What 01/20 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº 12, LEDEN 2020

Bydlení off grid

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Karmická jízda

Jezte jako jogíni

Nastupující trend láká k bydlení mimo civilizaci a životu bez inženýrských sítí.

Vybrali jsme pro vás tři způsoby, jak zlepšit svou karmu – stačí jen chtít a vyhradit si trochu času.

Odlehčené povánoční menu, které příjemně zasytí, a dokonce si i pochutnáte.

STRANA 21

STRANA 22

STRANA 34

Bára Poláková 01_WHAT20-01-cover.indd 1

„Hranice nemám. A můžou za to naši. Když jsem ve třinácti byla přesvědčená o tom, že si vezmu Briana Harveye z East 17, mamka se tvářila, že je to možné.“

STRANA 8

22/12/2019 16:46

WHAT-inzerce.indd 1 OAKS_What_270x400_19-10_(xxxx)_01.indd 2

29/10/2019 23:17 25.09.2019 17:40:53

Ú VO D N Í K

Začínáme! na to unese, říkali jsme si při plánování první obálky pro rok 2020. Bára Poláková zvládne víc než Cat Woman, ve Fóru Karlín létala při koncertu nad diváky, tak co! A tak jsme mezi přejezdy do školky za Bářinými dcerami zorganizovali focení na ledovém ochozu, kde přimrzaly i boty, poté na baru, kde se herečka, zpěvačka (a kaskadérka) dotýkala prsty stropu, a nakonec u jedovaté listnaté stěny, kde experimentovala s výrazy. Žádná z fotek cover story spolu zdánlivě nesouvisí – se stylingem si pohráli stálice i začínající umělci módního návrhářského světa – a prolíná se v nich Bářina různorodost. Nevíte, čím vás překvapí. Je vám ale jasné, že vás nepřekvapí krystalickou radostí ze života, která je patrná na všem, do čeho se pustí, s tím už tak nějak počítáte. Lednové začátky nás přinutily zamyslet se i nad vážnějšími tématy, jako nad tím, jak být dobrý a spokojený tak akorát. Bára k tomu dodává: „Snažím se si nelhat a vidět svoje chyby. A to s sebou přináší docela dost práce. I když to může znít jako fráze. Ono třeba jen obecně rozpoznat manipulaci je někdy dřina.“ Další zásadní stranou je rozhovor s Janou Štantejskou, která představuje svůj inspirační projekt Království Duše. „Vstupuji do pražské kavárny vyzbrojená instrukcí, na co se nesmím zapomenout zeptat. A protože někdy je nejlepší nechodit kolem horké kaše, ptám se hned po pozdravu: ‚Máme spolu probrat hlavně všechno o vagině,‘ vyhrknu a nenápadně sleduji, jestli nás u vedlejších stolů někdo neposlouchá,“ píše o setkání redaktorka Petra Nováková. Zajímá vás víc? Nalistujte si stranu 18. Poslední věcí, kterou nechceme opomenout, je připojení se ke světovému svátku dárcovství Giving Tuesday, které proběhlo v prosinci. Naděje Praha tak díky dobrým lidem navázaným na WHAT rozdala více než 40 kg čepic a rukavic. Dlouhé dny strávené venku a bez domova tak můžou být pro mnoho lidí snesitelnější. I když nás tato „akce“ čeká zase až za rok, podstatné je si připomínat, že začít pomáhat můžeme i dnes nebo zítra. Když najdete čas a chuť, napište nám, do jakých bohulibých projektů jste se zapojili právě vy. Jednoho z vás vybereme a váš projekt začneme v tomto roce podporovat naplno. Jste pro? Dle čínského kalendáře jsme v období kovové Krysy, kdy nezůstane na kameni kámen a příležitosti se těm aktivnějším z nás budou jen hrnout. Rok plný nových příležitostí máme v rukou, stačí se jich chopit.

Tým redakce WHAT

03_WHAT20-01-uvodnik.indd 3

22/12/2019 14:38

OSOBNOSTI

Kam nejraději vyrážím? S novoročními začátky máme plnou hlavu plánů na nejrůznější cesty. I když se jich uskuteční jen hrstka, to pomyšlení, že si čteme knihu pod palmou na vyhřáté pláži a popíjíme vodu z kokosu, když v Česku se v tuto dobu usrkává spíš grog, je k nezaplacení. Nechte se inspirovat osobnostmi, které nám prozradily svá srdeční místa. A utíkejte balit! T Petra Nováková, Milan Šefl, Markéta Faustová F unsplash.com a archiv osobností

Berenika Kohoutová

Gabriela a Petr Ogurčákovi

Radek Ptáček „Zkuste si projít, co vám dává sílu do nového dne. Představte si to do nejmenších podrobností. Ať jsou to lidé, věci, myšlenky… A zkuste pocítit vděčnost,“ to radí klinický psycholog Radek Ptáček všem, kteří někdy tak marně hledají smysl života a chuť vsát z postele. Když se svými klienty řeší lidské štěstí, neopomene zmínit, že ho máme v sobě. Ne v externích dodavatelích, jako jsou vyšší plat nebo nové auto. Jeho velkým tématem, před kterým se snaží společnost ochránit, je i syndrom vyhoření. Odpočinek je totiž pro každého člověka zásadní.

Stojky už nedělá – a taky se v nejbližší době opravdu, ale opravdu nikam nechystá. V únoru totiž porodí (porodila?) holčičku Lolu, a na výlety tak na nějaký čas nebude mít pomyšlení – i když dlouhou mateřskou prý rozhodně neplánuje. V době, kdy natáčela své úspěšné album Holka roku, toho z pochopitelných důvodů taky moc nenacestovala. S producentem Jiřím Burianem, kterého známe taky jako Kapitána Dema, však často mířili na hudební soustředění, které si Berenika nemůže vynachválit.

Tihle dva jsou důkazem, že láska prochází žaludkem! Jejich blog P & G Foodies (pgfoodies.com) je plný receptů, které už na první pohled budete chtít ochutnat. I to byl jeden z důvodů, proč letos zcela s přehledem vyhráli první místo v soutěži Food blog roku. A aby loňský rok plný zásadních okamžiků dovršili, pilně pracovali na tom, aby mohli otevřít své vlastní bistro Etapa a uvedli tak své kulinářské zkušenosti v praxi. Petr si osvojil schopnost upéct kváskový chléb až k dokonalosti, Gábina zase vymýšlí recepty, které už nebudou jen off-line na blogu, ale ochutnají je jejich hosté.

V posledním roce nás nadchly dvě cesty. První byl náš měsíc v Bretani, kde jsme trávili Vánoce a Nový rok. Bydleli jsme v překrásném kamenném městečku, kde nebyli žádní turisté a místo mělo nádhernou atmosféru. Když bychom tuhle cestu měli popsat jen třemi slovními spojeními, řekneme: krb, mosazné svícny a spousta slaných palačinek. Nikam jsme nespěchali, pořád jsme se něčím kochali a užívali si přítomnost. Druhá cesta byla do Gruzie, což byl naprostý opak. Divočina, ale krásná a zatím nezkažená. A když téma cesty pojmeme trochu zeširoka a filozoficky, tak je to o tom, že nás velmi baví neustále něco tvořit. Je to adrenalin, zábava a stres. Ale to jsme my, hlavně ta cesta nás naplňuje. Moje nejoblíbenější cesta vede do jihovýchodní Asie. Kontinent a země, které jsou pro mne doslova životní nutností. Přestože mám své favority, je mi v podstatě jedno, zda přistanu v Thajsku, Laosu, Srí Lance, Vietnamu nebo Kambodže. Již první krok z letadla mne doslova přenáší do jiného světa. Světa, ve kterém je klid, ve kterém se nespěchá. Jsou to země úsměvů. Alespoň chvilkový pobyt v těchto zemích mi dává pocit obrovské relaxace a úlevy. Jet tam alespoň na pár dní je pro mne doslova životní nutnost. Uvědomuji si, že jsou to země, které se potýkají s obrovským množstvím problémů, a život v nich není pro jejich obyvatele snadný. Nicméně právě proto se snažím při svých cestách různými způsoby jejich obyvatelům alespoň trošku přispět k lepšímu živobytí.

® Jezdili jsme různě na chalupy. Tam se nám pracovalo nejlíp. Během třídenního soustředění jsme byli schopní udělat třeba pět nových písniček. Jirka si dal vždycky mixážní stůl tak, aby viděl z okna do přírody, tak se mu dobře pracuje. A když dotvářel muziku, já si zase někam zalezla s texty, nejlíp do duchen, co na chalupách bývají. Už se těšíme na léto, kdy budeme s kapelou vyrážet na festivaly. S písničkami z desky Holka roku budeme jezdit jak po klubech, tak po venkovních scénách. Na pódiu nám to funguje, nemůžu se dočkat, až zase budeme hrát.

Nº 12, leden 2020

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Mária Gálová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Ondřej Lipár, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Klára Mandausová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lucie Robinson, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 6. ledna 2020

04-05_WHAT20-01-osobnosti.indd 4

22/12/2019 14:46

Vladimír Polívka

Kateřina Winterová Je autorkou knih o jídle, milovnice světových kuchyní, zahradnice s mnohaletou zkušeností a vírou v udržitelné ekologické zemědělství, uměřenost, čistotu a bohatství přírody. Od roku 1998 je stálou členkou Národního divadla, kde ztvárnila řadu hlavních rolí. Byla nominována na Cenu Thálie a Cenu Alfreda Radoka. Jako zpěvačka kapely The Ecstasy of Saint Theresa získala v roce 2002 cenu Zlatého anděla. Od roku 2013 moderuje a podílí se na vzniku pořadu Herbář na ČT. Má svůj blog Culina Botanica. Je autorkou knih o jídle Vaříme podle Herbáře, Jíst a žít a letos titulu Světová. Do svého portfolia řadí i první Zábavný kalendář pro rok 2020.

Někam vyrazit… To je vždycky spousta vzrušení. Většinou se mi nechce. Zažívám téměř každodenně tolik vzruchů, že se spíše orientuji na to, jak je zarazit. Takže volím spíše jednoduché známé trasy a místa, kde nemusím nic řešit. Život je ale naštěstí tak barevný, že mi staví do cesty výzvy typu: Kateřino, budeš hrát pět představení v Bogotě, taky sbírat a jíst papriku v Murcii, objevovat horké říčky Islandu, projedeš si s rodinou půlku Evropy v obytňáku a co takhle zaletět si na pět dní do jižní Indie za kořením? Pokaždé je mou první reakcí ne, bože letadlo, kde budou děti, jsem z toho nervózní, mám divadlo! Prostě strach… Když píšu tyhle řádky, uvědomuji si, že vlastně nejraději vyrážím překonat ho. Protože ta odměna je vždy hodnotná. Na to špatné člověk rychle zapomene, díkybohu přežil, a to je podstatné! A zůstanou především záchvěvy okamžiků, které nikdy nezapomenu nebo si je připomenu natočené, nafocené. Bogota a její vůně, co mi zůstala dlouho v kufru po příletu domů, nejlepší paprikové recepty z horké Murcie, řeka v kopcích Islandu, co má 38 °C, indické koření, ještě čerstvé na stromech a liánách, a já na skok v ráji! Kam tedy nejraději vyrážím? Nakonec beze strachu domů, za vzrušením z dalšího výletu.

Potvrzuje přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Stejně jako jeho otec Bolek Polívka a matka Chantal Poullain se totiž rozhodl pro herectví. Vystudoval katedru alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. Pravidelně hostuje v Národním divadle v Praze, kde v roce 2016 nastudoval roli rytíře Des Grieux v inscenaci Manon Lescaut. A mimochodem právě na této roli je možné ocenit, jak Vladimír coby herec zraje jako víno. V současnosti je jeho domovskou scénou Dejvické divadlo, kde ho můžete vidět například v inscenaci Přízraky režiséra Jiřího Pokorného. Dále v inscenaci Elegance molekuly Petra Zelenky, Honey Miroslava Krobota a Lubomíra Smékala, Vzkříšení Michala Vajdičky, Zimní pohádka režiséra Ondreje Spišáka. Se svým otcem Bolkem Polívkou nastudoval představení Šašek a syn. Vždycky se odreaguje procházkou se svým psem a malováním.

Když jsem v Praze, rád navštěvuji své přátele, ale nejraději stejně vyrážím do Olšan u Rousínova. Tam tomu říkám nultý klid. Klid, ve kterém si člověk dokáže užít tu idylku. Klid, který má žena se svým mužem, když okolo v přírodě běhají děcka a hrají si. Je to až trapný klid. Morava, to je pro mě takové trapné hygge.

Jana Bilíková Vystudovala práva, a to s červeným diplomem. Logické a analytické myšlení, které jí vštípili na vysoké škole, jí pomáhá i dnes, když vytváří nové jídelní lístky nebo když školí další šéfkuchaře. Ráda se k novým nápadům dobere díky myšlenkovým mapám, a je ještě raději, když se něco nového může naučit třeba na stáži ve světoznámé restauraci. Cestování je její vášní i pracovním nástrojem. Miluje Korsiku, nemůže zapomenout na Nový Zéland a zrovna teď se vrátila z Japonska, kde zemi poznávala skrz jídlo. Když jde do restaurace, nejde jí o to, aby utišila hlad. Chce zážitek!

Moje nová nejoblíbenější cesta byla do Japonska, odkud se právě vracím. Je to jak úplně jiná planeta. Lidé jsou tu neskutečně klidní, tiší a pohostinní. Neustále je vidíte, jak se lehce usmívají a jsou ve výborné fyzické kondici, i ti, kterým je ke sto letům. Mnohé možná vysvětluje, že hlavním náboženstvím je zde zen buddhismus. Zamilovala jsem se mimo jiné do jejich důrazu na kvalitu a do minimalismu, který se promítá úplně ve všem. Cestovala jsem tam s kolegy kvůli jídlu a každý den se nám několikrát stalo, že jsme jedli „nejlepší jídlo v životě“ od sushi, kaisaki, ramenu nebo soba nudlí. Ale často se nám to stávalo i s ,obyčejnými‘ surovinami – nevěřili byste, jak geniálně může chutnat rýže nebo tuňák. Většina restaurací, ale i obchodů je miniaturní, v průměru pro deset hostů, a specializují se často na jednu věc, v které pilují svoje mistrovství. Důvody jsou minimálně tři – jednak to jsou většinou rodinné podniky, kde se řemeslo předává po generacích, za druhé jsou prostory v Tokiu hodně omezené a do třetice chtějí mít osobní kontakt s hosty a zákazníky. V restauraci sedíte u stolu kolem kuchyně a kuchař připravuje každé sousto přímo pro vás a také vám ho servíruje. Tyhle zážitky posunuli pojem „chefs table“ na úplně jinou úroveň. Mile mě překvapilo, že v Tokiu, které má několik desítek milionů obyvatel, není vůbec hluk. Po ulici vidíte svižně a vzpřímeně chodit usměvavé důchodce. V automatu, kterých je tu zhruba jeden na čtyři obyvatele, si můžete koupit teplý čaj v lahvi a ve večerce místo bagety skvělé plněné rýžové bochánky rybou. Je krásné navštívit zemi, která má tak bohatou tradici, a vidět, že v ní lidé pokračují. A já si z toho odvážím to, že pokud jsou zvyklosti založené na kvalitě a mistrovství, stávají se nadčasové i v zemi, která je technologicky tak vyspělá jako Japonsko. Už teď vím, že se tam hodně brzy vrátím!

04-05_WHAT20-01-osobnosti.indd 5

22/12/2019 14:46

H OT N E W S

Lahodné maličkosti

Lednové novinky jsme zasvětili nejrůznějším zážitkům, ať už pro oko, nebo pro žaludek. Na své si tak přijdou milovníci netradičních výstav i přívrženci mnohachodových večeří, zakončených lahodnou pálenkou. Život je o maličkostech. Nebo ne?

T Ondřej Lipár, Petra Nováková F archiv značek

TON NA DUNAJI Svůj nový bratislavský showroom otevřela nábytkářská značka TON. Nachází se přímo v centru na rohu rušné křižovatky a o jeho podobu se postarali architekti ze studia SOA. Navazovali na práci, kterou pro značku odvedli při přípravě berlínské prodejny. „Prodejní plochou, scelenou do přehledného podélného půdorysu, prochází bezespará světlá podlaha. Ta vytváří pomyslné jeviště pro hru tvarů vystavených produktů. Ostatní zařízení i všechny povrchy jsou upozaděné černým nátěrem,“ dodávají autoři. Nábytek navíc doplňuje osvětlení z kolekce Phenomena od české značky Bomma. TON, nám. 1. mája 18, Bratislava, ton.eu

VERŠE NA SCÉNĚ Dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, působící pod společným označením SKUTR, připravila pro Divadlo v Dlouhé originální inscenaci z básnických textů slavného alžbětince. „Shakespearovy Sonety jsou tak trochu deníkem jistého básníka, o kterém nic nevíme, o vztahu k mladému šlechtici, jehož jméno ani podobu neznáme, a vztahu k tajemné černé dámě, u které ani není jisté, jak moc je její postava reálnou nebo alegorickou. Každý sonet je vlastně letmým odleskem reality a stavu duše. A také odleskem našich zkušeností. Každý sonet voní a chutná. Každý sonet je dialogem mezi já a ty,“ říká Trpišovský. Divadlo v Dlouhé, Hradební 727, Praha 1, divadlovdlouhe.cz

ZIMNÍ HODY

VŠESTRANNÝ ŠLITR Přestože si řada lidí se jménem Jiřího Šlitra spojí především jeho hudební a divadelní tvorbu, on sám se nejvíce cítil být výtvarníkem. Pod vedením kurátorky Daniely Kramerové vznikla v Galerii Villa Pellé nejrozsáhlejší expozice Šlitrových prací za posledních třicet pět let. Kresby výjevů z městských ulic, kaváren, divadel, črty z koncertů, svérázné karikatury muzikantů a zpěváků a samozřejmě četné kresby žen i erotických variací doplňují i autoportréty, příklady malířské tvorby, ilustrátorské dílo a biografická expozice s rozsáhlou fotodokumentací ze Šlitrova života. Vůbec poprvé je k zhlédnutí také dosud nepublikovaná korespondence Jiřího Šlitra s Jiřím Voskovcem. Šlitr Šlitr Šlitr, do 15. 2. , Galerie Villa Pellé, Pelléova 91/10, Praha 6, villapelle.cz

Vršovický fine-diningový podnik Benjamin připravil zimní menu, které se výjimečně podává v šestnáctichodové podobě. Zážitek, který si můžete dopřát v intimní atmosféře restaurace pro pouhých deset hostů, je společným výtvorem Štěpána Návrata, Radka Jakubce a Gavina Lewise. Menu se dělí do pěti tematických sekcí pojmenovaných poměrně příznačně Řeka, Zahrada, Peří, Louka a Pokušení a mezi podávanými pochoutkami nechybí sumec, rak, jeseter, ani perlička, křepelka či kachna. Přestože obvykle se v Benjaminu komponovaná menu podávají dvakrát za večer, „zimní šestnáctiboj“, jak autoři výsledek svého snažení pojmenovali, se bude servírovat vždy od 19 hodin. Benjamin, Norská 14, Praha 10, benjamin14.cz

CHLEBÍČKOVÁ RODINA Bistro Sisters tvoří už několik let nedílnou součást gastronomické pasáže v Dlouhé třídě na Starém Městě. Tamní pojetí chlebíčků je originálním pokusem o modernizaci téhle klasické pochoutky rychlého občerstvení po česku. Mladší sesterský podnik se nyní otevřel ve Spálené ulici. Tentokrát jde ovšem spíš o návrat ke klasice navazující na legendární Paukertovo lahůdkářství. K dostání je tak kupříkladu vlašský salát, pomazánky, studené pěny, uzeniny, jako jsou čabajka nebo uherák, nakládaná zelenina a další. To vše na místě připravované a podávané na křupavém rohlíčku. Sisters, Spálená 16, Praha 1, chlebicky-praha.cz

06-07_WHAT20-01-hot-news.indd 6

22/12/2019 14:50

LÉČBA KOBERCEM

MISTR KRESLÍŘ Wenceslaus Hollar Bohemus neboli Václav Hollar byl barokní umělec, který sice pocházel z Prahy, ale slávu si vydobyl po celé Evropě, zejména v Anglii. Známý je především jako grafik, výstava v Paláci Kinských ale podtrhuje další a neméně významnou část jeho díla – kresby. Jejich kvalita a význam jsou zdůrazněné i srovnáním s Hollarovými kolegy, mezi které patří Joris Hoefnagel, Matthäus Merian starší, Rembrandt van Rijn, Lambert Doomer nebo Francis Place. Národní galerii se navíc podařilo zapůjčit díla z významných evropských sbírek, ať jde o londýnské British Museum, berlínský Kupferstichkabinett nebo vídeňskou Albertinu. Václav Hollar a umění kresby, do 23. 2. , Palác Kinských, Staroměstské nám. 1/12, Praha 1, ngprague.cz

Láska k nevšedním interiérům, nadčasovému designu a rodinná tradice v oblasti starožitnictví se v případě české rodačky Niny Makelberge zhmotnily v podobě jejího interiérového studia a internetového obchodu Médecine. Zúročuje v něm léta prožitá Indii, Malajsii nebo Koreji i zkušenosti z práce pro soukromé i firemní klienty. Její služby zahrnují i vyhledávání interiérových předmětů a mezi její velké vášně patří starožitné koberce. Právě o ně se díky vzájemné spolupráci nově rozroste nabídka obchodu Modernista v prostorách vinohradského Pavilonu, kde si budete moct orientální skvosty nejen prohlédnout, ale také si domluvit osobní konzultaci a vybrat ten nejvhodnější pro váš domov. medecine.cz

NEJKRÁSNĚJŠÍ MUŠKÁT Destilérka Fleret ve Frenštátu pod Radhoštěm datuje svůj počátek na konec 19. století. Ovocné pálenky se tam od té doby vyrábějí prakticky nepřetržitě a v poslední době se stále větším důrazem na originalitu. Mezi ty nejzajímavější patří beze sporu Réva pálenka, vzniká totiž z celých vinných hroznů Muškátu moravského z dvaceti pěti vybraných viničních tratí jižní Moravy. Destilát s kořenitě medovou chutí a tóny citrusových plodů se připravuje minimálně tři roky, než může putovat do prodeje. Půllitrová láhev tekuté esence jižní Moravy se v současnosti prodává v limitované kolekci 12 512 kusů. fleret.cz

VELKÁ PĚTKA Nejstarší evropská porcelánka Meissen, tedy saská Míšeň, a jeden z nejuznávanějších globálních módních brandů Boss spojily síly pro společnou kolekci. Nápad podle všeho vznikl před dvěma roky na vánočním večírku, kde se zástupci obou německých značek náhodou setkali. Slovo dalo slovo a po pečlivých přípravách vznikla jednak capsule kolekce oblečení a zároveň sada porcelánových šálků a figurek zvířat. Všechny zdobí siluety takzvané velké africké pětky, tedy slonů, lvů, levhartů, nosorožců a buvolů, s těly plně či částečně pokrytými geometrickými vzory. Cosi velmi tradičního se tak střetává s čímsi veskrze moderním a nachází velmi snadno společnou řeč. hugoboss.com

ŽIVÁ VODA Zasvětit restaurant a bar jedinému druhu nápoje může znít jako trochu bláznivý nápad, ale v případě nově otevřeného staroměstského podniku Whiskey je pádná odpověď zjevná už z názvu. Více než tisíc druhů tohoto ušlechtilého destilátu ze třinácti zemí celého světa, od Skotska a Irska přes Indii až po Japonsko, doplňuje soudobá kuchyně, jejíž nabídka je sestavená tak, aby s různými podobami nápoje vhodně ladila. To vše v uhlazených podzemních prostorech vhodných pro delší posezení a setkávání s lidmi, kteří v sobě objevili stejnou vášeň. Praha je teprve druhým městem, kde je podnik otevřen, tím prvním je Tel Aviv, kde patří k hosty nejvyhledávanějším. Whiskey, Restaurant, Bar & Museum, Kaprova 13/14, Praha 1, wrbmprague.cz

06-07_WHAT20-01-hot-news.indd 7

22/12/2019 14:50

„Snažím se si nelhat a vidět svoje chyby. A to s sebou přináší docela dost práce. I když to může znít jako fráze,“ říká Bára Poláková.

08-11_WHAT20-01-rozhovor.indd 8

22/12/2019 15:05

R OZ H OVO R

Koncentrát myšlenek uspořádaný do rýmu

T Petra Nováková F Lucie Robinson M Kateřina Koki Mlejnková S Lenka Pavlů

Když s Barborou Polákovou strávíte nějaký čas, dojde vám, co je pro ni typické – má nefalšované nadšení ze života. S radostí přistupuje k pracovním výzvám – a možná právě proto se jí tak daří. S pokorou si užívá svou rodinu a má dobře srovnané hodnoty. ěhem našeho povídání sice několikrát zmíní, že je vyčerpaná a potřebuje si odpočinout, ale tak to asi klame tělem. Působí svěže a akčně. Nerada ztrácí čas, a tak během pár minut a několika telefonátů zvládne zařídit hlídání pro děti na druhý den a zprodukovat televizní natáčení tak, aby stihla podpořit svou kamarádku na akci v módním butiku. Podle ní by se mohla vyučovat teze, že všechno jde, když se chce.

V jakém jste rozpoložení? Zrovna jdu z kladívkové masáže, takže dobrý! Ještě před pár dny jsem byla v Londýně. Jen na tři dny, ale bylo to skvělý. Byli jsme úplně náhodou na vánočním koncertě chóru ve Westminster Abbey. Skrz ty hlasy a prostor jsem měla takový silný zážitek. Asi smířením se to dá nazvat. Někdy takové podobné pocity zažívám při lítání, ale ne tak intenzivní. Myslíte, když jste v letadle? Jojo, myslím ten nadhled. Byť se na současnou masivní leteckou dopravu dívám docela kriticky. Myslím, že letenka by neměla stát tisícovku a četnost letů kamkoliv po světě by neměla být tak strašně „costumers friendly“. Já lítám málo, ale mám to ráda. Lítání mi dává odstup. Všechno tady nechávám a pak se vracím s novým rozpoložením. Cesty mi čistí hlavu. Proč jste si jako místo pro odpočinek vybrala Londýn? Je mi ze všech velkých evropských měst asi nejbližší. Bude to tím, že jsem tam pár měsíců žila, když mi bylo sedmnáct. Pracovala jsem v šatně jednoho klubu, uklízela ho, přes den jsem chodila do školy a po čase jsem pracovala i za barem. Aspoň chviličku jsem Londýn zažila jako obyvatel, nejen jako turista. A tak to byl teď vlastně takový návrat a dost mě překvapilo, že jsem si tam připadala jako doma. Asi to byly tenkrát roky, kdy se všechno do nás nasává intenzivněji. Tak se mi to nějak uložilo hlouběji, než jsem čekala. Bylo to ale teď přece jen trošku jiné, protože v sedmnácti jsem neměla peníze, platila jsem nájem a školné a zbyla mi na jídlo třeba libra na den. Chodila jsem tenkrát ulicemi, koukala do výloh a do oken kaváren a přála si dát jen večeři. Spousta věcí pro mě byla tehdy nedosažitelná, což teda pořád je. Večeři už si dám, ale ty výlohy! Haha! Existence některých jejich módních značek mě pěkně štve.

Věříte tomu, že si můžete cokoliv splnit? Když si něco hodně přeju, vždycky si rovnou v hlavě snažím promyslet, jestli je to realizovatelné. Když usoudím, že je, tak pro to udělám všechno. Možná i to, u čeho by se spousta lidí zastavila. To někdy cítím z reakcí na mé nápady. Nejvíc důležité je všechny kolem nadchnout a přesvědčit je o té představě, což mi dřív nedocházelo tak intenzivně jako teď. Protože do hlavy nevidí nikdo nikomu. A když to reálné není, tak o tom ani nemluvím. Mám velké štěstí, že mi dělá manažerku moje sestra a že něco podobného má v sobě také. Společně máme spoustu nápadů. Ale děláme taky spoustu chyb a společně o nich mluvíme a snažíme se z nich učit. I když je to někdy docela náročné. Hlavně si ty chyby přiznat. Co si přejete teď? Mám v hlavě nápady na tři klipy. Bude to vyžadovat hodně energie, tak s ní zatím šetřím a jen tak pomalinku našlapuji. Chci se teď maximálně soustředit na holčičky. A začala jsem psát. Spousta

„Když si něco hodně přeju, vždycky si rovnou v hlavě snažím promyslet, jestli je to realizovatelné. Když usoudím, že je, udělám pro to všechno.“ Po jak dlouhé době jste si dopřála takové volno? Naposledy pár dní v létě. Pak jsme jeli letní fesťáky s kapelou, točila jsem film a souběžně se nám rozjelo turné. Tak jsem se potřebovala nějak zastavit a zjistit, kde vlastně stojím. Někdy mám pocit, že jedu strašně rychlým vlakem a nestíhám se koukat kolem na přírodu. Teď nás ale čekají tři měsíce na chalupě v Krkonoších, tam čas teče příjemně pomalu. Už vymýšlím, co budeme s holčičkami dělat. Kopíruju písanky, našla jsem i jednu krasopísanku, a těším se, až se všechny tři budeme učit kreslit linku. Nikdy jsem nepsala moc pěkně, tak se to třeba přeučím.

věcí mě napadla právě v Londýně. Možná bude nová deska dřív, než jsem myslela. Uvidíme… Nechci to zakřiknout. Dokážete říct, které téma je pro vás tak zásadní, že se z něj musíte vypsat? Každý den je to něco jiného. Spíš mě spousta věcí napadne za pochodu. Naposledy, to byl zrovna pátek třináctého

a zároveň úplněk, mi kamarádka napsala, že podle astrologie dnešním dnem všechno staré končí. Tak jsem napsala básničku o tom, že zítra začíná budoucnost. Jak poznáte, že je to ono? Nepoznám. Jen nepustím nic, o čem nejsem stoprocentně přesvědčená. Pak to přece jen pošlu ven, a většinou bych ještě něco změnila, ale už to nejde. U textu je pro mne zásadní, co tím chci sdělit. Někdy to jde rovnou, jindy se upravuje a cizeluje každé slovo. V podstatě pořád píšu s mým kamarádem a kapelníkem Davidem Hlaváčem. Už jsme pěkně sehraní. Je pro vás psaní forma terapie? Je to víc zábava. Koncentrát myšlenek uspořádaných do rýmu. A někdy vlastně jen ten koncentrát. Bez rýmů. Ale začnu psát holčičkám deník. To možná bude určitá forma terapie. Myslím, že by to mohlo být pro ně cenné, až budou velké. Třeba to poslouží dobře i pro řešení některých problémů, se kterými si nebudou vědět rady. Protože skrz to pochopí některé věci, na které my většinou přijdeme až na terapiích, na kyneziologii nebo na konstelacích. Vyzkoušela jste někdy konstelace? Jasně. Tolikrát, že ani nevím kolikrát. A proto k tomu můžu říct jen to, že jsem po letech došla k tomu, že ať už jde o konstelace, lékaře západní medicíny, odborníky na čínskou medicínu, homeopatii, kyneziologii nebo psychoterapeuty, vždycky je nejdůležitější najít lékaře, terapeuta, který rezonuje právě s vámi. To, že pomohl vašemu kamarádovi, vlastně nemusí vůbec nic znamenat. Nejdůležitější je vzájemná důvěra a napojení a společná cesta za uzdravením. Umíte na sobě pracovat? Snažím se si nelhat a vidět svoje chyby. A to s sebou přináší docela dost práce. I když to může znít jako fráze. Ono

Jak váš pobyt na horách bude vypadat? Ideální stav by byl: ráno tak dvě hodinky jezdit na kopci, pak malovat nebo něco tvořit. Děti mají rády, když se něco pravidelně opakuje, aspoň ty naše, jsou pak klidnější a hodnější. Potom oběd, vytuhnout, a pak už nevím, asi koulovačka, sněhulák, iglú a tak. Těším se na „maminkování“, na to, jak budu vařit a péct. Zase vytáhnu recept na rohlíky a budeme nakupovat jídlo a vozit ho na vleku s krosnou na zádech. Ten pravidelný program, který tak vyhovuje dětem, vyhovuje i vám? Řád jsem měla naposledy, když jsem chodila do školy. A pak jsem byla šťastná, že jsem ho nemusela mít. Teď si svůj program a rytmus víceméně určuju sama, takže mě to stojí jisté odříkání. Ale holky ještě nechodí do školy, cítím to tak, že ještě máme tři roky, než se naše životy úplně ustálí a zapustíme kořeny. Teď bych řekla, že se možná klidně sebereme a odjedeme na tři měsíce do Londýna. A šlo by to? Myslím, že jo. Ronja začala poslední dobou říkat, že by chtěla už mluvit anglicky. Tak bychom se mohli poohlédnout i po nějaké školce.

„Řád jsem měla naposledy, když jsem chodila do školy.“

08-11_WHAT20-01-rozhovor.indd 9

22/12/2019 15:05

R OZ H OVO R

(Chvíli mlčí) Hm, možná jsem si tu bundu v Londýně měla koupit! Ale vlastně nevím, co na to mám říct. Asi spíš koukám pořád dopředu. Teď promýšlím, jak spojit ty naše koncerty s divadlem, které mi chybí. Něco mezi akustickým koncertem a představením, ale ne muzikál…

Něco o Barboře Česká herečka a zpěvačka. Loňský rok zvládla turné s patnácti koncerty, jehož vyvrcholením byl koncert ve Fóru Karlín, kde i létala nad hlavami diváků. Kromě toho stihla i natáčení třech filmů, které budou mít premiéru v roce 2020. Jde o snímky Krajina ve stínu Bohdana Slámy, Bábovky režiséra Rudolfa Havlíka a film Prvok, Šampón, Karel a Tečka od Patrika Hartla.

třeba jen obecně rozpoznat manipulaci je někdy dřina. Je zajímavé, že k tomu, abyčlověk začal prozkoumávat ducha, ho často navede nemoc. A pochválila jste se za to, co jste ten minulý rok dokázala? Měla jste velké turné, koncert ve Fóru Karlín, kde jste lítala vzduchem…

Štvou vás škatulky? Že si musíte vybrat, jestli jste herečka, nebo zpěvačka? No, takhle mi dáváte vybrat jen vy, novináři. V době, kdy se všechno míchá, mi to přijde úplně nedůležité. Měla jsem celý rok koncerty i jsem točila. Byl to krásný rok. Jen po tom divadle si stýskám. Ale ještě to nejde, holčičky jsou moc malé, zkoušení trvá dva měsíce a pak se musí logicky pravidelně hrát a já bych jen omezovala všechny kolem svým nečasem. Máte pocit, že Bára Poláková už je značka? No, cítím větší a větší zodpovědnost za to, co dělám a říkám. S kým se spojím, koho podpořím. A vidím to jako takový celoživotní koncept. Cestu. Změnila jste se po té šňůře koncertů a megakoncertu? Dalo mi to asi takový klid. A taky vděčnost. Někdy, když jsem před něčím mívala strachy, tak jsem si vybavila momenty, kdy jsem byla před nějakým přímým přenosem, na který koukalo hodně moc lidí. A teď si budu vzpomínat na Fórum jako na velkou věc, kterou jsem zvládla. Strašně moc mi pomohl Jirka Zeman, můj kamarád, který to celé režíroval. A to lítání bylo euforické. Nejdřív jsem myslela, že není možné, abych jen za ruce, bez jištění, zvedla člověka. Nejdřív jsme to zkusili pět vteřin, pak deset a nakonec to bylo asi padesát. Je zajímavé pozorovat, jak to naše tělo dokáže všechno, když moc chce hlava a srdce.

A musejí se sny vždycky splnit? Je příjemné, když se to stane. Ale může to někdy i zklamat. Protože to snění může být v představách ideálnější než realita. To se mi teda párkrát stalo. Takže si sním docela ráda. Berete věci, které se vám povedly, jako vítězství? Asi ne. Vítězství beru jako moment, kdy zvítězím nad něčím nebo někým. Nevím, přijde mi to nějak zbytečné, takhle přemýšlet. Spíš ráda tak pluju

A bojíte se někdy? Bojím. Mám různé strachy. Třeba těsně před úrazem nebo před pádem, kdy za setinu vteřiny projde strach celým tělem. Nebo pak strach, když se rozbuší srdce, protože potkáte někoho, před kým jste nervózní. Pak mám strachy pracovní před vystoupením. A zajímavé je, že všechny tyhle strachy se dost zmírnily, když jsem zažila dva porody. Od té doby je všechno nějak lehčí. Teda až na ten strach o děti. Ten je šílený a zároveň je jasné, že ho budu mít navždy.

„Nemám v sobě přirozenou soutěživost. Možná je to skrytá zbabělost, že bych nechtěla být druhá nebo třetí.“ a fandím. Samozřejmě by bylo jiné, kdybych dělala nějaký sport. Tam to objektivní vítězství je dost nezbytné. Já v sobě nemám přirozenou soutěživost. Možná je to skrytá zbabělost, že bych nechtěla být druhá nebo třetí. Ale spíš mě to nezajímá. Teda nemluvím o deskových hrách a hodně dlouhé túře na běžkách, kdy jen to, že dojedete zpátky na chalupu, znamená malé vítězství. Máte v sobě nějaké hranice? Vlastně nemám. A můžou za to naši. Když jsem byla přesvědčená ve svých třinácti o tom, že si vezmu Briana Harveye z East 17, mamka se tvářila, že je to možné. Že tomu taky věří. Nikdy mě nesrazila, ani u takovéhle blbosti. Možná proto, že ona sama si pamatuje, jak ji doma sráželi. Chtěla tančit a vždycky, když o tom mluvila, se jí smáli.

Chtěla byste třetí dítě? Ano. Jen myslím, že pak už nebudu pracovat, dokud nepůjdou do školy. To byste vydržela? Jo. Teda asi bych si vymyslela něco doma. Šila bych panenky nebo plstila andělíčky nebo něco prostě vyráběla. Budu brzy pomáhat svým kamarádům, kteří vedou montessori školku, s vybudováním udržitelné ekologické soběstačné základní školy. Strašně se na to těším. Co může být víc než pokusit se vytvořit prostředí pro děti, kde se budou cítit bezpečně, a pomoci jim rozvíjet jejich talenty.

Video z focení titulní strany s Bárou Polákovou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

„Zrovna promýšlím, jak spojit ty naše koncerty s divadlem, které mi chybí.“

08-11_WHAT20-01-rozhovor.indd 10

22/12/2019 17:40

„Mám různé strachy. Třeba těsně před úrazem nebo před pádem, kdy za setinu vteřiny projde strach celým tělem.“

Za zapůjčení oblečení děkujeme Agátě Seehákové (růžová bunda, modré šaty a čepice na cover), Tereze Rasalii Kladošové (cover), Sofyi Samarevě (modrý kloubouk), Evě Růžičkové (šperky), Lucii Vondráškové (zlaté šaty), Kristýně Vavrové (styling na baru), Barboře Kotěšovcové (první fotka).

08-11_WHAT20-01-rozhovor.indd 11

22/12/2019 17:40

KRÁSA

Zachrání nás aromaterapie? T Soňa Hrabec Kotulková, F unsplash.com, archiv značek

Měla jsem náročný den – nevěděla jsem, co mám dělat dřív. Hlava mi třeštila, srdce bušilo a já měla pocit, že se v tu chvíli musím snad rozkrájet. Zalovila jsem v kabelce a vytáhla malou lahvičku s aplikátorem. Voňavou směs jsem si nanesla tam, kde pulsuje krev, zavřela jsem oči a několikrát vůni vtáhla do sebe. A najednou jako by se čas zastavil. Stres začal zvolna mizet a já byla pomalu schopná zase normálně fungovat. ro většinu z nás je aromaterapie spojená pouze s provoněním bytu olejem v aromalampě nebo difuzéru. V tomto oboru jde ale o mnohem víc. O účincích éterických, neboli esenciálních olejů a jejich výborném vlivu na lidskou psychiku i na celkové zdraví se ví už tisíce let. Podle britského webu Stylist globální trh s aromaterapií v roce 2017 vygeneroval 1,2 miliardy dolarů a jen v USA se od roku 2012 dodnes tržby v aromaterapeutickém odvětví zvýšily o dvě stě procent. Síla éterických olejů je v tom, že nás dokážou emocionálně i fyzicky harmonizovat, zbavit stresu, úzkosti, paniky, strachů, zkrátka strašáků, kteří v dnešní době trápí moderní společnost.

Olej za stovku, nebo za tisíce?

Kvalitní a nejúčinnější přírodní éterické oleje vznikají destilací rostlin v páře. Z několika kilogramů vznikne jen malé množství koncentrovaného oleje, který je velice těkavý. Některé jsou tak vzácné a drahé, že pouhý mililitr může mít hodnotu zlata. I odtud lze odpovědět na otázku, proč některé aroma přípravky stojí tisíce a jiné pár korun. Čím se při nákupu éterického oleje řídit? Vsaďte na značku, je dobré zajímat se o její historii a o to, kde své ingredience pěstuje či nakupuje. Své o tom ví aromaterapeutka Romana Kotěrová z Bio-Bachovky.cz: „Lidé si většinou neuvědomují, že při aromaterapii pronikají do těla všechny látky skrze sliznici, kůži, dýchací i zažívací orgány. Je důležité sledovat nejenom cenu oleje, ale i způsob získávání – tedy

Jako formu zvolit?

Když například přijdete do kvalitního salonu na masáž, dají vám vybrat si vůni, která vám vyhovuje. Schválně vám neukážou etikety, ale vy jen vybíráte, co vám zrovna dnes sedí – vybíráte si zkrátka podle vůně a svojí intuice. A přesně to tak i funguje. Naše psychika se mění a potřeba na ni působit různými způsoby. Když jste přetížení a potřebujete energii, většinou sáhnete po citrusech nebo rozmarýnu, když jste unavení a vaše tělo chce relaxovat, pomůže levandule, ylang-ylang, vanilka, geránium a další. Jenže éterické oleje nejsou jen součástí masážních emulzí a na provonění interiéru. Někteří odborníci je dokonce doporučují užívat vnitřně, ale to bychom v žádném případě sami a bez odborné pomoci neměli zkoušet. Bezpečně tady funguje například francouzská bio značka Laboratoires Altho – jejich speciální kapky, tzv. organické roztoky na bázi rostlinných extraktů a organických esenciálních olejů vnitřně dokážou pomoci od nespavosti, pomáhají s trávením, detoxikují, dodávají energii nebo třeba uleví od unavených svalů.

Bez alergie!

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

V Y Z KO U Š E J T E

postup výroby. U kvalitních produktů je na etiketě definován chemotyp (HECT a HEBBD), původ rostliny, ze které se esenciální olej získává, její botanický název, popis esenciálního oleje EO (vzhled, barva, vůně, hustota).“ Při nákupu vám pomůže také jeden trik – kápněte olej na bílý papír. Kvalitní éterický je těkavý a rychle vyprchá. Když na papíře zůstane mastná skvrna, je smíchaný s běžným olejem a nejedná se o čistý „éterák“. Kvalitu pocítíte i na účinku – hodnotnější oleje učí tělo pracovat samo se sebou, nutí nás přemýšlet a umožňují nové pohledy na věci kolem nás.

Éterické oleje jsou čím dál populárnější také v kosmetickém průmyslu, protože krásně voní a jsou výbornými přírodními konzervanty, které nezpůsobují na kůži alergie – destilací se totiž z olejů vyruší alergeny. Platí u nich zásada, že by se koncentrované neměly dostat na kůži, ale měly by se ředit v nosném oleji – například v jojobovém, mandlovém či arganovém. Problém ale nastává s oleji z citrusů, které jsou fotosensibilní. Ještě dvanáct hodin po jejich aplikaci je kůže citlivá a můžou se na ní po slunění objevit tmavé skvrny, kterých se velmi složitě zbavíte. Vzhledem k tomu, že oživení aromaterapie sleduje stále rostoucí křivku rovnoběžnou se zrychlenou mírou našich životů, je už teď více než jasné, že má velký potencionál a že se můžeme na novinky ze světa olejů a vůní těšit.

Aura parfém

První pomoc/Urgency Voňavý bio sprej má uklidňující účinky díky harmonické kombinaci Bachových esencí a bio esenciálních olejů z máty, šalvěje, verbeny a levandule. Pomůže vždy, když vás přepadne náhlý smutek, úzkost nebo vás někdo vyvede z míry. Stačí jen rozprášit nad sebe a dýchat. bio-bachovky.cz, 100 ml za 587 Kč

Relaxační směs esenciálních olejů proti stresu

Total De-Stress, Tisserand

Obsahuje ručně namíchanou směs éterických olejů z pačuli, kůry pomerančů, ylang-ylang, pelargonie, šalvěje, kardamonu, hřebíčku a levandule. Tyto oleje podpoří zklidnění a uvolní myšlenkové napětí. Směs je určena k použití do vzduchu. profimed.cz, 9 ml, 249 Kč

Čistý éterický olej

Kadidlo Posvátné, Young Living Harmonizuje a působí na nervovou nerovnováhu. Destiluje se z pryskyřice stromů, které rostou v Ománu, kam má přístup jen několik málo vyvolených lidí. Má tedy pro mnohé duchovnější podstatu, pro jeho původ a výjimečnost. alchymystique.cz, 5 ml, 1586 Kč

Pudrový parfém

Ryoko Scent Luxusní aromaterapeutickou značku založila v Berlíně Japonka Ryoko. Pudrový parfém je založený na principu buddhistických vonných pudrových parfémů, kterými se vždy před vstupem do chrámu poprášili kněží. Existuje také v tekuté variantě. moanalua.cz, cena s porcelánovým obalem cca 2400 Kč

Organický revitalizační a aromaterapeutický krém

Moisture +, Dafna’s Skincare Jeho složení stojí na bio esenciálních olejích a extraktech z rostlin s využitím pokročilé biotechnologie. Přirozeně a účinně hydratuje a regeneruje pleť, obsahuje 19 pečlivě vybraných účinných látek nejvyšší kvality a koncentrace – jako nízkomolekulární kyselinu hyaluronovou, výtažky z jitrocele, bambusu a mimózy. licirna.cz, 1750 Kč

12-13_WHAT20-01-krasa.indd 12

22/12/2019 15:18

Mrazu navzdory

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Proč by v zimě měla vaše pleť trpět? Dopřejte jí to nejlepší, co ji ochrání, vyživí a zklidní! Bude zase zářivá, hladká a krásná.

1 Demeterem proti podráždění

Tento bohatý pleťový balzám je prostě výjimečný! Má certifikaci Demeter a je vyrobený v Rakousku, z produktů biodynamického zemědělství. Výborně chrání pleť před nepříznivými vlivy, zabraňuje dehydrataci, podráždění a svědění. Obsahuje olej z hroznových jader, pravou smetanu a zklidňující výtažky ze šafránu a z lipového květu. Vyživující pleťový krém Šafránové pohlazení, Die Nikolai, biodynamickakosmetika.cz, 1650 Kč

2 Pro hladké sladké rty

Praktický kovový obal obsahuje přírodní balzám na rty, který voní po damašské růži a vanilce. Obsahuje spoustu olejů – z meruněk, jojoby a šípku, které zklidňují, zjemňují, hydratují a chrání jemnou pokožku rtů. Ideální je jako každodenní ochrana, ale i jako účinná regenerace. Regenerační balzám na rty s růží a vanilkou Lulu & Boo, lborganics.cz, 259 Kč

3 Ochrana z moře

Tento aktivní krém obsahuje výtažky z pravých perel, které mají projasňující účinky. V kombinaci s výtažky z mořských řas, vitaminem E a makadamiovému, arganovému a mandlovému oleji pokožku perfektně ochrání a zklidní.

Perlový výživný krém, Smyssly, smyssly.cz, 1330 Kč

4 Bodyguard do kapsy

Praktickou tubičku můžete mít neustále u sebe a balzám použít, kdykoli je třeba. Obsahuje včelí vosk a lanolin i výtažky z bylinek. Rty ochrání před mrazem, větrem i vysušení z přetopených místností a dodá jim jemný, přirozený lesk. Přírodní balzám na rty Skin Food Lip Butter, Weleda, weleda.cz, 149 Kč

5 Napařující lázeň

V zimním období je pro pleť důležitá také speciální péče, která ji vyčistí do hloubky. Napařující lázeň s bylinnými složkami v kombinaci s teplem a párou podpoří detoxikační procesy v pleti. Dezinfikuje, čistí a zklidňuje. Vaše další přípravky se pak budou i lépe vstřebávat.

Napařovací lázeň Dr. Hauschka, yinyang.cz, 546 Kč

6 Zimní make-up 6

V chladném počasí bude váš obličej tento výživný make-up milovat. Výborně kryje a sjednocuje pleť, přitom působí velmi přirozeně. Obsahuje exotické a kokosové oleje a také bylinky. Zabraňuje vysoušení. Krémový make-up „Un“ Cover Up Cream Foundation, RMS Beauty, Ingredients Store, ingredients-store.com, 1050 Kč

7 Posilovna pro pleť 7

Olejovitá struktura tohoto krému poskytuje pocit okamžitého pohodlí a hloubkovou výživu po celý den. Posiluje spojení mezi vrstvami pokožky, podporuje novou produkci kolagenu a stimuluje receptory vitaminu D. Obnovující výživný krém Sublime Skin Oil Cream, comfort zone, comfortzone.cz, 3105 Kč

12-13_WHAT20-01-krasa.indd 13

22/12/2019 15:18

DRE AM JOB

Baví mě bořit stereotypy T Eva Karlasová F Lukáš Dvořák

Zatímco mnozí její vrstevníci vymetají jednu party za druhou a o profesní budoucnosti mají jen mlhavou představu, Francesca Kolowrat v pouhých jednadvaceti letech otevřela vlastní restauraci. Historické centrum Prahy je tak od loňského jara bohatší o Café Elektric s moderní mezinárodní kuchyní inspirovanou trendy z Austrálie, Londýna a New Yorku.

Pokračovatelka starobylého českého šlechtického rodu Francesca Kolowrat.

okračovatelka slavného šlechtického rodu strávila velkou část dětství a mládí v zahraničních školách – studovala mimo jiné v Anglii či New Yorku, kde pečlivě sledovala také dění na gastronomické scéně. Nejvíc se jí zalíbil koncept australských restaurací, které kladou důraz na dostatek zeleniny a kvalitních bílkovin a nebojí se experimentovat s barvami a chutěmi servírovaných pokrmů. „Mám ráda, když se po jídle cítíte příjemně sytí a plní energie. Zdravému alternativnímu stravování se zatím hodně daří především v Karlíně a na Vinohradech, v historickém jádru Prahy je však tento typ podniků stále spíše vzácností,“ podotýká Francesca.

k významným osobnostem první republiky. Prvky ze života motocyklového a automobilového závodníka, zakladatele rakouské kinematografie a objevitele Marlene Dietrich se prolínají interiérem celé restaurace. „Původně tu býval divadelní klub, kam byli hosté zvyklí chodit na pivo a polévku s košíkem pečiva. Chvíli trvalo, než se povědomí o novém konceptu restaurace rozšířilo, takže jsme kromě počátečních vzestupů zažívali i pády. Hodně nám pomohly především vybudování venkovní zahrádky a pravidelná aktivita na sociálních sítích,“ vysvětluje Francesca. Sen o vlastní restauraci ji provázel už od čtrnácti let, kdy začala kvůli parkurovému skákání poprvé experimentovat

„Člověk by si měl dát to, na co má zrovna chuť. Pokud myslí na čokoládu, jen těžko ho uspokojí chroupání syrové mrkve.“ Proplout obdobími vzestupů a pádů I z tohoto důvodu otevřela na pražském Ovocném trhu restauraci Café Elektric nabízející originální pokrmy z kvalitního masa i bezlepkovou či veganskou kuchyni. Název podniku odkazuje na nejslavnější film Francescina prastrýce – Alexandra Kolowrata, který patřil

V budoucnu by Francesca chtěla podnikat také v oblasti módy.

v oblasti výživy. „Zdravé gastronomii a vymýšlení receptů jsem zcela propadla. Tahle vášeň se mě drží až dodneška. Když mě v zahraniční restauraci nebo na internetu něco zaujme, ihned jdu a vymýšlím vlastní verzi,“ přiznává.

obtížněji zjišťujete, jak to s nimi doopravdy bylo. Co člověk, to úhel pohledu,“ přiznává mladá majitelka.

Má smysl dělat věci jinak

„Líbí se mi, když vidím, jak se můj sen postupně zhmotňuje. K jeho úspěšné realizaci hodně přispívá také odvaha experimentovat. Když jsem například přišla s vizí víkendových brunchů, nebyla tu první dva týdny ani noha. Všichni mi tehdy tvrdili, že v Praze se tento koncept neujme. Já jsem se ale nevzdávala a hned

ZE ŽIVOTA FRANCESCY KOLOWRAT

Pokračovatelka starobylého českého šlechtického rodu odmalička navštěvovala zahraniční školy, kde ji učili především kritickému pohledu na věc. Absolvovala mimo jiné newyorský Institute of Culinary Education a v současné chvíli studuje Fashion Creative Direction na univerzitě Istituto Marangoni v Londýně.

Zkušenosti sbírá i mimo školní lavice, půl roku například pracovala v newyorské restauraci Ellary’s Greens. „Dělala jsem všechno, co bylo třeba. Připravovala jsem jak studenou, tak i teplou kuchyni či nořila ruce do čokolády, když nás opustila pekařka,“ směje se. V Londýně se spíše zaměřuje na práci v oblasti módy. Momentálně asistuje při focení editorialů pro magazíny.

Lásku k jídlu zdědila po svém otci, který zemřel, když byly Francesce čtyři roky. „Mamka od něj má schovaný jeden recept na těstoviny, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy jedla. Myslím, že bychom s tátou lásku k vaření určitě sdíleli.“

Café Elektric na pražském Ovocném trhu otevřela na jaře 2018. „Celý provoz je ještě ve vývoji, neustále něco vylepšujeme. Ráda bych celkový koncept co nejdříve dotáhla. Moc se mi líbí, když je v restauracích dostatek živé zeleně a působí na první pohled útulně.“

V budoucnu by Francesca chtěla podnikat také v oblasti módy. „Jsem hodně spontánní a ráda experimentuji, takže předpokládám, že bych časem mohla proniknout i do jiné sféry.“

Můj věk není podstatný

„S tím, že je mi lehce přes dvacet, naštěstí nemají zaměstnanci problém. Na začátku je to samozřejmě trochu překvapí, ale velmi záhy pochopí, že mám jasnou vizi a nebojím se věci aktivně kontrolovat,“ směje se Francesca, která aktuálně studuje Fashion Creative Direction na univerzitě Istituto Marangoni v Londýně. „Naštěstí máme hodně prázdnin, takže pravidelně létám do Česka. Pokud tu zrovna nejsem, zůstávám s týmem v každodenním kontaktu po telefonu a on-line. Samozřejmě je mi jasné, že by bylo praktičtější pobývat na place neustále. Když u některých událostí nejste,

třetí týden se to začalo lámat. Dnes patří brunche mezi naše nejúspěšnější dny,“ konstatuje. I díky tomu věří, že má smysl dělat věci jinak. „Češi, zejména ti ze starší generace, jsou ze své podstaty hodně konzervativní a rádi kritizují vše, čemu nerozumí nebo co se nějakým způsobem odlišuje. Když třeba řeknete, že někdo jí zdravě, automaticky mají za to, že si na talíř nasype zeleninu a v noci sní o croissantech. Ráda bych jim ukázala, že je možné se skvěle najíst i ze zdravých surovin,“ uzavírá.

14-15_WHAT20-01-prace-snu.indd 14

22/12/2019 16:33

INZERTNÍ PROJEK T

HANA KOVÁŘOVÁ

„Nejraději spím nebo si dám saunu,“ říká Hana Kovářová.

Najít své dokonalé ikigai Je marketingovou ředitelkou Raiffeisenbank, ráda jezdí na motorce a v práci si nedává limity. Hana Kovářová je žena, která se nebojí výzev. T Klára Mandausová F archiv Hany Kovářové

ím jste chtěla být jako malá? Prezidentkou, protože hodně cestuje a všude dostává květiny.

Byla jste jako dítě typ, který neposeděl, nebo spíš ta hodná, co sedává v koutě? Spíše to první, asi i díky o necelý rok staršímu bratrovi, který mě musel všude brát s sebou. Když jste si vybírala střední školu, měla jste představu o svém budoucím povolání a co vás při výběru nejvíc ovlivnilo? Představu jsem měla, chtěla jsem se věnovat modelářství a návrhářství oděvů. Vymýšlení i šití oděvů mě bavilo a ušila jsem si i maturitní šaty. Avšak rodiče zasáhli, a tak jsem šla studovat na gymnázium. A pak Vysokou školu ekonomickou? Co rozhodlo o tomto výběru, přece jen, studium na Fakultě informatiky a statistiky není zrovna jednoduché. Rozhodnutí jsem udělala až při hlubším přemýšlení o vysokých školách a fakultách. FIS jsem si vybrala kvůli zajímavému zaměření na hodnotu informací a jejich roli do budoucna. Tento pohled jsem dříve nevnímala a spíše jsem vždy považovala informatiku za práci s počítači. Ale skutečný obsah studia byl velmi zajímavý a rozhodně naplnil má očekávání. Měla jste představu o tom, co byste ráda dělala, když jste vysokou školu dokončovala? Již v průběhu studia jsem pracovala, a tak nástup do práce po ukončení

studia byl vlastně pokračováním brigády a částečného úvazku v Accenture. Studovala jste zahraniční vysokou školu. Překvapily vás tu nějaké rozdíly oproti českým univerzitám? Studium MBA ve spolupráci Masarykova ústavu vyšších studií a Sheffield Hallam University probíhalo sice v an-

oceňovala skvělý kolektiv, velký důraz firmy na vzdělávání a velké příležitosti a možnosti, jak se sám učit. Mnoho lidí říká, že všechno, co se naučili, umí díky praxi, nikoli škole, která byla spíš odrazovým můstkem než zdrojem informací. Jak to bylo u vás? Bylo to stejné. Vzdělání mi dodalo rámec a všeobecný přehled. Naučilo mě, jak si informace hledat, jak s nimi pracovat, jak je vyhodnotit, takže do jisté míry systematičnost a strukturovanost. Samozřejmě také mi dodalo spoustu přátel, se kterými se nadále vídám, ať už pracovně či soukromě. Jste marketingovou ředitelkou Raiffeisenbank, co máte na této práci nejradši? Osobně mám ráda, že zrovna toto povolání kombinuje jak práci s daty a čísly, tak práci kreativní. Vždycky mě baví příprava nové komunikace nebo speciální projekty, jako například spolupráce s Národním divadlem, ale i plánování a vyhodnocování kampaní a jejich efektu.

„Osobně mám ráda, že zrovna toto povolání kombinuje jak práci s daty a čísly, tak práci kreativní.“

glickém jazyce a s anglickými profesory, ale v Čechách. Ale i to ukázalo zásadní rozdíl mezi školstvím v České republice a ve Velké Británii. Bylo to daleko méně o memorování zpravidla již přežitých skript a teorií a daleko více o diskuzi, vlastním úsudku a nejnovějších poznatcích v oboru. Jaké bylo vaše první zaměstnání a jak jste se v něm cítila? První zaměstnání na plný úvazek bylo v konzultační společnosti Accenture, kde jsem navázala na částečný úvazek při škole. Tato první práce mě, ostatně jako všechny, bavila. Velmi jsem

Máte malého syna, jak spojujete práci a rodinu? Nemáte někdy pocit, že byste měla být na jiném místě, než kde právě jste? Některé pracující matky si občas stěžují, že cítí vinu vůči rodině i vůči práci. Vinu necítím. Věřím, že mám práci i rodinu nastavenou tak, aby nikdo nebyl ošizený. V práci se snažím být nezbytně nutnou dobu a pak se věnuji synovi. Když usne, zpravidla se vracím k práci doma a dokončuji, co je potřeba. Navíc pomáhá i partner. Jak odpočíváte? Co děláte, když jste opravdu hodně unavená?

Na místo marketingové ředitelky Raiffeisenbank přešla ze stejné pozice v České pojišťovně, kde působila téměř čtyři roky. V pojišťovně odpovídala mimo jiné za řízení značky a budování zákaznické zkušenosti, byla také členkou dozorčí rady Nadace Č. P. a předsedkyní správní rady této nadace. Předtím byla součástí týmu, který v České republice zakládal on-line Direct pojišťovnu, na začátku své kariéry působila jako konzultantka v poradenské společnosti Accenture. Vystudovala Fakultu informatiky a statistiky na pražské VŠE, získala titul MBA na Sheffield Halam University. Ráda jezdí na motorce, potápí se, běhá a hraje golf. Má malého syna.

Nejraději spím nebo si dám saunu. Velmi ráda také odpočívám aktivně, takže mě nabíjí jakýkoli sport. Úplný relax zažívám při potápění. Kromě potápění také ráda jezdíte na motorce. Proč zrovna adrenalinové aktivity? Někteří psychologové je dokonce hodně vytíženým lidem nedoporučují, protože je nepovažují za skutečnou formu odpočinku. Asi záleží na tom, jak se daný sport provozuje. Na motorce lze jet naprosto pohodově po vedlejších cestách a v přírodě v úplném klidu, nebo co nejrychleji třeba na okruhu. Já jsem ten první typ. Motorku mám jako dopravní prostředek a ráda se při jízdě kochám přírodou, vůněmi, volností. Podobně to mám i s potápěním. Nikam nechvátám, nelámu žádné rekordy, co se podmínek, hloubky nebo i lokalit týče. Jak dlouhou dovolenou si v roce dopřejete a kam jezdíte nejraději? Zpravidla jedeme několikrát na hory lyžovat, nejčastěji do Rakouska. V létě pak za mořem, v podstatě kamkoli. Snažíme se mít nějaký program, poznávat nová místa a dovolenou strávit aktivně. Dáváte si nějaký limit, kolik hodin denně pracovat? Nedávám si limit, ani mě to nikdy nenapadlo. Co byste kariéře neobětovala? Nemyslím si, že je pro mě důležité budovat kariéru či jí něco obětovat. Důležité pro mě je, že dělám práci, která mě baví s dobrými lidmi okolo. Mám také ráda výzvy, takže je přirozeně vyhledávám. Když zjistím, že stagnuji, posunu se dále. Je těžké tedy říci, co bych neobětovala, ale kdybych něco musela říci, tak by to určitě byly zdraví a rodina. Máte do budoucna nějakou pracovní metu? Asi jen tu jedinou, najít své dokonalé ikigai. Tedy najít práci, která mě opravdu baví a mám z ní radost, takovou, ve které jsem dobrá, která mě uživí a navíc má smysl a přínos pro svět. Myslím, že takovou práci mám, ale vždy je co zlepšovat.

14-15_WHAT20-01-prace-snu.indd 15

22/12/2019 16:34

S U P E R T Ě LO

Mít koule cvičit jinak

T Ivana Česnek Marcinová F archiv Michala Vrátného

„To, co v Kouli děláme, je takové ukládání penízků do prasátka, které v důchodovém věku rozbijete a něco tam najdete,“ shrnuje svůj záměr Michal Vrátný.

Přitahují lidi z uměleckých oborů, reklamních agentur, novináře i vědce. Silové a kondiční tréninky, během nichž trénujete hlavu stejně jako tělo a ze všeho nejdřív se učíte dýchat jako miminko, vás naučí přemýšlet jinak. Kettlebell je pro tělocvičny Železná koule pořád signifikantním nástrojem, ale systém, který její zakladatel Michal „Radar“ Vrátný neustále vyvíjí, sahá mnohem hlouběji a dál. aměřujeme se primárně na rozvíjení fyzické síly, protože z té vychází všechno ostatní – výbušnost, rychlost, svalová vytrvalost i bezpečná flexibilita. Představte si sílu jako sklenici a další kvality jako vodu. Čím větší máte sklenici, tím více vody se do ní vejde,“ zahajuje náš úvodní trénink Michal „Radar“ Vrátný a pokračuje slovy o komplexním přístupu, který vychází ze středu těla, dbá na správné dýchání a práci s páteří, bez níž jsou sebenamakanější ruce a nohy k ničemu. Během hodiny a půl, kdy se učím vnímat jednotlivé obratle, se mozek vaří zpracováváním pro něj nezvyklých motorických úkonů. Po mnoha pokusech můžu být pyšná na svůj mrtvý tah se „železnou koulí“. Ně-

a kolikrát, ale co přesně vzhledem ke své aktuální kondici děláte a jak. „První fáze je vždy o technické přípravě. Každý cvik má svoje pravidla, aby byl efektivní a bezpečný. Ve druhé fázi zakořeňujeme technickou přípravu pomocí malého závaží a velice postupně, po malých krůčcích, přidáváme, až jsou lidi najednou schopní zvedat fakt těžké činky. Postupují vždy pod naším vedením a podle na míru sestaveného, individuálního plánu, který obměňujeme jednou za tři měsíce. Každý cyklus začíná zase z bodu nula, technickou přípravou,“ vysvětluje Radar. Důsledkem takového přístupu je, že tréninky nejsou destruktivní, výsledky se ale přitom dostavují rychle a jsou dlouhodobé. Projevují se nejen na posta-

Asi tušíte, že posilovací stroje do tohoto světa nepatří. Více na zeleznakoule.cz.

kolikrát si vzpomenu na mistry kung-fu, ke kterým jsem kdysi dávno chodila. Tenhle třicetiletý kluk z Liberce, co se na vysoké škole vrtal v počítačích a vážil o třicet kilo víc než teď, k nim má tak blízko! Právě následky tehdejší špatné životosprávy jako nezvladatelná únava, kvůli které se musel uprostřed pracovní doby zamykat na záchodě a opřený o zeď spát, ho přes bojové sporty a kettlebell, dovedly až sem. K rozvoji funkčního systému, zahrnujícího moudrost starých mistrů i poznatky nejnovějších výzkumů. A k založení dnes už kultovní tělocvičny u Národní třídy, ke které se později přidaly čtyři sestry (v pražských Holešovicích, Mladé Boleslavi, Berouně a v Českých Budějovicích) a další se za chvíli otevře. Asi tušíte, že posilovací stroje do tohoto světa nepatří. Kromě kettlebellů se cvičí s olympijskými činkami a vlastní vahou, na hrazdách a gymnastických kruzích. Stačí to bohatě. Železná koule stojí na velmi propracované metodice, kde kvalita vítězí nad kvantitou. Vůbec nejde o to, kolik toho uzvednete

vě, ale hlavně na kvalitě života, což je pro šéfa Železné koule to úplně nejdůležitější. „Necvičíme jen proto, abychom cvičili, na co je mi schopnost zvednout dvě stě kilo, když je to výhra jen v laboratorních podmínkách. Pro mě je důležitý reálný přenos toho, co tu děláme, do scénáře skutečného života. Někdo se zbaví bolesti zad, někdo vysadí antidepresiva, někdo si konečně vydrží hrát celý víkend s dětmi, aniž by odpadával únavou, někdo si zlepší výkon v profi sportu, někdo konečně opustí nevhodnou práci a jde si za svým snem. Začal jsem na sobě makat z podobných důvodů a s tímhle záměrem to i celé dělám.“ Další podstatou filozofie Železné koule je pohled do daleké budoucnosti. Tedy tam, kde budeme na obličejích nosit hluboké vrásky a v městských dopravních prostředcích nás každý pustí sednout. Stárnutí nezastavíme, s jakou elegancí ale jednou budeme dávat páté patro bez výtahu a v jaké náladě se ponesou naše dny, můžeme podle Radara významně ovlivňovat právě teď. Tím, že budeme udržovat tělo neustále

aktivní. „To, co v Kouli děláme, je takové ukládání penízků do prasátka, které v důchodovém věku rozbiješ a něco tam najdeš. Snažím se pořád zdokonalovat cestu, která je pro lidské tělo z dlouhodobého hlediska ideální, maximálně přirozená. Nezatěžuje ho ani málo, ani příliš. Řada extrémních způsobů cvičení na tohle bohužel vůbec nemyslí. Představují stejné zlo, jako když člověk nedělá nic.“ V realitě to znamená například vyhledávání průsečíků mezi tím, co chcete dělat vy, a co si myslí, že byste měli dělat, trenéři Železné koule. Ti neustále vychytávají vaše slabá místa, nad kterými byste nejspíš za normálních okolností mávli rukou a šli o dům dál. „Tyhle stránky logicky nikdo rozvíjet nechce, přitom mají největší návratnost. Nejde to, nejde, nejde, ale najednou to prolomíte a otevře se vám miliarda dveří. Fyzický trénink je nekonečné hledání slabých stránek a dělání z nich těch silných,“ dodává Radar. Nejspíš už je teď zřejmější, proč je Železnou koulí okouzlená část Pražské kavárny a další, kdo vyhledávají (nejen) pohyb s přesahem. Výjimečný koncept, tuna moudrosti a autentická místa ke cvičení ale stále ještě nejsou všechno, za čím chodí. Jsou to i lidi. Tato komunita je speciální. A je otevřená pro všechny.

7 RAD

strýčka Radara 1 Priorita číslo jedna je spánek. Spěte aspoň sedm a půl hodiny.

2 Jestliže chcete začít cvičit, dělejte to pod vedením (ideálně v Kouli). Člověk, co trénuje sám sebe, má za trenéra pitomce.

3 Jezte věci, které se skládají z jídla. Jablko je jablko a nemá kilometrovou tabulku složení. Ideálně z lokální produkce.

4 Kysané potraviny jsou ten pravý superfood. Ne chia semínka a goji.

5 Choďte. Co nejvíc, ideálně po členitém povrchu a v barefoot botách.

6 Cvičte sílu. Zapomeňte na poskakování na hudbu nebo roztahování gumiček. Pokud chcete nejvíc muziky za svoje peníze, soustřeďte se na rozvoj fyzické síly (platí i pro dámy). Uvidíte nejrychlejší progres a budete se divit, jak vám nabytá síla zlepší kvalitu života.

Kromě kettlebellů se zde cvičí s olympijskými činkami a vlastní vahou.

Kalorie jsou od toho, aby se konzumovaly, ne aby se počítaly. Nepotřebujete kalorické tabulky, pokud chcete změnit postavu pomocí jídla. Potřebujete se soustředit na příjem kvalitních bílkovin, tuků a zeleniny, sem tam malá příloha, sem tam nějaký „cheat day“.

16_WHAT20-01-super-telo.indd 16

22/12/2019 15:43

WHAT-inzerce.indd 1

INZ Maestosa 332x485 What 02.indd 1

29/08/2019 11:13

14/08/2019 17:13

360°

Jana Štantejská si splnila sen a po několika kariérních skocích vytvořila inspirační projekt Království Duše.

O Shakiře, pevných nohách a nejdůležitější části těla T Petra Nováková F archiv Jany Štantejské

Od zaměstnance přes manažerku a ředitelku k podnikatelce. A k vyhoření. O tom, že někdy je dno tím nejzásadnějším odrazovým můstkem, ví mnohé Jana Štantejská. Dnes má svůj inspirační projekt s názvem Království Duše, který chce lidi naučit, jak zharmonizovat tělo a duši a jak skutečně pochopit své nitro. Jí samotné to trvalo šestnáct let a ostatním chce tuhle cestu zkrátit. a rozhovor s Janou Štantejskou vstupuji do pražské kavárny vyzbrojená instrukcí, na co se nesmím zapomenout zeptat. A protože někdy je nejlepší nechodit kolem horké kaše, ptám se hned po pozdravu: „Máme spolu probrat hlavně všechno o vagině,“ vyhrknu a nenápadně sleduji, jestli nás u vedlejších stolů někdo neposlouchá. „Je to skvělý ice breaker, že,“ směje se Jana a pokračuje: „No jasně, vagina je velké téma. Je důležité svou vaginu takzvaně rozvibrovat. Třeba ta moje vibruje pořád. A ta vaše bude taky, nebojte se, klíčem k tomu je tvořivost!“ Jana se usmívá, je vidět, jak je spokojená a nadšená. Živá. A uvolněná, její přístupnost způsobí, že za pár desítek minut už o vagině budu i já mluvit bez uzardění.

Pořád stoupat výš a výš, a pak se zastavit

Než se tak stane, poprosím Janu, aby mi popsala, jak se ke své současné profesi „inspirátorky“ dostala. „Ze široka? Moje první pracovní zkušenost byla jako zaměstnanec. Pracovala jsem pro společnost Kraft Foods. Naučila jsem se v téhle práci spoustu dovedností, často jsem chodila na semináře a workshopy. Byla to skvělá škola. Ale bylo to i náročné a stresující,“ říká Jana. Pracovala skoro pořád, žila v garsonce, kde platila vysoký nájem, a na živobytí jí zbylo sotva pár tisíc. „Vzpomínám si, jak mě na Florenci oslovil bezdomovec, jestli nemám pár drobných, a já se mu musela omluvit, že nemám, že tenhle měsíc ani já nevycházím,“ říká. Výhoda práce v korporaci ji však dovolila stoupat v kariérním

žebříčku stále výš. „Můj šéf mě stále motivoval, stále mi opakoval „challenge, Jana, challenge“. Bylo mi třicet, makala jsem, a najednou jsem dostala arytmii srdce. Ve skutečnosti nešlo o tělesný problém, byl to stav vyhoření, ale tehdy jsem to ještě neuměla pojmenovat. Nebyla jsem tak uvědomělá a nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jen se mi ráno chtělo brečet, když jsem měla vstávat do práce. A tak mi po sedmi letech od nich přišlo upozornění, přes srdce, že tady se už nemám co učit,“ vypráví. Chvilku nechápu: Jací oni? „Já říkám kluci z vrchu. Může to být vesmír, bůh, vyšší já… Jak chcete.“ Jana tak po sedmi letech, zrovna když byla na vrcholu, z práce odešla. A nevěděla, co dál. V téhle prázdnotě jí přišla nabídka, jestli nechce zkusit dělat finanční poradkyni. O finance se nikdy nijak zvlášť nezajímala, ale na nabídku kývla a začala se učit, co poradenství o penězích všechno obnáší. „Podařilo se mi rychle se vypracovat. Bylo to skvělé. Často jsem si dělala office u bazénu na Štvanici, kde jsem si vyřizovala telefonáty a plánovala si schůzky. Byla jsem pánem svého času. Ležela jsem na dece a v dálce jsem viděla byznys centrum, kde jsem ještě pár měsíců předtím pracovala do úmoru, a nedokázala si představit, že to někdy opustím. Občas nás na místě drží jen strach. Zjistila jsem, že se dá pracovat a přitom mi může být dobře. Během půl roku jsem patřila mezi deset nejlepších poradců ve firmě. V práci jsem poznala i svého současného muže. Prý byl do mě zamilovaný rok, než jsem si ho všimla. A pak jsme se za půl roku vzali,“ pokračuje v popisu svého života

Jana. Uvědomuji si, jaká je její zásadní vlastnost: jde do všeho po hlavě. „Když to tak má být, tak vám to do života prostě přijde. Stačí být v proudu, nechat se vést. A to, co se děje, neodmítat hlavou, která všechno kontroluje. Často říkám: Hoďte mozek do škarpy,“ míní Jana. A tak mě už zase tak moc nepřekvapuje, že zrovna ve chvíli, kdy byla zase v té nejlepší kariérní kondici, dala výpověď. „Zrovna jsem totiž zjistila, že jsem těhotná. Dopřála jsem si čas pro sebe. V těhotenství jsem snad poprvé vědomě prožívala svou ženskost. Do té doby jsem fungovala spíš v mužském světě a měla jsem svou ženskost uzavřenou,“ říká. Povedl se jí ještě další kariérní skok, to když se vypracovala na nezávislou finanční specialistku pro privátní klienty a investiční poradenství. Měla snový plat, pracovala tři dny v týdnu, volný čas trávila na golfovém hřišti. Prostě sen! „A pak přišel srpen 2016, měla jsem narozeniny a celé je proplakala. A pak jsem si řekla, že pouštím všechno staré a těším se na něco nového. A do dvou týdnů mi začaly na mysl přicházet nápady. Stačilo to jen opravdu pustit,“ popisuje Jana, kdy se poprvé začaly klubat základy projektu Království Duše. Potřebovala dělat něco, co má smysl. A začala od sebe.

Soutěž krásy a nutnost ženského přátelství

Když si na internetu všimla pozvánky do soutěže krásy Pretty Woman, přihlásila se bez přemýšlení. „Byla jsem nejstarší účastnice, bylo mi 44 let. A byl to skvělý zážitek. Byla to neuvěřitelná legrace, ale naučila jsem se i spoustu nových věcí. Učila jsem se dabing, chodit po mole, tančit… A tam, tam začal mít můj program pro ženy, Království Duše, jasnější obrysy. Jde mi o komplexnost. Stejně jako jsem to dělala ve financích. Chtěla jsem vytvořit něco smysluplného a uceleného. Začala jsem výživou. Od ní to začíná. Když jsem v souladu se svým tělem a dobře jím, mám lepší náladu

i větší sebevědomí a obecně se cítím lépe. Výživa souvisí se zemí, uzemněností, je to takzvaná první čakra, kterou je třeba řešit. Dalším důležitým krokem je relaxace, protože když tělo není odpočaté a v klidu, nemůže vnímat žádné nové informace. A pak je nutný pohyb. Kdo se nehýbe, stagnuje mu energie v těle. A pak je důležité se obohacovat mezi sebou. Je nutné si hýčkat své ženské spolky a ženská přátelství,“ myslí si Jana. Marně v jejích slovech hledám nějaké ezoterické stopy, naopak – to, co říká, dává logiku. Ale zpátky k vagině! „V našem středu, v pánevní oblasti jsou naše největší poklady. A zároveň se tu taky usazují největší vzteky a křivdy. Když mám konzultace a vidím, že tohle může být problém i u mé klientky, tak jí pustím Shakiru. Někdy se stačí pořádně rozpohybovat. Pánev se musí hýbat,“ tvrdí Jana Štantejská. Ve Zvoli kousek od Prahy buduje nové relaxační centrum, kde bude pořádat workshopy, provádět konzultace a kde se budou lidé setkávat. „Bude to místo, kde se bude dát tančit a kde ze sebe můžete všechno vykřičet. Místo, kde si můžete dovolit všechno. Souvisí i s mým novým zásadním projektem Moje vagina (mojevagina.cz). Už brzy v čekárně vašeho gynekologa! Chci tak trochu prolomit vážnost ve vzduchu, která tam panuje. A donutit ženy se zamyslet: Umíte si povídat se svojí vaginou? A rozumíte sama sobě? Je to i o tom, abychom se nebraly vážně. Protože jen tak můžeme žít spokojený život,“ popisuje Jana a než se rozloučíme, poradí mi, co mám hned večer udělat. „Spojte se se Zemí. Buďte bosá, celými ploskami nohou se o ni opřete. Vědomě se zakořeňte. A hlavou se spojte s Měsícem. Díky tomu budete ucelená. A pak si pusťte píseň Waka Waka od Shakiry, u té si nejlépe uvolníte pánev, pořádně jí šejkujte. A pak počkejte, až k vám věci přijdou samy. Je to těžký úkol, znám to. Ale je to důležité. Nechat věci, ať se dějí.“

„Mým novým zásadním projektem je Moje vagina (mojevagina.cz). Už brzy v čekárně vašeho gynekologa.“

18_WHAT20-01-360-stupnu.indd 18

22/12/2019 15:46

Kompaktní design

WHAT-inzerce.indd 1 INZ CS Compact 270x400 01.indd 1

29/05/2019 15:39 25/04/2019 12:02

CHTĚJTE VÍC!

Jak úspěšně ztratit partnera Víme, co bychom měli dělat a jak se správně ve vztahu chovat. Bohužel nám nikdy nikdo neřekl, co nedělat a co spolehlivě drahou polovičku vytočí do běla. Vztahy nejsou automaticky krásné a šťastné a mnohdy je dokážou rozbít maličkosti. Pojďme se podívat, co může stát váš vztah „život“. T Lenka Matoušová F archiv Lenky Matoušové I Jozko Barde Murcko

Otázka za otázkou

Existuje celá plejáda otázek, kterými svého partnera zaručeně otrávíte: Kam jdeš? Kdy přijdeš? S kým tam jdeš? Miluješ mě? S kým si píšeš? Kdo to je? Pokládejte tyto otázky často a s dostatečnou úporností. Pokud partner neodpovídá dostatečně podrobně, nebo se snad ještě vymlouvá a odpověď není dostatečně věrohodná, je třeba pořádně zvýšit hlas. Jestliže stále nemáte uspokojivou odpověď typu, že nikam vlastně jít ani nechce, zkuste se rozbrečet. Vhodné je ještě mezi slzami a smrkáním pokřikovat výčitky za vše, co vám od začátku vašeho vztahu provedl on i ta jeho povedená rodina. „Každý člověk potřebuje osobní prostor a je jedno, jestli je zadaný, či nikoliv. Když ho své polovičce vezmete a zavalíte ho otázkami, ve vztahu nebude spokojený,“ vysvětluje Lenka Matoušová, terapeutka z projektu Servis vztahů.

otrávená a naštvaná polovička? Tohle je spolehlivý imaginární hřebíček do rakve vašeho vztahu.

Žárlení jako projev lásky

Nepatříte mezi žárlivky, ale to byste měla! Žárlit můžete totiž naštěstí na cokoliv. Na jeho práci, bývalou přítelkyni, pomyslnou budoucí přítelkyni, sestru, matku i na jeho koníčky. Důležité je pořádně rozvinout fantazii, co všechno může mít raději než vás. A taky je dobré jeho lásku k vám neustále kontrolovat. Ujištění o jeho věrnosti zaručeně nejlépe najdete v jeho mobilu. A jestli tam najdete jedinou zprávu či e-mail od jeho kolegyně z práce, dejte mu to pořádně sežrat!

Buďte nesamostatná a závislá 2

Útočte a nenechte ho vydechnout

Přichází domů později, než máte pocit, že by měl správně přijít? Zdá se vám navíc, že je v dobré náladě se spokojeným úsměvem? Zaútočte! Nandejte mu to pěkně zostra, jaký je to bídák, nevděčník a sobec. Nevadí, že vám poslal SMS a je to dospělý, zralý člověk, který si svůj čas umí řídit a měl nepochybně nějaký důvod, proč přichází právě v tomto okamžiku. Na toto nehleďte. Je to váš partner a měl by se přece chovat přesně tak, jak vy očekáváte! „Právě nereálné očekávání stojí velmi často za rozpadem vztahu. Mnohdy jedna strana od druhé očekává až nesmyslné věci a činy. Je dobré si uvědomit, že manželství není závazkem partnera k naplnění všech našich očekávání,“ říká L. Matoušová.

Věčně nenaladění

Moc prší, nebo je moc slunce? Nějaký ten důvod se vždycky najde. Všechno špatně, pořád nějaký problém. Co víc dokáže naštvat než věčně nespokojená,

Pověste se mu na krk, vyžadujete stoprocentní pozornost a chtějte po něm všechno hned, vlastně včera už bylo pozdě. A pokud se mu to nelíbí a neudělá to, urazte se. Na druhou stranu princ na bílém koni pro vás přece udělá vše, co vám na očích vidí a co si přejete. Anebo se to děje jen v pohádkách?

Pravidelně kritizujte

Kritizujte jeho matku, sestru, kamarády, děti z prvního manželství, prostě kohokoliv, koho má rád. Udělejte z něj blbce, s kým se to stýká a co a jak proč dělá špatně.

Sdělujte mu každé pohnutí své mysli

Lásko, přemýšlela jsem, jak budeme trávit Valentýn, měli bychom si už naplánovat příští Vánoce, kdy mě požádáš o ruku? Už jsem nám vymyslela aktivity na celý příští týden, co kdybychom jeli tam, kam jezdí sousedi? Když budete polovičku zahrnovat poctivě všemi svými myšlenkami a starostmi vaší maminky a vašich kamarádek, bude nadšený. To, že mu vše říkáte, přece není nic špatného, je to váš partner a měl by to vědět. Jeho nadšení se projeví natolik, že to v nejlepším případě vezme mílovými kroky do nejbližší hospody na panáka.

O SERVISU VZTAHŮ Servis vztahů je novým projektem obecně prospěšné společnosti Women for Women. Pomáhá lidem uzdravovat vztahy a pracovat na nich. Vhodný je pro všechny, komu nejsou jedno, ale i pro ty, kdo právě procházejí krizí, rozchodem či prožívají nepříliš šťastné období. Pomocnou ruku vám podá řada odborníků, terapeutů, psychologů a dalších profesionálů. Nenechte vztah zahynout, ale uzdravte jej. Kdy jindy než teď? Více na servisvztahu.cz

myslet, jak se má tvářit, co si má oblékat, co nesmí dělat na veřejnosti a co by naopak měl. Určitě vám bude nadosmrti vděčný, že potkal ženu svých snů a konečně ví.

Pravda a víc než pravda

Největší úspěch budete mít, když ho pěkně shodíte před přáteli. Pořádně přeperte špinavé prádlo, postěžujte si, jak je nemožný, případně ho ještě srovnejte s někým, vedle koho se bude cítit neschopný, méně atraktivní, slabý, prostě co nejvíc nedostatečný. Pokud do teď vydržel, tohle je jistota. Takové eso v rukávu, které zafunguje! Jestliže si to na poslední chvíli rozmyslíte a partnera nakonec nebudete chtít úplně ztratit, podívejte se na něj jinýma očima. Tak, jako byste ho viděla poprvé v životě. Jako cizí žena, která ho pozoruje v restauraci od jiného stolu. No, není on nakonec naprosto úžasný? Nemáte náhodou chuť ho sbalit a odejít s ním domů? Udělejte to!

Nic mi není, ale vážně…

Práskejte dveřmi, mlaťte vším, co máte po ruce, tvařte se nepříjemně, smutně, naštvaně a nepříčetně. Na všechny jeho pokusy pochopit situaci odpovídejte: „Nic mi není.“ Za nic na světě z vás důvod vaší nehezké nálady nesmí dostat!

Lenka Matoušová

Babo, raď

Když nic jiného nezabere, pěkně mu poraďte. Každá rada je přece drahá, ne? Řekněte mu, co má dělat, co si má

Působí jako Case Manager a psychoterapeut v obecně prospěšné společnosti Women for Women, přesněji v jejím projektu Servis vztahů. Lenčiným základním psychoterapeutickým východiskem je systematika, na základě které se s klienty pokouší najít řešení jejich obtíží, naplnit jejich naděje, anebo se lépe smířit s tím, co v jejich životech nelze změnit. Práce psychoterapeuta ji baví a naplňuje, obzvlášť když může být svědkem klientovy pozitivní proměny na cestě k lepšímu, šťastnějšímu a plnohodnotnějšímu životu.

20-21_WHAT20-01-chtejte-vic+nove-hobby.indd 20

22/12/2019 15:53

N OV É H O B B Y

Vstříc sofistikovanější minulosti Dnes se někteří dobrovolně vzdávají toho, o čem si lidé před stovkami let mohli nechat jen zdát. Elektrické vedení, městská kanalizace, pohodlí moderní civilizace, kde máme všechno na dosah. Utíkají do přírody a žĳí takzvaně mimo inženýrské sítě. V překladu off grid.

Počáteční investované peníze se vám brzo vrátí, protože provoz off grid příbytku je levnější než chod klasického domu.

T Michala Bradová F unsplash.com

V zahraničí si off grid bydlení zamilovává stále více lidí.

Nonstop každý den. Co si sami neuděláte, nemáte. S otálením a pasivitou tu nikam nedojdete, obzvlášť, přestěhujete-li se skutečně daleko od civilizace.

Na druhou stranu…

Počáteční investované peníze se vám brzo vrátí, protože provoz off grid příbytku je levnější než chod klasického domu. Můžete si ho navíc postavit ve vlastním stylu, nejste na nikom závislí a svůj život máte absolutně pod kontrolou. Už vás

už navíc v dnešní době není synonymem stísněné, zatuchlé a pomalu se rozpadající chatky. Jde o moderní stavby, v nichž se perfektně snoubí osobitý design s maximální funkčností. O úroveň výše pak celý koncept posouvají moderní technologie. Dnes už se off grid domy staví třeba takovým 3D tiskem.

Na koho se obrátit?

Tři roky vyrábí společnost Haus.me autonomní soběstačné inteligentní

TIPY

aždý měsíc je to pořád dokola – nové účty za elektřinu, plyn, vodu, telefon, nájem, hypotéku a další výdaje. Pro některé jedince už bylo placení všech faktur natolik únavné a frustrující, že se rozhodli pro změnu životního stylu, a to dost výraznou. Začali žít off grid, což zjednodušeně řečeno znamená, že bydlí mimo civilizaci v zcela soběstačném domku, který je odpojen od tradičních inženýrských sítí. Někteří do toho jdou opravdu naplno a kromě pořízení solárních panelů, větrných turbín, tepelných čerpadel kopou i studny a budují kompostovací toalety, jiní se „oddělí“ jen částečně a spoléhají aspoň na městské vodovody a kanalizace.

Světlo a teplo z ohně, voda z řek a studní

V zahraničí si off grid bydlení zamilovává stále více lidí. Stává se pro ně ideální volbou ve chvíli, kdy chtějí ušetřit spotřební výdaje, prosadit více svou nezávislost nebo touží výrazně snížit svou uhlíkovou stopu. Finanční a ekologické aspekty s ním určitě souvisí, ale samozřejmě jako všechno na tomhle světě má i tento způsob života své proti. Nebude to zadarmo. A rozhodně ne pro všechny. Nepředstavujte si podivíny, poustevníky nebo zločince, kteří se někde v bunkrech skrývají před svou minulostí. Na udržitelnější cestu bydlení se vydávají nejrůznější typy lidí co do věku, vzdělání, osobní filozofie, pracovního postavení nebo výše příjmů. Třeba se pro ni nadchnete i vy, nicméně je třeba si uvědomit, že kromě počáteční investice (a ne zrovna malé) do samotného domu a pozemku s veškerým potřebným vybavením se vám život slušně převrátí. Obstarávání a štípání dřeva, péče o hospodářská zvířata, pěstování vlastního jídla, hledání jedlých plodin, kompostování odpadu, zadržování dešťové vody, údržba bydlení a starost o zahradu…

UČTE SE OD OSTATNÍCH Inspirujte se těmi, kteří si už off grid způsob osvojili. Spousta z nich sdílí svůj život na sociálních sítích, protože chtějí povzbudit druhé jako například @wildwonderfuloffgrid.

ZKUSTE TO RUČNĚ 2

Melte si vlastnoručně kávu, při vaření nebo pečení používejte minimum elektrických přístrojů, prádlo sušte namísto sušičky pěkně „po staru“ na prádelní šňůře, pořiďte si kamna na dřevo…

BUĎTE MINIMALISTI 3

Držte si v domácnosti pouze věci, které skutečně potřebujete nebo k nim máte vztah. Nezatěžujte prostor ani svůj život zbytečnostmi. V mikro domku také nebudete mít tři patra místností a desítky úložných prostorů.

OSVOJTE SI NOVÉ NÁVYKY 4

Namísto Netlixu nebo projíždění Instagramu zkuste večerní program přeladit na čtení knih s tematikou off grid nebo třeba pletení a šití, tedy aktivity, které by se vám mohly později hodit.

domu značně šetříte za vytápění. Haus.me má podle výrobců dvacetkrát nižší spotřebu energie ve srovnání s běžným domem a slibuje úsporu ročních nákladů za energii až 3600 dolarů. Tiny houses neboli mikro domky jsou obecně velkým trendem posledních let. Také v Česku a na Slovensku jejich popularita roste, minimálně na straně výrobců. Věhlas si získává například slovenská Ecocapsule. Chatka, karavan, pop-up hotel nebo třeba mobilní kancelář, zkrátka autonomní mikro prostor, který už z výroby pracuje se sluneční a větrnou energií a dokáže „přežít“ v jakémkoli prostředí. Futuristický design je bonusem navrch. Na tiny houses je krásná jejich rozmanitost, existují v široké škále tvarů a stylů od klasického srubu v lese přes luxusní chatky až po přebudovaný přepravní kontejner. Možná znáte český projekt Blokki, který proměňuje kovové kontejnery v moderní a maximálně funkční bydlení. Můžete si je nechat dovybavit technologiemi pro ekologický a soběstačný provoz, například fotovoltaickými panely s bateriovým modulem, solárním ohřevem vody, čističkou odpadních vod, filtrací a přípravou pitné vody. A vejdete se tam klidně s celou rodinou. Kdo fandí spíše zahraničí, s podobnou myšlenkou pracuje australská společnost G-Pod. Jejich modulární a mobilní budovy pochází z recyklovaných, udržitelných a organických materiálů a jsou koncipovány tak, aby mohly fungovat off grid i na odlehlých místech. Off grid je alternativa moderního bydlení s cílem podpořit vlastní nezávislost. Mainstreamem se pravděpodobně nestane, nicméně každý by z něj mohl načerpat alespoň malou inspiraci, jak žít udržitelněji a šetrněji k životnímu prostředí. A to se v dnešní době rozhodně počítá.

HLEDEJTE VYSNĚNÉ MÍSTO Základem off grid bydlení je najít vhodný pozemek. Přestože se neplánujete přestěhovat hned, o lokalitě jasno mít můžete. Ve výsledku vás to může povzbudit k rychlejší akci.

nebude zajímat výpadek proudu ve městě, plánovaná odstávka vody v celé ulici nebo různé další poruchy. Žĳete z vlastních zdrojů, s nimiž se velmi brzy naučíte efektivně pracovat. Ve výsledku získáte vyšší stabilitu a svobodu. Off grid stoupenci zmiňují, že možná pracují tvrději než kdy dřív, odměnou jim je však smysluplnější a upřímnější život. Minimalismus a jednoduché bydlení

domy, které jsou plně mobilní, takže je můžete přemístit na jakékoli místo. Nemusíte provádět žádné stavební práce, prostě koupíte, dovezete a žĳete. Domy obsahují nádrže na vodu, akumulátory sluneční energie a autonomní kanalizaci, jsou tedy absolutně nezávislé a udržitelné. Díky speciálním oknům s izolačními schopnosti a patentované kompozitní polymerové izolaci zabudované do stěn

Tiny houses neboli mikro domky jsou obecně velkým trendem posledních let.

20-21_WHAT20-01-chtejte-vic+nove-hobby.indd 21

22/12/2019 15:53

LOV E S TO R I E S

Žijeme ve skvělé době! Spousta organizací u nás i v zahraničí vám cestu k dobré karmě usnadní.

Dobrá karma nikdy nevyjde z módy Říkáme si v duchu nezávisle na tom, zda na karmu věříme, nebo ne. Zkrátka nějak podvědomě cítíme, že dobro podněcuje další dobro. Dle slovníku MerriamWebster je „karma“ síla generovaná činy jednotlivce, která je v hinduismu a buddhismu vnímána jako nezbytný předpoklad pro převtělení. Pro širokou (západní) veřejnost je však přijatelný spíše druhý, obecnější význam, a sice „taková síla, která ovlivňuje události v životě jednotlivce“.

Člověk v tísni (clovekvtisni.cz)

Program Doučování V rámci tohoto programu umožňuje nezisková organizace Člověk v tísni doučování dětí ze sociálně slabších rodin. Primárně jde o romské děti, avšak do programu jsou přihlášeni i jedinci, kteří mají potíže ve škole, ale doma se jim adekvátní podpory nedostává. Jako individuální doučovatel se může přihlásit každý. Dobrovolník pak dochází přímo do rodiny jednou týdně na dvě hodiny, během kterých

dítěti pomáhá s domácími úkoly nebo vysvětlením látky. Cílem tohoto programu Doučování je nejenom zastavit nevyhnutelný školní propad dítěte, ale i zvýšit jeho zájem o školu. Jako příjemný vedlejší účinek se pak odehrává i zapojení rodiče do školního dění, domácí přípravy a zvýšení zájmu o dítě obecně – samozřejmě pod dohledem odborníků z Člověka v tísni, specialistů a v případě potřeby i učitelů.

T Jana Krivenkaja F unsplash.com

evím, jak vy, ale já pociťuji, že se posledních několik let o karmě více mluví, více píše a více přemítá. Ostatně když to vezmeme s ohledem na její obecnější význam, není se co divit: vše, co v životě konáme, nese nějakou energetickou hodnotu, a tak se uvažování o karmické náloži stává součástí cvičení jógy, meditačních retreatů nebo jen každodenního dumání v tramvaji. Jak jinak, když již zmiňovaný slovník Merriam-Webster uvádí mezi synonymy slova „karma“ takové pojmy jako aura, atmosféra, aroma, aureole, klima, nádech, nimbus, povaha, vůně, vibrace… Takže víceméně všechno,

co nás obklopuje. Jak ale vnímá dobrou karmu každý z nás, velmi záleží na našich individuálních předpokladech: pro někoho znamená zachraňování sirotků v Kambodži, jinému stačí přejít ulici na zelenou. Můžeme si myslet, že karma vašeho souseda se pokazí pokaždé, když pustí metalovou hudbu nahlas po desáté večer, přitom nemáme ponětí, že se doma stará o toulavé mazlíčky. Žijeme ve skvělé době! Spousta organizací u nás i v zahraničí vám cestu k dobré karmě usnadní a ušije řešení přímo na míru. Vybrali jsme pro vás tři způsoby, jak se zlepšit – stačí jen chtít a vyhradit si na to trochu času.

22-23_WHAT20-01-love-stories.indd 22

22/12/2019 15:56

Co můžu udělat pro svět? Elpida (elpida.cz)

Program Ponožky od babičky Od školní docházky přeskočíme několik dekád. Organizace Elpida má v portfoliu celou řadu programů podporujících vzdělávání a sociální začlenění seniorů. Také pod optimistickým sloganem OLD’S COOL rozvíjí projekty, které se zaměřují na vnímání stáří. Jedním z nich je veleúspěšný projekt Ponožky od babičky, v rámci něhož seniorky (a k dnešnímu dni je jich víc než 200 z různých koutů republiky) pletou originální ponožky, za které

pak dostávají honorář. Zapojit se můžete tak, že pletařkám zprostředkujete starou nepotřebnou vlnu nebo se přihlásíte jako smluvní prodejce, jenž se postará o distribuci ponožek, které jsou jinak ke koupi na e-shopu nebo na trzích. Podpořit můžete samozřejmě i věcným nebo peněžitým darem anebo předplatným časopisu Vital, který Elpida vydává už od roku 2007 ve spolupráci s předními českými novináři, spisovateli a odborníky.

Ukliďme Česko (uklidmecesko.cz)

Ukliďme svět, ukliďme Česko

Dvakrát do roka, na jaře a na podzim, pořádá organizace úklidové dny. Zapojit se může každý. Nepotřebujete k tomu ani korunu, je jen na vás, jestli se cítíte na to, zapojit se jako dobrovolník, nebo se rovnou stát organizátorem úklidu. Také můžete přispět tím, že budete přes aplikaci mapovat černé skládky – jednoduše černou skládku vyfotíte, v mapě umístíte

špendlík na místo, kde přesně se nachází, vyberete, jaký typ odpadů se na skládce vyskytuje, a hlášení odešlete. Do kalendáře si můžete rovnou zapsat 4. dubna 2020: už v prosinci bylo na tento termín hlášeno pětačtyřicet úklidů. Rok 2019 proběhl ve znamení 3895 úklidů a 2612 tun uklizeného odpadu, další ročník slibuje, že bude bořit rekordy.

Na konci druhého desetiletí 21. století snad ani nejde hovořit o dobré karmě bez zmínky tématů ekologie a udržitelnosti. Není nad to vytvářet dobrou karmu tak, že vracíme planetě to, co jsme od ní dostali. Této myšlenky se chopilo italské designové studio Carlo Ratti a vyrobilo bezodpadový odšťavňovač na pomeranče. Asi všichni víme, jak funguje taková mašina: pomeranče se kutálí po spirále, načež jsou rozříznuty vejpůl, z pomerančových půlek se pak vymáčkne šťáva, a zbytek spadne dolů do zásobníku, který se v lepším případě vyprázdní do biologického odpadu. A právě zásobník slupek je elementem, na kterém Ratti zapracoval: sice na svoji šťávu počkáte o pár minut déle, je to ale pro dobro věci. Slupky v zásobníku se v několika vteřinách vysuší, načež se rozdrolí do podoby takzvaného pomerančového prachu. Ten se poté zahřeje a je doslova přetaven do vlákna, které následně přes 3D tiskárnu zabudovanou v odšťavňovači vyjede již ve tvaru kelímku naplněného čerstvě vymačkaným džusem. Tento kelímek je samozřejmě také plně recyklovatelný a může teoreticky posloužit k výrobě dalších jemu podobných. Odšťavňovač budoucnosti vznikl jako jeden z projektů podpořených nadací Ellen MacArthur, která se zasazuje o posun směrem k cirkulární ekonomice, v níž zbytkový odpad a znečištění jsou zcela vyřazeny z výrobních a spotřebních procesů. Fandíme všem chytrým nápadům!

Jak vnímá dobrou karmu každý z nás, velmi záleží na našich individuálních předpokladech.

„Karma se rovná spravedlnost. Karma neodměňuje, ani netrestá. Karma neupřednostňuje, protože si všichni musíme sami zasloužit to, co dostaneme. Karma nic nepředurčuje. Vytváříme svoje vlastní příčiny a karma jen vyvažuje jejich následky.“ MARY T. BROWNE spisovatelka, autorka knihy Síla karmy

K A R M A Z DA R M A

KOLIK LIDÍ, TOLIK NÁZORŮ To, že je karma nadčasové téma, dokazuje, že o ní přemítali už renesanční myslitelé. Od Leonarda da Vinciho po Megan Fox, který názor je vám nejblíž?

„Naučte se vidět. Uvědomte si, že všechno souvisí se vším.“ LEONARDO DA VINCI

„Dokud existuje karma, svět se mění. Vždycky budeme mít karmu, o niž se musíme postarat.“

„Lidé nejsou trestáni za svoje hříchy, nýbrž prostřednictvím svých hříchů.“ ELBERT HUBBARD

NINA HAGEN

„Nikdy nezabiji hmyz. Pokud vidím v pokoji mravence nebo pavouky, vždy je vynesu ven. Karma je všeobjímající.“ HOLLY VALANCE

„Lidé platí za to, co činí, ale hlavně také platí za to, kým si dovolili být. A platí za to jednoduše: životy, které žijí.“ EDITH WHARTON

„Existuje přirozený karmický zákon, který spočívá v tom, že pomstychtiví lidé, kteří udělají všechno, aby ublížili ostatním, skončí chudí a o samotě.“ SYLVESTER STALLONE

„Snažím se žít svůj život s představou, že karma existuje. Dávám světu přesně to, co chci od světa dostat zpět.“ MEGAN FOX

Nejlíp to ale vystihl neznámý autor v metaforickém přirovnání: „Karma je, když hodíte banán po Mariově motokáře (ze hry Nintendo, pozn. red.), ale nakonec na něm sami uklouznete.“

22-23_WHAT20-01-love-stories.indd 23

22/12/2019 15:56

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

UFO na umělecké scéně T Eva Karlasová F Kvalitář

„Není zrovna obvyklé, aby si dva architekti založili galerii. Do dneška se musíme popasovávat s tím, že se někdo takzvaně popasovává s námi,“ směje se Marek Habr, spoluzakladatel umělecké platformy Kvalitář – galerie v centru Prahy, v níž se již sedm let aktivně prolíná umění s designem. disciplíny. Jako architekti jsme při navrhování interiérů řešili jejich celkové pojetí, mnohdy jsme však naráželi na problém sehnat pěkný obraz nebo oslovit vhodné umělce. I proto jsme se v roce 2012 rozhodli otevřít vlastní galerii, v níž by se setkávalo umění s designem. Chtěli jsme, aby si lidé začali místo fotek z IKEA kupovat skutečné obrazy.

Architekti a majitelé platformy Kvalitář Jiří Kučera a Marek Habr.

českém prostředí je váš koncept zcela výjimečný. Co přesně vás inspirovalo k vytvoření místa, které slouží zároveň jako umělecká a designérská platforma? Když jsme před více než sedmi lety začali s Jirkou (architekt a spoluzakladatel projektu Jiří Kučera, pozn. red.) o podobném konceptu přemýšlet, byly architektura, umění i design naprosto oddělené

Přibližovat umění většinové společnosti je pravděpodobně běh na dlouhou trať… Je třeba zapojit neustálé vzdělávání. Přesvědčovat lidi, že má smysl chodit do galerií. Učit je, že umění není jen krásné, ale může se stát také výhodnou investicí. Lidé, kterých se tento svět zatím nĳak nedotkl, si do něho totiž vlastní cestu obvykle nenajdou. Musíme si je vychovat. To však neznamená, že by se k nám měli bát přĳít. Naopak. Mnozí z našich současných klientů by ještě před nějakým časem do galerie dobrovolně nezavítali. Moderní umění zcela bez nadsázky vnímali jako něco, co si mohou sami namalovat v garáži. Je skvělé sledovat, jak se jejich stanoviska pozvolna mění.

Výroční výstava 5 KV, kterou připravila stávající kurátorka galerie Monika Čejková.

KDYŽ SE UMĚNÍ SETKÁVÁ S DESIGNEM Kvalitář vznikl v roce 2012 na základě iniciativy dvou přátel, architektů Marka Habra a Jiřího Kučery. „Z odborného hlediska se o kvalitní program a portfolio galerie starala kurátorka a umělkyně Jana Bernartová. Název projektu vymyslel Jirka, on je takový vizionář, já spíše realizátor. To jméno nám přijde i po sedmi letech naprosto trefné, dokonale totiž vystihuje náš záměr. Navíc je to český název, což je v době všudypřítomných anglicismů obzvláště cenné,“ podotýká Marek Habr. Za dobu své existence připravila galerie 64 výstav, v nichž veřejnosti představila nejen české, ale také zahraniční autory. V rámci výroční výstavy 5KV mezi vystavujícími nechyběl například

Dá se od toho, co jste právě řekl, nějak odvodit obecný vztah Čechů k umění? Samozřejmě nelze paušalizovat, mám však za to, že za vyspělým světem stále poněkud zaostáváme. Například v Berlíně je naprosto normální zajít si s rodinou o víkendu do galerie. Když se podívám na české podnikatele z 90. let, převažuje u nich ryze materiální přístup. Do umění by s velkou pravděpodobností neinvestovali, jsou spíše sběrateli aut či majiteli mnoha nemovitostí. Jakmile před nimi začnete mluvit o umění, obvykle si ťukají na čelo. Má to svou logiku – pokud jste vyrůstali za komunismu, kdy bylo celkové pojetí estetična na velmi nízké úrovni, muselo se to na vás nějakým způsobem odrazit. Naopak se současnou mladou generací máme velmi dobré zkušenosti.

Originální detail z mezinárodní skupinové výstavy umění a designu 5KV.

S Jiřím oba pracujete jako architekti, ani jeden z vás nepochází z uměleckého prostředí. Nebyl to pro začínající galeristy handicap? Na začátku jsme si v zásadě neuvědomovali, do čeho jdeme, kupředu nás poháněl především velký entuziasmus. Primární byla touha zrealizovat něco, co v Česku zatím neexistuje. Po fázi plné nadšení následovalo určité vystřízlivění, kdy jsme přesunuli část pozornosti ze sféry ideálů na ekonomickou stránku věci. Obraz prostě není rohlík. Můžeme jich během krátkých období prodat několik, pak jsou ovšem měsíce, kdy si nikdo nekoupí nic. Nájem a zaměstnance ale musíte platit dál. Nyní jsme se naštěstí stabilizovali. Navíc máme v galerii tým mladých lidí, kteří do jednoho pocházejí z umělecké scény a současným uměním žĳí. Přĳde mi, že jdeme dobrým

věhlasný italský architekt a designér Alessandro Mendini. Jako jediná galerie v republice se Kvalitář věnuje také autorským designovým expozicím. V aktuální výstavě s názvem SPACE (k vidění do 31. 1.) se v multižánrovém prostoru představují umělci, designéři a architekti, kteří se ve své tvorbě nechávají inspirovat vesmírem. Aktuální prostory na pražském Senovážném náměstí začal Kvalitář opanovávat postupně. „Vždycky, když byly peníze, pronajali jsme další místnost. Aktuálně plánujeme otevřít v podzemí artový klub s kavárnou, kde bychom pořádali další alternativní akce od výstav přes divadelní představení po různá promítání,“ těší se Marek Habr.

směrem. Naše odlišnost se nakonec proměnila ve výhodu. Co vás nejvíce motivovalo v časech, kdy se projektu tolik nedařilo? I v náročnějších obdobích nás nakonec vždycky něco pozitivně nakoplo. Ať už to byla skvělá výstava nebo hezká zpětná vazba na naši práci. V současné chvíli je cítit, že se čas a energie, které jsme do projektu investovali, začínají pomalu vracet. Práce galeristy totiž není jen o tom, že prodáváte hezké obrázky. Je za ní spousta let dřiny, kdy si budujete jméno, vytváříte síť kontaktů, snažíte se navázat spolupráci s umělci, designéry i veřejnými institucemi a aktivně rozšiřujete vlastní obzory. Zkrátka určitým způsobem zkvalitňujete sebe i svět kolem vás. A to je právě to, co nás na Kvalitáři tolik baví.

Výstava předního českého designéra Lukáše Nováka.

24_WHAT20-01-umeni.indd 24

22/12/2019 16:00

Kuchyňský robot S FUNKCÍ VAŘENÍ

ZDARMA KUCHYŇSKÝ ROBOT

KE KAŽDÉMU ROBOTU COOKING CHEF

DÁREK V HODNOTĚ 5000 KČ

KNIHA RECEPTŮ

180 °C 20 °C Příslušenství

Intuitivní ovládání

WHAT-inzerce.indd 1 INZ KNW CookingChef 270x400 01.indd 1

INDUKCE PŘEDNASTAVENÉ

PROGRAMY

KURZ VAŘENÍ

MANUÁLNÍ SNADNÉ OVLÁDÁNÍ

Časovač 5 s – 8 h

Více na www.kenwoodworld.cz

29/05/2019 15:42 26/04/2019 09:59

LOV E P L A N E T

Plastic people T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com, archiv a Instagram uvedených firem

Nekonečná divoká pláž, na ní jedna vyhublá kráva a supi, kteří se sem slétli na oběd z mrtvých ryb. Všude hromady bot, tuby od použitých zubních past, plastové lahve, igelitové pytlíky, zbytky cigaret a další věci, které už nikdo nechce. Ani oceán. tejně jako tady v Senegalu to teď vypadá skoro všude, kde se realita nepřekresluje kvůli turistům. S každým přílivem nám podmořský svět vysílá varovné signály, jak se jeho přirozené prostředí mění, a to, že do něj skoro nevidíme, ještě neznamená, že si z něj můžeme dělat odpadkový koš. Je obrovský, ale ne nekonečný. Navíc hranice mezi „nad vodou“ a „pod vodou“ je mnohem křehčí, než si běžně chceme připustit. To, co provádíme na pevnině přímo ovlivňuje život v oceánu a vrací se zase zpátky jako bumerang.

S každým přílivem nám podmořský svět vysílá varovné signály.

let, a když konečně zaniknou, zanechají po sobě v prostředí škodlivé chemikálie.

Co nás čeká?

Loni Evropská unie schválila směrnici o zákazu jednorázových plastů: do roku 2021 mají z prodeje zmizet například příbory, brčka a vatové tyčinky, do roku 2029 musí být recyklováno 90 procent plastových lahví a už o čtyři roky dříve by tyto lahve měly být ze čtvrtiny vyráběny z recyklovaného plastu. Výrobci

cigaret budou na obalech informovat zákazníky o tom, co způsobuje životnímu prostředí odhazování nedopalků (snížení plastů ve filtrech se bohužel prosadit nepodařilo), na hygienických potřebách se zase každý dozví, že například vlhčené ubrousky jsou problematické a do záchodové mísy nepatří. V řešení je nově také omezení záměrného používání mikroplastů. A snaží se i další země. Třeba v Keni vás může jedna jediná plastová taška dostat až do vězení a Kostarika

W H AT T I P Y

Doba plastová

Každou minutu se na světě použijí dva miliony sáčků a prodá milion PET lahví. Rok co rok se dostane do oceánu více než osm milionů tun plastu. OSN odhaduje, že do roku 2050 bude plast hlavním obyvatelem podmořského světa a jeho hmotnost vyšší než hromadná váha úplně všech ryb. Když si uvědomíme, že dosud bylo na Zemi vyrobeno 8,3 miliardy tun plastu (to je hmotnost jedné miliardy slonů) a tři čtvrtiny už dosloužilo, z něj se dvanáct procent spálilo a jen devět procent vrátilo recyklací zpět do oběhu, je tahle predikce více než reálná. Kam jinam by téměř osmdesát procent mizelo než na skládky a do prostoru pod vodou. Mimochodem v mořích vzniklo do dnešního dne šest ošklivých umělých „ostrovů“, ten největší a nejznámější, Velká tichomořská odpadková skvrna, je složen z 1,8 trilionu kousků odpadu. Sedmdesát procent veškerého našeho odpadu je navíc na hlubokém dně oceánů, kde už zůstane navěky. Plasty v oceánech ale zdaleka nejsou jen zatoulaná brčka a kelímky, harampádí z koupelen nebo odhozené rybářské sítě – pro mořské živočichy nechtěné jídlo a nebezpečná past. Největší hrozbu představují mikroplasty, částečky menší než půl milimetru, které jsou doslova všude. Vznikají přirozeným rozkladem plastových výrobků vlivem slunečného záření nebo pohybem vln, uvolňují se praním oblečení z umělých materiálů (s každou pračkou vypustíme do světa 700 tisíc syntetických mikrovláken) a taky se cíleně vyrábějí, aby byly přidány do kosmetiky (víte, co obsahuje váš peeling a odkud mají vaše líčidla takový lesk?), čisticích přípravků nebo do hnojiv. Kanalizacemi a řekami pokračují do oceánu a odtud k nám na talíř, z pitných zdrojů do sklenic. V téhle době je voda kontaminována 5,25 biliony kousků mikroplastů, které mají životnost až stovky

Allnatural Stoprocentně ekologické „plastové“ sáčky, které po dosloužení nehodíte do koše, ale rozpustíte ve vodě (a bude pak stále pitná). Tento ambiciózní produkt chce brzy realizovat nový start up z Čech. Technologie už existuje, brzy se má projekt objevit na Kickstarteru. Zůstaňte na příjmu, sledujte Instagram @allnaturalcz.

100% pure kosmetika Špičková organická veganská kosmetika nepoužívá konvenční polymery (tekutý plast), její receptury jsou stoprocentně biologicky rozložitelné, obaly recyklované a recyklovatelné s netoxickým sójovým potiskem. Všechny pigmenty pocházejí ze zeleniny a ovoce, lesk zajištují drahokamy a slída. Dekorativní řada se stala hitem letošního New York Fashion Weeku. 100percentpure.cz

Bye Bye Plastic Taneční party a festivaly bez jednorázových plastů. To je cíl projektu DJky Blond:ish, ke které se do dnešního dne připojilo dalších 1500 DJů z celého světa. Odmítají brčka, kelímky a plastové lahve na akcích, kde hrají, pozitivně ovlivňují své fanoušky a zároveň radí promotérům, jak to dělat zeleně. Mrkněte, kdo je „in“! byebyeplastic.life

Umění zachraňuje oceán Angeline Haseltina Pozzi je umělkyně. S pomocí tisíců dobrovolníků sbírá na plážích nejrůznější odpad, který vyplavil oceán, aby z něj následně vznikaly krásné obrovské sochy vyprávějící strašné příběhy o stavu planety. O její úžasné kreativní a edukační cestě nedávno vznikl film. Vše najdete na washedashore.org.

by mohla být se svojí vzornou „plastic free“ politikou příkladem pro všechny. Na opačné straně ovšem stojí Čína, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Vietnam, které můžou za tři čtvrtiny světového plastového odpadu, což je ale i náš problém, protože k nim vozíme všechno, co v Evropě nechceme, a tamní obyvatelé jsou bezradní. Z vyspělých zemí si pak nejhůře vede Amerika, království konzumu. Přes všechnu snahu s kritickou situací něco udělat, stále platí, že se každý rok na světě vyrobí tři sta milionů tun plastu a stávající systémy zpracování odpadu nejsou úměrně efektivní.

Zapojit se můžete i vy

Kvůli materiálu, který jsme v posledních letech začali používat snad úplně na všechno, nyní hrozí vyhynutí sedmi stům mořským druhům. Ubližujeme jim ale ještě mnoha dalšími způsoby. Tak třeba hluk z vodní dopravy a vojenských aktivit poškozuje buňky medúz a sasanek, kterými se živí spousta větších obyvatel moří. Kyselé prostředí oceánu, za něž můžou skleníkové emise, znesnadňuje mušlím, škeblím a ústřicím vytvářet skořápky, čímž snižuje jejich šanci na přežití. Vinou klimatických změn, ale i vypouštěním kanalizačních vod do moře mizí drastické množství korálů, za posledních třicet let jich ubyla celá polovina. A nakládáme tomu všemu i nelegálním a neregulovaným rybolovem. „Z oceánu pochází polovina kyslíku, který dýcháme. Musíme ho chránit stejně jako pralesy. V supermarketech si u nás každý může koupit mořskou rybu. V každém obchodním centru jsou fast foody s rybím masem. Ve většině případů je prakticky nedohledatelné, jestli byla ulovena legálně a zda si spolu s tuňákem nekupujete také v síti chyceného delfína nebo žraloka. Také zde máme bohatou říční síť. A kam vedou řeky? Do moří a oceánů. To je důležité si uvědomit,“ říká Andrea Koudelová z české pobočky Sea Shepherd Czech Republic, organizace, která patří k největším ochráncům oceánského života vůbec. V současné době vede celou řadu operací a kampaní spojených s nelegálním rybolovem, s držením delfínů v zajetí, s lovem tuleňů pro kožešiny, ale i s plasty v mořském prostředí. Asi není potřeba připomínat, že tohle všechno ovlivňujeme každým svým rozhodnutím. Pokud byste se ale v novém roce chtěli zapojit do boje za oceány více, Sea Shepherd vám může být dobrým parťákem.

26_WHAT20-01-udrzitelnost.indd 26

22/12/2019 16:04

V O LV O X C 9 0 P LU G - I N H Y B R I D

ELEKTŘINA NA ROK ZDARMA Po prvních 12 měsících cestování ve Vašem novém plug-in hybridním voze Volvo Vám na základě ceny elektřiny ve výši 4,34 Kč/kWh proplatíme kWh elektřiny spotřebované pro nabíjení Vašeho vozu. Více na www.volvocars.com.

Kombinovaná spotřeba paliva Volvo XC90: 2,3-8,3 l / 100 km, smíšený režim. Emise CO2: 52-192 g/km. What! ad.indd 1 WHAT-inzerce.indd 1

19/12/2019 22/12/2019 14:54 14:24

R E P O R TÁ Ž

Minutám na televizní obrazovce předchází mravenčí práce mnoha lidí a občas i docela stres.

Informace k životu potřebuju

Mobil nevypínám

T Klára Mandausová F archiv Viktora Vinczeho

Viktorův běžný pracovní den ve zpravodajství začíná po poledni poradou s vedením redakce a technickými pracovníky. Po ní se pomalu začíná skládat scénář Televizních novin. Protože jestli někomu připadají moderátoři jako pěkně upravené mluvící hlavy, které si večer sednou před kameru a přečtou, co jim

jiní napíšou, z čtecího zařízení, hodně se pletou. Minutám na televizní obrazovce předchází mravenčí práce mnoha lidí a občas i docela stres. Domů se Viktor vrací po deváté večer. Přiznává, že se jeho pracovní dny dokážou velmi lišit, protože se nevěnuje jen zpravodajství. „Setkávám se s lidmi kvůli různým charitativním

Viktoru Vinczemu bude třicet teprve příští rok na konci ledna. Jenže toho stihl už tolik, co jiní nepořídí za celý život. Je jednou z tváří slovenské televize Markíza, moderuje její hlavní zpravodajskou relaci Televízne noviny a stíhá toho mnohem víc. e dvaadvaceti letech se účastnil konkurzu na televizního redaktora a mezi osmi sty uchazeči uspěl. O rok později už moderoval magazín Reflex a v roce 2016 moderoval volební studio Parlamentních voleb.

Červená knihovna jako hrom! Teď spolu nejen spokojeně žĳí, hrají divadlo a oba jsou známými osobnostmi, ale taky vyznávají udržitelný životní styl a díky tomu, že jsou oblíbení, myšlenky šetrného života šíří dál. A vůbec se nebojí mlu-

„Sedmdesát procent všech dopravních světových emisí nepochází z lodí nebo letadel, ale z aut. Z těch, co nám parkují před našimi domy.“ Diváci ho znají i z pořadu Tvoja tvár znie povedome v Česku známou pod názvem Tvoje tvář má známý hlas. Svoji ženu moderátorku Adelu, dříve Banášovou, požádal o ruku na svatého Valentýna v přímém přenosu pořadu Teleráno, svatbu pak měli o čtyři měsíce později.

vit i o zcela soukromých věcech, které ale mají přesah do celé společnosti. Před dvěma lety Viktor přiznal ve statusu na sociální síti, že má problém s plodností, a otevřel tak debatu o zhoršující se kvalitě spermií současných mladých mužů. Tleskáme!

„Doba, kdy jsme se mohli zabývat plastovými brčky, skončila. Problém je daleko rozsáhlejší,“ říká Viktor Vincze.

28-29_WHAT20-01-reportaz.indd 28

22/12/2019 16:10

a veřejněprospěšným projektům, účastním se konferencí, přednášek nebo besed, například se studenty. V redakci je naopak systém práce relativně stabilní, přestože samotný proces vzniku zpráv umí být velmi dynamický, hlavně v posledních minutách před vysíláním,“ říká Viktor. K tomu hrají s Adelou divadlo, po Slovensku a Česku jezdí s hrou Odchody vlaků v režii Petra Zelenky. Takové pracovní vytížení by někoho mohlo trochu svádět k chaosu, ne však Viktora. „Umím velmi ocenit organizovanost a systém, chaos není pro mě,“ přiznává muž, který sice nemá žádné rituály, jaké občas ti, kteří vystupují

propojené diáře a plánují všechno s ohledem na toho druhého. „Jeden známý mi říkal, že si od své ženy potřebuje odpočinout. Já odpočívám s ní, protože mám její přítomnost rád. Každý z nás občas potřebuje čas jen pro sebe, to pak jdu ale třeba jen na pivo s kamarády a Adela na snídani s kamarádkami, ale spolu třeba rádi chodíme do sauny nebo jezdíme na výlety po Slovensku,“ vyznává se. O některých víkendech si Viktor s Adelou dovolí nedělat absolutně nic. Vzbudí se, kdy chtějí, nevytáhnou paty z domu a v posteli proleží třeba deset hodin u seriálů. Mobil ale Viktor nevypíná nikdy a jak říká, nepřipadá si kvůli

„Úplnou samozřejmostí je pro mě organizovat si dny s ohledem na možnosti veřejné dopravy.“

na obrazovce, dodržují, ale zároveň se nepovažuje za úplného improvizátora. Mám rád zodpovědnou přípravu na všechny možné varianty pracovního i soukromého života. „Životní chaos je jako hustá mlha a já rád vidím dál než na padesát metrů,“ komentuje svůj přístup k uspořádání života. Své dny si neumí představit bez přístupu k informacím. „Určitě je to tím, že jsem do jisté míry zdeformovaný prací, ale zároveň upřímně žĳu tím, co se aktuálně děje. Vycvičilo mě, když jsem byl reportérem v terénu. Dodnes potřebuju být v obraze,“ říká.

Deset hodin v posteli

Se ženou Adelou tráví hodně nejen volného, ale i pracovního času. Mají

Jak důležité je mluvit o udržitelnosti, Viktorovi došlo, když v rámci svého bádání narazil na vědecká fakta.

tomu špatně. „Svět on-line je pro mě zdrojem informací, a ty ovlivňují chod mého života, moje rozhodnutí i názory,“ přiznává. Je rád, že žĳe v době, kdy má k informacím svobodný přístup. Proto je nepotřebuje ani nechce vypínat. Když se na něj někdo obrací s pracovními věcmi ve volných dnech, obvykle to vyřizuje mailem nebo esemeskou. „Lidé mají někdy tendenci povídat si o banalitách, ale do zpráv na mobilu se jim moc psát nechce. Když mám volno, klidně nevezmu telefon ani nejbližší rodině,“ přiznává.

Manželské vlakové zážitky

„Jeden známý mi říkal, že si od své ženy potřebuje odpočinout. Já odpočívám s ní, protože mám její přítomnost rád.“

Spolu s Adelou se rozhodli žít šetrně k životnímu prostředí. Změnili své dopravní i stravovací návyky. „Úplnou samozřejmostí je organizovat dny s ohledem na možnosti veřejné dopravy – naplánuju si třeba dvě schůzky těsně po sobě, protože vím, že jinak bych to autobusem nestihl. Omezil jsem konzumaci masa o polovinu, střídám a sktriktně dodržuju dny s masem a bez, přestože jím maso velmi rád,“ konstatuje. Snaží se oslovit i ostatní. Začal zkoumat různé informace a data a píše o tom na sociálních sítích. Objevil například, že sedmdesát procent všech dopravních světových emisí nepochází z lodí nebo letadel, ale z aut. Z těch aut, co nám parkují před našimi domy. „Nikoho ale nenutím, jen nabízím fakta, každý si s nimi může naložit, jak chce. Omezil jsem vlastní pohodlí, jdu příkladem a když se někdo přidá, budu samozřejmě rád,“ říká Viktor. Jak souzní s šetrným životem jeho záliba v cestování? Všechny výlety plánují s Adelou veřejnou dopravou, vlakem nebo autobusem. „Do Česka už jinak než po železnici nejedeme. Minule jsme do Prahy dokonce cestovali nočním lůžkovým vozem. Kromě ekologického výsledku takové cestování přináší i řadu skvělých manželských zážitků! Auto bereme jako poslední možnost, když všechny ostatní selžou,“ dodává. I do práce jezdí Viktor MHD, přestože je Markíza mimo město a chvíli to trvá. Většinou kombinuje autobus a tramvaj. Jak důležité je mluvit o udržitelnosti, mu došlo, když v rámci svého bádání narazil na vědecká fakta, ze kterých vyplývá, že není za pět minut dvanáct, ale spíš skoro půl jedné. „Doba, kdy jsme se mohli zabývat plastovými brčky, skončila. Problém je daleko rozsáhlejší.

Komfort času, který jsme měli, jsme bohužel promrhali,“ myslí si. Viktora trochu mrzí, že debaty okolo studentky Grety Thunberg, bojovnice za klima, se často zužují jen na její osobu a na to, co říká. „Podařilo se jí něco, o co se neúspěšně pokoušely některé ekologické organizace desítky let – přitáhnout k tématu miliony lidí po celém světě. To je velká věc, bez ohledu na to, jestli je ona jako člověk někomu sympatická nebo ne,“ doplňuje. Viktor vidí naději právě v mladých lidech, kteří umí převychovávat – a dělají to – své rodiče a blízké. Ví, že i on sám může ještě ledacos vylepšit. Chtěl by zapracovat na snižování odpadu, který produkuje jejich domácnost. A na co se těší? Prý na parlamentní volby. Naopak trochu starosti mu dělá jeho břicho, které se začalo zvětšovat…

Adelu, dříve Banášovou, požádal Viktor o ruku v přímém přenosu pořadu Teleráno.

28-29_WHAT20-01-reportaz.indd 29

22/12/2019 16:10

DESIGN

SOUHVĚZDÍ

Začátkem každého nového roku většinu periodik zaplní různé astrologické předpovědi a horoskopy, čemuž jsme se chtěli vyhnout, ale současně se s nadějí směrem ke hvězdám přece jenom svým způsobem zahledět. Vybrali jsme tedy takové objekty touhy, které jsou svým způsobem nebeské a nesou hvězdný třpyt.

PAPRSKY Legendární italské značky svítidel jako Flos, Foscarini nebo Fontana Arte mají na poli prezentace a marketingu nového konkurenta. Ze stínu vyšel výrobce se čtyřicetiletou tradicí, jenž se vydal nečekaně kreativní cestou. Oslovil designéry velkých jmen, jako jsou Matteo Cibic či Cristina Celestino, nafotil elegantní promo fotografie a zostra se pustil do konkurenčního boje. V portfoliu nás nemohla neoslnit lampa Plie, kterou navrhl Paolo Dell’Elce a která v úpravě leštěná mosaz připomíná zářící Slunce. ilfanale.com

POHLAZENÍ

MŇAU „Choupette má chování jako princezna… přesně ví, co chce. A je také tak rozmazlená. Víte, osobně si ani nemyslím, že bych byl slavný. Kdo ale teď opravdu je, to je Choupette. Stala se nejslavnější kočkou na světě,“ komentoval ještě před svým skonem Karl Lagerfeld. Pořídil jí dvě služebné, dostávala manikúru a jedla jen z misek a táců značek Goyard a Louis Vuitton. A je o ni dobře postaráno i dnes, kdy je na svém oficiální Instagramu nadále pod drobnohledem 20 tisíc followerů. Právo být ještě rozmazlenější jí navíc dává nová kniha Choupette by Karl Lagerfeld věnovaná výhradně jí samotné jako osobité múze. steidl.de

Klasické hedvábné pyžamo s kontrastními paspulkami, jaké nosily hvězdy Coco Chanel, Greta Garbo nebo Audrey Hepburn. Toužíme po něm snad všechny, ale sehnat ho není jen tak. Samozřejmě se můžete obrátit na nejluxusnější e-shopy s módou, jako je Net-a-porter, ale víte, že si jej můžete objednat i od české návrhářky Zuzky Kubíčkové, a to v rámci její linie POP? Kolekce nabízí kombinovatelný propínací kabátek, top na ramínka, top ve střihu volnějšího trička, dlouhé kalhoty a šortky, vše doplňuje župánek ve stylu kimona. V nabídce jsou čtyři barevné varianty (smetanová, pudrová, tmavě modrá a černá), návrhářka také poprvé uvedla pánský model s dlouhými nohavicemi i pánský župan.

a detaily typické pro archivy obou značek. Pokud jste tuto limitku nestihli ani zaregistrovat, natož si koupit, nesmutněte. Budete mít ještě jednu příležitost. Jako vrchol spolupráce totiž byla ohlášena kolekce bot na jachting, pojmenovaných podle italského týmu Luna Rossa, který Prada sponzoruje. Spuštění prodeje se čeká až na jaře 2020. adidas.com, prada.com

janjaprokic.com

popbyzk.com

STARDUST

ZENIT Limitovaná edice 700 set kusů, po které se na konci listopadu jen zaprášilo, a brzy se tak jistě stane žádanou položkou na dalších různých sběratelských aukcích. Vzešla z unikátního spojení „über“ značek Prada a adidas a představovala set bílých tenisek Superstar a tašky Prada bowling bag s cenou 65 tisíc Kč. Tyto ikonické modely vznikaly v Itálii a byly upraveny tak, aby nesly ikonické znaky

Trojice poslů – velkých koktejlových prstenů s kameny – uvádí novou kolekci šperkařky Janjy Prokić. Růženín otevírá srdeční čakru a je nositelem vnitřní lásky sama k sobě; sagenit, kterému se příznačně lidově říká Venušiny vlasy, symbolizuje soulad ženské křehkosti a síly; zelený vltavín zase pojí Zemi s hvězdami a najdete jej na jediném místě. V Čechách. „Společnost si vytváří mnoho hvězd, ke kterým vzhlížíme, ale měli bychom si uvědomit, že jsme sami o sobě také hvězdy,“ poznamenává Janja k podtextu všech kusů z kolekce Sadalsuud. „Proto mé nové šperky jsou o vnitřní síle ženy, její křehkosti a zranitelnosti, o přirozeném ženství. O tom, že je v pořádku si toto vše přiznat a být s tím šťastná.“

foto: Michaela Karásková

Konstelace

T Petra Nováková F archiv značek

FLOTILA Uznávaná fracouzská společnost DCW éditions, známá především díky reedicím modernistických lamp, potěšila kooperací s mladým tvůrčím duem Vantot. Esther a Sam jsou absolventi Design Academy v Eindhovenu a specializují se právě na osvětlení. Svět mechaniky a strojů je, zdá se, inspiroval pro návrh nástěnného světla VVV s výrazným geometrickým kováním. Když se jich při instalaci použije víc najednou, působí jako skupina malých UFO. U nás prodává Stockist. dcw-editions.fr

Nejtypičtější tvorbou designéra Petra Stehlíka z poslední doby jsou origami šperky z porcelánu. Bylo tedy tak trochu překvapením, když se na posledním Designbloku prezentoval černými vázami jednoduchých válcovitých tvarů, a ještě pokrytých třpytkami! Experimentoval s karbidy kovů a jeho kombinací s černým biskvitem (porcelánem bez glazury) a vytvořil tak materiál, který je jedinečný hrou světel a odlesků, svou strukturou podobnou diamantu. „Tvaroslovím odkazuji i na brutalistní architekturu, ale primárně jsem vycházel z krás vesmíru, galaxií a magických pulsarů,“ říká tvůrce kolekce Stardust. stehlikdesign.cz

30-31_WHAT20-01-design.indd 30

22/12/2019 16:24

TA L E N T M Ě S Í C E

Střevíce S Karin Onderkovou jsme se potkaly u příležitosti premiérového uvedení kolekce bot Cinderella, prvního lokálního a pravděpodobně také celosvětového počinu, který boří genderové hranice v módní obuvi. Luxusní autorské modely, kterým dominují výtvarně pojaté podpatky s metalickou povrchovou úpravou, se totiž dají pořídit ve velikostech 36 až 44 a jsou určené nejen pro dámy, ale také trans lidi z LGBTQ+ komunity bez ohledu na biologický původ.

Autorské modely se dají pořídit ve velikostech 36 až 44.

miňujete, že tento projekt jste v rámci své značky Shoedaism připravovala téměř dva roky. Co vše to znamenalo? Nejprve určitě množství rešerší. Jak výrobních, tak designových, mapovali jsme, zda existují podobné výrobky, a když jsme na žádného zásadního producenta v luxusním segmentu nenarazili, rozhodla jsem se do toho jít. Myšlenka vytvořit takto širokou kolekci mne vedla už nějaký čas, navíc je pro mne podstatné, že reaguje na skutečnou potřebu, nedostatek na trhu a že v návrzích tedy nejde jen o design či trend, ale o přidanou hodnotu ve funkci. V LGBTQ+ komunitě je po botách s dámským stylem, ale ve velkých číslech poptávka, protože pro přeměnu v jiné pohlaví se dá udělat mnoho hormonálně i operačně, ale velikost nohy se jednoduše změnit nedá. A móda je jednou z hlavních možností, jak prožívanou identitu manifestovat. Samozřejmě jsem na začátku musela získat nějaký finanční základ, a pak také mnoho času věnovat vztahům s dodavateli.

Ty jsou čeští, nebo zahraniční? Zahraniční, protože představují velmi vysokou kvalitu. Létala jsem za nimi často osobně prezentovat, konzultovat. Musela jsem získat jejich důvěru, protože u nezávislé mladé designérky měli přirozené obavy o investici. Firmu, která velmi kvalitně zpracovává vrchní kůzlečí usně i podrážky nejvyšší kvality, tzv. Vero Cuoio, je bulharská. Podpatky z mimořádně pevného průmyslového kopolymeru ABS s galvanizovaným povrchem se zase vyrábějí v Itálii. Obě dvě firmy jsem musela přesvědčit, aby překonaly běžné výrobní stereotypy, nejen ty genderové.

T Petra Nováková F Shotby.us

Proč název Cinderella? Inspirovala mne pohádka o Popelce, postavené na fascinaci malou nožkou a střevíčkem. Popelka díky botě dosáhne nového společenského postavení a přijetí. Což současně vystihuje i touhu transgener či queer lidí, kteří hledají novou identitu, kterou také chtějí nechat promluvit navenek. Proto jsou nejvýraznějším prvkem modelů tvarované podpatky, jejichž tvar jakoby se proměňoval, procházel transformací. Jejich pokovený reflexní povrch je také symbolický. Odráží jak vlastní obraz, tak i okolí. Podpatek jsem záměrně navrhla tak, aby vybíhal za patu, působil tak ještě aerodynamičtěji a na botě poutal pozornost podobně jako šperk. Což pro výrobce byla další anomálie. Názvy sedmi modelů jsou ženská jména. Skrývají se za nimi nějaké příběhy? Běžná praxe v tomto průmyslu je taková, že pokud se artikl neoznačuje číslem nebo kódem, volí se ženská jména. Což mne zaujalo, a tak jsem tradici dodržela, jen s tím rozdílem, že každý z modelů je inspirován jinou známou trans celebritou. Je jím modelka Andreja Pejić nebo Lea T., první černošská moderátorka Laverne Cox, bývalý olympionik Caitlyn Jenner, vítězka soutěže Holland’s Next Top Model Loiza Lamers, v neposlední řadě excentrická umělkyně Juno Birch a youtuberka Gigi Goergeus. Každý model má jiný styl či výšku podpatku od 2,5 do 12,5 centimetru, od lodičky přes vysoké sandály na platformě, boty typu Mary-Jane s pásky přes nárt až po nejnižší model, tzv. sling-back. A kde je můžeme koupit? Na e-shopu značky shoedaism.shop s možností doručování po celém světě, prodává je také design shop Deelive

Karin Onderková, která stojí za uvedením bot Cinderella, boří genderové hranice v módní obuvi.

a nový SmetanaQ Showroom. Cenu od sedmi do třinácti tisíc za nejkomplikovanější model jsem se pokoušela nastavit férově, odpovídající prvotřídní kvalitě materiálů, autorskému designu i malosériové povaze. Mám radost, jak se pocit transformace podařil zachytit na promo fotografiích, které pořídilo duo Shotby.us a na kterých figuruje modelka tmavé pleti i „muž v sukních“.

Karin Onderková Studovala na UMPRUM v Ateliéru textilní tvorby Jitky Škopové i v Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice, praxi načerpala u domácích zakázkových ševců či v kurzech pod vedením Mikea Fritona z Nike. Kolekce obuvi Woven Fruits, již vytvořila pro návrhářku Terezu Rosálii Kladošovou v roce 2015, byla představena na MBFW v Praze i Madridu, získala také nominaci na Objev roku v rámci cen Czech Grand Design. Nejzásadnější vliv na ni měla stáž na Bezalel Academy of Arts & Design u profesorky Eliory Lemmer-Ginsburg, která jí vštípila náročnost na dokonalé provedení. „Nepadnoucí oblečení zamaskujete, dá se nosit bez újmy, ale nepadnoucí boty či podpatky s nevyváženou konstrukcí vás budou hodně bolet. Proto musím jako designérka podat perfektní výkon.“

30-31_WHAT20-01-design.indd 31

22/12/2019 16:24

C E S TOVÁ N Í

Cesty si mě vybírají T Veronika Sára Štefanová F archiv Lenny Trčkové, Marta Režová

Říká moderátorka a autorka projektu Čtení tě mění Lenny Trčková, která ráda cestuje bez velkých očekávání a nalehko. Objevila tak už kolem čtyřiceti zemí světa a její dobrodružná duše by se ráda dostala do míst, kde ještě nikdo nikdy nebyl.

e pro vás cesta cíl? No, cesta je vlastně vždycky cíl. Navíc cesty si vybírají mě, ne já je. I kdybych třeba tisíckrát chtěla na Srí Lanku, tak se tam nedostanu do té doby, dokud Srí Lanka nebude chtít, abych tam byla. Opravdu mi to tak funguje.

Jak přesně? To musíte vysvětlit. Zmínila jsem zrovna Srí Lanku, s tou to přesně takhle bylo. Zhruba pět let jsem měla intenzivní chuť tam jet a často to bylo na spadnutí, ale poprvé tam byly obrovské záplavy, potom zase sesuvy půdy, pak unášeli letadla, prostě pořád se dělo něco, proč to nešlo. Až si mě zkrátka zavolala a celé se to událo během pár dnů. A tak je to vlastně vždycky, objeví se nějaký termín, kdy mám kupodivu třeba najednou měsíc čas, vzpomenu si na destinaci, kam jsem chtěla jet, letenky jsou za slušnou cenu, prostě se tomu všechno přiblíží a jde mi to naproti. Čili když to moc vymýšlíte, sedíte doma, a když to pustíte, cestujete? Opravdu je to tak. Věřím, že dokud nejsem na cestu a na to, co tam mám udělat a co mi má dát, připravená, tak se tam nedostanu. Ještě k tomu cíli – neplánujete si itinerář cesty dopředu, všechno, co byste tam chtěla den po dni vidět? Maximálně si seženu ubytování na první den, a někdy ani to ne. Podívám se na mapu a říkám si, co bych asi mohla stihnout. Ale jestli to nestihnu, tak je mi to úplně jedno. Zjišťuji si co nejmíň,

„Jsem za každou cestu vděčná, že si mě našla a můžu na ni jet.“

„Naučila jsem se cestovat i sama, protože s málokým se potkám v čase, financích, ale i v zájmech.“

do průvodce se podívám, ale není to pro mě směrodatné, určitě se jím neřídím. Podle mě jde stejně o naše nastavení, pocity a sny, a ty máme každý jiné. Já se třeba vždycky nechávám vést hlavně atmosférou. Nejradši jsem mimo turistické oblasti. Jsem vlk samotář, proto mě často baví jen sedět a koukat na lidi. Když se vrátím k tomu cíli, řeknu vám jednu docela příznačnou historku z Havaje. Všichni mi říkali, že musím jet do Hany, že je to úplně úžasné místo, a tak jsem si půjčila auto a jela tam. Po cestě jsem

úplně dobré, tak tam nejdu. A často se mi to prostě potvrzuje. Která cesta pro vás byla přelomová? Kambodža, to bylo hodně silné. Příroda, chrámy a místní lidi. Zasáhla mě do úplně nejhlubšího místa, nevím vůbec čím, dokonce jsem si tam chtěla koupit byt nebo nějaký domeček, bez legrace. Já vždycky ožívám tam, kde je největší chudoba, kamarádi mi říkají, že miluji špinavá místa, ale to je úplně jiná špína, taková čistá. Je to reálný život.

„Kambodža mě zasáhla do úplně nejhlubšího místa, nevím vůbec čím, dokonce jsem si tam chtěla koupit byt.“ z okýnka viděla nádherné stezky a vodopády, jenže já jela přece do Hany. A najednou cesta úplně skončila. Tak jsem se ptala místních, jestli jsem zabloudila, a oni říkali, že jsem Hany právě projela, ale že hlavně cesta tam je nádherná. To je dost symbolické, dostat se na předem určené místo už nebývá tak podstatné. Jezdíte sama? Jak kdy, naučila jsem se cestovat i sama, protože s málokým se potkám v čase, financích, ale i v zájmech. Když se to povede, ráda jedu s někým, sdílení je fajn, jen jde o to najít správného člověka, který je na vás naladěný a potkáváte se v očekáváních, to je někdy hodně těžké. Jeden čas jsem jezdila se svou manažerkou, která byla skvělý parťák a nechala mě cestu tvořit, zatímco ona to vymýšlení neměla ráda, dobře jsme se doplňovaly. Já jsem třeba navrhla, ať letíme do Jižní Ameriky, pak jsem to desetkrát změnila a skončily jsme ve Vietnamu. Když jedete sama, cítíte se bezpečně? Vlastně ano. Řídím se svojí intuicí, které důvěřuju. Když mi říká, tady to není

S místními se bavíte ráda? Vždycky moc ráda. Věřím na to, že máme všichni nějakou společnou řeč. Někdy dělám i to, že lidi nechávám mluvit jejich jazykem, já na ně mluvím česky a skvěle si rozumíme, přesně víme, o čem mluvíme. Takže tam spolu třeba sedíme a jenom koukáme nebo sleduju, jak vaří oběd, a přitom si s nimi povídám. Tohle se mi hodně dělo třeba na Kubě. Jak teď vypadá žebříček vašich cestovatelských snů? Co je na úplně prvním místě, vám neřeknu, ale dál jsou tam Mongolsko, Tibet, byl tam Nepál, který jsem si splnila v září, a Rumunsko. Jenže to se mnou nikdo nechce jet a zrovna tam sama jet nechci, protože si myslím, že to pro samotnou holku není úplně bezpečné. Nebo bych chtěla projet vlakem Rusko. Cestujete do exotických destinací, jaký je váš názor na létání s klimatickou krizí v zádech? Cestování bych se určitě nevzdala, dává mi obrovskou svobodu a otevírá

nové obzory, přináší pohodu a klid. Ale myslím si, že cesty bychom si měli zasloužit, což je trochu problém, když jsou letenky tak strašně levné jako teď. Střílím vlastně do vlastních řad, ale mě samotné to nevyhovuje. Myslím, že když je to tak moc jednoduché, lidé pak nedomýšlejí důsledky, často si cestu ani neprožijí, nebo jim jde o to, dát si nějakou dobrou fotku na Instagram. Nehledě na to, že nájezdy turistů země drancují. Chováme se tam často rozmazleně, nevím, proč by měl Evropan vyžadovat třeba v Thajsku pizzu. Já jsem za každou cestu vděčná, že si mě našla a můžu na ni jet. Takže pokud by se letecké společnosti rozhodly, že podraží letenky, tak nebudu proti. Raději si našetřím. Vozíte si domů z cest suvenýry nebo nějakou inspiraci? Já si z cest nevozím skoro nic, nechci se tím moc obklopovat, každá věc má svou energii, já ty energie cítím a nechci je mít doma. Mám je ráda na místě, kam patří. A zjistila jsem, že ani moc nefotím, obrázky mám ,prefocené‘ v hlavě, to mi bohatě stačí. Jste takový cestovatelský minimalista… To jsem, mám pětatřicetilitrový batoh, a ať už jedu kamkoliv, beru si pořád ten stejný. Většinou to dělám tak, že si s sebou beru starší oblečení na donošení, abych ho tam potom mohla rozdat lidem, kteří o něj mají zájem. Jste autorkou projektu Čtení tě mění, který představuje zajímavé literární novinky. Máte nějaké oblíbené cestopisy? Cestopisy moc nečtu. Když už, tak pány Zikmunda a Hanzelku nebo pana Miloslava Stingla. Před časem mě ale zaujala kniha Tonyho Fitzjohna o národním parku Mkomazi. Tam bych se jednou ráda podívala. Pomalu začíná rok 2020, napadá vás nějaké poselství na cesty, které budeme podnikat? Aby lidé respektovali zemi, do které se vypraví. Když jsme tam jen na návštěvě, měli bychom se chovat tak, abychom nepřekáželi. Takže jednoduše – nepřekážejme.

32-33_WHAT20-01-cestovani.indd 32

22/12/2019 16:23

Severní Amerika a Kuba Mé pravidelné výlety do Kalifornie byly jako návrat do mého druhého „domova“. Tak důvěrně známé… Dnes už bych se tam ale vracela jen za přírodou. Kuba mi voní. Voní suchou trávou, zemí, vlhkem a já se do ní zamilovala už v letištní hale. Když jsem poprvé ucítila její vůni, začali mi poletovat motýli v břiše a srdce mi bušilo jako o závod.

Austrálie Kdybych chtěla od základu změnit svůj život nebo si jen vybrat jiné místo k žití, byla by to Austrálie a Tasmánie. Zdravý životní styl, příroda, aktivita, sport, harmonie, nový začátek… Všechna tahle slova mi naskakují, když se tam v myšlenkách vracím.

Nepál Třetímu místu v mém „listu cestovatelských přání“ vévodil několik let Nepál. Věděla jsem odmalička, že se tam jednou podívám a spatřím na vlastní oči Mount Everest, vysoké zelené kopce a ten zvláštní mix buddhismu a hinduismu na jednom místě. Těšila jsem se, že jednou uslyším zvony a zvonky, zatočím si modlitebními mlýnky a prožiju velkou vnitřní proměnu. Stalo se. Ty „nepálské“ dary objevuji ještě teď.

Barma Barma je Láska. Země tisíce pagod, červené hlíny, žirafích žen a vodních buvolů. Země, kterou bych si přála zakonzervovat tak, jak si ji pamatuju. Nádherně hlubokou a svou.

32-33_WHAT20-01-cestovani.indd 33

22/12/2019 16:19

L AHŮDK Y

Jezte jako jogíni

Aniž bychom vám museli cokoli našeptávat, jistě sami cítíte, že po čase stráveném buď s vánočkou, perníčky, nebo aspoň ve společnosti majonézového salátu, to chce změnu. A nemusí jít nutně o dietní teror. Uvařili jsme pro vás tak, abyste si zdravě pochutnali.

Salát s pečenou řepou a makadamovými ořechy

→ 2 červené a dvě žluté řepy → sůl a pepř → olivový olej → makadamové ořechy → vinný ocet → cukr

Červená řepa, jinak také krvavý elixír mládí, je bezesporu jedním z nejsladších druhů zeleniny (obsahuje sedm až osm procent přírodního cukru). Řepy důkladně omyjte, osušte a zabalte do alobalu. Položte je na rošt do trouby a pečte dvě hodiny na 150 °C. Poté je vybalte, nechte chvíli vychladnout, oloupejte a nakrájejte na větší kousky. Dochuťte je trochou octa, solí, pepřem a olivovým olejem. Saláty smíchejte s dresinkem (recept dole), naaranžujte je na řepu, posypte ořechy a nakonec přidejte spařený zelený chřest.

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík F Michal Ureš S Tomáš Mrvík

Lahodné smoothie s banánem, kiwi a špenátem

→ hrst baby špenátu → kiwi → banán → pár lístků máty

Všechny ingredience nakrájejte na menší kousky a dohladka rozmixujte. V průběhu mixování doplňujte dle chuti vodou, dokud nebude mít smoothie vaši oblíbenou konzistenci.

→ olivový olej → med → dijonská hořčice → čekanka, řepné listy, polníček → chřest

M E D OV Ý D R E S I N G

V misce smíchejte lžíci a půl dĳonské hořčice, lžíci medu, vinný ocet a olivový olej a vše pořádně promíchejte. Dochuťte pepřem, případně solí.

Dýňový hummus → malá máslová dýně (asi 800 g), oloupaná a zbavená semen → 2 lžíce olivového oleje → 5 lžic sezamové pasty tahini → 1 stroužek česneku, drcený → 1⁄2 lžičky kajenského pepře → 1⁄2 lžičky soli → 2–4 lžíce citronové šťávy

Troubu předehřejte na 220 °C. Dýni nakrájejte na kostky, rozprostřete v jedné vrstvě na plech vyložený pečicím papírem, pokapejte olivovým olejem a dejte péct asi na 30 minut. Dýně by měla změknout a na povrchu mírně zkaramelizovat. Upečenou ji rozmixujte (ideální je přístroj se spodními noži), přidejte tahini, česnek, kajenský pepř, sůl a mixujte dohladka. Dochuťte citronovou šťávou a podle chuti dosolte. Pokud je hummus moc hustý, zřeďte jej troškou převařené vody. Podávejte ho ozdobený nasekanými bylinkami, sojovými klíčky, sezamovými semínky, olivovým olejem a poprášený troškou kajenského pepře. Doplňte ho tousty nebo chlebovými plackami. Hummus můžete podávat také s nakrájenou čerstvou zeleninou.

34-35_WHAT20-01-lahudky.indd 34

22/12/2019 16:20

Mrkvový krém se zázvorem

→ 2 šalotky → olivový olej → 1 kg mrkve → zázvor (3 cm) → 500 ml vývaru

→ 400 ml kokosového mléka → lískové ořechy → dýňový olej → sůl a pepř

Šalotky nakrájejte nadrobno a nechte na oleji zesklovatět. Mrkev oloupejte, nakrájejte na kousky a přidejte k šalotkám. Restujte, dokud mrkev nezačne chytat barvu. Potom přidejte oloupaný a na malé kousky pokrájený zázvor, zalijte vývarem a vše vařte do změknutí. Mrkev v polévce rozmixujte dohladka tyčovým mixérem a přilejte kokosové mléko. Dochuťte solí a pepřem a nechte přejít varem. Polévku podávejte s mrkvovými chipsy, dýňovým olejem a praženými sekanými lískovými ořechy.

Avokádový tatarák a křepelčí vajíčko

→ avokádo

→ olivový olej

→ křepelčí vajíčka

→ sůl, pepř

→ citron

Květákové placičky

→ polníček → chilli

→ středně velký květák

Avokádo zbavte pecky a slupky, nakrájejte ho na kostičky, přidejte citronovou šťávu, olivový olej, sůl, pepř a chilli. Vše dobře promíchejte, navrch položte volská oka z křepelčích vajíček a ozdobte polníčkem.

→ 6 lžic polohrubé mouky

→ koriandr → chilli → česnek → sůl

→ 2 vejce

Květák uvařte v osolené vodě do poloměkka. Vychladlý rozmačkejte vidličkou, přidejte mouku a žloutky a nakonec zlehka sníh z bílků. Podle chuti dosolte, přidejte koriandr, chilli a česnek. Placičky smažte z obou stran dozlatova.

Vitaminový talíř s jogurtem

→ ananas → hrušky → jablka → brusinky

→ hořká čokoláda → mandle → jogurt

Na spod talíře dejte jogurt, naskládejte pokrájené ovoce, brusinky, mandle, hořkou čokoládu a dozdobte mátou. Zkrátka udělejte to tak, aby i oči jedly!

34-35_WHAT20-01-lahudky.indd 35

22/12/2019 16:20

PanoMaticLunar

Václavské náměstí 10, Praha

WHAT-inzerce.indd 1

27/10/2019 02:32