What 08/19 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 7, S R P E N 2 0 1 9

Z jogurtu do kosmetiky

Jak pomáhají probiotika v kosmetických přípravcích a co všechnou dokážou vyléčit? STR ANA 12

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Nůžky & papír

Dejte starým pohlednicím, časopisům a fotkám druhou šanci a tvořte koláže!

Kromě jednoho navštívil všech 7 kontinentů. Někdy až za hranice naší komfortní zóny.

STRANA 22

STR ANA 32

Touhy, sny a přání Ani G. 01_WHAT19-08-cover.indd 1

Cesty Dana Bárty

„Nevím, jestli je to myšlenka, co je tak mocné. Občas se mi věci plní, jako kdybych vybírala z nějakého menu,“ říká Aňa Geislerová.

STRANA 8

29/07/2019 08:42

Kuchyňský robot S FUNKCÍ VAŘENÍ

ZDARMA KUCHYŇSKÝ ROBOT

KE KAŽDÉMU ROBOTU COOKING CHEF

DÁREK V HODNOTĚ 5000 KČ

KNIHA RECEPTŮ

180 °C 20 °C Příslušenství

Intuitivní ovládání

WHAT-inzerce.indd 1 INZ KNW CookingChef 270x400 01.indd 1

INDUKCE PŘEDNASTAVENÉ

PROGRAMY

KURZ VAŘENÍ

MANUÁLNÍ SNADNÉ OVLÁDÁNÍ

Časovač 5 s – 8 h

Více na www.kenwoodworld.cz

29/05/2019 15:42 26/04/2019 09:59

Ú VO D N Í K

Síla myšlenky ázrak, který trval dvanáct sekund. Už je to téměř sto dvacet let, co se do vzduchu vznesl první aeroplán s Orvillem Wrightem v kokpitu. Jestli poletí on, nebo jeho bratr, rozhodl hod mincí. Síla myšlenky, ale i náhody tenkrát zvítězila. V našem srpnovém čísle jsme mincí neházeli, kdo bude na obálce, nám bylo jasné od první chvíle. Jediné, na co jsme více než dvanáct sekund čekali, bylo rozhodnutí herečky Ani Geislerové, jestli s námi do toho půjde. A šla! Jak sama říká, žije podle svých myšlenek, které se často plní. „Ač jsem v tomto ohledu celoživotní pozorovatel s poměrně bohatými pozitivními zkušenostmi, nevím, v čem spočívá umění přát si a jestli lze ovlivnit hlavou. Ale myslím, že když se autenticky spojí potřeba, radost, chuť, přání, tak dohromady může zazářit a je to jako signál ‚staň se‘. Někdy stačí pomyslet, že by se mi líbila dejme tomu růžová sponka s mravencem, a pak se mi přesně taková zanedlouho zjeví,“ prozrazuje Aňa v rozhovoru a potvrzuje tak naši teorii, že vyslaná myšlenka dokáže mít ohromnou sílu. Kdyby se nám podařilo přijít na to, jak si správně přát, byl by to objev srovnatelný s vynesením letadla do vzduchu. Myšlenka je energie, je to tužba, sen, vize, přání, ale i obava, strach, hněv

a zášť. Záleží jen na nás, co si vybereme a kterou kategorii myšlenky toužíme zhmotňovat v našich životech. My ve WHAT máme za to, že jenom energie opřená o potřeby životního štěstí a prostředí je tím nejdůležitějším faktorem. Kdybychom uměli v klidu a pokoře věnovat sobě a svým vlastním potřebám chvilku času denně, byli bychom patrně spokojenější a věděli bychom, co máme sami od sebe očekávat. Snadněji bychom rozpoznávali lež za „mrakem kouřové clony“ a viděli věci ve větších souvislostech, vedoucích k pravdě a radosti. Aňu na obálce máme, tím ale naše vyslané myšlenky neskončily. Chtěli jsme, aby její portréty doplnila ilustracemi její sestra Lela, která o ní ví rozhodně víc než my. A Lela taky souhlasila, a to i přestože byla na prázdninách na chalupě a v noci musela projíždět okolní vesnice, aby chytila signál a ilustrace nám dokázala včas poslat. Síla myšlenky je někdy víc než signál mobilní sítě! Růžovou sponku s mravencem jsme sice zatím nikde neobjevili, ale tohle nám do začátku úplně stačí. Přejte si i nadále, stejně jako osobnosti našeho srpnového vydání. Tým redakce WHAT

03_WHAT19-08-uvodnik.indd 3

29/07/2019 08:46

OSOBNOSTI

A co se splnilo vám? Jestli se vám taky děje, že o něčem sníte a pak se to skutečně stane, i když třeba v jiném kontextu či čase, nejste sami. Šest osobností srpnového čísla se nám svěřilo, co se vyplnilo jim. A že toho není málo! Takže si přejte dál… T Petra Nováková, Markéta Faustová, Lucie Drugdová, Eva Karlasová F archiv osobností

Zdeněk Piškula

Vendula Stoklásková

Lenka Ondruchová Je zakladatelkou a majitelkou obchodu Queens. Tenisky a streetwear miluje už od 90. let, kdy z ostravského shopu s graffiti potřebami a secondhandovými úlovky vybudovala současný stamilionový obchod Queens. Dnes žije v Beskydech, pečuje o syna a dvě kočky, sází ředkvičky a mrkev a svou sneakers sbírku s více než 200 kousky postupně zredukovala na 13 párů včetně pantoflí na zahradu. Na cestách se pořád ráda pomazlí s teniskami od Visvim nebo džínami Evisu, už je ale nutně nepotřebuje vlastnit. Děje se mi to pravidelně. Věřím, že přání a sny se plní – někdy to trvá déle, jindy je to okamžité, někdy může samo splnění přání překvapit svou doslovností nebo nečekaným pojetím. A plní se mi i sny, co se mi zdají v noci, tedy naštěstí ne všechny. Ten největší se mi ale splnil, když se z tenisek a streetwearu postupně stala masová záležitost. Češi se oblékají stylově a nosí značky, které jsem znala hlavně z nákupních výletů do zahraničí. Ještě před založením Queensu tu byla kolem hip hopu jen malá komunita. Všichni napříč republikou jsme se znali, na větších akcích byl opravdu každý, koho to zajímalo. Pokud jste na ulici potkali někoho v hezkých teniskách, bylo celkem jisté, že je koupil u nás v Queensu. No a když teď s odstupem času vidím, co nosí mladí na středních školách i dospělí ve městech, mám z toho opravdu velkou radost!

Zdeněk Piškula se sice proslavil jako dětský herec v seriálu Vyprávěj nebo v pohádce Tři bratři, ale už dávno není malý kluk a určitě o něm hodně uslyšíte. Nedávno nazkoušel roli Romea v inscenaci Romeo a Julie režiséra Michala Dočekala v Městských divadlech pražských. V Divadle Komedie hraje hlavní roli v inscenaci Punk Rock. Medituje, cvičí jógu a dokonce vyrazil do Himálaje, aby pomohl vybrat peníze pro místní himálajskou školu. Párkrát se mi stalo, že jsem o něčem snil a splnilo se to, ale je to u mě vždy běh na dlouhou trať. Mám to tak, že když o něčem sním, nepřijde to hned. Stane se to až v ten pravý čas, kdy se to odehrát má. Právě teď sním o tom, že budu dělat věci, co mě baví. A co se týká práce a života, chtěl bych se poprat se svým egem. Neřešit, co si o mně kdo myslí. Ale s tím se asi člověk vyrovnává celý život. Když se uvolním a neřeším, jestli se můj výkon někomu líbí nebo ne, pomůže mi to i na jevišti.

Majitelka obchodu 100CLASS concept store klasické módní trendy nesleduje, zajímají ji především krásné věci s trvalou hodnotou. Kromě toho ji nejlépe vystihuje nadšení pro autorskou tvorbu a smysl pro detail. V historické části Prahy poblíž náměstí Republiky vytvořila výjimečné místo v duchu nadčasovosti a minimalismu a dala tu prostor zavedeným lokálním designérům, mladým talentům i nezávislým evropským značkám.

Věřím tomu, že sny jsou přikrášlená realita, takže se mi to vlastně děje pořád – stačí si to jen uvědomit. Obrovský splněný sen je rozhodně můj 100CLASS concept store. Kdysi jsem snila o tom, že budu módní návrhářkou, chtěla jsem jít studovat pražskou UMPRUM, ale nakonec to bohužel nevyšlo. Osud mě zavedl na ekonomku a celý můj profesní život se točil kolem obchodu a obchodování. Díky 100CLASS concept store jsem se tak oklikou dostala k tomu, co mě baví, těší, co umím a co jsem vlastně celý život chtěla dělat. A i když nenavrhuji svoje vlastní věci, spolupráce s talentovanými českými i zahraničními designéry je pro mě skvělým způsobem realizace.

N° 7, srpen 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Tim Robson, Mária Gálová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Veronika Zavřelová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Lucie Drugdová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Obchod a inzerce: Kateřina Davídková Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lucie Robinson, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 6. srpna 2019

04-05_WHAT19-08-osobnosti.indd 4

29/07/2019 08:48

Zdeňka Kovářová Když vidíte seznam vysokých škol, které úspěšně absolvovala, trochu se vám zatají dech. Zdeňka Kovářová boří veškeré stereotypy a jako jedna z mála se skutečně nebojí plnit si své sny. I z toho důvodu založila v Česku značku luxusní bio kosmetiky a doplňků stravy PraváJá, jejímž prostřednictvím pomáhá ženám udržet si přirozenou krásu bez jediné kapky chemie.

Zea

Jan Mühlfeit Globální stratég, kouč a autor mezinárodního bestselleru Pozitivní leader. Ve společnosti Microsoft strávil 22 let a právě pod jeho vedením se stal tým regionu střední a východní Evropy čtyřikrát nejlepším na světě. V posledních letech se Jan Mühlfeit jako stratég, kouč a mentor snaží naplňovat své osobní poslání „pomáhat jednotlivcům, organizacím a zemím po celém světě odemykat jejich lidský potenciál“. V proměně snů v realitu mu pomáhá metoda vizualizace, která nastavuje podvědomí tak, jako by přání bylo již skutečností.

Ve dvanácti letech, kdy jsem začal hrát tenis, mne hodně lidí odrazovalo, protože jsem měl nadváhu. Říkali, že na to nemám talent ani váhu. Nicméně dřinou a vizualizací jsem byl za rok nejlepším dorostencem v oddíle. O pár desítek let později jsem v mých jednatřiceti letech poprvé potkal Billa Gatese a po pěti minutách našeho setkání jsem si řekl, že s ním budu jednou pracovat. Za několik let k tomu skutečně došlo. Strávil jsem s ním pak celkem deset let. Cestoval jsem, prezentoval… A i tady mi pomohla vizualizace mých snů a uvědomění si toho, že taková věc se může stát. Vizualizace funguje, protože částí našeho mozku je podvědomí, které se chová jako počítač. Nerozlišuje, zda je něco pravdivé nebo ne, ukládá vše jako data. Vizualizací si tak podvědomí naprogramujeme na to, že se něco skutečně stane. A protože mozek je takzvaně neuroplastický, je tedy schopen si synapse přeskládat na základě zkušenosti, takže vizualizace funguje stejně dobře, jako realita.

Dokáže naprosto strhnout temperamentními choreografiemi, vyvolat obdiv oduševnělostí a přirozenou krásou i dojmout při zpívání skladeb jejím temně zastřeným hlasem. Multitalentovaná slovenská umělkyně Zea, která tancovala na jednom pódiu s hvězdným Seanem Paulem, zářila v oblíbeném televizním seriálu a nyní pracuje na svém debutovém albu, je na tuzemské kulturní scéně jedním z největších úkazů posledních let. Když jsem byla malá holka, chtěla jsem být zahradnicí, veterinářkou, architektkou a spisovatelkou. A když jsem snila o své budoucnosti, často jsem se zaobírala otázkou, proč není každý den stejný. Proč se každý týden lidé těší na pátek? Proč máme pět dní „čekacích“ a jen dva dny „za odměnu“? Už tehdy jsem považovala takové pojetí času za plýtvání a kladla jsem si otázku, zda by to náhodou nešlo obrátit. Nebo ještě lépe, zda by každý den nemohl být tak zábavný jako ty víkendové? Od té doby uběhlo asi třicet let. Nejsem zahradnicí, veterinářkou, architektkou ani spisovatelkou, ale miluji své dny a těším se na každý z nich. Moje práce mě nesmírně baví, zbožňuji své tři děti a muže, mám ráda svůj domov a své přátele. A je mi vcelku jedno, jestli je zrovna pondělí nebo sobota. S klidným svědomím tak mohu říct, že se mi splnil ten nejdůležitější životní sen.

Už odmalička dušička ve mně snila o tom, že jednoho dne budu umět nejen skvěle tancovat, ale také zpívat. Upřímně mě ale vlastně ani na sekundu nenapadlo, že by se moje dětské touhy mohly někdy stát skutečností, neuvědomovala jsem si totiž svůj potenciál. O to větší vděčnost dneska cítím za to, že se mi postupně plní všechno, co jsem si kdysi vysnila. Přitom mi ale často pomáhaly šťastné náhody, třeba jako když mě obsadili do role členky dívčí kapely v jednom z nejsledovanějších slovenských seriálů Panelák. V té době, kdy jsem byla především tanečnicí, choreografkou a modelkou, mi připadalo zábavné, jak je ten osud vlastně směšný, že když jsem vždycky chtěla být zpěvačkou, tak si ji tedy teď alespoň zahraju. Jenže pak přišla situace, kdy jsem poprvé veřejně zazpívala a kompetentní lidé mi řekli, že to vlastně vůbec není špatné. Já na sobě tedy začala pracovat, seriálová skupina fungovala pod názvem For Someone i mimo filmová studia, a nakonec jsme měly s děvčaty úspěch i v jedné z talentových soutěží. No, a i když se kapela časem rozpadla, dneska pracuji na vlastní sólové desce. Ale snů, které se mi splnily, bylo, jak už jsem říkala, hned několik. Třeba i to, jak moc jsem vždycky milovala dancehall, a najednou se ocitla ve Francii a na pódiu tancovala s hvězdou, jako je jamajský zpěvák Sean Paul. Moje účast na slovenské Miss Universe se dá vlastně také považovat za naplnění snu malé holky, která každý rok s rodinou sleduje soutěže krásy a myslí si, jak jsou ty dívky až neuvěřitelně nádherné. Pak uběhne deset let a ta malá holka stojí ve finálovém večeru v přímém přenosu. Akorát v dětských snech člověk vidí jen ta velká pódia, úspěch a pozlátko toho, jak hezky se můžete obléknout. Jenže za každým snem je také obrovský kus práce i odříkání.

04-05_WHAT19-08-osobnosti.indd 5

29/07/2019 08:48

H OT N E W S

Nenaplněné sny a touhy

Nejvíc prahneme po věcech, které nemáme nebo si je z nějakého objektivního důvodu nemůžeme dovolit. A tak sníme ve dne v noci. Věříme, že nakonec přijde den, kdy svůj vytoužený objekt získáme. Nám se aktuálně zdá o těchto (ne)polapitelných novinkách…

T Petra Nováková, Veronika Zavřelová F archiv značek

NA JEDNO I NA LAHODNÉ MASO Pokud vám učarovala poctivá valašská kuchyně, ale sami ani nikdo v okolí vám ji neuvaří, není nic jednoduššího než se vydat do Výčepu na pražských Vinohradech. Čeká vás tradiční česká pivnice, moderní horská kuchyně, vše v jednoduchém a funkčním interiéru. Posilněte se vývarem, masem v nejrůznějších úpravách se svižnými oblohami a při sladké tečce neopomeňte nadýchaný větrník. Na pulsující život za výčepem i u stolů shlíží černobílý portrét Bohumila Hrabala. Třeba i u vás takové posezení probudí budoucí umělecké ambice. Výčep, Korunní 92, Praha 2, vycepkorunni.cz

VÝJIMEČNÝ NOVÝ E-SHOP Nově spuštěný e-shop Byssine nabízí nejen světově známé love brandy, které milovníci nezávislých indie značek doposud mohli objednávat jen složitými cestami ze zahraničí, ale i péči a servis, které se pro české a slovenské zákaznice stanou meditativním rituálem. Co o sobě na webu píšou? „Chceme, abyste věděli, co a proč kupujete. Máme na vás čas. Máme znalosti. A hlavně máme po ruce pečlivě vybranou nabídku produktů, vyráběných s ohledem k životnímu prostředí.“ Nás zaujaly svíčky ASH, které voní po dříví, kouři a dřevěném uhlí. Někdy je potřeba všechno spálit, aby se mohlo začít znovu. Svíčka Boy Smells ASH, 1050 Kč, byssine.cz

PŘÍBĚH BYLINEK „Vážíme si vašeho zdraví. Bylinky vykupujeme na několika místech v Čechách 🇿a v Rajecké Lesné na Slovensku. V laboratoři 🔬v Praze testujeme jejich účinné látky a ve výrobním závodě ve Strážnici je balíme a expedujeme k vám.“ Toto se na Instagramu dozvíte o společnosti Leros, která svou pověst založila na vysoké kvalitě svých výrobků. Pro výrobu čajů využívá jen prvotřídní suroviny, které pečlivě sleduje a kontroluje při jejich výkupu ve vlastní síti nákupen i od prověřených dodavatelů. Přísné kontrole podléhá i následné sušení a uskladnění bylin. Produkty značky Leros, leros.cz, @leros_cz.sk

PŘIJELO AŽ Z TOKIA Aktuálně máme v Česku téměř 1600 cyklostezek. Cesty vám budou hladce ubíhat s jednoduchým praktickým kolem Tokyobike, které vzniklo na tokijském předměstí Yanaka. Zakladatel značky Ichiro Kanaiem popisuje, proč se tam jeho kolo těší takové oblibě: „Lidé zde v Yanace nechodí rychle jako v ostatních částech Tokia. Dokonce i na kole zde jezdí pomaleji,“ Říká Ichiro. Jestli jste přívrženci „slow“ městské jízdy, Tokyobike doporučujeme vyzkoušet. Třeba v karlínském showroomu. Tokyobike, Šaldova 34, Praha 8, urbane.cz

JÁ ŠIJU_UPCYCLED Staré džíny, které se nehodí už ani na zahradu na chalupu? Nevyhazujte je a radši je doneste do Ateliéru UP pro Jasiju, která z nich vytváří originální denimové bundy a další kousky. Propracovaný systém využívání původních prvků můžete obdivovat sami, stačí se zastavit a vyzkoušet. „Tvorba, vášeň, radost, flow.“ To jsou slova, která nejlíp vyjadřují to, co pro Elišku znamená šití. „Tvorba je proces, při kterém se dostávám do skvělého stavu,“ dodává. Upcycling Brand & Inspo, @jasiju_upcycled

06-07_WHAT19-08-hot-news.indd 6

29/07/2019 09:21

OBUJTE SE DO TOHO Současným módním hitem jsou tenisky, které můžete nosit kdekoliv a kombinovat s čímkoliv. Váš outfit bude pokaždé vypadat jinak a právě v tom spočívá jejich kouzlo. Maison Longchamp, jako významný módní guru má svou vlastní vizi i co se tenisek týče. Po dlouhém a pečlivém zvážení, jak by měly tenisky Longchamp vypadat, vytvořil místo velkého počtu různých modelů tenisek pouze jeden jednoduchý, ale velice sofistikovaný model, který v sobě spojuje street wear a chic styl. Tenisky mají mohutnou podrážku a elastické tkaničky. Exkluzivní butik Longchamp, Pařížská 125, Praha 1

ŠIRŠÍ DUCHOVNÍ ROZMĚR Plníte své dny pravidelnými dávkami jógy a uvědomělého cvičení těla i ducha? A přesto nebo možná právě proto hledáte nové, originální podněty a širší duchovní rozměr? Kniha Tibetan Yoga je ideálním zdrojem rozšíření obzorů a zasazení této fyzické disciplíny od širšího kulturního kontextu. Dozvíte se o tibetské, tantrické a buddhistické tradici tohoto cvičení, o meditacích i o potřebě vizualizace během cvičení. Text nabízí spoustu nových a užitečných informací nejen o cvičení samotném, ale také o himálajském umění. kniha Tibetan Yoga v booktherapy, Římská 35, Praha 2 (info o ceně v obchodě), @booktherapycz

ZELEŇ V KVĚTINÁČI I NA PAPÍŘE Interiér zaplňujete zelení, všechno hezky roste a kvete a rostlinstvo je tak přirozenou oázou pro smysly. A co třeba pokojové rostliny na papíře, které přece jen vyžadují méně péče a starostlivosti, a přesto nabízejí stejnou, ne-li větší porci radosti? Veselé, a hlavně vtipné pohlednice a autorské ilustrace v podání Anny Vančurové vám zpříjemní nejeden interiér. Pokud stále raději saháte po papírové mapě místo GPS, na výlet do Olomouce nezapomeňte přibalit originální mapu města z autorčiny dílny, kde se dozvíte nejen topografii, ale také o historii a tradovaných městských legendách. Anna Vančurová (ilustrace, grafický design, animace), annavancurova.com

NA KLIDNÉ VLNĚ Potřebujete vzpruhu? Zkuste přírodní „super food elixír“ se zásadotvorným účinkem, který díky obsahu pětačtyřiceti klíčových tepelně neupravených ingrediencí zmírňuje dopad stresu, únavy a předčasného stárnutí na naše tělo. V kombinaci s vyváženou stravou a přiměřenou mírou pohybu obnovuje vitalitu a přispívá k celkovému zlepšení zdravotního stavu a vzhledu pleti. Jak se konzumuje? Každé ráno smíchaný s vodou, džusem či smoothie bezprostředně po jeho přípravě. The Super Elixir Ginger and Lemon (300 g za 1 900 Kč), Ingredients Store, Maiselova 21, Praha 1, @ingredients_store

DO HOLOMÓCE Na chvíli zapomeňte na vyhlášené, a mnohdy i velmi vytížené prázdninové destinace a vydejte se do klidnějších, ale i přesto velmi atraktivních koutů. Moravská Olomouc je ideálním cílem pro denní nebo víkendový výlet v páru nebo klidně i sólo. Dobrá dopravní dostupnost autem nebo vlakem ze všech koutů republiky dělá z tohoto města uprostřed úrodné Hané ideální cíl prázdninových cest. Město, kterým kráčela historie, nabízí mnohem víc než architektonické sakrální skvosty, druhou nejstarší univerzitu (Palackého) v Česku, orloj na náměstí nebo rozsáhlé parky a botanické skleníky. Podnikavý a kreativní duch studentského města se odráží v gastronomických konceptech, výtvarno v niche buticích a galeriích. Kromě tradičních olomouckých tvarůžků ochutnejte FÆNCY FRIES nebo hladinu cukru a kofeinu doplňte v Kafe jak lusk nebo Kikafe. Město Olomouc, olomouc.eu, upol.cz, IG: @kafejaklusk, kikafe.cz

06-07_WHAT19-08-hot-news.indd 7

29/07/2019 09:21

„Některé věci, o které stojím, se léta nedějí… Ale asi nejsou podstatné. Nebo si je přeju špatně,“ zamýšlí se Aňa Geislerová.

08-11_WHAT19-08-rozhovor.indd 8

29/07/2019 08:58

R OZ H OVO R

Aňa Geislerová

Každodenní momenty pokory Ať už se objeví ve velkofilmu zahraniční produkce, nebo v režijním debutu s nízkým rozpočtem, hraje vždycky naplno. Aňa Geislerová je ale taky spisovatelka. První vážné pokusy, kdy psala fejetony do módního magazínu, ji podnítily k ještě větší akci a vydala knihu P. S. Její osobitý styl a upřímné nadšení pro módu jí zase pomohly k vlastní módní řadě. Je tím nejlepším důkazem, že když se dělají věci s vášní a s nadšením, jsou úspěšné. T Petra Nováková, F Lucie Robinson, I Lela Geislerová, M Kateřina Koki Mlejnková, S Lenka Pavlů

ěříte, že síla myšlenky může být mocná? Nevím, jestli je to myšlenka, co je tak mocné. Někdy si člověk něco velmi urputně přeje, myslí na to dnem i nocí třeba tisíc let, a nestane se to. A někdy stačí, aby nějaká myšlenka hlavou jen probleskla, a stane se hned. Je to fascinující a nepopsatelné. Někdy stačí pomyslet, že by se mi líbila dejme tomu růžová sponka s mravencem, a pak se mi přesně taková zanedlouho zjeví. Musím to zaklepat, občas mi věci přesně takhle fungují, jako kdybych si vybírala z nějakého menu.

Jak si tedy správně přát? Ač jsem v tomto ohledu celoživotní pozorovatel s poměrně bohatými pozitivními zkušenostmi, nevím, v čem spočívá umění přát si a jestli lze ovlivnit hlavou. Ale myslím, že když se autenticky spojí potřeba, radost, chuť přání, tak dohromady může zazářit a je to jako signál „staň se“. Když se moc tlačí na pilu, tak to snadno nejde. Jak chtít, a přitom nechtít, to je otázka. Některé věci, o které stojím, se léta nedějí… Ale asi nejsou podstatné. Nebo si je přeju špatně nebo se vůbec nemají stát. S přáním, chtěním a myšlením je to složitější, než si myslíme. Že se přání plní, lze dobře vidět na banalitách, například když si člověk přeje parkovací místo. A pak na pořádnou reklamu roky jen čeká! Takzvaného boha parkování vzývám často, s velkou pokorou se k němu modlím a často mi přeje. Ale taky často platím pokuty. Hledím na to však tak, že když je místo k zaparkování, tak děkuju, a že je na modré zóně, to už neřeším. Takže vždycky děkujete? Ano, pokora je zásadní – nejen když zaparkuju. Když v sobě pokoru člověk neobjeví, tak mu spoustu věcí uniká. Pokora souvisí se schopností žít v přítomnosti. A to je důležité! Schopnost cítit štěstí funguje nejvíc lidem, kteří umí žít v přítomnosti. Je důležité si své štěstí umět uvědomit: „Teď je to skvělé, děkuju, tohle mi stačí!“ Když se mě někdo ptá, jestli jsem šťastná, odpovídám,

myslím na něco, co není správné, nebo na něco, co je křehké, tak ať to trvá. Je to jistá reflexe. Když jste mluvila o přání, které se roky neděje, co máte na mysli? Niterných přání nemám moc, což je důkaz, že žiju v souladu s tím, co chci. Seznamy přání dělám nejen sama pro sebe, ale máme i společná přání jako rodina. Splněné plány pak odškrtáváme. Aktuálně je na našem seznamu úkol dojet na našem člunu do Žlutých lázní, koupit si tam grilované kuře a pak s ním odjet a udělat si piknik na lodi. Tenhle plán vymyslel Max už loni, splníme si ho až letos. A na mém osobním seznamu přání? Stále na něm visí Japonsko. Chtěla bych se tam podívat i kvůli svému tátovi, který byl japanolog a vždycky mi říkával, že to tam musím poznat. A taky bych chtěla napsat další knihu. Jak už ale vím, věci se mi do života staví samy, i když je nevyzývám, stanou se… Co jste se o sobě naučila, když jste psala svou první knihu? Uvědomila jsem si, že když člověk až moc přemýšlí a vymýšlí, tak to nejde. Občas se mi víc než čekání na inspiraci osvědčil spíš časový pres nebo jedna dvojka navíc. Když se člověk vychýlí

„Pokoře mě nejvíc naučil skaut, do kterého jsem chodila jako malá. Skaut mi vůbec skvěle srovnal svět.“

že nejsem náročná. Je mi dobře. Jsem vděčná za krásné světlé chvíle. Netrpím představou, že bychom všichni museli být neustále šťastní, to ani nejde. Ale když jsem šťastná, vím to velmi dobře. Umím být pokorná. Kdo vás pokoře naučil? Asi nejvíc mi v tom pomohl skaut, do kterého jsem chodila jako malá. Skaut mi vůbec skvěle srovnal svět. Pokoře mě naučilo i setkání se smrtí mladého kamaráda. Byl nemocný, vážil si života, a nevěděl, jak dlouho bude žít. Když zemřel, byla to další dávka pokory. Já můžu žít, tak děkuju!

z normálních podmínek, může to věci jen prospět. Ale není to pravidlo. Nejdůležitější je začít. Musela jsem si vždycky sednout a psát a psát a psát, a druhý den byl text hotový. A platí to u všeho, nejen

u psaní. Začít běhat, začít vařit, začít se učit, začít stavět… Prostě začít!

O ODVAZE A STRACHU Nestydíte se říkat svůj názor, nemáte strach dělat věci po svém. Vy se ničeho nebojíte? Strach je blbost, když pominu chvíle, kdy vám může zachránit život. Neměli bychom být úplní Františkové Nebojsové, ale zároveň jsem přesvědčená, že by se nikdo z nás neměl nechat strachem manipulovat nebo ovlivňovat. Umím cítit všechny škály strachu, ale mám i dost silný arzenál zbraní, jak strachu čelit. Strach je emoce. A ty člověk musí vždycky zkrotit, aby ho neničily. Oheň je dobrý sluha, špatný pán, to stejné platí i o emocích. Stačí, když budou jako ohýnek. Děsí mě, jak někteří lidé tak moc usilují o nadvládu nad druhými, ať už jde o malé či velké věci, a to já nechci. Chci, aby lidé byli přímí a rovní a říkali věci tak, jak jsou. To je odraz mé nekončící naivity, která mě na jednu stranu žene do průšvihů, ale na druhou stranu mi dovoluje se nebát. Jak jste se to neučila? Schopnost nebát se jsem nezískala nově, taková jsem už odmalička. Vzpomínám si třeba, jak jsem na dětském táboře svou o rok starší sestru Lelu vždycky bránila. Když byl na ni někdo zlý, okamžitě jsem za ni šla bojovat. I naše dětské přezdívky mluví za vše, Lela byla Kytirváč a já Boxu. Byla jsem taková vzteklá holčička. Co vám z ní zůstalo? Vzteklá už nejsem, bojovná ano. Bytostně nesnáším být čehokoliv obětí. Sebe sama, špatných nálad, zlých úmyslů, zlých lidí, situací… Člověk se musí z takových věcí dostat ven. Ale taky si umím postěžovat. Komu zavoláte, když potřebujete pomoc? Svému muži. Má zcela specifický pohled na svět a většinou má ve všem

„Když potřebuju pomoc, volám svému muži, má specifický pohled na svět.“

Je nutné dotknout se dna, aby člověk začal být pokorný? Nevím, ale vzpomněla jsem si v téhle souvislosti na jeden židovský příběh, který ale dokážu převyprávět jen velmi volně. U soudu se ptají starého muže, kolik je mu let. Odpoví: Mně je tojflfojfl devadesát. Soudce mu řekne, že musí odpovídat jednoduše a musí tedy říct jen, kolik je mu let. Stařík zase odpoví: Vždyť říkám, že je mi tojfltojfl devadesát. Pak někdo soudci řekne, že to je pověrčivost, že se ho musí zeptat, kolik je mu fojfltojfl let. A stařík odpoví: No devadesát! Jen tak pustit do světa, že je mu devadesát bez toho, aniž si uvědomí své štěstí, je trochu nepokorné… Proto, když jede sanitka, ťukám si na zuby, aby nemusela jet pro někoho z blízkých. Zní to možná jako pověrčivost, ale já to vnímám spíš jako momenty pokory. Mám tak pořád zpětnou vazbu, že nic z toho, co se děje, není věčné a mělo by být vzácné. Někdy si jen pomyslím, buď na něco hezkého nebo naopak na něco děsivého, a stejně to vždycky zaťukám. Abych si uvědomila, že teď

08-11_WHAT19-08-rozhovor.indd 9

29/07/2019 08:59

R OZ H OVO R

pravdu. A je velmi zenový. Což je samozřejmě věc, která mě někdy až vytáčí. Když navíc řekne něco, co zrovna v tu chvíli nechci slyšet, ale musím mu dát za pravdu. To je někdy těžký. A je taková moje životní kotva.

O RODIČÍCH A DĚTECH Kdy jste zjistila, že jste dospělá? Začala jsem silně vnímat, že už nejsem dítě, když mi umřel táta. I když některé mé pocity jsou zcela identické dnes, jako když mi bylo deset. Dospělost pro mě znamená zodpovědnost. Za sebe, za své skutky a své děti, a podle toho také jednám, nejen to říkám. S dětmi se zodpovědnost zásadně mění, skokově jí přibývá. Život jsem si užívala opravdu dosytosti, ale až když jsem měla děti, jsem si říkala, že jsem tehdy – jako bezdětná – měla ještě přidat. Myslíte si, že se v průběhu života měníme?

Neměníme, jen stárneme. Došlo mi to, když jsme byli na pohřbu mého dědy, máminýho táty. Máma tam stála a brečela. Dojímalo mě, když jsem viděla svou velkou silnou mámu, jak se proměnila v malou smutnou holku. Pořád jsme stejní. A pořád budeme děti svých rodičů. Pouto k nim se ani s životem nemění. I to je dospělost, když najednou vidíme rodiče, jak stárnou. A zároveň je krásné vnímat přerod svých dětí do dospělosti. Já těm svým neříkám děti, jsou to moji lidi. Třeba Brunovi už bude patnáct. Už nemohu trvat na své pozici rodiče jako ovládajícího prvku, už začíná doba, kdy si děti svůj život přebírají samy a já je mohu jen doprovázet, dozírat a korigovat a když to dopadne dobře, stanou se z nás přátelé. Zajímavé je i to, jak odcházejí malé „dětské“ starosti a přicházejí starosti se světem úplně stejné, jako máme my.

O STÁRNUTÍ A DOKONALOSTI Jak nahlížíte na stárnutí? Zatím dobrý! Neděsí mě. Nějak to plyne. Spíš než konkrétně nad sebou přemýšlím nad tím, jak to mají jednotlivé generace. Když na to začnu nahlížet takhle, dochází mi, že každá ta fáze života má svůj smysl a svůj význam a stavět se proti tomu je absurdní. To nejde. Vidíte, jak je to směšné, když to někteří nezvládají, a zároveň, jak je to marné. Fascinuje mě krása lidí, kteří stárnutí čelí s noblesou a kteří umějí vyrovnaně brát život tak, jak je. Kdo vás v tomhle ohledu nejvíc motivuje? Máma. Se svým životem zachází ve smyslu: Takhle jsem zvyklá žít a takhle žít budu i nadále, a to je pro mě fascinující. Nezbrzdí ji nic, ani nemoc, ani věk. Myslím, že podobný zdroj energie mám taky.

Něco o Aně Nejsem objektivní, protože mě její nespoutanost zaujala už ve filmu Requiem pro panenku. Děsila mě, když padla na dno ve filmu Štěstí. Že rozum a láska se těžko snoubí, mi ukázala jako Kráska v nesnázích. Mohla bych pokračovat… Ale vypíchnu film, který musím vidět každý rok a i když už znám skoro každý záběr, stejně u něj pláču. Aňa v Želarech. Křehká a silná. Houževnatá. Plná citu. Smutku i lásky. I v životě je takhle mnohovrstevnatá, profesionální i srdečná. Směje se zvonivým smíchem, který jen dokazuje, jak miluje život, a na krku se jí houpe přívěsek skleničky na šampaňské. Bublinky v srdci! Žije v harmonických vztazích a to potvrzuje i fakt, že o ilustrace pro WHAT se postarala její starší sestra Lela.

Co je podle vás lidská dokonalost? Dokonalost je považovat za dokonalost to, co je. Dokonalost je přĳetí, přítomnost a pochopení. Nežít v konfliktu se sebou a se světem. Svět jsme my. Je to propojené. To, jak vidím svět, je do velké míry moje zodpovědnost. Jak ho chci vidět a co mi svět vrací. Na to věřím. I když… teď mám občas pocit, že se to nějak vymyká. Že svět je divnej a že za to nemůžu. Ale úzkosti nemám. Obávám se jen o planetu. Co pro ni děláte? Letos jsem na zahradě nesekala trávu. Třídím, snažím se nevytvářet moc odpadu a neplastovat, mám dva zdroje vody, kropím vodou ze studně. Někdy chytnu pytlíkovou paniku, když si uvědomím, že sáček, do kterého mi v obchodě dají zeleninu, bude na světě mnohem déle než já… Přĳde mi to šílené v měřítku každodennosti. A nejím maso a nepĳu kravské mléko. Ale přiznávám, mám pár kožichů… I v tomhle ohledu tak udržuji balanc.

„Vzteklá nejsem, bojovná ano. Bytostně nesnáším být čehokoliv obětí.“

Chcete se dozvědět víc? Video z focení titulní strany s Aňou Geislerovou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

08-11_WHAT19-08-rozhovor.indd 10

29/07/2019 08:59

„Stárnutí mě neděsí, nějak to plyne. Spíš než konkrétně nad sebou přemýšlím nad tím, jak to mají jednotlivé generace,“ říká Aňa.

08-11_WHAT19-08-rozhovor.indd 11

29/07/2019 08:59

KRÁSA

Z jogurtu do kosmetiky

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

Když jsem byla malá, u moře jsem si spálila ramena. Starostlivá maminka přispěchala a měla hned řešení: na kůži mi nanesla vychlazený bílý jogurt, který rychle pokožku zklidnil. Nevím, jak na to přišla, každopádně už tenkrát předpověděla trend, na který teď slyší nejedna kosmetická značka. Probiotika už nejsou vhodná jen na dobré zažívání, ale dokážou divy také s naší pokožkou.

aše pokožka je vlastně taková speciální planeta, která má svůj vlastní život, chcete-li ekosystém. I když to nezní možná moc vábně, je plná živých organismů, bakterií, virů, ale také hub, které jsou pro její správné fungování velmi důležité. Říká se tomu kožní mikrobiom, česky mikroflóra. „Mikroorganismů ale není třeba se bát. Až 99,99 procenta z nich nám může pomáhat. Bylo zjištěno, že na každou lidskou buňku v našem těle připadá 10 buněk jiných organismů. Kůže a kožní mikrobiom jsou skvělým příkladem vzájemně prospěšného vztahu. Kůže poskytuje bakteriím a houbám (mikrobiomu) vše, co potřebují k přežití: teplo, vlhkost, zdroj uhlíku a dusíku, minerály a stopové prvky. Mikrobiom je na oplátku v nepřetržitém kontaktu s pokožkou a imunitním systémem a pomáhá jí udržet si optimální zdraví. Podílí se na obranné funkci proti škodlivým mikroorganismům,, ale i alergenům,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Klauzová, MBA, zástupkyně primářky oddělení dermatologie, z Institutu klinické a estetické medicíny Asklepion.

Buďte raději trochu špinavá

Pokud to s čištěním pleti nebudete přehánět, její pH bude kyselejší a na kůži budou fungovat přirozené obranné mechanismy. „Novorozenec přichází na svět se sterilní pokožkou, nicméně hned při porodu se mu objeví matčin mikrobiom a už po pár týdnech získá svůj vlastní,“ popisuje dermatoložka Klauzová. Jenže náš životní styl plný stresu, nevyvážené

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

stravy plné umělých přísad, mytí a odmašťování kůže velmi agresivními přípravky, používání horké vody, ale také zbytky pracích prostředků v oblečení či UV záření můžou mít pro kůži přímo fatální následky. Na tento fakt reaguje korektivní dermatoložka MUDr. Iva Obstová z MEDICOM Clinic: „Ukazuje se, že na problémy s kůží má kromě dalších vnitřních a zevních faktorů vliv i nerovnováha kožního mikrobiomu. Tato nerovnováha pak podporuje vznik suché pokožky, iritačních reakcí, ekzémů, povrchových kožních infekcí, projevů akné, růžovky a předčasného stárnutí kůže.“

Aktuálním objevem v kosmetickém průmyslu jsou probiotika a fermentované složky.

W H AT T I P Y Probiotický sprej

Molecular Saviour Probiotics Repair Na pleť se aplikuje jako jemná antibakteriální mlha. Je plná antioxidantů, koloidního stříbra, aminokyselin a probiotik. Výborně funguje na akné, má regenerační a hojivý účinek. Zjemňuje texturu pleti. Allies of Skin, ingredients-store.cz, 1650 Kč

Probiotika, naše spása?

Už dlouhá léta se ví o jejich skvělém vnitřním fungování – tedy o práci přátelských živých kultur na naše zažívání a pro naše střeva. Jogurtové a jiné mléčné kvašené přípravky dokážou bojovat proti škodlivým bakteriím, zajišťují lepší vstřebávání důležitých látek do střev a také působí proti nadýmání a dalším zažívacím problémům. „Aktuálním objevem v kosmetice jsou probiotika a fermentované složky, které umějí rovnováhu mikrobiomu v pokožce nastolit, vyrovnávají její pH, hydratují ji, a tím zlepšují její vzhled. Velmi přínosná jsou zejména při léčbě akné, růžovky a atopického ekzému,“ radí Klauzová.

Hydratační pleťový krém

La Crème de Santé

Tato přírodní péče obsahuje silnou směs probiotik a rostlinných extraktů, které působí na správný ekosystém pokožky. Lehké složení nezatěžuje, naopak pokožku rozjasní. Je i skvělým podkladem pod make-up. Absolution, bioaura.cz, 985 Kč

Probiotika vs. prebiotika

Nepleťme si však dva pojmy: probiotika a prebiotika. „Probiotika jsou živé nepatogenní mikroorganismy přirozeně osidlující naše orgány, včetně kůže, a prebiotika jsou jakousi potravou pro probiotické bakterie, stimulují růst nebo aktivitu prospěšných bakterií, které brání pomnožení těch škodlivých. Při fermentaci prebiotik probiotickými bakteriemi dochází k tvorbě kyselin, které snižují pH kůže, což dál přispívá k její obranyschopnosti,“ vysvětluje dermatoložka Iva Obstová. Probiotika prospívají pleti i v případě, že je užíváme vnitřně, formou mléčných výrobků s živými kulturami či jako potravinové probiotické doplňky.

Co najdete na pultech

Značka La Roche-Posay přišla s novým kmenem bakterií Vitreoscilla filiformis, který pečuje o pokožku s tendencí k atopii. Ve světě je hitem a i my máme skvělou zkušenost s probiotickým aktivním sprejem Mother Dirt AO + Mist (motherdirt.cz). Zabalený vám přijde v termo obalu s chladivými vložkami a musí okamžitě do lednice. Probiotika totiž teplem ztrácejí na své síle. Tento sprej je multifunkční – pomůže od lupů, poradí si s akné, ale můžete ho používat i jako deodorant.

Výživný čisticí olej

Lipikar Cleansing Oil AP+ Je vhodný do koupele i na sprchování. Velmi jemně čistí, okamžitě zklidňuje a posiluje kožní bariéru velmi suché (i dětské) pokožky se sklonem ke svědění. La Roche-Posay, v lékárnách, 399 Kč

Hydratační krém

Multi-Biotic Moisturiser Výborně funguje jako prevence kožních vyrážek a umožňuje správné čistění přirozeného ekosystému pleti. Posiluje její obranyschopnost. The Inkey List, sephora.cz, 390 Kč

Regenerační oční krém na citlivou pleť

ZZ Sensitive

Velmi jemná a lehká péče o oční okolí s unikátním prebiotickým a probiotickým komplexem odstraňuje zarudnutí a nepříjemné pnutí. Působí proti vzniku vrásek. Annemarie Borlind, biooo.cz, 590 Kč

12-13_WHAT19-08-krasa.indd 12

29/07/2019 09:05

Zdravě zpocení

Pro něj i pro ni

Přírodní deodorant ve spreji se hygienicky aplikuje, takže ho můžete používat kdykoliv během dne. Svěží vůně je sice určená mužům, ale hodí se i pro ženy. Vyrobený je z minerálních solí a z rostlinných výtažků, které zabraňují množení bakterií způsobujících zápach. Nezanechává stopy na oblečení.

Vystěhujte ze svých koupelen agresivní blokátory potu, které jen „ucpávají“ potní žlázy, a sáhněte po přírodních deodorantech, jenž zamezí zápachu, osvěží a hlavně respektují přirozené funkce těla. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Přírodní deo sprej Pure Armour pro muže, Salt of the Earth, greenwave.cz, 275 Kč

Svěží rakytník

Roll-on od Weledy neobsahuje hliníkové soli, a i přesto zajišťuje ochranu před tělesnými pachy, aniž by ucpával póry. Díky přírodním esenciálním olejům z grapefruitu, mandarinek a kořeněnému santalovému dřevu voní přirozeně a nevtíravě.

Citron do podpaží

Když je něco éterického, zavání to něčím příjemným a svěžím. Osvěžující deodorant Citron to má přímo v názvu. Kromě éterického oleje z citrusů obsahuje ještě šalvěj. Díky obsahu organicky vázaného zinku má i mírný antiperspirační účinek.

24h Deo Roll-On Rakytník, Weleda, weleda.cz, 199 Kč

Deodorant Citron, Nobilis Tilia, nobilis.cz, 259 Kč

Bylinková smeč

Potíte se hodně? Vsaďte na kombinaci bylinných extraktů a éterických olejů, které eliminují nadměrné pocení i tělesný zápach. Deodorant Mádara má jemnou, lehce kořeněnou květinovou vůni díky extraktům z měsíčku lékařského a nenechá vás ve štychu. Bioaktivní deodorant Bio-Active Deodorant, Mádara, biooo.cz, 366 Kč

Síla krystalů

Na vlně čistoty

Zvládne i velkou zátěž – stresy i sportování. Deodorant od Naturalis obsahuje bylinky a aloe vera, které si bravurně poradí s rozkladem bakterií v podpaží. Výtažky a éterické oleje z levandule a rozmarýnu mají skvělé dezinfekční účinky, pocení ale nebrání.

Nepotrpíte si na klasické deodoranty? Zkuste přírodní krystal z kamence draselného té nejvyšší kvality. Je 100procentně přírodní a neobsahuje žádné chemické látky ani syntetické produkty. Deodorační přírodní krystal Bloc Hyalin, Féret, myskino.cz, 350 Kč

Bio deodorant Roll-On 24H+, Naturalis, biorganica.cz, 250 Kč

12-13_WHAT19-08-krasa.indd 13

29/07/2019 09:05

LOV E P L A N E T

Vyrobeno v Česku Móda je mocný nástroj a skvělé komunikační médium. Když ho vezmeme za správný konec, můžeme zlepšovat svět. Už to, že nakupujete u lokálních designérů, je krok správným směrem.

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com, archiv značek

ilujeme víkendy na farmářských trzích, kde máme oblíbené pěstitele. Chodíme za nimi na jistotu, za příjemným popovídáním, za dobrotami, které vyplodily jejich zahrádky, o něž se starají s láskou. No a s módou je to taky tak. Není nad to, najít si lokální návrháře, jejichž kousky nám nejen sluší, ale taky souzní s našimi hodnotami a životním stylem. Svou tvorbou říkají něco, co pak díky nám může dál promlouvat v ulicích. Už to, že nakupujeme u lokálních designérů, je krok správným směrem. Ideál pomalé, etické, šetrné módy známe (o tématu jsme psali v jednom z předchozích čísel). Všichni jsme na cestě a každý z nás má jiné priority a možnosti. I značky, které primárně na zeleném trendu nestaví, nás mohou k udržitelnosti nakonec posunout. Je radost se navzájem inspirovat, společně vzdělávat, posouvat postupně hranice tam, kam bychom jeden bez druhého možná nedošli. „Rádi motivujeme lidi k přemýšlení, k ohleduplnému životu. Tím, jaké samy jsme, co komunikujeme přes naše oblečení i přes filozofii značky, která je o svobodě a jedinečnosti a zároveň o síle smečky v zádech,“ říká Viktorie Kaštánková z Wolfgangu. Komunita, v níž se sdílí hodnoty a spoluvytváří zdravá městská kultura, je pro vlčí gang signifikantní a dělá z něj mnohem víc než běžný streetwearový brand. Znakem člena jsou nadčasové minimalistické střihy, které ignorují rychle se měnící trendy i roční období, a skvěle se stylují. V té jednoduchosti je nejen krása, ale i důležitý kus udržitelnosti. Na podobné vlně, která vysílá mezi řádky i hezky

nahlas do světa důležité vzkazy a podílí se na urban culture, jede City Folklore. I bývalá ostravská graffiti writerka Sasanca dělá slow fashion originálně, po svém. „Na podzim například chystáme streetovou svatební kolekci, kompletní outfity pro ni i pro něj, cenově dostupnou, se zábavnou typografií, něco, co se dá nosit v různých variacích stále, ne jen v ten jeden den.“ Dalším udržitelným řešením je zero waste produkce. Ta se skrývá například

samotné LEEDY projekt podporují například fashion designérky Monika Drápalová a Josefína Bakošová. „U oblečení to ale nekončí, ekologicky řešíme i balení věcí – do nepotřebných krabic, které nám dodává Botas66,“ zmiňuje Lucie další dílek sustainable skládačky. A přidává ještě jedno udržitelné téma, sdílenou ekonomiku. Nedávno totiž odstartovala LEEDA RENTAL. A podobné plány s půjčováním svých modelů hlásí taky Josefína Bakošová.

I značky, které primárně na zeleném trendu nestaví, nás mohou k udržitelnosti nakonec posunout.

za výraznými kolekcemi značky LEEDA, které si oblíbila pro denní nošení i na red carpet řada českých hereček. „Zodpovědné zacházení s látkami pro mě bylo vždy důležité. Snažím se vše zužitkovat do posledního kousku, obvykle z malých zbytků dělám prádlo. A to, co mi zůstane i poté, dávám do Metráže,“ vysvětluje návrhářka Lucie Kutálková, která právě z potřeby dávat smysl i tomu, co by většina hodila do koše, založila nízkoprahovou pracovní dílnu pro ženy v tíživé životní situaci. V Metráži se mohou realizovat, něco se naučit a vydělat, zapojit se do procesu pomalé módy. Kromě

Materiály a výroba

Určují hodnotu značky a jednotlivých produktů, odkrývají, jak to který návrhář vlastně má. V téhle roli se můžete spokojit s vysokou kvalitou a s českým či evropským transparentním původem látek nebo dbát ještě na certifikát. Bavit vás může také neustálé hledání a zkoušení nových, ekologičtějších materiálů. Tím, že se této problematice věnuje skutečně do hloubky, je známá designérka Hana Frišonsová, která osobitým rukopisem spojuje futuristické umění a tradiční řemeslo. „Textilní a oděvní technologie jsem studovala

a v posledních letech mi přijde důležité informovat veřejnost o dostupných a více udržitelných možnostech v oblékání. Je mnoho klamavých reklam a je těžké se orientovat v materiálech, které jsou lépe vyprodukované a jsou v nich velké rozdíly i ohledně kvality,“ vysvětluje Hanka a naráží tím na téma edukace napříč společností, díky které bychom my zákazníci znali skutečnou cenu módy a mohli bychom daleko efektivněji měnit situaci zespoda. „Život návrháře není vůbec jednoduchý, musíš myslet taky na to, jak propojit svou tvorbu s byznysem. A i když je ti udržitelnost blízká, tvoji činnost komplikuje. Jak řešíš proces od prvopočátku, místo deseti hodin jich strávíš na jednom kusu dvacet. Ale ta práce ti jedině takhle začne skutečně dávat smysl,“ říká Petra Ptáčková, která má radši přírodu než módu a i navzdory tomu, nebo možná právě proto, se se svou tvorbou úspěšně pohybuje v horních patrech světové módy. Je tím sustainable ideálem, který tvoří neuvěřitelně progresivní designy, vyrábí pro ně vlastní látky, experimentuje s technologiemi, vyvíjí nové materiály, které jednou významně ulehčí život nám lidem i planetě. A jak na tom tedy „made in Czech“ móda z její perspektivy světoběžnice vlastně je? „Češi jsou původem aktivní outdoor lidi, pro které není na prvním místě styl, ale funkčnost, což je super. Myslím, že i díky tomu je udržitelnost pro české návrháře přirozenější než pro ty venku. Jen kolikrát nemají prostředky, podmínky a zdroje, aby ty své skvělé velké věci mohli vytvářet.“ Mysleme na to, až si půjdeme příště koupit něco nového na sebe.

W H AT T I P Y

L.D.Daguerr

WNOOZOW

Mládí má zelenou

Kde nakupovat

Taky obdivujete outfity Kapitána Dema? Jejich autorkou je Blanka Mádrogy a jsou celé z recyklovaných materiálů. Stejně jako Kapitánův cool merch v podobě oversized šatů, overalů, technických pláštěnek a mikin, které dřív byly pyžama a džíny. A v podobném duchu se nese i osobní tvorba návrhářky L.D.Daguerr.

Tkaní gobelínů a textilií tradiční metodou i novými technikami je specializací Daniely Danielis. V jejím ateliéru vznikají doslova umělecká díla i materiály pro módní designéry. Pokud se chcete s tímto úžasným starým řemeslem seznámit a zjistit, jaká je za vznikem skutečně kvalitní látky práce, určitě navštivte některý z workshopů.

Sustainabilita hýbe také UMPRUM, aktivně ji ve své tvorbě řeší snad každý student i čerstvý absolvent. Za všechny jsme vybrali dvě zajímavá jména – Mia Jadrná a Natálie Nepovímová. Ale těch zajímavých je rozhodně mnohem víc. Zkoumejte a objevujte!

Na stránkách návrhářů, v jejich ateliérech a buticích. Pro lokální designovou a slow módu doporučujeme zajít i do concept stores, jako jsou například Jakoby, Luv-1 Store & Studios a Recycle Vintage Store na Letné, Czech Labels & Friends v OC Chodov a v Bratislavě do Nosene.

14_WHAT19-08-udrzitelnost.indd 14

29/07/2019 09:07

WHAT-inzerce.indd 1 INZ Dinamica 270x400 What 02.indd 1

29/07/2019 11:26 28/01/2019 14:58

S U P E R T Ě LO

Téměř všude se můžete dočíst, že bychom měli vypít dva až tři litry denně. Ovšem podobné generalizování nevede většinou ku prospěchu.

Ani moc, ani málo. Tak kolik toho máme denně vypít? yslíme samozřejmě vodu nebo jiný nealkoholický nápoj. Pitný režim je totiž důležitý. Než tuhle rádoby prázdnou frázi přeskočíte a otočíte na další list, zkuste si vzpomenout, zda vás někdy bezdůvodně bolela hlava, byli jste ospalí, otupělí, nesoustředění, nic vás nebavilo a práce vám ale vůbec nešla od ruky? Nemocní jste přitom nebyli. To možná proto, že jste byli „jen“ dehydratovaní. Věděli jste, že vaše výkonnost klesá o 20 procent už při ztrátě dvou procent tekutin? Při mírné dehydrataci se spouští právě výše popsané obtíže. Ovšem může být i hůř. Nedostatek tekutin (udává se 5–10procentní dehydratace) už je celkem velký risk. Hrozí totiž přehřátí organismu, oběhové selhání a šokový stav.

Než sáhnete po pilulce na bolest, spočítejte si svou vodní bilanci

Otázka zní, kolik toho vlastně vypít. Téměř všude možně v titulcích se můžete dočíst dva až tři litry denně, ovšem podobné generalizování nevede většinou ku prospěchu. Teď v létě by možná obstálo, ale v běžném životě

by takové množství bylo pro leckteré jedince nadbytečné. Příjem tekutin je čistě individuální záležitost a každý si tu hranici musí najít sám. Berte v potaz tělesnou hmotnost, věk, pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli,

T Michala Bradová F unsplash.com

Létu sluší vysoké teploty, zářící sluníčko a jasně modrá obloha. Ať už patříte mezi horkomili, nebo raději dáváte přednost chladnějším měsícům, neměli byste ani v jednom případě zapomínat na pitný režim. Ano, v mládí vám to maminky i babičky opakovaly pořád dokola a my se teď přidáváme. Protože dospělí jsou leckdy horší jak děti. Mimochodem, kolik jste toho dneska vypili?

u všech jedinců měla být nulová. To, co vyloučíme, musíme také přijmout. Z těla se nám ven denně dostane v průměru 2,5 litru vody, takže adekvátní množství bychom měli dostat i v opačném směru. Asi 300 ml vody

V souvislosti s pitným režimem se zmiňuje tzv. vodní bilance, která by u všech jedinců měla být nulová.

bílkovin a kalorií), tělesnou aktivitu, teplotu a vlhkost prostředí včetně proudění vzduchu, druhu oblečení, aktuálního zdravotního stavu, zavodnění organismu atd. V souvislosti s pitným režimem se zmiňuje tzv. vodní bilance, která by

vzniká metabolickou činností, oxidací bílkovin, sacharidů a tuků (tzv. metabolická voda), potravou získáme zhruba 500–700 ml vody a zbytek (asi 1500 ml) musíme do těla dostat přímo ve formě tekutin. Ale nezapomeňte, co jsme už zmiňovali, jde o průměrná čísla, která

se mění u jednotlivce i v čase. U člověka se sedavým zaměstnáním, který si libuje ve vegetariánských jídlech s minimem soli, bude stačit méně než litr, extrémně sportující osoba, jedinec s intenzivní prací nebo lidé pohybující se v horku, překročí klidně i čtyři až pět litrů. Jinak musí pít děti, jinak dospělí a senioři. Faktorů je zkrátka spousta.

Nepitný režim – zbytečný hazard se zdravím

Už v úvodu jsme nastínili, co se stane s vaší fyzickou a psychickou produktivitou, pokud to s pitím neukočírujete. Dostatek tekutin je podobně jako příjem živin z potraviny zásadní pro správné fungování organismu. Zajišťuje efektivní látkovou výměnu a je nepostradatelný pro funkci ledvin a jater, dýchací soustavu, trávicí ústrojí, krevní oběh či regulaci tělesné teploty. V případě, že pití zanedbáváte dlouho, koledujete si o chronické problémy. A to „dlouho“ trvá vlastně hrozně krátce, už po dvou dnech bez vody nastávají vážné poruchy homeostázy. Na nic nečekejte a běžte si nalít!

16-17_WHAT19-08-super-telo.indd 16

29/07/2019 09:20

D E S AT E R O

SPRÁVNÉHO PITNÉHO REŽIMU 1 Nečekejte na žízeň. Ta už je známkou jeden až dvouprocentní dehydratace, tedy ztráty tekutin na úrovni jedenaž dvou procent tělesné hmotnosti.

2 Pijte průběžně, po menších doušcích (1 až 2 dcl) v přibližně půlhodinových intervalech.

Podobně jako nedostatek tekutin škodí i jejich nadbytek. Přetěžuje ledviny a srdce, což může vést k postupnému oslabování jejich funkcí.

Omezte příliš slané a sladké potraviny a nápoje. Každý gram soli nebo cukru navíc zadržuje vodu v organismu.

Vyvarujte se riziku „otravy vodou“. Ta může nastat při vypití velkého množství vody ve velmi krátkém čase (např. několik hodin po sobě více než 1 litr za hodinu). Souvisí s hyponatrémií, která může skončit fatálně.

4 Příjem tekutin regulujte podle výdeje. Snažte se udržovat neutrální bilanci. V horku a při zvýšené tělesné zátěži byste měli příjem tekutin navýšit.

Opatrně zacházejte s alkoholem, černým čajem nebo kávou. Chuťové pohárky sice potěší, ale organismus odvodňují. Ke každému šálku si tak dejte i sklenici vody navíc.

Vyhýbejte se příliš chladným nápojům. V teplém počasí by měly mít 10–12 °C, v chladném počasí pak 12–15 °C.

Ideální je samozřejmě čistá voda – pitná z vodovodu, balená kojenecká nebo pramenitá a slabě mineralizovaná přírodní voda bez oxidu uhličitého. Dopřejte si ale bez obav pestřejší skladbu nápojů – vhodné jsou vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje nebo nápoje z praženého obilí.

Zpozorněte u malých dětí. Zatímco pro dospělého člověka představuje optimální množství tekutin 35–40 ml/kg, u kojenců je to 70–180 ml/kg.

R EC E P T Y

Voda nad zlato? Samozřejmě. Někdy je ale lepší udělat si radost chutnějšími drinky. Inspirujte se těmito nápady…

Letní láska

Sladká tečka

Kofeinová vzpruha

Ovocné osvěžení

Borůvková limonáda s bazalkou

Dýňový sirup

Káva s kardamonem

Mangová limonáda se zázvorem

Na 500 ml si připravte:

Na 10 porcí si připravte:

Na 2 porce si připravte:

Na 500 ml si připravte:

→→ →→ →→ →→ →→ →→

→→ →→ →→ →→ →→ →→ →→ →→ →→ →→ →→

→→ →→ →→ →→ →→

→→ →→ →→ →→

0,5 litru vody 30 ml bezového sirupu 2 hrnky borůvek 1 limetku hrstku čerstvé bazalky led

Borůvky přeberte a důkladně omyjte. Lepší jsou samozřejmě čerstvě natrhané než koupené v obchodě, poznáte to na chuti. Oprané kousky rozmixujte společně s jednou třetinou vody a sirupem. Kdo rád kyselejší chuť, přidá i vymačkanou šťávu z limetky. Připravenou směs dolijte zbytkem vody, dobře promíchejte a podle potřeby ještě doslaďte či dokyselte. Ozdobte několika čerstvými bobulemi, lístky bazalky a pro ještě větší osvěžení doplňte pár kostek ledu.

1/2 dýně hokkaido 300 ml vody 100 g třtinového cukru 3 svitky skořice 1 lžíci hřebíčku 1/2 lžičky muškátového oříšku 2 lžíce nastrouhaného zázvoru 1 hvězdičku badyánu 1 lžičku kardamomu 1/2 vanilkového lusku kůru z 1/4 pomeranče

Upečenou dýni rozmixujte na pyré. Do hrnce vložte cukr s vodou a přiveďte postupně k varu. Přidejte koření, odstavte z plotýnky a nechte zhruba 10 minut odstát. Poté vraťte zpátky na oheň, opět přiveďte k varu a přimíchejte pyré. Ztlumte plamen a nechte směs dalších 5 minut za stálého míchání vařit. Bude se vám tvořit sirupová konzistence. Odstavte a nechte trochu vychladnout. Nakonec směs přeceďte přes jemné sítko, naplňte do sklenice a uchovávejte v lednici. Sirup můžete využívat na mnoho způsobů, výborně lahodí třeba s latté nebo cappuccinem.

4 lžičky čerstvě mleté kávy 2 šálky horké vody 6 semínek kardamonu špetku mleté skořice na dochucení cukr, med, mléko

Do french pressu nasypte kávu, skořici a kardamon, který si ale nejdříve rozmělněte ve hmoždíři. Směs zalijte horkou (nikdy ne vroucí, teplota by měla být mezi 92 až 96 °C) vodou, nechte chvíli odpočinout a poté zamíchejte. Po 3 až 4 minutách louhování pomalu stlačte píst french pressu dolů, zbavíte se tím lógru. Ihned nalévejte do šálků a servírujte. Dochuťte podle vaší libosti cukrem, medem či mlékem. Káva s kardamonem potěší výraznou kořeněnou chutí s karamelovými tóny. Pokud si netroufáte na domácí přípravu, zajděte si na ni do nejbližší kavárny. Rozhodně stojí za to. Ale nezapomeňte si k ní dát sklenku vody – to víte, pitný režim!

10 cm zázvoru 0,5 litru kokosové vody 3–4 lžíce třtinového cukru 2 zralá manga

Zázvor očistěte a najemno ho nastrouhejte. Spolu se šťávou, kterou pustí, promíchejte nastrouhané kousky s kokosovou vodou. Směs vlijte do hrnce a přiveďte k varu. Přidejte cukr a společně povařte asi dalších 10 minut. Následně směs sceďte a nechte vychladnout. Mezitím vezměte manga a rozmixujte je do hladka. Až zázvorová voda vychladne, smíchejte ji s připraveným mangovým pyré. Ozdobte plátkem manga.

16-17_WHAT19-08-super-telo.indd 17

29/07/2019 09:20

360°

„Jsou dny, kdy jsem unavená, ale energie v našem týmu mě vždy pozvedne,“ říká zakladatelka projektu Hana Krupová.

Paletky plné života T Eva Karlasová F Natalii Salii a Štěpánka Paseková

K nečekanému rozjezdu vlastního podnikání mohou vést i zcela praktické a prozaické důvody, jako například touha po opravdu kvalitní, zdravé posteli. Ideálně celodřevěné a vlastnoručně vyrobené. Právě takovou hledali manželé Krupovi, zakladatelé projektu paletky.cz. A nenacházeli. Na základě vlastní poptávky proto v roce 2013 rozjeli projekt, pod jehož hlavičkou vytvářejí ze starých palet neotřelý nábytek i bytové doplňky.

IY. Do it yourself, neboli udělej si sám,“ řekli si manželé Krupovi v době, kdy marně pátrali po dokonalé posteli s ekologickým přesahem. Chuť do práce i nápad měli, horší to bylo s jeho realizací. „Vyrobit si zdravou celodřevěnou postel s futonem nebylo v Praze tak jednoduché jako ve strýcově dílně někde na vsi. Díky vlastní poptávce nás napadlo, že by bylo skvělé otevřít prostor pro všechny mladé kutily a začít pro výrobu vlastnoručního nábytku využívat staré palety. V Česku se tomu tehdy ještě nikdo nevěnoval, internet byl ale plný nápadů. Kompaktní tvar palet navíc dovolil i méně zručným lidem vytvořit si stabilní pevnou postel,“ popisuje MgA. Hana Krupová. Nejprve se manželé pustili do workshopů pro veřejnost, velmi záhy však následovala první oficiální zakázka: tvorba interiéru pro BabyOffice – sdílené kanceláře maminek s dětmi.

se šikovnými mladými lidmi a učili se za pochodu, co to je vést firmu.“

Zisk až na druhé koleji

Rozjezd projektu byl na rozdíl od některých start-upů hodně rychlý. Manželé Krupovi o Studiu Paletky nejdříve řekli známým a kamarádům, následně na Facebooku vytvořili stránky pro záchranu starých palet a celkem záhy čelili prvnímu náporu zájemců. „Dveře dílny se od otevření takřka netrhly. Bylo zjevné, že podobná služba na českém

trhu chyběla, což nás na začátku velmi motivovalo. Z tohoto nadšení jsme žili celkem dlouho, finanční uspokojení bylo na vedlejší koleji. Možná i proto se asi po třech letech dostavila lehká krize provázená vnitřním ‚vyhořením‘ a pocitem, že je na čase, aby věci začaly fungovat stabilněji,“ přiznává Hana. Tehdy se manželé rozhodli posílit dílnu o lepší stroje a pustili se do výroby tzv. kolíčkovaného nábytku. Ten se vyznačuje mimo jiné mnohem vyšší kvalitou a delší životností – projekt Paletky tak začal

Na vlně endorfinů a dopaminu

Ačkoliv se myšlenka na znovuvyužití starých paletek původně zrodila v Hančině hlavě, manžel celkem záhy vzal její nápad za svůj a pustil se do podnikání s maximálním nasazením. „Rychle jsme poznali, kdo má v kterých oblastech silnější stránky, a v těch jsme se posléze realizovali. Navzdory obrovskému počátečnímu nadšení to byla dost šílená doba, při životě nás držely endorfiny a dopamin po dobře odvedené práci,“ vzpomíná Hanka, která v sedmém měsíci těhotenství z práce odbíhala tak, abych stihla poslední metro domů. Druhý den se brzy ráno budila s vědomím, že pokud si nepřivstane, Baby Office nestihne otevřít podle plánu… „Brzy nato se nám narodilo první dítě a manžel zanedlouho opustil zaměstnání finančního manažera, aby se mohl plně věnovat našemu podnikání. Obklopili jsme

„K tvorbě nábytku využíváme mimo jiné atypické palety z mahagonu, teaku, modřínu a japonského cedru,“ popisuje Hana.

18-19_WHAT19-08-360-stupnu.indd 18

29/07/2019 09:34

to, co mu jde nejlépe. Například jeden mladý truhlář se kvůli astmatu musel vzdálit z dílny a místo toho pro nás začal vytvářet obsah na web i na sociální sítě… A je to ten nejlepší tvůrce textů, jakého jsme si mohli přát, protože popisuje to, co sám prožil. Doufám, že i ostatní lidé v týmu cítí, že mají volnost věnovat se tomu, co je naplňuje. Jen nerada bych někoho uměle držela v nějaké pozici s pevným názvem pracovní smlouvy,“ prozrazuje klíč ke spokojenému týmu lidí, kteří přemýšlejí nad svojí prací a mají energii věci zlepšovat. Právě zapálené zaměstnance považuje spolu s nadšenými zákazníky za nejdůležitější „Snad i ostatní lidé týmu cítí, že mají možnost věnovat se tomu, co je naplňuje,“ říká Hana.

naplňovat svou počáteční vizi o nadčasovém nábytku, který zestárne spolu s jeho majiteli.

Vzdát to? Nikdy!

„Během různých menších i větších pracovních krizí jsem zjistila, že někdy je lepší s něčím praštit a pořádně upustit emoce, abyste pak mohli znovu vstát a udělat další krok, na který před tím nebylo dost síly, času ani prostoru,“ směje se zakladatelka nevšedního konceptu, který mezi zákazníky slaví stále větší úspěchy. Kromě slibně rozjeté zakázkové výroby nepřestali manželé pořádat workshopy pro širokou veřejnost. Během víkendu zvládnou zájemcům vysvětlit, jak s paletami i nástroji k jejich opracování zacházet. Účastníci si pak s pomocí lektora vyrobí vlastní kousek nábytku, který si odnášejí rovnou domů. „Workshopy

„Uznáváme myšlenku Slow Furniture, kdy truhlář pracuje vždy jen na jediné zakázce. Úžasný materiál, kterým se zabýváme, si tuto kvalitu zaslouží!“ nás úžasně nabíjejí, lidé si z nich kromě nových dovedností odnášejí také větší sebevědomí a radost z vlastnoručně vyrobené věci,“ vysvětluje Hana. Sama již neškolí, věnuje se totiž výhradně své největší vášni – navrhování interiérů. Maximální svobodu ve volbě náplně práce nechává i lidem v týmu. „Byla bych moc ráda, aby každý mohl dělat

pohon. „Jsou dny, kdy jsem unavená, ale energie v našem týmu mě vždy pozvedne. Zajímavé je, že společná práce nás posiluje také jako manžele. Jsou chvíle, kdy jsme oba vyčerpaní a nejsme schopni dopřát si pauzu a tolik potřebný odstup. Ale naštěstí se v takových fázích umíme stále častěji zastoupit a poradit si, jak jít dál,“ uzavírá.

ČEMU ŘÍKAJÍ V PALETKÁCH ANO? Práci s odpadem Manželé vykupují tzv. jednocestné palety, které by jinak v Česku skončily svou pouť a staly se odpadem. Nikdy nepracují s EUROpaletami, jejichž koloběh je jasně daný. V ateliéru nejčastěji zachraňují palety z Japonska, Afriky a Jižní Ameriky. Mnohdy tak pracují například s cedrovým či mahagonovým dřevem.

Hravosti Ke každé paletce je vždy přistupováno s lehkostí a hravostí. „Neomezujeme se paletovým vzhledem, ale hledáme moderní nadčasový nábytek, který zaujme a vydrží dlouhá desetiletí,“ vysvětluje zakladatelka ateliéru.

Svobodě pro sebe i své zaměstnance V Paletkách si lidé svou náplň práce sami vybírají a s plnou odpovědností ji naplňují.

Z PA L E T KOV É D Í L N Y

18-19_WHAT19-08-360-stupnu.indd 19

29/07/2019 09:34

DRE AM JOB

Když děláte, co vás baví, odpočíváte Kariéru někdy nastartuje náhoda nebo třeba špatný výběr studijního oboru. Karel Beneš, spolumajitel společnosti Alife a několika dalších firem, je toho příkladem. T Klára Mandausová F Michal Ureš

rodáváte výrobky s řasou, která produkuje přírodní astaxanthin, látku, o které se hovoří téměř jako o zázračné. Jak jste vůbec přišel na to, že se budete zabývat právě tímhle byznysem? Vystudoval jsem technologii a techniku zpracování odpadů na České zemědělské univerzitě v pražském Suchdole. Založili jsme s bratry, kteří mají stejnou školu, systém, který zajišťuje zpracování elektroodpadů.

Musím vás přerušit, řasa, zemědělská škola a elektroodpady? To k sobě moc nejde. Chodil jsem na střední elektrotechnickou školu a po ní šel studovat stejný obor na ČVUT, zároveň u toho pracoval, k tomu se mi ještě narodila dcera. Studoval jsem po večerech a bylo to opravdu náročné. Když jsem se sešel se svým bratrem a vyprávěli jsme si o škole, usoudili jsme, že ČZU pro mě bude o něco méně náročná než ČVUT. Tak jsem na ni přešel. Jsem za to nyní velmi rád, otevřelo mi to nové obzory, dozvěděl jsem se o věcech, o kterých bych jinak nic nevěděl. Takže po škole jsem vlastně spojil to, co jsem se učil na střední i na vysoké. Přes dobře fungující firmu se pak člověk dostává k mnoha zajímavým lidem. Elektroodpad řešíme dodnes. Zapojili jsme se také do výstavby elektrárny na biomasu. Při výrobě elektřiny vzniká mnoho nevyužité tepelné energie, a tak od kolegů vzešel nápad na projekt pěstující zázračnou řasu, který je hodně energeticky náročný. Tak vznikla společnost Algamo. Když se podařilo po mnoha letech stabilizovat výrobu řasy, začali jsme přemýšlet, jak neprodávat pouze surovinu, ale finální produkty – potravinové

doplňky a kosmetiku. Začalo nás hodně bavit žít zdravě, vidět, že to skutečně funguje, má to neuvěřitelně široké účinky na celý organismus. Tomu se nedá odolat. V čem je vlastně řasa tak unikátní? Jde o sladkovodní řasu, která je nejsilnějším dosud známým antioxidantem, jednoduše prospívá celému tělu, stárnete pomaleji, funguje jako prevence před rakovinou, regeneruje buňky. Je šesttisíckrát silnější než vitamin C a osmsetkrát v porovnání s vitaminem E. Léčivá složka umí proniknout do všech buněk v těle, dokonce i do očí, a buňka je díky ní chráněná proti degradaci a poškození. Opravdu tohle umí samotná řasa? Jde o mikrořasu, je to taková malá tečka, která je však velmi citlivá na kvalitu a čistotu prostředí – proto jsme jí vytvořili naprosto dokonalou farmu, kde se jí daří. Za toto prostředí se nám řasa odměňuje tím, že po dozrání vytvoří astaxanthin, který sklízíme. Zjednodušuji to, ve skutečnosti je to technologicky velmi náročný proces, který vyžaduje nonstop provoz, řasa má u nás skutečnou 24hodinovou péči.

V USA patří k propagátorce řasy a výrobků z ní třeba Gwyneth Paltrow. Vlastně by se dalo říci, že vytváříme systémy – ekosystém pro řasu a systém pro elektroodpady.

Jak se řasa využívá? Přidává se do potravinových doplňků a kosmetických výrobků. Právě teď

Přiznám se, že to potřebuji vysvětlit. Jak se vlastně s elektroodpady nakládá? V době, kdy už vám nějaké zařízení

„Jsme jediní na světě, kdo se může pyšnit certifikáty organického pěstování řasy – žádné chemikálie!“ prozrazuje Karel Beneš.

„V USA patří k propagátorce sladkovodní řasy a výrobků z ní třeba herečka Gwyneth Paltrow.“

na trh uvádíme nové výrobky s označením Alife Beauty, které bude nabízet stejnojmenná firma. Je to vaše know-how? Je pár farem na světě, kde se řasa pěstuje, hlavně v USA a Japonsku. Naše má však naprosto unikátní podmínky v tom, že je v úplně uzavřeném prostředí, kde na ni nemá vliv okolní, znečištěné, prostředí. Vytvořili jsme jí vlastní ekosystém – vlastní vodu, energii z obnovitelných zdrojů, světlo, živiny. Proto jsme jediní na světě, kdo se může pyšnit certifikáty organického pěstování – žádné chemikálie!

(většinou fungující na elektřinu) už neslouží – buďto se rozbije, nebo morálně zastará – a vy si pořídíte novější, je potřeba ho dostat tam, kde se o něj umí postarat tak, aby z něj byl užitek, a ne zátěž pro životní prostředí. Výrobci takovýchto zařízení to řeší prostřednictvím takzvaných kolektivních systémů. Co je kolektivní systém? Kolektivní systém je sdružení výrobců zařízení, kteří se společně starají o to, jak dosloužilá zařízení od lidí, co je již nepotřebují, dostat na místa, kde z nich využijí materiály pro další výrobu nových výrobků. Například televize,

lednička, telefon, počítač… vše vám jednou přestane sloužit a to je čas pro kolektivní systém, který ho nechá zpracovat tak, aby se materiály využily, a výrobky tak našly svůj další život po svém původním životě. Výrobky se ale používají po celé zemi, jak se to prakticky dělá? Základem je sběrná síť po celé České republice, čím více, tím lépe. Náš Rema Systém na to má spoustu projektů: Zelená obec, Zelená škola nebo Zelená frma. Nebo projekt Buď líný, který umožňuje lidem nashromáždit elektroodpad, pro který si pak přijedeme až k nim domů. Když chcete recyklovat, můžete to díky tomuto projektu dělat z pohodlí svého domova, to už snad zvládne každý. Máte vůbec čas na odpočinek? Jistě. Rád sportuju, mám hodně koníčků, baví mě lítat s dronem, jezdit na motorce, rád cestuju, chodím pravidelně cvičit. Nejraději jsem s dětmi, mám dva kluky, deset a šest let a devatenáctiletou dceru. S kluky rád skáču na trampolíně, jezdíme na koloběžkách, na lyžích. A dovolenou si dopřejete? Ze začátku, kdy jsem podnikal sám, jsem byl otrokem firmy, a to mě nebavilo. Teď už se chovám úplně jinak. Když se cítím unavený, sbalím se a jedu pryč, protože vím, že bych stejně nic neudělal. Abych byl výkonný, musím v sobě cítit elán. Takže myslím, že umím dobře odpočívat. Důležité je, že dělám, co mě baví, a v tom případě člověk taky vlastně odpočívá.

20_WHAT19-07-prace-snu.indd 20

25/06/2019 17:13

LOV E S TO R I E S

Extrovertní introverti a introvertní extroverti Být introvert je čím dál víc cool (prosím, berte toto tvrzení s velkou mírou nadsázky). Samozřejmě tohle uvědomění přichází zároveň s převládajícím pocitem, že je prostě cool být sám sebou. Na nic si nehrát, jen se uvolnit a nechat se unášet na vlnách vlastní jedinečnosti. Dokážete to? Za velké vynálezy lidstva a dechberoucí umělecké kousky vděčíme právě introvertům.

aké si vzpomínáte na doby, kdy být společenský, sociálně aktivní, zapojovat se do všemožných aktivit a pyšnit se velkým počtem přátel bylo pokládáno za nezbytný předpoklad pro úspěch? Své prsty v tom jednoznačně má škola, nezřídka ambice rodičů nebo uměle vytvořený mediální obraz. Ten, který se nebojí jít k tabuli, který je všem na očích, který je oblíbený a populární – přesně ten je pokládán za příklad úspěšné jednotky společnosti. A tak hodně z nás dostávalo pocit, že být introvert jako by znamenalo nebýt. Bývávalo. Naštěstí čím víc se vyvíjíme jako společnost, čím jsme uvědomělejší, tím víc začínáme zkoumat hranice vlastní

T Jana Krivenkaja F unsplash.com

Kdo vlastně takový „introvert“ je?

Oproti hluboce zakořeněnému předpokladu, že jde o šedou (nebo alespoň tichou) myš, která se nerada socializuje a velkým skupinám lidí upřednostňuje samotu u lesa, není to zcela, potažmo vůbec pravda. Rozdíl mezi extrovertním a introvertním člověkem je ve způsobu, kterým akumuluje energii: zatímco extroverta nabíjí lidi a interakce, introvert má plné baterky, když se velkým skupinám naopak vyhýbá. Takže můžete být sebevíc aktivní a mít stovky přátel, ale dokud si stejně nejvíc odpočinete na procházce parkem nebo doma u dobré knihy, tak jste nejspíš introvert. Zde přichází ta největší zapeklitost: extroverti si začínají uvědomovat,

Hluboce zakořeněný předpoklad, že introvert je šedá myš, která se nerada socializuje, není pravda.

komfortní zóny a hledat cestu k sobě samému. Začínáme chápat, že není nezbytně nutné vyčnívat nebo být všem na očích, ani ta kýžená socializace proti vlastní vůli se už automaticky nerovná profesní úspěch, a už vůbec ne seberealizace. Ba naopak, takové to „sezení v koutě“ je vlastně v dnešní ambiciózní a přenetworkované době jakýmsi pudem sebezáchovy, jak z toho všeho nezešílet. Ostatně, z FOMO se již dávno stala generační nemoc, o syndromu vyhoření a pocitu osamocenosti nezbytně vznikajícím v nepřímé úměrnosti k počtu přátel na sociálních sítích ani nemluvě. Ad sociální sítě, které dost přispívají k potřebě cítit se – anebo se chovat, či alespoň se o zdání takového chování pokoušet – extrovertnější, než jsme.

Zpátky k introvertům

Susan Cain v roce 2012 vydala knihu Ticho (Quiet: The Power of Introverts in a World That Can’t Stop Talking), která mnoha introvertům pomohla k nalezení svého místa na výsluní. Dle autorky zhruba třetina lidí jsou introvertní povahy, a ačkoliv nejsou často vidět nebo slyšet, protože raději poslouchají, než mluví, nezřídka přichází s těmi nejlepšími nápady. Za velké vynálezy lidstva a dechberoucí umělecké kousky vděčíme také introvertům. Ano, domnívá se Cain, společnost vzešlá ze zkušeností 20. století, přeje extrovertům, a proto je myšlenka o úspěchu podmíněného extrovertním chováním zakořeněna hluboko v západní kultuře. Mezi schopnostmi mluvit

a přicházet s nejlepšími myšlenkami je ale prý nulová korelace. A teď se podívejte okolo sebe. Vzpomeňte příběhy na první pohled podivných samotářů, ze kterých se vyklubali největší vizionáři současnosti. Ostatně Steve Jobs – sám o sobě podivný samotář – tvrdil, že pouze lidé, kteří jsou dostatečně blázniví, aby si mysleli, že změní svět, jsou ti, kteří ho opravdu změní. Mileniálové jsou první generací, která se nebojí otevřeně přiznat, že jsou introvertní. Ostatně spousta úspěšných blogerů se nechává slyšet, že nebýt jejich introvertní povahy, nedokázali by trvale vytvářet a „piplat“ perfektní obsah – což jsou často hodiny a hodiny osamocené práce. Zkrátka, být introvert je cool.

Čím víc se vyvíjíme jako společnost, tím začínáme zkoumat hranice vlastní komfortní zóny.

že možná nejsou tak extrovertní, jak si mysleli, a introverti najednou zjišťují, že ačkoliv mají až pudový strach ze seznamování, právě pobyt mezi lidmi je naplňuje a dělá jim dobře. A pokud vám to stále přijde nedostatečně zamotané, tak vězte, že se již vyčleňuje i třetí skupina – ambivertů, tudíž osob projevujících kvality jak extro-, tak i introvertů. Přesně do téhle skupiny můžeme zahrnout introvertní extroverty, kteří s jistou pravidelností potřebují „me-time“ nebo extrovertní introverty, ať už introverty, kteří se mezi lidmi cítí pohodlně, anebo ty, kteří v případě potřeby umí přepnout do extraverze. Co si budeme povídat, moderní společnost je komplexní organismus.

20_WHAT19-08-love-stories.indd 20

29/07/2019 09:35

WHAT-inzerce.indd 1

29/07/2019 11:25

N OV É H O B B Y

Koláže umí dát dohromady obecně známé a zdánlivě neslučitelné věci.

Nůžky & papír T Petra Nováková F unsplash.com, archiv Silvie Luběnové a Andrey Tachezy

alíř Adrian Hill onemocněl tuberkulózou. Byla zrovna drsná čtyřicátá léta dvacátého století. Z nemoci se zotavoval v sanatoriu v Sussexu a dlouhé chvíle si krátil kreslením a tvorbou jednoduchých koláží, aby zapomněl na všechny nepříjemné stavy a nějak zajímavě vyplnil čas. Jeho konání zajímalo i další pacienty, kteří se k němu postupně přidávali. Začal je učit jednoduchým tvůrčím technikám, stříhal obrázky z novin, kreslil jednoduše uhlem. Pacienti do svých amatérských děl pak komponovali i své pocity, zážitky z války, strachy a bolesti. A takhle vznikla arteterapie, kde psychicky nemocní pacienti nacházejí další cestu pro sebevyjádření. Ale i bez duševní zátěže jde o skvělý způsob, jak lépe poznat sám sebe. Připadá vám vyrábění koláží dětinské? Možná ano, a o to právě jde. Díky tvoření se mohou dospělí znovu stát

dětmi. I s tím, že odhodí ostych a začnou být spontánní. Právě koláž je skvělá alternativa k jiným výtvarným technikám,

Dejte obrázkům v časopise, starým pohlednicím a nevyužitým papírům druhou šanci a tvořte! Koláže jsou jedinečný způsob, jak být kreativní i bez absolvování umělecké školy. A vše, co potřebujete, máte s největší pravděpodobností už doma – stačí vám nůžky, lepidlo a několik časopisů.

Díky tvorbě koláží se dospělí znovu stávají dětmi. Jde o hezký způsob, jak lépe poznat sám sebe. které vyžadují jistý talent či nadání. I mimo terapeutické skupiny má tvorba koláží pozitivní vliv na život. Umí zmírnit stres a podpořit kreativní prostředí.

Jako Picasso

Koláže jako umělecká forma mají své kořeny u dadaismu na počátku dvacátého století. Bavily modernisty

a kubistické umělce, jakými byli například Georges Braque nebo Pablo Picasso. Umělci koláže vnímali jako způsob, jak vytvořit dílo s „výpovědí na druhou“. K tvorbě využívali nejrůznější materiály: spojovali kousky novin, časopisů, mapy, vstupenky či plakáty a fotografie tak, aby výsledkem bylo dílo vizuálně ohromující a obsahově provokující. Vznikaly totiž jako reakce na první světovou válku. Kombinování netradičních materiálů a provokativní kompozice se tak staly speciálním nosičem pro umělecké myšlenky a metafory. Koláž si oblíbili také přívrženci pop artu. Byla pro ně způsobem, jak dokázat, že umění nemusí být nutně jen vážné, a naopak poskytuje dostatek prostoru pro vtip a ironii. V českém kontextu koláž nejvíce proslavil básník a výtvarník Jiří Kolář, který techniku ještě s chutí modifikoval.

22-23_WHAT19-08-nove-hobby.indd 22

29/07/2019 09:38

Andrea Tachezy

Kurzy dokreslovací koláže

Andrea Tachezy se kolážím věnuje na profesionální úrovni a jako ilustrátorka je často využívá i do obrazů. „Na kolážích je krásná jejich svoboda. Možností, jak a co kolážovat, je tolik… Baví mě, když v kolážích můžu číst nějaký příběh,“ popisuje Andrea. Sama má ve svém ateliéru různé krabice a krabičky plné pokladů – tedy všemožných odstřižků, útržků papíru, listů ze starých knih a časopisů. „Ukládám si do nich třeba i vystřižené fotografie lidí, zvířat a domů, někdy jsou opravdu miniaturní a já v nich ráda hledám,“ říká. Andrea pořádá i kurzy, na kterých zasvěcuje do tajů koláže i další zájemce, děti i dospělé. Konkrétně kurzy takzvané dokreslovací koláže proběhnou od září v několika termínech. „Koláž vřele doporučuji i těm, kteří pochybují o svých schopnostech. Vyhnou se totiž kresbě, která hodně lidí stresuje a bere jim radost z tvorby, protože je pro ně těžké zhmotnit svoji představu. To u koláže odpadá,“ míní Andrea, kterou papír fascinuje svou strukturou, vůní a variabilitou. „A taky tím, že stárne do krásy!“

TO P 3 „Mám moc ráda ilustrace a plakáty Bohumila Štěpána, italskou ilustrátorku Saru Fanelli a švédského Jockuma Nordströma.“

Silvie Luběnová

Maestrokatastrof Na koláž jako na svébytnou formu umění nahlíží také Silvie Luběnová. „Koláže umí dát dohromady obecně známé a zdánlivě neslučitelné věci,“ tvrdí Silvie a její tvorba je toho důkazem. Pod značkou Maestrokatastrof vytváří specifické dekory na porcelán, nejčastěji dokreslovanou koláží. Často tvoří produkty na zakázku, talíře či podnosy, na které využije reálné fotografie. V nedávné době Silvie svými kolážemi vyzdobila i concept store s vlasovým spa Red Concept Store. Jak sama říká, inspirace je všude kolem. „Každý má fantazii. Jde pak o její hranice a o to, kde je v sobě utneme,“ myslí si Silvie a popisuje, jak ona sama „krmí svou duši“, aby měla pořád nové nápady: „Koukám na filmy, čtu. Prohlížím si knížky, časopisy. Chodím do antiků a do bazarů. A do knihovny, kde listuji vším možným, mám ráda doktorské, botanické knihy a encyklopedie. Baví mě mluvené slovo i starožitnosti.“ Je zkrátka důležité umět se dívat kolem sebe. Vnímat barvy, tvary, struktury. Číst a poslouchat. Je to dovednost, která se otiskne nejen do tvorby koláží, ale i do radosti ze života. TO P 3 „Ze současných tvůrců koláží mě baví Stuart alias Solar z Manchesteru, Robin Redish z Toronta a Julia Malkova z Ruska.“

Domácí pokus

Nic nepromýšlejte! Vykašlete se na plán a namísto toho použijte jako navigaci svou intuici. Začněte tím, že si vezmete časopisy (měsíc, rok i století vydání je jen na vás), prohlížejte si je a když vás na první pohled zaujme nějaký obrázek, stránku s ním vytrhněte. Snažte se nezačíst do textu a nechte se vést jen vizuálnem. Na velký kus papíru (nebo můžete použít třeba lepenku) vyskládejte obrázky,

které se vám nejvíc líbí. Třeba najdete i nějaké společné téma nebo barevnost. Jednotlivé obrázky vystříhejte (je jedno, jestli budete precizní nebo budete stříhat jen tak halabala), výsledek bude v každém případě dobrý. Ze svého výběru pak vytvořte kompozici. Obrázky skládejte přes sebe, kolem sebe, vzhůru nohama a nalepte je. Až to bude ono, poznáte to.

22-23_WHAT19-08-nove-hobby.indd 23

29/07/2019 09:38

CHTĚJTE VÍC!

Pracujete tak, jak jste slibovali na pohovoru? uto a mnoho dalších otázek naše téma vyvolává: Jsme tím, co jsme prezentovali a využíváme své schopnosti naplno každý den? Má z nás naše pracoviště konzistentně takový prospěch, který jsme slibovali? Způsob, jakým svou práci vykonáváme na denní bázi, je mnohem důležitější než příležitostný mimořádný výkon, jejž není možné dlouhodobě udržet. Tim Robson, zakladatel společnosti NSU Media a autor publikace Showing Up – How to Have a Greater Impact at Work (o tom, jak být lepší v zaměstnání), nám poradil šest tipů, jak si udržet vysokou pracovní úroveň.

Zapamatujte si své nejlepší výkony Připomeňte si, kdy měla vaše práce skutečný dopad, kdy jste dostali od kolegů či zákazníků skvělou zpětnou vazbu. A kdy jste měli ze svého jednání mimořádně dobrý pocit. Jaké jste tehdy měli podmínky? Jak jste uvažovali? Odkud jste čerpali energii a která verze vás samých fungovala?

Pamatujte si den, kdy vás přijali na vaše stávající pracovní místo Vzpomeňte si na verzi sebe samých při přijímacím pohovoru, na kterém jste získali svou stávající pozici. Co jste si na pohovor předchozí večer připravovali? Jak probíhalo vaše ráno? S jakými vibracemi jste ten den vstoupili do místnosti a co si o vás po pohovoru asi mohli říkat?

T Tim Robson F archiv Tima Robsona I Jozko Barde Murcko

Uvědomujte si svou osobní cestu a zkušenosti Nejlepší životní lekce se většina z nás učí drsně: přijímáním rizika, nasazováním krku, častými pády, přes které se ale dokážeme zvednout a znovu se vydat na cestu, abychom se dokázali zlepšovat, růst, uspět a příště si vést lépe. Neskrývejte nepovedené okamžiky své historie, vzpomeňte si, jak jste se znovu postavili na nohy, co jste se naučili a co z té zkušenosti z vás dělá člověka, kterým jste dnes. Nebojte se.

Při pracovních pohovorech jste se snažili prodat nejpůsobivější verze sebe samých – své nejzdařilejší projekty i způsob uvažování. Ukazujete to nejlepší, co máte, jako by to byl standardní způsob práce a váš konzistentní postoj, kterým se řídíte za každé situace. Dokážete svým slibům dostát i dnes?

Jakmile je ruka v rukávě, získáme pocit jistoty a jistého zaslouženého statutu a naše prostředí se nám stane důvěrně známým. Často se přestaneme snažit, protože pracovní místo, ve kterém se cítíme pohodlně, už máme. Představte si, že byste svou pozici měli získat za výkon, který budete podávat v následujících třech dnech. Použijte své nejlepší schopnosti a zbavte se všeho, co vám brání ve využití těch nejlepších postojů a výkonů. Pak tyto tři dny využijte jako odrazového můstku do budoucnosti a vytvořte si akční seznam priorit pro několik následujících týdnů.

Udělejte si chvíli na vlastní personální ohodnocení

Změňte své nastavení a začněte jednat

Uvažujte o energii a soustředění ve svých nejlepších chvílích a porovnejte je s posledními dny či týdny. Zeptejte se pár lidí, se kterými pracujete, na jejich pohled, nebo je požádejte o krátké vyjádření k tomu, jak se s vámi v poslední době pracuje. Existují-li rozdíly mezi vašimi nejlepšími výkony a postoji, navede vás to k oblastem, které akutně vyžadují vaši pozornost. Buďte k sobě kritičtí.

Dnes je příležitost začít znovu. Zvednout laťku tak vysoko, jak byla, když jste začínali. Příležitost vrátit se k výkonům, které nejlépe odpovídají tomu, co dokážete, když se opravdu snažíte. Dnes máte další možnost předvést se v tom nejlepším světle. Velké výkony vyžadují úsilí. Měly by být vyčerpávající a náročné. Jsou ale také nesmírně uspokojující – a koneckonců jsou jen ztělesněním toho, co jste sami přislíbili. Už nejspíš víte, co musíte udělat.

Tim Robson Tento inspirativní myslitel, řečník a kouč pracoval v polovině 90. let s mládeží, provozoval skate park a bral týmy mladých lidí do Afriky kvůli podpoře komunitních projektů. Později založil NSU Media – jednu z top britských konzultačních společností zaměřených na motivaci a rozvoj engagementu zaměstnanců. Svůj díl na úspěchu nese také za budování firemních kultur v zahraničních společnostech Liverpool F.C., Jaguar, Jack Wills nebo Marks & Spencer. A nebyl by to Tim, kdyby neměl svou knihu. Je autorem motivačního vydání Showing Up: How to Make a Greater Impact at Work.

Podrobte sami sebe znovu pohovoru Ve věci výkonu a mentálního nastavení v pracovních věcech si někteří z nás vedou skvěle, zatímco jiní zleniví.

24_WHAT19-08-chtejte-vic.indd 24

29/07/2019 12:12

P R O M OT I O N

V areálech vodáren a tepláren to žije svým životem

T Veolia F archiv společnosti

NA ČOV OLOMOUC HNÍZDÍ KACHNY BŘEZŇAČKY

Společnosti skupiny Veolia v České republice se již od roku 2011 snaží napomáhat ochraně biologické rozmanitosti (biodiverzity) ve svých provozovaných areálech. Spolu s odborným partnerem, Českým svazem ochránců přírody, provedly ve svých areálech řadu opatření pro její zachování. e vybraných objektech společnosti byly odstraněny překážky a nebezpečné prvky pro zvířata, byly vysety květné louky, vybudovány napajedla nebo malé vodní plochy a instalovány budky pro ptáky, dutiny pro hmyz i umělá hnízda pro sokoly. Vždy jsou přitom respektována místní specifika. Květnaté louky v areálech jsou často vytvořeny z místních zdrojů osiva, tedy směsi semen z usušeného sena ze zdrojové lokality. V areálech

jsou také hojně osazovány stromy a keře místních krajových odrůd. Za svůj přístup k podpoře biodiverzity získala skupina Veolia také jednu z nejprestižnějších cen za trvale udržitelné podnikání v České republice – ocenění TOP Odpovědná firma za projekt roku v tematické kategorii Leader v životním prostředí. Při udělování ocenění porota posuzuje především kvalitu strategie, inovativnost projektů a systematický přístup.

Hmyzí hotýlek v Elektrárně Třebovice

Již třetím rokem je součástí staré usazovací nádrže na ČOV Olomouc, přebudované na biologický rybníček, soustava plovoucích ostrůvků, s možností hnízdění ptactva. Malý ostrůvek je už druhým rokem domovem kachen divokých (březňačky), které zde odchovaly několik svých mláďat. V současné době jsou v budce tři vajíčka, a tak pracovníci ČOV očekávají v brzké době vylíhnutí dalšího potomstva.

ČMELÁCI MAJÍ SVŮJ ČMELÍN NA ÚPRAVNĚ VODY V HRADCI KRÁLOVÉ

Ochuzování přírody ochuzuje člověka. Stav biodiverzity je zrcadlem našeho vztahu s ostatními žijícími druhy. SOKOLŮM SE NA TEPLÁRENSKÉM KOMÍNU ZALÍBILO Letos se teplárna Veolia Energie v Mariánských Lázních stala atrakcí pro kolemjdoucí, na komíně se totiž uhnízdil párek sokolů, a dokonce vyvedl mláďata. Provozovatel teplárny Veolia Energie v Mariánských Lázních již před třemi lety zřídil na komíně ve výšce 95 metrů umělé hnízdo pro sokoly stěhovavé. Lokalita nebyla vybrána náhodou. Sokoli stěhovaví se do naší krajiny postupně vracejí od našich sousedů z Německa a Rakouska. A to je dobře, protože představují přirozenou cestu v boji proti přemnoženým holubům.

Hnízda byla instalována ve spolupráci s obecně prospěšnou společností ALKA Wildlife, která podobné projekty zastřešuje. Hnízdo v areálu teplárny Veolia Energie v Mariánských Lázních je jednou z mnoha aktivit na podporu biodiverzity. Daří se tu i včelám. Z původního jednoho včelstva pořízeného v loňském roce se podařilo vychovat další tři. V současné době jsou tak v areálu teplárny v Mariánských Lázních dokonce čtyři včelstva.

Péče o přírodu Téma ochrany biodiverzity zařadila Veolia ČR do své strategie udržitelného rozvoje už v roce 2008. Od té doby ho zdůrazňuje ve své komunikaci se širokou veřejností, organizuje osvětové akce a podporuje různé ekologické projekty.

25_WHAT19-08-adv-veolia.indd 25

29/07/2019 09:45

R E P O R TÁ Ž

Slast s Honzou Vlachynským Když jsem se s Honzou Vlachynským domlouvala na schůzce, pátek mi přišel jako dobrý nápad. Ono ostatně jet na otočku z Prahy do Brna není na hodinu. Ani na dvě. Jenže v záplavě pracovněprázdninových plánů mi uniklo, že jde o státní svátek. Naštěstí Honzovi také. Inu, přesně tak jsem si představovala život někoho, kdo má pod křídly plejádu top podniků brněnské gastro a cocktailové scény. T Jana Krivenkaja F archiv Honzy Vlachynského

ozději se mi Honza omluvil, že mi s největší pravděpodobností nebude moci ukázat svůj opravdový pracovní den se vším všudy, neboť v kanceláři bude nejspíš sám. Potřebuje člověk jako Honza Vlachynský vůbec kancelář? Honza mě opravdu přivítal v kanceláři své firmy Lidi z Baru, což je zhruba rok stará entita, která pod jednou hlavičkou sdružuje podniky: Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje, Slast, Anybody Hotel a další, na jejichž vzniku a rozjezdu se Honza podílel. Ty první má dokonce vytetované na předloktí – a zbytek prý bude následovat, jen najít dobrého tatéra a čas. Lidi z Baru se vyvrbily z původního, ale stále existujícího brandu – Turbomošt, se kterým Honza a jeho byznys partner Andrej Vališ začínali před deseti lety. Pak přišel rok 2012 a Bar, který neexistuje, jenž celý tento vizionářský příběh vystřelil do nové roviny. K dnešnímu dni čítá firma na jedenáct značek a kolem 160 zaměstnanců.

V Baru, který neexistuje koktejly „nefrčí“ skoro vůbec, prodávají se zde převážně panáky nebo pivo.

Podnikatel a vizionář v jedné osobě Honza Vlachynský.

V kanceláři nakonec nejsme sami; zdá se, že i Honza je mírně překvapen přítomností kolegů, například Tomáše Křemenáka. Ten je údajně „specialista přes flašky“, ale zároveň Honzův bývalý spolužák, kterého kluci z Turbomoštu

„My jsme tady tak čerstvě, že pořádně ještě nevím, co kde je,“ vysvětluje Honza, když mě provádí prostorem. V kuchyňce trochu nečekaně kraluje tucet palem v kádích. „Ty jsme ‚adoptovali‘ z jednoho z našich podniků – letního baru Na Brno

„Po několika letech až nezdravé posedlosti kontrolou a řízením, jsem přenechal vedení podniků lidem, kteří to dělají líp.“ přizvali do týmu, protože byl jediný známý, který „rozuměl kuchyni“. Od té doby spolupráce významně pokročila: nyní je Tomáš spolumajitelem 4pokojů a Slasti.

dobrý. Nějak se jim tam nedařilo, a tak jsme je na chvilku přemístili sem, abychom je trochu vzkřísili. Už jsou na tom líp.“

Posouváme se do zóny, kterou okupuje Honza – přímo kanceláří se to nazvat nedá, hned za prosklenou zdí mají pracovní místa další kolegové. Honza má za zády sbírku japonských whisky, což naplňuje mé stereotypy o člověku z oboru, ale mně nabízí zelený čaj, čímž je zase bourá. „Na zeleném čaji jsem začal ulítávat před dvěma roky, nejvíc mi chutná pravý japonský s nádechem rybiny a čerstvě posekané trávy,“ láká mě Honza na jedinečnou chuť, když mi čaj nalévá. „Dříve jsem míval stavy, že se mi v průběhu dne občas vypnul mozek, a nedokázal jsem se dostat k tomu, aby se mi dobře přemýšlelo. Chodil jsem s tím ke koučovi, ale nakonec mi pomohl nejvíc právě tento zelený čaj.“ Za chvilku se Honza rozpovídá a prozradí, že před časem vedení barů trochu pustil. Každý podnik má nyní svého šéfa, nebo dokonce šéfy. „Ani nevím, kdy jsem byl naposledy v Pandě, přitom je to tady necelý kilometr,“ trochu kontroverzně přiznává Honza. Po několika letech až nezdravé posedlosti kontrolou a řízením prý dospěl k rozhodnutí, že by možná bylo rozumnější přenechat vedení podniků lidem, kteří to dělají líp. „Samozřejmě mám přehled o všem důležitém, co se tam děje. Ale kdybych tam chodil pravidelně, bojím se, že bych se dostal zpátky do stavu, kdy bych chtěl do věcí mluvit. Nejvíc jsem aktuálně angažovaný v rozjezdu Zázračné limonády,“ vypráví Honza a rozzáří se mu oči. A vlastně právě zelený čaj ho inspiroval k nastartování nového projektu – unikátního energetického nápoje na bázi senchi a matchi. „Protože rád věci ‚tuním‘, vzal jsem ho pod svá křídla.“ Drink už funguje, ale prý ještě nechutná dobře. „Chtěli jsme ho sladit exotickým ovocem monk fruit, které má nízký glykemický index a dokonce se používá v čínské medicíně. Vymysleli jsme to sice hezky, načež jsme si ho asi 40 kilo objednali, až následně jsme však zjistili, že v EU ještě není legální,“ usmívá se Honza. Protože dnešek není tak zcela obyčejný pracovní den, vynechává Honza svůj „dopolední rituál“ – vodní dýmku v podniku Slast. Na co ale nezapomene, je oběd ve 4pokojích, kam se vydáváme společně. „Je to tedy jeden z těch mála podniků, kam chodím skutečně pravidelně.“ Bistro, které vzniklo jako „vymazlená“ verze non-stopu, dnes funguje na zcela

26-27_WHAT19-08-reportaz.indd 26

29/07/2019 09:48

Turbomošt Začátek všeho. První byznys a zároveň původní název firmy. „V roce 2009 jsme začali se stánky na vánočních trzích, kde jsme dělali všeho všudy jeden drink: poctivý horký mošt s jablkovicí, dle lokálního receptu. Turbomošt Brňákům zachutnal. V roce 2015 jsme vyrobili čtyřicet tisíc hrnečků na Turbomošt, do kterých jsme ho na trzích nalévali,“ říká Honza.

Zázračná Jeden z novějších projektů, jenž vznikl v roce 2016, ale do volné distribuce se dostal teprve před rokem. Limonáda, obrandovaná jako „berlínské pití z Brna“, dnes čítá 18 různých příchutí, mezi nimiž najdete třeba ibišek, perník, celer nebo oblíbené maté. „Úplně nejzajímavější trh je pro nás paradoxně malé město. Trendy kavárna, která chce dělat věci jinak.“

Whisky bar, který neexistuje Otevřeli v únoru 2018. Je to jediný podnik vedle 4pokojů, kde se vaří, a zároveň podnik, do kterého Honza zasahoval nejmíň. „Whiskáč jsme otevřeli v době, kdy jsem už trochu dával ruce pryč od vedení barů. Tehdy jsem již měl v týmu lidi, kteří tomu rozuměli víc než já. Sice jsem přišel s pár nápady, ale do menu vlastně ani moc nevidím,“ přiznává Honza.

Všude na světě jsou největším hitem sladkokyselé koktejly, a pokud jsou oranžové, červené, růžové, o to víc.

jiném principu: už vlastně ani nemá otevřeno těch původních 22 hodin. „Oběd ve 4pokojích je tradice, schází se tu hodně z nás – přitom někomu pracovní den teprve začíná, a pro někoho jako já už je v polovině.“ S Honzou se necháváme přesvědčit k langoši z polední nabídky, i když ani jeden tomuto typu pokrmu

být „sociálnější“. Má to i další důvod: mnoho kolegů totiž dělá v noci a začíná až odpoledne. „Teď se nově podílím na školení nováčků.“ Když vidí, že mě to trochu překvapilo, vysvětluje, že každý – ať už barman, nebo budoucí provozní – prochází stohodinovým tréninkem.

„Každý – ať už barman, nebo budoucí provozní – u nás prochází stohodinovým tréninkem.“

k nám spousta lidí z oboru nejde, což je v naprostém pořádku. Ale na druhou stranu, pokud vydrží, jsou pak největšími propagátory téhle cesty,“ uzavírá Honza. Kam chodíte na nápady? Ptám se Honzy nakonec na to, co mě zajímá ze všeho nejvíc. „Aspoň jednou za rok potřebuji jet do New Yorku. Tam mi pak stačí jen chodit a dívat se, co lidé dělají, pĳí, jedí, čím žĳí.“ Všechny dobré věci, které vidí, pak Honza přetavuje do vlastních podniků.

Slast Otevření v říjnu 2018 předcházelo několik let tápání a změny plánů. „Je to v něčem příklad našeho failu: Slast měla být původně vibe dining restaurace (což je takový mix dobrého jídla a klubu), v průběhu času z tohoto konceptu sešlo, protože se ukázal jako absolutně nefunkční. Dnes je to chill-out bar s koktejly a vodními dýmkami.“

normálně neholdujeme. „Personál ví nejlíp, co se ten který den obzvlášť povedlo, proto vždycky dám na jejich doporučení a často jsem příjemně překvapený,“ komentuje Honza. „Moje odpoledne se obvykle skládá ze schůzek,“ prozrazuje mi Honza, a to i vzhledem k tomu, že ráno preferuje produktivní, a ideálně o samotě. Na čas po obědě pak plánuje schůzky s kolegy, podřízenými, partnery. To už prý začíná

Protože všechny podniky jsou natolik jedinečné a dbají na svou specifickou firemní kulturu, chce, aby ji každý zaměstnanec dokázal nasát od úplného základu. Dokonce barman s několikaletou zkušeností se musí smířit s tím, že bude začínat jako doorman nebo uklízet nádobí do myčky. I takový zdánlivý detail je pro Lidi z Baru klíčový. Cesta k vysněné pozici zde trvá v průměru rok, ale uchazečům to za to stojí. „I proto

Anybody hotel otevřel pět pokojů inspirovaných filmy z 60. let.

Anybody hotel

Honza Vlachynský

„20 % hotel, 80 % zážitek“ – hlásá slogan tohoto jedinečného a obdoby neznajícího ubytovacího zařízení a zároveň nejmladšího člena skupiny Lidi z Baru. Zamluvit si zde pokoj na konkrétní termín je oříšek, navíc cena roste s každým prodaným pokojem. Anybody má na starost hoteliér Adam Vodička. „V průběhu příprav jsme byli lidmi z hotelnictví pokládáni za šílence. „Takhle se to nedělá,“ tvrdili. Ale ejhle, ono to šlo!

Vizionář, podnikatel z žebříčku Forbes 30 pod 30, jeden z otců zakladatelů značky Turbomošt, jež v průběhu času zaštítila takové brněnské (dnes již) velkopodniky jako Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje, a naposledy třeba Anybody hotel, až následně transformovala do nové podoby Lidi z Baru. Honzovy „koně“ zařazují na své doporučené seznamy i New York Times nebo The Guardian.

Anybody ve skutečnosti není klasickým hotelem – okupuje totiž pouhé jedno patro činžáku a nemá ani recepci.

26-27_WHAT19-08-reportaz.indd 27

29/07/2019 09:48

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Za zásadní mezník ve šperkařství lze považovat 18. století.

Jsi můj poklad Šperky jsou staré jako lidstvo samo. „Určitě nebudu daleko od pravdy, když do světa vyšlu myšlenku, že ženy měly snahu se krášlit od prvních momentů, kdy si začaly uvědomovat svoji identitu,“ míní Mária Gálová, která léta vedla aukční dům Dorotheum. T Mária Gálová F archiv Márii Gálové, unsplash.com

OTÁ Z K A

Kdy nás šperky začaly fascinovat?

y úplně nejstarší šperky spadají až do doby 100 tisíc let zpátky a byly vytvářeny z přírodních materiálů, jako jsou mušle, kameny nebo kosti, rohy a zuby zvířat. Kromě zdobení sloužily také k ochraně před nebezpečím, ale postupně především jako znak společenského postavení a hojnosti. Tyto případy se samozřejmě již netýkaly pouze žen, byly vlastní i mužskému pokolení. Zásadní pokrok ve „šperkařství“

Vytratila se individualita toho, kdo šperk zhotovoval, i pro koho byl vytvářen.

nastal v době bronzové. V pohřebištích z tohoto období lze najít již hodně širokou škálu šperků – od náramků, náhrdelníků, čelenek a ozdob do vlasů až po jehlice a spony. Asi úplně nejvýznamnějším průlomem ve výrobě šperků byl objev zlata, přibližně 6000 let př. n. l. Díky jeho kujnosti, chování při tavení, barevnosti, třpytivosti, ale i velké odolnosti vůči změnám se stalo vůbec nejpoužívanějším materiálem při výrobě šperků. Samozřejmě šlo o ozdoby pro ty nejmovitější. Drahé kovy se zpracovávaly různými postupy – nejdřív tvářením a tepáním, později i odléváním do forem a dalšími zlatnickými či dekoračními technikami. Velmi vysokou úroveň dosáhlo toto odvětví již u starověkých civilizací, především v Egyptě, kde se kromě drahých kovů hodně používaly i různé polodrahokamy. Vyhledávali je hlavně ti, kdo věřili v jejich magickou sílu. Tamější šperkaři rozšířili již známé a zažité techniky zpracování kovů o mnohé další dovednosti, jako například rytí nebo pozlacování. Šperky v době Říše římské byly mnohem výstřednější než ve starém Řecku, kde se naopak kladl důraz spíš na jednoduchou estetiku. Římanky se hodně zaměřovaly na zdobení hlavy. Velké oblibě se proto těšily spony, jehlice

a diadémy. Prsteny byly spjaty s mocí a používaly se jako upoutání na společenské postavení nositele, ale také jako pečetidla dokumentů. I tehdy se věřilo v magické síly. K ochraně před těmi zlými sloužily nejrůznější amulety.

Dočasný úpadek

Útlum zaznamenalo šperkařství v době raného křesťanství. Z té doby jsou známé hlavně biskupské prsteny, které byly spjaty výhradně s tímto úřadem. Ve středověké Evropě se pak šperky opět nosily jako výraz společenského postavení. O tom, na jakém místě a jakým způsobem, se dozvídáme především z mnoha soudobých portrétů, stejně jako z některých literárních zdrojů. Jedním ze zajímavých svědectví o době vrcholné renesance je Vlastní životopis florentského umělce, sochaře a zlatníka Benvenuta Celliniho. Ten ve své knížce velmi otevřeně vylíčil mnohé bouřlivé okolnosti svého života, kromě jiného vraždu několika lidí, nebo různé pikanterie ze svých homosexuálních zkušeností. To, co nás však zajímá v souvislosti se šperky, jsou jeho věrná pojednání o technikách zlatnictví a sochařství té doby. Sám se totiž vyučil zlatníkem a v tomto řemesle vynikal natolik, že pracoval pro papeže i francouzského krále. Náhrdelníky tehdy nosili jak ženy, tak muži. Někdy šlo o jeden dlouhý řetízek, který se obtočil kolem krku, častěji však o větší počet různých náhrdelníků, občas pokrývajících celou horní polovinu těla. Nošení náušnic se hodně odvíjelo od toho, jaké účesy byly zrovna v módě. V době, kdy se nosily vlasy spuštěné přes uši, se od náušnic upouštělo a hlava byla ozdobena jemnými řetízky přes čelo, případně vpletenými přímo do vlasů. I preference náramků se odvíjela od dobových oděvních trendů. V obdobích, kdy byly v módě dlouhé rukávy, náramky vystřídaly vyšívané obruče na rukávcích šatů nebo různé knoflíky zdobené perličkami či drahými kameny. Prsteny nesly podobu dokonalého řemeslného zpracování, přičemž se někdy ukrývaly pod rukavicemi, někdy se zase nosily přes ně.

Najít si umělce

Za další zásadní mezník ve šperkařství, ale i v dalších odvětvích užitého

umění, lze považovat 18. století, a to díky nástupu průmyslové revoluce. Tehdy se šperk stal mnohem dostupnějším, avšak zároveň méně propracovaným, a tudíž i méně kvalitním zbožím. Vytratila se individualita toho, kdo šperk zhotovoval, i toho, pro koho byl vytvářen. Naštěstí se to v posledních desetiletích mění k lepšímu, zájem o toto „řemeslo“ stoupá, a i na našem trhu je možné najít několik velmi talentovaných šperkařů. Proto ten, kdo upřednostňuje něco osobitého a přeje si nosit skvost, který s ním skutečně souzní, by měl spíše opomenout zvučné a předražené značky, kde se platí především za dokonalý marketing. Mnohem přitažlivější je najít si umělce, který je schopen vytvořit šperk vystihující a podtrhující osobnost jeho majitele, a dopřát si něco opravdu originálního.

Dr. Mária Gálová, MBA

Patnáct let byla ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi. Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích. V roce 1998 pak získala titul MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru. Za svůj manažerský úspěch považuje řízení největšího kulturního projektu v ČR – Deset století architektury.

28_WHAT19-08-umeni.indd 28

29/07/2019 09:49

Předplatné NA JEDEN ROK

429 Kč PLEŤOVÉ HYDRATAČNÍ SÉRUM ALIFE INTENSIVE HYDRATING ELIXIR, 30 ML V HODNOTĚ 490 Kč

WHATNEWS.C

SCZ @WHATNEW WHATNEWSC

Z WHATNEWSC WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

do kosmetikickyých

smet probiotika v ko žou vyléčit? ká do ou hn ec vš

Nůžky & pap, čaírsopisům

hlednicím Dejte starým po láže! šanci a tvořte ko ou uh dr ám tk a fo

V É N OV I N Y

Bárty Cesty Dana ec . h 7 kontinentů

Na trh právě přichází unikátní pleťové hydratační sérum obsahující zázračnou látku astaxanthin, jejíž velkou propagátorkou je například i hollywoodská herečka Gwyneth Paltrow. Aktuálně tuto látku úspěšně testují také kosmonauti z NASA! V Česku ji ve svých výrobcích přináší společnost ALIFE. Vysoce koncentrované sérum, které pleť dokonale hydratuje, vyživí, dramaticky zlepší její elasticitu a vzhled jemných vrásek – to je nový ALIFE INTENSIVE HYDRATING ELIXIR. www.alifenutrition.cz

navštívil vš Kromě jednoho fortní zóny. anice naší kom hr za Někdy až STR ANA 32

STRANA 22

TR ANA 12

zdarma (pro prvních 100 předplatitelů)

WHATNEWS.CZ

29_WHAT19-08-predplatne.indd 29

29/07/2019 09:52

DESIGN

Jádro pudla T Adéla Lipár Kudrnová F archiv značek, archiv Zuzany Osako

Jak od sebe poznáte dobrý a špatný design? Jednoduše. Aby měl výsledek kýžený efekt, musí být dokonale sladěn vzhled s funkcí i s potřebou cílové skupiny. Kreativita designéra a nosnost myšlenky jsou zde klíčovými faktory. Vybrali jsme pro vás nové projekty i kolekce, kterým se podařilo naplnit definici dobrého designu, a které proto stojí za vaši pozornost!

JAPONSKÁ GASTRONOMIE V PRAZE Pražský hotel Four Seasons otevřel na tuto letní sezonu pop-up restauraci s úchvatným výhledem. Střešní terasa hotelu, která skýtá úchvatný pohled na Hradčany a Malou Stranu a která dosud nebyla otevřena veřejnosti, se proměnila v malou japonskou oázu nesoucí název MIRU (japonsky znamená

ZENOVÉ TÓNY Švédský módní řetězec H&M se už dávno nesoustředí pouze na oblečení a doplňky, jeho sekce H&M Home se stále rozrůstá, a to i o nábytek a svítidla. I přesto, že léto je v plném proudu, značka již představila svou novou podzimní kolekci, která je inspirována japonským minimalismem. Novým produktům vládnou neutrální zemité barvy a přírodní dřevo. Kolekce nově rozšiřuje sortiment například o závěsné a stojací lampy a konferenční stolky. hm.com

výhled). Zde se odehrávají kulinářské zázraky v podobě japonské fusion kuchyně pod vedením šéfkuchaře Leonarda Di Clemente. Večeři v obklopení bonsají, světlého dřeva, vodních prvků i Pražského hradu si můžete zarezervovat na opentable.com/r/miru-prague. fourseasons.com/prague

KULTOVNÍ APERITIV Léto je ten nejvhodnější čas pro lehký drink. A když už alkohol, tak designově a stylově. Legendární francouzský aperitiv Pampelle z kůry červených grepů z Korsiky je nyní k dostání i na českém trhu. Hořkosladká chuť je osvěžující, ať už si dáte Pampelle samostatně „l’apéro“ před večeří, nebo ho použijete jako součást koktejlu. Na pampelle.com najdete spoustu receptů na jejich výrobu. emdrinks.cz

VIPP CHIMNEY HOUSE Dánská firma Vipp otevřela v červnu třetí přírůstek do svého konceptu designového ubytování Vipp Hotel. Zrekonstruovaná budova v severokodaňském přístavu dostala název po 35 metrů vysokém komínu, který je její součástí. Značka Vipp, která se původně proslavila svými odpadkovými koši,

SKLENĚNÝ DŮM Český sklářský gigant Lasvit otevřel svou novou centrálu v Novém Boru. Firma renovovala barokní roubenky na Palackého náměstí a přistavěla k nim dvě nové budovy, přičemž jednou z nich je unikátní skleněný dům. Původní památkově chráněné historické objekty sloužily sklářům

už na konci 18. století a Lasvit do nich sklářské řemeslo nyní vrací. Unikátní nová stavba je obložená skleněnými dlaždicemi inspirovanými tradiční břidlicovou taškou a je ukázkou spojení tradičního materiálu s moderním designem a technologií. lasvit.com

má v sortimentu minimalistické kuchyně, doplňky do koupelny a nově i sedací soupravy. Svým řetězcem designového ubytování se Vipp snaží zákazníkům předat svoji filozofii a nabídnout jim netradiční zážitek. Rekonstrukci Vipp Chimney House provedlo Studio David Thulstrup. vipp.com

RED CONCEPT STORE Milovníkům designu, módy a kosmetiky se v pražské Vězeňské ulici otevřela nová oáza v podobě Red Concept Storu. Koncept kadeřnického salonu spojeného s kavárnou a nyní i s obchodem s autorskou módou, kosmetikou a šperky je dotažený do posledního detailu.

Najdete tu i první české hair spa. O kurátorský výběr se postarala designérka Silvie Luběnová, která ke spolupráci oslovila přední české módní návrháře. Vznikly tak exkluzivní capsule kolekce, které najdete jen zde. Pokud jste tu ještě nebyli, napravte to! redsalon.cz

30-31_WHAT19-08-design.indd 30

29/07/2019 09:53

TA L E N T M Ě S Í C E

Zuzana Osako Tvorbu designérky Zuzany Osako lze nejlépe vystihnout slovem láska. Její láska k rodině, k rodnému kraji, k moudrosti předků se promítxá do všech projektů, nejvíce ale asi do vlastní značky Tradice, kterou založila v roce 2015 a pro kterou nově vytvořila kolekci Slovácko. Inspirace Japonskem, jež se stalo důležitou součástí jejího života, i moravským venkovem, odkud designérka pochází, se promítá do každé Zuzaniny kolekce. Nejinak je tomu i v případě nové limitované Modrobílé kolekce inspirované modrotiskem, kterou Zuzana vytvořila pro značku Pietro Filipi. Do Japonska se designérka symbolicky vrátí v roce 2020, a to díky kolekci slavnostního nástupového oblečení pro letní olympiádu v Tokiu. Na to si ale ještě rok musíme počkat!

Hlavními zájmy Zuzany Osako jsou folklor, móda a ilustrátorství. „Nakreslila jsem autorský vzor nazvaný Modrá láska, na kterém se prolínají modré květiny s bílými a s holubičkami, které představují mír a lásku.“

Modrotisk patří mezi nejvýraznější fashion trendy letošního roku. Nová kolekce Slovácko je pojmenována podle vzoru na látkách, který představuje ilustrace lidových tradic.

Autorský vzor Slovácko zdobil plátna značky Tradice už dva roky, nově jej autorka upravila na drobnější, protkaný malým kvítkem a v šesti barevných variacích natištěný na plátna ze 100procentní bavlny. Jemnější saténové plátno je využitelné především do interiéru. tradice.org, zuzanaosako.com

30-31_WHAT19-08-design.indd 31

29/07/2019 09:53

C E S TOVÁ N Í

Deštné lesy, to je život sám

T Milan Šefl F archiv Dana Bárty, unsplash.com

Zpěvák, textař, fotograf, přední český odonatolog, tedy entomolog zabývající se vážkami, a taky student aplikované ekologie – tím vším je Dan Bárta. V cestovatelské rubrice těžko představit kompetentnější osobu – s výjimkou jediného navštívil všech sedm kontinentů, ale nebyla to žádná turistika, jak ji obvykle vnímáme. Pěkně na vlastní pěst a nebezpečí, v teple tropů, jen s foťákem a pár nezbytnostmi. ž přes dvacet let se vydáváte na cesty za vážkami. Kde všude už jste za nimi byl? Na všech kontinentech, kde vážky žĳí. Takže na všech kromě Antarktidy.

A co je pro vás zatím „terra incognita“? Země neznámá… Neviděl jsem deštné lesy afrických tropů, jen tak trochu jsem se o ně šmrncnul v Mozambiku, ale to ještě zdaleka není ono. To by ještě stálo za to: Kamerun, Kongo nebo tak něco. A Celebes, to je sen od roku 1996. Ale myslím, že se bez toho obejdu, když to bude muset být. Jaká země nebo území je vaším favoritem, srdeční záležitostí? Papua Nová Guinea mě uchvátila. Indonésii mám rád, opravdicky. Amazonii. No, prostě tropické deštné lesy a speciálně potoky a říčky v nich. Tam, kolem vody a v korunách stromů, to je život sám. Uměl byste si představit sám sebe na obyčejné dovolené – jen klid a odpočinek, moře a jeden dva výlety za nějakou tou blízkou pamětihodností? Ale jo, já s tím nemám tolik starostí, s ležením, jezením, povídáním si a čtením a tak. Pět dnů ročně rozdělených do dvou menších bloků je fajn trávit takhle. Je to trochu nuda, ale v nudě spočívá tvrdé jádro odpočinku… Samozřejmě, že přeháním. Umím koukat do nebe z lehátka na pláži celý boží den. Daleko obtížnější je přesvědčit sám sebe, že je to jako koupel nebo krátký půst, nechat myšlenky, ať si dělají, co chtějí. Že tím neztrácím čas, naopak.

Loni jste byl protagonistou televizního seriálu Češi zachraňují, který mapoval úsilí českých přírodovědců o záchranu ohrožených druhů zvířat. Podíval jste se se štábem někam, kde jste „zůstal stát s pusou dokořán“? Ta míra autenticity, kterou jsme zažili, byla „pusuotevírající“ sama o sobě. Pořád jste u zadních vrátek, v dílnách a kuchyních, mezi lidmi nenapojenými na turistické služby, mimo hlavní trasy – a k tomu máte překladatele, znalce

„Papua Nová Guinea mě uchvátila. Indonésii mám rád, opravdicky,“ říká Dan Bárta.

Dospěli jste v seriálu k odpovědi na otázku, proč tolik živočišných druhů vymírá? Tu jsme znali už předtím. Tolik živočišných druhů vymírá proto, že mizí prostředí vhodné k jejich životům a ty

„Smrkovým plantážím se u nás říká les. Krajina je rozbitá, neprůchozí, všude stejná, přehnojená a pod tlakem.“

poměrů a skvělého průvodce. Od rána do večera chytáte atmosféru a snažíte se ji uložit a přenést, snažíte se pochopit nějaký systém, porozumět mu. Neviděli jsme, ó, krásný vodopád opodál, kam bílá noha ještě, ó, á, nikdy nevstoupila, ale o to vůbec nešlo. V knížce Kup si svou revoltu, kterou vřele doporučuju, protože odidealizovává a současně odideologizovává současnost a navíc je vtipná, se píše, že nejlepší způsob, jak poznat cizí zemi, pokud máte k dispozici jen omezený čas, je služební cesta. Takže tak.

Za vážkami byl Dan Bárta na všech kontinentech, kde žijí.

zbytky jsou ostrůvkovité a izolované pidiplošky, kde se dá sotva přežít, žít už ne. Jakou roli v tom hraje pytláctví? Jako příčina vymírání je pytláctví na druhém místě. Přesněji, na druhém místě je tradiční čínská medicína, takže pytláctví vzácných a erbovních druhů. Pytláctví potažmo, jako způsob, jak si opatřit prášek z rozemletých tygřích varlat nebo nosorožčího rohu, aby vám o metr poporostl penis a aby se do vás zítra zamilovala ta o metr vyšší blondýna z apartmá v hotelu U pěti hvězd. Nebo hromadu želvích vajec, aby vám vyrostly třetí zuby a váš soused viděl, že jste opravdu mocný muž. A ženšen se salámem z delfína proti cukrovce a rakovině. Pevně věřím, že tu idiotskou dementní zhovadilost, pardon, chtěl jsem říct tradiční čínskou medicínu, někdo někdy nějak vymýtí, jakkoliv vím, že nevymýtí, neboť blbství jest věčné, ámen. Britský list The Guardian nedávno publikoval analýzu, z níž vyplývá, že mnohem rychleji než savci, ptáci a plazi mizí z planety hmyz. A že by mohl do sta let zmizet úplně. Co by následovalo? Hmyz je potravinová základna. Hlavní opylovač. Hlavní rozkladač. Tak si to představte. Nikdo, ptáci, savci, plazi, ryby nebudou mít ani co jíst, ani co žrát, žádná budoucnost. Takže sbohem. Rostliny opylované hmyzem se můžou jít klouzat – žádné plody, žádná semena, žádná budoucnost. Takže sbohem. Nikdo nerozmělní trus, nic a nikdo se nezmění v půdu, žádný koloběh živin, žádná budoucnost. Takže sbohem.

Nekonečné moře suché třtiny. Hlad a chudoba. Po zemi se budou válet nerozložitelné mrtvoly vyhladovělých tvorů a řeky budou plné lidských a kuřecích výkalů nebo chemikálií. A nad tím čoud z vypálených osad. Ale my si nějak poradíme. Rozemeleme to všechno do krmiva pro naše rychle rostoucí kuřátka, drobátko tím přihnojíme tu hlušinu, které říkáme širé lány, sestrojíme opylovací drony. A nějaká ta úrodička bude, jářku, bude. Zbytky uklidí uprchlíci a ostatní podlidi za byt a stravu. A v neděli půjdeme všichni na vyhlášené smažené cibulové kroužky k oltáříčku do ZOO. Nebojte, vezmeme je s sebou, aby také viděli, uprchlíci a podlidi, jak bizarní byl svět. Haha. Co je příčinou toho úbytku hmyzí říše? Podle všeho nastupující klimatická změna a změny rytmů v krajině. Agresivní průmyslové velkoplošné přehnojené zemědělství hubící všechno živé kromě předmětných plodin, i to ostatní, co se k tomu přimotá. Takové pole technické řepky nebo kukuřice do biopaliv, dotované – na rozdíl od potravin, protože těch je nadbytek, a tedy není cílem je pěstovat – Evropskou unií v rámci Programu Ochrany Všeho Životního Prostředí, obývá asi tolik druhů živočichů a rostlin jako přistávací ranvej letiště ve Frankfurtu nad Mohanem. Patnáct procent osevní plochy to je, prosím. Smrkovým plantážím se u nás říká les. Krajina je rozbitá, neprůchozí, všude stejná, překyselená, přehnojená, současně opuštěná a celá pod hrozným tlakem. Tak to je příčinou. Ale sto let, pch, do těch se toho vymyslí! Například krásnej novej stavební zákon. Takže je možné, že skutečnou příčinou je to, že tomu, že je situace opravdu vážná, zatím pořád nikdo moc nevěří, furt je to jakžtakž zelený, tak jakýpa copa. Dá se to nějak vyřešit? Řešení je, jako vždycky, politické. Porozumět tomu, co se změří a spočítá, trochu nad tím pokecat, pohádat se, změnit legislativu, systém dotací, a hlavně věcně a nelhat, pohoda, zkrátka sranda standard. Český hmyz má zatím ale, zdá se, smůlu, protože jednak je, jako vy nebo já nebo naši čtenáři nedobrovolnou, ale o to pevnější součástí Firmy předsedy naší vlády eseró, který je jako na potvoru v Česku agrobaronem číslo jedna, a jednak na něj nemáme čas, na hmyz, protože vedeme v barvách

32-33_WHAT19-08-cestovani.indd 32

29/07/2019 09:56

Jednak, kde ty vážky jsou, a pak jak se tam, kde jsou, chovají. A taky trochu vidět dopředu, jaká je šance na světlo a barvy a pozadí. A možná, že místo postřehu spíš obecně pozorování. A dobrej foťák a dobrej objektiv. Štěstí. A čas, ten musíte mít, jinak z toho většinou nic nekouká.

duhové antikominterny pod rudou vlajkou spravedlivý třídní boj za čistou rasu ve jménu ženy v domácnosti proti bublinám. Prostě pech. Vážky nejen zkoumáte, ale taky fotíte – a jejich velkoformátové snímky občas taky vystavujete. Co je při focení vážek nejpodstatnější – postřeh, trpělivost, odolnost, nebo ještě něco jiného? Odolnost asi ne. Možná bych za ni dosadil něco jako znalost, dobrý odhad.

Inspiruje vás vaše přírodovědecká záliba i v hudební tvorbě? Nebo jsou to zcela odlišné světy?

Mno, pokud všechno dobře dopadne, což stále vypadá, že by mohlo, natěšení posluchači si užijí panenského poslechu někdy v září. Šest let je hodně, ale to se nedá svítit. Rychleji to vážně nešlo, pardon.

Odlišné. Jedno vyvažuje, doplňuje druhé, navzájem se moc neprotínají. Dokonce teď, když dokončuju bakalářskou práci na téma vážky Francouzské Guyany a současně s klukama nové autorské album, spíš si ty světy cloní a překážejí, popravdě řečeno.

A jak byste už tak natěšené posluchače ještě víc navnadil? Jo, aha, já vím… Strašně se nám to povede, bude to návrat ke kořenům a tohleto, a vůbec to bude hrozně dobrý a tak…

Nové album chystáte s kapelou Illustratosphere už nějaký čas. To poslední vám vyšlo už před šesti lety. V jakém stádiu příprav jste?

Z DA N OVA FOŤÁ K U

Bandia, Senegal

M’bour, Senegal

Spektakulární, ale totálně degradovaná krajina Sahelu. Konce větví baobabů ořezané jako píce pro dobytek, bylinné patro de facto neexistuje, přežívají jen velmi trnité nebo jedovaté rostliny. Výhled zpoza plotu rezervace.

Servis alternátorů a generátorů, M’bour, Senegal. Ať si to někdo, v pátém největším městě Senegalu, zkusí.

Bach Ma, Vietnam

Hanoj, Vietnam

Interiér mlžného lesa v Bach Ma ve středním Vietnamu, jedno z na druhy nejbohatších míst v Asii. Velké množství z nich je jen tady a nikde jinde na světě.

Můj táta byl elektrikář a z tohohle díla málem omdlel. „Elektroinstalace“ v Hanoji, Vietnam.

Rezervace Sungai Wain, Borneo, Indonésie

Východní Borneo, Indonésie

Potok v primárním tropickém deštném lese – má cesta, můj cíl, má neřest, má vášeň, má láska a tak dále…

Dotovanou řepku lijeme do kvalitní nafty, abychom se pobídli k ochraně světové přírody. Abychom ji mohli vykácet a vysadit palmy k výrobě nekvalitního oleje.

32-33_WHAT19-08-cestovani.indd 33

29/07/2019 16:15

L AHŮDK Y

Pozvěte ho!

Něco k vínu

Nikdy u vás nebyl a vy nemůžete přestat myslet na to, až se tam objeví? Mobily a esemesky to za vás nevyřeší, přestaňte mít strach „a buďte pro muže čitelná“, vzkazuje ženám psychoterapeutka Lucie Mucalová. Nevíte, co připravit? Inspirujte se snadnými recepty za pár korun. Jídlo plus muž rovná se spokojenost. T Petra Nováková, Tomáš Mrvík, F Michal Ureš, S Tomáš Mrvík

Můžete použít cokoliv, co najdete doma (olivy, sušená rajčata, uzeniny, sýry atd.) My jsme připravili: →→ sušenou šunku →→ mortadelu

Hlavnímu chodu neodolá

→→ sýr gorgonzolu, goudu, zamorano →→ tyčinky grissiny

navíc ho zvládnete za půl hodiny →→ 2 kuřecí stehna →→ bylinky →→ sůl, pepř →→ cuketa →→ rajčata →→ brambory

Rozehřejte ho…

Překvapte předkrmem

domácí polévkou

s chřestem a holandskou omáčkou

Stehna z obou stran osolte a naskládejte do pekáče kůží nahoru. Podlijte trochou vody a na každé položte plátek másla. Můžete použít i čerstvé bylinky. Pak přidejte opláchnuté brambory, troubu nastavte na 180 °C. Pečete zhruba třicet minut. Poté obraťte stehna kůží dolů, přidejte cuketu a rajčátka a pečte dalších dvacet minut. Pak obraťte stehna zpět kůží nahoru a dopečte do křupava. Celou dobu musí být v pekáči dostatek šťávy, pokud při obracení zjistíte, že se vyvařila, vodu dolijte. Šťáva nesmí být jen samý tuk, musí v ní být dostatek vody, aby byla akorát silná.

Aby mu to dobře spalovalo… Připravte ovoce, oříšky, klidně i jogurt a vločky. Dejte si záležet na vizuální stránce servírování. Kdyby už nemohl, nevadí, aspoň máte připravenou snídani!

Cuketový krém →→ 2 cukety střední velikosti →→ svazek petrželky →→ ½ svazku bazalky →→ 2 stroužky česneku →→ 20 ml olivového oleje →→ sůl, pepř Cuketu rozpulte, vydlabejte semínka a nakrájejte na kousky. Bylinky nahrubo nasekejte. Do vařící osolené vody vložte nejprve cuketu s česnekem, po dvou minutách přidejte bylinky a nechte ještě minutu povařit. Potom sceďte a schlaďte studenou vodou, aby se neztratila barva. Vše vložte do mixéru, přidejte olej, sůl, pepř, trochu vody a rozmixujte do hladké konzistence. Při podávání ohřejte, ale nevařte kvůli zachování barvy. Bruschetta →→ 1 bageta →→ 2 rajčata →→ jarní cibulka (bazalka, pažitka nebo petrželka, stačí něco zeleného) →→ olivový olej, sůl, pepř Bagetu nakrájejte na silnější plátky, které opečte na pánvi do křupava. Rajčata rozkrojte na čtvrtiny, odstraňte semínka a dužinu nakrájejte na kostičky. Zamíchejte s bylinkami, přidejte sůl, pepř, olivový olej a nandejte na opečenou bagetu.

→→ 2 vejce →→ 2 žloutky →→ ocet →→ citron →→ 50 g másla →→ svazek chřestu →→ sůl, pepř Holandská omáčka V misce (nerez nebo z varného skla) šlehejte žloutky s citronovou šťávou tak dlouho, až se hmota zdvojnásobí. Potom vezměte tuto misku a dejte ji na hrnec s horkou vodou. Za stálého šlehání přidávejte pomalu do vajec rozpuštěné máslo. Pokračujte ve šlehání, dokud hmota nezhoustne a nezdvojnásobí se její množství. Sundejte ze sporáku, přidejte sůl a pepř. Pokud byste měli omáčku příliš hustou, zašlehejte do ní pár kapek horké vody. Zastřené vejce Vodu přiveďte k varu, osolte ji, přidejte ocet a mírně snižte příkon tepla. Vejce opatrně vyklepněte do naběračky a vložte do vody, kterou udržujte těsně pod bodem varu. Vejce, které se ve vodě srazí, nadnášejte v naběračce, aby drželo pohromadě. Vařte 3–4 minuty (záleží, jak tuhý chcete žloutek). Opatrně, pomocí sítka nebo naběračky, vyjměte z vody, nechte okapat a vložte na talíř. Chřest Očištěný chřest spařte v osolené vodě a před podáváním opečte na másle.

34-45_WHAT19-08-lahudky.indd 34

29/07/2019 09:57

34-45_WHAT19-08-lahudky.indd 35

29/07/2019 09:57

WHAT-inzerce.indd 1

29/07/2019 16:08