What 04/19 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N° 3, DUBEN 2019

Jarní (v)lásky

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Jak to chodí v blázinci

Vybrali jsme pro vás nejlepší přírodní šampony, které z vlasů udělají hřívu.

Jaký musí člověk být, aby se dobrovolně nechal najmout do ústavu jako terapeut?

Tajemství šéfkuchařů, kteří své pokrmy umí vyladit k dokonalosti.

STR ANA 12

STR ANA 18

STRANA 34

Herečka Veronika Arichteva 01_WHAT19-04-cover.indd 1

Kyselá kuchyně

„Jsme s manželem už šest let, a tak by asi dítě mělo být na pořadu STRANA 8 dne, ale upřímně mě podobné otázky lezou na nervy.“

24/03/2019 22:08

WHAT-inzerce.indd 1 DORO image_inzerce_Sutnar_270x400_What.indd 1

23/03/2019 20:33 22.03.19 16:05

Ú VO D N Í K

Je to blázinec íká se, že duben je nejkrutějším měsícem v roce. Asi proto, že sice všechno rozkvétá a raší, ale zároveň se o pozornost nečekaně hlásí mrazíky, které nechají to krásné během chvilky zahynout. Zdá se, že se tyto „up and down“ energie usídlily i v našich hlavách a s přibývajícími paprsky intenzivně prahneme po změně životního rytmu, nových botách, zdravé životosprávě… A nejen na apríla tak trochu blázníme. Květnatě popisný český jazyk tento měsíc nazval po majestátním listnatém dubu, jenž v tuto dobu raší, a my máme možnost sledovat fascinující přírodní změny. Těžko u nás najdeme jinou část živé přírody, která by v sobě skrývala tak hlubokou paměť. Když jsme „meditovali“ nad dubnovou titulkou, napadla nás herečka Veronika Arichteva. Při focení cover story nás přesvědčila, že je roztomile divoká a taky radostná až bláznivá, přitom v rozhovoru prozrazuje, že je rozvážná realistka, která nesnáší změny. Jednoduše: ona je zhmotněný duben. O bláznovství, jako o duševní chorobě, píšeme díky zkušenostem filmového publicisty Tomáše Piláta.

Psychofarmaka vyzkoušel na vlastní hlavu i tělo, aby tak více porozuměl svým klientům. Síla. Třiadevadesátiletá operní pěvkyně Soňa Červená nám potvrdila, že všichni umělci jsou blázni a že i ona sama se za blázna považuje, protože stále vystupuje v divadle, do kterého navíc dochází denně cvičit. Máme to štěstí, že žĳeme v pásmu, kdy fázi nového začátku a zrodu můžeme vnímat a být přímo jeho součástí. Na kolech, pikniku, setkáních v lesích a parcích s přáteli a rodinou. Takovou kulisu známe všichni z příspěvků na Instagramu a na jiných sociálních sítích. Zkusme ji však vnímat bez čočky telefonu a všemi smysly nasávat pozitivní energii, kterou nám jaro nabízí. Jen tak budeme schopni více chápat souvislosti, kdy nás tím samým hlasem příroda žádá o pomoc. Třeba spojíte procházku s úklidem louky, běh se sběrem odpadků, usmějete se na zamračeného pána na tramvajové zastávce. I to může být součástí vzájemného „probouzení se“. Krásné jarní dny! Tým redakce WHAT

03_WHAT19-04-uvodnik.indd 3

25/03/2019 07:50

OSOBNOSTI

Nejbláznivější nápad v životě

Šest osobností, které jsme oslovili tentokrát, nečekaně upřímně popisovaly své divoké myšlenky, nápady a skutky. Je příjemné vědět, že každý z nás v sobě ukrývá kousek blázna. Možná jste na tom podobně…

T Petra Nováková F archiv osobností

Petra Ptáčková Navrhuje módní kolekce a šije modely z reklamních bannerů. Velké téma je pro ni udržitelnost a recyklace. Její větrovku nosí třeba Orlando Bloom a její kousky prodávají butiky v Los Angeles, New Yorku i Tokiu. Několik let dělala kaskadérku u filmu.

Přemek Forejt Naštěstí mu nevyšel jeho plán z dětství, že bude hercem, a stal se z něj výjimečný šéfkuchař olomoucké restaurace Entrée a porotce v kulinářské soutěži MasterChef. Tři roky vařil v londýnské restauraci L’Autre Pied a dva roky v brněnské Koishi. Já snad ani žádné bláznivé věci nedělám! Jako na bláznivost se dá nahlížet na to, že jsem ve svých osmadvaceti letech kývl na nabídku, abych šel dělal šéfkuchaře. Bláznivý nápad byla i naše akce Poslední večeře Páně, kterou jsme v Entrée pořádali loni na Zelený čtvrtek. Jídelní lístek byl napsán v Bibli, na menu byl chod, který chutnal jako Jidášova zrada a měnili jsme i vodu ve víno. Byl to bláznivý nápad, báli jsme se úzkoprsých reakcí, ale všichni byli nadšení. A jinak? Bláznivý nápad byl divoký večírek, noc s mou přítelkyní a následky, ze kterých se narodila dcera. Je jí dneska už šest a můžu říct, že tenhle bláznivý nápad je ten nejlepší, který se mi kdy povedl.

Když mi bylo -náct a měla jsem „slušnou“ náladu, pocítila jsem výzvu předvést svoje opičí kreace na nějakém trochu víc vzrušujícím místě, než je obyčejná zem. Vylezla jsem na desetimetrový oblouk, který zůstal v budově jako jediné memento po rozstříleném hotelu. Na těch pár zaváhání, kdy jsem ztrácela rovnováhu, nikdy nezapomenu. Bylo to silné a svým způsobem i vzrušující. Od té doby jsem tenhle pocit chtěla cítit pořád! Pomáhala mi k tomu třeba jízda na kole, které nebrzdí, pařížskými ulicemi z kopce dolů, stěhování ze dne na den do cizí země bez znalosti jazyka a jen s pár korunami. Vždy se ale z průšvihu vyklubalo něco skvělého a přinejmenším nový poznatek. Proto chci bláznivé věci dělat tak často, jak to jen unesu. Je to jako probuzení k životu.

Vlaďka Holanová Make-up artistka, která se líčením tváří živí přes sedmnáct let. Pracovala pro Chanel, Guerlain nebo Givenchy a mezi její oblíbené pracovní povinnosti patří filmový festival v Karlových Varech nebo spolupráce s návrhářkou Beatou Rajskou. Jsem velký optimista a jsem pro jakoukoli špatnost, bláznovství mám v krvi. V sedmatřiceti letech jsem se rozhodla, že se odstěhuju do Paříže a začnu žít nový život. Osmnáct let tam jezdím pracovně a jsem zvědavá, co mě tam čeká. Paříž mi vzdáleně připomíná starou Prahu, jen s tím rozdílem, že Francouzi jsou uvolněnější, umějí si víc užívat života. Už se vidím, jak sedím v brasserii Lipp, což je jedna z nejstarších a nejtradičnějších francouzských restaurací. Obsluhují mě tam staří číšníci, pochutnávám si na ústřicích, šnecích nebo na jejich pistáciovém patté zabaleném v listovém těstě. Zbožňuju, jak tam chodí i staří lidé tradičně na oběd, má to atmosféru. Druhá věc, která mě na Francouzích fascinuje, je jejich elegance. Paradoxně mi připadají mnohem krásnější a stylovější muži než jejich ženy. Těším se na neuvěřitelnou nabídku módních kousků, na jejich životní styl a budoucí pracovní příležitosti.

04-05_WHAT19-04-osobnosti.indd 4

25/03/2019 00:25

Iva Burketová Návrhářka, která stojí za dámskou „ready-to-wear“ módní značkou ODIVI. Její oblečení kombinuje jedinečný design s pohodlnými materiály, které můžete nosit v každé situaci.

Miroslav Táborský

Myslím, že nejbláznivější bylo celkové rozhodnutí věnovat se módě. Tenhle svět je totiž svým způsobem vážně praštěný a mimo realitu. Pokaždé, když se ocitám v momentech vyvrcholení nějaké dlouhodobější práce, sama v těch posledních vteřinách nechápu, jak jsem se na daném místě ocitla. Mluvím o vteřinách, kdy na molo vypouštíme kolekci, já stojím u seřazených modelek, všichni v backstagi šílí a v publiku to vře. Nebo o momentech, kdy se s kolekcí ocitneme na nějakém extrémním místě, což mě neuvěřitelně baví a vystihuje naši esenci. Polonahé modelky uprostřed ledových ker na Islandu. Rozpálená kolekce na poušti v arabských emirátech nebo naposledy focení během tajfunu v Portugalsku. Tak jak se vrhám do extrémních situací v práci, tak i v soukromém životě. Plaveme v noci přes Vltavu, skáčeme přes oheň a snažíme se stále posouvat hranice. Ted’ se nejvíc těším, až budu moci vyrazit do přírody a díky poslední kolekci, kterou vytvořil Kryštof Brůha a Žil Vostálová pod mým vedením pro projekt Jetovtobě od Vodafone, budu poslouchat bouřku skrz oblek, který reaguje na elektromagnetické vlnění.

Zkušený divadelní a filmový herec, který si zahrál třeba i po boku Penélope Cruz ve filmu oscarového režiséra Fernanda Trueby, se po padesátce rozhodl vrátit k aktivnímu sportování. Bláznivě propadl cyklistice a na horském kole dokonce i závodí. Nemyslím si, že bych to s cyklistikou přeháněl, ale je pravda, že se v posledních letech horskému kolu víc věnuju. Zjistil jsem, že mi to na stará kolena dělá dobře, že mě kolo vrací do kondice. V mládí jsem sportoval hodně a když jsem přišel na divadelní fakultu, tak jsme snad deset hodin týdně měli nějaké tréninky, od akrobacie přes tanec až ke scénickému pohybu. Pak ale přijde střední věk, člověk maká a maká, má rodinu a na sport zapomene. Když se mě v rozhovorech ptávali na mé koníčky, většinou jsem odpovídal, že mým koníčkem je práce, že už na žádné další hobby nemám čas! Ale zjistil jsem, že dobrá kondice se na jevišti hodí, zvlášť když jde člověk do let a hrozí, že mu budou ubývat síly. Na horském kole se účastním asi tak tří nebo čtyř závodů do roka, v rámci série Author Maraton Tour, kde závodím v kategorii takzvaných hobbíků. Ne že bych usiloval dostat se „na bednu“, ale snažím se jezdit tak, abych byl rychlejší než rok předtím, což je docela dobrá motivace.

Jaromír 99 Zpěvák, skladatel a výtvarník Jaromír Švejdík, známý i pod pseudonymem Jaromír 99, je dnes asi nejvýraznějším zjevem českého komiksu s významným přesahem do zahraničí. Je spoluautorem Aloise Nebela i komiksových knih o Zátopkovi nebo bratrech Mašínech. Nejbláznivější nápad byl, že jsme s Jardou Rudišem vůbec začali dělat komiksy. Před těmi skoro dvaceti lety jsem moc nevěděl, co se sebou. Jasně, kreslil jsem pro reklamky, nějaké peníze jsem měl, ale byl jsem poměrně čerstvě v Praze a s kapelou Priessnitz jsme tehdy moc nehráli. Cítil jsem se vykořeněný a trochu hledal záchytný bod. Mohl jsem založit novou kapelu, nebo se nechat zaměstnat, nabídky z reklamek jsem měl, ale pořád jsem si říkal, že by se dal zkusit komiks, který mě vždycky bavil. Česká komiksová scéna nám přišla hodně sešitová, chyběla tu úplně obdoba americké graphic novel. A tak jsme se rozhodli, jako úplní magoři odjinud, kteří s tím neměli žádnou zkušenost, že budeme dělat komiksové romány. Myslím, že ten bláznivý nápad vznikl v žižkovské hospodě U vystřelenýho oka, mně bylo přes třicet a Jarinovi za chvilku třicet. Což bylo teda pozdě, normálně se začíná v patnácti. Ale musím říct, že ten nápad se nám hodně povedl.

Nº 3, duben 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Michaela Carter, Mária Gálová, Klára Mandausová, Ivana Česnek Marcinová, Lucie Van Koten,

Michala Bradová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Obchod a inzerce: Kateřina Davídková Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lukáš Kimlička, Michal Ureš a Instagram

vybraných firem Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o. Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770

Registrace: MK ČR E 23489 ISSN: 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 4. dubna 2019

04-05_WHAT19-04-osobnosti.indd 5

25/03/2019 00:26

H OT N E W S

Detox života

Obklopují vás věci, které nevyvolávají příjemné emoce, když se na ně díváte, když je nosíte či používáte? Optimálně by neměly mít místo ve vašich životech, ale stále tam jsou. Navrhujeme udělat si volno a bez patosu se s nimi vědomě rozloučit. Nechte si pouze to, co vám dělá radost. Naše dubnové tipy jsou zde…

T Petra Nováková F archiv značek

UNIKÁTNÍ ZÁŽITEK POD HVĚZDNOU OBLOHOU Pozorovat hvězdy z pohodlí postele je ten nejluxusnější sen, který se nám může zdát. V hotelu Finolhu 5* na Maledivách si ho můžete splnit ve zbrusu novém pokoji Beach Bubble. Nafouknutá „bublina“ se nachází na jeden a půl kilometru dlouhé pláži, daleko od ostatních hostů a ruchu resortu. Vyzkoušejte alespoň na jednu noc, jaké je to spát pod hvězdami. Součástí zážitku za šest set dolarů jsou také romantická snídaně a večeře s nohama v písku. Mimo specialit pro zamilované dvojice nabízí hotel skvělý program i pro rodiny s dětmi (nejmenších se ujmou profesionálové z Oceaner’s Kids Club). Pro vás je mezitím k dispozici spa, jóga, tenis nebo podmořské biologické centrum. Více informací a cenu zájezdu najdete na poznejexotiku.cz/finolhu.

MOMO – CO KOUSEK, TO ORIGINÁL Když si do vyhledávače zadáte značku šperků MOMO, nic nenajdete. Otázkou je, jestli je to dobře nebo naopak. Oduševnělé něžné náhrdelníky vyrobené z komponentů z Tibetu, Bali, Indie či Nepálu si můžete objednat přes Instagram: momo_prague_ jewelry či e-mail: monikahanzlikova72@gmail.com. Skládají se z drahých kamenů, slitiny zlata, pozlaceného stříbra a hedvabí. Své majitelce mají údajně přinášet spirituální energii. A kdyby náhodou ne, jsou tak hezké, že z nich budete mít aspoň prachobyčejnou radost.

DESIGN & EKOLOGIE V JEDNOM BALENÍ Máte chuť změnit svůj život nenásilně a zajímat se víc o planetu a prostředí kolem sebe? Zkuste začít maličkostí a dopřejte svým rukám i odpadu jemný a účinný ekologický přípravek na nádobí s neutrální vůní. Není pravdou, že ekologické výrobky nefungují tak spolehlivě jako ty chemické. Přípravek, který jsme vyzkoušeli my, je testován dánskou asociací Asthma–Allergy, takže je vhodný i pro velmi citlivou pokožku. Designový obal navíc ozdobí každý dřez. Přípravek na nádobí, Meraki Pure, 490 ml, 469 Kč, kitchenetteshop.cz

ČAJ O PÁTÉ PROTÁHNĚTE AŽ DO VEČERA Jestliže si den nedokážete bez tohoto kulturního nápoje představit, pak vám bude jistě záležet i na jeho servírování. Zajímat by vás mohla stylová konvice od Serax, která díky originálnímu tvaru vynikne na kuchyňské lince či jídelním stole a stane se nepostradatelnou dekorací. Kolekci Lovatt navrhla pro belgickou značku Serax renomovaná designérka Catherine Lovatt, jejíž návrhy jsou velmi minimalistické. Každý designový kousek z těchto rukou je nadčasovou ikonou díky dokonalému propojení funkčnosti, materiálu a jedinečného tvaru. Konvice Lovatt, Serax, 1050 Kč, milky.cz

BANG, BANG! A OSLNIVÝ ZVUK Až na konec světa. Tak dlouho dokáže hrát reproduktor BeoPlay P6. Tento monolit hrající všemi směry je díky baterii, která vydrží až šestnáct hodin, jedinečným a spolehlivým společníkem od krátkých po opravdu dlouhá setkání s přáteli. Charakteristický design B & O je samozřejmostí, kterou elegantně doplňuje nezaměnitelný zvuk. Vybírat můžete z mnoha barevných provedení. Přenosný reproduktor BeoPlay P6, Bang & Olufsen, 10 200 Kč, beostore.cz

06-07_WHAT19-04-hot-news.indd 6

24/03/2019 23:19

FESTIVAL PÉČE #MADEINCZECHOSLOVAKIA Ať už jste společnou historii prožili nebo jste se narodili do již rozděleného Československa, určitě víte, že naše cesta minulostí ruku v ruce z nás udělala nejlepší přátele a naše jazyky jsou bez váznějších problémů srozumitelné pro obyvatele jedné i druhé země. V tomto duchu si můžete užít i Festival československé péče, který proběhne 17. 4. od 12.00 do 19.00 hodin ve FAnn Beauty Atelieru na pražském Jungmannově náměstí. Na co se můžete těšit? Především na tvůrce československých kosmetických značek, jakými jsou Malinna, Smyssly, A. Lab, Rosa Aromatherapy, Cocoes, Bodybe Scrub a Mylo a také na vizážisty a profesionály z oboru. Více na fannbeautyatelier.cz.

ČESKÉ JOGÍNKY A OBLEČENÍ Z BALI Za značkou Fragilla stojí matka Pavlína a dcera Linda Kadlcovy. Linda studuje oděvní školu v Londýně a její máma, která oblečení navrhuje, je nadšená pro jógu a neotřelý životní styl. „Věřím, že každý z nás je umělcem svého života. Naše oblečení je vyrobeno v souladu s jógovou filozofií, ale zároveň s vědomím krásy ženského těla,“ říká zakladatelka značky Fragilla Pavlína Kadlcová, která sama dbá na pečlivý výběr vysoce kvalitních látek. „Oblečení jsme se rozhodly vyrábět na Bali, které milujeme. To místo má neuvěřitelnou duši,“ dodává. Více infomací na fragilla.com.

P R O M OT I O N

KROPENATÁ VAJÍČKA Formovaná minivajíčka z mléčné čokolády s kropenatou cukrovou krustou, 90 g, 35,90 Kč

ZLATÉ VAJÍČKO Duté vajíčko s motivem včely z bílé čokolády se zkaramelizovaným cukrem, 180 g, 299 Kč

KUŘÁTKA Zdobená formovaná dutá figurka kuřátka z bílé/mléčné čokolády, 75,90 Kč

ZAJÍČEK ALFIE Ručně zdobená figurka z mléčné čokolády, 190 g, 189,90 Kč

VELIKONOČNÍ KUŘÁTKO CHICKY BANG Ručně zdobená figurka kuřátka z mléčné čokolády plněná kropenatými čokoládovými vajíčky, 359 Kč

VELIKONOČNÍ JEDNOROŽEC Ručně zdobená dutá figurka jednorožce z bílé čokolády, 135 g, 189,90 Kč

BÝK ANGUS Dutá zdobená figurka býka z mléčné čokolády, 135 g, 189,90 Kč

Lahodné Velikonoce

Objevte velikonoční kolekci potravin v prodejnách Marks & Spencer a užijte si výtečnou hostinu. Borůvkové velikonoční minimazance, 260 g, 59,90 Kč

Dostupnost produktů se může v jednotlivých prodejnách lišit.

VEJCE S PAVÍM PÍRKEM – vejce z ekvádorské hořké čokolády ručně zdobené motivem pavího pera a devět čokoládových minivajíček z hořké čokolády plněných karamelovou náplní, 295 g, 449 Kč

marksandspencerfood.cz

7 CZ_M&S_SPR19_270x200_Food_Easter_What_Advertorial.indd 1

06-07_WHAT19-04-hot-news.indd 7

20/03/2019 12:58

24/03/2019 23:19

08-10_WHAT19-04-rozhovor.indd 8

25/03/2019 07:16

R OZ H OVO R

Ve r o n i k a A r i c h t e v a

I v padesáti budu infantilní

Herečka a členka trojice 3v1 Veronika Arichteva prožívá šťastné období, daří se jí v soukromí i v práci. Prý je ale trochu nervózní z toho, že dobrého je až moc, a čeká tedy, kdy se něco pokazí. Jenže proč by vlastně mělo?

T Klára Mandausová F Lukáš Kimlička S Lucia Hrušková Gibodová

e drobná, velmi štíhlá a má dokonalý obličej bez jediného kazu. Sama mluví o tom, že ji ale dokonalost moc nebaví, protože vytváří dojem světa, který vlastně neexistuje, a mnoha lidem tak motá hlavy. I proto si ze sebe dokáže udělat legraci, což dokazuje se svými kamarádkami Nikol Štíbrovou a Martinou Pártlovou ve vtipných videích na kanálu onetv.cz. Zároveň přiznává, že chodí na botox. „Připadá mi trapné, když vylepšení někdo tají, a přitom je na první pohled vidět. S tímhle problém nemám,“ říká. A navrch přiznává, že je perfekcionistka.

Neštve vás, jak se vás po skončení StarDance každý ptá, jestli už tedy konečně budete mít dítě? To víte, že ano. Jsme s manželem (režisér Biser A. Arichtev) už šest let, a tak by asi dítě mělo být na pořadu dne, ale upřímně mě podobné otázky lezou na nervy. Co kdyby to bylo tak, že bychom se snažili a nešlo to? To by přece bylo velmi netaktní a zraňující… Miminko samozřejmě chceme a doufáme, že přijde, ale zatím práce nedovolila. Při StarDance jsem to nechtěla riskovat a Shakespearovské slavnosti bych taky nerada odehrála s břichem. Nechci se rouhat a říkat, že odkládám dítě kvůli práci, ale myslím, že přijde v tu správnou dobu. Budete tedy v létě hrát na Pražském hradě. Gratuluju! To je můj splněný sen. Mám roli v Zimní pohádce, režírovat bude Pavel Khek. Občas sice nevím, kde mi hlava stojí, protože ještě zkouším představení Meda ke stým narozeninám Medy Mládkové, které se bude hrát v létě v Muzeu Kampa, ale je to skvělé. Vím, že to bude

Něco o Veronice Veronika Arichteva (33) hraje v divadle, filmu i televizi. Do povědomí diváků se dostala díky seriálu Ordinace v růžové zahradě a První republika. Právě se chystá na roli v divadelním představení Meda ke stým narozeninám Medy Mládkové a bude účinkovat na letních Shakespearovských slavnostech. S kamarádkami Nikol Štíbrovou a Martinou Pártlovou natáčí vtipná videa v internetové televizi onetv.cz. V poslední řadě StarDance skončila se svým tanečníkem čtvrtá. Říká o sobě, že je konzervativní realistka, která nemá ráda změny, ale jedním dechem dodává, že miluje humor, umí si udělat legraci sama ze sebe a asi navždy bude trochu infantilní. Jejím manželem je už šest let režisér Biser A. Arichtev.

náročné, a jsem zvědavá, jak to budu zvládat, ale moc se na všechno těším. Takže nebude ani dovolená. My jsme byli nedávno s Bisim v Thajsku. Léto bude pracovní, já budu hrát, manžel začíná točit. Možná v říjnu někam vyrazíme.

Asi jsem musela jednu kapitolu ukončit, aby následovala další. Otázka je, jestli by vůbec ty další nabídky přišly, kdybych v divadle zůstala. To se ale nedozvím. A takhle je to správně. Manželství jste si taky rozmýšlela? Tak to bylo hodně spontánní! Nikdy

„Chodili jsme spolu asi dva měsíce a odjeli na dovolenou do Thajska. Tam jsme si druhý den řekli, že se vezmeme.“ Působíte velmi disciplinovaně, ale zároveň si dokážete dělat legraci sama ze sebe i parodovat nešvary světa okolo. Jste v něčem tak trochu blázen? Přemýšlím… Možná v tom, že si kupuju pořád něco na sebe, to přiznávám. Už to nemám kam dávat, ale ten pocit, že mám pořád něco nového! Občas najdu ve skříni ještě něco s cedulkou, jiné věci si vezmu jen párkrát. Mluvím ale o tričkách za tři stovky, k dražším věcem se chovám jinak. Jsem v tomhle asi trochu marnivá.

jsem nebyla vdávací typ. Asi jako každá ženská jsem snila o šatech, o tom, že to bude jen můj den, ale jinak jsem o svatbě moc nepřemýšlela. Připadá mi dokonce, že jsou vztahy lidí, kteří spolu žijí a třeba i mají děti bez manželství, spokojenější. Možná proto, že vědí, že nejsou ničím vázaní. Ale já, musím přiznat, jsem v manželství strašně spokojená, přestože jsem po tom nikdy neprahla.

Byla to tedy rychlá svatba? Chodili jsme spolu asi dva měsíce a odjeli na dovolenou do Thajska. A tam jsme si druhý den řekli, že se vezmeme. Říkala jsem si, jo, proč vlastně ne! A pak druhý den ráno mě napadlo, vždyť on si to třeba ani nebude pamatovat. Ale jo, Bisi si to pamatoval a kupodivu trval na tom, že si mě chce vzít. Vrátili jsme se do Čech a hned jsme chtěli mít svatbu. Jenže moje starší sestra byla o ruku požádaná dřív než já a svatbu měla naplánovanou na červen, my ji chtěli v březnu, ale připadalo mi hloupé, abych ji předběhla, tak jsme ji přesunuli na srpen. Brali jsme se po půl roce, kdy jsme si to řekli, a po necelém roce od seznámení. Jasně, pak zjišťujete, že ten druhý je trochu jiný, a musíte se spolu učit žít, ale zvládli jsme to a teď je to ještě lepší než na začátku. Jste vy a manžel spíš protiklady, nebo stejní? Manžel je nohama na zemi ještě víc než já, i když jako Bulhar by měl být temperamentnější, ale je klidnější

„Osobně mám radši lidi, kteří jsou zdravě sebevědomí, než ty, kteří si nevěří,“ říká Veronika.

Předpokládám, že ty věci ale nevyhazujete. To vůbec! Některé nosí moje maminka, která má stejnou velikost jako já, jen mě někdy prosí, abych si radši místo velikosti XS kupovala S. Taky má kolegyni, která je velmi drobná. A další věci dávám do charitativních bazárků a azylových domů. A ještě v něčem jste v uvozovkách blázen? Já právě asi sklon k bláznovství moc nemám. Hodně o věcech přemýšlím a všechno dělám spíš s rozvahou. Nesnáším změny, dlouho mi trvá, než se k nim odhodlám. Samozřejmě že dokážu být i spontánní, ale není to moc často. Jsem konzervativní realista. Byla jsem taková už v dětství. Někdy je to tak, že opravdu důležité změny dokážeme provést z vteřiny na vteřinu. Možná to je právě i znamení, že jsou zásadní, prostě o nich nepřemýšlíme. Asi otázka intuice… Taky si vzpomínám na jedno takové rozhodnutí. Sice jsem se k němu odhodlávala delší dobu, ale pak vše proběhlo velmi rychle. Odešla jsem z divadla, kde už jsem byla nějaký čas nespokojená, a věděla jsem, že nemám žádný přijem, žádná zadní vrátka. Hrála jsem asi v pěti představeních, a najednou nic, nevěděla jsem, jestli budu něco natáčet, zda dostanu nějakou roli. To bylo taky trochu bláznovství. Aha, a čím se teď budu živit? Ale jako by to bylo tak, že když člověk zavře jedny dveře, druhé se hned otevřou. Přišlo natáčení Vyprávěj a První republiky a další divadelní věci.

08-10_WHAT19-04-rozhovor.indd 9

25/03/2019 07:16

R OZ H OVO R

a rozvážnější. Navíc ve znamení vah, ten když se k něčemu rozhoupe, je to zázrak. Občas mi říká, jestli někdy přestanu být infantilní, a já na to, že to není ohraničené věkem, že taková budu i v padesáti. Takže manžel mě asi trochu usměrňuje a já jemu povoluju brány. Vzájemně se tedy posouváme tam, kde bychom měli být, doufám. Byl svatební den podle vašich představ? Asi ano, ale vždycky je to trochu otázka kompromisu. Chtěla jsem původně menší svatbu, jenže moje rodina je rozvětvená, takže najednou jen z mé strany bylo čtyřicet padesát hostů. Bisi začal říkat, že

první pohled. Daly jsme se dohromady a odjely na dovolenou na Floridu. Tam jsme natočily první video, reakci na Prostřeno, která se jmenovala Vytřeno. V internetové televizi Playtvák nám tehdy nabídli, jestli bychom nechtěly točit Holky za volantem, udělaly jsme asi dest dílů, ale nechtěli je odvysílat, takže jsme spolupráci ukončily a odešly do onetv.cz, kde jsme začaly dělat 3v1. Celé to vzniklo jako zábava, legrace. Není to pro nás žádný byznys, nějaké peníze z toho občas máme, ale to není tak důležité, nechceme prvoplánově vydělávat, nechceme totiž ztratit ten pocit zábavy, kvůli kterému to děláme. Humor nejde

„Sklon k bláznovství moc nemám. Hodně o věcech přemýšlím a všechno dělám s rozvahou. Nesnáším změny.“ by pozval tyhle a tyhle kolegy a známé, a já na to, že bych taky pozvala kolegy z divadla, a byla z toho svatba o sto padesáti lidech. Bylo to ale moc fajn, velký mejdan v hotelu, kde jsme měli první rande. Ráda na to vzpomínám. S kolegyněmi a kamarádkami Nikol a Martinou natáčíte krátká vtipná videa pod značkou 3v1. Čí to byl nápad? To je absolutně spontánní projekt. S Nikol jsme se znaly od dětství, ale pak se nějakou dobu neviděly, a Martinu jsem poznala přes Michala Kavalčíka, se kterým jsem tehdy chodila. Okamžitě jsme si padly do oka, byla to láska na

dělat na počkání, není dobré, když vás někdo tlačí, abyste každý měsíc nebo týden odevzdali video. Jaký druh humoru je vám blízký? Miluju třeba seriál Přátelé. Baví mě hlavně ten ne úplně prvoplánový, který jde malinko za roh. Hrozně ráda jsem se dívala i na Most! Je některá z vás mozkem celého projektu 3v1? Není, Nikol třeba řekne, pojďme natočit tohle, do toho Martina přidá nápad, já něco řeknu, doplňujeme se. Máme stejný humor i pohled na svět a zároveň do

toho každá přinese něco jiného, pak se sejdeme a začneme točit, další nápady vznikají při natáčení. Důležité je, že si umíme udělat legraci samy ze sebe, bez toho by to asi nefungovalo. Nebaví mě lidi, kteří to neumí a berou se příliš vážně, snaží se být dokonalí až instantní. Třeba Instagram je plný přenádherných fotek dokonalých lidí, kteří se snaží být ještě dokonalejší, nejlepší matky, manželky. Ale vždyť to není realita a těm, co je sledují, vytváří falešný svět. Baví mě, když se umí lidi naopak odkopat, shodit, říct, jo, dneska mám blbej den, tohle se mi nepovedlo. Myslím, že když ukážete pravou tvář, ocení to lidé víc. Jenže hra na dokonalost vládne světem. Hodně to souvisí se sebevědomím. Mnoho lidí ho moc nemá. Já osobně mám radši lidi, kteří jsou zdravě sebevědomí, než ty, kteří si nevěří, protože pak nekopou za sebe, jdou s davem a jsou snadno ovlivnitelní. Třeba zrovna nereálným světem sociálních sítí. A pak si třeba ani nekoupí trochu otlučené jablko s flíčky nebo pokroucenou mrkev, protože prostě není dokonalá. A k tomu se přidává, že se bojí říct svůj názor, aby se, pokud by nebyl většinový, nevyloučili ze společnosti. Vzpomínáte na kauzu s aplikací Face app? To byla nějaká úprava fotek? Ano na Instagramu se dělali lidi ještě hezčími, než jsou, paradoxně i překrásné modelky. Kdo ví proč, možná, že se neumí vyrovnat se stárnutím. Jejich followeři jim psali pod fotky, že jsou překrásné, a ony nepřiznaly, že je realita vylepšená. Já třeba přiznávám na rovinu, že mám botox, nebudu dělat že ne, ale když někdo říká, že na žádném zásahu nikdy nebyl a že fotky jsou bez filtrů, proč to dělá? Možná si neuvědomuje, že tím ovlivňuje spoustu lidí, kteří ho sledují. Ale abych jen nevzdychala, Instagram je super, nedávno se podařilo i z části přes něj vybrat dva miliony korun pro Ivanku Danišovou, která potřebovala peníze na operaci. Během čtyřiadvaceti hodin se jen přes můj účet vybralo půl milionu. To je skvělé, kvůli takovým věcem, si říkám, mají sociální sítě smysl. Váš manžel je režisér, váš otec producent. Podezírají vás lidé, že máte protekci? S tím se potýkám celý kariérní život. Zároveň si nemyslím, že bych měla nějakou protekci. Do seriálu První republika mě manžel vůbec nechtěl, nebyla jsem podle něj vhodný typ. Byl to nejhorší casting v mém životě. To ostatní mu říkali, ať to se mnou zkusí. A na place na mě pak byl velmi přísný. Byla to dobrá škola. No a s tátou? Kdyby byl ředitelem banky a já měla vystudovanou obchodní školu s předpoklady v bance pracovat, taky by mi přece místo dal, ne? Dřív jsem se tím, co se o mně a protekci říká, trápila, teď už ne. Cítíte se právě teď v životě spokojená? Ano, jsem hrozně spokojená. Až tak, že snad čekám, jestli se něco nepokazí, tak je to idylické. V pracovním i osobním životě se mi daří. Někdy si říkám, jestli přede mě život nestaví další a další pracovní nabídky, aby mě zkoušel, jak dlouho jsem ještě schopná odkládat dítě. Bavila jsem se o tom s Danielou Písařovicovou, se kterou jsem se zkamarádila při StarDance, a ona mi řekla, že jsem přece dlouho dřela, abych se dostala tam, kde jsem, tak ať si to užívám, protože to nemusí trvat věčně. „Důležité je, že si umím dělat legraci sama ze sebe,“ usmívá se Veronika.

Veronika a Trash Hero Na dovolené v Thajsku se Veronika s manželem Biserem Arichtevem zapojili do aktivit Trash Hero, organizace, která sbírá s dobrovolníky z pláží odpad a recykluje ho. „Chodili jsme do karaoke baru Modrý slon a tam jsme se potkali se spoluzakladatelem hnutí Janem Barešem, cestovatelem z Čech, který si při svých cestách po světě a potápění všiml, kolik plastů leží na pláži. Štvalo ho to a s partou kamarádů se rozhodli, že ho budou uklízet. Po několika dnech usilovné práce zjistili, že uklidili ani ne desetinu, za měsíc nasbírali asi 40 tun odpadků,“ vypráví Veronika. Jenže na skládku je odvézt nemohli, aby to opět neskončilo v moři. A tak se odpad začal recyklovat a vyrábět z něj třeba žabky, sedací pytle, paddleboardy a podobně. Jejich myšlenka se rozlítla do světa a dnes na sedmdesáti místech vyrážejí dobrovolníci vždy v určité dny na pláže a uklízejí. „Šli jsme s Bisim taky, tři hodiny jsme sbírali odpad do pytlů, Thajci tomu dávají skvělou podporu, dovezou vás lodí na místo, dají oběd, pití. Je to dobrá věc a nejde jen o to, že uklízíte pláž, ale nutí vás to celkově začít přemýšlet jinak. Třeba přestanete používat plastová brčka, obejdete se bez nich nebo si pořídíte kovová. Jen filmaři co spotřebují plastů! Kelímky, talíře, příbory… Bisi proto navrhl, aby místo trička, které dostává štáb při natáčení na památku, dostal každý lahev na pití, která mu vydrží a nebude potřebovat plastové lahve na jedno použití nebo kelímky,“ dodává Veronika a doplňuje, že ji práce s Trash Hero velmi ovlivnila. Chodí například nakupovat do bezobalové prodejny, nenosí domů balenou vodu, prostě se snaží, aby po ní zbývalo co nejméně odpadu.

08-10_WHAT19-04-rozhovor.indd 10

25/03/2019 07:16

WHAT-inzerce.indd 1 What by soho_270x400_GLE_Blue.indd 1

22/03/2019 19:22 22.03.19 11:26

KRÁSA

W H AT V Y B Í R Á

Představujeme vám šampony, které potřebujete vyzkoušet. Vyhovovat by vám mělo složení, optimálně bez chemických látek a také vůně a praktické použití. Zn. kvalita, šetrnost a rafinovanost v jednom balení.

Alepia & ajurvéda

Šampon Shikakai BIO Základní složkou je shikakai, což je indická ajurvédská bylina, díky které mají indické ženy tak krásné, silné a hedvábné vlasy. Šampon je trochu řidší, než jsme zvyklí, ale jemně pění a voní po vanilce a karamelu, a tak mu to s mávnutím ruky odpustíme. Kromě prášku shikakai obsahuje šampon výtažek z tužebníku a arganový olej. Vlasy tak zůstávají vyživené, vláčné a příjemné na omak. Potěší majitelku každého typu vlasů, pevné husté vlasy nezacuchá, splihlé nezatíží. alepiacz.cz, 319 Kč

Nové (v)lásky Vlasy rámují obličej a není tedy divu, že první, co žena po rozchodu udělá, je návštěva kadeřníka. Stejně dramatické jako porozchodové střihy ovšem mohou být i obyčejné „bad hair days“, které se zřejmě vyhýbají pouze vévodkyni Kate Middleton. T Lucie Van Koten F archiv značek, pixabay.com

aždodenní zápasy s vlasy může přitom ulehčit správně zvolená péče. My se dnes zaměřili na přípravky čistě přírodní, protože věříme, že bez zátěže silikonů jsou vlasy lesklejší, a jsme přesvědčeni, že i zdravější. Silikony nám vlas obalí, na první pohled tak uhladí účes a při narovnání vlákna dosáhneme i viditelného lesku. Vlasy jsou příjemné na omak, s čímž se velice dobře pracuje nejen u kadeřníka, ale i doma před zrcadlem. Smutnou pravdou však zůstává, že tento silikonový nepropustný film brzy způsobí, že se vlas

Lucie Van Koten Blogerka píšící o přírodní a bio kosmetice. Miluje aromaterapii, teplé vlněné svetry, podpatky a Demeter vína. Co naopak ráda nemá, je jakákoli sportovní aktivita, zima a vstávání před devátou ranní. Nazvala by se kavárenským povalečem, ale to je pro ni příliš slabé slovo.

začne lámat, nedokáže přĳímat hydrataci ani výživu a v ten moment už jej nic nezachrání. Silikony ve vlasové kosmetice jsou často špatně rozpustné ve vodě, a tudíž je ani po důkladném umytí vlasů zcela nesmyjeme. Nemluvě o tom, že nejsou biologicky odbouratelné, a tak zatímco my máme úlevný pocit při každém mytí, pro přírodu je naše „očista“ maximálně zatěžující. Další složkou, která v šamponech neprospívá vlasové pokožce, jsou agresivní tenzidy, neboli pěnidla. Také máte pocit, že čím více krémové pěny, tím důkladnější umytí? Tahle rovnice platí snad jen pro mytí nádobí a odmaštění připečených hrnců a pánviček. Ve skutečnosti totiž pěna nemyje, nýbrž odmašťuje. A to důkladně. Pěna vždy měla sloužit k odmašťování motorů, avšak člověku se zalíbila a začal si pravidelně a důkladně odmašťovat přirozený kožní film, který úzce souvisí se zdravou pletí. Výsledek? Křehké, lámavé, zacuchané vlasy a přecitlivělá pokožka náchylná k ekzémům, pigmentovým skvrnám, spálení a předčasnému stárnutí. Naštěstí tu máme pomocníky z řad certifikované přírodní kosmetiky, kde jsou agresivní pěnidla jako Sodium Lauryl Sulfate (SLS) a Sodium Laureth Sulfate (SLES) zakázané a nahrazují se nejlépe jemnými cukernými tenzidy. Po silikonu rovněž ani památky. Mluvit nemůžeme ani o chemické konzervaci nebo syntetické vůni. Jak fungují čistě přírodní šampony, jsme testovali v redakci. Milujeme 100% zdravý obsah, ale na no-poo metodu si rozhodně nepotrpíme!

Berlínská značka I+M Naturkosmetik

Regenerace konopím

Nejenže tahle berlínská značka používá jako pěnidla jen cukerné tenzidy, ale ještě zvládla namíchat šampon s zastudena lisovaným konopným olejem, extraktem z kopřivy a pšeničným proteinem. Už to zní jako dost silný regenerační koktejl pro suché a poškozené vlasy! ladybio.cz, 329 Kč

Urtekram s marockým jílem

Šampon Rhassoul

Jeden z nejprodávanějších šamponů této dánské značky nemohl uniknout ani naší pozornosti. Dvě třetiny lahvičky tvoří rasul, marocký jíl, který je plný minerálů, dokonale nadzvedává i jemné splihlé vlasy, čímž přirozeně docílí velkého objemu. Díky obsažené mátě navíc prokrvuje vlasovou cibulku, přitom je ideální i pro citlivou pokožku hlavy. milujubio.cz, 169 Kč

Když nemáte čas na mytí, je tu Yarok

Luxusní suchý šampon

Suché práškové šampony oceníte vždy, když nemáte možnost umýt si vlasy. Použít je můžete během cest anebo jen příležitostně, když potřebujete rychle dodat na objemu i bez foukání. U tohoto suchého šamponu oceňujeme jeho vůni, snadnou aplikaci, která nezaneřádí celou koupelnu, a hlavně hedvábný prášek s lehkým třpytem, který vám z kštice neudělá nic mdlého, naopak dodá na lesku. ladybio.cz, 669 Kč

12-13_WHAT19-04-krasa.indd 12

24/03/2019 23:28

Růže od Austina … nebo chcete-li růže anglická má nenapodobitelnou barvu i vůni, protože zdědila unikátní vlastnosti růží historických. Inspirujte se její něžnou krásou a šlechtěte se s pomocí těch nejjemnějších líčidel.

Podpořte jiskru v oku Zapomeňte na sypké matné barvy! Fresh look vykouzlíte s krémovými stíny, které se skvěle rozetřou, dokonale přilnou k víčku, a přitom jen podpoří to, čemu se říká okno do duše.

Krémové stíny Miss W, 479 Kč, wonderful.cz

Mnoho povyku pro toto! Bronzer, rozjasňovač, tvářenka, balzámy na rty. Jedna krabička, jeden obličej a desítky možností, jak ukázat mnoho tváří! RMS Beauty paletka, 300 Kč, ingredients-store.com

T Lucie Van Koten F Michael Dvořák

3 4

Věřte, nevěřte… Příběh o svěží odpočaté pleti se nemusí odehrávat pouze na Instagramu po zásahu Snapseedu…

Našpulená Rozpraskané suché rty jsou zabijákem veškeré romantiky. A kdo říká, že románek nemůže přijít už teď na jaře?

Korektor Le Multi-correcteur Christophe Danchaud Absolution, 728 Kč, bioaura.cz

Henné Organics Nordic Berries peeling na rty, 680 Kč, myskino.cz

Odrážej se, sluníčko Tento geniální minerální zázrak vytvořila bioložka Elizabeth Barbalich z Nového Zélandu. První jarní paprsky se od něj budou odrážet a vy můžete zářit! Antipodes minerální pudr rozjasňující, 958 Kč, countrylife.cz

Sexy bezbranný pohled Jedním tahem a bez průtahů. Obalí barvou každou řasu a prohloubí pohledy ostatních. BareFaced minerální řasenka, 340 Kč, bio-aura.cz

12-13_WHAT19-04-krasa.indd 13

24/03/2019 23:28

DRE AM JOB

Když peníze a úspěch nestačí

1 DEN

T Lucie Drugdová F Michal Ureš

Pavel Milan Černý a jeho rituály

Ráno a čas pro sebe Přes týden vstávám v šest hodin a naučil jsem se si z rána udělat takový svůj malý rituál na zhruba hodinu a půl. Máme totiž se ženou malou dcerku a tohle je reálně jediný čas, který mám aspoň chvíli jen pro sebe, když holky spí. Takže se postarám o kocoury, dám si fajn snídani a půl hodinky si čtu, sleduji seriály na Netflixu nebo si jdu zaběhat.

Ještě před pár lety by se kolem vás prohnal v nablýskaném sporťáku nebo byste ho potkali v luxusní restauraci, jak řeší záležitosti z finanční branže. „Dneska už mám úplně jiné hodnoty,“ říká sympaťák Pavel Milan Černý. Muž, který překonal syndrom vyhoření a rozhodl se, že v cestě za udržitelným životním stylem bude pomáhat ostatním. A to e-shopem s ekologickými produkty s názvem Econea, který aktuálně rozesílá deset tisíc balíků měsíčně. jakém zaměstnání jste snil jako malý kluk? Mám k tomu dvě vzpomínky. Ta první je ze základní školy, kdy jsme s kamarády chodili u nás na Barrandově na trilobity a další zkameněliny, protože tady bylo jedno z největších nalezišť v Česku. V tu chvíli jsem chtěl být paleontolog. A pak si pamatuji, že na střední škole jsem si říkal, že vím, že jednou budu úspěšný, jen jsem ještě nevěděl, jak toho dosáhnu. Tehdy jsem tím nejspíš myslel především materiální a finanční úspěch.

Takže předpokládám, že jste asi studoval nějakou ekonomickou školu… Je to tak. Mám obchodní akademii, po které jsem v osmnácti letech odjel na rok studovat do Spojených států, což pro mě byla obrovská zkušenost. Po návratu jsem nastoupil na VŠE s tím, že se budu snažit o skvělý prospěch, abych mohl získat stipendium na nějaké americké college nebo univerzitě. Život se mnou měl nicméně jiný záměr. A tak jsem se zanedlouho poté ocitl ve finančním poradenství a z VŠE nakonec odešel těsně před ukončením bakalářského studia, čehož jsem ale vlastně nikdy nelitoval. O mnoho let později jsem ještě šel na dvouleté studium MBA na UNYPu, které sice stálo statisíce, ale zpětně to hodnotím jako v podstatě vyhozené peníze a ztracený čas, jelikož reálný přínos pro mě byl naprosto minimální. Úspěch si vás ale nakonec našel tak, jak jste předpokládal. Jak vypadala vaše cesta za vysněným porsche? Ve dvaceti jsem se přes mou tehdejší naivní politickou angažovanost dostal do finanční branže, konkrétně k finančnímu poradenství. V tu chvíli mi to přišlo jako ohromně prestižní věc a možnost jasné kariéry. Dopadlo to tak, že od dvaceti do třiceti jsem život prožil v podstatě jen workoholismem a za těch deset let jsem vybudoval tým o 150 lidech. Práce a byznys pro mě znamenaly všechno. Má

tehdejší motivace totiž byly veškeré ty vnější, až povrchní věci – peníze, drahá auta, ředitelská pozice, moc a důležitost. Co se ve vás zlomilo, že vám najednou materiální věci už nestačily a chtěl jste od života něco víc? Dodnes si pamatuji jeden moment, který byl zlomový. Jel jsem tehdy po dálnici ve svém porsche, které pro mě v tu dobu znamenalo jakýsi důkaz úspěchu, a ucítil jsem naprosté vnitřní prázdno. Pocit, který jsem do té doby nikdy necítil. Připadalo mi, jako bych byl prázdná slupka, ve které není nic, co by mělo skutečnou esenci. V období, které následovalo, jsem si uvědomil, že je potřeba něco zásadně změnit, že takhle to už dál nejde, protože spousta věcí okolo mě je jen

Dopolední schůzky Můj dopolední program závisí na dni v týdnu. Někdy mám schůzky s týmem a pokud ne, tak se snažím o fokus. Chytré hlavy říkají, že nejlepší je udělat velké úkoly právě dopoledne. Člověk je nejčerstvější a má pak taky pocit, že už něco vytvořil.

Veganský oběd sebe, hodnoty a svět, kterého je součástí. Když to řeknu trochu obrazně, tak jsem se z člověka, pro něhož byly nejdůležitější hlava, rozum, vnější věci a pozlátko, stal tím, který do všeho zapojuje i srdce, intuici a vnitřní svět. Ve třiceti letech se mi život obrátil naruby. Jednoduše jsem začal přehodnocovat jestli to, jak žiji, je udržitelné a smysluplné. Takže jsem nejprve začal dělat takové ty nejočividnější změny. Místo předražené vody v PETce na benzince jsem si pořídil vlastní lahev a točil si do ní kohoutkovou. Postupně pak přicházely další kroky, jako důsledně třídit odpady, jednorázové produkty nahradit znovupoužitelnými nebo vyměnit konvenční drogerii a kosmetiku za přírodní. Nic, co by dneska bylo průlomové, ale pro mě tehdy vlastně ano.

Jsem vegan, takže si rád vychutnám čistě rostlinnou stravu. Když mám intenzivnější den, klidně si nechám něco dobrého dovézt do kanceláře, ale jindy zase rád zajdu do restaurace, abych si dal chvíli oraz.

Odpoledne v přírodě Odpoledne jsou buď další rozhovory s lidmi, nebo méně náročné úkoly a administrativa, které je stále dost. Některá odpoledne mám taky na starosti naši malou Běličku, když má žena své schůzky. A tak chodíme třeba na procházky do přírody.

Večery s rodinou

„Jel jsem po dálnici ve svém porsche, které pro mě znamenalo jakýsi důkaz úspěchu, a ucítil jsem naprosté vnitřní prázdno.“ umělé pozlátko. A tak po deseti letech intenzivní práce přišlo tvrdé vyhoření, a já jsem okolo třicítky začal procházet osobní transformací. Nakonec mi trvalo rok a půl se z toho všeho dostat. Začal jsem pronikat do duchovního světa a tak trochu jsem šel z jednoho pólu do druhého. Najednou pro mě peníze přestaly být důležité, chtěl jsem všechno prodat a vlastně jsem nevěděl, co dál se sebou. Člověk si prostě asi musí zkusit oba konce, aby našel střed. Vzpomenete si na své první kroky směrem od konzumního života k tomu udržitelnému? V první řadě šlo o tu vnitřní transformaci. Nejdřív totiž člověk změní pohled na

Kdy jste dostal nápad na založení vlastního e-shopu s ekologickými produkty? Byla tam ještě mezifáze. Dva roky předtím, než vznikla Econea, jsem se věnoval roli kouče a terapeuta. Tím, že jsem měl k psychologii vždycky blízko a navíc se intenzivně zabýval sebou, zmocnil se mě pocit, že mohu pomoci i dalším lidem. No a právě tato vize, jak fungovat dál, mě dostala z vyhoření. I díky koučingu jsem tehdy potkal také současného společníka z Econey Martina Matese, který mi se svou firmou, kterou vlastnil, dělal web. Po určité době mi ale došlo, že terapie můj dlouhodobý směr nebude, protože se nechci celý život zabývat problémy druhých lidí. A že mě vlastně vždycky bavilo něco tvořit

Večery jsou pro mě hodně cenné chvíle s rodinou, takže si na ně téměř nikdy nic jiného nedomlouvám. Uvaříme si večeři a trávíme čas spolu. Spát chodím nejpozději v půl jedenácté.

a budovat. Takže jsem tak nějak věděl, že se opravdová cesta skrývá v budování firmy, ale netušil jsem, co přesně to bude. No a po nějaké době, při jednom z běhů Chuchelským hájem, ta idea přišla. Dá se vaše tehdejší vize srovnat s dnešní velikostí Econey, kdy máte ve svém sortimentu snad úplně vše? Hlavní idea přetrvala od začátku dodnes – umožnit lidem, aby pomocí malých kroků žili postupně zdravější a udržitelnější život. Už od počátku jsme měli myšlenku, že chceme sdružovat ekologické a přírodní produkty na jednom místě a inspirovat lidi ke změně. Je fakt, že mě tehdy ani nenapadlo, že jednou budeme mít dva tisíce různých produktů, přes sto značek, padesát tisíc fanoušků na Facebooku a že budeme odesílat deset tisíc balíků měsíčně.

14_WHAT19-04-prace-snu.indd 14

25/03/2019 00:31

WHAT-inzerce.indd 1 INZ Dinamica 270x400 What 02.indd 1

22/03/2019 19:23 28/01/2019 14:58

S U P E R T Ě LO

Eko hráči zaměřují svou pozornost na obnovitelnou energii.

Fitka hlásí zelenou a místo kalorií počítají watty ijeme v konzumní společnosti a ve světě téměř neomezených možností. Když něco rozbijeme, vyhodíme to a pořídíme nové. Navykli jsme si na určitý komfort, který ne vždy lahodí prostředí kolem nás. Výsledkem všeho je, že každý Čech za rok v průměru vyprodukuje více než tři tuny odpadu,

Termín udržitelnost se dere do popředí zájmu v mnoha oblastech. Móda, design, kosmetika, gastronomie. Teď se na lepší časy začíná blýskat i ve fitness světě. V zahraničí se čím dál častěji klubou nové ekologické posilovny, které nemyslí pouze na vytuněná těla, ale i na ochranu životního prostředí. Zahazují plasty, volí přírodní nebo recyklované materiály a ze samotných sportovců budují „lidské elektrárny“ pohánějící provoz. A co je na tom všem nejlepší? Lidi to baví a posouvá k lepším výkonům. T Michala Bradová F biofit.io, terrahale.com

Shazujete kila i škodliviny v okolí

Říkají si ekologické posilovny nebo zelená fitness a do svých misí si zakotvily, že jejich provoz bude probíhat šetrně k životnímu prostředí. Vymýšlejí tedy strategie na ozdravení prostoru, omezují uhlíkovou stopu a efektivně spravují spotřebu energie. Takový účet za elek-

Nakolik jsou eko fitka pouhý experiment a nakolik budoucí realita, ukáže čas. V Česku zatím nic podobného nenajdeme. v oceánech plave přes pět trilionů kusů plastu a za zhruba třicet let jich bude víc než ryb. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře bude nadále lámat rekordy a kvůli znečištěnému ovzduší budou stále umírat miliony lidí na celé planetě. Kde hledat řešení? V podstatě všude. I tam, kde byste to možná nečekali. Ve fitness průmyslu.

třinu totiž může být opravdovou noční můrou tradičních fitness center. To máte stroje, klimatizace, světla, televizory, reproduktory, někdy i navazující wellness. Eko hráči svou pozornost zaměřují na obnovitelnou energii. V posledních letech po celém světě vyrostla řada posiloven, jež pohání lidská síla. Respektive výkon sportovců potících

Jedna padesátiminutová lekce s šesti účastníky a instruktorem přinese až 3300 wattů.

16-17_WHAT19-04-super-telo.indd 16

25/03/2019 07:27

Revolučním místem je například Terra Hale v Londýně, kde jsou zdrojem energie spinningová kola.

se na běžeckých trenažerech, rotopedech či jiných silových tréninkových strojích, které produkují elektřinu a posílají ji zpátky do sítě. Kromě spálených kalorií se tak vaším motivem v tréninku stává počet vygenerovaných wattů. Takovým revolučním místem je například Terra Hale v Londýně, kde jsou zdrojem energie spinningová kola. Pro představu, jedna padesátiminutová lekce s šesti účastníky a instruktorem přinese až 3300 wattů. Zhruba asi jako potřeba celodenního napájení stolního počítače. Tělocvična má v současnosti tři pobočky, ve Fulhamu, Notting Hill a Shepherd’s Bush, a za jejich existencí stojí Slovák Michal Homola. Na podobném principu fungují další podniky jako California Fitness v Hongkongu, Green Microgym v Portlandu, The Greenasium v San Diegu nebo například The Great Outdoor Gym Company v Anglii. Udržitelnost patří mezi výrazné trendy tohoto roku. Také ve fitness jde o více než trénink. Stále větší počet lidí si uvědomuje, že zdraví úzce souvisí s životním prostředím a že nastal čas obě sféry propojit. Proměny posiloven tak nepramení pouze z jejich vlastní zodpovědnosti, úspory nákladů či zlepšení kvality života, ale děje se tak i díky rostoucí poptávce samotných spotřebitelů.

Inspirováno divokou džunglí

Zelená vlna dosahuje mnohem dál než k břehům energeticky úspornějších zařízení. Dotýká se i samotného interiéru a volby používaných materiálů. Zapomeňte na stereotypní a neosobní design, v mnoha případech se ocitnete

koupíte jejich variantu z nerezové oceli. Žádnou obyčejnou PETku tady nenajdete. Abyste měli zážitek kompletní, kvalita, čistota a zdraví prostupuje také do nabídky občerstvení. V dalších posilovnách si hrají kupříkladu s bambusovými podlahami nebo stěnami izolovanými

V posledních letech po celém světě vyrostla řada „zelených“ posiloven, které pohání lidská síla. v útulných prostorech plných rostlin, dřeva a se spoustou světla. Jako byste zkrátka cvičili venku v přírodě. Zmíněná tělocvična Terra Hale je kompletně bezplastová a v každém jejím detailu pocítíte touhu nezatěžovat planetu. Všechno je zhotoveno z recyklovaných nebo ekologických materiálů, od jógamatek přes kliky od dveří až po dřevěné stěny a podlahy z kaučuku. Hlídají si tu třeba i lahve na vodu. Buď si přinesete vlastní eko nádobu, nebo si

starou džínsovinou. Každé fitko si hledá svoje vlastní cesty. Green Microgym v Portlandu například pracuje se solárními panely, Green Fitness Studio v Brooklynu svým návštěvníkům zase nabízí travnatou střešní terasu, která slouží nejen k odpočinku, ale i k hospodaření s dešťovou vodou. Podlahy v tělocvičně má ze starých pneumatik a odpadový přístup aplikuje i k samotnému vybavení. Namísto nákupu nového zařízení se zde rozhodli

zrenovovat staré stroje, které by jinak skončily na skládce. Jednoduché, efektivní a originální.

Experiment versus nová éra fitness

Jednou z atraktivních společností, která v Evropě „zazeleňuje“ jednotlivé indoor i outdoor posilovny, je britská firma Biofit. Návrhy interiéru staví s ohledem na udržitelné principy a buduje tréninková prostředí v souladu s přírodou. Bez toxinů, s přirozeným světlem, čistým a svěžím vzduchem, spoustou přírodnin, harmonickou souhrou barev, textur a tvarů. Vybavení (pytle, lana, míče, závaží, boxy, žebříky, kettlebelly či jógamatky) pak zajišťuje především z materiálů, jakými jsou dřevo, bambus, přírodní kaučuk, korek nebo kámen. Cílem je vytvořit čisté a ekologické místo, které samo o sobě bude zážitkem a motivujícím prvkem ke cvičení. Kde jinde bychom se taky měli cítit příjemně než v útulném a čistém prostředí? Nakolik jsou eko fitka pouhý experiment a nakolik budoucí realita, ukáže čas. Jedno je ale jisté, zdraví lidského těla a životního prostředí spolu úzce souvisí, a jak ukazují případy výše, dokážou spolu fungovat v ekologické i ekonomické symbióze. Tak uvidíme, jestli se také u nás v Česku někdy nastartuje nová a trochu upřímnější doba fitness.

Kde jinde byste se měli cítit příjemně než v čistém a zeleném prostředí.

Zapomeňte na neosobní design klasických posiloven.

16-17_WHAT19-04-super-telo.indd 17

25/03/2019 07:27

R E P O R TÁ Ž

Sejdeme se v blázinci T Milan Šefl, F pixabay.com

Tomáš Pilát je zkušený filmový publicista, rozhlasový redaktor a třeba i autor obsáhlého knižního životopisu režisérky Věry Chytilové, za nějž obdržel Cenu Egona Erwina Kische. Ještě než se dostal k psaní, se přes svou manželku, psycholožku, dozvěděl o Centru duševního zdraví Fokus a možnosti působit tam jako terapeut duševně nemocných. A tak to zkusil…

Duševně nemocní lidé jsou zvlášť citliví na křivdy a podvody. Pamatují si je.

aký musí člověk být, aby se jednoho rána probudil a řekl si, že nadešla ta pravá chvíle, kdy se nechá dobrovolně najmout do ústavu, aby pomáhal duševně nemocným? Má strach o své zdraví a o život? Může v blázinci vzniknout přátelství? Na všechny tyto otázky hledal Tomáš Pilát odpovědi. Vzhledem k tomu, že byl odjakživa tolerantní vůči menšinám a díky profesi své ženy měl navíc k bláznovství blízko, začal usilovat o práci ve Fokusu – a nakonec ji dostal. Na čtyři roky se z něj stal terapeut v chráněné dílně. „Fokus žádnými lůžky nedisponoval, docházeli sem nemocní denně jako do práce. Všichni tam byli dobrovolně, cílem bylo, aby si osvojili určitý životní řád, a taky za to dostávali nějaké, byť ne velké peníze,“ začíná svůj příběh Tomáš.

Táta a máma v Troji

Tomáš neměl žádné odborné vzdělání, což bylo paradoxně jeho plus. „V lékařských kruzích převládal názor, že je ideální, když budou terapeuti k duševně nemocným přistupovat bez psychiatrického zázemí, jen se selským rozumem, jako táta a máma,“ popisuje. Jak se později ukázalo, nebyl to úplně ideální model, a tak posléze absolvoval například výcvik vedení skupinové terapie nebo třeba kurzy nonverbální komunikace. Z několika pražských chráněných dílen byl přidělen na pracoviště v Botanické zahradě v pražské Troji. Na své svěřence v dílně byli jen dva, Tomáš a jeho stejně

mladá kolegyně. „Když jsem mezi klienty poprvé přišel, měl jsem dva zásadní zážitky. První byl, že na těch lidech nebylo nic poznat. Pokud nebyli zrovna v akutním stadiu nemoci, nacházeli se v útlumové fázi, kdy je nemoc příliš neatakuje. To je pak nerozeznáte od zdravých osob. Druhým zážitkem bylo, že se mě dva klienti hned ptali, s čím jsem v dílně já. Brali mě zkrátka jako jednoho z nich.“

Trojského zámečku, kde se klienti starali o francouzský park.

Mluvit – a třeba i odzbrojit

Práce terapeuta duševně nemocných ale samozřejmě nebyla jen idylka v kvetoucím parku. Nejčastějšími diagnózami uvnitř chráněné dílny byly schizofrenie a maniodeprese, porucha, při níž pacienti střídají stavy mánie, deprese a – jak říká Tomáš – něčeho mezi, kdy fungují

„Všichni klienti brali psychofarmaka, a tak jsem všechna taková léčiva, která byla na trhu, vyzkoušel sám na sobě – aby mě nemohli obalamutit.“ Tomáš a jeho kolegyně měli na starost věkově velmi různorodé spektrum klientů, nejmladšímu bylo asi pětadvacet, ale dílnu navštěvovali i lidi přes šedesát. Ráno se sešli v domečku, jak nazývali sídlo dílny v Botanické zahradě. „Pili jsme tam litry kafe. Já do té doby kávu vůbec nepil, ale když jsem viděl, jak do sebe naši klienti lijí jeden šálek za druhým, začal jsem kávě holdovat taky,“ vybavuje si Tomáš. Z domečku skupina vyrážela do lesa nebo třeba do areálu

docela dobře. „V těchhle obdobích byli v pohodě, horší bylo, když na ně šla manická fáze a začali dělat věci, které jsme nečekali. A jak jsme postrádali odborné vzdělání, museli jsme k nim přistupovat tím zmíněným selským rozumem.“ Co v takových chvílích zabíralo? Tomáš se většinou vyptával, co konkrétně klientům vadí. Když odpověděli, zkusil se s nimi bavit o tom, co udělat, aby se to, co je znepokojuje, pokud možno odstranilo. „Vadilo jim třeba, že byly krátké

pracovní přestávky nebo brzké vstávání. S tím ale nešlo nic moc dělat. V Troji jsme se scházeli v deset, ale pro některé z nich bylo brzy i to. Samozřejmě, když je někdo zrovna v depresi, tak je těžké vůbec vstát, natož pak v deset hodin. To je člověk rád, že z postele vyleze v jednu a naobědvá se,“ vysvětluje. Jaké to ale bylo, když žádné rozhovory a domluvy nepomáhaly? V těžkých chvilkách Tomášovi klienti propadali agresivitě. Ne vůči terapeutům, byli agresivní k sobě navzájem. „Jeden vzal třeba pracovní nářadí a začal útočit na druhého. Jiný vylezl na strom, až nahoru, do strašné výšky, a nikdo ho nemohl dostat dolů. Další se zamknul v domečku a my se k němu museli dostávat s pomocí lavičky coby beranidla,“ popisuje náročné okamžiky. Terapeutům často nezbývalo, než zavolat psychiatra, který problémového klienta převezl do léčebny. Do té doby byli ale Tomáš s kolegyní na někdy velmi agresivního jedince sami. Důležité bylo s ním v takových chvílích co nejvíc mluvit. A zapojit do toho i ostatní klienty. „My sami jsme ani nic jiného dělat nemohli, prát jsme se s nikým nechtěli. Jen když došlo k útokům na druhé klienty, tak jsme zasáhli a odzbrojili takového člověka třeba od pily nebo od krumpáče.“

Psychofarmaka na vlastní kůži

K některým z klientů si Tomáš vytvořil osobní vztah. Nebyl odborníkem, takže to nebylo nesprávně. Časem mu jeho svěřenci začali volat domů. Ozývali se

18-19_WHAT19-04-reportaz.indd 18

25/03/2019 06:52

většinou s tím, že cítí, jak na ně přichází akutní forma nemoci. Někdy to řekli na rovinu, jindy se jen zmínili, že jim není dobře, a očekávali pomoc. Ale taky se stávalo, že problém hráli, ale nakonec vyšlo najevo, že se jim třeba jen nechce druhý den do práce. Aby předešel pochybnostem, používal Tomáš originální postup. „Všichni klienti brali psychofarmaka, a tak jsem všechna taková léčiva, která byla na trhu, vyzkoušel sám na sobě – aby mě nemohli obalamutit. Věděl jsem přesně, po kterých lécích je člověk vláčný, po kterých naopak hodně aktivní a po kterých se s člověkem neděje nic. Takže jsem si jim pak mohl dovolit říct: To kecáte, takhle se cítit nemůžete! Často pak přiznali, že to jen zkoušeli,“ popisuje. Konkrétní příklady, co byli schopní ti problematičtější z klientů udělat, mi Tomáš sdělil jen off the record, s obavou, aby se snad někteří v jeho líčení nepoznali či je neidentifikovalo jejich okolí. Podrobnostmi o excesech, kdy jeden z členů chráněné dílny například rozmazal po areálu Botanické zahrady své exkrementy, se šířit nechtěl. Vzpomněl si však na klienta, profesí lékaře, který začínal každý pracovní den hláškou: Pane Tomáši, mně je dnes nedobře! „Pak už jsem se tím bavil a říkal mu: Pane doktore, nezkoušejte to na mě. Pojďte radši do práce, udělá se vám líp!“ usmívá se Tomáš. Vztahy s návštěvníky chráněné dílny se mu ale nakonec přece jen trochu vymkly z rukou. Jeho klienti ho začali navštěvovat i v soukromí. To nebylo šťastné. „Neměl jsem je zvát domů a pak tam s nimi třeba dvě hodiny sedět a povídat si, protože už to byl pro ně návod, jak se mají chovat příště. Navíc jsem měl v té době malé děti. Na druhou stranu jsem ale někdy rodinu bral s sebou, když jsme jeli s klienty na výlet. Někdy byl jen jednodenní, jindy jsme vyrazili třeba i na několik dnů na hory,“ přiznává.

Co vlastně terapeut nesmí?

Podle Tomáše by neměl být agresivní, zlý, sprostý nebo záludný. „Rozhodně ty lidi nesmíte nikdy ošidit. Nesmíte jim něco říct, a pak udělat něco jiného,“ zdůrazňuje. Duševně nemocní lidé jsou opravdu zvlášť citliví na křivdy a podvody. Pamatují si je. Tomášovi jeden z klientů vyprávěl o terapeutovi, který jim kladl na srdce, ať nepĳí, že on taky nepĳe, ale o pár dnů později ho potkali na ulici opilého. Bylo to o to nevhodnější, že většina klientů se alkoholu nesmí dotknout, protože berou těžká psychofarmaka. S odstupem let nedá Tomáš na lidi ze své chráněné dílny dopustit: „Byli strašně čistí. Žádného podrazu by se od nich člověk nedočkal.“ Jeho největšími oblíbenci byli takzvaní pracanti. Když se ostatním dělat nechtělo, dokázali je strhnout svým příkladem. Nikdy neodmlouvali, do všeho šli naplno. Což se hodilo, protože sdružení Fokus mělo s Botanickou zahradou smlouvu na konkrétní množství práce, která se prostě musela odvést. Oblíbenkyní byla i mladá dívka, psychotička, která byla podle Tomáše úžasná, protože se pořád smála, ale o to smutnější bylo, že vůbec nic necítila. „Říkala mi, že patří k těm, kteří nic neprožívají. Nedokázala se ničím dojmout, neměla žádné emocionální prožitky. Nevybavovala si pohnutí třeba z filmu, nikdy nezažila lásku. I to je jeden z projevů duševní nemoci, ti lidé prostě nic necítí,“ svěřuje se. Po čtyřech letech musel Tomáš práce terapeuta nechat. Tvrdí, že stál před volbou, zda klienty poslouchat jedním uchem a druhým to pouštět ven, nebo se z toho zbláznit sám.

Řekni mi to jinak!

Přestože se pohled společnosti na duševně nemocné za poslední desetiletí proměnil k lepšímu, pořád se na ně hodně lidí v Česku dívá s despektem a nejradši

Čas psychopatů Lidí, trpících disociální poruchou osobnosti je ve společnosti odjakživa vždy stabilní procento. Ať se pohybujeme kdekoli, je prakticky nemožné se těmto antisociálním parazitům zcela vyhnout – je možné, že mezi ně patří náš soused, nadřízený, volený politik nebo v horším případě rodinný příslušník. Text, v němž spojili síly bratři Radkin a František Honzákovi, pojímá problematiku psychopatie opravdu důsledně. Z Radkinova pojednání se dozvíme, co vlastně psychopatie je, jaké jsou její projevy a příčiny a proč je vhodné při kontaktu s tímto „člověkem bez pocitu strachu“ vzít nohy na ramena. Oba pak v symbióze lékaře a historika v zevrubném dějinném exkurzu čtenáře podrobně

by je odklidili zpět do strohých zdí střežených léčeben. Tomáš v té souvislosti zmiňuje své setkání s Radkinem Honzákem, který mu řekl: „Do světa duševně nemocných lidí nepronikneme ani my, psychiatři. I my, natož kdokoli jiný, víme jen to, co nám duševně nemocný řekne. A právě toho se lidi bojí,“ Ve vnímání bláznovství silně funguje stigma. Ale nejen v pohledu na pacienty. Třeba film Přelet nad kukaččím hnízdem u spousty lidí navždy zakořenil přesvědčení, že psychiatrická péče je zlo. Stigmatizováni jsou tak nejen postižení, ale i ti, kteří se o ně starají. Tomáš doufá, že pomoci může umění, třeba i film, kterému se jako novinář věnuje. Sype z rukávu názvy snímků, které podle něj obecné mínění o psychicky nemocných lidech významně pozměnily: Čistá duše, Shine, Hasta la vista!, zmiňuje i české filmy Fany, Václav.

seznamují s „dobrými i zlými“ psychopaty, kteří se svým jednáním dokázali zapsat do dějin, a to od doby antických božstev po žhavou současnost. Více o této problematice se dozvíte z knihy Čas psychopatů, která se stala bestsellerem v knihkupectví Knihy Dobrovský.

A dokonce i Dívku na koštěti, ale jen kvůli postavě bláznivé pacientky představované Helenou Růžičkovou. „To je taky možná důvod, proč se lidi duševně nemocných bojí, protože jsou často ve filmech parodováni. Byť zrovna tohle je parodie, která není zlá, spíš laskavá.” Je to řada let, co Tomáš propojil svůj osud s příběhy lidí s nálepkou blázni. Zeptal jsem se ho na závěr, zda mu to dalo něco, co se stalo navždy součástí jeho osobnostní výbavy. „Za prvé trpělivost a taky vědomí toho, že všechno nemusí přĳít hned. S tím souvisí, že když se s někým bavím a nechápu ho, nestydím se mu říct: Hele, nerozumím ti, nechceš mi to zkusit říct jinak? No a pak mě taky moji klienti naučili nečekat od nikoho nic zlého. A já až pak, když jsem s prací terapeuta skončil, jsem začal chápat, že v běžném životě a u takzvaně normálních lidí to tak zdaleka být nemusí.“

Přestože se pohled společnosti na duševně nemocné za poslední desetiletí hodně změnil k lepšímu, mnoho lidí v Česku se na ně stále dívá s despektem.

18-19_WHAT19-04-reportaz.indd 19

25/03/2019 00:39

LOV E P L A N E T

W H AT T I P Y

Slou Days Event věnovaný všemu, co souvisí s pomalou módou, a kde se setkáte s jejími hlavními českými propagátory v čele s Kamilou Boudovou. Ten nejbližší je už 5. dubna! Na stránkách slou.cz najdete také info o workshopech vedoucích k efektivnímu šatníku.

Fashion Revolution

Zkuste to pomalu aždý kousek oblečení má svůj soukromý příběh. Může začínat krutým zacházením s bytostmi, které mají dvě, čtyři anebo taky žádné nohy, pokračovat putováním v kontejneru po exotických zemích a setkáváním se se spoustou lidí, která netrvají ani o sekundu déle, než je nezbytně nutné. Pak se k tomu přidá „vyhajpované“ logo, pořizovací cena nedávající vzhledem k nákladům vůbec smysl a příroda pláče. Anebo je ta story o desítky tisíc kilometrů kratší a o spoustu litrů vody lehčí. Figuruje v ní jen pár osob, které k látce přistupují s respektem a radostí a jejich myšlenkou je vítězství nad časem i nad pravidly konzumu. Příběhy z šatníku definují náš vztah k věcem, které nosíme, i nás samotné. Ne všichni jim ale chceme naslouchat. Není divu, jsme naučení nakupovat to, co nás oslní na první pohled, je vizuálně efektivní a stojí přesně tolik, kolik si myslíme, že jsme ochotni utratit. Ostatní jsme si zvykli moc neřešit. I když milujeme zvířata, zneklidňují nás zprávy o budoucnosti planety, máme potřebu zachraňovat rozvojové země i pralesy, a četli jsme, že módní průmysl je ten druhý nejšpinavější, svět mainstreamové fashion funguje tak, abychom se v něm vážnými věcmi nezabývali. Buď vůbec anebo jen na okraj, přesně do té míry, která ještě neohrozí naše návyky. Koupit, párkrát obléct, zahodit. Nosit dokola stejné věci je nuda. A taky společenské faux paux! V takovém kolotoči není na nějaké hodnoty a příběhy prostor ani čas. Jenže… Ještě nikdy nebylo důležitější a víc cool sešlápnout brzdu a z-p-o-m-a-l-i-t.

Slow fashion myslí na každého

„Klíčem je zbavit se impulzivního nakupování a vrátit módě v našich životech důležitost a péči,“ říká Eva Urbanová, majitelka etického concept storu NILA a jedna z hlavních propagátorek slow

Jaký vztah máte s tričkem, které dnes nosíte? Čím déle a lépe se znáte, tím by měla být vaše láska větší. Pokud spolu ladíte hodnotami, tak i opravdovější. A váš šatník pomalejší. T Ivana Česnek Marcinová F pixabay.com

fashion u nás. V souladu s touto filozofií nabízí svým zákazníkům oblečení (společně s bytovým designem), které je ekologické, etické, kvalitní a esteticky atraktivní. Mimochodem, pokud náhodou žijete v domnění, že synonymem pro pomalou módu jsou batikované šaty, zdejší návštěva (stejně tak jako omrknutí dalších udržitelných kamenných či internetových obchodů) vám rychle ukáže, že jste vedle jak ta jedle. Slow fashion myslí na každého, od skejťáků po vysoce postavené manažerky, milovnice romantických střihů i fanoušky minimalismu. Jen je občas do získání vytouženého kousku nutné investovat o něco více peněz, námahy a trpělivosti, než jsme v zajetí té obvyklé rychlosti a podbízivosti zvyklí. Přesně tak je to ale správně. „Ti nejstylovější lidi na světě tráví studováním visaček, v kabinkách a plánováním nákupů spoustu času. A to i s ohledem na to, jak pak můžou oblečení kombinovat,“ otevírá Eva další téma, které je v kontextu udržitelného přístupu naprosto zásadní. Jde o sofistikovaný šatník, puzzle, kde není nic navíc, ani nic nechybí. Zkušení slow fashion warriors prý dokážou pohodlně fungovat třeba jen s třiceti kousky oblečení a na rozdíl od majitelů přeplněných skříní mají paradoxně každé ráno co na sebe. A tričko, které dnes nosí, nejspíš doopravdy milují. Vyjadřuje jejich světonázor, nestydí se za jeho minulost, jsou spolu dlouho a podle všeho je čeká ještě zábavná budoucnost.

Co byste měli vědět, než příště vyrazíte na nákup

Průměrně si koupíme dvacet a vyhodíme téměř osm kilogramů oblečení za rok. Bavlna se přitom v přírodě rozkládá jeden až pět měsíců, vlna rok až pět let a polyester více než dvě stě let. Na bavlnu pozor, ta konvenční je pro životní prostředí i pro lidi velké zlo. Ke svému růstu totiž potřebuje spoustu pesticidů

a hnojiv, s čímž jdou ruku v ruce obrovská spotřeba vody (na produkci jednoho bavlněného trička jí proteče 2700 litrů) a taky řada možných zdravotních problémů (chemie zůstává v látce, kterou nosíme). Nepřítelem číslo dvě je dnes tak rozšířený polyester, který při výrobě uvolňuje do vzduchu oxid uhličitý a později během praní pak mikroskopické částečky z umělých vláken do vody. Trojka? Dámské punčocháče. Každý rok jich končí na skládce dvě miliardy, přičemž nylon je materiál, který se nikdy nerozloží. Materiály, po kterých bychom se naopak měli dívat, jsou biobavlna, len, konopí, polosyntetický lyocell (hvězda současné udržitelné módy), a pokud nejste vegani, tak i vlna, hedvábí, kašmír či alpaka (vše s etickým certifikátem). Pokud o ně pečujeme správně, vydrží nám navěky. I jejich údržba je velice ekologická. Zatímco svetr z akrylu do sebe nasává pachy a musíme jej prát každou chvíli, ten vlněný má samočistící schopnosti a většinou ho stačí vyvětrat.

Nad čím byste se měli zamyslet, než se začnete zbavovat nepotřebných věcí?

Odkládání oblečení na charitu není tak šlechetný počin, jak si většina z nás myslí. Spíš jen přesouváme problém někam, kde na něj nevidíme. Podporujeme tím celou řadu negativních aspektů jako vytváření obrovských skládek v zemích třetího světa, zánik tamní lokální výroby a řemesel a netransparentní trh s použitým oblečením. Ano, textilní kontejner a Armáda spásy jsou stále lepším řešením než netříděný odpad, ale ještě lepší je pro staré kousky najít nové konkrétní majitele třeba v rámci tzv. clothing swaps (výměna oblečení s ostatními), anebo zvážit, jestli nemůžeme věci upcyklovat tak, aby nás zase začaly bavit. Úplně nejlepší je nekupovat nic, o čem víme, že se v našem šatníku dlouho nezdrží.

Tato mezinárodní iniciativa vznikla jako reakce na katastrofu z 24. dubna 2013 v Bangladéši (ignorace alarmujícího technického stavu oděvní továrny tehdy způsobila smrt 1130 lidí). Cílem kampaně je změna fungování módního průmyslu a větší informovanost společnosti o negativních aspektech jeho aktuálního modelu. Letošní Fashion Revolution Week bude probíhat 22.–28. dubna. Chcete se zapojit? Vyfoťte se v oblečení naruby a fotku sdílejte s hashtagem #whomademyclothes na svých sociálních sítích. Více na fashionrevolution.org.

NILA Etický concept store nedávno otevřel další kamenný obchod v Praze, tentokrát v Karlíně. Nakupování je tady zážitek i milá lekce slow fashion. Na blogu nila.cz navíc najdete spoustu osvětových textů a praktických informací.

Textile Mountain Galanterie a opravna textilu a oblečení v jednom je koncept, který nemá v Evropě obdoby. Tohle právě otevřené místo dává nový život materiálům, které zbyly výrobním firmám, studiím nebo jednotlivcům a skončily by jinak ve spalovně nebo na skládce. Více na textilemountain.cz.

The True Cost Je film, který musíte vidět! Jeho co-producentkou je Livia Firth (ano, manželka Colina Firtha), která toho dělá pro pozitivní změnu módního světa velmi mnoho. Už před deseti lety založila společnost, jež pomáhá módním značkám na cestě k větší udržitelnosti a společenské odpovědnosti (mezi její klienty patří i celá řada luxusních brandů, např. Gucci). Zásluhou jejího dalšího projektu Green Carpet Challenge se na nejvýznamnějších akcích a v záři reflektorů objevují celebrity oblečené do etických outfitů.

Good On You Tahle aplikace vám prozradí, jak je která značka oblečení etická, a pomůže vám k lepší orientaci na trhu s módou. Na goodonyou.eco najdete i spoustu skvělých článků. Podporuje ji například fashion aktivistka herečka Emma Watson.

20_WHAT19-04-udrzitelnost.indd 20

25/03/2019 07:34

P R O M OT I O N

Veolia pomáhá životnímu prostředí, vědě a podporuje děti i seniory Skupina Veolia Česká republika poskytla od roku 2000 v rámci své společenské odpovědnosti (CSR) celkem 1,5 miliardy korun na stovky projektů v oblasti vědy, výzkumu, inovací, vzdělávání, ochrany životního prostředí, při podpoře seniorů a dětí či při vytváření nových pracovních míst. Má v tomto směru ale i další plány. O tom jsme hovořili s Evou Kučerovou, ředitelkou komunikace skupiny Veolia pro střední a východní Evropu.

T Veolia F archiv Veolia

eolia je v České republice u veřejnosti spojována především s vodou. Ve skutečnosti je její záběr daleko širší. Jakým segmentům trhu se u nás dnes věnujete? Vodě, ale i teplárenství a energetice a nově odpadovému hospodářství. Konkrétně v Praze naše společnosti dodávají vodu a na levém břehu Vltavy zajišťujeme dodávky tepla. Tyto obory jsou určitým způsobem propojené a věnují se významným zdrojům současného světa. My se v rámci toho snažíme také pečovat o přírodní zdroje, obnovovat je, recyklovat, abychom je uchovali pro udržení dobrého životního prostředí a pro budoucnost.

Veolia už 15 let spravuje svůj Nadační fond Veolia. Jak se vybere smysluplný projekt, aby to nebyl jen výstřel z děla, a pak nic? Dnes je to daleko sofistikovanější než v minulosti. V podstatě není možné vybrat něco, co by nefungovalo. Jdeme v Nadačním fondu třemi hlavními směry. Poskytujeme „Minigranty“ na dobrovolnické aktivity našich zaměstnanců, z nichž se podporují prospěšné projekty v jejich bezprostředním okolí. To má velký úspěch. Druhou aktivitou je seniorský projekt „Stále s úsměvem – Aktivně po celý život“, který vloni zvítězil v kategorii Odpovědná firma v komunitě, a třetím projektem je „Startér“, který pomáhá vytvářet nová pracovní místa v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. V jeho rámci bylo celkově vytvořeno už 2310 pracovních míst, které byly podpořeny částkou 108 milionů korun. To vidíme jako mimořádně smysluplné. Závažným problémem současnosti je péče o vodní zdroje. Dnes se o tom v souvislosti se suchem hodně hovoří i u nás.

Vy máte v tomto směru několik velkých projektů. Jakých? Společně s ekology organizujeme unikátní projekt „Vraťme vodu přírodě“, kterým chceme přispět k záchraně mokřadů. Ty z naší krajiny vymizely, i když mohou představovat přirozenou zásobárnu vody a mají mimořádnou schopnost vodu zadržovat, například v období záplav. Pohlcují i nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší. Kdysi u nás

Objevily se i informace o projektu Katlov, který je dílem slavného dobrodruha Jakuba Vágnera. Jak se na něm podílí Veolia? Veolia se stala partnerem projektu Katlov – areál pro rodinu. Vybudovali jsme tam speciální čistírnu odpadních vod, úpravnu vody a rozvody. Areál u rybníka Katlov nedaleko Kutné Hory by měl v budoucnosti sloužit pod vedením Jakuba Vágnera jako vzdělávací středisko

„Společně s ekology organizujeme unikátní projekt ‚Vraťme vodu přírodě‘, kterým chceme přispět k záchraně mokřadů.“ zabíraly až kolem šesti procent území, dnes jich je málo. Přitom pouhý jeden čtvereční metr plochy mokřadu umí zadržet až 900 litrů vody, tedy mnohem více než umělé vodní nádrže. Český svaz ochránců přírody, se kterým spolupracujeme, už pomohl zachránit 50 hektarů mokřadů, které tuto funkci budou plnit i nadále, a zadržovat tak vodu v krajině. Formou benefičního prodeje dárkových předmětů v internetovém obchodě získává Nadační fond Veolia finanční prostředky do veřejné sbírky zřízené pro tento projekt. Z každého prodaného výrobku jde do sbírky minimálně dvacet procent. Jednou za rok jde výtěžek sbírky plus finance od Veolie Českému svazu ochránců přírody. Ten vybírá ohrožené přírodní lokality a následně je pak vykupuje.

pro děti i turistický cíl s opět obnovenými funkcemi živé přírody. Jsme rádi, že můžeme pomoci tomuto krásnému projektu použitím našich technologií a know-how. Vše, o čem hovoříme, logicky souvisí také s vědou, výzkumem a inovacemi. Jak se angažujete v tomto směru? Jsme tradičním partnerem prestižních akcí Česká hlava a České hlavičky, které oceňují a podporují výjimečné projekty na poli vědy a výzkumu. „Hlavičky“ pak hodnotí pozoruhodné nápady našich středoškoláků. Cenu společnosti Veolia v akci Česká hlava vloni získala Ivana Mejdrová z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd za výzkum skupiny enzymů, které v našich buňkách ovlivňují řadu důležitých procesů. Její

výzkum by mohl pomoci při léčení některých nemocí a paní Mejdrová je médii označována za následovnici legendárního českého vědce Antonína Holého. Celý současný život je úzce propojený s moderními technologiemi. Podle expertů nás budou stále více ovlivňovat takzvaná smart zařízení. Co chystáte v této oblasti nového? Veolia má mnoho originálních řešení, protože bez nejmodernějších technologií bychom nemohli konkurovat ostatním. Takovou výkladní skříní ve smart technologiích, které si budou moci lidé přímo osahat, bude vodárenská věž v Kladně (Veolia Smart Control Tower), kterou jsme zrekonstruovali a v červnu bude otevřená pro veřejnost. Vzniká zde unikátní řídicí středisko doplněné o expozici biodiverzity a vodárenství a s úžasnou vyhlídkou z prosklené konferenční místnosti. V kladenském vodojemu bude nejmodernější vodohospodářský dispečink v ČR. Bude v pravém smyslu mozkem a řídicím centrem dodávek vody pro více než 290 tisíc obyvatel okresů Kladno, Mělník a částí okresů Praha-západ, Praha-východ a Rakovník. Bude mít také klíčovou úlohu za možných krizových situací, jako jsou např. povodně. Dispečink bude vybaven také funkcí tzv. disaster recovery centra. V praxi to znamená, že bude zajištěn vysoký stupeň zabezpečení přenosu a uchování dat a v případě jakýchkoliv výpadků bude možné jeho provoz obnovit ve velmi krátké době. Investice do rekonstrukce a nového využití vodojemu vyjde na více než 100 milionů korun a je hrazena výhradně ze zisků společnosti Veolia. Mohu prozradit, že podobné smart projekty plánujeme i pro Hradec Králové a Prahu.

21_WHAT19-04-adv-veolia.indd 21

24/03/2019 23:14

N OV É H O B B Y

Květinové šílenství

UTEČTE NA FARMU

T Petra Nováková F archiv značek

Také si čas od času říkáte, že jste se možná minula povoláním a měla jste jít raději pracovat jako květinářka? Nikdy není pozdě! Květinová farma Loukykvět nabízí na svých stránkách práci farmářky a floristky a vy se tak aktivně můžete podílet na změně květinového průmyslu. Jestli si zatím netroufáte, dopřát si můžete alespoň květinové předplatné. Cena za kytici je 289 Kč.

Chcete doma dýchat čistší vzduch? Obklopte se rostlinami, které z něj dokážou odstranit až 85 procent toxinů. Zbaví vás formaldehydu (vyvolává alergie), trichlorethylenu (způsobuje bolesti v krku a kašel) a xylenu (dráždí oči, kůži i dýchací ústrojí).

Květinová farma Loukykvět, loukykvet.cz

ZELENÝ DÁREK

HORKÁ VANA

„Jmenujeme se Lenka Márföldy a Zuzka Mlynárová a spojuje nás láska ke květinám, přírodě a designu. Stojíme za konceptem květinové laboratoře, kterou jsme otevřely v roce 2007 v Bratislavě,“ popisují svůj počin floristky. Nápad vytvořit prostor se vzdušnými rostlinami vznikl z povznášejícího přesvědčení, že věci můžou fungovat jednoduše, přirozeně a zároveň krásně.

Éterické oleje jehličnanů jsou oblíbené pro svůj výjimečný účinek. Když je navíc zkombinujete s horkou vanou a sklenkou vína, můžete si být jistí, že tak uvolníte dýchací cesty, posílíte se při nachlazení a navíc se úžasně prohřejete. Kosmetika Dr. Hauschka ve svých produktech využívá poznatků antroposofa Rudolfa Steinera, který hlásal zachování přirozených přírodních rytmů. Koupelový přípravek, Dr. Hauschka, prodává např. yinyang.cz

Botanical Lab, botanicallab.sk

NÁPADY & INSPIRACE

DIVOKÉ KVÍTÍ

Autoři této knihy, kterou vydalo nakladatelství Victionary, hledají inspiraci v přírodě, která se neustále mění. Ilustrace uvnitř této publikace jsou nadčasové a oblíbí si je všechny kreativní duše, kterým nejsou obrázky s rostlinnou tematikou cizí. Jde zkrátka o must have kousek pro všechny grafické designéry. Jestli mezi ně patříte, vydejte se do pražského knihkupectví Book Therapy.

Magda Dvořáková si vždycky myslela, že bude pracovat v korporátu, ale pohrávala si s myšlenkou na vlastní podnikání. Po VŠ absolvovala kurz vazby luční kytice a nechala se zaměstnat v květinářství, aby načerpala znalosti pro vlastní podnik. „S květinami je to jako s potravinami – máme dovážené a lokální, já se zaměřuji na přírodu kolem mě, i když to není snadné,“ říká Magda.

Kniha Flora & Fauna, prodává booktherapy.cz

Květinářství Divoké kvítí, divokekviti.cz

BYLINY NA PLODNOST

JARNÍ STŘIHY

Společnost Ecce Vita již devatenáct let přináší na trh řadu potravinových doplňků. Využívá mnohdy tisíce let staré formulace z ájurvédské i čínské medicíny a promítá je do všech svých produktů. Zázračná je jejich směs bylin pro hormonální rovnováhu a posílení organismu. Čaj je vhodný například pro ženy i dívky, které trápí nepravidelný menstruační cyklus.

Stylové kuchyňské nůžky od dánské značky Hay budou nejen užitečným pomocníkem, ale zároveň také dekorativním předmětem. Vemte je s sebou na procházku a ustřihněte si břečťan. Je skvělou volbou do prostor, ve kterých panují špatné světelné podmínky. Absorbuje benzen, oxid uhelnatý, formaldehyd a trichlorethylen. Kromě toho ničí některé alergeny a plísně.

Čaj na plodnost, Ecce Vita, prodává eccevita.cz

Nůžky, HAY, 199 Kč, prodává designville.cz

KYTKY Z TURNOVA

ROSTLINY NA STĚNY

Toužíte mít na svatbě dokonalou květinu a jste z Libereckého kraje? Obraťte se na dvojici zahradních architektek, které založily květinový a zahradní ateliér – Květerii. „Líbí se nám zahrady přírodní, romantické a také zahrady našich babiček. To se odráží i v sortimentu květin, které nabízí náš květinový ateliér,“ popisují majitelky Adéla Bajerová a Šárka Doubravová.

Toužíte se na jaře co nejvíc obklopovat přírodou? Vytvořte si na stěnách vlastní květinovou galerii. Na prosklené ručně vyráběné rámy se specializuje anglická společnost Nkuku. Jestli vám můžeme radit, v rámu vypadají překvapivě krásně ty nejjednodušší rostliny. Například větvička blahovičníku, česky eukalyptu, jemně sešedne a vypadá stále jako živá.

Květinový a zahradní ateliér, Květerie, kveterie.cz

Rámy, Nkuku, prodává nkuku.com nebo nila.cz

22_WHAT19-04-nove-hobby.indd 22

24/03/2019 23:50

CHTĚJTE VÍC!

Deset způsobů, jak žít smysluplný život Jste na konci s dechem, a tak se vám možná životní tempo sem tam podaří zpomalit. Ale jen do té chvíle, než zjistíte, že energie máte opět dostatek a začnete se poohlížet po nových výzvách. Rovnováha, kterou v životě tak úpěnlivě hledáte, je spíš maskou, za kterou se skrývá skutečná touha po nalezení smyslu života. Plný diář se ale nerovná štěstí. Jak tedy zařídit, aby houpačka byla na obou koncích stejně vysoko?

Zjistěte, co je pro vás důležité

Napište na papír pět věcí, které jsou podle vás nejdůležitější pro to, jak chcete žít. Pro někoho to může být čas strávený s rodinou, ranní káva, pro jiného zdraví nebo slova širšího významu jako pokora a láska. A hledejte skutečné významy těchto slov, srovnáte si tak hodnoty.

Buďte sebevědomí

Nemluvím teď o sebevědomí ve smyslu dělání ramen nebo prodírání se životem díky ostrým loktům. Myslím tím sebe-vědomí, které vyjadřuje sebereflexi a uvědomění si sebe sama. Známý psycholog Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence popisuje sebe-vědomí jako vědomí si vlastních vnitřních postojů, preferencí, zdrojů a intuice. Najděte si na sebe čas a do této knihy se začtěte.

Buďte sami sebou nezávisle na ostatních

Být sami sebou vyžaduje odvahu. Potřebujete se zbavit myšlenek na to, jakými byste měli být nebo jakými vás chtějí mít druzí. Oceňte se právě takovými, jakými skutečně jste. Dovolte si být nedokonalí a naučte se přijmout vlastní úspěchy i prohry. Uvěřte, že jste dostateční právě takoví, jací jste.

Připravte se na nejistotu

Nejistota je jedinou jistotou v našich životech. Připusťte si, že většinu událostí nemáte pod kontrolou. Jediné, co pod kontrolou mít můžete, jsou vaše reakce na události nebo lidi kolem vás. Na těch pracujte. Uvidíte, že pak povedete spokojenější život.

9 3

Dejte přednost vztahům T Michaela Carter F archiv Michaely Carter I Jozko Barde Murcko

Také máte tendenci toužit po hmotných věcech? Není to nic neobvyklého, žijeme v materialistické době a věci pro nás často znamenají více než lidé. Změňte to. Až budete příště přemýšlet o dalším nákupu, zvažte, zda neutratit peníze za zážitky se svými přáteli a s rodinou. Vztahy jsou trvalejší a dělají nás dlouhodobě šťastnějšími.

Jděte za svojí vášní

Poradím vám od srdce: Odjakživa mě fascinovali lidé, jejichž životní příběhy se projevovaly jak na duši, tak i fyzicky – na těle. I proto jsem se rozhodla po svých třicátých narozeninách studovat naturopatii a psychoterapii. Moje práce mi přináší nejen výplatu, ale i skutečnou radost a smysl života. Zahoďte strach a najděte si i vy svoji vášeň.

Probuďte v sobě kreativitu a nesrovnávejte se

Neexistují kreativní a nekreativní lidé. Jsou jen tací, kteří své kreativity umějí využít, a ti, kteří se to zatím nenaučili. Důležité je uvědomění si, že ji máme všichni v sobě, že nezmizela, je jen dost možná skrytá pod nánosem strachu. Začněte dělat to, co se už mnohokrát odehrálo ve vašich myšlenkách, jen jste na to neměli odvahu.

Plánujte si život každý den

Denně si dejte tři cíle, které považujete za naplňující a smysluplné. Takové, které jsou v souladu s vašimi hodnotami. Každý den pak udělejte tři věci, které dají vašemu životu hlubší smysl. Budete se pak na všechno víc těšit.

Buďte soucitní a zbavte se perfekcionismu

Perfekcionismus je v našich končinách přijímán převážně pozitivně. Přitom se jde o sebedestruktivní systém, který živí myšlenku „vypadám-li dokonale, žiji navenek dokonalý život, a vyhnu se tak pocitům studu, viny nebo soudu jiných“. Buďte na sebe laskaví, nepřepínejte se a pěstujte raději soucit se sebou samým, bez něho nedokážete mít soucit ani s ostatními.

Vyjadřujte vděčnost a zažívejte skutečnou radost

Je rozdíl mezi radostí člověka, který dokáže projevovat vděčnost, a mezi tím, který to nedokáže. Vděční lidé zažívají radost jako kontinuální spirituální spojení se světem nezávisle na životních okolnostech. Ti ostatní znají radost jako emoci, která se objevuje na základě okolních jevů a je tedy nestálá.

Michaela Carter Vystudovala Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, absolvovala celou řadu výcviků, které se věnovaly jak fyzickému zdraví člověka, tak zdraví duševnímu. Zabývá se také vztahy, facilitací a mediací. Věnuje se prevenci vyhoření zaměstnanců a působí jako externí konzultant ve společnostech, kterým záleží na spokojenosti zaměstnanců.

23_WHAT19-04-chtejte-vic.indd 23

25/03/2019 09:22

360°

Fascinovaná českým „bohužel“

T Eva Karlasová F archiv Ami Vitale

Pracovala na těch nejpodivuhodnějších místech planety, dokumentovala dění v mnoha válečných zónách, byla svědkem občanských nepokojů, násilí i následků ekologických katastrof. Všechny tyto náročné výzvy však světově proslulou fotografku, spisovatelku a filmařku Ami Vitale nevedly ke ztrátě iluzí, naopak v ní probudily touhu zaměřit pozornost na univerzální hodnoty, které nás spojují. Jak zní zásadní poselství její práce? „Otevřme oči a zamilujme se do světa kolem nás – navzdory záplavě děsivých zpráv je to stále ještě místo plné naděje.“

ejí tvorbu zná takřka celý svět, v posledních letech zachycuje mimo jiné témata spjatá s úsilím o záchranu vymírajících živočišných druhů. Pověstné jsou především její

nevěnuje jednomu ze svých projektů, přednáší a vede workshopy v Americe, Evropě i Asii. Její tvorbu velmi dobře přijímá také odborná veřejnost – americká rodačka získala mnohá prestižní oceně-

„Byla bych ráda, aby si každý uvědomil, že i těmi nejmenšími rozhodnutími může inspirovat druhé.“ maximální nasazení a schopnost obětovat zpracovávanému tématu takřka vše. Výsledky Aminy práce jsou vystavovány v muzeích, galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Pokud se zrovna

ní, mimo jiné pětkrát World Press Photo. „Hodně lidí může mít při pohledu na moji kariéru pocit pohádkové romantiky. A já samozřejmě vím, že mám obrovské štěstí, protože svoji práci miluji. Je ale

potřeba si uvědomit, že úspěch málokdy přichází přes noc. V mém případě se dostavil krok za krokem. Nepředstavujte si však dospělé skoky, spíše dětské krůčky,“ směje se kmenová fotografka časopisu National Geographic při popisu své dvacetileté profesionální dráhy.

Stopem po Evropě

Narodila se a vyrostla na Floridě, kariéru však překvapivě odstartovala právě v Česku. „Když mi bylo osmnáct, rozhodla jsem se, že budu studovat v Dánsku. Dostala jsem grant a mohla tak otevřít dveře do úplně jiného světa. Tehdy mě napadlo, že by bylo fajn projet stopem více evropských zemí. Moje máma samozřejmě neměla o ničem ani tušení. A jedním z míst, kudy jsme s kamarádkou projížděly, bylo i tehdejší Československo,“ vzpomíná Ami na období, kdy poprvé objevila Prahu. Psal se porevoluční rok 1990 a mladá americká studentka dostala nečekanou příležitost učit v zemi pozvolna se probouzející z komunistického oparu svou mateřštinu. „A tak jsem tady začala žít, což bylo trochu bizarní, protože jsem neuměla jediné slovo česky. První slovíčko, které jsem se naučila, bylo ‚bohužel‘. Slýchala jsem ho tady v té době neuvěřitelně často, snad častěji než ‚dobrý den‘ a ‚děkuji‘. Navzdory všudypřítomnému ‚bohužel‘ jsem se do Čech bezmezně zamilovala. Cítila jsem, že se jednoho dne vrátím zpátky, ale musela jsem nejprve dokončit školu.“

V nejhorším neuspěju

Ami Vitale jako kmenová fotografka časopisu National Geographic získala mnoho prestižních ocenění.

Ještě s čerstvým diplomem začala Ami pracovat jako editorka pro americkou tiskovou agenturu Associated Press. Stále častěji však myslela na to, že by se mnohem raději stala zahraniční korespondentkou a žila v Praze. „A tak nastal jeden z nejděsivějších momentů mého života: měla jsem skvělou práci, která byla pro mnohé lidi ztělesněním splněného snu, ale cítila jsem, že musím dát výpověď, vykročit do neznáma a spolehnout se na to, že mě osud nenechá ve štychu. Když jsem o tom tak přemýšlela, došlo mi, že vlastně není čeho se bát.

V nejhorším neuspěju a budu se muset vrátit domů,“ vzpomíná. „V Praze jsem dostala místo v Prague Business Journal, a tak vlastně odstartovala moje kariéra. Měla jsem velké štěstí, že jsem tady narazila na mnoho úžasných kolegů, kteří mě ochotně učili základům naší práce a poskytli mi plno cenných rad. Zhruba po roce jsem přešla na volnou nohu a začala jsem jezdit do válečných zón, mimo jiné například do Kosova.“

Mezi čtyřma očima Když jsme do dubnového vydání WHAT pátrali po někom, kdo svým sympatickým bláznostvím pozitivně ovlivňuje svět, měli jsme neuvěřitelné štěstí – do Prahy právě dorazila světově známá americká fotografka Ami Vitale (* 1971). Během exkluzivního rozhovoru v rámci představení výstavy nazvané Naděje versus Vyhynutí nám mimo jiné přiblížila své osudové sepětí s Českem. Její kariéra totiž začala právě tady a na profesní cestě ji inspirovaly mezi mnoha jinými takové osobnosti jako Jan Šibík, Michal Novotný, Petr Josek či David Brauchli. A co je na pětinásobné držitelce prestižního ocenění World Press Photo nejsympatičtější? Především její lidskost. Bez váhání totiž přiznává: „V průběhu let jsem udělala mnoho chyb a špatných rozhodnutí. Cítím, že je důležité o nich mluvit. Každý z nás je v jádru tak křehký a zranitelný.“

24-25_WHAT19-04-360-stupnu.indd 24

24/03/2019 18:49

SVĚ T OČIMA

Ami Vitale 1

DOBRÉ ZPRÁVY EXISTUJÍ Ačkoliv moje tvorba zachycuje dramatická témata jako vymírání divoké zvěře a globální migrace způsobené změnami klimatu, snažím se světu přinášet také dobré zprávy. V Keni jsem například dokumentovala to, jak se malé skupinky obyčejných lidí aktivně zapojují do dění kolem sebe a zakládají komunitní rezervace pro slony a nosorožce. I Čína je navzdory mnoha kontroverzím jednou z mála zemí na světě, kde probíhá aktivní zalesňování.

VŠICHNI JSME PROPOJENI I v těch nejodlehlejších končinách světa jsem se snažila proniknout do života místních lidí a pochopit to, co prožívají. Jen tak totiž máte možnost zachytit jejich autentickou podobu. Jakmile vám dojde, že jsme všichni propojeni, začnete se na lidi kolem sebe dívat úplně jinýma očima. Při cestách mě nefascinují kulturní rozdíly, ale naopak lidské podobnosti. Když si sedneme k jednomu stolu a začneme si naslouchat, dojde nám, že máme stejná přání. Všichni toužíme po bezpečí pro nás a naše děti, všichni chceme lásku.

JAKO ZÁKAZNÍK MŮŽETE MNOHÉ ZMĚNIT Takřka na každém místě světa mi nabízejí plastové lahve s vodou a jednorázové kelímky s kávou. Naučila jsem se vozit si vlastní lahev i hrnek. Když si pak zpětně představíte hromadu odpadu, kterou tento jednoduchý krok ušetří, dojde vám, jak velký vliv každý z nás má. V restauraci můžete odmítnout plastové brčko nebo si rozmyslet koupi levného trika.

NEZŘÍKEJME SE ZODPOVĚDNOSTI Chci, aby si lidé uvědomili, že s každým zánikem živočišného druhu umírá i kus jich samých. Všichni jsme na jedné lodi, nebojme se tlačit na parlament a vyjádřit nesouhlas s tím, co se odehrává kolem nás. Každý z nás totiž platí cenu za to, co se ve světě děje, ať už si o tom myslí cokoliv.

SÍLA ŠŤASTNÉHO SNĚNÍ V průběhu let jsem konečně pochopila, že negativní scénáře mému životu ani lidem kolem mě nijak neprospějí. A hádejte, co se stalo? Ve většině případů se moje snění proměnilo ve skutečnost. Právě tuto část svého životního příběhu vnímám jako jedno z nejdůležitějších poselství: každý z nás skutečně dokáže mnohem více, než si myslí. Jde jen o to přestat být obětí příběhů, které sami o sobě vytváříme ve vlastní hlavě.

Odvaha inspirovat druhé

Poté, co Ami dlouhá léta dokumentovala především válečné konflikty v mnoha zemích světa, začala cítit, že se svými výpověďmi podílí na něčem, s čím vnitřně nesouhlasí. „Na mojí práci válečné reportérky mi nejvíce vadilo, že vyprávím pouze malý zlomek příběhu – zcela logicky jsem byla vedena k tomu, abych přinášela ty nejdramatičtější záběry, to však zkreslovalo celek. I ve válečné zóně nebylo vše jen černobílé, zatímco se na jedné straně odehrával konflikt, o ulici dál někdo slavil svatbu,“ upozorňuje. I z toho důvodu se od profese válečné reportérky nakonec odklonila a začala se více soustředit na zachycování vzájem-

realitou nám budoucí vývoj jedině zkomplikuje,“ upozorňuje Ami.

Zachraňme to, co z přírody zbylo

„Když zapnete televizi, máte pocit, že je konec světa na spadnutí. Já naopak zastávám názor, že jsme stále ještě v situaci, kdy můžeme mnohé změnit, a že změna leží přímo v našich rukou. Ze všeho nejdůležitější mi připadá nepodléhat pocitu, že sám nedokážu nic, neboť to není pravda. Každý z nás může udělat hodně, pokud o svých krocích mluví se svými blízkými, inspiruje je – touto cestou se šíří naděje dál. To, jakým způsobem o událostech informujete, je stejně zásadní jako zpráva sama,“ zdůrazňuje.

„Naši realitu netvoří jen dramatické události, ale také mnoho dobrých zpráv, o kterých se z většiny médií bohužel nedozvíte.“ ného působení člověka a přírody. Nyní inspiruje svět vlastními projekty a je jednou z členek týmu National Geographic. Paralelně se zabývá několika různými tématy, ke kterým se postupně vrací. Velmi intenzivně se věnuje především příběhům lidí aktivně se podílejících na záchraně přírody, ať už je to sloní sirotčinec v Keni či projekt pandí rezervace v Číně. V rámci zachování objektivního pohledu na svět se Ami nevyhýbá ani smutným zprávám, minulý rok zachytila například konec života bílého nosorožce Sudána – posledního samce svého druhu. „Upřímně doufám, že pohled na tuto srdervoucí fotografii přiměje lidi k tomu, aby začali něco dělat. Každé další prodlení a zavírání očí před nepříjemnou

„Každý z nás má jedinečnou možnost inspirovat druhé a nebát se upozorňovat na to, když se nám něco nelíbí. Jako skvělý příklad může posloužit to, když čínská vláda loni na podzim oznámila, že hodlá zrušit 25 let starý zákaz a povolit využívání tygřích kostí a rohů nosorožců v léčitelství. Proti tomuto rozhodnutí se okamžitě vznesla taková vlna odporu po celém světě, že ho Čína do 24 hodin odvolala. Vyjádřit nesouhlas s tím, co se děje kolem nás, se tedy jednoznačně vyplatí. Je nesmírně důležité nenechat se pohltit všudypřítomným cynismem, ale naopak si držet své ideály a nebát se je nahlas hájit. Každý krok se počítá, i kdyby to bylo jen jedno sdílení příspěvku na Facebooku,“ uzavírá známá fotografka.

… byla na počátku své životní cesty velmi stydlivou a nesmělou holčičkou? „Moje kariéra sice může zvenčí působit velkolepě, ale jako vnější pozorovatel nemáte šanci vidět všechny ty chvíle, kdy jsem si připadala ztracená, musela jsem čelit odmítnutí a vůbec jsem si nevěřila. Opravdové sebevědomí pociťuji až v posledních letech, kdy jsem přijala větší odpovědnost za svůj život a začala naplno projevovat své názory.“ … je zakládající členkou týmu Ripple Effect Images, kolektivu vědců, spisovatelů, fotografů a filmových tvůrců, jejichž posláním je vytvářet silné příběhy ilustrující specifické problémy žen v rozvojových zemích? … musela v pandí rezervaci v Číně nosit tzv. pandí oblek, který je mimo jiné potřísněn pandími exkrementy tak, aby si zvířata nepřivykla na blízkost člověka? Skvělou zprávou je, že díky této empatické a všestranné péči byla panda nedávno vyškrtnuta ze seznamu ohrožených zvířat. … loni strávila doma v Montaně jen 21 dní? „Já vím, je to zoufale málo, ale chci ten aktuální kus profesního života využít k tom, abych toho zvládla, co nejvíc jen dokážu.“

„I v těch nejodlehlejších končinách světa jsem se snažila proniknout do života místních lidí,“ říká Ami Vitale.

Osudové Česko Byla to právě Ami Vitale, kdo v roce 2009 dokumentoval převoz a následnou adaptaci čtyř bílých nosorožců ze zoo Dvůr Králové do přírodní rezervace v Keni, kde měl tento ohrožený druh na pokraji vymření dostat novou naději na záchranu. „Ve Dvoře Králové jsem tato pravěká mystická zvířata poprvé spatřila na vlastní oči a hluboce mě to zasáhlo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem přímým svědkem jejich pozvolného vyhynutí. (V současné době žijí na planetě poslední dvě samice tohoto druhu, pozn. redakce). Došlo mi, že právě tato témata jsou pro mě zcela zásadní,“ vysvětluje Ami. Její vášeň skvěle mapuje výstava NADĚJE × VYHYNUTÍ, kterou úspěšná fotografka letos na jaře přivezla do Prahy – k vidění je do 7. 4. v multižánrovém uměleckém prostoru Czech Photo Centre a následně se přesouvá do zoo ve Dvoře Králové (safaripark.cz).

Věděli jste, že Ami Vitale…

„Zastávám názor, že jsme v situaci, kdy ještě můžeme mnohé změnit,“ vysvětluje Ami.

24-25_WHAT19-04-360-stupnu.indd 25

24/03/2019 18:49

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Adrenalin pro znalé Na aukcích to chodí stejně jako ve filmu, jen se musíte oprostit od představy, že se sem nechávají přivážet pánové v černých limuzínách se šoférem a dámy zde předvádějí své nejluxusnější šperky, kožešiny a kabelky. Toto se týká převážně speciálních „evening sales“ v Londýně a New Yorku – v Mekkách trhu s uměním, kde už jenom být přítomen, a ne ještě přihazovat, je otázkou významné společenské prestiže. Po celém světě denně probíhají desítky aukcí, kde můžete potkat „normální lidi“, pro které je pořizování umění touto formou běžný způsob, jak se dostat k zajímavému obrazu, designovému křeslu nebo třeba ke starožitné broži.

Aukce jsou světem adrenalinu, ale hlavně kultivací smyslů a estetického cítění.

Nejvyšší nabídka „Přestože jsou aukce pro mě, dalo by se říci, denním chlebem, poměrně často se setkávám s lidmi, kteří s nimi nemají žádnou zkušenost,“ říká Mária Gálová, ředitelka aukčního domu Dorotheum. Patříte-li mezi aukcemi nepolíbené, ale zajímá vás, zda to chodí jako ve filmu, projděte si pár zásadních tipů. Pak už můžete přihazovat! OTÁ Z K A

Co všechno máte udělat, než se vypravíte na první aukci? T Mária Gálová, F archiv Dorotheum

očáteční rada zní, nespěchejte a nejdříve se trochu porozhlédněte. Seznamte se se společnostmi, které na trhu působí, zjistěte, na co se specializují a jakou mají mezi kupci i prodejci pověst. Navštivte nezávazně několik dražeb a vstřebávejte atmosféru, čerpejte informace. Než se rozhodnete aktivně přihazovat, nastudujte si předem pravidla, jež se mohou v různých aukčních síních lišit. Pokud je to jen trochu možné a nedělí vás od „místa činu“ stovky kilometrů, zajděte se osobně podívat na předaukční výstavu. Velmi často se totiž stává, že dojem, který na vás dílo udělá při prohlížení katalogu, se v reálném kontaktu změní – v pozitivním, někdy i negativním smyslu. Především ale, ptejte se. Odborníci v aukčních domech vám rádi předají veškeré znalosti o díle. V jejich zájmu není vám za každou cenu něco vnutit, ale vytvořit si vztah se zákazníkem, který se k nim bude s důvěrou vracet. Než vstoupíte do sálu s dražebním číslem v ruce, ujistěte se, že rozumíte základním pojmům. Vyvolávací cena je ta, na které se začíná dražit. Je vždy nižší než tzv. cena odhadní, kterou stanovuje expert a která odpovídá jeho představě o hodnotě díla na základě významu tvorby autora, ale také předchozích zkušeností s tržní cenou umělcových děl. Tarif příhozů je další

důležitý aspekt. Ten stanovuje, o kolik se každým přihozením zvyšuje cena. Většinou na další stupínek upozorní sám licitátor, ale je dobré už předem vědět, na co být připraven, ať nejste průběhem dražby zaskočeni. S tím vším si vystačíte, pokud si chcete nějakým zajímavým uměleckým dílem nebo starožitností občas zpříjemnit život, rozzářit svůj interiér nebo zatraktivnit kancelář. Nakupujte pro radost a výhradně to, co se vám líbí. Pokud se však rozhodnete na trhu s uměním působit pravidelně a tudíž, jak se říká, investovat do umění, zorientujte se v dané oblasti ještě důkladněji. Sledujte aukční katalogy a výsledky předchozích aukcí. Zjistěte si, kde, co a za kolik se prodává, jak moc se výsledné částky liší od vyvolávací ceny. Sázka na známého autora vždy nemusí znamenat výhru. V těchto případech se cena za dílo pohybuje v dost vysokých částkách a zhodnotit takto investované peníze, navíc v relativně krátkém horizontu, může být obtížné. Pokud upřednostníte méně zavedeného autora, rizika jsou sice podstatně vyšší, ale na druhou stranu je vyšší i šance na několikanásobný výdělek. Tady je každá rada drahá a asi úplně nejlepší je řídit se svou intuicí. Při investičních nákupech by vás měla zajímat i tvz. provenience díla, což je jednoduše řečeno jeho

životopis. Kdo ho dosud vlastnil, kde bylo vystaveno a publikováno. Čím více výstav ve významných muzeích a galeriích, tím lépe – a tím také větší šance, že ho v budoucnu dobře prodáte. Poté, co si vyzkoušíte několik dražeb „naživo“ za osobní přítomnosti na sále, ať víte, jak to chodí, můžete se nechat se na další aukci zastupovat. V takovém případě musíte písemně vyjádřit svůj zájem o konkrétní dražební položku a dát tzv. limit. To znamená, že stanovíte maximální cenu, kterou jste ochotni za konkrétní dílo zaplatit. Na aukci vás zastoupí pracovník aukčního domu, který za vás povede dražbu, ne však déle než do okamžiku, kdy se cena za dílo dostane na hranici vámi určeného cenového limitu. Třetím a stále oblíbenějším způsobem je telefonická účast. Tento postup volí hlavně zahraniční dražitelé anebo ti, kteří si přejí zůstat v anonymitě. I v tomto případě musíte ještě před aukcí vyjádřit zájem o konkrétní položku a v momentě, kdy přĳde na řadu, vás bude telefonicky kontaktovat „spojka“, která vám zprostředkuje dění v sále. Oproti limitu má dražení po telefonu nespornou výhodu, že se můžete operativně rozhodovat podle aktuálního vývoje na sále. Nikdy totiž předem neodhadnete, co se přesně bude dít. Tato metoda je vhodná i pro zájemce, kteří se chtějí účastnit dražby v některém ze zahraničních aukčních domů. Pak už je to velmi jednoduché. V případě, že se vám povede vybraný předmět vydražit, zbývá „už jen“ ho uhradit, a pak si dílo můžete odvézt domů. Čerstvě „ulovená“ trofej chutná asi vůbec nejlépe. Pohled na ni vám bude přinášet radost nejenom pár měsíců, ale mnohdy i po zbytek života. Aukce jsou světem adrenalinu, ale hlavně kultivací smyslů a estetického cítění. Naučte se na ně chodit a možná zjistíte, že jsou i pro vás vhodným koníčkem a příjemně stráveným časem, i když si zrovna nic nepořídíte. Fakt, že lidé po celém světě jsou ochotni za nákup umění vynaložit často až extrémně vysoké částky, jen potvrzuje, že vlastnit kvalitní umělecké dílo má pro majitele zásadní význam. Stejně, jako tomu bývalo po mnohá staletí, je tomu tak i doposud. Někdo považuje dražby za způsob,

jak navenek projevovat svou majetnost. U mnohých účastníků ale jde ještě o něco navíc. O jakousi vnitřní potřebu obohacovat se hodnotami, které jsou jedinečné, originální a nesou silný estetický odkaz. A to je opravdové potěšení.

Než vstoupíte do sálu s dražebním číslem, ujistěte se, že rozumíte základním pojmům.

Dr. Mária Gálová, MBA Od roku 2003 je ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi. Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích. V roce 1998 pak získala titul MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru. Za svůj manažerský úspěch považuje řízení největšího kulturního projektu v ČR – Deset století architektury.

26_WHAT19-04-umeni.indd 26

25/03/2019 07:46

Cate Blanchett

fiori

nová eau de parfum WHAT-inzerce.indd 1

22/03/2019 19:27

LOV E S TO R I E S

Tahle země je pro starý T Petra Nováková F pixabay.com

ýt aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. Je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký,“ míní Dagny. Švédka, která má v rodném listě napsaný rok narození 1912. Je nejstarší blogerkou na světě, o jejím životě dokonce vznikl před čtyřmi lety dokument Život začíná po stovce. Když jí bylo sto, navštívila kurz práce na počítači a od té doby píše svůj blog. Jeden z jejích oblíbených postů popisuje, jak si ve svých sto čtyřech letech pořídila první džíny. Dagny je zářný příklad toho, že věk je jen číslo. A zatímco ještě před pár lety platilo nepsané heslo, že mládí musí vpřed, poslední dobou se dá říct, že šedesát je nových dvacet.

Zrát jako víno

Spousta věcí se s přibývajícím časem zlepšuje na kvalitě. Archivní víno. Nakládané zelí. Design z padesátých let. Aromatický parmezán. Všemu prospívá věk. A lidem? Zdá se, že konečně nastává doba, kdy stáří nebude zatracované. Naopak. Nastává doba, kdy se na starší osoby začíná koukat se stejným respektem jako na červené z Bordeaux. Mix zkušeností, charismatu a sebevědomí pak dělá z důchodců ty největší hrdiny.

Modelky nad šedesát

Maye Musk je sedmdesát. Matka podnikatele a vynálezce Elona Muska pracuje jako modelka a výživová

Podle Českého statistického úřadu bude celou druhou polovinu 21. století žít v České republice dvaapůlkrát více seniorů než dětí.

poradkyně a s přibývajícím věkem jí zakázky neubývají, vlastně naopak. Pózuje na obálkách prestižních módních magazínů, je tváří kosmetických značek, předvádí na módních přehlídkách. Bílé krátce střižené vlasy a jemné lokny, světlá pleť a rudá rtěnka, to jsou její poznávací znamení. Vším, co dělá, vysílá vzkaz: Nebojte se stárnutí.

Vrásky protkané v tváři jako výsledek plného života. Šediny, které není nutné schovávat pod chemickou barvu. Populace stárne a nejpočetnější skupinou obyvatelstva se stávají lidé nad padesát let. Víc než kdy jindy dnes platí teze, kterou pronesl Mark Twain: „Věk je otázka povznesení mysli nad hmotou. Když vám nevadí, tak na něm nezáleží.“

měla jehlové podpatky vyměnit na pletací jehlice. Babičky v roce 2019 nenosí zástěry, nedrhnou peří a nezakrývají si vlasy šátkem. O stylu seniorek vypovídá i oblíbený blog Advanced Style. Inspirativní je v tomto ohledu například i Paříž. Stylové Francouzky tu potkáte na každém rohu, a s největší pravděpodobností vás svým vzhledem zaujmou

Jsme na prahu demografické revoluce. Populace stárne a stáří je fenomén moderní doby.

mediální odborníci mluví o greynnaisance, renesanci šedin, kdy značky do svých kampaní čím dál častěji využívají starší modelky a modely, a to i v případě, že jde o značky, které se primárně zaměřují na mladé. Kampaně se staršími lidmi, kteří jsou cool, působí dobře na starší populaci i na mileniály. Počátek greynnaisance lze datovat do roku 2015, kdy se tehdy osmdesátiletá spisovatelka Joan Didion stala tváří značky Céline. Představa, že osoby nad šedesát let jsou prostě babičky a dědové, kteří mají problém s chůzí a s pamětí a jejich oblíbená kratochvíle je sledování hobby pořadů v televizi, je výsledkem kulturního stereotypu. A takové stereotypy ovlivňují i to, jak sami stárneme. Protože mysl je první, a tělo ji bude následovat.

Stáří má zelenou Podobným fenoménem je také Iris Apfel, sedmadevadesátiletá interiérová designérka a módní ikona, pro kterou jsou typické obří brýle a pestrobarevné módní kreace. Nebo Linda Rodin, Newyorčanka a majitelka kosmetické značky, která ze svých šedých vlasů vytvořila kult. Ani jedna nepřemýšlí nad tím, že už je na něco stará. Že už si nemůže dovolit nosit roztrhané džíny, že by si neměla oblékat šaty s odhalenými rameny a že by už na stará kolena

právě ty starší ročníky. Stylové, plné energie, výrazné, spokojené… V Česku jako bychom pořád měli blíž k Babičce Boženy Němcové. Hrdince knihy (té šedé stařeně) přitom bylo padesát čtyři. Starší ženy „narozené v Česku“ někdy zkrátka dobrovolně začnou vypadat neviditelně.

Už žádné stereotypy

Musk, Apfel, Rodin, i tyhle ženy se podílejí na změně paradigmatu. Někteří

Podle Českého statistického úřadu bude celou druhou polovinu 21. století žít v České republice dvaapůlkrát více seniorů než dětí. V průběhu první poloviny 21. století se podle všech variant demografického vývoje zastoupení šedesátipěti a víceletých osob zhruba zdvojnásobí z dnešní jedné šestiny na třetinu. Jejich počet by měl kulminovat na konci 50. let, a to na 3,2 milionu osob oproti současnému 1,8 milionu. Průměrný věk obyvatel České republiky se tak zvýší z jednačtyřiceti let na padesát. Prognózy uvádějí i přesná čísla – podle nich v roce 2063 na sto dětí připadne 277 seniorů (dnes je to 113 seniorů). Jsme na prahu demografické revoluce. Populace stárne a stáří je fenomén moderní doby. „Kdyby se mě někdo ptal, v jakém segmentu podnikat, poradím mu, ať se zaměří na staré, relativně bohaté lidi. Bude důležité oslovit a nasytit tuhle část populace, protože se stane největším konzumentem. Bude potřebovat svůj nový trh, protože se nebude přizpůsobovat té mladší,“ predikovala socioložka Jiřina Šiklová na přednášce s názvem Budoucnost očima sociologa už v roce 2012. Od té doby se na seniory jako na důležitou část trhu pomýšlí zatím jen vágně. I když pár příkladných ukázek existuje. Například nábytkářská značka Ton uvedla kolekci Santiago, která kombinuje svěží design a zároveň je ideální i pro osoby se sníženou pohyblivostí. Značka Nike zase uvedla tenisku Flyeasy, která se dá velmi jednoduše obout i zout.

Čas na plnění snů

Jak tedy žít spokojeně v každém věku? Odpověď je snadná: Hlavně neustrnout! Ono stáří, neboli podzim života možná někoho nabádá k odpočinku, ale jen aktivita k životu budí. Blogerka, která začala, když jí bylo sto, píše příspěvek každý den. Modelka s šedými vlasy lítá kvůli focení po celém světě každý týden. I na těchto příkladech je vidět, že důchodový věk je ideální k tomu plnit si své sny a dělat to, co opravdu chcete.

28-29_WHAT19-04-love-stories.indd 28

25/03/2019 00:16

Tutti gabatti! Říká, že rozhovory už moc dávat nechce, ale před beznadějně vyprodanou premiérou recitálu „Zpívá a vypráví Soňa Červená“ v pražském Divadle Ungelt si na nás pár minut našla. Přestože kulaté narozeniny slavila už devětkrát, je neuvěřitelně vitální a dobře naložená. Z očí jí nikdy nezmizí jiskra a šarm a noblesu by pořád mohla rozdávat. T Milan Šefl F archiv Soni Červené

e filmu, který o vás natočila Olga Sommerová, říkáte, že před každým představením musíte být připravena „na 130 procent“. Je to i případ vašeho recitálu v Ungeltu? Nemůže to být jinak. Naopak. Recitál je náročnější než operní role. Jsem dvě hodiny na jevišti a zpívám písně skladatelů z různých dob. Z pódia zmizím jen, když si jdu do zákulisí převléknout kostým.

Jsou autoři písní v recitálu vaši srdeční skladatelé? Dá se to tak říct. Bohuslav Martinů a Jiří Červený, to chápete, jsou samozřejmě autoři, ke kterým mít vztah musím. Recitál jsem rozdělila na dvě části – poctu Martinů a poctu Jiřímu Červenému. Mezi tím se proplétají další skladatelé, na nichž jsme se shodli s klavíristou Karlem Košárkem. Součástí programu je taky mluvené slovo. O čem budete vyprávět? Předně o tom, o čem budu potom zpívat, nebudou to žádné romány. Prozradím zajímavosti o Bohuslavu Martinů nebo o mém otci. Jiří Červený byl proslulý prvorepublikový kabaretiér. Je váš recitál i přihlášením se k jeho doméně a odkazu? Já už jsem se k Jiřímu Červenému dávno přihlásila. On mě vychoval a od něj jsem převzala i jeho filozofii, že hudba a slovo musí být stejnoznačné. Vlastně ne, to není to správné slovo, musí být stejnoprávní! A to je pravda. Já když v opeře někomu nerozumím, raději bych odešla. I když tu hudbu miluju. Ale nedá se nic dělat, opera je také slovo. A zpívané slovo je zase něco jiného než slovo mluvené. Sledujete současnou českou operní scénu? Myslíte, že kráčí správným směrem? Já si myslím, že jakmile se rozdělí Státní opera a Národní divadlo, tak bude opera kráčet správným směrem. Protože konečně bude v Praze konkurence a ty dva soubory se budou vynášet navzájem. Já myslím, že to je to nejdůležitější, co by se v Praze mělo stát.

„Všichni jsme blázni, i já jsem blázen, že tu ještě jsem a pořád zpívám,“ usmívá se Soňa Červená.

Dubnovým číslem WHAT se vine jako červená nit téma bláznovství. Jsou, nebo musí být umělci blázni? Všichni jsme blázni. Tutti gabatti! – jak se zpívá ve Falstaffovi. No jasně, všichni, i já jsem blázen, že tu ještě jsem a pořád zpívám… Ne, vážně, umělci jsou trhlí. A co je v umění vůbec nejdůležitější? To základní je samozřejmě talent. To, co nám dal Pán Bůh, to tam být musí. Ale k tomu musí přijít pokora, s níž kráčí ruku v ruce disciplína. Disciplína zpěváka, to je v první řadě cvičení. Jak často cvičíte vy? Každý den, aspoň dvacet minut. Bohužel nemám klavír, protože mám malý byt, ale zase bydlím u Havlů, na Rašínově nábřeží, takže blízko Národního divadla – a tam chodím denně cvičit.

Co o Soně Červené nevíte… Přes sto operních rolí ve čtyřech tisícovkách vystoupení na jevištích pěti kontinentů, to je vizitka světoznámé operní pěvkyně Soni Červené. Na divadle začínala po válce u Wericha s Voskovcem, hrála i ve filmech, třeba v komedii Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem. Časem ji zlákala opera, proslavila se jako Carmen na scéně v Berlíně a v roce 1962 se odhodlala k emigraci do západního Německa. Zpívala pak v operách v Kolíně nad Rýnem, ve Frankfurtu nad Mohanem, ve Vídni nebo v San Francisku.

Spolupracovala taky s americkým avantgardním režisérem Robertem Wilsonem, rockerem Lou Reedem nebo kultovním hudebníkem Tomem Waitsem. Po návratu z emigrace zářila ve Wilsonově adaptaci Čapkova dramatu Věc Makropulos v Národním divadle nebo v postavě Milady Horákové v opeře Zítra se bude…, jejíž filmový záznam pořídil Jan Hřebejk. Je držitelkou Ceny Thálie a medaile Za zásluhy udělované prezidentem republiky. I v 93 letech stále aktivně vystupuje.

Svůj byt si jinak nemůžete vynachválit – už kvůli výhledu. No samozřejmě… Mám doma všechno, co potřebuju. Určitě bych neměnila. Radši malý byt, ale s výhledem na Vltavu!

28-29_WHAT19-04-love-stories.indd 29

25/03/2019 00:16

DESIGN

Nově objevené dimenze

V poslední době se pro svobodomyslný stav, kdy popustíme uzdu svým vnitřním zábranám a dáme vale konvenčním, zaběhnutým pořádkům, ujalo slovní spojení „vystoupit ze své komfortní zóny“. Jde o to, překonat se, postavit se výzvám aktivně, a tím pádem pro sebe i za cenu určitých duševních a někdy i fyzických obětí, objevit nové obzory. Podobný princip jistě funguje i v případě navrhování nových objektů, módy nebo staveb. Podívejme se na to, komu se v poslední době v tomto směru dařilo. T Petra Nováková, F archiv značek

TETRIS Jako s legendární počítačovou hrou z 80. let doporučuje značka mmcité nakládat s venkovním sedacím systémem Pixel. Hodí se především do veřejného prostoru a pro výrobce z moravských Bílovic ho navrhla dvojice mladých designérů Eduard Herrmann a Matěj Coufal. Barevností a variabilitou nabourává tradiční představu o lavičce a představuje nečekanou volnost při konfiguraci jednotlivých

čtvercových sedacích prvků. Kromě patentovaného systému fixace dřevěných lamel sedáku bez použití šroubů (na výběr je také jejich různorodá orientace) nabízí ještě jeden rozměr: Pixel je vyráběn ze zbytkového a jinak neupotřebitelného materiálu. Systém doplňují kromě stolků a opěradel umístitelných kamkoliv na sedací plochu, ještě válcovité květináče vepsané do pravoúhlé mřížky. mmcite.com

NE/TRADIČNĚ

ZPŮSOB ČTENÍ Nástěnné hodiny či budík má snad každý z nás spojené s klasickými ručičkami a tikotem. Že čas můžeme odečítat i jinak, tedy doslova číst jinak, dokazují slovní hodiny Qlocktwo německé firmy Biegert & Funk. Mají několik barevných provedení skleněného nebo kovového panelu, více než 20 jazykových mutací a nově ovládají též český jazyk! Kromě toho, že se jejich podsvětlení aktualizuje každých pět minut, což je podle výrobce interval, který lidé používají při sdělení času nejčastěji, umí v angličtině a němčině dokonce

i mluvit. Exkluzivně zastupuje Dušák (Na Příkopě 17, Praha 1). qlocktwo.com

Jiný pohled na ciferník obecně znamenají rovněž digitálky, které ukazují pomocí číslic. Ale i ty mohou být pojmuty atypicky. Díky českému designérovi Daliboru Farnému můžete objevit kouzlo čtyřicet let zapomenuté technologie elektronkového zobrazení, kdy číslo tvoří výboj neonu. Jeho digitronové hodiny pod skleněnými poklopy Nixie Clock slaví celosvětový úspěch. daliborfarny.com

Mezi nové jednostopé dopravní prostředky s nostalgickým vzhledem, ale skrytou nejmodernější technikou, patří znovuzrozené české „prase“ – ikonický český skútr Čezeta s elektropohonem. Model 506 těží z originálního designu Jaroslava Františka Kocha z konce 50. let, který prořezával vzduch nezaměnitelným kruhovým světlometem. Jen s ohledem na novodobé náklady se při výrobě v Prostějově již nepoužívá ocelová samonosná karoserie, ale namísto ní laminátová, posazená na ocelovém rámu. Elektrického vozidla bude uvedeno v edici pouhých dvou tisíc kusů, takže pokud o něj máte zájem, radíme vám se rychle zapsat na čekací listinu. cezeta.cz

Vintage lookem z podobného období osloví také nové elektrokolo Coleen, inspirované prací francouzského architekta Jeana Prouvé, jehož prefabrikované pavilony a židle využívající průmyslové tvarosloví se staly ikonickými. „Geometrie rámu je současně odvozena od prvních velocipedů vynalezených v blízkosti Avenue Montaigne v Paříži v roce 1861. Stejná geometrie pak v roce 1941 podnítila Jeana Prouvého, aby navrhl bicykl určený pro francouzské dělníky,“ vysvětlují designéři Audrey Lefort a Thibault Halm. Jejich Coleen vydrží na jedno nabití ujet až 100 kilometrů. coleen-france.com

30-31_WHAT19-04-design.indd 30

24/03/2019 23:08

KRYTÍ Konvence lze popřít také v tak zemitém případě, jakým jsou květináče. Dokazuje to brněnský projekt Nahaku Josefa Rozehnala a Jakuba Krause, kteří se rozhodli vdechnout nový život odpadu. Z vyřazených hasicích přístrojů vyrábějí v rámci kolekce Nipples originální bytové doplňky. Nejen květináče, ale i mísy, vázy a dokonce i lustry. Hlavní kouzlo spočívá v kvalitním matném nebo barevném laku a kožených poutkách. nahaku.net

Originálním květníkem je i papírový obal imitující porcelánovou vázu, jaký si můžete pořídit na e-shopu barcelonské značky Octaveo. Dostanete ho v podobě ploché obálky a do 3D formy musíte teprve ručně rozevřít a rostlinu dovnitř vložit jako do pytlíku. Na výběr jsou desítky geometrických a uměleckým motivů, stejně jako minimalističtější modely s plastickou perforací. octaveo.com

MISTROVSKÉ KOUSKY Vydavatelství Taschen vypouští na knižní trh aktualizovanou monografii fenomenálního architekta Santiaga Calatravy, pohybujícího se celý kariérní život s nebývalou lehkostí mezi uměním, architekturou a inženýrstvím. Na 620 stranách mapuje všechny významné, konstrukčně neobvyklé stavby od roku 1979 až po dnešek, nově doplněné originálními akvarelovými skicami i zcela aktuálními projekty, jakými jsou Muzeum zítřka v Riu de Janieru nebo Pavilon Spojených arabských emirátů pro EXPO 2020 v Dubaji. taschen.com

V březnu vyšla nová kniha Michaely Hečkové, na níž

spolupracovala společně s Matějem Chaberou, grafickým designérem a nositelem ocenění Czech Grand Design 2017. Jde o alternativního průvodce současnou českou architekturou, který má inspirovat k objevování moderní architektury mimo velká města. Zachycuje proměny 20 českých vesnic a malých měst po výstavbě nových veřejných budov nebo po jiných odvážných urbanistických zásazích, jež ovlivnily charakter a biorytmus daného místa. Seznamte se mj. s rozhlednou Růženka v obci Růžová, galerií 8mička v Humpolci, hotelem Štajnhaus v Mikulově či s revitalizací nábřeží řeky Loučné v Litomyšli. kniha20000.cz

RETREAT Poslední tipy věnujeme nutné koncentraci a následnému nabrání sil, který nutně předchází a následuje náročnému výkonu, jakým každé vykročení ze zóny normálnosti a obyčejnosti bezesporu je. Abyste v přeplněné kanceláři i doma měli dostatek soukromí a svého vlastního prostoru pro svobodný rozlet mysli, přispěchaly světové nábytkářské značky s těmito novinkami: 1. Sofa Plenum, Fritz Hansen, Stockist; 2. Kontejnerový sekretář, Alias, Konsepti; 3. Multifunkční židle Cila Go, Arper, Konsepti. stockist.cz, konsepti.com A kde načerpat energii pro budoucí boj se vším konformním? Doporučujeme dvě nádherné

lokace a jejich nové komplexy: 4. Je tomu jen pár dní nazpět, co se se v oblíbeném Resortu Sv. Kateřina otevřel Ájurvédský pavilon, který jako moderní zenový chrám uprostřed stromů navrhl architekt Jakub Tejkl. 5. V samých superlativech se první mezinárodní recenzenti vyjadřují o novém hotelovém resortu na Maledivách jménem Joali. Nachází se na severním atolu Raa, o jeho ultraluxusní interiéry i exteriéry se postaralo studio Autoban. Jeho vizuálním symbolem se určitě stane ostrovní přístavní pavilon, svými zvlněnými křivkami připomínajícími plovoucí mantu obrovskou. katerinaresort.cz, joali.com

COLORAMA Plejádě nominovaných návrhářů na cenu Czech Grand Design se s kolekcí Merino Recycle barevně naprosto vymykala Tereza Rosalie Kladošová. Nejprve ze zbytkové vlny z průmyslové produkce připravila netkaný materiál a než metráž rozstříhala na jednotlivé modely, zkoušela si na sobě a modelce tvarosloví a kombinace jednotlivých vzorů a to, jak spolu fungují. „Každý kus je pro mne jako barevná socha,“ říká. Kabáty a bundy z upcyclovaného merina doprovázejí topy, šaty a sukně s potisky podobných vzorů. terezarosaliekladosova.cz

Také ilustrátorské duo Tomski & Polanski (Lukáš Tomek a Ilona Polanská) je známé obaly

knih a plakáty s velice výraznou, až fauvistickou barevnou paletou. Najednou si uvědomili, že staré plakáty Prahy se sehnat dají, ale jen výjimečně narazíte na současnou ilustraci a když už, většina je od zahraničních výtvarníků. „A tak jarní poblouznění spolu s touhou stvořit novodobý pražský fan art a reprezentovat matičku měst dalo vzniknout plakátu Magical Prague,“ popisují. Ve dvou verzích (v menším formátu 50 × 70 cm, podobném historickým cestovatelským posterům, a větší velikosti 70 × 100 cm), vytištěné na litografickém papíře, podepsané a dárkově zabalené koupíte na illustrationshop.cz, tomskipolanski.com.

30-31_WHAT19-04-design.indd 31

24/03/2019 23:08

C E S TOVÁ N Í

„Byla bych ráda, kdyby ženy na celém světě měly v otázce plodnosti opravdu svobodnou volbu a co nejvíce možností,“ prozrazuje Lilia Khousnoutdinová.

I tygři přebíhají do Bhútánu T Milan Šefl F archiv Lilie Khousnoutdinové

ím vším je pro vás cestování? Je to především poznávání sama sebe skrz nová místa, nové zvyky, řemesla nebo tradice, náboženské obřady nebo naprosto unikátní přírodní jevy či krásu krajiny. Skrz dobrodružné cestování, kdy některé situace občas hraničí s nebezpečím, můžeme poznávat vlastní odvahu. Každý kraj vzbuzuje nějaké emoce, asociace. Může to být cosi důvěrně známého nebo naopak něco, co je nám hodně cizí nebo co bylo dosud hluboko schované uvnitř nás. Často nám může cestování pomoci i k tomu, abychom ocenili, co máme doma, jak dobře se vlastně na Západě máme. Kolik možností, jakou svobodu, jaké příležitosti, zázemí, zabezpečení tady můžeme mít. A konečně jsou zkušenosti z cest důležité i proto, abychom si začali uvědomovat i dopad našeho konzumního stylu života – co třeba v globálním měřítku znamená, že si můžeme koupit levné šaty.

Nastal ve vašem životě nějaký iniciační moment, kdy jste si řekla, že toulky po světě budou něčím, co vás bude provázet už napořád? Odmalička jsme s rodinou hodně cestovali, ale také jsme se často stěhovali mezi různými zeměmi, tudíž cestování je nezbytná a přirozená součást mého života od nejútlejšího dětství. Máma během těhotenství, se mnou v bříšku, údajně absolvovala třicet osm letů. Takže myslím, že to začalo ještě před mým narozením. Pokud bychom mluvili o nějakém iniciačním momentu, možná to byl okamžik, kdy jsem vystoupila z letadla v Paro, na letišti v Bhútánu, a uvědomila jsem si,

že je to země, která se musí stát součástí mého života. A že už se bez himálajských hor nikdy neobejdu. Čím vás Bhútán okouzlil – a proč zrovna Bhútán a ne třeba sousední Tibet, který bývá i častějším cestovatelským cílem? Když se řekne Tibet, máme bohužel až naivní, idylickou představu o tom, co tam najdeme. Věřím, že to byla pravda před padesáti, před sto lety. Ale v dnešní době, vzhledem k čínské invazi a jiným

Narodila se v ruském Magnitogorsku, na Oxfordu vystudovala politologii a historii, píše, navrhuje šperky, je i dulou, kněžkou, kurátorkou ženských start-upů a zastánkyní rovnoprávnosti žen a mužů. Tatarské kočovnické kořeny předurčily Lilii Khousnoutdinovou k cestovatelské vášni. Do světa vyráží vždy s jasným záměrem a za součást svého života už dlouho považuje himálajské království Bhútán. S partnerem a otcem své půlroční dcery Isabelly, matematikem Karlem Janečkem, však vyrážejí i jinam, tu na Bali, jindy do Finska anebo třeba na operu do milánské La Scaly. způsobem chrání přírodu, zvířata a životní prostředí. Koneckonců Bhútán je jediná země, která je carbon negativ, neboli produkuje míň CO₂, než absorbuje. Je to země, která spotřebovává pouze deset procent elektrické energie, kterou vyrobí, a to vše z obnovitelných zdrojů. Je zde silný koncept komunity, zachovávají se tu řemesla, tradice, pestrobarevné kroje, ale i festivaly. Bhútán žĳe náboženstvím, nejen o něm mluví, žĳe jím v každodenním rituálním kontextu. Je to absolutní

„Bhútán je jediná země na světě, která je carbon negativ, neboli produkuje míň CO₂, než absorbuje.“

vlivům, už to zdaleka není čistá pravda. To, co často hledáme v Tibetu, nebo pod tím mystickým pojmem, pod tou idealizovanou představou, je ale stále k nalezení v Bhútánu. Na místě, které zachovává stejné tradice po staletí, kde najdeme nepřerušenou buddhistickou tradici v chrámech, které jsou od sedmého století neustále v provozu, nebyly nikdy vyrabované. Bhútán je země, která si uchovala určité kouzlo, nadčasovost. Ale nabízí ještě víc. Jsou tam velmi zajímavé politické systémy, třeba Komise pro hrubé domácí štěstí, která schvaluje zákony. Celá tato filozofie bezkonkurenčním

unikát. Možná je to tím, jak je ta země malinká a schovaná mezi horami. Bhútán je buddhistický, alespoň jeho majorita. Je pro vás i proto zajímavý? Určitě. Už jen buddhistická architektura, prastaré chrámy, takzvané bhútánské dzongy, jsou úžasným kulturním uměleckým a architektonickým zážitkem. Stejně jako obřady a rituály, které se využívají v dennodenním životě, nejen svatby a pohřby, tak jako u nás, kde zbyl pouze ten základ. Ale požehnání auta, nového domova, očisty od neštěstí nebo od zlého. Ta drobná ritualizace

každodenních důležitých věcí je mi ohromně sympatická a je to něco, z čeho čerpám i ve chvílích, kdy navrhujeme novodobé rituály tady u nás v rámci školy kněžek, kterou vedu. Čím vás myšlenky buddhismu oslovují? Zajímavé je, že mé pohanské náboženství a anglický chrám, ze kterého vycházím, jsou si s myšlenkami buddhismu nečekaně hodně blízké. Je to tak sedm let, co jsem měla pro mě velmi zlomový rozhovor s lámou, kdy jsme přišli na to, že v zásadě používáme trochu jinou terminologii, ale bavíme se víceméně o tom samém. A přišla jsem na to, že sice nejsem buddhistka, ale kdybych si měla vybrat nějaké velké náboženství, tak bych být buddhistkou rozhodně mohla. Už jsme zmínili, že Bhútán proslul příkladně ekologickými zákony – například sedmdesát procent země musí být podle ústavy pokryto lesy. Čím dalším bychom se mohli v této maličké zemi inspirovat? Ekologie je určitě bod číslo jedna. Nejen procento zalesnění, ale i to, jak moc se dbá na životní prostředí ve chvíli, kdy se projednává jakákoli změna – kde se bude stavět dálnice, jak se bude vyvíjet město nebo vesnice. Vše vždy vychází primárně z toho, jaký to bude mít dopad na lesy, zvířata, životní prostředí. Bhútán se velmi pyšní tím, že na jeho území prosperuje a množí se mnoho ohrožených druhů zvířat. Místní vtip je, že tygři přebíhají z Indie do Bhútánu, protože ví, že se tam budou mít lépe. Je to jediná země, kde potkáme tygra i sněhového leoparda. Volně, nikoli v zoo. Další kapitolou je hrubé domácí štěstí. V našem nadačním

32-33_WHAT19-04-cestovani.indd 32

24/03/2019 21:37

fondu stastnecesko.cz se můžete dozvědět víc o tom, jak a co můžeme v naší české kotlině z této filozofie převzít, nad čím se můžeme zamyslet a čím by nám mohla být užitečná. Jedním z vašich posledních zážitků je ostrov Bali, kde jste trávila zimní dovolenou s partnerem a malou Isabellkou. To je naopak místo, kam míří stále víc lidí. Nezanechal tam už turismus negativní stopu? Bohužel Bali je místem, kde je negativní stopa turismu znát velmi výrazně. Ať už na špinavých plážích nebo ve znečištěném ovzduší. Bali je stále překrásné místo, které rozhodně stojí za návštěvu, ale myslím si, že právě i tím, že je to malý ostrov, je dopad turistiky vidět téměř bezprostředně. Svým způsobem je očividnost znečištění pro Bali výhodou, protože nabádá lidi, aby se zamysleli nad svým chováním a změnili ho. Takže ano, na Bali určitě vidíme velké problémy, ale díky nim se ostrov stává v souvislosti s turismem jedním z průkopníků

Green Village

je jeden z našich aktuálních projektů. Řekla bych, že máme velmi podobné nápady. Chystáme se do Peru, na sever Ruska, na Kamčatku i na další, méně známá místa. Máme rádi kulturu, takže hodně cestujeme za operou, za divadlem. Nedávno jsme byli v milánské La Scale, těšíme se i do petrohradského Mariinského divadla.

různých udržitelných řešení. Aby ta překrásná příroda, která je důvodem, proč sem lidi jedou, zůstala zachována ve své neposkvrněné podobě. Máte s Karlem Janečkem obdobné cestovatelské spády? A chystáte se opět někam? Oba rádi objevujeme a cestujeme „s účelem“. Kamkoli jedeme, snažíme se naši cestu spojit buď s prací, nebo s jasným záměrem. Když jsme jeli na Bali, cíleně jsme objížděli různé inovativní stavby, z nichž jsme čerpali nápady pro renovaci a stavbu vlastního domu, což

Musíte někdy při volbě, kam pojedete, přistoupit ke kompromisu? Občas ano. Například Karel nesnáší Benátky, a já je považuji za velmi romantické město. A tak slibuje, že TO P 6

Srdcovky Lilie Khousnoutdinové Požádali jsme Lilii, aby ze svého archivu vybrala místa, která jsou jejímu srdci nejbližší a podělila se s námi o krátký komentář. Nechte se inspirovat…

tam se mnou pojede. Já zase nemusím lyžovat, ale jednou za rok kvůli Karlovi taky zvládnu víkend na lyžích. Ve výběru destinací se prostě převážně shodujeme, a když ne, jen si vzájemně uděláme radost. Tvrdíte o sobě, že jste duší revolucionářka. Co byste na světě chtěla změnit v první řadě? Byla bych ráda, kdyby ženy na celém světě měly v otázce plodnosti opravdu svobodnou volbu a co nejvíce možností. Ať už se bavíme o sexualitě, o porodech nebo třeba i o temnějších stránkách, což jsou potraty a interrupce. Věřím, že ve všem, co se týká plodnosti a našeho ženského zdraví, si zasloužíme tu největší podporu, co nejširší škálu možností, úctu a respekt vůči naší svobodné volbě. To se samozřejmě promítá do projektu neziskové organizace APODAC, kde se snažíme podpořit vznik porodních domů a center, abychom i tady měly takovou možnost volby, jakou mají ženy v mnoha západních zemích už dávno.

Most s požehnáním

Přechod přes most v Bhútánu představuje nebezpečí, a tak jsou mosty vyzdobené modlitebními praporky. Lilia má na sobě tradiční bhútánský ručně tkaný kroj kiru. Z podobných látek sama navrhuje šaty pro české ženy.

Rezidence Green Village na Bali se skládá z unikátních bambusových staveb. Původně vznikl jako zázemí pro rodiče přijíždějící na Bali proto, aby nechali své děti zažít neobvyklý systém vzdělávání v sousedící Green School. Některé domy jsou k dispozici na pronájem.

Bhútán a ženský klášter Ženský klášter Kila Gompa v západním Bhútánu je zasazen do skály přibližně ve výšce 3500 metrů nad mořem poblíž průsmyku Chele-la. I proto se mu často říká druhé Tygří hnízdo a je domovem pro více než padesátku žen všech věkových kategorií.

Novoluní na Bali

Karel Janeček a Lilia s dcerou Isabellkou při rituálu požehnání vodou během novoluní na Bali. Zdejší rituály jsou součástí každodenní reality, pro cizince může být velice zajímavé s úctou se zúčastnit ceremonie. Tradiční dress code je potom povinný.

Středisko Akasha

Na severu od balijského Ubudu, ve středisku Akasha, experimentují se stavbami z bambusu ve tvaru sakrální geometrie. Uvnitř staveb se údajně lépe spí a na člověka vůbec působí příznivě. Zasazené v rýžovém poli vypadají domky jako eko vesnice ze Star Wars.

Kila Gompa Do nejstaršího bhútánského ženského kláštera Kila Gompa vynášejí jeptišky teplé deky, matrace, ohřívače a radiátory, zajištěné v rámci sbírky Lilie Khousnoutdinové a organizace Friends of Bhutan Society: Czech Republic.

32-33_WHAT19-04-cestovani.indd 33

24/03/2019 21:37

L AHŮDK Y

2 1

1 2 3 4

Červený vinný ocet Bílý vinný ocet Chardonnay ocet Xéréz ocet (vinnný Sherry ocet)

Můžete na talíř strouhat plátky lanýžů, používat vzácné koření nebo přísahat na speciální dochucovadla z chemických laboratoří. Ale tajemství šéfkuchařů, kteří své pokrmy umí vyladit k dokonalosti, není zdaleka tak tajemné, jak se může na první pohled zdát.

itrusy, ovoce, kvašená zelenina, octy, zakysané mléčné produkty, fermentované potraviny, víno či káva. Tento výčet má společného jmenovatele – kyselost. Není sice tak sexy a uhrančivá jako sladkost nebo delikátní jako hořkost, ale dá se s ní pracovat podobně jako s neotesaným diamantem. Kalifornská šéfkuchařka íránského původu Samin Nosrat, která měla o chutích dokumentární seriál Salt, Fat, Acid, Heat: Mastering the Elements of Good Cooking (Sůl, tuk, kyselost, žár: Jak zvládnout základy dobrého vaření) na Netflixu, o kyselosti hovoří jako o zásadním činiteli, který se podílí na delikátnosti. Zlepšuje chuť jídla a umí změnit i jeho barvu a texturu. Funguje jako kouzelná hůlka – zesílí sladkost či utlumí hořkost, vyzdvihne slanost, vyváží ostrost či podpoří pátou chuť neboli umami. Je jako regulátor, který ze všech ostatních chutí vytvoří dokonalou souhru. Na aciditu přísahá i Jana Bilíková, kreativní šéfkuchařka sítě Ambiente. „Díky kyselé chuti nám jídlo připadá svěží a lehké. Nejvíc se tento efekt projevuje u ryb a mořských plodů: pokud dostanete ústřici s kyselými komponenty, máte pocit, že je naprosto čerstvá. Ceviche z ryby se nám zdá víc svěží, než kdybychom ji jedli jen tak syrovou. Kyselá chuť má spoustu benefitů, které stojí za to znát a využít pokaždé, když

Ingredience dokonalosti

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík F Michal Ureš

chcete jídlu dodat grády i rovnováhu,“ říká šéfkuchařka a souhlasí tak s kolegy z těch nejlepších světových restaurací, jakým je například Magnus Nilsson ze švédské Fäviken.

Nová chuť v pár kapkách

Při dlouhých degustačních večeřích se vedle jednotlivých chodů podávají ještě malé, takzvaně čistící pokrmy. Mají za

vytáhne minerály a prospěšné látky. A vyzkoušejte si i přípravu ceviche. Naložená ryba patří mezi oblíbené položky na jídelních lístcích fine dining restaurací, přitom jejich příprava nevyžaduje um michelinských šéfkuchařů. Se znalostí teorie tenhle efektní pokrm zvládnete i doma. Když rybu naložíte do marinády se šťávou z citrusů, začnou se v ní rozpouštět bílkoviny podobně jako

„Kyselá chuť zesílí sladkost, utlumí hořkost, vyzdvihne slanost, vyváží ostrost či podpoří pátou chuť neboli umami.“ cíl restartovat chuťové buňky. Často se podává například sorbet z citrusů. Bonusem pak je, že díky kyselosti se rychleji aktivuje trávení. Kyseliny ovlivňují i texturu a vzhled dalších ingrediencí a to se dá v kuchyni také umně zužitkovat. Kyseliny rozpouštějí bílkoviny, proto si zvykněte přidávat lžíci jablečného octa při přípravě masového vývaru, který z masa

při tepelné úpravě. Výsledkem je syrová ryba, ovšem s texturou vařeného masa. Při vaření zeleniny může zase kyselá složka způsobit, že zůstane tuhá. Tip: Pečete-li lilek s kyselými rajčaty a chcete-li se tuhosti vyhnout, rajčatovou omáčku před zapékáním povařte.

S bublinkami, nebo bez?

Kyselost se nehodí spojovat jen s citrony

či s octem, má mnoho nuancí, a tak i způsobů, jak ji do pokrmu dostat. Kyselin je mnoho, kromě té obligátní octové (v octech) a citronové (v citrusových plodech) existuje například i jablečná, kterou najdete v jablkách, bobulovinách či rajčatech, vinná, jež je kromě vína například v ananasu, bramborách či v mrkvi, nebo benzoová, která je typická pro brusinky a švestky. Kyselost v sobě má i perlivá voda, a to díky sycenosti oxidem uhličitým. Tohle všechno dokáže ovlivnit vaši chuť. Právě s pomocí perlivé minerálky si moc kyselosti můžete vyzkoušet na vlastní chuťové pohárky. Protože i takový detail, jakým je popíjení vody bez, či s bublinkami, může ovlivnit to, jak vám chutná jídlo na talíři.

Na talíř i na úklid

Můžete s ním vyčistit podlahu, dezinfikovat kuchyňské prkénko, naložit v něm okurky i dochutit mdlé jídlo. Je tak obyčejný, až je neobyčejný. Bzenecký ocet se díky své všestrannosti může stát zásadním pomocníkem každé domácnosti. Záleží jen na množství a koncentraci. Zeleninové polévce postačí pár kapek, na podlahu můžete použít klidně celou deci. Pro využití v kuchyni je lepší s octem zacházet s opatrností, dokonce se doporučuje ho před použitím ještě svařit. Je pak méně agresivní a lépe se vyrovná s ostatními chutěmi.

PŘEDKRM

Zeleninové carpaccio s petrželkovou majonézou

→→ 2 ks žluté řepy →→ 2 ks červené řepy →→ 1 ks okurky

→→ různé druhy octů (vinný červený a bílý, chardonnay, višňový)

→→ 4 ks ředkviček

→→ 50 g tapiokových perel

→→ 1 ks žluté papriky

→→ 1 svazek petrželky

→→ 1 ks červené papriky

→→ bylinky na ozdobu

→→ barevná rajčata

→→ sůl, cukr

OCTOVÉ ROZVARY

TAPIOKOVÝ KAVIÁR

Silnější octy povařte s cukrem v poměru 1:1, slabší octy v 2:1 a trochu je osolte (záleží, jaká chuť vám vyhovuje).

Tapiokové perly vařte, až zprůsvitní, poté je sceďte a nechte vychladnout. Část dejte do ochuceného freshe z červené a žluté řepy, nechte přes noc louhovat a druhý den sceďte (kuličky by měly být krásně obarvené).

MARINOVÁNÍ ZELENINY Řepu a ředkvičky nakrájejte na tenké plátky, okurku a rajčata na silnější a marinujte je v octových rozvarech. Na řepu použijte rozvar z višňového octa, na papriku, rajčata, ředkvičky a okurku z octa vinného. Nechte odležet přes noc.

PETRŽELOVÁ MAJONÉZA Otrhejte lístky petržele a spařte je v horké vodě. Vychlaďte je v ledové, osušte a rozmixujte na pyré, smíchejte s majonézou, dochuťte solí a pepřem.

34-35_WHAT19-04-lahudky.indd 34

25/03/2019 10:19

H L AV N Í C H O D

Atlantská treska, beurre blanc omáčka, chřestové rizoto TRESKA

RIZOTO

Filet z tresky očistěte a naporcujte na čtyři kusy, ochuťte solí a pepřem, opečte na pánvi a dopečte na pár minut v troubě.

Na drobno nakrájejte dvě šalotky, orestujte na olivovém oleji, přidejte rýži a postupně přilévejte zeleninový vývar, až bude rýže na skus. Pak přidejte nakrájený chřest, parmezán a pomocí másla pokrmu dodejte krémovou konzistenci.

CHŘEST Chřest očistěte, spařte v osolené vodě. Vychlazený nakrájejte na kousky, které přidáte do rizota. Špičky orestujte na másle a použijte na ozdobu jídla.

BEURRE BLANC OMÁČKA

→→ 800 g filetů z tresky

→→ 400 g bílého chřestu

→→ 400 g rýže Carnaroli

→→ 400 g zeleného chřestu

→→ 5 ks šalotek →→ 0,5 l bílého vína →→ 1 citron →→ 150 g másla

→→ sůl, pepř →→ 0,7 l zeleninového vývaru →→ olivový olej

Nakrájenou šalotku zalijte vínem, svařte na minimum a pomocí metličky vmíchejte máslo. Krémovou omáčku ochuťte solí, pepřem a citronovou šťávou.

→→ 50 g parmezánu

KŘUPAVÁ OPLATKA

KOKOSOVÁ ESPUMA

BAZALKOVÝ SORBET

→→ 100 g másla

→→ 200 g strouhaného kokosu

→→ 500 g citronového sorbetu (citron, voda, cukr)

→→ 100 g bílků

→→ 450 g smetany

→→ 1 svazek čerstvé bazalky

→→ 100 g hladké mouky

→→ 200 g cukru krupice

→→ 100 g moučkového cukru

→→ 250 g kokosového mléka

→→ 20 g strouhaného kokosu

→→ 150 g polotučného mléka

Do mísy si připravte rozpuštěné máslo, bílky, prosátou hladkou mouku a moučkový cukr. Vše ručně smíchejte do hladké konzistence. Rozehřejte si troubu na 170 °C a na silikonovou podložku rozetřete tenkou vrstvu těsta do požadovaného tvaru. Posypte strouhaným kokosem a pečte dozlatova.

Veškeré ingredience vložte do hrnce a povařte. Nechte vychladnout a přeceďte přes cedník. Směs nalejte do šlehačkové lahve (použijte dvě bombičky N₂O). Protřepejte a ‚malujte‘ na talíř.

DEZERT

Citronový posset a spol. →→ 900 g 31% smetany →→ 250 g cukru krupice →→ 100 g čerstvé šťávy z citronu

V hrnci svařte smetanu s cukrem, poté odstavte a přidejte šťávu z citronu. Promíchejte a nalejte do sklenic. Uložte do lednice a nechte aspoň hodinu odpočívat.

Do citronového sorbetu přidejte lístky bazalky a rozmixujte. Hotový sorbet vložte do mrazáku a nechte ztuhnout.

Tip na závěr Pro úplné dotažení dezertu můžete použít pražené kokosové plátky, které se postarají o příjemnou křupavost.

34-35_WHAT19-04-lahudky.indd 35

25/03/2019 00:08

P R O M OT I O N

Šéfkuchař v krabičce „Mít tak osobního kuchaře,“ povzdechnete si možná, když přes den poněkolikáté vymýšlíte, co zdravého, nutričně vyváženého a zároveň lahodného dopřát svému žaludku. Právě na klienty s vědomým přístupem ke stravování a s minimem času myslí nová služba My Chef Kitchen, která se po úspěchu v zahraničí nově představuje také v Česku. Její spoluzakladatelka Kristina Tayara prozrazuje, čím přesně se odlišuje od konkurence. T Eva Karlasová F archiv My Chef Kitchen

krabičkové diety není v Česku nouze, proč jste se pustili právě do tohoto typu podnikání? My Chef se zrodil spíše z osobního zájmu a hlavně obrovské vášně pro zdravé stravování a rozmanité chutě – nijak nepřeháním, když řeknu, že celá naše rodina je doslova posedlá jídlem! Vždycky musíme vyzkoušet každou restauraci ve městě. Společně si objednáme několik různých chodů a pak si navzájem ochutnáváme z talířů. Zřejmě bylo jen otázkou času, kdy se v této oblasti začneme nějak profesionálně realizovat. V případě My Chef ale nakonec vše vzniklo velmi spontánně, bratr chtěl přejít na paleo dietu, protože potřeboval po Vánocích zhubnout. Kamarád, zkušený šéfkuchař Pavel Kopečný, mu na jeho žádost vytvořil měsíční jídelníček, díky němuž bratr nejen shodil, ale navíc se cítil skvěle. Postupně se začali přidávat přátelé a známí. Ohlas byl nakonec tak veliký, že se kluci rozhodli z původně soukromého plánu udělat byznys. V Kuvajtu, kde bratr žije, funguje projekt s velkým úspěchem již čtvrtým rokem, a nyní zkoušíme, jak se mu bude dařit v Česku.

Co přesně zákazníkům nabízíte? V zásadě servis osobního šéfkuchaře, který vám denně připraví originální receptury a na míru vám sestaví ideální plán. Záleží jen na tom, zda chcete

Spoluzakladatelka značky My Chef Kitchen Kristina Tayara

zhubnout, doplnit energii při sportu nebo podpořit zdravý životní styl. Kromě výše uvedených benefitů přináší tento typ stravování především velkou úsporu času. Naší cílovou skupinu totiž tvoří zejména zákazníci, kteří jsou velmi zaneprázdnění, ale zároveň nechtějí rezignovat na kvalitní vyváženou stravu. Často nás vyhledávají také klienti, kteří chodí hodně cvičit a potřebují si hlídat správný poměr živin. Z čeho mohu vybírat, pokud se rozhodnu právě pro váš servis? Vybírat můžete ze tří typů jídelníčků: paleo, keto a healthy balance, všechny programy mají společný základ v eliminaci lepku a cukru. U keto jídelníčku se příjem sacharidů nahrazuje tukem, základem tohoto typu stravování je především maso, drůbež, vejce, ryby, mléčné

Více informací na mychef.kitchen.

Čím dalším se odlišujete od konkurence? My Chef je služba sestavená na míru zákazníkovi. Skutečně se maximálně snažíme, abyste měli pocit jako by se o vás staral váš osobní šéfkuchař. Já i bratr jsme poměrně dlouho žili v arabském světě, kde vám jako zákazníkovi splní opravdu vše, co vám na očích vidí.

„Nabízíme servis osobního šéfkuchaře, který vám denně připraví na míru receptury z čerstvých surovin a sestaví plán.“ výrobky, ořechy a semínka, listová zelenina a velký poměr tzv. zdravých tuků. Keto dieta je oblíbená u všech, kteří se potýkají se skrytými příčinami nárůstu hmotnosti, u žen to bývá především stále častější hormonální nerovnováha. Klasický paleo plán je pak založen na eliminaci obilovin a pseudo-obilovin, jídelníček je sestaven především z masa zvířat krmených trávou, drůbeže, mořských plodů, vajec, ořechů a semínek, ovoce a zeleniny a zdraví prospěšných olejů. V rámci healthy balance od nás dostáváte velmi pestrou stravu složenou z nutričně vyvážených potravin. Cílem je poskytnout tělu komplexní jídelníček, který posílí imunitu, pomáhá předcházet únavě, zvyšuje schopnost koncentrace, čistí pleť a zlepšuje trávení.

I kdyby měli pro ingredienci běžet přes půl města. Myslím si, že tato zkušenost hodně ovlivnila náš způsob podnikání. Kromě dokonalého servisu jsou samozřejmě klíčové i maximální čerstvost a kvalita všech surovin a především skvělá chuť! Právě proto nám s pražským projektem pomáhal již zmíněný Pavel Kopečný, který však nyní působí v Kuvajtu. Jako kreativní duši českého My Chef jsme si vybrali skvělého šéfkuchaře Marcela Radu, ten všechny recepty nejen osobně vymýšlí, ale také neustále pracuje na jejich dalším zlepšování. Naším cílem je, aby vám jídlo z krabičky My Chef přineslo po chuťové i vizuální stránce zážitek srovnatelný s návštěvou opravdu kvalitní restaurace.

My Chef v kostce Jsme vždy fresh. Ráno nakupujeme čerstvé suroviny od místních dodavatelů a farmářů, během dne vaříme a od šesti do devíti krabičky osobně rozvážíme zákazníkům. Jsme flexibilní. Čas vždy přizpůsobíme vašim aktuálním potřebám a snažíme se být maximálně dochvilní. Jsme gluten-free a sugar-free. Nikdy nepracujeme s polotovary, obilovinami a přidanými cukry. Jsme eco-friendly. Všechny ingredience podáváme ve 100% kompostovatelných obalech až na váš stůl. Zastáváme názor, že jídlo je třeba brát vážně, a chceme našemu i vašemu tělu dopřávat to nejlepší. Zároveň ale víme, že život je i od toho, abychom se bavili, cítili se dobře a byli sami sebou. I proto je náš servis kromě profesionality plný radosti ze skvělé práce.

36_WHAT19-04-adv-mychef.indd 36

25/03/2019 08:06