What 02/21 by Whatnewscz

59 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 2 2 , ÚNOR /BŘE ZEN 2021

Péče z mrazáku

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Lámat ledy

Úprk z kanceláří

Toužíte po zdravě růžové pleti jako po zimní procházce? Projděte si naše tipy.

Se spisovatelkou Petrou Soukupovou (nejen) o ženách, které ji inspirují.

Prostředí se musí adaptovat na pracovníka budoucnosti: homo home office. Co vy na to?

STRANA 16

STR ANA 26

STRANA 44

Proč vydávám Vogue? 01_WHAT21-02-cover.indd 1

Publisherka módní bible Michaela Seewald o budoucnosti tištěných médií i o pečlivě chráněném soukromí. STRANA 8

25/01/2021 18:02

WHAT-inzerce.indd 1

23/01/2021 12:18

Ú VO D N Í K

Třetí čtvrtina To, že listujete našimi velkolepými stránkami v peřinách, na gauči nebo ve vaně, znamená, že je začátek zasněženého února. Třetí čtvrtina, ať už z pohledu zkoušky ve škole, FIFA zápasu nebo izolace kvůli pandemii, je pro nás z hlediska psychiky ta nejhůře snesitelná. Aniž bychom dopředu tušili, jestli se v tomto nepohodlném ohnisku právě nacházíme, raději se zamýšlíme nad úžasnými novými začátky, které se staly leitmotivem celého čísla. Je to vlastně taková naše autoterapie. V novinách se držíme hesla: nelhat, nepřikrášlovat a jít rovně, i když je to možná složitější cesta. A oslovovat takové osobnosti, které nejsou na první pohled známé, přesto se snaží měnit svět k lepšímu. Poslední rok rozhodujeme o tom, co je a co není správné, z pohodlí našich obýváků. Náš svět se smrsknul na povinnosti, cesty do práce, latte z okýnka, když je hodně dobře, na ordinaci, když je hodně špatně, i na Ordinaci (tu televizní). Osobnost, kterou jsme oslovili na únorovou obálku, v nekonečném seriálu „nepotkáte“ a svými extempore ani neplní bulvární řebříčky. Je pokorná, klidná a nenápadná, nikde se o ní moc nedočtete, přesto je zakladatelkou a ředitelkou společnosti V24 Media a třetím rokem vydává českou mutaci módní bible Vogue. Proč jsme Michaelu

Seewald oslovili? Zajímalo nás, jak se z pohledu vydavatelky dívá na současnou situaci (záměrně nepíšeme krizi), jestli vidí v tištěných médiích budoucnost, jak se jako publisherka vyrovnává se ztrátami, i jak odpočívá. Rozhovor nebyl jednoduchý, Michaela je profesí advokátka se specializací na právo duševního vlastnictví a Eva Karlasová, která ji zpovídala, ho popsala jako plot twist a dosud nejsložitější ve svém životě. Doporučujeme také text lékařky Heleny Máslové, která vám pomůže vybrat lak na nehty podle počasí v únoru a vysvětlí, proč je to tak důležité. Připadá vám to jako banální téma? „Bylo to období po rozvodu, období nové svobody, nových lidí, nových restaurací, vernisáží a večírků – odborně se tomu říká poststresové období sociální kompulzivity. To byla doba, kdy jsem si začala lakovat nehty,“ popisuje MUDr. Máslová. Co když se nikdy nezměním k lepšímu? Část mého já, ta přísná vnitřní kritička, se té představy děsí. Ale pak je tady ta druhá část, která říká: „No a co?“ Takové otázky si ve WHAT klade spisovatelka Bára Šťastná. Hezké čtení, které toho mnoho (z)mění. Tým redakce WHAT

03_WHAT21-02-uvodnik.indd 3

25/01/2021 18:05

OSOBNOSTI

Co jsem musel(a) přehodnotit

Eliška Šimek Polzerová

Vzpomenete si, jakou myšlenku, která vám v hlavě rezonuje dodnes, jste byli nuceni přehodnotit? Ptáme se pěti žen a jednoho muže… T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unspalsh.com, pixabay.com

Beata Hlavenková Jedna z nejvýraznějších postav české hudební scény má mnoho talentů, díky nimž slaví úspěchy nejen jako skladatelka, zpěvačka a pianistka, ale také jako hudební aranžérka. Absolventka skladby na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a Master of Music na University of Massachusetts má na kontě pět sólových alb – za poslední Sně dokonce získala Cenu Anděl pro Interpretku roku. Její filmová hudba zazněla například ve snímcích Dukla 61, nově dokreslí atmosféru životopisného dramatu Zátopek.

Jako jedna z mála v Česku učí Eliška (@liskavmaku), co je to ženská bylinná napářka, tedy terapie párou a bylinkami, uvolňující ženskou pánevní oblast. Napářku doplňuje masážemi, vědomými doteky a citlivou, skoro až mateřskou péčí. Na jejích terapiích poznáte, že se přátelí s aromaterapií, oleji i bylinkami, všechno u ní nádherně voní. Svolává také ženské kruhy, kde pomáhá ženy naladit na jejich dávné kořeny.

Čerstvě jsem oslavila čtyřiatřicáté narozeniny. Ještě před půl rokem jsem byla přesvědčená o tom, že má duše netouží po dětech. S mužem jsme toto téma měli otevřené, ale necítila jsem žádné tlaky ani tikání pomyslných hodin. Ani jsme se cíleně nesnažili. Zlom přišel nedávno, v momentě, kdy nás přišla dušička navštívit, ale ještě nenastal její čas, a tak nezůstala. Nakonec, po všem stesku, ve mně zbylo tolik štěstí a radosti, že jsem si musela přiznat a uvědomit si, že v tomto životě bych si přála být maminkou.

Lenka Šviderská Lenka Šviderská je milovnice květin a svateb. Z téhle lásky se zrodil projekt Láskočas. V době, kdy nevěsty zpravidla vypadaly jako princezny a vdávaly se na radnici nebo v lepším případě na zámku, začala Lenka vytvářet ze svatby nezapomenutelný individuální zážitek. Sama váže květiny a vytváří dekorace. Dokáže se dokonale vcítit do budoucích novomanželů a vypustit svou kreativitu na svět. A tak se svatby dějí na louce, v lese i na horách. Pokud si to novomanželé přejí, jedinečnou atmosféru zachytí její muž Radek Šviderský, který je profesionální fotograf. Jejich společná svatba byla také první, kterou Lenka zrealizovala. Nedílnou součástí Láskočasu je i jejich syn Matěj. Jsem člověk, který žije spíše přítomností. Věci z minulosti většinou nechávám plynout a moc se k nim nevracím. Ani mě samy nenapadají. Aktuálně jsem ale byla nucena znovu přehodnotit priority. Zase jsem si ujasnila, že rodina a možnost být spolu, jsou důležitější než práce, i když je to práce nejmilovanější. Právě proto, že Láskočas je naše srdeční záležitost, mi dlouho trvalo si uvědomit, že je to vlastně práce.

Celý tento rok se nese ve znamení velkého neklidu a zásadních změn, které silně zasahují do společenského i pracovního života. Osobně se s aktuálním děním musím vyrovnávat hned na několika úrovních – se svou novou oceněnou deskou Sně jsem neodehrála všechny koncerty a festivaly, které jsem měla krásně naplánované. Byly týdny, kdy jsem se neviděla s rodinou a přáteli, kdy se ze dne na den rušily akce, kdy mým známým třeba umřeli rodiče. Během těchto náročných časů jsem tak dospěla k závěru, že svět je mnohem křehčí, než jsem si myslela, a všeobecný strach ze smrti ještě více paralyzuje naši společnost.

Nº 22, únor/březen 2021

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová Autoři: Bára Šťastná, Rudolf Havlík, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Alena Gurin Stará, Petra Nováková Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Foto: Lucie Robinson, Michael Jan Dvořák, Robert Tichý Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489, ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 3. 2. 2021

04-05_WHAT21-02-osobnosti.indd 4

25/01/2021 18:11

Josefina Bakošová

Tomáš Baránek Knihy od vydavatelství Jan Melvil milují snad všichni, koho baví osobní rozvoj a sebevzdělávání opřené o vědecké studie a zkušenosti nejinspirativnějších osobností ve světě i u nás. Tomáš Baránek je ten, kdo to celé řídí a konkrétní tituly, které pak zlepšují naše životy, vybírá. Sám jeden takový – „Jak sbalit ženu“ – kdysi napsal. V současné době píše hlavně články, které publikuje mj. na svém blogu lifehacky.cz, zdá se ale, že jen u těch to nezůstane. Tomáš pracuje na druhé knize a mezi tím na sobě testuje vše, o čem čte a mluví i ve svých textech.

Nemusel asi žádnou, ale zkouším spoustu. Schopnost udělat si vyhraněný a silný názor na cokoli jsem míval do doby, kdy jsem navenek potřeboval maskovat svou vnitřní nejistotu. To už je myslím za mnou. Názor si sice nadále dělám rychle, ale než jej začnu prezentovat, dojde často k jeho samodestrukci. Hlava mě navede k argumentům, proč mohl být můj názor unáhlený, proč má možná druhá strana taky kus své pravdy, a já tak zmlknu. Abych si za názorem mohl stát, musím mít víc času na studium tématu. Jak se snažím věcem porozumět, čtu si o problému, ptám se, hledám fakta, a občas dokonce zažiju jakýsi pocit vhledu, postupně ale klesá i moje ochota o problému mluvit a zjednodušovat ho na očekávané „ano/ne“. Příklad? V mé sociální bublině jasně zodpovězená otázka, jak vláda nezvládá, či zvládá pandemii. Na první pohled čtu: nezvládá. Ale jde na to opravdu dát tak jednoduchou odpověď? S čím to přesně porovnat? Podívám se třeba na sebe: jak zvládám rodičovství? Někdo by mě hodnotil, že dobře, já mám ale pocit, že špatně. Nakonec bude pravdě nejblíž odpověď mých dětí za pár desítek let. Kritické myšlení jako téma mě dost zajímá hlavně sobecky kvůli mně samotnému: nechci dělat chyby. Znovu si studuju knížky jako Myšlení, rychlé a pomalé, Superprognózy či Chystáte se udělat strašnou chybu a zkouším, jak bych mohl zlepšit mnohá každodenní i velká životní rozhodnutí. Teorie z knih je jasná, s praxí je to horší. Přehodnocovat názory se pokouším skoro denně; je to něco jako otužování: připadáte si jako Mirek Dušín a první krok je nesnesitelná otrava. Když ale vydržíte, budete trochu otužilejší.

Její minimalistické košilové šaty, oversize kabáty i dámské obleky můžete obdivovat například za výlohou pražské galerie Harddecore, v níž Josefina působí jako kreativní ředitelka. Co patří k neodmyslitelným rysům její tvorby? Především důraz na detail, kvalitní materiály, netradiční provedení a variabilitu. Módní tvorbě se Josefina věnuje přibližně od roku 2007, kdy svoje exkluzivní autorské kolekce začala navrhovat pod značkou ChiChi. Posledních šest let se prezentuje pouze pod svým jménem Josefina Bakošová. Absolventka grafického designu a scénografie se soustředí zejména na dámskou módu, navrhování ucelených kolekcí, stejně jako na návrhy na zakázku.

Během posledních několika let se mi dějou tak zvláštní věci, o nichž jsem si myslela, že je nikdy dělat nebudu. Dokonce jsem vždy měla tendence za podobné činy lidi odsuzovat. Uvědomila jsem si, že nikdy nemohu někoho odsuzovat, pokud tu věc sama nezažiju. Tohle mi naprosto otevřelo oči a vrátilo jistou pokoru k životu a především k lidem.

Martina Kafková Bývalá booking agentka DJů a zakladatelka agentury M-Ocean je jednou z největších průkopnic udržitelných eventů v Čechách. Řadu jich pro druhé zrealizovala a dnes radí, jak na to, i ostatním. Nedávno se stala místopředsedkyní správní rady spolku Změna k lepšímu spojujícího vizionáře ze světa vědy, byznysu, neziskovek a aktivistů, kteří chtějí společnými silami integrovat udržitelnost do nejrůznějších ekonomických a společenských oblastí.

Vlastně mám pocit, že moje myšlenky se spíš vyvíjejí, než zásadně mění. Pokud mě některé téma zaujme, chci mu porozumět a poznatky ověřit v praxi. Třeba odpovědnější jednání vůči budoucnosti naší planety a kvality života dalších generací. Když se otázkou trvale udržitelného rozvoje chvíli zabýváte, chcete se podílet na tom, aby se ze světa stalo lepší a bezpečnější místo pro všechno živé na téhle planetě. Dlouho jsem se domnívala, že je k tomu nutná velká systémová změna. Postupně jsem ale v posledních několika letech začala věřit, že změnu musíme my lidé iniciovat na osobní úrovni. Sami jsme tím klíčem. Nikdo z nás nezmění celý svět, můžeme ovšem postupně měnit sebe, naše návyky a jednání, a tím měnit i vše kolem nás. Je dobré si definovat oblasti, které chceme ovlivnit, a čeho můžeme dosáhnout, aby nám naše jednání dávalo smysl a my jsme byli se svým životem spokojení. Udržitelnost přitom není finálním cílem, ale nikdy nekončící cestou jednotlivců k rovnováze ve společnosti a k regeneraci přírody. Světem rezonují vážná celospolečenská témata jako chudoba, hlad a nerovný přístup ke vzdělání mužů a žen, která máme v Evropě skoro vyřešená, čím dál víc nás ale sužuje sucho, omezené zásoby surovin a nedostatečné využívání obnovitelných zdrojů, nárůst konzumního jednání a spotřebovávání věcí. Asi právě proto mě v poslední době zaujala myšlenka cradle to cradle designu, který klade na veškeré výrobky vysoké nároky z pohledu životního cyklu, estetiky a funkce – po skončení užívání produktů by se veškeré suroviny, ze kterých byly vyrobeny, měly vrátit zpět do výrobního cyklu, ideálně s minimálním vznikem odpadu. Tahle krásná myšlenka mě zaujala natolik, že jsem se její praktické možnosti letos rozhodla studovat i v rámci kurzu oběhového hospodářství na VŠCHT.

04-05_WHAT21-02-osobnosti.indd 5

25/01/2021 18:11

H OT N E W S

Prchavé okamžiky T Petra Nováková F archiv značek

Nechte si vyprávět o lásce, která taje, o zvířeti, které je posvátné, o věcech, které ještě přednedávnem byly něčím jiným. O životě a jeho koloběhu.

MYSLETE NA VČELY „Ze zrnek prachu tvoříš svět. Tančíš jako o svatební noci. Bezbranná a nejmocnější mezi všemi. Se světlem hořících svící, jsi jedním slovem fascinující,“ píše na svých stránkách autorka značky Apis Candela. A ty věty jsou věnovány včele. V Apis Candele věří, že jde o mystického tvora a s největší pokorou zpracovávají včelí vosk do jedinečných svící Apisek z kolekce Black lilith. Vyrábějí se totiž starou řemeslnou technikou máčení knotu a jsou obalené v černé směsi asijských vykuřovadel. Seženete na apiscandela.cz

SYMFONIE S HADREM

TO NENÍ NUDA, ALE NUDE

V lahvi čisticího prostředku slovenské značky Pánbach se ukrývají nanomolekuly rostlinného původu se silným elektromagnetickým potenciálem, díky čemuž proniknou mezi molekuly nečistot a rozloží je. Zní to trochu jako sci-fi, ale nejlepší je Pánbacha vyzkoušet v praxi při úklidu. Kromě univerzálního produktu, který můžete vzít na vše od podlahy až po sklo, nabízejí i prostředky na mytí nádobí či wc gel.

Nude je globální designová značka, která prezentuje, jak lze spojit v jedno design, nové technologie a ručně vyráběné křišťálové sklo pro moderní bydlení. Ve spolupráci se světově známými designéry pracuje jak na technologických inovacích, tak i na uchování řemesla sklářských mistrů. Pokud hledáte do svého domova něco neotřelého, krásného a křehkého zároveň, z nabídky Nude budete nadšeni, jak dokazuje například šperkovnice Beret.

U nás koupíte přes e-shop biorganica.cz

Nově se dá nakupovat i skrz české rozhraní na nudeglass.cz

POHÁDKA O VODĚ O tom, že není voda jako voda, jsou přesvědčeni v liberecké kavárně a pražírně Dok. A stejnou péči, jakou v pražírně věnují každému zrnku kávy, věnují i samotné vodě, ze které pak nápoje připravují. Spojili se proto s Výzkumným technologickým institutem a vyvinuli speciální filtrovanou vodu, která je oproštěna od všech nečistot, pachutí a zápachu, a navíc obsahuje víc kyslíku a má i měkkou chuť. Co všechno můžete ochutnat ve vodě, můžete zjistit prostřednictvím e-shopu. dokliberec.cz

KOV & KVĚT Vzniklo to jako nápad pro pár klientů, kteří se pro šperky pravidelně vrací do rodinné značky Belda. Nejmladší člen tvůrčího týmu Viktorie pro ně vytvořila šperk do interiéru – kovové květy, které nikdy neuvadnou. K dalšímu zmrazení nápadu došlo díky objektivu Michala Ureše, který věčné květy nafotil jako umělecké dílo. A teď je na vás, jestli vás přitáhne spíš objekt, nebo grafika na zeď.

Více na belda.cz

06-07_WHAT21-02-hot-news.indd 6

25/01/2021 18:22

OCHLAZENÍ PRO VĚTŠÍ VÁŠEŇ O tom, že zmrzlina nemusí být jen prostředkem, jak si v létě dopřát chlazení zevnitř, jsou přesvědčeni nejen Švédové, kteří si zmrzlinu s chutí dopřávají nedbajíce na roční období, ale i jeden z nejlepších českých zmrzlinářů Jan Hochsteiger. Právě on proto pro únorové – valentýnské – dny připravil pro své zmrzlinové salony Crème de la Crème speciální zmrzlinu z růžových poupat, která má afrodiziakální účinky. cremedelacreme.cz

HLAVA, SRDCE A CO DÁL?

JEDEN PRSTEN = SEBELÁSKA + KRÁSA + POMOC HISTORII

Hlavu tvoří bergamot a vůně rosy, srdce jsou květiny a rybíz, základ pak vanilka a ambra, avšak tou hlavní ingrediencí parfému Taunt máte být vy. Vaše kůže, vaše myšlenky, vaše energie, to všechno dodává parfému jedinečnou a neopakovatelnou vůni. Adrogynní, tajemná, krémová a rafinovaná, taková je. A nabádá i k dalším aromatickým experimentům, kdy se dá kombinovat s dalšími parfémy. Parfém Taunt od Dedcool, který je navíc netoxický, ekologický a v biokvalitě seženete exkluzivně v Líčírně.

Zlatý prsten se jmenuje Seba (Sebe) a má dírku, která je prostorem pro pohled z vnitra do vnějšího světa. Má zosobňovat všechno, co v sobě nosíme, když začneme z hloubky naší duše. Je to odpověď na to, koho milujeme i koho od sebe nikdy neodeženeme. Sebe… Na prstenu spolupracovala spisovatelka Tamara Šimončíková Heribanová společně se šperkařkou tvořící pod značkou Dick Wolf. Kolekce vznikla v rámci projektu Šperk pomáhá, finanční výtěžek z prodeje poputuje historikovi a kožešníkovi Lukášovi Jurčovi na záchranu roubenky ve slovenské obci Hriňovej z roku 1914.

licirna.cz

@dick_wolf

DĚTI SI MAJÍ S ČÍM HRÁT I NA ČEM SEDĚT Již využité plastové hračky by možná jen smutně čekaly na svůj pomalý rozklad na skládce, ne však ty, které se dostanou pod ruce tvůrců značky EcoBirdy. Ti tento plastový odpad plně upcyklovali a vznikl tak specifický materiál, který má navíc unikátní terazzo vzhled. A zatímco rodičům imponuje především udržitelný přístup značky, děti baví její hravý design s oblými hranami. V Česku má dětský nábytek EcoBirdy v nabídce obchod Wild Moon. wildmoon.cz

OBLEŤTE S KÁVOU CELÝ SVĚT Milovníci kávy, kteří touží objevovat rozmanité chutě z celého světa, si mohou nově vychutnat řadu Nespresso World Explorations. Ta navazuje na oblíbenou kolekci Lungo, která obsahuje jedinečné kávy inspirované Kapským Městem, Tokiem, Stockholmem či Vídní, a přidává k ní dvě nové směsi inspirované Šanghají a Buenos Aires. Nespresso World Explorations jsou oslavou tradičních kávových momentů z celého světa, ať už kulturou vídeňských kaváren, v nichž se káva lenošivě popíjí od rána do večera, nebo přestávkou na kávu Merienda, jež se drží v Argentině v pozdním odpoledni a zahrnuje kromě kávy sladké i slané jídlo. Posláním této řady je zachytit atmosféru, chuť a aromata některých z nejobdivovanějších měst světa. nespresso.com

06-07_WHAT21-02-hot-news.indd 7

25/01/2021 18:22

R OZ H OVO R

Staré pryč, nové sem! Když o Michaele Seewald, zakladatelce multimediální společnosti V24 Media a vydavatelce Vogue CS, pátráte na internetu, mnoho osobních informací nenajdete. Podobně opatrná je i v kontaktu mezi čtyřma očima, během něhož váží každé slovo. O to větší radost máte, když vám do svého pečlivě chráněného soukromí dovolí nahlédnout alespoň na chvilku. T Eva Karlasová, F Lucie Robinson S Lenka Pavlů, M Dáša Kršková

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 8

25/01/2021 18:20

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 9

25/01/2021 18:20

R OZ H OVO R

pustila do něčeho většího. Česko a Slovensko jsou poměrně malým trhem, který se dá dobře zvládnout. Mluvíte o zvládnutelnosti. Jak vnímáte skutečnost, že jste do rozjezdu a následného chodu Vogue CS investovali již několik desítek milionů korun? Dává vám prodloužení licence navzdory tak vysokým nákladům smysl? Je zajímavé, jak si lidé mnohdy pletou investice potřebné k dosažení výnosů se ztrátami. Ve vydávání Vogue CS vidíme podstatný přínos a licenci prodloužíme daleko do budoucnosti. Tento projekt jsme vždy chápali jako dlouhodobý a jsme připraveni vyhrát. Když jsme spustili mediální společnost V24 Media, pod jejíž záštitou Vogue CS vydáváme, bylo naším cílem vybudovat podnik nové generace, který vlastní některé

na západním pobřeží probouzela, náš tým v Evropě už několik hodin pracoval. Všem jsem volala a říkala jim, že se chystáme přepsat dějiny. Ikoničtí Morelli Brothers v Miláně spolu s naším tvůrčím týmem v Praze fotili Kylie pomocí Zoomu a iPhonu v její vlastní ložnici. V době, kdy chod takřka celého světa zastavil lockdown, jsme vytvořili jedinečný náhradní způsob focení. Návratnost této investice se zcela vymyká jakýmkoli tabulkám. Výsledek byl skvělý a zpráva o tom, že česko-slovenský Vogue nafotil obálku pomocí iPhonu, obletěla svět. Pohybujete se ve světě lifestylu, kterému často vládne určitá dávka přetvářky a pokrytectví. Jak se s ní vyrovnáváte? Mediální průmysl byl vždy tvrdý byznys. Musíte mít hroší kůži a vášeň, vytrvalost a touhu vyhrát. Pokud jde o další

„Za vrchol luxusu považuji čas a zdraví. Když je nemáte, nic pro vás nebude mít větší cenu. Luxusní je to, co si za peníze nekoupíte.“ z nejznámějších značek časopisů na světě a také navrhuje a vyvíjí softwarové a analytické nástroje přinášející zisk vydavatelům po celém světě. Tento typ podnikání vyžaduje značné investice a čas.

„Nápad vydávat Vogue vznikl spontánně při večeři se známými,“ říká Michaela Seewald.

lno lidí možná napadne stejná otázka: Proč se úspěšná právnička rozhodne vydávat česko-slovenskou edici módního magazínu Vogue? Asi vás to překvapí, ale nápad vydávat Vogue vznikl spontánně při večeři se známými. Tehdy je zaujalo, s jakým nadšením mluvím o módě, uměleckém a mediálním světě. Ptali se mě, proč všechny tyto vášně nespojím do jedné a nepustím se do vydávání módní bible, která v Česku do té doby chyběla. Hned druhý den jsem se intenzivně vrhla do práce a od té doby jsem nepřestala.

Nápad byl evidentně spontánní, ale přípravy tak rozsáhlého projektu musely zabrat spoustu času… V zásadě dva roky. Zpočátku jsem s vybraným týmem pracovala na prezentaci, vizi a celkové strategii. Poté následovala jednání o podmínkách, udělení licence a prezentace týmu.

Vydávat bibli módy na českém a slovenském trhu je pro vás nepochybně splněným snem, ale také poměrně velkou výzvou. Provázely ji nějaké pochybnosti? Vlastnictví práv na jednu z nejznámějších značek na světě samozřejmě přináší významnou příležitost. V průběhu času mě sice zklamali někteří z těch, kdo pro mě pracovali, ale to je součást byznysu a čekala jsem to od začátku. Jako v každém podnikání jsou tím nejnáročnějším problémem lidi, lidi a lidi – průběžně jsem musela vyměňovat ty, kteří nesplňovali mé požadavky. Každopádně platí, že ať už se děje cokoliv, rozhodně nemám v úmyslu se vzdávat. Dnes mám v rámci segmentu nejlepší tým v Česku a na Slovensku a jsem za to moc vděčná. Opravdu vás nikdy alespoň na chvíli nepřepadl pocit, že jste si vzala příliš velké sousto? Vlastně ne. Možná vás to překvapí, ale někdy v budoucnu bych se ráda

Řada lidí s oblibou tvrdí, že „print“ je mrtev. Jak vidíte budoucnost tištěných médií vy? Budoucnost tištěných médií spatřuji především v partnerské spolupráci s digitálními médii, kde aktuálně existuje největší příležitost k růstu. Kromě jiného mám za to, že pokud čtenářům nabízíte časopis nejvyšší kvality s atraktivní tiskovou úpravou, poskytujete jim silný smyslový zážitek, který zasahuje hluboko do psychiky a vytváří dlouhodobější dojem. Mnoho neurovědců tvrdí, že papírový obsah je pro čtenáře ve skutečnosti mnohem zapamatovatelnější než ten digitální. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč luxusní značky stále utrácejí tolik za tištěná média, zejména v oblasti reklamy. Jak se vám pracuje a tvoří v době, kdy printová média kvůli koronaviru a dalším faktorům spíše trpí? Ačkoli Covid-19 přinesl určité výzvy takřka pro jakékoli podnikání, je také významnou příležitostí ke změně způsobu, jakým funguje vydávání módních časopisů a celý mediální segment. Současnou situaci vnímám jako jedinečnou příležitost k narušení ustálené praxe, která jednoduše nefungovala a měla se už dávno změnit. Ráda říkávám – staré pryč, nové sem! Pokud jde o kreativitu a tisk, současné prostředí vytvořilo mnoho příležitostí, jak být kreativní zcela nečekaným způsobem. Můžete být konkrétnější? Za všechno mluví jeden příklad z loňského léta, kdy jsme fotografovali americkou modelku, návrhářku a podnikatelku Kylie Jenner pro tištěné vydání Vogue CS. Bylo to pravděpodobně na vrcholu pandemie ve Spojených státech s významnými omezeními v Kalifornii, kde Kylie žije. A tak nám nezbývalo, než najít novou cestu a vytvořit náhradní způsob focení přes Zoom vlastním iPhonem modelky. Zatímco se Kylie

často opakované nesmysly – kdykoli se o Vogue CS mluví, ať už pozitivně, nebo jinak, jsme tím nadšeni. Žádné jiné publikaci se nedostává takové pozornosti. Před časem vzbudil poměrně velký rozruch zejména úvodník šéfredaktorky Vogue CS Andrey Běhounkové, ve kterém nabádala v době největší pandemie k nenošení roušek. Jak to osobně hodnotíte? Není to tak, její úvodník byl prostě nešťastně interpretován a zcela vytržen z kontextu. Andrea v něm psala, jak důležitý je osobní kontakt pro vytvoření

Několik slov o Michaele Seewald Vystudovaná doktorka práv absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a studium na Evropském Institutu Univerzity v Curychu. O právu duševního vlastnictví a reklamě přednášela na Vysoké škole ekonomické. Spoluzaložila advokátní kancelář SV Law v Praze, kde se specializovala na právo duševního vlastnictví a poskytovala poradenství předním mediálním, módním a technologickým společnostem. Před třemi lety založila spolu se svým manželem mediální dům V24 Media, který vlastní a zároveň zde působí jako ředitelka a zodpovídá za strategické směřování firmy. V roce 2018 uvedla na český a slovenský trh módní časopis Vogue CS, na který získala licenci od vydavatelství Condé Nast.

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 10

26/01/2021 10:18

„Současnou situaci vnímám jako jedinečnou příležitost k narušení ustálené praxe, která jednoduše nefungovala a měla se už dávno změnit,“ míní Michaela Seewald.

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 11

25/01/2021 18:20

R OZ H OVO R

B L E S KOV Ý D OTA Z N Í K Co pro mě znamená luxus Definice luxusu se v průběhu let vyvíjela. To, co bylo kdysi považováno za luxus, je v současnosti většinou běžnou komoditou. Pro mě jsou vrcholem luxusu čas a zdraví. Když je nemáte, nic pro vás nebude mít větší cenu. Luxusní je to, co si za peníze nekoupíte. Moje ikona stylu Inspirují mě lidé kolem mě, ženy na ulici, venku. Jsou mi blízké názory Iris Apfel. Styl je pro ni postoj, mít to správné oblečení je druhořadé. Oblékání může být kreativní zážitek a lidé by si ho měli užít. Neměli by však otrocky následovat a dělat stejnou věc. Potřebujeme více kreativity, více originality. Často ti nejstylovější lidé nemají peníze na drahé oblečení, mají pouze určitý přístup a způsob oblékání, díky němuž vypadají úžasně. Móda je něco, co bychom měli dělat pro sebe, pokud nás to baví a dělá nám to radost. Já & ekologie Myslím, že mám k udržitelnému životnímu stylu poměrně blízko. Skutečnou módu nakupuji velmi sporadicky a opatrně. Vždy si vybírám jedinečné kousky, které mi vydrží dlouho nebo navždy a zůstanou jako klasický kousek i pro mé děti. Jak relaxuji O víkendech se snažíme s rodinou zmizet do Krkonoš nebo na Šumavu a podnikat dlouhé túry v lesích. Často a opakovaně se vracím do Izraele, kde máme skvělé kamarády. Krásná zem, lidé pracovití a velmi vděční. Silné stránky Vášeň, vytrvalost a touha vyhrávat. Slabost Potřeba spánku.

Děkujeme za umožnění fotografování na střeše OD Kotva. Za zapůjčení oblečení děkujeme značkám Obsession, Dolce & Gabbana, Red Valentino a za boty Heavenly Shoes.

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 12

25/01/2021 18:21

časopisu a že jedinečný styl této tvorby nelze přenést na práci on-line. Není tam jediné slovo proti rouškám. Kromě toho úvodník vznikal ještě v období před úplným uzavřením, a když pak přišlo, samozřejmě jsme všechna platná vládní nařízení dodržovali. Když o vás člověk pátrá na internetu, dozví se jen velmi málo osobních informací. Podařilo se mi zjistit pouze to, že žijete střídavě v Praze a v New Yorku. Kolikrát do roka se mezi jednotlivými světadíly přesouváte? Manžel je Američan, a tak trávíme část roku v New Yorku a dalších částech Spojených států. Bohužel jsme tuto zimu museli kvůli covidu naše plány značně pozměnit. Těšíme se, až se cestování vrátí zpátky do normálu. New York versus Praha. Které z těchto dvou tak odlišných měst je vašemu srdci bližší? New York pro mě ztělesňuje především neustálý rytmus eklektického a pulzujícího města, které se nikdy nezastaví a které je pro mě zdrojem energie v dobrém i zlém. Vždy, když tam přiletíme, začnou mi hlavou vířit nové plány a myšlenky. V letních měsících se pak obvykle přesouváme k jezeru Lake George ve státě New York kousek od kanadských hranic. V čase prázdnin tam přijíždí plno rodin, aby si tu odpočinuly v nádherné přírodě u jezera. Moc ráda se tam pravidelně vracím. Praha je pro mě srdeční záležitost. Bydlím tady od osmnácti let, vystudovala jsem tu a našla jsem si tu spoustu přátel. Protože jsem se narodila v Československu, vždycky jsem Prahu

vnímala jako své hlavní město. Je krásná a báječná v každém ročním období. Toulat se místními uličkami je pro mě balzám na duši. V čem se podle vás Češi nejvíce liší od Američanů? Američanky jsou podle mě o něco ambicióznější a sebevědomější, což je možná dané také tím, že v USA vládne striktní genderová rovnoprávnost. V Česku máme v této oblasti stále ještě určité rezervy, proto bývají místní ženy méně sebejisté, a to navzdory své ne-

po celém světě. Ohledně podmínek licence však nemůžeme zveřejňovat žádné další podrobnosti. V čem vás váš muž nejvíce ovlivnil? Můj manžel je mým mentorem, který mi hodně radí nejen v byznyse, ale i v osobním životě. Vnímám ho jako takový silný pilíř. Vždy mě vedl k tomu, že je lepší zvolit bolest disciplíny před bolestí lítosti. V praxi to znamená, že cokoliv člověk zkusí, má nějaký smysl. I proto se snažím využívat každou výzvu, kterou mi život přinese, ať to stojí, co to stojí. Spojení nás

„Mediální průmysl byl vždy tvrdý byznys. Musíte mít hroší kůži a vášeň, vytrvalost a touhu vyhrát.“ zpochybnitelné kráse a inteligenci. A co se mužů týče… Určitě bych je nerada házela do jednoho pytle, ale myslím, že Američané více vyznávají tradiční hodnoty. Možná i to je ten důvod, proč jsem si jednoho z nich vybrala za manžela.

dvou je vlastně docela zajímavý paradox – manžel pochází z New York City, z obřího pulzujícího velkoměsta plného světel. A já jsem z Komáran – malé vesničky na východě Slovenska obklopené nádhernou přírodou.

Licenci k vydávání Vogue údajně zakoupil právě váš manžel. Lze prozradit, na jak dlouho a kolik stála? S rozjezdem V24 Media mi pomáhal manžel, který má značné zkušenosti v budování a investování do úspěšných mediálních a softwarových společností

Když se řekne východní Slovensko, představím si spíše skromnější poměry. Jaké bylo vaše dětství? Tatínek byl učitel, vzdělaný člověk. Oba rodiče pak mě i sestry motivovali k tomu, abychom studovaly a přichystaly si lepší budoucnost. Východní Slovensko

tehdy nenabízelo pro mladé lidi příliš dobrou perspektivu a jinak tomu bohužel není ani dnes. Všechny tři jsme jejich rady uposlechly a každá šla za svým snem. Myslím, že právě díky poměrům, z kterých pocházím, stojím pevně nohama na zemi a jsem vděčná za každý den a za každou zkušenost. Jsem přesvědčená, že když člověk chce, dokáže vlastní pílí a vůlí úplně všechno. Říká se, že čím je člověk starší, tím jsou pro něj návraty ke kořenům důležitější. Platí to i o vás? Určitě. Pravidelně se do Komáran s dcerkami vracíme každé léto před tím, než odlétáme do Ameriky. Rodiče mají domek se zahradou, ze které je vidět nádherný vrch Šimonka. Jako dítě jsem vždycky sledovala, jak za tím překrásným kopcem zapadá slunce, a říkala jsem si, že tam někde daleko je velký úspěšný svět, který na mě čeká. A tenhle sen se mi nakonec doopravdy splnil. Rodiče na vás musejí být pyšní. Myslím, že jsou. Když si tatínek na východním Slovensku kupuje Vogue, tak se paní v trafice nezapomene pochlubit, že časopis vlastní jeho dcera. Je jasné, že tam na něj koukají tak trochu jako na blázna, v tamějších poměrech tato informace vyznívá celkem absurdně. Ale právě ona je důkazem toho, že nic není nemožné.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

„Časopisem žiji velmi intenzivně v posledních dvou letech, takže abych byla upřímná, doopravdy relaxovat se teprve učím,“ přiznává Michaela Seewald.

08-13_WHAT21-02-rozhovor.indd 13

25/01/2021 18:21

KRÁSA

výtažkům právě z daných regionů. V kurzu jsou například protěž alpská, manuka med a třeba výtažky z břízy, které se získávají přímo z českých stromů a odebírá je pro své výrobky německá přírodní značka Weleda. Při nákupu produktů spotřebitelé dnes už běžně zkoumají složení výrobku a chtějí o účinných složkách vědět víc. V Asii, která je kolébkou trendů a nejnovějších poznatků v péči o pleť, teď jednoznačně vede složka získaná z pupečníku asĳského známého také jako Pennywort. S touto divoce rostoucí „fontánou mládí“ se můžete setkat například v Indii, Indonésii, Malajsii nebo na Srí Lance. Kromě velkého množství přírodních vitaminů, minerálů a aminokyselin obsahuje také látky, které stimulují přirozenou produkci kolagenu v pleti. Další ingrediencí, kterou musím zmínit, je pelyněk pravý. „Pelyněk je v kosmetickém průmyslu zásadním objevem posledních měsíců. Účinně zklidňuje svědění, pupínky, zarudlou pleť. Zároveň aktivně posiluje kožní bariéru, aniž by ucpával póry. Vykazuje protizánětlivé a antibakteriální účinky.

Látkou budoucnosti je skvalan – suchý olej, který se získává zejména fermentací z cukrové třtiny.

Vhodný je i pro ty, kteří používají retinol či chemický peeling,“ vysvětluje doktorka farmacie a spolumajitelka concept storu Pure District Lucia Havlíková.

Síla rostlin

Na velmi účinnou složku z rostlin, kmenové buňky, získané v jejich růstové fázi, sází mnoho značek a další do budoucna budou. „S kmenovými buňkami z řas a jablek jsme se mohli setkat již v minulosti. Účinnější jsou ale buňky z kostivalu, mechu, vína, alpské chaluhy nebo třeba ze sněžné řasy. Každá má trochu odlišný účinek, například alpská chaluha je velmi odolná proti mrazu a nízkým teplotám, všechny buňky ale efektivně působí na omlazení, regeneraci a hutnost pleti, “ říká Lenka Průšová, certifikovaná hodnotitelka bezpečnosti kosmetiky. Další účinnou látkou, která má podle ní velkou budoucnost, je skvalan (anglicky squalane) – suchý olej, který se získává zejména fermentací z cukrové třtiny. „Je pro pleť velmi přínosný, protože se v ní přirozeně nachází, má vysoké hydratační účinky a účinně ‚vyplňuje‘ mezery buňkami v pleti.“

CO FUNGUJE Pleťové tonikum

Rich, Whamisa

Nová poptávka Vlna pandemie převrátila kosmetický svět naruby. S delším pobytem v domácím prostředí zcela logicky prudce klesl zájem o dekorativní kosmetiku a zvýšila se poptávka po péči o pleť plné těch nejúčinnějších složek. K tomu se přidávají rituály, které dovedou organismus zklidnit, dopřát mu úlevu a relaxaci. Po čem sáhnout? T Soňa Hrabec Kotulková F archiv firem, unsplash.com

o nejlepší z lesa

Stále více se potvrzuje, že na psychické i fyzické zdraví není nic lepšího než si zajít na procházku do lesa a načerpat novou energii z přírody a stromů, což má vliv také na naši pleť. Již po pár hodinách pobytu v zeleni mezi stromy, klesá v organismu hladina

Jeden z bestsellerů korejské přírodní značky není klasickým tonikem, ale jde v podstatě o sérum, které dokonale hydratuje pleť a dává jí impuls k její regeneraci a tvorbě nových buněk. Díky němu se pak lépe vstřebá a účinkuje další péče. Obsahuje extrakty z aloe a pelyňku, které výborně působí na přecitlivělou a problematickou pleť. Zklidňuje, vyživuje a hydratuje. puredistrict.cz, 155 ml za 1445 Kč

Noční krém

CBD, Canneff Je přímo nabitý silnými účinnými složkami. Obsahuje patentované kmenové buňky z kostivalu, které navrací pokožce její přirozenou hutnost, bavlníkové a bambucké máslo, oleje ze sladké mandle, jojoby a arganu společně s hydratačním skvalanem. canneff.com, 545 Kč

Mýdlo

Cytosan vzduchu apod.), které působí preventivně na zdraví a na pocit pohody. To nejúčinnější z lesů a ze stromů využívá i svět krásy, kdy se zpracovávají všechny jejich složky – listy, kůra, plody i květy. Využívá se také rašelina, která dovede kůži zklidnit, regenerovat, má výborné čistící schnopnosti, takže ji najdeme

Přírodní glycerinové mýdlo ozdravuje kůži, omlazuje ji a hloubkově čistí. Je plné humátové kyseliny z rašeliny, která na sebe dokáže vázat těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium), volné radikály, jedy a toxické látky. energy.cz, 156 Kč

Pleťový olej

Squalane Face Oil, Onest

„Pelyněk je v kosmetickém průmyslu zásadním objevem posledních měsíců. Účinně zklidňuje svědění, pupínky i zarudlou pleť.“

Lehký olej bez parfemace se pyšní čistým skvalanem z cukrové třtiny. Výborně hydratuje pleť, posiluje její přirozenou ochrannou bariéru, vyhlazuje jemné linky a lepšuje pružnost, tón a jas pleti. ingredients-store.com, 670 Kč

Bio maska se zlatem

Lift & light Gold mask, Eterea stresových hormonů. Není to ale nic neznámého – v Japonsku se již od 80. let minulého století praktikuje velmi oblíbená terapie Shinrin-yoku, která využívá les a přírodu k relaxačním aktivitám (patří sem například objímání stromů, speciální dýchací techniky čerstvého

ve spoustě pleťových masek. Velmi moderní složkou jsou i výtažky z mechu.

Cesta kolem světa

Stejně, jako se radí konzumovat lokální potraviny, pozornost kosmetického průmyslu se ubírá k přírodním rostlinným

Luxusní pleťová maska obsahuje vločky 24karátového zlata, které se před použitím vmíchají do přípravku. Na pleť působí díky speciálním peptidům a kmenovým buňkám z červené vinné révy, které mají silný antioxidační účinek. Zlato zase napomáhá regeneraci a rozjasňuje vzhled. damibio.cz, 1699 Kč

14_WHAT21-02-krasa-trendy.indd 14

25/01/2021 18:31

Předplatné NA JEDEN ROK

690 Kč

DVOJITÁ RADOST – SADA OLEJŮ ZA 999 Kč

CZ WHATNEWS. SC @WHATNEW

Z WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

02 1

mrazáku

zimní vé pleti jako po y. děte si naše tip

Lámat ledy

ovou Petrou Soukup Se spisovatelkou jí. iru sp in ji é , kter (nejen) o ženách

NA 16

STR ANA 26

V É N OV I N Y

láří Úprk z kance t na pracovníka

í adaptova Prostředí se mus vy na to? o home office. Co m budoucnosti: ho 4 STRANA 4

Slavnostní příležitost si žádá slavnostní, originální dárek. Nejčastěji obdarováváme ty druhé a nejkrásnější na tom jsou momenty překvapení a potěšení, které nám to přináší. Ale proč neobdarovat své nejbližší a současně udělat radost i sobě? Právě tak je míněn dárkový set čistě přírodní švédské kosmetiky Booming Bob nazvaný Ona & On. Jde o přírodní olejíčky lisované za studena, jež v sobě nemají ani kapku vody. I proto působí přímo zázračně díky své opravdové, nezředěné síle. Jde o čistý dotyk samotné přírody, která se umí občas na nás lidi po právu zlobit, ale stejně tak dokáže něžně hladit, léčit a rozmazlovat. Více na flowbase.cz

JAKO

dárek pro prvních 26 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

15_WHAT21-02-predplatne.indd 15

25/01/2021 18:32

KRÁSA

Péče z mrazáku

Zmizík otoků

Toužíte po zdravě růžové pleti jako po zimní procházce? Vsaďte na účinky mrazu. S nejnovějšími hight-tech kryo produkty zklidníte, rozjasníte a zpevníte pokožku a zregenerujete tělo.

Praktická tuba obsahuje svěží gel, který se aplikuje přímo na oční kontury pomocí chladivého aplikátoru se třemi masážními kuličkami. Přípravek okamžitě redukuje otoky, váčky a rozjasňuje oční okolí. Kryo roll-on proti otokům očí, Sothys Paris, sothys.cz, 1180 Kč

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Ledový anti-aging Jednorázovou masku stačí vložit na patnáct minut do mrazáku a pak ji po stejnou dobu nechat na pleti pracovat. Díky působení chladu dochází v pleti k větší mikrocirkulaci a obnově pleťových buněk. Obsahuje také kyselinu hyaluronovou, kolagen a elastinový booster, který zpevňuje pleťové kontury. Textilní kryo maska Cellular Elasticity, nivea.cz, 120 Kč za kus

Extra tip na tělo Kdykoliv budete mít pocit těžkých nohou – ať už po dlouhém stání, nebo po sportu, tento osvěžující gel vám přinese okamžitou úlevu. Obsahuje chladivý mentol, hesperidin a výtažek z koňských kaštanů, který má utišující a drenážní účinky a podporuje funkci stěn kapilár. Revitalizující gel na unavené a oteklé nohy Cryo Leg Gel, Body Strategist, comfortzone.cz, 1300 Kč

2 3

Kryo masáž Speciální tyčinky z chladivé nerezové oceli s ergonomickým tvarem skvěle absorbují maximum tepelné energie z pleti a slouží k její masáži. Ta má pak zklidňující, drenážní, uvolňující a zpevňující účinek. Tyčinky aktivujte v lednici nebo v ledové lázni. Kryo masážní tyčinky Cryo Sticks, Biologique Recherche, biologique-recherche.com, 2 ks za 1650 Kč

Chladivá péče Temně stříbřitá maska stimuluje krevní oběh a napíná pokožku. Obsahuje ingredience inspirované kryoterapií – mořskou vodu, červené řasy a hyaluronát sodný –, které hydratují pleť a připravují ji na další péči.Slupovací maska Mermaid Fire and Ice, Boscia, sephora.cz, 890 Kč

16_WHAT21-02-krasa-kryo.indd 16

25/01/2021 18:33

P R O M OT I O N

Rádio Expres FM a Classic Praha poslouchá týdně 187 000 lidí Rádio Expres FM alespoň jednou týdně poslouchá 102 000 lidí, stanici Classic Praha si pak alespoň jednou týdně pustí 85 000 posluchačů. V obou případech se jedná o obyvatele Prahy a Středočeského kraje ve věku 18 až 65 let. Vyplývá to z dat výzkumné agentury Ipsos, která pro Seznam.cz připravila průzkum poslechovosti obou rádiových stanic. Pravidelné měření totiž na tuzemském trhu aktuálně chybí. Data dále vykazují, že v druhé polovině roku 2020 prudce stoupla digitální konzumace obsahu na www.expresfm.cz a www.classicpraha.cz.

Vedle částečné změny hudebního zaměření prošla rádia Expres FM a Classic Praha v roce 2020 i programovou inovací. Nejvýraznější novinkou stanice Expres FM je nová ranní show s Milošem Pokorným – Ranní klub, kterou mohou diváci naladit každý všední den od 7 do 10 hodin. Dle dat Ipsosu se právě Ranní klub stal nejznámějším pořadem rádia – poslouchá ho 31 % posluchačů a jeho spontánní znalost je u 21 % lidí, podpořená pak 46 %. Kromě nové morning show byly přidány i exkluzivní pořady a původní zpravodajství a publicistika z produkce Seznam.cz. Rádio Classic Praha pak přivítalo novou moderátorku

Ditu Hradeckou a návrat pořadu Slavná auditoria. Stanicím se daří i v onlinu Po spuštění nových webových stránek obou stanic a podcastových pořadů ve druhé půli roku 2020 prudce stoupla i digitální poslechovost obsahu obou rádií. Návštěvnost webů (www.expresfm.cz, www.classicpraha.cz) za prosinec 2020 činila 175 893 návštěv, což je třikrát více než za stejné období v předchozím roce. Obě stanice pak online poslouchalo loni v prosinci 68 710 lidí, což je také trojnásobek ve srovnání se stejným obdobím za rok 2019 (zdroj: Reporter Seznam.cz).

O průzkumu: Výzkum proběhl formou strukturovaného online rozhovoru na vzorku 1 506 respondentů z Prahy a Středočeského kraje v období od 16. 12 do 21. 12. 2020.

Start do nového roku s novinkami na Televizeseznam.cz, zkuste ostřejší satiru Kokoti na neděli Jak vidí svět přidrzlá feministka? Smrtící satirická relace s dvojnásobnou držitelkou Thálie Terezou Dočkalovou natvrdo tepe do netolerance, diskriminace, nerovnosti a dalších nešvarů dneška. I v roce 2021 totiž musí ženy, matky, homosexuálové nebo členové LGBT+ komunity čelit v mnoha ohledech horším životním podmínkám nebo předsudkům. Poslechněte si rázný ženský hlas, který se nebojí tyhle nepravosti natvrdo pojmenovat a nekompromisně je vyhlásit v pořadu Kokoti na neděli. Na novou epizodu se můžete těšit každých 14 dnů, první díl je ke zhlédnutí od 10. ledna.

WHAT-inzerce.indd 1

23/01/2021 13:03

KRÁSA

Dej mi pusu

Hydratační tuba

Rty dokážou vyslovit ta nejkrásnější slova, také v lásce hrají důležitou roli. Náležitě se o ně starejte: často je vyživujte a dopřejte jim tu nejlepší péči. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Praktický balzám, který můžete mít kdykoliv u sebe, ukrývá hydratační složení s vysokým, 10procentním obsahem certifikovaného organického bambuckého másla. Vyléčí i velmi suché a popraskané rty. Výživný balzám na rty Bambucké máslo, L’Occitane, cz.loccitane.com, 240 Kč

Luxusní udržitelnost Pečuje o rty i o přírodu: kovové pouzdro je určeno pro náplň s transparentním balzámem na rty, který neobsahuje parabeny ani minerální oleje. Je ultra výživný a najdete v něm přírodní složky, jako jsou olej z brazilských ořechů, heřmánek. Přírodní balzám na rty Kjaer Weis, licirna.cz, 1250 Kč za set (náplň 550 Kč + kovový eko obal 700 Kč)

Bez vůně Potrpíte si na přípravky bez parfemace? Pak tento balzám na rty určitě oceníte. Včelí vosk, skvalan, kakaové a bambucké máslo, vzácné oleje a výtažky z květů granátového jablka dodávají rtům plný vzhled a pružnost a zabraňují jejich dehydrataci. Výživný balzám pro plnější rty Smyssly, smyssly.com, 490 Kč

Japonské třešně Jemně růžový balzám na rty je inspirovaný japonským festivalem Cherry Blossom. Jeho barva má připomínat okvětní lístky třešňových květů. Pečuje díky včelímu vosku a organickým rostlinným olejům. Balzám na rty Cherry Blossom Lip Calm, John Masters Organics, greenwave.cz, 210 Kč

Art-deco evergreen Ikonickou voňavou vazelínu už v roce 1916 vytvořil Salvador Echeandía Gal a brzy se stala hitem. Složení a ani vůně sice neohromí milovníky přírodní kosmetiky, avšak stejně ho budete chtít mít doma kvůli jeho kovovému retro obalu. Balzám na rty Vaselina Fragranced balm Violet, Gal Collection, carethy.cz, 98 Kč

Vychytaný roll-on Pokud vaše rty potřebují opravdu intenzivní péči a omlazení, dopřejte jim ultra lehké sérum s originální texturou, které se nanáší na rty pomocí roll-onu. Složení je obohacené o výtažky z baobabu, rakytníku a oleje z vinné růže, které obnovují kožní buňky a podporují přirozený objem rtů. Bio sérum na rty Inlight, biorganica.cz, 795 Kč

18-19_WHAT21-02-krasa-balzamy+rozhovor.indd 18

25/01/2021 18:40

Krása z laborky

T Jana Krivenkaja F Robert Tichý M Dagmar Kršková

Na potkání vám vyjmenuje všechny přírodní a syntetické složky v oblíbeném krému, a ke každé z nich vám něco poví. Ve světě, kde je hláška „bez parabenů“ zaručeným marketingovým úspěchem, vás Lenka Průšová velmi rychle a pragmaticky uzemní suchými fakty. „Říci, že silikony jsou špatné, je totéž jako říkat, že ovoce způsobuje alergie,“ tvrdí vývojářka kosmetiky, která má doma kolem stovky krémů a čtyřicet druhů šamponů. yntetické složky v kosmetice – jed, nebo spása? Syntetické složky v kosmetice mají nezastupitelný význam. Například atopik nebo ekzematik, jenž má porušenou svrchní vrstvu kůže, potřebuje pomocí kosmetiky nasimulovat nějakou ochrannou bariéru. To udělají určité typy syntetických látek. Mohou například zabránit odpařování vody z pokožky, díky čemuž je pleť hydratovaná, přestane se loupat a praskat. Naopak přírodní olej se v tomto případě vstřebá a neudělá vůbec nic. Pro vývojáře je hlavní výhodou syntetických látek také to, že je upravíte tak, jak potřebujete. U přírodních látek toho nedocílíte nikdy nebo jen velmi obtížně a ne s takovým efektem.

Co silikony jako zatracovaný poddruh syntetických látek? Máme stovky druhů silikonů, takže říct, že jsou špatné, je zbytečné zevšeobecňování. Tato problematika je natolik složitá, že tomu mnoho lidí bohužel jen nerozumí, a proto tvrdí, že jsou tyto složky zbytečné. Přitom bez nich spoustu věcí ani nevyrobíte. Pro mě je zarážející, že ti, kteří jsou schopni jít do procesů jako barvení vlasů, což je výrazný chemický zásah do jejich struktury, zároveň odmítnou šampon se silikony, který by jim výrazně pomohl výsledný efekt upravit. Vlasy jsou neživá struktura. Nevyživí vám je ani silikon, ani žádný přírodní olej. Jediná živá část vlasu je kořínek, všechno od kořínku dolů je jen hra s fyzikálními parametry. Jak poznám, že mé pleti silikony vysloveně neprospívají? Jediný správný způsob, jak ověřit, zda vám něco sedí, nebo ne, je výrobek zkusit doslova na vlastní kůži a zjistit, jak na vás zapůsobí. Uvedu příklad:

Kdo je Lenka Průšová Vyvojářka kosmetiky s mnohaletou zkušeností v oboru z České republiky a zahraničí. Působila mimo jiné u české značky Ryor. Od roku 2020 je spolumajitelkou a provozní ředitelkou firmy CB21 Pharma, v níž začínala jako vedoucí vývoje značky Canneff. Zároveň působí jako certifikovaná hodnotitelka bezpečnosti kosmetiky a externí konzultant pro firmu Notino.

zákaznice si byla jistá, že jí v kosmetice vadí silikony, nechala se otestovat u dermatologa (Patch-test), a nakonec se přišlo na to, že jí vadila parfémová kompozice. Když někdo řekne, že má alergii na silikon, hodně se divím, protože jde o velmi inertní látky. Alergie na silikony být může, ale stejně tak může být alergie na kmenové buňky nebo na vitaminy, prostě na jakoukoli jinou látku a silikony to z hlediska statistiky bývají jen v mizivém procentu případů. Co alkohol v přípravcích? Jsou lidé, kteří se mu za každou cenu snaží vyhnout. Dělají chybu? Alkohol, přesněji řečeno etanol, je dost populární složka, a to z více důvodů. Jednak je to univerzální látka s antimikrobiálním účinkem, dále se velmi rychle odpařuje. Právě proto se dává například do spreje na rozčesávání vlasů nebo do různých stylingových přípravků –

Lenka Průšová, vývojářka kosmetiky

podmínkami. Na druhou stranu, může zde fungovat i princip, že čím déle používáme jeden přípravek, tím víc jsme exponováni látkám, které obsahuje. Tím vyšší je pak pravděpodobnost nějaké následné nechtěné reakce. Ale rozhodně to není tak, že by si pleť zvykla na nějaký přípravek a „zlenivěla“. Nosíte si práci domů, a to doslova? Doma mám asi 40 různých šamponů, krémů mám třeba sto – a to vlastních, které jsem si sama umíchala jako

„Bohužel fascinace kosmetikou už pro mě neexistuje, stal se z toho pracovní nástroj.“ jejich existence je bez lihu nemyslitelná. Produkt se rychle odpaří, vlasy nenamočí, a přitom na nich zůstanou polymery, které chceme (ať už přírodní či syntetické). Zároveň chápu, že ne všichni alkohol na kůži snášejí. Když ale jdete na profesionální pleťové čištění, po kterém je žádoucí adstringentní efekt, aby se póry zase stáhly, použití pleťové vody s obsahem lihu je v tu chvíli nejlepší řešení. Alkohol má svůj význam, a jsou lidé, kteří vám řeknou, že na jejich pleť nezabírá nic jiného. V souvislosti s tím se nabízí otázka, jestli si můžeme na některé složky vypěstovat závislost? Troufám si říci, že ne. V kosmetice žádné návykové látky opravdu používat nesmíme. Ingredience, schválené v EU, jsou složky s ověřeným toxikologickým profilem. Navíc v dnešní době je tolik kosmetických lákadel, že snad ani neznám nikoho, kdo by používal jeden krém pět let. Je ale otázka, jak moc se adaptujeme my a jak moc je to dané podmínkami. Když je pod nulou, zcela jistě vyhledám jiný přípravek než v létě, kdy je +40 °C. Někdo by si pomyslel, že se na produkt adaptoval a už mu nedělá dobře, ale ve skutečnosti je to odůvodněno vnějšími

vývojové vzorky. Pro inspiraci mám i konkurenční ze zahraničních cest. Já ale už ani nepočítám kosmetiku na kusy, ale na kila. Když aplikuji svoje krémy, tak už nepoužívám originální balení. Vždycky si domů beru nějaké technologické zbytky z rozplňování produktu z výroby, které by se normálně vyhodily. Tak si to sesbírám do kyblíku a používám doma. Mně je vlastně i líto použít originální balení svých výrobků – takové mrhání! Bohužel fascinace kosmetikou už pro mě neexistuje, stal se z toho pracovní nástroj. Když toho máte kvanta, nepřipadáte si očarovaná vším, co vás obklopuje. Takové množství mám hlavně proto, abych se podívala na konzistenci, zda někde sedimentuje pigment, jestli to optimálně teče, jak se mění fyzikální parametry v průběhu měsíců. Moje kamarádky jsou z toho nadšené, chodí ke mně rády, vědí totiž, že s prázdnou neodejdou. Co české ženy obecně? Vnímáte, že se za poslední desetiletí naučily, jak pečovat o svoji pleť? V Česku pozoruji velké extrémy: na jedné straně je tu skupina obyvatel, která je až fanaticky posedlá tím, že bude číst každou složku produktu, přestože nemá absolutně žádnou šanci tomu

3 OTÁ Z K Y

Na tělo (a pleť) 1 Je nějaký produkt, bez kterého se nedokážete obejít? Opalovací krém – míchám si vlastní. Tonizační voda. Denní krém.

2 Co najdeme ve vaší cestovní kosmetické taštičce? Na cesty mám tři kosmetické taštičky, nejezdím s okrouhanými výrobky, už nejsem schopna se zříct svého standardu. Mám vždy micelární a tonizační vodu, sérum, denní krém, noční krém, oční krém – naprostý základ. Make-up a pudr, řasenku, něco na obočí, rtěnku. Na vlasy mám vždycky šampon, kondicionér, vlasový sprej a tužidlo.

3 Máte nějaký kosmetický rituál, na který nedáte dopustit? Každý večer se odličuji micelární vodou a tonikem. Micelárku používám, i když nemám ten den žádný make-up, stahuji tím z pleti prach a znečištění. To by měl dělat úplně každý – i kdyby nezbylo na krém.

porozumět. Pak je tu skupina lidí, která na všechno používá jen jeden výrobek – mýdlo. Češi na tom s kosmetikou ještě stále nejsou dobře. V zahraničí už to tak není. Já vnímám péči o pleť podobným způsobem jako čištění zubů, je to stejně přirozené. Bohužel velmi málo lidí na to takhle nahlíží, že odlíčit se večer, nanést sérum, noční krém, oční krém, je v naprostém pořádku a součástí nějaké rutiny. Velmi typickým příkladem jsou také ženy, které utratí majlant za péči od krku nahoru, ale tím to končí. A to ani nemluvím o mužích. Mám výrobní statistiky o tom, která látka se nejvíc prodává v různých zemích světa. Podle toho mohu říci, že pánská kosmetika má na západě troj- až čtyřnásobný prodej než tady.

18-19_WHAT21-02-krasa-balzamy+rozhovor.indd 19

25/01/2021 22:42

N OV É H O B B Y

Trénink. Prostě to pořád zkoušet. Goleman uvádí, že jedním z přístupů, jak zlepšit koncentraci, je uvědomit si tři základní typy zaměření – vnitřní, jiné a vnější. Vnitřní druh představuje schopnost naslouchat svému nejhlubšímu já. Kdo jste? Proč děláte svou práci? Jaké hodnoty zastáváte? Jiný druh se zaměřuje na to, co říkají, cítí a co si myslí ostatní. Jde nejen o slova, ale i neverbální signály v podobě mimiky a řeči těla. Vnější druh pak pokrývá umění sledovat, co se děje obecně ve světě, a vytříbit si z toho věci relevantní pro váš život a práci.

„Abyste zůstali v ekonomice cenní, musíte zvládnout umění rychlého učení komplikovaných věcí. To vyžaduje hlubokou práci.“

Zpozorněte! Hluboká práce neodkazuje na potápěče ani jinou geografickou hloubku, tady jde spíš o kognitivní rovinu. Tedy konkrétně o schopnost pracovat ve stavu hlubokého soustředění. Po dlouhou dobu. Bez rozptýlení. Bez pauz na kafe s kolegyní v kanclu nebo brouzdání na Instagramu. T Michala Bradová F unsplash.com

a konceptem „hluboké práce“ stojí renomovaný autor a profesor počítačových věd Cal Newport. Ten ji ve své knize Deep Work: Rules for Focused Success in a Distracted World popisuje jako „profesionální činnost prováděnou ve stavu bez rozptýlení, která posouvá vaše kognitivní schopnosti na hranici možností.“ Takové snahy pak podle Newporta vedou k tvorbě nových hodnot a zlepšují vaše dovednosti. V praxi to znamená, že si na náročné projekty a úkoly vymezíte určitý čas. S plnou pozorností. Deaktivujete e-mailová upozornění, hodíte se na Skypu do módu „Nerušit“, odložíte telefon a omezíte všechny další narušitele.

Zahlceni mělkou prací

Hluboká práce rovná se vyšší produktivita? Pojítko tam určitě je. Metoda je jakýmsi protiútokem k moderním postupům, které jsou přesycené nevděčným a neefektivním rozptylováním – sociální sítě, neustálé připojení, okamžité reakce, e-maily, whatsAppy, messengery, přeskakování mezi aktivitami, skenování webových stránek apod. Newton to pojmenovává mělkou prací. Jde o nenáročné a povrchní činnosti, snadno replikovatelné a s nízkou hodnotou, které nabourávají naši schopnost podávat výkon na svém kognitivním vrcholu. Celá idea jde ale ještě dál za produktivní hranici. Mluví se také o větším uspokojení a štěstí. Na rozdíl od mělké práce bývá ta hluboká opravdovou výzvou a možností dosáhnout velkých cílů. Ocitáme se ve světě, který je propojený smartphony, notebooky a chytrými hodinkami. Spousta dalších aspektů každodenně bojuje o naši pozornost. Žijeme v nadinformační době. To všechno nesvědčí naší soustředěnosti, která se postupně stává velmi hodnotnou pro pracovní trh. Kdo bude chtít zaměstnat lidi bez ambic a zájmu se rozvíjet? Budoucnost… vlastně jaká budoucnost, už teď

se hodně počítá s automatickými stroji, roboty, drony, chatboty. Ti si s mělkou prací hravě poradí. Udržet krok s měnícím se technologickým prostředím bude chtít trochu hlubší přístup k práci. Větší zaujetí, osobní účast a chuť na sobě pracovat. Bude potřeba vystoupit z průměru a udělat z koncentrace jádro každodenního pracovního života. Proměnit soustředění v konkurenční výhodu.

To, že to bez cviku nepůjde, potvrzuje i sám Newport. Sice to možná ze začátku bude bolet, ale zkuste do svého běžného života začlenit tyto čtyři následující kroky. Za prvé se vždy předem rozhodněte, kde a na čem budete pracovat. Místo je zásadní. Kancelář, pracovna, knihovna… zkrátka prostor, kde vás nebude nic rušit. Někdy se doporučuje udělat tzv. velké gesto – radikální změnu, která vyvolá sílu novosti. To znamená, klasickou kancelář vyměníte třeba za home office (tedy pokud ho vlivem covidu nemáte už půl roku), chatu, knihovnu, hotelový pokoj nebo cokoliv vás napadne. Vyhodí vás to ze stereotypu a dá vaši mysli signál, že zrovna pracujete na něčem důležitém. Za druhé si přesně naplánujte čas hluboké práce. Ideálně pro celý týden, aby se z toho postupně stal zvyk. Vyhnete se tak autopilotu – době, kdy se příliš nezamýšlíte nad tím, co vlastně s časem

Každodenní tréninková rutina

Ptáte se, jaká je univerzální strategie pro zlepšení vaší pozornosti? Praxe.

postů apod. Předem si definujte metriky, podle nichž následně můžete vyhodnotit svoji úspěšnost. Posledním bodem jsou odměny a pauzy. Stimulace je důležitá, pomáhá mozku udržet vysokou úroveň koncentrace a hloubky. Ať už to bude šálek lahodné kávy nebo meditace na začátku práce, dobrý zákusek, hudba nebo klidná pauza, to všechno může dodat větší jasnost, nadhled a energii do řešení úkolů.

To-do list: soustředit se

Chce to zkrátka pravidelný trénink, stejně jako když si na ruce snažíte v tělocvičně vyrobit biceps. Pokud se budete učit přitahovat svou pozornost zpátky k danému úkolu, brzy začnete ovládat schopnost soustředit se a toho zlého čerta na rameni kdykoli na lusknutí prstu zaženete. Pozornost si přivoláte, kdykoli ji budete potřebovat. A ponoříte se do práce tak hluboko, jak budete chtít.

TIPY

Kognitivní přetížení

„Nemám nějaké nové e-maily nebo zprávy?“ „Co o nás právě teď píšou zákazníci na Twitteru?“ „Chtěla jsem si vlastně přečíst recenzi na ten nový film.“ Většinou se podobní „útočníci“ objevují ve chvíli, kdy chceme začít pracovat, a náš mozek se musí kognitivnímu přetížení neustále bránit. Neurolog Michael Merzenich z University of California říká, že čím více se koncentrujeme, tím více mozek uvolňuje chemickou látku zvanou noradrenalin. Ta pomáhá se soustředěním na daný úkol. Pokud jste neustále v „rozlítané“ pohotovosti, můžete si oslabit fyziologické procesy, které udržují rozptýlení pod kontrolou. Psycholog Daniel Goleman ve své knize Focus: The Hidden Driver of Excellence zkoumá, proč tomu tak je. Zjednodušeně vysvětluje, že prefrontální kůra našeho mozku (vnější vrstva) ovládá naše výkonné funkce – soustředění, plánování a syntézu, nicméně se musí pořád přetahovat s hlubší částí, kde vznikají impulsy. Jako byste měli na každém rameni dva našeptávače – zlého a hodného. Zlý se vás snaží rozptýlit a vaším úkolem (spolu s „hodnou“ částí mozku) je najít způsoby, jak ho ignorovat. Pokaždé, když se objeví nutkání změnit pozornost, musíte mít „po ruce“ prostředky, které vás jich zbaví.

děláte. S přesným rozvrhem se také hned v úvodu nezaseknete u mělkých aktivit. Pokud s hlubokou prací začínáte, nebuďte příliš ambiciózní. Klidně si dejte jen 15 minut a své soustředění si dávkujte postupně. Nastavte si strukturu. Svou vlastní. Vy rozhodněte, jak bude režim hluboké práce vypadat. Zda úplně vypnete internet a telefon, kolik si uděláte přestávek na kafe, zda se vůbec budete během hluboké práce občerstvovat a také jak budete měřit progres – počet napsaných slov, přečtených stránek, připravených receptů,

STRATEGIE HLUBOKÉ PRÁCE Profesor počítačových věd Cal Newport popisuje čtyři různé typy rozvržení práce. Každá filozofie má své klady a zápory a je potřeba zvážit, na co aktuálně máte.

The Monastic Philosophy of Deep Work Scheduling. Nejostřejší forma hluboké práce, kdy celou pracovní dobu jedete na vysoké úrovni. Má sice výsledkově nejvyšší potenciál, ale pro většinu lidí je vzhledem k pracovnímu systému a dalším závazkům nereálná.

The Bimodal Philosophy of Deep Work Scheduling. Umožňuje velkou porci hluboké práce, ale zároveň vám ponechává prostor k činnostem, které ve svém životě považujete za cenné. Vyžaduje flexibilitu, co se týče uspořádání roku, měsíců i jednotlivých týdnů a nastavení bloků hluboké práce. Třeba zimu a podzim vyčleníte pro hlubokou práci, léto a jaro pro mělkou.

The Rhythmic Philosophy of Deep Work Scheduling. Ideální pro osoby s poměrně statickým rozvrhem. Když víte, jak bude vypadat většina vašich dní, můžete si každý den vyblokovat několik hodin na hlubokou práci. Jedete zkrátka v pravidelném rytmu. Například ráno hluboce, odpoledne mělce.

The Journalistic Philosophy of Deep Work Scheduling. Model určený pro jedince, kteří jsou naopak neustále v pohybu a nemají pravidelný režim. Vyžaduje hbitost, schopnost pracovat s časem a hlavně umět se „přepnout“. Když vám například meeting skončí dřív, musíte umět rychle najet na hlubokou práci. Metoda není vhodná pro úplné začátečníky.

20-21_WHAT21-02-nove-hobby-prace+zpravy.indd 20

25/01/2021 19:21

Každý může být hrdina T Alena Gurin Stará F unsplash.com

Začátek roku by se měl nést v duchu optimistických výhledů. Aby se nám letos dobře dívalo vpřed, bude to chtít obzvlášť povzbudivé informace. Proto je tu rubrika, ve které budete moct číst jen samé dobré zprávy. Teď pro vás máme pár inspirativních osobností. To by bylo, aby k vám nepřenesly aspoň špetku dobré energie a naděje.

DAVIDOVÉ PROTI GOLIÁŠŮM 1

Nemonte Nenquimo může být inspirací pro každého, kdo má pocit, že je beznadějné stavět se proti systému a ekonomickým zájmům „těch nahoře“. Třiatřicetiletá žena z domorodého kmene Waorani dohnala k soudu ekvádorská ministerstva energetiky a životního prostředí kvůli vládnímu záměru přenechat prales těžařským firmám. Nemonte se postavila do čela kampaně a spoluzaložila alianci Ceibo, díky níž se jí v roce 2019 podařilo soud vyhrát. Nejen že dokázala ubránit kus panenské přírody, na němž se rozkládá indiánské území, verdikt se také stal cenným precedentem v dalších případech týkajících se práv původních obyvatel. Teď už si bez jejich souhlasu nebude moct vláda dělat se zemí, co chce. Boj za záchranu pralesa nebere Nemonte jako hrdinství, ale jako samozřejmost. „Lidé kmene Waorani byli vždycky ochránci, brání své teritorium a kulturu už tisíce let,“ prohlásila poté, co byla 30. listopadu 2020 vyznamenána Goldmanovou cenou. „Zelená nobelovka“ spojená s finančním bonusem 200 tisíc dolarů se udílí od roku 1990 za vědeckou práci a obecně přínos společnosti v oblasti ochrany přírody vždy šesti zástupcům světových regionů. Američtí filantropové Rhoda a Richard Goldmanovi iniciativu založili s cílem upozorňovat na problémy planety a oceňovat práci aktivistů.

Aktivistka Kristal Ambrosio zmobilizovala lidi k úklidu pláží a dotlačila vládu na Bahamách k zákazu používání jednorázových plastů, který začal platit od roku 2020.

Paul Sein Twa z Myanmaru si cenu zasloužil díky tomu, že před dvěma lety založil přírodní rezervaci v okolí řeky Salween, které je jako jeden z posledních kousků nedotčené divočiny útočištěm chráněného luskouna ostrovního nebo levharta obláčkového a je také domovem pro tibetočínský národ Karenů, který usiluje o nezávislost na vládě, jež proti němu v minulosti vedla etnické čistky.

Spolu s Nemonte cenu v tomto ročníku získala ekologická včelařka Leydy Pech, které se podařilo zabránit společnosti Monsanto v pěstování geneticky modifikované sóji na mayském území v několika mexických státech.

Mladá žena z domorodého kmene Waorani dohnala k soudu ekvádorská ministerstva energetiky a životního prostředí kvůli vládnímu záměru přenechat prales těžařským firmám.

Časopis Time letos poprvé vyhlásil anketu Dítě roku. Tu za rok 2020 vyhrává patnáctiletá americká vědkyně Gitanjali Rao.

4 Lucie Pinson během posledních tří let dokázala přimět velké francouzské banky a následně i pojišťovny, aby přestaly financovat společnosti zabývající se těžbou uhlí.

5 Za Afriku byl oceněn aktivista Chibeze Ezekiel, který v Ghaně zabránil výstavbě uhelné elektrárny a vede tamější mládež k zodpovědnému životnímu stylu a ochraně přírody.

DÍTĚ ROKU 7 Už téměř sto let vyhlašuje časopis Time na sklonku roku osobnost napříč obory, která si v uplynulém období ukrojila zásadní kus pozornosti a ovlivnila světové dění. Pro rok 2020 si titul rozdělili nový americký prezident Joe Biden a jeho viceprezidentka Kamala Harris. Rok před nimi se této pocty dostalo šestnáctileté ekologické bojovnici Gretě Thunberg, která se stala nejmladší oceněnou v historii. To zřejmě následně vedlo redakci Time k založení samostatné kategorie pro mladší věkovou skupinu. Prvním Dítětem roku se stala patnáctiletá vědkyně Gitanjali Rao z Denveru v Coloradu. Z konkurence pěti tisíc dalších nominovaných ji vybrali díky jejímu vynálezu zařízení Thetys na detekci olova v pitné vodě nebo tvorbě aplikace Kindly, která pomocí umělé inteligence na sociálních sítích dokáže rozpoznat šikanu v časném stádiu. Gitanjali se také věnuje tomu, co z pozice ženy, notabene teenagera s indickými kořeny pociťuje nejen ve vědeckých kruzích – otázce nerovnosti. Navíc se snaží motivovat další děti a po celém světě vede workshopy, v nichž pomocí pětistupňového funkčního procesu vynalézání (prozkoumej, diskutuj, bádej, tvoř, komunikuj) učí ostatní, jak být inovativní. Už své know-how předala 30 tisícům studentů. „Když to dokážu já, dokážete to taky,“ říká. Gitanjali není náhle objevené zázračné dítě. Odmalička se zajímala o svět okolo sebe a přemýšlela, jak by ho mohla obohatit. Ve třech letech přišla za rodiči s tím, že chce nějak pomáhat lidem a přinášet radost. Tehdy na to šli přes hudbu a doporučili jí hru na klavír. Když nastoupila do školy, začala přemýšlet, jak by se dal zlepšovat život pomocí vědy. Na měření znečištění vody se zaměřila už v deseti letech. Ve dvanácti vyhrála celonárodní soutěž pro mladé vědce. Několikrát přednášela na konferencích TEDx a objevila se v prestižním výběru Forbes 30 pod 30. Momentálně pracuje na jednoduché metodě odhalení biologického znečištění vody, uvádí své objevy do praxe a plánuje studium genetiky a epidemiologie na univerzitě.

20-21_WHAT21-02-nove-hobby-prace+zpravy.indd 21

26/01/2021 10:03

CHTĚJTE VÍC!

Jak pečovat o svou energii v covid době i po ní Naše tělo je hmota nabitá energií. Onou božskou jiskrou, která se stále obnovuje a slouží k zachování života. Potřebujeme jí mít dost a musí dobře proudit. T Iveta Havlová I Jozko Barde Murcko F archiv

22-23_WHAT21-02-chtejte-vic.indd 22

25/01/2021 19:24

éma toho, co ovlivňuje stav naší energie, by se dalo pojmout různě, ale dnes ho uchopme takto:

Péče o fyzické tělo

Délka a kvalita spánku, strava, pitný režim, kvalita dýchání, držení těla tak, aby energie mohla proudit, dostatečný pohyb, dodržování rytmu zátěže a odpočinku.

Psychika

Jde v podstatě o to, jak moc se cítíte v životě mocní nebo bezmocní, svobodní nebo svázaní, hodnotní nebo bezcenní, v bezpečí či v ohrožení. Zkuste si sepsat, jak to máte vy: Co můžu a co nemůžu,

na co mám sílu a na co ne, na co mám právo, co si můžu dovolit, co nesmím, i když chci, protože by to bylo sobecké, jak hodný nebo špatný člověk jsem, jak schopný nebo neschopný, jestli jsem na světě v bezpečí. Čím více oblastí, kde se cítíme bezmocní, v nebezpečí nebo bez hodnoty, tím hůř jsme na tom s energií. Buď jí máme málo anebo sice dost, ale ve špatných místech v těle (místo v aktivních rukou a nohou se městná například v bederní nebo krční páteři). Anebo ji distribuujeme neefektivním způsobem (například namísto konstruktivního činu do bezmocného hněvu). V tomto článku se nebudeme do hloubky zabývat tím, jak změnit své psychické nastavení a fyzické vzorce v těle. Toto je návod na malé svépomoci v průběhu dne. Takový SOS letáček.

NÁBOJ = ENERGIE ZADRŽENÁ V TĚLE Ráda používám příměry z neurobiologie. Pokud potřebujeme něco udělat, například si sáhnout pro pamlsek anebo se před něčím ochránit, mozek situaci bleskurychle vyhodnotí a uvolní na daný úkol určité množství disponibilní energie. Nabije pušku, tedy naše tělo, a my jsme připraveni vystřelit a splnit úkol. Může se ovšem stát, že k výstřelu nedojde. Nemůžeme si sáhnout pro to, co chceme, protože nám v tom někdo zabrání (například v dětství starší bratr). Anebo se nemůžeme ochránit, třeba odchodem z místnosti (protože rodiče jsou silnější a nedovolí nám to). Tyto

„náboje“ jsou potom uvězněny v nekonečné smyčce, nespotřebované a působí v těle a psychice různé tlaky. A probudí se vždy v situaci, která něčím připomíná onu dávnou z dětství. Pokud je takových tlaků až příliš, umíme se od jejich vnímání odpojit. Pak sice necítíme přetlaky, máme ale zase energie málo.

JAK REGULOVAT STAV SVÉ ENERGIE Covidová doba může být pro mnoho z nás zdrojem nepříjemných omezení, podobně jako tomu mohlo být v dětství. A tudíž se probouzejí staré zadržené náboje a je potřeba o ně pečovat, abychom byli energeticky v rovnováze. Co v takových situacích dělat?

PŘÍLIŠ MNOHO NÁBOJE

M Á LO N Á B O J E

(tenze, podráždění, silný neklid)

(útlum, pasivita, nezájem)

P EČ OVAT O S E B E P R Ů B Ě Ž N Ý M V Y B Í J E N Í M NÁBOJE, ABY SE NEHROMADIL

V Y B U D I T N Á B O J, V Y T VÁ Ř E T ENERGII SKRZ PODNĚ T Y

Autíčko přejede vrcholek. Běh na místě na maximum, vysoko zvedat kolena, tak půl minuty až minutu. Tím způsobíme, že se náboj necyklí těsně pod vrcholem, ale „přejedeme vrcholek“ a umožníme si přejít do uvolnění. Lepší je nepředjímat čas předem a vnímat, kdy přichází první spontánní větší výdech. Potom zastavit a hluboký výdech nosem i ústy a všechno povolit. Je možné to zopakovat i několikrát.

Dokončení obranného pohybu. Zkuste vycítit pohyb, který by vaše tělo v dané chvíli chtělo udělat. Možná sedíte u stolu a pocítíte, že je to nutkání se docela pomalu, ale rytmicky a silově naklánět dopředu a dozadu. Něco jako vybití kdysi potlačeného výhrůžného pohybu: „Pozor, tady jsem já. To je moje tříkolka! Můj prostor!“ Tyto tlaky jsou v nás i po letech a mohou se aktivovat například v práci nebo doma s partnerem a dětmi při běžném překračování hranic. Odolejte pokušení experimentovat příliš odvážně, například rychle vyskočit na nohy a podnikat celotělové simulace útoku nebo obrany, mohlo by to být pro vaši současnou kapacitu příliš. Pomaloučku. A vždy jen chvilku, třeba 15 vteřin. Pak nádech a výdech, zklidnění. A pokud se tělu chce, tak další kolečko.

Aktivace rukou. Ruce jsou určeny k manipulaci se „světem“. Přesunujeme nejen věci, ale odsunujeme i lidi ze svého osobního prostoru, nebo je do něj vtahujeme. Alespoň v dětství hojně. Tyto vzorce mohou být výchovou pokřivené a náboje zamrzlé. Pokud jste neklidní a cítíte onen potenciální „pohyb“, tedy neklid, zkuste procítit, co by ruce chtěly dělat. Třeba se natáhnout dopředu s dlaněmi vztyčenými, jako když říkají STOP. Anebo máte puzení něco odstrkovat. Lepší než pohyby do prázdna (evokují bezmoc a nereálnost) je tlačit proti stěně. A poté vyzkoušet ještě vložit jednu ruku do dlaně druhé a tlačit skrz tuto druhou ruku. Tak se přes převodník dostane informace o vaší síle a aktivitě do celého těla. A nepříjemný náboj spojený s dávným potlačením vaší síly pro tuto chvíli zmizí. Někdy se objeví menší pohyby, například pomalé, pocitem vedené kroužení zápěstími nebo zavírání a otevírání dlaně. A zase vždy chvilku pohybů a pak nádech, výdech a zklidnění.

Dráždivá masáž. Protřete si dlaněmi postupně celé tělo od chodidel až po vrcholek hlavy. Nemělo by to být jen hlazení, tahy by měly být pevnější, abyste rozproudili energii. Nohy vždy zdola nahoru.

Cvičení nebo chůze. Intenzita by měla být stimulující (viz dráždivou masáž), ale ne stresující. Příliš vysoká intenzita může u citlivější nervové soustavy vést znovu k zamrznutí náboje. Učte se hledat hranici mezi příjemnou stimulací a přetížením.

Rozvíjející pohyby. I pokud necítíte nikde přetlak, zkuste si stoupnout, opřít se o zeď a jemně pružit nohama. Vnímejte, co přichází. Ty, kteří se zajímají o moderní traumatologii, nepřekvapí, že pokud tímto bezpečným způsobem energii rozhýbeme, může se najednou uvolnit z časové kapsy v těle i velká vlna náboje. Z apatie hup do zuřivosti. Zkrátka pod útlumem bývá vrstva natěsnaného náboje, který kdysi nemohl být vybit… Takže potom pokračujte návodem na to, co dělat, když je náboje příliš mnoho.

Malé radostné výzvy. Dělejte věci, které vás baví a jsou i maličko výzva. Neměly by být příliš obtížné, jinak může zase dojít k přetížení nervového systému a zamrznutí. Můžete si onu činnost rozdělit na malé kroky. Každý krok by měl být něčím hodnotný sám o sobě, abyste mohli být spokojeni, i kdyby už žádný další krok nenásledoval. Buďte připraveni, že další krok nemusí nastat. Celou věc si takto v hlavě nastavte.

Pro maminky – čas pro sebe. Dohodněte si doma čas, který bude jen váš a můžete ho využít jakýmkoliv způsobem. To znamená, že nepotřebujete omluvy: „Potřebuji pohlídat děti, protože musím na důležitou pochůzku.“ Ne, prostě čas pro sebe, nic přímo účelného pro rodinu. A partner nebo babička budou hlídat, i když nikam nepůjdete a budete jen u sebe v pokoji nebo v ložnici. Už nikdy omluvy za to, že máte potřeby. Pokud příliš dlouho potlačujete své potřeby a náboje, energie vám může klesnout úplně na nulu.

Náboj v obličeji, v hlasivkách. Zastavený, zamrzlý náboj můžete mít kdekoliv. Pokud je v obličeji, pomůže dělat všechny možné grimasy, včetně nenávistných. Hlasivky zase můžete rozproudit vyluzováním všech možných zvuků, i těch nehezkých. Hlavně těch nehezkých. Všechno ven… Na závěr, po vybití náboje je vždy dobré chvilku myslet na něco hezkého, abyste se nezacyklili v energii hněvu.

Mgr. Iveta Havlová 5

Aktivita. Promluvit si o nepříjemných věcech, zastat se sám sebe, aktivní čin. Samozřejmě ne vždy to jde. Vždyť právě proto se v nás městná náboj. Ale po vybití náboje jde i ta komunikace lépe. Na mých kurzech o komunikaci se vždy učíme i umění seberegulace a bezpečného vybití náboje. Je to důležité.

Vede transformační kurzy v oblasti vztahů a zralé komunikace. Bádá si a vynalézá metody pro zrychlené přepisy vzorců chování, „autopilotů“ v naší psychice. ivetahavlova.cz

22-23_WHAT21-02-chtejte-vic.indd 23

25/01/2021 19:24

S U P E R T Ě LO

Jedna okurka za týden? Díky, nechci T Michala Bradová F unsplash.com

Doopravdy věříte, že když se budete ládovat fastfoodem, pak si dáte jakoukoli tabletku, zázrakem zhubnete?

Kolik diet existuje? Tolik, že se nevejdou do oficiálních statistik. Na počtu vlastně vůbec nezáleží, důležité je se všem obloukem vyhnout. Ano, i teď v době novoročních předsevzetí a masivního odhodlání vejít se do velikosti 36.

ledáme rychlé cesty. Nejsou. Zázračné pilulky. Neexistují. Žádná dieta nedává recept pro zdravé a úspěšné hubnutí. Dobrou zprávou ale je, pokud nemáte lékařem stanovený určitý režim, vůbec ji nepotřebujete. Stačí vám vyvážená strava, pohyb a trocha trpělivosti. Ha!

Od špatného k horšímu

Cokoli nebo kdokoli slibuje rychlé a jednoduché zhubnutí, na vás chce většinou jen vydělat. Grandiózní slogany, super „štíhlé“ obrázky, vysoké cenovky. Podle Allied Market Research dosáhl v roce

shodíte. Rozhodně ne zdravou a udržitelnou cestou. Původně měl článek nabídnout největší trendy šílenosti, ale proč sem vlastně dávat návody? I přestože věříme v uvědomělé WHAT news čtenáře, pojďme se na celou věc podívat obecněji. Diety postavené na jedné ingredienci nebo produktu. Vajíčka, rýže, nějaký druh ovoce nebo zeleniny, „tukožravá“ polévka nebo cokoliv jiného. Několik dní nebo týdnů (!!!) konzumujete jednu hlavní potravinu s vidinou rychlého úbytku kilogramů, detoxikace nebo zrychlení metabolismu. Hloupost. Ano,

„Myslete na dlouhodobé zdraví než na krátkodobý úbytek váhy. Zpomalte. Buďte trpěliví. Mějte se rádi!“

2019 celosvětový hubnoucí trh (přesně the weight loss and weight management diet market) hodnoty 192,2 miliardy dolarů, do roku 2027 se pak předpokládá nárůst až do výše 295,3 miliardy. Daří se. A vám? Nemusíte nic dělat, nemusíte cvičit, jen dodržíte pár dietních pravidel a kila budou padat sama. Jak absurdně to zní. Nenabrali jste 30 kg za měsíc, takže ani nečekejte, že to všechno tak rychle

PRVNÍ NÁ ZNAK Y TO H O, Ž E TO S D I E TO U NEBUDE ÚPLNĚ ONO

→ Slibuje rychlé a snadné hubnutí. → Vylučuje určitou skupinu potravin. → Ukazuje výhradně na „špatné“ potraviny. → Zvýrazňuje jednu (či několik) konkrétní potravinu. → Vyžaduje, abyste si koupili určitý doplněk stravy. → Říká, že není potřeba se hýbat.

váha poletí dolů, protože výrazně snížíte kalorický příjem, skrývat se za tím ale bude úbytek vody a svaloviny. Samotný zdroj, ta konkrétní konzumovaná potravina může mít spoustu benefitů a pozitivních účinků (na nich také bude stavět „reklamní“ kampaň), to ovšem neznamená, že jí musíte jíst nadbytek a připravovat se o jiné důležité živiny. Monotónnost není dobrá. I zdravá věc se v nepřiměřeném množství může proměnit ve škodlivou. Detoxikační kúry. Jedete obvykle na ovocných a zeleninových šťávách, které vás mají zbavit toxinů v těle a jiných nežádoucích látek. Detoxikace jsou asi nejdiskutovanějším tématem v rámci hubnoucích a zdravotních režimů. Za prvé, tělo má vlastní prostředek k očistě – játra. Spolu s ledvinami a střevy špatné látky permanentně odstraňují pryč z organismu. Za druhé, pokud máte tělo dlouhodobě zaneřáděné nezdravým životním stylem (a nechcete ho změnit), krátkodobá kúra nic definitivně nevyřeší. Akorát si tělo zhuntujete drastickými výkyvy v energetické bilanci a nedostatečnou výživou. Diety zakazující určitou makroživinu. Znáte to, jeden rok letí low-carb, druhý jsou na výsluní proteiny, třetí jsou úhlavním nepřítelem tuky a určitě se dočkáme doby, kdy se budou protežovat sacharidy. Ono to asi bude tím, že všechny makroživiny jsou pro organismus nezbytné, a když jednu z nich vyloučíte na úkor ostatních, ochuzujete své tělo o důležité funkce. Bílkoviny hrají pro naše svalová

vlákna a buňky, hormony i imunitu. Tuky regulují hormonální činnost a dodávají řadu vitaminů a esenciální mastné kyseliny. Sacharidy nás zásobují energií a pomáhají s regenerací. Co z toho nepotřebujete? Jde o to je s ohledem na svoje potřeby vhodně nadávkovat a spoléhat na kvalitní zdroje. Tečka. Spalovače, hubnoucí přípravky a jiné pilulky. Doopravdy věříte, že když se celý den budete ládovat fastfoodem a sladkým, pak si dáte jakoukoli tabletku, zázrakem zhubnete? Nesmysl. Tyhle produkty možná plní to, co slibují na obale, možná obsahují super ingredience, ale rozhodně nefungují bez celkové úpravy jídelníčku a pravidelného pohybu. A stojí vám to za to? Jaký efekt skutečně mají? Za kolika shozenými kilogramy opravdu stojí? Co přísluší spíš související změně životního stylu? Pravda je taková, že vysolíte celkem dost peněz za něco, co zase tak zázračné možná není. Zkratky neexistují.

Jak na předsevzetí?

Jezte skutečné potraviny. Kvalitní, výživově hodnotné, pestré, v optimální míře. Příležitostné „lahůdky“ jsou v pořádku. Nepropadejte módním výstřelkům. Když nevíte, poraďte se s odborníkem (skutečným odborníkem) na výživu. Soustřeďte se na své činy, nikoli na „měřítko“. To znamená, myslete na dlouhodobé zdraví než na krátkodobý a rychlý úbytek váhy. Zpomalte. Buďte trpěliví, rozumní a držte se reálných cílů. Mějte se rádi!

PÁ R E X T R É M Ů

Rozhodně nezkoušejte! 1 Žvýkací – žvýkáte, dlouho žvýkáte, a pak to „vyšťavené“ jídlo vyplivnete.

2 Tasemnicová – sníte zárodek tasemnice, zhubnete (spolu s průjmy a zvracením), pak si dáte antiparazitickou pilulku a doufáte, že tu tasemnici zabijete a dostanete z těla ven.

3 Kyslíková – vzduch a sluneční svit. Dobrou chuť.

4 Spací – „Nejste vzhůru, nejíte.“ Sladké sny. Nebo noční můry.

24-25_WHAT21-02-super-telo+fejeton.indd 24

25/01/2021 19:56

F E J E TO N

„Věřila jsem, že někde v budoucnosti čeká ideální verze mého já – hubenější a zorganizovanější než to současné,“ popisuje Bára.

A co když se nikdy nezměním?

T Bára Šťastná F archiv, unsplash.com

Možná, že všechna porušená novoroční předsevzetí nás mají naučit jediné: mít se rádi už teď, takoví, jací jsme právě v téhle chvíli.

Začneme opravdu žít, až když se zbavíme všech svých zlozvyků?

elký kus života jsem prožila s představou, že opravdový – ten opravdu opravdový! – život začne až ve chvíli, kdy se zbavím svých zlozvyků, začnu pravidelně cvičit, přestanu mít bordel na dně kabelky, nebudu muset dohánět kupu pracovních restů, splatím kontokorent, už nikdy v životě nebudu mít kocovinu a tak dále. Mezitím se mi narodily děti, udělala jsem si řidičák, párkrát jsem se přestěhovala a změnila práci, takže jsem si nemohla nevšimnout, že opravdový život už jaksi dávno začal. Ale přesto jsem dál věřila, že někde v budoucnosti čeká ideální verze mého já – hubenější, zorganizovanější, výkonnější než to současné. A až se k němu dopracuju, zaznějí famfáry, rozsvítí se reflektory a celý můj další život bude připomínat dokonale secvičenou muzikálovou choreografii. No. Zatím se to nestalo. A v posledních letech na mě začala dotírat myšlenka: co když se to nestane nikdy? Co když po celý zbytek života budu, stejně jako doteď, zatahovat břicho před zrcadlem, před vchodem do domu rozzuřeně hledat klíče v zabordelené kabelce a občas se ráno plížit z postele pro Ibalgin a nadávat si kvůli těm dvěma ginům s tonikem navíc? Co když zkrátka budu už napořád žít ve stejném chaosu, ve kterém žĳu doteď? Nedávno jsem narazila na výrok zenové učitelky Charlotte Joko Beck. Řekla, že věci, které nám vadí, jsou „nesnesitelné jen proto, že se mylně domníváme, že je můžeme napravit“. Dost jsem o tom přemýšlela. Třeba mi papírky od žvýkaček, staré jízdenky a posmrkané kapesníky na dně kabelky tak moc vadí jen proto, že jsem přesvědčená, že by tam neměly být, a že pořádek v kabelce je vizitkou každé normální dospělé ženy. Na druhou stranu, kdybych věřila, že bordel v kabelce je mou neoddělitelnou součástí, asi bych se s ním dokázala smířit. Stejně jako jsem se poměrně snadno smířila s myšlenkou, že se nikdy

nenaučím jezdit na skateboardu, nepochopím teorii relativity a nenalakuju si nehty, aniž bych si aspoň jeden nehet s nezaschlým lakem někam obtiskla. Netrápím se tím, protože prostě nevěřím, že by to bylo možné. Ano, možná, že i zbytek mého života bude stejně chaotický, neuspořádaný a nedokonalý, jako byl dosud. Co když se nikdy nezměním k lepšímu? Část mého já, ta přísná vnitřní kritička, se té představy děsí. Ale pak je tady ta druhá část, která říká: „No a co? Copak to až doteď nebyla docela zábava? Pojď si dát ještě gin s tonikem.“

NĚCO O BÁŘE Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. V roce 2019 publikovala historický román Láska pro samouky, v roce 2020 pak rodinný příběh Hezčí svět.

24-25_WHAT21-02-super-telo+fejeton.indd 25

25/01/2021 19:57

I N S P I R AC E

Lámat ledy křehkými ženskými kotníky

T Markéta Faustová F Tomáš Vodňanský, unsplash.com, archiv

Vyjde-li Petře Soukupové kniha, bývá její koupě sázkou na kvalitu. Asi i díky tomu, že je vystudovaná scenáristka a dramaturgyně na pražské FAMU, mají její povídky až filmový spád. Petra sama o sobě říká, že má vizuální paměť i představivost a také schopnost vytvořit postavu tak, jakoby byla živá. V poslední knize Věci, na které nastal čas, vypráví o životě jedné rodiny. u rodinu už jsem měla vymyšlenou tak pět let a když jsem psala nějakou povídku, použila jsem ji. Proto jsem měla základní stavební kameny pro novou knížku už vytvořené,“ říká spisovatelka Petra Soukupová. Kniha je tak sestavena z povídek, které by mohly fungovat i samy o sobě. „Tahle rodina je velmi tradiční. Tak, jak bylo zvykem dřív, muž vydělává peníze a o domácnost se nezajímá. Na ženě naopak leží všechno. Přestože i ona má vlastní kariéru, má na starost i domácí management,“ přibližuje obsah knihy Petra a dodává: „Ačkoli se doba změnila, pořád mám pocit, že tohle téma je aktuální. To, jak se muži dívají na ženskou kariéru, jak vnímají rozložení ženské a mužské role v domácnosti, v tom jsou pořád velké rezervy. Jakmile je žena silná a má představu o rovnosti mezi pohlavími třeba i na pracovišti, většinou je vnímána jako feministka.“ Silné ženy, které jsou pro Petru inspirativní, vám představí v následujícím textu.

Astrid Lindgrenová spisovatelka

Švédská autorka legendárních knih pro děti Astrid Lindgrenová stvořila ženské postavy, které jsou pro mě jedny z nejdůležitějších – loupežnickou dceru Ronju a Pipi Dlouhou punčochu. Obě holčičí hrdinky jsou vlastně revolucionářky. Jsou nepoddajné, silné a statečné – tedy mají vlastnosti, které byly a do jisté míry jsou pořád brány spíše jako „klukovské“. Pipi vždycky dělá to, co ji napadne, ať je to pro okolí sebevětší hloupost. V její dětské duši je kus rebelství, ale hlavně touha zkoušet nové věci a vytvářet si svou vlastní realitu. Často se mluví o tom, že v Pipi Astrid zobrazila i svůj svět a postoj proti společenským konvencím. Zároveň dívka ráda pomáhá slabším a utlačovaným. V příběhu Ronji je i při té rebelské povaze znázorněna její schopnost milovat a důvěřovat. Samotný život Astrid Lindgrenové je, myslím, příběh osobní odvahy a překonání hodně těžkých věcí. Je o ní známé, že ještě jako velmi mladá otěhotněla s ženatým kolegou a musela odejít

z domova. Svého syna pak byla donucena dát do pěstounské péče. Ve chvíli, kdy jí to finanční situace dovolila, vybojovala ho zpět. Podporovala práva dětí a zvířat a kromě jedné z nejvýznamnějších literárních cen Ceny Hanse Christiana Andersena jí byla udělena i cena Right Livelihood Award za humanitární aktivity. V kombinaci s jejím – alespoň pro mě – supertalentem a uměním ho využít, je pro mě Astrid Lindgrenová zřejmě nejinspirativnější žena, kterou si dokážu vybavit.

Eliška Junková

česká automobilová závodnice

Eliška Junková se ve dvacátých letech dvacátého století stala nejrychlejší ženou světa, když závodila na vozech Bugatti. Nejprve jezdila jako spolujezdkyně svého muže Čeňka Junka. Pak ale začala sklízet úspěchy sama. Prý se jako jediná žena dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům na Grand Prix. Bylo jí pouhých 26 let, když svého muže poprvé porazila. Když jí bylo o dva roky víc, auto jejího muže se při Velké ceně Německa překotilo v ostré zatáčce, a Čeněk Junek zemřel na traumatické poranění mozku. Eliška tak zažila těžkou ztrátu a ihned ukončila svou závodní kariéru. Dál se věnovala novinařině a psaní. Vydala dokonce knihu Má vzpomínka je Bugatti. Na Elišce se mi líbí, že se prosadila v mužském světě o mnoho let dřív než ostatní ženy. Je pro mě cenné vidět, že když člověk něco chce, má si za tím jít, ačkoli jde třeba o něco, co nikdo předtím neudělal.

Spisovatelka Petra Soukupová

to, jak dokázala naložit se svým životem a talentem, se mi hodně líbí. Jistě, není to nepodobné předešlým dvěma ženám, jen to bylo ještě dříve, a tedy ještě těžší lámat ledy ženskými kotníky. Jít si za svým snem a neohlížet se na dobové a společenské zvyklosti znamenalo pro mnohé ženy odsouzení. Taková žena musela mít neobvyklou vnitřní sílu. Mrzí mě, že v paměti běžného člověka zůstává právě jen Babička, příběh o nešťastném manželství, mladých milencích a životu v chudobě. Je to zoufale málo a za mě i dost nepřesné.

už Adéla působí sama, vystupuje jako stand-up komička. Ale o to vlastně ani nejde, kromě pár písní Čokovoka jsem to, co dělá, neznala. Pak jsme se potkaly, vlastně náhodou skrz společnou zálibu v chůzi. Je to tedy relativně nová kamarádka, ale velmi mi pomohla v těžkých časech. Obdivuju ji, jak život zvládá. S jakou lehkostí dokáže řešit i ty těžké věci. Přála bych si to taky umět.

Moje dcera Marla Božena Němcová

Adéla Elbel

V rámci svého dávného studia na filozofické fakultě jsem četla o dost víc než jenom Babičku, a i když nejsem možná největší fanynka jejího díla, tak

Adélu můžete znát už od dob kapely Čokovoko, jíž byla členkou. I texty tohoto dua stojí za povšimnutí. Dneska

spisovatelka

performerka, zpěvačka, moderátorka a stand-up komička

Samozřejmě se hodně ve mně změnilo s narozením mojí dcery Marly. Učí mě trpělivosti a laskavosti. Povahově je mi sice hodně podobná, ale i tak je to někdy náročné. Její obrovská fantazie, celkový pohled na svět, dětská radost z přítomného a minimum strachů z budoucnosti jsou pro mě neuvěřitelně léčivé.

26_WHAT21-02-inspirace.indd 26

25/01/2021 19:59

P R O M OT I O N

SEVERSKÁ JISTOTA Ručně pletené svetry, skořicoví šneci či doma sestavitelný nábytek, to většinu lidí napadne jako první, když se řekne Švédsko. Neméně typickým vývozním artiklem této země by se ale mohla stát také proslulá skandinávská bezpečnost. T Petra Nováková F Volvo

proti směru jízdy. Zatížení působící při nehodě na dosud plně nevyvinutý dětský organismus se tak sníží až pětinásobně. Proti směru jízdy by tak měly děti cestovat minimálně do čtyř let věku. Zásadní význam pro vylepšování bezpečnostních prvků a systémů automobilky Volvo Cars má speciální tým pro výzkum dopravních nehod. Ten loni oslavil kulaté výročí: začal fungovat již v roce 1970 a od té doby je v pohotovosti na telefonu, aby mohl kdykoli vyrazit k nehodám v okolí Göteborgu. V jeho databázi jsou v současnosti informace

technologické hranice bezpečnostních systémů takovým způsobem, že došlo ke snížení rizika vážného zranění pasažérů jeho vozů o 50 procent. K zajištění větší bezpečnosti však vedou i další cesty. Tam, kde je stále hlavním rozhodovacím činitelem člověk, vzniká prostor pro možné lidské chyby. Ty mohou mít různé příčiny, mezi nejčastější ale patří únava, jízda pod vlivem návykových látek a nepozornost z různých důvodů. Třeba kvůli telefonování nebo psaní esemesek… Volvo coby výrobce automobilů přebírá svůj díl odpovědnosti a využívá

„Automobily Volvo jsou s cílem minimální nehodovosti navrhovány už od samého vzniku značky.“

e nadarmo si pověst nejbezpečnějších vozů vybudovala právě švédská volva. Švédové jako by měli bezpečné chování zakódováno v genech. Ať už se podíváme na infrastrukturu, dopravněbezpečnostní předpisy či kritéria pro získání řidičského oprávnění, ve Švédsku hraje osobní zodpovědný přístup prim ve všech směrech. V důsledku tak na tamních silnicích dochází za rok ke 4,5× méně smrtelným zraněním než například v USA. Automobily Volvo jsou s cílem minimální nehodovosti navrhovány už od samého vzniku značky. Za více než 90 let existence Volvo nejednou dokázalo, že v oblasti ochrany posádky i ostatních účastníků silničního provozu je celosvětově vedoucí společností. Z jeho dílny vzešla řada vynálezů a inovací. Dnes už je pro nás nepochopitelné, že některé z nich nebyly zpočátku u veřejnosti zrovna populární.

Například tříbodový bezpečnostní pás, který již od roku 1959 povinně doplňoval přední sedadla vozů Volvo a dodnes v nich zachránil přes milion životů. Jeho patent automobilka navíc bezplatně uvolnila konkurenci. Následovala řada dalších nápadů a inovací – ať už jde o systémy ochrany před bočním nárazem (SIPS), či proti hyperflexi krční páteře (WHIPS), boční airbagy, monitorování mrtvého úhlu, různé systémy s automatickým brzděním nebo detekci cyklistů a velkých zvířat. K těm největším zlomům ve zvyšování dopravní bezpečnosti v konstrukčních kancelářích švédské automobilky patří rozhodnutí umisťovat dětskou autosedačku proti směru jízdy. Inspirace vzešla z prvních letů amerických kosmonautů na oběžnou dráhu – aby překonali obrovské přetížení, seděli zády ke směru letu. V roce 1972 tak Volvo představilo první autosedačku umístěnou ve voze

o více než 43 tisících havarovaných vozidlech Volvo a anonymní údaje o 72 tisících cestujících v nich. A i tato svá data v podobě rozsáhlé knihovny dokumentů Volvo zpřístupnilo ostatním výrobcům v rámci iniciativy E.V.A. (Equal Vehicles for All), jejímž cílem je ochránit všechny lidi bez ohledu na pohlaví, výšku, tělesné proporce nebo hmotnost. Ač by se zdálo, že v oblasti aktivní i pasivní bezpečnosti již téměř není co vylepšovat, za posledních deset let se Volvu podařilo posunout

nové technologie, aby pomohlo předejít důsledkům zbytečného rozptylování řidičů za jízdy. Vedle již osvědčených systémů aktivní bezpečnosti s funkcí automatického brzdění plnou brzdnou silou je to také omezení maximální rychlosti nových vozů Volvo na 180 km/h. Volvo zkrátka, věrno své vizi bezpečnosti, dělá maximum pro to, aby lidé v jeho vozech zůstali za všech okolností v bezpečí. volvocars.cz

27_WHAT21-02-adv_volvo.indd 27

25/01/2021 20:00

M Ó DA

Svěží vítr Pokusili jsme se pro vás zmapovat módní novinky, které stojí za povšimnutí, i když si je zatím nemůžete ošahat v obchodě. Záměrně jsme vybírali značky, které fungují on-line. Věříme, že vás potěší. T Filip Vaněk F archiv značek

Z KOLEKCE SIMONE ROCHA H&M odhaluje svou další designerskou spolupráci, tentokrát s oblíbenou irskou návrhářkou Simone Rocha. Jejich nejočekávanější kolekce bude uvedena na trh 11. března. Je velmi výtvarná, plná pozitivní nálady, volánků, aplikací, perel a květů. Staví na tradici řemesel a nechybí pro ni typická inspirace oděvy tudorovských dvořanů. Návrhářka kladla při spolupráci s H&M obrovský důraz na použité materiály. Její tvorba byla mnohokrát oceněna pro sílu vize, která se promítá všemi kousky kolekcí. Ty se dají mixovat a vrstvit a tím pádem nosit v každém ročním období. Kolekci seženete od 11. 3. na hm.com

VANDY HADRY „ŠÁTKOROUŠKA“

VANDYHADRY je projekt sympatické herečky Vandy Chaloupkové a Jany Chamlarové, který vznikl z potřeby žít s ohledem na životní prostředí. Kolekce je věnována lnu, velmi odolnému materiálu, který dobře odvádí teplo i vlhkost, navíc je hypoalergenní, drží tvar a poskytuje ochranu proti UV záření. Na jeho zpracování se používá méně vody a chemikálií, a je tedy ekologičtější než bavlna. Veškeré oblečení se šije v česku z přírodních materiálů. Sukně 3490 Kč, vandyhadry.cz

Hledáte-li alternativu ke stále aktuálním a povinným rouškám, kterých se ani v roce 2021 nezbavíme, sáhnout můžete po nákrčnících české firmy Purtana. Jsou vyrobené z funkčních materiálů, obsahujících ionty stříbra, které jsou antibakteriální. Překvapí vás kapsou pro vložení výměnného nanofiltru, který je certifikovaný a zachytí 99,9 procenta virů. Je to elegantní spojení šátku a roušky v jednom. Nákrčník 1190 Kč, purtana.cz

LÁSKA JE

VYBAVENÍ NA SAMOTU

Herečka Tereza Ramba spustila projekt Láska je, kde najdete kromě jejích podcastů také knihu Dobrodruhům plus její módní počin čítající veganská fairwear trička se třemi různými motivy. Tereza vybírala materiály i střihy přesně takové, jaké si přála vždycky mít. „Jsou to úžasný, lehoučký, stoprocentně bavlněný, ekologický pánský a dámský trika: dobro druh, do duší a láska je. A taky jedno bodýčko dobro druh,“ píše na svých stránkách. Tričko 790 Kč, laskaje.cz

Pokud cítíte nutkavou touhu izolovat se od lidí, ať už ze zdravotního nebo jiného důvodu, nadchne vás designová sada na camping od italského módního domu PRADA. Batoh je vyrobený z RE-Nylonu, který Prada vyrábí z plastu z moře. Info o ceně batohu v obchodě, prada.com

NA CVIČENÍ I NA GAUČ Švédský módní řetězec Lindex připravil kolekci Leisure Wear z recyklovaného polyesteru, určenou nejen na jógu a procházky, ale i na doma, kde trávíme stále více času. Kolekce je v zemitých přírodních tónech. Střihy jsou vypracované tak, aby se přizpůsobily každému záhybu rozdílných postav, a zároveň umožnily komfortní pohyb při cvičení nebo i při válení na gauči. Žádný kousek z kolekce nemá švy. Podprsenka 499 Kč, legíny 799 Kč, lindex.com

28-29_WHAT21-02-moda.indd 28

25/01/2021 20:39

Střevíčky Jimmy Choo, 26 000 Kč

Kožený křivák Saint Laurent, prodává The Brands, 95 590 Kč, thebrands.cz

Sako vyrobené ze sak z druhé ruky Odivi, prodává odivi.cz, 2 900 Kč Unisex košile Balenciaga, prodává The Brands Women, 26 000 Kč

Rolák s.Oliver, 1999 Kč

Psaníčko MJU, info o ceně na mju-design.com

Do kolen Nehodláme vám předhazovat otřepané valentýnské tipy, namísto toho přinášíme velmi osobní anketu. Co je vzrušující pro šestici inspirativních osobností únorového vydání? T Filip Vaněk F archiv značek Šaty Timoure Et Group, timoure.cz, 5800 Kč

Péřová bunda Christian Dior, 110 000 Kč

Módní návrhář

Lifestyle blogerka

Stylistka a redaktorka

Když nad tím přemýšlím, nejvíc sexy kousek pro mě byl odjakživa nadčasový kožený černý křivák a cokoli, co má na sobě někdo, kdo mě silně přitahuje.

Sexy jsou pro mě roláky. Působí sofistikovaně a nenápadně podtrhují naši ženskost. Vzpomeňme například, jak svůdně v nich působila křehká Audrey Hepburn nebo jak sluší Diane Keaton.

V módě je pro mě nejvíc sexy kombinace saka a košile – ověřená dobře padnoucí klasika, která netlačí takzvaně na pilu a nepodléhá žádným trendům. Líbí se mi to na mužích i na ženách.

Vedoucí lékařka a majitelka Be Elite Clinic

Kostýmní výtvarnice

Moderátor

Nejvíc sexy je podle mě žena, která se nesnaží být za každou cenu sexy. Chce vypadat nejlíp, jak dokáže, a věří si. Pak vyzařuje energii, která je přitažlivá a působí svůdně třeba i v péřové bundě.

Sexy jsou pro mě určitě šaty, podpatky a malé psaníčko. Mám ráda věci, které podtrhují ženskost, ale nepůsobí lacině a prvoplánově. Také moc ráda podporuji české návrháře.

Vždycky to byly a vždycky to budou bezkonkurenční high heels.

Lukas Macháček

Monika Kavková

Alex Sedláčková

Stanislava Šlosserová

Monika Marešová

Leoš Mareš

28-29_WHAT21-02-moda.indd 29

26/01/2021 10:12

M O J E Z D R AV Í

Jaký odstín laku na nehty se nejlépe hodí k počasí v únoru?

„Teprve ve vyšším věku mi do vědomí proniklo přísloví „Bůh je v detailu“. Jde o krásu preciznosti jako v jakémkoliv řemesle,“ popisuje Helena Máslová.

T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

Spíše azurově modrý odstín nebe nad horizontem zasněžených hor? Nebo temná fialová, která vypadá skoro černě, jen na denním světle je vidět její karmínový podtón, tajemný jako noc za zimního slunovratu? Lakování nehtů je rituál. Je to symbol krásné marnivosti, důkaz, že mě stres nazatlačil do kouta, aspoň ne tolik, abych si nenašla rozkošnickou chvilku sama pro sebe. mrad asijských manikúr mě ale odrazuje a fastfoodové pultové služby v davu lidí mi připadají nedůstojné. Nehty si lakuji zásadně sama. Já sama sobě. To je čistá hra. Rituál začíná přemítáním o odstínu. Nejde jen tak „natřít nehty“. Výběr laku odpovídá výběru japonské keramiky čajového mistra pro jeho rituál. Mozek se ladí na krásu a harmonii, dech se prohlubuje a zpomaluje, klesne napětí v těle, jazyk se odlepí od patra, páteř se hadovitě zavlní a energie čhi se rovnoměrně rozvine tělem. Odstín musí ladit s počasím, náladou a dobrou energií.

Ve vyšší frekvenci

Ezo slovníkem bych řekla, že musí vystihnout téma ve vyšší frekvenci, protože až mi bude moje frekvence klesat do stínové energie strachu, smutku, naštvání,

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

vyčerpání, pochybností a jiných stínů, podívám se na své ruce, pohraju si s nádherným prstýnkem na mém levém prsteníčku a možná i zatřesu s náramky, což vydá lehounký cinkot. Decentní alikvótní tón. Šperky se trošku blýsknou v paprsku světla a hodí prasátko do tmavého koutu světa. Pak přistoupím k samotnému lakování. Nehty jsou zabroušeny, nehtová lůžka zarovnána. Lak se musí protřepat pohybem v uvolněném zápěstí. Štěteček musí být namočen tak akorát. Teprve ve vyšším věku mi do vědomí proniklo přísloví „Bůh je v detailu“. Jde o krásu preciznosti jako v jakémkoliv řemesle. Rafinovanost je ležérnost s precizností v maličkostech. K dokonale nalakovaným nehtům už může být člověk trochu rozcuchaný, lehce nedbalý. Pokud by se navršila dokonalost ve všem, celek by působil upjatě až úzkostně. Styl „paní každý vlas správně“ vzbuzuje dojem, že tato žena nemá obsah, že je tak posedlá formou, že na zbytek už nezbývá čas. Uvolněná forma s precizním detailem – to je umění. Dolakuji poslední nehet a nastává ta nejtěžší disciplína – sebeovládání v prázdnotě. Nastává deset minut, kdy se nesmím podrbat, sáhnout si na obličej, prohrábnout si vlasy, podívat se na mobil ani přijímat hovory, napít se, otevřít knížku, jít se vyčůrat, oblékat se nebo se naopak svlékat. Nic. Dříve jsem si k lakování pustila televizi nebo nějaké video, alespoň hudbu, ale to je chyba začátečníků. Mistrovské lakování nehtů spočívá v tiché konteplaci při zasychání laku. Je třeba nemyslet ani na praktické věci ani na blbosti, je třeba se soustředit na kouzlo přítomného okamžiku, kdy se zkrášlujeme, opečováváme, hýčkáme – máme se rádi. Lakováním nehtů si prokazujeme seberespekt. Já za to stojím, abych si dala tu trochu péče. Život za to stojí, abych usilovala o krásu. Svět za to stojí, abych ho obdarovala svou elegancí. Není to bohapustá marnivost, je to velká mise.

Ze života lakování

Je mi dvaapadesát let. Přemýšlím, v kterém období jsem se cítila fyzicky nejlépe. Odpověď zní: v mém období Barbie. Nemám na mysli tu Barbie, která ulovila Kena a převléká se z krásných šatů do oblečku zdravotní sestry či zachránkyně opuštěných zvířat, aby ji ostatní neomlacovali o hlavu její povrchnost

a mentální anorexii. Mám na mysli jinou Barbie. Bylo to období po rozvodu, období nové svobody, nových lidí, nových restaurací, vernisáží a večírků – odborně se tomu říká poststresové období sociální kompulzivity. Na všechny ty společenské akce jsem se hezky oblékla, aby mi to slušelo, to bylo nejdůležitější. To byla doba, kdy jsem si začala lakovat nehty. V této době jsem dokázala tančit v jehlových podpatcích celou noc a pak jít pěšky domů. Měla jsem úžasnou fyzičku, jezdila jsem na koni, plavala,

a budou mi stačit tepláky a mikina. Svět orámovaný trajektorií monitor – lednička – záchod – postel. Jídlo snědené z krabičky plastovou vidličkou. Poprvé jsem se otřásla hnusem, když jsem dopila studené capuccino z plastového kelímku na chodníku vedle odpadkového koše. Zastesklo se mi po stříbrném tácku s porcelánovým hrnečkem a podšálkem, na kterém leží kovová lžička a malá sušenka ve tvaru srdíčka. Hrozně mi začaly chybět kultura a krása. Tak se to stalo. Večer jsem naservírovala teplou ve-

„Lakováním nehtů si prokazujeme seberespekt. Já za to stojím, abych si dala tu trochu péče. Život za to stojí, abych usilovala o krásu.“ lyžovala a můj svět byl orámován výlety všeho druhu. Pak jsem se zklidnila a takzvaně usadila. Sedavé zaměstnání, najíst se, film. Únava z práce, úbytek sil a dohánění dopingem – kafe a něco k tomu. Nenápadná výměna šatníku za praktické a pohodlné oblečení o číslo větší velikosti, barefooty, které mají tak blízko k „důchodkám“. Přestala jsem si lakovat nehty!

Co bude dál?

V době migrační krize jsem v duchu žertovala, že na sebe ráno hodím burku a nebudu estetiku už vůbec řešit. Pak přišly roušky a s nimi se odsunuly do tmavého kouta všechny rtěnky. Zamrznul společenský život. Vypadalo to, že se i můj život přenese kamsi na internet do on-line konzultací a podcastů

čeři na stůl s látkovým ubrusem, příbory a skleničkami, co mají jemný brus, takže se musí mít v ruce. Cestičku k brance jsem proměnila z rovné cesty mezi betonovými obrubníky na meandrující klikatící se cestu mezi stromy a trvalkami, aby energie čhi neodtékala tak rychle. Pak jsem si myla ruce od hlíny a sáhla po laku na nehty v barvě fuchsií. K tomu jsem vybrala prstýnek s modrozeleným safírkem a jemný náramek po mamince. Ta ho nikdy nenosila, byl na ni moc honosný. S nalakovanými nehty a šperky je svět krásnější a já jsem šťastná. P. S.: Zdravím vás z noční služby na covid patře. Moje ruce jsou modré, navlečené v jednorázových rukavicích Made in China. Jen já vím, že skrývají krásnou fuchsiovou. Lakování nehtů se zdá být smysluplnější než kdy jindy.

30_WHAT21-02-moje-zdravi.indd 30

25/01/2021 21:18

DRE AM JOB

Podnikání zrozené z nouze T Jana Šulistová F archiv

Lékařka Barbora Mikulášová se pustila do výroby designových mýdel.

Lékařka Barbora Mikulášová začala před sedmi lety vyrábět designová mýdla. Rčení o krizi, která znamená šanci, u táborské firmy nikko B. platí na sto procent. ředstavte si, že máte tři malé děti a hmotnou nouzi, která vás nutí připravovat si kosmetické produkty po domácku. Do toho se vám rozpadá manželství. Pak si zkusíte vyrobit mýdlo a zjistíte, že přesně tohle jste bez ohledu na pracně získaný titul MUDr. chtěli dělat. Lékařka Barbora Mikulášová s praxí na ARO, v paliativní péči i jako praktik tehdy zjistila, že na našem trhu není velký výběr designových mýdlel. Po roce a půl seznamování se s technikou a studiu zejména zahraničních podkladů založila v roce 2013 firmu Embrace soaps.

věnují výrobě, a já se mohu specializovat na vývoj a marketing. V roce 2017 jsem firmu přejmenovala na nikko b. Embrace znamená obejmout, ale i přĳmout, a takhle jsem i přistupovala ke svému tehdejšímu náročnému období. Přĳmout to, co nemůžu změnit, a zároveň se snažit udělat něco pozitivního a pohladit tím sebe i ostatní. Jenže spousta lidí název neuměla vyslovit, ani si ho zapamatovat. Navíc jsme rozšiřovali sortiment a už jsem nechtěla v názvu slovo ‚soap‘. Kromě mýdel totiž vyrábíme vosky na ruce, šampony, kondicionéry a nejnověji také pečujicí kosmetiku. Přála

„Mýdla barvíme minerálními pigmenty a provensálskými hlinkami. Používáme také ovesné mléko, pivo a výtažky z bylin od místních farem.“ Využila poslední chvíle před změnou legislativy, kdy měla možnost získat jakýsi „hromadný atest“. Díky němu může nadále vyrábět mýdla s různými variacemi vůní a barev. „Jako lékařka mám k výrobě mnohem exaktnější vztah spíše z vědeckého hlediska. Posouzení bezpečnosti u mýdel je jednodušší, ale u složitějších receptur jsou potřeba i mikrobiologické a další testy. Trvá to déle, je to dražší, ale je to jistota.“

Nový sortiment i název

Do práce se pustila sama, bez peněz a bez zázemí, a od té doby stále čelí převisu poptávky nad nabídkou. Půvabná a kvalitní mýdla bez palmového oleje, konzervantů a umělých barviv jsou totiž elegantním a praktickým dárkem. „Brzy jsem narazila na své limity, takže přišel čas nabírat lidi, kteří se

Půvabná a kvalitní mýdla bez palmového oleje, konzervantů a umělých barviv jsou elegantním dárkem.

jsem si, aby nový název nic neznamenal a šel mezinárodně dobře vyslovit, časem počítám i s expanzí do ciziny. Přesmyčkou příjmení a jména tak vzniklo nikko B. (Nikko je varianta jména Mikuláš, pozn. red.),“ vysvětluje podnikatelka.

Ruční práce s překvapením

Důvodem vyšší ceny designových mýdel je velký podíl ruční práce. Lití základního mýdla je rychlý a jednoduchý proces, ale tvorba jeho vzhledu je náročná. „Při tom se dost vyblbneme,“ usmívá se Barbora. „Musí se líp plánovat, vystihnout dobu tuhnutí… Trvá to tak rok a půl, než člověk získá zkušenost, aby mohl vytvářet designy. Zrádné na tom je i to, že mýdlo se chová v každém ročním období i počasí jinak, záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu. Je to adrenalin, protože co se pokazí, to nejde opravit, někdy padají

i sprostá slova. Občas si říkám, že výrobu někdy natočíme a dáme na sítě. Často se na průšvih přĳde až při krájení. Někdy chybou vznikne kouzlo nechtěného, je to podobný proces jako u keramiky, když otevíráte pec a nevíte, co vás tam čeká.“ U tvůrkyně mýdel připomínajících moderní obrazy lze čekat výtvarné nadání, ale opak je pravdou: „Je to taková živelná činnost, kde potřebujete zejména cit pro barvy, odhad, jak se bude materiál chovat, a dar intuice. A ta mi funguje skvěle! Výtvarný projev mám na úrovni předškoláka,“ směje se Barbora. „Jsem spíš na hudbu, hraju na flétnu, na kytaru a tančím.“

Poctivý marketing

Ve velké konkurenci výrobců je náročné dát o sobě vědět. „Pro přímý prodej koncovým zákazníkům je velmi důležitý e-shop. Dříve jsme hodně jezdili na akce typu Dyzajn market – ty mají obrovskou výhodu, že na nich lze zboží naživo ukázat, lidé si mohou přivonět nebo kápnout na ruku,“ vysvětluje majitelka. „Prodáváme také velkoobchodním odběratelům a pro firmy vyrábíme třeba firemní dárky s logem. Marketingově nejpodstatnější jsou pro nás osobní reference – recenze a doporučení zákazníků, které využíváme i v reklamách nebo v e-shopu. Jeden spokojený člověk je schopen přivést dalších deset. V recenzích jsem maximálně poctivá, žádná hodnocení nemažu. Občas totiž někdo napíše, že mu po vosku na ruce zmizel ekzém, a další naštvaně reaguje, že jemu teda nezmizel, nebo že po šamponu má hrozné vlasy. Ale snažím se komunikovat na rovinu, nevyprávím pohádky,

že levandulové mýdlo léčí depresi. Možná právě pro tu otevřenou komunikaci nám to tak funguje. Od založení firmy jsme pořád zažívali optimistický růst, do kterého zasáhl až koronavirus,“ tvrdí majitelka. „Ale i tak mám štěstí – všechno ke mně teď přichází tak nějak samo – úžasní zaměstnanci, prodejní příležitosti i vhodné prostory – vždycky, když jsem potřebovala novou dílnu, tak se objevilo úplně ideální místo.“

Bio je na seznamu

V posledních letech slaví velký boom zejména bio kosmetika, jak tento fenomén vnímá lékařka? „Bio nebylo od počátku mým cílem, přišlo mi to zbytečné zejména u mýdel, kterými si namydlíte ruce, a pak je spláchnete. Chtěla jsem jen voňavé, jemné, kvalitní a hezky vypadající výrobky,“ přiznává podnikatelka. „Navíc v mýdlech se výrazně levnější rafinované oleje někdy chovají lépe než ty bio. Ovšem u pečujicí kosmetiky má bio kvalita smysl, protože produkt zůstává na kůži. K výrobě používáme kvalitní suroviny – například mléko, jogurt, ovesné mléko, pivo, výtažky z bylin, pokud možno od místních farem. Barvíme minerálními pigmenty a provensálskými hlinkami. Certifikát bio je každopádně na dlouhém soupisu mých úkolů. Většinou pak někdo přĳde a některou položku z mých dlouhodobých plánů ‚vykopne‘ do urgentního seznamu. Takže možná je ten správný čas se do toho pustit!“ plánuje lékařka, která chce koncem roku skončit s malými úvazky v původní profesi. „Souběh obou prací už je na hraně toho, co ještě dokážu zvládnout, a brzdí i rozvoj firmy.“

31_WHAT21-02-prace-snu-mydla.indd 31

25/01/2021 21:14

DRE AM JOB

Ručně broušené křišťálové sklenice z kolekce Pink.

S puncem čápa Kvalitní broušené křišťálové sklo už není jen atrakcí pro zahraniční turisty. V moderních tvarech, dekorech i barvách dobylo české domácnosti a místo ozdoby vitrín se stalo věcí každodenního užívání. T Jana Šulistová F Anna Pleslová, Jan Zátorský, archiv

Marketingová ředitelka Eva Kozarová

jsem převzala po odchodu kolegyně na mateřskou,“ líčí začátek šesti let práce ve významných sklářských firmách. „I když občasné nabídky z korporátů znějí lákavě, neměnila bych. Tady člověk pracuje s krásou a emocemi a hned vidí výsledky své práce.“

Český lev & čáp arketingová ředitelka Eva Kozarová má na starosti sklářské firmy Bomma a Rückl, jejichž majoritním vlastníkem je mecenáš a investor Martin Wichterle, vnuk slavného vynálezce kontaktních čoček. Do nižborské rodinné firmy Rückl investičně vstoupil v roce 2017 a do tradice poctivého ručního sklářského řemesla vnesl moderní vize i nový vítr. V malém a pevném týmu zůstali také potomci známého sklářského rodu. Markéta Rücklová provádí po sklárně exkurze a Simona Prokopová, její starší sestra, je finanční ředitelkou obou skláren. „Obě sklářské značky se prezentují samostatně, ale tým pracuje pro obě. Pro všechny je práce tady – jakkoli to zní jako klišé – opravdu srdcová záležitost,“ říká Eva Kozarová. O tom svědčí i skutečnost, že neměla problém vyprávět o firmě v neděli, kdy většina lidí nechce o práci ani slyšet. Ona sama si vždy přála mít zaměstnání spojené s designem. Absolvovala bakalářské studium na VŠUP u Michala Froňka a Jana Němečka. Na něj navázala na VŠE v oboru management umění a magisterské studium CEMS absolvovala částečně v zahraničí. „Ještě jsem studovala, když mi Michal Froněk zavolal, zda nechci pracovat pro Bommu. Pozici v Rücklu

I člověk, který o českém ručně foukaném a broušeném skle nic neví, si jistě vybaví skleněnou trofej Český lev – nejprestižnější české filmové ocenění udělované od roku 1993. Pro jeho 25. ročník sklárna Rückl vytvořila novou sošku. Ostatně Českého lva v jiné podobě tu vyráběli už dříve, ale současný umělecký ředitel sklárny – uznávaný český designér a vysokoškolský pedagog Rony Plesl – ji přizpůsobil nové kolekci České nebe. Ovšem než se v nižborské sklárně zrodil první lev, byla a doposud je pod ochranou jiného ušlechtilého zvířete – čápa se zátkou v zobáčku. Ta odkazuje na intenzivní spolupráci firmy s distributory léčiv od 70. let 19. století, nicméně cesta ke kořenům vede ještě dál. Tradice tavení skla se totiž v rodině Rücklů dědí neuvěřitelná tři staletí. Sklářský rod přišel na území současného Česka už na přelomu 17. a 18. století. První stabilní sklářská huť s rodinným jménem vznikla v Cyranově Wostrově v roce 1846 a po úspěších menších skláren Antonín Rückl postavil roku 1903 v Nižboru zbrusu novou sklárnu. Prosperovala zejména v období první republiky, kdy se svými produkty pronikla daleko do světa. Zdálo se, že symbolika ptáka přinášejícího nové zrození a štěstí funguje. S křištálovým broušeným sklem však jako s buržoazním reliktem zatočili po znárodnění v roce 1948 komunisti.

Z vitríny na stůl a do světa

Teprve v 60. letech stát přišel na možnost získávat za broušené sklo cenné devizy a broušení se do sklárny vrátilo. Po revoluci byla restituční žádost rodiny Rücklů zamítnuta, a nezbylo než podnik odkoupit, aby mohli pokračovat v násilně přerušené tradici předků. „Majitele ovšem hodně srazila finanční krize i upadající zájem o klasické tvary bohatě zdobeného křišťálu. Obliba segmentu začala klesat i v Evropě, navíc se

Zatímco klasický křišťál ve většině rodin celý rok posvátně odpočíval ve vitrínách a byl použit jednou do roka při rodinné oslavě, moderní kolekce mají větší ambice. „Lidé chtějí předměty každodenně užívat a těšit se z nich. Sama mám naše kousky doma a je to radost,“ pokračuje Eva Kozarová. „Samozřejmě je s nimi zapotřebí zacházet s úctou, není to sériová výroba – sklenička od Rücklu projde ve sklárně dvanácterýma rukama a tomu odpovídá i její cena. Rückl prostě

„Ještě jsem studovala, když mi zavolali, zda nechci pracovat pro Bommu. I když nabídky z korporátů znějí lákavě, neměnila bych.“ zhroutily tradiční trhy jako Írán a Rusko. I tam se zákazníci začali přeorientovávat na modernější věci,“ vysvětluje Eva Kozarová důvod vstupu Martina Wichterleho do firmy v roce 2017. Spolu s ním do firmy vstoupil i moderní design v pastelových odstínech. „Aleš Najbrt modernizoval tradiční logo čápa a Rony Plesl přinesl moderní tvarosloví nových kolekcí při zachování tradičních výrobních postupů i špičkového materiálu,“ říká marketingová ředitelka.

znamená špičkovou kvalitu, dokonalé řemeslo a osobitý design, což rezonuje u mnoha zákazníků. Naše sklo tak má schopnost vyvolat silnou emoci. Myslím, že právě proto je Rückl na českém trhu extrémně oblíbený. Byli to čeští zákazníci, kteří naši sklárnu během koronakrize podrželi, za což jim patří velký dík. Samozřejmě cítíme i obrovský potenciál na zahraničních trzích, kam chceme cílit v následujících letech,“ dodává Eva Kozarová.

Ručně broušená křišťálová váza z kolekce Love.

Design – Rony Plesl

32_WHAT21-02-prace-snu-ruckl.indd 32

25/01/2021 21:16

P R O M OT I O N

a tím pádem i rodiny jako takové. Věřím tedy, že jakákoli aktivita, která podpoří lehčí a radostnější průběh porodu, jistě stojí za to.

Lektorka, publicistka, designérka, cestovatelka, dula a active birth Lilia Khousnoutdinova

Pro mě byl hypnoporod jen dalším lektorským kurzem, jedním z mnoha. Metodiku aktivního porodu v celé její celistvosti totiž považuji za hlubší, komplexnější a zajímavější. Koneckonců i proto, že prvky hypnoporodu zahrnuje, ale rozšiřuje se i do mnoha dalších oblastí, a to včetně předporodní přípravy ve smyslu jógy, detailnějších popisů hormonálních procesů v těle a tak dále.

zóny či křivka vzrušení. To všechno se samozřejmě zcela zásadně promítá do způsobu, jakým vnímáme své tělo, ale i do našeho sebepřijetí, sebelásky a celkové spokojenosti. Reproduktivní svobodě žen je věnována i kolekce vašich šperků. Co přesně ztělesňují? Moje kolekce šperků je záměrně tak trochu provokativní, protože mimo jiné obsahuje motiv květiny, která je metaforickým ztělesněním ženského pohlaví. Můj záměr byl poukázat nejen na krásu, ale i na různorodost našich

„Věřím, že způsob, jakým rodíme, ovlivňuje snad všechny oblasti našeho života.“ Každopádně mám radost z toho, že i díky brandu hypnoporodu popularita předporodní přípravy čím dál víc roste. Na druhou stranu věřím, že jakýkoliv kvalitní předporodní kurz s kvalifikovanou odbornicí může být stejně přínosný.

Vnitřní harmonie

T Jana Krivenkaja F Lucie Dvořáková

„Záleží mi na tom, aby ženy byly ve veřejném prostoru vidět a měly slovo,“ říká na úvod Lilia Khousnoutdinova, kterou čeká nabitý rok. Kromě toho, že přivádí na svět již třetího potomka, vdechuje život i novému projektu Ženy v zenu a chystá velkou nadílku knih – pohádkami počínaje, autobiografií konče. Tentokrát jsme se Lilie – i v souvislosti s nadcházející životní událostí – zeptali na její různorodé zkušenosti obklopující prapůvodní ženské poslání, stvoření nového života. Do širokého spektra vašich aktivit spadá i to, že působíte jako dula. Vzhledem k tomu, že jste momentálně v očekávání, ale také i metaforicky, že mnozí od roku 2021 čekají nové začátky, to téma se jeví být aktuální jako nikdy předtím. Prozradíte nám, jak jste se k tomuto povolání – či spíš poslání – dostala? V současnosti už jako dula nepracuji. Tohle povolání vyžaduje nutnost být neustále v pohotovosti, což už vzhledem k tomu, že mám sama dvě malé děti a jedno další na cestě, není teď s mým životem úplně kompatibilní. Tématům souvisejícím s porodnictvím se ale věnuji stále. Tyto oblasti mě začaly zajímat už v dospívání, kdy jsem sama na porod kvůli všudypřítomným předsudkům nahlížela spíš jako na cosi velmi děsivého. Poté se mi ale náhodou dostal do rukou americký dokument Birth as we know it, který mi doslova vyrazil dech. Snímek mě přesvědčil, že rodit je možné i s radostí a že to může být pro rodičku, a vlastně i pro celou její rodinu, překrásný zážitek. Ten dokument je plný různých porodních příběhů, jak z porodnice, tak třeba z domácího prostředí. A přestože jsem ho do dnešního dne viděla snad tisíckrát, jsou tam stále momenty, které mě dokážou rozplakat.

Film mě zaujal natolik, že jsem zakoupila licenci, otitulkovala ho a začala tady v Česku promítat. Tím se mi ještě víc otevřela tematika porodnictví a také možnosti toho, jak ženám porody co nejvíce zpříjemnit tak, aby mohly dát život přirozeně, s radostí a také s pocitem určité vnitřní důstojnosti. Právě tehdy jsem narazila na možnost provázet ženy jakožto dula a postupně začala studovat třeba u francouzského porodníka Michela Odenta, jehož knihy obdivuji dodnes. Mé primární vzdělání v oblasti podpory těhotných žen nicméně pochází z Active Birth Center v Londýně, kde jsem absolvovala několikaleté studium u Janet Balaskas, kterou také považuji za obrovskou inspiraci. Kromě toho jste absolvovala i kurz hypnoporodu. Je hypnoporod dle vás logickým vyvrcholením těhotenství nebo vnímáte, že jsou ženy, kterým vyhovuje víc než jiným? Věřím, že způsob, jakým rodíme, ovlivňuje snad všechny oblasti našeho života. Má vliv na to, jak se samy k sobě i ke světu vztahujeme, jak se jako ženy vnímáme, ovlivňuje i fungování našich vztahů a sexuality, která je bezpochyby důležitá pro stabilitu manželství,

Problém s početím dítěte je v moderní době čím dál zřetelnější. Co je podle vás jeho příčinou? Zde je možná namístě dotknout se určitých obav souvisejících s moderní antikoncepcí – já ale toto téma raději přenechám odborníkům, kteří se na něj specializují. Kdybych přece jen měla mluvit za sebe, myslím, že je logické, že vyšší věk, v němž si děti pořizujeme, a také naše – často velmi nezdravá – životospráva a stres určitě nejsou pro početí dítěte ideální. Lékařka Northrup například hodně mluví o tom, jak ženskou plodnost ovlivňují některé nekvalitní mléčné produkty a maso, což je podle mě velmi legitimní diskuze. Důležitou roli hraje bezesporu také výběr partnera. V tomto směru mi přijde velmi zajímavá teorie o tom, že hormonální antikoncepce může mít zásadní vliv na naši feromonální přitažlivost, což potenciálně vede k tomu, že si vybíráme partnery, kteří pro nás přirozeně nejsou těmi nejvhodnějšími. Možná v tom je ten háček. Mimo jiné se prezentujete jako zastánkyně sexuálních a reproduktivních práv. Co si pod tím máme představit? Jde v zásadě o všechna témata související s naší plodností, ať už jde o menstruaci, těhotenství a porody, ale také o sexualitu a s ní související traumatické epizody, které bohužel mnoho žen stále zažívá. Ve všech těchto oblastech je, myslím, naprosto zásadní, umožnit každé ženě maximální přístup k nezkresleným a úplným informacím, které jí umožní svobodnou volbu, a zároveň právní ochranu její tělesné integrity a důstojnosti. To se může týkat například toho, kde, s kým a jak bude rodit, či toho, aby mladé dívce uvažující o antikoncepci byla poskytnuta celá škála všech možných metod, jak se chránit, a ne pouze prostředek, který jí bude předkládán jako jediný vhodný. Týká se to ale samozřejmě i potřeby nabídnout lidem kvalitní vzdělání v oblasti vztahů a sexuality. To však zahrnuje nejen technické znalosti, které jsme možná dostali v rámci základů biologie ve škole, ale i záležitostí ohledně partnerské komunikace a rozdílů mezi ženským a mužským tělem. S tím souvisí mimo jiné vnímání doteku, erotogenní

pohlavních orgánů. Proto také máme nyní k dispozici čtyři různé tvary, které se od sebe výrazně liší a ctí fakt, že stejně jako je unikátní naše tvář, je unikátní i naše joni, tedy vulva a vagina. Porod, sexualita, kojení a vztahy jsou další oblasti, které tato kolekce symbolicky ctí. Mimochodem, pojmenovala jsem ji Ženské příběhy podle své stejnojmenné knihy, která vyšla v roce 2012 jako první sbírka intimních zpovědí žen týkajících se právě plodnosti. Jaké nové projekty vás v nadcházejícím roce čekají? Na co se nejvíc těšíte? Nejvíc se určitě těším na to, že snad dosáhnu pocitu určité rovnováhy, kdy se nám i s novým dítětem podaří úspěšně nastavit takové fungování domácnosti, které bude příjemné pro všechny zúčastněné. Co se projektů týká, rok 2021 vnímám jako rok knih, k čemuž asi pochopitelně přispěly všechny lockdowny a karantény. Tudíž plánuji dokončit vše, co jsem v těch předchozích rozpracovala. Týká se to například bilingvní knihy pohádek pro děti, které se dost opírají o neinvazivní způsoby, jak podpořit děti v laskavosti a zájmu o životní prostředí, zvířata i lidi. Dál bych mohla zmínit knihu Jsem žena, jsem Evropa, což bude takové volné pokračování předchozí publikace Jsem žena, jsem bohyně, která tento rok vyšla u nakladatelství Slovart. Z mytologie se tedy v rámci zastřešujícího projektu Jsem žena posuneme do roviny historických postav a dalších inspirujících ženských archetypů. Těším se též na knihu, které říkám „A la autobiografie“, kde se chystám ve třiatřiceti kapitolách uctít to, co mě za těch dosavadních třiatřicet let nejvíc nadchlo nebo nějak ovlivnilo. Kromě knih plánuji i další projekty, například hru pro maminky a děti, zejména dcery, která bude podporovat znalosti jak z historického, tak i z mytologického pohledu. Dvacátého prvního ledna jsme vypustili do světa program Ženy v zenu, který se zaměřuje na příběhy známých žen působících delší dobu ve veřejném prostoru. Těchto osobností se ptáme na jejich zkušenosti a rady, jak ustát hejty, sexuální narážky, zkrátka všechny stínové aspekty té kýžené slávy. Kromě toho si povídáme o tom, jak se nenechat odradit ve chvíli, kdy jdou s kůží na trh a zažívají první vlnu nějakých dehonestujících reakcí. Tento projekt je pro mě hodně důležitý, protože mi záleží na tom, aby ženy byly ve veřejném prostoru vidět a měly slovo.

33_WHAT21-02-adv_lilia.indd 33

25/01/2021 21:15

360°

Hraju si na přítomnost

T Eva Karlasová F archiv, unsplash.com, pexels.com

Odmalička ji bavilo mapovat vlastní hranice. Zkoušet, kam až ji realita pustí, a pohybovat se v extrémech. Po každém z dobrodružství ale život zcela přirozeně nastavil svou dlaň, a tak Veroniku Allister postupně neminuly závislosti, deprese, úzkosti, syndrom vyhoření ani vážná onemocnění včetně nádorového. I díky tomu je dnes biohackerce a spoluzakladatelce projektu Code of life jasné, že klíčem ke zdraví a spokojenosti je především rovnováha. Všem milovníkům ostrého životního tempa vzkazuje: raději nikam nespěchejte a hořte pomalu! lespoň na chvíli zpomalit si podle mě v hloubi duše přeje skoro každý z nás. Vy jste na toto téma dokonce napsala knihu. Jaká k ní vedla cesta? Celý život jsem hořela velmi rychle. Mnohdy v tempu, které vedlo až k úplnému sebezničení. Měla jsem pocit, že jsem mladá, že moje tělo i mysl vydrží všechno. Nějak jsem ale nepočítala s tím,

žádnou výjimkou, že mi píšou čtrnáctileté děti a stěžují si na to, že nevědí, co se životem, a nic jim nedává smysl. Vyhoření se týká stále mladších ročníků, což je věc, která v historii nemá obdoby. Mnoho lidí si pod pojmem vyhoření nedokáže představit nic konkrétního. Jak byste tuto zkušenost popsala vy? Nevysvětlitelná únava, podrážděnost,

„Jakmile zpomalíme, uvidíme věci, které jsme dosud neviděli. Uslyšíme slova, která jsme dosud neslyšeli. Ucítíme život tak, jak jsme ho dosud necítili. To je život, který stojí za to žít.“ že za každé překročení vlastních limitů zaplatíte dříve nebo později určitou daň. Žijeme v časech, kdy jsme vystaveni takřka neustálému tlaku a všudypřítomným změnám. Naše mozky jsou nepřetržitě bombardovány informacemi a máme nekonečné množství možností. To je na jednu stranu skvělé, na tu druhou to ale často vede k tomu, že nejsme schopni udělat základní rozhodnutí. Není

„Když vyhoříte, máte pocit, jako by z vašeho vnitřního světa nezbylo vůbec nic,“ říká Veronika Allister.

problémy se spánkem, zvracení… To ale nebylo nic v porovnání s tím, co se odehrávalo nebo spíše neodehrávalo v mém nitru. Když vyhoříte, máte pocit, jako by z vašeho vnitřního světa nezbylo vůbec nic. Vaše duše se kamsi vytratí. Nemáte žádné touhy, radosti ani cíle. Vůbec nic vám nedává smysl. Je to jako, když ve vás všechno zhasne a vy máte pocit, že už nikdy nenajdete sílu k tomu sáhnout po vypínači a znovu rozsvítit. Sama sebe popisujete jako velkého dobrodruha a ženu, která neustále experimentuje se životem. Co konkrétního vám pomáhá, aby se příjemně plápolající vnitřní plamínek znovu neproměnil ve všepohlcující požár? Je pravda, že jsem ze své podstaty hodně dynamická. Baví mě neustále tvořit a objevovat, i proto potřebuji nějakou kotvu, která mi připomíná, že není kam spěchat. Navíc jsem sama k sobě až donedávna přistupovala jako k muži. V mém slovníku úplně chyběly pojmy jako jemnost, něha nebo odpočinek. Teď se učím, jaké to je, jen tak být, žensky plynout a pohybovat se na planetě, kterou jsem si pracovně nazvala jako „Nevědění“. Tedy v prostoru, kdy pořádně nevíte, kdo jste, kam jdete a co s vámi bude. Prostě jen existujete. Někdy je to děsivé, jindy nesmírně osvobozující. Za úplný základ všeho ale považuji pobyt v přírodě. Je pro mě důležité umět si naplánovat čas tak, abych mohla alespoň jednou za měsíc zmizet hluboko do lesů a pokud možno s nikým nemluvit.

Instruktorka dechových technik a chladové terapie Veronika Allister

V běžném životě pak nedám dopustit na našeho úžasného kocoura, meditace, otužování a chladovou terapii… V poslední době chodím jen tak v tričku s krátkým rukávem třeba na Petřín. Cizí lidé mě cestou zastavují a ptají se: „Není vám zima?“ a já na to: „Je, ale vám přece taky!“ (směje se).

KDO JE VERONIKA?

5 ZÁSAD

JAK HOŘET POMALU 1 Milujme se Nenechme si kadit bobky na hlavu.

2 Instruktorka dechových technik a chladové terapie, zastánkyně holistického fitnessu a inovativních metod v oblasti zdraví vystudovala behaviorální a experimentální ekonomii ve Skotsku. Ráda mapuje a sdílí vše, co jí dává smysl, od objevů z oblasti vědy a technologie až po myšlenky pocházející z moudrosti starodávných kultur. V centru jejího zájmu však stojí především člověk jako takový. Lidem nejen ráda pomáhá, ale ve volných chvílích je s velkou chutí jen tak bezcílně pozoruje – říká tomu, že si hraje na přítomnost. V poslední době také aktivně zkoumá, co pro ni znamená být ženou, a věnuje větší pozornost signálům svého těla. Z Instagramu se o ní dozvíte mimo jiné to, že se ráda koupe v ledových vanách a občas běhá ultramaratony. Více na horpomalu.cz a codeoflife.cz.

Milujme druhé Nekaďme bobky na hlavu druhým.

3 Mějme odvahu Neutíkejme před svými strachy.

4 Trénujme hluboké naslouchání Nemluvme, když někdo potřebuje, abychom naslouchali.

5 Soustřeďme se na podstatné Zabývejme se jen bobky, které nám dávají vyšší smysl.

34_WHAT21-02-360-stupnu.indd 34

25/01/2021 21:17

LOV E S TO R I E S

Úprk z kanceláří

T Alena Gurin Stará F unsplash.com, pexels.com

Mark Zuckerberg tipuje, že do deseti let bude půlka zaměstnanců Facebooku pracovat z domu. V Twitteru už po těch, kterým se zalíbilo dělat z pohodlí domova, ani nevyžadují návrat do kanceláří. Pandemie urychlila proměnu pracovního systému a prostředí se musí adaptovat na pracovníka budoucnosti: homo home office. ento text píšu doma u jídelního stolu, v huňatých papučích a s kocourem na klíně. Před pandemií byla volba práce z domova luxusním benefitem. Jen desetina účastníků průzkumu dotazníkové platformy Survio si mohla vybírat home office neomezeně, zhruba polovina aspoň jednou za měsíc. Ne že by ostatní nechtěli. Podle výzkumu, který před koronakrizí pořádali experti na práci a vzdělávání z firmy LMC, po home office marně toužilo 20 procent respondentů. A pak přišel covid, lockdown a firmy najednou musely řešit, jak omezit přímé kontakty, a zároveň udržet provoz. Devět z deseti se uchýlilo k částečné práci z domu, 14 procent ji zavedlo plošně všem. Do ztichlých kancelářských chodeb dolehla ozvěna jásotu. Home office vítají nejen introverti a ti, pro něž jsou open-space kanceláře nepříjemným habitatem s množstvím rušivých prvků. Cení si ho také rodiče, kterým to usnadnilo time-management. Přibližně 70 procentům lidí nový systém práce prostě vyhovuje. Radovali se i v centrále videokonferenční služby Zoom, která spolu s MS Teams u nás patří k nejčastěji využívaným kanálům pro týmovou práci na dálku. Oproti roku 2019 si připsali skoro 500procentní nárůst zákazníků, a to už se do tržeb hezky promítne.

ve světě stavějí kanceláře čtvrté generace. V nich už není cílem jen vyšší efektivita práce, ale myslí se i na to, jak tam lidem pobyt zpříjemnit. Co třeba fotbálkem, meditační místností nebo kavárenským koutkem? V našem regionu jsme zamrzli o generaci až dvě pozadu. Stavby pořád spíš upřednostňují výkon mraveniště, moc se neřeší akustika nebo světlo, natož pohoda mravenců. Ale i přátelské kancelářské budovy přinášejí nevýhody. Všichni se tam musejí nějak dostat, to znamená přetíženou hromadnou dopravu, kolony aut, ucpané silnice, spoustu ztraceného času a znečištěného vzduchu. Člověk by řekl, že hledání řešení půjde v těsném závěsu za technologickým pokrokem. Počet uživatelů internetu od roku 1969 roste exponenciálně, už před patnácti lety měly mobilní telefon přes 2 miliardy lidí, Zoom je tu téměř deset let, tak co práci na dálku brzdilo?

Krize urychlila přechod z „doby kancelářské“ na „dobu houmofisovou“.

naznali, že důležitý je splněný úkol a ne to, jak dlouho nad ním zaměstnanec sedí. Když od vedení dostane důvěru, posílí se v zodpovědnosti. Ocení, že může ovlivňovat své pracovní prostředí a organizaci času. Jeho spokojenost ve firmě stoupá, interní vztahy se upevňují. Win-win.

„V centrále služby pro týmovou práci na dálku Zoom se radují, oproti roku 2019 si připsali skoro 500procentní nárůst zákazníků.“

Mravenci v open-space

Krize urychlila přechod z „doby kancelářské“ na „dobu houmofisovou“. Když koncem 19. století začaly růst korporáty, bylo v nich potřeba mnoho administrativních posil. Hromadné porady, oběžníky a spousta papírování vyžadovaly přítomnost všech pod jednou střechou. Henry Ford coby pionýr masové výroby zavedl společné otevřené prostory i v administrativě a v roce 1900 svoji účtárnu proměnil v první open-space na světě. U nás ho následoval Tomáš Baťa. Trend se uchytil a teď už se

Porady v pyžamu

Zaměstnavatelé se zdráhali poskytovat častější home office kvůli předsudkům i neochotě měnit zaběhnutý model. Nechtěli přĳít ani o kontrolu nad zaměstnanci. Pandemická nutnost ovšem bariéry zbořila, mnohé profese přešly na vzdálenou práci hladce a fungují stejně dobře jako dřív. Například v průzkumu HR společnosti Dittmann 76 procent lidí hodnotí svou produktivitu jako stejnou nebo dokonce lepší. A šéfové

Účastníci průzkumů potvrzují řadu dalších benefitů, které asi každý zná. Většina si oddechla, že nemusí dojíždět. Tím se ušetří v průměru hodina denně. Někteří si pochvalují delší spánek, kvalitnější domácí stravu a to, že se nemusejí pořád převlékat do formálního oblečení (aspoň ne od pasu dolů). Mimochodem prodeje loungewear kolekcí ve srovnání s předchozím rokem poskočily o stovky procent a noční a domácí prádlo začaly nabízet i menší a luxusnější značky. Proměny pracovního stylu reflektují také developeři, kteří do bytových projektů vměstnávají důstojný prostor pro pracovní koutky. Jestli se stane samostatná pracovna normou, se teprve ukáže. Architektonickou proměnou snad projdou i centra měst plná kanceláří. Třeba se do nich opět vrátí život, přibudou byty a místo pro relax.

Kancelářská evoluce

Práce z domova má ale taky pár much. Proti se stavějí například junioři, jimž chybí možnost koukat zkušenějším kolegům pod ruce.

Práce z domova má ale taky pár much. Proti se stavějí například junioři, jimž chybí možnost koukat zkušenějším kolegům pod ruce. V pyžamu je těžší najít motivaci a dodržet pracovní morálku, někomu vadí splývající pracovní život se soukromým. Doma hrozí ponorka a trable s dětmi. A skoro všem chybí setkávání s kolegy. Pořád tu budou skupiny lidí, pro něž není home office výhrou. Menší firmy možná kanceláře zruší, ale jinde úplně

nezmizí. Jen už nebudou jako dřív. Kvůli nutnosti dodržovat rozestupy se bude na stejné ploše pohybovat méně osob. Někde už velkorysé open-space prostory přerozdělují do více menších místností. Kanceláře budou zázemím pro týmovou činnost a stanou se z nich huby, kde se bude personál střídat. Náš zákoník práce od nového roku uznává sdílené místo, takže se na pracovišti mohou lidé s kratšími úvazky dělit o jednu židli a objem práce. I kdyby pandemická hrozba pominula, tenhle vývoj už se nezastaví. Poté, co se ošetřily základní problémy, aby nepadalo připojení a všichni měli zapnuté mikrofony, se tu otevírá široké pole otázek, které je potřeba v nových podmínkách řešit. Jak ohlídat zabezpečení dat? Jak zajistit, aby neklesala produktivita práce a kreativita? Jak osvěžovat vztahy s kolegy? Jak si nekazit oči a záda? A jaké si koupit tepláky?

5 TIPŮ

JAK NA FUNKČNÍ HOME OFFICE → Stanovte si pracovní dobu, hlavně její konec. A dejte to vědět kolegům i rodině. → Dělejte si seznam úkolů a důsledně ho dodržujte. Začínejte tím nejméně příjemným. → Problémy řešte hned. Pokud něco není jasné, ptejte se. Nenechte komunikaci drhnout. → Nepracujte z postele, mějte svoje pracovní místo. → Převlečte se z pyžama. Aspoň do těch tepláků.

35_WHAT21-02-love-stories-home-office.indd 35

25/01/2021 21:25

LOV E P L A N E T

Moudrá střídmost má pozitivní efekt na všech úrovních.

Několikrát denně ovlivňujeme stravou rovnováhu svého organismu.

Svěží úvahy o našem vědomí Nástrojů, díky kterým můžeme objevovat, jak fungují naše tělo a mysl, a skrze to navazovat přátelství s přírodou, existuje celá řada. Jak na to, poradí mladí vědci Vojta Hlaváček a Kryštof Jarmar. T Ivana Česnek Marcinová F archiv, unsplash.com

o, že jsme součástí sofistikované a komplexní organické i anorganické sítě, si při průletu běžným dnem vůbec neuvědomujeme. Naše tělo je přitom domovem obrovského množství organismů, o které se nevědomě staráme, a oni se zase starají o nás. Jestli se někdy ptáte, jak se v té složitosti života, kterou nedokážeme pojmout, máme zorientovat, jak vůbec vykročit na správnou, udržitelnou cestu, aniž bychom narušovali tu božskou rovnováhu, žádnou jednoduchou, univerzální odpověď nenajdete. Co ale můžeme každý udělat, je, že v sobě začneme probouzet přirozenou moudrost přírody, ve které je všechno to vědění uložené. „Pro lidi je zvláštní přemýšlet o planetě v kontextu budoucích generací, mít empatii se životem, který ještě neexistuje. Ale můžeme mít empatii se životem, který je tady a teď. Můžeme se starat o svoje vnitřní prostředí, což je přesně to, co mění všechna vnější prostředí a ve výsledku celou planetu,“ notují si Vojta Hlaváček a Kryštof Jarmar, kluci, kteří vystudovali biologii, zapáleně zkoumají všechno, co se týká mozku, vědomí, lidského bytí i optimalizace života, a svoje fascinující poznatky pravidelně sdílejí ve skvělém podcastu Brain We Are. Proto s nimi bylo nesmírně zajímavé otevřít tohle téma – kultivace sebe sama jako cesta lásky k planetě. „Taková práce na sobě nám poskytuje možnost uvědomit

si, co to znamená být člověk, organismus v tomto světě. No a znamená to právě tohle – jsme organismus v tomto světe. Bez našeho prostředí přestáváme dávat smysl, jsme jím definováni, našimi společnými vztahy, jsme jeho součástí. Kdybych se teď lusknutím prsty objevil na Marsu, moje biologie by tam nefungovala. Proto si do vesmíru bereme skafandr, kus Země, a po chvíli se musíme vrátit zase zpátky. Natolik jsme na naší planetě závislí a bez ní zranitelní,“ vysvětluje Vojta.

se dostáváme do stavu, kde se vytváří prostor pro sebeuvědomování, hlubší pochopení reality i pro cestu k přerámování našich zažitých vzorců. Získáváme skoro supermanskou výbavu do každodenního života – na situace, které se nám nebo okolo nás dějí, jsme schopní nahlížet z nových úhlů, což ovlivňuje, jak na ně reagujeme a že nám nakonec přijde zcela přirozené jednat třeba právě ve jménu přírody. Jak taková kultivace mysli přímo funguje v mozku, zajímavě popisuje Vojta: „Všechno, čemu věnujeme pozornost, mozek krmí a dokonce fyzicky mění. Mozek si všímá věcí, které už jsou mu známé. Čím víc jsou v něm určité informace reprezentované, tím větší je šance, že si některou z nich náhodně vybere a ona se přesune do vědomí. Když tedy budu víc věnovat pozornost například

mozku pro uvědomění. I sama meditace je o všímání si, o vypozorování opakujících se vzorců, které může vést k tomu, že je v reálném životě začneme řešit. Soustředíme se na jeden základní vjem, na němž si budeme trénovat uvědomění, například na dech. Počítáme deset nádechů, a jakmile je uděláme, počítáme znovu. Nechceme vyprázdnit mysl, ale pozorovat, kdy od záměru – všímat si dechu – mysl utíká jiným směrem.“

Vojtův mindfulness tip

„Láskyplná meditace je jedna z mých nejoblíbenějších, je o sebelásce. V klidu se posadíme a myslíme na lidi, které máme rádi, jsou pro nás důležití. Jednomu po druhém posíláme lásku a vděk za to, že je v životě máme. Když tohle nějakou chvíli děláme, uvědomujeme si, jak je milujeme, najednou dojde

„Přerušovaný půst se dá praktikovat dlouhodobě každý den. Principem je vytvořit si okno, kdy nic nejíme – mělo by mít aspoň 12 hodin.“

Zbystřete

Záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, bez hodnocení, posuzování nebo očekávání, to je mindfulness. „Toho, že jsme součástí přírodní sítě a že ji ovlivňujeme, si musíme nejdřív všimnout. Jenže mozek funguje na určitých principech. Máme v něm tzv. defaultní síť spojenou s mentalizací, s cestováním v čase, s vnitřním monologem a kritikou, která je na jednu stranu pozitivní, pomáhá nám přežít, ne nadarmo se jí ale říká i „bullshit generator“. Když někdo trpí úzkostmi nebo depresí, má právě tuto síť extrémně aktivní. No a my chceme dosáhnout utlumení téhle defaultní sítě mozku a naučit se všímavosti v přítomnosti. K tomu skvěle pomáhají například meditace,“ vysvětluje Kryštof. Během praktikování meditace a dalších mindfulness technik

tomu, jak jsem propojený s prostředím a s přírodou, začnu to tím pádem víc rozpoznávat, uvědomovat si to a volit podle toho svoje kroky.“

Kryštofův mindfulness tip

„Doporučuju začít cvičením, které ještě není meditace, ale má stejný efekt – vezměte si tužku a čistý papír a naprosto bez záměru pozorujeme svoje myšlenky. Ty, které se objeví, zapisujeme. Stane se to, že si začneme všímat prvků, které nás zaujmou emočně, a najednou z toho textu začne vyvstávat nějaký vzorec. Ukáže nám, jaké myšlenky nás teď napadají a že bychom svoji pozornost měli momentálně obrátit tímto směrem. Už tohle kultivuje naši mysl. Je to optimalizace kognice pro vhled, trénink

k uvědomění: aha, já jsem taky člověk, já bych mohl mít rád i sám sebe, taky si to zasloužím. Tahle meditace má reálné dopady na psychiku i na náš život. Jsou s ní spojené emoce a prožívání, tím pádem i dlouhodobé ovlivnění mozku. Může to být začátek cesty sebelásky a přes ní lásky k přírodě, k planetě, absolutní lásky ke všemu. Uvědomíme si, že je všechno propojené, naučíme se milovat větší část reality než dřív. Což je ten cíl. Je těžké milovat nebo přijímat lásku, když se nemáme rádi.“

Jak láska prochází žaludkem

Jídlo je nejproblematičtějším tématem v checklistu životního stylu každého z nás. Několikrát denně totiž ovlivňujeme rovnováhu svého organismu a skrze

36-37_WHAT21-02-udrzitelnost.indd 36

26/01/2021 09:46

něj i rovnováhu planety. Každý lidský organismus je navíc originál vymodelovaný na základě milionu faktorů, které určují, jaká strava je ve výsledku právě pro něj přirozená a prospěšná. Pokaždé, když něco sníme, proniknou přes střevní stěnu do těla toxické látky a tím se v něm zvýší zánět. Každé jídlo je pro ni zkrátka zátěží. S tím souvisí další věc – jak často a kolik toho jíme. Nadměrné konzumní chování zatěžuje ekosystém těla i planety, moudrá střídmost má pozitivní efekt na všech úrovních. Když řešíme, co konkrétně bude na talíři, je na místě i uvědomění, že budeme krmit ty biliony mikroorganismů, které na to nějak odpoví. „Je samozřejmě otázka, jestli ty mikroorganismy řídíme my, nebo je naše tělo jejich nevědomý autobus. Máme pocit nadvlády a svobodné vůle, ale nemusí to tak být. Ukazuje se, že naše vědomí je jen špička ledovce, kam něco náhodně projde, jinak se toho 99 procent děje pod hladinou. Takový mikrobiom přitom

zpětnovazebných smyček a nějakým způsobem na ně odpovídat,“ říká Kryštof. Všechno tohle se děje běžně ve spánku, vzhledem k životnímu stylu, který se současnu dobou souvisí, ale není od věci organismu ještě pomoci.

Kryštofův a Vojtův nejoblíbenější půst

„Přerušovaný půst je úplný základ a my ho máme nejraději. Dá se praktikovat dlouhodobě každý den. Principem je vytvořit si okno, kdy nic nejíme – mělo by mít aspoň 12 hodin. Postupně ho můžeme navýšit na 16 hodin denně, u žen se doporučuje nejíst maximálně 14 hodin denně. Tenhle přístup je ten nejefektivnější. Není totiž o tom, že uděláme nějakou velkou věc jednou za měsíc, ale o každodennosti. Díky tomu, že si nedáme ten oříšek po deváté večer a hned po probuzení do sebe nezačínáme něco lít, se snídaní počkáme alespoň půl hodiny, se například trénuje náš imunitní

„Čistou špínu aka hlínu bychom ze sebe neměli smývat mýdlem, protože je plná protizánětlivých bakterií.“ ovlivňuje, jak se cítíme, jak se budeme chovat, na co máme chuť, komu je v naší blízkosti příjemně a kdo voní zase nám, vlastně všechno,“ vysvětluje Vojta. Kryštof a Vojta doporučují několik základních stravovacích „hacků“ s nejlepší evidencí, na jejichž základě je možné začít kultivovat a optimalizovat organismus každého z nás: omezení průmyslově zpracovaných potravin, vyvážená strava s rozumným omezením sacharidů a fokusem na kvalitní tuky, a – půsty. „Když buňky nepřijímají glukózu a nutrienty, startují očistné procesy, během nichž se zbavují toxických látek. Navíc buňky, které už zapomněly, kým jsou, je v nich nahromaděné poškození a dělají v těle nepořádek, rozpoznají, že jsou špatné a samy sebe zničí. Všechno tohle je nesmírně důležité pro naše zdraví, aby v těle nevznikal komunikační šum a na základě toho například rakovinové buňky. Díky očistným procesům tělo dokáže rozpoznávat konce

systém a trhlinky v našich střevech, které vznikají trávením, mají čas se zacelit.“

V jednotě s přírodou

Někdy na to umíme velmi dobře zapomínat, ale tady jsme doma, sem patříme. A když si najdeme byť malou chvilku nechat se přírodou obejmout, začnou se dít zázraky. Pozitivní vliv přírody na duševní zdraví potvrzuje ostatně taky celá řada studií a dokonce se s ní spolupracuje i v rámci některých psychoterapií. Fascinující je ale i vhled, co se v takovém prostředí děje na mikrobiologické úrovni, kterou běžně nevnímáme. „Tou nejobecnější strategií života a evoluce je diverzita, jenže my lidi dnes žijeme v extrémních zlatých klecích, kultivujeme si umělé prostředí a tím rozhodujeme o rozložení bakterií na našem těle. Když přijdeme do přírody, naše civilizace bakterií se setkává s cizí civilizací a tím, jak se míchají, se náš organismus obohacuje,

trénuje svoji obranyschopnost, pozornost a tak dále. Mikrobiom je tedy po návštěvě přírody diverzifikovanější a tělo tak má větší škálu možností, se kterými může pracovat v rámci seberegulačních mechanismů. A ty jsou vždycky chytřejší než jakékoliv naše nástroje,“ popisuje Kryštof a připomíná, že čistou špínu aka hlínu bychom ze sebe neměli smývat mýdlem, protože je plná protizánětlivých bakterií. Mimochodem, věděli jste, že se už po třech dnech v přírodě, třeba na zahradě, zvyšuje počet buněk imunitního systému, tzv. přirozených zabijáků, o polovinu? Studie ukazují, že ve větším množství je v sobě máme ještě měsíc po takovém prodlouženém víkendu.

Vojtova epikurejská praktika

„Epikurejská praktika je o uvědomování si neuvědomitelného. Jsme uprostřed lesa a uvědomíme si: „Dýchám tady kyslík, ten kyslík produkuje tenhle strom, dýchám nějaké bakterie a právě se odehrává tolik zázračných věcí, které si nikdy nedokážu uvědomit, protože je to všechno tak komplexní.“ A najednou se alespoň tohle moje malé, částečné vědění o tom komplexním systému, ve kterém se neustále dějí zázraky, to, že se snažím pojmout něco, co nikdy nedokážu pojmout, promění v pocit. Prožívám jednotu s přírodou, hluboké porozumění, že jsme na téhle planetě spolu a že se všichni ovlivňujeme a obohacujeme navzájem. I tuhle zkušenost nám příroda může dát. Je to zázrak.“

Hlavně v pohodě

Jak člověk otevírá všechna tahle uvědomění, může se docela snadno stát, že přestane psychicky zvládat, co se děje s planetou. A propadne se do temné díry duše, kterou naplní beznaděj a environmentální žal. Pokud s tím třeba právě bojujete, měli byste vědět, že v tom nejste sami, mně se to někdy děje taky, je to totiž fakt na ho*no, ale zkuste se vrátit na začátek tohohle článku a připomenout si, že moudrá cesta lásky k planetě stojí na té sebekultivaci a práce s těmihle těžkými stavy je na ní prostě další výzva. „Cítit se blbě znamená, že život poškozuje sám sebe. A to je strašná škoda. To pak může poškozovat i samotnou ekologii, protože nebude mít kapacitu ji řešit. Já můžu udělat opak – cítit se super, snažit se být dobrý v tom smyslu, že budu přemýšlet nad svými rozhodnutími a jejich zpětnovazebnými smyčkami, pozitivě ovlivňovat svoje okolí

Vojta Hlaváček a Kryštof Jarmar, mladí vědci, kteří zapáleně zkoumají všechno, co se týká mozku, vědomí, lidského bytí i optimalizace života.

a zvětšovat tak svůj impakt na svět. A jak se ten efekt sčítá, budu mít za několik let nové možnosti, díky nimž budu moci podporovat další věci, které mají smysl. Kdybych se teď rozbil, nemohl bych dělat v budoucnu dobrá rozhodnutí,“ říká Vojta. A Kryštof ho doplňuje: „Snažit se být dobrý člověk, to je jedna z premis, se kterými každé ráno vstáváme z postele. Jde o to, očistit šum, co máme okolo, a připomenout si vlastní hodnoty – co jsem teď, co očekávám od světa a jak ho můžu měnit. Musím kultivovat zájem o sebe, aby mi bylo dobře. Když to budu dělat dostatečně dlouho, zjistím, že ke svému dobrému fungování potřebuju svět. Takže ze zájmu o sebe udělám z takového nesobeckého sobectví zájem o ten svět. Začnu se tedy starat o svět a tím, že se o něj starám, se starám o sebe. Není to ale o dogmatech. Je to o návratu k dobrým hodnotám.“ Díky, kluci! TIPY

POTKEJTE VOJTU A KRYŠTOFA Podcast Brain We Are najdete na brainya.org, ale i na Spotify nebo iTunes. Dnes už má skoro 100 dílů nadupaných zajímavostmi ze světa biohackingu, biologie, neurověd, psychologie a filozofie. Skvělé články publikují Vojta a Kryštof také na webu codeoflife.cz.

TRÉNUJTE MOZEK Kryštof a Vojta dali dohromady nové užitečné on-line kurzy. V „Průvodci suplementy“ se věnují nejzajímavějším doplňkům stravy a jejich efektivnímu užívání. „Prevence demence“ je zase o tom, co máme dělat, aby náš mozek nestárnul rychleji, než je nezbytně nutné. Na první kurz pro vás mají 10% slevu, stačí zadat kód: BWA. kurz.codeoflife.cz/ pruvodce-suplementy

PŘEČTĚTE SI Ke kultivaci těla a mysli patří i uvědomění si a následování rytmů přírody. Všechno důležité vám o nich řekne kniha Cirkadiánní kód (Satchin Panda). Plná úžasných, vědecky ověřených rad je i další knížka Konec stárnutí (David Sinclair). melvil.cz

DEJTE SI Možná dostanete během čtení tohohle článku chuť nakrmit všechny obyvatele svého organismu něčím výjimečným. Z medicinálních hub Reishi a Chaga, ayurvédské byliny dlouhověkosti Brahmi a kvalitního zeleného čaje budete mít radost všichni. herbal-store.cz a uplife.cz

36-37_WHAT21-02-udrzitelnost.indd 37

26/01/2021 10:14

LOV E S TO R I E S

Mluvím se sebou. Otázkou je jak? T Michala Bradová F unsplash.com

Máte pohovor, proti vám sedí potenciální šéf a z jeho tváře čtete, že zrovna neexcelujete. Jaká myšlenka vám projede hlavou, jakmile za vámi zavřou dveře kanceláře? Jsem neschopná. Určitě si o mně myslí, že jsem naprostý zoufalec. V životě neseženu práci. Nebo ok, dneska to nebyl můj den, aspoň zkušenost pro příště. aždý v sobě má zabudovaného vnitřního kritika. Někdy je ten hlas užitečný a motivuje k dosažení cílů, častokrát nás spíš sráží. Nadměrná negativita může vést ke stresu, nízkému sebevědomí a nulové odvaze. První tři self-talky v perexu vás nasměrují k rozpakům a strachu na příští schůzce, budete si nejistí sami sebou, v horším případě si vypěstujete určitou averzi. Ta poslední varianta v úvodním textu vám dává šanci a nutí vás se zlepšovat. Vysílá zprávu: Nemůžeme být v životě vždy na 100 procent dokonalí, chybovat je naprosto lidské, důležité je zkoušet to dál a nebránit se příležitostem.

Nevzdávat se předem

Self-talk zjednodušeně řečeno představuje jakékoli mluvení, které vedete sami se sebou. Ať už nahlas nebo mentálně. V dobrém nebo špatném jazyku. Nejzásadnější nevýhodou negativního self-talku je to, že není pozitivní. Zní

to absurdně, ale už i výzkumy ukazují, že pozitivní samomluva je významným aspektem úspěchu. Negativní myšlenky jsou navíc většinou kilometry daleko od reality. Prostě naše mysl přehání, zkresluje informace, leckdy podléhá předsudkům a vlivu aktuálních nálad. Pravděpodobně nejste nejhloupější člověk na planetě, reálně jste schopni zhubnout 10 kilo nebo si najít přítele. Je to „jen“ otázka sebedůvěry a nastavení mindsetu. Každý může naplnit svůj potenciál. Nebo se o to minimálně pokusit. Samomluva by se rozhodně neměla podceňovat. Už jen z hlediska toho, kolik faktorů ji ovlivňuje, respektive co všechno se musí odehrát, abyste nespadli na její temnou stranu. Takže co dělat? Pozorujte se. Všímejte si, kdy jste sebekritičtí, a zkoušejte se v danou chvíli zabrzdit. V duchu umíme sami sobě říct něco hodně ošklivého, pak pomáhá donutit se vyslovit danou myšlenku nahlas. Jak přehnaně a nesmyslně vám

to teď zní? Řekli byste to samé svému nejlepšímu příteli nebo dítěti? Spíš se mu vždycky snažíte pomoct, je to tak? Zklidnit a nasměrovat k pozitivní mysli. Rozhodně daného člověka neshazujete nebo mu záměrně neubližujete. Vidíte, tak přesně stejným způsobem pracujte i se sebou. Je samozřejmě velmi těžké zastavit tok negativních myšlenek. Obzvlášť, pokud je to už dlouhodobě váš denní „rituál“. Každý asi občas prožívá smutnější období, které k nim přímo svádí, o to důležitější ale je učit se sebekontrole. Změňte negativitu na neutralitu. Tedy ztlumte intenzitu vyjádření. Nenávidím to za Moc se mi to nelíbí. To nikdy nezvládnu na Je to náročné. Jemnější jazyk povede i k méně toxickému prostředí ve vaší hlavě a třeba se vám jednou podaří špatné nekonstruktivní narážky okamžitě obracet v lepší formy. Mám

hodně hloupostí a že si zbytečně škodíte. Přepnout pak bude daleko jednodušší.

Dobro také existuje

Co dalšího můžete udělat? Nefixujte se na to špatné venku. Omezte sledování zpráv. Ano, je potřeba vědět, co se ve světě děje, ale být 24/7 zavalený smutnými a děsivými informacemi, vašemu pozitivnímu self-talku příliš nepomůže. Určete si čas, kdy si projdete přehled aktualit, a nezapomeňte – dějí se také hezké věci, akorát se o nich tolik nemluví. Tak si tu porci informací servírujte harmonicky. Mimochodem, platí to i o lidech. Chroničtí pesimisté mají tendenci na vás přenášet pochmurnou náladu a vidinu všeho špatného. Vděčnost. Tu si v sobě naopak pěstujte. Pomůže vám k větší odhodlanosti, pozornosti, nadšení a energii. Zlepší váš přístup k self-talku a přispěje k vyššímu

„Pravděpodobně nejste nejhloupější člověk na planetě, reálně jste schopni zhubnout 10 kilo nebo si najít přítele.“ sice kila navíc, ale každý den pracuju na tom, abych byla zdravější a spokojená se svou postavou. Perspektiva je také hodně užitečná. Schopnost pohlížet na věci s odstupem. Z větší vzdálenosti. V dlouhodobém měřítku. Bude daná záležitost, která vás aktuálně štve, důležitá i za rok, za pět let? Konfrontujte svého vnitřního kritika. Napadejte pravdivost svých tvrzení, zpochybňujte své výpovědi, zkrátka takový křížový výslech sebe sama. Možná zjistíte, že na něco kladete příliš velký důraz, že v samomluvě máte

sebevědomí. Pište si to. Každou maličkost a nalepte si ty lístečky všude kolem vás. Na ledničku, k posteli, notebooku, na zrcadlo v koupelně. Obklopte se pozitivními emocemi a zážitky. Hned se vám bude lépe (samo)mluvit. Věřte ve svůj úspěch, ve své schopnosti a dovednosti. Stanovte si malé cíle, které povedou k těm velkým, pracujte na nich a nenechte se odradit případným selháním. To vás jen posune. Možná jinam, možná na ještě lepší místo. Pomáhejte sobě i druhým a nebojte se snít.

Respektujte sebe i druhé. Nebojte se snít. Pozitivita plodí pozitivitu, negativita plodí negativitu. Volba je na vás.

38-39_WHAT21-02-love-stories-selftalk+objimani.indd 38

25/01/2021 22:09

Dotyk je silný komunikační prostředek a objímání je jeho významnou podmnožinou.

Jsem ve stresu, obejmi mě

T Michala Bradová F unsplash.com

Existují tři typy lidí. Ti, kteří vás kdykoli a rádi obejmou, absolutní „nedotykáči“ a pak příležitostní objímači pohybující se někde mezi. Do jakého tábora váš člověk patří, můžete lehce zjistit po každém ahoj.

athan Fox, vedoucí Child Development Laboratory University of Maryland, celých 14 let sledoval děti v jednom rumunském sirotčinci. U těch neobjímaných se projevilo výrazné opoždění ve vývojové a sociálně-emoční oblasti, doprovázené menšími mozky. Ano, je to extrémní situace (ačkoli naznačuje, jak důležitá je dětská výchova), nicméně věda už i u „normálního“ života pozoruje

Sociální média nás sice každodenně propojují, ale bohužel podporují náš fyzický distanc.

důležitost doteku a objímání na úroveň psychického a fyzického zdraví.

Protijed stresu

Dotyk je silný komunikační prostředek a objímání je jeho významnou podmnožinou. V pozitivním světle nám předává jasnou zprávu „záleží mi na tobě“. Řešíte náročnou situaci, je vám úzko, cítíte se špatně a v tu chvíli vás nějaký blízký kamarád obejme. Jakoby se veškeré napětí rozplynulo do ztracena. Problém pravděpodobně nezmizí, ale změní se vaše reakce na něj. Jedna ze studií Michaela Murphyho, výzkumného pracovníka Laboratoře pro studium stresu, imunity a nemocí na katedře psychologie na Carnegie Mellon University, ukázala, že účinky objetí vás mohou uklidňovat po celý den – i když budete čelit nejrůznějším konfliktům. Nezáleží přitom na pohlaví ani na tom, jestli jde o milostný, rodinný nebo platonický vztah. Takový dotyk podle slov autora deaktivuje část mozku, která reaguje na hrozby, a uvolní se při něm méně hormonů signalizujících stresovou situaci. Náš kardiovaskulární systém pak ve výsledku prožívá méně

stresu a my nejsme tolik ve stavu „boje nebo útěku“ před nepříjemnou chvílí.

Napojený, odpojený

Nebudeme se cítit tolik osaměle. Sociální média a technologie nás sice každodenně propojují, ale bohužel podporují náš fyzický distanc. Společenská izolace přitom není vůbec zdravá, protože může vyvolat nebo prohloubit depresi. Jako účinný nástroj pro vyšší emocionální pohodu může posloužit právě objetí. Přirozeně se uvolňuje oxytocin, hormon někdy nazývaný jako sociální nebo „mazlicí“, chcete-li. Souvisí totiž s takovými aspekty jako

Jenže výzkumy naznačují, že to tak je. Podle Murphyho pocit stresu a ohrožení dokáže rozhodit naši imunitu, a ta pak působí agresivněji. Následkem „bojovnějšího“ režimu může docházet k poškození tělesných systémů a růst riziko rozvoje nemocí. Objímáním se naopak cítíme bezpečněji a láskyplně, tudíž se chráníme před útočnou imunitní reakcí. Potvrzují to i vědci z Carnegie Mellon University, kteří zkoumali onemocnění a infekce, na něž jsme vlivem stresu a zvýšené hladiny kortizolu náchylnější. Zjistili, že objímaní lidé mají menší pravděpodobnost, že onemocní, a v pří-

„U neobjímaných dětí se projevilo výrazné opoždění ve vývojové a sociálně-emoční oblasti, doprovázené menšími mozky.“ důvěra, pouto a oddanost, což pomáhá posilovat mezilidské vztahy. Jeho zvýšené množství se dále připisuje k lepšímu zdraví srdce. V druhém sledu pak jede (nebo spíš přibržďuje) kortizol. Objímání tento hlavní stresový hormon tlumí a snižuje jeho produkci. To znamená, že budeme lépe reagovat a podávat lepší výkon. Až vás tedy bude čekat nějaká důležitá prezentace, písemka ve škole nebo pracovní pohovor, nezapomeňte předtím někoho pevně stisknout.

Fyzické vitaminy

Trošku absurdní představa, že by objetí mohlo zmírnit příznaky nachlazení.

padě nakažení jsou u nich příznaky méně intenzivní. Naše těla nejsou hloupá. A příroda k nám byla velmi velkorysá, protože nám dala tuhle pozoruhodnou možnost vzájemné pomoci a regenerace. Využíváte ji? Až příště uvidíte svého kamaráda nebo sourozence ve stresu, co uděláte? Pohádáte-li se se svým partnerem, co nakonec pomůže? Jak potěšíte své prarodiče po dlouho odkládané návštěvě? Není to o tom zahodit prášky předepsané od doktora nebo jíst méně ovoce, ale pravidelné dávky sounáležitosti rozhodně nejsou k zahození. Tenhle lék má navíc jednu výhodu – je zdarma.

38-39_WHAT21-02-love-stories-selftalk+objimani.indd 39

25/01/2021 22:09

N OV É H O B B Y

Krajina jako tvůrčí plátno Křeslo v hlubokém lese, němý sluha v zatopeném lomu, lehátko na kopci nebo jukebox uprostřed louky? Už i v české krajině můžete narazit na tyto nestandardní objekty, které mohou leckoho překvapit. T Michala Bradová F archiv

rajina je svébytný prostor s vlastním charakterem. Živoucí organismus, který se neustále vyvíjí. Můžeme se na ni dívat v mnoha rovinách – z hlediska geografie, historie, demografie, ekologie i ekonomiky –, přičemž vždycky nám z nich vyleze alespoň minimální interakce s člověkem. Jen málo (jestli vůbec) míst už dneska existuje v čistě přírodní verzi bez zásahu lidské ruky. Je to dobře?

Vyhlídky, útulničky, odpočívadla, stezky nebo výtvarná díla dnes běžně okupují venkovní prostory. Někdy velmi nenápadně, jindy v kontrastu a s akcentem vzbudit pozornost. Česko už jich také několik má, a když budete chtít, můžete se k nim sami vypravit a zhodnotit je. Právě vytáhnout lidi ven od počítačů a sociálních sítí by mohlo být jedno velké plus. Objekty jsou většinou zasazené v prostředí, kam musíte sami

Pobýt chvíli na čerstvém vzduchu, vnímat vůně a zvuky, to se vždycky počítá.

Přírodo, hrej… Vyhlídky od firmy Egoé jsou vlastně kusy venkovního nábytku volně ponechané v různých koutech republiky.

Přes sto skladeb, písní, zvukových koláží i mluveného slova. Louka u lesa v sedlčanské krajině nedaleko středočeské vesničky Hrachov. Místo k meditaci a chvilkovému odpočinku. Jedinečné zastavení na zelené turistické trase. To je Jukebox od umělce Krištofa Kintery. Bytelná socha se šestimetrovým stožárem procestovala svět a letos v říjnu se usadila na našem území. Zahraje vám širokou škálu nahrávek – od severského speed metalu přes spirituální mantry, evergreeny, poezii až po „ticho“. Socha rozbíjí zažité stereotypy, nabourává typickou atmosféru prostoru a z člověka dělá jejího aktivního a unikátního spolutvůrce.

Útulna v krajině Člověk jako spoluhráč

Vztah krajiny s člověkem by měl být v harmonii. Musíme své okolí respektovat a pozitivně ho rozvíjet, ne násilně zneužívat a zatěžovat. Není to skládka. To ovšem moc nevypovídá o současném stavu českých lesů a luk, kde místo hub a jiných rostlin najdete spíš plechovku od energeťáku. Aktuálnímu trendu by tak měla vévodit spíš snaha z přírody věci vynášet než opačně. I s ohledem na to mohou být reakce na drobnou architekturu a designové objekty umístěné ve volné krajině trochu rozpačité. Nebylo by lepší do přírody vůbec nezasahovat? Podobné prvky ovšem nejsou odpadem, nedodávají krajině naopak větší kouzlo a dynamiku? Každý má právo na svůj názor a vždycky bude asi záležet na míře, zpracování i osobním vkusu.

Firma Egoé vsadila na samotu, kde můžete chvíli v klidu posedět a být sami se sebou.

dojít. Po svých. Pobýt chvíli na čerstvém vzduchu, vnímat vůně a zvuky, které se k dané krajině vážou, podpořit svou fyzickou a psychickou stránku, to se vždycky počítá.

Trochu jiné vyhlídky

Teď nepůjde o klasické rozhledny nebo posedy. Vyhlídky od firmy Egoé jsou vlastně kusy venkovního nábytku volně ponechané v různých koutech republiky. V lesích, horách nebo údolích. Většinou jde o samotu, kde můžete chvíli v klidu posedět a být sami se sebou. Vydat se můžete například na Moravu do Chřibských lesů, kde se na jednom plácku nad skalou nachází křesílko Máj. To je součástí celé kolekce, která se zrodila ve spolupráci s Ateliérem Jiřího Pelcla a svou konstrukcí a vzhledem zaujímá protipól současného designového minimalismu. Teď už jen stačí se pohodlně usadit, zhluboka se nadechnout a vnímat krásu okolí. Hurá na Pálavu. Tentokrát ne(jenom) za vínem, ale hlavně za výhledy z vrchu Děvín a tamějšími lehátky. Ideální pro lovce východů či západů slunce. Nebo k Berounce, k útulným skalnatým terasám vysoko nad řekou. K místu, kde se jen tiše posadíte na židli a budete pozorovat malebnou krajinu. Popřípadě podnikněte výpravu do zatopeného lomu Homolák. Třeba se otužit, když to teď tak frčí, poslouží vám tam němý sluha. Egoé vyhlídkových míst je po Česku deset. Najdete je na stránkách egoe-life.eu/vyhlidky i s přesnou lokací. Tak kam se vydáte vyhlížet?

Nerušeně se uvelebte, vzdejte hold výhledům a těšte se z nejkrásnějšího obrazu světa. Skrz naskrz v pozorovatelně Durch. Musíte si k ní dojít na Valašsko, konkrétně k hřebeni nad Valašskými Příkazemi, pod vrchol Kyjanice. Přesnou mapu najdete na janosik.cz/pozorovatelna-durch.

Stojí za ní firma Janošík okna – dveře, která ji zhotovila za ušetřené peníze na billboardy podle návrhu architekta Zdeňka Fránka. K čemu? K rozjímání, oslavě přírody, odpočinku během tripu nebo schováním se před nepřízní počasí. Pozorovatelna je ze dřeva a krásně zapadá do okolí. Pocit bezpečí a schovku před špatným počasím nabízí také KØMEN útulna umístěná v Krkonoších. Tvarově se inspiruje nedalekým Balvanovým vodopádem a krásně tak komunikuje s prostředím. Útulna má dvě okna, jedno malé vpředu a druhé menší vzadu, a to proto, aby se dalo hledět do lesa. Pod nimi se pak nachází dvě lavice s opěrkami. Pohodlí musí být. Více info o přesné lokaci na utulnautulna.cekuj.net/komen. Krajina je silný element a má ohromnou energii, i přesto může být zranitelná. Vyrazte ven objevovat, na chvíli vypnout a skrze podobná díla obdivovat její krásu. Ale s respektem. Učte se zodpovědnosti a nikdy nezapomeňte, jak důležitý zdroj pro náš život tvoří. Máte svá oblíbená místa v krajině? Dejte nám o nich vědět!

Jedinečné zastavení na zelené turistické trase. To je Jukebox od umělce Krištofa Kintery.

40_WHAT21-02-nove-hobby-krajina.indd 40

25/01/2021 22:11

LIFE

„Naučil jsem se, že potřebuju mít jen pár věcí, bez kterých se neobejdu,“ říká Rudolf Havlík.

Jackpot

T Rudolf Havlík F archiv, unsplash.com

Jednou za čas mívám potřebu vyhrát v loterii. Miliony nebo spíš miliardy, protože mám obavu o budoucnost, o práci, o to, co bude. A trávím čas tím, že si vymýšlím, za co všechno bych ty peníze utratil. Co bych si koupil a kam bych všude jel.

o si budeme povídat, napadají mě skvělé věci, drahé výpravy, luxusní domy, auta a spousta dalšího, co si můžete za peníze koupit a co je lákavé, když si po půlnoci hrajete s fantazií. Nic z toho není příliš praktické a každý člověk, který se v bohatství vyzná, by mi řekl, že jsem pěkný idiot, protože takhle bych z těch peněz měl

že jsem byl tak trochu nemotorný, co se týká práce s penězi. Nikdy pro mě nebyly motivací, protože jsem desítky let operoval s rozpočty, které překračovaly milionové částky, a jen málokdy ty věci přinesly něco dobrého. Je to velmi debilní definice, ale dokud vím, že mám nedostatek možností, mám ohromnou motivaci. Pokaždé, když se mi podařilo

„Bohatství je možnost změnit všechno. Sebe, svět i ostatní.“

za chvíli prd a byl bych zase chudý jako kostelní myš. Je mi to jedno, protože v tu chvíli jsem ochotný utratit cokoliv za cokoliv. Bohatství je totiž možnost změnit všechno. Sebe, svět, ostatní. Možnost získat svobodu a moc. Moc nad vším, co si člověk zamane. Možná je to způsobeno tím, že jsem nikdy nic neměl. Zejména proto,

vydělat velký obnos, celý svět se zvláštně zpomalil. Najednou mi chyběl zápal a já jsem přestal fungovat. Neměl jsem žádný důvod, žádný tlak a také žádný stres, což je fajn, ale když mi poprvé pípla karta, protože jsem si už nemohl koupit nějakou věc, kterou jsem vůbec nepotřeboval, začal jsem zase přemýšlet, jak další peníze získat, protože bez nich

to v našem světě zkrátka nejde. Když se ještě mohlo cestovat, což jde tedy i teď, ale je to složitější a dražší, dopravil jsem se na nějaké místo na druhé straně planety a tam jsem zjistil, že vůbec nic nepotřebuju. Drtivá většina věcí mi byla najednou na obtíž, protože mě zdržovaly na cestě. Naučil jsem se, že potřebuju mít jen pár věcí, bez kterých se neobejdu. Triko, šortky a surf. Ani boty často nepotřebuju, pokud nejdu na hory. Nepotřebuju nový telefon, ani ten počítač nerad vytahuju, protože mě to na něm nebaví, a svět najednou funguje úplně jinak. Nevím, proč to je. Nejsem zastánce objímání stromů, zdravé výživy, celosvětové rovnosti, ale po těch letech, které jsem strávil s penězi i bez peněz, dokážu s absolutní jistotou říct, že prachy nikomu doopravdy štěstí nepřinesou. Jsou boží a když se je naučíte vydělávat, svět je mnohem jednodušší, ale nejlepší pocit mám, když jich pár nastřádám a najednou si můžu dovolit někomu pomoct. Ne, nejsem žádný samaritán, který rozdává za nic, protože za nic se prachy nedávají, jinak se je ti, kteří je nemají, nenaučí vydělávat. A nikdy se potom nenaučí, že ty peníze nejsou zase až tak důležité, protože důležité je se něco naučit, důležité je pracovat, snažit se, i když to nejde. A ono to většinou nejde a je spousta lidí na planetě, kteří to mají stokrát těžší než já, protože nemají nohu nebo ruku nebo intelekt anebo se jen narodili na druhé straně světa. Já jsem měl kliku. Mám obě ruce, obě nohy, intelekt zaplaťpánbůh ve standardním spektru a vždycky, když jsem dostal hlad, jsem se sebral a šel jsem něco dělat. Jak mně se nechtělo. Jak moc to bylo složité a jak dlouho to trvalo, než jsem se dostal tam, kde jsem, a ani po těch letech mě stále peníze nemotivují. Něco vydělám, něco poplatím, něco rozdám a zaměstnám lidi, kterým věřím, a nakonec mi zase

někde pípne karta, protože si nemůžu něco koupit. To je signál, že jsem zlenivěl a že je potřeba zase začít přemýšlet, pracovat a naučit se klidně něco nového, co jsem ještě nedělal. A večer, když je po všem, si lehnu a vyhraju zase v loterii a po půlnoci vymýšlím, co všechno bych si koupil, co všechno bych udělal a jak skvělý by to byl život, kdybych už nikdy nemusel dělat nic. Trvá mi to někdy hodinu, někdy dvě, někdy i čtyři, protože jsem unavený a vyčerpaný, ale potom se otočím na bok a usnu. Vím, že druhý den musím vstát brzo, abych vymyslel něco nového, za co si vydělám nějaké peníze, za které můžu odjet na druhou stranu světa, chodit bos a mít práci pro lidi, které mám rád a bez kterých bych žít nemohl. Chtěl bych je někdy vyhrát v loterii, ale naštěstí nemusím, protože jsem je po cestě nasbíral. A to je největší výhra v mém životě. Co si koupíte vy?

Rudolf Havlík Je režisér a scenárista, ale ne vždy tomu tak bylo. Byl barman, plavčík, tiskař, grafik, uklízečka, manažer nebo řidič. Dělal toho zkrátka dost na to, aby o tom mohl občas kecat a věděl, o čem mluví. Cestuje, točí, píše, sportuje, žije a úplně nejradši se jen tak protlouká životem.

41_WHAT21-02-life.indd 41

25/01/2021 22:12

DESIGN

Adresář 21 T Danica Kovářová F archiv značek

Na první vydání roku jsme si nachystali seznámení s novými osobnostmi a značkami na domácí designérské scéně. Jeden okruh objevů se rekrutuje z nominační listiny letošních cen Czech Grand Design, jež se budou vyhlašovat v březnu, a druhá ze skupiny tvůrců, kteří se rozhodli věnovat ženské tematice.

MIKULÁŠ BRUKNER Ačkoli je teprve čerstvým absolventem UMPRUM, už se jeho jméno v rámci cen CGD objevuje v nominaci na Návrháře roku. Vysloužil si ji kolekcí s názvem „Prekérní situace“, která byla jeho diplomovou prací a která se pomocí oděvu pokouší postihnout emoce, které prožívá nová společenská skupina zvaná prekariát. Prekariát je sociologický pojem popisující osoby, které sice pracují, ale nejsou vázané pevnou pracovní smlouvou – typicky jde o lidi fungující v takzvaném švarcsystému. V Česku podle odhadů tvoří až deset procent populace a zasahuje různé příjmové skupiny (od freelancerů a umělců po uklízečky

a agenturní pracovníky). Mikuláš vyšel z práce Guye Standinga, který tuto skupinu definuje pomocí emocí, jako jsou úzkost, hněv, ale i pocit svobody a zadostiučinění. Tuto specifickou kombinaci emocí se Mikuláš pokusil přenést do 3D pleteného oděvu z viskózy. V pletení použil volné nepletené nitě, které pak tvoří v oděvu díry. Právě napětí a nejistota, jestli se nit nepřetrhne a celý oděv nerozplete, odkazuje k nepříjemným pocitům, které prekariát pociťuje. 3D pletení přináší nové možnosti v oblasti pletáže. Dovoluje totiž vytvořit oděv beze švů, jako jeden kus, čímž se současně eliminuje veškerý odpad. @mikulasbrukner

IHOR Umělecká dvojice Sára Matysová a Ihor Sabadosh, která stojí za vznikem nové značky IHOR, je zapálená pro dokonalé řemeslné zpracování těch nejkvalitnějších lokálních materiálů. Proto objeli rovnou pět českých manufaktur, aby ve spolupráci s nimi vytvořili základní portfolio: v Preciose zužitkovali skleněné korálky, které neprošly kvalitativní kontrolou, a obalili jimi podstavec stolního zrcadla; v porcelánce Thun vyvzorovali porcelánové vázy Douze specifického rotačního tvaru rozloženého do dvanácti ploch; ručně tkané kelimové koberce byly vyrobeny v Moravské gobelínové

manufaktuře a deky zase v Tkalcovně Kubák za použití výhradně přírodních materiálů, jako jsou vlna, bavlna a len; naopak pletené deky vznikly ve spolupráci s českou firmou Novia Fashion, jejíž unikátní technologie nechaly na merino vlně vyznít propracované hravé motivy. Textilie volně doplňují ručně malované hračky vyrobené pomocí moderní technologie zpracování dřeva nebo ručně foukané vázy Fluid Geometry pohrávající si s nedokonalostí vytvořenou procesem vtékání skla do ostrých hran kovové formy. Celou kolekci uzavírá limitovaná série dřevěných židlí Happy & Angry Chair. ihor.cz

MAGDALENA GURSKÁ Tato mladá grafická designérka vystudovala na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a tomuto městu je i nadále věrná díky zakázce od kulturního centra Hraničář. Pro jeho akce ve veřejném sále, e-shop i další aktivity připravuje již od roku 2017 plakáty, tiskoviny a přidružený merch, například limitované

tisky nebo trička. Za loňskou spolupráci se v CGD propracovala do kategorie Objev roku. Její práci můžete mít doma také, pokud si koupíte úžasnou knihu Kapky na kameni od nakladatelství Albatros. Je jednou z ilustrátorek, které osobitým stylem pojaly 50 příběhů českých a slovenských rebelek! @magdalenagurska

42-43_WHAT21-02-design.indd 42

26/01/2021 10:06

LAPPA Dvojice mladých designérek Lenka Preussová a Anna Leschingerová, které začaly spolupracovat při studiích textilního designu, našly díru na trhu a začaly vyrábět akustické panely abstraktních tvarů, které v prostoru působí jako závěsná umělecká díla. Díky použití vysoce funkčních absorpčních materiálů pohlcujících střední a vysoké frekvence nabízí řešení pro akusticky problematické interiéry a hodí se jak domů, tak do kavárny či kanceláře. Zatímco lapí nežádoucí ozvěnu, vnáší do prostoru barvy a emoce. Ze vzorníků Lappa si můžete vybrat ideální barevnost

nebo vzor, designérky také rády vytvoří panely přímo na míru dané místnosti. Novinkou je kolekce Eclipse – podsvětlené panely, které přinášejí do interiéru útulné ambientní osvětlení, jehož intenzita se dá navíc regulovat. Povrchová textilie potištěná v jemných odstínech nenásilně dokresluje barevnost podsvícení. Panely existují ve třech základních tvarech (kruh, ovál a kapka) a část kolekce je obohacena o trojrozměrný efekt, který vytváří krásnou stínohru, a do určité míry připomínají umělecké objekty výtvarnice Adély Matasové. lappastudio.com

FRANTIŠEK JUNGVIRT Do sklářského designéra, který stále studuje na UMPRUM, vkládáme velké naděje. Ve své tvorbě se vrací k nejklasičtějším odkazům českého sklářství, k tradičním vzorům, které propojuje se současnými impulzy. Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn, například získal 1. místo v Ceně Ludwiga Mosera v roce 2018. Jeho návrhy se vyznačují silnou kurvaturou, zároveň jasnými liniemi a František také záměrně pracuje s měňavou barevností. Například v sérii váz Rainbow garden do rozžhaveného skla přidává barevné rubíny, které

vytvoří jemný barevný přechod. Přesná barva i její rozložení po povrchu je tedy u každé vázy jedinečné současně proto, že každý kus se také fouká zvlášť. V poslední době slaví velký úspěch v zahraničí, například v Londýně, značka Klimchi, jejíž se stal uměleckým ředitelem a kterou v loňském roce založil spolu s Lukášem Klimčákem. Nadčasové objekty připravuje a ručně fouká v rodinné sklárně sídlící v legendárním sklářském městečku Kamenický Šenov. frantisekjungvirt.com, klimchi.com

NANICHE Pro Natalii byly během dosavadního studia na UMPRUM v ateliéru Liběny Rochové typické spíš „nafouknuté“ formy. Když se ale na začátku loňského roku rozhodla rozjet vlastní značku, nevsadila na tuhle jistotu. Svůj rukopis obohatila o autorsky pojaté látky a začala také hledat ten správný balanc mezi efektem a nositelností. V první kolekci Multiverse FW 20/21 představila modely inspirované prvky vesmírných útvarů. „Kreativní koncept kolekce je inspirován dvěma paradoxy: snahou uniknout z dosahu všudypřítomných technologií a nemožností cokoliv bez nich uskutečnit. Dominuje zde černá barva jako symbol vzdáleného vesmíru, místo zklidnění a odpočinku od často přebujelé pestrosti civilizace. Černá je nepopsanou plochou, paralelně však

i jevištěm izolovaných výbuchů barevné životadárné hmoty. Kruhy, planety i pseudo vesmírné útvary představují symboly vzdálených míst a neočekávaných situací vyplouvajících v našich myšlenkách,“ vysvětlila. V kolekci se objevují materiály, jako jsou černá merino vlna, hedvábí, viskóza a v některých modelech i sportovní úplet. Hlavním tématem druhé kolekce SS 21, představené na zářijovém Mercedes-Benz Fashion Weeku, jsou zase velké večerní róby. Prim v této kolekci tedy přebraly hedvábí, šifon, satén a upcyklovaný damašek z věna po prababičce v ženských odstínech fuchsiové, starorůžové či fialové. Za obě kolekce zamířila v seznamu Czech Grand Design rovnou mezi nominované osobnosti na Návrháře roku. naniche.shop

CINDY KUTÍKOVÁ Nominaci na Objev roku se dočkala také Cindy Kutíková z Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace. A to za „spolčení“ se dvěma studenty designu oděvu a obuvi. Na základě spolupráce s Adamem Kostem vznikly originální pletené plakáty vyrobené ze staré recyklované

příze a kolaborace s Natálií Nepovímovou dala vzniknout kolekci graficky zpracovaných pletenin Infinity Icon. Pletené šály a svetry s autorským vzorem se jim dokonce podařilo uvést na trh. Koupit je lze na e-shopu. infinityicon.bigcartel.com. cindykutikova.tumblr.com

42-43_WHAT21-02-design.indd 43

25/01/2021 22:17

C E S TOVÁ N Í

Svět z dětské perspektivy Joachim Dvořák je už téměř třicet let hlavou nakladatelství Labyrint, v němž dává prostor novým talentům, vydává kvalitní literaturu a taky zábavný a naučný časopis pro děti Raketa. Pět let do něj psal reportáže z cest, které podnikal s dcerou Miou, a teď je v rozšířené podobě vydává knižně. Kampaň na Hithitu, kterou založil s cílem vybrat pro Knihu na výlety 150 tisíc korun, nakonec vynesla 415 tisíc korun. T Alena Gurin Stará F Jan Zátorský, Joachim Dvořák, repro z knihy

ekal jste takový úspěch? Jsem mile překvapen. Dcera mi na to řekla: „Tati, lidi nás maj totiž rádi, víš.“ V redakci o mně vědí, že mám často bláznivé nekomerční nápady, a doporučovali mi, ať knihu v době, kdy se nedá nikam cestovat, nevydávám. Jenže já cítím, že je důležité ostatním posílat pozitivní signály – pokud na to máte sami energii – zejména ve chvílích, kdy obrazně nesvítí tolik světla. Pár dnů po zveřejnění na Hithitu nám hodně pomohl populární cestovatel Ladislav Zibura. Sám od sebe knihu doporučil na svém facebookovém profilu a tím to nakopl tak, že základní cílová částka

v tísni, kde chybí někdo z rodičů, kde ztratili práci, do sociálně slabých rodin, tam, kde mají dlouhodobě nemocné nebo jinak znevýhodněné děti, svobodným maminkám a samoživitelkám, do dětských domovů, zařízení s onkologicky nemocnými dětmi a také pěstounským rodinám po celé České republice. Chcete děti naučit i lásce k cestování? To, co do sebe děti nasají v mladším školním věku, zásadně formuje jejich budoucí vztah k životu. To víme. Já věřím, že je důležité s nimi cestovat také do zahraničí, protože je tím učíme samostatnosti a schopnosti orientovat

„Pár dnů po zveřejnění na Hithitu nám hodně pomohl populární cestovatel Ladislav Zibura.“ byla vybrána za pět dní. Já se pak veřejně zavázal, že všechno, co bude nad, daruji na předplatné časopisu Raketa. Před třemi lety jsme vymysleli kampaň Daruj Raketu. Chtěli jsme děti motivovat k tomu, aby se nebály něco darovat a za odměnu mít jen dobrý pocit. Taková malá škola filantropie. Považuju to za součást DNA našeho časopisu, že učíme děti – a skrz ně trochu i jejich rodiče –, aby přemýšlely i o světě, který je kolem nás. I díky tomu, co jsme vybrali během kampaně, můžeme další sezonu posílat zdarma celý rok Raketu na více než 550 adres. Rodinám s dětmi, které se ocitly

se v neznámých situacích. A také jim ukazujeme, že svět je pestrý, a přestože je jiný, tak se ho nemusí bát. V Raketě se od začátku věnujeme i zdánlivě „složitějším“ tématům, píšeme o jinakosti a toleranci, o strachu, empatii, ale i různých podobách rodiny a štěstí. Plno lidí se bojí jet s dětmi za hranice. Kolik bylo dceři, když jste začali jezdit ven? Poprvé jsme spolu sami jeli, když jí byly dva roky. Mia se ocitla ve střídavé péči a já se naštěstí brzy rozhodl tu polovinu času, kterou jsem s ní najednou měl

Joachim Dvořák je už téměř třicet let hlavou nakladatelství Labyrint. Na fotce je s dcerou Miou.

k dispozici, využít co nejvíc. Někdy to s sebou neslo určité obtíže, včetně toho, že se musíte naučit zvládat jako muž činnosti, v nichž jsou ženy prostě šikovnější. A také se vyrovnat s tím, že si z vás ostatní chlapi utahujou, jak děláte „mámu“. Občas se na nás v cizině dívali divně, při check-inu v hotelech a na letištích obvykle předpokládali, že s námi musí cestovat matka dítěte a je podezřelé, když tam není. Chce to mít i odvahu a drzost ukrojit si ze svého komfortu a vědět, že to vždycky dopadne jinak, než jste plánovali. My dospělí se díky tomu můžeme naučit, že nemá smysl se vždy fixovat na přesný itinerář, a začneme se dívat na věci okolo nás z jiné perspektivy. Třeba z výšky devadesáti centimetrů vidíte každé město úplně jinak. A jinak se pracuje také s časem. Když se na to naladíte, je to inspirativní i pro váš vlastní život. Mnohokrát jsme potkali rodiny, které pořád někam pospíchaly, a děti za nimi vlály. V tom je ten rozdíl, když si to nastavíte jinak, objevujete svět očima dítěte. To bych chtěl tou naší knihou poslat ke čtenářům jako základní myšlenku: Čas strašně rychle utíká a děti jsou malé jenom chvíli. Nenechte si protéct čas mezi prsty a nebojte se s nimi vyrazit kamkoli. Neprošvihněte tu dobu, kdy můžete být jejich prvním „průvodcem“. Až budou v pubertě, tak už na vás zvědaví moc nebudou. Odvrácenou stranou mého poněkud waldorfského přístupu ve výchově bylo, že se mi malá Mia několikrát v cizině ztratila. Nejsem typ, který by chtěl mít dítě přivázané na vodítku. To, co jsme ale společně zažili, ji myslím do života

vycvičilo, klidně může být jednou ředitelkou zeměkoule. Teď je jí deset, a zatím chce být archeoložkou a filmovou režisérkou. Kniha na výlety nás vezme do 22 měst. Jak jste je vybíral? Chtěl jsem, aby to nebyly exotické destinace, aby ta města byla dosažitelná třeba i jen na víkend. Proto jsou v knize reportáže z 21 evropských měst a jako bonus výprava do New Yorku. Já jsem vyrůstal v rozvedené rodině, a nikdy jsme nikam společně nejeli, ani po Čechách. V deseti letech mě poprvé k moři vzala moje teta. Tehdy jste se poprvé dostal za hranice? Ano, a na dlouho naposled. Teta Eliška, o které se v jednom z našich výletů zmiňuju, vášnivě sázela – sportku, sazku, mates. Celý život. Vyhrála jenom jednou, ale zato obrovský balík peněz. Protože pracovala na dráze, měla režijku a jezdila zadarmo vlakem po socialistických zemích. V rámci utrácení výhry mě vzala k Černému moři. Jeli jsme do rumunské Konstancie, kde byla námořní akademie. Tetě se líbily uniformy a říkala mi, že bych měl studovat na námořníka. Chodili jsme tam do kasina, nechápu, jak mě tam v deseti letech propašovala. Teta byla trošku gambler a já tam na automatech vyhrál strašně moc peněz. Měl jsem kapsy plné mincí a ona mě pořád povzbuzovala, abych hrál dál. Tak jsem postupně všechno naházel zpátky. Bylo to jak z divadelního skeče – na konci jsem sáhl do jedné kapsy u šortek, nic v ní nebylo, sáhl jsem do druhé kapsy, taky

44-45_WHAT21-02-cestovani.indd 44

25/01/2021 22:20

tam nic nebylo. Všechno jsem ten den prohrál, ale teta byla spokojená. Prostě, vášnivá hráčka. Cestujete radši s někým, nebo sám? Myslím, že kvůli silnějšímu prožitku je lepší cestovat sám. Ale každý to má jinak. Já hned první dvoje prázdniny po revoluci v letech 1990 a 1991 projel vlakem po Evropě, pokaždé s jedním kamarádem. Ale pak jsem začal jezdit sám. Neměl jsem peníze, ale byl jsem zvědavý. Takže jsem třeba pět týdnů cestoval stopem po Jihoafrické republice. Nikdy jsem nevěděl, kam dojedu a kde budu spát. Bylo to v roce, kdy končila jedna

éra, a v prvních svobodných volbách vyhrál Nelson Mandela. Je to nádherná země a rád bych se tam vrátil. Když bych to vztáhl k cestování s malými dětmi, úžasné je, že když je člověk mladej a drzej, nebojí se. Předpokládá, že všechno dobře dopadne. A nevadí mu spát někde pod širákem nebo jen tak na pláži. Prostě někam skočí, vyleze, odjede a užívá si to. Když můžeme ale cestovat s někým, komu ukazujeme ten náš současný dost komplikovaný svět, tak to je výhra. Takže já bych řekl, že úplně nejlepší je cestovat s vlastními dětmi, dokud jsou malé. Jak napsal Hans Christian Andersen: „Cestovat znamená žít.“

Joa & Mia na cestách 1

HELSINKY

KODAŇ

Mia: „O Finsku jsem věděla, že je to země tisíců jezer, za polárním kruhem má saunu Santa Claus a vymysleli tam mobily Nokia.“

Malá mořská víla je nejfotografovanější sochou v Evropě; hned po ní je Čurající chlapeček z Bruselu.

LISABON Mia: „Tati, já fakt nevím, jak se ta žlutá tramvaj chce vecpat do té úzké uličky.“

ŽENEVA Čas na čtení, čaj a dortík v Cottage Café, pár metrů od lavičky Václava Havla. V pozadí ze Ženevského jezera stříká Jet d’Eau.

ŘÍM Míříme k Pomerančové zahradě na Aventin. Cesta mezi stromy vypadá jako z renesančního obrazu nějakého italského malíře.

44-45_WHAT21-02-cestovani.indd 45

25/01/2021 22:20

L AHŮDK Y

Fašank Neboli masopust znamená maďarsky koblih. Souvislost je zřejmá. Masopustní veselí se odedávna pojí s podáváním sladkých mastných koblihů a dalších lahůdek. Do čeho se pustíte letos? 1

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michael Dvořák

Škvarková pomazánka s jablky 145 Kč, 3264 kJ, 4 porce

→ 300 g husích škvarků → 150 g oloupaného jablka → 130 g oloupané cibule → 4 stroužky česneku → 3 lžíce sádla → 1 lžička sušené majoránky → 1 lžíce dijonské hořčice → 1 lžička soli, špetka pepře

Kaldoun 148 Kč, 4035 kJ, 4 porce

Cibuli nakrájejte najemno, česnek oloupejte a prolisujte. Jablko nakrájejte na malé kostky. Škvarky najemno umelte v mlýnku na maso a dejte do mísy. V pánvi na středním ohni rozehřejte lžíci sádla, přidejte cibuli a nechte ji zesklovatět. Pánev stáhněte z ohně, přidejte jablko, česnek a majoránku a vše promíchejte. Směs přidejte do mísy k umletým škvarkům. Použít můžete také zbývající sádlo, sůl, hořčici a špetku čerstvě mletého pepře. Pomazánku nechte odpočinout v lednici nebo na chladném místě alespoň 2 hodiny.

→ 1 kg masových odřezků (vepřové, hovězí, drůbeží, telecí) společně s drůbežími krky, husími játry, telecími kolínky a žaludky z drůbeže → 1 celer → 2 petržele → 1 mrkev → 1 cibule → 1 kapusta → 1 květák → sůl, muškátový květ

3 Masopustní vepřová pečeně na jablkách

→ 0,5 kg másla → mouka → vývar

Veškeré maso se dusí ve velké nádobě až do úplného vysmahnutí. Poté se nádoba odkryje, přidá se máslo a směs se zasype hrstí mouky. Pomalu za stálého míchání přilĳete vývar, nakrájenou zeleninu a necháte ½ hodiny vařit. Poté polévku přecedíte přes cedník. Pokud je příliš hustá, dolĳte vývar a ochuťte muškátovým květem. Maso pak nakrájejte a spolu s uvařenou zeleninou přidete do polévky.

46-47_WHAT21-02-lahudky.indd 46

25/01/2021 22:31

Staročeské slaninové knedle se zelím 71 Kč, 1750 kJ, 4 porce

→ 120 g hrubé mouky → 2 žemle → 1 vejce → 250 g uzeného bůčku → 1 cibule → 50 g slaniny → sůl, pepř a muškátový květ → 300 ml mléka → petrželová nať

Uzený bůček nakrájejte na malé kostky a na cibulce je nechte opéct. Nakrájejte také slaninu a žemle (také můžete opéct). Do mísy prosejte mouku se solí, přidejte muškátový květ, petrželovou nať, pepř, vejce a mléko. Vypracujte těsto, do kterého vmíchejte opečenou žemli a maso. Z tužšího těsta tvarujte knedlíky, které vařte v osolené vodě asi 15 minut. Po vyjmutí je propíchněte vidličkou, aby se nesrazily.

Selečí kolínko na černém pivu 505 Kč, 4669 kJ, 4 porce

→ 4 ks selečích kolen

→ 1 l černého piva → 4 cibule

Boží milosti

→ 1 bobkový list → nové koření

85 Kč, 3677 kJ, 4 porce

→ 10 stroužků česneku → sůl

→ 300 g hladké mouky → 1⁄2 sáčku kypřicího prášku do pečiva

Kolena osolte. Důkladně je potřete prolisovaným česnekem (bude stačit polovina množství) a vložte do hlubšího pekáče. Přidejte oloupanou a nadrobno nasekanou cibuli, zbytek česneku nakrájeného na plátky, nové koření, bobkový list a zalĳte polovinou černého piva. Pekáč zakryjte, vložte do vyhřáté trouby a velmi pomalu při teplotě kolem 150 °C pečte asi 2 hodiny. Během pečení podle potřeby podlévejte pivem. Po dvou hodinách pekáč odklopte a za stálého podlévání dopékejte ještě asi hodinu.

→ 50 g cukru krupice → 50 g másla → 50 g mletých mandlí → 1 lžička skořice → 2 cl rumu → 3 žloutky → 125 ml smetany ke šlehání → sádlo na smažení → vanilkový cukr na posypání

V míse smíchejte mouku s kypřicím práškem. Postupně přidávejte cukr, změklý tuk, mleté mandle, koření, žloutky, rum a smetanu a vše důkladně propracujte. Výsledné těsto by mělo být hladké a vláčné a měly by se v něm tvořit vzduchové bubliny. Poté ho nechte aspoň hodinu odpočinout (lépe však přes noc) v chladu. Pak ho rozválejte na tenkou placku, do které vykrájejte různé tvary. Ve vyšší pánvi rozehřejte sádlo a jednotlivé tvary v něm zvolna osmažte dozlatova. Ve finále pocukrujte vanilkovým cukrem.

7 Masopustní koblížky

Všechny recepty najdete na whatnews.cz Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu.

46-47_WHAT21-02-lahudky.indd 47

25/01/2021 22:31

BB IO kr

SPF50 m é

B ZMIZÍKUJE VRÁSKY

100% BEZ CHEMIE VHODNÝ I POD ROUŠKU ABSOLUTNĚ KRYCÍ

WHAT-inzerce.indd 1 WHAMISA-BB-krem-270x400.indd 1

puredistrict.cz

JSEM KRYTÁ, VOLNĚ DÝCHÁM

19/01/2021 14:36 18.01.21 15:07