07/21

59 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 24 , ČERVEN/ČERVENEC 2021

Krása řízená zevnitř

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Haute couture architecture

Ruku na Heartfelt

Nutrikosmetika je průnikem nutraceutik a kosmeceutiky. Co funguje a zpomalí stárnutí?

Designéři a umělci se ponořili do virtuálního světa a už ho nechtějí opustit.

Designové srdce, které na dálku zprostředkuje pocit fyzického kontaktu s druhým.

STR ANA 18

STRANA 34

STRANA 38

Kostky nejsou vrženy 01_WHAT21-06-cover.indd 1

„S manželem jsme před časem v ekologických otázkách hodně přidali,“ říká herečka Tereza Kostková.

STRANA 8

23/05/2021 11:49

WHAT-inzerce.indd 1

19/05/2021 22:00

Ú VO D N Í K

Kolik vážíte?

Trochu tenký led, ptát se na tak silně intimní věc hned na prvním řádku.

Neoslabujte se výčitkami z nočního okusování čokolády, která se jako čokoláda jen tváří, ani myšlenkami na malé černé bikiny, jež jsou opravdu víc malé než černé. Tady jde o úplně jinou těžkou váhu, a sice o spotřebu masa v Česku.

Každý z nás ho ročně spořádá přes 83 kilogramů. Češi si obecně nejvíc dopřávají vepřové, ale v posledních desetiletích stoupá také konzumace drůbežího masa – průměrně ho každý z nás sní okolo 29 kilogramů za rok. Je to o pět kilo víc než v roce 2010. Proč? Máme víc hlad než před jedenácti lety? Odpovězte si sami.

Když se na celou problematiku podíváme z jiného úhlu, v Česku se poslední roky snaží mnoho osobností edukovat právě v oblasti spotřeby masa.

Jednou z nich je herečka a moderátorka Tereza Kostková, kterou byste na ,masovou‘ aktivistku možná netipovali.

Neúčastní se davových akcí ani stávek, ale snaží se v soukromí, v kruhu své rodiny bojovat za to, aby byl svět lepším místem: „Jednou z oblastí, které jsem v průběhu života hodně přehodnotila, je právě přístup k ekologii. Čím rychleji postupuje krize planety, tím víc se snažím změnit to, co změnit mohu. Když si pak uvědomíte vážnost situace, ve které se nacházíme, vede vás to k přirozenému zrychlení a zintenzivnění všech snah.

Právě z těchto důvodů jsme s manželem před časem v ekologických otázkách hodně přidali. Významně jsme omezili konzumaci masa i ryb. Rozhodně si totiž nemyslím, že tyto potraviny musí dospělý člověk jíst několikrát denně, jak je v naší společnosti zvykem. Jsou to všechno takové malé soukromé volby.“ Podobných aktivistů jsme do letního dvojčísla vybrali víc. Ředitelka české pobočky Greenpeace Zahide Senterzi se díky univerzitě dostala ke spolupráci s Tureckou nadací pro lidská práva a poskytovala lékařskou pomoc obětem mučení: „Když jsem se poprvé osobně setkala s člověkem, který zažil mučení, cítila jsem se zodpovědná za to, co se stalo. Když jsem na vlastní oči viděla, jaké to na něm zanechalo psychické následky, v ten moment jsem se rozhodla, že všechno, co v životě budu dělat, musí mít přidanou hodnotu.“ Se stejnou hloubkou přistupuje ke své profesi vědkyně Barbara Paldus, která je úspěšnou vizionářkou s doktorátem z elektrotechniky ze Stanfordu a dosud patentovala čtyřicet vynálezů včetně nástroje pro měření skleníkových plynů, jejž dnes používají vědci po celém světě.

Nechte se strhnout aktivistickou a (zatím) ne příliš masovou myšlenkou celého čísla a pomáhejte. Komukoli a čemukoli. Noste růžové brýle jako my.

Krásné léto!

Tým redakce WHAT

3

03_WHAT21-06-uvodnik.indd 3

24/05/2021 00:17

OSOBNOSTI

Láska mého života Může jít o osobu, na kterou do smrti (a možná ani potom) nezapomeneme, nebo o koníček či profesi, díky nimž cítíme, že život dává absolutní smysl. Do koho nebo do čeho je zamilovaná šestice našich výjimečných osobností?

T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unsplash.com, pixabay.com

David Ondráčka Je bývalým ředitelem Transparency International, dlouholetý bojovník s korupcí a podvody, svého druhu ombudsman politického provozu.

Díval se roky pod prsty vládám, od Paroubka a Topolánka po Sobotku a Babiše. Expertně se věnuje hlavně veřejným investicím a zakázkám, státní správě, střetu zájmů, vztahu mezi politikou a byznysem. Měl možnost pracovně působit v řadě zemí, od Evropy po Asii.

Marcela Eller Veselá Nadšení pro kosmetiku ji provází celým životem. Zájem o tu opravdu přírodní se však v profesionální kosmetičce probudil až v době, kdy se její tělo začalo bránit konvenční péči. Alergie na dekorativní kosmetiku, parfémy a další suroviny ji donutila přehodnotit životní styl celé rodiny.

Nepříjemným překvapením bylo, když zjistila, že neexistuje obchod, kde by sehnala všechny produkty ekodrogerie a kvalitní přírodní kosmetiky splňující její přísné požadavky týkající se nejen účinnosti, ale také čistoty složení. A tak vznikl obchod Ze Země.

Postupem času Marcela opustila práci kosmetičky a začala se věnovat výhradně obchodu. Otevřela si ve Znojmě kamennou prodejnu.

Denisa Helceletová Od čtrnácti let se pohybovala ve vrcholné atletice, zúčastnila se čtyř olympijských her a dopracovala se mimo jiné k titulu mistryně Evropy.

Ve 32 letech se stala maminkou dcery Evelin a letos očekává s manželem, vícebojařem Adamem Sebastianem Helceletem, další přírůstek.

Když vynechám své největší lásky Evelin a Adama, bude to určitě láska ke sportu. Celý život jsem se hýbala, i proto se během prázdnin snažím předávat své zkušenosti dětem na letních příměstských táborech Kemp vítězů. A abych nedávala své know-how jen jim, věnuji se v projektu Čipery z Ráje také dospělým. V dnešní době je pohyb jedna z věcí, kterou nám nemůžou vzít.

I když se o to snaží.

Životní láska je moje žena Radka, se kterou jsme déle, než jsme byli bez sebe, takže dlouho. Je krásná, chytrá, tajemná, citlivá a nesmírně talentovaná. Všechno jí jde hned a s takovou lehkostí, až to člověka naštve; jazyky, umění, literatura i byznys. Naše děti mají hodně vlastností po ní, měly prostě štěstí na skvělou mámu, to je radost sledovat. Po mně mají aspoň určitý smysl pro blbiny a srandičky.

Jsem Radce vděčný, že jsme spolu, ale neměla to se mnou vždy úplně snadné. Pořád jsem někde byl, cestoval, něco řešil. Mnohdy jsem si domů z práce přenášel frustraci a konflikty, ovlivňovalo mě to silně, někdy moje role měla i určitá bezpečnostní rizika pro celou rodinu. Držela mě v takových situacích nad vodou, humorem, laskavostí, trpělivostí, v tom myslím je u životního vztahu podstata lásky. Ale teď už se naštěstí tomu ideálu docela blížím, třeba poslední rok jsem byl opravdu hodně doma.

Láska mého života je život sám. Miluji dobrodružství, výzvy a vše, co mi přináší. A ačkoliv se se mnou zrovna nemazlí a někdy propadám lítosti a nespokojenosti, jsem díky němu tam, kde jsem, a taková, jaká jsem. Pokud člověk následuje, co mu život přináší a jde za svým srdcem, má podle mě vše, co potřebuje.

®

N° 24, červen/červenec 2021

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Eva Posnerová, Jana Ratajová, Lucie Sládková Autoři: Bára Šťastná, Rudolf Havlík, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Alena Gurin Stará, Petra Nováková Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o.

Produkce: Davina Duspiva

Foto: Lucie Robinson, Michael Jan Dvořák Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489, ISSN 2571-2462 Tisk: Triangl, a. s., Beranových 65, Praha 9 Vychází: 2. 6. 2021

4

04-05_WHAT21-06-osobnosti.indd 4

23/05/2021 11:45

Martina Reimerová

Kateřina Prokšová Celý svůj život se věnuje správné stravě. V posledních letech se soustředí zejména na dietetiku.

Jejím základem je zlepšování našeho zdraví pomocí zdravého a střídmého stravování a postupné uzdravování našich orgánů, které neproběhne přes noc. Kateřina tvrdí, že díky dlouhodobě vyvážené stravě je možné zvyšovat naši životní energii a optimalizovat naše zdraví – např. kožní onemocnění, potíže s alergiemi. Zároveň je však také podporovatelem stravy z dob našich babiček, jelikož jedly třikrát denně a pouze při pocitu hladu, jejich strava byla bohatá na obiloviny, které nás posilují a vytahují z těla vlhkost, která je častým problémem.

Moje největší láska je láska k jídlu. Když jsem byla mladá holka a chtěla jsem jít v sobotu na diskotéku, bylo to pod jednou podmínkou – že v neděli uvařím pro všechny oběd. Narodila jsem se do tradiční moravské rodiny, takže ten oběd znamenal polévku, hlavní jídlo i moučník. A ono mě to začalo bavit. Na mateřské jsem se pak věnovala moderní gastronomii a cestovala za jídlem. Když jsem pak začala mít zdravotní problémy, dostala jsem se k čínské medicíně a posléze k dietetice čínské medicíny. Dávalo mi to všechno smysl a za nějaké čtyři měsíce jsem cítila, jak se mi posilují vnitřní orgány – játra, ledviny, žaludek. V čínské medicíně mají pět ročních období. K našim čtyřem obdobím přidávají ještě babí léto. Stravují se podle toho, v jakém období se právě nachází, a jedí opravdu instinktem. Když v létě máte chuť na saláty, je to v pořádku, ale zase – čeho je moc, toho je příliš. Moc chladu vytváří vlhkost a je základem pro civilizační choroby. Máte-li akné, může to být tím, že máte v těle horkost, a neměli byste ji do těla více přidávat. Stravou můžeme spoustu věcí vybalancovat. Jídlo je součástí celého vašeho dne.

V mé lásce k jídlu se také odráží láska k estetice, protože nejde o to jen něco uvařit, ale také to umět tak naservírovat, že vám to bude chutnat. Síla myšlenky je důležitá.

Když jsem byla malá, milovala jsem písničky Dary Rolins a snila o tom, že ji jednou potkám. No a vidíte, teď už jí třetím rokem píšu do diáře jídla.

Před pětadvaceti lety založila podnikatelka Martina Reimerová kadeřnický salon Studio Ludwig. Pak ale onemocněla její blízká kamarádka a Martině se otevřelo úplně nové téma. Ve svém studiu otevřela parukárnu a zdravotnické potřeby se specializací na diagnózu rakovina prsu. Každý den se snaží vrátit ženám ztracené sebevědomí a informovat je o jejich možnostech před operací a po ní. Náplní její každodenní práce je pomoci ženám s výběrem vhodné prsní náhrady – epitézy a dalších kompenzačních pomůcek tak, aby se cítily dobře. Je předsedkyní spolku Ženou za všech okolností (zenouzavsechokolnosti.cz), kde provozuje bezplatnou poradnu všem ženám, které čeká operace prsu.

Moje největší lásky? Vybavím si některé partnerské a hlavně dvě mé malé velké lásky – moje dcery Natálku a Justinu. A pak také moje věrné „lásky“, moje přítelkyně, které vždy stojí při mně. Ráda o tu naši holčičí komunitu pečuji.

V mém životě největší roli hrají právě ženy. Naše domácnost je ženská, tedy kromě psa Oskara. V práci pracuji převážně v ženském kolektivu, a navíc se věnuji práci, která pomáhá ženám. Síla žen mě prostě nepřestává fascinovat. I proto zcela přirozeně vznikl spolek Ženou za všech okolností a jeho projekt Ženy ženám.

Další inspirace, další vášeň a také naplnění.

V tuhle chvíli mě třeba naplňuje rekonstruovat chalupu po mém dědečkovi, kde jsem strávila celé své dětství a kde mám i své kořeny. Je to místo, kde se potkávám se všemi, i s těmi, co už tady nejsou… A proto ji teď s velkou láskou dávám dohromady, abych se tam mohla potkávat se všemi, co tady jsou.

Těžko říct, která z těch všech lásek byla, či je největší.

A možná na mě ještě nějaká ta největší někde čeká.

Myslím, že to vše krásně vystihuje věta, kterou napsal Karel Čapek: „Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.“

Lenka Antonie Janištinová Je zakladatelkou a ředitelkou neziskové organizace Ruka pro život, o. p. s., která poskytuje sociální služby lidem s mentálním a kombinovaným postižením.

Převažující počet klientů tvoří osoby s poruchou autistického spektra s projevy chování náročného na péči. Často jde o projevy agrese, která je směřována vůči sobě i vůči dalším osobám a věcem. Péče o takto postižené osoby je velice zatěžující, proto se snaží nabídnout jak samotným klientům, tak pečujícím osobám pomoc, pochopení a podporu, která se jim často jinde nedostává. V současné době provozuje denní stacionáře a domovy pro osoby se zdravotním postižením ve třech regionech.

Moje životní láska? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Je jich v mém životě víc: životní láska k dětem, rodině, přátelům, umění, hudbě, přírodě a sportu.

Všechny jsou pro mě důležité. Snoubí se jedna s druhou a naplňují mě. A to je možná důvod, jenž mě přivedl k tomu, pomáhat lidem, kteří takové štěstí nemají.

5

04-05_WHAT21-06-osobnosti.indd 5

23/05/2021 11:46

H OT N E W S

Vidět, zažít i ochutnat

T Petra Nováková F archiv značek

Můžete se naučit stojku, můžete si třeba jen uvařit celer. Můžete vyrazit na pořádnou procházku nebo si celé tělo pohladit kartáčem.

Můžete někomu pomoci nebo ocenit sebe sama.

Všechno se počítá.

Z TEBE I ZE MĚ, ZE VŠECH Kritické momenty mohou rozvířit nové myšlenky a nápady. Stejně tak to bylo i vloni, kdy se mnoho lidí nuceně zklidnilo, nořilo se do sebe. Ne vždy je takový ponor příjemný, a tak vznikla komunita Ze mě, kde spolu účastníci cvičí on-line, meditují, vyrábí nádobí z hlíny, domácí deodoranty a mycí prostředky, učí se hrát na hudební nástroje, předávají si znalosti a techniky léčení, aby jim bylo dobře. Z on-line prostředí se komunita snad brzy dostane i do reality, protože už teď buduje nové komunitní centrum Ze Mě, kde se bude dít vše pro potěchu duše i těla.

Více na fb.com/zemecommunity

SKROMNÉ MENU

STYLOVÉ POLENO

Podobný záměr, totiž pomoci především samoživitelům, má i instagramová kuchařka Skromné jídlo.

Vymyslela ho gastronomická novinářka Hana Michopulu. Sama ví, že pokrmy neslouží jen k zasycení, ale tvoří domov, učí dovednostem, trpělivosti a pospolitosti, vyživují a uzdravují. Jenže tohle všechno rozpočty rodin, kde je nedostatek peněz, nedovolují. Proto se za hashtagem #skromnejidlo soustřeďují recepty na skvělý hlavní chod pro tři osoby za 50 Kč. Ať už je váš rozpočet jakýkoliv, rozhodně stojí za to si podle téhle kuchařky něco uvařit. Už proto, abychom pochopili, že skromnost v jídle nemusí být vůbec špatná.

Bylo to obyčejné poleno na topení, odřezek od truhláře, rozbitý kus masivního nábytku…

A vzniklo z toho Pol Eno, značka dřevěných zvířátek z Jizerských hor. Jejich jednoduché tvary lákají k pohlazení a milují je nejen děti, ale i dospělí. Novinkou jsou zvířátka, která svůj masivní dřevěný původ schovávají pod elegantní kabátek laku. Často vznikají na zakázku nebo jako ucelená kolekce, kdy se výchozím bodem mohou stát třeba nejkrásnější nalezené větvičky nebo jedinečný tvar polena.

Více na pol-eno.cz

Více na Instagramu @skromnejidlo

MOŽNOSTI VESNICE To, jak se mění české vesnice, popisuje na vybraných příkladech kniha Možnosti vesnice. Vyzdvihuje zajímavou architekturu a neobvyklé počiny, které z nenápadného místa vytvořily místo jedinečné. Zevrubně tak popisuje například přístup ambiciózních beskydských Trojanovic, Líbeznice, kde kypí nové architektonické počiny, severočeské Heřmanice, které spolupracují s mladými architekty. Publikace nadchne především fanoušky architektury i ty, kteří věří, že i obec o pár domech může mít velký potenciál.

Více na booktherapy.cz

VEZMĚTE TO KARTÁČEM Kartáčování je staronový způsob, jak svému tělu dopřát dávku jedinečné péče. Suché kartáčování neboli dry brushing je skvělý způsob, jak nastartovat tělo, takže ho nejvíce oceníte ráno nebo po nějaké fyzické aktivitě. Umí rozproudit krevní oběh, probrat ospalou pokožku a pomůže vyplavit toxiny z těla. Stačí promasírovat pohyby směřujícími k srdci. Doporučujeme 100procentní přírodní kartáč na tělo značky Joanna Czech z vysoce kvalitních štětin z bukového a tampico dřeva.

V nabídce Byssine za 1050 Kč

6

06-07_WHAT21-06-hot-news.indd 6

23/05/2021 15:29

KROK SUN KROK K UDRŽITELNOSTI Značka Adidas se zavázala do roku 2024 využívat pouze recyklovaný polyester na výrobu svých produktů. A tak zásadně oživuje i svoji ikonu – tenisky Stan Smith. Aniž by se proslulá silueta bot z roku 1973 nějak změnila, má inovovaný svršek Primegreen, který se skládá z 50procentního recyklovaného materiálu. Je to začátek nové cesty, která bude dlážděná především recyklovanými polyesterem a přízí.

Více na adidas.cz

JAK ZAKOŘENIT U UMYVADLA

MILÉ I BEZ PROMILE Pít zero drinky, vychutnávat si alkohol bez alkoholu, to je čím dál častější nápojová volba, a to nejen pro těhotné, řidiče či participanty suchého února.

Proto se i arzenál nealkoholických nápojů rozšiřuje směrem k destilátům a likérům. Zakladatel britské značky Ben Branseon se nechal inspirovat starobylou technikou výroby nealkoholických bylinných tinktur v malých měděných kotlích, která byla běžná na počátku 17. století. Vybírat můžete ze tří druhů – bylinného Seedlip Garden 108, citrusového Seedlip Grove 42 a aromatického Seedlip Spice 94.

Ruce si myjeme víc než kdy dřív, a to je důvod, proč se vyplatí věnovat větší pozornost výběru mýdla.

Pod značkou Divoce tvoří řemeslná mýdla Bohunka Šrámová, která chodí po moravských lukách a v tichosti sbírá volně rostoucí bylinky. „Tady na venkově hluboce vnímám, kým doopravdy jsme.

Každý produkt tvořím s ryzím odhodláním a vírou v léčivou sílu Země,“ říká. V její dílně vzniklo i švestkové mýdlo s rozmarýnem a medem. Mýdlo, které pomůže pleti, aby zůstala v rovnováze a my si mohli užívat života.

Více na gastroklub.cz

Více na Instagramu @divoce

PŘÍBĚH LÁTKOVÝCH HRAČEK Podpořit ty, kteří to mají v dnešní nejisté době ještě o poznání těžší – rodiče samoživitele, to je cílem projektu ručně šitých hraček blogerů Mariky a Jiřího Kučových.

Téma hraček posvětil tříletý syn foodblogerů, sám si s látkovým ovocem a zeleninou rád hraje. K výrobě hraček používají manželé a dobrovolníci darované látky nebo zbytkové textilie. Originální hračky lze koupit on-line na e-shopu Manželé v kuchyni za 359 Kč a celý výtěžek z prodeje putuje Klubu svobodných matek.

Více na manzelevkuchyni.cz

BÝT OFF-LINE A VENKU Nachozeno jsou netradiční společenské venkovní hry, které vás provedou českými městy – v tuto chvíli Telčí a Libercem. Zavedou na místa, která by běžný turista mohl minout, tříbí smysly i chuť poznávat. Během procházky se plní úkoly, řeší záhady a odpovídá na záludné otázky, a to všechno off-line. Bavit se budou všichni, děti i dospělí. Hrát mohou dva i velká rodina nebo parta přátel. Během hry nachodíte čtyři až devět kilometrů (a ani o tom nebudete vědět), tempo a rychlost je na vás, stejně jako to, kolik občerstvovacích stanic na trase navštívíte.

Více na nachozeno.cz

7

06-07_WHAT21-06-hot-news.indd 7

23/05/2021 15:29

R OZ H OVO R

Dokonale nedokonalá Je neskutečně sympatická, takřka neustále se směje a energie z ní tryská tak, až se vám trochu točí hlava. Chvílemi se nad něčím roztomile rozčílí, aby vzápětí pohotově přepnula do zcela jiné vypravěčské polohy. Se stejnou vášní, intenzitou a rychlostí, s jakou mluví, přeskakuje z jednoho tématu na druhé a vy máte pocit, že zachytit všechny ty vjemy v neředěné podobě zkrátka nebude možné. Vítejte na horské dráze jménem Tereza Kostková!

T Eva Karlasová, F Lucie Robinson S Lenka Pavlů, M Kateřina Koki Mlejnková

8

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 8

23/05/2021 15:57

9

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 9

23/05/2021 15:57

R OZ H OVO R

s tím, že vám někudy uniká. Někde máte díru, kudy proudí ven. Trochu mi přijde, že jsme si jako společnost vytvořili domněnku, že když něco děláme, musí nás to zákonitě vyčerpávat a obírat o elán. Žít, rodit, milovat, hledat si cestu, nerozumět si, vysvětlit si to… To všechno je život, a ten sám o sobě energii nebere.

Pokud ho tedy žijeme v souladu sami se sebou. Pak se jen málokdy ocitáme na místech, kde ve skutečnosti nechceme být, a nemusíme se obvykle bavit s lidmi, po jejichž přítomnosti nijak netoužíme.

„Omezili jsme konzumaci masa i ryb.

Rozhodně si nemyslím, že tyto potraviny musí dospělý člověk jíst několikrát denně.“

vé hosty v rádiu obvykle představujete z nevšedních úhlů pohledu. Můžete sama o sobě prozradit něco, co s velkou pravděpodobností nevíme?

Vydržím dlouho v ásaně stromu. Bez hnutí, bez kymácení, trpělivě a v tichu…

S

To mě celkem udivuje. Když vás totiž člověk sleduje po celém dni focení, nepřestává ho fascinovat míra energie, která z vás srší. Jak to děláte?

Vidíte, na to se mě ptá snad každý, kdo mě potká, a já se tomu nepřestá­

pozn. red.). Maminka je u nás ta klidná tichá síla, zatímco táty je všude plno.

On se nejen jako Španěl chová, ale on tak i vypadá. A máma ho nepřestává udivovat tou naší specifickou ženskou logikou, ke které nás často vede určitá forma zvláštní systematičnosti. Kdysi dávno třeba nechala na dveřích bytu vzkaz: „Přijdu ve čtyři, klíče najdeš pod rohožkou.“ Nezapomenu, jak tehdy táta zůstal stát s pusou dokořán a z logiky muže ochránce si ťukal na čelo: „Pro­ boha, ženská, co kdyby nás vykradli?“ Moc se mi na nich dvou líbí, že se té

„S energií vědomě pracuji. Není to pro mě jen nějaký abstraktní pojem. Energie je základem všeho, co nás obklopuje, a proto k ní přistupuji velmi uvážlivě.“ vám divit. Možná proto, že sama sebe nevidím zvenku! Ale pravda je taková, že s energií vědomě pracuji. Není to pro mě jen nějaký abstraktní pojem. Energie je základem všeho, co nás obklopuje, a proto k ní přistupuji velmi uvážlivě a s respektem. V první řadě si vůbec nepřipouštím pocit, že bych ji z nějakého důvodu neměla mít. To by se dělo pouze v případě, kdy bych se bezhlavě pouštěla do věcí, které mi ji berou, a souhlasila s něčím, co ve skutečnosti dělat nechci.

Předpokládám, že za svůj temperament vděčíte španělské krvi, která koluje v žilách vaší maminky, herečky Carmen Mayerové.

Paradoxně jsem temperamentní spíš po tatínkovi (český herec Petr Kostka,

své rozdílnosti vždy podivují s láskou.

Přijde mi, že rodiče se vlastně doko­ nale doplňují v barvách své specifické energie. V tom se krásně potkali a našli, což se pak přirozeně promítá i do dalších aspektů života. Táta se rád stará o věci kolem provozu rodiny a maminka vytvá­ ří útulné zázemí, což mám po ní. Miluju, když je kolem nás hezky, voňavo a čisto.

A uvařeno a vypráno.

Pečujete o domácnost, moderujete, točíte, dáváte rozhovory i je pravidelně vedete. Opravdu nikdy nezažíváte energetické propady?

Padnout večer do postele jako podťatá po náročném naplněném dni podle mě není totéž, jako když trpíte nedostatkem energie. Nedostatek energie vždy souvisí

Měla jste takové vnitřní nastavení vždycky, nebo jste k němu dospěla až v průběhu života?

Bylo by ode mě dost troufalé tvrdit, že vždycky (směje se). Dospívala jsem k němu postupně díky nejrůznějším životním zkušenostem a lekcím. Určitě ale platí, že jako malé děti samy sobě nelžeme, jen o svou autentičnost a prav­ divost v průběhu let postupně přichá­ zíme. Hodně záleží na tom, jaké limity nám nastaví naše okolí, jak moc se nás snaží okleštit a přizpůsobit své pravdě.

Já jsem měla velké štěstí v tom, že jsem se narodila do rodiny, která pravdu vždy ctila a respektovala a k pravdě mě od út­ lého dětství vedla. Díky tomu jsem svým rodičům nikdy nelhala, protože jsem jim lhát nemusela. Snad kromě jedné úsměvné historky s nešťastnou láskou, kdy jsem jim před odletem do Paříže za­ tajila, že ten, za kterým jedu, se se mnou krátce předtím nečekaně rozešel. Tehdy bylo létání poměrně finančně náročné a mně bylo jasné, že kdyby tatínek znal pravdu, chtěl by mě na cestě doprová­ zet. Já jsem se k tomu ale potřebovala postavit dospěle a po svém, takže jsem se až do odletu tvářila, jako by se nic ne­ dělo, a měla jsem z toho hrozné výčitky svědomí. Když jste zvyklí před rodiči nic nepředstírat, je pro vás podobná zkuše­ nost naprosto nezvyklá.

Vyprávění o vaší rodině zní velmi idylicky, nebylo pro vás pak setkání s běžnou realitou trochu šokující?

Mírně šokovaný byl po odchodu z rod­ ného hnízda asi každý z nás. Nějaké prostředí nás utváří a my máme za to, že podobné nastavení je normální u všech. Jakmile poprvé vykoukneme do světa, obvykle se nestačíme divit…

Já jsem například vyrůstala v představě, že rozvod či rozchod lze pojmout s abso­ lutní grácií. Alespoň u nás doma taková přátelská souhra celoživotně panovala.

Například bývalý manžel mojí maminky se běžně účastnil našich rodinných oslav a dalších významných životních mezní­ ků i se svojí novou partnerkou. Prostě tvořili přirozenou součást rodiny, hodně jsme se spolu všichni nasmáli a mě nikdy nenapadlo myslet si, že by tomu mohlo být jinak. Až pak mi život ukázal, že po­ dobně přátelské a mírumilovné konce nemusejí být vždy pravidlem.

Když jsem o vás sháněla informace, překvapilo mě, že jste nikdy nebyla ve 13. komnatě České televize, mohu se zeptat proč?

Na natáčení tohoto pořadu se zrovna chystám, ovšem ne v roli zpovídaného, ale v roli průvodce. Je mi ctí, že mě oslovil moudrý, báječný a nad jakoukoli představu silný Alfréd Strejček (český divadelní a filmový herec, moderátor a recitátor – pozn. red.), jehož osud a po­ stoj, přínos a přesah považuji za hodný pořadu 13. komnata. A jsem upřímně ráda, že jsem se s podobnou výzvou osudu nemusela utkat. To samozřejmě neznamená, že bych neměla svá velká malá témata, která mnohdy přinesla inspirativní řešení, ale nic z toho nepře­ sahuje hranice touhy a potřeby podělit

se o ně se širší veřejností. Mám za to, že jsou věci, které mají jít ven, a jiné, které mají zůstat uvnitř. Ty mé spadají do druhé kategorie.

Během našeho rozhovoru jste několikrát zmínila výchovu k upřímnosti, která se logicky pojí s říkáním nepříjemných pravd. Jak jste to doma zvládali vybalancovat v tomto ohledu?

Taťka je dost cholerický a já jsem po něm. Takže v pubertě to mezi námi občas lítalo, než jsem třeba pochopila, že máme mnohdy na mysli stejnou věc, jen mluvíme trochu jinou řečí. Případně, že on dohlédne někam, kam ve svém věku ještě nejsem schopná vidět. Když jsem začínala s hraním, táta chodíval na moje divadelní představení s blokem, do kterého si zapisoval poznámky o tom, co bych eventuálně mohla vylepšit. Ně­ které jeho postřehy by se možná daly na­ zvat nepříjemnou pravdou, ale vždy byly opodstatněné, a navíc mi je předával s láskou a s cílem mi pomoct. To je úplně jiná situace, než když vás kritizuje někdo, kdo vás třeba nikdy v životě neviděl a ještě se skrývá pod rouškou anonymity.

Když jsem si pročítala diskuze pod vašimi rozhovory, přijde mi, že co se kritiky týče, máte spíše štěstí. Lidé s vámi většinou sympatizují, chválí vaši krásu a inteligenci. Jak se pak vyrovnáváte s tím, když se objeví nějaká negativní zpětná vazba?

Lhala bych, kdybych říkala, že se mě kritika nedotýká. Všichni jsme společen­ ské bytosti, které chtějí být přijímané.

Na tom je ostatně založen princip soci­ álních sítí. „Lajky“ jsou vlastně takovou rychlou cestou k dopaminu. Máma mi ale dala jednu velmi důležitou radu, kte­ rá zněla: „Terezko, vždy, když tě někdo kritizuje, tak se nejdřív podívej na to, kdo ti to říká.“ A to mi hodně pomoh­ lo, protože mnohdy zjistíte, že zpětné vazby nemusejí vypovídat tolik o vás, jako o tom druhém člověku. I přes to mě ale zlý komentář dokáže hodně

Tereza a aktivismus „Odmalička jsem neměla ráda davové věci, pionýrskými tábory počínaje a manifestacemi konče. Každodenní malé individuální kroky jsou mnohem víc než velká slova.

Navíc herec je podle mého tak trochu šašek, který by měl být schopen kritizovat a zrcadlit kteréhokoliv krále.

I proto jsem na veřejnosti a priori apolitická, i když mám své osobní jasné názory a stanoviska. Jedinou výjimkou, kterou jsem udělala, byla podpora Karla Schwarzenberga při jeho kandidatuře na prezidenta.

Tehdy mi přišlo zásadní ukázat, na které straně se dle mého názoru nachází jasné ‚ano‘, a kde naopak jasné ‚ne‘.

Tehdy proti sobě stály dvě protichůdné hodnoty, a cítila jsem, že je třeba postavit se za tu, kterou vnímám jako správnou. Tolerance je sice hezká vlastnost demokrata, za něhož samu sebe považuji, ale existují věci, které za žádných okolností tolerovat nelze.“

10

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 10

23/05/2021 23:14

„Žiju opravdu poctivě a dělám věci tak, jak nejlépe umím. Jednou z oblastí, které jsem v průběhu života hodně přehodnotila, je právě přístup k ekologii.“

11

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 11

23/05/2021 15:57

R OZ H OVO R

Děkujeme za zapůjčení oblečení značkám: Tereza Rosalie Kladošová, Obsession Luxury Brand Store, Dolce & Gabbana. Za lokaci děkujeme: Statek Anglická sezóna, statekanglickasezona.cz

12

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 12

23/05/2021 15:57

které mohou někoho inspirovat, ale samozřejmě nemusí. Nejsem katastrofistka, ba naopak, jen mi přijde, že se nám při všech výdobytcích a velké civilizační zhýčkanosti trochu nedostává ohleduplnosti k druhým a k planetě. U evolučního druhu, který sám sebe vznešeně nazývá homo sapiens, mi přijde podobná krátkozrakost trochu smutná.

zranit. Můžete sami sobě sice tisíckrát opakovat, že je to „jen“ agresivita skrytá za anonymitu, i tak je to ale zážitek velmi podobný tomu, když vás pokadí pták.

Je to něco cizího, co na vás na chvíli ulpí. Vy to ze sebe musíte utřít, smrdí to a nějakou chvíli vás provází pocit určité ulepenosti. Jednou z věcí, která se mi osvědčila nejen v případech kritiky, je nereagovat hned. Podle mě je bolestí této doby právě slovíčko „insta“ – na mysli mám všechny ty instantní reakce, kdy ze sebe vychrstnete něco v nevydestilované formě tak, jak to v danou chvíli cítíte. A rázem se podílíte na tom všudypřítomném veřejném kraválu, který nás zejména v posledních letech obklopuje.

si lžou. Cokoliv vzniká z lásky, může pomoct tomu, aby se tento svět stal lepším místem.

Přemůže vás někdy zvědavost a nahlédnete do internetových diskuzí? Nebo jsou to pro vás vody, kterým se raději záměrně vyhýbáte?

Postupem času jsem si to zakázala. Slova, která se tam hromadí, mají velkou sílu.

Nejde se na ně dívat jen jako na shluk písmen. Navíc vlastně vůbec nechápu lidi, kteří mají potřebu říkat svůj názor bez vyzvání. Já bych si něco podobného nikdy nedovolila. A přijde mi velká škoda, že žijeme v době, kdy se lidé záměrně zraňují pod záminkou svobody slova. Myslím, že každé dítě by mělo být vedeno k tomu, aby si vážilo druhého člověka a zbytečně ho nezraňovalo, ať už se jakkoliv názorově rozcházejí. Nejen v tom spatřuji nesmírně důležitou roli rodiny. Právě ta nás velmi zásadně ovlivňuje tím, že z ní podvědomě přebíráme buď dobré, nebo naopak špatné vzorce.

I proto nejsem proti tomu, aby spolu žili dva muži nebo dvě ženy. Pokud to bude v lásce a v respektu, má to podle mě pro dítě, které s nimi bude vyrůstat, mnohem větší přínos, než kdyby bylo ponecháno v ústavu nebo ho vychovávali rodiče, kteří se nemají rádi a navzájem

„Čím rychleji postupuje krize planety, tím víc se snažím změnit to, co změnit mohu.

S manželem jsme před časem v ekologických otázkách hodně přidali.“

Jakým způsobem přispíváte k proměně světa kolem nás vy sama?

Především tím, že žiju opravdu poctivě a dělám věci tak, jak nejlépe umím.

Jednou z oblastí, které jsem v průběhu života hodně přehodnotila, je právě přístup k ekologii. Čím rychleji postupuje krize planety, tím víc se snažím změnit to, co změnit mohu. Hodně mě ovlivnilo i to, že mám v rádiu možnost mluvit s opravdu dobrými hosty a dostat se

díky nim k opravdu dobrým a ověřeným informacím. Když si pak uvědomíte vážnost situace, ve které se nacházíme, vede vás to k přirozenému zrychlení a zintenzivnění všech snah. Právě z těchto důvodů jsme s manželem před časem v ekologických otázkách hodně přidali.

Třídíme do posledního detailu a v rámci stávající rekonstrukce zahrady řešíme například to, jak co nejefektivněji zachytávat vodu a používat ji nejen na zalévání, ale také na splachování. Významně jsme omezili konzumaci masa i ryb. Rozhodně si totiž nemyslím, že tyto potraviny musí dospělý člověk jíst několikrát denně, jak je v naší společnosti zvykem. Jsou to všechno takové malé soukromé volby,

Mnoho lidí podle mě odrazuje od udržitelnějšího způsobu života určitá militantnost, která se kolem některých „eko-bio“ komunit vznáší. Jak to vnímáte vy?

Velmi podobně. Je to, jako byste měli jen dvě volby: buď, a nebo. Buď půjdeš s námi, nebo jsi zavrženíhodný. Podobně extremistický způsob je mi cizí. Každý by měl mít svobodu rozhodnout se podle sebe a svých aktuálních možností.

V mnoha fázích života jsem ekologii neřešila tak, jak by si bývala zasloužila, ať už kvůli neznalosti, nebo kvůli jiným starostem. I proto mám plný respekt k tomu, že to máme všichni nastavené jinak. A podle mě nemá smysl někoho někam tlačit, nebo na něj ukazovat prstem, protože ta opravdová změna stejně nepřijde, dokud k ní nedospěje ze své vlastní vůle. Myslím si, že by se nám jako společnosti hodně ulevilo,

kdybychom se přestali hodnotit, a místo toho si raději zkusili pravidelně pokládat otázku: „Co mohu pro lepší svět udělat já?“ S láskou k planetě, k sobě, k druhému. Někteří možná začnou v tuhle chvíli trochu povytahovat obočí, ale podle mě je láska nejvyšší hodnotou ve vesmíru. Ve chvíli, kdy jsme jí naplněni, tak víme, jak máme žít. A je mi hluboce líto člověka, který se nad mými slovy ušklíbne s tím, že jsem jen další blbej „pravdoláskař“. Pravda a láska jsou pro mě nejdůležitější hodnoty, které nás jako jediné vedou tím správným směrem.

Mám tu zkušenost, že „pravdoláskaři“ některé lidi rozčilují především tím, že působí příliš správňácky…

Myslím si, že láska natřená na růžovo, tvářící se, že vše je stále sluncem zalité, pobuřuje právem. Já mám ale na mysli tu prostou, lidskou, krásnou hodnotu, po které většina z nás touží. Takřka každý je vděčný za upřímné pohlazení a nepřeje si být klamán. Právě tak vnímám pravdu a lásku, o které mluvím. Jako určité klima nebo společenské naladění, v němž si většina z nás přeje žít.

Můžete na sebe v závěru prozradit nějaké stinné stránky?

Kolik jen si budete přát (směje se). Umím být plačtivá i nad věcí, vytočená i chápající, hluboká i povrchní, hodně pracovitá i trochu líná. Ta, co má navařeno, i ta, co nestíhá. Sečtělá i mimo obraz, úplně nedokonalá i naprosto skvělá. Ba ne, kecám. Ale jenom trošičku.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu.

Teď.

„Cokoliv vzniká z lásky, může pomoct tomu, aby se tento svět stal lepším místem.“

13

08-13_WHAT21-06-rozhovor.indd 13

23/05/2021 23:14

KRÁSA

Letní „must have“ péče T Soňa Hrabec Kotulková F archiv

Za poslední rok se toho změnilo víc, než by se vešlo na tuto stránku.

Mnohé z nás se méně líčí a sází na zdravější pečující produkty.

Jak vypadá kosmetická rutina zajímavých žen a beauty expertek a co v karanténě objevily?

14

Lucia Havlíková doktorka farmacie a spolumajitelka Concept store Pure District

Není tajemstvím, že čištění pleti považuji odjakživa za nejzásadnější krok. Zejména dvoufázové čištění je jakousi podkladovou bází pod další péči. To zůstává stejné, včetně pravidelné aplikace peelingu i v této covidové době. Co jsem ale začala dělat jinak? V průběhu dne používám namísto krémů lotion.

Jde o lehkou emulzi oleje ve vodě bez obsahu tzv. okluzivních složek, které mají za účel pleť uzamknout. To ale z důvodů nošení ochranných pomůcek není žádoucí. Večer naopak používám krém, a to buď samotný, nebo v kombinaci s pleťovým olejem. Dvakrát týdně navíc aplikuji hydrogelovou masku, a to z důvodů lepší hydratace pleti. Mým favoritem je Whamisa Botox sérum, které je top produktem v boji proti vráskám.

Jitka Chaloupecká

Inéz Cusumano

korektivní dermatoložka z Laserového centra Anděl

majitelka Chateau Mcely a zakladatelka Mcely Bouquet

Za poslední dobu se mi pleť nijak výrazně nezměnila, až na ojedinělé akné, které se mi tvoří na bradě kvůli nošení roušek a respirátorů. Proto se snažím dodržovat pár pravidel, jak udržet pokožku v suchu.

Roušku si raději několikrát denně měním za čistou, aby se co nejméně narušoval kožní mikrobiom. Pleť důkladně čistím ráno i večer a používám pouze hydratační krémy. Pokud se mi objeví akné, naaplikuji na něj protizánětlivý antibiotický roztok či vysušující gel. Jedenkrát týdně sáhnu po hydratační masce se zklidňujícími a protizánětlivými účinky.

Mezi mé beauty favority patří nová antioxidační séra proti vráskám Pure Vitamin C10 od společnosti La Roche-Posay.

Adéla Zrubecká aromaterapeutka a zakladatelka Nobilis Tilia

Na domácí pleťové masky jsem dřív většinou neměla čas. Tento rok byl ovšem výjimečný, slupovací zážitek s Vypínací alginátovou maskou jsem si užívala alespoň jednou týdně. Už jste na sobě někdy měli chladivý čokoládový pudink, který díky mořským řasám ztuhne a sejme z vás všechny viditelné známky únavy? Její okamžitý efekt je velkým překvapením.

Původní pleť vás opustí, otisknutá do vlastní, jakoby želatinové formy a pod ní se objeví pleť nová – hladká, jemná a zářivá. A protože je maska zcela přírodní a extrémně výživná, dobře se kompostuje.

Jen dejte pozor, aby ji nevyčenichal pes, ten náš si na ní pochutnal!

Před rokem 2020 by mě nikdy nenapadlo, že mezi nejdůležitější kosmetické produkty, bez kterých se neobejdu, zařadím dezinfekci na ruce. Používám vlastní, kterou jsem původně vytvořila pro dobročinné účely. V zámecké laboratoři jsem začala experimentovat s nejrůznějšími surovinami jako jsou aloe vera, vilín, esenciální oleje či podstatně vyšší množství glycerinu, aby byl výsledný efekt stejně účinný jako klasická dezinfekce, ale ruce při tom tak netrpěly a hezky po ní voněly.

O pleť pečuji s naší kosmetickou řadou Mcely Bouquet. Vrátila jsem se ke svým domácím koupelnovým rituálům. Ráno si ve sprše podle momentální potřeby střídavě dopřávám buď povzbuzující ranní rituál na posílení odvahy s Yarrow Bath Oil nebo samomasáž s Esencí dobra.

Ema Müller slovenská modelka, hudebnice

Moje péče se nejenže změnila, ale přímo se zrodila.

Předtím jsem na pleť dávala cokoliv, co jsem našla ve svém kosmetickém šuplíku. Poslední rok jsem ale celkově zpomalila a začala se o sebe víc starat. Nyní své pleti věnuji víc času - natírám ji sérem a vysoce výživným krémem a doufám, že mi to v budoucnu vrátí. Můj tip? Jednoznačně tónovaný krém Pâte Grise Nude od Payot. Nevím, zda je zázračný, ale dodává mé pleti vzhled, jaký potřebuji – okamžitě vypadám „fresh“ a jsem ready dobývat svět!

Petra Nesvačilová

Marta Jandová

herečka a režisérka

zpěvačka a moderátorka

Téměř čtyři roky jsem měla velké problémy s pletí – mastila se a začalo se na ní objevovat akné. Ze zoufalství jsem vyzkoušela snad vše, od nejdražších až po nejlevnejší bio produkty.

Tím, že v divadle či u filmu jsem vždy velmi silně nalíčená, dostává moje pleť každý den opravdu zabrat a neustálo to ani v lockdownu. Naštěstí mi moje kamarádka Ivanka donesla nějaké produkty od australské značky Codex Beauty, které mě poprvé zachránily! Nejraději mám od nich krémovou mycí emulzi Bia Exfoliating Wash s jemnými jojobovými kuličkami. Fantasticky odličuje a zanechává pleť dokonale čistou a svěží.

Za ten rok doma si moje pleť odpočinula, protože jsem se nemusela tak často líčit. Používám krémy a séra značky StriVectin, které mojí pleti vyhovují a pomáhají mi cítit se ve své kůži „jako v pokojíčku“.

Tato péče nemusela moji pleť pouze zachraňovat, ale už jen zlepšovat. Zjistila jsem to podle toho, že mi najednou začala vyhovovat spíš „lehčí“ žlutá řada TL Advanced. Konkrétně používám intenzivní omlazující krém na obličej, krk a dekolt se speciálním liftingovým komplexem, který zlepšuje pružnost pokožky a viditelně zpevňuje ochablou kůži krku.

Vyhlazuje vrásky, pleť hydratuje a díky rostlinnému komplexu i rozjasňuje.

15

KRÁSA

Zdravá clona

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Nejinovativnější přípravky na ochranu proti UV záření bude vaše pleť milovat – jsou lehké, přírodní, účinné a zdravé. Nezatěžují kůži ani přírodu. elkým trendem jsou minerální opalovací přípravky bez nanočástic. Pracují tak, že na povrchu pokožky vytvoří ochrannou vrstvu, která jako zrcadlo odráží UV záření a zabraňuje jeho působení do hloubky kůže. Díky tomu jsou tyto zázraky vhodné i pro velmi citlivou pleť.

Nejčastějšími účinnými složkami bývají oxid zinečnatý a titaničitý.

V

Zamilujte se Multifunkční produkt kombinuje hned několik funkcí: sjednocuje a projasňuje pleť jako make-up, pečuje jako sérum a díky obsahu oxidu zinečnatého chrání pleť před UVA, UVB, UVC, infračerveným zářením a modrým světlem. Jeho textura, podobná séru, okamžitě splyne s pletí a udělá ji prostě dokonalou.

Přírodní tónovací sérum SPF 30, ILIA, licirna.cz, 1390 Kč

Objevte minerální filtr Přírodní bio opalovací krém má polotekutou konzistenci, která se díky praktické pumpičce snadno aplikuje, roztírá a nezanechává na pokožce bílý film. Sluneční ochranu zajišťuje minerální filtr oxid zinku získávaný v Belgii. Obsahuje kokosový, olivový, slunečnicový a jojobový olej. Je odolný proti vodě po dobu 80 minut. Bio krém na opalování s pumpičkou SPF 30 Simple, Butterbean Organics, biorganica.cz, 645 Kč

1

Pečujte o citlivou pleť Je určený i pro tu nejcitlivější pleť, včetně miminek. V krému je obsažený pouze přírodní minerální zinek, který účinně chrání před slunečními paprsky. O výživu pokožky celého těla se zase postará směs zeleného čaje, šípkového oleje a vitaminu E. Přírodní opalovací krém SPF 30, Eco

by Sonya, greenwave.cz, 955 Kč

2 3

4

Zbavte se mastnoty Konečně je tu přírodní opalovací krém, který je určený na mastnou a smíšenou pleť, nezatěžuje ji a zanechává matný finiš. Obsahuje minerální ochranné filtry, 22 % oxidu zinečnatého a je veganský.

Ochranný krém na obličej SPF 30, REN, exkluzivně na sephora.cz, 910 Kč

7

5

6

Hydratujte

Zklidněte pleť i psychiku Přírodní mléko na opalování voní po éterických olejích. Má lehkou, nezatěžující texturu a pečlivě vybrané složení, které je šetrné k přírodě. Obsahuje vitamin E, D-panthenol a bio jojobový olej. Okamžitě se vstřebává, zklidňuje pokožku, nezanechává bílé stopy a díky obsahu oxidu titaničitého chrání ihned po aplikaci.

Přírodní opalovací mléko SPF 15, Nobilis Tilia, nobilis.cz, 529 Kč

Nezapomínejte na faktor Nejenže o pleť díky účinným složkám pečuje a má anti-aging efekt (obsahuje např. výtažky z rýže a lotosů, oleje ze semen vinné révy, oliv a avokáda), ale funguje také na bázi zrcadlového efektu – odráží a rozptyluje UVA i UVB záření. Obsahuje oxid zinečnatý. Bio krém na opalování SPF 50+, Whamisa, puredistrict.cz, 945 Kč

Rychle se vstřebává, nezanechává bílé skvrny na pokožce, je určený na tělo i na obličej. Hydratuje a pečuje díky přírodním extraktům ze šípku, měsíčku lékařského, aloe vera, bambuckému máslu a antioxidantům. Minerální opalovací krém Cellular Protection Sunscreen SPF 30, The Organic Pharmacy, aurio.cz, 1079 Kč

16

16_WHAT21-06-krasa-opalovaky.indd 16

23/05/2021 23:12

Vědkyně v říši krásy

T Ivana Česnek Marcinová F archiv

Barbara Paldus má doktorát z elektrotechniky ze Stanfordu, české kořeny a obrovskou touhu měnit svět. Když před několika lety narazila na limity kosmetického průmyslu, rozhodla se otočit směr, a své vědecké zkušenosti a hodnoty vložit právě sem. Provádí obdivuhodné výzkumy, vše měří a počítá. Pod značkou Codex Beauty Labs. louhá léta jsem pracovala ve světě spektroskopie a biotechnologie, kde jsou standardem velmi přísná testování, každé tvrzení vychází z precizních měření a nikdo nic neskrývá. Nikdy mě nenapadlo, že v kosmetice by to mohlo být jinak, věřila jsem svým oblíbeným značkám jako každá jiná žena. Poprvé jsem otevřela oči, když se u mého právě narozeného syna objevily silné alergické reakce, a já jsem nakonec zjistila, že příčinou je dětská kosmetika s phenoxyethanolem, což je dodnes nejpoužívanější konzervační látka. Začala jsem důkladně zkoumat každý produkt, který se mi dostal do rukou, a byla jsem v šoku – každý něco sliboval, vyprávěl působivé příběhy, ale postrádal důvěryhodné studie ohledně účinnosti a bezpečnosti a transparentní data. Rozhodla jsem se to změnit,“ vypráví Barbara Paldus, úspěšná vizionářka, která dosud patentovala čtyřicet

D

s tím, že obvykle vychází z bylinných tradic daného místa. „Analyzujeme, jak rostliny používané v léčitelství ovlivňují genetiku kožních buněk, a pak přichází tvrdá věda, která nám řekne, zda to na daný problém skutečně funguje nebo ne. Je to pro nás neustálá evoluce.“ Když najdou vědci vhodné adepty a z těch získají extrakty, začíná formulační magie. „Formulováním se mohou totálně změnit účinky ingrediencí, a tak stále dokola zkoušíme, jak jsou funkční.

Je to velmi komplikovaná organická chemie. No a poté přichází na řadu fáze testování na bezpečnost a iritaci a nakonec klinické studie s nejmodernějšími měřícími nástroji. Běžně se dělají spotřebitelské studie, kdy dostanou lidi produkty domů a pak říkají, co si myslí.

To pro mě neznamená vůbec nic, věřím jen tomu, co můžu kvantifikovat,“ říká Barbara. Aby mohla výsledná data sdílet se zákazníky a zaručit jim, že nekupu-

„Nepotřebujete mít doma deset krémů, stačí jeden, jemuž můžete věřit a který v sobě nese otevřený vzkaz, za nímž si budeme my, spotřebitelé, stát.“ vynálezů včetně nástroje pro měření skleníkových plynů, jejž dnes používají vědci po celém světě, anebo zařízení pro výrobu vakcín, i těch na covid.

Pro Barbaru je velkým vzorem její tatínek, světově uznávaný chemik Josef Paldus. Po něm prý zdědila vědeckou urputnost a odhodlání neustále hledat ta nejlepší řešení, bez kompromisů.

To se odráží taky v její značce Codex Beauty Labs, na jejímž začátku stál jasný cíl – vyvinout skutečně funkční, zdravé, čisté a maximálně udržitelné produkty, založené na spolupráci vědy a přírody.

Kosmetiku, která bude měřit, co se dá, každé svoje tvrzení opírat o data a ty srozumitelně sdílet se zákazníkem.

Příroda a laboratoř

Jak vzniká kosmetika, za kterou stojí vědkyně-inženýrka? „Na začátku vždy identifikujeme kožní problém, pro který chceme najít funkční řešení.

Poté určujeme vhodné bioaktivní látky a následně po celém světě hledáme rostliny, ve kterých se vyskytují. Jejich vlastnosti ovlivňuje geografie, prostředí, v němž žijí. Víme například, že rostliny v Chile obsahují díky silnému slunci flavanoidy a flavioly s antioxidačními účinky. V Irsku se zase musí umět chránit a zadržovat vodu, takže dávají smysl pro hydrataci,“ vysvětluje Barbara

jí zajíce v pytli, vymyslela tzv. panel účinnosti. Tabulku, která je na krabičce každého produktu a podává o něm naprosto jasné, konkrétní informace.

Mikrobiom jako v bavlnce

Tenhle populární parťák imunity nebydlí jen v našem střevě. ,Hodné‘ bakterie pokrývají i naši kůži, a když se o ně hezky staráme, udělají toho pro zdraví pleti a její ochranu před škodlivými patogeny strašně moc. „Kožní mikrobiom jsem začala intenzivně studovat v době, kdy jsem v hlavě spřádala první Codex Beauty plány. Pochopila jsem, že když má něco okamžitý efekt, je to na úkor toho úžasného, moudrého mikroživota.

Ničí ho agresivní či nevhodné látky, ale i přehnaná péče. Na tohle téma jsme se v našich výzkumech zaměřili a vloni, po letech práce, naše skin care produkty dokonce získaly certifikát MyMicrobiome“ popisuje Barbara.

S dosažením tohoto certifikátu souvisí mimo jiné patentovaný konzervační systém PreservX, který je součástí všech Codex Beauty produktů na bázi vody – je pečující a natolik čistý a zdravý, aby ho i malé miminko mohlo bezpečně sníst. „Jde o kombinaci kombinaci jedlé organické kyseliny a fermentovaných laktobacilů, kokosového oleje a kukuřice. Ukazuje se, že pro zdravou

Zakladatelka značky Codex Beauty Labs Barbara Paldus

rovnováhu mikrobiomu jsou přírodní fermentované konzervační látky lepší než syntetické alternativy.“

TIPY

Udržitelnost doopravdy

„Spousta značek o sobě dnes říká, že jsou udržitelné. Ale opět – nic neměří a nereportují. Jak pak může člověk vědět, jestli něco dělají nebo ne,“ otevírá Barbara svoje další oblíbené téma. Sama se svým týmem hlídá, aby všechny rostlinné ingredience, které Codex Beauty Labs získává, pocházely od eko-farmářů nebo se z volné přírody sbíraly ve spolupráci s domorodými obyvateli maximálně šetrným způsobem. Kdykoliv je to možné, používá rostlinné buňky pocházející z biotechnologické výroby, buněčná kultura totiž produkuje nejčistší rostlinnou hmotu a zároveň spotřebovává minimum energie, vody a půdy. A s precizností sobě vlastní taky Barbara počítá uhlíkovou stopu každého nového produktu, kterou následně minimalizuje – způsobem výroby a dopravy, a když náhodou ani potom ještě není stopa aspoň neutrální, sází stromy. Důležitou roli přitom hrají v celém cyklu obaly z bioethanolu z cukrové třtiny. „Jejím pěstováním se eliminuje uhlík z atmosféry. V roce 2018 nám britská Carbon Footprint Society spočítala, že tímto snižujeme uhlíkovou stopu o 80 procent. A teď už vstupujeme do doby, kdy začnou být naše obaly dokonce uhlíkově negativní.“ I když pár produktů plní Codex Beauty zatím do skla, brzy i je čeká převlečení do udržitelnější varianty. „Sklo je velmi energeticky náročné na výrobu a těžké na přepravu. Vyvinuli jsme proto speciální bioethanolové tuby pro olejové produkty, právě je testujeme a příští rok už budou v oběhu. Skvělé je i to, že jsou snadno recyklovatelné a navíc mají dávkovače, které zamezují plýtvání při užívání. Na budoucích produktech, které budou ve sprejích, spolupracujeme s obalovými společnostmi využívajícími PCR plasty, abychom uzavřeli kruh recyklace. Vše, co děláme, je založené na minimalismu,“ uzavírá Barbara.

HYDRATACE Z IRSKÉ PŘÍRODY Bia, první řada Codex Beauty, vychází z tradic irských bylinářů a je zaměřená na hlubokou hydrataci, výživu a podporu microbiomu. Hlavní roli tady hraje patentovaný BiaComplex, směs olejových macerátů z měsíčku lékařského, smilu italského, kostivalu lékařského a infuzí z violky trojbarevné a slézu lesního.

OCHRANA Z CHILSKÉHO PRALESA Nová kolekce Codex Beauty – Antü – chrání pokožku před oxidačním stresem a podporuje mikrobiom.

Využívá přitom bioaktivní látky z čistého deštného pralesa. Patentovaný AntüComplex, který je základem celé řady, obsahuje formulaci z patagonských rostlin Matico, Maqui a Murtilla, další rostlinné a ovocné extrakty z Jižní Ameriky a hydrolyzovanou kyselinu hyaluronovou. Více info na codexbeauty.com, v ČR prodává greenwave.cz

17

17_WHAT21-06-krasa-paldus.indd 17

23/05/2021 23:11

KRÁSA

Mládí v pilulce Je to dávno, co jsem vycestovala do Singapuru. Letěla jsem prozkoumat tajemství pilulek krásy, které slibovaly mladý a svěží vzhled. Asie je, co se „vývoje krásy“ týče, hodně napřed a už tenkrát tu frčela výživa pleti zevnitř.

Proč nutrikosmetice propadnout dnes?

T Soňa Hrabec Kotulková F archiv firem, unsplash.com

18

18-19_WHAT21-06-krasa-doplnky.indd 18

24/05/2021 01:16

leť Asiatek je hladká, zářivá a světlá, optimálně bez jediné poskvrnky. Ženy jsou tu schopné za péči utratit horentní sumy.

Dobře ale vědí, že péče zvenku nestačí.

I když jdou věda a technologie v beauty průmyslu neustále dopředu, kosmetika má ve svém působení limity. Je to dáno tím, že kůže je schopna přijímat pouze určité množství aktivních látek jen do určité hloubky. Ke slovu se tak hlásí nutrikosmetika. „Jde o nejnovější trend v kosmetickém průmyslu. Je logickým vyústěním neboli průnikem nutraceutik s kosmeceutiky. Zjednodušeně řečeno jde o využití přírodních bioaktivních sloučenin z ovoce, zeleniny, léčivých bylin, luštěnin a dalších látek za účelem zpomalení stárnutí pokožky, snížení zánětu a poskytnutí ochrany proti UV záření,“ říká Iveta Ječmík Skuherská, která je naturopatkou a zakladatelkou značky Ecce Vita.

P

Směr budoucnosti?

Podle Ivety je právě stárnutí pokožky složitým biologickým procesem, který je ovlivňovaný kombinací vnitřních a vnějších faktorů. „Krása a zdraví patřily vždy k hlavním faktorům ovlivňujícím celkovou psychickou pohodu, a proto je anti-age programu věnována čím dál větší pozornost. Tím pádem i nutrikosmetika bude v budoucnu vzkvétat jako odvětví kosmetiky, ale i jako součást životního stylu,“ myslí si odbornice.

Sama pracuje jako naturopatka a health koučka a v rámci vlastní společnosti vyrábí doplňky stravy. „K dosažení zlepšení stavu pleti je někdy ale potřeba

najít příčinu. Může jít o poruchy trávení, záněty, sníženou funkci štítné žlázy. V takových případech je vhodné poradit se s odborníkem nebo lékařem.

Cesta k pomalému stárnutí a skvělý vzhled záleží na pěti základních pilířích, a to na kvalitní stravě, dostatečném spánku, psychické pohodě, kvalitní vodě a pravidelném pohybu.“

a k podpoře růstu fibroblastů. Studie prokazují viditelné účinky po čtyřech až osmi týdnech. V našem kolagenu nechybí ani nízkomolekulová kyselina hyaluronová,“ popisuje odbornice. Látek, které výborně pracují s pletí, je spousta. Důležité jsou také antioxidanty, jako karotenoidy (např. beta-karoten, lykopen, lutein, zeaxanthin a astaxan-

„Existuje řada studií, která prokazuje účinek některých probiotických kultur jako například Lactobacillus plantarum proti stárnutí.“ Spása „zázračných“ složek

Látkou, která se stále více těší větší oblibě na vnitřní užívání, je kolagen.

Ten je pro pleť velice důležitý, protože kolagenová vlákna v pokožce zajišťují pružnost a elasticitu. Bohužel s věkem tato vlákna přestávají být tak silná a pokožka ochabuje. Kolagen lze pleti ale dodat. Získává se z živočišných a mořských zdrojů a zaleží na jeho formě.

Velmi účinný je kolagenní petit, který se dobře vstřebává. „My pracujeme s hydrolyzovaným kolagenem, kde řada studií prokázala snižování stárnutí pokožky u perorálního použití. Dochází zde k redukci vrásek, zlepšení kožní bariéry, syntéze kolagenu a kyseliny hyaluronové

thin) a polyfenoly. „Karotenoidy jsou významnými lapači volných radikálů a polyfenoly patří mezi nejhojnější antioxidanty v lidské stravě. Můžeme je najít v ovoci, zelenině, v olivovém oleji, ale i v kávě, čaji nebo čokoládě.

Polyfenoly, jako je ECGC, chrání před poškozením DNA indukovaným UV zářením a potlačením imunity, částečně díky své schopnosti redukovat oxidační stres. Pro pleť, nehty, vlasy jsou důležité také zinek, selen, biotin, omega 3 a 6 mastné kyseliny, vitamíny skupiny B a nesmíme zapomínat ani na vitamin C,“ říká odbornice. Právě „céčko“ je v anti-agingu velmi důležité, podporuje totiž tvorbu kolagenu a významnou roli hraje

právě při užívání přípravků s kolagenem, bez něho nejsou tak účinné.

Psychická krása

Je známo, že vnitřní prožívání a psychika odrážejí také v našem výrazu a aktuálním vzhledu. Vždyť nejkrásnější pleť a nejzářivější barvu v tváři mívají čerstvě zamilovaní. Stejně tak jsou důležité i složky nutrikosmetiky, které nejenže působí na stav kůže a na zdraví, ale také zklidňují a působí na psychickou pohodu. Je to například indický ženšen ashwagandha, velmi často využívaný v ajurvédě. V překladu znamená koňská síla a také tak působí.

Dobré trávení, dobrý vzhled

To, že vše se vším souvisí, potvrzují také zdravá střeva – ty hrají v našem vzhledu významnou roli. „Dobré trávení je zásadní pro vstřebávání živin a naše celkové zdraví. Probiotika mají vliv na trávení, produkci vitaminů, na naši psychiku.

Ukazuje se také vliv i na pleť a pokožku. Dnes již existuje řada studií, která prokazuje účinek některých probiotických kultur jako například Lactobacillus plantarum proti stárnutí,“ dodává Iveta.

Spolu silnější

Nelze však říct, že odteď používat krémy je zbytečné a jen do sebe „házet“ zázračné pilulky. Obojí se totiž navzájem doplňuje – funguje tu tedy určitá synergie. Krém pleť vyživí, dodá jí hydrataci a hlavně ji rozzáří. Nutrikosmetika dokáže pracovat s vráskou a stavem pleti zevnitř. První výsledky čekejte nejdříve po dvou měsících každodenního užívání.

CO FUNGUJE

Beauty komplex

Tobolky

Terranova Health

Molecool Iconic Beauty Capsules

Přírodní komplex obsahuje bylinné lyofilizované výtažky, které mají vliv na mladistvý vzhled pleti, vlasů a nehtů.

Velmi účinný je Magnifood komplex, k tomu výtažky z přesličky bohaté na přírodní křemík, antioxidanty z rakytníku a borůvky, flavonoly a další přírodní složky. biooo.cz, 50 kapslí za 499 Kč

Obsahují speciální výživnou směs pro pleť, která zahrnuje značkovou kyselinu hyaluronovou s ideální molekulovou hmotností a se vzácnými rostlinnými fytoceramidy z rýže. Maximální možná účinnost, podložena odbornými studiemi. mymolecool.com, 60 kapslí (můžete je koupit také v kombinaci s krémem jako dvouměsíční kúru za 1990 Kč), 1390 Kč

Přírodní astaxanthin

Tinktura

Jeden z nejsilnějších antioxidantů je získaný ze sladkovodních řas. Má omlazující a protizánětlivé účinky, regeneruje organismus, zvyšuje vytrvalost, posiluje imunitu a chrání pleť před volnými radikály. topvet.cz, 60 tobolek za 498 Kč

Ideální pro ty, které trápí stres a stárnutí.

Tekutá koncentrovaná směs pracuje díky aktivním rostlinným výtažkům a květinovým esencím, které působí proti stresu, posilují vitalitu, zklidňují tělo i mysl, mají vliv na dobrou náladu a podílí se také na klidném spánku. ingredients-store.cz, 50 ml za 2 400 Kč

Prášková přírodní směs

Bylinný anti-age čaj

Maqui je nazýváno ovocem dlouhověkosti a je nabité silnými antioxidanty. Čistě přírodní prášek v bio kvalitě stačí rozmíchat ve vodě a je připraven nápoj, který chrání tělo před oxidačním stresem a před působením volných radikálů, které způsobují předčasné stárnutí. herbalus.cz, 120 g za 590 Kč

Přírodní „nápoj krásy“ obsahuje 12 bylin, například antioxidant kozinec blanitý, indický ženšen ašvagandu. Bylinná směs je plná antioxidantů a adaptogenů na podporu energie, vitality a kognitivních funkcí.

Má pozitivní vliv na urogenitální systém a sexuální zdraví. eccevita.cz, 50 g za 255 Kč

Green Idea

Bio Maqui

Adapt’Âscend

Ecce Vita

19

18-19_WHAT21-06-krasa-doplnky.indd 19

24/05/2021 01:16

LOV E S TO R I E S

20 důvodů k radosti Udržet si pozitivní mysl není snadné, a proto není od věci tomu trochu pomoct.

Jsme tu s pravidelnou várkou výhradně dobrých zpráv. Můžete se s klidem začíst.

Zaručujeme, že se tu nepíše nic o vládních krizích, o počtech nakažených ani o nepřátelských agentech.

T Alena Gurin Stará F pexels.com

20

20-21_WHAT21-06-love-stories-zpravy.indd 20

24/05/2021 02:44

1

Zahradničení svědčí tělu i duši, ověřila v první studii svého druhu britská doktorka Lauriane Chalmin-Pui. Lidé, kteří se denně hrabou v záhonech, se cítí lépe a mají o 6,6 % nižší hladinu stresu než ti, kteří na hlínu nesáhnou.

Každodenní zahradničení má podle ní stejně dobrý vliv na pocit pohody jako třeba běh. Práce na zahrádce taky svědčí nemocným, zmírňuje průběh depresí a zvyšuje energii.

2 3

Německý start-up Modus Intarsia vyrábí přízi ze psí srsti a plánuje průmyslovou výrobu. Svetr ze psích chlupů je o 80 % teplejší než ovčí vlna, vlákno je kvalitní a na dotek jemné jako angora.

Nejstarší známý divoký pták, samice albatrosa pojmenovaná Wisdom, letos ve svých 70 letech v rezervaci na Havaji přivedla na svět dalšího potomka.

Albatrosové nemívají mláďata každý rok a kladou jen jedno vejce. Tato rekordmanka tak vychovala přes 30 albatrosů.

4

V Zimbabwe jsou sňatky s nezletilými dívkami už pět let nelegální, přesto k nim stále dochází. Sedmnáctiletá aktivistka Maritsa Natsiraishe se rozhodla tradici, rozšířenou hlavně v chudých rodinách, změnit. S dalšími teenagerkami a mladými matkami trénuje taekwondo a učí je ubránit se fyzickému násilí i zvednout si sebevědomí.

5

Brněnská Nemocnice u sv. Anny si na jaře vybudovala vlastní pěstírnu konopí – zatím pro účely výzkumu, jak účinnou látku z rostliny extrahovat a jak s ní pracovat.

6 11 16 12 7 17 13 18 8 14 19 9 15 10 20

Automobilový závodník Alex Bowman si pro letošní ročník poháru NASCAR ozdobil vůz reklamou na neziskovku Best Friends, jejímž cílem je zastavit zbytečné utrácení opuštěných zvířat. Bowman má psa z útulku a chce zvednout povědomí o adopcích mazlíčků a získat peníze na péči o útulková zvířata.

Surfaktanty, které v úklidových a pracích prostředcích zajišťují pěnivost a čistivost, se vyrábějí z ropy. V dubnu uvedla firma Unilever na čínský trh novou řadu pracího prostředku Omo, v němž surfaktanty poprvé vznikly ze zachycených průmyslových uhlíkových emisí. Inovativní proces snižuje skleníkové emise o 82 % oproti výrobě z fosilních paliv a nezvyšuje cenu výrobku.

Německá inženýrka Anne Lamp se svojí firmou Traceless přináší alternativu k plastovým obalům. Vyvinula metodu výroby jedlých a lehce stravitelných obalů na potraviny z rostlinného odpadu.

Získala cenu Green Alley Award, která se zaměřuje na startupy naplňující představu cirkulární ekonomiky.

Člověk v tísni nově nabízí bezplatné poradenství lidem s dluhovými problémy. Kontakty a více informací najdete na cervenesluchatko.cz.

Dvanáctiletá Alena Analeigh už má za sebou střední školu a chystá se na studium chemie a astronomické a planetární vědy na Arizonské státní univerzitě. Sní o tom, že bude nejmladší černoškou pracující pro NASA. Projektem Brown Stem Girl chce podpořit nadané dívky a ukázat, že věk a barva pleti nejsou překážkou pro vědeckou kariéru.

Vozítko Perservance z atmosféry Marsu, již z 96 % tvoří oxid uhličitý, dokázalo vyrobit kyslík, který by vystačil na deset minut dýchání. Poprvé se něco takového podařilo jinde než na Zemi.

Šéf firmy Avast Ondřej Vlček s manželkou, lékařkou Katarínou, založili rodinnou nadaci, do níž ze svého majetku vložili 1,5 miliardy korun. Koupili chátrající pražskou usedlost Cibulka a hodlají v ní zřidit dětský hospic a komunitní centrum.

Německá šampionka Sarah Voss nastoupila na dubnovém mistrovství Evropy v novém dresu, který jí zakrýval paže i nohy až ke kotníkům. Jako první použila celotělový trikot z jiných než náboženských důvodů. Poukazuje tím na přílišnou sexualizaci gymnastek, které cvičí v dresech podobných plavkám.

Ministerstvo školství vyčlenilo 20 milionů, z nichž bude proplácet obědy dětem ze školek. Programy dotovaných obědů už běží na školách, teď se začalo myslet i na rodiny menších dětí, které si stravování z rodinného rozpočtu nemohou dovolit.

Naživu jsou již jen dva ohrožení nosorožci bílí – samice ze Dvora Králové, které pobývají v keňské rezervaci Ol Pejeta. Vědeckému týmu, který pracuje na záchraně druhu skrz umělou reprodukci, se podařilo vytvořit a zamrazit další čtyři embrya. Nyní už jich má devět.

Francesca Kerton se svým týmem z Memorial University v kanadském Newfoundlandu dokázala nevyužité části z ryb (hlavy, kosti…), které by skončily v odpadu, přeměnit v biologicky rozložitelnou látku, jež by mohla nahradit polyuretany vyráběné z ropy.

Mohou se z ní dělat obaly, oblečení i stavební materiály.

Zoo Ostrava získala ocenění Bílý slon, jež se udílí českým a slovenským zahradám za mimořádné chovatelské úspěchy.

Vysloužila si ho díky odchovu vzácného druhu ryby – jelečka teuchitlánského, který byl dlouho považován za vyhynulý.

Na Technické univerzitě v Liberci začnou studovat uprchlíci z Běloruska.

Díky tajné misi ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí se k nám podařilo dostat 16 studentů, jimž v jejich zemi z politických důvodů hrozilo vyloučení ze školy nebo jim bylo studium ukončeno.

Korálové útesy u Floridy a v Karibiku rychle zabíjí nemoc úbytku korálové tkáně (SCTLD). Tým oceánografů z floridské Atlantic University našel možné řešení. Na organismech Montastraea cavernosa otestoval antibiotika amoxicilin, běžně užívaná lidmi. Úspěšnost v léčbě korálů byla 95%.

Cenu Václava Havla získala zastánkyně ženských práv Ludžajn Hazlú. Stojí v čele odporu proti systému mužského opatrovnictví v Saúdské Arábii a v minulosti byla několikrát uvězněna za protest proti zákazu řízení pro ženy.

21

20-21_WHAT21-06-love-stories-zpravy.indd 21

24/05/2021 02:44

CHTĚJTE VÍC!

Zralá komunikace: Cvičení „Já, protože já“ T Iveta Havlová I Jozko Barde Murcko, F archiv

Základem zralé komunikace je převzetí zodpovědnosti za své emoce. Ačkoliv se zdá, že to ti druzí nám způsobují emoce strachu, viny nebo hněvu, není to tak. Pokud bychom v sobě už od dětství neměli tyto programy, naše reakce na stejné situace by byly neutrální anebo jen v zóně lehké aktivace a hledání řešení.

22

22-23_WHAT21-06-chtejte-vic.indd 22

23/05/2021 16:48

Z E Ž I VOTA

kurzech zralé komunikace, které vedu, se učíme převzít zodpovědnost za své emoce, vyvinit druhého a požádat o spolupráci. Samozřejmě tomu předchází část, ve které hloubkově přepisujeme emoční vzorce. Možná někdy v budoucnu mohu pro zajímavost v této rubrice ukázat, jak se provádí přepis hluboko uložených autopilotních vzorců, dnes se s vámi ale chci podělit o základní postup (protokol) zralé komunikace.

V

„JÁ, PROTOŽE JÁ“ (ve smyslu „Cítím se takto, protože je to můj vzorec“)

Když děláš tohle, cítím tohle 1

Když máš problém a já se snažím s tebou mluvit a hledat řešení, a ty mě přerušuješ otázkami nebo vlastně když říkáš cokoliv dřív, než domluvím, cítím, jak ztrácím koncentraci. A taky cítím, jako bys mě nerespektovala, chtěla umlčet, tlačila proti mně.

Je to moje – připomíná mi to mámu, tátu, bratra…

2

Uvědomuji si, že je to můj vzorec, tohle vnímání. Není to o tobě. Připomíná mi to něčím mámu, když jsem se jí snažil pomoci, když nezvládala… A ona mě stále přerušovala spoustou chaotických výkřiků, neměla kapacitu doposlechnout si mě do konce. A tohle staré vnímání mě potom zahlcuje a mám v sobě nepříjemné pocity.

Pak očekávám…

3

Když se tohle děje, pak asi ta moje dětská část očekává, že nakonec ještě já budu ten špatný. A taky, že se budu cítit úplně dezorientovaný a vyždímaný.

Nepochopený. Že se od svého problému máma přeorientuje na mě, a já budu ten problém.

Mám potřebu…

4

Mojí potřebou je mít pozornost, a to plnou pozornost.

A cítit flow, plynutí, svou sílu. A taky ocenění mé snahy a pochopení, že to dělám pro toho druhého, pro vztah.

Moc by mi pomohlo…

5

V závislosti na tom, jak vypadalo naše nejranější dětství, se naše vnímání komunikace a vztahů vyvinulo buď zdravě, anebo jedním ze dvou základních traumatizovaných směrů. Nebudu zabíhat do detailů, ale lidově řečeno buď toužíme po blízkosti a kontaktu více, anebo méně. Znáte to určitě sami: jeden z manželů je například srdečný, tělesný, povídavý člověk a druhý v kontaktu spíš chladnější, precizní, korektní, odtažitější. Toto je veliké zjednodušení, berte jej tak.

Pokud tedy zrale komunikuji s toužícím typem, mohu směle použít protokol uvedený v tomto článku. Budu si samozřejmě muset dávat velký pozor, abych důsledně druhého vyvinil, to platí vždy.

V kontaktu s vyhýbavým typem však musíme být mnohem střídmější. Člověk s vyhýbavou nervovou soustavou (tzv. vyhýbavý attachment) byl v dětství zraněn více a jeho nervová soustava méně snese. Proto na počátku nemůžeme ani vysvětlovat, jak se cítíme, protože sebevzdálenější asociace mezi jeho chováním a našimi pocity ho zahltí a způsobí traumatizovanou obrannou reakci (odtažení, vymizení apod.).

Lepší je proto začínat rovnou prosbou nesenou v lehkém tónu a zbavenou jak kritiky, tak sebelítostného tónu – ten totiž v druhém vyvolává pocity zahanbení (takže opět vymizí anebo je překryje hněvem).

Důležité je vstřícnost nevyžadovat, pouze vyjadřovat přání a zdůraznit, že pokud druhý nemá kapacitu anebo se mu, byť i jen, nechce, nemáte právo to žádat. Druhému je nutno ponechat plnou svobodu, jinak se nemůže dostat ze svého traumatického víru, začít se uzdravovat a vycházet vám vstříc ochotně. Tady samozřejmě většina lidí narazí na své vlastní programy, které trvají na tom, že druhý má povinnost: volat vám víc, odpovídat dřív na SMS, víc si vás všímat, víc vám pomáhat, víc vás chválit a podobně. A to už je právě téma na přepis hluboko uložených dětských vzorců.

Moc by mi pomohlo, kdyby to bylo jen trochu možné (ale vím, že žádat to po tobě nemůžu), kdybys mě příště mohla nechat mluvit plynuleji a třeba si svoje otazníky, pochybnosti, upřesnění mezitím poznačila na papír… Já bych se tím i připravil na to, že budeš mít nějaké doplňující otázky a náměty a nespadl bych tak do svého starého vnímání.

Můžu ti s tou pomocí nějak pomoci?

6

„Toužící“ versus „vyhýbavá“ nervová soustava

Muž: Mohl bych ti s tím nějak pomoci? Cítíš už teď, v čem by mohl být pro tebe kámen úrazu? Žena: Ano, já mám stejně tak náboj, který potřebuje v dané chvíli ven a který je tak reálný, tak naléhavý.

Nechci a nemůžu ti slíbit, že si budu vždy psát. Můžu to zkusit, ale kdybych nemohla promluvit a musela vydržet s potlačenými emocemi a impulzy, mohla bych se pak zase já cítit hodně špatně.

Opět muž: Chápu. Už tvoje snaha – to že si dopředu vezmeš papír a tužku, mi dá signál, že chceš, aby mi bylo dobře a že mi vycházíš vstříc. Mohlo by mi to pomoci zůstat v přítomnosti a nepropadnout se do svého programu. Co by ti ode mě pomohlo? Žena: Kdybys mi v té chvíli řekl: Děkuji, že si bereš papír a tužku, oceňuji to. A když bude tvůj tlak příliš velký, samozřejmě můžeš mluvit.

Muž: Dobře, zkusme to takhle. A pak uvidíme, kam nás to povede dál. Kdykoliv můžeme vymyslet další zlepšovák.

Mgr. Iveta Havlová Vede transformační kurzy v oblasti vztahů a zralé komunikace. Bádá si a vynalézá metody pro zrychlené přepisy vzorců chování, „autopilotů“ v naší psychice. ivetahavlova.cz

23

22-23_WHAT21-06-chtejte-vic.indd 23

23/05/2021 16:48

I N S P I R AC E

Monika Potokárová slovenská herečka

Monika Potokárová byla mladá herečka, která ve svých sedmadvaceti letech spáchala sebevraždu. Otřáslo to celým divadelním světem. Hrála opravdu vrcholně ve Slovenském Národním divadle. Poznala jsem ji jen trochu, ale nějak jsme se navzájem vnímaly.

Na jevišti v sobě měla nějaké zvláštní tajemství. Jednou jsem slyšela, že hlubocí lidé v sobě mají také něco velmi hluboko uvnitř a většinou to bývá nějaká bolest.

Stále na to musím myslet. Doufám, že i tento tragický příběh bude takovým ukazovátkem, aby se na hereckých školách více mluvilo o emocích a jak z nich vystupovat. Vždycky nás učili, jak do rolí vstoupit, ale jak pak z toho ven?

Herečka Judit Bárdos

S horkou krví a jemnou duší Narodila se na Slovensku, ale má maďarskou krev.

Ačkoli byste možná předpokládali, že má dvaatřicetiletá herečka Judit Bárdos temperamentu na rozdávání, popisuje svoji povahu spíš jako krotkou. Jaké ženy ji v životě formovaly a které bezmezně obdivuje?

T Markéta Faustová F Instagram, unsplash.com, archiv

udith Bárdos si na Češích váží toho, že dokážou být nad věcí a dělat si ze všeho legraci, na rozdíl třeba od Maďarů nebo Slováků, kteří mají podle ní temperamentu někdy až příliš. U žen nejvíc obdivuje jejich vnitřní sílu, stejně jako osobitost, jednoduchost a upřímnost.

J

A byla by škoda, kdybych je neznala.

Využívám všechny jazyky a mohu točit ve všech třech zemích. Moje máma chtěla být původně taky herečka. Přijali ji dokonce do maďarského oblastního divadla, ale v tu dobu žila v jiném městě 500 km daleko a nakonec se rozhodla tu nabídku nepřijmout. Když jsem se jí svěřila, že bych chtěla být herečka, řekla mi, že je to jedno z nejkrásnějších povolání na světě.

Moje máma Máma je velmi komplikovaná osoba, velmi emočně založená, plná humoru, a také nějakého pro mě neznámého světa bolesti. Všechno se to v ní míchá. Já jsem na rozdíl od ní poměrně mírná, ale když hraju, často ji v sobě cítím a mohu z jejích emocí čerpat. Její výrazné reakce ve mně zůstaly z dětství. Pracovala ve slovenské televizi v magazínu maďarské menšiny. Žili jsme sice vždycky na Slovensku, ale když přijedu domů, mluvíme maďarsky. Asi doteď máme v rodině pocit jakéhosi vykořenění. Když jsem studovala klavír na konzervatoři, stále dokola jsem musela vysvětlovat, proč říkám toto takto, proč se jmenuji, jak se jmenuji. Zároveň, když točím film v Maďarsku, vnímám, že nejsem ani úplně Maďarka. V dospělosti jsem ale začala vnímat obrovské pozitivum toho, že mám od každého něco. Maďarská kultura, literatura i hudba jsou úžasné.

Nejlepší kamarádky Dorka Gryllus

maďarská filmová herečka

Dorka je maďarská filmová herečka, která pochází z umělecké rodiny. Její máma je režisérka a táta hudebník.

Když byla mladá, byla velmi krásná, a tak ji hodně obsazovali do rolí, kde to mohla prodat. Vytvořili jí image krasavice, která se ráda svléká. To ona ale úplně nebyla. Rozhodla se jít pracovat do Berlína, ačkoli uměla jen anglicky. V prvním filmu mluvila dokonce právě v angličtině. Postupem času se ale vypracovala a působí tam dodnes.

Díky tomu má nadhled nad maďarským filmařstvím. V jejím pohledu vnímám paralelu, protože ona jako Maďarka pracuje v prostředí německé profesionality a chladnosti a tak já to mám v Česku.

Musím říct, že to velmi oceňuji. Když se ve štábu řeší nějaký problém, já jako herečka to většinou vůbec nepocítím.

V Maďarsku nikdo neumí skrývat emoce, a tak se často řeší problémy příliš vášnivě. Dorka mě inspiruje ve svém přirozeném herectví. Je velmi vážená, a přitom má nohy na zemi.

Mám tři kamarádky – jednu mám ze školky, druhá je ze střední školy a třetí z vysoké. Hned první den jsme si padly do oka a jsme si blízké. Všechno si říkáme, nejvíc si voláme, když je nám blbě.

První je Maďarka, druhá Slovenka a třetí je Slovenka, která žije v Česku – tu mám od vysoké školy.

Anna Szabó T. maďarská spisovatelka

Anna je Maďarka, která píše novely i básně. Vždycky mě dokáže zasáhnout.

Někdy vtipně, jindy melancholicky, občas poeticky. Takový člověk jako Anna musí mít bohatou duši.

Jednou řekla, že věří, že poezie není nějaká luxusní věc pro elitu, ale pomoc do života. Naopak úplně základní věc jako třeba kvalitní boty nebo brýle. A já s ní naprosto souhlasím. Básně nás učí pozorovat detaily. Jistým způsobem zastaví čas a dodávají nám v těžkých chvílích sílu.

Palya Bea zpěvačka

Zpěvačka Palya Bea je Maďarka s cikánskými kořeny, která se narodila na vesnici. Jistou dobu žila i ve Francii.

Nejprve vycházela z folkloru a zpívala lidové písně. Následně z této koleje trochu poodstoupila a teď zpívá takovou world music s prvky jazzu. Roky si píše vlastní hudbu. Hodně ji zajímají mužsko-ženské vztahy. Její texty jsou velmi otevřené a někdy drsné. Svojí upřímností dokáže šokovat i dojímat. Napsala například píseň o všech svých ex partnerech.

Každému věnovala jeden verš a všem jim poděkovala, protože bez nich by nebyla taková, jaká je. Jedno celé album věnovala rozvodu se svým mužem. Byla jsem dokonce na jejím workshopu zpěvu a bylo to úžasné.

Zuzana Liová slovenská scenáristka

Zuzana mi dala velkou důvěru. Svůj film Dům psala sedm roků a obsadila mě, když jsem byla úplně nezkušená.

Poprvé jsem viděla velké kamery.

Tatínka mi tehdy hrál Miroslav Krobot a maminku Táňa Medvecká. Tolik jsem se tam lidsky naučila, třeba se postavit na značku a vydržet 14 hodin na place.

Ve filmu Zuzana popsala vlastní rodinné vztahy a já jsem celý ten příběh mohla prožít s ní. Pochopila jsem, že je to všude jinak a že rodina je složitá věc.

24

24_WHAT21-06-inspirace-judit.indd 24

23/05/2021 23:10

WHAT-inzerce.indd 1

21/05/2021 18:02

M Ó DA

Brock Collection pro H&M, 999 Kč

Libertine-Libertine, prodává zalando.cz, 3960 Kč

Šaty sezony

ANSWEAR LAB, 1 199 Kč, answear.cz

Red Valentino, 25 340 Kč

První šaty spatřily světlo světa v polovině patnáctého století. Stalo se to změnou střihu a použitých tkanin z původně raně středověkých pláštů a pelerýn. Málokdo ví, že původně byly šaty oděvem i pánským. Tyhle ale svým mužům neoblékejte…

Zuzana Kubíčkova, 21 200 Kč

Pinko, 7 800 Kč

T Filip Vaněk F archiv značek

Lindex, 2299 Kč

Ports of Stars, portsofstars.eu, 9400 Kč

26

26-27_WHAT21-06-moda.indd 26

23/05/2021 17:45

Mít styl Zajímalo nás, jak uplynulý rok ovlivnil šestici stylistů, kterých si vážíme z pohledu módy a jejího významu. Zeptali jsme se také na jejich osobní tipy a co si do šatníku pořídit.

T Filip Vaněk F archiv

Jana Kapounová V mém přístupu k módě mě ten rok jako spotřebitelku prakticky moc neovlivnil, jen mi potvrdil to, co se snažím dělat celý svůj život. Není potřeba nakupovat hromady věcí, raději se zaměřit na kvalitu, která vám vydrží, a přemýšlet před nákupem, jak jsou věci variabilní, jak je budete moci zkombinovat se zbytkem šatníku. Můj tip: doporučuji takový kousek, který vám bude sloužit hodně dlouho a nebude podléhat momentálním trendům. Dala bych důraz na kvalitu, podpořila české návrháře, jakými jsou Ivana Mentlová, Jan Černý, Zuzana Kubíčková, Port of stars. Pokud byste chtěli investovat do něčeho nadčasového, pak by to mohl být pánský lněný oblek z poslední kolekce, kterou navrhla Silvia Venturini pro Fendi. Je to kousek, který budete nosit ještě za 10 let a bude stále super.

Milena Zuravljova

Lenka Pavlů

Rok 2020 měl obrovský vliv na světový módní průmysl. Značky měnily vedení, počty kolekcí, koncept fashion shows atd.

Mě ten rok navedl na to, že jsem vytřídila několikrát šatník a nechala jen věci, které jsou nadčasové, nebo ke kterým mám silný vztah. Není důvod investovat do oblečení kvůli trendům a Instagramu, vždy je lepší podpořit menší značku s osobním příběhem. Proto mé doporučení k nákupům zní: Investujte pouze do věcí, které jste ochotni „repair, re-use, recycle“. Dejte oblečení druhý život a nakupujte třeba na Vestiare, udělejte swap s kamarádkami nebo podpořte menší či lokální značky. V Symbols máme novou holandskou značku Rika Studios a její Blaze shirt je klasika, do které se zamilujete. Líbí se mi šaty, které jsou ručně barvené v mexickém Tulumu od Kasii Kulenty, nebo výšivky od ukrajinské Bazény. Pak nikdy nebudete řešit co si vzít na sebe na dovolené.

Minulý rok mě utvrdil v přesvědčení, jak moc je móda (spolu s filmem, výtvarným uměním, hudbou nebo divadlem) pro náš život důležitá. Pro mě je obohacující hrou, vášní a láskou. Oblečení nás také definuje.

Je odrazem nás samotných, naší autenticity, jedinečnosti, našich pocitů. Proto bychom na ni neměli nikdy rezignovat. Má kouzelnou moc vytvořit i z všedního dne den sváteční. Co se týká mého osobního tipu, zamilovala jsem si značku Milimu české autorky Miliny Havrlantové. Kabelky vynikají čistým designem, rafinovanými střihy a precizním zpracováním. Velmi dobře se tak dají kombinovat k různým outfitům i příležitostem. Koupí navíc podpoříte českou návrhářku. Můj výběr je kabelka zelená, jejíž barva symbolizuje příchod jara, nového života a vitality. A to je myslím to, co teď všichni potřebujeme nejvíc.

Kabelka Milimu, info o ceně u návrhářky, milimu.com

Šaty BAZENA, 16 900 Kč, prodává Symbols, smbls.cz

Tenisky Jan Černý, 3590 Kč, jancerny.store; FENDI LOOK 15, info o ceně v obchodě

Lenka Kermes

Zuzana Kanisová Tým, že boli dlhodobo zavreté kamenné obchody, som bola nútená zmeniť prístup k práci. Svetlou stránkou bola spolupráca so slovenskými a českými návrhármi vo väčšej miere, ako pre TV tak pri foteniach. Čo sa týka osobného štýlu, môj šatník bol vždy klasický, jednoduchý a nadčasový, ale za posledný rok som ho dostala na úplnú esenciu. Ešte viac zvažujem, čo kupujem. Môj tip je preto taktiež maximálne nadčasový. Už viac ako štyridsať rokov, nezameniteľná, elegantná, remeselne dokonalo spracovaná Amazona bag, od španielského módneho domu LOEWE.

Během posledního roku jsem zjistila, že nejdůležitější je mít svůj vlastní názor, a proto jsem se pustila do vlastního magazínu o módě, zdraví a kráse FFAASSHHIIOONN.com. Můj tip proto bude také čistě můj osobní, a to oversize béžový trenčkot Balenciaga, což je nadčasový kus, který vám bude sloužit mnoho let.

Dají se s ním vytvářet nespočty kombinací a stylingů.

Jan Pokorný Uplynulý rok mě neovlivnil vlastně nijak zásadně. Jen posílil moje dlouhodobé přesvědčení, že turbulence a vysoké obrátky módnímu byznysu neprospívají, ale jedině škodí, a návrat k podstatě je nutný a nevyhnutelný. S tím souvisí moje odpověď na druhou otázku, protože plavek už na to máme dost, investoval bych do bungalovu u moře.

Kabelka LOEWE, 1900 €, loewe.com

Trenčkot Balenciaga, info o ceně na webu balenciaga.com

27

26-27_WHAT21-06-moda.indd 27

23/05/2021 23:09

I N S P I R AC E

Levně nakoupit, draze prodat Cíl je stejný jako u tradičních investic – vydělat. Samotný proces už je ale z podstaty virtuální měny odlišný.

Kryptoměny jsou méně předvídatelné. Bez ohledu na to, kolik, co a kde nakoupíte, měli byste se připravit na nestabilitu. Co jde rychle nahoru, může jít daleko rychleji dolů. Klidně v řádech hodin.

T Michala Bradová F unsplash.com

sobní identifikační doklady. Informace o bankovním účtu. Zabezpečené připojení k internetu. To je vlastně všechno, co potřebujete pro investování do kryptoměn. Nejprve si musíte určit, kde nákup kryptoměny uskutečníte. Tedy k jaké burze se připojíte. Neexistuje žádná oficiální kryptoměnová společnost, ale funguje několik vyhrazených kryptoburz, které tyto transakce provádějí. Známé jsou například Coinbase (coinbase.com), Bitfinex (bitfinex.com), eToroX (etorox.com) nebo Binance (binance.com). Dále musíte mít svou digitální peněženku. Jde o softwarový program ukládající soukromé a veřejné klíče, které vás připojí k blockchainu.

Tam kryptoměny žijí. Veřejný klíč je v podstatě vaše „adresa“, kterou v transakci vidí protistrana, soukromý klíč patří jenom vám – nikomu nedávat, střežit!

Peněženky vám umožňují přístup, odesílání a příjem kryptoměny, ale také poskytují záznam transakcí a ukazují

O

aktuální zůstatek. Existují v desktopové, on-line, mobilní i hardwarové verzi.

Hardware je rozhodně bezpečnější metodou ukládání, obzvlášť chystáte-li se disponovat velkým obnosem. Peněženku propojíte s bankovním účtem a hotovo, můžete začít.

Kromě přímého nákupu kryptoměny a pořízení peněženky jsou tu další cesty, jak vplout do světa kryptoinvestic. Můžete obchodovat u klasických brokerů v rámci běžného investičního účtu pomocí CFD (Contract for Difference). Nebo je také možné investovat do společností, které pracují s bitcoinovou technologií. Nedáváte tak peníze přímo do kryptoměny, ale do podnikových akcií společností využívajících bitcoiny.

Než se naplno vrhnete do tajů investičního světa, zvažte svou strategii. Po zakoupení kryptoměny máte v podstatě tři možnosti. První je tzv. koncept Buy and Hodl. Nakoupit a držet (úmyslný překlep slova hold).

Kryptoměnu si necháte „navždy“.

Příznivci této investiční filozofie si uvědomují volatilitu aktiva, ale zároveň jsou přesvědčeni o jeho potenciálu a vyhlídkách. Takže si nevšímají výkyvů a neprodávají ani ve chvíli, když to roste. Druhá cesta je podobná. Investoři rovněž vidí dlouhodobou perspektivu, ale mají v sobě tendenci prodávat, jakmile jsou spokojeni s výnosem. Hledají ten správný čas. Třetí způsob zahrnuje obchodování v krátkodobém horizontu.

Sledujete pohyb kryptoměny, nakupujete v poklesu a prodáváte na vrcholu. Jste

půjde, levně nakoupit a draze prodat.

Berte ale v potaz, že bitcoin se považuje za „nejspolehlivější“ kryptoměnu, i přesto jsou u něj běžné výkyvy o tisíce dolarů denně. Nebezpečí tkví také ve schématech typu „pump-and-dump“.

Draví investoři přesvědčí ty amatérské nebo nenáročné, aby do kryptoměny nalili spoustu peněz. Cena rychle roste.

Dravci jsou samozřejmě chytří, prodávají dřív, než nárůst skončí, a přijdou si na obrovský zisk. Přestane se nakupovat, cena spadne na minimum a nezasvěcení investoři ztratí.

„Kryptoměny nejsou podloženy fyzickým aktivem jako zlato nebo stříbro.

Fungují jako záznam digitálních transakcí nezávislých na centrálních bankách.“ vystaveni velkému riziku, ale také máte šanci na rychlý výnos. Volba strategie bude souviset s vaším cílem, který byste si také měli předem ujasnit. Chcete pasivní příjem? Šetřit na důchod? Nebo se stát investorem na full-time?

Tipy pro investování

Kryptoměny nejsou podloženy fyzickým aktivem jako zlato nebo stříbro.

Fungují jako záznam digitálních transakcí nezávislých na centrálních bankách. Neexistuje žádný centrální regulátor, který by zajišťoval jejich stabilní hodnotu. Ta nestaví na ziscích žádné korporace, ale závisí na poptávce trhu. Když lidé nakupují, cena stoupá.

Když není zájem, cena klesá. Stačí „jen“ odhadnout, jakým směrem to aktuálně

Pochopte svou toleranci rizika.

Kryptoměny jsou vysoce rizikové investice, pokud nejste schopni přijmout jejich kolísavý charakter a nevyzpytatelnost trhu. Investujte do „správné“ kryptoměny. Bitcoin není jejím synonymem, ačkoli je nejdominantnější.

Ve skutečnosti existuje přes 4 000 druhů, přičemž stovky z nich přišly a bez většího povšimnutí také hned odešly.

Na takových nevyděláte. Zkuste vedle bitcoinu kouknout třeba na Ethereum nebo Litecoin. Diverzifikujte své portfolio a nestavte kryptoměny jako primární investiční zdroj. Věnujte jim jen malé procento prostředků. Spíš si je nechte jako takovou třešničku – potěší případným ziskem, ale nebude to na provaz, když to náhodou nevyjde. Hodně štěstí!

28

28_WHAT21-06-inspirace-krypto.indd 28

24/05/2021 08:18

UMĚL Á INTELIGENCE

Supertalenti Kdo jsou lidé, kteří jsou špičkami v AI (umělá inteligence)? Jak se měří jejich talent? Máme jich v Česku dost? Na všechny tyto otázky se pokusí odpovědět popularizátorka AI Sara Polak.

T Sara Polak F Robert Tichý, unsplash.com

mělá inteligence je na jednu stranu rtuťovitý termín, který se velmi těžko popisuje, na stranu druhou vlastně velice jednoduchá záležitost. Nemyslím tím jednoduchá ve smyslu, že se přes noc můžete stát

U

agilní a přizpůsobivý na rychle se měnící podmínky; d) nespoléhat na systém kolem sebe, ale razit si vlastní cestu; e) být omlácený praxí; f) být velký pragmatik.

Možná to všechno zní poněkud základně, ale popisuji zde spíš ‚nátury‘, které

„Nemusíte být, ajťák‘, abyste byli schopni vytvořit světový inovační ekosystém.“

světovým vědcem, ale jak říká skvělý vědátor Tomáš Mikolov: „Idea převratných AI myšlenek je často ve své bázi velice jednoduchá.“ Aby člověk mohl v AI nebo v jakékoli jiné disciplíně dobře fungovat, musí a) perfektně ovládat logiku základních principů; b) nebát se experimentovat i mimo osnovy; c) být

jsou zároveň schopny se orientovat v jedovatém a zpolitizovaném světě velkých firem, žádostech o granty, místech na konferencích, i ve světové konkurenci.

Cílem dnešního článku není představit vám prázdné statistiky o vzdělání, brain drainu (odlivu mozků) a o tom,

jak si tu z „brambory“ vypěstujete talent.

Jde mi o to zmínit pár milých tváří z oboru, které to dělají skvěle a za mě špičku AI jednoznačně zastupují.

VÝZKUM

Tomáš Mikolov – talent světového kalibru, autor word2vec, vědec na CIIRCu, světoběžník, kterého Mark Zuckerberg sám naverboval do Facebooku, a taky kluk ze Šumperka, co po večerech paří StarCraft a přes den pracuje na výzkumu umělé inteligence. AI špiček zde máme mnoho – Urban, Sivic, Matas, Richtr, Kordík apod., je důležité si uvědomit, že Česko se může velmi jednoduše svým talentem vyrovnat gigantům jako Silicon Valley, Curych nebo Londýn. Ale chce to umět se probít a svoji kůži neprodat lacino – vědecký talent není jen o tom být „génius“, jde i o to uplatnit svůj nápad v praxi. Tomáš měl své nápady již na střední škole, když ale nemáte za zády bohatou rodinu, podporující učitele nebo ekosystém, který vám ukáže směr, vydržet a probít se léty nepochopení, nízkým platem a technologickou sabotáží není jednoduché. Cesta od sledování Červeného trpaslíka na kolejích VUT, programování vlastních věcí a rozchození RNN síti, což bylo v akademické sféře považováno za nemožné, byla dlouhá. Musíme toto pro jedince, jako je Tomáš, zjednodušit. Aby se potenciální světoví vědci netrápili administrativními okolnostmi a mohli být v klidu už od základní školy podporováni k úspěchu. To je ale utopistická budoucnost.

Do té doby musíme jako lidé ve svém okolí maximálně podporovat osobnosti, které možná vybočují, ale mají jasné cíle a talent.

VIZIONÁŘSTVÍ

Lidi rádi na něco aspirují. Musíme mít „the bigger picture“ a nejen žít ze dne na den. Vizionářů v rámci AI je mnoho, ať už jde o Václava Dejčmara, Michala Pěchoučka, Elona Muska a dalších. Já bych ale ráda zmínila někoho z jiného soudku, a to Romana Týce. Ano, stejného Romana Týce, co pověsil červené trenýrky na Hrad. Tady vůbec nejde o červené trenýrky, ale o Romana „Kořena“ (skautská přezdívka) jako jednoho ze zakladatelů Paralelní Polis, který už v roce 2014 mluvil o kryptoměnách jako o hybateli společnosti. Dával taky umění na blockchain, řešil decentralizaci společnosti pomocí umělé inteligence a bil se za digitální svobodu a multioborové přemýšlení v podobě propojení vědy, umění, společenských věd a technologií.

Svět průkopníků není lehký. Často se na vás lidé dívají a klepou si na čelo.

Ale potřebujeme lidi jako Roman.

TECHNOLOGICKÝ SCOUTING

Není jednoduché se orientovat ve světě AI, natož být ještě schopen z něj proaktivně vyzobat talent. Ale najdou se takoví, co jsou na to mistři. Mám tu čest spolupracovat s technologickým scoutem na ČVUT Davidem Peškem.

Je hnací silou mnoha hackathonů (spojil se se mnou a několika studenty, aby vedl tým pro Nakopni Prahu) a pomocí vtipu, inteligence, únětického piva a ryzím přátelstvím umí vybrat zajímavé projekty ať už v rámci digitalizace, AI nebo i urbanizmu.

PÍÁRKO A BRANDING

Když se to neumí prodat, vysvětlit a dobře zabalit, má jakýkoli výzkum v oblasti AI násobně menší dopad. Lidé se musí pro technologie především nadchnout, ne si o nich jen číst. Schopnost látku „prodat“ tak, aby byla zajímavá a nebyla to prázdná bublina, má Alena Brožová. Studentka ČVUT je nadšená

Sara Polak Má za sebou studium na Oxfordu. Studovala archeologii – disciplínu o časech dávno minulých. Teď se zabývá převážně umělou inteligencí zaměřenou na budoucnost.

Mezi archeologií a AI je víc společného, než by se mohlo zdát, a Sara to dennodenně dokazuje. Pojímá umělou inteligenci z koncepčního – nikoli ryze technického – hlediska a prosazuje multioborovost, kudy chodí.

hackerka, provozovatelka časopisu Buď FIT a jedna z hlavních lidí v týmu czech. global, který tvoří první cloudový národ na světě. Ale i lidé, jako jsou Štěpán Sukdol, spoluzakladatel Paioneers, nebo Stefan Číma a jeho Bad Apple Collective, to jsou zdravě punkoví lidé, kteří umí komplikované koncepty krásně přetlumočit veřejnosti zajímavou formou.

Máme ale štěstí, že se podobné osobnosti pohybují i ve vyšších mediálních echelonech. Esa jako Václav Moravec (který vede AI projekt na FSV) nebo Dan Stach jsou otřískaní matadoři, kteří ale zároveň drží krok s dobou a umí tmelit AI ekosystém skrz skvělou komunikaci.

INVESTICE

Srdcařství je skvělé, ale dříve nebo později padne otázka: Kdy a jak se zaplatí nájem kanceláří a vývojářů? Tento kapitál, ať už ve formě filantropické podpory, nebo investic do jednotlivých startupů je potřeba. Je zde několik jedinců, kteří to dělají skvěle. Ať už je to Credo Ventures Andreje Kisky, Nadace Karla Janečka, Václav Dejčmar a jeho podpora Neuron Foundation nebo nadace Avastu.

TEORETIZOVAT A BÁSNIT

Dovést produkt do zdárného konce, aby fungoval a byl reálně užitečný, je věc, kterou si musíme u nás doma piplat.

Za mnohé zmíním firmy a iniciativy, které toto ukazují v každodenním fungování: Rohlík, Memsource, Liftago, Kiwi, Rossum, Blindspot Solutions, GoodAI, Datamole, DataSentics, Superface.ai. V nějaké formě využívají AI nebo minimálně ji výborně rozumí a dělají náš ekosystém pestřejším.

Ú KO L Vypíchla jsem několik jmen, firem, iniciativ. Už teď v hloubi duše vím, že jsem na někoho zapomněla. I když se o to snažím, nemůžu znát všechny, proto bych vám tímto ráda dala „domácí úkol“ rozhlédnout se ve vašem okolí a zjistit, do jaké škatulky talentovaní lidé kolem vás spadají. Nemusíte být „ajťák“, abyste byli schopni vytvořit světový inovační ekosystém. Vám všem, o kterých ještě nevíme – vzdělávejte se, dejte o sobě vědět a přidejte se k nám!

29

29_WHAT21-06-umela-inteligence.indd 29

24/05/2021 08:20

LOV E S TO R I E S

Čajobraní

T Jana Krivenkaja F pexels.com, archiv

Ač trochu ve stínu kávových trendů a baristických výstředností, čaj zažívá v posledních letech neméně významnou katarzi. Co hýbe světem tohoto kulturního nápoje? To nám prozradil člověk nejpovolanější – čajmistr a teatender Jiří Boháč, který se čaji věnuje 25 let. ím dál víc nás zajímá, odkud potraviny pocházejí, kdo je pěstuje a jak. Pídíme se po zdroji.

Bezejmenné suroviny jsou ohniskem všech možných kompromisů kvality. „Vzdělávat konzumenty o tom, že prémiová surovina je autentická, bylo mojí prací po celou dobu působení okolo čaje.

A teprve v posledních několika letech

Č

Emoce a původ

Jedna věc je, co hlídají směrnice EU, druhá je, aby člověk měl ze suroviny radost. Dle Jiřího Boháče se účinky čaje projevují na emocionální úrovni, a proto je důležité vědět rodokmen každé suroviny a vnímat její cestu k nám do šálku. Kromě toho, jestli čaj obsahuje chemikálie, řešíme také to, zda se rostlina měla dobře. Jestli

„Čaj je kofeinová bylina, která má fenomenální skladbu aminokyselin a mnoha prospěšných látek dohromady.“ mi přijde, že se lidé o to konečně zajímají sami,“ vypráví Jiří Boháč. Prémiovost suroviny nám nejen poskytne autentický zážitek, ale svým způsobem nás propojí i s místem pěstování a filozofií pěstitele.

Nemluvě o tom, že kvalitnější surovina má zákonitě vyšší přínos pro člověka, ať už z hlediska chuti, nebo blahodárných účinků.

pochází ze zdravého prostředí. „Každý živý organismus má nějaké DNA, jakýsi shluk informací – a my to v rámci našeho stravování přijímáme. Je to esence, chcete-li fluidum. A to fluidum je samozřejmě intenzivnější, není-li rostlina už od zárodku ošetřována chemicky.“ Jde také o faunu, která obývá plantáže – ačkoli je pro pěstitele náročnější udržet nějakou přirozenou symbiózu, čajovník v těchto podmínkách vyrůstá zdravější.

Prémiovost suroviny nám poskytne autentický zážitek a svým způsobem nás propojí i s místem pěstování a filozofií pěstitele.

Lokálnost

Šálek Jiřího Boháče K čaji se dostal přes bylinky, které mu byly už od dětství, díky výchově, velmi blízké.

Vášeň pro čaj v sobě objevil v 16 letech: „Čaj mi byl od začátku mnohem bližší než káva.“ Po více jak 20 letech v oboru je Jiří špičkovým teatenderem, lektorem mnoha čajových akademií a národním koordinátorem soutěží Tea Masters Cup. Do ledna 2020 působil jako český ambasador značky Kusmi Tea. Když prahne po stimulaci nebo rituálu, připraví si kofeinový čaj se vším všudy a dle vlastních slov se uvede do takzvaně „příjemné hypnózy“.

Večer ale raději volí něco, co má tonizující a zklidňující účinek, takže sází právě bylinky.

Nejčastější věta, kterou slýchává od přátel a rodiny, zní: „Čaj ti vařit nebudu.“ Ačkoli by byl naopak rád, kdyby mu třeba na návštěvě, klidně i pytlíkový čaj nabídli. „Vždyť u čaje nejde pouze o surovinu, ale i o akt pohoštění,“ doplňuje.

Když se mluví o udržitelnosti, přirozeně se ptáme i na ekologickou stopu konkrétního produktu. V rámci globalizace se dlouhá cesta čaje nedá úplně popřít, bohužel jde o surovinu, která v Česku neroste, podobně jako kávovník. Dle Jiřího Boháče se stále zkouší pěstovat různé kultivary.

Například gruzínský nebo turecký je na evropské podmínky docela dobře stavěný.

Existuje dokonce Asociace evropských pěstitelů čaje, jejímiž členy jsou země jako Německo, Švýcarsko, Itálie, Skotsko a další. Je to hlavně o tom vytipovat si správné místo – mělo by jít o jezernaté oblasti, kde se drží mlhovina a je tam vysoká vlhkost vzduchu. Pak by mělo jít o kultivar, který vydrží extrémnější podmínky a teploty pod bodem mrazu. „Nemyslím si, že by se pěstování čaje v Evropě chystalo v nějakém větším měřítku. Holt nějaké suroviny dovážet budeme. Ale nesmíme zapomenout, že tu máme spoustu skvělých výrobců bylinkových čajů, ty se snažím ve své práci upřednostňovat. Rooibos má spoustu skvělých účinků, ale nechci ho opěvovat, když tu máme neméně skvělé heřmánek nebo šalvěj.“

TIPY

ČAJOVÁ MAGIE JANA BOHÁČE

1

Čajem z Keni jsem nadchnul i svoje rodiče, které jsem po celou dobu mého působení v oboru vždy zásoboval – většinou jsem něco dovezl ze svých pracovních cest. Teď se cestovat za čajem úplně nedá, naštěstí i u nás už se dá vcelku vybrat. Keňskému čaji jsem propadl loni. Pěstuje se v ideálních podmínkách: plantáž se nachází ve výšce 2200 metrů nad mořem, což je i z pohledu asijského pěstování čaje výjimečné. Farmáři mají plantáž v takzvaně družstevním vlastnictví – každý sběrač je zároveň majitelem. Mají tam čističku odpadních vod a nepoužívají chemické postřiky. Při popíjení tohoto čaje vždy myslím na to, že zároveň podporuji družstvo, které ze zisku tvoří potřebnou infrastrukturu, staví školy. Najednou je konzum větrem do plachet něčemu smysluplnému.

2

Sejak. Jde o napařený korejský čaj s výraznou bylinnou až vegetální chutí. Loni jsem si natrhal dost mladých kopřiv a vytvářel jsem zajímavé párování právě se sejakem. Jarní kopřivy jsou totiž výraznější než zimní. Ty zimní mají moc chlorofylu a barví, kdežto nálev z těch jarních je nádherně svěží, zelenkavý. Přes den jsem popíjel sejak a odpoledne pokračoval v kopřivě, a měl jsem z toho podobný chuťový zážitek.

3

Letošní rok jsem započal ve znamení Oolongu. Odstartovalo se to díky mému kamarádovi, který dováží čaj z Tchaj-wanu, země, která je pěstováním Oolongu vyhlášená. Všechny čajové oblasti procestoval sám. Můj favorit se jmenuje Four Season – nenapražený světlý Oolong, který hned zaujme nádhernou vůní šeříku a jasmínu. Je to dlouhotrvající čajový zážitek – můžu udělat klidně deset nálevů, a pořád to bude vynikající. Více na sicaj.cz

Čaj jako nápoj

Stále se hledají cesty, aby se zlepšila komunikace o čaji v západním světě. Jako nejlepší prostředek slouží začlenění čaje do kontextu současné gastronomie – ať už prostřednictvím mixologie nebo párování.

Dlouhodobě byl čaj z této moderní vlny vyloučen na nějakou subkulturní úroveň „popíjení čaje“ napojené na obřady a určité filozofické až spirituální konotace. „Ač to bude znít bizarně, největším trendem je vnímání čaje jako nápoje,“ uzavírá Jiří Boháč.

30

30_WHAT21-06-love-stories-caje.indd 30

23/05/2021 23:05

Předplatné

690 Kč

F Adam Litera, M Kristýna Hrdličková

NA JEDEN ROK

dárek pro prvních 25 předplatitelů

31_WHAT21-06-predplatne.indd 31

BALÍČEK KOSMETIKY OD BIORGANICA.CZ V HODNOTĚ 1573 Kč #cleanbeauty S čistotou přichází pocit vnitřního klidu.

Cesta k netoxické kráse navíc nemusí být složitá. Může to být rituál plný vůní, který projasní i ten nejnáročnější den.

Předplaťte si WHAT a my vám darujeme kousek té nejčistší přírody. Díky biOrganica.cz si užijete hýčkání aktivizující super-food maskou nebo pečující čokoládovou maskou z dílny britské 100% bio značky Inlight. biOrganica jako dárek navíc vybrala i svůj bestseller z dekorativní kosmetiky – pudrově matnou a hydratační bio Zuii rtěnku Audrey s intenzivně krycí schopností.

WHATNEWS.CZ

24/05/2021 08:23

DRE AM JOB

Co pro vás dnes Greenpeace znamenají? Úžasnou komunitu plnou profesionálů, vědců, dobrovolníků a dárců, lidí se srdcem na správném místě. Nepřestává mě fascinovat, jak si dokážeme udržovat naději v budoucnost a bez přestávky pracovat na tom, aby to pro budoucí generace dopadlo co nejlépe.

Jde o velmi profesionální organizaci. Až mě na začátku překvapilo, jak moc je její způsob práce vzdálený od obrazu, který mezi lidmi má.

Neposlouchat strach T Ivana Česnek Marcinová F archiv, pexels.com

Zahide Senterzi je ředitelka české pobočky Greenpeace.

Mluvily jsme spolu o její životní cestě, hodnotách i o tom, jak vypadá život ekologické organizace, která už půl století dýchá pro planetu a lepší svět. Realita možná leckoho překvapí. de se ve vás vzala touha zlepšovat svět?

Vyrůstala jsem v Česku a v Turecku. V Česku jsem byla ta z Turecka a pociťovala, že jsem menšina. Zároveň jsem ale byla konfrontovaná s tím, jak zacházíme s menšinami v Turecku.

To mě na střední škole dovedlo ke studiu kurdské otázky a na univerzitě ke spolupráci s Tureckou nadací pro lidská práva, která poskytovala mimo jiné lékařskou pomoc obětem mučení. Když jsem se

K

se nikdy stydět za to, čím přispívám společnosti a planetě. Vydala jsem se proto na cestu lidských práv v neziskovém sektoru a odtud do politiky a diplomacie, v tureckém parlamentu jsem se věnovala ženským právům a ochraně dětí.

Jak jste se odtud dostala ke Greenpeace?

Nejdřív jsem musela vyhořet a dopřát si několik let v oblasti, která nebyla tak emočně a psychicky vyčerpávající – v soukromém sektoru. Právě v době

„Když jsem se poprvé osobně setkala s člověkem, který zažil mučení, cítila jsem se zodpovědná za to, co se stalo. “ poprvé osobně setkala s člověkem, který to zažil, a na vlastní oči viděla, jaké to na něm zanechalo psychické následky, cítila jsem se zodpovědná za to, co se stalo. Byla jsem součástí společnosti, která to dopustila. To byl moment, kdy jsem se rozhodla, že všechno, co v životě budu dělat, musí mít přidanou hodnotu, a i když některé věci nezměním, nechci

mého působení v korporaci jsem začala procházet velkými změnami ve způsobu života a ve vztahu k planetě. Od antropocentrismu jsem se posunula ke komplexnějšímu, holistickému pohledu na svět. Takže když jsem měla zpět svoji sílu a rovnováhu a přišel čas se vrátit do nezisku, dávalo obrovský smysl spojit můj proces právě s Greenpeace.

Je leadership v této organizaci něčím specifický?

Greenpeace Česká republika funguje na principech tealového modelu, to znamená, že u nás neexistuje hierarchická struktura ani řízení lidí. Tento model je postavený na samostatnosti, svobodě, vzájemné spolupráci, obrovské důvěře, otevřenosti a sdílené odpovědnosti.

Moje role je tak především o hlídání celkové integrity, strategie a směru, a o vytváření prostoru pro všechny, aby se mohli sami rozhodovat a byli za svá rozhodnutí a výsledky práce zodpovědní. Znamená to velkou výzvu pro mě i pro ostatní, je ale úžasné sledovat, jak lidi v takovém prostředí dokážou růst a kvést, jak se v něm probouzejí přirození týmoví leadeři bez ohledu na věk nebo zkušenosti. Uvědomuju si zároveň křehkost, která je toho součástí – zatímco v soukromých firmách jsou lidi většinou motivováni penězi, v Greenpeace jsou jejich motivací vášeň, láska ke všemu živému, chuť zachránit svět, nejlépe hned druhý den. S touto podstatou si obzvlášť v naší struktuře hůře hlídají objem práce a hranice, hrozí větší riziko, že je to pohltí. Moje úloha tak není chtít po členech našeho týmu vyšší výkon, ale naopak je spíš brzdit a připomínat jim, že nesmí zapomínat sami na sebe.

Greenpeace vnímají někteří lidé jako extremisty, kteří se někam přivazují, realita je přitom hodně odlišná. Čím to podle vás je?

Jsme organizace, která se mimo jiné snaží kreativním způsobem a nenásilnou přímou akcí konfrontovat korporace a vlády s určitými tématy, jež je potřeba řešit. Chceme, aby se nad nimi zamyslely, začaly vnímat jejich důležitost, změnily své strategie, učinily rozhodnutí prospěšná pro životní prostředí, pro životy nás všech. Tyto aktivity jsou prostředkem, jak naše témata zviditelnit, jsou mediálně atraktivní. A to je důvod, proč nás má někdo za extremisty. Skutečnost je ovšem taková, že za Greenpeace je práce spousty vědců z celého světa, provádíme výzkumy, na nichž stavíme kampaně, taky vytváříme a vedeme celou řadu vzdělávacích projektů, poskytujeme advokační činnost, jsme zkrátka jeden z dílků celého hnutí.

Jak v Greenpeace vybíráte témata, kterým se věnujete?

Prioritou jsou největší problémy, které ohrožují existenci lidstva či planety – změna klimatu, úbytek biodiverzity, kácení lesů a devastace oceánů. Rozhodujícím faktorem je věda, ta určuje, co je důležité. Mezinárodní problémy mají své lokální důvody a na těch pracujeme v konkrétním místě. Ty nejaktuálnější jsou odlesňování původních bukových lesů v Krušných horách, odčerpávání vody z českého území pro provoz dolu Turow, financování uhelného průmyslu, spravedlivý odklon od uhlí a mnoho dalších. To, že většina našich kampaní a jejich úspěchů je výsledkem spolupráce s dobrovolníky, místními komunitami, které se za tu otázku postaví, a s dalšími organizacemi, mi dává naději – že jsme společnost schopná spolupracovat

na tématech, kterým věříme a který nám dávají smysl.

Musí být člověk, který pro takovou společnost pracuje, odvážný?

Rozhodně. Pro mě osobně znamená odvaha upřímnost. Sama k sobě i navenek.

Schopnost postavit se za své hodnoty a žít v souladu s nimi. V Greenpeace máme set hodnot, mezi něž odvaha patří.

Definujeme ji jako sdělování pravdy, která může být nepříjemná, vyžaduje konfrontaci a osobní odvahu každého z nás i jako celku. Jsme ochotni a připraveni čelit silnějším protivníkům, podstoupit fyzická, sociální i právní rizika. Nebojíme se chyb a nehrajeme na jistotu.

Využíváme k tomu různé prostředky, a to od soudních sporů, k přinášení svědectví, občanské neposlušnosti až k nenásilné přímé akci.

Co byste doporučila lidem, kteří chtějí něco dělat pro ochranu životního prostředí a moc nevědí, jak na to?

Můžou být sami občansky aktivní – letos je navíc výjimečná příležitost, protože jsou volby – a můžou být odpovědní spotřebitelé. Změna vlastních zvyků a návyků v každodenním životě dává obrovský smysl. Víme, že to nestačí, ale někde se začít musí. Změna samotná začíná od nás. Musíme se naučit koexistovat s přírodou a vážit si života jako takového víc než osobního růstu a růstu ekonomiky. Všichni v Greenpeace si ale dobře uvědomujeme, že každý má svoji cestu a své aktuální možnosti. Sami rozhodně nejsme žádní hippies s nulovou uhlíkovou stopou, to ostatně ani není v současné situaci reálné. To, na čem záleží, je opravdová snaha pracovat na sobě a vzájemný respekt.

Greenpeace letos slaví 50. výročí. Z čeho máte největší radost?

Je to velký úspěch hrstky odhodlaných aktivistů a aktivistek, kteří se v roce 1971 snažili zabránit jadernému testování u ostrova Amchitka, na západním pobřeží Aljašky. Tato hrstka lidí inspirovala spoustu dalších, vznikla mezinárodní organizace s mnoha tisíci zaměstnanci v pětapadesáti zemích. Všichni jsme propojení a všichni máme jediný cíl – zdravější přírodu a lepší zítřky pro příští generace. Za ta léta jsme dokázali odvrátit či odkrýt mnoho ekologických katastrof, přesvědčit mnoho korporací a vlád ke změně k lepšímu. Dokázali jsme inspirovat a mobilizovat ohromné množství lidí, kteří se snaží různými způsoby životnímu prostředí pomáhat se stejným zápalem jako my. Věřím tedy, že máme důvod k oslavám, které nám dodají energii do dalších let. Zatím totiž zdaleka nemáme vyhráno.

Zahide Senterzi je ředitelka české pobočky Greenpeace.

32

32_WHAT21-06-prace-snu-greenpeace.indd 32

23/05/2021 23:04

Jak dát životu větší smysl

Bob Kartous je český politický aktivista, vysokoškolský pedagog a publicista dlouhodobě se zaměřující na téma inovace vzdělávání.

T Petra Nováková F archiv

Jak být šťastný v práci? Někdy se stačí zasnít u rybníku, pochopit, co nechci, a dosyta odpočívat, jak dokazuje Bob Kartous, který se dlouhodobě zabývá problematikou vzdělávání.

A je toho víc… dyž se domlouváme na rozhovor, přijde odpověď na e-mail v půl třetí ráno. Trpí nespavostí, nedokáže odpočívat, nebo jeho pracovní doba trvá dvacet čtyři hodin? „Noc je příjemný čas na cokoliv. Většina lidstva je vypnutá, takže je klid, zejména v covidové pandemii. Pravděpodobně existuje nemálo lidí, kteří dělí svůj čas na pracovní a nepracovní. Osobně to tak nemám, moje práce se plynule prolíná s volným časem, neboť to, co dělám, je z větší části i tím, co mi dává smysl bez ohledu na zajištění ekonomické existence. Win win, tak to mám rád. K tomu odpočinku… Umím to bravurně. Zejména spát dokážu klidně dvanáct hodin.

Považuju za naprosto nejapné chlubit se tím, že málo spím, jako to dělají někteří členové české vlády. Upřímně, bylo by to podobné jako nabádat k přejídání nebo odmítání pohybu. Spánek patří mezi základní podmínky zdravého života.

Pokud se někdo chlubí tím, že nespí, protože pracuje, nevěřím mu, že dokáže spravovat svůj vlastní biologický režim, natož stát. A nevěřím mu ani, že dokáže soustředěně a tedy dobře pracovat. Pravděpodobně má problémy s koncentrací, pamětí i schopností pochopit, případně nalézat řešení,“ říká Bob Kartous.

K

Žonglovat s více míčky

Věnuje se vzdělávání, je to podle něj možnost, jak se jako společnost nedostat na okraj propasti. Profesí ale má víc, a je za to rád. „Žonglovat s více míčky je výhodné, protože nikdy nemůžete vědět, kdy nějaký vypadne,“ připodobňuje.

Jeden z těch míčků je vedení Pražského inovačního institutu (Pii). Jde o organizaci, která vyrůstá na zelené louce. Díky tomu je možné ji modelovat, dávat jí tvar, směr i rychlost. „Není to jednoduché, musíme intenzivně spolupracovat jak s politickým vedením Prahy, tak s úřadem metropole, a vedle toho se

snažit dělat byznys, v přeneseném slova smyslu i doslova. Museli jsme zvládnout různé dětské nemoci a přestavět Pii zevnitř, zároveň velmi rychle rosteme, jen letos se personálně i rozpočtem zvětšíme více než dvakrát. Počtem realizovaných projektů několikanásobně. Pracujeme na vytváření inovačního ekosystému hlavního města, řídíme projekt zaměřený na inovace ve vzdělávání, spustili jsme společně s byznys centrem Opero mentoringový program DoToho! pro malé a střední podniky. Je to poměrně náročná kombinační hra, kterou hrajeme podle několika různých systémů pravidel, které je třeba za běhu stanovovat dostatečně ambiciózní, ale realistické a ukazovat nové ‚triky‘, na které přicházíme během hry,“ popisuje Bob.

Orwell na steroidech. Když řešíme, jaké zásadní mezníky by měly být v jeho životopise, chvilku váhá. „Na milníky si nepotrpím, vnímám život jako kontinuum. Ale tak z čistě profesního hlediska Audit vzdělávacího systému České republiky, No Future a další knihy, více než tisíc článků, vystoupení na velkých fórech typu TEDx, Meltingpot na Co-

„Pravděpodobně existuje nemálo lidí, kteří dělí svůj čas na pracovní a nepracovní.

Osobně to tak nemám, moje práce se plynule prolíná s volným časem.“ Mediální gramotnost

Vedle toho je ještě editorem a redaktorem Britských listů, kde píše hlavně komentáře. Je také mluvčí Českých elfů, kde je jeho role komunikace s veřejností, médii a profesionály v oblasti bezpečnosti a komunikace na téma dezinformací. Jeho práce je i kampaň Nelež, která oslovuje firmy, aby na dezinformačních webech neinzerovaly a nepodporovaly tak finančně toxické zdroje. Vede Akademii mediální gramotnosti. Občas přednáší a moderuje. A píše knihy. Nedávno vyšla další, na které se autorsky podílel,

lours of Ostrava. Letná 2019 a zhruba 250 000 lidí před pódiem, z nějž jsem mluvil o tom, že demokracie není samozřejmost, že je třeba o ni pečovat.

Komentáře pro přemýšlivé publikum.

EDUin, Pražský inovační institut, elfové.

Britské listy. Zřejmě takto…,“ vyjmenovává. Trochu to vypadá, že „čeští elfové“ disponují dny, které mají mnohem víc hodin než dny běžného smrtelníka. Když mi Bob jeden z takových svých běžných pracovních dnů popisuje, překvapivě v něm zbývá čas i quilty pleasure. Ale chybí v něm řádný čas pro jídlo, a v tom

to nejspíš bude… Zatímco já se láduji svými oblíbenými knedlíky, Bob pracuje: „Můj pracovní den vypadá různě, záleží, kdy jdu spát a kdy vstávám. Jinak ráno kafe, ponor do komunikace projektů, on-line či off-line, psaní, diskuse, přednášky, záleží. Čas s dětmi, zejména s mladším synem. Když jsme spolu, snažím se, abychom skutečně byli spolu. Se starším synem spolupracujeme, vytváří ilustrace k článkům, do knihy, spolupracuje i na dalších projektech. Nepotřebuju chodit na obědy, jídlo mi zabere minimum času, aniž se ochudím. Místo toho je možné vyšetřit hodinu denně na to, co je mi bytostně vlastní, tedy na pohyb. Hýbat se lze klidně na omezeném prostoru, vytrvalost i dynamiku lze trénovat skoro kdekoliv. Mám své oblíbené kombinace různých pohybových prvků, běhu, posilování a stretchingu. A večer si dám víno, klidně k práci. A zhruba dvě cigarety k tomu, nejsem na to nijak hrdý, ale je to mé dirty pleasure,“ říká Bob.

Mít na výběr

Bob je otec dvou synů. A snaží se být pro ně tou nejlepší autoritou. Starší syn je na gymnáziu. „Vybral si ho sám, po diskuzích, které jsme na téma vzdělávání, rozvoje, užitečnosti a hlavně smysluplnosti vedli,“ říká Bob s tím, že právě to je pro děti nejlepší. Umožnit jim, aby samy dokázaly učinit vědomou, promyšlenou volbu. Nerozhodovat za ně, protože rodič nebude žít jejich život a ony nebudou chtít jeho život.

B O B K A R TO U S

Hlavně ne monotónnost V životě zkoušel ledacos, a na všech zkušenostech si dobře uvědomil, co nechce. Že nechce dělat práci, která mu nedává smysl nebo jsou za ní jen cifry na účtu. „Nejsem žádný asketa, z určitého úhlu pohledu mám rád komfort, nicméně ne za cenu toho, že se budu někde tupě honit za pouhým ekonomickým výsledkem, abych na konci dne odešel s pocitem prázdnoty, následně po letech vyhořel a snažil se „vykoupit“ stejnými prostředky, které ten burn out způsobily. Nějakou dobu to sice trvalo, ale začal jsem si modelovat vlastní cestu, která je, jak jsem psal, win win: synergie mezi tím, co považuju za podstatné, a tím, co je pro mě a mé okolí užitečné. Ekonomicky řečeno, monetizuju smysluplnost, což v mém případě znamená podporovat v různých ohledech

veřejný zájem: v oblasti vzdělávání, v oblasti inovací, v oblasti řešení problému s dezinformacemi,“ vysvětluje.

Ta rozmanitost je podle něj důležitá.

Tematická i výkonná, kdy může něco řídit, na něčem se podílet, pak psát, sdělovat a vymýšlet. „Monotónnost bych snášel skutečně špatně. A také bych špatně snášel řád, který jsem si sám nenastavil a vnitřně neodsouhlasil. Domnívám se, že právě ten nesoulad mezi vnějšími podmínkami a určitým chtěním dělá z mnoha lidí nešťastníky, aniž by si dobře uvědomovali, proč tomu tak je,“ říká.

Bob Kartous je živoucím důkazem motta, že ti, kteří mají práci, která je baví, nebudou po zbytek života pracovat. Nedokáže říct žádnou

nevýhodu. „Má práce nemá podle mě žádné nevýhody, ale je to samozřejmě úhel pohledu. Nepochybně je pro mnoho lidí těžko snesitelná představa, že třeba v sobotu v noci píšou článek nebo vymýšlejí nový inovační projekt. Docela si pamatuju ten pocit, který nastolovala škola, že existuje jakýsi čas povinnosti – asociované s určitou formou otravnosti – a pak to veselejší, čemu říkáme volný čas.

A to je právě ten problém, který si mnoho lidí následně přenáší do dospělého života, neboť práci považují za otravnou nutnost, dobu čekání na „osvobození“. Chápu, v řadě případů je objektivně pochopitelné, pokud člověka práce nijak nenaplňuje a pokud zároveň nemá zase tolik příležitostí,

jak pracovat smysluplněji. Z dlouhodobého hlediska se ale domnívám, že práce je jedním z nejdůležitějších faktorů celoživotní spokojenosti, a má tedy smysl zabývat se její povahou a snažit se ji snoubit s představami o seberealizaci, sebenaplňování. To nejsou nějaké povrchní tlachy, to je faktor, který masivně ovlivňuje naše životy. Nehledě na to, že roste vliv volného času, jenž ještě několik málo generací před námi neznalo a že jeho vliv bude enormní v okamžiku, kdy se ještě více ekonomické produkce obejde bez lidské činnosti. Pak se ukáže, kdo dokáže svému životu dávat smysl, a kdo je jen pouhou datovou a biologickou dojnicí, živenou zbytnými cukry a kybercukry,“ vysvětluje.

33

33_WHAT21-06-prace-snu-kartous.indd 33

24/05/2021 08:25

H AU T E C O U T U R E A R C H I T EC T U R E

Scény

Trojrozměrné vizualizace nejsou v architektuře nic nového pod sluncem.

Jejich použití pro prezentace projektů klientům, developerům nebo novinářům a potažmo veřejnosti už je naprosto běžné. Se zvědavostí se můžeme podívat, jakou továrnu navrhuje slavný dánský ateliér BIG nebo jak bude vypadat brněnské nádraží od studia Chybík+Krištof, ale co doba covidová akcelerovala, je čím dál častější využívání virtuální reality jako alternativy životního reálu, v které se můžeme my, běžní uživatelé, pohybovat a pokusně žít on-line.

T Danica Kovářová F archiv

Francouzskou multidisciplinární umělkyni Garance Vallée fascinují návrhy „objektů jako malých architektur“.

34

34-35_WHAT21-06-architektura.indd 34

23/05/2021 22:29

osun nastal v tom, že nové platformy rozšířené reality nám dovolují se budoucími, nebo naopak zcela smyšlenými prostory projít a „zažít“ je podobně jako v počítačové hře. S tím rozdílem, že toto prostředí nevzniklo pro zábavu, ale znamená budoucnost našeho bydlení.

Do on-line prostředí se loňský a letošní rok již přesunuly statisíce veletrhů a jiných virtuálních akcí. Nedávný průzkum společnosti AnyRoad The State of Virtual Events 2021 založený na odpovědích více než 100 společností včetně společností, jako jsou Nestlé, HP, Condé Nast, Pernod Ricard či Volkswagen a LinkedIn, naznačuje, že ačkoli pro více než polovinu respondentů byl koncept virtuálních událostí zcela nový, až 85 procent jich očekává,

P

podobně v digitálním prostředí, nejlépe v rozsahu 360° a také v co největších detailech a určité scénografii. Poptávka po tvorbě 3D a VR virtuálních prostředí najednou byla obrovská a tím, že trvá již druhý rok, stačila již způsobit evoluci a nebývalý technologický a estetický posun tohoto IT odvětví. A poptávka se zvýšila nejenom kvůli byznysu, ale také nám, koncovým zákazníkům. Nemohli jsme do obchodů, ale nově jsme si vybrané designové křeslo mohli pomocí AR aplikace pokusně vsadit do vlastního obývacího pokoje a vyzkoušet si, jestli raději s kovovým podnožím nebo dřevěným, jestli s čalouněním žlutým nebo koženým. Také jsme se mohli sami a kdykoli pozvat na návštěvu virtuální luxusní vily a v ní posoudit, jak v hale proporčně funguje světlo, třeba od české

„Designéři se ponořili do virtuálního světa a už ho nechtějí opustit. Jako francouzská multidisciplinární umělkyně Garance Vallé.“ že se natrvalo stanou součástí jejich strategií a počítají i s navýšením rozpočtů tímto směrem. Dosah je totiž samotné překvapil. Především ty, kteří překročili Rubikon statického a nepříliš interaktivního Zoomu. Také v praxi mnoha architektů, ale také interiérových nebo produktových designérů se odrazila nemožnost se scházet a konzultovat návrhy s investory, zadavateli a výrobci.

Předtím stačilo mít rendery provedené jen z pár úhlů pohledu, zbytek se mohl probrat osobně nad modelem, opřipomínkovat prototyp, upravovat podle potřeby plány a nákresy, a to klidně uprostřed schůzky. Tím, že to najednou nebylo možné vůbec nebo v míře minimální, se objevila nutnost fungovat

společnosti Brokis. „Tento speciální on-line prostor pro nás vytvořilo vyhlášené italské studio Salaris. Je komponovaný tak, aby podtrhl singularitu každé ze světelných kompozic. Našich 23 kolekcí svítidel představuje v realistickém vnitřním prostředí, které je navrženo tak, aby vyvolalo širokou škálu emocí. Nabízí jedinečnou příležitost prohlédnout si většinu kolekcí Brokis pod jednou střechou, v jedné vile s rafinovanými a nadčasovými interiéry nespoutanými prostorovými omezeními typického výstavního stánku a zařízené designovým nábytkem top značek, jako jsou Agape, B&B Italia, Cassina, Flexform, Nani Marquina aj. Během prohlídky vily, která zahrnuje více než 900 virtuálních

Space Popular

metrů čtverečních a má osm místností a dvě venkovní terasy, objevíte více než 15 perspektiv, z nichž každá poskytuje detailní pohled na světelné kompozice, včetně možných kombinací a barevných možností, navíc spolu se souhrnem nejdůležitějších informací. Intenzita světla je založena na fotometrických měřeních (LDT soubory), aby se dosáhlo toho, že virtuální dojem bude co nejrealističtější,“ okomentoval vznik vily Brokis Light Experience majitel společnosti Jan Rabel.

O svoji zkušenost s tvorbou digitálních světů s prvky reálného života se podělilo i studio Space Popular. Naposledy spoluzakladatelé Lara Lesmes a Fredrik Hellberg navrhli virtuální zážitek pro španělský architektonický festival Arquia / Próxima, mezi jejich nové zakázky patří i virtuální umělecké galerie. „I když se těšíme na budoucnost, v níž je možné vše, a ani si netroufáme domyslet, jak bude něco vypadat, existuje důvod, proč prvky v našich vizualizacích nejsou zcela abstraktní. Když se podíváte na digitální prostory, v kterých žádná ze zdí není rovná, všechno je plynulé a organické, je velmi těžké se v nich orientovat.

Náš mozek je přivyklý vnímat prostor určitým způsobem. Proto nejsilnější zážitky, které využívají potenciál virtuálních prostorů, můžete zažít tam, kde návrh používá reference ke skutečnosti, ale jen určitá jedna věc, jeden prvek je posunutý nebo pokroucený. To vás vytrhne a má neskutečný efekt!“ říká Lara a dodává: „V naší referenční knihovně je však i spousta odkazů na videohry z 80. let, ty se ovšem už staly součástí našeho chápání vesmíru, náš mozek je chápe už jako polo-virtuální. V našich virtuálních světech také často narazíte na židle. Fungují jako znamení stability, které zavazuje k sociální interakci a říká: ‚Budu tě poslouchat. Nikam nejdu‘.

Je také důležité si uvědomit, že nic není plně virtuální. I když k něčemu přistupujete on-line, jste stále připojeni

k fyzickému prostoru kolem vás. Ať už se jedná o galerii nebo domov, vždy je třeba brát v úvahu tento fyzický prostor.“ A Frederik doplňuje: „Naše práce v posledních čtyřech letech se zaměřovala hlavně na spekulace, co bude za 50 let.

Jaká budou města, až bude augmentace dostupná širší veřejnosti. Ale pandemie nás vyzvala, abychom přemýšleli o tom, co můžeme s těmito spekulacemi udělat právě teď. Najednou jsme se potýkali s jiným hlavolamem. Od vytváření vizí budoucnosti jsme se dostali k tomu, že jsme se náhle stali architekty.“ Také mnozí designéři se ponořili do virtuálního světa a už ho nechtějí opustit. Jako francouzská multidisciplinární umělkyně Garance Vallée, kterou fascinují návrhy „objektů jako malých architektur“ a která připravuje vizualizace spojující modernistické prvky s římskými a futuristickými. Když se podíváte na její Instagram, chvíli vám zabere luštění, co z její tvorby je 2D koláž, co 3D objekt a co umělecký render. Vše má fluidní identitu a splývá v jednom kreativním universu. A dokonce jsou tací, co reálné předměty už vůbec nenavrhují. Možná, že právě v tom tkví budoucnost podobně jako v bitcoinu. Kdo při čtení těchto

Andrés Reisinger

slov kroutí hlavou, toho překvapí, jaký úspěch měla nedávná aukce virtuálního nábytku argentického designéra Andrése Reisingera. Na aukci NFT (nový způsob digitálního nakupování a prodeje umění postavený na certifikaci a nenahraditelných tokenech) se jeho deset objektů vydražilo za 450 tisíc dolarů. Devět animovaných hyperrrealistických prostředí od Alexise Christodoulou pak za 340 tisíc dolarů… Z toho lze odtušit, že trh s dematerializovaným designem bude v následujících letech pravděpodobně vzkvétat. Kolik potěšení vám prohlížení takového zakoupeného designérského díla přinese, je sporné, ale pokud máte povahu sběratele, je možné, že spekulace o navýšené hodnotě při dalším potenciálním přeprodeji, vás rozvášní.

Vždyť do prodeje umění založeného na NFT se pouští už i legendární aukční dům Christie’s!

Brokis

Alexis Christodoulou

35

34-35_WHAT21-06-architektura.indd 35

23/05/2021 23:00

M O J E Z D R AV Í

Těšíme se na budoucnost Na něco se těšit musíme. Nebo nemusíme? „Těšíš se na něco?“ Ptám se všech kolem. „Nijak zvlášť,“ odpoví můj muž. „Pesimismus mysli – optimismus duše,“ odpoví můj syn. „Já jo, těším se na rozkvetlé stromy,“ řekne dcera. „Těším se, až umřu,“ přizná babička. „Už mě to tady s těma rouškama nebaví.“ T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

Za pár let začneme žít mnohem jednodušší životy blíž přírodě.

abi, na to my se netěšíme, budeme ti muset zaplatit pohřeb a chodit ti uklízet hrob, kupovat kytky a svíčky,“ odpoví mladší syn, který si šetří peníze na elektrickou koloběžku a vše přepočítává na peníze.

Nemůže se dočkat, až bude mít kýžený obnos, a pak se těší na celý ten proces objednání a převzetí balíku. Plánuje, jak vyjede za kámošema do Stromovky.

Pohřební fázi dialogu ukončí babička dotazem, zda ji dáme do rakve s rouškou. Větu, kterou mám na jazyku, že v případě pozitivity se z ní stane infekční materiál ve speciálním černém igelitovém pytli, raději spolknu.

Přijdu odpoledne do služby. Je to noční služba na covidovém oddělení.

Kouknu na pacienty a kromě dvou vidím samé nové tváře. Otočím se na sestru: „Kam šli všichni?“ Bez mrknutí oka odpoví: „Domů.“ „Domů? Vždyť byli v dost těžkém stavu,“ podivím se. „No, šli domů… Za tátou,“ a ukáže prstem nahoru k nebi. „I pan Krejčík? Vždyť mu nebylo ani šedesát.“ „I pan Krejčík.“ V noci zemře další pacient. V rámci koronainfekce dostal ještě před příjezdem do nemocnice cévní mozkovou příhodu. Vydržel jen pět dní. Ráno oznamuji úmrtí dceři zemřelého. Je cítit její konsternace, s něčím takovým vůbec nepočítala. Dokola opakuje, že chtěla s tatínkem rehabilitovat. Měla to už naplánované.

B

Naše velké plány

V posledním roce jsme dostali velkou lekci z plánování. Plánovali jsme cesty, výlety, dovolené, oslavy, svatby, stavby domů, zakládání rodiny… Nic nenechat osudu. Vítězové plánují, mají vše promyšlené, jsou vždy o krok napřed. Nemoci a pohřby do našich plánů nepatří. Tady nám osud zase srazí pýchu do pokory.

Ale mnozí lidé to jako pokoru před

osudem nevnímají, cítí se zaskočeni, oklamáni, poraženi. Nastupuje deprese.

Stejné je to u mých klientek s neplodností. Nejprve v duchu vyčítají osudu, že jim kazí plány, diví se a vztekají se.

Pak začne fáze horečnatého snažení.

Jedna z těchto žen má osobní motto: „Když něco nejde, zařídím, aby to šlo.“ Po této fázi nastupuje vyjednávání s osudem. Nejprve ho prosí a pak zaklínají.

Zakletý osud je zcela netečný, ani nás nelituje, ani se nám nevysmívá, jako by nás jen pozoroval v naší hysterii. Teprve když dojde k smíření, může se začít něco dít jinak. Tou kýženou kvalitou je klid.

Z bodu klidu může začít restart.

etických komisí nezabrání manipulaci s DNA a budou se rodit geneticky modifikovaní lidé. Nemocní lidé se doma připojí na vzdálený server, vyfotí nemocné místo, přiloží prst na senzor, ten provede analýzu srdečního tepu a okysličení, z kapičky krve udělá vzdáleně vyhodnocení glykemie, zánětlivých markrů, snad i analýzu DNA, do e-mailu dostanou e-recept a ve výdajovém okénku si vyzvednou lék nebo jim ho přinese kurýr.

To znamená, že se zredukují ambulantní lékaři, možná úplně vymizí ti praktičtí.

Profese farmaceutů se radikálně mění už teď. V lékárnách už dávno není moudrý bělovlasý pan lékárník, který umíchá kouzelnou léčivou mast podle pokynů pana doktora, ale jsou to řetězce s prodavačkami. Tyto „farmaceutické asistentky“ budou jen dohlížet, že si lidé odebírají správně vygenerované léky.

Lidé budou více nemocní, délka lidského života začne být více závislá na socioekonomické úrovni. Bohatí si budou moci dovolit infuze a léčbu kmenovými buňkami. Chudí budou umírat kolem šedesátky, střední třída se vrátí zpět k úmrtí krátce po odchodu do důchodu kolem sedmdesátky. Zřejmě se díky covidu a dalším virovým epidemiím obrátí trend stárnutí populace. Původní scénáře Evropy plné důchodců se nevyplní.

Obrovským problémem, který zažíváme už teď, bude kvalita pitné vody. Už dnes se Praha stala málo vhodným místem k životu kvůli svému povrchovému zdroji pitné vody v údolí Želivky. Okolní pole s řepkou způsobují, že voda je kontaminovaná pesticidy a obzvlášť nebezpečnými neonikotinoidy. Mnoho lidí v Praze už dnes trpí zažívacími obtížemi, nadýmáním, nafukováním a narušeným střevním mirkobiomem. Je možné, že budeme muset vodu dovážet.

Antarktida se podle futurologa Iana Pearsona promění v poslední rezervu čerstvé vody na světě. Stane se z ní obydlená oblast s rušnými městy plnými dělníků, kteří pracují u vrtných souprav a stáčíren vody. Dostupnost sladké vody se bude i celosvětově nadále zhoršovat, zatímco poptávka po vodě by měla vzrůst, voda tedy hodně zdraží. Bude to znamenat konec bazénů a také konec splachovacích záchodů. Centralizované vodovody podle Jiřího Kůse budou nahrazeny systémy, které v každém bytě budou použitou vodu recyklovat pomocí nanofiltrace zpět na pitnou. Nevím, zda zvládneme pít vodu, v které jsme se předtím vykoupali. Nedostatek vody a vedro donutí masy lidí k migracím.

„Zcela jistě bude jednou existovat umělá děloha, a tak bude možné si objednat dítě ve firmě na mimina v e-shopu.“ Je to, jako když foukne silný podzimní vítr, listy, co by tam ještě pár týdnů byly, jdou k zemi. Stromu to ale nijak nevadí. Ví, že na jaře vyrostou nové světle zelené lístky, květy a plody.

Nejblíž mám k medicíně

Zcela jistě bude jednou existovat umělá děloha, a tak bude možné si objednat dítě ve firmě na mimina v e-shopu. Jediné, co se bude muset udělat osobně, je odběr vajíček. Už dnes jsme učinili první krok směrem k manipulaci s embryi v podobě preimplantační genetické diagnostiky. V budoucnu zřejmě ani milion

Globálnímu oteplování už nelze zabránit. Přinese to extrémní jevy v počasí, kterým podle uznávaného britského futurologa Raye Hammonda nezabráníme, ani kdybychom ještě dnes snížili spotřebu skleníkových plynů o 80 procent.

Průměrná letní teplota v Praze stoupne o 7 °C, vyplývá to ze studie Crowtherovy laboratoře v Curychu.

Co na to OSN

Ve městech budou podle OSN bydlet dvě třetiny světové populace. V širším centru historických měst budou růst extrémně vysoké výškové budovy, bydlení

a výstavba bude zrychlovat a zlevňovat.

Stavební materiály budou syntetické, lehké a zvýší se podíl plastů ve stavebnictví, komponenty budou vyrábět 3D tiskárny. Na ulicích budou pouliční multifunkční displeje, kam budou moct občané dávat podněty na policii.

Zvýší se množství kamer. Na vstupech do metra a do veřejných budov budou detekční rámy, které budou kontrolovat, zda máte zaplaceny daně, zda jste naočkovaní, zda nemáte teplotu apod. Auta budoucnosti rozpoznají řidiče a řízení bude autonomní. Vymizí maloobchod i prodavačky, nahradí je výdejny. Podle futurologa Iana Pearsona budou mezi zaměstnanci dokonce i androidi. První skutečná realita bude čím dál méně zajímavá, lidé se budou virtuálu věnovat ještě více, bude tu probíhat společenský život, kultura, kontakt rodičů s dětmi a snad i se zemřelými.

Anebo se svět vzpamatuje

A začneme žít mnohem jednodušší životy blíž přírodě. Afrika a Asie nebudou přibližovat svůj životní styl západu, ale my budeme hledat úspornější a ekologičtější život rozvojového světa. Budeme žít v pospolitých komunitách, sázet stromy a chovat slepice za chalupou.

Budeme cítit vůni vlasů a kůži druhého člověka, budeme sázet brambory a mít pihy od sluníčka. Zakážeme agrochemii a zachráníme pitnou vodu. Začneme vnímat roční období a nebude nám vadit, že v zimě je nám zima a v létě horko. Nebudeme létat čtyřikrát ročně do náhradních umělých rájů, ale začneme si vážit místa, kde žijeme.

Na nočním stolku mi leží knížka Raději zešílet v divočině. Používám ji místo prášku na spaní, čtu si příběhy lidí, kteří žijí v lesích bez infrastruktury, v jednoduchých obydlích, někdy i bez elektřiny. Jsou to asociálové, anarchisti, alkoholici. Z nějakého důvodu mě uklidňuje, že mají určitou kvalitu života, kterou my postrádáme. Těším se na jednodušší život. Ženy otěhotní tak, že zmámené potem kůže na vyrýsovaných svalech muže si lehnou do trávy a zavřou oči, pak ucítí slast. Děti budou levné a ženy nebudou plakat. Těším se na budoucnost.

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných.

Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

36

36_WHAT21-06-moje-zdravi.indd 36

24/05/2021 02:40

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Sběratelská trilogie Tohle si za rámeček dáte! Ve spolupráci s izraelským designérem Yoni Alterem, který připravoval návrhy pro Karla Lagerfelda, pro vás máme sběratelskou edici grafik. Odteď můžou viset u vás doma. Tady je druhá z nich… @yonialter, yoniishappy.com

37_WHAT21-06-umeni.indd 37

23/05/2021 22:58

LOV E S TO R I E S

Pomačkejte srdce T Michala Bradová F unsplash.com, pexels.com

Jessice loni v březnu zemřel blízký člověk. Náročnou chvíli samu o sobě umocnila lockdownová situace, kdy pohřeb mohla sledovat pouze on-line přes Zoom.

Nová dimenze utrpení. Nemůžete sdílet smutek, společně truchlit a emocionálním spojením se uzdravit.

Jste skutečně sami. Není to žádný úryvek z nového románu, tohle je realita posledního roku.

ayle Lee a Jessica Vea jsou dvě mladé designérky z Nového Zélandu, které podobně jako miliony dalších lidí po celém světě okusily těžkosti pandemie. Covid nás už přes rok doslova týrá. Ekonomicky, fyzicky i psychicky. Kdo alespoň na malou chvíli netrpěl ztrátou osobních kontaktů, rozpady vztahů nebo duševní nepohodou? Koho tahle šílená nemoc ani trochu nepoznamenala? Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu

G

(IDEA) dokonce říká, že v první fázi pandemie trpělo zhoršeným duševním zdravím (příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti) 20 procent respondentů. Více než trojnásobný nárůst oproti stavu před pandemií (6 procent).

Co cítíte, když vám někdo blízký pošle milou SMS? Nebo se kamarádka podělí o společnou fotku? Hádáme, že je vám dobře a nemáte daleko k úsměvu.

A co kdyby vám někdo poslal tělesné teplo připomínající objetí? Je to malinko

Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) říká, že v první fázi pandemie trpělo zhoršeným duševním zdravím 20 procent respondentů.

paradox, ale Jessica spolu se svou kolegyní proměnila pocit naprosté odloučenosti v pomůcku, která s ní má bojovat.

Vymyslela koncept Heartfelt. Jde o malé designové srdce, které vám i na velké vzdálenosti zprostředkuje pocit fyzického kontaktu s druhým.

Pošli virtuální objetí

Na první pohled obyčejné srdce. Díky chytré technologii ovšem dokáže roztlouct to vaše opravdové. Heartfelt funguje v páru. Vy máte jedno, váš

V kritické době, kdy se nemůžeme potkávat, cítíme se zranitelní a demotivovaní. Videohovory jsou fajn, umožňují nám poslouchat a vidět, ale Heartfelt chce jít ještě dál. Rád by na dálku navodil fyzickou blízkost a naboural sociální distanc. Prostřednictvím propojení a sdílení emocí, pomocí pozitivního signálu mozku a uvolněných endorfinů.

Stres a úzkost mizí

Žádná sebeinovativnější technologie rozhodně nenahradí skutečné setkání

„Heartfelt je malé designové srdce, které vám i na velké vzdálenosti zprostředkuje pocit fyzického kontaktu s druhým.“

Heartfelt funguje v páru. Vy máte jedno, váš blízký kdekoli na světě druhé.

blízký kdekoli na světě druhé. Jakmile se dotknete vašeho zařízení, automaticky se „oživí“ to kamarádovo. A obráceně.

Srdíčka pulzují a pohyb symbolizují i skrze LED diody barevným osvětlením.

Také se zahřívají. Aplikované senzory umí přečíst aktuální tělesnou teplotu a následně ji přenášejí dál (pokud srdce nikdo nedrží, teplota poklesne na pokojovou úroveň). Cítíte vzájemné teplo.

Jako při objetí. Komunikujete beze slov.

Předáváte si pocit blízkosti bez ohledu na vzdálenost. Měkký vnější materiál se navíc podobá pokožce a má vyvolat dojem, jako byste se druhého skutečně dotýkali.

Technologie určitě není nová, ale nápad přišel ve správnou chvíli.

s osobami, které milujeme. Ale když ho zrovna nemůžeme mít? Každý zajímavý a bezpečný projekt, který má ambice posílit vztahová pouta, zmírnit pocity osamělosti a ulevit od emočního stresu, stojí minimálně za pozornost. Nejen v době pandemie. Zájem si také Heartfelt získal.

Za svůj koncept, který zvládl kreativitu, inovace, empatii a designové dovednosti uzpůsobit Covid-19 světu, se stal jedním ze šesti finalistů soutěže Lexus Design Award 2021. Ta se koná již devátým rokem a s tématem „Design pro lepší zítřek“ se zaměřuje na řešení, která mají jedinečně pozitivní dopad na společnost, lidstvo a planetu. Oceňuje mladé designéry a pomáhá jim uskutečňovat jejich působivé nápady. Fandíme!

38

38_WHAT21-06-love-stories-heartfelt.indd 38

24/05/2021 00:31

LOV E P L A N E T

Zbavte se tuku chytře T Alena Stará F pexels.com, archiv

Tohle není o hubnutí do plavek, pardon, ale o třídění odpadu. Papír, plasty, jasně… ale co s olejem třeba po smažení řízků? Do kompostu nepatří, protože dusí půdní organismy, a do odpadu už vůbec ne. Reportáže z čištění kanálů ucpaných obří smrdutou tukovou hroudou nás straší rok co rok. Přitom se dá olej dobře recyklovat. Čtěte dál, i když u vás v kuchyni zrovna nefandíte hranolkám. řed čtyřmi lety vyděsily občany Londýna záběry z kanalizace, již ucpalo monstrum o délce dvou set metrů a hmotnosti 11 doubledeckerů. Začalo se mu říkat tukovec (fatberg). Vzniká, když tuk vylitý do odpadu ztuhne a slepí se s nerozložitelnými odpadky, jako jsou jednorázové pleny, vložky, tyčinky do uší nebo vlhčené ubrousky. Zatímco u plen a vlhčených ubrousků si většina z nás uvědoměle ťuká na čelo (kdo tohle proboha hodí do WC?), ať zvedne ruku ten, kdo nikdy nevylil do dřezu olej ze smaženého kapra. Český statistický úřad udává, že v roce 2018 se u nás spotřebovalo 17,7 kg tuku na osobu, což je dvaapůlkrát víc než před 60 lety. Už tedy bylo potřeba řešit, co se s tím má dělat.

Recyklace oleje je relativně nová věc.

Ještě před pěti lety ho u nás třídila jen desetina obcí. Dnes si ve srovnání s Evropou nevedeme špatně, obecně to ale s osvětou není žádná sláva. Tukové nestvůry se objevují opakovaně a poslední

P

z nich zablokovala kanál na východě Londýna letos v únoru. Likvidace trvala dva týdny. Pracovníci technických služeb všechno museli dělat manuálně a na vlastní nosy se přesvědčili, že zapáchala jako zkažené maso v kombinaci s festivalovými záchodky. Pražské vodovody a kanalizace každý rok vyhrabou ze stok několik tun tukové katastrofy. Středočeské vodárny loni řešily padesát případů neprůchodných trubek s usazeným tukem. A vyčištění platí majitel přípojky.

Takže opravdu máme problém.

Nejenže ucpané kanály mohou vést k tomu, že se smrdutý obsah vyplaví jinam – zpátky do našich voňavých domovů, ale i, jak se stalo loni v Českém Krumlově, do řeky. Tuk vadí i čističkám vody. Malé množství zvládnou, ale větší nápor (třeba o vánočních svátcích) snižuje účinnost čistícího procesu a prodražuje provoz. Plus tu jsou samozřejmě obrovské náklady na údržbu kanalizace. Všechno zbytečně, stačilo by nelít tuk do odpadu. Tak kam? A co se s ním stane?

Nesmažíte ani bramboráky, ani koblížky?

Pořád se můžete přidat, třídí se totiž veškeré jedlé tuky. To máte máslo, olivový olej, sádlo… Každá kapka se počítá.

OTÁ Z K Y & O D P OV Ě D I

Jaké oleje se dají třídit?

Nesmažíte ani bramboráky, ani koblížky? Pořád se můžete přidat, třídí se totiž veškeré jedlé tuky. To máte máslo, sádlo, margarín, výpek z kuřete, salátovou zálivku, olej z konzervy tuňáka, z nakládaného hermelínu, ze sušených rajčat… Každá kapka se počítá. Motorové oleje prosím ne, s těmi do servisu.

Jak s nimi manipulovat?

Vychladlý olej slívejte do plastové lahve (klidně malé petky od pití) a plnou odneste do speciálního kontejneru.

Musí být pevně zavřená, aby vylitý olej neušpinil okolí a kontejner nezačal šířit nelibou vůni. Do skla ho nedávejte, může se rozbít, střepy komplikují čištění oleje a mohl by se o ně někdo zranit.

Kde najdu kontejner?

Od začátku roku 2020 mají obce povinnost zajistit nádoby pro sběr

potravinářského oleje. Pokud vám o něm vaše obec nedala vědět, ptejte se jí. Případně běžte na tridimolej.cz, kde vám aplikace po zadání polohy ukáže na mapě nejbližší popelnice.

Najdete tam taky informace pro gastro podniky, které mají zájem o svoz použitého tuku.

Chci kontejner blíž k domovu, co mám dělat?

Některé obce to nechávají na sběrných dvorech, čímž mají dle zákona splněno. To ovšem nestačí, nejlíp se samozřejmě třídí s minimem překážek. „Zjistili jsme, že potenciál produkce olejového a tukové odpadu z kuchyně je 1,3 kg na osobu za rok,“ říká Jan Hába, odborník na zpracování oleje a garant projektu Třídímolej.cz.

Tam, kde musí lidi s olejem přes půl města a radnice se moc nenamáhá dát o tom vědět, se vytřídí maximálně 4 % potenciálu. S pohodlněji umístěnými popelnicemi a dobře vedenou

komunikací se daří 15 %. Zatím. Všechno je v kompetenci obce, takže bombardujte radnici nebo obecní úřad.

Nestačí dát lahev s olejem do normální popelnice?

Bohužel. Olej skončí pravděpodobně na skládce, kde navyšuje množství odpadu, šíření zápachu a emise CO2.

Olej je ve správném kontejneru a co dál?

Vytříděný olej postupuje do recyklačního procesu. Čistí se několikastupňovou odstředivou separací. Bioodpad jako zbytky strouhanky a masa jde do bioplynové stanice. Vyčištěný tuk pak do fabrik, jež z něj vyrobí přísadu do bionafty 2. generace nebo dokonce kompletně recyklované letecké biopalivo, které využívají KLM, Emirates a Lufthansa. (A ty použité petky taky putují na recyklaci.)

Dopravní prostředky tak jezdí na odpadky, nemusí se kvůli nim

vyrábět biopaliva z potravin a šetří se přírodní zdroje. Energie z odpadu při uvolňování vykoná práci a dochází k uhlíkové neutralitě. „Máme spočítáno a auditorem ověřeno, že pokud zanesu jeden litr oleje do olejové popelnice, zajistím, že osobní automobily s dieslovým motorem mohou ujet 14 km zcela bez emisí CO2,“ vysvětluje Jan Hába.

Můžu udělat něco víc?

Iniciativa Třídímolej.cz se snaží zvýšit povědomí prostřednictvím obcí, pro něž zdarma zajišťuje informační kampaně, a od září plánuje osvětové akce s přednáškami a soutěžemi pro školy. Chcete-li tedy u vás v sousedství nebo na škole rozšířit informace o třídění a napomoct šetření přírody a snižování emisí, stačí se ozvat přes kontakty na uvedené stránce.

39

39_WHAT21-06-udrzitelnost-tuky.indd 39

24/05/2021 00:21

N OV É H O B B Y

Svatojánské ladění T Veronika Alexová F unsplash.com

Jen tři dny po letním slunovratu, tedy okamžiku, kdy se den natáhne do své maximální délky, přichází další ze série významných událostí roku.

Shakespeare o ní psal taky, ačkoliv děj zamíchal do jednoho bláznivého kolotoče lásky. Svatojánská noc se ale nemusí týkat „jen“ zamilovanosti a jejích bláznivých proměn… lunovrat i svatojánská noc jsou skvělou příležitostí k oslavám.

Kdysi dávno (ačkoliv na mnoha místech vlastně stále) to byly momenty, na které se dalo těšit už od jara. Léto na vzestupu, téměř veškeré těžké práce spojené s jarem za zády a nedočkavé očekávání úrody před sebou. I křesťanství zobrazuje postavu svatého Jana Křtitele (o půl roku staršího bratrance Ježíše Krista) jako živého a nespoutaného muže, znázorňujícího hojnost přírody, užívajícího divoké byliny. Ty v den jeho svátku nabývají neobvyklé síly, což lze vysvětlit tím, že rostliny díky nejdelším dnům nastřádaly nejvíce účinných látek.

Herbalisté z celého světa to velice dobře vědí, a proto se 24. června vydávají do polí a luk, lesů i hájů, aby nasbírali mocné léčivo na další rok. V Česku v tu dobu rozkvétá jedna z výjimečně účinných rostlin.

S

Bylina Svatého Jana Křtitele

Třezalka tečkovaná byla (a samozřejmě stále je) při svatojánských oslavách ve snítce spolu dalšími osmi bylinami vhazována do ohně, aby podpořila magii celého okamžiku. A to proto, aby odehnala špatné myšlenky, které dokázaly zaplavit člověka natolik, že přerostly v nemoc těla. Třezalka umí synchronizovat myšlenky a emoce člověka, tedy posílit harmonii, kterou všichni tolik hledáme a potřebujeme. Tohle praví řada obsáhlých publikací autorů, již procestovali celý svět a bylinné říši věnovali celou svou bytost.

Uklidněte se, prosím

Praktické využití této žlutě kvetoucí byliny s nápadnými červenými tečkami na kvítcích ale vždy nevyžaduje zapalování ohně. Uvařit si čaj nebo využít tinkturu bude víc než dostačujícím

způsobem, jak ulevit psychice. V momentě, kdy vyčerpání těla následuje po vyčerpání mysli, té neskutečně těkavé opice, která si navymýšlela mnoho ne zrovna příjemných scénářů, přijde zásah „shora“ v podobě poranění. Tudy si třezalka najde svou cestu jako ranhojička míst, která jsou propíchnuta, kde rána krvácí a hodně bolí. Kdy poranění zasáhne až do nervů a projeví se ostrou bolestí. Ale nemusí to být tak bodavé – nervové trauma umí přivodit i nenadálý prudký pohyb nebo pád ze schodů.

se po ní snáze usne, ale hlavně pomůže uvolnit tlak v játrech a tím pak více rozproudit krev a lymfu do všech částí těla.

Skřípnuté nervy povolí, ztažené svaly se znovu prokrví a dostaví se i jasnější mysl. Znovu se rozhoří vnitřní ohneň, symbol života a energie, která člověka vyživuje. Proto se právě při svatojánském radování ohně zapalují – a přeskakují. Čím výš se to podaří, tím dál ona těkavá mysl a zhoubné myšlenky od člověka zůstanou. Nepodaří se jim tolik dotknout ani toho, čemu člověk svou pozornost

„Herbalisté z celého světa se 24. června vydávají do polí a luk, lesů i hájů, aby nasbírali mocné léčivo na další rok.“ Rehabilitace takového poranění zahrne i masáž pomocí třezalkového oleje, který rychle a účinně vstoupí do hloubky svalů, až ke zodpovědnému nervu. Utiší bolest těla a skrze jeho odpočinek pak posílí i unavenou mysl.

Louhovaná pomoc

Ve chvíli, kdy by terapeut s vážnou tváří nasadil antidepresiva, hlásí se žlutá bylinka také o své slovo. Když se zdá, že je hlava přecpaná k prasknutí starostmi, je dobré malou hrstičku sušených kvítků přelít horkou vodou, louhouvat pět minut a pak s požitkem vypít. Nejenže

věnuje. Možná zachrání klávesnici před náhodným politím kávou, mobil před pádem z roztržité ruky a auto před ťuknutím během ranního popojíždění…

Jisté je, že možné je všechno. A v letním čase, kdy s potěšením nastavíme tvář slunci, je snazší pro sebe něco hezkého udělat. Odejít do přírody, projít se po lukách a sbírat, co mysl napadne. Najít studánku a osvěžit se, rozdělat oheň a zkusit ho přeskočit – třeba jen tak. Užít si to a ukončit takový den s příjemným pocitem na prsou. A pokud někdo věří ve vyšší moc, nejen dne svatojánského, pak to zahřeje uvnitř těla dvojnásob.

40

40_WHAT21-06-nove-hobby.indd 40

23/05/2021 23:24

LIFE

Není to jedno Jednou začas, většinou vždycky když si přečtu aktuální zprávy, mám chuť jít do strakovky a vyházet ty pitomce z okna. Nebo aspoň něco udělat, cokoliv, co by dokázalo změnit aspoň trochu směřování naší společnosti.

T Rudolf Havlík, F archiv, unsplash.com

sem z toho špatný a srovnávat se s tou neuvěřitelnou mírou hlouposti, lhaní a vytáček našich politických špiček je často velmi, velmi složité. Asi je to věkem. Určitě je to věkem. Možná i moudrostí, aspoň tedy doufám. Když jsem byl mladý, nic z toho mě v podstatě nezajímalo. A když to zajímalo někoho jiného v mém okolí, tak jsem byl rázem znuděný jako Mirka Spáčilová v kině na mém filmu. Proč se tím proboha zabýváš? K čemu ti to je? Je hezky, jedeme na hory, budeme se koupat, chlastat a svět bude fajn. Kašli na to.

Bylo mi to úplně jedno. Politika, příroda, život, vztahy, svět.

S věkem přijdou vždycky jen problémy. Člověk se musí postarat o sebe, musí se také postarat o druhé, musí se naučit, jak jít příkladem a možná i jak trochu měnit svět, který se změnám urputně brání. Najednou si začne všímat věcí, které mu dříve vůbec nevadily. Špína na ulici, hrubost ostatních, politická neschopnost, nespravedlnost a tisíce dalších drobností, které na vás zaútočí jako přesně mířený Sidewinder z paluby amerického osvobozujícího letounu.

A už se vezu. I když se s tím snažím bojovat, nikdy to nevydržím a mám potřebu se světem něco dělat. Je to popravdě dost otravné, protože na to jednak nemám čas a jednak na to nemám nervy.

Svět má příliš mnoho problémů, než abychom je dokázali všechny vyřešit.

Nepůjde to. Z podstaty samotné nastanou problémy jiné ve chvíli, kdy nějaké zmizí, a ten věčný koloběh se nikdy úplně nezastaví. Někdy bude lépe a někde lépe a jinde hůř. Naše generace je jedna z prvních, kdy mají lidé neochvějný pocit, že problémy naší planety zvládneme vyřešit během jednoho lidského života, což je samo o sobě absurdní představa.

Lidé si myslí, že právě ten jejich život je nejdůležitější na celém světě a že tady snad budeme věčně. Nebudeme. A jsme tu sice chvíli, ale pořád je to tak dlouhá doba, že většině lidí nedochází, že ať už uděláme, co uděláme, naše planeta se z nás vždycky dokáže uzdravit. Ona má času dost, na rozdíl od nás, a fakt,

J

že se tu snažíme během, dejme tomu třiceti let, něco udělat, v podstatě nic neznamená. Občas se musím smát všem těm environmentálním plánům a odvážným akcím na snížení různých emisí ve vzduchu, vodě, vesmíru, kdekoliv, protože všechny tyhle věci vůbec neberou v potaz obyčejný tok času a málokdo si byť jen vzdáleně uvědomuje, jak dlouho například trvala egyptská říše. Oproti tomu, co tu zažíváme, to byla neskutečná věčnost.

Je to jako s tím malým ptáčkem, takový prcek, asi jako sýkorka. Ten ptáček přiletí na velikánskou horu.

Příletí tam každý rok, vždycky ve stejný den, na té hoře se zastaví a tam si pokaždé, než letí dál, obrousí zobáček.

do vesmíru, chodíme po Měsíci, chceme mít základnu na Marsu, ale jako lidstvo nedokážeme masově přežít ani v Antarktidě, natož abychom jí rozuměli. Ano, jednou začas si povzdechneme, že svět je hrozný, a je to tak, protože se na něm

„Naše generace je jedna z prvních, kdy mají lidé neochvějný pocit, že problémy naší planety zvládneme vyřešit během jednoho lidského života.“ A za rok se tam staví znova. A jednou, za mnoho let, tu horu obrousí, že žádná nezbyde. Bude to trvat děsně dlouho a my už tady nebudeme. A možná ani lidské pokolení, ale naše planeta ano a bezpochyby si dokáže poradit ještě předtím, než ji spolkne Slunce. Létáme

děje spousta nepravostí, ale jen málokdo je schopen doopravdy jít a začít něco dělat. I když to nebude mít žádný efekt, vzpomínáte? Ptáček. No, ale i tak to má smysl. Cokoliv. Maličkost, která jednou třeba doopravdy změní svět. Já to dělám, co vy?

Rudolf Havlík Je režisér a scenárista, ale ne vždy tomu tak bylo.

Byl barman, plavčík, tiskař, grafik, uklízečka, manažer nebo řidič. Dělal toho zkrátka dost na to, aby o tom mohl občas kecat a věděl, o čem mluví. Cestuje, točí, píše, sportuje, žije a úplně nejradši se jen tak protlouká životem.

Planeta se z nás vždycky dokáže uzdravit. Ona má času dost a fakt, že se tu snažíme během, dejme tomu třiceti let, něco udělat, v podstatě nic neznamená.

41

41_WHAT21-06-life.indd 41

23/05/2021 23:28

DESIGN

Pryč se starým

T Danica Kovářová F archiv značek

Aktivismus neznamená pouze stát se příznivcem nějakého hnutí, iniciovat petice a protesty nebo chodit na demonstrace. To je jen klišé minulého století, které bychom v našich hlavách měli nadobro přenastavit, protože aktivistou můžete být každý den, celkem nenápadně. A to v malých drobnostech a volbách, které činíte v podstatě neustále.

PROSTĚ JET VEN Jako prostředek k tomu, jak můžeme být víc svobodní fyzicky a bez rezervací nebo závislosti na určitém cíli se z minuty na minutu rozhodovat kam vycestovat, můžeme vnímat automobilové kempingové vestavby EGOÉ nest, za které společnost získala finální nominaci na Výrobce roku Czech Grand Design a nakonec v hlasování akademie obsadila druhé místo. Z téměř každého auta dokážou vložením do zavazadlového prostoru udělat plnohodnotné kempovací vozy. Nejnovější je lepší verze modelu Supertramp, který obohatí offroady, ale v nabídce

OPENMIND Barbora Baronová již deset let vede malé nezávislé nakladatelství wo.men orientující se na literárně-fotografické dokumentární knihy převážně s genderovým zaměřením, které vznikají ve spolupráci s umělci. Získaly již několik českých i mezinárodních ocenění a velmi zajímavá je poslední novinka. Kniha Milk and Honey představuje dvaatřicet rozhovorů s třiceti pěti umělkyněmi a umělci, kurátorkami a kurátory, aktivistkami a aktivisty na téma mateřství, otcovství, rodičovství. Zkoumá,

je i malý modul Tramp, střední Hiker a největší Romer. Pro MINI se pak hodí nejmenší Nestbox Camper. Korpus vestavných boxů počítá s moduly vařič a voda, stejně jako s prostorem pro lednici, nezapomíná ani na rošt a matraci.

S karavanem se na mnoha místech nedá zaparkovat, na různých parkovištích je jejich vjezd zakázán nebo fyzicky znemožněn bránou omezující výšku, také se s ním nedostanete do center měst, nemluvě o podzemních garážích, kam se téměř nikdy nevejdou. Aktivní svoboda vypadá jinak a v EGOÉ to vědí! egoe-nest.eu

jak příchod dětí ovlivňuje jejich práci, profesní vývoj, postavení ve společnosti i v kultuře, také výběr tvůrčích témat i životní hodnoty a postoje. Texty vznikly na základě rozhovorů umělkyně a performerky Kateřiny Olivové, která je vedla mj. s mezinárodně uznávanou umělkyní Kateřinou Šedou nebo Lenkou Klodovou a otevírá v rozhovorech křehká osobní i společenská témata, mnohá z nich stále tabuizovaná, aby poukázala na paradoxy života žen nejen v kontextu kreativních profesí. by-wo-men.com

NADOTEK 2 Na loňská trička od návrhářky Liběny Rochové a výtvarníka Lukáše Musila („Musy“) nyní navazuje kolekce domácích oděvů.

Není divu, vždyť aktuálně trávíme spoustu času doma – ať už na home office, či péčí o rodinu. Pro design oblečení této kolekce stále platí, že má speciální vnější švy a je ušita ze speciálně vybraných materiálů, a to ve spolupráci se společností Crawler. Tentokrát byla vybrána jemná merino vlna, která je přirozeně antibakteriální, udržuje tepelný komfort a je velmi příjemná na nošení. Kůže lidí s nemocí motýlích křídel je totiž

ROZHODNI Jak bude vypadat metropole, v níž žijeme, můžeme aktivně spolurozhodnout, ne jen přihlížet, jak a co vymyslí jednotlivé městské části nebo magistrát. Zapojit se lze například do plánování podoby Rohanského ostrova, protože Institut plánování a rozvoje Prahy zahájil participační kampaň týkající se rozvoje území od Hlávkova mostu až po špičky Libeňských kos, kde Praha plánuje v meandru řeky Vltavy zachovat tamní městskou divočinu, ale většinu oblasti nově revitalizovat pro volnočasové aktivity. Vyplňte dotazník

vysoce citlivá a náchylná k poškození. Vždy si tak musí velmi dobře rozmyslet, co si obléknou, aby jim oblečení nezpůsobilo diskomfort nebo dokonce poranění. A právě těmito pacienty je celá kolekce inspirována a jim jde výtěžek z jejího prodeje prostřednictvím organizace Debra na pomoc. Kolekci, která obsahuje košile, kalhoty, mikinu, pyžamo a noční košile lze objednat udržitelným systémem pre-order, kdy oděvy nejsou na skladě, ale vyrobeny až na základě objednávky do 30 dnů od jejího obdržení. shop.debra-cz.org/ doma-nadotek

na rohanskyostrov.urad.online a prozraďte, v čem je pro vás Rohanský ostrov výjimečný, co na něm děláte a hlavně, co na něm dělat chcete. IPR také k tomuto tématu připravil on-line výstavu i video, v němž se dozvíte, jaké místní spolky a komunity na něm působily nebo působí.

Věděli jste třeba, že je v Libni nejstarší zahrádkářská kolonie v Praze? Nebo že Maniny mají název od toho, že řeka tekla, kudy se jí zamanulo? iprpraha.cz/ vystavarohanskyostrov

42

42-43_WHAT21-06-design.indd 42

23/05/2021 23:43

SLOW FASHION Po dlouhých dvou letech skicování, modelování, učení se nových technologických postupů při opracovávání stříbra, je konečně na světě kolekce šperků LÍPA – SVOBODA A NEZÁVISLOST. Je plná náhrdelníků, broží a náušnic, které se navíc dají krásně kombinovat a nesou motivy listu, plodu, květu i slov. Svůj rukopis jim propůjčila Helča, která o své svobodě říká: „Já si připadám absolutně svobodně, když jdu do lesa.

Vnitřní svobodu mám jenom v přírodě. Tam je volnost, jakoby se čas zastavil, sžiju se s přírodou, tady se vopřu vo strom, támhle si sednu do mechu, je mi krásně a relaxuju. V lese nejsi v tom uzavřeným prostoru, seš tam volná.

V lese nejsi ničím, tam si můžeš jít, kam chceš, jak daleko dojdeš.

Nezabouchne přede mnou dveře…

Můžeš jít ve dne, v noci… Helča

je jednou z žen, kterým dal práci projekt Metráž, jejž před šesti lety zahájila návrhářka Lucie Kutálková a divadelní režisérka Kateřina Jungová. Metráž je pracovní dílna pro ženy ohrožené sociálním vyloučením, násilím, bezdomovectvím, chudobou aj. a vznikají v ní náramky, módní doplňky a móda (oblíbená je řada vzniklá ve spolupráci s Monikou Drápalovou). Stříbrná kolekce Lípa by zase nebyla bez pomoci šperkařky Adély Fejtkové, která „holkám“ předala know-how výroby. Taky pomohla tomu, že když si nyní nějaký kousek koupíte, pomůžete Helče nechat si opravit zuby, Zuzce přispějete na nájem a na alimenty na studující dítě, Eva si bude moci pořídit léky na nemocnou nohu, Iva dietní potraviny a Jarča si něco naspoří na horší časy… metrazdesign.cz

MÍSTO ANALGETIK Na téma bolestivé menstruace se rozhodla zaměřit studentka Ústavu designu Fakulty architektury ČVUT Kateřina Rydlová v rámci své diplomové práce a na vývoj chytré vodivé textilie dokonce získala grant. Pod rukama jí vzniklo dámské body Moody, které může pomáhat při menstruaci, bolestivé ovulaci nebo při zánětu močového měchýře. Během chvilky umí prohřát pokožku i svaly a tím zmírnit bolest. „Zdravotní hlediska jsem konzultovala s gynekologem, ale i alternativní léčitelkou, která se věnuje léčbě pánevního dna. Nakonec pracujeme konkrétně s nití ze stříbra a polyesteru.

Při testování se ukázalo, že má nejlepší vlastnosti v kontaktu s pokožkou a je relativně levná.

Touto speciální nití pak vyšíváme vzory – spíš jde o určité dráhy s přesnou vzdáleností od sebe.

Další materiál, se kterým pracujeme, je hotový úplet, v němž je nit už obsažená ve struktuře textilie.

Oba tyto koncepty bude možné sériově vyrábět. A třetí možností je ruční výroba paličkované krajky ze stříbra, která bude k dispozici pouze v rámci limitované kolekce. Kvůli té jsem se spojila s paní Šárkou Ležákovou z Muzea krajky ve Vamberku a návrh s ní konzultovala. I pro ni bylo netradiční pracovat s vodivou stříbrnou nití. Jedna krajka se paličkovala i šestnáct hodin. Doufám, že první prodejní prototypy budou k dispozici již letos,“ láká autorka. katerinarydlova.com

ÚČELOVKA Co se týká upcyklace, je nám moc sympatický přístup brněnského studia NAHAKU designérů Josefa Rozehnala a Jakuba Krause, kteří se pár roků nazpět uvedli kolekcí květináčů a misek ze starých hasicích přístrojů. „Občas se stane, že nám jednorázově někdo nabídne vadnou šarži výrobku a my ji koupíme. Teď máme k dispozici 60 tisíc nových kravat nebo 650 tisíc kusů preforem na plastové lahve, z 20 tisíc pozinkovaných nových plechovek jsme realizovali interiérové prvky pro Vinný bar

Kaple a Večerku v Brně, chystáme světla ze skleněných vík od praček, jenom v České republice se jich vyhazuje kolem milionu ročně – není to totiž recyklovatelné sklo,“ říká Jakub Kraus. Ne vždy ale NAHAKU pracuje s odpadem, často povyšuje technický nebo průmyslový materiál. V dalším brněnském podniku – Ramen Brno – se jim podařilo 2D art od street artisty TIMa přetransformovat do 3D podoby, čímž vznikla padesátimetrová světelná nudle. nahaku.net

BEZ VLASŮ Nejlepším komiksem roku 2020 je titul Bez vlasů, který vznikl nezvyklým způsobem. Tereza Drahoňovská v něm líčí svůj první rok bez vlasů prostřednictvím svých textů a ilustrací od Štěpánky Jislové. Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk.

Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií.

Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat s novým vzhledem, s pocitem

ztráty ženskosti i s nabídkou paruk.

A změnila pohled na vztahy, práci a především na sebe. Koloběh vyšetření a planých nadějí přinesl spoustu situací, na které se autorka rozhodla podívat s nadhledem a humorem a hlavně svůj příběh sdílet a tím odlehčit sama sobě i mnoha jiným ženám se stejným problémem jménem alopecie. „Je tam spousta těžkých témat, ale zároveň jsou reálné životní epizody místy hodně vtipné. Takže jsem se snažila najít styl kresby, který by obstál i ve vážnějších chvílích, ale zároveň by to dokázal předat tak nějak lehce,“ popisuje ilustrátorka spolupráci na knize. paseka.cz

43

42-43_WHAT21-06-design.indd 43

23/05/2021 23:43

C E S TOVÁ N Í

Jsem nomád a větroplach Jejím posledním filmem je osm let starý dokument Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama, který sledoval její kroky v Nepálu. Od té doby herečka a zpěvačka Dorota Nvotová poletuje po světě. Nedávno se na sociálních sítích postavila na obranu všech, kteří během pandemie cestují, a její video má přes 200 tisíc zhlédnutí. Zavolala jsem jí na Maledivy, kam vyrazila pracovně coby majitelka osobité cestovní kanceláře Fulmaya, a když pak šlo Slovensko do lockdownu, na ostrovech zůstala, a z pár dní byly nakonec tři měsíce.

T Alena Gurin Stará F Dorota Nvotová, velkedivy.sk

avíme se v době, kdy Slovensko zakázalo svým občanům vycestovat do zahraničí na dovolenou. Myslíte si, že to má smysl?

Je to jako se všemi zákazy. Kdo chce, ten je obejde, jenom to lidem přinese problémy. Teď to zrovna řeším, protože si u mě hodně lidí koupilo dovolené, a vláda to nechce nijak kompenzovat.

Ale častokrát to ani nejsou dovolené. Je to exil. Když je válka, člověk utíká před válkou, a když je epidemie, je logické, že jdu tam, kde ji nemají a kde mě chtějí, protože z toho žijí.

Oni tu nemají problém, jim nekolabuje zdravotnictví. A my jsme teď uprchlíci z pandemie, kteří chtějí jet do bezpečí do země, kde je vítají, ale jejich vlastní země jim to zakáže. Jde to proti tomu, o co se v našich zemích bojovalo v listopadu 89.

Takhle popírat základní práva a svobody člověka!

Teď nenadávám až tolik na vládu, protože ten zákaz si vyžádali lidi, kteří psali hejty na cestovatele: „Tak já nemůžu do sousedního okresu za babičkou a ty můžeš na Zanzibar?!“ Nezodpovědný sobec může být i v tramvaji nebo v obchodě, tak proč cestovatelé, kteří se před cestou i před návratem otestují?

Nikomu to neublíží, pokud se chovají zodpovědně, po návratu jdou do karantény a opravdu ji dodrží. K tomu všechny vyzývám.

B

Nejsou Maledivy na takový azyl trošku drahá destinace?

Nene, už je to cenou na úrovni Thajska.

Jen to lidi nevědí, protože vidí létat Dominiku Cibulkovou a Kočnera do těch vodních vilek. Ano, resorty jsou drahé.

Resort je umělý svět. Ale tady je normálně vesnice, škola, mešita a ty pláže jsou stejně kýčové, rybičky stejně barevné,

člověk je v tříhvězdičkovém penzionu a zaplatí směšné peníze.

Kde bydlíte vy?

Díky tomu, že tu pracuju, mám od místních polozadarmo pronajatý domeček.

Vodím turisty do místních guesthousů, takže mě si tu docela hýčkají. Ale turista si tu nic nepronajme, tady nejsou chatky na pláži jako třeba v Indii, je potřeba být v hotelu. Ty jsou většinou malé, pět šest pokojů. Rodinné penziony, kde vám navaří čerstvé ryby a máte to pár kroků na pláž.

Herečka a zpěvačka Dorota Nvotová ráda poletuje po světě.

starají. Vyberu ten správný guesthouse, který tam nemá hromadu smetí a vedle nic rozestavěného, aby tam neběhal nikdo se sbíječkami, lidi si ode mě vytáhnou všechny informace, a pak si to koupí přes Booking. Myslí si, že ušetřili, ale jako cestovní kancelář máme od místních lepší ceny, takže se tomu Bookingu dorovnáme. V konečném důsledku

„V Asii to jsou mí lidé, můžu jim věřit. To člověk pocítí, když přijde do krajiny, kam spirituálně patří.“ Někde jsou ale dost konzervativní, četla jsem, že se tam nesmí koupat v plavkách.

Je to zakázané. Ale každý ostrov, kde jsou guesthousy, má nějakou bikiny pláž vyhrazenou pro turisty. Na ostrově, kde jsem teď, jsou všechny pláže bikiny, tady mají turisty opravdu rádi.

Co je to za ostrov?

Nepovím. Jména ostrovů neuvádím, no vážně. Říkám je pak jenom těm, kteří si zakoupí dovolenou. Investuju hodně času a peněz, abych objevovala stále nové a nové ostrůvky a nové spolupracovníky, kteří se o hosty prvotřídně Do Nepálu se poprvé vydala po rozvodu, aby si vyčistila hlavu.

Země se stala její velkou láskou a ovlivnila směr jejího života.

na to turisté kolikrát i doplatí. Zůstanou někde viset, a nikdo se o ně nepostará.

Kromě Malediv máte v nabídce celkem odlišné cesty jako Bhútán nebo treky v Nepálu…

Když pochopíte, jakým způsobem děláme Maledivy, zjistíte, že to není odlišné.

Děláme je stejně jako Nepál, Indii a Srí Lanku zajímavým a dobrodružnějším způsobem. Samozřejmě kdo chce kvasit na pláži, může. Ale už jen to, že jste na lokálním ostrově, kde můžete pozorovat místní kulturu, je exotický bonus.

Máte tam i sedmiletého syna. Berete ho všude s sebou?

Téměř všude. V Himálaji do těch 3500, 4000 metrů, výš už ho neberu. Ale i to ho čeká. Zatím nechodil do školy, tak to bylo v pohodě. Teď je prvňáček, tak jsem si myslela, že už jsme s cestováním skončili a já budu provázet už jen kratší zájezdy. Ale tím, že kvůli koroně nemusí do školy, máme ten náš nomádský život ještě o rok prodloužený.

Když byste si měla vybrat, kde chcete natrvalo zůstat žít, kde by to bylo?

Určitě Nepál. Ale nevím, jestli jsem schopná si vybrat natrvalo, jsem prostě větroplach, nomád. Když jsem na Slovensku a vidím dva dny, kdy nemám žádnou aktivitu a Filip nemá školu, šup s ním aspoň do Tater nebo na chalupu.

Prostě někam. Jak se člověk nakazí, těžko se toho zbavuje.

S cestovkou se specializujete na Asii. Čím vás přitahuje?

Byla jsem i v Jižní Americe, ale nesedlo mi to. Nikdy jsem si nebyla jistá, jestli za chvilku nedostanu kulku do zad.

V Asii to jsou prostě mí lidé, mám pocit, že jim můžu věřit. To člověk pocítí, když přijde do krajiny, kam spirituálně patří.

Vaše cestovní láska začala Nepálem?

Nejdřív jsem byla na Srí Lance, potom v Indii a až třetí byl Nepál. Ale až v Nepálu se stalo to, že jsem tam chtěla žít.

Zůstala jsem tam šest let.

Tam se zrodil nápad podnikat v turistickém ruchu? Říkala jsem si, že jestli tu chci žít, musím i něco dělat, z čeho budu žít. Vždycky mě lákalo dělat průvodce, ale protože si neumím představit, že bych jela na nějaký cestovkový zájezd, vymyslela jsem si cestovku na základě toho, jak bych asi já byla ochotná cestovat, takovou backpackerskou.

Přitom doma jste měla rozjetou uměleckou kariéru. Tu jste zahodila?

Ne, s hudbou jsem na tom líp než předtím. Hudba mě teď vlastně dost živila a nahrávám další desku. Hudba je v mém životě konstanta, kterou neopouštím. První věc, co jsem si koupila, když jsem si tu pronajala dům, byl klavír.

Našla jste si na Maledivách spřízněné hudebníky?

Mám kamaráda bubeníka, občas mě bere na všelijaké jam session. Už jsem si zajamovala i s vítězem maledivské Superstar. Ale tím, že jsme každý na jiném ostrůvku, je problém se potkat. Musela bych být v hlavním městě, a tam jsem strašně málo.

A k filmování se vracet nebudete?

Chtěla bych velmi, jen mi nikdo nevolá.

Možná je to věkem. Na ty mladé baby už jsem stará a na maminky možná příliš atypická. A taky je to tím, že si každý myslí: Ta je někde pryč! Já jsem přitom skoro pořád na Slovensku, akorát oni o mně slyší, jen když jsem pryč nebo když promuju Maledivy.

44

44-45_WHAT21-06-cestovani.indd 44

23/05/2021 23:58

NEJVĚTŠÍ TAHÁKY: POTÁPĚNÍ A OČKOVÁNÍ MALEDIV Y Loni dorazila na souostroví v Indickém oceánu jen necelá třetina turistů oproti jiným rokům a země se je snaží nalákat zpět. Maledivy zůstaly celou dobu otevřené a dokonce slíbily, že po naočkování všech svých obyvatel nabídnou očkování i příchozím turistům.

„Maledivy děláme od roku 2014. Byli jsme první slovenská cestovka na trhu, která začala nabízet lokální ostrovy. Ne resorty, ale lokální vesnice. Už jsme tu jako doma.“

„Situace ohledně koronaviru je tady dobrá. Je to přirozeně karanténní země a opatření si každý ostrov řeší víceméně sám. Celkově vláda nařídila, že se musí nosit roušky venku i uvnitř, ale restaurace a obchody zůstaly otevřené. Na pláži i v areálu hotelu může být člověk bez roušky. Na ostrovech, kde jsou lidi na dovolené, ani nevíte, že je koronavirus.“

„V roce 2010 přišla demokratická vláda a povolila lidem otevřít si penziony na lokálních ostrovech, do té doby byly povolené jen resorty. Předělali si rodinné domy na hotýlky a každý hotel, do kterého přijdete, je vlastně nový. Spolužití tu funguje velmi dobře.

Oni jsou velmi přátelští, pohostinní. Tam, kde už je turismus osm devět let, jsou zvyklí, už jsou tam i obchody se suvenýry. Některé ostrovy jsou tradičnější, ještě se na turisty dívají zkoumavě. Objevila jsem jeden takový ostrov, nazvala jsem ho Zapomenutý ostrov, tam není ani turistická restaurace, nic. Žijí si svoje a nechápou, co tam děláme, v takové zaprděné dědině.“ „Jestli jsou lidi jako já, že se rychle začnou nudit a dlouho nevydrží na pláži, asi si řeknou: Maledivy, co bych tam dělal? Ale tady se dá dělat leccos.

Jakmile si člověk vezme masku a šnorchl, zjistí, že je v akváriu, a celá ta krása z fotek je nic oproti tomu, co je pod vodou. Potápěči určitě vědí, že Maledivy jsou top destinace. Já se nepotápím, ale šnorchlování je úžasné. Stačí být po kolena ve vodě a už to všechno vidíte: Nemo, Dori… I dětem se to strašně líbí. Pak nabízíme kemping na neobydleném ostrově, postavíme stany, opékáme ryby na pláži na kokosových skořápkách… Kousek od našeho ostrova jsou šestimetroví whale sharks (žraloci obrovští). Nejsou nebezpeční, chodíme s nimi šnorchlovat. Děláme výlety, exkurze, plavby. Týden se plavíme na lodi a každý den jsme na jiném místě. Přitom je člověk ve své klimatizované kajutě, nemusí balit kufry, ale každý den pozná jiný ostrov, jinou vesničku a jiný podmořský svět.“

45

44-45_WHAT21-06-cestovani.indd 45

23/05/2021 23:58

L AHŮDK Y

Kůrku, prosím!

Představujete si domácí chléb jako vrchol kulinářské magie a do jeho přípravy se pouštíte jen v nejtajnějších snech? Odhoďte strach a pusťte se do pečení s námi. Je to snadné!

T Tomáš Mrvík, Petra Nováková S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michael Dvořák

46

46-47_WHAT21-06-lahudky.indd 46

24/05/2021 00:28

Bramborový chléb s rozmarýnem a tymiánem

Chléb s dýňovými semínky

38 Kč, 1650 kcal

36 Kč, 2994 kcal

→ 340 g brambor vařených ve slupce → 330 g hladké mouky → 75 ml vlažné vody → 20 g droždí → 12 g soli → 3 lžíce olivového oleje → nasekaný rozmarýn a tymián (1 větvička od každého)

Droždí rozmíchejte ve vlažné vodě, do kuchyňského robota dejte mouku, sůl, olivový olej, bylinky a přidejte droždí s vodou (míchejte dohladka).

Nakonec přidejte rozmačkané brambory a jen zlehka je zapracujte, aby se nerozbily. Těsto nechte 1,5 hodiny kynout, poté ho rozdělte na dva kusy, vytvarujte bochánky a nechte kynout ještě dalších 30 minut. Chléb můžete před pečením naříznout do kříže nebo si pohrát a vytvořit obrázek. Pečte 18 minut na 200 °C a nakonec ještě 8 minut na 210 °C.

→ 200 g hladké pšeničné mouky → 200 g hladké žitné mouky → 60 g dýňových semínek → 20 g soli → 300 ml vlažné vody → 300 gr vzešlého kvásku → semínka na posypání (slunečnice, lněné)

Na základ kvásku smíchejte vlažnou vodu, droždí a žitnou mouku. Nechte na chladném místě kynout 24 hodin.

Do mísy přidejte všechny ingredience, dobře promíchejte a nechte ještě hodinu kynout. Těsto rozdělte na dva bochánky, které přendejte do formy, můžete i do vymaštěného kastrolu, posypte semínky (použijte lněná nebo slunečnicová) a nechte kynout dalších 30 minut.

Pečte prvních 20 minut v troubě vyhřáté na 200 °C, nakonec 12 minut na 205 °C.

Chléb s koriandrem a chilli

Chléb s římským kmínem

22 Kč, 2837 kcal

16 Kč, 3795 kcal

→ 400 g hladké žitné chlebové mouky → 400 g hladké pšeničné mouky → 550 ml vlažné vody → 30 g droždí → 20 ml octa → 20 g soli → 5 gramů koriandrových semínek (rozdrcených v hmoždíři) → 2 g Kampotského pepře → 1 nasekaná chilli paprička

Droždí rozmíchejte ve vlažné vodě, v míse spojte veškeré ingredience a vypracujte do hladkého těsta. Jemně ho poprašte moukou a nechte 30 minut kynout. Poté těsto znovu propracujte na pomoučněné pracovní ploše. Z těsta vytlačte přebytečný vzduch, přendejte do ošatky nebo do mísy, kterou vyložte utěrkou a opět poprašte moukou. Nechte kynout dalších 30 minut.

Troubu rozehřejte na 250 °C. Ještě než do ní chleba vložíte, rozprašovačem ji zvlhčete nebo nalijte vodu do nádoby na dno trouby. Chléb pečte 10 minut, pak teplotu snižte na 200 °C a pečte dalších 40 minut dozlatova.

→ 1 kg hladké mouky → 6 dl vlažné vody → 3–4 rovné lžičky soli → 3 lžíce římského kmínu → 1 kostka droždí (42 g) → 2 lžíce oleje → 1 lžíce cukru

Do vlažné vody dejte lžíci cukru, rozdrolte droždí a nechte ho nakynout. Do mísy dejte mouku, sůl, kmín a promíchejte. Přidejte olej, kvásek z vody a droždí. Vypracujte hladké těsto, přikryjte utěrkou a nechte ho na teplém místě kynout asi 45 minut. Pak těsto prohněťte a vytvarujte z něj bochník.

Plech vymastěte sádlem, na něj položte bochánek a opět ho nechte pod utěrkou kynout asi 30 minut. Předehřejte troubu na 225 °C, bochánek na povrchu třikrát nařízněte ostrým nožem, potřete ho vodou (nebo rozšlehaným vejcem), posypte kmínem a dejte péct do spodní části trouby na 15 minut. Nakonec teplotu snižte na 200 °C a dopečte asi 35 minut.

47

46-47_WHAT21-06-lahudky.indd 47

24/05/2021 00:28

WHAT-inzerce.indd 1 What_MB_EQA_1-1_270x400_18_5_21.indd 1

19/05/2021 22:01 18.05.21 12:16