista, cestovatel a muž mnoha talentů. To je Jiří Mádl.

V Německu už jste si pracovně něco rozjel? Docela se tam dařilo mým filmům Pojedeme k moři i Na střeše. Největší režĳní úspěchy mám právě z německy mluvících zemí, asi vyprávím filmařským jazykem, kterému rozumí.

jsem si moc nezacestoval, ale před tím dost. Nejvíc jsem toho vlastně nacestoval díky filmu, ale mě to tak baví. Mám pocit, že potřebuju dva důvody na to, abych někam jel. Jen tak mě to asi neba. Když už jedu pracovně, tak si to prodloužím a pak tam trajdám.

Navíc máte německé kořeny. Rakousko-německé. Původní jména jsou Heidinger a Mühlfeit. Jedna rodina byla z Holašovic a druhá část z Rejt a Weitry. To byly vesnice na hranicích, takže to pořád lítalo a převlékaly se kabáty, chvilku byly německé, chvilku české. Na Rejtech jsou dodneška kostely v němčině, všechny nápisy, knížky. A Holašovice byly úplně německé. V rodokmenu máme dokonce i nějakou Italku, ale nic o ní nevím.

Ještě jsem se chtěla zeptat, jak jste křtil Tereze Ramba cestovatelskou knížku… Nakonec ne. Nemohl jsem dorazit, protože jsem měl další kola castingu v Římě. Ale klidně se ptejte.

Jezdíte se učit jazyky, v New Yorku jste studoval scenáristiku… Dostanete se i někam jinam? Ježiš, já už jsem toho objel strašně moc! Měl jsem takové cestovatelské období a hodně prazvláštní pracovní cesty do míst, kam moc lidí nejezdí: Lucembursko, Jordánsko, Japonsko… V Rusku jsem byl pětkrát. To je pro mě snad exotičtější země než Indie. Moc mi chutná ruské jídlo. Ruské, gruzínské a balkánské mi chutná asi nejvíc, ty kuchyně jsou strašně nedoceněné. Ale v tom Rusku je takový zvláštní smutek, aspoň na mě to vždycky padalo. Byl jsem tak rád, že jsem tam byl, ale zas jsem byl tak rád, že jedu pryč. Teď jsem měl jet s filmem Na střeše dvanáct měst v Americe a čtyři v Kanadě, pak jsem měl navštívit šest zemí v Jižní Americe s filmy Na střeše a Hra, ale zrušilo se to kvůli covidu. Takže teď

Vy dva jste velcí kamarádi a často hrajete pár. Máte spočítáno, kolikrát to bylo? Rafťáci, to bylo poprvé. Padesátka, Všiváci, Peklo s princeznou, Znamení koně a pak asi až Deníček moderního fotra. A byli jste spolu někdy na dovolené? Byli, v Laponsku na polární expedici. Podnikali jsme dlouhé túry na sněžnicích, pak jsme jeli dva dny na husky spřežení, byli jsme v minus pětatřiceti i minus čtyřiceti dvou, saunovali jsme se, pak jsme jedli sobí maso, zkoušeli jsme si ulovit ryby… To bylo super. Spali jsme i venku pod stromy. Jak na smrk padá těžký sníh, větve jsou ohebnější, spadnou dolů a udělají dole přístřešek, kde se dá ve dvojici spát do půlkruhu. V Laponsku jsem se naučil mít rád zimu. Byl jsem tam dvakrát a ještě chci jet jednou. Kamarád, který tyhle výpravy pořádá, taky dělá cesty na vodních skútrech po opuštěných švédských ostrovech, tak tam chci taky hrozně jet. Máte ještě nějaký cíl, kam byste se chtěl podívat, a mrzelo by vás, kdyby to nevyšlo? Tu Jižní Ameriku. A Aljašku.

46-47_WHAT21-04-cestovani.indd 46

23/03/2021 01:37

ZA STUDIEM, ZA PRACÍ I ZA JÍDLEM 1

ITÁLIE

RUSKO

První studijní cesta za italštinou vedla do Benátek.

Z festivalu VOICES v ruské Vologdi si přivezl fotku s Leninem a cenu za nejlepší rodinný film pro Pojedeme k moři.

NĚMECKO S režijním a scenáristickým debutem Pojedeme k moři na filmovém festivalu v Mnichově, kam Jirku doprovázela tehdejší partnerka, herečka Eva Josefíková.

USA

ISLAND

„Dědu jsem vzal do New Yorku, třikrát! Naposledy tam byl v pětaosmdesáti. Všechno viděl: Chrysler Building, Empire State, High Line, Sochu svobody a hrozně ho bavil Intrepid, muzeum na Manhattanu s válečnou lodí. Ten si to tam užil.“

Jirka je velký dobrodruh a nadšený gurmán, takže na Islandu neodolal vařené ovčí hlavě svið.

JAPONSKO Při pracovních cestách se najde čas i na turistické zastávky, třeba Meiji Jingu, šintoistickou svatyni v Tokiu.

46-47_WHAT21-04-cestovani.indd 47

23/03/2021 01:38

L AHŮDK Y

Medvědí česnek & spol.

Pro tuto jarní bylinu si do přírodní lékárny odjakživa chodí i medvědi, sem sahá také původ jejího názvu. Obsahuje vitaminy, minerální látky, velké množství jódu a po zimě pročistí celé tělo. Pozvěte si lesní česnek a další jarní byliny do kuchyně… T Tomáš Mrvík, Petra Nováková S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michael Dvořák

Salát z čekanky s výhonky ředkviček, ančovičkami, polníčkem a avokádem 176 Kč, 1160 kcal, 4 porce

→ 125 g polníčku → 6 ředkviček → 2 bílé čekanky a dvě červené → avokádo → 20 ančoviček

Jarní kuřátko, baby špenát, kopřivová nádivka

→ olivový olej → ředkvičkové výhonky → řeřicha → citronová šťáva → sůl, pepř

397 Kč, 7858 kcal, 4 porce

→ 2 baby kuřátka → 1 cibule → 4 stroužky česneku

Čekanku očistěte a rozdělte na jednotlivé lístky, avokádo oloupejte a nakrájejte na měsíčky, ředkvičky nakrájejte na plátky. Veškeré suroviny smíchejte dohromady a dochuťte solí, pepřem, olivovým olejem a citronovou šťávou.

→ čerstvý citronový tymián → 150 g másla → kuřecí vývar na podlití → sůl a pepř

Kuřátka osolte a opepřete zvenku i zevnitř. Máslo rozdělte na 4 díly a použĳte ho na každé z kuřátek: čtvrtinu vložte pod kůži na prsa, tu druhou použĳte zvenku. Cibuli rozkrájejte na měsíčky a do každého kuřátka jeden vložte. Kromě cibule dovnitř dejte po dvou stroužcích oloupaného a rozbitého česneku a snítku tymiánu. Kuřátka vložte do pekáče prsy nahoru a podlĳte vývarem. Zakryjte pekáč alobalem a pečte na 190 °C 40 minut. Poté pekáč odkryjte a pečte dalších 30 minut nebo dokud kůže nebude křupavá. V případě potřeby podlĳte dalším vývarem. Zbytek receptu najdete na whatnews.cz

48-49_WHAT21-04-lahudky.indd 48

23/03/2021 02:05

Krém z medvědího česneku 122 Kč, 2401 kcal, 4 porce

→ 100 g čerstvého medvědího česneku → 500 ml zeleninového vývaru → 100 ml suchého bílého vína → 80 g šalotky

Rizoto z bulguru, medvědího česneku a sušených hub 119 Kč, 2477 kcal, 4 porce

→ hrst libovolných sušených hub (my máme rádi stročky) → 3 šalotky → 2 lžíce olivového oleje → 500 ml zeleninového vývaru → 200 g bulguru v suchém stavu → 50 ml bílého vína → hrst medvědího česneku → 50 g másla → 3 lžíce nastrouhaného parmezánu → sůl, pepř

→ 50 g másla → 500 ml smetany → muškátový oříšek → sůl, pepř

V kastrolu rozehřejte máslo, přidejte najemno nakrájenou šalotku a za častého míchání ji nechte zesklovatět. Přilijte bílé víno, nechte ho zcela odvařit a přidejte vývar, který opět nechte přejít varem. Do něj vložte medvědí česnek, smetanu, muškátový oříšek a sůl a polévku ještě asi minutu vařte. Horkou ji rozmixujte tyčovým mixérem a přeceďte přes jemné síto. Jako vložku do polévky si můžete udělat máslové krutony s česnekem – toastový chléb zbavte okrajů a nakrájejte ho na kostičky o velikosti 1 × 1 cm, upražte je v troubě při 160–180 °C dozlatova. Mezitím na rozpuštěném másle orestujte prolisovaný nebo najemno sekaný česnek bez klíčků, přidejte opražené krutony a promíchejte, dokud se máslo nevsákne. Dobrou chuť.

Houby namočte na 5–10 minut do teplé vody. Šalotku nakrájejte najemno. V hrnci rozehřejte olivový olej a nakrájenou šalotku na něm na středním plameni orestujte do sklovata. Přidejte bulgur, krátce ho orestujte a za stálého míchání zalijte bílým vínem. Když víno vyprchá, přidejte vývar a namočené houby. Vařte asi 20 minut na mírném plameni. Poté přidejte máslo, parmezán, nasekaný medvědí česnek, vše pořádně promíchejte, až získáte krémovou konzistenci. Dochuťte solí a pepřem.

Všechny recepty najdete na whatnews.cz Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu.

48-49_WHAT21-04-lahudky.indd 49

23/03/2021 02:05

P R O M OT I O N

Politická satira Šťastné pondělí s Jindrou Šídlem na Televizi Seznam Po třech měsících výluky se vrací na televizní obrazovky satirický pořad Jindřicha Šídla. Šťastné pondělí najdete každé pondělí v 8:00 hodin na www.seznamzpravy.cz a celý satirický pořad pak ve 20:00 hodin na Televizi Seznam.

Váš pořad Šťastné pondělí vytváříte pro Seznam Zprávy, diváci ho ale mohou vidět v delší verzi i na Televizi Seznam, a to každé pondělí od 20:00. Jak byste pořad popsal? Snažíme se dělat politickou satiru, jednoduše řečeno se vysmíváme nebo spíš smějeme tomu, co si výsměch zaslouží. Nemá to být ale samoúčelné, chceme, aby se divák i něco dozvěděl a přemýšlel o tom, co slyšel a viděl. Základem pořadu je můj satirický monolog, v němž s použití videí a TV záběrů komentuju nejdůležitější události týdne. Pro představu, v zatím posledním díle jsme po rekapitulaci na Ministerstvu zdravotnictví usoudili, že musíme to místo nabídnout MUDr. Čestmíru Mázlovi z Ordinace v růžové zahradě, protože už jen jemu jedinému lidé budou věřit. Petr Rychlý, který v epozidě vystoupil jako zvláštní host, za což mu moc děkujeme, kupodivu nabídku nepřijal – gynekologa prý hrál 15 let, což mu na ministerstvu nemůžeme zaručit… Ve chvíli, kdy tenhle rozhovor vzniká, se chystáme na to, jak půjdeme k ruské ambasádě pověsit ceduli „Vyhlídka Alexeje Navalného“. Jsem moc zvědav, jak to dopadne.

Jak vypadá váš tým? Základ týmu tvoří sedm lidí, každý dělá svoje a přitom všichni dohromady se podílíme na scénáři, natáčení i postprodukci. Václav Dolejší a Konstantin Sulimenko točí vlastní reportáže, dramaturg Ondřej Lasák dává pozor, aby všechno drželo dohromady a každý díl vůbec vznikl, Honza Kordovský dělá pod heslem „všechno bude“ skvěle produkci i sociální sítě, David Schwarz je podle mě dnes jeden ze dvou nejlepších karikaturistů v zemi. Nováčkem týmu je střihač, grafik a režisér Petr Šprincl, který tomu nakonec dává výslednou podobu, jak ji vidíte. Ano, chybí nám v týmu žena, já vím, snažíme se to změnit. V Televizi vás mohou diváci vidět po několikaměsíční pauze. Je Šťastné pondělí jiné? Trochu ano, i když základ je stejný: podívejte se na politiku a Česko s odstupem. Přibyly ale nové segmenty: předvolební reportáže Václava, Studio Jablunkov, v němž Konstantin zjišťuje, že existuje i svět mimo Prahu, a moje okénko 90s o zásadních momentech a místech 90. let v 90 sekundách.

Váš pořad je jedinečný a v České republice nemá obdoby. Máte i mnoho fanoušků na sociálních sítích. Co vás nejvíce pobavilo od vašich fanoušků? V poslední době několik nabídek sňatku pro Konstantina. Jedna mimochodem přišla i z offline prostředí. Od mé čtyřleté dcery.

Proměna obyčejné zahrady v ráj? Sledujte Zahradní proměny na Televizi Seznam Jak dopadne souboj návrhů zahradních úprav zkušené zahradnice Charlie Dimmockové a oceňovaných zahradních architektů Davida Richa a Harryho Richa? Jaký náčrt se bude nakonec realizovat? Rozhodnutí je vždy na majiteli zahrady. Ať už jde o přání vykouzlit prostor plný přírodních prvků nebo se zákoutím pro dětské radovánky, či naopak moderní a trendy, se vším si Charlie, David a Harry poradí. Úchvatnými proměnami realizovanými napříč Velkou Británií se mohou inspirovat i čeští diváci. Pátou řadu oblíbeného pořadu Zahradní proměny sledujte každý všední den od 26. dubna od 17:25 hodin na Televizi Seznam.

Inzerce_What_0803.indd 1 WHAT-inzerce.indd 1

08.03.2021 09:43 22:20 17/03/2021

LIFE

„Máme apokalypsu, která je každým dnem něčím nová, a člověk je zase jednou venku ze své komfortní zóny. Asi někde tam vždy vznikne něco nového,“ míní Rudolf Havlík.

Báječní blázni Je to pár let, co vzala bikram (horká) jóga svět útokem. Celé to vymyslel Bikram Choudhury, aby si mohl ukojit své choutky, a kupodivu se to chytlo, přestože takový Kevin Spacey si už neškrtne a vymazávají ho z titulků, ačkoli se potvrdilo, že je nevinný. T Rudolf Havlík, F archiv, unsplash.com

o jediné mě přesvědčilo o tom, že presumpce neviny je jen takový legrační přežitek, který nedává moc smysl. Nicméně Bikram to dal. Holkám se to líbilo a navíc, hinduistické základy opečovávání těla i duše převálcovaly vědomost, že to celé způsobil sexuální násilník. Čert to vem.

odříznuté od světa, a i tam byl leták tanečnice Šakamary, která slibovala, že naučí vlnit bokem kohokoliv, kdo bude ochoten si obléct kalhoty jako Sindibád a poslouchat její vyprávění o Ašramu. Jóga v teple, v zimě, jóga na bruslích, tantra jóga – o té jsem přemýšlel, ale pak jsem to zavrhl, protože to prý trvá děsně

„Když jsem přijel kamkoliv na světě surfovat, jóga byla i tam. Chlapi, kteří se odjakživa rozcvičovali před vyplutím, teď cvičili pozdrav slunci.“ Jóga byla najednou všude. I tam, kde nebyla nikdy předtím. Něco podobného se jeden čas dělo i s indickými tanci, které byly v Indii už dávno zakázány, protože tamní společnost je poměrně prudérní a muži se tam často věnují hromadnému znásilňování. Zato jinde se tančilo o sto šet. Dokonce jsem kdysi jel domů, do Sokolova, to je to místo, které je teď

dlouho… Když jsem přijel kamkoliv na světě surfovat, jóga byla i tam. Chlapi, kteří se odjakživa rozcvičovali před vyplutím, teď cvičili pozdrav slunci. A ženy také. Nutno dodat, že u žen mi to vlastně vůbec nevadilo, protože jsem si dokázal o to víc vychutnat rozcvičku před vstupem do vody, kterou nemám rád. Také jsem občas nabídl, že se přidám,

a fungovalo to. Aleluja. Zlatý důl, ta jóga, ale nebaví mě. Je mi to líto, ale je to tak. Uběhl rok, pim ho, lidi přestali cvičit a začali běhat jako zběsilí. V jeden týden se konalo snad pět maratonů najednou, veškeré jedovaté barevné oblečení bylo rázem vyprodané a na mé sociální síti se to začalo zničehonic hemžit mapkami, až měl člověk chvílemi pocit, že se ocitl na nějaké švihlé párty geodetů. Stalo se to takovou docela masovou záležitostí a co na tom bylo zajímavé, že se během takového jednoho běhu spotřebovalo víc plastových věcí, než by uvezl Titanic, ale nikomu to nikdy nepřišlo ani trochu divné. Lidi to různě přeháněli, stejně jako se vším. Moc jógy je dostala za hranici ezoterické uvědomělosti a s takovým člověkem přestala být řeč, běžci, ti zase neměli čas nikdy na nic. Trénovali, vymýšleli, jakým způsobem na sebe nalepí hojivé a zahřívací tejpy a malovali do map své nekonečné uzavřené cestičky. Hodně lidí si domlátilo nohy, páteř a tak dále, ale tak to chodí, když je člověk do něčeho zapálený. Najednou si někdo vzpomněl na jednoho chlapa, který vylezl v trenýrkách na Everest, a už to jelo. V podstatě celá republika se najednou ponořila do ledové vody. Vzniklo to zničehonic, jako epidemie. Já sám toho byl svědkem, protože jsme na natáčení na Islandu měli Jirku Langmajera, který tomu holduje už delší dobu a je v tom teda opravdu dobrý. Nakráčel i do ledovcového jezera, do kterého odmítl vlézt tuleň. Každý večer nás potom všechny po vířivce hadicí otužoval. Holky víc, což jsem mu záviděl. A nakazil nás k tomu taky. Stejně jako se nakazilo hodně lidí mimo jeho vliv. Všichni jsou teď zalezlí v bahňácích a bruslaři musí počkat, protože se u rybníka pořád poflakuje někdo se sekerou. Jakoby nestačili rybáři.

Je to teď zvláštní svět. Je barevný, zábavný a překvapující každým rokem. Baví mě. Mám rád katastrofy. Je sníh v dolinách, mrzne a k tomu všemu tu máme apokalypsu, která je každým dnem něčím nová, a člověk je zase jednou venku ze své komfortní zóny. Asi někde tam vždy vznikne něco nového. Mimo komfortní zónu. Při běhu, kdy celé tělo pálí, jako kdyby ho spalovalo tisíc uhlíků. Při józe, kdy harmonie těla a duše začne zničehonic fungovat a přivede vás do stavu blaženosti. Při minutě a půl v ledové vodě, kdy mráz už nemrazí, ale spaluje. Při prvním východu slunce, na který jste se dopravili na vlastních skialpech, kdy vám tělem pumpuje adrenalin a serotonin a do celého světa křičí, že jste šťastní. A duše, ta bývá také spokojená. Každý máme něco. To svoje. Hrabe nám z toho. Ale hezky. A to je fajn. Dělejme to dál.

Rudolf Havlík Je režisér a scenárista, ale ne vždy tomu tak bylo. Byl barman, plavčík, tiskař, grafik, uklízečka, manažer nebo řidič. Dělal toho zkrátka dost na to, aby o tom mohl občas kecat a věděl, o čem mluví. Cestuje, točí, píše, sportuje, žije a úplně nejradši se jen tak protlouká životem.

51_WHAT21-04-life.indd 51

23/03/2021 03:18

WHAT-inzerce.indd 1

14/03/2021 11:59