What 09/19 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº 8, Z ÁŘÍ 2019

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Z děcáku do posilovny

Japonský recept na štěstí

Umění vnímat umění

Trenér Radek Laci poradí, jak nastavit mysl přes vlastní tělo a rozvíjet pohyb bez ega.

Slyšeli jste o ikigai? Jde o techniku, kterou praktikují nejstarší lidé na světě.

Naučit se porozumět uměleckým dílům dokáže každý. Nechte si poradit, jak na to.

STRANA 16

STR ANA 25

S T R A N A 28

K čemu je dobrý strach? 01_WHAT19-09-cover.indd 1

Herečka Jitka Čvančarová: „Jsem sirotek. O tatínka jsem se nikdy nebála, přesto odešel první. Strachy není dobré si připouštět, ale pracovat s nimi se musí.“ STRANA 8

29/08/2019 09:22

WHAT-inzerce.indd 1

INZ Maestosa 332x485 What 02.indd 1

29/08/2019 11:13

14/08/2019 17:13

Ú VO D N Í K

Přelstít strach trach má velké oči. Platí to v každém úseku našich životů. Dokonce toto přísloví „podezíráme“, že bylo odvozeno od jeho fyzického projevu. Je to přirozený pud, který nám brání třeba procházet se po hradbách Vyšehradu, když dolů je to přes dvaačtyřicet metrů a cesta – let tam by trvala 2,94 sekundy. Strach z pohovoru, ze šéfa, environmentální žal či úzkost ze smrti blízkých i vzdálených někdy pocítil asi každý z nás. Na čem ale závisí, je fakt, jak ke strachu budeme přistupovat a jestli se naučíme se s ním čas od času poprat. Herečka Jitka Čvančarová se pere poměrně statečně: „Vím, že strachy není dobré si připouštět, ale pracovat s nimi, stejně jako s negativními myšlenkami. Pokud je máte a nesnažíte se jich zbavit, zbytečně jim dáváte energii.“ Když se narodíme, žijeme radostně, pláčeme, jenom když máme hlad, nebo když nás něco bolí. Tento stav neohrožení a jakési bezmezné radosti v nás však přetrvává velmi krátce, pak zjišťujeme, že nám život přináší i nástrahy, a možná tady někde se v nás rodí obava, že se spálíme, upadneme, že se maminka nevrátí… No a pak už rychle rosteme do období strachu ze strachu, že neuspějeme a nejsme dost dobří.Bojíme se neustále

a každý po svém. Někdy ale pocit sevřeného žaludku není na překážku. Dokáže být velkým motivátorem a žene nás ke splnění snů. Jak se k nejrůznějším obavám staví farářka, nám prozradila Martina Viktorie Kopecká, která se často setkává s lidmi v extrémních situacích. Buď jsou velmi šťastní z blížícího se sňatku či narození dítěte, nebo naopak čelí třeba úmrtí v rodině. „Odmalička jsem celkem nepochybně takový ‚enfant terrible‘. Vždycky na mně bylo na první pohled vidět, že mám některé věci jinak. I farníkům samozřejmě nějaký čas trvalo, než si zvykli na tu slečnu, co do sakristie přiběhne v roztrhaných džínech a triku s Mickey Mousem. Na začátku je podle mě překvapilo, že jsem docela dobře schopna zvládnout všechny prvky bohoslužby. Pro mě je moje církevní působení především důkazem toho, že Bůh má skvělý smysl pro humor, když si zrovna mě zavolal do služby,“ popisuje Martina pozitivně i okamžiky, které nejsou snadné. Když budete mít chuť, napište nám, jak strachu čelíte vy a co nejvíc zabírá. Ale nepište, že máme sebrat odvahu a procházet se po hradbách Vyšehradu. Tým redakce WHAT

03_WHAT19-09-uvodnik.indd 3

29/08/2019 11:10

OSOBNOSTI

Co děláte pro Zemi?

Tereza Balonová

Šest osobností, šest nápadů a inspirací, jak pečovat o planetu jako jednotlivec. I když se může zdát, že sami nic nezmůžete, opak je pravdou. Chcete důkaz? Třeba vizionář Elon Musk, který dokázal vybudovat čtyři multimiliardové společnosti a neustále se snaží o lepší udržitelné zítřky. A jsou tu další adepti…

Radúz Mácha

T Markéta Faustová, Milan Šefl F unsplash.com, archiv osobností

Je jí osmnáct, loni vyhrála festival Porta a zanedlouho vyrazí s kapelou Jelen na podzimní koncertní turné. Její příjmení jako by ji předurčilo ke sportovní kariéře. A taky že ano: v šestkovém volejbalu je žákovskou mistryní republiky a beach volejbal hrála závodně ještě donedávna. Nakonec ale zvítězily kytara a zpěv – důkazem jsou úspěšná letní festivalová vystoupení i autorské minialbum Zhasni den.

„Díky mojí ‚ekomanželce‘ se snažíme u nás doma pomáhat naší planetě denně. Někdy se na mě koukají zvláštně, ale začínají si pomalu zvykat, když na nákupy chodím s vlastním textilním pytlíkem a látkovou taškou. Pokud to jde, nakupujeme zcela bez obalu. Používáme ekologické čisticí prostředky a kosmetiku. Teď v létě na zahradách a v kempu zásadně odmítám plastové kelímky a zmrzlinu do plastové mističky. Snažíme se žít podle zero waste ideologie a svůj odpad zcela minimalizovat. Největší výhrou pro mě bude, když naše dcera Matyda bude dbát o životní prostředí minimálně jako moje žena.“

Jan Pirk Světově uznávaný kardiochirurg, který svou první transplantaci srdce uskutečnil už v roce 1991. Od roku 1974 pracuje v IKEMu, kde se v roce 1991 stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie a o čtyři roky později pak i přednostou celého Kardiocentra IKEMu. Ročně uskuteční se svým týmem na 250 operací srdce. Čísla ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě. Provádí také bezkrevní zákroky, tedy operuje bez použití krevní transfuze. Jan Pirk je také vášnivý sportovec, gentleman, milovník automobilů a přírody.

„Tohle téma je pro mě v současné době celkově hodně důležité. Trošku jsme si tu naši planetu zaneřádili a i když si myslím, že příroda si v něčem pomůže sama, je pro mě ochrana klimatu jednou z priorit, stejně jako politika, jejíž představitelé celou věc často zlehčují. Myslím, že je na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Já to mám tak, že když jdu běhat nebo třeba regeneruju, a vidím kolem papírek, tak ho zvednu. Každý by měl dělat, co je v jeho silách. A tak s sebou nosím igelitku a vždycky, když jsem venku, se do ní snažím sesbírat odpadky kolem. Nejdůležitější podle mě je, abychom s ochranou přírody všichni začali sami u sebe.“

® „Leží mi na srdci lesy. Nedávno jsem se zúčastnil přípravy nadačního kalendáře pro ochranu lesů pro rok 2020. Sám je také vysazuji. Asi před pěti lety jsme koupili kus lesa v Konojedech a staráme se o nové stromy. Za těch pět let jsou už přes metr vysoké. Chci, aby měli naši potomci čerstvý vzduch s dostatkem kyslíku a krásná místa, kde mohou relaxovat a sbírat houby. Jinak velice pečlivě a dlouho třídíme odpad a když vidíme nějaký nepořádek, tak ho uklidíme. Ve sprše šetřím vodou, nenechávám ji téct a při každé příležitosti ji zastavím. Na chatě máme všude nádrže na dešťovou vodu a používáme ji na zalévání.“

Sympatický mladý herec Radúz Mácha pochází z Ostravy, kde vystudoval Janáčkovu konzervatoř. Následně byl přijat na činoherní herectví na JAMU v Brně. Od roku 2011 je členem Činohry ND. Pokud chcete tohoto milého muže vidět v naprosto dekadentní poloze, běžte se podívat na inscenaci Vítejte v Thébách do Stavovského divadla, kde ztvárnil roli prince Tydea. Mezi jeho další aktuální role patří Ženich ve velmi povedené inscenaci Kytice v režii dua SKUTR. V srpnu se objevil také jako Claudio na Letních Shakespearovských slavnostech v Mnoho povyku pro nic.

Nº 8, září 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Tim Robson, Mária Gálová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Veronika Zavřelová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Lucie Drugdová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Obchod a inzerce: Kateřina Davídková Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lucie Robinson, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 6. září 2019

04-05_WHAT19-09-osobnosti.indd 4

29/08/2019 10:29

Tereza Srbová

Marta Máchová Drastíková

Aby vyrovnala svět modelingu, který znala už od svých čtrnácti let, studovala kulturní antropologii. Dnes se představuje především jako herečka, žije (momentálně) v L. A. a těší se na premiéru filmu Red Joan, ve kterém hrála s Judi Dench. Je pracovitá, ale její životní filozofií je netlačit na pilu, nemít přehnané ambice a nedělat si velké plány. V životě se nechává překvapit tím, co jí osud přihraje do cesty, a nic nedělá napůl. Už od reklamních režisérů slýchávála, že by měla být herečkou, ale nebrala to moc vážně. Pak se potkala s manažerkou, která zastupovala Cate Blanchett nebo Sharon Stone, a ta ji představila herecké agentuře. Na prvním hereckém castingu na Východní přísliby Davida Cronenberga získala roli a od toho se vše začalo odvíjet.

Po tom, co vidíte sólistku baletu Národního divadla tančit, už na ni nezapomenete. Křehká blondýnka je ztělesněním představy o baletce jako o elegantní, něžné a krásné víle. Do Národního divadla nastoupila v roce 2005. V roce 2010 si „odskočila“ do baletního souboru Státní opery ve Vídni, kde působila pod vedením světoznámého tanečníka Manuela Legrise. Poté se znovu vrátila na naši hlavní divadelní scénu jako demisólistka a brzy nato získala Cenu Thálie za roli Julie v baletu Romeo a Julie v choreografii Petra Zusky. Je maminkou čtyřleté Matyldy a v baletu Národního divadla je nyní na postu sólistky. Můžete ji vidět například v baletech Valmont nebo Timeless.

Helena Dařbujánová „Design vrací do našeho života sny,“ říká architektka a tvůrkyně ojedinělého nábytku. Její interiérové kousky dýchají ženskostí a každý z nich má svůj příběh. Svou vlastní značku pro umělecký interiérový design s názvem Helena Dařbujánová založila již jako zkušená architektka v roce 2012 poté, co s velkým úspěchem navštívila veletrh Maison et Objet v Paříži. V roce 2014 otevřela showroom na Letné. Pokud znáte její židle – makronky – nebo dívčí budoárek pro relaxaci, víte, o koho jde.

„Třídím odpad, používám eko čisticí prostředky, nosím si vlastní lahev na vodu a látkovou tašku na nákupy, od dětství jsem téměř většinu roku vegetarián. Před pár týdny jsem poprvé napsala pohoršený e-mail jedné kosmetické značce. Objednala jsem si od nich malý 50ml krém, který mi přišel v poštovní krabici o velikosti 60 × 70 × 60 cm vystlané metry bublinkové fólie. Ozvali se druhý den, že děkují za postřeh a budou to řešit. Tak snad se stalo. Také jsem začala posílat každý měsíc příspěvek organizaci International Anti-poaching Foundation založené Damienem Manderem. O jeho práci jsem s ním v květnu dělala interview. Je to bývalý ostřelovač ze speciální jednotky v Iráku a nyní je ochranář přírody v Zimbabwe, vycvičil pro tuto práci ženskou ozbrojenou jednotku.“

„Odpadky třídím snad třicet let. To už neřeším. Na nákupy chodím se síťovkou, za kterou jsem se v dětství styděla, ale teď jsem na ni, na holku, pyšná. Skořápky nosím sousedovic slepicím. Maso skoro nejíme. Chemii v domácnosti používám minimálně. Sprchuji se studenou vodou. Ale co je pro mě nejdůležitější, je naše zahrada. Je plná ovoce, bylin a rajčat. Sekáme jen její polovinu, část je nesečená louka. Nehnojíme. Máme krmítko pro ptáky, pařez pro brouky, hromadu větví pro ježky, vlastní kompost a zrovna včera jsme řešili, jaké stromy zasadíme na podzim. Co se týká mé práce, snažím se využívat stávající lidské zdroje. Nechci stavět fabriku na zelené louce. Jako architektka znám spoustu řemeslníků a mezi nimi jsem si vybrala ty nej – profesně i lidsky. Díky nim mohu ve světě říkat, že naše výroba prezentuje práci těch nejlepších českých řemeslníků.“

„Každý den myslím na to, aby našim dětem z té planety ještě něco zbylo, a snažím se to učit i okolí. Většina mých známých si už zvykla, že jim pravidelně dělám osvětu. Dalo by se to shrnout tak, že chci být ohleduplná. Třeba v domácnosti jsme spoustu věcí vyměnili. Všechna mýdla máme tuhá, abychom měli méně plastového odpadu. Odličovací tamponky používám látkové. Nemám plastová holítka, ale strojek na obyčejnou žiletku, který se dá koupit v obchodě bez obalu. Nakupuji šetrně oblečení. Když si ho vybírám, myslím na to, abych ho příští rok nevyhodila. Když něco máme, chceme to zužitkovat. Děláme to tak i s hračkami, které pravidelně dáváme na charitu. Snažíme se podporovat menší výrobce. Vše, co nás obklopuje, užíváme udržitelně.“

04-05_WHAT19-09-osobnosti.indd 5

29/08/2019 10:29

H OT N E W S

Tipy (nejen) na babí léto

Jak poznáte to správné babí neboli svatováclavské léto? Podle Ottova slovníku naučného je to období, kdy jemné pavučiny za jasného počasí v září jednotlivě nebo v chumáčích poletují ve vzduchu jako šedé babské vlasy. Je teplo, příliš nefouká a noci jsou chladné. Už aby tu bylo.

T Petra Nováková, Veronika Zavřelová F archiv značek

SVAČINA BEZ PLÝTVÁNÍ Prosakující papírové sáčky, šílené plastové pytlíky nebo netěsnící nádoby. Obaly na svačinu či oběd do práce, školy nebo výlet jsou hotová věda. Funkční, a zároveň vkusné i vtipné jsou ty z Lípy. Ubrousek vyrobený z bavlny a včelího vosku je znovupoužitelný. V balení jsou dva kusy, můžete používat zas a znova, pokud už opravdu doslouží, směle můžete zkompostovat. Skutečný zero waste v každodenní praxi. Voskovaný ubrousek Wrapík, cena 269 Kč, lipastore.cz

MALÉ UMĚLECKÉ DÍLO Spoléhat na ledajaký brýlový rám z benzinové pumpy a doufat, že pro svůj zrak (i styl) děláte dost? Omyl! Vnímání světa je naprosto nezastupitelné a je rozumné si uvědomit, že nezodpovědným přístupem k sobě o funkční zrak přĳdeme. Pro velmi originální, ojedinělé, designové a komfortní brýle se vydejte třeba do bratislavského IOKO. Tam vám personál spolu s majitelkou na míru poradí s výběrem, výtečné je propojení znalostí a zkušeností z optiky, spolu s přítomností optometristy. Designové originály lze směle nazývat malými uměleckými díly. Zkuste najít svoji novou identitu a pozorovat svět nebo podzimní přírodu přes originální brýlovou clonu.

ZÁŽITKY S KOHOUTEM Léto sice pomalu končí, to ale vůbec neznamená, že nevytáhnete paty z města. Být venku na vzduchu je vždycky fajn nápad. Ani na venkově či v lese nemusíte rezignovat na svižný styl a vytříbenost šatníku. Dobrý kohout neskáče nabízí oblečení pro všechny věkové kategorie, s lehkým nádechem venkovské nostalgie a v přírodních barevných odstínech. Doplňky v podobě tašek, klobouků a košíků či herbáře, se vám budou hodit v případě, že si budete chtít uchovat úlovky z venkovních toulek. Dobrý kohout neskáče, dobrykohoutneskace.cz, @dobry_kohout_neskace

IOKO & NA, Nám. Sv. Františka 14, Karlova Ves, 841 04 Bratislava, ioko.sk

Z LEDNICE DO KNIHY Děti nosí ze školky nebo školy spousty rukodělných výrobků a obrázků a nástěnka na ledničce jim už nemusí stačit. Nemáte srdce jejich tvorbu jen tak vyhodit? Máme jasný plán, který dětským dílům vdechne druhý život. Nechte si z obrázků vytvořit knihu na míru. Vybírat můžete ze dvou formátů a poslat svůj konkrétní výběr nebo se spolehnout na ten kurátorský. Pak máte zároveň připravený ideální dárek pro všechny prarodiče a širší příbuzenstvo. Obrázkář, info@obrazkar.cz, @obrazkar

VYPNĚTE TELEFON A POSLOUCHEJTE MLÝN Potřebujete si odpočinout od ruchu velkoměsta? Na pomezí jižních Čech a Vysočiny se nachází malebný mlýn, jehož majitelé tu vytvořili příjemné prostředí, kde se snad zastavil čas. Můžete se tu totiž lehce oddávat nicnedělání. Udělejte si piknik v trávě, ochotný personál vám rád připraví koš plný dobrot, odpoledne si dopřejte vířivku na hrázi rybníka nebo se zašĳte v místní knihovně plné klasiky. Večer se nezapomeňte ohřát v sauně s výhledem do krajiny. Pokud jste aktivní, půjčte si horské kolo a vyrazte třeba do Chýnovské jeskyně nebo na hrad Kámen, které jsou nedaleko. Resort Mlýn Černovice, více na amazingplaces.cz

06-07_WHAT19-09-hot-news.indd 6

29/08/2019 09:34

NEMÁTE CO NA SEBE? My také ne! Stále něco objevujeme. Hledáte-li oblečení, které je tak pohodlné, že ho večer ze sebe nebudete chtít sundat, doporučujeme značku Appart Label. „Jsme vyznavači minimalistického a sporty stylu! Věříme, že i pohodlné oblečení může být jednoduché a sofistikované a v tu chvíli se stává součástí vašeho běžného šatníku. Kombinujeme teplákové materiály se zajímavými detaily a dáváme obyčejným teplákům, jak je znáte, nové siluety,“ popisuje rodinnou značku designérka Petra Hušpauerová. Oblečení Appart Label, appartlabel.cz, @appartlabel

ABECEDA Kultivovat dětskou představivost a estetické vnímání světa nikdy nebylo jednodušší. Spojení mateřství a profese v oblasti designové tvorby přináší kreativní design pro děti a jejich pokoje. Pro dekorování můžete vybírat personalizované plakáty se jménem, abecedu, čísla nebo knihu aktivit pro děti, které se tak mohou výtvarně vydovádět. Všechny produkty jsou na ekologickém papíře a produkovány lokálně. Mladší ročníky se tak mohou vtipnou, zábavnou, ale i estetickou cestou vzdělávat, bavit i zdobit své interiéry. byHANA, k dostání v pražské Hračkotéce, Školská 1384/34, či na byhana.org

Sako Sako

P R O M OT I O N

2999 Kč 2999 Kč

Dostupné i na marksandspencer.cz Dostupné i na marksandspencer.cz

CZ_270x200_What_Half Page_WW_Blazer.indd 1 06-07_WHAT19-09-hot-news.indd 7

27/08/2019 10:55 29/08/2019 09:34

„Nejde čekat na změnu odněkud shůry, vlastně bychom neměli vůbec na nic čekat,“ říká Jitka Čvančarová.

08-11_WHAT19-09-rozhovor.indd 8

29/08/2019 10:52

R OZ H OVO R

Narozená pro spravedlnost

a které nikdy nesmí nechat oživnout. Je to velmi silný příběh, ale nabízí na konci smíření a jistou naději. Měla jsem možnost ho vidět, protože Václav Marhoul mě požádal, abych nazpívala závěrečnou píseň. V tom filmu se téměř nemluví, není v něm žádná hudba, až právě na samý závěr ta jedna píseň, pod kterou běží titulky. Věřím, že ten film mnoho lidí hluboce zasáhne.

Pojďme si povídat o strachu, smutku a smrti, navrhla jsem herečce Jitce Čvančarové opatrně a trochu se bála, že mě s tím pošle do háje. Kývla souhlasně hlavou a z rozhovoru pak vyplynulo, že to jsou pro ni důležitá témata. Nejen proto, že právě přichází do kin film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, kde hraje a který je právě o takových věcech, ale zároveň taky o naději a smíření, které to špatné v životě doprovázejí.

Jak se vlastně zbavit svých strachů? Osobně si myslím, že všechny změny se dějí zespoda, nikoli nějak hromadně ze shora. Ano, od jednotlivce, začít musí každý sám u sebe. Nejde čekat na změnu odněkud shůry, vlastně hlavně bychom vůbec neměli na nic čekat. Nezamrznout osobnostně, rozvíjet se, tvořit, přemýšlet, poznávat jiné kultury, cestovat… S každým poznáním pak můžeme měnit sami sebe a obohacovat své okolí. Jde to pomalu, trvá to dlouho, ale je to možné. Myslím, že se člověk může změnit klidně v sedmdesáti, nesouhlasím s tím, že to nejde. Jen je potřeba být na cestě ke změně stabilní, neuhnout. Prostě je nutné ctít zásady a trvat na nich, neobcházet je. Mnoho lidí, i z řad mých známých, když přijde na to lámání chleba, uhne. Pro rodinu, pro kariéru… Banalizují se záměrně závažné skutky, aby si je lidé

Jitka Č vančarová

T Klára Mandausová, F Lucie Robinson M Kateřina Koki Mlejnková, S Jano Kimák

dy jste poprvé měla strach a napadlo vás, ano takhle vypadá bát se? Když jsem byla malá, trpěla jsem jen strachem o své blízké. To byl asi jediný strach, který mě popadal. Jsem spíš typ, který se stará o druhé a sebe dává na poslední místo. Teď se to snažím odnaučovat, abych se taky dostala sama k sobě. Táta byl jediný, o kterého jsem se nikdy nebála, a přesto odešel brzy, tragickou smrtí, zabil ho elektrický proud. Jsem sirotek, rodiče už nemám, maminka zemřela před dvěma lety, taky brzy… Vím, že strachy není dobré si připouštět, ale pracovat s nimi, stejně jako s negativními myšlenkami. Pokud je máte a nesnažíte se jich zbavit, zbytečně jim dáváte energii.

Jedna moudrá žena mi dokonce říkala, že když se něčeho bojím a intenzivně na to myslím, můžu to zhmotnit. Vím, že někomu se to může zdát trochu přitažené za vlasy. Energie a vyslaná myšlenka má obrovskou sílu. Často ani nedomyslíme jak velkou, když takové strachy a myšlenky posíláme do světa. Strach může být dobrý v obezřetnosti, chrání na životě jako pud sebezáchovy, ale neměl by přerůst přes hlavu a pohltit úsudek. Lidé, kteří se bojí, jsou pak náchylní k rychlým soudům v souvislosti s druhými. Strach by měl činit lidi bdělými, ne je blokovat v poznávání neznámého tak, že všechno, co neznají, rovnou odsoudí. To je dnes obrovské téma v celé společnosti. Strach z neznámého. Se strachem se velmi dobře manipuluje. Někteří mocní lidé to přesně vědí a využívají toho. Pro mne představují zlo, které v lidech podporuje a probouzí jen to nejhorší. Já tomu někdy říkám postrašit a prodat. Strach probouzí nejen nenávist vůči neznámému, ale je taky skvělou technikou, jak vydělat ještě víc peněz. Není nic jednoduššího než dokola mluvit o strachu třeba z těžké chřipky a vesele nabízet všelijaké přípravky, co by ji měly zahnat. Proto je potřeba nenechat se ovlivnit strachem ve vlastním úsudku, zachovat si kritické myšlení a udržovat nadhled. A samozřejmě mít dostatek faktických informací a dokázat s nimi pracovat. To jde dobře, když je člověk dospělý, jenže když jste ještě mladá a výchovou vám doma vytváří podhoubí strachu, není to jednoduché.

Jsem taky z generace, která byla vychovávaná prostřednictvím zákazů nebo vytvářením různých obav. A vím, že mnoho mladých rodičů dnes bojuje s prarodiči svých dětí, kteří pokračují

„Táta byl jediný, o kterého jsem se nikdy nebála, a přesto odešel brzy, tragickou smrtí.“

v tomhle modelu výchovy. My se doma snažíme o inspirativní přístup. Jsem přesvědčená, že je mnohem účinnější než ten direktivní. A taky se snažím vést děti k vlastní odpovědnosti. Morální, ale i fyzické. Nepoužívám záměrně zápory a snažím se podpořit je samé. Uvedu teď opravdu banální příklad. Naše Elenka, které je sedm a půl, chce skočit odněkud z výšky, povím jí, jestli si věříš, udělej to, ale pozor, může se stát to a to. Neměj strach, ale přemýšlej dopředu. A ona sama ví, že když si ublíží, nebude moct dělat jiné věci, tedy musí sama vyhodnotit, jestli to, nebo něco jiného může zvládnout. Učím ji vlastní odpovědnosti. Samozřejmě v tom širším slova smyslu. Každý musí začít sám u sebe. Považuji to mimochodem za základ demokracie. Vlastní odpovědnost.

sami před sebou dokázali obhájit. Člověk by měl pracovat na tom, aby měl v životě dobré, narovnané vztahy, aby mohl na konci života odejít smířen a milován. Jeden vojenský kaplan, kterému mnoho lidí umřelo v náručí, říkal, že strašně moc z nich odchází nesmířených, mají pocity,

že někomu něco dluží nebo že život dluží jim. Je jen malé procento lidí, kteří odchází smíření. A tím veřejně otevíráte téma smrti. Myslím, že je velmi důležité o smrti mluvit, protože dnešní společnost smrt nechce vidět a zavírá před ní dveře. Lidé často umírají osamoceni v nemocnicích, nebo v zařízeních k tomu určených. Měli bychom být připraveni doprovodit své rodiče tam, kam až to jen jde, postarat se o ně. Prožila jsem to nedávno se svojí maminkou. Vaše maminka umřela doma? Ano. Měla dlouhá léta vzácné onemocnění krve, které poslední rok propuklo v akutní leukémii. Bylo to odcházení těžké a bolestivé, ale neuměla jsem si představit, že bych ji umístila někam do hospicu. Musela jsem se zdravotně dovzdělat, naučit se podávat injekčně léky, zavádět kanyly, pracovat s kyslíkem, zvládat práci s ležícím tělem, opečovávat, omývat. Nemůže to člověk zvládat sám. Já měla svého muže, který mi byl nezměrnou oporou, a já mu to nikdy nezapomenu. S maminkou jsem pracovala i duchovně tak, aby odešla smířená. A to všechno s námi prožívala i naše Elenka. Zapojovali jsme ji, vysvětlovali, co se děje… přijímala vše naprosto přirozeně. S babičkou se velmi milovaly, a Elenka teď ví z bezprostřední blízkosti, že smrt je přirozená součást života. Moc nám chybí, protože maminka je prostě jen jedna, ale byl to nakonec happy end. Kdo to prožil, porozumí mi. Maminka mi dodýchala v náručí… Asi rok před tím, než umřela, jsem potratila. Pochopila jsem, proč se to stalo. Kdybych v tu dobu měla miminko, nedokázala bych se o ni takhle postarat. Všechno je, jak má, jen člověk musí najít sílu přijímat věci s pokorou a věřit, že mají svůj důvod. Váš syn Theodor se narodil rok po maminčině smrti. Přesně rok. Rozdíl v čase jeho narození a maminčiny smrti je pouhých pár desítek minut. Síla života je obrovská. Bylo to až magické. Brečela jsem na porodním sále a omlouvala se s vysvětlením,

„Každý musí začít sám u sebe. Považuji to mimochodem za základ demokracie. Vlastní odpovědnost.“

Strachy z neznámého u některých lidí ale pořád vítězí. To je vidět třeba při debatách o migraci. Strach, který ovládne mysl i srdce, vede k totální omezenosti, k tuposti, ke zlobě a vyvolává v člověku ty nejhorší vlastnosti. A i o tom je právě film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, které právě vylétlo do světa. Cítím naději, že se prostřednictvím filmu ten příběh dostane k více lidem, kteří by si román Jerzyho Kosińského jinak nepřečetli. Přiznám se, že jsem zatím neměla sílu knížku přečíst celou. I Václav Marhoul, když získal před léty práva na jeho natočení, mě v rozhovoru upozorňoval, že pro někoho je tak naturalistická, že ji po několika stránkách odloží. Ta kniha je prostě brutálně pravdivá. Pravdivá v tom, čeho všeho nejhoršího je člověk schopen. Ukazuje ty nejhorší démony, které v sobě každý človek nese,

08-11_WHAT19-09-rozhovor.indd 9

29/08/2019 10:52

R OZ H OVO R

aby si nemysleli, že jsem hysterická… Plakali jsme tam nakonec všichni, byl to moment, kdy se na pár minut všechno zastavilo. Věříte, že se tak člověk může vrátit na svět? To tvrdí naše Elenka. Že stejně je Tedícek naše babička, nebo minimálně, že nám ho babička poslala. Každý to vnímá po svém, jsou to ta nejintimnější témata. Je to velmi niterné a já se o víře s cizími lidmi vůbec nebavím. Cítím velký rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Přičemž víra je strašně důležitá. Naše společnost žĳe v poklusu, říkám jí rychloobrátková. Na zásady a pravidla v ní někdy nezbývá moc místa. Jak učíte svoje děti, aby se staly dobrými lidmi? Pevně doufám, že tím, jak žĳu. A doufám, že nasají to, co potřebují. Já měla to štěstí, že jsem zásady taky získala v dětství od své rodiny, sestavili mi automaticky žebříček hodnot. Čest, pravda, slušnost, morálka, poctivost… Nikdy jsem díky své rodině nemusela k těmhle pojmům hledat složitě cestu. I když samozřejmě, stejně jako každý, dělám chyby. Moc chyb, ale myslím, že i ony

jsou v životě dobré, abyste se posunuli dál. Každý by měl mít zkušenost s jejich překonáváním, jinak to nejde. Můj úkol je častěji mlčet. Víte, jsem hodně temperamentní, rychlá a někdy dávám nevyžádané rady. Snažím se to nedělat. Neřešit věci za druhé, nebrat jim jejich zkušenost a tím jejich posun. I děti jsou spojené s tématem strachu. Nejen ve smyslu, zda je dobře vychováme, ale prostě se o ně bojíme. To je asi přirozené pro všechny normální rodiče, kteří milují své děti. Dříve jsem neměla tak silný pud sebezáchovy jako teď. Byla jsem ochotná skočit mezi žraloky a plavat s nimi. To jste opravdu udělala? No ano, bylo jich šestnáct a já byla nadšená. Krmila jsem je. Místní si byli jistí, že mi neublíží, a já jim věřila. Měli tak kolem dvou metrů, jen jeden měl metry tři, ten ovšem budil o dost větší respekt. Proč to říkám, protože dnes už bych to asi tak snadno neudělala. Mám odpovědnost za své děti a tím pádem za svoje zdraví a svůj život, abych tu pro ně byla do té doby, co mě budou potřebovat. Ale ani s tímhle strachem se to nesmí

přehnat, měl by dostat uzdu, ne mu nechat, ať si s námi dělá, co chce. Ale někdy je obtížné poznat hranici. Třeba i ve chvíli, kdy děti povyrostou a mají potřebu vydat se z domova poznávat svět. To je strašně těžké. Moje maminka o mě měla velký strach. Ale já byla pečlivá, udržovala jsem i na cestách, pokud to bylo možné, denně kontakt s rodinou. Domluvili jsme se na přesný čas, kdy se ozvu, a já zavolala. Jenže jednou jsem se asi jen o hodinu zpozdila a maminka mi do telefonu vyslovila nedůvěru, strašně se mě to dotklo. Strach ji pohltil natolik, že přestala důvěřovat mému úsudku a mé odpovědnosti. Byla jsem už ale téměř hotový dospělý člověk. Pro rodiče je opravdu obtížné umět dítě pustit, sama si to zatím neumím představit, máme děti malé. Uvidím, jak budu reagovat, ale snad budu mít na paměti, jak se mě maminčina nedůvěra tenkrát na dlouhou dobu dotkla. Na začátku rozhovoru jste řekla, že jste sebe dávala na poslední místo a teď se snažíte vracet sama k sobě. Jak to konkrétně vypadá?

Něco o Jitce Jitka Čvančarová (41) pochází z Mělníka, vystudovala střední stavební školu a pak pokračovala studiem muzikálového herectví na JAMU. Je vdaná za profesionálního tanečníka a choreografa Petra Čadka, mají spolu dvě děti, Elenu Emilii a Theodora Christiana. Téměř patnáct let se velmi aktivně věnuje charitativní a humanitární činnosti, je vyslankyní dobré vůle Dětského fondu OSN UNICEF a je patronkou organizace DEBRA, která se stará o lidi s nemocí motýlích křídel. Vystupuje na scéně La Fabrika s Michalem Malátným v inscenaci Kleopatra a v divadle na Maninách v představení Cena za něžnost. V kinech můžete Jitku vidět ve filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který bude mít světovou premiéru 3. září v Benátkách, na jednom z nejprestižnějších filmových festivalů. Snímek bude uveden v hlavní soutěži festivalu, což se českému filmu nepodařilo už téměř třicet let.

Každý jsme nějak uplácaný. Narodila jsem se s obrovským smyslem pro spravedlnost a sociálním cítěním, starám se o druhé a sebe často upozaďuji. To taky není dobře. Potřebuju mít prostor pro svoji duši, osobnost. Někdo tomu říká meditace, usebrání, restart. Stačí málo, pro někoho je to hodina sportu denně, jiný hraje na klavír nebo si přečte pár stran z knížky, někdo potřebuje analyzovat vzorce z dětství a měnit je, nechat na sebe působit současné věci a mít šanci o nich přemýšlet. Předpokládám, že jste se ale nikdy necítila jako oběť. Ne, to určitě ne. Takhle to já opravdu nemám. A to myslím, že mám celkem v životě naloženo – ovšem tím si vůbec nestěžuju! Učím i svoje děti, že když se budou litovat, ničemu tím neprospějí. Třeba Elence říkám, že je dobré si prožít autentický moment emoce, zaplakat si, ale pak se zvednout a situaci řešit. Elenka převzala tuhle mantru a někdy je to až úsměvné, ještě vzlyká, ale říká mi, maminko, já se nelituju, jdu a už to řeším! Já taky nikdy nepropadala vlastní sebelítosti. Jsem bojovník. „Dříve jsem neměla tak silný pud sebezáchovy, jako teď. Byla jsem ochotná skočit mezi žraloky,“ říká Jitka.

Video z focení titulní strany s Jitkou Čvančarovou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

08-11_WHAT19-09-rozhovor.indd 10

29/08/2019 10:52

Děkujeme za zapůjčení oblečení značkám Max Mara, Patrizia Pepe, H & M, the Store, Obsession, Celine.

08-11_WHAT19-09-rozhovor.indd 11

29/08/2019 10:52

KRÁSA

Nože patří do kuchyně

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

Existuje pár metod, jak vypadat skvěle, i když vám už není dvacet (ani třicet). Zkuste pozastavit invazivní a bolestivé zákroky a vyzkoušejte „jiné“ masáže a metody faceliftingu, jsou prověřené jogínkami i osobnostmi ze světa filmu a divadla. Konec maskám

Honba za krásou a mládím, neustálý tlak společnosti i médií na dokonalý vzhled může být až zničující. Dveře estetických a plastických klinik se netrhnou. Jednou zkusíte, výsledek je krásný, a pak je to jako droga. Jenže jaký je výsledek? Strnulá tvář bez výrazu, „přefouknuté“ rty, bez schopnosti přirozeného úsměvu a uniformní vzhled plastové barbíny.

Jiná cesta

Iveta Pecháčková je ve světě krásy jako doma. Vlastní estetické centrum, avšak po klasické cestě invazivních zákroků tady již pár let pracují úplně jinak. Když se na Ivetu podíváte, její obličej i pleť přímo září, a to bez kapky make-upu. Nevěřili byste, že již přesáhla padesátku. Tajemstvím jejího přirozeného vzhledu jsou obličejová jóga a speciální masáže. „Vidím, jak stále více žen ve svém životě směřují k přirozenosti. Chtějí pro sebe něco zdravého udělat, ať už se jedná o kvalitu potravin, nebo o to, jakou kosmetiku používají. Trendem není udělat rychlou radikální změnu, ale měnit svůj vzhled postupně k lepšímu,“ říká odbornice. Podle ní se dá i „naskočit už do rozjetého vlaku“. Tedy existují takové metody, které vylepší vzhled, i když už čas a nesprávná péče zanechaly na vzhledu svoje stopy.

Jak cvičit obličej

Naše tvář vypadá jednoduše, ale je složena z velkého množství svalů, i ty časem začínají ochabovat nebo můžou fungovat tak, že některé jsou aktivnější a jiné nepracují. Vznikají tak dysbalance. Iveta Pecháčková začala o anti-agingu časem přemýšlet jinak. „Není to nic světoborného a znaly to už naše babičky. Pamatuji

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

si, jak ta moje pravidelně, každý večer před zrcadlem, cvičila podle paní Knoblochové, zakladatelky Dermacolu, obličejovou gymnastiku. Vypadalo legračně – když ‚dramaticky‘ vyslovovala samohlásky A, E, I, O, U.“ Iveta šla v tomto oboru do hloubky a začala se seznamovat s nejrůznějšími metodami, například s rehabilitací obličeje po obrně či face jógou japonky Fumiko, která dokáže díky cvičení s tváří divy. Cvičení obličejových svalů se věnuje na svém webu zacvictesvraskami.cz.

V obličeji se značí život. Emoce, ale také to, jak žijeme.

Čti mi z tváře

V obličeji se značí náš život. Emoce, ale také to, jak žijeme. Je to takové mapa. „Je důležité uvědomit si, že to, jak vypadáme, je také odrazem našeho psychického rozpoložení. Není možné vzhled oddělit od emocí. Když jsme v napětí, máme stres, tak se to projevuje v obličejových svalech. Jsou strnulé, jakoby v křeči. Proto je důležité pracovat také s psychikou. Umět relaxovat, odpočinout si,“ radí Iveta. Pokud chcete s obličejovou jógou začít, buďte trpěliví, je to stejné jako s jakýmkoliv jiným cvičením či tréninkem. Nic nejde hned. Aby byl výsledek patrný, je potřeba tvář cvičit třikrát denně po dobu aspoň třiceti dní. Každý jsme jiní a každý obličej je unikátní. Proto je velmi důležitá prvotní konzultace s odborníkem. Face instruktorů je spousta, jenže který je ten správný? Podle Ivety Pecháčkové je důležité sledovat historii člověka a jeho studium. Určitě nestačí jeden víkendový kurz. Ptejte se, dejte na doporučení. Odborník by vám poté měl sestavit program na míru.

Omlazující síla kamenů

Velmi oblíbenou metodou jsou masáže pleti speciálními válečky (face rollery) nebo destičkami z minerálů. Už samotný kámen (nejčastěji se používají růženín, jadeit, křišťál nebo ametyst) má vliv na pleť a psychické rozpoložení. Je to čas, kdy se věnujete sama sobě, a díky masírování dochází k lepšímu vstřebání pečujících látek, masáží se uvolňuje z obličeje napětí a dochází k regenerování obličejových svalů. Polodrahokamy chladí, takže výborně pomáhají s otoky okolo očí a celkově osvěžují.

Černá, nebo bílá?

Samozřejmě že nic ale není samospásné a je potřeba stát nohama na zemi. Cvičení obličeje a speciální masážní metody pomůžou, ale ne úplně od všeho. Když máte například velmi povislá oční víčka, tyto jemné metody už nepomůžou a neobejdete se bez chirurgického zákroku. Zejména po padesátce jsou změny v našem vzhledu velmi rapidní. Dochází k velkým hormonálním výkyvům, a to se projevuje také na vzhledu pleti. Proto na nic nečekejte a začněte s cvičením obličeje co nejdřív. Z vrásek si ale hlavně nedělejte zbytečné vrásky!

W H AT T I P Y Růženínový masážní váleček

Rose Quartz Face Roller

Při pravidelném používání pomáhá uvolňovat napětí ve svalech obličeje, zmírňuje otoky kolem očí a podporuje drenáž tkání. Má praktický oboustranný design se širokým koncem pro větší plochy obličeje, jako jsou tváře a čelo. Menší konec je pro těžko dostupné oblasti kolem očí, nosu či brady. Sephora Collection, sephora.cz, 590 Kč

Jadeitová destička

Gua-sha

Dokáže uvolnit svaly, napětí a hezky redukuje otoky kolem očí. Na rozdíl od válečku chce práce s destičkou určitý cvik a je dobré si na začátku nechat poradit od oborníků. Více se dozvíte na stránkách izojoga.cz, je součástí sady s rollerem. 719 Kč

Masážní váleček achát

Smyssly

Oboustranný face roller je vyrobený z přírodního achátu – kamene, který účinně dokáže zmírňovat stres a napětí v těle. Uvolňuje obličejové svaly, zmírňuje tmavé kruhy pod očima, dokáže si poradit s dvojitou bradou a dokonce zlepšuje vstřebávání kosmetických přípravků. smyssly.com, 1430 Kč

Komplexní péče proti stárnutí o okolí očí a rtů

Sisleÿa l’Intégral Anti-Âge Eye and Lip

Krém s extrakty z persijského akátu, lindery, kvasnic a sójové proteiny zpevňují jemnou kůži kolem očí a rtů. K lepšímu vstřebání a působení přípravku slouží speciální roller. Díky jednoduché masážní metodě budou výsledky ještě markantnější. Limitovaná edice, Sisley Paris, sisley-paris.com, 4590 Kč

Masážní holistická pomůcka

Gua sha ametyst

Jde o tradiční čínskou pomůcku k masáži obličeje a těla. Díky ní se zbavíte oteklých víček, toxinů z obličeje a pomůžete si k vypnutější pokožce. Díky jedinečnému tvaru, použití a materiálu má dobrý vliv i na psychiku – uvolňuje napětí. Beloved, belovedshop.cz, 399 Kč/kus

12-13_WHAT19-09-krasa.indd 12

29/08/2019 09:46

Když pleť hladoví Superfoods neboli extra zdravé potraviny jsou hitem nejen ve stravování, ale také v kosmetické péči. Mají schopnost rozjasnit pokožku a dodat jí zdravý tón. Ochutnejte…

Zázračný baobab se spirulinou

Ideální SOS záchrana v podobě účinné pleťové masky, která zabojuje s nečistou, problematickou a unavenou pletí. Pudr z baobabu čistí do hloubky a odstraňuje černé tečky. Spirulina a ječmen detoxikují, levandule pravá a bambucké máslo hojí, šípkový olej zase působí na jizvy, posiluje kolagen a kožní buňky. Superfood maska, Inlight, biorganica.cz, 1195 Kč

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Protivráskový astaxanthin

Příjemné, voňavé olejové sérum se do pleti okamžitě vstřebává, nemastí a rozjasňuje. Obsahuje jeden z nejsilnějších antioxidantů na světě – astaxanthin, který je součástí sladkovodních řas, a to v nejvyšším množství na trhu. Vyživuje, zlepšuje elasticitu pleti a vzhled jemných vrásek. Sérum Intensive Hydrating Elixir, Alife, alifenutrition.cz, 499 Kč

Omlazující Maqui Berry

Jemný pěnový krém pečuje o pleť už při samotném mytí. Precizně odstraňuje make-up, nečistoty, prach, ale i zbytky opalovacích krémů. Jednou ze složek přípravku jsou plody maqui z Chile, které jsou nabité pečujícími látkami a antioxidanty. Čisticí krém proti vnějšímu znečištění Cleansing Cream /skin regimen/, comfort zone, comfortzone.cz, 810 Kč

Super výživný rakytník

Koncetrované sérum je přímo nabité aktivními složkami: extrakty z guarany, aceroly, rakytníku, brusinek a camu-camu, k tomu vybraná kombinace vysoce kvalitních olejů, jakým je rýžový, arganový, jojobový, z chia semínek a hroznový, pleť hydratují, chrání a dělají ji celkově krásnější.

Rozjasňující granátové jablko Lehké, gelové, čistě přírodní sérum díky výživné šťávě z granátového jablka výborně posiluje pleť, hydratuje ji, zpevňuje a zjemňuje vrásky.

Skin Superfood sérum Alkemie, folly.cz, 728 Kč

Zpevňující sérum Granátové jablko, Weleda, weleda.cz, 649 Kč

Regenerační houba reishi

Aktivní bio krém získal spoustu ocenění a není divu. Pyšní se antioxidanty: ženšenem a zeleným čajem, obsahuje probiotika, esenciální olej z houby reishi a také růžové dřevo. Pracuje, když spíte. Bioaktivní noční péče, Dafna’s Skincare Nutrition, licirna.cz, 2250 Kč

Obnovující světlicový olej

Chybí vám jiskra? Zkuste ho. Můžete ho použít k odličování, ale také jako pleťovou masku. Obsahuje arganový a světlicový olej a kyselinu diglukosylovou, na které si možná zlámete jazyk, nicméně skvěle působí na pigmentové skvrny. Výtažky ze semen kassie pravé spolu s kyselinou hyaluronovou tlumí zarudnutí a vyplňuje vrásky. Multifunkční enzymatický čisticí přípravek Fresh Slate Brightening Cleanser + Masque, Alies of Skin, ingredients-store.cz, 1100 Kč

12-13_WHAT19-09-krasa.indd 13

29/08/2019 12:23

LOV E P L A N E T

Haló, tady strom

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

Naše planeta je jako obrovský organický počítač – o tom už byla řeč ve Stopařově průvodci po galaxii a podobná myšlenka byla i hlavním tématem filmu Avatar. Stromy nám ukazují, že to tak skutečně je. Samy se mezi sebou dorozumívají pomocí sofistikovaného symbiotického systému kořenových vláken a speciálních hub. Skrze tenhle lesní internet si posílají zprávy o nebezpečí a zdravotním stavu. životy lidí jsou stromy propletené úplně stejně. Předávají nám moudré informace, kterým ale často bohužel neumíme naslouchat. Jedny z nejstarších živých organismů jsme v průběhu času přestali dostatečně respektovat, i když jsou pro nás zdrojem potravy, fungují jako slunečníky, jsou čističkami vzduchu, producenty přírodního antibiotika fytoncidu, výrobci léčivých vůní, psychoterapeuty a hlavně aktivními ekology, regulátory teploty a vlhkosti, kteří se umějí postarat o blaho planety. Tedy, dokázaly by, kdybychom se jim do toho nezačali montovat víc, než bylo v rámci našeho přežití nutné. Dobrá zpráva je, že ač jim to všechno nesmírně komplikujeme a stále jim dost ubližujeme, stromy dál dělají svoji práci, jak nejlépe umí. Druhou dobrou zprávou je, že je v tom chce čím dál tím víc lidí podpořit.

Jeden bilion stromů!

Tolik jich podle vědců potřebujeme na celém světě vysadit, abychom zabránili klimatickému průšvihu. Pustit se rovnou do akce je jistě skvělé, ale samotné nadšení nestačí. Jinak bychom mohli úplně zbytečně promarnit šanci a naložit ekosystému ještě víc, jak nedávno ukázal kritizovaný vládní projekt v Austrálii. Naopak Etiopie to vzala pod vedením osvíceného premiéra za správný konec a v rámci odborně koordinovaného projektu Zelené dědictví od května vysázela už 2,6 miliardy stromů. Na tom, kolik srážek spadne v období dešťů a jak je následně krajina zpracuje, závisí tamním obyvatelům doslova život. A některé predikce říkají, že takhle kriticky na tom jednou budeme možná i my.

Jak tedy na to?

Pokud přistoupíme k přírodě jako k inteligentnímu super organismu, dávalo

by smysl všechny opravy na cestě za rovnováhou nechat na ní. Jenže aby tohle zafungovalo, museli bychom jí dát hodně času (takový středoevropský les se sám dokáže kompletně uzdravit za 500 let), a ten my podle všeho nemáme. Obzvlášť za situace, kdy nestojíme všichni na jedné straně bitevního pole a zatímco jedni se starají a sázejí, druzí bezohledně pěstují a kácejí. Takže ano, stromy nás teď svým způsobem potřebují a pravdou je, že my jsme tohoto obřího organismu součástí. Absolutně nejdůležitější je ochrana všech stromů, které už na Zemi máme. Ve městech, za nimi a hlavně (!) ve volné přírodě. Starý divoký les v sobě totiž

Absolutně nejdůležitější je ochrana všech stromů, které už na Zemi máme.

i mnohem více vody a živin, díky čemuž dokážou nepříznivá období, kdy jiní kolabují, ustát. Navíc autentická lesní půda (bohatá na výživu, zkypřená, vlhká, drobnozrnná) je nenahraditelná. Pro celý ekosystém je pak nesmírně blahodárné, když stromy přirozeně zestárnou a umřou. Mrtvé dřevo, na které je odkázáno až 6000 druhů živých organismů, podporuje biodiverzitu. Při pohledu na tuhle lesní hru je nám asi jasné, že jakékoliv uměle vyšlechtěné a člověkem vysazené stromy mají prostě o několik řádů horší startovací pozici.

Jeden bilion stromů. Tolik potřebujeme na celém světě vysadit, abychom zabránili klimatickému průšvihu. ukrývá skutečný poklad v podobě genů, mykorhizních sítí a mateřských stromů, které jsou důležité pro zdravý vývoj dalších generací. Nezapomínejme, že stromy jsou extrémně citlivé na prostředí a veškeré změny, a dá se přepokládat, že pro vlastní život i regeneraci planety budou muset vynakládat stále více sil. Když stromy vyrůstají v blízkosti svých matek a jejich tvrdé výchovy, vyvíjejí se mnohem pomaleji, o to delší a kvalitnější budoucnost je pak čeká. Když jsou napojené na přirozený lesní ‚internet‘ a kooperují s houbami, komunikují a chrání se navzájem, dostávají do sebe

Mimochodem, šance, že z malé bukvice vyroste krásný zdravý buk je v ideálním přirozeném prostředí 1 : 2,8 milionu. Smrky nemají rádi vodu, buky v parku zase ořezávání větví, bříza je soběstačná a nevadí jí samota, listnáče jsou dvojnásobně lepší ekologové než jehličnany, ideální český les je třídruhový. Ať už chceme kupovat právě les anebo sázet stromy na zahradě, na políčku, ve městě či v krajině, hluboké porozumění stromům je pro jejich šťastný život zásadní. Můžeme se pustit do spolupráce s některou z přírodních organizací. Anebo se obrátit na permakulturu. To je

systém udržitelného designu zaměřený na vytváření produktivní krajiny, především (ale nejen) zahrad a farem.

Permakultura nás učí přemýšlet

A také pracovat v souvislostech. Jeden z jejích principů říká, že každý prvek by měl plnit více funkcí – našemu stromu se tedy snažíme vytvořit takové životní podmínky, aby si jednak vesele rostl, měl tedy sílu správně zacházet s vodou a zlepšovat klima, a k tomu byl například ještě větrolamem, stínem a nakrmil nás. „V permakultuře potraviny pěstujeme způsobem, který krajinu neničí, ale regeneruje. Běžně naše jídelníčky stojí z velké části na obilovinách, což ale z hlediska přirozeného vzorce naší krajiny, jež ‚chce být lesem‘, není ideální. V nějakém utopickém světě by tedy byla strava v našem podnebném pásu založená hlavně na produktech stromů a keřů, což jsou ořechy, kaštany, žaludy, různé ovoce a bobuloviny. Polí bychom měli minimum,“ vysvětluje Denisa Tomášková, jedna z největších odbornic na permakulturu u nás. Velmi zajímavý je v tomhle kontextu koncept jedlého lesa, typický pro permakulturní zahrady. „Je to další vzorec vyskytující se přirozeně v přírodě. Takovou část zahrady osazujeme sedmi až osmi patry rostlin, z nichž každá plní specifickou funkci – jsou tam byliny plnící různé ekosystémové funkce, nižší a vyšší keře, nižší a vyšší stromy a liány. Napodobujeme tím přirozeně rostoucí les, rozdíl je v tom, že v našem jedlém lese je toho mnoho ke sklizení a k jídlu,“ dodává Denisa. Jestli nás něco napojí na přírodu a pomůže nám pochopit ten obrovský organický počítač, mohlo to být právě tohle. Nemyslíte?

W H AT T I P Y

Dvě pozoruhodné knihy

Integrita nadevše

Co musíte vidět

Zasadit strom…

Pokud byste si měli přečíst jen jednu jedinou knížku, tak je to Tajný život stromů. Peter Wohllebem jich na toto téma ale napsal mnohem víc a všechny jsou skvělé. A druhá knížka? No přece Jean Giono: Muž, který sázel stromy.

O ochranu a sázení stromů se v Česku výborně stará například organizace Home for Trees (homefortrees.cz). Chcete-li pomáhat ve světě, doporučujeme stránky Trees for the Future (trees.org).

Profesorka lesní ekologie Suzanne Simard a lesník a spisovatel Peter Wohlleben spojili své vědomosti a pohled na přírodu v působivém filmu Intelligent Trees – The Documentary. Must see!

Používejte webový vyhledávač ecosia.org a sázejte stromy! Ecosia spolupracuje se Světovým fondem pralesů, kterému odvádí 80 procent svých příjmů z reklam. Berlínský start-up už takhle investoval přes 9 milionů eur a zasadil skoro 65 milionů stromů.

14_WHAT19-09-udrzitelnost.indd 14

29/08/2019 11:03

P R O M OT I O N

Program STARTér pomáhá už dvacet let

T Veolia F archiv společnosti

V letošním roce schválil nadační fond podporu pro patnáct nových projektů.

Od nápadu k úspěšnému podnikání, které uživí rodinu, vede většinou dlouhá a trnitá cesta. Pokud vám však někdo podá pomocnou ruku, jde to snáz. Takových příběhů zná tým Nadačního fondu Veolia celou řadu. Energetická skupina už dvacet let pomáhá začínajícím podnikatelům v Moravskoslezském a Olomouckém kraji realizovat jejich záměry a vytvářet nová pracovní místa. a dvacet let grantový program, který nese název STARTér – Věř si a podnikej!, podpořil vznik 2 355 nových pracovních míst. Na nadačních příspěvcích už rozdělil částku přesahující 110 milionů korun. „Původně měl program za cíl především snižovat vysokou nezaměstnanost. V posledních letech podporuje hlavně tradiční a netradiční řemesla a výrobu, infrastrukturní služby, projekty se sociálním zaměřením či zlepšující životní prostředí,“ vysvětluje Martina Zichová, zástupkyně ředitelky Nadačního fondu Veolia. Za tento dlouhodobý program získala Veolia ocenění TOP Odpovědná firma za projekt roku v tematické kategorii SPOLEČENSKY PROSPĚŠNÝ PROJEKT 2017. Ocenění vyzdvihuje nejzajímavější aktivity na poli trvale udržitelného a odpovědného podnikání.

JAK ZÍSKAT PŘÍSPĚVEK? Z ÁKL ADNÍ PODMÍNK Y Vytvořit alespoň jedno dlouhodobé pracovní místo (i OSVČ) na minimální dobu dvou let, zažádat si o podporu nadačního fondu ještě před vznikem pracovního místa (tzn. před podpisem smlouvy či aktivací živnostenského oprávnění). Vložit do podnikání i vlastní zdroje financování, zpracovat podnikatelský plán v oblasti s veřejně prospěšným zájmem.

V letošním červnu schválil nadační fond podporu pro 15 nových projektů, díky nimž získá práci 28 osob, z toho deset zdravotně znevýhodněných. Mezi schválené projekty rozdělil částku 1 310 000 Kč. Mezi úspěšnými projekty jsou např. nová cukrářská výroba Lucie Kolečkové v Kozmicích u Opavy, bru-

české textilní výroby, která se zaměřuje na výrobu dětských produktů z bavlny a bambusu,“ říká Vendula Valentová, ředitelka Nadačního fondu Veolia. Jedním z hlavních artiklů firmy jsou moderní látkové pleny a kalhotkové pleny. Díky této ekologické variantě přebalování miminek a batolat je možné ušetřit zhruba polovinu nákladů ve srovnání s jednorázovými plenami, ale i tuny odpadu, který se rozkládá stovky let. Pokud hledáte přírodní kosmetiku, která šetrně ošetří vaši pokožku a nezatěžuje životní prostředí, máme pro vás tip. Zkuste čistě přírodní bylinná mýdla, mýdlové koupele či bylinné masti z nově otevřené Mýdlárny Mlýnky Marie Horáčkové z Bělé pod Pradědem. Anebo si dopřejte kosmetické spa Marie Švrčkové z Ostravy. Svým holistickým

Nadační fond Veolia je firemním nadačním fondem skupiny Veolia. Ve své činnosti uplatňuje regionální princip a je aktivní v řadě regionů České republiky. Od svého založení rozdělil Nadační fond Veolia na darech více než 210 milionů korun na podporu vlastních programů nebo projektů jiných organizací.

HLAVNÍ PROGRAMY 1 Minigranty – grantová podpora volnočasových dobrovolnických aktivit zaměstnanců skupiny Veolia

STARTér pomohl vytvořit už 2 355 nových pracovních míst.

STARTér – věř si a podnikej!

3 Stále s úsměvem – aktivně po celý život – pomáháme, aby se seniorům u nás žilo lépe

4 šperská opravna obuvi Romana Lariše či olomoucká dílna uměleckého kováře Adama Hampela. Chráněná pracoviště firmy Areval, zabývající se šitím reklamních předmětů a servisem a opravami IT zařízení, nabídne ve Vendryni a v Karviné práci dokonce šesti osobám se zdravotním znevýhodněním. „Jsme velmi rádi, že můžeme sledovat úspěšný rozvoj společnosti T-tomi Accessories ve Šternberku. Doufáme, že podporou vzniku dalších čtyř nových pracovních míst na pozici šiček přispějeme k rozvoji

Voda pro Afriku – pomoc lidem v Etiopii, opravy a budování vodních zdrojů

přístupem k tomuto oboru vás zcela jistě nadchne. Tradičnímu drátenickému řemeslu se věnuje paní Šárka Dvořáková z Havířova. Vystudovaná inženýrka ekonomie pochází z velmi kreativní rodiny. Během rodičovské dovolené se bavila výrobou různých drátěných šperků, a jelikož její výrobky si rodina a přátelé vždy velmi rychle rozebrali, rozhodla se tomuto krásnému řemeslu věnovat profesionálně. Vyrábí designové náušnice, prstýnky, řetízky, ale i obrazy, věšáky a další doplňky do domácnosti.

5 Vraťme vodu přírodě – pomáháme chránit cenné přírodní lokality v České republice

6 Generální partner projektu Ukliďme svět, ukliďme Česko

V ÝŠE PŘÍSPĚVKU Na vytvoření jednoho pracovního místa lze získat finanční dar až do výše 60 000 Kč, výše poskytnutého příspěvku je podmíněna mimo jiné výší vlastních zdrojů vložených do podnikání. Darované finanční prostředky lze použít na nákup hmotného (případně nehmotného) majetku jako například vybavení provozovny, stroje, nářadí a jiné potřeby k podnikání. Žádost o příspěvek u Nadačního fondu Veolia se nevylučuje s jinými dotacemi (z úřadu práce, z Evropské unie apod.).

1.–3. STARTér pomohl k rozjezdu řadě kaváren, cukráren, ale například i české textilní výrobě; 4. Mýdlárna Mlýnky; 5. Drátěné šperky od Šárky Dvořákové

15_WHAT19-09-adv-veolia.indd 15

29/08/2019 08:55

S U P E R T Ě LO

K životu a podmínkám, které dnes ve špičkových centrech Radek Laci má, si musel projít trnitou cestou.

Trenér s rentgenovýma očima T Lucie Drugdová F Michal Ureš

dyž vcházím do útulné tělocvičny v centru Prahy, Radek Laci se akorát věnuje jednomu ze svých svěřenců. Přestože nás dělí několik metrů, auru klidu a vyrovnanosti vnímám už z dálky. „V tělocvičně jsem v rovnováze. Cítím se tady jako dítě, které si hraje se svou nejoblíbenější hračkou, ale nefunguje to u mě tak, že si tady nahodím přehnaně euforický pocit, a když odejdu, okamžitě sklesnu. Pohyb pro mě znamená synergii, která mě naplňuje,“ svěřuje se s úsměvem, když si přisedá ke stolu. Přestože má tenhle osmadvacetiletý, dnes velmi uznávaný a respektovaný trenér perfektně sladěnou vizáž a dokonale vypracovanou postavu, jeho největší síla na první pohled vidět není a člověk ji pochopí jen tehdy, nechá-li si vyprávět jeho příběh.

Tréninkový plán za deset sekund

Pokud byste chtěli s Radkem Lacim trénovat, jeho doménou je posilování s vlastní vahou, vymýšlení cviků, které kombinují jógu, fyzioterapie a fitness, ale nemá problém ani připravovat na jakékoli silové soutěže. „Když se mnou ale chtějí lidé cvičit, než půjdou zvedat činky, musí nejdřív ovládat svoje tělo. Vnímat ho, cítit ho a poslouchat ho. Vědomí je v tomto oboru totiž strašně zanedbávané. Když tedy žĳeme v době, kdy je sexy koučink, můj přístup bych nazval jako takový koučink tělem,“ vysvětluje. Jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé Radka Laciho navštěvují, je jeho schopnost během deseti sekund

přečíst osobnost člověka a okamžitě mu diagnostikovat cvičební plán na míru. To všechno podle mimiky, řeči těla, stylu oblékání, sebemenších detailů nebo barvy vlasů a energií, které z každého z nás vyzařují. „Klienti vědí, že mám rentgenové oči, proto se ke mně často bojí přĳít. Je jim jasné, že přede mnou nic neutají. Tělo je odraz lidských emocí, všechny jeho části jsou propojené, proto chodím trošku i do mysli a zajímá mě

Už jako šestiletý kluk vnímal sport jako útěk ze systému a chvíli, kdy může být sám sebou. I dnes je Radek Laci při cvičení v rovnováze. Jen už osamocený nezkouší přemety za branami dětského domova, ale učí desítky klientů v čele s herci a modelkami, jak nastavit mysl přes vlastní tělo, rozvíjet pohyb bez ega nebo posilovat s vlastní vahou, což je jeho doména.

Sport jako útěk ze systému

K životu a podmínkám, které dnes ve špičkových centrech Radek Laci má, si ale musel projít trnitou cestou, na níž byl sport právě tím, co ho drželo psychicky nad vodou, a právě pohybem záplatoval otrávení z uniformního a nevstřícného systému dětského domova, do něhož se v šesti letech dostal z kojeneckého ústavu, kam ho matka hned po porodu odložila. „Už od útlého

„Kdokoliv v dětském domově vyčníval, nesetkal se s ničím dobrým. Všichni jsme tehdy brali sport jako formu přežití.“ také psychologie a sociologie. Nedivím se, že pak mají klienti pocit, že přede mnou stojí nazí,“ směje se trenér, pro kterého je jednou z nejpodstatnějších věcí, aby se lidé nepodceňovali a pořád jen nekoukali na váhu. Základem je tak prý nevážit se, ale vážit si sebe. „Jsou ale i ti, kteří nastavení mysli nepotřebují, proto s nimi cvičím jen mechanicky. Pohybuji se tak buď na fyziologické, mentální nebo spirituální úrovni. S někým na všech třech,“ vysvětluje.

dětství jsem cítil, jak moc je pro mě pohyb důležitý, držel mě v přítomném okamžiku a já mohl být sám sebou. Začal jsem trénovat stojky, hvězdy i přemety a bavila mě gymnastika, která mě vždycky něčím fascinovala,“ vypráví s tím, že v dětském domově se s velkou podporou nesetkal. Když totiž jeho vedení oznámil, že by se chtěl věnovat právě gymnastice, bylo mu řečeno, že na podobné koníčky nejsou finance, možnosti nebo že by zvlčel.

„Už od útlého dětství jsem cítil, jak je pro mě pohyb důležitý,“ říká Radek.“

Právě fakt, že okolo roku 2000 musely děti v podobných zařízeních žít ve stereotypním režimu plném rigidity, zaběhnutých postkomunistických systémů, a navíc s vedením bez otevřené mysli, způsoboval, že jejich jedinou možností bylo hrát fotbal nebo volejbal. „Kdokoliv vyčníval, nesetkal se s ničím dobrým. Všichni jsme tehdy brali sport jako formu přežití. Abych mohl z toho systému utíkat pryč, začal jsem v patnácti dokonce dělat i závodní cyklistiku, přestože mi nešla úplně od srdce,“ svěřuje se a dodává, že vždycky rád překonával další a další výzvy, dokud se mu nepodařilo překážky překonat. „Byl jsem jak malé dítě, které se učí chodit a tisíckrát spadne, než se mu to podaří. Tímhle způsobem já fungoval. Ústavní péče jen uniformuje a vychovává, ale už

16-17_WHAT19-09-super-telo.indd 16

29/08/2019 18:15

R A D E K L AC I R A D Í …

Ať už děláte shyb nebo tlaky s činkami, soustřeďte se na střed těla. Všechny cesty navíc vedou do břicha, a to po fyzické, mentální i spirituální stránce.

Cvičit neznamená jen dřít a pořádně se zpotit. Občas stačí úplně jednoduché cviky, nesnažte se tak zbytečně nic překombinovat.

Mějte klidnou hlavu, neplašte a snažte se vždy udržet koncentraci. Třeba i tak, že si vypnete telefon. Nebo si ho na trénink vůbec nevezmete. Zkuste se také nerozptylovat, do sluchátek si nastavte místo hudby absolutní ticho a poslouchejte jen svůj dech a srdce.

Řiďte se heslem „čím méně, tím více“. Pracujte jen s vlastní vahou, není totiž potřeba obklopovat se spoustou zbytečného náčiní.

Nesrovnávejte se s lidmi z Instagramu a YouTube. Rozhodně nezkoušejte dělat přesně to, co ve videích předvádí oni. Na sociálních sítích se totiž občas objevují špatně předvedené cviky nebo dotyčný člověk trénuje už dvacet let, a začátečník tak nemůže chtít vypadat ani vydržet to, co zvládne on.

chybí práce se sociální stránkou dítěte. A tak jsem se uzavíral do sebe a nacházel rovnováhu v tom, jak mluvit sám se sebou a jak sám sebe vnímat,“ říká.

Zlomové setkání

Přes obrovský talent a lásku ke sportu bylo ale období, kdy ho Radek Laci ze svého života vypustil. Stalo se to tehdy, když se v patnácti letech, ještě před novelou zákona o ochraně soukromí, dostal do pěstounské péče, kde se setkával s rasistickými narážkami na svůj romský původ a byl nucen spát na chodbě, protože rodina bydlela v malém bytě. „Žil jsem tehdy v jedné velké iluzi, že když si mě vzali, musím být vděčný. Ale nakonec jsem to nevydržel a vrátil se zpět do dětského domova,“ vzpomíná. K pohybu se pak Radek opět vrátil po nástupu na vysokou školu, kterou mu mimochodem financovala nadace Terezy Maxové, která již nejednou využila jeho služeb. Radek Laci, jenž celý život řešil svůj vztah k ženám, které ho přehlížely, tehdy začal přemýšlet, co by mohl udělat, aby pro ně nebyl neviditelný. A tak začal víc cvičit, učit se disciplíně a přirozenému vzdělávání. Zlomová pro něj ale byla práce v produkci mezi tanečníky a choreografem Yemim A.D., který mu dal impuls, aby se začal rozvíjet a udělal si kurz trenéra.

Pokora, lidskost a respekt jako základní kámen

Co se týká přístupu k trénování i cvičení, Radek Laci se vždy snažil na všechno přicházet sám. „Já mám výhodu v nevýhodě, že jsem vždycky měl tu nejtěžší cestu k sebepoznání, proto mě na začátku ani nenapadlo objednat si trenéra. Bavilo mě hledat informace

„Rozčilovalo by mě, kdyby se o mně psalo jako o chudáčkovi, který by bez pomoci ostatních nepřežil.“

tak, aby mi vše jako celek dávalo smysl. Často jsem si ale také našel člověka, který v něčem vynikal, a od něj se pak snažil pár věcí okoukat. No a také jsem absolvoval i nejrůznější kurzy,“ říká s tím, že ale právě kurzy nejsou pro trénování tou nejpodstatnější složkou. Někteří si totiž právě jejich pomocí jen zvedají sebevědomí, ale rozhodně díky nim nepřĳdou na to, jak se na klienty napojit a vnímat je s respektem a pokorou nebo jak improvizovat. „To jsou věci, které neokoukáte a nevyčtete. Jde o vlastní cestu člověka, který má otevřenou mysl, je připraven vydat se na cestu sebepoznání, přestat soudit, ale

„Vždycky jsem měl tu nejtěžší cestu k sebepoznání, proto mě ani nenapadlo objednat si trenéra,“ popisuje Radek Laci.

počtu zájemců o tréninky sehrál zásadní roli. „Já nechci svoje trénování stavět na chudáčkovi z děcáku, strašně by mi vadilo, kdyby lidi měli pocit, že za mnou musí chodit,“ říká trenér, který rozhodně nepatří mezi lovce klientů a někdy

„Když se mnou lidé chtějí cvičit, nejdřív musí ovládat svoje tělo. Vnímat ho a poslouchat. To je v tomto oboru hodně zanedbávané.“ brát každého jedince takového, jaký je, zjistit, proč to tak je, a hledat přesah,“ vysvětluje a dodává, že naše společnost je navíc bohužel postavena na iluzi. Především pak instagramové životy, v nichž si každý na něco hraje a chybí v nich autenticita. Pro Radka Laciho jsou ale nejdůležitější hodnoty jako pokora, lidskost a respekt, podle nichž žĳe i trénuje a za kterými ho prý přivedla neláska.

Pankáč, co má pravidla

„My z dětského domova jsme totiž takoví citoví mrzáci, kteří mají potlačené emoce. Já se třeba musel vrátit zpět do dětských let a vyčistit si situace, které pro mě byly klíčové a trápily mě. Přiznat si všechny emoce a tím pak i lépe rozumět lidem. A to jsou věci, které ve fitness kurzu nenajdete,“ vysvětluje Radek, proč je vlastně tak trošku pankáč, který má ale svá pravidla. Možná i díky jeho nevšednímu přístupu neměl nikdy problém s klientelou, mezi kterou se objevují například i herec Václav Neužil nebo herečky Jana Plodková a Jitka Schneiderová. Přestože lidé, které trénuje, jeho silný příběh znají, rozhodně jim ho nevypráví na potkání a ani si nemyslí, že ve velkém

je dokonce odmítá. Občas i z důvodu jejich psychické nevyrovnanosti se sebou samými. „Aby vše fungovalo, potřebuji člověka s otevřenou myslí, který je ochoten posouvat se a přĳmout kritické myšlení. Je v pořádku, že někteří na to nejsou psychicky připraveni,“ říká trenér, jenž se také snaží prosazovat pohyb bez ega. Právě ego klientů je totiž častokrát brzdou a obranným mechanismem. Lidé totiž nezvládnou například určité situace, kdy jim je něco vytýkáno, a začnou se okamžitě bránit útokem. „Nemám rád lidi, co přĳdou, jen se pumpují činkami a rozvíjí víc ego než svého ducha,“ vysvětluje.

Z extrému do extrému

Přestože tak Radku Lacimu ve školních letech nejvíc vadilo, že se na něj spolužáci chodili dívat jako na nějakou kuriozitu, tak fakt, že je i dnes vnímán, i když v pozitivním slova smyslu, jako někdo nevšední, ale mladého trenéra neštve. Ostatně ani to, že má neustále nálepku kluka z děcáku, který něco dokázal. „Rozčilovalo by mě akorát, kdyby se o mně psalo jako o chudáčkovi, který by bez pomoci ostatních nepřežil. Ale jinak chápu, že je můj příběh zajímavý

a létá z extrému do extrému,“ vysvětluje a dodává, že za celou svou životní zkušenost je vlastně vděčný, protože se díky ní naučil pokoře. Podle Radka Laciho je totiž při každém projektu nejdůležitější nezapomínat na své začátky. „Můžu být sebelepší trenér workouter a přednášející, ale vše, co dělám, musí mít napojení na začátek, což je vlastně fakt, že jsem kluk z děcáku. Jakmile to tam není, člověk si přestane držet směr,“ vysvětluje.

Zklamání i procitnutí

S tehdejším vedením svého dětského domova se ale před lety v dobrém nerozešel. A když se začal vyjadřovat o poměrech, které v něm dříve panovaly, chtěli na něj dokonce podat trestní oznámení. „Co mě ale málem zlomilo, byla chvíle, když jsem z dětského domova odcházel a oni mi řekli, že bych se nad sebou měl zamyslet a nebýt tak nafoukaný, protože bych také mohl skončit na dlažbě. Navlékli na mě pocit viny a já myslel, že jsem zklamal je i sám sebe. Ale nakonec mi naštěstí došlo, že to tak není,“ vzpomíná spoluzakladatel organizace Vteřina, která pomáhá v dětských domovech šířit osvětu. Radek Laci si v sobě prý už vyřešil i špatné zkušenosti z pěstounské rodiny, i když mu trvalo dlouho, než na věci začal nahlížet z ptačí perspektivy. Dnes naopak pěstounskou péči podporuje a nedávno se podílel na kampani s obecně prospěšnou společností Hledáme rodiče, pro níž také natočil spot. „Oslovila mě její patronka Jitka Schneiderová, která můj příběh znala. Celé to pojali krásně a čistě a já jsem hrozně vděčný, že se o tuto problematiku Jitka zajímá,“ říká. No a co plánuje mladý trenér dál? Vést workshopy pro firmy, ve kterých je už pohybovým problémem jen „sedět“, a založit vlastní sportovní centrum. „Tým lidí bych už měl, jen najít prostor je docela problém. Hlavně mi ale záleží na tom, aby bylo vše propojené s vizemi, které sahají až na úplný začátek toho, proč jsem všechno okolo vlastně začal dělat,“ uzavírá.

16-17_WHAT19-09-super-telo.indd 17

29/08/2019 18:15

N OV É H O B B Y

Postcrossing: Procestujte svět z pohodlí domova

T Michala Bradová F unsplash.com

Jeden den pohlednice od 70leté babičky z Japonska, druhý den od mladého studenta z Brazílie. Postcrossing není pouhý koníček, jde o specifický zážitek propojující lidi z celého světa s jejich různorodými kulturami. Nikdy nevíte, odkud k vám ruční psaní dorazí. Právě moment překvapení je to, co mnohé láká. Stejně jako skutečnost, že vaše poštovní schránka bude zase o trochu veselejší. zpomenete si, kdy naposled jste do schránky dostali něco jiného než letáky, reklamní prospekty nebo složenky? Takový ručně psaný dopis od kamaráda nebo pohled z dovolené od vašeho kolegy z práce. Je to úplně jiný pocit. Příjemné povzbuzení, které vám vykouzlí úsměv na tváři. V současné technologické době je tak triviální poslat zprávu, v řádu sekund či minut můžete oslovit tisíce lidí po celém světě. Tento rychlý a efektivní způsob rozhodně nezatracujeme, občas se nám ale zastesk-

nový fenomén. Už v roce 2008 světem putovala miliontá pohlednice, o devět let později jich bylo neuvěřitelných 40 milionů a začátkem letošního roku se prolomila rekordní hranice 50 milionů registrovaných pohlednic.

E-maily ze staré školy

Cíl zůstává dodnes stejný. Postcrossing má prostřednictvím výměny pohlednic propojovat lidi z různých koutů světa, nezávisle na jejich zemi, věku, pohlaví, rase nebo víře. Princip je jednoduchý:

Už v roce 2008 díky Postcrossingu putovala světem miliontá pohlednice. Dnes je to padesát milionů.

8 D Ů VO D Ů

PROČ VÁS POSTCROSSING BUDE BAVIT Překvapení a zábava 1

Nikdy nevíte, kdo vám pohled zašle, postcrosseři jsou totiž generováni náhodně. Možná se tak dočkáte pohlednice z místa, o němž jste dosud neslyšeli. Zhruba 750 tisíc členů z 217 zemí už tomu dává slušné procento.

Nové poznatky 2

Postcrossing má prostřednictvím výměny pohlednic propojovat lidi z různých koutů světa. ne po tom specifickém kouzlu, které se zjevuje jen ve chvíli, kdy otevřeme obálku a přečteme si danou gratulaci, přání nebo pozdrav. Moment k nezaplacení – někdo si dal záležet a obětoval čas, protože nás chtěl potěšit.

Zrodil se Postcrossing

Před čtrnácti lety zažíval obdobné pocity portugalský student Paulo Magalhães. Rozhodl se proto založit on-line platformu Postcrossing a doufal, že se k němu připojí alespoň pár jeho přátel. Jenže se ukázalo, že není sám, kdo miluje starý dobrý způsob zasílání pohlednic a vzkazů. Komunita organicky rostla a až se z Postcrossingu stal

Toužíte psát a dostávat pohlednice z celého světa? Zaregistrujte se na postcrossing.com.

zaregistrujete se do systému (od 13 let), odešlete svou první pohlednici na zadanou adresu (každá pohlednice je spojena s ID sledující její příchod a odchod) a zanedlouho dostanete jinou od náhodného postcrossera. Současně můžete obdržet až pět pohlednic. Obsah je nesmírně různorodý, vždy záleží na konkrétním člověku. V každém případě se vám otevírá jedinečná šance získat větší povědomí o jednotlivých zemích, tradicích i zvycích, a můžete si přitom uvědomit, že ačkoliv je naše planeta velmi rozmanitá, ve výsledku my lidé na ní se až tolik nelišíme – máme podobné potřeby a toužíme po obdobných věcech.

Ideální pro osoby, které na vlastní cestování nemají čas nebo peníze, ale přesto touží poznávat svět. Pohlednice většinou obsahují scenerie, památky, architekturu, zvířata, rostliny nebo jiné podněty související s místní kulturou.

Nahlédnete do každodenního života 3

Postcrosser většinou připojuje vzkaz o svých koníčcích, rodině, práci, životě v jejich městě. Vše je ručně psané, což přispívá k větší autenticitě.

Osobní setkání Spousta lidí se na základě Postcrossingu potkala osobně. Setkání se domlouvají také přímo na webovém fóru.

Sbírka pohlednic 5

Když budete aktivní, máte příležitost vybudovat si pořádnou galerii obrázků. Jak s nimi naložíte, už je na vás. Za nás – pohledy se hezky vyjímají jako dekorace na zdi.

Žně pro sběratele známek 6

Kromě pohlednic nasbíráte slušnou porci známek, které jsou samy o sobě krásným uměním reprezentujícím danou společnost a zemi.

Postcrossing je zdarma 7

Docela osvěžující zjištění v době, kdy platíme poplatky téměř za všechno. Jasně, budete muset investovat do nákupů pohlednic a známek, ale to k tomu prostě patří.

Váš jedinečný životopis 8

Na Postcrossingu sice nemůžete žádat o konkrétní typy pohlednic, ale je tu možnost si na profilu vytvořit portfolio svých zálib a koníčků, a ostatní členové vám pak na základě toho mohou pohledy s určitou tematikou zasílat. Taková sbírka obrázků vlaků z celého světa? Nebo co vás zajímá?

18_WHAT19-09-nove-hobby.indd 18

29/08/2019 10:00

Kompaktní design

WHAT-inzerce.indd 1 INZ CS Compact 270x400 01.indd 1

29/05/2019 15:39 25/04/2019 12:02

V nabídce mladé značky nechybí dužina z mladého kokosu, alternativy klasických jogurtů a pochutiny.

V DNA WILD & COCO NAJDETE: 1 Dokonalost V nabídce se neobjeví nic, co by neprošlo přes týmové chuťové pohárky. Přirozené vlastnosti kokosu mají přednost před delší trvanlivostí a prodejností.

2 Poctivý přístup Díky pěstování bio palem dochází k přirozené podpoře lokálních komunit. Prodej kokosů zajišťuje farmářům i jejich zaměstnancům důstojnější životní podmínky a naději na lepší budoucnost pro jejich děti.

3 Opravdovost Mít i ve městě možnost ochutnat kokos právě utržený z palmy? Právě z toho důvodu používají ve Wild & Coco paskalizaci a hluboké zmrazení, díky nimž zažijete opravdovou chuť a vůni kokosových produktů i daleko od jejich domoviny.

4 Zaostřeno na náš „druhý mozek“ Hlavní produktová řada je nabitá rozmanitými probiotickými kulturami i probiotickou vlákninou, čímž podporuje střevní mikrobiom i celkové zdraví.

5 Harmonie Hledat a také podporovat přirozenou rovnováhu v sobě i ve světě kolem sebe je pro mladou firmu a její zaměstnance zcela zásadní.

jsem v sobě cítil opravdu hlubokou radost a velký příliv energie,“ vzpomíná Filip. Spolu s izraelským pobytem přišla i vlna synchronicit, která ho nasměrovala ke studiu syrové stravy. „Raw food mě hodně změnilo. Pochopil jsem díky němu, že život není jen o jídle. Dnes jím z 90 procent syrovou stravu. Když

„učitele“, kteří mu dnes umožňují lépe ukočírovat divoké tempo mladé expandující firmy. „Jako start-up nemáme tolik prostředků, abychom za služby nebo vybavení platili běžné ceny, proto jsme často v roli průkopníků a sami zkoušíme nové cesty. Díky tomu, že se do ničeho nebojíme jít po hlavě, máme

„Být v roli průkopníků není úplně snadné. Stojí vás to hodně energie i občasných zklamání.“

je na českém i evropském trhu naprostým unikátem. Kromě něj vyhledávají zákazníci se zájmem o zdravý životní styl také ucelené detoxikační kúry, ochucená másla, příslušenství na vaření, pochutiny a čerstvé mladé ořechy. „Všichni ve firmě neustále přemýšlíme, jak dělat věci jinak a lépe. Dalo by se říct, že právě díky tomu jsme mainstreamový trh předběhli o pět až deset let. Být v roli průkopníků ale není úplně snadné, stojí vás to hodně energie i občasných zklamání,“ přiznává zakladatel značky. Nadšení neztrácí díky skvělým ohlasům od zákazníků a každodennímu setkávání se s tím, jak se lidé díky přechodu na kvalitní a funkční potraviny přirozeně rozzáří.

Dream job & dream life náhodou přejdu na běžné jídlo, často zjistím, že mám méně energie, než jsem zvyklý,“ směje se.

Jak chutnají bohatství a krachy

Zakladatel Wild & Coco se nijak netají tím, že se kromě úrazů a několika bolestných rozchodů dokázal vymanit také z náročných období workoholismu, ezoterického „blouznění“ i fází, kdy si svobodně užíval bohatství, aby následně okusil i jeho odvrácený pól v podobě finančního krachu. Všechny zkušenosti na své cestě vnímá jako důležité

dnes mimo jiné vlastní sklad, výrobní linku i osobně vyvinuté receptury. Zároveň začínáme exportovat do Německa a prodávat ve velkých on-line obchodech v Česku,“ vyjmenovává úspěchy značky Filip.

Předběhnout mainstream

Wild & Coco jako jediní v tuzemsku nabízejí panenskou kokosovou vodu, kterou následně používají k výrobě dalších produktů. Jedním z nich je i raw kokosový „yoguard“. Jogurt z mladého kokosu s vysokou koncentrací probiotik

Co muže v čele Wild & Coco baví úplně nejvíc? Především to, jak do sebe zapadají všechny jeho minulé a současné zkušenosti. „Pracuji se synchronicitami a s tím, co mi život přináší. V byznysu aktivně zapojuji intuici a všímám si, kudy mě život vede. Zjistil jsem, že když často a hodně narážím, nejsem na správné cestě,“ poukazuje Filip, který se aktuálně nejvíce soustředí na to, aby rozjezd star-upu zkoordinoval s rodinným životem. „V lednu se mi narodil syn, rád bych tedy trávil více času s ním a s manželkou. Dream job i dream life by totiž měly jít ruku v ruce,“ usmívá se Filip.

Proč vsadit na kokosové produkty v BIO kvalitě?

Díky obsahu mnoha cenných látek je kokos považován za superpotravinu.

Český projekt Wild & Coco je sympatický mimo jiné tím, že maximálně podporuje zásady BIO zemědělství. „Skutečnost, že malý farmář v Thajsku pěstuje kokosy v bio kvalitě, znamená, že se chová udržitelně k místnímu prostředí. Ve chvíli, kdy pole opustí, se na něm může začít konvenčním způsobem pěstovat rýže. Ta se masivně hnojí, což je to nejhorší,

co se přírodě může stát. I samotný přechod na nebio pěstování kokosů je dosti žalostný. Když srovnáte kokosovou bio plantáž s konvenční plantáží, dojde vám ten rozdíl – zatímco v bio kokosovém háji je vše zelené a plné života, v tom konvenčním je vše hnědé a spálené. Právě z toho důvodu je 99 procent našich produků v bio kvalitě,“ vysvětluje Filip Říha.

20-21_WHAT19-09-prace-snu.indd 21

29/08/2019 10:38

LOV E S TO R I E S

Život na řece

Slow living má v létě více podob, stačí si jen vybrat vhodné prostředí. Samotu u lesa, roubenku, kde nechytíte signál, dům ve stromě, kde toho naopak chytíte hodně, jurtu… Nebo třeba hausbót. Tyhle „domy“ na vodě už dávno nejsou výsadou jen Nizozemců, i v Česku jsou v posledních letech čím dál populárnější a dají se i pronajmout. Nevíte jak? Zde je návod…

T Jana Krivenkaja F unsplash.com, archiv Jany Krivenkaji

atímco Airbnb láká na hausbóty za notnou dávkou romantiky, server houseboat.cz, který se na pronájem těchto obytných lodí přímo specializuje, hovoří o zážitku nového dobrodružství. Na svých stránkách nabízí na 400 hausbótů v různých evropských destinacích – od Skotska až po Portugalsko, přitom 21 hausbótů najdete co by kamenem dohodil, na Vltavě a Labi. Nastěhovat se do hausbótu se vyplatí i v případě, že se na dovolenou nechystáte: ostatně tak tomu bylo u mě. Pokud opustit velkoměsto kvůli pracovním povinnostem není možné a víkendová chalupa je sice restartem, ale dost krátkým, týden na hausbótu vás přenese do úplně jiné reality.

se vesměs odehrával každý den mého pobytu, snídaní a ranní kávou počínaje, večeří a skleničkou s výhledem na hvězdnou oblohu zrcadlící se ve vodní hladině konče. Dalo by se říci, že lidé, kteří se ubytovávají na hausbótech, vesměs vyhledávají to stejné: klid a zpomalení. O tom se přesvědčíte, když budete po večerech potkávat „sousedy“: vidíte je v klidu večeřet na terase vedlejší lodě, užívat si okamžiku v přítomnosti blízkých a přátel, nebo jen tak se kochat výhledem. Po několika dnech jsem začala vnímat komunitní duch tohoto svérázného „osídlení“ – jinak to ani nejde, byli jsme sobě nablízku a cítili nějakou tu nevyřčenou sounáležitost. Na lodi se život jakoby zpomalil,

Západ slunce z terasy hausbótu má úplně jiné barvy a odstíny, než na které jsme si zvykli z města.

Čas na hausbótu plyne úplně jinak, život se zde jakoby zpomalí.

Na co musíte pamatovat, když se chcete ubytovat na hausbótu?

Zážitek z pobytu na hausbótu je zajisté romantický, především ale velmi romantizovaný. Optimální je se na pobyt připravit a již předem zvážit komplikace, se kterými se můžete setkat a na které ubytovací servery upozorňují jen pod čarou, pokud vůbec.

1 V mém případě hrály roli dvě podmínky: centrální umístění hausbótu a cena (zaplatit za týden na hausbótu jako za dovolenou mi nepřišlo rozumné, hlavně proto, že se o dovolenou nejednalo). Proto moje volba padla na přístaviště v bezprostřední blízkosti Smíchovského nádraží. Příjemným bonusem, se kterým jsem při rezervaci nepočítala, se ukázal být luxusní výhled na Vyšehrad. Hausbót Anna, na němž jsem týden pobývala, je rozlohou srovnatelný s bytem 2 + kk: ve spodním patře se nacházela obývací místnost s kuchyní a oddělené WC se sprchou, nahoře se vešla postel pro dva. Hlavní předností – a mnou nejvyhledávanějším prvkem na hausbótu – se stala horní terasa, na které

čas tu plyne úplně jinak, než jsme zvyklí. Zde se naučíte vnímat věci odlišně, a hlavně naplno. Senzorický hlad a minimum informačního šumu má za důsledek to, že jsme najednou pozornější, máme lepší postřeh, a z každé maličkosti – ať už to je přelet ptáků nad řekou nebo míjející člun – se stává zážitek. Na jednu stranu jste v centru města, ale na stranu druhou jako byste byli v paralelní realitě, do které se každý večer těšíte, protože víte, že vám dává víc, než bere. Vodní živel nabíjí energií, uklidňuje, zpomaluje chod mysli a všechno najednou vidíte v jiném světle, a to i doslova – takový západ slunce zde má úplně jiné barvy a odstíny, než na které jsme si zvykli z města.

Ryby

Ačkoliv rybaření se v dnešní době dostává na vrchol mindfulness praktik, lovit ryby bez povolení je většinou na hausbótech zakázané.

Kotviště

Pro začátek je dobré ověřit kotviště, ve kterém je hausbót zakotven. Zda jde o solidnější provoz poskytující elektřinu a pitnou vodu.

Elektřina

Zjistěte si předem, jaká je kapacita vedení a kolik spotřebičů můžete mít zapnutých naráz.

Odpady a kanalizace

Ta méně romantická, ale zároveň nejdůležitější kapitola. Už při ověřování kotviště je vhodné zjistit, jak jsou napojeny odpady. Odtok vody je na hausbótech pomalejší, nezřídka je regulována i úroveň spotřeby. Pokud nevyhledáváte vyloženě luxusní ubytování, počítejte s tím, že se budete sprchovat kratší čas, než jste zvyklí z domova.

Úložný prostor

Skříně a komory na menších hausbótech vzhledem k omezenému prostoru často chybí, což může vadit především v případě, že plánujete delší pobyt.

Kymácení Odtok vody je na hausbótech pomalejší a nezřídka je regulována i úroveň spotřeby.

že se loď kymácí, u některých hausbótů jsou na Airbnb vidět překvapené komentáře a stížnosti právě na to, že se houpou.

Když hausbót míjí větší plavidlo nebo motorový člun, většinou se rozhoupe. O žádné divoké vlny vyvolávající mořskou nemoc samozřejmě nejde. Ačkoliv se vám může zdát jako samozřejmost,

HAUSBÓT NA ZIMU? PROČ NE! Zní to poněkud překvapivě, ale hausbót je vyhledávaným ubytováním i mimo oficiální „sezonu“. Důvodů je více: někteří ho vnímají jako exotickou alternativu ke standardnímu bydlení, jiní chtějí opustit zónu komfortu. V zimě se na pobyt na hausbótu musíte připravit ještě důkladněji, například neopomenout pitnou vodu, která je chráněna proti zamrznutí (což zajistí vyhřívané vedení), a také pořešit topení (jehož roli většinou plní klimatizace, ale i tak v omezeném rozsahu). Mnoho majitelů však nechává hausbóty na zimu vyzvednout z vody, tudíž i nabídka je omezenější.

22_WHAT19-09-love-stories.indd 22

29/08/2019 13:01

Kuchyňský robot S FUNKCÍ VAŘENÍ

ZDARMA KUCHYŇSKÝ ROBOT

KE KAŽDÉMU ROBOTU COOKING CHEF

DÁREK V HODNOTĚ 5000 KČ

KNIHA RECEPTŮ

180 °C 20 °C Příslušenství

Intuitivní ovládání

WHAT-inzerce.indd 1 INZ KNW CookingChef 270x400 01.indd 1

INDUKCE PŘEDNASTAVENÉ

PROGRAMY

KURZ VAŘENÍ

MANUÁLNÍ SNADNÉ OVLÁDÁNÍ

Časovač 5 s – 8 h

Více na www.kenwoodworld.cz

29/05/2019 15:42 26/04/2019 09:59

CHTĚJTE VÍC!

Jak se stát v práci oblíbeným

A pokud dokážete pomáhat tak, aniž by o tom kdo věděl, nejenže se na sebe budete moci podívat s klidem do zrcadla, ale získáte pocit, že vaše snažení má cenu a význam.

Děkujte, rychle a často

Vnímáme, když si nás lidé v práci cení, když víme, že na nás záleží, a když máme intenzivní pocit, že jsme součástí něčeho většího. Představujeme vám jednoduchá, přitom funkční pravidla, jak se stát týmovým hráčem.

Teď je na řadě uvědomit si, jak je důležité ocenit pomoc těch, kteří pomohli vám, a poděkovat jim za to. Často se stane, že jsme zaneprázdněni a spěcháme kvůli vyřizování dalších věcí, aniž bychom ocenili pomoc ostatních. Může to znít jednoduše, ale dobře napsaný e-mail s poděkováním, telefonát či ručně psaný vzkaz mohou mít v budování vztahů, které v práci všichni potřebujeme k úspěchu, důležitou roli.

Postavte hru na dlouhodobých základech Agentura NSU byla založena a vybudována na základech dlouhotrvajících pracovních vztahů, z nichž jsou některé patnáct až dvacet let staré. Dodnes dostáváme pravidelně vzkazy od lidí, se kterými jsme pracovali před mnoha lety, v duchu, co se nám podařilo, jak jsme spolehliví a jak důležitou roli jsme hráli pro týmovou práci, společný cíl i pro ně osobně. Investujte do situací a lidí a vybudujte si pověst podporujícího člena týmu, s kterým chtějí ostatní spolupracovat. Může vám to vydržet po celou kariéru i déle…

T Tim Robson F archiv Tima Robsona I Jozko Barde Murcko

ráce je velmi kreativní záležitost – a pokud se vám podaří pracovat v oboru, kde můžete využívat své silné stránky, nadání a nadšení, tak vám ani jako práce nepřijde. Půjde spíš o prostor, kde můžete naplno prosazovat své ambice, co nejlépe využít své schopnosti a potenciál a zároveň si naplnit osobní sny a touhy. V práci a vůbec během budování vlastní kariéry se většinou zaměřujeme na sebe a na to, jak se nám daří a jak se cítíme – myslíme na své priority, své výkony, osobní tlaky a na to, jak zapadneme do celkové hierarchie. V tom, jak a jestli jste oblíbení, ale nehraje roli, jak jste na tom vy sami. Podstatné je, jak jsou na tom všichni ostatní.

Věnujte se činnostem, které pomáhají všem Jestliže se zaměříte na cíle a úkoly, které vás ukážou v pozitivním světle, možná

získáte osobní ocenění, ale nepřinese vám to takovou satisfakci jako v případě, když byste s ostatními spolupracovali na naplňování cílů, z nichž bude mít prospěch celý tým, oddělení či divize. Zkuste jednat a myslet, jako byste byli sami ředitelé své firmy; hledejte způsoby, jak budovat a rozvíjet celou firmu, a nezaměřujte se pouze na vlastní závazky. Získáte tak chválu, o kterou stojíte, a zároveň s sebou na piedestal vyzvednete i ostatní.

Zaměřte svou pozornost jinam Zkuste přemýšlet více o ostatních než o sobě. To, čemu věnujete pozornost, bude rozhodující pro vaši budoucnost. Budete-li myslet jen na sebe, vaši kolegové to poznají. Tvrdě pracujte na svých pracovních vztazích – ptejte se, zjišťujte, zda ostatní něco nepotřebují, pamatujte si důležité věci, které vám jiní o sobě a svých blízkých prozradili, podpořte je, pokud vás požádají o pomoc. Jednou vám za to všichni poděkují.

Ukažte ostatní v dobrém světle

Tim Robson Tento inspirativní myslitel, řečník a kouč pracoval v polovině 90. let s mládeží, provozoval skate park a bral týmy mladých lidí do Afriky kvůli podpoře komunitních projektů. Později založil NSU Media – jednu z top britských konzultačních společností zaměřených na motivaci a rozvoj engagementu zaměstnanců. Svůj díl na úspěchu nese také za budování firemních kultur v zahraničních společnostech Liverpool F.C., Jaguar, Jack Wills nebo Marks & Spencer. A nebyl by to Tim, kdyby neměl svou knihu. Je autorem motivačního vydání Showing Up: How to Make a Greater Impact at Work.

Michael Jordan byl jedním z nejlepších basketbalistů všech dob. Jeho vliv na dění na hřišti a mimo něj byl mimořádný. Odborníci ale tvrdili, že se do Síně slávy dostane až tehdy, až pomůže zlepšit i postavení ostatních. Jakmile toho dosáhl, sláva i tituly byly pro jeho tým mnohem dosažitelnější. Ti nejlepší dokážou strhnout ostatní k lepším výkonům. Znáte oblasti činností, v nichž lidé, se kterými pracujete, ve spolupráci s vámi rostou, rozvíjejí se a zlepšují své výkony?

Plaťte předem (a vždy si získáte uznání) Toto pravidlo má obrovskou sílu, pomáhat ostatním je to, co otáčí světem. Pomáhejte ostatním dosáhnout jejich cílů, zajímejte se o to, o co se vaši spolupracovníci snaží, a zda pro to můžete udělat něco vy sami. Pokud lidi řídíte, jednou z vašich priorit by mělo být pomáhat jim v růstu, rozvoji a získávání zkušeností, které pozitivně ovlivní jejich kariéru. Obklopujte se lidmi, kteří toho vědí víc než vy.

24-25_WHAT19-09-chtejte-vic.indd 24

29/08/2019 09:20

Ikigai se netýká jen výběru povolání. Odráží se v každodennosti.

Japonský recept na štěstí T Alena Stará F unsplash.com

a japonském ostrově Okinawa žije nejvíc stoletých lidí na světě. Ne nemohoucích stařečků, nýbrž aktivních seniorů plných elánu. Je to tím, že mají lehkou stravu, přiměřený pohyb, dostatek slunce, pocit sounáležitosti a hlavně ikigai: důvod, proč vstát z postele, doslova smysl života (iki – žít, gai – smysl).

Evoluce, ne revoluce

Ikigai je subjektivní a dostupné všem, ovšem nehledá se snadno. Leží v průniku čtyř oblastí. Je to něco, v čem jste dobří, co vás baví, zároveň je to užitečné pro ostatní a můžete za to dostat zaplaceno. Nebudeme se tvářit, že finance nejsou potřeba. Jsou, ale jen tolik, kolik stačí k obživě. Víc peněz vám štěstí nezaručí. To ostatně ani manželství, děti nebo profesní úspěchy. Kdo má ikigai, nepracuje pro zisk a plácání po ramenou, ale kvůli seberealizaci a potěšení z práce samotné. Když najdete v něčem uspokojení, přestane

Naučte se radovat z maličkostí…

vás trápit, že je někdo lepší než vy. Možná se zdráháte seknout s výnosnou, leč ubíjející pozicí v bance kvůli pečení dortů, bojíte se ztráty postavení a selhání, ale když to nezkusíte, ztratíte kus života, a ten je přece cennější. Ikigai se netýká jen výběru povolání. Odráží se v každodennosti, je to způsob myšlení, životní optimismus. Žádné velké tajemství, žádná revoluce. Začněte s málem. Dávat si hned na startu přehnané cíle vede akorát tak k frustraci po prvním kiksu. Využívejte všech příležitostí, jsou totiž neopakovatelné. Věnujte se drobnostem, které samy o sobě nepůsobí

Kdo by nechtěl mít spokojený život. Jenže ráno se nutíte vstát a jít do práce, která vás nenaplňuje. Máte lukrativní džob, dost peněz, a stejně to pořád není ono? Nepotřebujete funkci, ani kupu peněz, potřebujete ikigai. buddhismus, díky němuž umí prožívat přítomný okamžik a ctít cestu, která je cílem. Nám ostatním mobil brání koncentrovat se delší dobu na jednu věc. Moderní vymoženosti to vůbec dost kazí. Instagram a Facebook s honem na lajky a followery podporují nezdravou soutěživost vedoucí ke stresu. Japonská kultura je spíš opakem té naší individualistické, orientované na měřitelný výkon a sebeprosazení. Skromní Japonci se méně předvádějí a moc neprožívají kult celebrit. Zatímco u nás se kdekdo nemůže dočkat, až nebude muset pracovat,

Ikigai je důvod, proč vstát z postele. Dodává pocit sounáležitosti a je dostupné všem. Nehledá se ale snadno. důležitě, skládají však mozaiku naplněného života. Je to jako skvělý den, během něhož se nic převratného neudálo, jen začal výtečnou kávou a oblíbenou písničkou. Chce to umět radovat se z maličkostí, ponořit se do flow a všemi smysly vnímat „tady a teď“, nejen při práci. V tom jsou dobrými školiteli malé děti. Připomenou vám, jak se oprostit od ega a radovat se z ulice plné kaluží. Celé to ovšem nepůjde bez přijetí sama sebe, s plusy i minusy, a to bývá nejtěžší.

Dělejte to jako Japonci

Pro mnohé Japonce je ikigai přirozené. Co dělají jinak než my? Praktikují zen

Japonci se těší, co dalšího budou dělat po dosažení důchodového věku. Součástí jejich povahy je kodawari – pečlivost a oddanost práci a soustředění na detail. Nemusí to být nic výjimečného, i prodavači a řemeslníci chtějí ze sebe vydat maximum. Nesnaží se pracovní postupy ošidit a ulít se, jsou hrdí na to, co a jak dělají. Proto je tam běžný vysoký standard služeb, vše funguje přesně a načas. Obyvatelé země vycházejícího slunce brzy vstávají, nejen kvůli vítání slunečních paprsků. Ráno je mozek nejlépe nastavený na akci a tvůrčí činnost. Zápasníci sumó například

Ikigai – půl zdraví Japonská studie pátrala po vztahu smyslu života vůči zdraví a úmrtnosti. Analyzovala data sbíraná po sedm let japonskou zdravotní pojišťovnou Ósaki u lidí nad čtyřicet let. Ti, kteří v dotazníku zaškrtli, že mají ikigai, hodnotili své zdraví pozitivněji, méně často trpěli bolestmi, srdečními chorobami, potížemi s pohybem a stresem. Potvrdilo se, že ikigai vede ke zdravějšímu, spokojenějšímu a delšímu životu.

trénují výhradně před snídaní. V kancelářích i v parku mladí i staří společně cvičí podle ranní rozhlasové rozcvičky, čímž posilují týmového ducha. Japonsko je hodně kolektivistická země. V konceptu ikagai to neznamená obětovat vlastní ambice ve prospěch ostatních, ale uplatňovat své potřeby v souladu s okolím. Každý je jiný, všichni jsou však důležití a bez zdánlivě nepodstatných činností vykonaných druhými by celek harmonicky nefungoval. Když nebude společnost zdravá a udržitelná, nebude se dařit ani jednotlivci. Japonci taky vědí, že si musí udržet čisté životní prostředí, chtějí-li v něm spokojeně žít. Vše zkrátka souvisí se vším. Třeba zítra vstanete dřív a začnete objevovat své ikigai. Třeba ten čas navíc vyplníte rozcvičkou. A třeba labužnickou snídaní, u níž si v klidu dočtete tohle číslo.

24-25_WHAT19-09-chtejte-vic.indd 25

29/08/2019 09:20

360°

„Nejvíce mě děsí, že ztratím kontakt sama se sebou a v zajetí ega začnu dělat věci, které budou nad moje síly,“ zamýšlí se farářka Kopecká.

Talár jako vstup do jiné dimenze

T Eva Karlasová F Ivy E. Morwen S Jiří Hofbauer

V její domácí knihovně najdete vše od Bible až po Osha. Svou otevřeností vůči jiným duchovním směrům i tolerancí v otázkách lásky je konec konců pověstná. Člověku až připadá, jako by husitská farářka Martina Viktorie Kopecká vstoupila do pozemské reality s cílem zbořit všechna zažitá klišé.

oprvé jsem ji zaregistrovala na křtu knihy Velké ženy z malé země. I v reálu vypadá jako vystřižená ze stránek lifestylových magazínů. Co je však mnohem důležitější, je především její schopnost „promlouvat“ k vám také na jemnějších úrovních, než je ta první signální. Navzdory své profesionalitě a dokonalým vyjadřovacím schopnostem v sobě v určitých chvílích nezapře plachou křehkost malé holčičky, která byla v dětství nejspokojenější, když si jí ostatní moc nevšímali. Rázem si tak získá vaše sympatie. Dnes už se před lidmi neschovává, vypráví jim o Bohu mimo jiné v chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. Zjevně otevřená je i v komunikaci s médii – navzdory svému nabitému programu se z prosby o rozhovor na téma strach celkem upřímně zaraduje! Později přiznává: „Strach mi

dlouho bránil v tom doopravdy žít a cítit štěstí. Chyběla mi schopnost zastavit se, nadechnout se, radovat se z maličkostí. To vše přišlo až s působením v církvi, kde jsem obklopena lidmi s úplně jinými hodnotami, než jaké má většina západní společnosti. Farář je spokojený, když si uvaří kafe a může se v klidu pomodlit,“ směje se Martina Kopecká. V roli duchovní jste pro mnohé přirozenou autoritou. Máte vy sama z něčeho strach? Nejvíce mě děsí, že ztratím kontakt sama se sebou a v zajetí ega se rozhodnu dělat ještě další a další věci, které už budou nad moje síly. A že se ze mě pak vlivem vyčerpání stane jen vyprázdněný obal, který bude cosi mechanicky vykonávat. Znáte ten pocit, když se vaše duše jako by zastaví a chtěla by chvíli jen tak být, ale tělo jede na setrvačník a běží a běží…?

26-27_WHAT19-09-360-stupnu.indd 26

29/08/2019 08:47

jsem celkem úspěšně předstírala, že se v problematice orientuji, a doma jsem pak po večerech studovala obrázkovou rodinnou Bibli. Píchla jsem třeba prstem do prorokyně Debóry a v duchu jsem si říkala: „Jo holka, tak o tobě taky nevím vůbec nic.“ Hodně mě ale pohltilo studium hebrejštiny a řečtiny. A právě díky luštění hebrejsky psané věty ze Starého zákona „Všechno má svůj čas“ přišlo určité uvědomění. V tu chvíli mi jako zázrakem došlo, že se vlastně pořád za něčím slepě ženu jen proto, abych utekla svému strachu. Strachu z něčeho, co vlastně ani pořádně nedokážu pojmenovat. Uvědomila jsem si, že když trošku zvolním a nechám Boha, aby mě vedl životem, všechno může dobře dopadnout.

Jenže činnostem, které vykonává, chybí vaše opravdová přítomnost. To jsou právě situace, kdy naše duše není šťastná, a z těch mám strach! Také se bojím toho, aby rozum nepřebil moji intuici. Vždycky jsem mívala sklon k tomu řídit věci hlavou, ovládat je a kontrolovat. Pustit otěže pro mě byla velká výzva. Nikdy jsem toho ale nelitovala bez ohledu na to, jak iracionálně mohla moje rozhodnutí působit na okolí. Samozřejmě mám jako většina lidí obavy o své blízké, bojím se jejich utrpení i toho svého… Jako duchovní navíc čelím složitým životním otázkám, poslouchám příběhy plné bolesti a trápení. Je těžké si přiznat, že jsme někdy bezmocní. V takových chvílích se spoléhám na modlitby. Odevzdávám to, s čím si nevím rady, Bohu a prosím ho o pomoc. Asi se často setkáváte s otázkou: „Kdyby Bůh existoval, jak by mohl něco tak strašného dopustit?“ Pro mě v tomto ohledu není žádné kdyby. Jsme vybaveni svobodnou vůlí, což je dar, ale také velká zodpovědnost. Utrpení, které způsobuje člověk jinému člověku, nelze svádět na Boha. Jsou mezní situace, kdy prostě odpovědi nemáme. Třeba proč někdo onemocní anebo zemře dítě, proč se stane nehoda. V takových chvílích jako farářka vedu člověka k Bohu jako k útěše. V psychosomatice a rodinné terapii hledáme smysl toho, co se v životě děje, pohlížíme na systém jako takový, ale zároveň nehledáme viníka. Rodinná traumata ovlivňují životy všech i po několik generací. Připouštíte plno vlastních obav a strachů, na druhé straně vydat se na dráhu farářky, podle mě vyžaduje dost odvahy… Já jsem dlouhá léta rozhodně nevypadala na někoho, kdo by zasvětil svůj život církvi a Bohu. Studim teologie jsem si zvolila spíše jako určité „vysvobození“ ve chvíli, kdy mi práce v nadnárodní firmě přestala dávat jakýkoliv smysl. Když jsem si představila, že strávím zbytek produktivního života v prosklené budově v malém šedém kotci metr na metr, cítila jsem obrovskou prázdnotu. Dobře mi nebylo ani po tělesné stránce, byla jsem oteklá, zápasila jsem s atopickým ekzémem a úzkostmi. Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, kdybych z korporátu neodešla. Proč se holka s rozjetou kariérou rozhodne zrovna pro studium teologie? Tehdy to rozhodnutí žádný duchovní přesah nemělo. Hledala jsem humanitní obor, který bych mohla studovat dálkově, a teologie z těch všech možností vyšla nejlépe. Na začátku jsem kromě latiny neznala vůbec nic. První semestr

Jak na vás působilo církevní prostředí? Měla jsem plno předsudků, že mě církev spoutá pravidly a nebudu moci už nikdy normálně žít. Na začátku jsem rozhodně neuvažovala o tom, že budu sloužit. Myslela jsem si, že si budu věřit jen tak sama pro sebe, že k tomu žádnou církev vlastně nepotřebuji a už vůbec v ní nechci být zaměstnaná. To, jak velký to byl omyl, jsem zjistila až během povinné

dovoluje kněžím manželství. Musím se ale přiznat, že jsem ke vztahům častokrát přistupovala spíše racionálně. Tak nějak jsem vždycky cítila, že to není úplně ono, ale dokázala jsem si to plně přiznat až po delší době. Před Vánocemi jsem se rozhodla, že než dělat další kompromisy, budu raději žít nějaký čas sama. Je mi 33, takže mi hlavou občas běhá, jestli vůbec stihnu potkat někoho, s kým bych mohla mít děti. Ale pak se vždycky uklidním a sama sebe se zeptám: „Není to vlastně na Bohu, co s tebou udělá?“ Má-li to být, přijde to samo. Ten moment, kdy jsem si uvědomila, že už nechci žádná „ale“, pro mě byl nesmírně úlevný. Nejsem ani zastánkyní toho, aby se manželství udržovala za každou cenu. Stejně tak si myslím, že by církev neměla být otevřena pouze heterosexuálům, naopak jakákoliv pestrost nás může jedině obohatit, nikoliv ohrozit. Měla jste někdy momenty, kdy jste o Bohu pochybovala? Víra je pro mě vlastně živý organismus, taková různě stoupající a klesající sinusoida. Někdy poklesne až téměř na dno, a pak se zase vyšplhá do překvapivých

MARTINA VIKTORIE KOPECKÁ Kromě dálkového studia teologie absolvovala také psychologii a speciální pedagogiku. Pokud zrovna neplní své farářské povinnosti, věnuje se rodinné terapii a krizové intervenci. Jak podle ní můžeme prospět naší duši?

1 Zkuste přestat věci řídit „Nejlepší řešení mého života přišla vždy ve chvílích, kdy jsem vše pustila, přestala jsem plánovat a dovolila Bohu, ať se děje jeho vůle.“

2 S láskou pečujte o svůj vnitřní svět

„Měla jsem spoustu předsudků, že mě církev spoutá pravidly a nebudu moci už nikdy normálně žít.“

„Dopřejte si alespoň občas úplné nicnedělání, kdy o ničem nepřemýšlíte, o nic neprosíte, za nic neděkujete. Prostě jen tak jste a nasloucháte tomu, co se ve vás děje.“

3 praxe. Díky úžasné paní farářce, která mě měla na starosti, jsem pochopila, že tato práce může být neskutečně variabilní a naplňující. Nejde jen o to odsloužit nedělní bohoslužbu. Běžně nosíte rudou rtěnku a ani v jiných ohledech svou ženskost nemaskujete. Jak na vás církevní svět reaguje? Odmalička jsem celkem nepochybně takový „enfant terrible“. Vždycky na mně bylo na první pohled vidět, že mám některé věci jinak. I farníkům samozřejmě nějaký čas trvalo, než si zvykli na tu slečnu, která do sakristie přiběhne v roztrhaných džínech a triku s Mickey Mousem. Na začátku je podle mě překvapilo, že jsem docela dobře schopna zvládnout všechny prvky bohoslužby. Pro mě je moje církevní působení především důkazem toho, že Bůh má skvělý smysl pro humor, když si zrovna mě zavolal do služby. Na druhé straně si říkám, že čím pestřejší je spektrum duchovních, tím širší veřejnost můžeme oslovit.

kopců. Ona víra, která by byla pevná jako betonový chodník, by asi nepřinášela tolik poznání. Kdybych nezakusila, jaké je to být v duchovních údolích, těžko bych se pak mohla těšit z duchovních výšin.

Bůh je jen jeden a záleží jen na nás, jakou cestu k němu zvolíme „Pro někoho je to křesťanství, pro jiného buddhismus, jóga nebo meditace.“

„Odmalička jsem celkem nepochybně takový ‚enfant terrible‘,“ říká farářka.

Takže trocha marnivosti je vám zjevně tolerována? Jak vidíte (směje se). Ale v rámci bohoslužby jsem oblečena do taláru, který mi umožňuje cele se ponořit do duchovního prožitku. Talár je pro mě prostě vstupem do jiné dimenze. Je ale třeba si uvědomit, že duchovní cesta rozhodně nemusí být plná asketismu. I v Bibli se píše, že tělo je chrám, v kterém přebývá duch. Proto nevnímám péči o něj jako nějaký hřích, naopak! Tou péčí ale samozřejmě nemám na mysli make-up, to bychom pořád zůstávali na povrchu. Tělo a zdraví je třeba vnímat ve všech jeho dimenzích. Při vyslovení slova farář si mnozí z nás představí život v povinném celibátu. Co vy a muži? No vidíte, tohle lidi zajímá ze všeho nejvíce! Církev československá husitská

26-27_WHAT19-09-360-stupnu.indd 27

29/08/2019 11:54

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Umění vnímat umění T Mária Gálová F archiv Márie Gálové, unsplash.com

OTÁ Z K A

Jak se dívat na obrazy a porozumět i těm abstraktním, které nás mnohdy spíše odrazují?

eálný nebo realistický obraz by se dal charakterizovat jako dílo, kde se zachycená skutečnost co nejvíce přibližuje tomu, co se umělec snažil zobrazit. Vnímat takový obraz je pro většinu z nás relativně snadné – i když se určitě nedá říci, že „běžný smrtelník“ je schopen dokonale uchopit třeba gotické umění, a to jenom proto, že předmět zobrazení je jasně identifikovatelný. Navíc ani gotická umělecká díla neodpovídají realitě, jelikož jejich námětem jsou různé biblické nebo mytické výjevy a objevují se na nich bytosti, které de facto neexistují, jako například andělé nebo madony. Spíš se dá předpokládat, že jsou pro nás dobře srozumitelné díky tomu, že výsledek zobrazení je blízký našemu zrakovému a patrně i mentálnímu vnímání. Umění, které můžeme označit sjednocujícím přívlastkem realistické, dosáhlo svého vrcholu někdy na konci 19. století, v období impresionismu. Ačkoli už sami impresionisté zachycovali ve své tvorbě spíše náladu, pocit, vjem, impresi daného momentu. Třeba věhlasné Monetovy Lekníny ztělesňují hodiny, ba možná dokonce léta, která autor strávil pozorováním jezírka s lekníny na jeho zahradě v Giverny. Více než rostliny samotné autora přitahovalo zachycení neustále se měnícího světla na hladině jezírka. Pořád však jde o dílo, jako i v případě dalších autorů téhož uměleckého směru, kde je reálnost zobrazovaného alespoň patrná. Přestože díla impresionistů vyvolávala ve své době skandální odezvy, jak ze strany kritiků, tak široké veřejnosti,

Chce to dívat se. Znovu a znovu. Nechat na sebe díla působit.

dnes jsou pro většinu z nás „dokonalostí estetiky“. Potěší oko, zahřejí duši, rozezní ty nejjemnější struny vnímání krásy. Snad logicky proto musela být tvůrci nastolena otázka, jak překročit tuto hranici. Kam jinam ještě postupovat? Usilovat o zobrazování toho, co již v mnoha podobách spatřilo světlo světa, už nedávalo smysl. K vnitřnímu tápání se tehdy přidal ještě významný technic-

Mark Rothko byl průkopníkem tzv. malířství barevných ploch a jedním z představitelů abstraktního expresionismu.

nedají. Zachycuje abstraktní pocity, vjemy a myšlenky autora, které jsou výtvorem jeho imaginace. Podstatným znakem je také fakt, že opouští od zobrazování hloubky. Je vlastně velmi složité vystihnout, čím jsou tyto geometrické útvary, cákance, nebo dokonce prázdné barevné plochy, uměním. Čím se liší tyto „čmáranice“ od toho, co by dokázal namalovat každý z nás, a možná

„Některá umělecká díla nás zasáhnou jako blesk a ani neumíme vysvětlit, proč tomu tak je.“

ký vynález – objev fotografie. Soupeřit s dokonalostí objektivu fotoaparátu při zobrazování okolního světa by byl holý nesmysl. Abstraktní malba nebyla tudíž výplodem znuděných, tápajících umělců, byla přirozeným vyústěním nesnadného procesu hledání cesty budoucnosti výtvarného umění a odezvou na nové technické skutečnosti a filozofické přístupy.

Abstraktní malba

Nezobrazuje a ani se nepokouší zobrazovat hmotné objekty. Skutečné předměty ani lidé se na ní rozeznat

vůbec nejlépe čtyřleté dítě, jehož první výtvarné projevy mají právě k abstrakci hodně blízko? Podívejme se třeba na „drip painting“ – techniku, kterou se proslavil jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století, představitel abstraktního expresionismu Jackson Pollock. I to, co na první pohled může vypadat jednoduše, bylo výsledkem drásavé cesty hledání. Tento duševně nevyrovnaný mág, prchlivý a nespoutaný živel, nacházel inspiraci v přírodě a v primitivním umění. Imponovalo mu umění amerických indiánů a začal experimentovat s automatickou kresbou a spontánním zobrazováním všeho, co jej napadlo. Autor knížky o moderním umění Will Gomperz popisuje, že při jednom celonočním malířském (a asi i opileckém) záchvatu nanášel na plátno barvu se vší vášní a posedlostí jemu vlastní. Vytvořil dílo, z něhož čiší ohromná instinktivní energie – obrovské plátno pocákané barvami. Ve svých dílech pak již nepoužíval štětec, barvu lil, cákal i stříkal, pracoval lžícemi a špejlemi, přidával písek, sklo nebo třeba nedopalky cigaret. Dokonce přes plátno chodil, a stal se tak jeho „součástí“. Virtuozita, s jakou Pollock dosahoval účinků svých děl, se projevila v plném rozsahu, až když se nesčetní imitátoři pokoušeli o stejnou věc a napodobovali ho. Ukázalo se totiž, že jeho díla překvapivě vykazují jistou míru disciplinovanosti, mají rytmus a respektují určité souvislosti. Není to anarchie, jak by se mohlo zdát, je to improvizace. Jako dokonalé jazzové jam session. Je důležité pochopit, že hodnota každého takového obrazu nespočívá pouze v tom, co v díle můžeme vidět, ale rozhodně také ve všem, co autor musel opustit, čeho se na své cestě hledání musel vzdát, než se dopracoval právě k takovému výsledku uměleckého výrazu. Zrovna toto je asi vůbec na umělecké tvorbě to nejsložitější.

Jak vnímat abstraktní umění

Snad je už patrné, že abstrakce se nedá vnímat běžným způsobem. A popsat to, co v abstraktních dílech „vidíme“, je svým způsobem protimluv. Dalo by se říci, že toto umění je již ze své podstaty nevysvětlitelné, nesdělitelné a nesrozumitelné. Každý člověk má jiné zrakové vnímání, jiné zkušenosti, jiný způsob vidění skutečnosti i jiný vnitřní svět. Proto je naše subjektivní vnímání uměleckého díla, ať už jde o symfonii, poezii, moderní balet či abstraktní obraz, pro každého hodně individuální. Důležité je, jaké pocity to v nás vyvolává. Některá umělecká díla nás zasáhnou jako blesk a ani neumíme vysvětlit, proč tomu tak je. To ani není podstatné. Naučit se vnímat abstraktní umění je proces. Chce to dívat se. Znovu a znovu. Nechat na sebe díla působit. Navštěvovat expozice moderního umění a nenechat se rozhodit kousavými pochybnostmi, že je někde (nejspíš ve mně) chyba, že tomu nerozumím. Postupně si vycvičíte oko i smysly. Je to podobné jako třeba s vnímáním vážné hudby. Jakmile si jednou poslechnete Čtvero ročních období v podání Gidona Kremera, už vás těžko uspokojí jakákoliv jiná nahrávka tohoto díla. Kontakt s Kremerovou interpretační genialitou posune vaši hranici vnímání do niternějších hladin. A jakmile jednou proniknete do tajů Kupkovy abstraktní malby, už vás také nepustí. Vaše duše se začne usmívat a vy si můžete být jistí, že jste již prošli iniciačním rituálem.

Dr. Mária Gálová, MBA

Patnáct let byla ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi. Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích. V roce 1998 pak získala titul MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru. Za svůj manažerský úspěch považuje řízení největšího kulturního projektu v ČR – Deset století architektury.

28_WHAT19-09-umeni.indd 28

29/08/2019 11:32

Předplatné NA JEDEN ROK

429 Kč PLEŤOVÉ HYDRATAČNÍ SÉRUM ALIFE INTENSIVE HYDRATING ELIXIR, 30 ML V HODNOTĚ 490 Kč WHATNE WS

.CZ

@WHATNEW

SCZ

CZ WHATNE WS WHATNE WS

CZ WHATNE WS

LO 1. LIFEST Y

ilovny

k nastavit mysl ohyb bez ega.

pt na štěstí Japonský rece kterou Jde o techniku,

igai? ě. Slyšeli jste o ik arší lidé na svět í praktikuj nejst

VÉ NOVINY

u mě n í Umění vnímumatěleckým dílům

Na trh právě přichází unikátní pleťové hydratační sérum obsahující zázračnou látku astaxanthin, jejíž velkou propagátorkou je například i hollywoodská herečka Gwyneth Paltrow. Aktuálně tuto látku úspěšně testují také kosmonauti z NASA! V Česku ji ve svých výrobcích přináší společnost ALIFE. Vysoce koncentrované sérum, které pleť dokonale hydratuje, vyživí, dramaticky zlepší její elasticitu a vzhled jemných vrásek – to je nový ALIFE INTENSIVE HYDRATING ELIXIR. www.alifenutrition.cz

mět Naučit se porozu k na to. hte si poradit, ja ec N ý. dokáže každ S T R A N A 28

STR ANA 25

zdarma (pro prvních 100 předplatitelů)

WHATNEWS.CZ

29_WHAT19-09-predplatne.indd 29

29/08/2019 11:15

DESIGN

Boj designem T Adéla Lipár Kudrnová F archiv značek

Ať už se bojíte tmy, setkání s neznámými lidmi a cizím prostorem nebo třeba samoty, bojujte! Abychom vám to usnadnili, našli jsme pro vás nové produkty a další designové počiny, se kterými strach přelstíte raz dva. Na tmu platí pořídit si nové svítidlo, na předsvatební obavy zase vlastnoručně vyrobený zásnubní prsten a na samotu nový domek pro dva!

TINY HOUSE DONE Ač by se podle názvu mohlo zdát, že projekt domku Tiny House Done, který si objednáte, dostanete jako stavebnici a sami postavíte, kdekoliv uznáte za vhodné, je cizí provenience, omyl je pravdou. Za českou variantou stále populárnějších „cabin“ stojí Lukáš Otevřel

a dvojice truhlářů Devoto. První domek Done stojí ve Smržovce a vy si ho můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Základní verze vyjde na 365 000 Kč, tu je pak možno rozšířit o solární střechu s baterií, off-grid řešení WC i kuchyň. fb.com/tinyhousedone

MONASTERY GARDEN Rodina českých boutiquových hotelů se nově rozrostla o podnik Monastery Garden, který v historickém centru Českého Krumlova dokončil pražský ateliér Ti Architekti. Hotel vyniká rodinnou atmosférou, disponuje deseti pokoji, bistrem v přízemí a vinným sklepem v podzemí. Charakter interiéru udávají

rostliny a byliny, které najdete vyobrazeny na stěnách v nejrůznějších podobách a které odkazují na přiléhající klášterní zahrady. Kromě květeny se do domu ze šestnáctého století architektům podařilo umně zasadit moderní designové kousky. Ideální útočiště na víkend! monasterygarden.cz

UŽ NIKDY NEBUDEME MODERNÍ Titulek odkazuje k názvu stejnojmenné výstavy, která byla 7. srpna zahájena v brněnské Galerii TIC a která představuje šest výzkumných projektů od mladých českých architektů. Dle kurátorů výstavy je výběr uměleckých objektů a instalací od Barbory Ochotné, Davida Helešice, Georgi Dimitrova, Kateřiny

ORGANICKÉ TVARY Dánská firma Ferm Living, kterou v Česku prodává například e-shop Designville, představila letošní podzimní novinky. Mezi nimi vyniká kolekce svítidel Arum, která tvarem svých stínidel připomíná organické tvary áronovitých rostlin. Svítidla existují ve stolní, nástěnné i stojací variantě a hodí se jak do obývacího pokoje, tak do ložnice.

Marečkové, Kristýny Trojanové, Marka Svobody, Márie Muškové, Ondřeje Pučka a Paulíny Závacké sondou do podvědomí nastupující generace, která chce být aktuální, ale uvědomuje si, že už nikdy nemůže být moderní. Výstavu určitě navštivte, potrvá až do 19. října. galerie-tic.cz

fermliving.com

NOVÝ SPOLEČNÍK Švédská značka outdoorového oblečení a doplňků už dávno necílí jenom na trampy a turisty. Oblíbili si ji mladí lidé z celého světa a není divu. Kvalitní odolné materiály, které vydrží snad úplně všechno, a nadčasový design s lehkým nádechem retra, to je neodolatelná kombinace. Fjällräven nyní uvádí nové modely inspirované sedmdesátými lety a vyrobené z recyklované vlny. Návrat do práce po dovolené bude s novým batůžkem ještě příjemnější! fjallraven-shop.cz

SÁM SOBĚ ŠPERKAŘEM Přemýšlíte, jak by měly vypadat vaše snubní prsteny? Šperkař Jan Vlasák nabízí snoubencům skvělou příležitost: během dvou nezapomenutelných dnů si vytvořit prsteny jeden

pro druhého. Na individuálním workshopu v Janově zlatnické dílně si můžete pod jeho vedením podle svého návrhu prstýnky vlastnoručně vyrobit! janvlasak.com

30-31_WHAT19-09-design.indd 30

29/08/2019 09:29

TA L E N T M Ě S Í C E

Nový smysl odpadu Brněnská dvojice designérů Josef Rozehnal a Jakub Kraus tvořící již dva roky pod značkou NAHAKU se zabývá především otázkou upcyclingu. Přičemž na rozdíl od recyklace přináší takzvaná upcyklace větší přidanou hodnotu. Proměnou odpadového materiálu v další produkty ulehčuje životnímu prostředí. „Co je pro někoho odpadem, může pro nás být výzvou, jak bojovat proti nadprodukci a nadměrné spotřebě,“ říkají mladí designéři. Pod názvem NAHAKU vznikají série bytových doplňků a svítidel z odpadního nebo jinak nevyužitelného materiálu, například světla vyrobená z použitých plastových demižonů, prošlých hasicích přístrojů či vyhozených bojlerů. Vše přitom začalo proto, že Jakub s Josefem neměli peníze na nový materiál. Od té doby se myšlence zero waste věnují konstantně. Loni v listopadu se dvojice dostala do finále soutěže Social Impact Award, která podporuje společensky odpovědnou činnost. Svítidla PETing jsou dokonalým příkladem upcyclingu. „Jednorázové PET láhve na prosecco či víno, které se dodávají do restaurací, znamenají 20 litrů šumivé zábavy a konec. My jsme ji ale rozsvítili a prodloužili tak životní cyklus tohoto materiálu,“ vysvětlují NAHAKU. NAHAKU se také věnují výrobě a návrhům na zakázku. Svým designem vybavili nejen například pražské administrativní centrum, ale i soukromé byty a zakázek stále přibývá. Mají to Jakub s Josefem takzvaně na háku? Jak co, otázku zero waste a upcyclingu berou více než zodpovědně. Na háku mají jen zakázky, které jim nedávají smysl, protože daný prostor nikam dále neposouvají. Svítidla PETing aktuálně můžete vidět ve dvou nových projektech v Praze: YOLO v projektu Butterfly v Karlíně a v Manifestu na Smíchově, nahaku.net

30-31_WHAT19-09-design.indd 31

29/08/2019 09:29

C E S TOVÁ N Í

Objevování evropské rozmanitosti Když Monice White pochválíte hedvábné tyrkysové kalhoty, odvětí, že si je přivezla z Indie. A boty z Ibizy a šperk z Benátek… To jsou totiž ty nejlepší suvenýry. Setkaly jsme se pár dní před jejím odjezdem do Indie, kam designérka a majitelka obchodů Le Patio jezdí vybírat unikátní nábytek a bytové doplňky. T Petra Nováková F archiv Moniky White

ak se chystáte, když pozítří letíte do Indie? I když cestuji často, cestovní horečka mě neopouští. A někdy proto dělám chyby. Jednou jsem letěla na Filipíny a na letiště jsem přĳela o den dřív. Významně jsem se tehdy ptala na přepážce: Vy ještě nemáte otevřený check-in? Otevírá se přece dvě hodiny předem… Dvě hodiny předem ano, ale ne 26 hodin. A taky se mi už podařilo přiletět na pařížský veletrh o týden později. Jak je vidět, mám být proč nervózní. Ale za pár dní pravděpodobně odletím.

Jako svá oblíbená místa jste nevybrala žádnou exotiku, ale čtyři evropská města – Antverpy, Neapol, Bordeaux a Miláno. Dovedete si představit, že byste v některém z nich mohla žít? V Antverpách a v Neapoli ne, to jsou města extrémů. Ale v Bordeaux nebo v Miláně? Tam si život dovedu představit! Například Bordeaux je vážně skvělé. I v samotné Francii vnímají Bordeaux jako nejlepší místo k životu. Nejen proto, že je skvěle dostupné z Paříže, rychlovlakem trvá cesta tři hodiny. Manažeři, kteří přes týden pracují v Paříži, „parkují“ své rodiny v Bordeaux. I to mění město, a nejen pozitivně. S trochou nadsázky lze říct, že z Bordeaux se stává předměstí Paříže. To samozřejmě mění i bytovou politiku, a ceny nemovitostí tam tím pádem dramaticky stouply. A Milán? To je další město, pro které mám velkou slabost. A všichni tam jsou příjemní, byť vím, že ostatní Italové Miláňany pomlouvají. Například Římané o nich tvrdí, že jsou až přehnaně pracovití, jsou na peníze, protivní, uzavření, zbytečně zrychlení… My Češi máme laťku nastavenou jinde než Římané, a proto nám obyvatelé Milána vyhovují. Jste tedy spíš evropský typ cestovatele? Díky práci létám třikrát ročně do Indie, tím se mi exotika nasytí. Navíc jsem si exotiku užila v době, když jsem žila ve Vietnamu a v Libanonu. Dnes moc ráda objevuji Evropu. I z časových důvodů se mi Evropa nabízí jako ideální řešení. Máme takové štěstí, jak je to tu různorodé. Z Prahy můžete být za pár hodin ve Vídni, v Berlíně, v Paříži nebo v Miláně, a každé z těch měst je úplně jiné. Má jinou kulturu, kuchyni, architekturu, jiné počasí. Můj manžel Michael v jednu chvíli uvažoval, že by se vrátil

na svůj rodný Nový Zéland, a já s ním. Na pár týdnů tam odjel a vrátil se s tím, že to nejde, že by mu chyběla Evropa. Je totiž skvělá! Zkuste jí udělat ještě větší reklamu. U každé cesty hledám jisté společné jmenovatele. Kulturu, architekturu, umění, design, módu, jídlo. A v Evropě je rozmanitost a bohatost v těchto ohledech unikátní. Na relativně malém prostranství je nepřeberné množství zajímavostí. Jak vybíráte cíle svých cest? Někdy někam odjedu kvůli tomu, že jsem četla zajímavý článek. Například v Maroku jsme cestovali do jedné části města na základě reportáže o hotelu L’Iglesia v časopise Maison Côté Sud. Často čtu zahraniční časopisy o designu a New York Times a schovávám si z nich články s tipy, co by bylo fajn vidět. Udržuji si v povědomí, co je zrovna kde za výstavy. Když jedu do Milána na veletrh Salone del Mobile, připravuji se dlouho dopředu. Děje se toho tam totiž v jeden čas tolik, že pokud bych přĳela nepřipravená, budu potřebovat několik dní jen

„Mám pět velikostí kufrů. Co destinace, to jiné zavazadlo. Nezáleží jen na tom, kolik nocí hodlám někde strávit, ale i na tom, kolik suvenýrů plánuji nakoupit. Do Itálie jezdím spíš s velkým kufrem – podobně jako do Indie,“ popisuje Monika White.

nová. Já se třeba do Benátek musím vracet každý rok, jinak se mi po nich stýská. Když tam pak přĳedu, brečím dojetím. Je to pro mě nejkrásnější místo na světě. Nevadí vám, jak jsou Benátky turistické? Chápu problém turistů, ale pořád tam lze turismu uniknout. Většina lidí tam nenocuje, a tak v podstatě každé ráno v jakémkoliv ročním období tam nikdo

„Když jedu do Milána na veletrh Salone del Mobile, připravuji se dlouho dopředu. V jeden čas se tam toho děje tolik!“

k tomu, abych se rozkoukala. V tomhle tedy přípravy nepodceňuji, dělám si zápisky. Ale když jsem na místě, částečně to nechávám spontánnosti. Vracíte se ráda na známá místa? Ano, ale je to dilema! Jezdit na dovolené na místa, kde už to znáte a cítíte se tam napůl jako doma, je pro mě krásný pocit. Vím, co mě tam čeká, prorostu do rytmu místa. Ale pak hrozí, že už neobjevuji nic nového. Vylézá mi z toho myšlenka, že člověk by měl pořád cestovat, aby se mohl vracet na svá místa i objevovat ta

není. Esteticky jsou pro mě Benátky dokonalé. Vnímám je jako úžasnou destinaci i pro milovníky současného umění. Je tam inspirace na každém kroku. S manželem měříme krásu místa podle toho, kolik jsme udělali fotek. Pokud jsme někde a říkáme jen: To je hezký a tohle je taky hezký, ale na konci dne si uvědomíme, že jsme nakonec nic nevyfotili, tak to sice bylo hezký, ale asi to nebylo krásný. V Benátkách fotím nepřetržitě! Spojení barev, materiálů, atmosféry, je to tam zkrátka dokonalé a inspirativní.

Vozíte si suvenýry z cest? Ráda si vozím knihy. A oblečení, v Praze totiž skoro nenakupuji. Součást mého poznání města je i to, že najdu místního módního návrháře nebo concept store. Dělá mi to radost. Ráda nakupuji i místní keramiku, nejvíc malé misky, doma si totiž rádi dáváme tapas. A jídlo, to je oblíbený efemérní suvenýr. Kdy se začínají ozývat vaše toulavé boty? Nemůžu být v Praze déle jak pět týdnů v kuse, pak už začínám cítit, že potřebuji nový vnější impulz. Vždycky mi to pomůže, psychicky i pracovně. Když se cítím zaseknutá na projektu, když nevím, jak něco vyřešit, stačí pár dní za hranicemi a řešení přĳde. V zahraničí nacházím mnoho inspirace a speciálně pro můj typ práce je cestování zásadní. Je důležité vylézt ze své ulity, vidět, co se děje ve světě, jaké jsou trendy, nové technologie, poznat, co tvoří jinde. Neláká vás i z tohoto pohledu Amerika? Často jsem tam jezdila v devadesátých letech, v New Yorku jsem byla aspoň čtyřikrát. Co jsem s Michaelem, který NYC miluje a strávil tam úžasných sedm let života, jsme tam kupodivu ještě nebyli. Jednou jsme už seděli v letadle, kvůli poruše ale neodstartovalo. Let se zrušil a přesunul na další den. Jenže my jsme jeli na prodloužený víkend a být v New Yorku jen dva dny už postrádalo smysl. Na letišti jsme se podívali na odlety, na naše černé oblečení, a místo do New Yorku jsme letěli do Milána. Bylo to skvělé. Ale věřím tomu, že se tam ještě podíváme.

32-33_WHAT19-09-cestovani.indd 32

29/08/2019 09:10

MONIK A WHITE

MĚSTA, KTERÁ MĚ INSPIRUJÍ „Jsem čím dál víc fascinovaná tím, jak dobrá architektura vychází z tradice konkrétního místa, jeho zeměpisné polohy a dostupných lokálních materiálů,“ říká Monika White, designérka a majitelka obchodů Le Patio, a představuje svou fantastickou evropskou čtyřku.

Miláno

Bordeaux

Miláno je kosmopolitní metropole, která mě pokaždé nabije svou energií a kde inspirace srší z každého rohu.

Majitelé francouzské značky Côté Table každoročně zvou svoje VIP klienty do sídla v Bordeaux, aby jim představili novou kolekci ještě dříve, než půjde oficiálně na podzimní přehlídku Maison & Objet. I díky tomu jsem na vlastní kůži pochopila, proč Francouzi považují Bordeaux za jedno z nejpříjemnějších měst k životu.

Plno energie a nové inspirace

Skvělé místo k životu

Líbí se mi, jak vedle sebe existují staré domy s moderními a vzájemně si dávají vyniknout. Popsala bych to jako princip architektonického vrstvení. Nové domy jsou tu vystavěné na starých. Často mi tu pohled přitáhnou vstupní dveře, vypadají jako umělecká díla.

Bordeaux se změnilo s příchodem starosty Alaina Juppého. Zlepšil dopravu v centru díky tramvajím, novým parkovacím zónám a cyklostezkám. Město se otočilo k řece, která jím protéká, nábřeží se oživilo zahradami, kde se dělají pikniky, trhy a koncerty. Úžasnou dominantou města je fontána nebo spíš vodní zrcadlo, které vytváří v každém ročním období zajímavé efekty.

Ikona vkusu Rossana Orlandi a její Spazio

Antverpy

Avantgardní móda a skvělá gastronomie Do Antverp jezdím každý rok, vybírám tam kolekci vánočních ozdob pro svoje obchody. Belgičany považuji za požitkáře – umí se soustředit na to, jak si zpříjemnit život v interiéru. Jedinou nevýhodou je počasí, fouká tu.

Mám ráda menší butiky soustředěné kolem botanické zahrady, jako jsou třeba místní značka Rue Blanche nebo úžasný obchod s botami Cocodrillo. Miluju zdejší concept story kolem ulice Kloosterstraat. Jsou jako fúze blešího trhu, současného designu a luxusní módy. Vycpaný leopard tak stojí vedle drahých lodiček a opodál jsou staré vinylové desky. V žádném jiném evropském městě jsem něco takového neviděla.

Ve stylu wabi sabi

Z Antverp pochází můj oblíbený guru wabi-sabi stylu designér Axel Vervoordt. Skvělý je jeho projekt Kanaal. Jednu celou ulici proměňuje v jedinečné místo k bydlení. Vše tvoří podle své estetické filozofie, která propojuje východní myšlení se západním životním stylem.

A jídlo!

Zmíním tři skvělé restaurace. Začnu GraanMarktem13, kde jsem poprvé byla se svými obchodními partnery. Jde o skvělý concept store s galerií a restaurací pod jednou střechou v centru města. Ras, restaurace nedaleko přístavu, kromě skvělého menu nabízí i krásný výhled na vodu. A když chcete zažít něco výjimečného, doporučuji Jane. Nebudu přehánět, když řeknu, že jde o jednu z nejkrásnějších restaurací na světě. Navrhl ji architekt Piet Boon v bývalé kapli. Čekací doby nejsou nic na spontánní návštěvy, je nutné se objednat tak tři měsíce dopředu.

Vždycky musím jít do Spazia, concept storu kurátorky Rossany Orlandi. Vše, co se objeví ve Spaziu, získá okamžitě na hodnotě. Jednou jsem tam zastihla samotnou Rossanu, jak přestavuje obchod a šoupe s nábytkem, a dala jsem se s ní do řeči. Řekla mi, že jezdí do Prahy na Designblok a nabízí lampy od českého Lasvitu. Spazio není zvenku vidět a je celé ve stylu „shabby chic“. Nic tam není dokonalé, ale ten nedbalý šarm funguje. Je to luxus trochu jinak.

Z doku muzeum

Budovy přístavních skladišť jsou dnes muzeem současného umění a přehlídkou skvělé architektury. O přeměnu doků se postarala francouzská designérka Andrée Putman. Prý se inspirovala Charlesem Baudelairem, který definoval modernost jako nikdy nehynoucí minulost, která se na sebe raději dívá jiným způsobem.

Prada, architektura a umění

Rehabilitace industriální budovy, kde sídlí nadace Fondazione Prada je v průmyslové části Milána, a stojí za to se sem vypravit na nějakou výstavu současného a moderního umění.

Neapol

Dva světy jednoho města Neapol má jedinečnou atmosféru. Je to ideální město, kde si na vlastní kůži můžete osvojit dolce far niente, sladké nicnedělání.

Skvělá gastronomie a Notre Dame v Bordeaux

Ulice Notre Dame je cool částí města, kde jsou zajímavé butiky s módou a designem a spoustou restaurací. Ráda chodím do typické brasserie Chez Dupont se skvělou atmosféru, a taky do tržnice Marche Chartrons, kde je několik brasserií s terasami.

Staré město ukazuje autentickou, historickou, avšak také intenzivní až drsnou Neapol. Ve starém městě jsou úzké uličky, z oken visí prádlo, na ulicích jsou odpadky a mezi chodci kličkují skútry. Zážitek objevovat tu místní staré dílny a obchody s řemesly je stejně fascinující, ať už jde o vazače knih, čalouníka nebo švadleny. V Neapoli mohou skvěle nakupovat hlavně muži, ale i mně se tu podařilo pár kapitálních úlovků. Koupila jsem si tu žlutou ručně šitou koženou kabelku místní značky Tramontano, kterou má rád i Woody Allen. Ve čtvrti Sanitá jsou nové kulturní projekty, třeba muzeum moderního umění Madre nebo Made in Cloister, projekt, který se snaží starý renesanční klášter renovovat a přeměnit v místo, kde se budou setkávat umělci, designéři a řemeslníci. Na současné umění narazíte i v ulicích, ve městě jsou graffiti od Banksyho nebo pařížského M.Chat. Zcela odlišná je nová dražší Neapol, která je i čistší, klidnější a otevřená k moři. Naleznete zde luxusní obchody, hotely a restaurace.

Dejte si chleba

V Neapoli je skvělý chleba, domácí a pokaždé trochu jiný. A káva – lepší jsem nikde jinde na světě nepila!

32-33_WHAT19-09-cestovani.indd 33

29/08/2019 09:10

L AHŮDK Y

Devatero kvítí v horkém šálku T Petra Nováková, Tomáš Mrvík F Michal Ureš, S Tomáš Mrvík, Tereza Jeřábková

Mnohdy při prvních příznacích nachlazení sáhneme raději než po bylinkách po farmakách. A to je škoda. Vzpomeňte si na zázračné účinky těchto čajů z dětství a ochutnejte lahodnou podzimní „devítku“! Květy léčivek zalévejte vodou do 80 °C a nechte je louhovat deset minut. Semena, kořeny nebo plody vařte.

Ženská záležitost 1

Když začně být chladno a potřebujete vzpruhu →→ ginkgo biloba →→ šípek →→ měsíček lékařský Ginkgo biloba je rostlina, která má pozitivní vliv na paměť, soustředění a podporuje mikrocirkulaci krevního systému. Z listů si uvařte lahodný čaj a popíjejte ho s medem nejen o páté. Šípkový čaj působí proti únavě, celkově osvěžuje a zvyšuje odolnost proti infekcím a pomáhá při nachlazení. Nejlepší je připravený z vlastnoručně natrhaných a usušených šípků. Jak na to? Šípky roztlučte v hmoždíři a na půl litru vody přidejte zhruba dvě polévkové lžíce této drti. Nechte půl hodiny odstát, poté dvě minuty povařte. Pak už můžete podávat. U měsíčku lékařského sbírejte pouze květ či květ s kalichem. Je jednou z hlavních gynekologických rostlin. Upravuje nepravidelnou a bolestivou menstruaci. Je také skvělým léčivem při žlučníkových a jaterních potížích. Jiní zase drcené šípky přelijí vroucí vodou, a taky je asi dvě minuty vaří. Vývar je pak třeba nechat odstát déle.

V moci kouzelných bylinek Nálevy proti nejrůznějším těžkostem

→→ řebříček obecný →→ lípa srdčitá →→ růže svraskalá Řebříček pomáhá při mnoha chorobách. Farář Kneipp vyslovil tento názor: „Ženy by se uchránily před mnohými těžkostmi, kdyby občas sáhly po řebříčku!“ V každém směru výborně působí na lůno ženy. Trápí vás něco? Čaj z lípy srdčité funguje proti úzkosti, a pokud trpíte změnami nálad či nevysvětlitelným chronickým stresem, naučte se ho pít. Studie, zveřejněná v časopise Journal of Ethnopharmacology, uvedla, že u zvířat, která byla krmena extraktem z lipových květů, se snížilo úzkostné chování, když byly umístěny v bludišti. Růži svraskalou používají bylinkáři stejně jako šípek, plody jsou jedlé, dužinu můžete ochutnat i zasyrova. Okvětní lístky dejte do džbánku a zalijte je vodou. Nechte louhovat přes noc. Ráno vás potěší voňavá svěží chuť.

Čaje proti nachlazení 3

Aneb když rtuť na teploměru klesne →→ sedmikráska →→ mateřídouška →→ podběl Milujeme ji v trávě a stejně tak zazáří i v šálku. Čaj ze sedmikrásek dodá tělu hořčík a utlumí záněty. Pokud vám pár květů zbyde, nebojte se je rozžvýkat. Zatočí i s nejrůznějšími kožními neduhy a plísněmi. Mateřídouškový lektvar oceníte zejména na podzim, kdy nás oslabují nejrůznější virózy a suchý kašel. Mateřídouška má navíc blahodárné účinky na duševní pohodu. Když ráno vypijete šálek čaje z mateřídoušky místo kávy, rychle pocítíte duševní pohodu. A to je před odchodem do zaměstnání potřeba! Díky obsahu slizu, tříslovin a hořčin dokáže podběl lékařský pomáhat při zanícené sliznici, podporovat vykašlávání a tlumit kašel. S popíjením čaje to ale nepřehánějte, podběl totiž obsahuje pyrolizidonové alkaloidy, které jsou při užívání ve větším množství toxické.

34-35_WHAT19-09-lahudky.indd 34

29/08/2019 09:49

Bylinkový špaldový koláč s ovocem a meduňkou →→ 50 g špaldové krupice →→ 50 g instantní kukuřičné polenty →→ 2 lžičky kypřicího prášku →→ půlka vanilkového lusku →→ 250 g měkkého tvarohu →→ 70 g másla →→ 1 vejce →→ 70 ml sirupu z agáve →→ 2 lžíce citronové šťávy →→ ovoce – borůvky, maliny, jahody →→ meduňka, verbena (lístky) Vyhřejte horkovzdušnou troubu na 160 stupňů. Smíchejte všechny suroviny v robotu a nakonec ručně vmíchejte ovoce a bylinky. Formu vysypte celozrnnou moukou (kokosem nebo oříšky), nalijte do ní těsto a nechte třicet minut péct.

34-35_WHAT19-09-lahudky.indd 35

29/08/2019 09:50

WHAT-inzerce.indd 1 WhatBySoho_270x400_B-Class_v3.indd 2

29/08/2019 11:14 27.08.19 10:24