What 06/19 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº 5, ČERVEN 2019

Aktivní krása

Sportujete? Projděte si beauty triky od běžkyně. Slušet vám to může, i když makáte.

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

S espressem v podrážce

Designérka Eva Klabalová o udržitelných materiálech a obuvi světové úrovně.

Než někam vyrazíte, projděte si, co nabízí ekoturismus a co pro Zemi můžete udělat vy.

STR ANA 14

STR ANA 20

STR ANA 12

Nespadat do průměru WHAT19-06-cover.indd 1

Cestovat po zelené

Všestranný performer Yemi A. D. a moderátorka, politoložka a taky revolucionářka Emma Smetana. Co mají společného a v čem spatřují svoji jinakost?

STRANA 8

29/05/2019 13:19

WHAT-inzerce.indd 1 WHAT BY SOHO_AMG GT_270x400_CZ.indd 2

29/05/2019 15:42 27.05.19 14:17

Ú VO D N Í K

Proti proudu eochota podřizovat se zažitým pravidlům, mít vlastní nápady a názory, sem tam couvnout z věcí, které nejsou stoprocentní, běžet po jezdících schodech proti směru, nebát se vystoupit proti většině a jít si za svými sny, i když je to někdy zatraceně náročné. Trajektorie, která je příznačná pro osobnosti, ke kterým pak společnost cítí obdiv. K těm, kteří znenadání vystoupí z řady a jdou svým směrem. Do lesa, do pouště, do ciziny… My je za to pak obdivujeme, sledujeme, nebo zatracujeme jejich životy a přemýšlíme, jestli bychom z komfortní zóny měli a mohli vystoupit také. Není to snadné v době, kdy se nějakým způsobem chce vymezovat téměř každý, ať už svým vzhledem, vyznáním, nebo vyhraněnou osobností. Kde je hranice mezi normálností a extravagancí a co je vlastně měřítko jinakosti? Neodehrává se pouze v našich hlavách a následném přesvědčení, které utváří představu výjimečnosti, nadřazenosti, nebo naopak podivínství? Každopádně jinakost je vnímána minoritně. Kdybychom se nad tím zamysleli do důsledku, měla by na nás všechny působit pozitivně, pokud bychom ji stavěli na osobní kreativitě v jakékoliv oblasti osobního bytí. Na to v průběhu zrání jaksi zapomínáme, společnost se nás snaží hodit do proudu davu, a my pak bohužel vědomě či nevědomě potlačujeme náš kreativní základ. Každý máme potenciál vlastní kreativity v sobě, ať už nám je 20 nebo 100 let. Do jaké míry jsme ji však schopni rozvíjet nebo minimálně udržovat, nám zaručuje osobní jinakost, která působí přímo jako magnet. V dnešním světě plném sdílených životů můžeme mít pocit, že kreativita je všude kolem nás, ale ruku

na srdce, neunavuje vás někdy sledovat tuto davovou jinakost? Když jsme pátrali po tvářích na obálku červnového čísla, nešlo o to, abychom prvoplánově a dráždivě zaujali, šlo spíš o hlubší myšlenku jinakosti jako takové. Vsadili jsme na kreativce a performera Yemiho A. D. (ano, má jinou barvu kůže než většina Čechů, ale o to nejde), který se, a teď si dovolíme soudit, vymyká z průměru. Patří k předním domácím choreografům s přesahem do světa (za všechny stačí zmínit choreografie pro Kanyeho Westa, Beyoncé). Má k tanci blízko a šéfuje svou JAD Dance Company. Yemi si k sobě vybral novinářku a muzikantku Emmu Smetanu, kterou obdivuje nejen jako svoji kamarádku, ale také pro její názory, pracovní nasazení, i její revolucionářské postoje. A nás zajímalo, jak tito dva o jinakosti přemýšlejí. „Tenhle kluk mě nepřestává překvapovat, říká srozumitelně věci, které jsou zřejmé, tušíme je, ale neumíme je nebo nechceme pojmenovávat a vidět: ‚dnešní doba je definovaná nutností hledat zdroje věcí – zdroje jídla, informací, motivací, proč se děje to, co se děje. Marketing je kouřová clona, když budeme líní koukat skrze ni na pozadí, nebude se nám žít dobře,‘ takové odpovědi je radost psát!“ uvedla na svém facebookovém profilu redaktorka Klára Mandausová. Pokračování jejích rozhovorů si můžete přečíst o pár stránek dál. Nezapomínejte na svoji vnitřní kreativitu a s ní související radost žít svůj život jednoduše, radostně a po svém. Ať už jste stejní, nebo jiní. Tým redakce WHAT

03_WHAT19-06-uvodnik.indd 3

29/05/2019 15:45

OSOBNOSTI

Fíky na grilu a chůze naboso Bez čeho by léto nebylo létem? Ptali jsme se šesti výjimečných osobností… T Ivana Manáková, Milan Šefl F archiv osobností, Lenka Hatašová, Petr Jandera

Hanuš Lamr Jeho inspirací je celoživotně příroda, ke které vždy pociťoval velký obdiv. Je absolventem pražské UMPRUM, ateliéru Sochařství kovu a šperku. Pracuje v malostranském ateliéru a na Malé Straně se také narodil. Říká o sobě, že je puntičkář a nechce to přírodě kazit. Jeho brož s broukem nosí i Madeleine Albrightová. Léto si nedokážu představit bez své zahrady, kterou jsem zdědil po dědovi a babičce, a teď pokračuji v jejich odkazu a pečuji o ni s láskou. Poslední dobou bez větru do plachet. Loni jsme s mojí ženou Zlatkou pluli s jedním kapitánem na malé plachetnici z italské Pisi na Sardinii. Doufám, že i letos nám to vyjde a vítr nám zase bude dout. Bez bezu. Protože miluju opojně mámivou vůni černého bezu. Jsou to černé aromatické a podivně chutnající bobule. Květy, ze kterých je skvělé víno a kvetou začátkem léta, vyřezal můj velký vzor francouzský secesní šperkař René Lalique do slonoviny a osázel diamanty. Bez fíků, protože je každý rok opečovávám a sklízím na dvorku před mým malostranským ateliérem. Dělám z nich marmelády a peču je na grilu zabalené do slaniny. Bez Divoké Orlice, kde se každý rok koupeme v Ostrovech a potom sjíždíme její hnědavý chladivý tok až k soutoku s Tichou Orlicí a dále.

Lucie Radová

Leeda Abrtová Před téměř deseti lety si splnila dávný sen z dětství a stala se majitelkou a designérkou obchodu Anglická sezóna. „Moci nabídnout v bytovém designu něco tak krásného, jako je anglický nebo francouzský venkov, vnést ho do našich obydlí, a zateplit celý domov, je ta nejlepší práce na světě,“ říká Leeda, která vystudovala francouzštinu na VŠ, pracovala jako asistentka v architektonickém studiu nebo prodávala chemii do betonů.

Nešlo by to bez dobré knížky. Léto bez povalování se pod stromem začtená do knihy, to je první pomyšlení, kterému tedy rozhodně neodolám. Můj zatím poslední úlovek je Muž, který miloval racky od Osha, ve kterém se rozebírá devět příběhů z dávných tradic zenu, taoismu, křesťanství a judaismu. Bez procházek v přírodě a chození naboso, kde se dá, taky brodění v potoce, zkrátka zážitky všemi smysly. Bez čerstvého ovoce, které si můžu sama natrhat někde u cesty nebo na zahradě. Právě buduju zahradu u našeho statku v Hobšovicích, osazuju ji stromy a keři, takže si vlastně ani nedokážu představit léto bez rukou zabořených do hlíny a obdělávání záhonů. Je to ten nejlepší lék na všechno. Bez dobrodružství, čím jsem starší, tím jsem spontánnější, takže už zdaleka tolik neplánuju, než někam vyrazím. Nechávat se unášet mi připadá mnohem lákavější než naplánovaná dovolená u moře, pak se dějí věci, které neřídíte, které se dějí nečekaně, a o to jde. Bez vůně venkova už taky neumím být, i když jsem původem Pražačka. Ta svoboda moci utéct od ruchu velkoměsta je jedna z nejlepších věcí, která se mi stala.

Nikdy nevíte, jestli se ozve z Prahy nebo třeba z Latinské Ameriky. Přitom její kariéra cestovatelky začala jednou vykutálenou výhrou, to když na festivalu Kolem světa vyhrála letenku, ano, kolem světa. Ta cesta jí změnila život. Založila si blog a začala točit a psát cestovatelské reportáže. Vnímá, že svět nemá žádné hranice – ty největší si totiž tvoříme sami v sobě a Lucie se ty své snaží pravidelně překračovat a bourat. Třeba když se rozhodne, že najde další dvě neohrožené ženy a společně projedou Jižní Ameriku na tuktucích.

Léto by nezačalo bez výbavy na ferraty. Pokud to jen trochu jde, tak mě najdete v sedáku, v helmě, přilepenou na stěně v horách. Za ty roky, co se snažím chodit po ferratách, jsem se ještě nezbavila závratí, a tak se na sebemenším převisu klepu, ale hrozně mě to baví! Gin & Tonic. V létě tahle kombinace znamená jediné: Jsem ve Španělsku se svými kámoškami a užíváme si nicnedělání u bazénu nebo na pláži v Jávee, jednom dokonalém španělském letovisku. Nejlepší na tom je, že žádná z nás nemá špatné svědomí z toho, že jsme nehorázně líné. Tedy až na umíchání dokonalého gin & tonicu se snítkem tymiánu…

N° 5, červen 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Katarina Emma Schapiro, Mária Gálová, Klára Mandausová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Veronika Zavřelová, Tomáš Mrvík Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Obchod a inzerce: Kateřina Davídková Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lucie Robinson, Michal Ureš

a Instagram vybraných firem Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN: 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 7. června 2019

04-05_WHAT19-06-osobnosti.indd 4

29/05/2019 13:47

Andrea Vaníčková „Skončit s advokacií a začít prodávat přírodní kosmetiku?“ Právě takovou otázku si během své první mateřské dovolené kladla spolumajitelka firmy biOrganica Andrea Vaníčková. Dnes považuje odchod z právní kanceláře a vstup do světa bio kosmetiky za jedno z nejlepších rozhodnutí svého života.

Simona Stašová Lukáš Hejlík

Co mi nesmí chybět? Moře – Miluju jeho vůni i to, jak nádherně šumí. Pobyt u něj dělá dobře mně i dětem. Přírodní opalovací krém – S rodinou v létě hodně cestujeme a nevyhýbáme se sluníčku. Od té doby, co se aktivně zajímám o složení kosmetiky, bych děti ani sebe nikdy nenamazala syntetickými opalovacími krémy, které mohou podle řady studií představovat větší riziko než UV záření. O tom, jak negativně působí na přírodu, ani nemluvím, proto na opalování používáme pouze výrobky s čistým přírodním složením. Dobrá kniha – Během roku se snažím skloubit péči o tři děti s prací pro biOrganica, takže mi na čtení bohužel nezbývá dost času. Prázdninové měsíce bývají naštěstí trochu volnější, nejraději proto odpočívám na zahradě s dobrou knihou – ideálně od Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové či Radkina Honzáka. Jóga – V létě se snažím najít si čas také na pravidelná ranní cvičení. Dělají mi dobře po tělesné stránce, pomáhají mi zklidnit se, utříbit si myšlenky a rozmyslet si, co je pro mě důležité i kam investovat čas a energii. Pohodlné šaty – Slunné měsíce trávím v šatech, baví mě jednoduchost a ženskost. Namísto úlovků ve velkých obchodních řetězcích, které mnohdy šijí v nelidských podmínkách a po skončení sezony pálí tuny neprodaného oblečení plného syntetiky, preferuji kvalitní kousky etických udržitelných značek.

Hvězda českého divadla a filmu si na letošní léto „naložila“: na přelomu července a srpna odehraje sérii patnácti představení na Letní scéně Ungeltu. Hrát denně a pod širým nebem je však výzva, kterou vítá. Nedovede si totiž představit delší čas mimo divadelní provoz. Čistě pracovní však její léto přece jen nebude. Už před mnoha lety si našla svůj druhý domov: prosluněnou Itálii s jejími temperamentními obyvateli. Taky letos tam samozřejmě zamíří.

Seriálový herec a zakladatel dramatických čtení Listování, se kterým jezdí od Aše až po Znojmo, přetavil svou vášeň pro jídlo v úspěšný projekt, ať už jde o aplikaci GastroMappka nebo nejnovější knižní průvodce 365 – Gastromapa Lukáše Hejlíka. Je známý svým workoholismem a neutuchající energií, kterou se bude snažit nasbírat během prázdninového odpočinku. Já si nedokážu představit život hlavně bez léta! Pro mě, pro šílence, léto neznamená jen to, že můžu sušit seno a jezdit na výlety po Česku, ale především, že si dám pokoj od hraní, kterého mám za zbylých deset měsíců tunu. Od osmnácti let jde se mnou životem VWajíčko, legendární Transporter 2. I on je pro mě symbol léta. Teď ho chci po dvou letech „resuscitovat“ a vytáhnout ho na pár (raději blízkých) výletů s rodinou. A rodina, ano! Té tolik dlužím!

Ptáte-li se na věci, bez kterých si nedokážu představit léto, tak to je jednoduché – bez mých dvou synů, bez mámy, bez táty a bez slunce! A slunce a moře, to je pro mě Itálie. Mám ráda i Italy, jsou usměvaví, srdeční a všichni jsou tak trochu herci. Můj vztah k nim je dán i tím, že italsky mluvím téměř tak dobře jako česky. Jsem vděčná za osud, který mě s Itálií spojil. Jakmile se tam ocitnu, hned se mi zvýší tep. Miluju Toskánsko, Řím a okolí a celou Sicílii. Kdybych nemohla hrát divadlo, dovedla bych si představit i život v Itálii.

04-05_WHAT19-06-osobnosti.indd 5

29/05/2019 13:47

H OT N E W S

Tvořit pro ostatní

Nic by nevznikalo, kdyby se mezi námi neobjevovali lidé, kteří mají touhu něco změnit, vytvořit, nabídnout. Ať už jde o netradiční prostor, kde si v malé vesnici na dvorku dáte neobyčejnou kávu, o zábavné výšivky nebo plavky, které nesundáte celé léto.

T Petra Nováková, Veronika Zavřelová F archiv značek, Josef Rabara

NA DVORKU JAKO U BABIČKY Chvíle těšení se na prázdniny si můžete zkrátit na Dvorku v Bořeticích. Po toulkách místní krajinou či po cyklistickém výletě si odpočiňte pod košatou jabloní nebo v designovém kontejnerovém modulu, který přímo vybízí k relaxaci a tichému rozjímání. K tomu se posilněte sezonními a lokálními produkty v té nejlepší kvalitě, ať už jsou to sýry nebo sladké koláče a dezerty servírované s kávou. A nezapomeňte na místní vinařskou produkci, jste přece na jižní Moravě! Kavárna Dvorek, Bořetice 188, Bořetice u Hustopečí, otevřeno čt–ne, dvorekboretice.cz

VĚNOVÁNO PŘÍRODĚ I VÁM

BRO. JO!

Každým rokem končí v oceánech až 14 tun opalovacích emulzí s obsahem škodlivých látek, které způsobující genetické mutace u savců, bělí korálové útesy, mění pohlaví ryb. Problém mikroplastů tak úžasně vyřešily české firmy Nafigate Corporation a Nafigate Cosmetics a vytvořily opalovací emulze s organickým UV filtrem a revolučním polymerem P3HB. Emulze je nejen velmi účinná v ochraně proti slunci, ale na rozdíl od chemických UV filtrů zcela rozložitelná v přírodě. Jde o celosvětově první kosmetiku, která zcela biodegraduje. Tleskáme!

Výšivka nepatří pouze ke kratochvíli dam z románů Jane Austenové. Tato ruční práce dokáže být pěkně punk. O tom vás přesvědčí Ivana Kocmanová ve svých originálních obrazech malovaných jehlou a čistým hedvábím, která tvoří pod značkou BRO. Vzpomínky tak nemusíte uchovávat jen v digitální podobě, ale můžete je zachytit i barevnými nitěmi. Originální tvorba je k vidění v designových galeriích, ale můžete navštívit i workshop, kde se s postupem tvorby seznámíte a třeba i něco vyšĳete.

Opalovací emulze s přírodním UV filtrem, Nafigate Cosmetics, 399 Kč, nafigatecosmetics.cz

@lifebybro, by-bro.com

PLAVAT V PLOVE Nová kolekce plavek značky Plove je právě v prodeji! Vznikla v kolaboraci s Františkem Petrákem (@frantisek_petrak), který se zabývá malbou, kresbou, grafikou, ilustracemi pro děti, literárně-dramatickými žánry, scénografií a loutkovým divadlem. Zkrátka požehnaný talent. Minimalistický nadčasový model plavek ocení milovnice elegance i nepřehlédnutelného designu. Plavky jsou české výroby, mají odepínací variabilní ramínka, prodloužený přední díl a hypoalergenní komponenty. Jednodílné Plavky New Face, Plove, 2900 Kč, plove.cz

CESTA ZA ORIGINÁLEM Za aktuálním uměním se můžete vydat na pražskou Letnou. Charaktery Design Store je jedinečným spojením šesti oceňovaných designérů a zároveň přátel, kteří společně vytvořili prostor sloužící nejen jako showroom, ale i dílna a místo pro setkávání. Najdete tu autorský design a doplňky, které mají svůj unikátní charakter. Charaktery Design Store, Milady Horákové 13, Praha 7, otevřeno po–pá 11–19, charaktery.cz

06-07_WHAT19-06-hot-news.indd 6

29/05/2019 13:38

NOVINKA NA ČESKÉM TRHU

OTOČ KELÍMEK

To, co jíme a co dopřáváme své pokožce, se navzájem přímo ovlivňuje. Nováčkem v Česku je značka Perricone MD, která ve své třístupňové filozofii používá holistický přístup k propagaci zdravé pokožky a těla. To znamená, že se zaměřuje na zdravou výživu, doplňky výživy s antioxidanty a silnou topickou péči o pleť. Značku vytvořil před dvaceti lety Dr. Nicholas Perricone, světově proslulý autor New York Times bestselleru The Wrinkle Cure. Účinky všech kosmetických produktů jsou podloženy rozsáhlými klinickými i spotřebitelskými studiemi a vy je na vlastní kůži můžete vyzkoušet od začátku června.

Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Proto se od roku 2018 vytvářel celorepublikový systém vratných kelímků na kávu. Nápad, který omezuje produkci zbytečného jednorázového odpadu, šetří životní prostředí i finance. Jak systém funguje? Půjčíte si kelímek, vypĳte kávu, a pak ho vrátíte v jednom ze zapojených míst. Kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství.

Kosmetické přípravky, Perricone MD, notino.cz a krasa.cz a ve vybraných prafumeriích

otockelimek.cz

LEPŠÍ PLEŤ DÍKY ČAJI Krása začíná uvnitř. Vyrovnanost těla, duše a mysli, a samozřejmě láska, jsou důležité pro produkty nabízené pod značkou Beloved shop. Pozitivní účinek na pleť zaručí séra a krémy, ale také to, co jíme a pĳeme. Doušek pro dobrou náladu a zářivou pleť nabízí směs bílého čaje a bylin prospěšných zdraví. Tohle skvělé kombo je harmonické a chuťově ladící. Zkrátka zdravý obsah a v optimistickém obalu. Wellbeing čaj SKIN, 379 Kč, belovedshop.cz

P R O M OT I O N Praktické grilovací pomůcky naleznete v online obchodu Marks & Spencer.

PŘEMÝŠLÍTE, CO DÁT NA GRIL? V M&S NAJDETE TY NEJLEPŠÍ BURGERY, OCHUCENÉ KLOBÁSY, ALE TAKÉ RYBY ČI KEBABY.

www.marksandspencer.cz teploměr na maso, 369 Kč

Rajčatová marináda s javorovým sirupem, worcesterovou omáčkou a uzenou paprikou, 79,90 Kč

TO NEBUDE OBYČEJNÉ

Letní dny jsou jako stvořené pro grilování. Vychutnejte si ho s širokou nabídkou oblíbených jídel a přísad, ze kterých snadno vykouzlíte ty nejchutnější burgery, šťavnaté steaky nebo rozmanité saláty. V Marks & Spencer najdete vše potřebné pro dokonalé letní hodování!

Majonéza se zkaramelizovanou cibulí, 89,90 Kč

Barbecue omáčka s rajčaty a uzenou paprikou, 55,90 Kč

Majonéza se sicilským citronem, 79,90 Kč

Hnědá omáčka s melasou, datlemi a kořením, 55,90 Kč

grilovací kleště, 299 Kč

mřížka na grilování, 599 Kč

Majonéza s pečenými chilli papričkami, 79,90 Kč lis na gril, 599 Kč

Marinované kuřecí filety, 189,90 Kč

Dostupnost produktů se může v jednotlivých prodejnách a na e-shopu lišit.

CZ_M&S_SUM19_270x200_Food_BBQ_What_Advertorial.indd 1 06-07_WHAT19-06-hot-news.indd 7

4 jehněčí kebaby, 149,90 Kč

4 kořeněné hovězí burgery, 189,90 Kč

2 filety z lososa, 249 Kč litinová grilovací pánev, 999 Kč

marksandspencerfood.cz

27/05/2019 13:56 29/05/2019 13:38

„Do deseti let jsem žila ve Francii. Viděno místníma očima je tam nenormální každý a myslím, že je to dobře,“ říká Emma Smetana.

Sjednotitelka Emma

T Klára Mandausová, F Lucie Robinson M Kateřina Koki Mlejnková, S Jordan Haj

Svou dceru pojmenovala Lennon, pořádala charitativní bazar, vystudovala dvě vysoké školy a říká o sobě, že vyrostla v bublině, která by nikdy nahlas nepřiznala, že viděla zprávy televize Nova. Moderátorka, politoložka, zpěvačka Emma Smetana. Revolucionářka tak křehká, že se skoro bojíte promluvit, abyste ji neodfoukli. Nemusíte, ve skutečnosti je silná. oužíváte vůbec slovo normální? Používám slovo nenormální. Ale jen v kontextu naprosto úžasného zážitku většinou z jídla nebo umění. Ve chvíli, kdy už nejsem normální já, protože mě gastronomický nebo umělecký zážitek dokáže vystřelit do euforických stavů. Jinak pro mě slovo normální nemá žádný význam.

Nesetkala jste se s hodnocením „ta je nenormální“ směrem k vaší rodině od druhých? Do deseti let jsem žila ve Francii. Viděno místníma očima je tam nenormální každý a myslím, že je to dobře. Když jsme se vrátili do Čech, chodila jsem na francouzské lyceum, byla jsem dál ve frankofonním prostředí a smíšené kultuře. V mé třídě bylo patnáct národností. Po maturitě jsem se přestěhovala zpátky do Francie na vysokou a ocitla se v kolektivu lidí

ze všech koutů světa. Způsobu uvažování, který si všímá toho, že je někdo jiný, takzvaně nenormální, jsem si poprvé všimla, až když jsem nastoupila do televize Nova. Tam jsem byla velkým exotem, bylo to poprvé, co jsem se ocitla v kolektivu, který vyžaduje, aby jeho členové žili a přemýšleli podle jasně zafixovaných, unifikovaných schémat. Pro mě mission impossible. Moje rodina i přátelé jsou vnitřně svobodní a nezávislí lidé, silné osobnosti, individua, co možná žijí podle nějaké normy, ale definují si ji každý po svém. Takže mě vaše otázka vlastně zaskočila. Ale zajímá mě, v čem si myslíte, že je naše rodina nenormální?(smích) Nemyslím, že by byla nenormální. Jen vím, že například vaše maminka vybočovala, byla jednou z tváří revoluce v roce 1989. Někteří lidé, možná proto, že záviděli a sami se cítili neschopně,

na ni ukazovali prstem. Vy jste pojmenovala svou dceru nezvykle, to taky ledaskdo neskousl. Protože jsem se tady pár let vypořádávala s tím, že lidem vadilo i moje příjmení, nepřekvapilo mě to, byla jsem zvyklá. Spíš je smutné, že někteří lidé měli pár hodin po narození mé dcery potřebu si v internetovém prostoru odplivnout nad jejím jménem. Je to bizár a jsou to lidé, kterých je mi především líto. Jiným způsobem byla pro mě zarážející zkušenost s matrikou, která naší dceři nechtěla zapsat ani jméno, které jsme jí vybrali, protože to paní, která o tom rozhoduje, připadalo jako úlet a že prý by ho dovolila, kdybychom měli syna, ale holčičce že to přiklepnout nemůže, ani dvě příjmení, protože s Jordanem nejsme manželé. Mám dvě občanství, Francouzi neměli ani s jedním problém a jen díky tomu se naše dítě jmenuje tak, jak jsme si přáli. Včetně dvou příjmení. Myslíte, že se mění společnost ve vnímání jinakosti k lepšímu? Postupně určitě ano, jen je otázkou, jak rychle. Ve schopnosti tohle popsat jsou pro mě v československém kontextu určitými intelektuálními autoritami třeba Erik Tabery nebo Milan Šimečka, když komentují tu takzvaně rozdělenou společnost a polistopadový vývoj. Dělí se liberálně smýšlející prozápadně orientovaná část lidí a druhá skupina, která má pocit, že na ni svět není zvědavý, že se na ni zapomíná, a velmi často si to bohužel myslí právem. Má natolik stísněné a omezené životní podmínky a obzory, ne vždy vlastní vinou, že se přirozeně dostavuje nenávistná, nepřejícná, negativní reakce, plná cynismu a strachu, někdy doprovázená rasismem a hlavně systematickým

popíráním všeho, co druhá parta považuje za ty správné hodnoty. Jaká cesta vede ven z nenávisti, která má základy v pocitu ublížení a v roli oběti? V tomhle má větší zodpovědnost skupina, která má přinejmenším pocit, že se jí daří dobře, a většinou to tak objektivně je. Ta má povinnost přebrodit propast a pokoušet se hledat cestu, jak oslovit druhou skupinu. Jenže se to občas děje nešikovně. To ale všude na světě. Právě čtu svého oblíbeného izraelského autora Yuvala Noah Harariho, historika, gaye a vegana, který napsal mimo jiné 21 lekcí pro 21. století. To je absolutní kulomet výstižných postřehů na adresu světa, ve kterém žijeme, v kombinaci s velmi zodpovědnou úvahou o tom, co s tím a jak dál. Vzhledem k tomu, jak důkladně se on zamýšlí přesně nad tím, na co se mě teď ptáte, tak je mi trochu trapně. V nejlepším případě bych ho tady do velké míry parafrázovala. Přečtěte si jeho knihy! Co pro změnu děláte osobně vy? Trápí mě, že tady existují různé skupiny a okruhy lidí, kteří se málo znají a domnívají se, že se sebe navzájem netýkají. Sama jsem vyrostla v maximálně bublinoidním prostředí hlavních měst, Paříže a Prahy. Naštěstí mě ale vychovala chůva, která měla základní vzdělání, trvalé bydliště na sídlišti Skalka a spíš než intelektuální průpravu měla selský rozum a nekonečně velké srdce. Spolu s mým tatínkem mi do života dala to hlavní poznání, a sice, že stačí, když je člověk laskavý, velkorysý, otevřený, protože se všechno, co potřebuje, doučí. Hlavní je cítit, řídit se intuicí, brát ohledy na druhé, zajímat se o ně

08-09_WHAT19-06-rozhovor-emma.indd 8

29/05/2019 14:22

R OZ H OVO R

Něco o Emmě Emma je novinářka, moderátorka v internetové televizi DVTV, hudebnice a herečka. Vystudovala politologii v Paříži a Svobodnou univerzitu v Berlíně. Do šesti let žila v Paříži, kde její tatínek Jiří Smetana vedl hudební klub Gibus, pak se s maminkou Monikou MacDonagh-Pajerovou přestěhovala do Štrasburku a v deseti letech do Prahy. Po maturitě žila v Dijonu, Bruselu, Paříži a Berlíně, do Prahy se přestěhovala za partnerem Jordanem Hajem, hercem, muzikantem a režisérem. Jsou spolu téměř jedenáct let, vychovávají dvouletou dceru Lennon Marlene Haj Hossein Smetana. Videoklip k jejich společnému singlu Lost and Found vyhrál Hudební cenu Evropy 2 za rok 2018.

a dokázat mít základní radost z toho, když poznám nového člověka, novou zemi nebo otevřu novou knížku. Trochu jsem odbočila… Chci říct, že když jsem se před osmi lety vrátila do Prahy, na konci studia, které bylo akademicky určitě přínosné, tak jsem měla lidsky divný pocit. Bylo tak nějak jasné, že bych měla po škole vykonávat politologii nebo vstoupit do nějaké politické strany či sloužit v oficiální instituci, ale mně to připadalo jako příliš nalajnovaná, příliš samozřejmá a něčím zaslepená životní cesta. Měla jsem v sobě jakýsi druh zvědavosti na to, co jsem do té doby skoro vůbec neznala. I proto jsem nastoupila na Novu. Kromě toho, že mě tehdejší šéf Novy ujišťoval, že bude zpravodajství reformovat směrem k serióznějšímu obsahu, tak jsem taky měla pocit, že mi tahle zkušenost doplní určité mezery. Chtěla jsem pochopit, proč se na tuhle stanici u nás dívá nejvíc lidí a taky s jakou zodpovědností s tímhle na Nově nakládají. Jak už víme, čekala mě těžká deziluze. A to přesto, že jsem velké iluze neměla. Nemyslela jste si, že by tato televize mohla být platformou, která může spojovat lidi z různých skupin? To ne. Bublina, ve které jsem vyrostla, si Novu nikdy záměrně nepustila a pokud ano, řadila ji do kategorie guilty pleasure, tedy aby se mohli někomu posmívat. A na večírku by se k tomu přátelům stejně nepřiznali. Což je podle mě škoda, a i proto se snažím pohybovat v co nejširším a nejrozmanitějším světě. S tím úmyslem jsem zakládala i svůj charitativní bazar. Zřídila jsem ho totiž nejen proto, abych pomohla neziskovému sektoru, to je samozřejmost. A další důvod? Přivedla jsem na jedno místo různé lidi, ze sportu, výtvarného umění, literatury, hudby, filmu, veřejně prospěšných institucí. To mi dělalo možná stejně velkou radost jako to, že jsme za ty tři roky vybrali přes dva miliony korun. Vzniklo mnoho nepravděpodobných přátelství a interakcí mezi lidmi, kteří by si nikdy sami nezavolali nebo nedali do řeči. Zvažovala jsem vždycky, koho vedle koho postavím s vědomím, že ti lidé budou spolu trávit osm hodin a to už prostě komunikovat musíte. Small talk vydržíte tak hodinku dvě, pak už si o sobě

lidé chtě nechtě řeknou něco, co jde do hloubky, a to už má potenciál být opravdu zajímavé. Jmenovala jste sice nesourodé skupiny, ale pořád mezi nimi chybí ta, která si připadá vyřazená, lidi, kteří žijí mimo velká města, jejichž rozhled je omezený a názory někdy netolerantní k ostatním a radikální. Jsou mezi nimi voliči extrémních stran. Bylo možné je taky zařadit? Musím přiznat, že mně se to nepodařilo a dodnes nedaří. Když jsem na chalupě a jdu na náves do hospody, jdu tam předem s obavou, že nikoho nepřesvědčím. Vnímám jako svůj velký hendikep, že neumím přeladit na typický slovník ani nonverbální komunikaci zdejších lidí, vždycky budu ta koza z Prahy. Tlumočníkem světonázoru, který sdílím i já, by tady asi musel být – aby měl úspěch – hrozně cool chlap ve středním věku. Třeba můj kolega z DVTV Martin Veselovský. (smích) Žijeme v zemi, kde třicetiletou holku, co trousí nějaká moudra a odkazuje se třeba na to, jaká je mentalita na západ od nás, vnímají někteří lidé v nejlepším případě jako dojemnou idealistku, v tom horším jako otravnou pseudointelektuálku a v krajních případech jako zrádkyni. Když to řeknu úplně na rovinu, tak tím, že z té své bubliny pravidelně vystupuju, a tím, že si například masochisticky pročítám komentáře pod svými rozhovory pro DVTV, tak se vystavuju někdy až nečekané míře verbální brutality. Někdo tomu říká hejt. Jisté je, že určitá skupina lidí se

začínám vnímat víc a víc. Když projíždím diskuse na sociálních sítích nebo pod články, čtu v nich mediální negramotnost, dezorientaci, schází tu ověřené informace, kritické myšlení. Lidem nezbývá než papouškovat něčí blábol nebo formulovat názor založený na emoci. Ale, zdá se, že jim to nevadí. Jistě, argument „to je můj názor“, který se nezakládá na žádných reálných faktech, je sice výrazem čistého zoufalství, ale zároveň se s tím obtížně polemizuje, takže z pohledu těch lidí je to asi účinná strategie. Na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že i tihle lidé podvědomě cítí, že tu intelektuální převahu má někdo jiný. Obecně žijí v pocitu, že nestíhají. Zase se dostávám k tomu strachu z irelevance, na který je přirozená reakce vykřikovat, že jsou proti všemu a všem. A tohle se dá porazit jen vyšší kvalitou vzdělání s důrazem na kritické myšlení. Největším nepřítelem otevřenosti světu a z ní vyplývající tolerance je intelektuální lenost. Vždyť i na politické scéně se pohybují lidé, kteří nejsou ani schopní odargumentovat hlavní body vlastního politického programu. Zvykli si, že to po nich málokdo chce. Bohužel v tomhle u nás selhává i mnoho novinářů, kteří podle mě nedělají svou práci. Občas mi chodí od lidí dopisy, ve kterých se mě ptají, proč ty své hosty v televizi tlačím ke zdi, a to i když vedu politický rozhovor. A to tedy zírám, protože nás ve škole učili, že přesně to má novinář v popisu práce. Kriticky se ptát.

„Je snadné uvěřit psychopatům, demagogům a lhářům. Jsou přesvědčiví díky tomu, že o sobě nepochybují.“

se mnou nedokáže v ničem identifikovat a některým lidem vadím tak nějak z principu. Jelikož nemám pocit, že bych byla v jakémkoli ohledu militantní, vlastně jsem asi typický liberál, žijící podle motta „žij a nech žít“, tak je pro mě obtížně pochopitelné, kde se v některých lidech bere ta schopnost nenávidět někoho, koho osobně neznají a kdo jim nic neudělal. Ale to je realita. S těmi vzkazy typu „táhni zpátky do Paříže“ nebo „najdu si tě, ty p***“, co mi denně chodí, se jakž takž učím žít, je to nápor na psychiku, ale v žádném případě se nechci litovat. Možná by mě trápilo o něco víc, kdybych byla všem ukradená. Jestli to není i tím, že ženy vám závidí a muži vás chtějí, ale vědí, že nemůžou mít. To je zajímavá teorie. Ale i kdyby to tak bylo, tak zrovna s tímhle nic nezmůžu. Na čem naopak pracovat můžu, jsou ty moje vlastní limity. Já na té návsi prostě se svými postoji úspěšná nejsem a mé přesvědčovací schopnosti jsou omezené. A navíc ty lidi svým způsobem chápu. Je přirozené inklinovat k tomu, co je srozumitelnější, jednodušší. Je snadné uvěřit psychopatům, demagogům a lhářům. Jsou přesvědčiví díky tomu, že o sobě nepochybují. A v politice jich je bohužel hodně… S dovolením se ještě vrátím k tomu Hararimu. Ocitli jsme se v době, kdy lidové masy nemají už jen strach z toho, že je něco nahradí, jako třeba roboti. Horší než pocit nahraditelnosti je pocit irelevance. A to je něco, co já tady

Jste z generace mileniálů. To je potenciál změny, ne? Nevím, už si začínám připadat stará, protože mi vadí, s jakou samozřejmostí lidé v mém věku a zejména ti mladší hážou na sociální sítě úplně všechno, co dělají, koho potkají a co mají k obědu.Na tohle asi nejsem dost mileniál. Facebook jsem si zakládala v osmnácti, je dobrý, když se potřebuju spojit s kamarády, které mám po celém světě, a Instagram bych nejspíš neměla, kdybych nepotřebovala promovat svoje koncerty. To, jak se mladí lidé čím dál tím víc přesouvají do virtuálního prostoru na úkor toho reálného, mi radost nedělá. Nevím, jak by to mělo prospět nějaké občanské vyspělosti nebo změně, jak říkáte. Vždyť k minulým evropským volbám přišlo jen 18 procent lidí, to je katastrofa, a prvovoličů bylo zdaleka nejmíň. Jistě, mladí lidé jsou schopni se sdružovat na náměstích, jezdit na dobrovolnické mise, to ano, ale zároveň jsou na můj vkus moc málo rozhněvaní, málo revoluční a málo pankáčský. O tom jsem často mluvila s tatínkem. I jeho trápilo, že moje generace je mentálně pohodlnější a konvenčnější než ty předchozí. Je to vinou blahobytu? Ano, žijeme v něm. Jednoznačné zlo pominulo, totalita už není a taky není nic nového, čím bychom mohli své rodiče šokovat. Nemáme nového Presleyho, Beatles ani Rolling Stones… Všechno už tady bylo, nevím, čím bych mohla odzbrojit svoji babičku, co zažila šedesátky, hippies a sexuální volnost, nevím, co bych tak

mohla provést za šílenou revoluční ostudu nebo průlomový občanský apel. Docela mě to mrzí, občas o tom přemýšlím, ale nic moc mě nenapadá, jen pózy, a ty jsou zbytečné. Třeba na to jednou přijde moje dcera. Přidrzlá je na to dost. Těším se, co nám s Jordym předvede za šílenství, ve kterém ona najde smysl. Ale hlavně bych chtěla, aby nikdy neztratila tu absolutní uvolněnost, bezhraniční smysl pro humor a totální lásku k lidem, ke zvířatům, k hudbě, k životu. Takovouhle autentickou, vášnivou a ničím neztraumatizovanou bytostí bych v příštím životě chtěla být i já. Jste spokojená? Ano, z několika důvodů. Jedním z nich je DVTV. Úžasná práce ve skvělém kolektivu. Danielu Drtinovou považuju za jednoho ze svých nejbližších lidí. Jako jedné z mála jí můžu psát esemesky ve tři ráno, obě totiž žijeme v noci a vůbec jsme si dost podobné. A pak mám taky dost blízko ke trojici Ouředník-Trachtulec-Zajíček, to jsou mí editoři a taky velcí komici, se kterými mě baví všechno a kterým naprosto důvěřuju. Nad tím vším je ještě nepsaný šéf Honza Rozkošný. To je takový náš Steve Jobs. Charismatický obličej a sexy mozek, co vidí za tři rohy, dokáže si udržet odstup a nadhled, má nás všechny rád, ale zároveň se umí chovat exekutivně. V mnoha ohledech by ta naše redakce obstála i v nějakém seriálu, každý ten charakter je jedinečný a stál by za zfilmování. Ale teď vážně. Považuju za velké privilegium, že můžu pracovat s lidmi, kteří jsou mnohem rozvážnější a zkušenější než já, každý den s nimi mě posouvá dál. Do toho stále koncertuju s kapelou, teď budeme vydávat nový singl Over, a tak nutím Jordana a jeho bratrance, aby mi zase vymysleli hezký klip. A Lennonka… o té už jsem asi mluvila dost. Ale to je prostě čirá radost. Takže ano, navzdory tomu, že mám jako každý člověk i pár třináctých komnat, kterými ale nehodlám nikoho obtěžovat a do kterých kromě Jordana nikoho nepouštím, tak jsem spokojená. Možná už příliš dlouho, říkám si, jestli nepřijde nějaká ťafka.

PROČ JSEM SI VYBRALA YEMIHO Zavolal mi, že bude tohle číslo o jinakosti, o lidech, kteří nejdou standardní životní cestou. Vzhledem k tomu, jak vypadají naše diáře, mám radost, že jsme našli společné čtyři hodiny času na rozhovor a focení. Jsme kamarádi, nedovedu si představit, že by mi Yemi zavolal, a já řekla ne. Má moji důvěru. A taky je to po Jordym druhý nejhezčí český kluk, kterého znám. (smích)

08-09_WHAT19-06-rozhovor-emma.indd 9

29/05/2019 14:21

„Změnu žene dopředu to, že lidi chtějí vypadat cool. Je to sice povrchní motivace, ale vede k dobrému cíli,“ tvrdí Yemi A. D.

Katalyzátor Yemi

T Klára Mandausová, F Lucie Robinson M Kateřina Koki Mlejnková, S Jordan Haj

Překvapí! Tím, jak přemýšlí o světě i o sobě samém, jak se vymyká, a přitom je typickým představitelem generace mileniálů, které začíná patřit tahle doba. Choreograf, tanečník a podnikatel Yemi A.D., za tři roky čtyřicátník, který ukazuje, že hranice je jen slovo. Povídali jsme si o jinakosti. dyž jste si objednával jídlo, zaslechla jsem, že chcete veganské. Jste tedy jiný i v tom, že jste vegan? Jsem flexitarián. Maso jím občas a jen v situaci, kdy znám jeho původ. Třeba někde daleko od domova mezi domorodci, kteří chovají na dvorku zvířata, jedno zabijí a udělají na naši počest hostinu, si maso klidně dám, nebudu říkat, tohle já nejím. Nemyslím, že by všichni v jednu chvíli přestali jíst maso, nebylo by to ani správně, existuje přirozený vývoj věcí. Co je ale špatně, že nám nezáleží na zdrojích. Ždímeme přírodu, co to jde, ať už v živočišném nebo rostlinném zemědělství. Mluvím o klecových chovech, jatkách, pesticidech, hormonálních úpravách. Rostliny nutíme, aby plodily ne jednou, ale čtyřikrát do roka. Dnešní člověk si vůbec neuvědomuje, že škodlivost toho, co dělá, se neprojeví hned, ale až v dalších letech a generacích.

Co proti tomu děláte vy? Mluvím o tom. Snažím se jíst jen dobré potraviny, jejichž zdroj znám. Zhruba 95 procent mého jídelníčku je rostlinného původu, o zbytku přemýšlím a zjišťuju, odkud je. A taky pravidelně školím číšníky! Ptám se, odkud je maso, které v jídelníčku nabízí. Hned poznáte, jestli se tím restaurace zabývá, nebo to neví. Lidé, kteří nejedí živočišnou stravu, jsou dnes taky považováni za jiné se vším, co to obnáší. Občas musí snést výsměch a opovržení, to je pravda. Marketing je silná zbraň a potravinářský průmysl má obrovské lobby. Především proto, že v něm pracuje velké množství lidí, řezníci, lidé z farem, továren na potraviny… jejich povolání se dědilo z generace na generaci. Známkou člověka, který si o sobě myslí, že je inteligentní, by mělo ale být i to, že si dokáže sednout za jeden stůl s tím, kdo má opačný názor, snažit se pochopit

perspektivu. To je cesta k dobrému cíli, dost bylo skupinkování a papouškování názorů takzvané většiny. Je to za našimi hranicemi lepší? Třeba Amerika má mnohem větší spektrum kvality potravin, od nejhorších po nejlepší, každý stát je jiný. Povědomí o udržitelnosti tam je, ale není to mainstream. Změnu žene dopředu to, že lidi chtějí vypadat cool. Je to sice povrchní motivace, ale vede k dobrému cíli. Evropa je víc pragmatická. Kde se vám líp žije? Určitě v Evropě. Životní úroveň je tu vyšší, kvalitní jídlo dostupnější a levnější než v Americe. Sice mě za tohle Češi budou nenávidět, ale nebavím se jen o Česku, tady jsou platy opravdu extrémně nízké. I v Česku šlo potravinářství nahoru. Třeba restaurace… omlouvám se, že o nich pořád mluvím, ale jsem strávník z druhé ruky, moc rád vařím nejen pro sebe, ale i pro další, a odpočinu si u toho, ale ne každý den. V restauracích se to mění, nejen co se týče designu, ale právě i zdrojů – toho, jak se chovají k výběru surovin. Máme pořád pocit, že naše hlavní volba je výběr partnera, zaměstnání a pak volby jako takové. Jenže my volíme každý den, každou utracenou korunou dáváme někomu svůj hlas a to má ještě větší vliv než politické volby. Za co utrácíme peníze, to poroste. Velmi důležité je nejen to, co nakupujeme, ale i to, čemu věnujeme pozornost. Jaké sledujeme zprávy, čteme noviny, jaké internetové stránky si prohlížíme. I naše pozornost je formou měny, protože je monetizována. Je třeba se dívat nejen na informace, ale i kdo za nimi stojí. Zase ten zdroj! Dnešní doba je definovaná nutností hledat zdroje věcí.

Zdroje jídla, informací, motivací, proč se děje, co se děje. Marketing je kouřová clona, když budeme líní koukat skrze ni na pozadí, nebude se nám žít dobře. Jenže tohle si lidi ne vždy uvědomují. Protože mají pocit, že mají vlastních problémů až nad hlavu, přitom vedou velmi bohatý život v kvalitním prostředí. Moderní civilizace přitom dává možnost – protože nemusíte řešit co do pusy a střechu nad hlavou – zabývat se i jemnějšími věcmi, třeba tím, jak se dožít stáří ve zdraví. Protože když budeme ve stáří zdraví, nebudeme muset řešit jen sebe, ale budeme mít prostor a čas hledět na okolí, na přírodu, lidi, kteří potřebují pomoc. A jsme zase u jídla. Lidé bývají nemocní i proto, že špatně jedí. Místo kvalitních potravin si koupí radši velkou televizi. Když se jim kouknete do nákupního košíku, vidíte paštiky za pětikorunu a sekanou za třicet. To je ale zděděné. Chuť, vůně, to, čemu věříte a nevěříte, vzniká v dětství. Taky miluju svíčkovou, i když si ji dnes dám bez masa! Uzeniny jsou nedílnou součástí jídelníčku mnoha lidí. Stejně jako jsme pivaři, jsme i salámisti. Když přišla Světová zdravotnická organizace (WHO) se studií o škodlivosti uzenin, které jsou jednou z příčin rakoviny, snažil se to jejich největší český výrobce, dementovat. Dnes ale máme výhodu internetu, přístupu k informacím z různých zdrojů a tedy šanci nad věcmi víc přemýšlet. Kromě chutí ale lidi ovlivňuje při nakupování pohodlnost a hlavně cena. Ne každý si může dovolit jezdit pro mléko nebo maso k malému farmáři. Ale jsou

10-11_WHAT19-06-rozhovor-yemi.indd 10

29/05/2019 14:23

R OZ H OVO R

Něco o Yemim Choreograf, tanečník, performer, moderátor, režisér, producent, výčet jeho činností je dlouhý. Podnikat začal už v šestnácti, založil cestovní kancelář a taneční kurzy. Po návratu z USA v roce 1999 založil první z řady divizí se značkou JAD – JAD Dance Company, seskupení českých a zahraničních tanečníků a choreografů. Vystudoval Central European Advertising Art Institute se zaměřením na reklamu a copywriting. Spolupracoval mimo jiné s rapperem Kaneyem Westem, letos byl vybrán do hlavní role celosvětové kampaně společnosti Apple. V americké TV soutěži The World Best usedl v porotě expertů z celého světa jako zástupce ČR. V Česku je prvním majitelem elektromobilu EQC od MercedesBenz, který bude brzy dostupný na evropském trhu.

i hrdinové, kteří jedou bomby, přestože nemají moc peněz. Velkou roli hraje i – od maminek a babiček odkoukaná – potřeba na jídle šetřit. Když to děláte, hledáte jen to, co je nejlevnější nebo ve slevě, máte ze sebe každý den dobrý pocit, stane se to vaším zvykem, zlozvykem, stereotypem, součástí osobnosti. Pak to děláte deset, dvacet, třicet let a neuvědomujete si, jak to ovlivňuje zdraví. Slevy se nasčítají a pak vám vystaví účet, až budete obíhat lékaře, kupovat léky a potravinové doplňky, které vám zdraví mají pomoct vrátit zpět. Lidé mají pocit, že výdobytkem civilizace je šance něco koupit levně. Na internetu jsou porovnávače cen, doporučení, kam pro to mají jít. Jsou pak šťastní, že si mohou levněji pořídit i léky nebo zaplatit hodiny ve fitku, které jim mají vrátit ztracené zdraví. Systémem vše, co vyděláte, pošlete zpátky. Logické, že? Tohle se ale naštěstí začíná měnit. Lidi už víc chápou, že si můžou jít třeba zadarmo zaběhat. Mám za domem průlezky, kde posiluji vlastní vahou. Miluju to, k tomu jsem na čerstvém vzduchu. Vnímají to mileniálové, ale i starší. Jsou opravdu mileniálové tolik jiní v porovnání se zbytkem populace? Jsou jiní. Já se třeba považuji taky za mileniála, i když na okraji věkové hranice. Když jsem začal vnímat svět, internet už byl, ale měl ještě omezení. Generace Z, tedy narození po roce 2000 už mají zase mnohem míň limitů. Začali hned používat smartphony a jedou v jiném matrixu. Mileniálové jsou první generace, která musí učit svoje děti a zároveň svoje rodiče. Dosud to bylo tak, že starší učil mladšího. Stali se z nich architekti druhého, tedy digitálního světa. Ti starší měli vždycky vnitřní a vnější svět. Četli a představovali si, zavřeli oči a snili. Dnes je svět postavený na platformě, kde nemusí nikdo nikomu nic vyprávět – já teď něco říkám vám a vy mně, ale každý si pod tím můžeme představovat něco jiného – dnes lidi spojují obrázky a děje, které společně vidí na internetu. Starší sice říkají, že být na sociálních sítích je ztráta času… … a není? Není to tak jednoduché, čas, který tu trávíte dává základy pro veškeré algoritmy

a pochopení digitálního světa. Podívejte se schválně, kolik hodin denně jste na mobilu, je to taková klíčová dírka do druhého světa. A teď si představte, až bude digitální svět přímo v čočkách, budeme v něm reálně fungovat, nebudeme muset u práce sedět, budeme diktovat ve stoje, přesouvat složky mácháním rukou, bude se nám líp žít. Uleví se srdci, kterému dává sezení zabrat, kdy musí pumpovat krev přes pravé úhly nohou. Ale stejně, škarohlídi říkají, co z těch mladých bude, nemají skutečné kamarády, nejsou připravení na reálný život. To tvrdí lidi, kteří se nedokážou vyrovnat se změnami. A není to úplně jejich chyba. Změny se totiž v dnešní době množí exponenciálně. Vždyť jaká byla doba mezi vynálezem kola a parního stroje? Velmi dlouhá! A mezi objevem elektřiny a internetu naopak krátká. Lidé si ještě nezvykli na jednu změnu a už jsou tu dvě další. Mozek se zacyklí, neví kudy kam a přijde regrese, návrat do doby před první konflikt. Psychicky se pak obrací k archetypům a bezpečí. Proto ta obliba extrémních stran či despotických prezidentů… U mileniálů k tomu navíc přistupuje křehkost. To znamená? V roce 1999 jsme měli asi pětadvacet interakcí denně. Neznám dnešní statistiky, ale já mám za den kolem pěti tisíc interakcí, kromě těch fyzických i prostřednictvím svého avatara. Většina lidí má nějakou sociální síť. Děti a mladí mají v tomhle prostoru pocit, že se musí

odpověděl – dítě, které se narodí v nemocnici, taky není doktor… Snažím se budovat své jméno, aby mělo stejně jako moje barva význam, který jim dávám. Cítil jste se v Česku vždy dobře? I v době, kdy jste nebyl známý a nežil ve své bublině? Nemůžete se divit, když třeba dítě ukáže prstem, hele mami, co je to za černáho pána, nebo se ohlídnou v restauraci, nevidí to každý den. Nejsem přecitlivělý a nepovažuju to za rasismus. Lidi jsou zvědaví a mají třeba hrubší smysl pro humor, někdy i nekorektní a mě ta nekorektnost vlastně baví. Ale přiznávám, že byly doby, kdy jsem se necítil příjemně. Poprvé jsem svou jinakost pocítil, když jsme si jako děti hráli na pískovišti, přišla holčička a omlouvala se, já si s tebou už nemůžu hrát, maminka to nechce, že seš černej. To je vlastně první moment, kdy jsem si uvědomil, že je něco špatně. Řekl jste to mamince? Nene. Zpracovával jsem si to sám, ani nevím proč. Vlastně vím, nejspíš by začala nadávat. Jinakost vás přinutí být pořád pozorný, snažíte se být neviditelný, abyste nevybočoval, ve všem perfektní, stále v řadě. Ale vy jste později hodně vybočil. Měl jsem problémy ve škole, byl jsem dyslektik, dysgrafik, pomalý v diktátech. Na základní škole jsem neměl dobré výsledky a když jsem chtěl jít na gympl, všichni se mi smáli. A vysokou? Říkali, že na tu už vůbec nemám.

„Špatné by bylo, kdybych nemohl jít po ulici, bál se tam o své zdraví. Ale to neznamená, že je to u nás skvělé.“

vyumělkovat, aby obstáli v konkurenci a byli dokonalí. Srovnávají se se svými stejně vytuněnými kamarády. Pak vyjdou ven, chtějí dostát svému avatorovému image, ale to nejde. Do toho jim třeba někdo vynadá v práci. A oni se rozsypou. Neuvědomují si, že se pod tlak dostává většinu času jen jejich avatar, ne oni sami. V době bezdotykovosti hůř manévrují v mezilidských vztazích. Starší si proto o mileniálech myslí, že jsou k ničemu, ale to není pravda, jen jsou pod extrémním tlakem změn, ve kterých musí vyšlapávat úplně novou cestu. Jak je podle vás v Česku přijímaná jinakost obecně? Nemyslím, že je to špatné. Špatné by bylo, kdybych nemohl jít po ulici, bál se tam o své zdraví. Ale to neznamená, že je to u nás skvělé. Ale celkově se to zlepšuje a posouvá. Bohužel politici během kampaní zneužívají strachu z toho, co se děje v jiných zemích, a to v lidech budí dojem, že odsuzovat jinakost na první pohled je legitimní a racionalní. Narodil jsem se tu, považuji se za Evropana a vnímám sebe jako takový barometr. Není to u mě přecitlivělost, stojím nohama na zemi a navíc žiju ve své přívětivé bublině, ale často jezdím po republice i na venkov, potkávám se s různými lidmi na sociálních sítích včetně statečných anonymů, kteří třeba napíšou, jak může Yemi reprezentovat ve světě Českou republiku, když není Čech. Třeba tohle byla vtipná přestřelka: jeden napsal – prosímtě když se myš narodí ve stáji, taky to není kůň, jiný

bílý. Krize identity je spojená s tím, jak je pro vás identita důležitá, jak velkou lásku vám dá rodina a přátelé, jak silný pocit, že někam patříte, máte. V tom se cítím naplněný. Ale nebylo to tak vždycky. Myslím, že heslo, co tě nezabije, to tě posílí, není úplně pravda. Některé šrámy se můžou přetvořit v jizvy, které se nehojí. Pokud se člověk nevyčistí, nepřizná některé věci, nese si je s sebou a mohou ho pokřivit, ubližuje pak jiným nebo sám sobě. Určitou míru sebedestrukce jsem jako dítě taky cítil. Vědomě jsem ale sebe čistil. Prvním krokem je, když si přiznáte, že nejste v pohodě. Když se necítíte šťastný ani v nejlepších momentech života, kdy byste šťastný být měl, je něco v nepořádku. Máte potřebu druhým nebo sobě stále něco dokazovat, nevydechnete si. Je to na jedné straně motor, na druhé můžete svému tělu škodit. Cítíte se úspěšný? Jo, cítím. Úspěchem je vlastně prosycený celý můj život. Podařilo se mi přestěhovat tátu s rodinou do Prahy, zařídit bráchovi, který má Downův syndrom, v Česku operaci, k tomu můj vztah s Jaromírem, kariéra, moje cesty, pomáhání lidem v rozvojových zemích. Spolupracuji hodně s mladými lidmi, kteří mají na starost jen sami sebe, vlastní kariéru, jídlo, bydlení. Jenže my máme mnohem větší kapacitu, můžeme se starat i o jiné. Žijeme ve zlatém věku. Vážíte si na sobě právě toho, že vy druhým umíte pomáhat? Určitě. Ale za poslední roky jsem to trochu přehodnotil. Uvědomil jsem si, že pomoc může ublížit. Když někomu moc pomáháte, zdegeneruje, protože se sám nemusí snažit. Nejsem tu od toho, abych dělal z lidí nemohoucí, ale abych byl jakýmsi katalyzátorem, prostředníkem toho, aby z nich probublalo to nejlepší. To je hodnota, které si vážím.

Moje dcera tvrdí, že směrem k menšinám by většina neměla dělat ani vtipy, byť jsou laskavé. Já si zase myslím, že pozitivní diskriminace je medvědí služba. Chápu vás obě. Byla doba, kdy si lidi dělali legraci z mojí barvy. Když jsem na to ještě psychicky neměl, nebylo to příjemné. Srandu jsem si mohl začít dělat, až když jsem nalezl sám sebe. Je to jako když je někdo tlustý a špatně to psychicky nese, vtip na tohle téma mu ublíží, když je na svoje panděro pyšný, nevadí mu. Bez empatie se to nedá poznat. Kdy jste se našel? Jakmile jsem změnil prostředí, školu, přestěhoval se do Prahy. Když si začnete hledat vlastní cestu životem, zjistíte, že buď můžete být ukřivděný, nebo se přestat brát tak vážně. Je to celoživotní cesta, ale hlavní zlom přijde, když se začnete starat sám o sebe, už nejste mamánek a papánek. Nedávno jste byl v rodné zemi svého otce, Nigérii. Jak jste se tam cítil? Byla to životní cesta. Nečekal jsem, kolik mi ta návštěva dá. Lidé mě tam přijali a dali mi pocítit, že jsem doma. Viděl jsem neuvěřitelně talentované a kreativní děti, přednášel jsem na univerzitě, učil tančit teenagery ve slumech, byl na audienci u tiskového mluvčího prezidenta i v zákulisí mega koncertů tamních hudebních legend. Na ulici na mě sice lidé pokřikovali Ojibo, jako na bílé cizince, a já si dělal srandu, že v Česku jsem pro lidi moc černý a v Nigérii zase moc

PROČ JSEM SI VYBRAL EMMU Je to velmi komplexní člověk. Není jednoduše uchopitelná, je jiná. Zajímají ji stejně jako mě udržitelnost v širokém slova smyslu, lidská práva, rovnost mužů a žen, xenofobie, která se neomezuje jen na rasové otázky. Emma je revolucionářka, ať už v souvislosti s rodinou, výchovou dítěte, zaměstnáním, s názory. Hodně si toho zažila. Navíc jsme spolu připravovali pro Knihovnu Václava Havla sérii videí o lidských právech, která dnes funguje jako studijní materiál ve školách v celé zemi. Tato témata jsou nám oběma blízká.

10-11_WHAT19-06-rozhovor-yemi.indd 11

29/05/2019 14:23

KRÁSA

Run, baby, run Být v kondici a vysportovaný je trend. Sociální sítě se jen hemží selfíčky ze sportovních šaten, posiloven i z venku. I ti dosavadně nejzarytější odpůrci sportu se začínají hýbat. Na to samozřejmě reaguje i kosmetický průmysl, proto je tu aktivní kosmetika, která udělá váš vzhled dokonalý, i když se potíte nebo makáte sebevíc. T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com

ozpitý make-up a neupravený účes o nás prozradí, co nechceme. Své o tom vědí i profesionální sportovkyně. Aby získaly od velkých firem lukrativní smlouvy, nejsou důležité jen jejich perfektní výkony, ale také jejich vzhled. Aktivní atletky, tenistky, jogínky, golfistky nebo třeba běžkyně udávají trendy. Vše začalo érou ruské tenistky Marie Šarapovové. Byla jiná než ostatní – vždy upravená a ženská, proto se všechny značky předháněly, která ji bude na své reklamě mít: Nike, mobilní operátoři nebo kosmetické firmy, jako je Avon, u těch všech se objevila. Jako přenádherná blonďatá víla vypadá v reálu Fabiana Bytyqi. Nenechte se však jejím křehkým vzhledem zmást, je to česká profesionální boxerka a mistryně světa, zvaná „andělská pěst“. Její krása ji například přinesla smlouvu se sportovní značkou Puma. Nejste zrovna sportovní celebrita, nicméně do každodenního programu pohyb zařazujete ráda? Naučte se vybírat takové přípravky, které vám pomůžou vypadat hezky, i když se potíte. Nesprávným výběrem nebo jejich špatným používáním se výsledky nedostaví, a proto pak možná raději žádnou kosmetiku nepoužíváte. To potvrdila i společnost Google, která na toto téma provedla výzkum. Z jeho výsledku vyplynulo, že mnohé z žen vůbec netuší, jakou kosmetiku by měly před a po cvičení používat.

Co se při cvičení děje s kůží?

Když je tělo v akci, chová se zcela jinak, než když je v klidu. Aby se nepřehřívalo, kůže se více potí, póry se otevřou, kapiláry se rozšíří, na povrch se vylučují toxiny, soli, maz a vše se hromadí na pleti. To

může mít za následek podrážděnou a nečistou pokožku, zvýšenou tvorbu pupínků, akné a rozšířenější a viditelnější póry. Velmi důležité je proto důkladné očištění pleti právě po výkonu. Značek, které se kosmetikou pro sportovkyně zabývají, je stále víc a pořídit si je můžete už i v Česku. Loni přišla americká značka Clinique s novou řadou CliniqueFit, která obsahuje líčení, péči o pleť a vlasy určené ženám, které se hýbou. Obsahuje opravdu chytré přípravky: speciální vodě a potu odolnou řasenku, krémovou barvu na tváře a na rty a také make-up, který je lehký jako pírko, přítom sjednocuje pleť a díky vysokému SPF ji chrání při venkovních aktivitách (neucpává póry). Limitované edice vznikají pro speciální příležitosti. Tak tomu bylo i na začátku roku, kdy se spojily dvě značky – kosmetická Maybelline a sportovní Puma, které pro milánský Fashion Week vydaly speciální edici líčení Puma × Maybelline právě pro sportovkyně. Líčidla mají texturu, která skvěle přilne k pleti, nerozmazává se a nestéká. Krémové tužky na oči se používají místo linek a stínů, voděvzdorná řasenka nebo krémová rtěnka třeba do bazénu, navíc v módních odstínech. Pokud pojedete do zahraničí, podívejte se po britské značce Pretty Athletics, která se zaměřuje na péči o pleť a o tělo sportovkyň. Jejich výrobky mají z 95 procent přírodní složení a jsou veganské. Osvěžující tonikum této značky získalo ocenění jako nejlepší přírodní produkt v péči o pleť po cvičení v soutěži Pure Beauty Awards 2018. V Primarku nyní najdete speciální řadu líčení PS…Work Out, se kterou můžete jít v klidu sportovat, přitom za žádný z produktů nedáte víc než stokorunu.

Naučte se vybírat takové přípravky, které vám pomůžou vypadat hezky, i když se potíte.

W H AT D O P O R U Č U J E Neutralizační pudr po cvičení

Post-Workout Neutralizing Face Powder Je optimální pro všechny, kteří mají po cvičení začervenalou pleť. Sypký pudr s nažloutlým odstínem opticky neutralizuje červenou barvu ve tváři, redukuje lesk a zklidňuje po sportovním výkonu. CliniqueFit, 720 Kč

Matná tekutá rtěnka

SuperStay Matte Ink Vytvořená k příležitosti newyorského Fashion Weeku v kooperaci se značkou Puma přímo pro sportovkyně. Výborně se nanáší speciálním aplikátorem. Má krycí, matnou texturu, která přilne ke rtům a vydrží na nich opravdu dlouho. Můžete s ní cvičit i plavat. K dostání v pěti odstínech. Maybelline × Puma, 229,90 Kč, notino.cz

Automatická tužka na oči

Glimmerstick, odstín Boldest Black Výborně se s ní „nakreslí“ oční linka. Nemusí se ořezávat, dlouho vydrží, nevadí ji vysoký výkon, pot ani voda. Avon, 139 Kč, avon.cz

Krémová tvářenka

Kjaer Weiss

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

Přírodní, mastná tvářenka dodá líčkům svěží, přirozenou barvu. Neucpává póry, nezatěžuje pleť a je odolná proti vodě. Nanášejte ji prsty nebo houbičkou. Líčírna, 1300 Kč,

JAK PŘI SPORTU VYPADAT DOBŘE

licirna.cz

Vybírejte si vhodné textury

Pokud nesáhnete po speciálních přípravcích, vybírejte si takové textury, které jsou dlouhotrvající a mastné. Tuk totiž odpuzuje vodu, a tak krémové oční stíny, mastné linky nebo klasická rtěnka snesou váš pot, déšť nebo sněžení.

Voděodolná báze na řasenku

Double Fix’ Mascara

Speciální průsvitná báze se aplikuje na řasy přes jakoukoliv řasenku, ze které v mžiku udělá vodě i potu odolnou. Je vhodná také na obočí. Clarins, 560 Kč

Pozor na ruce

Největší chybou, proč je make-up při sportování rozmazaný, je dotýkání se obličeje. Aby vám pot nestékal do očí, používejte čelenky, které ho zachytí. Pokud pot potřebujete z obličeje odstranit, „odsajte“ ho přiložením (nikdy ne drhnutím) ručníku na pleť nebo ještě lépe hygieničtějším papírovým kapesníčkem, který pak vyhodíte.

Na rychlé osvěžení těla po výkonu

Arnikový sprchový gel

Nádherně přírodně voní po levanduli a rozmarýnu a v kombinaci s chladnou vodou okamžitě povzbudí a odstraní únavu i pot. Obsahuje výtažky z arniky, která má vliv na rychlejší regeneraci svalů. Weleda, 229 Kč, weleda.cz

12_WHAT19-06-krasa.indd 12

29/05/2019 13:42

Tajemství Japonek Krása a dokonalá pleť jsou v zemi vycházejícího slunce důležité asi jako hůlky při konzumování pokrmů. Péče vychází ze starodávných tradic i místních ingrediencí, které toho zvládnou víc, než si umíte představit. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Rty jako gejša The Lipstick dodá rtům nejen zářivou, intenzivní a lesklou barvu, ale také objem. A navíc dokáže pozvednout i povislé kontury rtů. Obsahuje unikátní složku z hedvábí – Koishimaru Silk, která zvýrazní každou nuanci světla, barvy a textury. Rtěnka The Lipstick, odstín 01 Sakura Red, Sensai, douglas.cz, 1390 Kč

Dokonale hladké ruce Pomáda obsahující madlový olej a bambucké máslo se rychle vstřebává a nezanechává mastný film. Voní po kadidlu a japonském cypřiši hanoki, které vás pomyslně přenesou k buddhistickému klášteru na nejsvětější japonské hoře Kójo. Pomáda na ruce, Le Labo, ingredients.cz, 550 Kč

Tokyo ve flakonu Vůně španělské značky byla inspirována japonským velkoměstem Tokio. Moderní designový flakon obsahuje pánskou vůni s tóny zázvoru, bergamotu, levandule, kůže, santalu a jantaru. Vůně Tokyo, Dicora, fann.cz, EdT 100 ml za 569 Kč

Ylang-Ylang na pláž Speciální energizující vůně je přesně to, co na léto potřebujete. Dá se nosit i na pláž, slunce jí totiž nevadí. Ucítíte v ní citrusy, akordy Ylang-Ylang, kokos a kašmír. Osvěžující vůně Rising Sun, Shiseido Ginza Tokyo, douglas.cz, 100 ml za 1790 Kč

Nevšední japonská růže

Oslnivě lesklé vlasy Díky antioxidačním extraktům z japonského mletého čaje matcha, mikrořasám, glycerinu a kyselině hyaluronové vlasy hydratuje a chrání před znečištěným ovzduším.

Máte slabost pro vůni růže? Pak vám sprchu či vanu provoní krémový sprchový gel s vůní japonské růže. Na pokožce vytváří neviditelný ochranný film, a to díky pšeničným proteinům a aloe vera. Sprchový gel s japonskou růží, Korres, profimed.cz, 265 Kč

Vlasový kondicionér Matcha, Untekram, greenwave.cz, 175 Kč

13_WHAT19-06-krasa-kompozice.indd 13

29/05/2019 13:41

DRE AM JOB

Kávový lógr z espressa byste v podrážce asi nehledali. A přece! Nová kolekce tenisek z dílny Evy Klabalové je vyrobena ve spolupráci se zlínskou lokální pražírnou kávy.

Espresso v podrážce T Eva Karlasová F Petr Huser a archiv Evy Klabalové

evcem byl už její praděda, prarodiče pracovali celý život v baťovské továrně Svit, šití se profesionálně věnuje také její maminka… Devětadvacetiletá absolventka umělecké průmyslovky v Uherském Hradišti a designu obuvi na zlínské Baťově univerzitě zkrátka ve světě šikovných rukou vyrůstala. Zvuk klapajících podpatků Evu nejprve nelákal, na střední škole toužila spíše po profesi módní návrhářky, pak si však uvědomila, že práce s kůží je mnohem zajímavější a kromě jiného nabízí netradiční výzvy. „Každá slečna, která má doma šicí stroj, si může ušít vlastní tričko. Naopak kůže má svoje specifika a práce s ní je náročnější,“ vysvětluje

Proužky různobarevné odpadní gumy jsou na podešve přikládány ručně.

Designérka Eva Klabalová je v mnoha ohledech vzácný úkaz. V necelých třiceti letech vede vlastní obuvnickou značku, přednáší na vysoké škole a o radu ji prosí majitelé mnoha zahraničních firem. Navzdory řadě světových úspěchů nezapomněla ani na rodné Česko – velkým i menším společnostem, továrnám a korporacím tu prostřednictvím svého talentu a nadšení ukazuje, že obuvnické řemeslo jde dělat jinak – lépe, uvědoměleji, s maximální snahou o udržitelnost a ohleduplnost k planetě.

s úsměvem důvody, díky nimž se její kariéra nakonec začala ubírat obuvnickým směrem.

V pět ráno na nohou

Záhy po usednutí do vysokoškolských lavic pochopila, že toho chce o výrobě bot vědět víc, než jí může teorie před tabulí nabídnout. Měla to štěstí, že si už na střední škole našla brigádu v továrně Svit, která vyráběla vulkanizované tenisky s gumovou podrážkou. Přímý zdroj

nepříliš vysokého vzrůstu jsem měla ze začátku problém vydobýt si ve světě starších mužů vládnoucích obuvnickému průmyslu autoritu. Hodně pomohlo, když jsem jim ukázala, že nemám problém jít do dílny, sednout si spolu s ostatními dělníky ke stroji a pořádně si ušpinit ruce. Když zjistili, že se kromě teorie vyznám také v praxi, spadla jim čelist. Postupně si mě díky tomu začali zvát i do zahraničních obuvnických firem,“ vzpomíná.

„Až nebudu mít žádný odpadní materiál pro výrobu tenisek, znamená to, že jsme se jako společnost začali chovat uvědoměle.“ plný cenných poznatků z obuvnické praxe měla pět minut chůze od vysoké školy, místo dlouhého vyspávání tak klepala v pět ráno na dveře fabriky, aby po osmé utíkala na přednášky. „Byla to hodně náročná doba, ale ve skrytu duše jsem dobře věděla, proč to dělám, a to mě pohánělo kupředu,“ objasňuje. Ze získaných zkušeností podle svých slov těží dodnes. „Jako blondýnka

Papír snese všechno…

Právě za zkušenosti nabyté v „terénu“ je mladá designérka nesmírně vděčná a považuje je za jeden ze základů svého úspěchu. „Mám za to, že mnoha návrhářům opravdový zážitek z praxe chybí. Často jen sedí za počítačem a od klávesnice posílají své nápady do továrny, obvykle už je ale nezajímá, jak se daný model bude šít a jestli půjde snadno vyrobit.

Papír totiž snese všechno. Někdy přitom stačí posunout šev o dva až tři milimetry a paní šičce se bude bota tvořit mnohem snadněji a rychleji. Tím se samozřejmě zvýší kvalita produktu a zároveň se sníží cena,“ vysvětluje Eva Klabalová. Evidentně ví, o čem mluví, neboť ji s prosbou o návrh kolekcí i žádostmi o profesionální radu oslovuje stále více národních i nadnárodních obuvnických firem. Její tvorby si všímají také česká a zahraniční média – model extravagantních kozaček, které mladá návrhářka vytvářela jako finální práci na stáži v Jeruzalémě, otiskla dokonce britská Vogue. „Tento úspěch nepovažuji za profesní metu, spíše za splnění dávného snu. Ještě více jsem si díky němu uvědomila, že má smysl snažit se něco měnit k lepšímu.“

#reduce #reuse #recycle

Právě edukaci a možnost šířit pozitivní změny v oboru totiž považuje Eva Klabalová za klíčovou. „Během studia na vysoké škole jsem odjela na mnoho zahraničních stáží a začala jsem více přemýšlet nad nesmyslnou filozofií dnešního módního a obuvnického průmyslu. Kladla jsem si otázku, zda je skutečně nutné, aby se něco vyrábělo v Asii a následně se to převáželo přes celý svět zpátky do země, kde sídlí značka. Kromě jiného mě trápilo, jak je neustálá potřeba firem chrlit nové a nové kolekce nákladná a neekologická. Pokud totiž chcete zavést nový model bot do výroby, musíte na každý díl vyrobit speciální vysekávací

14-15_WHAT19-06-prace-snu.indd 14

29/05/2019 13:48

„Who made my shoes?“

Kromě navrhování kolekcí pro vlastní značku i světové firmy pořádá Eva Klabalová také workshopy po celé Evropě a také v Číně. Učí na nich profesionální i laické zájemce, jak si ušít vlastní boty. „Přihlásit se může kdokoliv bez jakékoliv předchozí zkušenosti s designem nebo šitím. Nejčastěji učím lidi pracující v kanceláři a toužící po odpočinku a možnosti vytvořit něco rukama. Workshop trvá čtyři dny a po jeho skončení odejdete ve vlastnoručně vyrobených botách. „Ten nadšený výraz, který mají lidé na tváři, když si na nohy poprvé nazují své vlastní dílo, se nedá slovy popsat,“ usmívá se spokojeně.

Z E V I N A Ž I VOTA

O VLASTNÍ ZNAČCE KAVE Začátek podnikání jsem financovala z vlastních úspor. V praxi to vypadalo tak, že jsem pracovala převážně pro zahraniční firmy a část vydělaných peněz jsem pak investovala do rozjezdu vlastní značky tenisek. Nyní jsme na trhu třetím rokem a pomalu se začínáme dostávat do fáze, kdy už se značka dokáže financovat sama. Jedna řada čítá maximálně sto párů bot, z nichž je každý originál vyrobený na původních baťovských strojích z nevyužitého materiálu. I z toho důvodu je nenabízím do obchodů, protože nechci, aby tam měsíce ležely, když je dám do e-shopu nebo na Instagram, vyprodají se nesmírně rychle. Poslední kolekce byla pryč za tři dny.

MÓDA Z DRUHÉ RUKY Nenakupuji v řetězcích ani v obchodech s novým oblečením, ale pouze v second handech. A musím říct, že mě to nesmírně baví, protože se tam dají najít kousky z úžasných materiálů. Oblečení, které už nenosím, obratem posílám dál, případně je věnuji na charitu. Co se snahy o udržitelnost v naší společnosti týče, mám pocit, že by letošní rok mohl být průlomový. Když se podíváte na velké řetězce, vidíte, že se něco začíná pomalu měnit. Společnost se snad konečně probouzí z konzumního šílenství.

SVĚTOBĚŽNICE Na univerzitě Tomáše Bati jsem využila spoustu studijních stáží, pobývala jsem v Polsku, Istanbulu, Lotyšsku i v Jeruzalémě, který mě nejvíce profesně posunul. Vzdělání jsem zakončila v Holandsku magisterským oborem zaměřeným na inovace v obouvání.

Všechny výrobky značky Kave jsou veganské, vyrobené z recyklovaných a odpadních materiálů, ušité s maximální láskou a péčí na strojích z první poloviny minulého století.

nůž, spotřebujete tak zbytečné množství energie a vypustíte do ovzduší plno zplodin. I proto jsem chtěla vymyslet projekt, který by zajistil použití starého strojního vybavení. Řada továren má navíc velké nepoužívané archivy plné látek zbylých ze starých kolekcí. Někdy tak stačí použít odložený materiál, nakombinovat vysekávací stroje jiným způsobem, změnit barevnost… A rázem máte nový produkt, jehož výroba nestojí tolik peněz a zbytečně nezatěžuje životní prostředí,“ vysvětluje své know-how designérka. Kromě využití starého materiálu a stávajícího vybavení by ráda odborné i laické veřejnosti ukázala, že můžeme vyrábět lokálně. „Stále více firem přesouvá svou výrobu z Asie zpět do Evropy,“ podotýká.

Jít příkladem

O lokální výrobě bot ze zbytkových materiálů a na původních strojích však pouze nemluví – již třetím rokem je na trhu její vlastní značka udržitelných tenisek Kave (kavefootwear.com). Ta vznikla po Evině návratu ze zahraničních studĳních stáží. „Po příjezdu domů jsem měla jasnou prioritu: pomoci průmyslu v Česku. Zavítala jsem zpátky do továrny ve Svitu, kde jsem kdysi brigádničila, a strávila jsem dva dny důkladným sledováním procesu výroby,“ vzpomíná. Během krátké expedice v továrně zjistila, že k nejčastějšímu odpadu během výroby patří především guma, a začala experimentovat s odloženým materiálem, který by jinak skončil v koši. A právě z těchto experimentů se zrodily tenisky značky Kave vyráběné v malých limitovaných edicích. Svršek je stvořen z bavlny pocházející z tzv. dead stock – skladových materiálů, které v dané továrně mnohdy leží i několik desítek let bez šance na další využití.

Teniska vyrobená pro americkou firmu Prime Asia, prezentovaná na veletrhu ACLE v Šanghaji.

Osobní volno jako neznámý pojem

Konkurence vítána!

Novinkou značky jsou boty z kávového lógru, který pro Evu Klabalovou schovává jedna zlínská kavárna a pražírna. V každém páru bot se tak nachází jeden shot espressa. „Odpadu z kávy vzniká nesmírné množství, dlouhou dobu jsem proto přemýšlela, jak ho využít. Tím, že se káva vysuší a smíchá se s kaučukem, plní v botě roli plniva a omezuje nutnost použití části chemických látek, navíc krásně voní.“

Při pohledu na její profesní záběr vás zcela logicky napadne, jak zvládá vše zkoordinovat. „Občas je to hodně složité. V aktuální situaci už bohužel musím projekty odříkávat, volného času mi totiž zbývá úplné minimum. Pracuji sedm dní v týdnu, víkendy pro mě neexistují. Líbí se mi, že jsem sama sobě pánem, ve slabších chvilkách však závidím lidem, kteří mají v pět odpoledne ‚padla‘ a odcházejí domů s čistou hlavou. Na volné noze totiž snadno sklouznete k tomu, že pracujete vlastně pořád,“ přiznává. Před časem již musela najmout kolegyni, která jí začala pomáhat s administrativou a uvolnila jí tak ruce ke kreativní

„Takto vypadá model z nové letní kolekce ihned po vyjmutí z vulkanizačního lisu,“ vysvětluje Eva Klabalová.

To, že o její neotřelé (a nejen kávové) nápady zákazníci stojí, dokládají i čekací listiny na nové kolekce. Za necelé tři roky prodala Eva Klabalová více než osm set párů bot. Kromě úspěchu vlastní značky ji těší především skutečnost, že neustále roste počet designérů, kteří se snaží experimentovat s použitím nejrůznějšího odpadu. „Pokud by se objevila firma, která rozvíjí kávovou technologii, byla bych nesmírně ráda. Mohli bychom sdílet zkušenosti a poznatky a společně to dotáhnout mnohem dál,“ naznačuje ochotu k případné spolupráci.

činnosti a realizaci dalších nápadů. „Možná to někoho překvapí, ale mým hlavním cílem není růst mojí značky. Chtěla bych být hlavně inspirací pro velké firmy a ukázat jim, že to jde dělat i jinak. Pokud se jednoho dne dostanu do stádia, kdy nebudu mít k dispozici žádný odpadní materiál pro výrobu tenisek, znamená to, že jsme se jako společnost začali chovat uvědoměle. V takovém bodě by moje značka sice zanikla, pro mě osobně by to však znamenalo velké vítězství,“ říká s nadějí v hlase.

Pouhé čtyři dny a máte vlastnoručně ušitý pár bot! Na workshopy Evy Klabalové mohou přijít i lidé bez předchozí zkušenosti s šitím či designem.

VDĚČNÁ ZA ČESKO Během cestování v chudých zemích si uvědomíte, jak se v Česku máme báječně. Lidi, kteří neustále tvrdí, že je tu vše nanic a nic nefunguje, bych nejraději na měsíc vyslala někam do Asie, aby si vyzkoušeli, co to vlastně znamená mít těžký život.

14-15_WHAT19-06-prace-snu.indd 15

29/05/2019 13:48

S U P E R T Ě LO

Vědomé dýchání je vlastní meditací. Soustředíte se na daný okamžik, neřešíte minulosti ani budoucnost.

Zpomalte. Život i dech Jste stresovaní? Málokdo odpoví, že ne. I když to zní banálně, pomoci může jóga. Naučte se ji vnímat v hlubších souvislostech. Pohodlně se usaďte, narovnejte záda, ruce volně položte na kolena, zavřete oči, uvolněte se. Nádech, výdech…

óga je více než pouhé spalování kalorií a tvarování figury. Je to komplexní cvičení, které propojuje posilování a protahování s hlubokým dýcháním, relaxací či meditací. Učí nás zklidnit mysl a uvědomovat si celé naše tělo. Posilovat náš vnitřní svět a vnímat jeho silné vazby k vnějšímu okolí. Existuje přes sto různých forem jógy. Některé jsou rychlé a dynamické, jiné naopak jemné a relaxační. O raných počátcích jógy se toho vlastně moc neví. Starověké učení se v písemné formě začalo objevovat asi před pěti tisíci lety a je jasné, že se za

jogínskou tradicí musíme vydat na východ. Zde se zrodilo to pravé tajemství ásan (pozice v józe), jejich význam a síla, které se o mnoho let později v západním světě stalo symbolem klidu, pohody a zdravého životního stylu. Jóga si už dnes u spousty lidí drží pevné místo a stala se jejich důležitou zbraní v boji proti stresu, přepracování a hektickému způsobu života. Říká se, že pokud budete dýchat patnáctkrát za minutu, dožijete se i více než osmdesáti let. Zpomalíte-li na deset dechů za minutu, prodloužíte si život do sta let. Rychlost vašeho dýchání diktuje

T Michala Bradová F unsplash.com, archiv Zuzany Klingrové, archiv značek

délku života. A také vaši jógovou praxi. Jejím základem je vědomé dýchání, které probouzí energii, pomáhá řídit různé úrovně vědomí a má biologický účinek na váš duševní, emocionální a fyzický stav. „Dýchání je nejdůležitější. Vždy se svých studentů ptám, jak dlouho můžete být bez pozice Psa s hlavou dolů, pozice Bojovníka I…? Dny, týdny, měsíce, roky… Jak dlouho vydržíte bez dechu? Nejlepší z vás jednu minutu. Zde vidíte důležitost dechových technik. Právě skrze dech se učíme vnímat naše pocity v přítomném okamžiku. Kyslík, přicházející

TO P J Ó G OVÁ S T U D I A

aneb místa, kde se jóga potkává s osobitostí a stylem

Yoga Lounge

Namastery

Yoga Movement

Jógovna

yogalounge.cz

namastery.cz

yogamovement.cz

jogovna.cz

Jógová oáza v srdci Riegrových sadů, kde skutečně pochopíte, o čem tento druh pohybu je. Stojí za ní jedna z nejznámějších českých instruktorek Zuzana Klingrová, což už je samo o sobě zárukou profesionality a kvality. Čeká vás tu klidná atmosféra, čisté prostředí, nádherný výhled na zeleň parku i celou Prahu. Co víc si přát? Do Yoga Lounge zamiřte hlavně na Hatha jógu, Tantra Vinyasa jógu a Power jógu. Zajít můžete i na masáž.

Místo pro jógu a nespoutané zážitky. Namastery uchvátí každého, kdo prahne po netradičních místech, miluje design a samozřejmě jógu. Té si tu užijete dosyta v mnoha variantách od moderní Ashtanga jógy, Hatha a Yin jógy či funkční jógy, ale vyzkoušet můžete i cvičení u baletní tyče Barre nebo endorfinovou nálož v podobě HIIT tréninku. Spokojení budou jak ostřílení jogíni, tak i ti, kteří se cvičením teprve začínají.

Prostor Yoga Movement se inspiroval boutiqovými studii v jihovýchodní Asii a přinesl k nám do Prahy další jógový skvost. Za jeho dveřmi se ukrývá jedinečné prostředí s pohodovou atmosférou, kde se opravdu lehce ponoříte do své jógové praxe. Kromě klasických lekcí tu najdete i několik speciálních – Yoga Gang Flow, Superhero Vinyasa, Detox Flow nebo Yoga for runners – či různorodé tematické workshopy.

Jógovna je krásné butikové studio umístěné v centru Prahy, které vás vtáhne svou pozitivní energií, designovými a výtvarnými detaily (proslulá je například autorská malba na stropě přímo v sále) a samozřejmě rozmanitou nabídkou lekcí. Od Vinjásy, Jin jógy, přes Prána Flow jógu, Iyengar jógu, až po třeba Gravid jógu. Možností máte spoustu, ať už preferujete dynamičtější lekce, nebo ty jemnější.

16-17_WHAT19-06-super-telo.indd 16

29/05/2019 15:58

s nádechem přináší životní sílu, energii – Pránu do našeho těla. Ta pak živí náš vnitřní oheň – Ágní, naši dlouhověkost, vše, co v našem těle pálí a spaluje. Co nás očišťuje. Naše fyzická síla, odvaha…“ vysvětluje důležitost dýchání známá lektorka jógy Zuzana Klingrová.

emoce, psychické zdraví, tělesnou kondici i situaci, kterou aktuálně prožíváte. V souladu s dechem byste měli provádět i jednotlivé ásany. Odtud také samotný název. Kořen slova „as-“ totiž znamená sedět, „ana“ pak dech. Jde tedy o to, jak sladíte jednotlivé pozice

Zuzana Klingrová L E K TO R K A J Ó GY R A D Í , JA K Z AČ Í T

„Jogín měří rozsah svého života ne počtem let, ale počtem svých dechů.“

PRO ZAČÁTEČNÍKY

S WA M I S I VA N A N DA

Vědomé dýchání je vlastní meditací. Soustředíte se na daný okamžik, neřešíte minulost ani budoucnost, jste tady a teď. Oproti nevědomému dýchání při něm aktivujete odlišnou část mozku, rozvinutější oblasti v mozkové kůře. Uvědomíte-li si svůj dech, jeho rytmus, hloubku a délku, můžete tím ovlivnit

se správným dýcháním. Tělo, dech a vědomí se v daném okamžiku přemisťují na jedno místo a harmonizují tím celý organismus. Působí na svaly, klouby, oběhový, nervový a lymfatický systém, veškeré orgány i žlázy. Myslete vždy na to, že není důležité množství ásan, ale kvalita jejich provedení. Namasté.

V souladu s dechem byste měli provádět i jednotlivé ásany.

Doporučuji začít s pomalejším stylem jógy, jako je například Hatha jóga, kde je více času na vysvětlení jednotlivých pozic. Určitě můžete také zvolit kurz pro začátečníky, kde se dozvíte vše potřebné. Některá studia nabíjejí 3, 5, 10 lekcí, které takový kurz zahrnuje. Samozřejmě, pokud vám přijde Hatha jóga příliš pomalá a máte pocit, že to není pro vás, vyzkoušejte pomalejší typy Vinyasa jógy. Jóga nemá věkové omezení, začít můžete kdykoli. Pokud máte zdravotní problém, určitě upozorněte vašeho lektora, správný lektor se na začátku lekce ptá na zdravotní stav a během lekce upozorňuje na změny v ásanách v případě zdravotních kontraindikací. Pozor na hypermobilitu nebo vrozenou větší flexibilitu. I zde je nutné dávat při praxi pozor. Vaše tělo vás pustí do pozic velmi snadno, avšak velmi často nesprávnou cestou. Buďte opatrní, vnímejte pečlivě, kde jsou vaše limity, a nesoutěžte… ani sami se sebou. Netrestejte se, pokud se vám něco nepovede. To je součástí vaší jógové cesty. Jak často jógu praktikovat? Denně. Nikde není psáno, že to musí být hodina, i patnáct minut je super. Pokud patříte mezi ty, co se trošku stydíte, a chcete si nejdříve udělat představu o tom, co vás čeká, podívejte se na YouTube.

Najděte lekci jógy, která je dlouhá alespoň 35 až 45 minut. Kratší videa jsou fajn, ale většinou jde o instrukce, jak se připravit a dostat do pozice. Vy si potřebujete udělat představu, co vás čeká na lekci. Nemusíte cvičit, klidně se jen podívejte.

PRO POKROČILÉ Pokud jste pokročilejší a chcete se posouvat dál, pak určitě doporučuji navštívit workshopy, které mají dané téma a pomohou vám otevřít další dveře na vaší jógové cestě. Nezapomeňte, že součástí jógy je i samostudium – Svadhyaya, věnujte se více vaší osobní praxi, ale i čtení knih nebo klidně navštivte povídání o józe.

R ADOSTI PRO JOGÍNK Y

Co by se vám mohlo hodit. A líbit…

Ananasana

Bioga

Kinchaku

YOjogaYO

ananasana.cz

bioga.cz

kantu.cz

yojogayo.cz

Jógamatku si můžete v mnoha studiích vypůjčit, ale pokud to s cvičením myslíte vážně, stejně se jednoho dne rozhodnete pořídit si vlastní. Ananasana je lokální brand, který svou pozornost směřuje ke kvalitním, neklouzavým, eko jógamatkám. S těmito podložkami se v davu jogínů rozhodně neztratíte, protože jednak hýří unikátními designy, ale hlavně se vždy vyrábí jen v limitovaném počtu 33 kusů.

Podobnou esencí designu, kvality i ochrany životního prostředí je moravská značka sportovního oblečení Bioga. Klade důraz na autenticitu, poctivou výrobu a autorské vzory. Originální kousky vás mohou doprovázet nejen na lekcích jógy, ale obecně při aktivním způsobu života.

Jak se dá využít japonské kimono? Třeba jako originální hedvábná taštička na drobné cennosti nebo oblečení na jógu. Kolekci pro Kantu navrhla česká návrhářka Eva Brzáková, ta se inspirovala tradičními textiliemi z Japonska a k výrobě využila kousky hedvábných kimon doplněné dalšími luxusními materiály. Každý kus je originál.

Oblečení (ne)jen na jógu. Lokální a etické. YOjogaYo dbá na to, aby nejen látky, ale i veškeré etikety, visačky, tašky a další potřebné věci pocházely od lokálních výrobců či dodavatelů. Je totiž potřeba myslet nejen na sebe, ale i okolní svět a společně se posouvat kupředu. Seženete tu různorodé legíny, trička, mikiny, sportovní podprsenky a další doplňky, v nichž se budete cítit pohodlně a žensky.

16-17_WHAT19-06-super-telo.indd 17

29/05/2019 15:58

R E P O R TÁ Ž

Bohémský chaos

T Klára Mandausová F archiv Alžběty Jungrové

Moje první setkání s fotografkou Alžbětou Jungrovou před několika lety: zjevila se na nepěkné nemocniční chodbě v pražské motolské nemocnici s brašnou a foťákem a tiše se zeptala, kdy a kde bude smět fotit profesora Pavla Pafka. nepřišlo ze dne na den, zrálo ve mně. Teď chci zase dělat něco sama za sebe, časosběrné věci, fotím akty, fascinují mě lidi, vlastně jsem nikdy nechtěla fotit krajinu, produkty nebo architekturu,“ vysvětluje. Na konci minulého roku jezdila šest týdnů do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Tam a zpátky do Prahy trochu se uklidnit a zase za vězenkyněmi. Z jejich příběhů vzniká kniha s Alžbětinými fotografiemi. „Přihlásilo se sto dvacet žen ochotných o sobě povídat. Z nich se vybralo dvacet, od zlodějek po vražedkyně,“ říká.

Za celou dobu, co Alžběta pracovala, se nepřestala usmívat.

úvahu tehdy přicházela právě jen ta ošklivá chodba, protože profesor neměl čas. Pomyslela jsem si, že jí nezávidím, protože nemocniční prostředí je všechno jen ne fotogenické, když máte vyfotit portrét. Když jsem viděla v časopise výsledek, sedla jsem si na zadek. Alžběta je kouzelnice zvyklá pracovat v bojových podmínkách, a to doslova. Před jejím objektivem se ocitli i překupníci heroinu v pákistánském Chajbarském průsmyku, vietnamské HIV pozitivní děti, prostředí vrakoviště lodí v Bangladéši nebo pouliční nepokoje v Pásmu Gazy. Tahle výrazná tmavovlasá kráska se nebojí. Přestože je nejen díky své práci, ale i vizáži nepřehlédnutelná, působí skromně a pořád se usmívá. Jaká je žena, jejíž fotky otevírají duše? Požádala jsem ji, zda bych ji nemohla nějaký čas zblízka pozorovat. Neměla s tím problém.

fakt štěstí, že se mi nic nestalo. Člověka vyčerpá, když vidí takový věci, který opravdu nikdy vidět nechtěl. Nenarodila

A do vody!

Musíme se vydat směrem k Výstavišti, kam přĳdou další dvě ředitelky, které se budou fotit. „Nevadí, že půjdeme pěšky,“ ptá se Alžběta a balí si fotoaparát. Jasně, že ne, vždyť je to kousek. Nabízím jí, že pomůžu s tím, co ponese.

Alžběta balí fotoaparát a objektivy do svého malého batohu. Je neděle večer, doba, kdy spousta lidí sedí u televizní detektivky.

jsem se s tím, že budu cestovat po nejhorších oblastech světa, pořádně nejíte, nespíte, máte strach. Ale rozhodnutí

Usměje se, že je zvyklá všechno tahat sama. A vlastně chápu, nemá žádné objemné zavazadlo, jen docela malý

batoh, ve kterém je ale všechno, co potřebuje. Na černé triko k černým úzkým džínům, háže džínovou bundu a pak batoh. Vyrážíme. Jdeme ulicí Milady Horákové a zahýbáme k ministerstvu obrany. Celou cestu o něčem povídáme. Třeba o dovolené, kterou si dopřála se svou rodinou ve Spojených státech. Nebo o filmu Agnieszky Holland Šarlatán, který slavná režisérka v Čechách natáčí a Alžběta fotí. „Úžasná dáma, čistá radost ji pozorovat při práci,“ konstatuje Alžběta. U Výstaviště burácí auta, právě končí výstava legendárních vozidel a pořadatelé kroutí hlavou, že nás dovnitř a tedy ani na střechu nemůžou pustit. Co teď? Alžběta přemýšlí asi půl minuty. „V holešovické Marině je pěkný místo, jednoduchá šedá plocha, tam to půjde.“ Když jsme všechny, sedáme na tramvaj, improvizace pokračuje. Vystupujeme na Ortenově náměstí, padají ještě další návrhy lokací, ale nakonec zvítězí ta první. „S lokacemi je v Praze trochu problém, je jich málo. Jakmile se objeví nějaké pěkné nové místo, všichni tam fotí,“ konstatuje Alžběta. Na ploše mezi moderními kancelářskými budovami a opravenou starou továrnou je mělká vodní nádrž s kameny a deskami, po kterých se dá přes vodu přecházet. „Tady! Skvělý světlo,“ zavelí Alžběta. „Ani nepotřebuju odrazku, stejně jsem ji zapomněla,“ úsměv z její tváře nemizí. „Prosím tady,“ už diriguje ženy, jak si mají stoupnout. „Projděte se po deskách ve vodě,“ říká ředitelkám. „A nedívejte se, pokud možno na zem.“ To se lehce řekne, jeden chybný krok a noha je ve vodě. Stejně tam všechny za chvíli skončí. „Zout a do vody,“ pobízí je Alžběta, „to bude skvěle fungovat.“ Ženy

U fotografky doma

Když ji prosím o termín, je zrovna ve Spojených státech. „Hned až pozítří přiletím, podívám se, jak jsem na tom,“ píše mi po messengeru. V následující odpovědi pak neztrácí čas. „Můžete v neděli?“ I když vím, že budu v tu dobu sto padesát kilometrů od Prahy, souhlasím. Alžběta za dřívější návrat stojí. Vítá mě u sebe doma na Letné, v kuchyni sedí jedna z ředitelek Pražského Quadriennale, jehož je dvorní fotografkou, a o nohy se mi otírá její černobílý kocour Vilík. „Byl na mě pěkně naštvanej,“ směje se Alžběta. Nechala ho doma, když byla v Americe, a přestože mu opatřila hlídání, stejně s ní po návratu nemluvil. Na velkém stole v otevřeném prostoru originálního bytu letenského činžáku, kde mimo jiné jako konferenční stolek slouží písmeno z reklamního nápisu, je trochu bohémský chaos. „Vůbec na to nekoukejte, byla jsem čtrnáct dní pryč, ještě doznívá jet lag,“ znovu se směje Alžběta a v kuchyni si zapaluje cigaretu. Do domluveného focení zbývá hodina. „Máme se všechny sejít před Výstavištěm, fotit se bude na střeše,“ odkrývá Alžběta další program. Je čas povídat si, co právě dělá. „Ne, pro lifestylové časopisy už nefotím, jen výjimečně. Hlavní je teď pro mě komerční fotografie, reklama,“ vysvětluje. A její cesty do nebezpečných zemí? „S těmi jsem skončila. Už nechci,“ prozradí. Proč? „Je to fyzicky i psychicky strašně náročný. Jezdila jsem tam devět let a měla

Věnuje se i svým projektům – časosběrným, kolážím nebo artové fotografii.

18-19_WHAT19-06-reportaz.indd 18

29/05/2019 13:49

Něco o Alžbětě Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou, obor užitá fotografie. Pracovala jako reportérka MF Dnes, později v tiskové agentuře CPA, spolupracovala s Hospodářskými novinami, Lidovými novinami a dalšími médii. Novinařinu má v krvi. Je dcerou novinářky Terezie Kaslové a pravnučkou slavného novináře Ferdinanda Peroutky. Opakovaně získala za svou práci cenu v soutěži Czech Press Photo. V současné době fotí hlavně reklamní fotografie, zastupuje ji agentura 4D-Photo. Věnuje se i svým projektům – časosběrným, kolážím nebo artové fotografii včetně aktů. Bude se podílet na knize o českých tradicích. Pořád zkouší něco nového.

Fotí se kdykoli a kdekoli – klidně i ve studeném bazénu.

se nejdřív trochu diví, ale poslušně sundávají boty a stoupají si na kameny do studeného bazénu. Když vylézají, radují se, že už je focení u konce. „Neblázněte, ještě jsme ani nezačaly, vždyť fotíme teprve půl hodiny!“ Pak už to jde ráz naráz, ještě u skla, na schodech, v chůzi, v sedě… Alžběta se podívá a vidí. Posouvá svoje objekty o centimetry, aby na ně dopadalo co nejlepší světlo. Spoušť cvaká, aniž by

ty, kdo se fotí, byly nervózní, pořád se mluví, všechno je přirozené. Alžběta balí fotoaparát a objektivy do svého malého batohu. Je neděle večer, doba, kdy spousta lidí sedí u televize a pouští seriálovou detektivku. Alžběta jde s ženami, které fotila, na skleničku. Její pracovní týden trvá sedm dní čtyřiadvacet hodin. A každý je jiný. Schůzky, produkce, focení, postprodukce… „Baví mě to. Moc. Neřeším čas!“ Z A L Ž B Ě T I N A FOŤÁ K U

18-19_WHAT19-06-reportaz.indd 19

29/05/2019 13:49

LOV E P L A N E T

Přemýšlejte Vlastní příbor a kelímek na teplé nápoje se hodí jak během samotné cesty letadlem, tak na místě. Sice už máme skvělé zprávy o prvních zero waste letech, ale než se tenhle přístup rozšíří ve velkém, ještě chvíli si počkáme. Přitom se během každého letu vyprodukuje tolik zbytečného odpadu. A protože komunitu v zemi, kam se chystáte, podpoříte i nákupem lokálních potravin (a stravováním se v místních bistrech a restauracích), budete ještě rádi, že s sebou vlastní příbor máte. Díky lahvi na vodu s filtrem se zase vždy a všude vyhnete zbytečné spotřebě plastů. Tohle všechno seženete na stránkách econea.cz. Lahve se sofistikovaným a účinnějším filtračním systémem poptávejte v outdoor obchodech, výborná je značka LifeStraw.

Nabídka ubytování s filozofií environmentální a společenské odpovědnosti je v dnešní době široká.

Cestovat po zelené

Zabalte si

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com, archiv značek

Díky cestování poznáváme svět i sami sebe. Když se díváme na svůj život „tam doma“ z dálky a z nové perspektivy, jsme schopní mnohem jasněji pochopit, kdo jsme a co je na naší autentické cestě skutečně důležité.

dysi dávno, asi tak před 300 lety, byly cesty do zahraničí spojené především se vzděláváním. Vydávali se na ně studenti, které mohla každá země zdokonalit v něčem jiném. Pak se staly trendem návštěvy míst připomínajících malebná zátiší z obrazů tehdejší doby a ještě o něco později lázeňské pobyty v přírodě. Relaxace u moře se předepisovala jako lék na spoustu zdravotních neduhů. Asi sami správně tušíte, že všechno tohle podnikala spíš elita. V 19. století se ale začal rozvíjet průmysl ve městech a najednou už lidé napříč třídami přemýšleli o čase jako o tom pracovním a o tom relaxačním, ideálně někde daleko od domova. V téhle chvíli nastoupil se svým geniálním podnikatelským plánem misionář Thomas Cook, a nová

už samotným výběrem destinace. Měl by dávat smysl. Když chce někdo celý pobyt luštit křížovky u bazénu, nemusí lítat za oceán. O svobodu v rozhodování nás můžou snadno připravit výhodné cenové nabídky. Někdy sice last minute ruleta znamená naprosto skvělé dobrodružství, je ale fajn mít na paměti, že záměrem té slevy nejspíš nebude naše štěstí ani blaho planety. Nabídka ubytování s filozofií environmentální a společenské odpovědnosti je v dnešní době široká – od hippie bungalovů v džungli až po luxusní hotelové resorty na pláži. Vždy bychom se měli pídit po informacích, jak řeší zpracování odpadů, zda recyklují a jsou energeticky úsporné, jak spolupracují s původními obyvateli. Pokud se cítíte bezpečněji pod křídly cestovních kanceláří,

Cítíte se bezpečněji pod křídly cestovních kanceláří? Najděte si takové, které se věnují přímo ekoturismu.

kultura dovolených v podobě kolektivního cestování pro všechny se mohla rozjet. Cookovu cestovku se zájezdovými balíčky následovaly v minulém století další vychytávky – charterové lety a koncept all inclusive –, což sice otevřelo svět skutečně každému, ale také odstartovalo turistický fast food plný arogance, manipulace a znásilňování přírodních, kulturních i lidských zdrojů. Víc než cokoliv jiného je měřítkem společenského postavení. Dobrou zprávou je, že i po tom, co se nám to vymklo z rukou, zůstává někde tam hluboko podstata cestování stejná. Můžeme se rozhodnout, že se právě na tu jeho ryzí vlnu znovu napojíme a když někam vyrazíme, budeme se snažit dělat to správně. Ekologicky, uvědoměle a udržitelně. Odpovědné cestování začíná

najděte si takovou, která se věnuje přímo ekoturismu, podporuje udržitelný rozvoj, nabízí aktivity, které nemají negativní dopad na přírodu a neubližují lidem ani zvířatům (takže vás nikdo prvoplánově nepotáhne na jízdu na slonech, oslících ani na „exkurzi“ do domorodé vesnice) a místní komunitě poskytuje finanční podporu. Na takovou cestovku je rozumné se obrátit i v případě, že s uvědomělým cestováním teprve začínáte. V téhle problematice vám pomůže se zorientovat a vyvarovat se přešlapů například organizace ecotourism.org. Dovolená vždy svádí k tomu si ji pořádně užít, ale nezapomínejte, že jste na návštěvě. Když budete přistupovat k prostředí a lidem s pokorou a respektem, stoupá šance, že se vám doopravdy otevřou.

Kosmetiku berte raději vždycky tu ekologickou. Poděkuje vám vaše tělo i naše planeta. Mýdla a šampony jsou lepší v tuhé formě. Opalovací krémy vybírejte přírodní (ty chemické mají neblahý vliv na lidský organizmus i podmořský svět), to stejné platí o repelentech. Skvělou opalovací kosmetiku na bázi přírodních minerálů, bez nano částic a s ochranou proti UVA i UVB záření nabízí značka biorganica.cz (Butterbean) a gravitas.cz (Wooden Spoon). Repelent si můžete vyrobit i sami doma z éterických olejů (hmyz odpuzují hřebíček, rozmarýn, citronová tráva a také máta).

Nakupujte, ale… Nezapomeňte si přibalit plátěný batůžek nebo tašku a látkové pytlíky na potraviny. Na lokálních trzích vám nejspíš budou chtít dávat každý kousek ovoce do igelitového sáčku, ale nedejte se a buďte příkladem, že to jde i jinak. Leckdy vyčtete z výrazu prodavače, že nejste první ekolog, se kterým má tu čest. Skvělé! Mění se to a má to smysl. Obecně je nakupování od místních velmi vítané – podporujte jejich malovýrobu a umění, pokud můžete, nešetřete, je to jeden ze způsobů, jak jim pomoci (samozřejmě i tady je na místě být moudrý a řešit etickou stopu produktu).

Začtěte se Jennie Dielemans napsala knihu „Vitajte v raji: Reportáž o turistickom priemysle“. Až si ji přečtete, nejdřív se dostaví lehká depka, a pak se pro vás nejspíš stane odpovědné cestování samozřejmostí. Ve slovenském překladu vyšlo u absynt.sk.

Spojte se Responsible Travel je vyhlášená světová ekoturistická agentura, která může být vaším parťákem na cesty, ale i zdrojem informací – responsibletravel.cz. Pokud byste rádi někam vyrazili pomáhat, kontaktujte třeba občanské sdružení Prales dětem (pralesdetem.cz), které vytvořilo na Sumatře rezervaci Green Life, anebo charitativní organizace Forest.Ink (forestink.org), aktivní v Ekvádoru.

20_WHAT19-06-udrzitelnost.indd 20

29/05/2019 14:25

P R O M OT I O N

Společnost PVK pomáhá městu lima a srážkové úhrny se mění, a tak každého z nás asi napadne, jak jsme na tom s dostupností vody v Praze. Hrozí i zde její nedostatek? „Praha jako hlavní město má dostatečně vydatný zdroj vody, a není proto třeba plošně strašit jejím nedostatkem,“ zdůrazňuje Petr Mrkos, generální ředitel a člen představenstva Pražských vodovodů a kanalizací, provozovatele pražské vodárenské infrastruktury. Vodou nesmíme samozřejmě plýtvat, ale pokud bychom na druhou stranu striktně omezovali spotřebu vody, tak se naopak může stát, že budou chybět prostředky na technologie nezbytné pro úpravu a čistění vod. „Užívejme tedy vodu s rozumem a vyvarujme se extrémů,“ připomíná Petr Mrkos.

Jak rozumně hospodařit s vodou?

I když má Praha vody dostatek, co mohou Pražané dělat pro to, aby se k vodě chovali zodpovědně? „Je dobré si uvědomit, že většina z nás nejsme spotřebitelé vody, ale její uživatelé. Vodu pro Prahu nabereme na zdrojích Želivka nebo Káraný, upravíme ji, lidé ji použijí a my ji pak vyčistíme a vrátíme do přirozeného vodního cyklu – nikam se neztratí. Chceme-li se k vodě chovat šetrně, tak se zamysleme nad tím, jakým způsobem ji používáme. S běžným znečištěním si poradíme, ale problémem poslední doby jsou mikroplasty a řada dalších mikropolutantů. Jsou věci, které do kanalizace zkrátka nepatří, a tak jako jsme se naučili třídit odpad, musíme si začít uvědomovat, že ani některé odpadní látky do kanalizace nepatří, protože se pak mohou dostat do přírody,“ vysvětluje Petr Mrkos.

Ztráty na historickém minimu

Ještě v roce 2000 dosahovaly ztráty vody v pražské vodovodní síti více než 34 procent. Jak jsme na tom dnes? V loňském roce se podařilo snížit ztráty na historické minimum, a to 13,5 procenta. Ztráty vody v Praze jsou tak jedny z nejnižších v České republice. Jak dál omezit spotřebu pitné vody? Vyčištěnou odpadní vodu je možné využívat pro čištění ulic či s ní zavlažovat

městské parky, golfová a fotbalová hřiště. První pilotní projekt byl již realizován. Golfový areál ve Vinoři zavlažuje místní hřiště vyčištěnou odpadní vodou z ČOV Kbely. Variantou je také využití „šedých vod“ – tedy odpadní vody, která odtéká z van, sprch, dřezů a umyvadel. Po lokálním vyčištění je možné ji distribuovat odděleným potrubím a splachovat s ní toalety nebo zalévat zahrady.

Zvýšená teplota, sucho, či naopak bleskové povodně. Každému je dnes už jasné, že se změnou klimatu musíme počítat a přizpůsobit se jí. Jak na to, ukazují Pražské vodovody a kanalizace (PVK), které pomáhají zmírnit dopady změn klimatu a usnadňují život lidem v pražské metropoli. T Petra Nováková F PVK

TIP

Výstava Voda & civilizace prodloužena do konce června Tématu vody a změnám klimatu se věnuje také unikátní venkovní výstava na pražské Kampě.

Osvěžující misting neboli mlžení

Klimatické změny v Praze se projevují také zvyšováním průměrné denní teploty a efektem tepelného ostrova. Ten nastane, pokud městská zástavba vykazuje znatelně vyšší teploty než její okolí. To vše přináší negativní zdravotní dopady na Pražany i návštěvníky Prahy. Misting neboli mlžení známé ze zahraničí v současné době intenzivně testuje společnost PVK. „Cílem je ochladit exponovaná místa ve městě pomocí velmi malých kapek vody, které se stihnou vypařit ještě předtím, než dopadnou na povrch. Zařízení dokáže v parných dnech snížit teplotu vzduchu v nejbližším okolí o pět až sedm stupňů Celsia a příjemně zvýšit vlhkost vzduchu a usnadnit dýchání,“ konstatuje Petr Mrkos. Provoz zařízení zajišťuje digitální řídicí jednotka pomocí tepelného a vlhkostního čidla nebo časovače, které zařízení spínají při zvolené teplotě. Tato zařízení chce PVK nabídnout pražským městským částem.

Malé přírodní ráje ve vodárenských areálech

Ke zlepšení životního prostřední ve městě také pomáhají zelené a vodní plochy. Málo se také ví, že vodohospodářská zařízení v Praze představují téměř jeden milion metrů čtverečních zelených ploch. Pro PVK je to příležitost, jak podpořit biodiverzitu (přírodní rozmanitost) a vrátit přírodu zpět do města. Ve vodárenských areálech dnes najdete malé přírodní ráje, kde se veškeré zásahy podřizují koloběhu přírody. Na hodně vodojemech byly vysety květnaté louky, vytvořeny malé vodní plochy, které slouží jako zdroj vody pro živočichy atd.

Až do 26. června můžete na pražské Kampě zhlédnout jedinečnou výstavu věnovanou vodě, která ukazuje na klíčový význam životodárné tekutiny, její minulost, přítomnost a budoucnost na Zemi. Cílem je ukázat vodu jako strategickou surovinu a její dostupnost na různých místech světa zasadit do souvislostí s proměnami životního prostředí. Návštěvníci mají možnost zhlédnout například fotografie Prahy při povodních, snímky nejstarších závlahových kanálů v Izraeli, ale také kruté dopady plastů v moři. Součástí výstavy jsou i závěry výzkumů amerického Scrippsova ústavu, největší oceánografické instituce na světě. Zajímavostí jsou pak fotografie českého geografa a hydrologa Bohumíra Janského, který se svým týmem v roce 1999 objevil prameny Amazonky.

„Myslím, že jde o světově unikátní projekt. Pohyb vody na Zemi a kolem ní zásadně ovlivňuje klimatické poměry. Voda je všude kolem nás, obnovitelná a zdánlivě nevyčerpatelná. Často panuje názor, že všichni na ni mají nárok a téměř nic nestojí. Voda také vždy byla, je i bude jedním z hlavních faktorů ovlivňujících každodenní kvalitu našeho života, každého člověka i lidské dějiny,“ říká kurátor výstavy, archeolog a egyptolog Miroslav Bárta. „Jsme moc pyšní, že jsme partnerem této nádherné výstavy, která vodu prezentujte v mnohem širším kontextu než jako pouhou tekutinu, která vytéká z kohoutku,“ doplňuje Petr Mrkos, generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací, které jsou spolu se společností Veolia jedním z hlavních partnerů výstavy.

21_WHAT19-06-adv-veolia.indd 21

29/05/2019 13:32

N OV É H O B B Y

Do pyžama jako Fin

Specifická životní filozofie podle severských národů začala dánským hygge, pokračovala švédským lagom a teď se svým uměním žít přicházejí také Finové. Na jejich kalsarikänni si možná zlomíte jazyk, ale bude vás rozhodně bavit.

T Petra Nováková F archiv značek, unsplash.com

Nasávání v prádle Co je podle Finů ten největší relax? Žádná sauna ani následný ponor do ledové vody, i když se téhle kratochvíli s pravidelností věnují již od útlého věku. Finové mají rádi své kalsarikänni, termín, jež se skládá ze slov kalsari (spodní prádlo) a känni, které by se dalo přeložit jako osamělé popíjení v negližé. Síla tohoto způsobu trávení volného času spočívá v tom, že nic nepřikazuje. Není na efekt a jde rovnou k jádru – k pocitu pohody, která však nemusí být nijak fotogenická, jako je to v případě hygge. I proto kalsarikänni zatím dost zaostává co do počtu fotografií s příslušným hashtagem. Popíjení ve spodním prádle není v kontrastu s hygge ani s lagom, všechny tři filozofie si totiž kladou stejný cíl, jen cesty k němu jsou rozdílné. Všechny usilují o duševní klid, rovnováhu a pohodu. Zatímco dosáhnout stavu hygge ve své útulnosti, která musí být především fotogenická, je docela fuška a lagom zakusíte v případě, když je všeho tak nějak – neměřitelně – akorát, kalsarikänni zažijete, když se naprosto uvolníte a shodíte včetně oděvu i všechny masky. Je zkrátka ukázkou absolutního uvolnění a přirozenosti. „Co je na tom?“ zcela jistě napadne typického Čecha. My tohle přece děláme odjakživa. Ve Finsku je to ale novinka.

SPOLEČNÍK

Bublinky mají zvláštní sílu vyvolat téměř okamžité libé pocity. K večerům v duchu kalsarikänni trocha nějakého alkoholu patří a ten, který je šumivý, v sobě nese stopy glamouru. I proto je vhodné jakýkoliv mok popíjet ze skleničky, i když na sommeliérskou vhodnost inventáře nemusíte brát zřetel a svůj oblíbený nápoj si vychutnejte třeba i z hrníčku. Lahev Prosecca Arcobello je opatřena šroubovacím uzávěrem, a tak se do ní dostanete takřka okamžitě. Teď i příště. winehouse.cz

22-23_WHAT19-06-nove-hobby.indd 22

29/05/2019 13:45

Když je tma… „Duchovním kořenům kalby ve spoďárech nejsnáze porozumíte, když se v listopadu ve Finsku podíváte z okna. Je tma jako v pytli, zima, padá déšť se sněhem, na zemi led nebo břečka, nikde ani živáčka. A přesto je teprve poledne, nejjasnější část dne. Vylézt z domu za takových temných a nešťastných měsíců, kterých je ve Finsku asi tak devět a půl z roku, znamená nepřekonatelnou výzvu,“ popisuje Miska Rantanen, autor knihy s českým překladem Kalba ve spoďárech, vznik této kratochvíle, kdy si Fin nejraději v klidu a pohodlí domova vypĳe svou oblíbenou lahev a nemusí nic. Ač ve středoevropských podmínkách nebojujeme s tak zásadním nedostatkem světla, důvodů, proč večer zůstat doma, taky najdeme celou řadu. Popíjení ve spodním prádle je o tom, jak se dokonale uvolnit a užít si přítomný okamžik. S trochou nadsázky se dá přirovnat i k meditačním a mindfulness technikám.

TEPLO DOMOVA

Vlněná deka z tuzemské tkalcovny z Hnst.ly je rozměrná tak akorát. Může se stát přikrývkou i pončem a je tak hřejivá, že i chladné letní večery budou v její přítomnosti snesitelné. Dokáže jednou začas nahradit vřelé lidské objetí, a tím se stává zásadním němým partnerem pro osamělé popíjení. hnst.ly

ČOKOLÁDA

Ta od české značky Ajala zasytí a potěší, a s gramáží 45 gramů je ideální pro jednu osobu, která ji může sníst na posezení. Vzhledem k tomu, že je vyrobena z poctivých surovin, odpadají poté jakékoliv výčitky. Praktické balení v papíře umožňuje konzumaci bez nehody i vleže na gauči. ajala.cz

Vysokoprocentní Skandinávie Filmovou průkopnicí kalsarikänni by mohla být Bridget Jones, která má v prvním díle večírek sama se sebou. Nechybí vytahané infantilní pyžamo, lahev vína, karaoke s falešným zpěvem a taky trocha toho smutku. I to souvisí s těmi sundanými maskami, takový single večírek ve finském duchu může být lehce tragikomický. V kostce pak ukazuje, co je k němu potřeba – sladké i slané nezdravé jídlo, které nĳak neopisuje trendy zdravého životního stylu, pohodlný outfit, ve kterém se rozhodně nedoporučuje otevřít pošťákovi (ani nikomu jinému), trocha alkoholu podle vlastních preferencí a pasivní zábava, ať už jde o nekonečný seriál z české provenience nebo rolování na internetu či vkládání nikdy nekoupených komodit do košíčku v online obchodech. Je to osvobozující! Finové, jeden z nejotrlejších národů severu a podle aktuálních průzkumů nejšťastnější lidé na světě, konečně odhalili své tajemství spokojeného života. Až přĳdete večer z práce, nalĳte si ten nejlepší alkohol, co doma najdete. A abyste si udělali pohodlí, klidně se svlékněte do spodního prádla. Nikdo vás neuvidí a třeba se vám po třetí skleničce vrátí elán, o který jste za celý den přišli.

Domácí izolace Selektivní socializace je v dnešním světě, kdy jsme v neustálé interakci s druhými, ať už v offline nebo online světě, zásadním klíčem ke spokojenosti. Být sám sebou v tišině duše zní jako úkol vhodný spíš pro jógového guru z indického ašránu. Když si k tomu bádání v útrobách mysli nalĳete skleničku Aperolu, už se tato meditační technika nezdá být tak náročná. „Hrozí-li, že se vám pracovní vytížení usídlí na plicích a udusí vás, kalba vyždímá ze života, co se dá, a přefiltruje to v kvalitně strávený čas. Je vhodná při jakémkoli náladovém rozpoložení, ale především slouží k duševní a fyzické regeneraci, když se zdá, že vám ze všeho málem přeskočí,“ popisuje autor knihy Miska Rantanen. Občas je ten nejlepší nápad zůstat doma, s nikým nemluvit, minimálně přemýšlet a vyčistit si hlavu. Z finského kalsarikänni se tedy stává celosvětový fenomén, jenž se vysmívá všem marketingovým tahům prodávajícím radostný pocit společně s nábytkem nebo vonnými svíčkami. Teprve tohle je ta pravá Skandinávie.

STRIPTÝZ PRO JEDNOHO

(NE)PRAKTICKÁ LITERATURA

Spodní kalhotky značky Créeme ze 100procentní nebarvené bavlny vyrobené v České republice možná nepatří mezi nejsvůdnější kousky šatníku, ale rozhodně se řadí mezi ty nejpohodlnější. Pro romantické večery v jednom jako dělané! creeme.eu

Vizuálně zajímavá Krásná kuchařka je plná praktických receptů – ovšem nejedlých. Návody, jak vyrobit pleťová séra, krémy na tělo či pěny do koupele, jsou adekvátní naučnou literaturou na večer pro jednoho. doselkaramel.cz

PYŽAMOVÁ KOŠILE

Střih klasického pánského pyžama nemá konkurenci, tohle od značky COS je z příjemného jemného bavlněného popelínu. Vybírejte ideálně o velikost větší, tím si pojistíte absolutní pohodlí. cosstores.com

22-23_WHAT19-06-nove-hobby.indd 23

29/05/2019 13:45

CHTĚJTE VÍC!

Meditujete?

Mysl jako zahrada

„Já ano. Dnes to není jen konstatování tibetského mnicha, jogína nebo alternativce, ale čím dál více běžná součást mojí psychohygieny a sebepoznávání,“ popisuje profesionální koučka Katarina Emma Schapiro. Jaké zásady bychom si měli osvojit?

Naši mysl bychom mohli přirovnat k zahradě. Když o zeleň pravidelně pečujete a vytrháváte vše, co považujete za plevel, přináší to květy. Když o zahradu nepečujete, zaroste a neslouží, jak má. Podstatou meditace je očistit a kultivovat naši mysl tak, aby získala kvality, které nám umožní lépe se poznat a lépe žít. Svět, ve kterém žijeme, je odrazem našeho vnitřního světa.

5 1

O čem je meditace

V centru skutečné meditace je práce s lidskou myslí a sebepoznáním. Jde o probuzení a kultivaci vlastní mysli, vědomého JÁ v nás, kterému někdy říkáme pozorovatel. Ten nám pomůže uvědomovat si, že si uvědomujeme.

Důležité je začít

Najděte si místo, kde vás nebude nikdo rušit, a meditujte tam pokaždé. Vytvoříte si dobrý návyk a ukotvíte se. Doporučuji meditovat raději pět minut každý den ideálně ve stejnou dobu než 50 minut jednou za měsíc, ať můžete postupovat a nebýt nekonečným začátečníkem. Při meditaci můžete a nemusíte sedět v lotosovém květu (má to své výhody), klidně se ale posaďte vzpřímeně a uvolněně na zemi nebo na židli.

Jak, kdy a kde meditovat

Katarina Emma Schapiro Vystudovala FF UPJŠ, HEC Paris a SBS na Oxford University. Patří k průkopníkům koučování v ČR a střední Evropě a má řadu mezinárodních certifikací v oblasti koučování, profesionálního a osobnostního rozvoje. Čerpá ze své praxe, kdy pracovala jako ředitelka agentury BGMC a byla marketingovou a obchodní ředitelkou luxusních kosmetických značek (Christian Dior, Yves Saint Laurent, Shiseido). Od roku 2001 působí jako konzultantka pro změny a transformace a také jako kouč a mentor vrcholových manažerů a lídrů. Aktuálně je řídící partnerkou a ředitelkou společnosti Continuum Partners a rozvíjí lídrovské transformační programy v Himalájích, jejichž součástí je sociální, vzdělávací a nadační práce pro několik škol ve vzdálených oblastech Nepálu a sirotky v budhistickém klášteře. Je vdaná, má dceru Kristinu a černého labradora Sherpu.

Probouzející se myšlenky

‚Probuzené‘ mysli dosáhnete, zahrnete-li meditaci do každodenního života a nenecháte ji pouze jako příležitostnou terapii. Nebuďte zklamaní, když neprožijete v meditaci nějaké výjimečné prožitky. Opravdová, skutečná meditace je obyčejná a mnohem prospěšnější. Je to jemné přetváření naší osobnosti nejen v mysli, v našich citech a emocích, ale i v našem těle.

T Katarina Emma Schapiro F archiv Katariny Emmy Schapiro I Jozko Barde Murcko

odobně jako pečujeme o své tělo, zvykáme si i na péči o svou mysl. Náš svět je zrychlený, komplikovaný, nejistý, je zde mnoho soupeřů o naší pozornost, a to nám přináší chaos, nepohodlí, stres, napětí a pocit přeplněnosti a nemožnosti vše splnit, všem vyhovět. Vědomě či nevědomě toužíme po změně a klidu. Pojem meditace se všeobecně používá jako sjednocující termín pro širokou paletu kontemplativních praktik, které jsou odvozené od buddhistické tradice a často přizpůsobené pro moderního západního člověka. Meditací tak často nazýváme všechno – od relaxace, vizualizace, stále populárnější metodu mindfulness, všímavost – po různé skutečné buddhistické a všeobecné východní meditace. Podobně pestré jsou i cíle a metody tohoto vědomého soustředění.

Když chcete začít meditovat (a už víte proč), optimální je naučit se to dobře – najít si skupinu (podpoří vás) a učitele. Nemusí to být na dlouhou dobu, pro začátek postačí naučit se základy. Pomoci si můžete i on-line. Na Youtube.com najdete mnoho návodů, jak na to, případně si můžete stáhnout různé aplikace (Head Space, Insight Timer apod).

Bdělá pozornost

Základem meditace je schopnost pozorovat, obrátit svou pozornost do svého nitra a prozkoumávat svůj prostor. Vidět a vnímat, co prožíváme, procházet své myšlenky a chování. Než začnete skutečně meditovat, musíte se naučit zbystřit svoji pozornost. Cvičení všímavosti je podobné jako ostření nože. Je zásadní udržet ji tam, kde ji chcete mít, a když se odchýlí, všimnout si toho a laskavě ji vrátit zpět. Vědci v Googlu zjistili, že akvarijní zlatá rybka udrží pozornost osm sekund, mileniálové devět.

Plevel v naší mysli

Je to vše, co nás ovládá. Žádostivost, neklid, vzdor, chaos, malátnost až línost. Podle Buddhy jsou základními příčinami naší nespokojenosti žádostivost a odmítání. Buď toužíme po věcech, lidech, stavech, které nám přináší potešení, nebo odmítáme a vzdorujeme okolnostem, lidem, věcem, pocitům, které jsou nám nepříjemné. A tak, než nám to dojde, než se probudíme nebo dospějeme, se pohybujeme v napětí mezi žádostivostí a odporem, nebo vzdorem. A život plyne vedle nás. Ve chvíli, kdy jsme schopni pravdivě vidět realitu, přestává být daný problém problémem. Co přijmeme, to mizí, s čím bojujeme a co potlačujeme, roste. Co nepochopíme, odmítáme a nechceme pravdivě vidět, to v životě prožíváme stále dokola.

Skutečná meditace není útěkem od života do klidu

Cílem meditace je přijetí života takového, jaký je. Jde o přímou cestu, která nám pomáhá porozumět sami sobě.

Výcvik mysli

Metoda mindfulness je velmi praktickým a moderním způsobem, jak přenést do západního světa užitečné poznatky a praxi buddhistické nauky o lidské mysli. Když mluvíme o všímavosti, máme na mysli schopnost vnímat věci ve chvíli, kdy se odehrávají, totiž v přítomnosti a bez posuzování, odsuzování a hodnocení. Při praktikování všímavosti sledujete s otevřenou, nezaujatou a neposuzující myslí a soustředěnou pozorností všechny objekty, obrazy, myšlenky, emoce, vjemy, které vyvstanou ve vaší mysli, tedy bez nálepkování, posuzování, následování. Trénujete tak svou pozornost a schopnost všímat si, vidět a zachytit konkrétní okamžiky tak, jak se dějí.

Co říkají neurovědy?

Výzkumy neurovědců z Univerzity v Harvardu jako první potvrdily, že výsledkem meditační praxe jsou strukturální změny v mozku. Neurovědy nám dokazují měřitelné změny, které jsou propojeny s pamětí, empatií, vnímáním sebe sama, pružností rozhodování, chováním a také se stresem. Účinky meditace se projevuji již po osmi týdnech praxe.

24_WHAT19-06-chtejte-vic.indd 24

29/05/2019 13:35

Kompaktní design

WHAT-inzerce.indd 1 INZ CS Compact 270x400 01.indd 1

29/05/2019 15:39 25/04/2019 12:02

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Amorfní láska České sklo je fenomén známý prakticky po celém světě a znají ho dokonce i ti, kteří pořádně netuší, kde se Česko nachází. Jeho věhlas nevznikl ze dne na den, na jeho osobitosti a nezaměnitelném charakteru se podílela celá řada událostí… T Mária Gálová, F unsplash.com, archiv

OTÁ Z K A

Kdy a jak se stalo, že k nám, Čechům, patří sklo tak neodmyslitelně jako například pivo nebo hokej?

a jedné straně to byly především vhodné přírodní podmínky s dostatkem vody, dřeva a surovin, na straně druhé řemeslný um a technická zručnost sklářských mistrů, kteří si zkušenosti předávali z generace na generaci. Recept na tavení skla byl tajný a dědil se z otce na nejstaršího syna. To je také důvod, proč tradice byla tak klíčovým faktorem pro růst a rozvoj sklářství. Za vůbec nejstarší známou sklárnu v Čechách je považována Sklenářova Lhota u Vimperka, o které existují záznamy již z roku 1359. Čeští skláři se dostali na špici v oboru hned několikrát v historii a svou tvorbou proslavili malou zemi v srdci Evropy takřka po celém světě. Nejdříve vyráběli takzvané lesní sklo, typické zelené barvy, které ještě neuměli při tavbě čistit. Proto obsahovalo různé bublinky a nečistoty. Od 16. století se kvalita skloviny zvyšovala a znalosti sklářů se prohlubovaly. Mistři na hutích se svými pomocníky se různými experimenty naučili vyrábět sklo barevné i sklo mléčné a sklárny se postupně rozšířily také o rytecké a brusičské dílny, i ty zaměřené na malování skla. Prvních větších úspěchů dosáhli naši skláři v 18. století, kdy prosluli tou nejvyšší kvalitou produkce barokních pohárů. Druhý zásadní rozkvět následoval na přelomu 18. a 19. století – v tomto období se ze severu Čech vyvážely do různých koutů světa překrásné lustry z „českého křišťálu“. Šlo o skleněnou hmotu, svými vlastnostmi a vzhledem velmi podobnou přírodnímu horskému křišťálu. Sklovina byla tvarována do ručně broušených a leštěných výlisků. Z těch se pak sestavovaly luxusní lustry vynikající skvělými optickými vlastnostmi a schopností odrážet světlo podobně jako drahokamy. Právě díky těmto vlastnostem brzo zdobily královská a panovnická sídla všude po světě. Naše sklo pak

Vázy ze sklárny Lötz Witwe jsou na trhu dostupné i dnes.

opět zazářilo na počátku 20. století. Díky sklárně Lötz Witwe z Klášterského Mlýna u Rejštejna, která si vydobyla pozici jednoho z nejúspěšnějších evropských výrobců secesního skla. Úzká spolupráce s předními světovými umělci jí čtyři roky po sobě vynesla na světových výstavách v Paříži, Chicagu, zase v Paříži a St. Louis prestižní ocenění Grand Prix. Tím se okamžitě vyšvihla na úroveň značky Tiffani a Gallé, v té době vůbec nejvěhlasnější sklárny v celosvětovém měřítku. V meziválečném období pak zaznamenaly úspěchy i další české podniky. Na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925 získala Grand Prix polubenská firma Josef Riedel, podobně jako v roce 1937, rovněž v Paříži, obdržela kolektivní Grand Prix celá československá sklářská expozice.

Znalost technologických postupů českých sklářů byla v kurzu. Učit vyjížděli především zájemce ze Spojených států amerických a z Japonska.

z dílen Krásné jizby. Dalším faktorem byla obzvlášť vysoká úroveň českého sklářského vzdělávání, reprezentovaná především dvěma výraznými osobnostmi – Josefem Kaplickým a Stanislavem Libenským. Zásadní posun pak nastal v samotném přístupu ke sklu. To bylo

„Průkopnickými počiny čeští autoři ‚osvobodili‘ sklo od jeho užitné funkce a povýšili jej na umělecké dílo.“

V rukou průkopníků

Poslední zásadní éra přišla v 50. letech minulého století. Jak to už bývá, vznik něčeho výjimečného není výsledkem pouhé náhody a mívá podstatně hlubší a rozvinutější kořeny. V první řadě souvisela s celou tou dlouhodobou historickou zkušeností s výrobou kvalitního skla. Dále určitě se zavedenými vysokými nároky na estetiku užitého umění a řemesel u nás, a to díky produktům

Největší slávu zažila sklárna Lötz Witwe v období secese.

povzneseno na materiál, z něhož se vytvářela umělecká díla, jako tomu je v jiných uměleckých oborech, například v sochařství a malířství. Dnes nám to možná přijde banální, ale tehdy šlo o převratnou myšlenku. Poprvé byla tato idea představena světu na Expu 1958 v československém pavilonu v Bruselu, který se oprávněně stal jedním z hitů výstavy a patřil k vůbec nejnavštěvovanějším. Kromě samotného architektonického řešení pavilonu od arch. Jindřicha Santara a fenoménu Laterny magiky si pozornost veřejnosti, ale i odborníků, vydobyla právě expozice skla, ztělesněná monumentálními – do té doby nevídanými – skleněnými solitéry. Nepřehlédnutelná byla instalace Jana Kotíka, práce Miluše Roubíčkové, ale především abstraktní prostorová kompozice z foukaného a hutně tvarovaného skla Reného Roubíčka, která obdržela vůbec nejvyšší ocenění – Velkou cenu. I právě tady poprvé vystavované Zoomorfní kameny od autorského tandemu Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, skleněné plastiky tavené ve formě a inspirované prehistorickými nástěnnými malbami, se staly díly, které zásadním způsobem posunuly principy práce se sklem. Dá se bez nadsázky říci, že těmito

průkopnickými počiny čeští autoři „osvobodili“ sklo od jeho užitné funkce a povýšili jej na svébytné umělecké dílo. Jejich význam pro další vývoj světového sklářství byl ovšem rozpoznán spíše až s odstupem let než bezprostředně na této výstavě. Od konce padesátých let se české sklo začalo objevovat na mnoha mezinárodních výstavách, např. v Berlíně, Bombaji, New Yorku. Zahraniční sběratelé i odborná veřejnost si uvědomovali, že je ve své kvalitě a výtvarném uchopení zcela novátorské a bezkonkurenční. Takzvané české ateliérové sklo (někdy také označované jako studiové sklo) bylo postupně prezentováno i v mnoha dalších koutech světa a do svých sbírek jej zakupovaly věhlasné světové galerie a muzea. To zákonitě přilákalo i pozornost řady soukromých sběratelů.

Dr. Mária Gálová, MBA Patnáct let byla ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi. Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích. V roce 1998 pak získala titul MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru. Za svůj manažerský úspěch považuje řízení největšího kulturního projektu v ČR – Deset století architektury.

26_WHAT19-06-umeni.indd 26

29/05/2019 14:26

WHAT-inzerce.indd 1 INZ Dinamica 270x400 What 02.indd 1

29/05/2019 15:41 28/01/2019 14:58

LOV E S TO R I E S

Mám to jinak Tohle je a tohle není normální. Kolikrát jste takové soudy slyšeli nebo sami vynesli? Jak často konstatujete, co je v pořádku a co jinak, odlišné, divné… A podle čeho vlastně? T Klára Mandausová, F unsplash.com

yla to taková moje malá vzpoura: vytvořte model univerzální ženy, které je třicet, čtyřicet, padesát, znělo zadání v jisté redakci. Kam taková žena jezdí, co jí, pije, do čeho se obléká, jakou hudbu poslouchá, čím se maluje, kam nejraději chodí. „To přece nejde,“ šermovala jsem rukama, „každá jsme jiná!“ A odmítla jsem se na úkolu podílet. Jistě, mé kamarádky taky rády jezdí k moři do Chorvatska stejně jako já, ale jedna se tam láduje bifteky, druhá je veganka, třetí nosí zásadně kalhoty a čtvrtá celé léto nesvlékne šaty, další poslouchá Nirvanu a jiná folk. A to jsme všechny stejně staré, žijeme v jednom městě a občas si dovolíme střihnout výlet do exotiky nebo do Českého ráje. „Kdepak,“ trvala na svém šéfová, „univerzální, alias normální žena existuje, a my ji musíme odhalit.“ Nebo vymyslet? Proč? No přece pro tohle: když takovou ženu stvoříte a dostatečně dlouhou dobu těm neuniverzálním tvrdíte, že jsou právě takové, tedy normální, vytvoříte skvělou skupinu! Skupinu normálních žen, které, a v tom je ten fígl, normálně nakupují všechno, co se chce takovým normálním ženám prodat. Víte, co mají obchodníci práce s ženou, která se

rozhodne poletovat po světě v hippie oblečku, bez malovátek a s šedivými vlasy, když je v kurzu móda z osmdesátek a tváře bez vrásek? Takové těžko vnutí plastové náušnice, šaty s geometrickým vzorem nad kolena a černou barvu na vlasy…

Nejen nákupy

Kdyby ale šlo jen o pár svetrů, šminek, destinací dovolené a potažmo obchodníky, kteří si na normálnosti vystavěli byznys. Takhle jednoduché to však není. Obchodníci se totiž jen moudře svezli na vlně prazákladního pudu vytvářet skupinu, a v rámci ní být stejní, a chránit se tak líp proti všelijakým nebezpečím, což je v nás zakódováno od věků. Stejnost milujeme a cítíme se v ní velice dobře, ale zároveň toužíme být jiní. I kdysi v pravěku stála proti praktické jednotě jedné skupiny potřeba být přece jen trochu odlišný. Zvyšovalo to atraktivitu! Mít náušnice podlouhlé, když vlastní paní náčelníková kulaté, orlí péro za čelenkou, když má soused sokolí. Silní a odvážní si dovolili odejít z řady, ti slabší pohodlně kopírovali a tetelili se v pohodlném pelechu většiny. A rádi

Pozitivní diskriminace ještě nikomu vstupenku do hlavního proudu nepřinesla.

Vystoupit z řady dokáže jen někdo, kdo ustojí namířený prst: on asi není normální.

hovořili o normálnosti a ošklíbali se nad nenormálností stejně jako my (předpokládám). Zkrátka od věků se v člověku pere potřeba splynout s davem, užívat si komfort bezpečného plutí v hlavním proudu a zároveň nutkání vystoupit a vydat se pěšky po břehu. Jenže na něm občas čeká samota, překážky, nedostatek, prostě všechno, čeho je v pohodlné normálnosti dost a dost. To však dokáže jen někdo. Ten, kdo ustojí namířený prst: on asi není normální! Budiž je každému takovému nenormálnímu útěchou, že nejvíc prstem ukazují ti nespokojení, protože se chtějí ujistit, že jejich normální život je fajn. Jim totiž, ale nahlas by to nepřiznali, zas až tak fajn nepřipadá, taky by se rádi někdy courali po břehu, jenže na to nemají odvahu.

Možnost volby

Kdo je vlastně stejný, jiný? Kdo určuje hranice a můžou nebýt?

Do téhle chvíle byla řeč o jinakosti, kterou si můžeme dobrovolně zvolit. Jenže, co když není možné si vybrat? Být černý v zemi bílých, nebo obráceně. Být na vozíku mezi zdravými, milovat stejné pohlaví mezi heterosexuály. Nevidět, neslyšet, neumět číst, nesnášet dotyky

druhých ve společnosti, která staví na častém dotyku a kontaktu… To všechno a ještě mnohem víc se může ve světě, jehož základem je normálnost, stát vstupenkou na zmiňovaný břeh. Nedobrovolnou vstupenkou. Protože něco jiného je, když se na něj vydrápete sami, a něco jiného, pokud vás na něj násilím hodí. Před lety si lidi na vozíčkáře ukazovali prstem, klopili před nimi oči, vyhýbali se jim, aby je zpovzdálí mohli litovat nebo po nich trochu senzacechtivě pokukovat a být rádi, že to nepotkalo zrovna je. Dnes by je někteří naopak, v rámci hyperkorektnosti, nutili hrát volejbal na jednom hřišti s těmi, co stojí na vlastních nohách. A udělat vtip o někom, kdo nemůže chodit? No fuj! Co na tom, že sami, stižení omezením, se jim smějí. Je to ode zdi ke zdi. Nenormálnost se jen z jedné kolonky přesunuje do druhé. Pozitivní diskriminace ještě nikomu vstupenku do hlavního proudu nepřinesla… Kdo je vlastně stejný, jiný? Dokážeme nesoudit? Kdo nám určuje hranice? A můžou nebýt? Jistě, rozpustí se ve světě, který není normální a nenormální, ale prostě jen je.

28_WHAT19-06-love-stories.indd 28

29/05/2019 13:44

Předplatné NA JEDEN ROK

429 Kč PARFÉM ATTRACTION SENSATION, EdP 50 ML V HODNOTĚ 800 Kč

WHATNEWS.C

SCZ @WHATNEW WHATNEWSC

Z WHATNEWSC WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

vní krása

triky od rojděte si beauty když makáte. i e, ůž m to m vá

odrážce S espressem v p o udržitelných

Klabalová Designérka Eva ovně. obuvi světové úr a h ec iál er mat

V É N OV I N Y

Značka Avon uvádí na trh parfémovou vodu Attraction Sensation. Jde o třetí produkt úspěšné řady Attraction a představuje takřka návykovou, magnetickou a elektrizující vůni, jejíž jádro tvoří omamná sladká švestka, květ arabského jasmínu a vůně kůže, která je pro Avon unikátní. Tento speciální akord propůjčuje výsledné vůni bohaté, drsné a kouřové aroma, které vytváří vzrušující a smyslné jádro celé kompozice. www.avon.cz

zelené Cestovat po dě te si, co nabízí

zíte, proj Než někam vyra udělat vy. o Zemi můžete pr co a us ekoturism STR ANA 20

STR ANA 14

TR ANA 12

zdarma (pro prvních 100 předplatitelů)

WHATNEWS.CZ

* Platnost od následujícího čísla (Nº 6)

29_WHAT19-06-predplatne.indd 29

29/05/2019 15:50

DESIGN

Originál

Vybočit z masy průměrnosti a zdůraznit svoji individualitu. Pro někoho každodenní chleba, pro jiného jen příležitostná hrátka. Protože na kartu odlišnosti můžete vsadit různými způsoby, těmi hodně excentrickými i celkem nenápadnými, přispíváme na této designové dvoustraně aktualitami, které jsou trochou od obojího.

T Lucie Stárková F archiv značek

MALÁ DOMŮ „Český designér budiž vám k osobitému stylu pomocníkem.“ Tak by mohlo znít nové přikázání, které podporuje vás jako zákazníky co do originálnosti, ale také odměňuje samotné domácí autory, nemluvě o tom, že jde o nejudržitelnější přístup k nakupování. Zvýšená poptávka logicky přináší širší nabídku, čímž se dál roztáčí dobrý tvůrčí i obchodní kolotoč. Kde nově lokální tvorbu zakoupit? Na sklonku loňského roku se do nejstarší části Prahy na konec Stínadel (U Obecního dvora 2) přestěhoval obchod Backyard (1). Zastupuje celkem patnáct designérů vytvářejících módu, porcelán a šperky. Mezi zastoupená jména patří mj. Nastassia Aleinikava, Tyformy nebo Lem design. Rovnou tři nové „hot spoty“ má také pražská Letná, kde kromě Charaktery Design Store otevřel ve Veverkově ulici také Tvorba Store (2). Zde konečně dostali prostor převážně mimopražští návrháři. Proč jste si ještě nepořídili větrovku od ostravské značky City Folklore, šaty od karlovarské La Klary, batoh

z Brna od MARAI či skřítkovské oblečky pro děti plzeňského studia ŠimiDo? V Čechově ulici pak čekejte obchod Textile Mountain (3), který si vysnila návrhářka Lenka Vacková (módní designérka roku 2017 Czech Grand Design) a v němž prodává udržitelný textil i galanterní zboží. Tedy ten, který kvůli nadprodukci nebo malému odbytu končí nevyužitý ve skladech; jde také o přímý odpad textilních továrenských provozů. Interiér prostoru navrhlo studio DeForm. Na stejné adrese funguje také nově zorganizovaný prostor módního studia LUV-1 se stálicemi Annou Vácovou, značkou Yrnche a nováčkem Mia Jadrna, kteří táhnou za jeden provaz ve tvorbě lokálně a eticky zpracované módy, recyklace a upcyklace. Všechny obchody stojí za to sledovat na sociálních sítích, protože pravidelně pořádají mnoho workshopů, přednášek i dýchánků a dalších akcí. back-yard.cz, tvorbastore.cz, textilemountain.cz

PRESTIŽKY Asi nemusíme zvlášť zdůrazňovat, že nosit tenisky k obleku nebo kalhotovému kostýmu už dávno není tabu, naopak velký trend. Co když si ale nechcete obouvat stejné Nike, New Balance nebo Conversky, jaké má celá Praha? Zkuste znovuobjevit českou kultovní značku Prestige, která zažívá nový boom. Limitované edice vznikly například s restaurantem Entrée nebo návrhářem Janem Černým. Jeho celokožený model je

zajímavý tím, že všechny raznice, které se normálně razí dovnitř boty, jsou v tomto případě zvenčí. Na botě tak zůstává gumový pruh, který vzniká při nastřikování podrážky a standardně se odřezává. Také zavazování je změněno z klasických tkaniček na techničtější barevná očka. Tyto sneakers se vyrábějí ručně na zakázku po předchozí objednávce v bílé nebo černé barvě. prestizky.cz, jancerny.store

KLIMAX Jako mívá symfonie patřičně pompézní závěrečnou větu, tak i pětiletá spolupráce České filharmonie s grafickým studiem Najbrt vrcholí pořádnou barevnou divočinou. Fantastické barvy mají symbolizovat kreativní vzepětí přicházející pod taktovkou nového šéfdirigenta Semjona Byčkova a umocněny jsou plastickým 3D boostem. „Vizuál by měl vyjádřit současnou pozici

klasické hudby, která nemůže jen stavět na svých dějinách,“ říkají kreativci ze studia, kterým se podařilo moderním způsobem vyjádřit slavnostnost, tradici a prestiž instituce, aniž by to působilo jakkoli zkostnatěle. Důkaz, jak téměř jakýkoli produkt či akce dokáže za přispění dobrého grafického designéra získat svěžího ducha. najbrt.cz, ceskafilharmonie.cz

ATAK NA DRUHOU „Klienti se barev většinou bojí. Nedokážou si představit, jak bude výsledný prostor vypadat,“ říká architekt Jan Tomáš Ciesla z architektonického ateliéru Archicraft, který si dovolil „rozparádit“ vzorový apartmán pražského rezidenčního projektu Marina Island (1–2). Každá místnost v něm má svoji výraznou barvu a téma, které navíc podporují obrazy s motivem přírody. Kuchyně s jídelní částí je lahvově zelená, obývací prostor pískový, ložnice modrá, pracovna béžová a pokoj pro hosty světle zelený. Mobiliář byl přitom vybírán převážně u skandinávských výrobců, výjimkou je však třeba jídelní stůl od domácího studia Master & Master. archicrafz.cz

Podobně se silných akcentů nebáli také architekti z bratislavského studia Grau, když řešili rekonstrukci čtyřpokojového bytu v přízemí rodinného domu ze 70. let (3–4). Nejdřív ale hnuli dispozicemi – byt propojili se zahradou snížením okenních parapetů až na úroveň podlahy, odstranili nosnou stěnu původně oddělující vstupní halu od obýváku, a vytvořili tak otevřený prostor spojený s kuchyní a jídelnou, a tím, že eliminovali chodby i komíny, jej ještě zvětšili. Předělili ho jen úložnou skříní z jasanu, která je zároveň reverzibilní a v budoucnu se dá lehce přeprogramovat. Centrálním prvkem bytu přesto zůstává zelená kuchyňská linka. grau.sk

30-31_WHAT19-06-design.indd 30

29/05/2019 13:36

VLASTNORUČNĚ Za úžasný považujeme také návrat ručně psaných dopisů, vzkazů a karet, a to provedených nejlépe inkoustovým perem. Kdo sleduje rozrůstající se edici limitek Montblanc Meisterstück, ten možná ví, že letošní přírůstek je inspirován knihou Malého prince spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Zatímco loni řada Le Petit Prince čerpala z postavy lišky, speciální edice roku 2019 je inspirována postavou pilota. Víčka zdobí rytina v podobě pouštních dun a letadla a další symbolická postava příběhu, beránek, kterého pilot nakreslil pro malého prince, je vygravírován na

ručně vyráběném hrotu ze čtrnáctikarátového zlata. Klip každého pera z kolekce zdobí lakovaná zlatá hvězda. montblanc.com Radost z psaní budete mít i s kompletně ručně vyráběnými plnicími pery české konstrukce a designu Kayu. Stačí si vybrat jeden ze tří základních modelů a pak si objednat barevnou kombinaci, materiál a další specifika této tradiční psací potřeby. Většinu nástrojů totiž ve své brněnské dílně Michal Klaška vyrábí na míru, předdefinované kusy koupíte na stránkách kasmidas.cz. kayu.cz

NETRADIČNÍ NENDO Být jiný a odlišný lze také tichým způsobem. Jako to ve své praxi již mnoho let dělá japonský designér Oki Sato alias Nendo. Mezi jeho poslední novinky patří set sklenic a karafy na vodu navržené pro českou značku Lasvit a překvapivá je spolupráce se známým francouzským výrobcem kabelek Longchamp. Své návrhy je zvyklý doprovázet vlastnoručními kresbičkami a z nich je jasné, že nezvyklé řezy ve skleněných nožkách setu Beaver jsou inspirovány postupem,

jakým bobři obvykle okousávají kmeny stromů. Výsledkem je pocit, jako by sklenice na základně balancovala a ocitala se vteřinu před zkácením se. To kolekce Katachi vznikla hrátkami s ikonickou kabelkou Le Pliage, kterou Nendo rozložil, aby ji mohl opětovně složit do nových tvarů kruhu kužele a kostky podobně jako origami. Kabelce tím přičaroval novou funkci. Venku slouží jako běžná kabelka, doma jako dekorační objekt. nendo.jp, lasvit.com

VODNÍ SVĚTY Konkurenční boj restaurací se dávno neodehrává pouze na talíři. Rozhodujícím faktorem začal být také stylový interiér a snaha o originalitu se dá vztáhnout až na celkovou architekturu, kde se podnik nachází. I tomu se říká zážitková gastronomie… Dechberoucím příkladem je Under - první podvodní restaurant v Evropě, který vypadá jako právě se vynořující ponorka u jižního norského pobřeží, přesně u obce Lindesnes. Objekt navrhl renomovaný architektonický ateliér Snohetta. Více na under.no, snohetta.com

S tématem vody se brzy setkáme i v druhém Manifestu v Praze. Začít fungovat má na začátku léta na Smíchově, kde osídlí provizorní parkoviště vedle Národního domu a tím se pokusí oživit další nevyužité místo ve městě prostřednictvím projektu propojujícího gastronomii a kulturu. Známé kontejnery tam ovšem nahradí zelená oáza s vodní hladinou a duo Chybík + Krištof slibují také modulární architekturu, podobnou jejich úspěšné vodní instalaci na Expu v Miláně, která se tehdy stala hitem světové výstavy. chybik-kristof.com, manifesto.city

MONOGRAFIE Pořádnou dávku excentričnosti na závěr představuje monografie francouzského návrháře Thierryho Muglera Coutourissme, kterou připravilo britské nakladatelství Phaidon. Od vzniku jeho labelu v roce 1974 se snaží o posouvání hranic nositelnosti, čehož úspěšně dosahuje díky své nezměrné imaginaci.

Kromě toho, že Mugler vytváří fantastické modely haute couture, je také praktikujícím fotografem, režisérem, choreografem a v neposlední řadě také spolutvůrcem úspěšných parfémů. Jeho legendární vůně Angel z počátku 90. let si podmaňuje druhou, možná už třetí generaci žen. phaidon.com

30-31_WHAT19-06-design.indd 31

29/05/2019 13:36

C E S TOVÁ N Í

Ráj Zn. Eco friendly

T Ivana Česnek Marcinová F Zuri Zanzibar, Benedikt Renč, Prokop Bartoníček

„Nechtěla bys nám zahrát na opening party v Zuri? Napsal mi před časem podnikatel Václav Dejčmar. A tak jsem se ocitla na Zanzibaru společně s celou partou, která vytvořila na tom božském ostrově v Indickém oceánu unikátní hotelový eko resort,“ popisuje nadšeně Ivana Česnek Marcinová alias IM Cyber. uri znamená ve svahilštině nádherný a přísahám – přesně takhle ráj určitě vypadá. Václavovo portfolio je ostatně výjimečných projektů plné: investiční skupina RSJ, centrum moderního umění DOX, Eccentric Club, Prague Fashion Week, filmy I am fishead a Bufo Alvarius – The Underground Secret. Český mecenáš, který nezanedbatelnou část svých příjmů věnuje na charitativní projekty a sponzoruje třeba i vědecké expedice, je zkrátka renesančním člověkem, který navíc o všem, co dělá, umí poutavě mluvit. Tím spíš, když spolu zrovna sedíte na jedné z nekrásnějších pláží světa, v jeho království. V Zuri.

Připadám si jako v ráji, každý detail je tu správně. Víš, co ten skvělý dojem ještě umocňuje? Je z toho cítit opravdová péče a pocit, že to všichni dělali od srdce. Jak se podařilo dát dohromady takový tým? Už v průběhu stavby jsem sepsal pár odstavců o filozofii našeho záměru, aby bylo každému jasné, co se vlastně buduje. Tento můj text najdete i dnes na hotelovém webu. Ale nakonec bylo třeba projít peklem, než se vytvořil ráj. Stavět v Africe v evropské kvalitě je nesmírně

Hodně času trávíš na cestách, poznáváš různá místa a kultury. Čím tě okouzlil právě Zanzibar natolik, že ses rozhodl tady postavit hotel? Zanzibar je jiný. Jde o malý kus země blízko rovníku, kde se odpradávna mísily různé kultury – kromě afrických vlivů zde v různých kontextech člověk cítí energie Arábie, Indie i Evropy. Neznám druhé takové místo, které se tak intimně dotýká všech smyslů. Hluboké saturované barvy, vůně koření a africké rytmy – Zanzibar se zapíše hluboce pod kůži. Věděl jsi od začátku, že má být koncept Zuri udržitelný, maximálně respektovat místní přírodu a podporovat lokální obyvatele a kulturu? Ano, to bylo rozhodnutí, které padlo na začátku. Nechtěli jsme postavit pouze hotel, ale napsat poctivý příběh s plným respektem k místním podmínkám a situaci. Na Zanzibaru lidé nic nemají,

„‚Neznám druhé takové místo, které se tak intimně dotýká všech smyslů,“ říká Václav Dejčmar.

ve kterých je ale veškerá moderní infrastruktura včetně vysokorychlostního internetu, který jsme si sami na ostrov dotáhli z pevniny jako jediný hotel široko daleko. Cílem designu je samozřejmě udržitelnost, ale zároveň návrat návštěvníka zpět k přírodě, k prožívání prapůvodních hodnot. Každý z nás přece pochází z Afriky, jak nám odhalila moderní genetika. Prostředí vybudované na základě takové filozofie má dopad nejen na hosta, ale i na lokální zaměstnance, kterým se snažíme na naší hotelové škole doplnit vzdělání. Jsme zde zkrátka silně propojeni s místní komunitou. Musíme s ní mít dobré vztahy, protože jsme její součástí, a považujeme za důležité, že náš podnik přináší byznys lidem na Zanzibaru i lokálním výrobcům.

Václav Dejčmar

a přesto téměř nenarazíte na nešťastného člověka. Všichni se stále smějí. Každý den se budí do pěkného počasí, koukají na moře, hodně se hýbou, tančí, tvoří košaté vztahy a něco k jídlu se vždycky najde. Jednoduchost a srozumitelnost jejich bytí jim přináší spokojenost, ačkoli my bychom takový život možná vnímali jako bídu. I tento mindset jsme chtěli propsat do Zuri. Zuri se dokonce podařilo jako prvnímu hotelu na světě získat zlatou certifikaci EarthCheck za trvale udržitelný design. Jak se vám to povedlo? My se k místnímu prostředí od začátku snažíme přistupovat velmi šetrně. Luxus pro mě nikdy neznamenal mramor a zlaté kohoutky, ale pocit autenticity, adekvátnosti a celkové správnosti. Zuri je v podstatě jedna velká tropická zahrada plná afrických stavení v tradičním stylu,

a fenomenální západy slunce. Naše pláž je sice nejkrásnější na ostrově, a to říkám zcela zodpovědně, protože jsem už stihnul projet prakticky celý Zanzibar, ale když vás moře přestane bavit, je důležité, abyste mohli pozornost zaměřit jinam. Cestování do dalekých krajin není úplně v souladu s ekologickým přístupem. Na druhou stranu, když člověk sedí doma, má o světě i sám o sobě zkreslené představy. Kde je ideální rovnováha mezi sebevzděláváním a uvědomělým životním stylem? Obávám se, že všichni čerpáme z hodně mizerných dat a děláme zkratkovité soudy. Hlavními zdroji emisí skleníkových plynů nejsou osobní automobily ani konvenční továrny, jak se občas uvádí, ale intenzivní zemědělství, transport zboží a hlavně spalování fosilních paliv v elektrárnách. Ročně se z České republiky vyveze kolem 50 tisíc tun jablek a kolem 75 tisíc tun jablek se doveze, obdobné to je u brambor, cibule nebo mrkve. Co je tohle za systém? Dalším mega problémem je brutální hospodaření s vodou a vegetací v krajině prakticky na všech kontinentech. Pokud bychom ze dne na den zcela zrušili přesouvání lidí, nevyřešilo by se tím vůbec nic.

„Zanzibar je jiný. Jde o malý kus země blízko rovníku, kde se odpradávna mísily různé kultury.“

komplikované. Po děsivých zkušenostech s africkými dodavateli nakonec realizovaly klíčové věci české firmy, na které se lze spolehnout. V resortu je spousta míst a zákoutí, která člověku dovolí meditovat, nahlédnout do svého nitra, vytvářet něco výjimečného. I to bylo od začátku cílem? Ano, Zuri není navržen jako konvenční hotel. Prodáváme zážitek. Každý pokoj je separátní dům s terasou v ohromné exotické zahradě, která je v západním svahu, takže z většiny postelí je vidět oceán

Jednou z oblastí tvého zájmu jsou psychedelické látky, sám s nimi experimentuješ, podporuješ jejich výzkum. O nejsilnějším známém psychedeliku, které produkuje žába Bufo Alvarius, jsi dokonce natočil film. Můžou být výlety mimo tuto realitu alternativou k běžnému cestování? To je trochu návodná otázka, že? Všichni víme, že stavu, který indukují psychedelické látky, se říká trip, ale takový „výlet“ myslím opravdové cestování – tedy potkávání nových lidí a zažívání nových kultur – nenahradí. Vědecký výzkum psychedelik se po dlouhém zákazu trvajícím přes 40 let znovu masivně rozjel po celém světě. Když se ještě před pár lety řeklo LSD nebo ayahuasca, znělo to pro mainstreamovou společnost skoro jako sprostá slova. A podívej, jak se situace proměnila dnes. Osobně vidím v asistované psychedelické terapii ohromný potenciál, protože zatímco konvenční látky měnící vědomí jako třeba všudypřítomný alkohol posilují ego, psychedelika ho naopak rozpouštějí a posouvají velmi rychle pozornost směrem k celostnímu pojímání věcí a zcela inovativním pohledům na realitu. Mozek se během takového zážitku vrací do stavu entropie. Propojují se centra, která spolu původně nekomunikovala. Opravdové cestování nám sice také rozšiřuje obzory, ale jiným způsobem. Kontakt s odlišností nás vede k poznání, co je svět a co je vlastně člověk. A že náš skutečný domov není určité město nebo vesnička, ale celá planeta Země, která putuje temným vesmírem jako kosmický koráb dokonale zkalibrovaný pro potřeby přežití našeho druhu. Alespoň prozatím, dokud ho svým ignorantstvím, arogancí a neschopností širší dohody nenávratně nepoškodíme.

32-33_WHAT19-06-cestovani.indd 32

29/05/2019 16:05

Zuri Zanzibar Příroda a moderní technologie mohou žít v dokonalém harmonickém vztahu a vzájemně se obohacovat, když se k nim přistupuje s dobrým záměrem a s moudrostí. Právě tohle je jedna z myšlenek, které se do vás vtisknou během času stráveném v hotelovém resortu Zuri Zanzibar. Vlastně by se hodilo mluvit spíš o malé planetě, kde je zkoncentrovaný ideální svět, anebo o obrovské čtrnáctihektarové zahradě, jejíž jste se stali přirozenou součástí. Tyrkysové moře, bílá pláž, kterou střeží Masajové, dechberoucí západy slunce – to je kouzlo, které tu bylo odjakživa. Všechno ostatní, neméně působivé, je už dílem majitele Václava Dejčmara, architektů ze studia Jestico + Whiles a mnoha dalších členů převážně českého realizačního týmu. Celý projekt, jenž má dnes podobu obrovského tropického parku s bungalovy a vilami minimalistického, leč útulného designu, vznikal s maximálním respektem k životnímu prostředí, původnímu místu a k lokálním obyvatelům a jejich

kultuře. Jak přesně to bude v areálu Zuri vypadat, ovlivňovaly i samotné rostliny – pokud to jen trochu šlo, zůstaly na svém původním místě anebo tam byly vráceny. Další stovky, které se sem nastěhovaly, byly vysázeny tak, aby to dávalo smysl nejen nám, ale především jim. Pitnou vodu, kterou dostanete ve skle a s přírodními brčky, tady získávají prostřednictvím sofistikovaného odsolovacího systému, vodu na mytí ošetřují ozonovou technologií a UV lampami, v pokojích je nainstalována chytrá klimatizace, která spotřebovává 25% energie oproti té klasické. V interiérovém designu se citlivě doplňují lustry od Lasvitu a umyvadla od Gravelli s dekoracemi a lampami z recyklovaných materiálů od zanzibarských řemeslníků a umělců. Umyjete se úžasnou přírodní kosmetiku z mořských řas od Seaweed Co. Zanzibar, která poskytuje pracovní příležitost místní ženské komunitě. Hned poté obléknete župan navržený Denisou Novou. Vše v Zuri je v absolutní rovnováze a do té se tady dostanete i vy. Hakuna Matata! PS: Než do Zuri vyrazíte, přečtěte si na stránkách hotelu, jak může vaše cesta pomoci obyvatelům Zanzibaru. Knížky, hygienické a školní potřeby, lékárnička nebo pár ručníků či prostěradel pro ně znamenají cenné dary a do kufru se vám určitě vejdou. zurizanzibar.com

Pokud to jen trochu šlo, rostliny zůstaly na svém místě nebo tam byly vráceny.

Lampy jsou od zanzibarských řemeslníků a umělců.

ZURI MUSIC

MAMBO? POA! ZANZIBAR Je název knihy, kterou nutně potřebujete, pokud máte Zanzibar na svém cestovatelském wishlistu. Při listování zjistíte, jak vypadá kousek bohaté africké kultury. Rapper Vladimir 518 a fotograf Tomáš Souček strávili během posledních tří let na východoafrickém souostroví spoustu času, během něhož poznávali města, vesnice, přírodu, oceán, náboženství, ale i třeba hudbu a fotbal, a těchto více než pět set stran je výsledkem. Jde o vůbec první knihu o Zanzibaru, se kterou vás navíc bude odhalování toho jednoduchého a zároveň nesmírně komplikovaného světa hodně bavit. Stojí 900 Kč a seženete ji například na shop.biggboss.cz.

Hudbu, která hraje v různých zákoutích resortu, si zamilujete. Je nevtíravá, atmosférická, chytrá, vždy dokonalá. Pokud si přece jen budete chtít pouštět něco ve sluchátkách, tady je pár tipů od IM Cyber a Václava Dejčmara:

Celý projekt má dnes podobu obrovského parku.

Tyrkysová moře a bílá pláž, kterou střeží Masajové.

Nils Frahm Ideální soundtrack ke všem nádherným zážitkům a nezapomenutelným životním momentům. Mezi ty pobyt v Zuri rozhodně patří.

Bedouin Skvělý deep house s orientálními prvky. Na Zuri opening party měl tenhle sound velký úspěch.

Morcheeba Zuri Zanzibar poskytuje práci mnoha místním lidem.

Naše vzpomínka na kamaráda, který mezi námi už bohužel není. I díky němu je Zuri takové, jaké je.

Yokoo Jeden z členů All Day I Dream crew vydal nedávno snové album Nothing Can Compare. Jakoby ho složil právě tady.

Matona Největší legenda zanzibarské Music!

32-33_WHAT19-06-cestovani.indd 33

29/05/2019 16:05

L AHŮDK Y

Sofistikovaná mapa sýrů T Michala Bradová, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, F Michal Ureš

ýry jsou už celá staletí nedílnou součástí kuchyně téměř ve všech zemích světa. Spousta lidí je dnes zatracuje kvůli vysokému obsahu tuků a leckdy úplně zbytečně. Jednak se dají najít nízkotučnější varianty, ale hlavně je všechno o kontextu, resp. o snědeném množství a celkové energii.

Sýry v sobě snoubí zajímavý mix látek, které jsou pro tělo naopak prospěšné. Jsou zásobárnou bílkovin a vápníku, což je klíčová živina pro zachování zdraví kostí a zubů, srážení krve, hojení ran a udržování normálního krevního tlaku. Dále obsahují velké množství vitaminů A, B1, B2, C, D, či K a dalších minerálů

W H AT T I P Y

Feta Asi nejstarší řecký sýr, který se stal klenotem středomořské kuchyně. Originální receptura zahrnuje směs čerstvého ovčího a kozího mléka v minimálním poměru 70 a 30 procent a díky tomuto složení je pro fetu typická bělost. Vyjímá se v teplých i studených pokrmech.

Mozzarella a burrata Měkké smetanové sýry, které se tradičně vyrábějí z buvolího mléka a pohladí chuťové pohárky příjemnou lehkou slaností. V případě běžných alternativ vyrobených z kravského mléka se chuť proměňuje v čistou mléčnou.

GORGONZOLA PICANTE Je slámově bílý sýr s typicky modrou plísní, který je jedním z nejznámějších představitelů italských plísňových sýrů. Má krémovou a vláčnou strukturu s výraznou a pro něj typickou chutí a nezaměnitelnou vůní. Svůj název dostal podle města Gorgonzola, ležícího východně od Milána v Lombardii, kde byl poprvé vyroben v devátém století.

Ricotta Italský elegán s jemnou, krémovou texturou a příjemnou svěžestí. Obohatí jak slané, tak sladké recepty. Mnozí ricottu považují za královnu kuchyně, která neuráží ani fanoušky zdravého životního stylu. Ta klasická se vyrábí ze syrovátky získané z ovčího mléka.

jako zinku, fosforu, sodíku, draslíku nebo železa. Čerstvé sýry jsou v podstatě sýry v prapůvodní formě. Nezrají. Obvykle mají měkčí texturu a mírnější chuť než zrající verze. Vyrábí se ze syrovátky, která se zformuje a následně šlehá nebo dochucuje dle konkrétního typu.

TÊTE DE MOINE Vyrábí se z nepasterizovaného plnotučného kravského mléka a řadí se k polotvrdým sýrům. Zraje nejméně dva a půl měsíce na smrkovém dřevě a je typicky párován se suchým bílým vínem. Má válcovitý tvar a konzumuje se nakrájený na tenké hobliny. Časté je používání speciálního kráječe na sýr tzv. Girolle, díky kterému získávají hobliny tvar rozety.

5 2

CROTTIN KOZÍ Z KRASOLES Jde o přírodní plísňový plnotučný kozí sýr, který je nedohřívaný, nelisovaný a zraje tři až pět týdnů. Jeho kůra je tvořena mikroflórou z kvasinek a plísní. Sýr je výrazné chuti a aroma připomínající vlhké sklepy.

Halloumi Polotvrdá pochoutka vytvořená z mixu kozího a ovčího mléka. Konzervuje se ve slaném nálevu, takže počítejte se slanou chutí. Původ halloumi sahá na Kypr, ale často se s ním potkáte i v Řecku. Potěší svou všestranností – můžete servírovat za studena, ale i vařit nebo grilovat.

Pochutnává si na něm rád skoro každý, spousta labužníků si bez sýru nedovede představit svůj život. Sýr probouzí smysly, dodává pokrmům šmrnc a lahodí i jen tak k vínu. Existují tisíce druhů, z nichž každý má svou specifickou chuť, aroma a složení. K těm vůbec nejstarším se řadí čerstvé sýry, které mají jedinečnou texturu a nevylučují je ani zdravé jídelníčky. Však je taky naši dávní předkové považovali za dar bohů. Kterému podlehnete vy?

GOUDA OLD 24 MĚSÍCŮ Je tvrdý sýr nizozemského původu vyráběný z kravského mléka. Je označován jako jeden z nejlepších sýrů na světě. Název je dnes používán jako obecný výraz pro mnoho podobných sýrů vyrobených tradičním nizozemským způsobem.

NODINO Je ručně vyráběná mozzarella od MozzarellaArt podle italské receptury z českého nepasterovaného mléka. Vyrábí se stejně jako FiorDiLatte, liší se především ve své formě. Nodino znamená v italštině uzlík. Proto je standardně menší než klasická Fior di Latte a je více vláknitá. V jižní Itálii se používá například do předrkmů, společně s olivovým olejem a černým pepřem.

Nejhojnější jsou sýry připravované z kravského mléka, ale určitě znáte další speciality – italská riccota, španělský burgos nebo slovenská brynza z ovčího mléka, řecká feta nebo arabské labne z kozího nebo původní slavná mozzarella z buvolího. Ve světě se pak běžně pracuje i se sobím nebo velbloudím mlékem.

PRIMOSALE CHILLI S RUKOLOU Jedná se o čerstvý bílý sýr, vyrobený z kravského mléka. S nadsázkou se dá označit za takový „lepší tvaroh“ s termofilní kulturou. Obzvlášť při domácí výrobě je možné do sýřeniny při plnění do formiček přidat různé druhy koření, bylinky nebo vločky ze sušené červené papriky.

PECORINO CANESTRATO Je typický tvrdý italský sýr vyráběný z ovčího mléka. Název Pecorino vychází z italského slova pecora, které znamená ovce, a je chráněn v EU. Sýr má smetanovou až sýrově světle žlutou barvu. Chuťově je do jisté míry podobný českému sýru Niva, zejména svou výraznou slaností a pikantní chutí.

ZAMORANO

BRIE DE MEAUX

Jde o tvrdý ovčí sýr, na první ochutnání mírně ostrý. Po chvíli v něm ale najdete máslovou a ořechovou chuť a také jedinečnou strukturu, která se rozpouští v ústech. Tento sýr je dobré spárovat s plným červeným nebo bílým vínem.

Je plísňový sýr s velmi měkkou, krémovou konzistencí, jemným, kompaktním těstem slámové barvy a pikantní chuti. Brie se vyrábí z kravského mléka a má tvar malého kola s hmotností kolem 2,5 kg. Nechává se zrát minimálně 4 týdny, ale často až 10 týdnů. Zpravidla se podává tepelně neupravený v kombinaci s vínem.

RAVELIN Z KRASOLESÍ Je měkký zrající sýr z kravského mléka. Navíc je plnotučný, lehce lisovaný, omývaný a zrající v celé hmotě čtyři až osm týdnů. Při vyzrání v optimální vlhkosti dosahuje výrazné chuti a typického aroma.

34-35_WHAT19-06-lahudky.indd 34

29/05/2019 13:43

R EC E P T

MERUŇKOVO-CIBULOVÉ CHUTNEY 3 →→ →→ →→ →→ →→ →→ →→

1 kg meruňek 0,5 kg červené cibule 10 ml sherry octu zázvor cukr sůl, pepř olej

Meruňky vypeckujte a nakrájejte na menší kousky. Na trošce oleje nechte zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte meruňky a nastrouhaný zázvor. Přilejte trochu vody, ocet a poduste do té doby, než se téměř veškerá tekutina vstřebá. Ke konci oslaďte, osolte a opepřete dle chuti. Chutney by mělo být výrazné, časem se jeho chuť rozleží a zmírní. Jak poznáte, že jsou meruňky správně rozvařené? Za vařečkou se udělá cestička a hmota má tendenci se přichytávat. Chutney pak nalévejte do skleniček.

8 9

34-35_WHAT19-06-lahudky.indd 35

29/05/2019 15:44

Kuchyňský robot S FUNKCÍ VAŘENÍ

ZDARMA KUCHYŇSKÝ ROBOT

KE KAŽDÉMU ROBOTU COOKING CHEF

DÁREK V HODNOTĚ 5000 KČ

KNIHA RECEPTŮ

180 °C 20 °C Příslušenství

Intuitivní ovládání

WHAT-inzerce.indd 1 INZ KNW CookingChef 270x400 01.indd 1

INDUKCE PŘEDNASTAVENÉ

PROGRAMY

KURZ VAŘENÍ

MANUÁLNÍ SNADNÉ OVLÁDÁNÍ

Časovač 5 s – 8 h

Více na www.kenwoodworld.cz

29/05/2019 15:42 26/04/2019 09:59