What 03/19

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº 2, BŘEZEN 2019

Víte, co je Demeter?

1 0 0 % Z D R AV Ý O B S A H

Tam, kde vítězí kompost nad syntetickými hnojivy, vzniká výjimečná kosmetika.

Vydejte knihu!

Nemusíte být nejdřív odborník a pak autor.

Průvodce světem tisku pro odvážné zde…

Gwyneth Paltrow & Goop

STR ANA 14

STR ANA 23

STRANA 34

„Mám ráda krásnosmutnění“ 01_WHAT19-03-cover.indd 1

Už dávno není „jen“ hollywoodskou herečkou. Gwyneth je gastro guru.

Spisovatelka Tamara Šimončíková Heribanová o dětství se slavnými rodiči a o tom, jak jí psaní změnilo život. S T R A N A 8

25/02/2019 09:45

WHAT19-02-inzerce.indd 4

28/01/2019 16:15

Ú VO D N Í K

Čtení vás změní d vydání našeho prvního čísla uplynul velmi krátký čas.

Za těch pár dní se objevilo stovky malých „what“, jak pokračovat dál, co vylepšit, kde přidat, kde naopak ubrat, co zjednodušit. V březnovém čísle jsme se řídili srdcem a také rozumem. Český název měsíce pochází z rašení bříz, a kromě toho je také už více než šedesát let měsícem knihy. Literatura nás ovlivňuje odpradávna a není náhodou, že nejuznávanější světové osobnosti vlastní nebo vlastnily takové množství knih, které se za jeden život snad ani nedají přečíst. Tak třeba král popu Michael Jackson, tipnete si, kolik knih ho obklopovalo? Na jeho ranči Neverland jich najdete více než deset tisíc. Poklonu bychom chtěli složit Karlu Lagerfeldovi, který vlastnil více svazků než kdokoliv. „Dnes už sbírám pouze knihy, nemám prostor pro nic jiného. Když přijdete do mého domu, budu vás provádět hlavně po knihovně,“ nechal se slyšet jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších módních návrhářů druhé poloviny dvacátého století. Aby se více než tři sta tisíc knih ke Karlovi vešlo, musel je začít stavět bokem a svisle, namísto horizontálně.

V Česku ani na Slovensku, kde WHAT vychází, takovou osobnost nemáme, nicméně nás dlouhou dobu okouzluje slovenská spisovatelka Tamara Šimončíková Heribanová, která má talentu, citu i nápadů na rozdávání a do prostředí voňavých knih se narodila. Ačkoliv žije částečně v Portugalsku, povedlo se nám

O

ji vystopovat v Bratislavě a je nám ctí, že souhlasila a stala se tváří naší březnové titulky.

Literatura nás ovlivňuje už odpradávna a na historických příbězích stavíme v jakékoliv době nové základy našich životních situací, harmonizujeme partnerské vztahy i postoje k lidem kolem nás. Kvalitní četba obohacuje vrozenou inteligenci o nové poznatky. Slovem jako takovým se ve WHAT zabýváme už od podstaty, protože na obsahu, který vám chceme přinášet, nám velmi záleží.

Uvědomujeme si, jak často a co čteme.

V době, kdy nás válcují zprávy ze všech stran, je nejdůležitější umět surfovat na informační vlně a oddělit důvěryhodný, komplexní a obohacující obsah od toho na zakázku vyrobeného a klamavého.

Zkusme tedy malou výzvu: Přečtěte si jednu knihu, na kterou jste si poslední rok nedokázali udělat čas, protože jste ho „neměli“, koukali jste se na televizi, pustili jste si audioknihu nebo jste raději otevřeli rychlý tweet na mobilu. Kromě skvělého pocitu získáte svůj osobní čas a dětem vytvoříte harmonický rituál, který vyvolává pocity sounáležitosti a vzájemného porozumění. Přejeme vám, abyste při čtení březnového čísla našli hodně inspirace a radosti.

Na e-mail redakce@whatnews.cz nám pak napiště, jakou inspirativní knihu jste si vybrali a proč. Prvních deset z vás odměníme milým dárkem.

Tým redakce WHAT

3

03_WHAT19-03-uvodnik.indd 3

24/02/2019 23:31

OSOBNOSTI

Terapie knihou

Veronika Baštová

Časopis Advertising Age jako první pojmenoval v srpnu 1993 generaci dětí, které se označují za Net Generation (1. generace, která od dětství používá informační technologie).

Existují ale i výjimky, kterým stále ještě víc voní potištěný papír než klávesnice. Na jakou knihu do smrti nezapomenete?

Na to jsme se ptali šesti osobností…

Majitelka rodinného nakladatelství Šulc-Švarc, maminka dvou úžasných holek a manželka.

T Petra Nováková F archiv osobností

Kateřina Tučková Spisovatelka, historička umění, kurátorka. Jejího románu Žítkovské bohyně se prodalo 110 tisíc výtisků.

®

Nº 2, březen 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Michaela Carter, Mária Gálová, Barbara Juzlová, Klára Mandausová, Ivana Česnek Marcinová, Lucie Van Koten Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o.

Obchod a inzerce: Kateřina Davídková Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lukáš Kimlička, Vadim Kramer, studiob53.cz - Michal Ureš a Instagram vybraných firem Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o.

Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, 120 00 Spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN: 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00 Provozovna Ostrava Vychází: 6. března 2019

Vybrat jedinou knihu, která ovlivnila můj život, je krutý úkol. Měla bych upřednostnit formační léta a příběhy o přátelství a velkých snech od Jaroslava Foglara? Anebo literaturu, která mi pomohla vkročit do světa dospělých, ať už by šlo o příběhy Anny ze Zeleného domu od Lucy Maud Montgomeryové, případně fakty a bohatou imaginací prošpikované romány Julese Verna? Anebo bych měla sáhnout po knihách, které provázely mou cestu k vlastní spisovatelské dráze? Pak bych musela jmenovat Mistra a Markétku Michaila Bulgakova, romány Avion či Uprostřed nocí zpěv spisovatele Jiřího Kratochvila, anebo literaturu faktu a memoáry vztahující se k lokální historii mého rodného města. Je to divoká všehochuť, já vím, ale v každé dekádě života na mě působila pěkná řádka knih, díky nimž je ze mě tento člověk, tato autorka.

K jedné z knih se ale v myšlenkách přece jen opakovaně vracím – a tou je Sofiina volba od Williama Styrona. Nejen proto, že jde o knihu týkající se nepředstavitelně tíživé existenciální otázky, ale hlavně proto, že je napsaná s tak skvělým vhledem do problematiky holokaustu a s tak nesmírnou empatií, že spolu se Sofií tu drastickou volbu chtě nechtě učiní jakýkoliv čtenář, nehledě na věk nebo pohlaví. Tento strhující historický román o temné kapitole našich moderních dějin pro mě proto zůstává nedostižnou metou i stálou inspirací.

Nejsem jen majitelkou a jednatelkou nakladatelství. Někdy si zkusím obchodní a marketingovou ředitelku, sekretářku, skladnici, závozníka a prodavačku. Už pár let, co jsem převzala celé nakladatelství, nečtu nic jiného než knižní produkci našich kmenových autorů, rukopisy nových autorů a večer pohádky svým dcerám. Mám ale to štěstí, že vydávám takové knihy, ze kterých mám radost, a většina z nich mě ve velké míře ovlivňuje.

Hned jako první titul mě napadl nesmrtelný Saturnin. Mohla jsem na něm spolupracovat s vynikajícím ilustrátorem panem Adolfem Bornem. Na milá setkání s ním se opravdu zapomenout nedá. A knihou, která mě nejen ovlivnila, ale také pohltila na několik pracovních měsíců, je románová kronika Ludmily Vaňkové Karel IV. Otec vlasti. Jsem na ni pyšná, na její exkluzivní obrazový doprovod, který jsme pořídili přímo na Karlštejně. Tuto velkou knihu, do které se vešla celá šestidílná sága, jsme vydali u příležitosti 700. výročí narození nejslavnějšího českého panovníka Karla IV., který učinil Prahu navždy srdcem Evropy, a už jeho současníci ho nazvali Otcem vlasti. Historická sága Ludmily Vaňkové poutavě vypráví o jeho životě od mládí až do posledních dnů na císařském trůnu. Byla to doba velkého rozkvětu Čech, který se přenesl na celou římskou říši. Gotická Praha rostla přímo před očima. Katedrála na Pražském hradě, Pražská univerzita, Kamenný most, Nové Město s největším náměstím a nedaleko nové metropole vznikal velkolepý Karlštejn, osobní rezidence císaře. Na všechno, co se odehrávalo v Evropě, měl Karel IV. nemalý vliv. Až díky této knize jsem si uvědomila, jak obrovskou postavou našich a světových dějin Karel IV. byl. Ludmila Vaňková k této jedinečné knize napsala moc krásná slova, o která bych se s vámi chtěla podělit: „Moc je zhoubná. Jen silná osobnost, jako byl Karel IV., nepodlehl jejímu mámení.

Takový, jaký byl, by byl i dnes. S límečkem, s kravatou a v limuzíně místo na koni. Škoda.

Slušelo by mu to a Evropě též.“

4

04-05_WHAT19-03-osobnosti.indd 4

24/02/2019 23:40

Terezie Kovalová Výjimečná hudebnice, violoncellistka, která spolupracuje prakticky s celou českou hudební špičkou.

Michal Zapoměl Kadeřník tělem i duší, školitel a známý bojovník za vlasy krásnější.

Můj návod na život? Bible! Možná to zní jako klišé, ale ač jsem přemýšlel nad všemi knihami, které provázely a provázejí můj život, mé myšlenky vždy bezpečně skončily u Knihy knih. Právě Bible mě totiž ovlivňovala od útlého věku až do teď. Už jako dítě jsem rád utíkal do světa poučných, obrazných a zajímavých příběhů. Jako teenager jsem tam našel obrazy k zamyšlení a prožívání hloubky, utrpení a naděje. Jako dospělý v ní vidím sám sebe. Přijde mi, jakoby některé pasáže psaly o mně samém a některé zároveň odpovídaly na mé aktuální životní problémy a prožitky.

Bibli navíc vnímám jako ucelený kodex slušného chování, návod na plnější, kvalitnější život… A co je její další velké plus? Dá se jako jedna z mála knih číst i na přeskáčku, stejně jako třeba Malý princ. Můžete její řádky procházet stále dokola, a vždy tam najdete něco nového. Navíc bych řekl, že Bible je knihou s dobrým koncem, a já dobré konce miluji a nikdy v ně nepřestávám věřit.

Moje dětství a moje dospívání bylo naplněné stránkami od rána do večera. Co do večera, do noci jsem čítávala knihy, které mi táta dal, abych se vzdělala. Je strašně těžké vybrat jen pár kusů, které ovlivnily člověku život, a tak jsem vybrala tři. Ty zůstaly vryty do mé paměti do konce života. První knihou jsou Pohádky z bramborových řádků od Carla Sandburga. Myslím, že táta mě od dětství připravoval na roli umělce, a tato kniha patří mezi jednu z nejdivnějších věcí, kterou jsem kdy četla. Rozhodně bych řekla, že to jsou jedny z nejlepších a nejoriginálnějších pohádek. Jsou totiž surrealistické a není v nich nic tak, jak se zdá. Druhou knihou je dílo o kapele Beatles v písních a obrazech.

Tato legendární kniha z roku 1969 obsahuje nejen texty ke slavným písním kapely, ale především také díla předních výtvarných umělců z té doby, díky kterým texty vyznívají ještě daleko hlouběji. Já jsem tedy celé své dospívání žila v tom, že v sedmdesátých letech jsem už někdy musela žít, a knihy jako tato moji myšlenku ještě přiživovaly. Poslední knihu, kterou jsem vybrala, je Jitro kouzelníků od Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse. Když se mě lidé ptají na oblíbenou knihu, tak tato je u mě na prvním místě, a to čistě z toho důvodu, že jsem nečetla žádnou podobnou, která by byla tak nabitá poznáním, informacemi a takovým množstvím otázek, které ve mně vyvolávají pocit životní nejistoty. Autoři zde záměrně pokládají otázky, jež se snaží rozbourat úhel našeho pohledu na určité historické události nebo způsob, jakým nahlížíme na svět. Podtitul knihy je úvodem do fantastického realismu a myslím si, že kdokoliv, kdo rád přemýšlí jinak a chce se taky podivovat nad tím, kolik informací jsou schopni dva lidé narvat do jedné knihy, by si ji měl rozhodně přečíst.

Ondřej Lipár Je novým předsedou Asociace spisovatelů, fotí, skládá básně, edituje. Holt požehnaný talent.

Správně bych měl mluvit spíš o nějaké pomyslné osobní knihovně než o jediné knize.

Naštěstí povídkový výbor Zrcadlo a maska je tak trochu několika knihami v jedné a její autor, argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, byl přece dlouhá léta ředitelem Národní knihovny v Buenos Aires. O jeho povídkách mi poprvé řekli kamarádi a taky mi je ochotně půjčili – mohlo mi být nějakých sedmnáct osmnáct. Jestli se někdy mluví o uhranutí uměleckými díly, tady to platí mnohonásobně. S každým dalším textem jsem se jako čtenář ocital nejen v dalším fascinujícím světě, ale mnohdy i jiném myšlenkovém vesmíru. Ne vždycky šlo o příběh, často byla jádrem povídky jen úvaha nebo hra, dost často s literární historií – byť to mi často došlo až mnohem později při dalším čtení.

Napoprvé na mě zapůsobil Asterionův dům, monolog osaměle žijícího muže. Až závěrečná věta, kterou pronáší Théseus, odhalí, že celou dobu šlo o krétského Mínotaura. Nebo Tajný zázrak odehrávající se v nacisty okupované Praze, kde hlavní hrdina, dramatik odsouzený k popravě, získá v posledním okamžiku rok času na to, aby mohl dokončit své rozepsané dílo – čas se zastaví, pouze jeho mysl může soustředěně pracovat. Podobně by se ale dala projít celá kniha. Důležitější ale bylo, že její čtení pro mě bylo nejen prvním vykročením směrem k latinskoamerické literatuře, ale také třeba k Umbertovi Ecovi – ten ostatně z Borgese udělal jednu z hlavních postav svého románu Jméno růže, slepého knihovníka, strážce tajemství. Před pár lety jsem poslouchal záznamy Borgesových přednášek z Harvardu – starý pán v nich spatra mluví bohatou čistou angličtinou, kterou se naučil od své babičky, a z paměti cituje antické klasiky i moderní autory. K povídkám se čas od času vracím, jsou pořád krásné. A k tomu je v hlavě občas slyším anglicky s jemným argentinským přízvukem.

5

04-05_WHAT19-03-osobnosti.indd 5

24/02/2019 23:40

H OT N E W S

Méně je více. Víte?

„Víc vybírej, méně nakupuj,“ to jsou slova světové návrhářky a módní ikony druhé poloviny dvacátého století Vivienne Westwood. S tímto přístupem se absolutně ztotožňujeme, a proto na této dvoustraně najdete jen takové věci, které stojí za to si pořídit a užívat si je dlouhodobě.

UŽ SI NEPAMATUJETE?

T Petra Nováková F archiv značek

DOBITÉ BATERKY

V tradiční medicíně se Ginkgo biloba užívá pro podporu povrchového krevního oběhu. My ale víme, že se také postará o to, aby vám dlouho sloužila paměť, uchovává totiž kognitivní funkce a přispívá k duševní aktivitě. Příznivě také ovlivňuje mikrocirkulaci krevního systému, zejména cévní oběh v mozku. Jak ji užívat? Rozmíchejte denně jednu ampuli s extraktem ve sklenici vody a vypijte během oběda.

Tento čistý zázrak bez pesticidů a umělých hnojiv zařídí paměť minimálně jako má slon! Bio Ginkgo biloba, 20 ampulí, 319 Kč, prodává eccevita.cz.

Když dojde energie vám, dobijete ji kávou nebo oblíbeným smoothie. Co ale váš telefon nebo tablet? Potřebnou energetickou vzpruhu vašim elektronickým vychytávkám zajistí tato powerbanka. Je malá a lehoučká, takže se brzy stane přirozenou součástí vaší kabelky.

Smartphone dokáže nabít až čtyřikrát (samozřejmě záleží na typu vašeho telefonu). Navíc, stejně jako všechny produkty od Kreafunk, moc hezky vypadá. Díky své univerzálnosti bude i skvělým dárkem – ocení ji přítel, kamarádka, děti – všichni, kdo jsou rádi vždy a všude na příjmu. ToCharge New, Kreafunk, od 1390 Kč, prodává nila.cz nebo d1one.cz.

PRO MODERNÍ JOGÍNKY

HUDBOU KE ŠTĚSTÍ Vypadá jako malá kabelka, ale kabelka to není! Jde o bluetooth reproduktor Helsinki, který je jedním z řady kompaktních přenosných reproduktorů, spojujících v sobě severskou eleganci a tradiční řemeslo.

Vytvořen byl pro milovníky kvalitního zvuku, kteří jsou stále v pohybu. Je velmi lehký, váží pouze 1,4 kg včetně baterie a potažen je na zakázku vyrobenou textilií značky Kvadrat, odpuzující vodu. Doplňuje tak řadu bezdrátových reproduktorů Vifa, ale je menší a drzejší než řada Copenhagen a Stockholm.

Jeho hmotnost, rozměry a baterie jej přímo předurčují jako ideální reproduktor k mobilu. Bluetooth reproduktor Helsinki, misty blue, 10 500 Kč, prodává designville.cz.

Při cvičení již nebudete potřebovat ručník, savé semišové mikrovlákno s protiskluzovou technologií vám ho plně nahradí. Čím více se budete potit, tím víc opory vám prémiová jógamatka poskytne. Spodní část je vyrobena z přírodního kaučuku, který je plně rozložitelný a neobsahuje žádné silikony ani toxické látky. Barvy na bázi vody se neopotřebovávají a zůstávají stejně barevné i po mnoha použitích. Netoxická výroba bez emisí neobsahuje ani latex, PVC, umělá barviva, lepidla, silikon či toxická změkčovadla. Až budete mít pocit, že toho s vámi jógamatka už hodně zažila, vyprat ji můžete v pračce na jemné praní.

Optimální je sušit ji zavěšenou v prostoru.

Náš tip: Pokud máte příliš suché ruce, před cvičením rozprašte trochu čisté vody na povrch podložky, a aktivujete tak její vrchní vrstvu.

Prémiová eko jógamatka v limitované edici inspirované Asií, Sugarmat, 2799 Kč, belovedshop.cz.

BIO VOSKY Z SHEFFIELDU Heslem, že méně je více i v kosmetice, se řídí anglická značka Nathalie Bond. Na rozdíl od běžných přípravků, které obsahují velké množství chemických látek a u nichž nevíme, co při dlouhodobém používání způsobují, jsou její produkty pravým opakem. V malé firmě v Sheffieldu se balzámy, svíčky a další zázraky vyrábějí z jednoduchých přírodních ingrediencí a splňují všechny nároky na certifikovanou kosmetiku. Zaměřují se na čtyřfázovou péči o pleť: čištění, exfoliaci, vyživení a uvolnění. My jsme měli tu čest vyzkoušet sladký balzám na rty s růží, plný přírodních olejů, másel a vosků a je fenomenální. Balzám na rty Bloom, 190 Kč, Nathalie Bond, prodává nila.cz.

6

06-07_WHAT19-03-hot-news.indd 6

25/02/2019 09:25

JEDNODUŠE ROZTOMILÁ Letošním nepostradatelným kouskem je tolik oblíbená kabelka na pásku neboli ledvinka, kterou vlastnil nejeden z nás už před dvaceti lety.

Kousky z kolekce Cavalcade od Longchamp se dají nosit jak kolem pasu, tak přes rameno a okouzlí vás elegantní prošívanou kůží z jehnětiny. Ledvinka kulatého tvaru okamžitě zaujme svou šik a zároveň neformální siluetou, a navíc se do ní pohodlně vejdou mobil, peněženka, klíče, doklady i kapesníčky a další drobnosti. Více informací v Boutique Longchamp, Pařížská 125/16, Praha 1.

EKO CESTOVÁNÍ Připadá vám čekání na léto nekonečně dlouhé?

Zkraťte si ho na kouzelném ostrově Mauricius, kde až do června vládne ideální počasí. Najdete zde desítky luxusních hotelů, nám se nejvíc zalíbily ty od řetězce LUX*. Jeden z nich – pětihvězdičkový LUX Le Morne – se nachází na nejhezčí pláži ostrova. Jeho výjimečnost nespočívá jen ve skvělém designu, michelinském šéfkuchaři nebo výborné kávě z vlastní pražírny, ale i v myšlence, že by dovolená planetu neměla moc „bolet“. V hotelu omezují plasty a papír a používají ekologické čisticí prostředky, kterých se za rok spotřebuje tisíce. Dnes už si připravují i vlastní pitnou vodu pomocí filtrů a stáčí ji výhradně do skla. Pořádají také Zero Food Waste Forum pro další mauricijské hotely. Více informací najdete na poznejexotiku.cz/lux-le-morne. Týdenní pobyt s polopenzí a letenkou vás vyjde zhruba na osmašedesát tisíc za osobu.

PRO JEDNO KVÍTÍ SLUNCE SVÍTÍ

Z LÁSKY K TRADICI A ŘEMESLU

„Jsme studio, jsme dvě a naší prací je umisťovat rostliny do prostředí každodenního života. K živému organismu, se kterým pracujeme, přistupujeme s pokorou. Stále se učíme hledat rostlinám co nejvhodnější stanoviště a stanovištím co nejvhodnější rostliny, ať uvnitř, nebo venku,“ tak o sobě píšou na stránkách plantarium.cz Zuzana Pacourková a Martina Tománková. Vystudovaly spolu obor Zahradní tvorba a při studiu založily Plantárium, aby nabyté znalosti mohly zužitkovat po svém. „Cesta nás po dvou letech zavedla do ulice U Vodárny, kde jsme společně s dalšími designéry a architekty zbudovali Kvartýr shop & studio,“ dodávají. Máte-li zájem o autorské závěsné květníky vyrobené technikou 3D tisku nebo věnce a květiny nasbírané po lesích, loukách a zahradách, navštivte je.

Malovaná chodská keramika patří k nejklasičtějším lidovým technikám zdobení keramiky u nás. Pochází z oblasti kolem Domažlic, kde vždy bývala součástí mnoha domácností. Jak se ale výrazný dekor z našich domovů vytratil, chodská keramika se stala spíše sběratelskou záležitostí. „My jsme se ale rozhodly ji tam opět navrátit. Pestrobarevnou malbu jsme převedly pouze do bílé, která je díky specifické technice trochu reliéfní. Na první pohled ji sice nevidíme, pokud ji ale sevřeme v rukou, s troškou pozornosti objevíme celou její krásu. Typická je pro jihozápadní část našeho pohraničí a její kořeny sahají až k počátkům minulého století,“ popisují svůj projekt Johana Němečková a Barbora Vildová, které se namísto dohánění nových trendů navrací zpátky k tomu, co už tu bylo. Oválný tác Dej Bůh štěstí, průměr 36 cm, 1960 Kč, odanadoma.cz.

PŘI DUŠEVNÍ ZÁTĚŽI Máte náročné období a potřebujete se nějak rozumně zrelaxovat? Zajděte si do malého světlého krámku blízko pražského Mánesa, kde designérka Helena Heinz ručně vyrábí parfémovaná mýdla z těch nejvýjimečnějších ingrediencí. Mýdla Soap. vznikla v roce 2008 jako součást diplomové práce v ateliéru K.O.V. na pražské VŠUP, ve které Helena zpracovávala téma člověka, jeho nitra, pomíjivosti a plynutí času skrze běžný spotřební předmět – skrze mýdlo. Poznávacím znamením mýdel je příjemný ergonomický tvar vycházející z odlitků přírodních tvarů kamenů. Když se vám jednou uloží do dlaně, už se ho nebudete chtít vzdát. helenaheinz.com

7

06-07_WHAT19-03-hot-news.indd 7

25/02/2019 09:25

R OZ H OVO R

e něco, co vám opravdu nejde?

Samozřejmě, spousta věcí mi nejde a nikdy v nich nebudu dobrá. V dnešní době ale může být kdokoliv expert na cokoliv, když neopustí od svých tužeb, které se trpělivou prací, disciplínou a hlavně vášní stanou dřív nebo později skutečností.

J

To skoro zní jako rada z nějaké motivační knihy.

A to jsem nikdy žádnou nepřečetla! Jen jsem za poslední roky měla možnost potkat výjimečné lidi, špičky ve svém oboru. A v nich se snoubila právě disciplína s vášní a taky vnitřní potřeba udělat danou věc, protože je důležitá, důležitější než cokoliv jiného.

Jak tuhle vášeň v životě najít?

Myslím, že každý z nás je výjimečný.

Mnozí však soustředí svou energii právě na věci, které je nedělají spokojenými. Říkají si, dokonce jsou o tom přesvědčeni, že se jim v životě nedaří, že selhávají, že jim něco nejde, že jsou okolnostmi přinuceni přežívat ve stereotypu, který je vyčerpává. Mnohé zkraty v našem životě jsou způsobené tím, že nám byly odmala vštěpované vzorce, které na cestě ke spokojenosti nemohou fungovat.

Každý z nás je svérázná osobnost a každý si musí své štěstí najít sám nebo ho znovuobjevit.

„Pokud bych v životě někoho opravdu nerada zklamala, tak v první řadě sebe.“

Ta m a r a Š i m o n č í ko v á H e r i b a n o v á

Co je vymazané, to už nikdy nikomu nebude chybět T Petra Nováková F Lukáš Kimlička

Je to takový ten požehnaný talent. S noblesou dokáže moderovat přímý přenos, navrhne vkusnou kolekci pro děti, píše knihy, které patří mezi bestsellery, publikuje v časopisech a vrhá se do neprobádaných vod tradičních krojů. S Tamarou Šimončíkovou Heribanovou o tom, jaké to je, střídat domovy v rodné Bratislavě s portugalským Lisabonem, co všechno se dá vyčíst ze starého kroje, i o tom, jak se dokáže vypořádat se smutkem.

Máte nějaký trik, jak si najít na všechno čas?

Někdy vedu rozhovory se svým osobním časem a prosím ho, aby mi uvolnil víc z kategorie servisních úloh na prostor tvorby. V jednom momentě jsem přestala koukat na televizi a poslouchat rádio, abych nepřijímala nepotřebné informace, které zbytečně zaměstnávají mozek.

I přesto se snažím být v obraze, projdu si každý den zpravodajství, ráda se podívám na dobrý film, ráda poslouchám hudbu, přečtu si knihu, ale spoustu věcí jde mimo mě. V mnohých směrech jsem mimo dění, a možná i proto se mi v těch jiných daří dostat hlouběji. Nechci, aby to znělo elitářsky, myslím si, že jsem opak elitáře. Jsem vděčná za hodinové rozhovory s babičkou, kterou jsem dřív neznala, například o tom, jaké bylo její dětství. Nebo čas, kdy si vyprávím s lidmi, kteří jsou mi blízcí, ale klidně i úplně cizí. Vážím si toho, že mi věnují energii, své poznatky, vzpomínky a něco ze svého nitra. Miluju příběhy, i takové, které nejsou verbalizované, ale jsou přenesené v umění nebo v architektuře. Přijde mi fantastické, že se můžeme dnes, v téhle vteřině, rozhodnout, jak budeme žít, pracovat, jakým způsobem budeme sebe samé odevzdávat okolí…

Je něco, co byste chtěla stihnout?

Víc než rok pracuji na knize o tradičním odívání v Portugalsku. Hledám to, co se vytrácí, a snažím se to zakonzervovat a uchovat pro další generace. Tento rok začnu pracovat na celovečerním dokumentárním filmu o odívání rolnické společnosti na Slovensku. Bude to můj debut a musím se hodně učit, abych tuhle výzvu naplnila. Chci obsáhnout i scénář a režii. A potom je tu ještě jedna životní výzva. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že po měsících práce přecházíme do stádia realizace úplně prvního muzea krojů v Lisabonu. Dva roky jsem se scházela s ředitelkami a řediteli muzeí v zahraničí a vyprávěla si s nimi o konceptuální práci, kurátorství, o praktických aspektech, ale i o filozofii.

Slušné plány do budoucna!

Všechno, co mě čeká, je z velké části o týmové práci. Věřím, že jsem obklopená spřízněnými dušemi a že můj pocit

8

08-10_WHAT19-03-rozhovor.indd 8

24/02/2019 23:44

z toho, že se na sebe vzájemně můžeme spolehnout, je správný. A vedle toho všeho se snažím být především chápavou a laskavou mámou a podporou svému muži, kterého vnímám i jako svého nejlepšího přítele.

O DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ Jaké bylo vaše dětství?

Pěkné! Spoustu času jsme trávili rozhovory. A spoustu času taky v přírodě.

Mé dětství bylo plné lásky, pochopení a příběhů.

Jaké vlastnosti jste od rodičů dostala do vínku, čeho si nejvíc ceníte?

Pracovitosti, trpělivosti. Že jejich slib je pevný a srdce žhavá.

Váš tatínek je spisovatel. Jak moc vás ovlivnil?

Nikdy mě od psaní neodrazoval, vždycky mi byl oporou. Dodnes s ním hodně věcí konzultuji a jeho rady jsou vždycky důležité a inspirující. Je mi vážně dobrým přítelem a v mnohých situacích jsme radosti i smutky intenzivně sdíleli.

Bylo pro vás v dospívání známé jméno výhodou, nebo nevýhodou?

V deseti letech jsem přestoupila do rakouské venkovské školy, kde moje rodiče nikdo neznal. V zahraničí jsem zůstala do roku 2007, kdy jsem se vrátila z holandského Utrechtu po studiích domů. Tuhle otázku jsem v rozhovorech dostávala často a nerozuměla jsem proč.

Byla jsem dospělá, pracovala jsem, měla jsem už i v literatuře nějaké úspěchy.

Pravdou však je, že jsem po příchodu na Slovensko dostala nabídky, které bych bez známého příjmení asi nedostala.

Pro psychické zdraví jsem ty neadekvátní, vzhledem k mému vzdělání nebo mým zkušenostem, začala odmítat. Šla jsem cestou, kterou bych pravděpodobně šla i s úplně jiným příjmením. To, že jsem celý život cítila podporu rodičů a jejich lásku, je ale fakt, který mi v mnohém velmi pomohl.

O PSANÍ A LITERATUŘE Je psaní pro vás formou vyrovnávání se s minulostí?

Když jsem svůj poslední román, Pendlery, odevzdala majitelce a ředitelce vydavatelství, kde román vyšel, říkala mi: „Tamarko, vydáme to, když jsi to tak pěkně napsala. Napsala jsi to tak dobře, že se to bude s největší pravděpodobností prodávat špatně.“ Předpokládala jsem tedy, že román možná zarezonuje u kritiky, že to bude téma, které třeba osloví zahraničí. A je to jako dárek,

Něco o Tamaře Je tak milá! S tímhle hodnocením odcházím ze setkání s Tamarou Šimončíkovou Heribanovou. Jenže to by bylo příliš jednoduché, takže si v duchu několikrát připomínám, jak skromně se vyjadřuje, navzdory tomu, kolik úspěchů má za sebou, jak je krásná a že jí stačí pouze červená rtěnka. Jak na sebe přitahuje pozornost, i když o to neusiluje. Už vím! Tamara by mohla sloužit jako ukázkový příklad u slova charisma ve výkladovém slovníku.

a taky překvapení, že Pendleři se prodávají nejlépe ze všech knih, které jsem napsala. Ale o prodej vlastně vůbec nejde. Nejvíc mě těší reakce od čtenářů.

Jde o téma, které se může jevit jako úzkoprofilové, v románu totiž popisuji roky, kdy se mnohé děti ze dne na den ocitly v autobusech, ve vlacích, dvakrát denně vytahovaly pasy, protože chodily do rakouských škol.

Která kniha vám změnila život? Žádná kniha. To lidi mi mění život.

Jejich myšlenky. Kontexty vzniku knihy.

Cnosti a zásady literátů z minulosti, kteří za své ideály často obětovali život. Byla to otázka jejich vnitřní svobody a když zjistili, že v jejich peru neexistuje síla cokoliv změnit nebo ovlivnit, zvolili třeba cestu svévolného odchodu, jako třeba Kurt Tucholsky, jeho texty mám moc

„Když se do něčeho pustím, jsem nekompromisní detailista, a když by to nemělo být nejlepší, nebude mi vadit, když to nebude vůbec.“ O čem konkrétně píšete ve své poslední knize Pendleři?

Příběh je hlavně o hledání domova, hledání lásky a smyslu života. Děj je zasazený do dnešních dní, kdy se hlavní hrdina rozhodne rozhodit sítě a zjistit, co dělají jeho bývalí spolužáci, se kterými v devadesátkách sdílel jedno kupé. Hlavním důvodem je touha po zpřítomnění lásky, osoby, která se mu ztratila ze života. Je to kniha o hledání ztraceného a cíleně zamlčeného. Jde o život na peronech, v kupé vlaků, je o předčasném dospívání, propadnutí se do závislostí a vlastních lží. Jde samozřejmě i o moji minulost, moje vzpomínky, a to o víc jsem čekala na to, co řeknou moji spolusouputníci, se kterými jsem ten prostor mezi dvěma zeměmi sdílela. Psala jsem o tématu, které dosud nikdo literárně nezpracoval.

ráda. A vůbec, mapovat životy velkých i méně známých spisovatelů, kteří psaní měli jako základ existence, mě v mnohém ovlivnilo. Nevím ale, zdali jde prioritně o jejich knihy, nebo spíš o jejich zanícenost, jejich touhu po nebojácném vyjádření myšlenky. I v době, kdy se nekonformní názor rovnal smrt.

Je nějaký autor, u kterého se vám tají dech? Který píše tak dokonale, až to jako čtenářka prožíváte fyzicky?

Zajímá mě především autor. Potom text.

Mám úžasnou školitelku v rámci mé dizertační práce. Spisovatelka, poetka,

profesorka literatury Mária Bátorová, která mohla publikovat až po roce 1989, a její romány přeložili do několika světových jazyků. Jde mi však o to osobní.

Je to žena, která se vždycky postaví vůči mase, když se někomu ubližuje. Kromě toho, že je mimořádně vzdělaná, moudrá a pracovitá, tak má v sobě neuvěřitelnou svobodu, asi takovou, jakou cítil i její otec, spisovatel Jozef Hnitka, který přes deset let během bývalého režimu nemohl psát. Víte, fascinuje mě, když se intelekt a um snoubí s odvahou. Je totiž mnoho vzdělaných a moudrých lidí, ale nepovažují za důležité mluvit, když je to potřeba, a potom je poměrně velká skupina rétoricky zdatných blbců.

Jak vypadá vaše knihovna? Stěhovala se s vámi ze Slovenska?

Ne, v našem bratislavském bytě je velká knihovna, ale do Lisabonu jsem přišla jen s malou knížkou, která se vejde do kapsy, o typologii krojů od Věry Nosálové z roku 1985.

Jak se dá vytvořit domov?

To nevím. Možná vím, jaké to je neztratit ho v sobě. Protože domov jsme my.

Domov je pevnost, vnitřní soudržnost, domov je, že člověk neztratí sám sebe, i když je v neznámých a neprobádaných, nejistých situacích. Otázka domácího a cizího, to je téma, které mě odjakživa fascinovalo. Tím, že jsem jako malá navštěvovala školy v cizí zemi, obklopená cizím jazykem, jsem poměrně brzo začala přemýšlet nad tím, co to vlastně domov je.

Kdy poznáte, že je na knihu ten správný čas? Že nastal čas ji napsat? Lapit myšlenky a dát jim formu?

Když cítím jakési vnitřní nutkání, které u mě není jednoznačně konstantní.

V literatuře hledám pravdu, hledám v ní i odpovědi na otázky, které si sama kladu. Dokonce v ní hledám i samotné otázky, které ale hned nemusí přinést řešení nebo východiska. Hledám v ní tak jako v životě opravdovost, originalitu, zachycení něčeho, co by se jinak vytratilo. Když se podíváte na romány, které mají nějakou hodnotu, které ve čtenářích nějak rezonovaly, tak si uvědomíte, že jde o příběhy, které zachycují život v celé své všestrannosti a mnohovrstevnatosti.

Vnímáte psaní jako terapii?

Ne, ne, psaní pro mě není ani terapie, ani katarze. Nedávno na otázku, co je důvod toho, že člověk píše, odpověděla spisovatelka Judy Blume: „Neexistuje jiný důvod na světě, proč člověk píše, jen ten, že musí.“ Ráda mlčím, a čas od času mám pocit, že by nebylo špatné sednout si k počítači, klidně i na čtyři roky, jak tomu bylo v případě Pendlerů, a vyjádřit to, co člověk někdy musí. Ale vůbec netvrdím, že se toto intenzivní nutkání ještě objeví.

Jaké to je, když pak držíte svou knihu v ruce? Vnímáte ji jako své dítě, nebo už si žije svým životem?

Už jsme si vzdálenější, nemůžu nic změnit, a ani ji už nečtu. To před tiskem ji čtu mnohokrát. U Pendlerů se toho mnoho vyškrtalo. Co je vymazané, to už nikdy nikomu nebude chybět.

A taky jsem měla vynikající editorku Natašu Holinovou, vedly jsme dlouhé, několikahodinové rozhovory, někdy jen o nějakém obraze nebo o slově. Všechno je jen o těch správných slovech.

„Psaní pro mě není ani terapie, ani katarze,“ prozrazuje Tamara.

9

08-10_WHAT19-03-rozhovor.indd 9

24/02/2019 23:44

R OZ H OVO R

Co termín domov znamená pro vás?

Dnes myslím, že domov je vnitřní integrita, rozhodnutí být vděčným za každý den a uvědoměle ho užívat. Žijeme v globalizovaném světě, kde je otázka národní identity a DNA národa stále palčivější. Pro mě je domov místo, kde jsem se narodila, příslušnost, historie a hlavně mateřský jazyk. Jan Werich jednou řekl, že jen rodný jazyk se dá vnímat celým tělem. Já bych řekla, že cizí jazyky posloucháme ušima, rodný jazyk

ve Vídni jsme v rámci rozšířeného studia výtvarného umění měli projekt, kde jsme půl roku tvořili na jedno téma s tím, že na konci bude vernisáž fotografií. Poprosila jsem svou babičku, aby mě provedla po vesnici, představila mi tety, které tehdy ještě každodenně, autenticky nosily kroj, samy si ho opravovaly, vyšívaly, paličkovaly… Měnila jsem filmy ve foťáku, cvakala, dělala si zápisky a tak jsem poznávala, co znamená fenomén tradičního odívání s celou škálou zásad

„Roky už cítím jen smutek spojený s jistotou, že mi neubližuje, že je součástí života, a já jsem za něj vděčná.“ slyšíme srdcem. A domov, to je myšlení, paměť, láska, hněv, zájem a radost. Domov je všechno, co si každý den nosíme v sobě. Není důležité, kde se nacházíme, důležité je, co se v nás zrodilo díky prostoru domova.

O LÁSCE KE KROJŮM Máte svou soukromou sbírku krojů, kterou už šestnáct let intenzivně rozšiřujete. Kdy u vás vznikla tahle láska?

Když mi bylo patnáct let, na gymnáziu

a přísných pravidel oblékání. Někdy v té době jsem dostala svůj úplně první kompletní původní kroj. Byl sváteční, starý víc než sto let. Byl po mé prababičce Matildě, která v době finanční nouze, když byla moje babička Márie smrtelně nemocná, musela všechny své kroje prodat a potom je zase, kousek po kousku, opět vykupovat a kompletovat. Dnes mám z obce Horná Streda osm kompletních svátečních krojů, dohromady jich mám ve sbírce víc než padesát. Mnohé z nich jsem dávala do kupy roky a některé jsem

dostala jako dárek i s úžasným příběhem o jejich bývalých nositelkách.

V čem je kouzlo krojů, co vás na nich tak fascinuje?

Obávám se, že teď asi nedokážu reagovat ve zkratce. Šestnáct let sbírání krojů a hlavně těch příběhů, které se k nim vážou, mi do života přineslo mnoho poznání. Kroje jsou systém znaků, v minulosti se do výšivek kódovaly informace, které uměli vyložit jen ti, kteří pocházeli z dané obce nebo regionu. Někdy kódování výšivek ukazovalo jejich stav, duševní rozpoložení, o kterém nemohli s nikým hovořit. Třeba když žena pociťovala velkou bolest nebo se mimomanželsky zamilovala, což je stav podobný pocitu bolesti a rozpolcenosti, tak všila či vetkala zprávu o tomto stavu do svého díla. Tak jako umělci, malíři, skladatelé nebo básníci rozptylují svůj autorský subjekt v díle, tak i vyšívačky přetavovaly své pocity do své práce. A kolikrát jeden jediný kousek vznikal i několik měsíců! Není lehké se ve znakových kódech orientovat, mnohé z nich se dnes už dešifrovat nedají, ale existují a významy mají skryté. Ty příběhy, které s sebou kroje nesou, jsou nádherné. Mohou být nejen ve výstavbě výšivky, ale i v barevnosti nebo způsobu nošení. Například ženy z Lubiny si cíp šátku vázaly nahoře vlevo, ženy ze sousední dědiny Bzince pod Javorinou vpravo. Podle toho se dalo lehce identifikovat, odkud žena pochází.

Stejně jako to, jestli je žena svobodná, zadaná, před svatbou, v prvním roce po svatbě, těhotná nebo ve smutku.

Tají se z toho dech. A umíte vy sama šít nebo vyšívat?

Umím šít a vyšívat křížkovým a plochým stehem.

O SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH A VNITŘNÍ SÍLE Na Instagramu vás sleduje témeř třicet tisíc lidí, díky vašemu kouzelnému citu pro módu, zvláštnímu klidu a kráse.

V čem podle vás spočívá síla ženskosti?

V nekonečné vnitřní síle, laskavosti, moudrosti a empatii. A to jsem si nikdy nemyslela, že moje instagramová platforma bude tak interaktivní! Před pár lety jsem se cíleně rozhodla stáhnout z veřejného života a jít cestou o mnoho pomalejší, klidnější a v podstatě výrazně nekomerčnější, když to porovnám s dobou, kdy jsem pracovala v televizi. Do společnosti chodím, jen když cítím, že to má opravdu smysl. Co se týká Instagramu, je pro mě milé se virtuálně setkat s reakcemi lidí, které zajímá můj svět – literatura, věda, tradiční oděv. A samozřejmě i můj osobní život, který tam do jisté míry, i když jen čas od času, sdílím. V rámci svého výzkumu komunikuji s lokálními patrioty, udržuji kontakty, nahlížím do jiných světů a konfrontuji své poznání s lidmi okolo. Ráda se učím a ráda poznávám. A své poznání ráda sdílím s ostatními.

Umíte si jít za svým, bez kompromisů, když po něčem toužíte, když máte nějaký cíl?

Nemám pocit, že něco musí být jen proto, aby to bylo na listině splněného. Ale mám pocit zodpovědnosti vůči věcem, které dlouhodobě tvořím, anebo kterých jsou součástí lidé, kteří společnému projektu věnovali svou energii. Když se do něčeho pustím, jsem detailista, jsem nekompromisní, a když by to nemělo být nejlepší, jaké může, nebude mi vadit, když to nebude vůbec. Věci, které by nebyly vůbec, jsou od toho, aby nás něco naučily. Kompromisy v rámci kvality neuznávám, ale kompromisy lidského rozměru vnímám jako součást cesty.

Kompromis je vzájemnost, nepsaná dohoda optimální cesty. To ale mluvím o kompromisu mezi lidmi, kteří pracují na podobné myšlenkové bázi. Myslím, že krásné věci vznikají, když člověk poslouchá, učí se, snaží se porozumět a chápat opačnou stranu. Zatím se mi tohle vždycky podařilo dokončit s pocitem spokojenosti.

Co děláte, když je vám smutno?

Smutek je součástí života, stejně jako radost. V minulosti jsem prožívala stavy, které se dotýkají smutku, ale nejsou takovým tím pokojným tichým smutkem, který nás umí mnohé naučit a může nám dokonce pomoci. Roky už cítím jen smutek spojený s jistotou, že mi neubližuje, že je součástí bytí, a já jsem za něj i vděčná. V podstatě jde o jakési krásnosmutnění. Ale mluvit o smutku se dá jen přibližně, to slovo nedokáže zahrnout všechny odstíny pocitu tak silného a hlubokého. Jsem ve svém životě naplněná tak vzácnými momenty, lidmi a zkušenostmi, že i smutek prožívám v lásce. Moje mamka říká, že raději mít srdce puklé než zkamenělé, a tak každá emoce, která dokáže rozechvět, je mi darem. Věřím, že mi srdce nikdy nepukne ani nezkamení.

„Moje maminka říká, že raději mít srdce puklé, než zkamenělé.

Snad mi nikdy nepukne, ani nezkamení,“ zamýšlí se Tamara.

Komu na světě nejvíc důvěřujete?

Sobě. Nejdéle a nejlépe se znám, komunikuji se sebou poměrně intenzivně už roky. Umím být k sobě kritická i laskavá.

Pokud bych v životě někoho opravdu nerada zklamala, tak v první řadě sebe.

10

08-10_WHAT19-03-rozhovor.indd 10

24/02/2019 23:44

WHAT19-02-inzerce.indd 4 INZ Dinamica 270x400 What 02.indd 1

28/01/2019 15:48 28/01/2019 14:58

DRE AM JOB

Zahrada je náš největší pokoj Chcete mít zahradního architekta, který vám ze zahrady neudělá sterilní zelenou plochu s trávníkem kratším než vlasy příslušníka elitní námořní pěchoty a plnou jehličnatých koulí a kuželů? Chcete mít Ferdinanda Lefflera! Zahrady typické pro Česko minulých let se od něj nedočkáte. Miluje přirozenost a divokost, vodu a oheň. On a jeho Atelier Flera udává trendy, stěhuje nespoutanou krásu přírody k domům, a přitom ji nechává volně dýchat. Jak se vlastně z mladého muže stane takový zahradní architekt?

T Klára Mandausová F archiv Ferdinanda Lefflera

ím jste chtěl být jako dítě?

Když jsem byl úplně malý tak indiánem, po roce pak kovbojem. Střídalo se to. A oběma jsem chtěl být upřímně. Pak jsem uvěřil dospělým, že dobrý nápad je stát se zubařem. Moje babička totiž byla zubařka a počítalo se s tím, že mi přenechá ordinaci. Ale moje přání to ve skutečnosti nebylo. Pak jsem chtěl být učitelem, moje maminka byla učitelka, a tak mě napadlo, že by bylo prima něco hezkého učit a předávat vědomosti. Jenže ono je zábavné mít proti sobě žáka, který se opravdu vzdělávat chce.

Č

A kdy se do vašich představ dostala příroda?

Měli jsme jako rodina chalupu a zahradu. Odmala trávím čas v přírodě, v lese, u vody. Rybařil jsem, ale ne pro lov, ale protože mi bylo u řeky dobře. Vážky, které se zastaví nad vodou, to je přece nádhera. Vždycky jsem taky velmi miloval oheň. Okolo něj se mluví o věcech, které zůstávají jinde skryté.

Jakou jste zvolil školu?

Nejdřív přirodovědné gymnázium. Tady jsem přičichl k biologii, botanice, věnoval jsem se projektům, které mě hodně bavily, a stále jsem byl rád v přírodě.

Zároveň jsme s klukama založili kapelu.

Učil jsem se vnímat umění, virtuálno, které přináší nehmatatelný prožitek.

Produkujete tóny, vibrace, které se nedají pojmenovat. V té době jsem navíc trochu experimentoval s halucinogeny. Chodil jsem tehdy s psycholožkou, zkoušeli jsme v přírodě a řízeně, co s člověkem provedou třeba lysohlávky nebo LSD. A na co jste přišli?

Co je krásno. Všechno vnímáte mnohem intenzivněji, barvy, tóny, věci a pocity se spojují v něco krásného, co jste předtím nevnímali. Reálně je prožíváte.

Máte pocit, že otevíráte nové dveře.

Když vystřízlivíte, jste zpátky v běžném světě, ale víte, že tam jsou, že červená nemusí být jen červená, jakou ji známe, že vzduch voní víc, než si běžně myslíme.

Zážitky, tuším, mohou být pro zahradního architekta velkou inspirací.

Ano, jsou to vlastně jednoduché, ale hluboké prožitky. Proto tak miluju oheň a vodu, jít se projít bos v trávě, zůstat venku, když prší, a zmoknout, užívat si vítr, každý list, který na podzim spadne,

každé jablko, které se časem svraští.

Je přece krásné pracovat s tím, co je přirozené, se dřevem, které není stejně barevné, s něčím, co je ze své podstaty nerovné, stárne… Dnes lidé často chtějí dokonalost, vše ve stejném odstínu, vyměňují třeba často plovoucí podlahy, které vypadají zpočátku dokonale, ale když se prošlapou a zničí, už ne.

skončil jako zahradník a konečně jsem naplno pochopil, že chci být zahradním architektem.

Takže inspirace Amerikou.

Zjistil jsem, že mě to baví. Uchvátili mě tamní zahradní architekti, uměli toho hodně, sedali do velkých aut, na korbu jim skákali jejich labradoři,

„V dnešní konzumní době je nesmírně náročné najít krásu. Všechno, co za něco stojí, je zadarmo.“ Jakmile se něco zkazí, chceme to nahradit zase dokonalostí. Dřevo takové není, proměňuje se v čase, ale zůstává hezké.

Po gymnáziu jste se tedy rozhodl, že budete zahradní architekt?

Našel jsem si na vysoké škole zemědělské obor aplikovaná ekologie a krajinné inženýrství. Můj táta, který se zabýval projektováním vodních toků, kromě toho totiž učil i o rekultivaci, a já chtěl taky zachraňovat krajinu. Sice jsem neměl pocit, že by mě jeho profese nějak výrazně ovlivnila, ale zvláštně se to spojilo. Jenže ve škole jsem přišel na to, že přírodě je tento obor docela vzdálený.

Spíš bych se býval stal součástí úřadu a dával razítka, jestli se smí, nebo nesmí kácet. Jenže já jsem střelec, potřebuju vidět, jak se věci dějí. Rozhodl jsem se, že budu raději zahradník, že budu sázet kytky a sekat trávu. A tak jsem na rok odešel do ciziny. Nejdřív jsem v Anglii pracoval na farmě, jezdil s traktorem, pěstoval cukiny, hrášek, kukuřici, byla to úžasná zkušenost, přímý kontakt se zemědělstvím, za který jsem moc vděčný.

Každé ráno jsem vstával v pět za rozbřesku. Viděl a zkusil jsem na vlastní kůži krásně kultivovanou anglickou krajinu za každého počasí. To na mě zanechalo výrazný vliv. S přítelkyní psycholožkou jsme našetřili nějaké peníze a vydali se do Ameriky, tam koupili starý karavan a vyrazili napříč zemí. To bylo velké dobrodružství! Auto občas někde kikslo.

Dělal jsem v tu dobu různé profese, uklízeče, knihovníka, opraváře, až jsem

s ničím se nepárali, hned tvořili. Bavil mě ten přímý kontakt s realitou. Když jsem se vrátil do Čech, přestoupil jsem na obor okrasné zahradnictví a rozjel spolu s dalšími studenty a vyučujícími ateliér Landart. Po škole jsem se pak rozhodl vydat vlastní cestou a založil Atelier Flera.

Nemáte někdy pocit, že lidem dnes chybí krása?

V dnešní konzumní době je ji nesmírně náročné najít. Za krásné je označováno ledacos, často jsou to věci komplikované a drahé. Největší krása je pro mě obloha! Mění se každou vteřinu, je přece nádherná, nejkrásnější, co může být.

Kam se za ní hrabou všechny drahé věci.

Všechno, co za něco stojí, je zadarmo.

Dám vám jednu radu, ukliďte si ve své tašce. Udělal jsem to a bylo mi krásně! Najednou byly pryč zbytečnosti a všechno srovnané a přehledné. To je tak reálný prožitek! Za žádné peníze se nedá koupit.

Co je pro vás na zahradě nepřijatelné, přežitek?

Nemám rád, když jsou zahrady založené na velké trávníkové ploše a jednolitém živém plotu. Nechápu ani znásilněné konické jehličnany a podobné výzdoby.

Vždyť zahrada je naše největší obytná místnost, pokoj, kde můžete prožít hluboké dobrodružství, cítit vůně, vidět světlo, stín, na rozdíl od interiéru je dynamická, v každou denní dobu jiná.

To je úžasné.

O Ferdinandovi Ferdinand Leffler (39) je zahradní architekt, který založil Atelier Flera. Mediálně se proslavil televizním pořadem Ferdinandovy zahrady a vidět ho můžete od 30. 3. každou sobotu na ČT1. Napsal úspěšnou knihu Žijte ve své zahradě. Navrhuje přirozené, trochu divoké zahrady a taková je přesně i ta jeho. Nechybí v ní sauna a jezírko, ve kterém se koupe, a to i v zimě.

S manželkou lékařkou mají čtyři děti, tři psy a jednu kočku. Když si chce odpočinout, nejen spí, ale také běhá se psem u řeky, jezdí na kole, dívá se do vody a ohně a několikrát do roka hraje se svou kapelou. Přestože už od založení uplynulo mnoho let a její členové mají děti, najdou si čas se sejít. Na Ferdinandovi je vidět, že všechno, co dělá, skutečně miluje.

Jak si vybíráte své kolegy? Musí mít asi stejné vidění světa jako vy.

Musíme si lidsky sednout už od začátku, chuť být blízko a diskutovat. Měli by být zdravě sebevědomí a mít úctu jeden k druhému. Dříve jsem na výběr šel jen intuicí, ale teď vím, že si musím i ujasnit, co od člověka očekávám – musí mít základní znalosti důležité pro práci, třeba znát dobře rostliny, dovednost pracovat s potřebným softwarem a podobně. A taky je třeba, abychom měli my všichni stále oči dokořán a byli ochotní se pořád učit. Proto já osobně velmi rád přijímám zakázky ze zahraničí. Tady jsem tak trochu celebrita, lidi znají můj televizní pořad, moje knihy, ale tam začínám od nuly, je to křest ohněm, ukáže se, jestli umíte pracovat s prostorem, tamními rostlinami i lidmi.

Kde jste v zahraničí pracoval?

Například na Zanzibaru nebo v Kanadě, ta mě naprosto uchvátila. Teď je přede mnou výzva v Bělorusku.

12

12_WHAT19-03-prace-snu.indd 12

25/02/2019 16:42

WHAT19-02-inzerce.indd 1

29/01/2019 10:17

KRÁSA

Biodynamické zemědělství je nová černá!

Nejde sice o žádný současný trend, ale v dnešní době musíme pojmenovávat i to, co naši předci považovali za běžné a k čemu jim stačil selský rozum. Biodynamické zemědělství se vrací zpátky ke kořenům, a to doslova. Respektuje a snaží se navázat na přirozené cykly přírody a obnovit tím jak kvalitu půdy, tak i výsledné suroviny. A tam, kde hraje prim kompost místo syntetických hnojiv, tam někde je nedotčený kus přírody, ze které vzniká například vynikající kosmetika. Anebo víno.

T Lucie Van Koten F archiv značek, pixabay.com

ospodaření v souladu s přírodou zná člověk od nepaměti.

Biodynamické zemědělství pak definoval skoro před sto lety rakouský doktor Rudolf Steiner, který si všiml, že s průmyslovým pokrokem chutnají potraviny jinak, než jak si je pamatoval z dětství. Nemohou se už pyšnit ani intenzivní vůní, natož chutí. Dnešní nešetrná průmyslová výroba plná chemických postřiků surovinám vzala nejen chuť, nýbrž i vitaminy, živiny a silně narušila ekosystém celé planety.

Biodynamické zemědělství zohledňuje veškeré procesy přírody, podle kterých se určují výsadba i sklizeň. Například rostliny se sbírají jen v tu dobu, kdy mají největší sílu, přičemž se bere v potaz také fáze Měsíce. Mnohé z rostlin a bylinek se tak sklízí před východem Slunce, některé v poledne a jiné naopak večer.

Může se tak stát, že některé suroviny nejsou vždy k dispozici nebo že roční

H

období a úroda celého roku s každou šarží o trochu změní vůni či konzistenci přípravku. Funguje to podobně jako s vínem: ať už celou sezonu proprší, nebo je naopak sucho, vždy to na chuti poznáte.

A žádný ročník nebude stejný.

Právě holistickému zemědělství, do kterého samozřejmě spadá i etické zacházení se zvířaty, vděčíme za mnohé poklady – ty vinné a i ty zcela nevinné, které nám žehlí vrásky a podporují obranyschopnost pleti.

Už jste například zkoušeli místo exotického bambuckého másla máslo ghí? Nebo krém s tučnou smetanou a šafránem či sérum s čtyřiceti procenty hroznového oleje? Pro takové přípravky nemusíte cestovat daleko. Stačí přejet hranice k našim rakouským sousedům a narazíte na oblast Wachau, kde Mag. Birgit Seyr míchá bio kosmetiku dieNikolai. Jde o značku, která se může pochlubit 1. stupněm Demeter certifikátu.

Právě tento certifikát je nejpřísnější certifikací bio kvality surovin a biodynamického zemědělství. Nemusíme pak vysvětlovat, že podobných značek je na světě jako šafránu, který je mimo jiné rovněž jednou z ingrediencí krémů dieNikolai. Vzácné složení dává tušit, že nepůjde o obyčejný, krémový zážitek.

Sérum této značky pleť maximálně vyživí, vyžehlí a nadto vyrobí efekt make-upu. V jednoduchosti je krása a v regionálních bylinkách často nacházíme zapomenuté účinky. Pokud k tomu přičteme sílu přírody, kde rostlinný svět žije v naprosté symbióze se světem živočišným a kde člověk pomáhá, nikoli ničí, nacházíme skoro až raritní péči.

Vydat se ovšem po stopách Demeter kosmetiky není vůbec jednoduché.

Certifikát Demeter je náročně odstupňovaný: 1. stupeň zaručuje minimálně 90 % biodynamických surovin, výrobek s 2. stupněm jich má alespoň

⅔ a poslední 3. stupeň obsahuje 10 % takto šetrně vypěstovaných surovin.

Další značkou, na kterou nesmíme zapomenout, je Martina Gebhardt, která na etiketách svých výrobků uvádí 66–90 % biodynamických ingrediencí.

Vyrábí se na individuálních farmách, kde je zemědělská usedlost jeden propojený celek, který žije svým vlastním životem.

Jaké ingredience v přípravcích najdete?

Například Neroli, šalvěj, ženšen nebo baobab. Překvapí vás dokonale namíchaná kompozice olejů, bylinných extraktů a květových vod. V péči o pleť méně znamená více a kosmetika by měla pouze vytvářet podmínky pro to, aby se kůže dokázala postarat sama o sebe. Značka, která si klade za cíl obnovovat přirozenou schopnost kůže se regenerovat, sídlí v klášteře Wessobrunn v Horním Bavorsku. Jestli se do Německa v nejbližší době nechystáte, značku si můžete objednat na stránkách biooo.cz.

W H AT V Y B Í R Á

Demeter na jazyk Biodynamickému zemědělství nepřijde na chuť pouze pleť, nýbrž i chuťové buňky. V demeter kvalitě najdete nejen potraviny, ale i víno. Za redakci můžeme doporučit Nikolaihof, které má v rakouské oblasti Wachau dvousetletou tradici a sbírá mnoho mezinárodních ocenění. Pokud chceme zůstat lokální, nesmíme zapomenout na vína z Kutné Hory. Hrozny i víno zde zpracovávají přirozeně a zachovávají tak maximum zdraví prospěšných látek.

Vyživující pleťový krém

Šafránové pohlazení, dieNikolai Ghí máslo, smetana, olej z hroznových jader a výluh z lipového květu a šafránu mluví za vše. biodynamickakosmetika.cz, 1650 Kč

Bohatý máslový krém

Neroli, Martina Gebhardt Bambucké a kakaové máslo, spousta olejů, vitaminů, lanolin a propolis pro hedvábnou pleť. biooo.cz, 929 Kč

Lucie Van Koten Blogerka píšící o přírodní a bio kosmetice. Miluje aromaterapii, teplé vlněné svetry, podpatky a Demeter vína. Co naopak ráda nemá, je jakákoli sportovní aktivita, zima a vstávání před devátou ranní.

Nazvala by se kavárenským povalečem, ale to je pro ni příliš slabé slovo.

Příjemné mýdlo v tubě

No 18, San Florian Smyslově jemná vůně jasmínu v kombinaci se sladkým geraniem činí z tohoto mýdla sofistikovanou záležitost. dr-heberer-shop.de, 330 Kč

14

14-15_WHAT19-03-krasa.indd 14

24/02/2019 23:51

Jako obrázek

T Lucie Van Koten F Michael Dvořák

Dvakrát týdně dodat pokožce porci výživy navíc se nikdy neztratí. Bio masky působí na pleť jako hodinka rychlé chůze, která tvář perfektně okysličí. P. S.: Nejvíc se nám osvědčily při relaxaci ve vaně.

1 100% pure

Oční rozjasňující maska Hydratuje a vypíná oční okolí, zmírňuje váčky pod očima a zesvětluje tmavé kruhy z nevyspání. Za vším hledejte aloe vera a kofein. Ideální do letadla nebo na cesty.

100percentpure.cz, 180 Kč

2 Oliv

Rozjasňující pleťová maska Jílovou masku si zamiluje každá pleť.

Tvář si tu pochutná na extraktu z mrkve či zeleného čaje a je po ní vyhlazená, rozzářená, bez viditelných pórů a skvěle prokrvená.

1 2

wonderful.cz, 583 Kč

3 Inlight

BIO super food maska Lehce peelingová maska plná chlorofylu ze spiruliny a ječmene vyčistí černé tečky, pleť vyživí a dodá na zářivosti.

Je zelená, ale po smytí vám dodá barvu! biorganica.cz, 995 Kč

4

3

Primavera

Antioxidační maska Růže a Granátové jablko Antioxidantů není nikdy dost! Bio olej ze semínek granátového jablka jimi doslova přetéká. Díky nim pokožku ochráníte proti volným radikálům a tedy předčasnému stárnutí.

4

greenwave.cz, 815 Kč

5 Argandia

Maska s arganem a pomerančovým květem Maska není záležitostí pouze obličeje, nýbrž celého dekoltu. A dekolt končí tam, kde začínají bradavky. Elasticitu pokožce dodejte díky koncentrátu lněného a arganového oleje. Je to nejlepší anti-age terapie.

5

bionaturalia.cz, 701 Kč

6 6 BioAroma

Olivová anti-age maska Caviár Připravte se na vůni oliv i silný omlazující účinek. Dehydratované pleti dodá vláhu, podrážděné a aknózní pleti zase přinese rychlé zklidnění a zhojení. bioaromakosmetika.cz, 385 Kč

15

14-15_WHAT19-03-krasa.indd 15

24/02/2019 23:51

S U P E R T Ě LO

Jak změnit život on-line Sedím na gauči a zajídám prosecco sýrovou pizzou. Už druhým rokem se u toho usilovně přesvědčuju, že mých deset kilo navíc jsou vlastně jen vcelku roztomilé poporodní faldíky. Marně. A tak opět otevírám instagramový profil Jakuba Bíny. Sympatického šílence, co kromě zpívání v kapele Skyline vymyslel taky program Transformers 42. Fenomén, v němž se pomocí on-line tréninků a jídelníčků snažíte změnit sebe sama, svoje tělo a hlavně pohled na zdravý život. Tentokrát se ale v záchvěvu sebemrskačství konečně přihlásím. „Cíle nejsou tak daleko, jak si myslíš, nebo se tě ostatní snaží přesvědčit,“ čtu dost skepticky motivační řeči na stránkách projektu. Jenže ono to fakt funguje.

T Lucie Drugdová F archiv Jakuba Bíny

ybrat si cestu, jakou se vydáte, když s vámi začne cloumat myšlenka žít zdravě, už si nechcete připadat jako chodící friťák nebo prostě jenom potřebujete zase dopnout kalhoty, není zrovna jednoduchá věc. Tedy pokud nemáte v plánu skončit za měsíc na kapačkách, ve fastfoodu u trojitého hambáče a v horším případě ještě bez peněz.

Poté, co jsem během dvou let na mateřské vyzkoušela prakticky bez výsledku drahé osobní trenéry, uvízla ve spárech šílených diet i „zaručeně fungujících“ rad výživových guru z časopisu, bylo jasné, že mi kromě dostatečné vůle chyběl také respekt a důvěra k člověku, který ze mě během každého tréninku udělal buď pajdající trosku, nebo mi doporučoval jíst mističku rukoly denně. Když se tedy první den Transformers 42 mučím celodenním nakázaným půstem, přemýšlím, čím si zrovna tenhle on-line program mojí důvěru získal. Když pominu zkušenosti známých, stovky „před a po“ fotek lidí na sociálních sítích, desítky příběhů o naprosté změně života a fakt, že se nemusím nikam trmácet, abych si užila svou denní dávku propocených cvičebních úborů, je to taky osobnost Jakuba Bíny. Potetovaného kluka od rány s pokaždé jinak barevným čírem.

Ten totiž bravurně zvládá nejen vyburcovat dav během koncertů elektronické party Skyline, ale jako trenér dokáže taky hodně otevřeně a až překvapivě rozvážně mluvit o problematice zdravého

V

„Hala už zažila opravdu hodně. Nejhorší asi bylo, když jsme se tam zavřeli na osmačtyřicet hodin a odjeli desetifázový trénink,“ popisuje Jakub.

životního stylu. Nemluvě o tom, že se na něj celkem dobře kouká a budí přirozený respekt, takže dokáže i dost pohodlného člověka namotivovat jít se sebou něco dělat klidně o půlnoci.

Když si tedy těsně okolo dvanácté rozbaluju zaprášenou jógamatku v obýváku, abych si odcvičila Cooperův test, podle jehož výsledku dostanu hned na začátku přidělenou skupinu, říkám si, že dělat dvanáct minut v kuse angličáky přece nebude nic, co bych nezvládla se ctí. První omyl. Když jsem totiž zjistila, jak se dělá takzvané „Áčko“ správně, a taky došla k faktu, že normální klik nezvládnu ani jeden, s konečným počtem čtyřiceti kousků mě moje skupina Začátečníci nikterak nešokovala. Švindlovat u rozřazováků by asi neměl zkoušet nikdo, jelikož právě skupiny, podle kterých pak máte tréninkový plán přesně na míru, jsou jednou z nejpodstatnějších věcí celého programu, který běží už čtvrtým rokem a prošlo jím okolo deseti tisíc lidí. Zajímavé je, že i přesto, jaké si za tu dobu zvládl vybudovat jméno, sám Bína s takovým úspěchem absolutně nepočítal a původně myslel, že Transformeři budou pouze pro pár vyvolených. „Chtěl jsem ale svoje myšlenky rozšířit mezi co nejvíc lidí, proto probíhal první kurz úplně zadarmo. Jedinou podmínkou bylo, že všichni musí posílat srovnávací fotky. Šlo mi o to vědět, že makají, i když to někoho možná mohlo frustrovat.

Nakonec to dokončilo tři sta lidí z třech

Sám Jakub Bína s takovým úspěchem absolutně nepočítal a původně myslel, že Transformeři budou pouze pro pár vyvolených.

tisíc, ale i to je úspěch. No a že během let Transformers 42 zasáhnou takovou masu, jsem vůbec nečekal,“ popisuje.

Právě tehdy na začátku byly tréninky ještě pouze rozepsané, bez videí a k výběru jen dvě skupiny. Těch je teď celkem sedm od úplných začátečníků přes běžce až po ultramegamorfy. Ke skupině si pak zvolíte typ jídelníčku podle toho, jestli chcete hubnout, nabírat hmotu nebo vás například při vaření hodně tlačí čas.

Když si otevřu svůj profil, který si na stránkách „Téček“ každý založí, vybírám si jídelníček s názvem redukce. Na profilu pak každý den najdu buď odkaz na aktuální videotrénink, videoinstrukce o tom, jak se správně protahovat, nebo rozpis, co mám daný den dělat – třeba si jít na hodinu zaběhat. K tomu pak mám samozřejmě podle zaměření na týden dopředu i jídelníček o pěti jídlech denně a s odkazem na recept. Což je pro někoho, kdo s vařením není úplně kamarád, k nezaplacení.

Musím říct, že v prvním týdnu mi nedělá největší problém fakt, že se musím skoro každý den dokopat k nějakému

fyzickému výkonu, ale spíš to, že je potřeba čtyřikrát denně přichystat jiné a plnohodnotné jídlo (dopolední i odpolední svačiny jsou stejné). Jelikož jsem na mateřské zvyklá snídat to, co zbyde dítěti na talíři a pak se po celodenní masáži nervů od osmi do dvanácti večer uklidňovat tabulkou čokolády, jsem trošku v koncích i s dodržováním rozestupů a musím si dokonce řídit budík, abych se najíst nezapomněla. Paradoxně také není velký problém úplně vynechat pečivo, sladkosti nebo kravské mléko, ale ze dne na den se naučit dopředu přemýšlet o tom, co přesně budu muset na jednotlivé recepty během celého týdne potřebovat. Poprvé v životě si striktně hlídám sacharidy a smiřuji se s tím, že spoustu věcí, o kterých jsem byla přesvědčená, nejsou pravda. Pro mě, jako pro člověka, který většinou vaří to, co zrovna stíhá, je taky velká výzva připravovat vývar ke snídani. Takže se mi samozřejmě několikrát stává, že se v kuchyni peru s celerem a petrželí ještě ve dvě ráno, abych se mohla okolo sedmé najíst.

I když je překopaný životní styl ze začátku upřímně dost velký nápor na psychiku, uklidňuju se tím, že jsou prakticky všechna jídla nejen poživatelná, ale dokonce mi opravdu chutnají.

A ať už jde o zeleninové závitky, mleté kuličky, různě upravené ryby nebo saláty na všechny způsoby, dokážu je vcelku rychle uvařit a občas se přistihnu, že mě to dokonce baví. Což je takový malý zázrak, stejně jako fakt, že se mi podařilo snad nejlepší Pho, které jsem kdy jedla. „Za to, že většinu bavila asijská kuchyně, jsem strašně rád. Noví členové nebo lidi z vesnice totiž často remcají a stěžují si, že suroviny neseženou. Tak jim vždycky říkám, že se mají jít zeptat k Vietnamcům a ti jim nakonec ještě ukážou, jak jídlo uvařit. Mojí mámě třeba dali i svoje zásoby ingrediencí a k tomu rodinný recept,“ říká Bína, který si právě s jídelníčky hodně hraje, jelikož je i vyučeným potravinářem. Hledání nových receptů, v nichž jsou základem lehce stravitelná jídla, je pro něj prý tak i zábava. „Já jsem moucha hledačka. Nejdřív si sestavím kostru v hlavě a řeknu si, kolik musí mít jídla minerálů nebo vitaminů a že když přidávám na trénincích, musím přidávat

16

16-17_WHAT19-03-super-telo.indd 16

24/02/2019 23:54

Jakub Bína vede svou tělocvičnu třetím rokem. Najdete tu také saunu nebo kuchyň, kde vaří jeho maminka.

i na energii jídel. Je hodně důležité, aby bylo vydatné, vyvážené, aby obsahovalo dostatek vlákniny i tuků a abych tam například z ryb nedával pořád jenom nadopovaného lososa. Naschvál třeba vyhazuju lepek. Ne z toho důvodu, že by populaci zabil, ale spousta lidí neví, na jakou potravinu je přecitlivělá, takže rád vynechávám věci, které můžou v těle dělat bordel, aniž by o tom člověk věděl.

No a hlavně neskládám makra jenom do jednoho dne, ale vždycky je rozprostřu do celého týdne,“ vypráví s tím, že i on na začátku trenérské kariéry udělal a řekl spoustu hloupostí, než se jeho pohled na zdravý životní styl změnil.

Díky své energii a bezprostřednosti působí Jakub Bína na hodně lidí buď jako naprostý šílenec, nebo jako dobíječka baterek. Pro mě je ve chvílích, kdy se doma z posledních sil válím na podlaze a na videu sleduju, jak ve spidermanovském obleku předvádí, jak správně odcvičit aktuální trénink, obojí. Musím se přiznat, že když se spolu sejdeme, aby mi povyprávěl o Transformerech něco víc, překvapuje mě jeho upřímnost. Absolutně se totiž netají tím, že i přesto, že je dnes ve skvělé formě a celé mládí se věnoval sportu, měl také hodně bouřlivé období sex, drogy a rock’n’roll, jak už to u muzikantů bývá. „Jenže když člověk vidí, jak chátrá a jde celkově úplně do háje, deptá ho to. Nikdo nechce být tlusťoch a zjistit, že když běží na vlak, zafuní se jako šedesátiletá babička,“ směje se, když mi vypráví, jaký moment ho dokopal změnit životní styl a udělat si trenérský kurz. I když tedy nic z toho, co se na něm dozvěděl, ve svých programech ani osobních trénincích nepraktikuje, jelikož šlo spíš o cvičení „na krásu“. „Učili nás tahat činky, pumpovat biceps, koukat na sebe zepředu a dělat velké svaly. Nemělo to nic dočinění s tím, co si dneska představuju pod pojmem funkční trénink,“ vysvětluje.

Co se týká mého zvykání si na nový režim, všechno si sedne tak po dvou týdnech. Najednou už nejsem líná po celodenním zápřahu nahodit elasťáky a tenisky. Čas strávený u plotny mi nepřipadá tak ubíjející a chození ve spodním prádle se protáhlo na déle než pět sekund, než přeběhnu z ložnice do koupelny. Po třech týdnech pak už dokonce zvládnu pár opravdových, poctivých kliků, ze zrcadla se stává kamarád a na váhu si každý večer chodím číst ty nejlepší zprávy. Vlastně čím blíž jsem ke svému cíli, který byl během měsíce a půl shodit alespoň pět kilo, tím míň na zdravě hubené holky koukám jako na anorektické vychrtliny a konečně se sama před sebou nebojím přiznat, že jsem na správné cestě, jak zase zvládnout obléknout většinu svého šatníku. I když všechno samozřejmě není zalité duhou a pobíhajícími jednorožci.

Krize se dostavují pravidelně a v různých podobách. Jednou kvůli nespícímu dítěti nezvládnu cvičit, jindy mi z domácího bezlepkového pečiva vznikne cihla, se kterou se dají zatloukat hřebíky, nebo se ve slabé chvíli neubráním pokušení v podobě sektu a gumových medvídků. Podobné choutky se ale rychle učím přesouvat na velmi oblíbený cheat day, kdy se smí jíst cokoliv.

Pokaždé, když se mi stane, že nejsem schopná odcvičit celý trénink, a přepadne mě pocit, že už tempu absolutně nestačím a můžu to zabalit, otevírám

připomínky k programu, nebo remcá, že mu cvičení přijde málo náročné, divím se, že dokáže zachovat chladnou hlavu. Když si totiž já přečtu stěžování si na nenáročnost aktuálního tréninku poté, co „tisícovku“, jejíž provedení je ještě horší, než název napovídá, mám chuť toho člověka ukamenovat. „Někomu tréninky přijdou lehké, jiný zase nadává, že jsou moc náročné. Od toho existují skupiny. Aby maminka po miminku nešla do cvičení, ze kterého pak bude týden ve studené vaně se svalovou horečkou. Když tam ale mám nějakého šílence, co si zvolil ty nejtěžší tréninky, tak úplně nevěřím, že je to pro něj málo.

Jenže existují lidé, kteří si myslí, že dokud z nich nelije pot a neválejí se na zemi v krvi, není to cvičení,“ říká Jakub Bína s tím, že když vidí, že jsou členové v kurzu moc „vyhrocení“, místo těžkého tréninku naplánuje na den schválně jen protahování nebo video instrukce. Popravdě řečeno, já rozhodně nemůžu říct, že by mi jen jednou jedinkrát připadalo, že jsou tréninky lehké. Každé ráno si na zahřátí dávám desetiminutovku cviku s názvem akrobat, který dodnes rozhodně nezvládám s úplnou jistotou. Po celodenním zápřahu mi večerní nálož cviků většinou zabere něco přes půl hodinky.

I když mám pak často problém zvednout i sprchu, vlastně mě ještě nikdy cvičení tak nebavilo. Ať už to je díky skvělému složení tréninků, které mi poprvé připadají opravdu komplexní, faktu, že kromě

„Když mě přepadne pocit, že už tempu absolutně nestačím, otevírám facebookovou stránku Transformerů, která je přístupná pro účastníky všech kurzů, aby mi pomohla.“ facebookovou stránku Transformerů, která je přístupná pro účastníky současného kurzu i všech předchozích. No a na ní se ujišťuju, že v tom nejsem sama. Ona se totiž celá téčkařská komunita, která si vzájemně vyměňuje rady, hecuje, dává si výzvy nebo sdílí fotky hotových jídel, svých receptů i vychytávek. Funguje to tak trošku jako rodina. A vlastně je to i jedna z nejsilnějších stránek celého projektu. Protože i když já sama do skupiny nic nepíšu ani nepřidávám, dost často v ní nacházím odpovědi na spoustu otázek nebo povzbuzení v příbězích lidí, kteří na tom jsou často mnohem hůř než já, a přitom dřou na sto procent. „Samozřejmě se ale taky někdy i prudí.

Když to někdo hodně přežene, vyhodím ho z programu, vrátím mu peníze a nehodlám se s ním o ničem bavit.

Když nezvládáš tréninky, tak nepotřebuje slyšet, že jsi tlusťoch a máš se na to vykašlat. V prvních dvaačtyřiceti dnech má totiž člověk problémů dost sám se sebou a nepotřebuje, aby ho někdo ještě dorazil podobnými řečmi,“ říká Bína. Jak moc je ale skupina semknutá, dokazuje i to, že některá virtuální přátelství skončila také svatbou. „Párečky vznikaly i na srazech. Nebo třeba jedna holka napsala do skupiny, že jí nejde dřep.

Někdo jí odpověděl, že jí s tím poradí, na schůzku donesl kytičku a už to bylo,“ směje se Bína.

Co mě ale překvapuje, je, že sám Bína odepisuje úplně na všechny otázky a zprávy, ať už soukromě nebo na profilu.

Během začátku každého kurzu je pak schopný odpovědět klidně na tisíc dotazů denně. Když člověk občas vidí, co někdo vypustí za otázky, přechytralé

násady na koště ke cvičení nic nepotřebuju nebo tomu, že čekám, v jaké masce nebo převleku se Jakub Bína zase objeví, funguje to perfektně.

Kromě toho, že pár videí natočil Jakub z pláže nebo z bazénu, většinu tréninků nahrává ze své tělocvičny, kterou má třetím rokem. Pohled na počmárané stěny jeho transformárny se pro mě tak po pár týdnech stává každovečerní

PŘED

tradicí. „Na zdech jsou křídami napsané ty nejtěžší tréninky a my si slíbili, že je nikdy nesmažeme. Hala už zažila opravdu hodně. Nejhorší asi bylo, když jsme se tam zavřeli na osmačtyřicet hodin a odjeli desetifázový trénink.

Na konci už z nás byli zombie,“ vypráví Bína o místě, kde má kromě veškerého vybavení taky saunu nebo kuchyň.

V té vaří jeho maminka, a to kvůli jeho druhému programu s názvem Jsem tvoje máma. Ten je na rozdíl od Transformerů maximálně pro deset lidí, kteří měsíc chodí přímo do transformárny pětkrát v týdnu na individuální tréninky. Ty trvají tak dlouho, jak je potřeba nebo mají členové výdrž a čas. „Mám je pod úplnou kontrolou. Vidím, jak cvičí, jedí i jak se protahují. Neřeším, jestli v tělocvičně někdo zůstane hodinu nebo tři a nabízím to úplně normálním lidem, což je leckdy zábavnější než mít profesionální sportovce,“ říká Bína, který nemá potřebu dávat do těla jen celebritám, i když trénoval třeba i Kazmu nebo Kapitána Dema.

Přestože je mi jasné, že tahle podoba tréninku je asi ještě o něco účinější než Transformeři, na osobní dohled zatím ještě sbírám odvahu. „Je fajn, že se mě lidé bojí, ale už nejsem rasič jako dřív.

Kdybych na lidi jen křičel, mám tady jednoho člověka,“ směje se. Šest týdnů v programu Transformers 42 bylo náročných. Ono vlastně ani nemůže být jednoduché naprosto překopat svůj životní styl a pak u něj vydržet. I když samozřejmě nemůžu říct, že bych vždycky všechno zvládla na sto procent. Občas jsem si dala ještě druhou večeři, jindy vynechala sérii cvičení nebo nezvládla uvařit podle jídelníčku. Přesto všechno jsem za dvaačtyřicet dní zhubla skoro sedm kilo a oblékla šaty z dob, ve kterých jsem si tehdy nedokázala představit, že jednou budu řešit něco, jako je dieta. No a i když mi ještě nějaký ten špíček vykukuje, je to jen další motivace přihlásit se do dalších Téček, které mi změnily pohled na spoustu zásadních věcí. No a co by si měl každý, kdo jimi projde, odnést? „Nevím, jestli se za těch šest týdnů dá odnést úplně všechno, ale nejdůležitější je se z toho nepodělat. Člověk by měl odejít s přesvědčením, že jíst zdravé potraviny, neznamená žít zdravě. Nejde o to se celé dny cpát jen avokádem a myslet si, že budu mít dostatek všech vitaminů a minerálů. Zdravé potraviny totiž nenaplní všechno, co tělo potřebuje,“ uzavírá Bína.

PO

„Za dvaačtyřicet dní jsem zhubla skoro sedm kilo a oblékla šaty z dob, ve kterých jsem si nemyslela, že budu jednou řešit něco, jako je dieta,“ říká redaktorka Lucie.

17

16-17_WHAT19-03-super-telo.indd 17

24/02/2019 23:54

P R O K N I H O M O LY

Nejzajímavější knihovny světa

T Klára Mandausová, F archiv knihoven, pixabay.com

Lidé sem chodí pro potěšení ducha, vybírají tu v policích knížky ohmatané i ty nové, výpravné i nenápadné.

Některé knihovny jsou ale navíc tak krásné, že uspokojí nejen vášeň čtenáře, ale i srdce estéta. Vítejte v místech, kam se chodí nejen číst, ale i se dívat a užívat si. lektronické čtečky jsou praktické, stejně jako texty nahrané na flashkách a audioknihy jsou pohodlné a jednoduše zábavné, nic však nenahradí vůni papíru a možnost otáčet skutečné stránky.

E

Server Bored Panda vybral na sto padesát knihoven, které ohromí nejen svým obsahem, ale i architekturou a designem. Zvolili jsme desítku, do které bychom si nejraději chodili pro knížky my. Líbilo by se vám tu taky?

2

3

4

1

1

2

Praha, Česká republika

Baltimore, Maryland, USA

Její sbírky mají celoevropský význam.

Celkem uchovává a zpřístupňuje více než 6 milionů dokumentů, ročně přibývá na 70 tisíc titulů. Nejstarším dílem jsou řecké papyry z prvního století našeho letopočtu. Nejtěžší knihou je Lobkovický graduál, který váží před sedmdesát kilogramů. Vůbec nejcenějším svazkem knihovny je Kodex vyšehradský, jehož hodnota se odhaduje na miliardu korun.

Podobu dal knihovně architekt a stavitel Kilián Ignác Diezenhofer, který sál postavil v roce 1722. Zdobí ho fresky na téma věda a umění. Kromě souboru cizojazyčné teologické literatury, návstěvníky upoutá sbírka zeměpisných a astronomickým glóbů. Jednoduše nádhera! Škoda jen, že k současné knihovně, která sídlí v budovách Klementina, nepřibyla chobotnice Jana Kaplického na Letné.

Tahle krasavice z roku 1878 ohromí majestátností. A dýchne z ní kouzlo staré dobré Ameriky. Jenže kdyby to byla jen knihovna s třemi sty tisíci svazky, ona je zároveň výjimečnou a elegantní svatební síní. Čtete dobře, můžete se tu nechat oddat, bez ohledu na to, kolik knížek za rok stihnete přečíst! Tak pěkné místo pro svatbu, aby pohledal. Budete obklopeni věděním, vysoko nad hlavou důmyslně prosvětlenou střechu, okolo galeriemi… A uspořádají vám tu samozřejmě i hostinu.

Barokní sál Národní knihovny

Knihovna George Peabodyho

3 Vennesla, Norsko

Knihovna Vennesla Uvnitř připomíná vesmírnou loď ze sci-fi filmu a je nejen knihovnou, ale zároveň

i komunitním centrem. Norští architekti Helen & Hard sáhli po sofistikované eleganci a před osmi lety tak vznikla zajímavá žebrová stavba, která se stala kulturním středem města. Budova dostala několik cen, i když někteří jí vyčítají, že se její prostor pro knihovnu zase až tak nehodí. My si to nemyslíme. Vzhůru za nesmírným dobrodružstvím!

4 Spijkenisse, Nizozemsko

Book Mountain

Příběh Pán prstenů, který tu určitě taky někde bude, měl svoji Horu Osudu, v nizozemském Spijkenisse kousek od Rotterdamu mají Horu knih, nebo Knižní horu, chcete-li. 9300 metrů čtvrečních, sklo, schodiště, police, knihy a zase knihy. Trochu provokace vůči starým klasickým knihovnám. Ale milá! Sedmdesát tisíc svazků je uloženo

v prostoru, který využívá šedou vodu a v policích z recyklovaného plastu.

5 Univerzita Yale, Connecticut, USA

Beinecke Rare Book & Manuscript Je to je jedna z největších a nejzajímavejších knihoven světa. Vznikla v roce 1963 díky daru rodiny Beinecke, po které nese jméno. V její sbírce nechybí papyry, středověké nebo renesanční dokumenty.

Vypadá jako skleněná věž, když svítí slunce, mramor, který byl na stavbu použit, přenáší jemné světlo odstínu jantaru do interiéru. V zapuštěném atriu stojí tři sochy od Isamu Nohuchiho – Čas v podobě pyramidy, Slunce znázorněné kruhem a Naděje jako kostka. Ve vstupní hale je vystavena jedna ze 48 kopií Gutenbergovy bible. Knihy se sem chodí nejen půjčovat, ale i studovat. Je jich tu půl milionu!

18

18-19_WHAT19-03-reportaz.indd 18

25/02/2019 00:00

5

8

9

6

7

10

6 Mexiko City, Mexiko

Knihovna Vasconcelos Přísně industrální interiér připomíná sklad moderního obchodního domu s nábytkem. Proč ne? Slavnostně ji otevřeli v roce 2006 a do roku 2015 v ní nashromáždili 600 tisíc svazků na 38 tisících metrech čtverečních. Ale ambice tu mají větší. Stejně jako se rozrůstá město, chtějí navýšit počet knih až na dva miliony. A víte, kolik lidí si tu může najednou vybírat a číst knížky? Pět tisíc!

7 Helsinky, Finsko

Univerzitní knihovna Futuristický bílý interiér doplněný pastelovými barvami i šedou, dřevem a sklem a venkovní kombinace červených cihel s obřími a malými okny, dělá z knihovny jednu z nejmodernějších

staveb svého druhu. Zákoutí, kde je možné v klidu číst, odpočívat i studovat, láká nejen studenty a profesory, ale i další čtenáře. Otvory ve stropě, točitá schodiště i krásný výhled na město, to všechno tu můžete obdivovat. Ale nezapomeňte, proč jste sem přišli… přece pro tu spoustu knih.

8 Stuttgart, Německo

Městská knihovna Návrh korejského architekta Euna Younga Yi zvítězil mezi 235 dalšími projekty, a v roce 2011 tak vznikla čistá krása za osmdesát milionů eur. Yi vybral pro knihy prostor monolitické kostky s dvěmi podzemními a devíti nadzemními patry, pro interiér i extreriér budovy zvolil bílou. Otevřený prostor spolu s barvou umocňuje její vzdušnost a lehkost. Slovem knihovna ve čtyřech

jazycích, německy, anglicky, arabsky a korejsky, pak vyzdobil venkovní zdi.

Lidé sem chodí knížky nejen vybírat, ale i číst a odpočívat. V téhle minimalistické kráse to jde samo.

9 Dublin, Irsko

Knihovna Trinity College Univerzitní knihovna je nejen úložištěm knih, ale také domovem harfy Brian Boru, národního symbolu Irska, také dokumentu Prohlášení o Irské republice a Knihy z Kellsu, známé i jako Kniha sv. Kolumby, bohatě iluminovaného rukopisného evangeliáře psaného latinsky keltskými mnichy před rokem 800. Irové ji považují za svůj nejvzácnější poklad.

Hlavní síň knihovny zvaná Dlouhý pokoj, vznikla na počátku 18. století a obsahuje na dvě stě tisíc nejstarších svazků. Místnost lemují busty filozofů,

spisovatelů a mužů, kteří podporovali vysokou školu, ke které knihovna patří.

A víte, co je pikantní? Dlouhý pokoj nápadně připomíná archiv Chrámu Jedi z Hvězdných válek z Epizody II Klony útočí. Producenti filmu však nikoho nepožádali o povolení a knihovna se nejdřív bránila, ale nakonec k soudu nedošlo. To už stojí za vidění!

10 Indianapolis, USA

Centralní knihovna Příklad, jak se dokáže snoubit staré a nové. Knihovna byla navržena architektem Paulem Philippe Cretem a dokončena v roce 1917. Jenže na začátku 21. století se její provozovatel rozhodl pro renovaci. Přibylo atrium ze skla a oceli, které tak trochu připomíná letištní halu. Vždyť s knížkami se taky často vznášíme až do nebe.

19

18-19_WHAT19-03-reportaz.indd 19

25/02/2019 00:00

LOV E P L A N E T

Nic nekupuj, všechno máš… … Ten billboard jste určitě někde viděli. Je jeden z mála, který to s námi a s naší planetou myslí upřímně dobře.

Stejně jako zero waste, životní styl bez odpadu.

J

Nákupy bez obalu bezobalu.org

Pytlíky na vážené produkty saaczech.com, frusack.com

T Ivana Česnek Marcinová F pixabay.com, archiv značek

eden člověk v naší zemi vyprodukuje ročně tři tuny odpadu. V tom objemu je schované všechno, je vizitkou našich životů. Říká, že rádi nakupujeme, shromažďujeme, vyhazujeme, nakupujeme, shromažďujeme, vyhazujeme… A takhle stále dokola. Samozřejmě u toho moc nemyslíme. Žijeme například v domnění, že když si dáváme tu práci třídit odpad, jsme strašně eko a ohleduplní. Nejsme. Třeba jeden igelitový sáček se rozkládá 25 let, plasty a plechovky sto až tisíc let, bez ohledu na to, jaká byla jejich cesta, reinkarnace a jakou barvu měl kontejner, ve kterém skončily. Tím, že obsah našeho koše spolkne oranžový náklaďák, to nekončí, ale začíná. Další naše představa je, že na každou činnost potřebujeme speciální produkt a k němu ještě speciálnější péči, protože přece jedině tak dosáhneme svých cílů.

Máme problém? Koupíme si hotové, krásně zabalené řešení. Známým značkám často věříme víc než sobě samým. Naše společnost miluje vše na jedno použití. A tak vznikají tuny a tuny úplně zbytečného odpadu, a planeta už pomalu neví, co s ním.

Autorka knihy „Domácnost bez odpadu“ a asi nejznámější propagátorka zero waste života Bea Johnsonová vyprodukuje se svým manželem a dvěma syny litrovou sklenici odpadu za rok. Je to velmi šik moderní žena, u níž byste nejspíš nečekali (a při setkání ani nepoznali, no fakt!), že její hnědé oční stíny jsou obyčejný kakaový prášek. Rtěnka zase vývar z řepy, pudr zmatňující obličej kukuřičný škrob a ten lesk na lícních kostech její homemade univerzální balzám – mix včelího vosku a kvalitního kuchyňského oleje, který používá také jako výživu na nehty a na konečky vlasů, impregnaci na boty a leštěnku na dřevo. Než se Bea rozhodla bojovat s odpadem, žila americký sen v luxusu a nadbytku všeho, i zmiňovaná malovátka měla v mnoha verzích od nejdražších značek na trhu. Ale

W H AT T I P Y

skutečně šťastná začala být, až když se všeho zbavila a vydala se na dobrodružnou misi ve jménu ekologie, zdraví a minimalismu.

Celé kouzlo života bez odpadu spočívá v metodě 5R (refuse, reduce, reuse, rot, recycle), to znamená, že v první řadě nevěříme marketingovým mágům a hercům v reklamách, ani tomu, co se kde píše, ale jsme kreativní, hrajeme si a děláme věci ohleduplně a po svém. Zjištění, že toho potřebujeme poměrně málo, a jak snadné je nahradit, nebo dokonce vyrobit celou řadu produktů ve skvělé kvalitě, na stoprocentně přírodní bázi a bez zbytečných obalů, otevírá úplně nový svět. Bea ve své knize názorně ukazuje, jak na kompletní úklid domácnosti stačí obyčejný ocet, který zvládne vyčistit kde co, desinfikuje, odstraňuje pachy a na rozdíl od všech běžně používaných přípravků, není toxický. Zubní pastu můžeme snadno nahradit jedlou sodou se stévií anebo kokosovým tukem. A na péči o tělo a pleť skutečně většinou stačí kvalitní oleje, které používáme v kuchyni. Každá věc má svoji alternativu zdravější pro nás i naši planetu. Jen tu hlavu otevřít… A třeba se taky jednou dopracujeme k tomu, že na konci roku nám zbyde k recyklaci jen jedna sklenička.

Když se zamyslíme nad tím, kolik zdrojů, času a energie se vynaloží na obal bonbonu, který, jen co se nám dostane do rukou, letí do koše a odtud jede na skládku, aby tam strávil spoustu let. Nebo nad jednorázovým plastovým kelímkem, který, aby nám pět minut sloužil, musí prožít bohatou minulost a strašně dlouhou budoucnost. Ne každý může nebo chce jet tak důsledný život bez odpadu jako Bea Johnsonová. O tom tenhle článek není. Na to, jak fungují naše touhy po vlastnění věcí, na základě čeho se v obchodech rozhodujeme, jestli svoboda v tomto kontextu není spíš iluze, bychom ale v sobě asi všichni odpovědi hledat mohli.

Domácí nářadí a další věci, které využijete jen příležitostně, si můžete půjčit v knihovně věcí: libraryofthings.cz

Mýdla a drogerie loveyourhome.cz, cz.lush.com

Všechno možné i nemožné econea.cz, bioneeds.cz, biooo.cz

Výroba kosmetiky nobilis.cz, kosmetikahrou.cz, holkybezsilikonu.cz

Kampaň o zero waste hodnotách můžete podpořit na zerowastecesko.cz

20

20_WHAT19-03-udrzitelnost.indd 20

25/02/2019 00:07

Your daily dose of beauty...”

WHAT-inzerce.indd 1 Masterpiece by simona_basic visual-270x400.indd 1

25/02/2019 12:03 25/02/2019 12:01

360°

Mám svoji vizi a té věřím

přijít do obchodu a natrefit na sympatický personál, který dá nákupu nadstavbu. Máme jednoho stálého zákazníka, který si čas od času chce koupit knihu, kterou už má, naše kolegyně ho na to pak upozorní.

Nevelký obchod na pražských Vinohradech klame tělem.

Když vejdete dovnitř, ocitnete se v ráji všech knihomolů, který nebere konce. Prohlížet si ty nejkrásnější publikace, užívat si šustění papíru, přičichnout si k jeho nezaměnitelné vůni, to všechno má terapeutický účinek.

I proto své jedinečné knihkupectví s kurátorským výběrem knih nazvala zakladatelka Petra Caudr Hanzlíková Book Therapy.

T Petra Nováková F Mischa Babel

ak vzniklo Book Therapy?

Byla to touha a náhoda. Náš první projekt byl obchod Lípa s produkty, které spojuje silný příběh a odkaz k české zručnosti, je to alternativa k typickým, a bohužel nevkusným, obchodům se suvenýry. Pro Lípu jsme hledali prostor na kamenný obchod.

Mluvím v množném čísle, protože na všem pracuji se svým mužem Jirkou.

Společně teď do třetice chystáme ještě Book Therapy To Go.

J

O co jde?

O obchod s niche časopisy. Sama jsem časopisový maniak, ze zahraničí si jich vždycky přivezu celou zásobu. Když jsme před časem dostali nabídku od známých, kteří mají obchod Show the Room na Náplavce, že mají volnou část prostoru, napadlo nás, že právě ten by mohl být ideálním místem pro náš To Go. Když se vrátíme k Book Therapy, kde se zrodila myšlenka otevřít si obchod?

Právě v různých zahraničních concept storech s mixem vybrané módy, designu a knih. Uchvátily mě už někdy před deseti lety, zbožňovala jsem třeba pařížský Collette. Od té doby jsem si v sobě nesla malý sen něco takového zkusit i u nás.

S manželem jsme pak jednoho dne šli na snídani do japonské kavárny Momoichi a já si vedle všimla volného prostoru. Tehdejší majitel kavárny mi pak zprostředkoval prohlídku. Viděla jsem ty vysoké stropy, a i když to bylo před rekonstrukcí, hned jsem věděla, že tenhle prostor chci. Jenže se nehodil ani pro Lípu, ani na concept store, ale jevil se ideální pro stylové knihkupectví. Skvělé bylo, že se náš nápad líbil i majiteli.

V září jsme si plácli a 17. listopadu jsme otevírali Book Therapy.

Podnikáte s manželem. Je to výhoda, nebo nevýhoda?

Má to spoustu plusů a stejně tak i minusů. Musím zaklepat, teď už jsme v pohodě, už jsme se sladili. Podnikání v páru má svá úskalí, přece jen jsme spolu

Jak vnímáte konkurenci?

Jsem za ni ráda. Každý nový obchod, který se otevře a bude měnit centrum Prahy k lepšímu, vítám. To, že se otevře další knihkupectví s výběrovými knihami nebo obchod s designem, ukazuje na to, že lidé mají rádi knihy a krásné věci a že se něco ve společnosti mění. A to je přece skvělá zpráva. Zároveň každá konkurence znamená, že ani vy nesmíte usnout na vavřínech a že se musíte neustále posouvat kupředu. Navíc je svým způsobem potěšující, když vás lidi kopírují. Nedávno jsem si všimla, že se v Berlíně otevřelo knihkupectví, které se tomu našemu nápadně podobá.

O jaké knihy je u vás největší zájem?

Obecně se skvěle prodávají knihy, které se dají souhrnně označit jako „útěk z města“. Knihy typu Cabin Porn nebo takové, které radí, jak se přestěhovat

S R D EČ N Í Z Á L E Ž I TO S T I

Petra Caudr Hanzlíková Která místa ji inspirují, kde si nejvíc odpočine a kdo ji fascinuje svým myšlením?

1

Ostrov Bornholm

Mám ráda sever, míříme tam na dovolené častěji než na jiné světové strany.

Malý dánský ostrov v Baltském moři má pláže s bílým pískem, kde vítr vytváří duny, které pak vybízejí k nekonečným procházkám. Ostrov je plný malých farem, výroben sýrů, stylových řeznictví.

V letní sezoně se sem přesouvají i věhlasné kodaňské restaurace, které tu vaří superlokálně. Moje foodie povaha si tu přijde na své. A nejen ta, i ta část, která miluje design, je tu spokojená, nachází tu totiž mnoho úžasných obchodů a butiků s místním překrásným designem.

2

Včelíny Želiv

„Spousta lidí nám říkala, že je to sice krásný nápad, ale že to nemá smysl. Jen málokdo nám věřil.“

I po Česku se cestuje krásně a mě baví objevovat místa, která mají svůj jedinečný genius loci. Týká se to třeba Včelínů Želiv nedaleko Humpolce. Ubytování je v obyčejné maringotce, ale neobyčejně vybavené. Ideální je pro takzvaný glamping tedy luxusní kempování!

3 čtyřiadvacet hodin denně. A když už si najdeme chvilku odpočinku, jeden nebo druhý z nás vytáhne něco pracovního.

Hůř se hledá balanc. Přiznám se, zažila jsem i chvíle, kdy jsem si říkala, že jsem do toho neměla jít. Ale krize byly právě k nalezení rovnováhy nutné, už jsme si dokázali stanovit priority a řád. Pořád nás baví spolupracovat.

Máte rozdělené role?

Jirka je skvělý na strategické plánování, já věci dotahuji a dělám exekutivu tak, aby se opravdu staly. Každý jsme jiný a doplňujeme se. Už bych neměnila, jsme na stejné vlně. Pomohlo mi, že jsem se naučila na ničem moc nelpět. Kdyby se něco dělalo moc na sílu, nešlo by to a mělo by nás to rozdělit, raději to opustím. Prioritou je totiž hlavně náš vztah a naše rodina.

Nikdo vás od nápadu neodrazoval?

To víte, že ano. Stejně jako u Lípy.

Spoustu lidí nám říkala, že je to sice krásný nápad, ale že to nemá smysl.

Jen málokdo nám věřil. Když jsme měli první schůzky s vydavatelstvími, občas jsme naráželi na názory, že jsme nejspíš jen další z řady naivních. To ale nejsme, a dobře víme, že nejde jen o to otevřít si obchod. Tím celé podnikání teprve začíná. Svému splněnému snu se musíte věnovat každý den, prostě neusnout.

Jaké byly vaše kariérní začátky a plány?

Co jste studovala?

Studovala jsem překladatelství němčiny a afrikanistiku, vysokou školu jsem ale nedodělala. Už během studií jsem věděla, že se tomuto oboru nebudu do budoucna věnovat. Když jsem začala pracovat, bavilo mě PR, které jsem dělala pro různé galerie nebo sportovní akce.

Od něj jsem se pak dostala k organizování eventů, v tom se dodnes cítím jako ryba ve vodě. Baví mě věci organizovat, a tak jsem založila eventovou agenturu.

I v rodině jsem ta, která zařizuje dovolené nebo prodloužené víkendy.

Jde nevěřit škarohlídům?

Vůbec se na ně neohlížím a nenechám se zvyklat. Mám svoji vizi a té věřím.

Vím také, že podobný koncept funguje v cizině, a navíc se to snažím nepodcenit ani byznysově. Umím počítat a dát svým nápadům excelový rámec. Chci dělat věci trochu jinak. Kdybych chtěla mít další obyčejné knihkupectví, asi by to nefungovalo.

Co je podle vás klíčem k úspěšným projektům?

Především najít si k sobě správný tým lidí. Takových, kteří vidí vizi stejně a na které se můžete spolehnout. Book Therapy je především o empatických osobnostech. U retailu je lidský faktor hodně důležitý, především v dnešní době, kdy je všechno hotové díky jednomu kliknutí.

O to víc musí mít lidé opravdový důvod

na venkov nebo jak mít svou minifarmu, to funguje už víc než rok. Dalším velkým trendem je Japonsko a vše, co s ním souvisí. Ikigai, wabi-sabi, které vystřídalo hygge. Skvěle se také prodávají dětské knížky. Je vidět, že si lidé uvědomují, jak je čtení důležité i pro ty nejmenší. Knihy se nedají ničím nahradit.

A Work in Progress: A Journal

Rok v jedné z nejlepších restaurací na světě v knize jejího tvůrce a šéfkuchaře Reného Redzepiho. Kodaňská Noma nedávno získala dvě michelinské hvězdy a René velmi zevrubně popisuje, jak to v takovém podniku funguje, jaký má kolem sebe tým a jak náročný je proces vytvoření nového menu.

„Na nočním stolku mi leží paměti Michelle Obamové, je to skvělá kniha a mám radost, že se u nás hezky prodává. Průběžně pročítám také časopis Monocle,“ říká Petra.

22

22-23_WHAT19-03-360-stupnu.indd 22

25/02/2019 00:13

Jak vydat knihu Tucet nakladatelů odmítlo J. K. Rowlingovou, Stephen King si zase odmítavé dopisy ve stylu „Nemáme zájem, takové knihy se neprodávají“ schovává. Touha vydat knihu je ale silnější než všechna odmítnutí – navíc dnes je i mnoho dalších možností, které převedou sen do skutečnosti.

ajitel jednoho malého nakladatelství v Praze se s Jasnou Sýkorovou bavil mile, ale trochu úsečně. Podivný tón nasadil v okamžiku, když mu sdělila, že se rozhodla sama vydat knihu, překlad jedné detektivky, u které cítí velký potenciál.

Považoval to za bláznovství a zároveň i ničení trhu. Založit si v dnešní době vydavatelství jako byznys je skoro nesmysl. Na trhu přibývají tisíce nových titulů měsíčně a snad ještě víc než dřív platí, že prodávají známá jména – ideálně s velkou základnou na sociálních sítích. Jasna si knihu v originále, detektivku z dvacátých let, vzala s sebou do porodnice. „Moje kvalifikace pro založení nakladatelství byly kavárenské řeči s nakladateli, kteří už mají za sebou stovky titulů. Vyprávění o jejich boji, propadácích a katastrofách mě neodstrašily, ale spíš naopak. Je to asi nějaká úchylka, tahle moje touha po dobrodružství,“ vypráví Jasna. Je dlouholetou editorkou zaměřenou na technologie a ekonomiku, věnovala se i marketingu technologických firem, pracovala jako konzultantka pro české zastoupení firmy Apple. Během grantu na Rok jinak, ročního projektu pro Lékaře bez hranic, řešila využití virtuální reality pro přiblížení práce expertů v terénu. Nebojí se výzev, a jednou takovou je i série knih o slečně Fisherové. Vydat český překlad zahraničního titulu se na první pohled zdá jako poměrně jednoduchý nápad.

M

Boj o knižního hitmakera

Je spousta doporučení pro malé nakladatele, která se vyplatí následovat. „Například začínat se spisovateli, kteří mají několik tisíc až deset tisíc followerů na sociálních sítích. Budovat kolem tématu lokální komunitu ještě před vydáním knihy. A mít štěstí na to, že takový spisovatel ještě není pod smlouvou.

Na potenciální knižní hity se pořádají hony, velká nakladatelství posílají své lovce a majitelé těch menších nespí hrůzou, že tu jejich možnou hvězdu objeví někdo jiný dřív, než se stihnou dohodnout na podmínkách,“ říká Jasna Sýkorová. Ona sama vsadila na hlavní hrdinku Phryne, kterou si oblíbila díky seriálu. „Nejdřív jsem ji chtěla doporučit právě známým nakladatelům, ale pak

Začínajícím autorům mohou pomoci platformy, jako jsou český Hithit nebo mezinárodní Kickstarter.

mě to vtáhlo a loni jsem vydala už dvě knihy ze série – Kokain Blues a Příliš vysoký let, třetí je v přípravě. Phryne samotná mi to ale moc neulehčila, protože jsem zjistila, že v Česku seriál skoro nikdo nezná. Je to tedy takový elitní čtenářský klub. Ale každým měsícem někdo přibude a vlastně se pořád něco děje, takže to i tak stojí za to.

Jako koníček. Ta vůně knih z tiskárny, ty večery nad korekturami. Je to zábavné, milé, pozitivní. Jako byznys by mě to ale neuživilo…,“ zamýšlí se Jasna, kterou její hobby pohltilo natolik, že už vymýšlí

nabídky na všechny položky v adresáři nakladatelů,“ říká Adéla Hálková, zakladatelka nakladatelství Došel Karamel. „Jinak se s lidmi, kteří mi pošlou tip na svou kuchařku, potkám osobně.

U autorů kuchařek je – víc než jinde – důležitá jejich osobnost. Někdy mě třeba ani tak neosloví téma, ale pak mě okouzlí autor při osobním kontaktu,“ říká Adéla. Je přesvědčená o tom, že dnes může napsat knihu každý, stačí k tomu jen pár dovedností, mít dobrý marketing a PR. Může se z vás stát odborník na cokoliv. Je to trochu obrácená cesta,

„Je to trochu obrácená cesta.

Nemusíte být nejdřív odborník a pak autor, ale autorství a správný marketing z vás udělají odborníka.“ nové projekty. Jak říká, mezi všemi těmi nejistými knižními mláďátky může být jeden šampion, který s vydavatelstvím začne a zůstane. Třeba taková druhá J. K. Rowling nebo třeba E. L. James a jejích 50 odstínů šedi, titulu, kterého se dosud prodalo přes sto milionů výtisků. Prostě co když někde čeká takový absolutní hit? „Snažím se tomuhle vábení odolat, realita je totiž krutá, devadesát devět knih ze sta prohraje a nenajde si víc než pár set čtenářů. Takže asi zůstanu s Phryne, mojí kamarádkou do pohody i nepohody, a budu čekat, jestli mi osud sám něco nepřihraje,“ popisuje Jasna.

Charisma důležitější než gramatika

Stačí mít v šuplíku rukopis nebo ve složce svého počítače dokument s přibližným názvem Moje kniha a najít v sobě dost sebevědomí oslovit nakladatele. Je praktičtější jich oslovit víc, ať máte zálohu. Ve většině případů jsou nakladatelé slušní a dají vám zpětnou vazbu. „Mně chodí i několikrát měsíčně ukázky beletrie, a to je dost na to, že jsme nakladatelství, které vydává jen kuchařky. Ale buď to dotyční chtějí zkusit, protože se jim líbí, jak to děláme, anebo prostě posílají

než se může zdát logická – nemusíte být nejdřív odborník a pak autor, ale autorství a správný marketing z vás udělají odborníka. Je to podobné jako v hudbě, kdy uměle vzniknou kapely, kdy každý člen je jen jedním pečlivě promyšleným dílkem puzzle, které dohromady skvěle funguje. Dřív stačilo, když někdo našel úžasné téma, dnes už musí být i výjimečný autor. „Osobně hledám vždy buď někoho zajímavého, nebo odvážného, kdo se nebojí i nějaké speciální realizace.

Ta osobnost je jinými slovy charisma, které se otiskne do všeho, co dotyčný dělá – třeba i do napsání knihy. Jako příklad můžeme uvést Kamilu Rundusovou alias Kamuru, její kuchařky se prodávají velmi dobře, a to nejsou levné. „Je to o osobnosti, Kamuru lidé milují jako člověka, baví je na Instagramu. Strhává davy svým entuziasmem a nadšením pro věc. A navíc pak umí udělat všechno pro vlastní prezentaci,“ říká nakladatelka Adéla Hálková.

zažijí si celý proces vzniku od A do Z a na knize se veškeré úsilí odrazí, rozhodně víc, než když rukopis jen vydá nakladatel. „Mám ráda konkurenci, bude jen dobře, když budou vycházet skvělé knížky. Ať mají tvůrci ty správné kontakty, protože o tom to je. Nevnímám to tak, že bych prozrazovala své know-how.

Nechci si syslit kontakty, které mohou ostatním pomoci. Aktuálně takhle provázím autorku Taťánu Shammu, která vydává veganskou kuchařku pro děti,“ vypráví Adéla. Ono to totiž vydáním knihy teprve začíná, i když ona cesta, než vyleze z tiskárny, může někdy trvat rok i dva. Další práce nastupuje poté, když je kniha na světě. Dostat ji ke čtenářům, prodat ji, udělat jí pořádné promo, bez toho to nejde.

Pomoci mohou i platformy, jako jsou český HitHit nebo mezinárodní Kickstarter, které propojují kreativní lidi s těmi, kteří je chtějí podpořit. Podobně, jako se před stoletím lidé složili na novou oponu Národního divadla, tak se mohou složit na vydání zásadní knihy.

A když to nevyjde, i to může být dobrá zpětná vazba pro další tvorbu. Přímo na debutující autory se zaměřuje nakladatelství Pointa, které funguje na bázi předprodeje. „Pokud bude předprodej úspěšný, může autor začít se svým týmem pracovat na finální podobě knihy.

Po tisku knihy zajistíme její distribuci v knihkupectvích a na našem e-shopu.

Můžeme i najít vhodné alternativní distribuční kanály. Vyřešíme vše kolem ISBN, odevzdání povinných výtisků i zařazení do knižních databází,“ říká Veronika Mahdalová z Pointy.

Nadšení je zásadní. A když k němu přidáte kousek originality a spoustu píle, kterou se skryjí i jemné chyby a nedokonalosti, pak máte recept na úspěch. Největší devizou dnešního světa je, že každý může dělat cokoliv.

Takže pamatujte: stačí jen v sobě objevit, co chcete říct, a pak najít ta správná slova. Jestli budou o tom, jak uvařit ten nejlepší guláš nebo erotický román, to už je na vás.

Vydej si sám

Adéla z Došel Karamel často funguje i jako průvodce, aby si lidé vydali knihu sami. Pro autora je to víc než přínosné,

T Petra Nováková F pixabay.com

23

22-23_WHAT19-03-360-stupnu.indd 23

25/02/2019 00:13

CHTĚJTE VÍC!

Oslavte své neúspěchy Psychologové ve svých výzkumech dávají náš strach ze selhání do souvislosti s pocitem vlastní hodnoty. Poukazují na skutečnost, že čím méně jsme přesvědčeni o svých schopnostech a šancích na úspěch, tím více se snažíme chránit a posilovat pocit vlastní důležitosti. A tak hledáme způsoby a cesty, jak zabránit chybách, neriskujeme, zůstáváme v komfortní zóně. Raději se schováváme ve své malé krabici, kterou dobře známe.

okusím se vás přesvědčit, že vaše neúspěchy jsou skutečným darem a vodítkem k učení a růstu, že jste stvořeni pro to, abyste proměnili své slabosti ve zdroje síly.

P

1

T Michaela Carter F archiv Michaely Carter I Jozko Barde Murcko

5

Neúspěch vás učí lépe poznat vlastní limity a schopnosti

Ukazuje, co nefunguje, a pomáhá nacházet jiné cesty

S každou chybou, kterou uděláte, zároveň zjistíte, co dokážete, a kde máte rezervy. Neúspěch vám pomůže najít soucit se sebou samým a také toleranci vůči ostatním.

Berte neúspěch jako kontrolu toho, co funguje a co ne. Žádnou lepší ani účinnější zpětnou vazbu než vlastní chyby v životě nedostanete. Pokládejte si otázky: „Co jsem se naučil/a z této zkušenosti?“, „Co můžu udělat příště jinak?“ A hledejte nové cesty.

2

Pomáhá vám ujasnit si, co v životě opravdu chcete Slovo neúspěch získává na významu, až když určitou událost porovnáváte s tím, co skutečně chcete. V okamžiku, kdy si všimnete chyby a přiznáte si prohru, dostanete se do kontaktu s tím, jakými v budoucnu chcete být, co chcete dělat nebo mít.

6

Díky neúspěchu zjistíte, kdo jsou vaši skuteční přátelé Není těžké být obklopen přáteli, když se vám daří. Slavní, vlivní nebo bohatí lidé si ale často pokládají otázku, kolik přátel by měli, kdyby přišli o svoji pozici, vliv, bohatství. Díky neúspěchu pak mají příležitost poznat skutečná přátelství.

3 7

Posiluje svoje sebevědomí Je snadné spojit vlastní hodnotu s vnějšími ukazateli, jakými jsou množství peněz na bankovním účtu, automobil nebo pracovní pozice. Ovšem ani jeden z těchto atributů není stálý. Po několika neúspěších si uvědomíte, že vaše skutečná hodnota vychází z vás, záleží na vaší povaze, duši, způsobu, jakým se chováte k ostatním.

4

Zbavuje vás strachu Strach z neúspěchu může v hlavě spouštět mnoho negativních myšlenek, jako například: „Co když to nevyjde?“ nebo „Nebudou si myslet, že jsem hlupák?“ či „Co když řeknou ne?“ Až když zažijete dostatek neúspěchů, zjistíte, že „ne“ není konec světa.

Učí vás pokoře a dohlíží na naše ego Je snadné brát štěstí a úspěch jako samozřejmost, pokud se vám dlouhodobě daří, na místo toho, abyste na sobě pracovali a snažili se zlepšit. Neúspěch vám brání usnout na vavřínech. Nutí vás na sobě pracovat, abyste dosáhli svého cíle.

8

Naučí vás požádat o pomoc Někdy ani ta největší snaha nemusí stačit. Ať děláte, co děláte, výsledek se nedostavuje. V tu chvíli je na místě přiznat si, že jste uvízli. To je okamžik, kdy otevřete pomyslné dveře, aby se k vám dostala pomoc zvenčí. Řešení se totiž může objevit docela rychle ve chvíli, kdy požádáte o pomoc.

9

Donutí vás říkat pravdu a nepředstírat Lidé se obvykle snaží skrýt své chyby a předstírat dokonalost. Před ostatními, ale i sami před sebou. Čím více se snažíte svoje chyby skrývat, tím větší problém vytváříte. Ve chvíli, kdy dovolíte sami sobě i ostatním vidět vás i s vašimi nedostatky, se můžete začít soustředit na vlastní růst a učení.

10

Dopřeje vám být v souladu Velké neúspěchy obvykle začínají drobnými chybami. Všímejte si malých rozhodnutí, která děláte každý den, a kontrolujte, zda jsou v souladu s vašimi velkými cíli. Neúspěch může být signálem, že vaše slova a vaše chování nejsou v souladu. V takovém případě se znovu zamyslete nad vaším záměrem, zvažte závazky a přizpůsobte tomu svoje kroky i způsob chování.

Michaela Carter Vystudovala Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, absolvovala celou řadu výcviků, které se věnovaly jak fyzickému zdraví člověka, tak zdraví duševnímu. Zabývá se také vztahy, facilitací a mediací.

Věnuje se prevenci vyhoření zaměstnanců a působí jako externí konzultant ve společnostech, kterým záleží na spokojenosti zaměstnanců.

24

24_WHAT19-03-chtejte-vic.indd 24

25/02/2019 16:46

N OV É H O B B Y

Uchovávejte vzpomínky

DO ALBA NEBO NA ZEĎ

T Petra Nováková F archiv značek

Dnes si užíváte života, bavíte se s kolegy, vychováváte děti, cestujete. Co bude za pár let? Možná se dostaví změna povolání, děti odrostou, spousta věcí bude jiná. Pak přijdou na řadu fotografie, zápisky, deníky…

Našli jsme pro vás ještě pár dalších tipů, které se postarají o to, abyste nezapomněli. Nikdy!

FOŤÁK DO KAPSY Legendární značka Polaroid se rozhodla vrátit ke klasickému instantnímu foto tisku 3 × 4 palce, který zabalila do moderního digitálního fotoaparátu Polaroid POP. Kompaktní design byl navržen pro uspokojení těch nejnáročnějších potřeb fotografů a kombinuje výhody digitálního fotoaparátu a okamžitého tisku fotografií. Díky kompaktním rozměrům jej snadno vložíte do kapsy a můžete ho mít po ruce, ať jste kdekoliv.

DRUHÝ ŽIVOT Rozbil se vám váš letitý poklad?

Oblíbený hrnek nebo miska, ze které pravidelně snídáte? Nevyhazujte je.

V Japonsku rozbité objekty opravují zlatem a věří, že praskliny jim dodávají na kráse. Na stránkách firmy Glazur Servis seženete barvy na porcelán a keramiku, které můžete vypalovat v troubě na 150 °C. Věřte taky!

Na začátku byla fotografie. A pak Instagram. Šikovní lidé z Vyvolej.to se rozhodli vrátit radost z focení znovu na papír a s láskou vyvolají vaše fotky v nejlepším labu v Praze. Vzhled fotek připomíná starou dobrou polaroidku s bílým rámečkem. Navíc lze do bílého pole umístit popisek, aby si tak autor fotky připomněl její příběh. Mezi další oblíbené produkty patří magnety na ledničku, plakáty a nově i Instaxy a forexové čtverce na zeď. „Produkty vyvoláváme klasickou fotografickou cestou na kvalitní materiál, díky tomu mají fotky dlouhou životnost a krásné barvy,“ říká Lukáš Opekar, jeden z partnerů Vyvolej.to.

Vyvolávání fotek, Vyvolej.to, vyvolej.to

Barvy na porcelán a keramiku, Glazur Servis, glazurservis.cz

POP Digital Instant Camera, Polaroid, prodává Megapixel.cz

PAMĚŤOVÁ VÁZA Mramorové vázy od Veroniky Švábeníkové jsou jedinečné v mnoha směrech. Designérka vytvořila vlastní receptury klasického mramorování a speciální technikou ho aplikuje na porcelán tak, že každý dekor je neopakovatelný. Kromě toho jsou vázy z hlíny, která se váže na konkrétní místo – třeba na to, ke kterému máte nějakou speciální vazbu.

ORIGINÁLNÍ ZÁPISNÍK KNIH Knihář je chytrý zápisník knih, který si zamilujete. Od prvního doteku eko papíru s poctivou gramáží po poslední tečku je to prostě zážitek. Může se stát nedílnou součástí vašeho života a knih, které do něj promlouvají. Jeho minimalistický design a dvoustránky se speciální otevřenou vazbou oceníte zejména, pokud si rádi děláte knižní zápisky.

Váza, Veronika Švábeníková, prodává např. debutgallery.cz

SOUDRŽNOST MNOHA RODIN

Knihář, tvujknihar.cz

Na tom, aby vznikl tento kožený zápisník, se podílelo čtyřicet rodin, používajících tradiční metody na výrobu ekologicky nezávadných produktů. Kůže je barvena pomocí přírodní barvy ze stromové kůry a rostlinného extraktu a díky recyklovanému bavlněnému papíru se z tohoto kousku stává čistě přírodní produkt. Toužíte si zapisovat zábavné historky nejen ze svého života? Pak je pro vás tento zápisník to pravé papírové.

ŠPERKY OD IVY „Naše šperky mají připomenout, co je pro každého z nás důležité. Pro někoho je to láska, pro jiného práce, pro dalšího děti, touhy, sny, víra… Jde o osobní příběhy vepsané do šperků. K tomuto nápadu mě přivedly moje vlastní osobní příběhy.

Ty hezké a taky ty smutné a reakce lidí, že vlastně nemám žádné problémy, protože se pořád usmívám,“ popisuje svůj nápad designérka Iva Valová.

Nejkrásnější na tom je, že se to opravdu povedlo a Iva ke každé objednávce dostává i jedinečný příběh. „Někdy není úplně jednoduché ho zkrátit, ale dělá mi obrovskou radost, že to vážně funguje!“ raduje se Iva. Šperky na míru, Pai.o, paionaruku@gmail.com

Kožený zápisník, Nkuku, prodává Nila.cz

LEVITUJÍCÍ FOTKY

MŮJ KRÁSNÝ ŽIVOT

Skvělým způsobem, jak oživit místnost nebo kancelář, pokud se chcete obklopovat fotkami trošku jinak, je subtilní závěsný držák. Celkem má šest sponek, na které můžete umístit vaše oblíbené obrázky.

Hodit se může také na „přidržení“ připomínek, papírků s poznámkami či jiné nezbytnosti.

Naše podvědomí je místo, kam si ukládáme všechny naše pocity a myšlenky. Zaznamenejte si všechno hezké a proměňte svůj život v pozitivní cestu.

Přijměte deník Můj krásný život jako pomocníka, který může fungovat zároveň jako album nebo zápisník.

Pozitivní afirmace uvnitř vám jednou za čas připomenou, že život je krásný a plný inspirace všude kolem nás.

Závěsný držák fotografií, prodává Kitchenette shop, kitchenetteshop.cz

Pozitivní deník Můj krásný život, yoga-day.cz

25

25_WHAT19-03-nove-hobby.indd 25

25/02/2019 00:16

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Nebojte se jinakosti a vsaďte na pestře malované míšeňské vázy.

Stolujte jako šlechtic T Mária Gálová F Studiob53.cz – Michal Ureš L SOHO restaurant & lounge, soho.cz

a skvosty z dob minulých by se nemělo zapomínat ani u současného stolování.

Prostřít kompletně stůl v rokokovém nebo historizujícím stylu by už asi dnešnímu vkusu vyhovovalo jen stěží,

N

Snídaňovou náladu vykouzlíte s pomocí stříbrného dekorativního košíčku.

Zaujmout pozvanou společnost a udržet vysoký standard stolování nejen pro slavnostní příležitosti bylo otázkou prestiže každého šlechtice po mnoho staletí. Jak to udělat dnes, aby tabule byla potěšením nejen pro vás, ale i pro vaše hosty? To vám prozradí Mária Gálová, ředitelka aukčního domu Dorotheum.

OTÁ Z K A

Jak netradičně prostřít stůl a povýšit ho na umělecké dílo?

avšak obohatit současný moderní styl o vkusné, výsostně elegantní kousky z minulosti ve špičkovém provedení, to může být velmi zajímavá a vzrušující cesta. „Připravila jsem pro vás v tomto duchu několik inspirací. Základní prvky

běžné současné výroby, jako je skleněný podnos či porcelánové nádobí, jsem doplnila o květiny a jednotlivé starožitné artefakty, které dodaly aranžmá na výjimečnosti a posunuly jej o stupínek výš. Na stůl stačilo přidat sadu sklenic kvalitní produkce pro firmu Lobmeyr podle návrhu O. Haertla z roku 1924 nebo nepřehlédnutelný stříbrný servírovací příbor s historizujícím dekorem.

Pro slavnostnější příležitosti doporučuji pestře malované míšeňské vázy v bílém a pak kobaltovém provedení. Speciální snídaňovou náladu vykouzlíte s pomocí drobnější květiny naaranžované ve stříbrném dekorativním košíčku na čtyřech nohách s raženým dekorem,“ radí Mária Gálová. I malé, zdánlivě nedůležité drobnosti v podobě hroznu nebo hrušky mohou vašemu stolování dodat špetku zvláštnosti. „Vyhrát si můžete dokonce i se šperky. Náhrdelník ze sladkovodních kultivovaných perel a zlatý náhrdelník s ověskem zdobeným emailem a perlami váš stůl povýší na malé umělecké dílo,“ dodává Mária.

Zpátky do minulosti

Nádoby, pomůcky a náčiní používané pro přípravu jídel bývaly mnohdy praktičtější než dnes. Jídelní servisy byly rozmanité a sestavení pestrého „meníčka“ bylo výzvou pro každou urozenou domácí paní. Ještě v patnáctém století byly pokrmy předkládány před hodovníky na příležitostně zhotovované konstrukce stolů, přikryté přepychovým ubrusem, a to přímo v nádobách, ve kterých se vařilo. Krájení masa měli na starosti kráječi, jejichž umění bylo hotovým spektáklem pro každou hostinu. Stolovníci používali pouze nůž a sousta se vybírala povětšinou prsty, přičemž šlechta jedla z cínových talířů. Cenné stříbrné a zlaté předměty se užívaly pouze při velmi slavnostních příležitostech.

Zásadní změny v přístupu k jídlu i ve stolování nastaly v době renesance.

Renesanční kultura kladla důraz na člověka, jeho potřeby i na zdravý způsob života. Rostly požadavky na slušné chování u stolu a osobní hygienu při jídle. To vše vyústilo k tomu, že se talíře,

26

26-27_WHAT19-03-umeni+barbie.indd 26

25/02/2019 11:49

sklenice, nože a lžíce začaly používat individuálně. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století přibyla ještě vidlička, nejdříve dvojzubá, později v podobě, jakou ji známe dnes. Stalo se samozřejmostí, že každý zámožný šlechtic měl svůj osobní příbor.

Dr. Mária Gálová, MBA Od roku 2003 je ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi.

Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích.

V roce 1998 pak získala titul, MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru.

Za svůj manažerský úspěch považuje řízení největšího kulturního projektu v ČR – Deset století architektury.

Další výrazný posun k dnešnímu standardu stolování předznamenal rozvoj námořnictví a s tím související dovoz porcelánu z Asie. Dostával se do Evropy převážně z holandských kolonií, sice v dost značném množství, ale byl natolik drahý, že si jej mohly dovolit pouze významné dvory. Evropa proto žila intenzivní snahou rozluštit tajemství jeho výroby, až se to částečně podařilo řemeslníkům z holandského města Delft. Šlo sice jen o napodobeninu čínského porcelánu – keramiku „fajáns“ s ručně malovanými vzory v modré barvě –, přesto se stala nesmírně oblíbenou na šlechtických stolech a až do nástupu „evropského porcelánu“ zdobila tabule ve významných evropských rodinách.

Fajáns se stala skvělým obchodním artiklem a postupně se začala vyrábět i na mnoha jiných místech Evropy.

První manufakturu na její výrobu založil v Holíči podnikavý František Lotrinský, manžel Marie Terezie. Zpočátku se tu vyrábělo nádobí a plastiky určené pro vídeňský dvůr, převážně ve tvaru ptáků a zeleniny, pak se výrobky rozšířily i za hranice monarchie. Od poloviny sedmnáctého století se Evropou rychle šířily nové nápoje, které se k nám dostaly díky objevitelským cestám a rychle zdomácněly. Byl to čaj z Číny, káva z Arábie a čokoláda z Ameriky, což přineslo také nové požadavky na jejich servírování.

Základní tvar a velikost konvice na čaj i kávu zůstaly od doby baroka až po současnost v podstatě nezměněny.

Po dlouholetých neúspěšných pokusech vyrobit v Evropě skutečný porcelán došlo konečně v prvním desetiletí

Vyhrát si můžete i s náhrdelníkem ze sladkovodních perel.

osmnáctého století k zásadnímu objevu v německé Míšni. Ten nastartoval úplně novou éru výroby evropského porcelánu a přispěl i k jeho mnohem větší dostupnosti. První česká porcelánka vznikla ve Slavkově na Karlovarsku, která privilegium k výrobě porcelánu získala v roce 1812 a v krátké době od svého založení se již mohla pochlubit mimořádnou technologickou vyspělostí i uměleckou kvalitou.

Zásadní modernizaci kuchyně a různé módní trendy pak přineslo devatenácté století. Definitivě skončila tabule renesanční i teatrálnost tabule barokní. Přešlo se na servírování na takzvaný ruský způsob, kdy se pokrmy

nosily přímo z kuchyně každému hostu individuálně. Soubory jídelních a servírovacích příborů v lepších domácnostech pojímaly až devadesát kusů, což vypovídalo o širokém spektru předkládaných pokrmů. Nadále si své místo udržely i stříbrné nádobí a mísy, především pro servírování pokrmů z ryb. Avšak stříbrné příbory byly postupně kvůli jejich náročnosti na údržbu nahrazovány levnějšími materiály. Dodnes se z praktických důvodů užívají hlavně příbory alpakové nebo z nerezové oceli. Dvacáté století se neslo především ve znamení čistých linií, jednoduchých tvarů a funkčnosti – a to jak u nádobí, porcelánových servisů, příborů, tak i nápojových souprav.

PROMOTION

Panenka pro každou holčičku T Petra Nováková F Mattel

Filozofií Barbie je, že díky panence mohou být malé dívky, kým opravdu chtějí. Panenka Barbie vždy reprezentovala skutečnost, že každá žena má možnost volby, a toho se drží dodnes.

Již od roku 1959 je cílem panenek Barbie inspirovat dívky na jejich cestě za poznáním a vést je k uvědomění, že mohou být, kým chtějí. Od princezny přes prezidentku a astronautku až po zooložku.

Neexistuje povolání, které by Barbie nedokázala překonat. Za svou historii si jich vyzkoušela více než dvě stě a nepolevuje ani nyní, aby mohla pokračovat ve své snaze podporovat neomezený potenciál, který se ukrývá v každé dívce.

Jejím cílem je poskytnout příštím generacím dívek širší pohled na společnost, představit povolání, v kterých je zastoupeno jen malé procento žen, a zároveň vyzdvihnout významné hrdinky, které by neměly být zapomenuty.

Zjištění, že značka nekoresponduje s očekáváními matek dětí narozených začátkem milénia, vedlo u Barbie k významným změnám. A tak započala cesta, jejímž cílem byla věrnější reprezentace původní vize Ruth Handler. Vše začalo roku 2015, kdy byla představena panenka s plochými botkami. Úplně poprvé panenka Barbie nenosí jen podpatky.

#60letBarbie #ViceZenskychVzoru #MuzesBytKymChces #MoreRoleModels

A tím cesta plná změn neskončila.

Později se přidaly i různé odstíny pleti, vlasů a rysů obličeje. Později téhož roku představila Barbie oceněný kreativní projekt „Imagine the Possibilities“, díky kterému vznikla příznačná věta „Můžeš být, kým chceš“ vyjadřující poselství panenek Barbie.

O několik měsíců později, v lednu roku 2016, se panenka Barbie ocitá na titulní straně prestižního časopisu Time s titulkem „Můžeme konečně přestat mluvit o mém těle?“ a při této příležitosti představila značka Barbie panenky pyšnící se novými tělesnými proporcemi:

panenku s ženskými tvary, panenku s vysokou postavou a panenku s drobnou postavou. To byl pro společnost Mattel zlomový moment, který přinesl více než čtyři miliony ohlasů po celém světě. Od roku 2015 jsou panenky z kolekce Barbie Modelka dostupné s více než sto různými odstíny pleti, typů vlasů, barev očí a dokonce i tvarů obličeje, aby znázornily bohatou etnickou diverzitu.

Na podzim loňského roku upozorňuje Barbie na takzvaný. „Dream Gap“, kritické období mezi 5. až 7. rokem života, kdy dívky začínají věřit tomu, že nejsou tak vynikající jako chlapci a začínají ztrácet víru ve své schopnosti.

Ve snaze řešit tento problém představuje Barbie program, jehož cílem je podporovat výzkumy na toto téma a připravit pro rodiče informace, jak pomoci dívkám jej překonat.

Jeden ze způsobů, jak pomoci dívkám uvědomit si, že jsou výjimečné, je pomocí vzorů. Je důležité představit dívkám významné ženy pocházející z různých prostředí a angažující se v různých oblastech, které se nebály bořit hranice a jít si za svými sny. Od roku 2015 se Barbie zavázala ukázat dívkám více vzorů, tzv. Sheroes, aby jim pomohly představit si všechny možnosti.

Barbie si je vědoma, že je důležité posilovat rozmanitost, kterou přináší, a neustále se vyvíjet. Jako múza předních světových návrhářů spolupracuje s více než pětasedmdesáti světovými značkami a začínajícími návrháři a talenty. Jmenovitě jde například o Moschino, Matty Bovan, Nasir Mazhar, Roksanda Ilincic, Karl Lagerfeld, Comme Des Garçons a mnoho dalších. Společně mají za cíl vytvořit jedinečné panenky a vzrušující módní spolupráce.

27

26-27_WHAT19-03-umeni+barbie.indd 27

25/02/2019 07:23

LOV E S TO R I E S

#MeNot T Barbara Juzlová F pixabay.com

iluji atmosféru amerických filmů a seriálů z počátku druhé poloviny minulého století.

Jsou plné kouzla domova a krásných hospodyněk s vosím pasem připomínajících přesýpací hodiny. Muž přijde po celodenní práci večer domů, kde na něj již čeká – jak jinak – dokonale upravená a oblečená žena. Nejprve mu vezme kabát, nalije drink a zeptá se, jaký měl den. Pak společně povečeří a vypijí skleničku vína…

Teď to možná v publiku zašumí a ozve se námitka! V současnosti přece na takové věci nikdo nemá čas! Tenkrát byly ženy většinou v domácnosti, jejich jedinou starostí bylo vytvářet teplo domova a spoustu z nich navíc připoutání k plotně neskonale štvalo. Přesto mě toto seriálové pojetí ženskosti něčím fascinuje a klidně se přiznám, že bych si takový návrat do starých časů občas přála. Nemůžu se totiž ubránit pocitu, že na něm bylo něco poetického.

M

Poučení od „šílenců“

V tomto přesvědčení mě utvrdil především americký seriál Mad Men (v ČT běžel s velkým úspěchem pod názvem Šílenci z Manhattanu), který posbíral nespočet ocenění. Děj je sice zasazen do počátku 60. let minulého století, ale spousta věcí, které se v jeho kulisách odehrávají, platí do puntíku i v dnešní době.

Mnohem víc než charismatický hlavní hrdina Don Draper, skvělý scénář a dokonale vykreslená dobová atmosféra mě však „dostaly“ seriálové ženy. Jsou totiž krásné, silné a křehké zároveň.

Nebojí se své ženskosti ani zranitelnosti, a přitom dění kolem sebe řídí tajnou, jakoby neviditelnou silou doprovázenou přirozeným využitím ženských zbraní.

Usmívají se, pohrávají si s vlasy, za všech okolností nosí šaty i krásné šperky a nešetří dotyky. Dělají to s naprostou samozřejmostí a lehkostí, zkrátka vytvářejí kouzlo už jen tím, že jsou. V dnešní

Některých věcí se v životě za žádných okolností vzdát nehodlám.

Patří k nim i ženské zbraně, a to bez ohledu na kampaň #MeToo, která ještě donedávna plnila stránky celosvětových médií. Má to sice svá rizika, ale také neoddiskutovatelné kouzlo pro obě strany. Praví gentlemani totiž umějí nástrahám ženských půvabů elegantně čelit a s chutí si užívají hru, v níž vítězí obě strany.

JA R N Í P Ř E D S E V Z E T Í

zmatené době, kdy se bez ohledu na pohlaví pilně cvičíme v používání zbraní z mužského arzenálu, působí některé seriálové scény doslova jako zjevení.

Možná by stálo za to na chvíli odložit sílu a boj a zkusit to s laskavostí, vlídností a ženskostí. Vneseme tak krásu do ulic i našich životů. Nadcházející jaro se jeví jako ideální období. Abych však nezůstávala jen na obecné rovině, podělím se o několik tipů, které jsem se od žen (nejen) ze seriálu Mad Men naučila.

Já se tam vrátím…

Ano, chtěla bych se vrátit do časů, kdy ženy byly ženami a nepřely se s partnery o to, kdo tráví kolik času v domácnosti.

Mám pocit, že jsme se souboji o pozice trochu okradly o to nejcennější a nejkrásnější, co máme – ženskost, křehkost a něhu.

Opravdu nevolám po návratu do let, kdy ženy neměly žádná práva a byly na mužích závislé. Jsem ráda, že už nemusíme kvůli majetku uzavírat sňatky z rozumu, máme svoji kariéru i finance a můžeme kdykoli svobodně odejít ze vztahu, aniž by na nás společnost pohlížela skrz prsty. Netvrdím ani to, že ženskost spočívá jen v nošení šatů a vaření teplých večeří. Současné technické možnosti a rovnoprávnost nám podle mě dávají mnohem více prostoru k tomu, abychom byly opravdovými ženami. Přijde mi škoda této možnosti nevyužít. Můžeme být svobodné a nezávislé, ale přitom zůstat něžné a křehké.

Laskavost vítězí

Nejlépe to asi vystihuje scéna z již zmíněného seriálu, která se mi často vrací na mysl. Hlavní hrdina Don večeří s jednou z těch úchvatných žen jménem Faye a chce vědět, jak to dělá, že nakonec všechny přesvědčí, aby následovali její přání. Faye nakloní hlavu a s úsměvem odpoví: „Ezop napsal bajku Slunce a vítr. Vypráví o tom, jak vítr a slunce soutěžily, komu z nich se podaří svléct poutníka z kabátu. Vítr foukal ze všech sil, ale poutník si přitáhl kabát ještě více ke krku. Slunce na něj naopak svítilo a hřálo tak dlouho, až si kabát sundal.“ „A jaké z toho plyne poučení?“ zeptá se hlavní hrdina. „Tam, kde síla nestačí, vyhrává laskavost, vlídnost a přesvědčení.“

1

Šaty a sukně jsou hezčí a pohodlnější než kalhoty.

Navíc je již z dálky patrné, že přichází žena.

2

Jestli něco dokáže opravdu podtrhnout naši krásu, jsou to šperky!

3

Vytahané tepláky a tričko bez podprsenky opravdu nelze považovat za působivý domácí oděv.

4

Po návratu domů se nemusíte ihned odlíčit. Žádný strach – vaše pleť bude mít dostatek času si odpočinout a zregenerovat se přes noc.

5

Pyžamo neznamená triko velikosti XL a trenýrky. Existují také noční košilky – saténové, hedvábné, krajkové…

6

Vaření je sexy. A vaření v šatech je sex na druhou.

7

Ruce bývají v centru zájmu ihned po obličeji, profesionální manikúra si tak rozhodně nezaslouží nálepku „zbytečná zpovykanost“.

8

Proti lodičkám sice protestují ortopedi, ale žádné jiné boty nedělají tak krásné nohy. Z elegantního obutí by měla vyklouznout upravená chodidla.

9

Není hřích mýt a foukat si vlasy každý den. Hřích je chodit s mastnou hlavou jenom proto, že je víkend a vy se nikam nechystáte.

10

A to nejdůležitější na závěr: laskavý úsměv rozpouští napětí.

28

28_WHAT19-03-love-stories.indd 28

25/02/2019 16:44

WHAT-inzerce.indd 1

25/02/2019 16:38

C E S TOVÁ N Í

„Obdivuju odvážné lidi, kteří se nebojí obětovat konformitu.“

Z Big City až k oceánu v Cascais ž několik let žijete v Praze. Co se vám v „Big City“, jak o Praze zpíváte v jedné ze svých písní, líbí nejvíc?

Lidi, jejich způsob myšlení, a mezinárodnost Prahy. Pořád tu potkávám někoho, kdo cestuje a nahání sem nový vítr.

U

Jste stále známější. Je na popularitě víc pozitivních, nebo negativních věcí?

Já naštěstí podle mě až tak známá nejsem, každopádně na popularitě mi vadí skoro všechno.

Co nejvíc?

Vadí mi, že si každý myslí, že má právo mě soudit a rozebírat, psát o mně na

Narodila se v revolučním roce 1989 v Nitře a dnes patří k nejtalentovanějším postavám české a slovenské hudební scény. Vydala tři desky, ta poslední, Antigona, vznikla pro stejnojmennou inscenaci Národního divadla, ale rozměr scénické hudby zásadně přesáhla. Katarína Kubošiová alias Katarzia už taky projela kus světa a o životě „on the road“ vypráví i v našem interview.

internetu, co se mu zachce, s argumentem, že teď jsem přece veřejná osoba a že jsem to tak určitě chtěla. Mrzí mě, že lidi v tomhle ztrácejí soudnost. Jsou podle mě na omylu, jestli si myslí, že si o cizích lidech můžou psát, co chtějí. Všichni se tu tváříme, jak jsme slušní a morální, chodíme na demonstrace, angažujeme se, vykřikujeme, jak je třeba všechno změnit, a přitom nechápeme, že začít musíme u sebe.

V čem konkrétně?

Tím, že budeme slušní, přející a laskaví, že nebudeme po sociálních sítích prskat nesmyslné agresivní komenty, například.

Musíme mít respekt a úctu k ostatním

a požadovat od nich to samé. Neměli bychom se vnímat jako kusy masa.

Letos jste vydala svoje třetí album Antigona. Vlastně jsou to písničky pro divadelní hru, ale fungují i samostatně.

Jak jste toho dosáhla?

Témata tragédie Antigona jsou nadčasová a všeplatná, proto bylo možné propojit tu postavu se současností.

Co je pro vás na tragické postavě Antigony inspirativní?

Její odvaha. Obdivuju odvážné lidi, kteří se nebojí obětovat konformitu. Například novináře, kteří pro pravdu a službu společnosti riskují svoje životy.

„Na čem pracuju?

Potřebuju zlepšit svoji vnitřní disciplínu.“

T Milan Šefl F archiv Katarzie, Lukáš Wagneter, Red Bull Content Pool a Dan Wilton

Vaše nové album vznikalo v době největších společensko-politických nepokojů na Slovensku od dob Mečiara.

Jak se to promítlo do vaší tvorby?

Snažila jsem se to tam zakomponovat tak, aby to nebylo otravně angažované.

Mezi Českem a Slovenskem stále tak trochu pendlujete. Baví vás ten „dvojdomov“?

Nejradši jsem doma v Praze, ale cestuju ráda. Na Slovensko jezdím jen pracovně a když nemusím, nepotřebuju tam být. Žila jste nějakou dobu v Lisabonu. Čím je to město pro vás přitažlivé?

Atmosférou, literaturou, fadem (zpěv s kytarovým doprovodem, pozn. red.), jídlem, oceánem v Cascais. Baví mě to tam.

Loni jste se podívala i do Berlína, na Red Bull Music Academy. Jaké to bylo? Čekala jsem, že potkám skvělé lidi z celého světa, a jejich skvělost moje očekávání ještě překonala!

Jakým směrem se podle vás bude vyvíjet hudba?

To vážně netuším. Já toho o hudbě moc nevím…

Kdybyste měla mít na jediném místečku na světě útočiště s nahrávacím studiem, kde by to bylo?

Kdybych byla ritch bitch, tak v Kalifornii, ale pravděpodobnější spíš je, že to jednou bude někde… v Čičmanech.

30

30-31_WHAT19-03-cestovani.indd 30

25/02/2019 16:45

TO P 5

Srdcovky Katarzie Katarzia vybrala ze svého archivu a komentářem opatřila své nejoblíbenější fotky z cest.

3

4

Portugalsko

USA

Praia do Guincho, kousek od Cascais v Portugalsku, je moje oblíbená pláž. Kdysi se tu točila filmová bondovka Ve službách Jejího Veličenstva, taky se tu konávají šampionáty ve windsurfingu. Chodím sem každý rok, i když tu občas sedím i v srpnu v lyžařské bundě.

Do New Yorku jsem se před dvěma lety vydala sama. V nejjižnější části Brooklynu leží Coney Island, poloostrov, kterému se říkalo „největší hřiště světa“, díky několika zábavním parkům a slavné horské dráze Cyclone, kterou město New York prohlásilo za historickou památku.

Pláž Guincho

Coney Island, Brooklyn

1 Francie

Paříž

Město světel má vždycky co nabídnout – a vůbec nemusí jít jen o Eiffelku, Notre-Dame nebo Montmartre. Skvělé je posezení v pařížských kavárničkách a taky tu jsou nejlepší muzea a galerie na světě: Orsay, Louvre, Centre Pompidou…

2 USA

New York Brooklynský most, jeden z nejstarších visutých mostů v Americe. Propojuje Manhattan a Brooklyn a měří skoro půl kilometru. Je to jeden ze symbolů New Yorku a vede přes něj i trasa známého newyorského maratonu. Líbí se mi.

5 Německo

Berlín

V Berlíně jsem strávila čtrnáct dní jako účastnice Red Bull Music Academy, což je celosvětový projekt, který má za cíl podporovat a rozvíjet tvořivost mladých umělců. V rolích lektorů se za dobu její existence vystřídaly takové osobnosti, jako jsou Steve Reich, Giorgio Moroder nebo Kim Gordon ze Sonic Youth. Loňský dvacátý ročník proběhl v rozměrném berlínském Funkhausu, asi největším studiovém komplexu světa, kde je i koncertní hala s výjimečným zvukem. Obohacující to bylo z ryze hudebního hlediska. V této mezinárodní skupině třiceti lidí jsem mohla pozorovat, jak k hudbě přistupují ostatní a že máme vlastně podobné problémy, i když jsme z různých koutů světa.

Navzájem jsme se všichni doplňovali. Pak mě v Berlíně moc bavily i kavárny a veganská bistra, líbí se mi, jak tu všichni jezdí na kole.

31

30-31_WHAT19-03-cestovani.indd 31

25/02/2019 00:23

DESIGN

Potištěno!

Knihy, publikace, plakáty i sešity… tiskoviny mají mnoho podob a to nás inspirovalo k tomu, posvítit si na naší dvojstraně designových tipů tentokrát na vše spojené nejen s tiskem, ale také potiskem, vzorem, vlysem, 3D printem a tak podobně.

T Petra Nováková, F archiv značek

NA MÍRU Techniky 3D tisku se na domácím i světovém poli zdokonalují velmi rychle, a to také jak v malém, tak ve velkém měřítku. Od každého si můžeme předložit dobrý důkaz.

Do technologie budoucnosti se zakoukal optometrista a vizionář Bohumil Nagy, který stojí za novou značkou Onyx Vision nabízející kolekci základních tvarů brýlových obrouček navržených designérkou Blankou Róžovou (ONX Pure), ale především obroučky vyráběné podle individuální tváře a vkusu zákazníka. Vznik takových brýlových obrouček vyžaduje až osm hodin programátorské práce pro jeden barevný dekor. onyxvision.cz To projekt 3Dhousing05 dohromady svedl italského architekta

Massimiliana Locatelliho se společnostmi Italcementi Heidelberg Cement Group, Arup a Cybe.

Představili ukázkový rodinný dům složený z pětatřiceti betonových modulů, vytištěných vrstvu po vrstvě – každý vznikal přibližně 60 až 90 minut a za 48 hodin byla celá vilka o ploše 100 metrů čtverečních s plně funkčním obývákem, ložnicí, kuchyní a koupelnou hotova! Vertikální díly jsou ve spodní části zpevněné železnými dráty a uvnitř jsou duté, aby se případně daly vyplnit izolačním materiálem. Je velmi snadné přistavovat nové místnosti nebo patra, celou stavbu přemístit, nebo naopak snadno zbořit, beton rozdrtit a použít při stavbě nové.

3dhousing05.com

VLYS „Jsme projekt s rodinným charakterem, kombinující digitálně mechanickou výrobu a velký kus ruční práce. V dílně za Prahou navrhujeme, vyrábíme a instalujeme neobvykle tvarované stěny a sádrové panely,“ vystihují Tomáš Růžička a Jakub Beneš, kteří značku uvedli v život v roce 2017. Panely přináší originální texturované povrchy

do interiérů, a to jak soukromých, tak veřejných. Je totiž možné si je objednat také s voděodolnou úpravou. Za plastickými vzory poslední série stojí mladičký designér Stanislav Holý. Velkou výhodou podobných panelů je, že prostor ozvláštní, ale když vás přestanou bavit, dají se lehce deinstalovat. distort.cz

DIVOŠKY Když se ve velkém módním světě řekne potisk, mnohým se vybaví značky jako Etro, Pucci, Marni nebo Mary Katrantzou. Na paty jim nyní ale začíná svižně šlapat také relativní nováček, jímž je milánská značka La DoubleJ, kterou v roce 2015 založila novinářka a sběratelka J. J. Martin.

Nejprve prodávala pouze vintage oblečení a šperky, postupně ale začala sama navrhovat zcela nové kousky, ovšem stále s retro potisky, které hledá po různých módních archivech. Nedávno přidala také bytové doplňky. ladoublej.com Také česká scéna má svoji královnu potisků, i když je původem belgická, ale na pražském

OTISK Moc se nám líbí způsob self-promo hotelu St. George, který byl otevřen teprve před necelým rokem v centru Helsinek. „Jsme hotel s holistickou péčí o zdravou mysl, srdce a tělo.“ Tak zní jeho motto potvrzené již v lobby, kde hosty vítá obrovský bílý drak – socha od význačného čínského umělce Ai Weiweie. Speciální energii na vás přenese také samotný dům, protože hotel vznikl v budovách z konce

Mercedes-Benz Fashion Weeku se již několikrát prezentovala. Značku Alter Era tvoří Alicia Declerck a Zhanna Belskaya, které většinu modelů šijí v ČR, protože oceňují zdejší stále živou krejčovskou tradici a výrobní know-how. Pracují s látkami pocházejícími z Itálie a s bavlnou z Česka a Holandska.

Zatímco v poslední zimní kolekci se bavily hrátkami spíš s geometrickými vzory, v nastávající letní kolekci předvádějí mnoho rostlinných motivů inspirovaných cibulovým porcelánem, současně pracují s důmyslným zavazováním a zavinováním čerpajícím z japonské tradice Furoshiki. alter-era.com

19. století, které dlouho fungovaly jako tiskárna a kde sídlila Finská literární společnost. Fasádu upravoval architekt Onni Tarjanne, jeden z nejznámějších finských architektů. Na sedmi podlažích nyní hotel nabízí 148 pokojů a 5 apartmánů, které jsou plné nejen vybraného severského nábytku, ale také další čtyřstovkou uměleckých děl. stgeorgehelsinki.com

32

32-33_WHAT19-03-design.indd 32

25/02/2019 00:28

MAXIMALISTA Piero Fornasetti byl i v kontextu excentrického italského designu 20. století svérázným úkazem.

Jeho archiv, který dodnes udržuje a nadále rozšiřuje jeho syn Barnaba, čítá na tisíce návrhů v osobitém stylu, založeném na fantaskním spojování různých světů – architektury, fauny, flóry i astronomie. Kreslené motivy se dodnes aplikují prostřednictvím ručního tisku a kolorování

na nábytek, porcelán i módní doplňky jako šály nebo deštníky.

Nejznámější jsou asi Fornasetti komody s trompe l’oeil efekty a také dekorativní talíře s tváří operní divy Liny Cavalieri na milion způsobů (stále se rozšiřující soubor Tema e Variazoni). Jestli máte pro značku slabost, u nás ji prodává Praguekabinet. praguekabinet.com fornasetti.com

KRASOHLED Již desátým rokem oživuje stěny našich domovů grafička Babeta Ondrová, jejímž tvůrčím „dítětem“ je společnost Lavmi (založila ji s hercem Honzou Slovákem), primárně se zaměřující na původní tapety s charakterem. Výročí slaví novým showroomem na Petrském náměstí v Praze a také katalogem pro rok 2019, obohaceným o dosud neprodukované pletené deky, polštáře a dětská tulítka. Pak také o kolekci vzniklou ve spojení s firmou Primalex (její barvy vliesové tapety od Lavmi krásně doplňují) i o nové vzorové kompozice. lavmi.cz

Pokud bychom měli vybrat z velkého množství zahraničních výrobců, pak na sebe v poslední době na veletrzích pozornost strhává originální britská značka Kirkby Design. Velmi úspěšná je s edicí žakárového čalounění a ručně tištěných tapet, jejíž obrazce se zrodily v dílnách londýnského módního labelu Eley Kishimoto, známého výraznými potisky nesoucími se v duchu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Kirby design v Česku zastupuje Modernista. modernista.cz kirkbydesign.com

ATMOSFÉRA Autorský potisk, to je výsostná kategorie grafického i textilního designu. Proto na všech přehlídkách typu Designblok, Czech Design Week, Le Market nebo Mini vždy objevíte mnoho domácích značek a studií, které si díky svým dezénům snaží vytvořit svébytný kosmos s určitou, například snovou náladou. Když se budeme držet tohoto příkladu, pak můžeme doporučit například novou kolekci dekoračních látek, běhounů i povlaků

na polštáře Skalka od Durch Duo, inspirovaných přátelstvím kamene a květiny. Dále horizontální kolekci Crossings, kterou studio Geometr navazuje na předchozí tvorbu ručně tkaných tapiserií a strojově tkané metráže, pojatých autorskou malbou. A do třetice jsou tu diáře a sešity Papelote pro rok 2019, které ožívají náladovými fotografiemi s barevným filtrem od Filipa Šacha. durchduo.cz, geometrtextil.cz, papelote.cz

3× MODROTISK Víte, že se na sklonku loňského roku podařilo moravskému modrotisku dostat se na Seznam nehmotného světového kulturního dědictví organizace UNESCO? Tradiční techniku se na úrovni současné módy snaží živou udržovat mj. Martina Dvořáková a její značka Made By Ordinary, která již tři roky pracuje s plátnem barveným pouze v indigu, zhotovovaným v tradiční regionální dílně ve Strážnici.

Skrze moravský folklor obohacený o dotek Japonska se profiluje také návrhářka Zuzana Osako. Ostatně právě z Dálného východu se k nám technika barvení lněných i bavlněných látek v 18. století dostala. Její

práce si dokonce všiml Český olympijský výbor, který ji vybral, aby pro nadcházející hry v Tokiu navrhla oblečení na zahajovací ceremoniál.

A do třetice je tu třeba renomovaná Monika Drápalová a její kolekce S/S19 nazvaná Artisan, která vyniká trhanými obrazy do džínoviny, na nichž se podílel malíř František Matoušek (jde o portréty francouzských malířů jako Pissara, Signaca či Seurata), rustikální dojem podporují látky ručně tištěné z původních dřevěných modrotiskových matric opět ve strážnických dílnách. fb.com/madebyordinary, monikadrapalova.com, tradice.org

33

32-33_WHAT19-03-design.indd 33

25/02/2019 00:28

L AHŮDK Y

Svět podle Gwyneth Veřejností milovaná i zatracovaná ikona zdravého životního stylu, vášnivá kuchařka, zakladatelka lifestylového impéria Goop – herečka Gwyneth Paltrow se zjevně nebojí rozzuřených reakcí veřejnosti, výsměchu ani obviňování z nezodpovědného ezoterického blouznění či přílišného elitářství. Z pozice mediálního otloukánka dál neohroženě propaguje vše, co je její životní filozofii blízké, a zjevně se jí v tom daří – na první pohled totiž září nefalšovaným štěstím a spokojeností. Navíc letos v lednu vydala svoji nejnovější kuchařku The Clean Plate, snad se k nám brzy dostane!

T Eva Karlasová F nakladatelství Grada

vou křehkou krásou ozdobila mimo jiné snímky Velké naděje, Zamilovaný Shakespeare, Talentovaný pan Ripley či Iron Man. V posledních letech se však kalifornská rodačka a Oscarem ověnčená herečka na plátnech kin tolik neobjevuje, profiluje se spíše jako podnikatelka, nadšená kuchařka a propagátorka nejrůznějších aspektů zdravého životního stylu.

Své názory, postřehy, rady, doporučení i nákupní tipy zastřešuje pod hlavičkou vlastní lifestylové a obchodní společnosti Goop.

S

Milovnice toho nejlepšího

Úspěšné impérium, na jehož začátku stál hereččin skromný plán rozesílat svým známým inspirativní newsletter, sídlí v kalifornské Santa Monice a v současnosti zaměstnává nejméně 150 lidí. Počet návštěvníků webových

Gwyneth vaří zdravá jídla, která zvládnete připravit i během těch nejhektičtějších dnů.

Gwynethina schopnost stát si za svými názory navzdory četným útokům veřejnosti, zdá se, funguje.

stránek goop.com neustále roste a jen na Instagramu překročí firemní profil již brzy hranici milionu sledujících. Podnikatelsky nadějná je i cílová skupina projektu – většinu nadšených fanoušků

kam vycestovat, co si obléci na sebe nebo jak zlepšit svůj sexuální život. Navzdory velké expanzi svého lifestylového brandu si herečka pečlivě hlídá, aby Goop za všech okolností stále korespondoval

Ačkoliv Paltrow na začátku neočekávala, že by mohl mít Goop jakýkoliv komerční úspěch, projekt se poměrně záhy stal kultem. a odběratelek totiž tvoří finančně dobře situované ženy v produktivním věku.

Právě jim Gwyneth radí mimo jiné v tom, jak detoxikovat svůj jídelníček,

s její životní filozofií a striktně podléhal jejímu osobnímu vkusu. Známá je například tím, že na svých stránkách nikdy nepropaguje kosmetiku, která by nebyla čistě přírodní.

Začátky u kuchyňské linky

Jakkoliv to může znít nevěrohodně, za zrodem úspěšného lifestylového „kolosu“ původně nestály žádné podnikatelské plány. Newsletter, který začala Gwyneth v roce 2008 rozesílat z intimního prostředí své londýnské kuchyně do světa, měl spíše hravou a zvídavou motivaci a zcela postrádal komerční ambice. Herečka v něm chtěla především shromažďovat rady, o něž se běžně dělila s blízkými přítelkyněmi – ano, řeč je o sdílení zdravých receptů, beauty tipů a nákupních doporučení…

K většímu rozmachu projektu přispěla až podnikatelka a investorka Juliet de Baubigny, které se Gwynethina kreativní snaha i pohled na svět líbily natolik, že ji motivovala k dalším krokům. Po čtyřech letech se Goop rozrostl o e-commerce podnikání a zájemci si na jeho stránkách mohli kromě luxusního oblečení, trendy

Zbožňovaná i zatracovaná Narodila se 27. 9. 1972 do prostředí hollywoodské smetánky. K herectví měla v rámci rodinné DNA ty nejlepší předpoklady – první hlavní role se však dočkala až jako 24letá ve snímku Emma natočeném podle novely Jane Austenové. K jejím nejúspěšnějším filmovým počinům patří Srdcová sedma, Velké naděje, Talentovaný pan Ripley a Zamilovaný Shakespeare – za výkon v posledním jmenovaném dokonce získala Oscara.

Následovaly snímky Těžce zamilován, Svět zítřka, Láska a jiné pohromy… Z velkých pláten se Gwyneth částečně stáhla několik let po příchodu nového milénia, kdy se provdala za zpěváka skupiny Coldplay Chrise Martina, přestěhovala se do Londýna a rozhodla se věnovat rodinnému životu. Pár v roce 2014 oznámil rozluku. Loni se Gwyneth znovu provdala za televizního scenáristu, režiséra a producenta Brada Falchuka.

34

34-35_WHAT19-03-lahudky.indd 34

25/02/2019 00:30

kuchařek a speciálních masek na obličeje pořídit i jadeitová vaginální vajíčka či energetické spreje.

Rozpaky & posměch

Právě kvůli alternativně laděnému segmentu zboží i luxusním produktům čelil Goop v minulosti rozsáhlé kritice, a to nejen ze stran odborné veřejnosti.

Herečce bývá vytýkáno především to, že propaguje příliš drahé, alternativní a v některých případech i potenciálně nebezpečné výrobky a metody. V minulosti například čelila žalobám kvůli

již zmiňovaným vaginálním vajíčkům z polodrahokamů, vysmívána bývají také její doporučení týkající se pití vody obohacené o krystaly či léčení pomocí včelích bodnutí.

Schopnost vyvolávat kontroverze i značně rozporuplné reakce však Gwynethiným podnikatelským úspěchům zjevně nijak neškodí – měsíční návštěvnost webu Goop se pohybuje kolem 2,5 milionu uživatelů a celková hodnota lifestylové značky přesáhla dle loňských odhadů hranici pěti miliard korun.

Vůči četné kritice je rezistentní i sama Paltrow. V rozhovorech na toto téma se dala například slyšet: „Je jedno, co si o vás druzí lidé myslí. Záleží na tom, co si o sobě myslíte vy a co si o vás myslí vaše děti. Takže, když se mě někdo ptá na radu, řeknu mu: dělej to, co uznáš za vhodné, a nestarej se o to, co o tom řeknou ostatní.“ Sama se tímto doporučením zjevně řídí s nezvyklou odvahou i rozhodností.

Vášeň pro opravdovost

Znáte ty dny, kdy chcete dopřát svému žaludku něco obzvláště dobrého, ale na dlouhé stání u plotny nemáte ani pomyšlení? Řešení nabízí svépomocná mapa pro chronicky zaneprázdněné kuchaře a kuchařky. Kniha „Je to tak snadné – Recepty na každý den“ je pro ty, kdo mají hlad, ale nestíhají. 130 oblíbených receptů slavné herečky vás jistě nadchne.

Gwynethina schopnost stát si za svými názory navzdory četným útokům veřejnosti, zdá se, funguje, minimálně pro její podnikání. Goop již dávno neslouží jen jako rádce a přeprodejce cizího zboží, nabízí produkty vlastní stejnojmenné značky, představil brand čisté a zdravé pleťové péče a dekorativní kosmetiky Juice Beauty, jehož je Gwyneth kreativní ředitelkou a tváří. Pořádá nákladné wellness summity, vydává vlastní čtvrtletník zaměřený na cestování, vaření a zdravý životní styl… Od září roku 2018 se pyšní také první stálou prodejnou v Los Angeles, kromě jiného otevřela značka

pop-up stores v několika částech USA. Premiéru měla také v Evropě – v londýnské čtvrti Notting Hill mohli zájemci až do konce letošního ledna nakupovat čistou přírodní kosmetiku, vůně, luxusní oblečení, kabelky, šperky nebo doplňky stravy.

Je to tak snadné!

Herečka se kromě podnikatelské dráhy profiluje také jako autorka zdravých kuchařek. Své stravování radikálně přehodnotila v době, kdy její otec – režisér a producent Bruce Paltrow – umíral na rakovinu úst. Její experimentování s jídlem a dietami je dodnes terčem mnoha posměšných komentářů. Od striktní posedlosti zdravím dávno upustila i sama Gwyneth, která se dnes již nijak netají tím, že organickou rutinu a „clean diet“ občas naruší hranolkami, vínem nebo pizzou. Klíč ke zdraví podle ní totiž spočívá především v rovnováze.

Vaří evidentně ráda a s láskou – v lednu letošního roku představila již čtvrtou kuchařku s názvem The Clean Plate: Eat, Reset, Heal, která přináší sbírku prověřených a snadno přizpůsobitelných zdravých jídel od polévek až po dezerty.

V češtině naposledy vyšla její kuchařka Je to tak snadné, v níž představila přes 130 oblíbených receptů na zdravá jídla, která zvládnete připravit i během těch nejhektičtějších dnů. Podle herečky je tato knížka svépomocnou kuchařkou pro všechny chronicky zaneprázdněné, k jejichž táboru se zcela logicky počítá i ona sama. Její recept na úspěch? „V životě se mi daří zejména proto, že nejsem pasivní.

Investuji do věcí, kterým věřím a které vnímám jako opravdové,“ prozrazuje.

7 KROKŮ

Štěstí podle Gwyneth

1

Nebojte se riskovat a nikdy neztrácejte ze zřetele svou vizi.

2

Přijměte se se všemi klady i zápory.

3

Kritiku vnímejte především jako výpověď o tom, kdo vás kritizuje.

4

Investujte energii do věcí, kterým věříte.

5

Nebojte se proher a omylů.

6

Soustřeďte se vždy na jednu věc.

7

Méně mluvte, více poslouchejte.

R EC E P T Bez lepku, do 30 min.

Tabouleh z květáku 4–6 porcí (4 jako hlavní jídlo, 6 jako příloha)

→ ½ střední hlávky květáku → 1 malý stroužek česneku, najemno prolisovaný → šťáva z jednoho malého citronu (i více, podle chuti) → ¼ hrnku olivového oleje (i více, podle chuti) → špetka papriky Aleppo → špetka soli (i více, podle chuti) → 1 hrnek (tj. asi polovina) okurky, nakrájené na centimetrové kostičky → 1⁄3 hrnku nasekané čerstvé petržele → 1⁄3 hrnku nasekané čerstvé máty → 1⁄3 hrnku nasekaného čerstvého koriandru → 2 jarní cibulky, nakrájené na tenká kolečka

Květák rozdělte na malé růžičky a rozsekejte ve food procesoru (10–15krát na 1–2 vteřiny). Měl by být rozdrcen na kousky velké přibližně jako zrnka quinoy nebo kuskusu. V míse, ve které budete květákový kuskus podávat, rozmíchejte česnek, citronovou šťávu, olivový olej, papriku a špetku soli. Přidejte květák, okurky, bylinky a jarní cibulku a všechno promíchejte. Dochuťte solí, citronovou šťávou a olivovým olejem.

35

34-35_WHAT19-03-lahudky.indd 35

25/02/2019 16:29

WHAT-inzerce.indd 1 WhatBySoho_270x400_B-Class_2.indd 1

20/02/2019 16:00 20.02.19 10:13