What 12/20 by Whatnewscz

49 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº 21 PROSINEC 2020 / LEDEN 2021

20 + 20 pozitivních zpráv

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Utkáno z rybářských sítí

Rok 2020 byl příšerný! Taky máte pocit, že se nedělo nic dobrého? Omyl!

Něčeho se hodně bojíte a jste až v jakési apatii? Pomůže lektorka vnitřní transformace.

Ze světa luxusní módy se podnikatelka vrhla do výroby oblečení z recyklovaného textilu.

STR ANA 20

STRANA 22

STRANA 40

Dara očima Laury 01_WHAT20-12-cover.indd 1

Vaše osobní inventura

Daře Rolins teď nejvíc chybí možnost vystupovat před živým publikem, je to jeden z hlavních zdrojů energie. Dalším je dcera Laura. STRANA 8

25/11/2020 11:09

Geniální trojkombinace

WHAMISA FRESH HydRAtAční HydRAt RAtA RAt tAční Ační botox SéRuM z opuncIE

100% přírodní

WHAT-inzerce.indd 1 WHAMISA-botox-serum-270x400.indd 1

puredistrict.cz

Proniká až do DERMIS

19/11/2020 21:52 18.11.20 15:33

Ú VO D N Í K

Pláčeme už jen kvůli kroužkům z cibule Ještě loni v zimě jsme nemohli večer chodit po ulici či posedávat s nejbližšími bez povinného, náhubku‘. Restaurace byly zavřené, svařák se prodával v lahvi a studený a ta se směla odšpuntovat až doma. Žádná legrace. Když jsme nebyli šťastnými majiteli čtyřnohého mazlíka, dveře bytu jste museli zavřít nejpozději v devět večer. Mnozí z nás si proto pořídili psa nebo jiného milého přítele. Omezení pohybu osob a sociální distancování nahrálo domácím násilníkům, OSN popsala nárůst násilí jako, stínovou pandemii‘. Ještěže dnes už můžeme pozdě v noci venku volně dýchat ledový vzduch a na městské kašně pozorovat dokonalé křehké vločky. Díkybohu u toho můžeme usrkávat svařák s velkou dávkou skořicové kůry a šťávou z pomeranče. V týdnu se těšíme na kolegy, nevadí nám přesčasy ani dlouhé porady. Pijeme pivo, na okýnko už si ani nevzpomeneme.

Vídáme lidi, které jsme léta nepotkali. Zase je líbáme na tvář. Děti se pošťuchují cestou do školy, taky bruslí a pomalu zapomínají na shift a enter, které musely dennodenně mačkat skoro celý školní rok. Zase si vybíráme, do které nové kavárny půjdeme, a je úplně jedno, že se tam zdržíme až do zavíračky. Chodíme na výstavy, máme práci, mnohem míň se doma hádáme. Pláčeme už jen u krájení cibule do bramborového salátu. Nepřestáváme slavit. Plánujeme, kam poletíme k moři, ale už s jistou dávkou obezřetnosti. Jsme přesvědčení, že úbytek letů pomohl životnímu prostředí. Zase sněží, jako už dlouho ne. Za rok a sto dní budeme vyhlížet nového prezidenta. Nebo prezidentku? Jsme vděční a šťastní, že už je prosinec 2021. Bude líp. Krásný konec roku 2020! Tým redakce WHAT

03_WHAT20-12-uvodnik.indd 3

25/11/2020 01:39

OSOBNOSTI

Moje největší odchylka

Petra Valentová Ráda cestuje, prochází se v přírodě, čte a miluje dobré filmy. A taky má velkou slabost pro Vánoce. „Přála bych si, aby byly pro všechny šťastné a veselé, a velmi se mě dotýká, když slyším příběhy o tom, že tomu tak vždycky není. A právě proto před třemi lety vznikl projekt Štědrovečerní večeře na Chodově, kam zveme ty, kteří by jinak byli sami nebo z různých důvodů nemohou prožít takové Vánoce, jaké by si představovali,“ říká marketingová manažerka Westfield Chodov.

Jaká je vaše největší podivnost, která se v průběhu času z handicapu stala plusem? Na to jsme se ptali šesti osobností našeho dvojčísla. T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unspalsh.com, pixabay.com

Líba Drdáková

Pavel Berky Rodák z malé vesnice na jihu Slovenska žije již nějaký čas v Praze, kde se věnuje módnímu návrhářství. Má vlastní oděvní značku Pavel Berky a působí také jako head designer ve firmě E.daniely. Jeho sympatickou tvář jste mohli donedávna vídat i na televizních obrazovkách v rámci pořadu Masterchef Česko, kde se probojoval až do TOP 3. Vaření a gastronomie jsou totiž hned po módě jeho druhou vášní. Nedávno dokonce vydal designový kalendář na rok 2021, kde gastronomii propojil s láskou k umění. Vzniklo tak 12 uměleckých karet kreslených pokrmů spolu s recepty. Celé dílo bude v průběhu příštího roku interaktivně propojeno s Pavlovými sociálními sítěmi. Dříve jsem za svůj největší handicap považoval romský původ. Byly momenty, kdy jsem se za něj styděl, i když jsem věděl, že vlastně nemám proč. Naštěstí moji rodiče podnikli důležité kroky k tomu, abych postupně přijal, kdo jsem, a nebral romské kořeny jako něco, co by mě mělo v životě limitovat. Právě z toho důvodu mě nedali na stejnou školu, kam chodili všichni z vesnice, a také mi nebránili v nástupu na střední nebo vysokou školu, i když to znamenalo, že budu žít několik set kilometrů od domova. Jejich přístup mi neskutečně pomohl. Najednou jsem zjistil, že být jediný Rom v celé škole je vlastně výhoda. Lidé se o vás více zajímají, protože vyčníváte z davu. Dalo by se říct, že výhoda plynoucí z určité odlišnosti mě provází až dodnes.

Spolumajitelka premium concept storu Pure District tento projekt vybudovala s PharmDr. Lucií Havlíkovou, která je jeho odborným garantem. Vlastní ochrannou známku na ženšenový čaj Kombe a exkluzivní zastoupení korejské stoprocentně přírodní kosmetiky Whamisa, na starosti má navíc marketing a obchod. „Vítejte ve světě dlouhověkosti, ve kterou my věříme. Nikdy vám nebudeme nabízet nic, co jsme do detailu nevyzkoušely a co by nefungovalo,“ vypráví o svém projektu Líba. Kromě jiného miluje film a je dlouholetou členkou divadla Sklep. Při tvorbě nové kampaně jsem posedlá kontrolou vizuálu. Jsem schopná ho po schválení ještě několikrát předělat. Je to úmorná práce, která se ale vyplatí. Protože když se pak musím dalších několik měsíců dívat na to, co jsme vytvořili, jsem spokojená. A netrápí mě myšlenky, že jsme to mohli udělat líp. Některé vizuály se mi líbí i po x letech. S tím souvisí, že co člověk to názor, ale finální rozhodnutí by měl mít ten, který za konkrétní věc či projekt zodpovídá. Protože s tím rozhodnutím musí pak žít jen on sám.

Už několik let netrávím dobrovolně Štědrý večer doma s rodinou, nýbrž v práci. Pro okolí to je často nepochopitelné, dokud se nedozvědí důvod. A to ten, že ho trávím s lidmi, kteří by jinak byli sami nebo nemohou prožít z různých důvodů Štědrý den podle svých představ. Jsem ráda, že mě v tom rodina podporuje a že když se nakonec pozdě večer dostavím domů, zvědavě si poslechnou, jaká byla atmosféra a kolika lidem s různými příběhy se nám podařilo za ten den udělat radost a vytrhnout je ze všedních starostí. Od té doby, co večeři organizujeme, mají pro mě Vánoce úplně nový rozměr. Jsou pro mě mnohem více kouzelné a opravdové.

Nº 21, prosinec 2020 / leden 2021

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová, Iveta Lébrová Autoři: Bára Šťastná, Rudolf Havlík, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Alena Gurin Stará, Petra Nováková, Veronika Štefanová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Foto: Michael Jan Dvořák, Michal Ureš, Robert Tichý, Lucie Robinson Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489, ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 7. 12. 2020

04-05_WHAT20-12-osobnosti.indd 4

25/11/2020 10:53

Ondřej Chybík

Liběna Rochová Málokdo toho o české módě ví více než Liběna Rochová. Kromě toho, že má vlastní ateliér v srdci Prahy, o módě i přednáší – vede Ateliér designu a obuvi na pražské UMPRUM. Svým vytříbeným stylem a smyslem pro sebemenší detail je pověstná. V posledních několika letech se dostává do povědomí široké veřejnosti i díky svým filantropním aktivitám, například v rámci spolupráce s nadací Debra ČR. Mimo to se podílí na projektu UNICEF „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“, výtěžek pomáhá dětem v zemích třetího světa.

Po studiích architektury v Brně a rakouském Grazu absolvoval postgraduální studium urbanismu na prestižní ETH Zurich ve Švýcarsku. Působil ve vídeňském ateliéru PPAG. Roku 2010 založil společně s Michalem Krištofem vlastní architektonické studio Chybík+Krištof, které dnes tvoří více jak 50 spolupracujících architektů. Během necelé první dekády existence studio navrhlo například Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015 v italském Miláně nebo galerii nábytku MY DVA, za niž získalo Grand Prix Obce architektů. Za dosavadní činnost obdrželi ocenění Design Vanguard amerického časopisu Architectural Record.

Viktorie Kaštánková

Vždy jsem si dělal věci po svém. Jako dítě, jako student, i jako architekt. Brzy jsem zjistil, že se mi velmi těžko pro někoho pracuje. Je to dáno tím, že jsem byl odmala tvrdohlavý. Když rodiče vzpomínají na mé dětství, jako čerstvý otec jim vůbec nezávidím. Na druhou stranu jsem vždy věřil tomu, že víc hlav víc ví. Naštěstí jsem našel kolegu, který si během posledních deseti let, co máme společný ateliér, vybudoval pro tuto mou náročnou vlastnost pochopení a společně jsme schopni vést plodný kreativní dialog. Takže z toho „dělání si věcí po svém“ se stal jeden ze základů naší tvůrčí práce. Doufám, že to je vidět i v našich projektech. Že jsou jednoduše odlišné od běžné stavební produkce.

Když se tak zamyslím, tak bych asi našla odchylky dvě. Respektive pro mě to jsou zcela samozřejmé věci, ale lidem okolo se můžou na první pohled zdát zvláštní. Monochromie. V černé chodím léta. Uklidňuje mě, cítím se v ní „ochráněná“ a zároveň „skrytá“. Mám v ní čas více přemýšlet. Nechci na sebe upozorňovat barevným oblečením – je dostačující, že jsem barevná uvnitř. V interiérech naopak máme vše světlé, minimalistické – nábytek bílý, bílou mám i na zemi, ložnice i povlečení jsou vždycky bílé. Tady si černou představit neumím. V prostoru mě bílá zklidňuje. Meditovat v černé obklopena bílou. Ajurvéda. Tu praktikuji léta, pomocí ajurvédy propojuji tělo s duší. Dodržuji dinačáriju, denní režim. Ráno potřebuji dvě hodiny na klidný start do dne. Po probuzení následuje meditace, jóga, cvičení, masáže. Musím vstát časně, abych dostála náročnému dennímu programu. Paradoxně toho stihnu víc než dřív, a to si myslím, že jsem toho stíhala dost.

Aspoň jeden hebký kousek od Wolfgangu má dnes ve svém šatníku každý milovník minimalistické módy. Když před osmi lety Viktorie Kaštánková zakládala se svou kamarádkou Zuzanou Milandu značku oblečení, byla určená hlavně pro ně a jejich přátele. Kolem Wolfgangu se postupně vytvořila celá inspirativní komunita se signifikantní estetikou a názorem. Ty jsou vepsané do všeho, co Viki a Zuza dělají – nejen do stylových outfitů, ale i do designu brněnského a pražského obchodu, do originálních módních přehlídek, kolaborací i třeba do snové elektronické hudby, která k téhle značce neodmyslitelně patří. Ostatně Viki je taky DJka – s velmi vytříbeným vkusem.

Naivita. Neponaučitelně optimistický náhled na lidské charaktery, životní situace, přítomnost i budoucnost. Dávat věcem a lidem šanci s otevřeným srdcem mě v minulosti mnohokrát ranilo a svoji upřímnou naivitu jsem po určitých zkušenostech začala vnímat jako handicap. A s jdoucími léty jsem za ni naopak vděčná, stal se z ní pohon pro víru v lepší zítřky, bez které by mě život asi tolik nenaplňoval. Dnes už vím, že věci se nemusí jevit tak, jak doufám, jsem si vědoma, že možností je více, ale za přítomnost té kladné vize, kterou se mi daří nacházet i ve zdánlivě nepřejícných situacích, jsem opravdu vděčná.

04-05_WHAT20-12-osobnosti.indd 5

25/11/2020 10:53

H OT N E W S

Tajemství přítomného okamžiku T Petra Nováková F archiv značek

Někdy je k tomu potřeba zavřít oči. Otevřít srdce. Nadechnout se. Zadržet dech. Ochutnat, vstoupit nebo otočit stránku. Tak pojďte!

UPGRADE KOSTELNÍ KLASIKY Česká značka Meadows dosud prosvětlovala svět díky svým vonným svícím v ručně foukaných skleněných dózách. Teď přichází s novinkou, dvanáctkou vonných františků. Čekejte však sofistikovanější zážitek, než míváte z klasických vánočních kuželů. Také Timeless Incense sice obsahuje kadidlové silice, ale v kombinaci s podmanivou skořicí, hřebíčkem a dřevěným uhlím dokáže probudit smysly a navodit smyslnou, nejen sváteční atmosféru. meadows.cz

O ZÍTŘKU I BLÁZNIVÉM VČEREJŠKU

PÍSEŇ, KTEROU POSLOUCHÁTE NOSEM

Filmový režisér, spisovatel, obchodník a dobrodruh Rudolf Havlík, jehož fejeton exkluzivně pro WHAT najdete o pár stránek dál, vydal román Zítra je taky den. V něm poutavě vypráví o svých mnohdy těžko uvěřitelných zážitcích. „Chtěli mě lynčovat, zabít, deportovat, podplatit a jednou i sníst, ale popravdě si myslím, že jsem si to tenkrát jen špatně vyložil. Dvakrát jsem omdlel, jednou mě omráčili, zavřeli mě do vězení, jo a jednou jsem umřel, ale jen na chvíli,“ píše. A vy, když se začtete, budete mít pocit, že cestujete s ním a že všechno dobře dopadne, i když to tak mnohdy nevypadá. A to se hodí!

Svůj tah na branku dokazuje zpěvačka Dara Rolins i ve svém novém projektu lifestylové značky vonných svíček Vermi by Dara. Kromě svíce Lola je novinkou také model pro Mandarin Oriental Prague. Tato svíčka vznikla exkluzivně právě pro stejnojmenný luxusní pražský hotel ovšem s představou, že si hotelový luxus, nerušený klid a výjimečné zážitky můžete dopřát i doma. Dara se při jejím vzniku nechala inspirovat kaplí hotelu, ve kterém jsou unikátní lázně. Vůně je medově hebká, opulentně svůdná po ambře a až meditativní díky labdanu. Je navržena tak, aby přinesla klid a mír duši, a pomáhá odpočinout i tělu.

V dobrých knihkupectvích

ŠŤASTNÉ A OBÉZNÍ VÁNOCE Slovenská designérka Martina Klbečková tvoří pod svou značkou Minka porcelánové šperky. Velký úspěch mají především ty se zvířátky, například koza na šňůře nebo prasátka s perlami. Letos už podruhé však kromě šperků uvedla i vánoční kolekci. Její ozdoby jsou praktickým naplněním tužby, aby Vánoce byly veselé a štědré. Po loňském úspěchu tlustého buldočka, kozy, prasátka, ryby a pandy přichází nová skupina „nafouklých“ zvířat, která se těší, až se budou houpat třeba i na vašem vánočním stromku. Jsou tak štědrá, jen prasknout!

Pořídíte na vermibydara.com

U nás seženete například v e-shopu czechdesign.cz

NECHTE STOUPAT DÝM Každého půlroku představit nějakou voňavou novinku, to je vize české značky Pigmentarium. Po cyklu parfémů nyní přichází i interiérová vůně v podobě vonných tyčinek. Čtyři poetické situace, čtyři vzdálená místa. Které si vyberete? Perskou zahradu plnou rozkvetlých růží, na které dopadají paprsky slunce? Pak sáhněte po Kâshân Rose. Nebo podmanivý bar někde v zapadlé uličce Jaipuru, kde hraje blues a s lehkostí se nalévá Pink city Martini? Vaší volbou nechť je Santal Blues. Či snad chcete otevřít dveře mediny a ocitnout se v luxusním paláci prosyceném vůní mátového čaje? Nadchne vás Moroccan Mint. Nebo vás láká spíš tajemná, záhadná a smyslná noc? Pak tedy zkuste Jericho Noir! Pak už stačí jen zapálit, sfouknout, nadechnout se… A letět. Vonné tyčinky Incense Collection stojí 890 Kč, pigmentarium.com

06-07_WHAT20-12-hot-news.indd 6

25/11/2020 10:56

LÉKÁRNA PRO KRÁSNOU PLEŤ

O BOHYNÍCH, KTERÉ STÁLE ŽIJÍ

Kam chodí Francouzky pro své kosmetické vychytávky? Do lékárny! Nabídka kosmetických produktů má ve Francii tradici a na takzvané paralékárny přísahají i mnohé francouzské celebrity a influencerky. V takových obchodech totiž neprodávají jen léčiva, ale prověřené kosmetické produkty, bylinné preparáty, přírodní zázraky či doplňky stravy. Seznam, co všechno má v takové paralékárně pořídit pro své kamarádky a známé, dostávala pravidelně také Adéla Chauville Středová, která se svým manželem žije v Paříži. Začal v ní tedy klíčit nápad představit parafarmacii i u nás. Rozjezd výjimečného projektu La Pharmacie Francaise na pražském Arbesově náměstí přišel teď, v době covidové. Ale na dobré idey nikdy není špatný čas.

Mytická bohyně Vesna může inspirovat i dnes – svou odvahou dělat první krok k realizaci svých snů. „Do našich životů vstupuje tato bohyně v březnu, v den jarní rovnodennosti. Jejím tématem jsou odvaha a rovnováha. Rovnováha jako bod. Zlomek vteřiny. Protože bod rovnováhy je pouhý okamžik, zatímco život je dynamický pohyb,“ píše se v knize Jsem žena, jsem bohyně, ve které se dozvíte více nejen o slovanských bohyních. Výpravná publikace je protkána nejen ilustracemi lotyšské výtvarnice Ievy Ozoly, ale i fotografiemi Ivy Morwen, která do podob bohyní nafotila třináct současných úspěšných českých žen včetně iniciátorky projektu Lilie Khousnoutdinové. knezkabohyne.cz

lapharmacie.cz

CO NEJBLÍŽ SRDCI Nosily se už ve starověku, oblíbené byly i v renesanci a v devatenáctém století patřily k nejběžnějším lidovým šperkům. Otevírací medailonky s malovaným portrétem nebo pramínkem vlasů uvnitř fungovaly i jako amulety. K tradici se nyní vrací šperkařka Lenka Kerlická, která pro svou značku 27jewelry uvedla moderní verzi tohoto šperku. Do zlatého náhrdelníku s medailonkem jednoduše ukryjete fotografii svých milovaných. Náhrdelník se dá na míru ozdobit kameny či otisky prstů. 27jewelry.com

TENHLE GIN OCENÍ V SÝRII

O PERLÁCH JEN DOBŘE Podporují harmonii, vylepšují spánek, přivolávají štěstí a zesilují ženskost. Přesně takové schopnosti se přisuzují perlám. Z perlové kolekce od značky Lemon Soda Studio budete nadšení i v případě, že nevěříte na jejich magickou moc. Pravé barokní perly ze sladkých a slaných vod z oblastí jižních moří získaly moderní twist v náhrdelníku s rudou šňůrkou. Působí tak méně okázale, zato elegantně až jednoduše, a mohou tak ideálně naplnit tezi Coco Chanel, že perly se hodí pro každou příležitost.

„Kdo jednou vstoupí do Hvozdu, už nemusí najít cestu ven. Nám se to stalo. Znovu nás pohltil hluboký les, znovu jsme sbírali jeho bohatství, v šumavské divočině vyrostly smrkové výhonky a borůvčí, v Novohradských horách maliní,“ vypráví Martin Žufánek. To, co však zní jako pohádka, je ve skutečnosti recept na legendární gin Hvozd. Ten seženete exkluzivně na webu cook2help.com. Nejde tak o obyčejný e-shop delikates a kulinářských zážitků, koupí vybraných produktů či aktivit podpoříte syrskou misi Lékařů bez hranic.

On-line v nabídce konceptuálního obchodu Still Life.

cook2help.com

RŮŽENKA, JITKA A DALŠÍ KRÁVY Prase Růženka bylo první zachráněné zvíře, které se dostalo na Farmu Naděje. Krávu Jitku zachránili před smrtí, teď tu žije už tři roky. Býček Oliver měl skončit na jatkách, ale naštěstí tady taky našel svoje místo a doplňuje tak partu zachráněných zvířat. Farma funguje jako azyl pro hospodářská zvířata, která mohou dál spokojeně žít. Pokud je budete chtít podpořit, můžete tak učinit nákupem merche – například plecháčku s portrétem některé ze současných faremních hvězd. Ale rozhodně stojí za to udělat si výlet a seznámit se se všemi osobně! E-shop funguje na farmanadeje.cz

06-07_WHAT20-12-hot-news.indd 7

25/11/2020 10:56

R OZ H OVO R

Mířím až tam, kam nedohlédnu Právě teď jí ze všeho nejvíc chybí možnost vystupovat před živým publikem, protože hudba je pro Daru Rolins jedním z hlavních zdrojů energie a pozitivních emocí. Dalším je její dcera Laura, která spoluvytvořila obálku tohoto čísla WHAT. T Barbora Šťastná, F Lukáš Kimlička, archiv S Lenka Škodová, M + V Tomáš Vida/Dermacol

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 8

25/11/2020 01:52

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 9

25/11/2020 01:52

R OZ H OVO R

„I když jsem někdy upadla, zase jsem se zvedla a vydala na další cestu,“ říká Dara.

do školy a dělám jí snídani. Během dne se s chůvou občas střídáme, protože mívám různé pracovní schůzky. Ale když můžu, večer ji ukládám ke spaní a přečtu jí pohádku nebo si večer v posteli povídáme, jaký byl její den. Mám to nastavené tak, že mi to nezpůsobuje výčitky svědomí. Vím, že v obou svých světech dělám maximum. Nebojíte se, že se na Lauře podepíše to, že je odmalička spolu s vámi i ona středem veřejné pozornosti? To je riziko podnikání. Laura se narodila dvěma lidem, kteří nejsou úplně běžní rodičové. Showbyznys je takový, jaký je. Je to iluze, hra, show, je to i v názvu té profese. A myslím, že Laura to zvládá naprosto na jedničku. Ona tu zvýšenou pozornost zaznamenává, na mně i na sobě. Když jdeme spolu po ulici nebo na nákup, setkává se s tím, vidí, že mě lidé zastavují, pokukují, šuškají si nebo do sebe nenápadně strkají, aby upozornili souseda: „Hele, to je Dara!“ Nebo přĳdou a chtějí se vyfotit se mnou nebo s námi oběma. Myslím, že díky tomu, že to zažívá odmalička, to s ní velké věci nedělá. A když vezmu v potaz svou vlastní zkušenost, nemyslím si, že ji to nějak pokroutilo. Na mně se to podepisovalo velmi konkrétně, protože ta pozornost na mě mířila přímo. A neřekla bych, že mě to negativně ovlivnilo. Nezhloupla jsem z toho, neubralo mi to na reálném vztahu k životu. Proto se nebojím, že by to Laura neustála. Po obou svých rodičích, po mně i po Matějovi, má v genech dobrý zdravý rozum. My oba stojíme pevně nohama na zemi, nikam jsme si neulítli. Nevidí u nás žádné hvězdné manýry. I ona ovšem ví, že bulvární média dokážou člověka naštvat. I ona někdy kroutí hlavou a řekne mi: „Nedělej si z toho hlavu. Vždyť sama říkáš, že do toho zítra zabalí mrkev…”

a obálce vás vaše dcera Laura zachytila svýma očima. Jak je to naopak? Jaká je Laura očima Dary? Je už v pubertě? Ještě tam nejsme. Je jí dvanáct let, ještě pořád je holčička. Všechny ty proměny, které jsem zaznamenala u dětí svých kamarádek, se k nám dostávají se zpožděním. Po mně i po svém tátovi, Matějovi, je hodně hravá. Takže i dospívání bude mít pomalejší, zaplať pánbůh! Ostatně, moje máma říká, že ani já, ani moje sestra jsme žádnou pubertu neměly. Prý si nepamatuje žádné naše úlety nebo divné stavy. Možná to bylo tím, že jsem odmalička byla „busy“? Od dětství jsem měla co dělat, takže jsem neměla čas dělat hlouposti… Každopádně, pokud jde o Lauru, ještě nás to nepotkalo.

Jak zvládá domácí výuku? Myslela jsem, že to děti může bavit. A ze začátku to tak i bylo. Měla radost, že nemusí vstávat do školy, že má volnější režim. Ale už po prvním rozvolnění karanténních opatření se nemohla školy dočkat, ráno nemohla ani dospat. Chyběly jí ostatní děti a koneckonců i ten denní režim. Říkala jsem si: to je dobře, jinak ty děti zblbnou. A teď jsme zpátky v té samé situaci… Ani Laura z toho nemá radost. Nikdo z nás se z toho neraduje. Jsem sice ráda, že ji mám doma, že máme čas pro sebe navzájem, ale i toho se dítě časem přejí. Myslím, že by už potřebovala obměnit společnost, trávit víc času se spolužáky, chodit ven, jet občas ze školy autobusem a vůbec všechny ty věci, které dělají život zábavný a rozmanitý.

Je něco, v čem už se s vámi Laura neradí? Baví mě, že pořád si často říká o radu a konzultuje se mnou spoustu věcí. Radí se se mnou o škole, hudbě, o filmech, o módě, dokonce i kluky se mnou začala řešit, což je taková novinka na programu, která se nám lehce vmísila do rozhovoru. Najednou se Laura zmínila, že tenhle kluk jí připadá fajn a jestli by s ním mohla jít do lesa na procházku se psem? Takže jsem řekla: „Jasně! A přiveď ho pak k nám domů na čaj!“ Jsem ráda, že má pořád tendenci vtahovat nás, svoje rodiče, do příběhu. Zatím se vůči nám nevymezuje. Nejsme ještě v tom období, kdy bychom jí připadali otravní. V budoucnu to může nastat – nebo taky ne. Zatím je sdílná. Úspěšné ženy často v rozhovorech čelí jiným otázkám než úspěšní muži. Novináři mají tendenci se jich ptát na „skloubení práce a rodinného života“, jako by ti muži snad rodiny neměli… Já neznám jiný model než ten, který sama prožívám, a neumím porovnat, jak vypadá správný a nesprávný model v showbyznysu. Hodně mých kolegyň skutečně staví rodinu na první místo v tom smyslu, že se o všechno doma postarají samy. A naopak znám spoustu kolegyň-matek, které mají dvě chůvy a celou armádu lidí, kteří se jim o vše starají. Já jsem někde na půl cesty. Chůvu mám, protože pracuji v noci. Lidi se baví večer, moje pracovní doba začíná, když padá tma, a taky jezdím na dlouhé cesty. Ale v momentech, kdy tam pro Lauru být můžu, tam jsem. I když se vrátím pozdě v noci z vystoupení, ráno ji budím

Vy sama jste čelila útokům bulváru od nějakých osmnácti let… Není to od mých osmnácti, je to od mých deseti. Abych nebyla trapná a neřekla rovnou od osmi. Myslela jsem, že za komunismu se o soukromí hvězd tolik nepsalo. Možná ne, ale novináři se na to stejně ptali, když dostali příležitost. Byla jsem na titulkách. Ta ztráta anonymity pro mě nastala velice brzy a nepamatuji si, od ja-

ze závislosti… Samozřejmě, že to světové měřítko je jinde než naše. Já pořád ještě můžu někam zmizet, odjet někam, kde jsem anonymní. Když je někdo slavný v měřítku „pepsicola“, neschová se nikde po celém světě. Z toho by mi asi přeskočilo. Fanoušci si někdy neuvědomují hranici, za kterou začíná moje soukromí. Například někdo přĳde a chce se se mnou vyfotit zrovna ve chvíli, kdy mám plnou pusu jídla. Nebo jsem na toaletě a oni začnou ťukat na dveře kabinky, jestli bych se pak s nimi mohla vyfotit. Ale pořád je to něco jiného, než co zažívají hvězdy ve světovém měřítku. Na druhou stranu, sociální sítě vám dávají příležitost řídit si svou image do značné míry sama. To je ohromná výhoda právě vůči těm pisálkům, které moc ráda nemám. Teď už si bulvár skoro nedovolí napsat lživou informaci, protože sociální sítě nám dávají možnost uvést to na pravou míru. Na Instagramu mám skoro 700 tisíc lidí, takže si tam řeknu, co chci, pustím, co chci, zpropaguji, co chci. Už nejsme na médiích tolik závislí. A média to vědí a opravdu se k nám chovají o mnoho slušněji. Minimálně si nedovolí lhát. Fanoušci na Instagramu se ale často chovají podobně jako v reálu, někdy mají docela nepříjemné připomínky… A rady mi dávají (směje se)! Co mi sluší, co mi nesluší. (Plynule přejde do slovenštiny.) „Nie, Dara, toto by si nemala, toto nie je pekné! Toto nenos, takto sa mi nepáčiš. Toto ti nesvedčí, takto sa už nemaluj!“ Vždycky si říkám, jestli by mě napadlo takhle radit Madonně nebo Beyoncé (směje se). Co by měly nosit nebo jakého chirurga by měly navštěvovat. Směju se tomu a říkám si, že si ten člověk s tím dá tu práci a pak si asi říká: „Teď jsem té Darče dobře poradila, konečně se ta holka vzpamatuje!“ Možná to je tím, že sociální sítě navozují pocit určité intimity. Jako byste byla jedna z kamarádek… Ano, navozují pocit sblížení s tím interpretem. Ostatně, dáváme tam jiné fotky, než na jaké jsou čtenáři zvyklí z časopisů. Tam nám to vždycky sluší. Jsme namalované, učesané, je tam dobré světlo, nejsou tam vidět vrásky nebo se lehce vyretušují. Kdežto na Instagramu bývají fotky a videa z našeho reálného života,

„Kromě objetí Laury, nebo – když se objeví na scéně láska – nějakého muže, je to další způsob nasávání hezkých emocí.“ kého věku jsem si začala říkat: „Zrovna tuhle životní událost opravdu nechci sdílet se dvěma národy…“ Vím, že párkrát jsem to prožívala opravdu citelně, a bylo mi to nepříjemné. Šlo o věci osobního charakteru, které jsou samozřejmě pro bulvární média nejlákavější. Vím, že moje jméno je v těchto souvislostech skloňováno možná častěji než v souvislosti s hudbou… Ale zvládla jste to obdivuhodně. Osudy dětských hvězd bývají v dospělosti často dost nešťastné. Zrovna dneska jsem v televizi zahlédla dokument o slavných dětech. Bylo tam několik herců i nějaká zpěvačka. Tři z nich se pokusili o sebevraždu, léčili se

často i bez make-upu, v přirozených situacích. Možná i tenhle faktor způsobuje, že lidi mají pocit, že jsme jejich kámoši z vedlejšího baráku. Letos na podzim jste přišla s novinkou – značkou produktů Vermi by Dara… Nápad na mou vlastní značku vznikl už poměrně dávno. Chtěla jsem pod ní prezentovat světu produkty, které se mnou budou úzce souviset, za kterými si budu opravdu stát. Věděla jsem, že ten moment jednou nastane, až přĳde ten správný produkt a čas. Nepospíchala jsem, protože práce bylo vždycky dost a primárně mě živí hudba. S příchodem období koronaviru ale nastal takový zvláštní, nehybný čas. Už si ani

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 10

25/11/2020 01:52

„Teď už si bulvár skoro nedovolí napsat lživou informaci, protože sociální sítě nám dávají možnost uvést to na pravou míru,“ popisuje Dara.

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 11

25/11/2020 01:52

R OZ H OVO R

Něco o Daře

„Život prostě není jednoduchý nikdy. A kdyby byl, byla by to strašná nuda. Vlastně jsem ráda za ty složitosti a polena, která mi háže pod nohy,“ míní Dara.

Poprvé se objevila v televizi už ve čtyřech letech. V osmi letech natáčela první film (televizní pohádku Zázračný autobus), jako devítiletá vydala první desku a v roce 1984 ji definitivně proslavil duet Zvonky štěstí, který nazpívala s Karlem Gottem. Z dráhy dětské hvězdy Darinky Rolincové se úspěšně odrazila do dospělé kariéry zpěvačky Dary Rolins, která stále drží krok s aktuálními trendy. Její popularitu umocnila účast v porotách česko-slovenských talentových soutěží. V roce 2015 si založila instagramový účet, který si dodnes spravuje sama a považuje ho za jeden ze svých důležitých marketingových nástrojů. Na podzim letošního roku uvedla na trh svou vlastní značku produktů Vermi by Dara. Prvními dvěma produkty jsou parfémované svíčky: Lola a Mandarin Oriental limitovaná edice pro jeden z nejluxusnějších pražských hotelů. Má dvanáctiletou dceru Lauru, jejímž otcem je Matěj Homola, zpěvák a kytarista kapely Wohnout.

Poděkování za zapůjčení oblečení: Fendi

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 12

25/11/2020 01:52

T I P DA R Y Dárková sada Avon

Maxima for Her Tělové mléko Maxima, 150 ml

Maxima Eau de Parfum, minibalení, 10 ml

Maxima Eau de Parfum, 50 ml

Cena sady 1100 Kč

nevzpomínám, kdy jsem naposledy měla regulérní vystoupení před lidmi! V době, kdy čas takto ustrnul, jsem si říkala: možná, že teď je ten správný moment. Jako první se na světě objevila vonná svíčka. Proč právě ta? Souvisí to s tím, že současná epidemie koronaviru nás zahání domů, do útulnosti domova? Svíčky jsou jedna z věcí, které do mého života neodmyslitelně patří. U nás doma pořád hoří nějaká svíčka, na pravém nočním stolku mám jednu, na levém hned tři. V obýváku jich je sedm, z toho tři vonné, a vybírám si je podle nálady k večerní pohodě, ke skleničce střiku. Takže přivést na svět vlastní vonnou svíčku bylo úplně přirozené. Nebyl to výsledek žádného brainstormingu. S kamarádem Michalem Čechem jsme v únoru odjeli do Paříže, kde jsme kontaktovali místní parfuméry. Od té doby vzniklo asi sedmnáct verzí svíčky. Až ta poslední dostala konkrétní podobu a jméno: Lola. Jsem na ni hrozně pyšná. Na svém Instagramu jste citovala myšlenku: „Život je složitý ze dvou důvodů: protože vystupujeme ze své komfortní zóny, nebo protože v ní zůstáváme…“ (Ironicky se směje.) Ano, tohle jsou jediné dva důvody, jinak je to super! Jenže tahle hláška je velký chyták, protože jedno i druhé nám způsobuje starosti a trable. Život prostě není jednoduchý nikdy. A kdyby byl, byla by to strašná nuda. Vlastně jsem ráda za ty složitosti a polena, která mi háže pod nohy, a já je musím přeskakovat. I když jsem někdy upadla, zase jsem se zvedla a vydala se na další cestu. Jsem za ně ráda, protože mě formují a každý další nápad je jejich důsledkem, ať už v hudbě, v textech, v uvažování, v prožitcích… Jsem ráda i za ty momenty, kdy mi bývá těžko, jsem zlomená, brečím a říkám si: „Proč se tohle musí dít zrovna mně nebo někomu z mých blízkých? Proč přicházíme o lidi

příliš brzy? Proč nás opouštějí a ještě nám u toho zlomí srdce?“ Komfortní zóna je moment štěstí, ale když je všechno příliš dlouho růžové a super, jsem trochu ve střehu a říkám si: Odkud zase přĳde další dělo? V práci a tvorbě je komfortní zónou to, co už umíme. Ale když se chceme posunout dál, musíme zkoušet nové věci, ty, které ještě neumíme a nejsme si v nich jistí. A přesně díky tomu se posouvám dál. Mám ohromnou výhodu v tom, že jsem za život nasbírala řadu velmi rozmanitých skupin fanoušků. Spektrum lidí, které moje hudba oslovuje, je široké. Můžu vystupovat na svatbách, městských slavnostech, festivalech, a stejně tak v klubech pro -náctiletá děcka, protože moje hudba sleduje aktuální trendy. Spolupracuju s mladými producenty, poslouchám trendy hudbu. Říkám si kolikrát, proč dnes vydáváme hudbu, která zní, jako by byla natočená v osmdesátkách? Mám snahu pořád se posouvat dál, zkoušet nové věci a pracovat se svou značkou v nových souvislostech. Pracujete s mladými lidmi, dvacátníky a třicátníky. Tahle generace je dnes často kritizovaná, že jsou příliš křehcí, individualističtí, vychovaní v jakési bublině a neumějí tvrdě pracovat. V mnohém s tím můžu souhlasit, ale neberu to jako něco negativního. Neznamená to, že by byli kvůli tomu méně schopní. Často jen umějí dostat se k výsledku rychleji a snadněji, poradí si jinak, už od začátku vědí, kde mají hledat. Maminka mi často říkala: „Ty jsi se vším hotová raz dva.“ A já jsem to vnímala tak, že asi musím určitou prací trávit víc času, abych dokázala, že jsem ji opravdu vykonala svědomitě. Laura je také s lecčím raz dva hotová, ale já jí to nevytýkám. Vlastně jí závidím, jak umí pracovat s časem. A myslím, že podobně se chová i generace mých mladších spolupracovníků, lidí, se kterými natáčím klipy. Jsem okouzlená a nadšená z jejich fantazie, z jejich osobitého vidění, které mě obohacuje a otvírá mi přesně ty dveře, které otevřít chci, jen někdy nemám ten správný klíč. Lidé, kterým dám příležitost pracovat na mých projektech, jsou svědomití, dodržují deadliny, udělají maximum, když vnímají, že mají možnost posunout se dál a výš. Jsem z této generace nadšená!

se potřebuji smát. Takže teď si říkám, že i tato doba jednou musí skončit. Využívám ji tak, že tvořím, píšu, trávím čas ve studiu. A doufám, že snad brzo si zase zazpívám na jevišti.

a slova zavedou. Mám ráda ty momenty, kdy sama sebe překvapím. A pak se i pochválím: tohle se mi líbí, to je hezká linka, to je hezká metafora! V těchto okamžicích cítím svou největší svobodu.

Dokážete odhadnout, jak se pod vlivem pandemie změní svět hudby? Tak to vůbec netuším. Možná ve způsobu prezentace, v tom, jak se hudba dostává k posluchačům. Doposud tady nebyly takové jevy jako koncerty

V čem budou jiné vaše letošní Vánoce? To zatím nevím. Stejné budou v tom, že je budeme trávit u mojí sestry. Budeme tam celá rodina pohromadě, to se snad ještě smí. Takže v zásadě by Vánoce nemusely být jiné. Možná, že dárků

„Proč přicházíme o lidi příliš brzy? Proč nás opouštějí a ještě nám u toho zlomí srdce?“ v obýváku, kdy Alicia Keys ve svém bytě sedne k pianu, nebo Johnny Legend se z domova spojí se světem, to tady do té doby nebylo. Ale jinak doufám, že se nezmění nic, že hudba bude pořád svobodná a bez limitů, jak ji mám ráda. Zdá se, že ve své kariéře jste velký stratég, který věci dost promýšlí. Je něco, co záměrně nechcete mít pod kontrolou? Tak to mám právě v hudbě. Tam jsem úplně bez hranic. Neumím to přesně popsat, ale právě v tom cítím svou výjimečnost. Ne ve slávě nebo v úspěchu. Ale v možnosti ztratit se v hudbě, bloudit v ní, neplánovaně se někam vydat a nechat se překvapit tím, kam mě noty

bude trochu méně, takže o to víc to bude o radosti, že jsme zdraví a že jsme spolu, o uvědomění, co všechno naše generace prožila. A jinak doufám, že na stole bude stejné jídlo jako vždy, i dobrá nálada. Rodina je na začátku i na konci všeho: blízcí lidé, vztahy, emoce. Mít se o ně s kým podělit a od koho si je vzít. O Vánoce se nebojím.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

„Laura se narodila dvěma lidem, kteří nejsou úplně běžní rodičové. Showbyznys je takový, jaký je.“

Co vidíte jako svůj další krok – kam míříte dál? Já doufám, že daleko. Až tam, kam nedohlédnu, v ideálním případě. Kdybych tam viděla už teď, přestane mě to bavit. Mám ráda určitý prvek nejistoty ve svém snažení. Nepotřebuju vědět všechno, hlavně, že ta cesta pokračuje a že mi nedocházejí nápady, jak hudební, tak jiné. Doufám, že budu mít pořád dost času a energie na to, abych je realizovala. Říkáte, že máte ráda prvek nejistoty. Teď v „době covidové“ je jí možná ale ve vašem povolání až moc. Nehroutím se z toho. Moje hlava neustrnula, je pořád v pohybu. Zapisuju si nápady a snažím se brát situaci, jaká je. Vystoupení před lidmi mi chybí. Jsem kontaktní člověk a zpívání je jako jídlo pro mou duši. Dělá mě šťastnou. Kromě objetí Laury, nebo – když se objeví na scéně láska – nějakého muže, je to další způsob nasávání hezkých emocí. Jako když strčíte kabel do nabíječky. Cítím, že mi to schází. Ale nechci se v tom smutku příliš plácat. To také umím a někdy se do smutku ponořuji záměrně, protože mi to pomáhá ty pocity popsat třeba v písničce. Ale za jiných okolností

08-13_WHAT20-12-rozhovor.indd 13

25/11/2020 01:53

KRÁSA

Armáda krásy a spásy Když se nesmí do salonů na pravidelnou „údržbu“, je potřeba se z toho nesložit do vany, ale zapojit vlastní síly. Naštěstí je na trhu spousta chytrých produktů a přístrojů, díky kterým péči od hlavy až k patě v pohodě zvládnete doma. Začínáme! T Soňa Hrabec Kotulková F archiv firem, unsplash.com

no, jistě. Také nám to chybí: položit se na lehátko, přitisknout k sobě víčka a nechat se rozmazlovat cizíma rukama. Nic naplat, je načase zapojit ty své: začněte odlíčením, poté přijde na řadu exfoliace. Velmi dobře fungují speciální peelingové tamponky, které mají kapsičku na prsty a jsou napuštěné přírodní exfoliační směsí. Tamponkem pak stačí pleť masírovat krouživými pohyby od středu obličeje jednou až dvakrát týdně, což úplně postačí k tomu, abyste se zbavila všech nechtěných nánosů (vlastně i těch psychických). Pak na obličej naneste pleťovou masku, pleť ji bude lépe vstřebávat. Po použití peelingu vám postačí klasická

které dokážou ona místa okamžitě zamaskovat. Na vlasech drží a efekt je dokonalý. Pokud se bojíte pracovat se sprejem kvůli zašpinění oblečení, zkuste pudr. Nanáší se na vlasy štětečkem a jde o preciznější záležitost.

Nehty jako od manikérky

Ach ty ruce a nehty. Zažívají teď toho tolik – neustálé uklízení a mytí nádobí a další radosti. Jednou za týden zkraťte papírovým pilníkem jejich délku na stejnou, pilujte jedním směrem, aby se netřepily. „Pokud na nich máte starý gel-lak, odstraníte ho tak, že povrch laku jemně zpilujete a naneste na něj speciální tekutinu na acetonové bázi, která ho naruší.

„Bílý pruh v pěšince dokáže opticky přidat pěkných pár let. Barvit se doma samozřejmě jde, ale zkazíte tím práci odborníka.“ sheet nebo krémová maska, mimo to ale doporučujeme používat například speciální sonický přístroj pro urychlení účinků pleťové masky, jako například Foreo Ufo 2. Ten díky sonickým pulzacím a LED světlům dokáže zvýšit účinky aktivních látek v masce a dostat je hlouběji do pleti. Typ masky do přístroje si navíc můžete volit podle toho, co vaše pleť aktuálně potřebuje.

Vlasy bez šedin

Největším strašákem dokonalého vzhledu jsou šediny. Bílý pruh v pěšince dokáže opticky přidat pěkných pár let. Barvit se doma samozřejmě jde, ale zkazíte tím práci odborníka, a navíc nevíte, jak bude výsledná barva na vlasech vypadat. Můžete se pak nechtěně podivovat nad oranžovými nebo temně černými odstíny. Za nás jsou nejlepší SOS přípravky proti šedinám – krycí spreje a pudry,

Paradoxně máme víc času o sebe pečovat.

Vy ho pak jen špachtlí jemně odstraníte. Pokud tuto tekutinu nemáte, starý gel-lak musíte velmi opatrně odpilovat, ale tak, abyste nenarušily svůj přírodní nehet. Toto dělejte pouze v nejnutnějším případě,“ radí Tamara Rotterová, nehtová expertka značky Alessandro. Lepším domácím pomocníkem je speciální sada na permanentní lakování s pomocí LED laku na nehty, který tvrdne pod lampou a vydrží na nehtech dokonalý až tři týdny. Pak vám žádné složité sundávání nehrozí, jednoduše ho sloupnete nebo odstraníte pomocí speciálního přípravku, který nenaruší nehty. S velmi suchou a popraskanou kůží si poradí masky na ruce. Jsou buď v podobě krémů nebo rukavic napuštěných těmi nejvýživnějšími složkami. Po deseti minutách budou ruce hladké, hydratované a jemné. Ideální je masku nanášet před spaním, aby pak složky v přípravku mohly působit, když spíte a sníte.

Hedvábně jemná chodidla

Trápí vás suché paty a hrubá kůže na chodidlech? Existují škrabky a nejrůznější nástroje, ale kdo to s nimi umí? Naštěstí jsou tu exfoliační masky na nohy, které vypadají jako igelitové ponožky. Obsahují směs, která dokáže „rozpustit“ odumřelou a suchou kůži a zbaví vás nepříjemných prasklin. Nelekněte se, některé přípravky začnou působit až po pár dnech, kdy se suchá kůže začne odlupovat. Nějakou dobu to sice nevypadá úplně krásně, ale když tento proces vydržíte, odměnou vám budou miminkovsky hladká chodidla.

Každý den bychom se měli snažit zažít něco hezkého. Vana a playlist od Bonobo, které měsíčně na Spotify poslouchá přes tři miliony lidí, k takovým zážitkům rozhodně patří.

D O M ÁC Í P ÉČ E Jednorázová peelingová maska na nohy

Foot Peeling mask Kocostar

Stačí jen navléknout jako ponožky a maska se dokonale postará o vaše prsty i chodidla. Odstraňuje odumřelé buňky, regeneruje, vyživuje a zvláčňuje kůži. Chrání před vysycháním a rohovatěním. notino.cz, 279 Kč

Sada na domácí Striplac lakování

Striplac Deluxe kit, Alessandro Domácí nehtové studio obsahuje výkonnou LED lampu a 4 nejprodávanější odstíny Striplacu – tedy LED laku na nehty, kterým se lakuje jako běžným lakem. Vydrží až 3 týdny, poté jej jednoduše sloupnete nebo odstraníte pomocí speciální tekutiny. alessandro-cr.cz, 3099 Kč

Sonický přístroj pro urychlení účinků pleťové masky

Foreo UFO 2

Jednorázovou power masku stačí pouze vložit do přístroje. Ten díky ultrarychlému zahřívání, termoterapii, T-SonicTM pulzaci a osmi různým LED světlům pomůže po příjemné masáži zajistit zářivou a dokonale vypadající pleť za pouhých 90 sekund. foreo.com, notino.cz, 7603 Kč

Rozjasňující a regenerační bio peelingové tamponky

Whamisa

Ideální pro unavenou a vyčerpanou pleť. Třicet peelingových tamponků má speciální kulatý tvar s kapsičkou pro prsty, který zajistí důkladnou aplikaci a jemné odstranění odumřelých kožních buněk. Přípravek kromě hloubkového čištění také omlazuje, hydratuje a zklidňuje pleť. puredistrict.cz, 1105 Kč

Krycí pudr na šediny

Cover Hair

Okamžitě kryje odrůstající a šedivé vlasy. Každý bílý milimetr díky němu můžeme mít pod kontrolou bez čekání na nápravu u kadeřníka. myskino.cz, 980 Kč

14_WHAT20-12-krasa-doma.indd 14

25/11/2020 01:46

NEJKOMPLEXNĚJŠÍ OMLAZUJÍCÍ KúRA NA TRHU á

vyrobená v České republice

émio

ko s m e

ICONIC BEAUTY CAPSULES obsahují patentované látky, které: • Redukují vrásky o 29 % • Zvyšují pružnost pokožky o 15 % • Zlepšují hydrataci pokožky o 22 %

• Zmenšují hloubku vrásek o 7 % • Zlepšují elasticitu pokožky o 19 % • Zvyšují hebkost pokožky o 25 %

Dvouměsíční beauty pack za 1990 Kč

ICONIC BEAUTY CREAM obsahuje patentované látky, které: • • • • •

WHAT-inzerce.indd 1 MOLECOOL-270x400.indd 2

Redukují vrásky až o 51 % Stimulují syntézu kolagenu až o 57 % Zpevňují pleť až o 51 % Stimulují produkci elastinu až o 169 % Zvyšují jas pokožky až o 205 %

Více informací a odborné studie na www.mymolecool.com

23/10/2020 11:42 23.10.20 10:44

KRÁSA

Terapie lesem

Osobní strážce

Venku trávíme víc času, než jsme byli zvyklí, a vyhýbáme se tak domácí ponorce. Čerstvý vzduch, příroda a ticho dělají své – jsou balzámem na mnohé starosti. Připravte na všechny rozmary počasí také svoji pleť. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák, Kateřina Koki Mlejnková

Do každé kapsy

Kompaktní „pudřenka“ obsahuje ochranný tónovaný krém s hroznovým a baobabovým olejem a omlazující molekulou adenosin. Výborně se nanáší přiloženým polštářkem, krásně sjednocuje a hlavně chrání před UV paprsky, které na pleť působí také v zimě. Bio BB krém SPF 50+, Whamisa, puredistrict.cz, 1145 Kč

Luxusní regenerátor Má bohatou texturu s výživnými oleji (pupalkový atd.), které vyživují a chrání nejen suchou pleť. Díky patentované technologii, jejíž výzkum trval 30 let, stimuluje přirozený proces obnovy buněk. Dá se použít i na oční okolí. Výživný omlazující krém The Rich Cream, Augustinus Bader, ingredients-store.com, 3950 Kč

Malá tubička, kterou můžete mít vždy po ruce, je nabitá přírodními oleji, vosky a rostlinnými extrakty, které okamžitě zklidní vysušené a bolavé rty. Je to i skvělá ochrana proti mrazu, větru a chladu. Balzám na rty Lip Butter, Skin Food, Weleda, weleda.cz, 149 Kč

Kmín a spol. Energizující olej tvoří směs vysoce kvalitních, stoprocentně přírodních surovin, včetně esenciálního oleje z kmínu. Jojobový olej a olej z dýňových semínek vytvářejí na pleti ochrannou vrstvu, bohatou na vitamin E a omega mastné kyseliny 3 a 6. Pleťový olej Uplifting, Booming_Bob, flowbase.cz, 549 Kč

4 5

Dvojí síla

Hydratace i do mrazu Díky dvojité dávce pětivrstvého multiceramidového komplexu udržuje hydratační bariéru v pleti v jakémkoliv ročním období a v každém počasí. I v náročných zimních podmínkách předchází odpařování vody, a pokožka je tak výborně hydratovaná po celý den. Hydratační krém Ceramidin, Dr. Jart +, sephora.cz, 990 Kč

Jeho „našlehanou“ texturu a svěží vůni budete milovat od prvního použití. Jeden z nejúčinnějších anti-aging krémů na našem trhu je nabitý 12 patentovanými látkami, které hydratují do hloubky a omlazují. Na pleti vytvoří skvělý štít proti vlivům počasí. Dá se používat ráno, večer i okolo očí. Díky tobolkám, které jsou součástí balení, bude vaše pleť omlazená také zevnitř. Iconic Beauty Cream Molecool, součást 2měsíční omlazovací kúry s anti-aging tobolkami, mymolecool.com, set s krémem a tobolkami 1990 Kč

16_WHAT20-12-krasa-zima.indd 16

25/11/2020 01:42

Stovky skvělých vánočních dárků a inspirací OBJEDNÁVEJTE Z AVON KATALOGU NEBO ONLINE NA AVON.CZ DORUČÍME AŽ K VAŠIM DVEŘÍM. WWW.AVON.CZ

WHAT-inzerce.indd 1 WHAT Vanoce 270x400 CZ.indd 1

AVON CZSK

AVON ČESKÁ REPUBLIKA

19/11/2020 21:50 18/11/2020 17:43

KRÁSA

Sladký úsměv Obalit si nervy sladkostmi – to funguje dokonale. Jenže co na to našich 32 zubů? Nezapomeňte, že roušky nebudeme nosit věčně. Zapracujte na svém úsměvu s pomocí vychytaných produktů.

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

2 1

3 1

4 1 5 1

6 1

1 Péče o ústa podle jogínů a ajurvédy: každé ráno použijte na očistu jazyka měděnou škrabku, která zbavuje bakterií, způsobujících nepříjemný zápach, detoxikuje, působí na rovnováhu mikrobiomu v ústech a podporuje imunitu. Škrabka na jazyk A Tongue Cleaner Changed My Life, byssine.com, 440 Kč 2 Přírodní roztok detoxikuje ústní dutinu, eliminuje nepříjemný odér,

posiluje zuby, zabraňuje zubnímu kazu a onemocnění dásní. Organická ústní voda Super Foodies Fresh Organic Mouthwash, Oolaboo, eshop.oolaboo.cz, 404 Kč 3 Jemně růžová bělicí zubní pasta obsahuje enzymy z fíků a extrakty z ananasu, které působí proti odírání skloviny, a zanechává zuby dokonale hladké a vysoce lesklé. Bělicí zubní pasta Wonder White, Splat, pasta-splat.cz, 199 Kč

4 Sada pro domácí bělení zubů poskytuje zesvětlení zubní skloviny až o 39 procent při 4týdenní aplikaci. Balení obsahuje LED urychlovač s USB konektorem a 3 gelová pera pro dvě týdenní kúry. Sada na bělení zubů Whitening Kit, Smilepen, profimed.cz, 2099 Kč 5 Ekologický zubní kartáček má minimalistický design od skandinávského návrháře Andrease Engesvika. Je z 90 procent

vyrobený z recyklovaných materiálů s minimálním využitím nových zdrojů. Zubní kartáček Green Clean, Jordan, profimed.cz, 89 Kč 6 Stylová pasta bez obsahu fluoridů obsahuje jemné přírodní abrazivní složky, zklidňující rakytník a výtažek z kořene wasabi, který má antibakteriální účinek. Zubní pasta Aesop, ingredients-store.com, 290 Kč

18_WHAT20-12-krasa-zuby.indd 18

25/11/2020 01:40

byč e jn é vá n o č n í o u o dob ej s n r ot to Toto jsou y o T

M S vánocˇní dobroty

TIP NA DÁREK Hrající vánoční domek se skotskými máslovými sušenkami

Vybrané potraviny jsou dostupné na rohlik.cz . Dostupnost produktů se může v jednotlivých prodejnách a online lišit.

WHAT-inzerce.indd 1 CZ_270x400_M&S_What_Food.indd 1

19/11/2020 14:23 18.11.2020 12:41:15

N OV É H O B B Y

20 + 20 dobrých zpráv T Alena Gurin Stará F unsplash.com

Rok 2020 byl příšerný! Taky máte pocit, že se nedělo nic hezkého? Mozek se ovšem automaticky soustředí na negativní informace, protože ty vyžadují reakci a nutí ho být ve střehu. Když je vše v pořádku, nemusí nic řešit. Připomeňme si tedy, co dobrého se v poslední době stalo.

V americkém státě New Jersey bylo v referendu schváleno užívání marihuany pro rekreační účely. Stát Oregon si odhlasoval dekriminalizaci držení veškerých drog a od února 2021 přestane za malé množství drog posílat lidi za mříže.

Od roku 1991 se na Harvardu uděluje Ig Nobelova cena – parodie na Nobelovu cenu. Zprvu mířila na triviální a nesmyslné výzkumy, nyní oceňuje práce, které přimějí lidi se zasmát i zamyslet. Letos získal cenu za akustiku výzkum hlasových projevů krokodýlí samice ve zvukotěsné komoře naplněné heliem. Cena za psychologii vyzdvihla metodu identifikace narcistů podle obočí.

V Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR po patnácti letech výzkumu objevili molekulu, díky níž se výrazně hubne. Vykrmené myši po týdenní kúře touto látkou zhubly o 20 procent. Případný lék na obezitu by mohl být dostupný v horizontu pěti až osmi let.

Zoo Praha se jako jediná zahrada z Evropy dostala mezi finalisty prestižních cen WAZA Conservative Awards, které Světová asociace zahrad a akvárií uděluje za příkladnou péči o biodiverzitu a ochranu přírody. Pražská zoo dává pětikorunu ze vstupného na ochranu ohrožených druhů, což znamená sedm milionů ročně pro gorily nížinné či koně Převalského, jehož zoo zachránila před vyhubením. Do Mongolska už vyslala třiatřicet klisen a jednoho hřebce.

Brooklynský start-up Air Company loni představil vodku vyrobenou přístrojem na solární pohon za pomoci oxidu uhličitého zachyceného ze vzduchu. Letos šel ještě dál a navrhl uhlíkově negativní palivo, které zmírní ekologické dopady dopravy. Zaměřil se na raketový pohon a tvrdí, že tato metoda by mohla pohánět lety z Marsu, jehož atmosféru z 95 procent tvoří oxid uhličitý.

Ostravská zoo se pyšní nejpočetnější chovnou skupinou opiček hulmanů posvátných na světě. Od roku 1980 zde žije už pátá generace. Do komunity 29 tvorů, která obývá hektarový přírodní výběh, chovatelé zasahují jen minimálně, aby nenarušovali přirozené vztahy. Letos se tu narodilo šest mláďat. V létě zoo poskytla dvě samičky italské zahradě Delle Maitine k založení nové chovné skupiny.

Chris Nikic se stal prvním Železným mužem s Downovým syndromem. Nejnáročnější verzi triatlonu (3,8 km plavání + 180 km na kole + maraton) absolvoval 8. 11. na Floridě a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů. Kromě dalších sportovních cílů si dal za úkol pomáhat jiným znevýhodněným atletům.

UNESCO v říjnu zveřejnilo zprávu o vzestupu ženské gramotnosti. Na vzdělání teď dosáhne 89 procent žen, což je šestnáctiprocentní nárůst od roku 1995. Oproti předchozí generaci nastoupilo na základní školy o 180 milionů dívek více, především v subsaharské Africe a jižní Asii. Zároveň trojnásobně narostl počet žen na univerzitách. Například v Maroku se v roce 2018 ženy zastoupením na vysokých školách vyrovnaly mužům.

Za vesnicí Hrachov na Sedlčansku dojdete po zelené trase k interaktivnímu objektu Krištofa Kintery. Jeho Public Jukebox, který zde stojí od září, nabízí stovky skladeb, zvuků či mluvené slovo.

Při ústí řeky Ropotamo do Černého moře objevili archeologové pod hladinou pozůstatky lidského osídlení z doby přibližně 5000 let před naším letopočtem.

Zoo Brno začala v létě zdarma distribuovat hmatové mapy, které pomohou v orientaci nevidomým. Papírový plánek s vytlačovanou vrstvou vznikl ve spolupráci se střediskem pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás. Chystají se i hmatové popisky v areálu.

Dvě běluhy po deseti letech v šanghajském akváriu, kde sloužily k pobavení publika, v létě konečně znovu pocítily, jak chutná moře. Akvárium koupila společnost Merlin Entertainment, která bojuje proti držení velryb a delfínů v zajetí, a několik let trvalo, než se pro běluhy podařilo najít nový domov a zorganizovat přesun. Na volném moři by nepřežily, proto se přepravily na Island a staly se prvními obyvatelkami záchranné stanice u ostrova Heimaey.

Nadace H & M ve spolupráci s hongkongským výzkumným institutem HKRITA v říjnu představila linku Looop, která recykluje staré nepotřebné oblečení v nové. Recyklační linka je k vidění v jednom ze stockholmských ochodů H & M. Systém staré látky vyčistí, rozmělní na vlákna a znovu z nich splete nové výrobky. Technologie má nízký dopad na životní prostředí, protože nespotřebovává žádnou vodu ani nevyžaduje chemikálie.

Na začátku listopadu nedaleko Rot-terdamu vykolejilo metro, prorazilo bezpečnostní zábrany a zastavilo se jen díky obří soše velrybího ocasu, na níž ve výšce deseti metrů zůstalo trčet. Řidič vagonu vyvázl bez zranění. Instalace umělce Maartena Struijse tak dostála svému jménu: pojmenoval ji totiž Zachráněn velrybím ocasem.

Občané Mississippi v referendu souhlasili se změnou státní vlajky, z níž zmizí symbol Konfederace spojovaný s rasismem. Na nové vlajce je vyobrazen květ magnolie, která je v Mississippi, jemuž se přezdívá „stát magnolií“, velmi rozšířená.

Na Jesenicku houbař našel bronzový meč starý přes 3300 let.

Tým analytického chemika Michala Holčapka z univerzity v Pardubicích získal patent na detekci rakoviny slinivky. Metoda má 90procentní úspěšnost a může odhalit nádor v počátečním stádiu, kdy člověk ještě nemá žádné příznaky. Právě se řeší zavedení metody do praxe.

V Safari Parku ve Dvoře Králové se koncem října narodil samec hrošíka liberijského. Posledního zde odchovali před patnácti lety. Chov těchto vzácných ohrožených zvířat je složitý, samice strpí partnera jen v krátkém období říje, jinak si jdou vzájemně po krku. Pavilon hrošíků teď prochází renovací a otevře se na jaře, kdy se veřejně představí i nově narozený pokračovatel rodu.

20-21_WHAT20-12-nove-hobby-20+20.indd 20

25/11/2020 11:01

Netflix zfilmuje sci-fi román Kosmonaut z Čech od mladého autora Josefa Kalfaře. Hlavní roli dostal Adam Sandler a režie se ujme Johan Renck, který stojí za úspěšným seriálem Černobyl. Natáčení má začít v únoru v New Yorku, poté se štáb přesune do Česka.

Během půl roku odklidilo plavidlo System 001/B na přírodní pohon dvě tuny nahromaděného plastu z Velkého pacifického odpadkového pásu. Boyan Slat, zakladatel projektu The Ocean Cleanup, teď představil sluneční brýle z recyklovaného „oceánského“ plastu. Vznikly pod značkou Safilo dle návrhu designéra Yvese Béhara a jsou první vlaštovkou plánované kolekce z odpadu.

V Americe se vlci díky záchranným programům rozšířili natolik, že mohli být po pětačtyřiceti letech vyřazeni ze seznamu ohrožených druhů.

Huseníček rolný se díky bioložce Allesandře Devoto může z neužitečného plevelu proměnit v lék na rakovinu prsu. Na konci října publikovala průlomové závěry výzkumu, jemuž se na londýnské univerzitě Royal Holloway věnuje od roku 2006. Listy ošetřené rostlinným hormonem jasmonátem dokázaly zastavit růst rakovinných buněk, aniž by narušily zdravé buňky.

Korálový mrakodrap překvapil vědce v australských vodách. Nedaleko Velkého bariérového útesu našli přes půl kilometru vysoký korálový útvar plný života.

V říjnu zveřejněná studie Univerzity v Illinois říká, že se od stravy odvíjí fyzická i psychická kondice. Účastníci výzkumu cvičili pětkrát denně. Polovina z nich dostávala proteinový nápoj bohatý na lutein, omega-3 mastné kyseliny, fosfolipidy, vitamin D a beta-hydroxy-beta-metylbutyrát (HMB), druhá placebo. Kromě toho, že první skupině více rostly svaly a snížil se jim klidový tep, zlepšily se jim také paměť a schopnost zpracovávat informace a účastnící byli rychlejší a přesnější.

Na planině Nazca v Peru přibyl nový obrazec. Archeologové na pahorku, který sloužil jako pozorovatelna, jen díky náhodě odkryli obří geoglyf kočky, jehož stáří odhadli na víc než 2000 let.

V červnu se v Zoo Ostrava narodilo mládě pandy červené. Teprve nedávno se zjistilo, že je to samec. Vykukovat z úkrytu totiž začalo až v září. I v přírodě je běžné, že se mládě 90 dní po porodu zdržuje v bezpečí doupěte. Od roku 2015 patří tato plachá asijská šelma mezi ohrožené druhy. V ostravské zoo je to už druhé zdárně odchované mládě.

Praha dává před novoročním ohňostrojem přednost klidnějším oslavám konce roku a nově zakazuje odpalování hlučné pyrotechniky u vodních toků, u zoo, v blízkosti nemocnic a domovů pro seniory nebo také v památkové rezervaci.

Ve Varšavě na žádost občanů pojmenovali náměstí kousek od české ambasády po našem prezidentovi Václavu Havlovi. Je tak čtvrtým náměstím Václava Havla v Polsku.

Bývalá raketová základna u obce Drnov v okrese Kolín se pod rukama fotografů Michala Šeby a Martina Chuma proměnila v designové pohřebiště pro zvířata Věčná loviště. Nabízí obřadní síň, krematorium a rozpytlovou loučku. Pozornost přitahuje venkovní stěna polepená zrcátky. Zahrada – půl zdraví! Děti žijící na venkově a blíž přírodě mají lepší imunitu, méně alergií i nižší riziko cukrovky. Finská studie ukázala, že pro stejný efekt stačí obklopit městské školky zelení. Během pouhého měsíce, kdy tří- až pětileté děti denně trávily čas v biodiverzním prostředí nebo chodily do lesa, se u nich aktivovala obranyschopnost vůči přenosným nemocem.

Bez ohledu na politické preference nás může těšit, že s novým americkým prezidentem Joem Bidenem se do úřadu v Bílém domě dostane historicky vůbec první žena a první Afroameričanka, viceprezidentka Kamala Harris.

V pavilonu indických zvířat v Zoo Ostrava se od září radují ze dvou mláďat, samiček, koček cejlonských. Jedna z nejmenších kočičích šelem na světě je k vidění v zoologických zahradách relativně vzácně. V posledním roce se kočky cejlonské rozmnožily jen ve třech zahradách.

Po 400 testovacích jízdách se hyperloopem společnosti Virgin na zkušební trati v Las Vegas poprvé svezli lidé. Tichou a bezemisní „potrubní“ rychlodopravu budoucnosti (plánuje se rychlost kolem 1000 km/h) by si mohli běžní pasažéři zkusit snad už za deset let.

Vietnam zakáže oblíbenou turistickou atrakci – jízdu na slonech. Vystavil tak stopku krutému zacházení se zvířaty, která často umírají kvůli přepracování. Osvobozené slony převezme do péče záchranné centrum v Dak Lak, které šíří osvětu mezi turisty.

Vítězi projektu Zdravá myšlenka, který pořádá Moravskoslezský kraj na podporu užitečných chytrých technologií, se staly aplikace Daruju krev, jež motivuje nové dárce, a Nepanikař, což je první česká aplikace pro lidi s psychickým onemocněním. Cenu získalo také České centrum signálních psů, které se zabývá trénováním psů k odhalení nádorů a jiných nemocí u lidí.

Kvalita vody v šumavském jezeře Laka se zlepšila natolik, že se do něj po padesáti letech vrátili pstruzi.

Je mu teprve dvanáct a už má za sebou životní objev. Kanadský amatérský paleontolog Nathan Hruskin s tátou při jedné z výprav do lokality Alberta Badlands narazil na kosti dinosaura. I v této paleontology oblíbené oblasti je hadrosaurus z období pozdní křídy poměrně výjimečným objevem.

Ke 30. výročí premiéry se soundtrack kultovního filmu Kouř dočkal reedice a vyšel poprvé na vinylu. DJ Arnoštek teď může být hostem každé domácí diskotéky!

Zvířata v čele se slepicemi se u nás mohou těšit na kvalitnější život. Senátoři posvětili novelu zákona, která kromě zrušení klecových chovů zpřísňuje situaci pro množírny, pro chov divokých zvířat a zakazuje cirkusovou drezuru.

Kdyby ani tato kupa dobrých zpráv nezabrala a bylo toho na vás moc, třeba pomohou video lekce mindfulness nejen pro děti vedoucí k optimismu a lepšímu soustředění nebo empatii, které teď poskytuje Goldie Hawn zdarma prostřednictvím nadačního programu MindUp (mindup.org).

20-21_WHAT20-12-nove-hobby-20+20.indd 21

25/11/2020 11:01

CHTĚJTE VÍC!

Udělejte si osobní inventuru

T Iveta Havlová I Jozko Barde Murcko F archiv

Projít skrz nejčernější scénář do světla

Mezi lidmi zapojenými do většinové společnosti asi není mnoho takových, kterým by situace kolem Covid-19 nezasáhla do života. Do onoho jemného a propracovaného přediva brzd a protivah, jistot, vztahů, dráždidel i uklidňovadel, kterým náš život je. O co jste přišli, co získali a co si z toho všeho odnášíte vy? 1

Orientace

Jednou z našich základních potřeb je zorientovat se v jakékoliv situaci. Potřebujeme vědět, co se děje, jak se nás to dotýká a co můžeme čekat. Je to už ovšem více než sedm měsíců, co tuto potřebu naplněnou nemáme. Nejen politici, ale i další autority, zejména lékaři, nejsou ve shodě, přou se podobně jako rozhádaní nebo rozvedení rodiče. Pro nás všechny, podobně jako pro děti takových rodičů, to znamená ztrátu orientace, pevného bodu. Regresi do dětského stavu mysli, kdy neumíme rozeznat bezpečí od nebezpečí, pravdu od nepravdy, efektivní řešení od pouhého plácnutí do vody.

Sounáležitost

Další z lidských potřeb je pocit vlastního místa, kterým je pro nás savce přináležení ke skupině. Potřebujeme zažívat a denně obnovovat pocit sounáležitosti. Vídat se s rodiči, přáteli, docházet mezi spolupracovníky, na které jsme si zvykli jako na rodinu. Dokonce i mnoho introvertů v době vládních opatření zjistilo, že potřebují kolem sebe cítit přítomnost lidí. Bezpečný, strukturovaný kontakt, například anonymní posezení v životem překypující kavárně… Naši sounáležitost také oslabuje všeobecná nervozita. Mezi lidmi vznikají konflikty v závislosti na tom, jak vážně či méně vážně dodržují opatření… Zaměstnanci se zlobí na zaměstnavatele, když je vystavují riziku nákazy. Jiní zaměstnanci se zase zlobí, protože chtějí pracovat.

Mgr. Iveta Havlová Vede transformační kurzy v oblasti vztahů a zralé komunikace. Bádá si a vynalézá metody pro zrychlené přepisy vzorců chování, „autopilotů“ v naší psychice. ivetahavlova.cz

se v agresi, zacyklením se ve strachu, anebo prožitím pocitu marnosti. Poté se se situací smíříme a adaptujeme se. A to teď potřebujeme. Adaptovat se.

Výživa a bezpečí

Omezený pohyb, omezené aktivity… Lev se nesmí vydat na lov, antilopa se nesmí napást, želva nemá na nájemné.

Kontrola

Z našich uspořádaných životů fungujících podle zaběhaného letového řádu je tak trochu guláš. Máme jiný časový harmonogram, než který bychom si pro sebe navolili jako ideální. Zažíváme jinou než pro nás optimální vzdálenost od svých blízkých – často je aspoň jeden z partnerů ke svému protějšku blíž, než snese jeho nervová soustava. S malými dětmi je najednou potřeba se víc učit. U velkých nedokážeme zkontrolovat, jestli jsou celé hodiny na počítači proto, že dohánějí úkoly, nebo si hrají. Naše dráždidla a uklidňovadla, v řeči psychologů „kompenzace“, která udržují v psychice ideální míru vzruchů (například cestování, přemísťování se, setkávání se, konzumace služeb) jsou v tahu a ty záložní mívají pachuť závislostí (jídlo, pití, televize, internet).

Na druhou stranu

… jsou i lidé, kterým situace přinesla něco dobrého. Je to dobro dvojího druhu: Jedni zažívají úlevu, protože vnější okolnosti způsobily změny, ke které sami neměli sílu. Například úlevu od nenáviděné práce, kterou zatím neuměli opustit. Anebo úlevu od přemíry povinností, proti kterým se zatím sami neumějí vyhranit. Anebo partnerův vynucený pobyt doma, pokud mají partnera, který jim za normálních okolností uniká. Tyhle změny k lepšímu sice nebudou mít dlouhého trvání, ale mohou umožnit lépe si uvědomit, co se vlastně v našem životě děje, a pokusit se o změnu vlastními silami. Druzí prošli nebo procházejí během vládních omezení určitou osobní katarzí. Zesíleně si uvědomili, na jak chabých kompenzacích jejich život běží. Jak moc peněz, času, intenzivního zahlcování se nejrůznějšími vjemy potřebují, aby udrželi svou psychiku v klidu. Jak málo znají sami sebe, partnera, děti. Jak omezený rejstřík trávení společného času mají. Ti děkují za tuto možnost probudit se a využít oddechového času k práci na sobě.

Co dělat, pokud se něčeho opravdu hodně bojíme a jsme až v jakési apatii nebo pocitu bezmoci? V disciplíně nazvané Krizová intervence většinou pomůže, když si nejdřív připomenete, jak jste krizové situace řešili v minulosti a že jste

vždy vše přežili. A pak si řeknete: Co se stane, když by došlo na to nejhorší? Jaký je ten nejčernější scénář? Ale neskončit u klasického: „Nebudu mít peníze nebo nebudu mít kde bydlet.“ Jít o pár kroků dál a ptát se sami sebe: „Existují lidi, kteří by byli ochotní mi půjčit? Jsem ochotný přijmout dočasně jinou práci, jakoukoliv práci? Vím, jak v takovém případě postupovat? Kde to případně můžu zjistit? Může to všechno přinést i něco dobrého?“ A přizvěte si k tomu sebezpytování nějakého přítele, který je optimista.

N OVÁ D O B A

CO JSEM SI Z KRIZE ODNESLA JÁ → Nepotřebuji se zorientovat na měsíce dopředu, stačí týden. Nebudu myslet na návrat k bývalému životu. → Toužím být si blíž s rodiči, partnerem, přáteli. Skutečně blíž, v psychické intimitě, byť třeba s některými jen po telefonu nebo internetu. Dořešit rozpolcenosti, které ve mně zbývají. A mluvit o věcech, pravdivě a láskyplně. → Vyjádřit činy, že na své blízké myslím. Stačí maličkost. Jedna přítelkyně mi například posílá po celou dobu covidové éry tipy na osvětu a pobavení. → Laskavost k širšímu okruhu lidí. Ve městečku máme Dům seniorů. Když jsme například s dětmi na Haloween vyřezávali dýně, vyřezali jsme jednu i pro ně. → Vrátit se „z hlavy“ více do prožívání skrz tělesné prožitky. Každodenní rituály: rodinné procházky s pejsky na hřiště a podvečerní basket, společný klus k vodě a mírné otužování, rodinná vybíjená, jóga promítnutá z PC na televizi, drbání zádíček u sledování večerníčku, masáž před spaním… → Celkově zvýšit schopnost prožívat čas „z vlastních zdrojů“, doma. Bez kina, koncertů, pobytů na horách, restaurací… Víc se poznávat. Nejen prožívat, ale pak integrovat. Mluvit o tom, co jsme prožili, jak jsme se u toho cítili, co jsme se naučili, ztvárňovat. Prožitek je 70 procent a integrace zbývajících 30. → Tvoření. Kroniky, vyrábění stolní hry, mapy, pečení a vaření, muzicírování, divadlo, příběhy, domácí pěstování. → Když jsme doma, a přesto nejsme víc spolu než dřív. Uvědomit si tendenci, že děláme věci v osamění a přizvat blízké (k vaření, nákupům, venčení). Nepřesunovat úkoly, dělat je spolu, zábavně. → Víc zdrojů obživy, nesázet vše na jednu kartu. Více směřovat k naplnění založeném na mých koníčcích, talentech, radosti. → Radost ze života, malé i větší potěšení každý den. Sny a přání. Ne vlažné srdce. Zakrákat a vzlétnout jako Petr Pan.

Přizpůsobení se době

Na frustraci reagujeme v ideálním případě snahou o akci. Když není možná nebo je neúspěšná, reagujeme, v závislosti na struktuře naší osobnosti – zacyklením

22_WHAT20-12-chtejte-vic.indd 22

25/11/2020 11:02

P R O M OT I O N

Vánoční nákupy bez stresu T Petra Nováková F Globus

Vyhněte se přeplněným obchodním centrům a pobíhání z obchodu do obchodu a vyřešte vše na jednom místě. Kde mají vše pod jednou střechou, nejširší sortiment a ještě systém bezpečného nakupování? V Globusu. Minimum času, maximální možná nabídka a mimořádný focus na rychlé a bezpečné nakupování. A navíc – pár exkluzivních novinek, které neseženete nikde jinde! Dojímáte se nad reklamními spoty plnými sobů a vánočních světýlek nebo vás pohladí po duši představa plamínků plápolajících svíček u vaječného koňaku? Toužíte po stolech prohýbajících se pod tíhou cukroví nebo se těšíte na řízky a vinnou klobásku? Ať už si ideální Vánoce představujete jakkoliv, připravte si je přesně podle svého gusta a hlavně bez stresu. Široká nabídka zboží v Globusu je uzpůsobena tak, aby uspokojila všechny požadavky pro přípravu dokonalých vánočních svátků. Kromě běžných potravin zde navíc nakoupíte i vánoční dárky pro celou rodinu. Říkáte si, co letos pořídíte? Vsaďte na drobnosti.

Pro maminku nebo pro kamarádku můžete pořídit vonnou svíčku Dara Rolins, kterou síť hypermarketů Globus prodává exkluzivně, set na jógu nebo šperk, který vždy potěší. Svoji drahou polovičku můžete obdarovat třeba koženou peněženkou, veselými ponožkami či stylovými chytrými hodinkami. U dětí podpořte jejich kreativitu a dovednost. Kluci budou mít radost ze stavebnice Lego, holky potěší kreativní sada Maped, se kterou můžete trávit čas společně. Pokud pro děti raději volíte praktické dárky před hračkami, vsaďte na elektrický zubní kartáček Oral-B (pro holky je s potiskem

pohádky Ledové království plus s cestovním pouzdrem, pro kluky s motivem Hvězdných válek). V Globusu myslí i na babičky a dědečky, které potěší například tradiční české hodinky PRIM či dobrá kniha nebo mobilní telefon pro seniory. Nezapomeňte nakoupit ani vánoční výzdobu, dekorace pořídíte jak interiérové, tak exteriérové, moderní i klasické slaměné. A až 23. prosince zjistíte, že nemáte světýlka na vánoční stromeček, pamatujte, že v Globusu je seženete!

ZO O M

Vychytaná appka Abyste z velkého vánočního nákupu na nic nezapomněli, pomozte si aplikací Můj Globus, ve které si můžete vytvořit přehledný nákupní seznam. Díky ní můžete navíc nakupovat zcela bezkontaktně a bezpečně.

(Ne)pečte s Globusem

Každý hypermarket Globus má vlastní pekárnu, kde za vás podle tradiční ověřené receptury cukráři připraví těsto na cukroví, které si pak doma můžete upéct. Vlastníma rukama pro vás také připravují různé druhy cukroví a pletou tisíce vánoček. Ty de luxe jsou z devíti pramenů voňavého máslového těsta a navíc bohatě sypané plátky mandlí. Stejně jako je poctivá práce pekařů, jsou poctivé i jednotlivé suroviny, ze kterých je vánočka vyrobená. Mouka pochází od českých a moravských mlynářů a máslo z Polabských mlékáren.

Maso a uzeniny přímo od řezníka

Globus má nejen vlastní pekárnu, ale také řeznictví. Dopřejte si nejen na Vánoce to nejkvalitnější maso od českých dodavatelů a ochutnejte třeba jejich skvělé řízky, vánoční šunku

nebo vinnou klobásu. Ta se v řeznictvích Globus vyrábí tradičně již řadu let. A to poctivou ruční prací – celý proces začíná bouráním a dalším zpracováním masa. Vinná klobása z Globusu je vyrobena z kombinace vepřového a hovězího masa, okořeněná bílým vínem, muškátovým oříškem a kořenícími extrakty. Celá směs se pak plní do skopových střívek. Jemnou masovou chuť nekazí žádné další zbytečné látky, neobsahuje lepek, laktózu ani sóju. Mohou si ji tedy s klidným svědomím dopřát i ti, kteří musí nebo chtějí dodržovat bezlepkovou dietu.

23_WHAT20-12-adv-globus.indd 23

25/11/2020 13:35

S U P E R T Ě LO

Příroda versus syntetika T Michala Bradová F unsplash.com, archiv

Funkční oblečení nemá zrovna snadný úkol. Musí podpořit fungování našeho organismu při zátěži a zároveň nás chránit před venkovními vlivy. Sportovní syntetika byla přímo stvořená pro super výkon, leckdy je v lepší „kondici“ než my sami. Jenže žijeme v době, kdy už každý centimetr látky výrazně prohlubuje ekologickou stopu, a je třeba se dívat nejen na barvu legín. ělat něco pro své tělo je dobré, pořídit si k tomu kvalitní oblečení také, ale přemýšleli jste někdy o tom, jaký dopad má výběr takového kousku na životní prostředí? Fitness trend v posledních letech sílí a s ním posiluje i trh se sportovním oblečením. Celosvětově dokázal v roce 2019 vyprodukovat tržby kolem 181 miliard dolarů a částka se má do roku 2025 navýšit o dalších zhruba 27 miliard (data ze Statista Research). Značky těží ze změny spotřebitelských požadavků, roste zájem o zdraví a pohodu, aktivní styl a zároveň rušnější doba způsobily, že sportovní oblečení se stalo součástí každodenního života.

Kam až sahá syntetika

Vznikla v roce 1935 jako levnější alternativa k přírodním materiálům. O 45 let později už ale polyester překonává bavlnu a stává se v globálním měřítku nejdominantnější textilií. Pro své funkční vlastnosti si i ve světě sportu získává své důležité místo. Skvělý transport vlhkosti, tepelná izolace, prodyšnost, větru vzdornost, nepromokavost, schopnost snášet extrémní podmínky. Řada syntetických tkanin neabsorbuje vodu a jsou rychle schnoucí, takže se při cvičení nebudete topit v mokrém tričku. Aby ale bylo jasno, pocení je přirozená věc a k tréninku patří. Tělo se s ním vyrovnává s fyzickou zátěží. Když se začneme hýbat, vzrůstá tělesná teplota, kterou následně termoregulační systém vrací skrze pot do „normálu“. Kaluže potu na těle vám ale k ničemu

Houdini

nepomůžou, musí se z pokožky odpařit. A tak na scénu přichází oblečení. Pokud zvolíte správné, poslouží jako transportní vrstva, která odvede pot pryč ven do okolí. Nefunkční materiály vlhkost blokují (natáhnou pot, ale už ho neodvedou pryč), látku ponechávají mokrou a v případě špatného počasí vám při pohybu venku může hrozit dokonce i podchlazení. V létě naopak přehřátí.

Někdo sází na „nabušený“ výkon syntetiky, jiný preferuje přírodní cestu.

Příroda je silný soupeř

Od bavlny, jakkoli je příjemná a bio, raději při cvičení upusťte. Na místo toho si oblékněte například merino či tencel, dvě největší hvězdy přírodních funkčních vláken. Výhodou je, že jsou naší pokožce přirozenější, a jste-li citlivější

si dlouhou svěžest. Tencel ve srovnání s bavlnou vstřebává dokonce o 50 procent více vlhkosti, přenáší ji však dovnitř vlákna, čímž zabraňuje tvorbě mokrého povrchu. Na rozdíl od syntetiky je tu

„Na rozdíl od syntetiky je tu jedno velké plus. Příroda voní. I průzkumy ukazují, že se na přírodních materiálech množí méně bakterií.“ povahy, tak vám možná budou oproti umělému nylonu či polyesteru vyhovovat více. Na rozdíl od bavlny s vlhkostí pracují jinak a zajišťují optimální klima pokožky. Merino je přirozeně prodyšné, dokáže regulovat tělesnou teplotu a udržuje

Patagonia

ještě jedno velké plus. Příroda voní. I průzkumy ukazují, že se na přírodních materiálech množí méně bakterií, takže oblečení krátce po cvičení nezapáchá. Na výrobu polyesteru se ročně použije 70 milionů barelů oleje, zmiňuje Erica Fyvie ve své knize Trash Revolution: Breaking the Waste Cycle. Spotřebuje se mnohonásobně více energie a podle Stockholm Environment Institute je její množství spolu s emisemi CO₂ produkovanými tunou syntetického vlákna exponenciálně vyšší než u těch přírodních. Pro představu – emise CO₂ na tunu polyesteru dělají 7,2 až 9,5 kg, zmíněná bavlna to zvládne na úrovni 2,35 až 5,89 kg. Dalším červeným vykřičníkem jsou mikroplasty, drobná plastová vlákna vypouštěná z oděvů během praní, která následně mohou kontaminovat vodu. Z analýzy Plymouth University ve Velké Británii vyplývá, že mikroplasty se z praček dostávají do světových řek a oceánů a tam se mohou stát potravou živočichů. Ve vodě se plasty rozkládají roky až desetiletí, jejich hromaděním vznikají ty děsivé plastové ostrovy, mořský život i celý potravní řetězec trpí.

Co na to sportovní značky

Icebreaker

Ecoalf

Když tohle všechno sečteme a vynásobíme množstvím nakoupeného oblečení, je tu problém. Existují značky, které chtějí čelit těmto výzvám a usilují o větší ekologičnost. Patagonia, Houdini Sportswear, Ecoalf. Ty už od počátku své existence nastavují udržitelné hodnoty

a ukazují, že to má smysl. Trendem jsou látky z recyklovaných PETek a dalšího plastového odpadu, což šetří primární zdroje a ulevuje oceánům a skládkám. Proslulá je v tomto ohledu výrobní společnost ECONYL®, která své regenerované nylonové vlákno kompletně produkuje z průmyslových odpadů, jako jsou rybářské sítě, koberce a další textilie. Každých 10 tisíc tun surového materiálu tak ušetří 70 tisíc barelů ropy a 57 100 tun produkovaného CO₂. Přitom co do funkčních vlastností nepoznáte rozdíl, recyklované vlákno je stejně účinné jako zcela nové. Navzdory všemu mohou některé jedince eko faktory odrazovat a raději sáhnou po přírodě. Merino je stoprocentně přírodní, obnovitelné a biologicky odbouratelné vlákno (tedy pozor na drsné praktiky typu mulesing), které se díky inovativním výrobním technikám hodí pro sportování i outdoorové aktivity. Důkaz hledejte u asi největšího „merino propagátora“ – u značky Icebreaker. Má antialergické vlastnosti, je prodyšné, odolné proti UV záření a při likvidaci neškodí. Čisté vlákno se přirozeně rozloží a pomalu uvolní cenné živiny zpět do půdy. Také v případě tencelu můžeme mluvit o udržitelné výrobě. Materiál z rostlinné říše vyvinutý společností Lenzing pochází z eukalyptového dřeva a je přirozeně obnovitelný a stoprocentně biologicky rozložitelný. Vlákno se zpracovává v uzavřeném oběhu, to znamená, že všechny látky se při výrobě zachytávají a znovu využívají, což vede k nižší odpadovosti a znečišťování životního prostředí. Je odolné, pevné a působí antibakteriálně.

Za jaký tým kopat?

Jednoznačná odpověď neexistuje. Záleží na vás, co vám nejvíce vyhovuje a v čem se cítíte dobře. Někdo sází na „nabušený“ výkon syntetiky, jiný preferuje přírodní cestu. V každém případě platí, že byste měli investovat nejen do sebe, ale i do životního prostředí – třeba tím, že si vyberete o něco dražší kousek (co si budeme povídat, triko za 200 Kč u zmíněných značek nekoupíte), který vám ale vydrží déle, a nebudete nakupovat každý týden nové „trendy“ kousky. Zajímejte se, přemýšlejte a hýbejte se s čistým svědomím.

24-25_WHAT20-12-super-telo+inspirace.indd 24

25/11/2020 12:48

I N S P I R AC E

Někde uvnitř nás V devíti letech přijela Janja Prokić s rodiči z Bělehradu do Čech. Přivezla si s sebou i svou divokou srbskou duši a fantazii, která ji neopouští, ať už jde kamkoli. Její šperkařská tvorba je šamanská. Vyvolává v ní dávné předky a zapomenuté tradice. Rozpaluje oheň, chodí lesem i mlhou a vrací se k tlukotu srdce, ke kořenům, k rituálům a k přírodě. T Markéta Faustová F Michaela Karásková, unsplash.com, archiv

Šperkařka Janja Prokić

o každého šperku přitom Janja Prokić vkládá ochrannou sílu. Stejně tak tomu je i v nové kolekci INEÕ, která v překladu znamená uvnitř. Šperky se zlatem a větvemi z lesa, se smaragdy či safíry i bílými opály jsou o prolamování toho nejmrazivějšího ledu a cestě hluboko pod něj. „Prostřednictvím šperků se chci dostat k pramenu žití, k žití sama se sebou, jakkoli to může být těžký. Vím, že je to nutnost, pokud chceme přežít, cítit a vnímat,“ říká Janja. Její slova jsou v době pandemie víc než aktuální: „Kolekce je inspirovaná Inuity. Fascinuje mě, jak žijí s respektem k přírodě na ledové ploše, v mrazivém domečku a z jednoho tuleně vytvoří vše od bot po kabáty.“ Naše rubrika Inspirace popisuje vztah k výjimečným ženám, které to jsou pro Janju?“Mám okolo sebe spoustu osobností, které jsou skvělé. Dřív jsem ženami dost opovrhovala. Od dětství jsem se spíš kamarádila s kluky. Až někdy kolem třicítky jsem zjistila, že mohou být i bystré ženy, se kterými nemusím řešit make-up, ale divadlo, knížky, filmy, a teď už mi dokonce přijde i skvělý, když spolu můžeme občas pořešit i boty na podpatcích. Mám radost, že ve svých šestatřiceti letech jsem se dopracovala k tomu, že jsem ráda, že jsem žena.“

Eva Eisler

umělkyně pohybující se na rozhraní šperku, designu, výtvarného umění a architektury

Do té doby, než jsem poznala Evu Eisler, mě nezajímaly ženy. Eva byla první ženská v uměleckém světě, která mě ovlivnila. Baví mě, že je mateřská, empatická, ale zároveň dokáže být vůdčí. Potkala jsem ji na vysoké škole, kde jsem studovala sochu u Kurta Gebauera. Když tehdy ze školy odešel, chtěla jsem jít k Evě na stáž. Myslela jsem si o ní, že je drsná, a také to tak nakonec bylo. Netušila jsem, jak moc to ale bude pro mě pozitivní. Naučila jsem se toho od ní tolik. Nechala mě žít svůj vlastní svět, ale chtěla, abych věděla, proč ho

chci žít a co od něj chci. Podporovala mě v pracovitosti, respektovala všechny moje ujetosti a vnímala je jako tvůrčí. To se mi do té doby nestalo. Řekla bych o ní, že má ženský koule. Nemá strach, ale respekt. Sama si myslím, že ty ženský koule taky mám. Eva byla první, která řekla: „Nech si je a čechrej si je.“ Nikam se neposuneme, když se budeme pořád něčeho bát. Do všeho jdu po hlavě, ale pořád s pokorou.

že žije uměním. Mám ráda její fotku, kdy jí a na sobě má prasečí rypák. Vyprávěla o tom, jak ta fotka vznikla, byla prý tehdy na rande, chlápek ji vzal na večeři a řekl jí, že s ní už nebude, protože jí jako prase. Jiné její dílo vzešlo z toho, že se s ní jiný muž rozešel po e-mailu. Ona ho pak rozeslala několika ženám s různým zaměřením – lingvistce, psycholožce, matematičce… Rozbor jeho osobnosti byl pak základem výstavy. Zbožňuju její schopnost vypořádat se se špatnou zničující situací uměním a ještě s vtipem.

Moje kmotra

Johanka z Arku

a maminka mojí kmotry z Bělehradu

Obě dvě jsou z Bělehradu z patra domu, kde jsme bydleli. Jednoho dne mě třeba na tajňačku odvezly, aby mě pokřtily. Chystala jsem se do školy a moje rodiče se k tomu křtu neměli. Ony se rozhodly, že rozhodně musím být pokřtěná, tak mě vzaly k nim na chalupu na jih Srbska. Přivedly popa a nutno říci, že pop byl mladý a moje kmotra šla v minišatech, protože byla letuška a měla krásný nohy. Domů mě večer přivezly pokřtěnou. Takových historek s nimi mám víc. Moje kmotra se jmenuje Marina a její maminka Ilinka. Tatínek Mariny se jmenoval Petr a jezdil poštovním vlakem jako pošťák. Když jsem byla dítě, pašoval mě v krabici ve vlaku a jel se mnou několik dní po bývalý Jugošce. O tom už rodiče samozřejmě věděli. Moji rodiče, stejně tak jako kmotry, jsou velmi milující a zároveň hodně přísní. Když mě seřvali, vždycky jsem cítila nesmírnou lásku.

Leonora Carrington

anglicko-mexická malířka a spisovatelka, představitelka surrealismu

Velmi niterná umělkyně, která dlouho žila s Maxem Ernstem. Někdy v roce 1936 viděla jeho dílo na výstavě v Londýně, a když ho potkala o rok později na večírku, vznikl mezi nimi milostný vztah. Max Ernst se kvůli ní dokonce rozvedl. Dost ji pak podporoval v psaní povídek a dokonce prý vyšlo najevo, že některé z postav jejích děl ztvárnil ve svých obrazech. Dva roky spolu žili a tvořili, než začala druhá světová válka. Ernst byl několikrát zatčen a vězněn gestapem. Leonora utekla do Španělska, Ernst nakonec uprchl z vězení do Ameriky za pomoci Peggy Guggenheimové, kterou si později vzal a s Leonorou se už nikdy neviděl. V jejím umění miluju citlivost a empatii, která hraničí se šílenstvím.

Sophie Calle

Louise Bourgeois

Nikdy nestudovala umění, ale vytvořila velmi osobní ženský koncept, který měl svou váhu. Vždycky jsem měla pocit,

Její dílo je pro mě zásadní. Trochu se podobá naší Adrieně Šimotové, kterou taky miluji. Ani jedna z nich to neměla jednoduché. Oběma dokonce zemřelo

francouzská spisovatelka, fotografka a konceptuální umělkyně

dítě. Ještě víc než sochy si vybavím její textilní umění, kresbičky, výšivky a deníkové záznamy, experimenty s materiály. Všechno její umění je ryzí, nepromyšlené. Cítím z něj, že bylo tvořeno bez nějakého filtru. Sama tak tvořím. To, co se mi honí hlavou, nijak nepromýšlím. Neprochází to sítem. Občas se mi stane, že se v kolekci objeví něco, co sítem prošlo, a většinou to pak sama z kolekce stáhnu.

francouzská sochařka

francouzská hrdinka, která stanula v čele vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům a posléze byla upálena

Fascinuje mě na ní odhodlanost, absolutní odevzdanost tomu, čemu věřila. Věřila v hlasy, které jí řekly, že osvobodí Francii v mužských šatech, a přesně to také udělala. Obléhala a dobyla několik měst, porazila armády. Ta vítězství byla neuvěřitelná. Přesvědčila lid o tom, že má magickou moc. Je to velmi silný příběh, zvlášť, když si uvědomíme, že ji nakonec upálili v jejích devatenácti letech.

Míša Karásková fotografka

Míša je moje vrstevnice, která fotí všechny moje kolekce. Je pro mě velmi důležitou osobou, se kterou sdílím podobná témata – napojení na přírodu, na naše předky. Cokoli, co vyfotí, má pro mě neskutečnou hloubku. Mám od ní vyfocené různé profilovky. Na jedné z nich jsem stejně upravená jako na těch ostatních, ale poznáte, že jsem úplně mimo. Dokázala do té fotky promítnout moje nitro. Ať už vyfotí větvičku, nebo svého kocoura, dokáže je zachytit tak, jak jsou v jejich čistotě.

24-25_WHAT20-12-super-telo+inspirace.indd 25

25/11/2020 12:48

F E J E TO N

Sami to zvládneme

T Bára Šťastná F unsplash.com

Pokud pandemie koronaviru přinesla světu něco pozitivního, určitě to nebylo vědomí, že „společně to zvládneme“. Právě naopak. edávná doba ukazuje, že schopnost větších skupin obyvatel, jako jsou třeba národy, rodičovská sdružení nebo společenství vlastníků bytových jednotek, zvládat cokoli „společně“, je dost chabá. A ve mně osobně vyvolala značnou nechuť zvládat těžké časy „společně“ hlavně s těmi lidmi, kteří toto heslo hlasitě propagují. Jako ryzí introvert naopak cítím tichou radost při pomyšlení, že mohu více věcí zvládat sama. Když jsem na jaře

poprvé slyšela o nutném dodržování „společenského odstupu“ a o tom, že máme všichni pokud možno zůstávat doma, způsobilo mi to podobné tajné potěšení, jako když v době mého dětství o víkendu lilo jak z konve, takže jsme nemohli jet okopávat záhonky na chatu. Samozřejmě, navenek bylo potřeba dát najevo lehké zklamání. Ale v duchu jsem se zatetelila radostí, protože představa deštivého víkendu s knížkami mě lákala daleko víc než údajně tak

zdravé skotačení na čerstvém vzduchu. Nahlas jsem to ale radši neříkala, abych nebyla „divná“. A podobně i v této době si nechávám raději pro sebe, jakou radost mi už mnoho týdnů předem způsobilo zrušení, například, firemních vánočních večírků. Přehlídky organizovaného veselí nad tácy se strouhankou od vyjedených kuřecích řízečků ve mně vždy už předem vzbuzovaly mírnou úzkost. Tyhle akce jsem většinou trávila postávajíc někde u sloupu nebo u stěny se skleničkou (angličtina má pro tenhle typ lidí krásné slovo wallflower, kytka rostoucí u zdi) a tu a tam čelila výtkám rozjařenějších kolegů, že se víc nezapojuji. Pro ty příležitosti jsem si nacvičila takový rozmlžený pohled, mířící jakoby někam do dálky, působící naoko velmi inteligentně a naznačující, že mě ohromně baví pozorovat to lidské hemžení kolem. Ve skutečnosti jsem jenom trpěla ochromující neschopností přistoupit k nějakému hloučku a nenásilně se zapojit do hovoru.

Dnes, kdy se veškeré hloučky staly zdravotním rizikem, se mi výrazně ulevilo. Už nejsem divná, jsem jenom zodpovědná! A stejně tak zmizelo stigma nenormálnosti ze spousty jiných věcí. Tak například jsem už před několika lety přestala chodit na lekce jógy, protože jsem si na nich vždycky připadala jako jediný neohrabaný klaun ve společnosti usmívajících se zenových akrobatek s gumovými končetinami. Když došlo k tomu, že instruktorka na mě zaměřila svou pozornost a začala moje ásany opravovat (což se stalo úplně vždycky), přála jsem si být neviditelná stejně jako kdysi na hodinách tělocviku. Takže jsem organizované lekce jógy vzdala. Jógy samotné jsem se ale vzdát nechtěla a začala jsem ji cvičit doma podle videí na YouTube. Můj pocit, že provádím něco děsně trapného a komického, tím ovšem ještě zesílil – zejména když mě u toho načapaly pubertální dcery. Ale dnes, když doma cvičí všichni, už to není známkou neohrabanosti a chorobné stydlivosti. Můžu se tvářit jako průkopnice nejnovějších trendů. Lockdown mi přinesl osvobození od rozpaků ve výtahu, od zoufalého hledání témat ke konverzaci s kolegyní, před kterou jsem se na autobusové zastávce nestihla schovat za rozečtenou knihu, od obíhání kabinetů vyučujících v rámci rodičovských schůzek, od výčitek svědomí, že v pátek večer koukám na Netflix, zatímco „všichni ostatní“ zrovna podnikají nějaké úžasné společenské akce. Ve svém dosavadním životě jsem stále cítila jakýsi pocit nedostatečnosti: měla bych být společenštější, měla bych být spontánnější, měla bych si umět povídat s cizími lidmi. Teď jako bych konečně dostala povolení být opravdu taková, jaká jsem. A stala se mi zvláštní věc. Když si nemusím s lidmi povídat tak často o ničem, začalo mě mnohem více bavit povídat si „o něčem“. Rozhovorů je méně, ale těší mě o to víc. Setkání s Darou Rolins, se kterou jsem dělala rozhovor pro toto číslo WHAT, neprobíhalo ani přes Skype, ani prostřednictvím e-mailu, ale naživo. A byl to jeden z nejzajímavějších novinářských rozhovorů, jaké jsem v životě vedla.

NĚCO O BÁŘE

„Lockdown mi přinesl osvobození od rozpaků ve výtahu, od zoufalého hledání témat ke konverzaci s kolegyní, před kterou jsem se na autobusové zastávce nestihla schovat za rozečtenou knihu.“

Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. V roce 2019 publikovala historický román Láska pro samouky, v roce 2020 pak rodinným příběh Hezčí svět.

26_WHAT20-12-fejeton.indd 26

25/11/2020 13:29

P R O M OT I O N

Sny, co se plní T Jana Krivenkaja, F Robert Tichý M Dagmar Kršková

Představujeme vám tři výjimečné ženy, které nikdy nepřestaly věřit tomu, že jejich sny jsou zrealizovatelné. Zapojily se do projektu Dream gap, který by se dal přeložit jako „propast mezi sny a realitou“ a měl by být inspirací pro ženy, které chtějí tuto mezeru překlenout. v hudbě – jako zajisté ve spoustě jiných profesí – je genderová nevyváženost hodně podmíněna mateřstvím. Na druhé straně je to také o tom, že být muzikant na volné noze a být odkázána sama na sebe není žádná procházka růžovým sadem. A tak když se žena rozhodne, že by chtěla mít rodinu, zákonitě musí obětovat kus své kariéry. Pociťovala jste v začátcích kariéry i nějaký tlak ze strany mužů? Zažívala jsem i nevraživost, ale spíš než o gender šlo o konkrétní projekci na moji postavu: že jsem byla mladá, že jsem byla holka a někomu vzala jeho místo tam, kde s tím počítal. Měla jsem ale výhodu v tom, že v dospívání jsem

a do dneška chodí o holích. Pak jsem zbožňovala Robbieho Planta, Jimmyho Pagea a Jimiho Hendrixe – to byla moje „rocková“ trojka. Je nějaké motto, které vás v dospívání inspirovalo, a stále se jím řídíte? Asi nejdůležitější rčení pro mě vždycky bylo: „Věřím, i když je to absurdní.“ Přesně definuje můj přístup k hudbě – ta totiž neexistuje, dokud ji člověk nevytvoří, nepředá. Věřím v hudbu, i když je nehmatatelná a pokaždé jiná. Vzpomenete si, co vás bavilo, když vám bylo pět? Měla jsem hrozně šťastné dětství, tak si z něj paradoxně moc nepamatuji. Vím,

„Přesvědčení o tom, že dítě, nezávisle na pohlaví, může být, čímkoli si zamane, pokud má předpoklady a věnuje se tomu, by mělo být součástí výuky.“

TEREZIE KOVALOVÁ Na cello hraje už 22 let a doufá, že bude hrát alespoň dalších 50. I když se proslavila především jako nadaná violoncellistka, rozpětí jejich aktivit přesahuje tuto škatulku. Performerka, modelka, a – jak sama přiznává – trochu i rocková hvězda je ženou mnoha tváří, a to nejen na scéně. Za největší štěstí však pokládá, že si svoji celoživotní kariéru vybrala už jako osmiletá. ím jste chtěla být jako malá? Nemohla jsem se rozhodnout mezi kosmonautkou a patoložkou. Už od malička jsem se ale věnovala hudbě, a tak i přestože jsem měla nějaké sny a představy, stejně jsem věděla, že směřuji právě k violoncellu.

A to už v docela raném věku? K cellu jsem se dostala v osmi letech. Po roce jsem vyhrála celostátní soutěž, a zhruba od té doby to bylo víceméně jasné. Violoncello bylo něco, co mě v té době nějakým způsobem definovalo, a tak jsem si už nějak nemohla představit, že by tomu bylo někdy jinak. Postupem času se to akorát více krystalizovalo,

až jsem si třeba přála být rocková hvězda, což se mi svým způsobem také splnilo. Kdybyste nebyla violoncellistka, v jaké profesi byste se viděla? Jak jsem již zmínila, hodně mě bavila astronautika. Ale asi bych musela žít v USA a věnovat se tomu velmi intenzivně, abych potom šla do NASA. Nicméně profese patoložky se mi zpětně zdá jako víc pravděpodobná, už i proto, že mě vždycky zajímalo, jak funguje lidské tělo. Nahrává tomu i fakt, že pocházím z lékařského prostředí – táta je zubař. Je zajímavé, že jak astronautika, tak i hudba jsou predominantně mužské světy. Jsem ráda, že se to v posledním desetiletí začalo rapidně měnit, a pozornost se celosvětově upíná k ženským jménům. Je dost cítit globální podpora žen v hudbě, kde se oslavují silné ženské osobnosti, objevuje se spousta projektů, které pomáhají ženám více se zviditelnit. I přes to všechno musím uznat, že se ve své práci stále primárně setkávám s muži. Takže vnímáte jistou míru nevyváženosti v hudební sféře, která se laikovi na první pohled může zdát jako vesměs genderově vyrovnaná? Primárně violoncello může neobeznámené obecenstvo vnímat jako „sexy“ nástroj pro ženy. Paradoxně nejznámější cellisté jsou muži. Celkově

byla hodně „klučičí“. Takže pokud jsem byla nějak diskriminována, buď jsem to nevnímala, anebo si to nepřipouštěla. Ani mě to nĳak netrápilo – šla jsem svojí cestou a moc mě nezajímalo, co se děje kolem mě. Jak byste vysvětlila skutečnost, že mladým dívkám v dospívání přĳde do cesty něco, co je od dětských snů a vizí odradí? Myslím, že to je dané i tím, že se stále chceme všem zalíbit. Je to do jisté míry v pořádku – není nic špatného na tom, chtít být za dobře s ostatními. Také nechci být za primadonu. Ale pokud je ta situace taková, že nejde řešit asertivním způsobem, tak se holt člověk musí projevit. Myslím, že stejně jako říkáme klukům, že můžou být, čím chtějí, tak bychom to měli podávat i holčičkám. I tím, že učím děti, tak všeobecně vnímám, že je potřeba je motivovat od daleko ranějšího věku, aby si ujasňovaly, co je baví a co chtějí dělat. Pokud ale nedochází k výměně motivace ze směru rodičů, tak to tam na prázdném místě nevznikne – dítě pak půjde do školy a nechá se víc sepnout tím zbytkem. V pubertě se navíc do hry dostává šílená nejistota, o to víc je důležité, aby byl školský systém správně nastavený tak, aby dokázal dítě podpořit v tom, že může být čímkoliv. Dost by se mi líbilo, kdyby se víc pracovalo s tím, co ty děti zajímá. V našem školském systému neproběhla žádná reforma od dob Marie Terezie, a tak se nemůžeme divit, že moc nereflektuje to, co se děje v současné době a jakým způsobem by se mělo k dětem přistupovat. Měla jste v dospívání nějaký vzor, takzvaný role model? Rozhodně mým velkým vzorem byla geniální cellistka Jacqueline du Pré, které v 18 diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Zemřela ve 42 letech, ale do těch 18 stihla všechno, co se dalo. Dalším idolem byl Itzhak Perlman – geniální houslista, jenž měl dětskou obrnu

že jsem byla vždycky ráda v přírodě. Zaručeně také vím, že i jako malá jsem milovala hudbu. Co byste vzkázala svému mladšímu já a co byste vzkázala dospívající dívce, která by se chtěla v budoucnu profesně věnovat muzice? Té dívce bych vzkázala, ať si to hodně dobře rozmyslí. Je to těžká práce a často velmi stresující, jelikož je totálně nejistá. Ať si uvědomí, že vybírá kariéru, která jí v ideálním případě vydrží celý život. I proto je důležitá podpora rodičů a školy už od dětství – a to se dostáváme na začátek našeho rozhovoru. Je potřeba nad tím rozhodnutím dost přemýšlet a podívat se na něj ze všech stran – přistupovat k němu zodpovědně, bez zbytečného idealizování. Může to být velmi vděčné povolání, ale většinu času je to také velmi náročné. Svému mladšímu já bych vzkázala, ať se tolik všeho nebojí. Ale musím uznat, že se to s věkem lepší.

Co se vám na vaší profesi líbí, a co naopak nelíbí? Líbí se mi, že se můžu pořád setkávat s novými lidmi. Že na koncertech můžu vypadat pokaždé jako někdo úplně jiný. A že síla hudby má moc změnit svět. Nelíbí se mi hlavně to, kolik času trávím na cestách. Myslím si, že divák, který nás vidí na pódiu, absolutně nemá představu, kolik času to reálně je. Také se mi nelíbí, že mě z toho bolí záda, ale s tím nic nenadělám.

27-29_WHAT20-12-adv_dream-gap.indd 27

25/11/2020 11:19

P R O M OT I O N

SARA POLAK Má za sebou studium na Oxfordu. Studovala archeologii – disciplínu o časech dávno minulých. Teď se zabývá převážně umělou inteligencí zaměřenou na budoucnost. Mezi archeologií a AI je víc společného, než by se mohlo zdát, a Sara to dennodenně dokazuje. Pojímá umělou inteligenci z koncepčního – nikoli ryze technického hlediska a prosazuje multioborovost, kudy chodí. „Jako malá jsem měla hodně koníčků. To svým způsobem odráží i můj současný život – jsem permanentně zaměstnaná. Zabývat se jen jednou věcí by mě asi nebavilo,“ říká.

a to proto, že se spojilo s finančnictvím, které bylo zase vnímáno jako ryze mužský svět. Ale to se dá říci o každém oboru, který dnes něco vydělává. Stejné je to s politikou, energetikou, ropným průmyslem. Ale je pravda, že v informatice vidíme vesměs chlapy – nevím, jestli je i tam nějaká kognitivní predispozice, to nemohu soudit. O to víc obdivuji organizace jako Czechitas, které ženy vzdělávají a inspirují, aby se do technologií nebály jít. Já jsem naštěstí nezažila, že by mě někdo nebral vážně nebo na mě koukal skrz prsty jen proto, že jsem žena. Nikdy se ale nechci dostat ani do situace, že by mě někdo zaměstnal kvůli kvótám nebo protože mu mě bylo líto, že jsem žena a tudíž znevýhodněná. Co může žena přinést do IT? Ženy mají jednoznačně víc soft skills, díky čemuž často dokážou úspěšně prolomit komunikační ledy, a nejde o nějaký konkrétní obor. Díky tomu, že nám, ženám, funguje mozek trochu jinak než mužům, může nezřídka dojít k nějakému heureka momentu. Ale naštěstí v technologiích lidé okolo mě řeší spíš data a je jim zcela jedno, co jste za pohlaví.

obrovskou inspiraci. V obdobích, kdy se nám úplně nedařilo, mi maminka vždycky říkala, že je důležité se z toho nesložit. Občas je to těžké, sebrat veškerou sílu a říct si, že to dáme. Co byste vzkázala svému mladšímu já? Ať se naučí programovat. Vždycky jsem si říkala, že nemám matematický mozek. Matika mi šla do nějakých 12 let, pak jsem asi neměla štěstí na učitele, a získala k ní přirozenou averzi. V té době jsem

„Jedinec dokáže na světě spoustu věcí, a k tomu je potřeba plošné kritické myšlení společnosti.“

ím jste chtěla být jako malá? Bavily mě spíš „klučičí“ věci a chtěla jsem být od prezidenta zeměkoule až po herečku. Přičemž herečkou jsem nechtěla být proto, abych nosila perly a promenádovala se po červeném koberci, ale spíš abych mohla jezdit na koni a šermovat. Pak jsem chtěla být špion. Musím ale říct, že o archeologii jsem se začala zajímat už ve věku tří let, a od té doby mě to nepustilo – být jakousi kombinací archeologa a dobrodruha na způsob Lary Croft určitě také bylo na mém seznamu.

Právě archeologii jste pak vystudovala na Oxfordu. Kdy vás napadlo, že se tomuto oboru chcete věnovat i profesně? Jako malou mě hrozně bavilo zkoumat svět kolem nás, s neuvěřitelnou variabilitou jsem hltala všechny knížky, které byly po ruce. Archeologie mě sice zajímala vždycky, ale měla jsem spoustu dalších témat a oborů, se kterými jsem koketovala, takže pak o to těžší bylo vybrat, čemu se chci věnovat dlouhodobě. Nakonec jsem přenechala rozhodování srdci – věděla jsem, že když chci něco dělat pořádně a s vášní, musí mě to bavit. V mém případě to „něco“ bylo zkoumat svět kolem sebe a historii lidstva, abych pochopila, proč jsme takoví, jací jsme. Je archeologie všeobecně vnímána jako mužský obor? Hraje v tomto povolání gender důležitou roli?

Já osobně jsem archeologii vždycky vnímala jako obor, který mě zajímá, a bylo mi jedno, jestli ho dělají chlapi nebo holky. Faktem ale je, že mužský a ženský mozek fungují trochu jinak. Morfologicky jsme jiní, jinak by archeologové nemohli dělat svoji práci – tím myslím forenzní určení pohlaví u vykopávek. Nejde ale o to, že bychom byli jeden horší nebo lepší – ty rozdíly jsou kolikrát minimální a zůstávají už jen na bázi nějakých evolučních tlaků. Myslím si, že je to spíš o rodičích a vzdělávacím systému, který třeba u nás je málo multioborový. Kolikrát z dobrých pohnutek rodiče nebo prarodiče sami nechtějí, aby jejich dcery nebo vnučky šly do typů zaměstnání, u nichž se bojí, že by na sebe neměly čas nebo byly moc vytížené. Jde spíš o strach o své potomky a přání, aby měli šťastný a pokud možno i pohodový život. A jak to vnímáte u umělé inteligence, které se v posledních několika letech intenzivně věnujete? Technologie, vývojářství, IT se přece berou jako obory, v nichž převažují muži. Je zajímavé, že když vzniklo pojmenování software a hardware, tak software původně dělaly ženy. Teď hovořím o pojetí softwaru, které se zakořenilo už během druhé světové války. Bylo to tehdy považováno za ženskou práci – sedět a vypočítávat, zaznamenávat šifry. V 70. a 80. letech se to pojetí překlopilo,

Jak byste vysvětlila skutečnost, že mladým dívkám v dospívání přijde do cesty něco, co je od vysněné představy nebo profese odradí? Opět si myslím, že i zde jistou roli mohou hrát rodiče. Dospělí se dívají na svět nebo status quo přes vlastní prisma a často tlačí děti do své subjektivní reality. Ničí je tím, že si myslí, že vědí, co společnost chce. Ale archeologie si pamatuje všechny společenské fáze. Starý Řím přece také byl nejdřív republika, a pak impérium. Nebo modrá a růžová pro kluky a holky. Ve viktoriánské Anglii to bylo úplně obráceně – dívkám příslušela modrá barva. Stejně tak i způsob fungování dnešní společnosti nemusí být platný za několik desetiletí. Já jsem vždycky měla vize svého života na 5, 10, na 20 let dopředu. Myslím, že je důležité setrvat a nepustit se své dlouhodobé představy. Měla jste v dospívání nějaký vzor? Měla jsem to štěstí, že mi rodiče dávali obrovskou volnost ve všem. Sice trvali na tom, že vzdělání je důležité – a mě škola velmi bavila; ale i kdybych měla špatné známky, tak by jim to asi nevadilo. Spíš mě vychovávali, že je důležité se vzdělávat i jinak než přes školní docházku – chodit do muzeí, do divadla, cestovat. Při tom všem je mým role modelem Elon Musk. A Jára Cimrman – ten mě inspiroval od mých 10 let. Vzhlížím k lidem, kteří mají obrovskou vizi a dělají spoustu různých věcí. Zkrátka mi vždy byl sympatický způsob přemýšlení, že člověk žije jen jednou, tak co trochu naším společenským gulášem zamíchat a něco změnit – i když to zrovna není lehké. Máte nějaké motto, kterým se řídíte? Je to právě citát od Elona Muska. Něco na způsob, že člověk se nikdy nesmí vzdát, dokud není mrtvý. I v rodině mám

usoudila, že jsem humanitně založená – což mi vůbec nevadilo, protože mě bavila archeologie a chtěla jsem se jí věnovat. Postupem času ale zjišťuji, že čistě humanitně založený člověk asi také nejsem – baví mě data. Vzpomenete si, co vás bavilo, když vám bylo pět? Zatloukat hřebíky, něco si montovat u dědy na chalupě, číst magazíny o technologiích. A už jsme zpátky u předchozí otázky – možná jsem měla k technologiím vždy blíž, než jsem si myslela. Samozřejmě jsem si hrála i s Barbie – akorát ne takovým tím klasickým holčičím způsobem. Dávala jsem je do Batmobilu anebo na nich prováděla komplexní sociální pokusy: simulovala jsem různé situace, například co si jedna Barbie myslí o té druhé.

Co vás aktuálně nejvíc zaměstnává? Teď se asi nejvíc věnuji umělé inteligenci, Prg.ai mi zabírá valnou většinu mého času. Pak samozřejmě czech. global – nový projekt, který jsme rozjeli s pár nadšenci na popud Ministerstva zahraničí. Dále je tu náš Disrupt Startup, který je teď ve fázi expanze do zahraničí a tvorby komunity. Ještě se průběžně zabývám popularizací vědy v rámci Paralelní Polis a Science To Go. Takže aktuálně mi jedou simultánně nějaké čtyři věci.

27-29_WHAT20-12-adv_dream-gap.indd 28

25/11/2020 11:19

dítěte mnohem dřív. Je to často i o jejich důslednosti, o jejich jasném postoji, kde by ta hranice měla být. Proč je důležité rozvíjet empatii a takzvanou emoční inteligenci? Myslíte, že empatie je sociální dovednost? Do určité míry se empatie dá naučit, takže ano, je to sociální dovednost. Emoční inteligence je ale širší pojem, spadá do

způsobem ovlivňují prožitky z raného dětství vývoj mozku? V psychoterapii existuje novější směr neuropsychoterapie, který přímo zkoumá nervové spoje. Některé zážitky z dětství vytváří neuronální struktury v mozku na základě reakce na konkrétní situace a souvisí s určitými pocity. V budoucnu pak tyto struktury ovlivňují jak naše vnímání určitých skutečností,

„Výzkumy ukazují, že děti, které neměly k dispozici panenky nebo jiné hračky, jsou ve vývoji pozadu.“

VENDULA LOO V rámci nedávného výzkumu vypracovaného specialisty na neurovědu z Cardiffské univerzity ve spolupráci se společností Mattel se potvrdilo to, co jsme se doposud jen domnívali. Hraní s panenkami aktivuje určité oblasti mozku, které dětem umožňují rozvíjet sociální dovednosti, například empatii. Vendula Loo, terapeutka a adiktoložka, která se dlouhodobě věnuje práci s dětmi v rámci specializované ambulance pro děti a dorost, nám v rozhovoru prozradila, proč je emoční inteligence v moderní společnosti tak důležitá. raní si s panenkami je neodmyslitelnou součástí dospívání. Jaké hlavní přínosy této hry vnímáte z hlediska dětského terapeuta? Hra s panenkami rozvíjí spoustu kognitivních dovedností a jemnou motoriku. Výzkumy ukazují, že děti, které neměly k dispozici panenky nebo jiné hračky, jsou ve vývoji pozadu. A když například Lego je spíš o prostorovém vnímání a analytickém myšlení, tak panenka rozvíjí v dětech vztahování se k jiným lidem. Dítě se hraním si s panenkou učí řešit konflikty a vnímat postoje druhých. V neposlední řadě jde i o psychickou odolnost – dítě se učí zvládat překážky.

V jakém věku se dítě o panenky začíná zajímat a čím jsou ty první hry charakteristické? Ve věku 3 až 5 let je to spíš symbolická hra. V této hře mohou předměty představovat určitý symbol – například láhev na provázku představuje psa. Později se začíná objevovat hra námětová, ve které si děti hrají na školu, na doktora… Zkrátka dávají panenkám nějaké vnější role. V pozdějším věku jde o vztahové hry nebo soutěže mezi panenkami, dítě začíná zapojovat určitá pravidla. Právě v tomto věku vstupuje na scénu i uvědomění si vlastní zodpovědnosti a svědomí, což se ve hře také projevuje. Je rozdíl, když si dítě hraje s panenkou samo, nebo ve společnosti vrstevníků či třeba rodičů? Rodiče, nebo dokonce učitelé, se do hry mohou zapojovat už tím, že vidí, jak se dítě k jednotlivým situacím vztahuje

a jaké názory nebo postoje prezentuje skrze hraní si s panenkami. Je důležité, aby dítě koncepty mezilidských vztahů, které vnímá okolo sebe a pak přenáší do té hry, nějakým způsobem rozvíjelo. Aby vnímalo pocity, které panenkám přisuzuje: tahle je naštvaná, té druhé na něčem záleží. Je potřeba se ale stále mít na pozoru: stejně jako pozitivní, tak i negativní přístup rodičů může dítě u té hry silně ovlivnit. V případě, že rodič nedokáže reflektovat sám sebe, své postoje a pocity, tak by byl přínos jejího zapojení do hry spíš diskutabilní – může spíše ukazovat na nepředvídatelnost rodiče a později vést k vlastní zmatenosti dítěte. Když se zapojí sourozenci, vrstevníci, spolužáci, tak jde o společenskou úroveň té hry, rozvíjí se vztahy. Dítě se učí vnímat, jak hraní si s panenkou působí na druhého člověka, poznává, jak je potřeba se zachovat. Učí se respektu, pravidlům, omluvě. Existují názory, že předškolák ještě neumí přesně poznat, zda svými činy druhého raní. V jakém věku se začíná empatie z pohledu neurovědy v dětském mozku rozvíjet? Obecně z pohledu psychologie se uvádí, že si do 12 let nedokáže člověk plně uvědomovat sám sebe, sílu svých rozhodnutí a to, jaký dopad mohou jeho rozhodnutí mít na druhé. Já se ale přikláním k názoru, že se empatie začíná rozvíjet už od předškolního věku. Postupně, během dospívání děti testují hranice, co si můžou a co nemůžou dovolit. Základy k tomu nastavení hranic však dávají rodiče, učitelé a další dospělí v životě toho

ní jak vnímání druhých lidí a celkové vyhodnocení situace, tak i vnímání sama sebe a svých potřeb, názorů nebo pocitů. Co se týče mezilidských vztahů, empatie je extrémně důležitá. Celkově, správné vyhodnocení situace nám může usnadnit v životě spoustu rozhodnutí. A i obecně ve vztahu ke společnosti v tom smyslu, že dokážeme žít v souladu se svým vnitřním nastavením. Jak je na tom s empatií moderní společnost? Dalo by se říci, že žĳeme v éře individualistů, kteří sází spíš na vlastní úsudek, racionální rozhodnutí a neumí se spolehlivě vcítit do toho druhého? Často si lidé neuvědomují, jaký dopad to, co vyřknou nebo udělají, bude mít na druhého člověka. Když se bavíme o společenství jako celku, tak hodně záleží na kultuře dané země: jinak tomu bude v západní společnosti a úplně jinak v Asii, kde se místo jedince a individuality spíš protlačuje důraz na rodinu a komunitu. Ale řekla bych, že v Česku jsme viděli docela pozitivní posun už s první vlnou koronaviru – když se lidé starali o starší, chodili nakupovat pro sousedy, ve velkém šili roušky. Předtím jsme to až tolik nevnímali: všeobecně v České republice víc inklinujeme k individualismu nebo nejbližší rodině. Dle mých zkušeností to není tak, že bychom pospíchali pomoci člověku na ulici – což je třeba v Americe úplně přirozené. Řekla bych, že spíš než racio zde hraje roli ne úplně rozvinutá schopnost sebereflexe, kvůli které jsme pak nečitelní a netransparentní pro lidi okolo. O to důležitější je poznávat sami sebe a dostávat se víc do kontaktu s naším vnitřním „já“. Z pohledu neurovědy hraní si s panenkami rozvíjí určité oblasti mozku, které jsou za vývoj sociálních dovedností přímo odpovědné. Rozvedla byste, jakým

tak i naše chování. Právě neuropsychoterapeuti se snaží tyto spoje u dospělých přebudovat, aby docházelo k pozitivnímu naladění. Výzkumy dokazují, že přes různé techniky imaginace se ty spoje dokážou přenastavit a zahojit nepříjemné vzpomínky a zážitky z dětství – tímto způsobem se pracuje například s traumaty. Při hraní si s panenkou zažívá dítě dobré pocity. Spousta dětí do hry přímo utíká od nějakých nepříjemných zážitků a tím vytváří pozitivní neuronální spoje. Nějakou dobu jsem žila v Ugandě a bylo fascinující sledovat, jak místní děti dokážou vytvářet panenky téměř z čehokoli. Jde hlavně o to, který význam a jakou symbolickou roli té panence dají.

Benefits of Play je projekt zastřešený společností Mattel, v rámci něhož přední neurovědci z Cardiffské univerzity zkoumali přínosy hry s panenkami u dětí předškolního a školního věku. Jde o první a ojedinělé „měření“ dětského mozku během aktivní hry. Studie sledovala mozkovou činnost u dětí ve věku 4 až 8 let při hře s různými panenkami Barbie. Tým pod vedením doktorky Sarah Gersonové přišel s klíčovým zjištěním, že hraní s panenkami – nezávisle na pohlaví dítěte ani na jeho kulturní příslušnosti – aktivuje konkrétní oblasti mozku, které jsou důležité pro porozumění ostatním lidem, rozvoj empatie a chápání emocí ostatních. A to i v případech, že si dítě hraje s panenkami samo. Oproti tomu individuální hra na tabletu tyto oblasti mozku neaktivovala.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

27-29_WHAT20-12-adv_dream-gap.indd 29

25/11/2020 11:20

LOV E P L A N E T

Vánoce 2020? Doma s planetou Jestli je na tomhle roce něco fakt skvělého, tak jsou to nové filmy a knížky věnované přírodě, ekologii a udržitelnému způsobu života. Některé jsou tak výjimečné, že o nich mluví celý svět. Pojďte téhle letošní nadílky využít a věnovat Vánoce planetě – filmy se krásně vejdou mezi tradiční televizní pohádky a knížky pod stromeček. T Ivana Česnek Marcinová F archiv, unsplash.com, pexels.com

Pojďte využít letošní pestré nadílky a věnovat Vánoce planetě.

FILMY

ŽIVOT NA NAŠÍ PLANETĚ / A LIFE ON OUR PLANET „Došli jsme tak daleko, protože jsme nejchytřejší stvoření, která kdy žila. Abychom ale mohli jít dále, potřebujeme víc než inteligenci. Potřebujeme moudrost,“ říká sir David Attenborough ve filmu „A Life on Our Planet“. Takových silných vět pronáší známý britský přírodovědec v dokumentu spoustu – ve spojení s dechberoucími záběry nenechají jediné srdce a mysl v klidu, a to i v případě lidí, kteří dosud tomu, v jakém jsme průšvihu, nevěnovali nijak zvláštní pozornost. Vždyť od koho jiného bychom měli všichni vyslyšet důležitý, upřímný vzkaz než od třiadevadesátiletého filmaře a popularizátora vědy, který zasvětil studování přírody celý život (právě za tyto zásluhy získal i šlechtický titul) a smutnou proměnu planety sledoval na vlastní oči. Attenboroughova životopisná cesta předkládající jasná fakta a ukazující děsivé škody, které jsme kvůli naší inteligenci bez moudrosti způsobili, je nesmírně autentická a laskavá – i proto tak funguje. Navíc nabízí reálná řešení a vyvolává naději, že když je vezmeme vážně, můžeme svůj pobyt na Zemi, která nás tady zase tak moc nepotřebuje, významně prodloužit. Více na attenboroughfilm.com

KISS THE GROUND

MOJE UČITELKA CHOBOTNICE / MY OCTOPUS TEACHER „Zamiloval jsem se do ní. Ale i do úžasné divočiny, kterou představovala, a jak mě to změnilo,“ vypráví v dokumentárním snímku „My Octopus Teacher“ free-divista a režisér Craig Foster. Je o jedné z nejpozoruhodnějších love story, která se kdy mezi člověkem a bytostí z volné přírody odehrála. Na začátku byla Craigova diagnóza – syndrom vyhoření – a hledání cesty z temna ven v náruči oceánu. Terapeutická pomocná ruka (vlastně chapadlo) přišla nakonec od chobotnice, na kterou při jednom z ponorů na divokém jihoafrickém pobřeží narazil. Touha poznat to zvláštní stvoření se zdála jako dobrý důvod navštěvovat stejné místo v podvodním chaluhovém království den co den. A tak se začal rozvíjet fascinující příběh o tom, k jakému poznání můžeme dojít a jaké neočekávané, silné vztahy lze prožít, když k divoké přírodě přistupujeme citlivě, s trpělivostí a absolutní pokorou. Craigu Fosterovi a jeho týmu se podařilo dát dohromady film, který se pohybuje mezi vzdělávacím přírodovědným dokumentem a romantickým žánrem – to druhé je to možná trochu víc. Skvělé, protože co nás dokáže změnit víc než láska. Bude úplně normální, když po zhlédnutí „My Octopus Teacher“ pocítíte, že už žádnou chobotnici nikdy nechcete sníst –, přesně tohle teď ostatně hlásí do světa řada známých osobností. A bude taky normální, když strašně zatoužíte poznávat a chránit překrásný podmořský svět. O Craigových současných aktivitách se dočtete na seachangeproject.com.

„Tohle je příběh o jednoduchém řešení, jak uzdravit naši planetu. To řešení máme přímo pod nohama a je stejně staré jako hlína,“ otevírá film „Kiss the Ground“ herec a environmentální aktivista Woody Harrelson. Společně s pozoruhodnou skupinou odborníků a dalších udržitelně smýšlejících celebrit (objevují se tu např. herci Pattricia a David Arquette, Rosario Dawson a Ian Somerhalder či modelka Gisele Bündchen) ukazuje, jak nesmyslné a destruktivní jsou postupy intenzivního zemědělství a jak léčivé by pro celou Zemi bylo, kdybychom místo něj aplikovali na pěstování potravin koncept regenerace. Když přestaneme používat pesticidy a další syntetické chemikálie, nebudeme orat, na travnatých plochách necháme pást dobytek, správnou výsadbou podpoříme lokální biodiverzitu, obrátíme se k pravidlům permakultury, potravinový odpad začneme kompostovat a budeme jíst jen to, co vyrostlo udržitelným způsobem, podpoříme proces, díky němuž planeta znovu najde svoji rovnováhu. Celý princip spočívá v tom, že abychom zastavili globální oteplování, je potřeba dostat uhlík nahromaděný v atmosféře zpátky na Zem. A to dokáže půda ve spolupráci s mikroorganismy a rostlinami. Tedy když jí do toho nezasahujeme a necháme ji žít. Mrkněte na kisstheground.com.

NIGHT ON EARTH / ZEMĚ ZA NOCI V novém přírodovědném seriálu produkce Netflixu neslyšíme žádná varování a nabádání - tohle je čistá sonda do fascinujícího nočního života v savaně a na poušti, v džungli, v arktických mrazech, pod vodou a dokonce i ve městě. Odhaluje, co dělá živočišná říše v době, kdy je většina z nás zachumlaná doma do peřin, každý záběr tají dech a vyvolává otázky, jak tohle někdo natočil a kolik toho ještě nevíme. Za „Night on Earth“ stojí mimo jiné jeden z nejrespektovanějších režisérů a kameramanů divoké přírody Mateo Willis, který se podílel také na „Blue Planet 2“, „Our Planet“ a spoustě dalších ceněných seriálů. Sám říká, že ještě před pár lety by natočit tahle dobrodružství pod rouškou noci bylo zcela nemožné, filmaři se mohli vydat na lov jedinečných záběrů až s nejmodernější technikou. Jestli máte rádi herečku Samiru Wiley, udělá vám asi radost, že vás seriálem bude provázet právě její hlas. Který z šesti dílů je nejlepší? Všechny! Ale je fakt, že sloni a levharti na procházce v městské džungli jsou hodně speciální podívaná.

30-31_WHAT20-12-udrzitelnost.indd 30

25/11/2020 11:22

KNIHY

JAK NA VEGANSTVÍ

PLANTS FOR THE PEOPLE: A MODERN GUIDE TO PLANT MEDICINE

Pavel Houdek

THE LIFE & LOVE OF THE FOREST Lewis Blackwell Knihy Lewise Blackwella vždycky obsadí to nejlepší místo v interiérech našich domovů. Jsou tak krásné, že na ně chcete stále vidět a brát je do ruky, kdykoliv máte chuť. Hlavně tedy ty z řady „The Life and Love of…“, na kterých spolupracuje s nejlepšími fotografy světa. Po předchozích úspěšných dílech věnovaných moři, stromům, psům, kočkám a deštným pralesům nás zve Lewis na exkurzi do nejúžasnějších lesů planety, superorganismů znázorňujících dokonalou propojenost v přírodě. Fotky a texty v The Life & Love of the Forest jsou – jak jinak – zase nejvíc inspirativní a úchvatné. Dobrá zpráva je, že tenhle výjimečný spisovatel, vydavatel a ceněný kreativec ve světě reklamy a médií toho má s přírodou v plánu mnohem víc. Prý nejen na papíře. booktherapy.cz

Užitečný průvodce pro všechny, kdo už nechtějí mít na talíři maso ani jiné živočišné výrobky. Přechod na čistě rostlinnou stravu je poměrně komplikovaná věc a zaslouží si hodně pozornosti – každý vegan by mohl vyprávět. Odměnou vám je, že veškeré to studium makroživin a mikroživin, hledání souvislostí, skládání optimálního jídelníčku a (sebe)poznávání vám otevře úplně nový svět. A samozřejmě pocit, že děláte něco pro zvířata, planetu i svoje zdraví, ten je taky k nezaplacení. Knížky, jako je ta od Pavla Houdka, instruktora sebeobrany, který se věnuje veganství už více než 20 let, vám na téhle cestě ušetří spoustu času a přešlapů. Najdete v ní úplně všechno, co potřebujete, podložené řadou vědeckých studií. Nakladatelství Smartpress nabízí „Jak na veganství“ i v rámci vánočního balíčku PRO VEGANA, který obsahuje také dvě skvělé kuchařky Petra Klímy, šéfkuchaře dejvického bistra Country Life. smartpress.cz

Erin Lovell Verinder

VELKÁ ZELENÁ KNIHA John Bigwood, Damara Strong a spol. Tahle hravá knížka plná ekologických témat, ilustrací a hádanek je určená dětem, ale je dost možné, že až ji poprvé otevřete, budete si ji chtít nechat pro sebe. Je totiž úplně geniální! Najdete v ní celou řadu zajímavých čísel a faktů a taky návodů, jak se v různých běžných každodenních aktivitách chovat udržitelně. Vydáte se na soběstačný ostrov, budete poznávat zvířata v přírodní rezervaci, naučíte se správně recyklovat a kompostovat, objevíte kouzlo spolujízdy, budete nakupovat na farmářském trhu, sbírat odpadky, které po sobě nechali lidé ve vesmíru, tvořit na vlastní zahrádce, vydávat se na výlet za skleníkovými plyny, objevovat životní příběhy potravin… A to všechno neskutečně zábavnou formou. Kupte ji pro sebe, i pro všechny děti, které znáte. A pro jistotu i jejich rodičům. grada.cz

Moderní designová knížka o léčivých rostlinách je tady! Bylinkářství dávno není výsadou jen starých moudrých babiček, ale skvělý současný trend, který jde ruku v ruce s udržitelností, minimalismem, návratem k přírodě a zájmem o naše zdraví. Zkušená herbalistka, léčitelka a odbornice na výživu Erin Lovell Verinder vytvořila skvělého průvodce pro začátečníky. Představuje v něm jedinečné osobnosti konkrétních rostlin, rady ohledně jejich sběru a skladování a návody, se kterými si dokážeme připravovat čaje, tinktury, sirupy, balzámy, krémy a esence na povzbuzení těla a mysli. booktherapy.cz

P R O M OT I O N

JAK ZTRATIT ZEMI: DĚJINY VČEREJŠKA Nathaniel Rich

VLÁDA MÓDY: CENA ZA RYCHLOU MÓDU A BUDOUCNOST OBLEČENÍ Dana Thomas Dana Thomas je uznávaná fashion a kulturní novinářka, dlouhodobě spolupracuje například s British Vogue a New York Times, kde se navíc těší titulu „bestselling author“. Francouzský ministr kultury ji dokonce jmenoval chevalierem Řádu umění a literatury (žije v Paříži). Její knížky o módě jsou chytré, často šokující a velmi obohacující. V první „Deluxe“ se věnovala proměně luxusu z něčeho skutečně výjimečného a osobního v nablýskaný produkt obrovského byznysu nadnárodních korporací, další „Gods and Kings: The Rise and Fall of Alexandr McQueen and John Galliano“ je působivou biografií dvou velkých módních revolucionářů. V nedávné novince „Vláda módy“ otevírá další fantastické téma – kudy vede cesta od nemocné fastfashion k udržitelné budoucnosti. Jestli vás zajímá, jaké vizionářské přístupy teď hýbou světem a co všechno znamená vědomě se oblékat, tuhle knížku nutně potřebujete. hostrbno.cz

30-31_WHAT20-12-udrzitelnost.indd 31

Jak je možné, že jsme nechali poškozování planety dojít tak daleko a stále v něm pokračujeme, přestože vědci varují před zničujícími důsledky našeho konání už několik desetiletí a celou tu dobu máme i recept na to, jak klimatickou změnu zastavit? Odpověď je v téhle knize. Autor Nathaniel Rich nejdřív napsal reálný příběh začínající v roce 1979 pro New York Times Magazine, které mu věnovalo celé jedno speciální číslo. Průkopnický a celospolečensky nesmírně cenný text, odhalující zákulisí politických her, ropného průmyslu a dezinformační propagandy obletěl svět a vyvolal pozdvižení. „Jak ztratit zemi: Dějiny včerejška“ nabízí jeho rozpracovanější a ještě působivější verzi. Do tohohle morálního zrcadla se nekouká hezky, o to důležitější je ale do něj nahlédnout. hostbrno.cz

25/11/2020 11:22

DRE AM JOB

Touha po domově

T Veronika Štefanová F archiv

Dnešní doba nutně vede k otázce, jestli je nám „u nás“ opravdu dobře. Nejen co se týče vztahů, ale i prostoru, který obýváme. S tím máme koneckonců také vztah a navzájem se ovlivňujeme. Jak moc, to nám často dojde až tehdy, když ho začneme skutečně měnit k obrazu svému. Nový projekt O domovē nabízí klíč k trvale udržitelnému pořádku. Zakladatelky projektu O domovē Lucie Kocman a Pavlína Štefanová.

tojí za ním Lucie Kocman a Pavlína Štefanová, dvě kamarádky, které se kdysi setkaly při práci pro velký kosmetický korporát a po letech je opět svedl dohromady zájem o dobrý život. Ten, který začíná doma, respektive podle Lucie někdy dokonce i v přehledně uspořádané kabelce. Projekt O domovē razí myšlenku, že žádné designové předměty vám doma nemůžou nahradit dobré uspořádání, které s vámi ladí. Uspořádání, které neděláte jen pro oči návštěv. To, že je někdo opravdu doma, je totiž cítit. S Lucií Kocman jsme si povídaly o tom, kudy vede ke zorganizovanému domovu cesta.

Jak člověka napadne, že bude lidem pomáhat s organizováním domácností? Dlouho jsem se pohybovala ve světě módy, kosmetiky a designu. Krásno je moje vášeň a přemýšlela jsem, jak ho udělat všude. Začala jsem u sebe. A návštěvy se mě najednou začaly ptát, co se to stalo, že je to u nás jiné, příjemné. U kamarádů doma jsem potom začala podezřele často přesouvat nábytek v obýváku a ještě mezi dveřmi jim třídila kabelky. Nápad na realizaci projektu spojeného s organizací se zrodil asi před rokem a půl. Vznikl z mé potřeby něco vytvářet a pomáhat ostatním. Čas uzrál

letos na jaře. Věděla jsem, že na to nemůžu být sama, a přizvala jsem do projektu dlouholetou kamarádku Pavlínu Štefanovou, kterou jsem roky obdivovala. Vystoupila ze světa korporátu a vytvořila vlastní službu home stagingu (příprava nemovitostí na prodej nebo pronájem, pozn. red.). Naše schopnosti a síly se spojily a krásně nám to klape. Každá umíme něco lépe, učíme se od sebe navzájem každý den. Používám slovo organizování, protože vy nerady mluvíte o úklidu. Proč? Vy uklízíte ráda? Já ne. Je to nutnost, mám ráda čistý domov, to ano, ale čisto ještě neznamená útulno. Můžete mít podlahy jako z alabastru, a stejně na vás bude padat tíseň z chaosu. Organizování je o něčem jiném, souvisí to více s vaší myslí. Mozek z podstaty miluje pořádek. Dává nám pocit kontroly. V zorganizované domácnosti vám zkrátka bude lépe a nemusí být ani sterilní. Organizace navíc vede k redukci věcí, k uváženým nákupům a s tím jde ruku v ruce i méně času stráveného právě samotným úklidem. Víte, kde co máte a víte, kam co patří. Jste efektivnější, rychlejší a zároveň vás systém ve věcech zklidňuje. Více času tak můžete opravdu věnovat rodině nebo koníčkům. A také, nezní vám lépe, že koupelnu organizujete, než že ji uklízíte? Čerpáte inspiraci také ze slavné Marie Kondo, která svým bestsellerem Zázračný úklid toto téma organizování domovů ve světě odstartovala? Jen na okraj, Marie Kondo má dnes ve světě spoustu následovníků, vzpomenu třeba jen americký The Home Edit. Japonský přístup k minimalismu a organizovanosti je každopádně pověstný. Já se s ním setkala ještě na gymnáziu, když jsem několik měsíců bydlela ve svém pokojíčku s japonskou studentkou. Učila mě skládat věci do balíčku i balit dárky pro mě nezvyklými

způsoby. Ten systém mi vydržel dodnes. A i když jsou principy Marie Kondo velmi inspirativní a uznávám, že její kniha byla jedním z impulzů pro vznik O domovē, ne vždy se dají důsledně aplikovat. Naše mentality jsou přece jen rozdílné, takže si nemyslím, že pro Čechy by Zázračný úklid mohl být vyloženě biblí. Už jenom proto, že jsme v ještě ne tak vzdálené minulosti zažívali jistý pocit nedostatku, a tak jsme zvyklí se více obklopovat věcmi. A hodně těžce se jich zbavujeme. Spousta Čechů je takovými sběrači s tím, že to se bude

krůčky, nebo si vzít pár dní dovolenou a udělat větší změny najednou? To je velmi individuální. Někdo chce udělat vše naráz, někdo potřebuje jít systematicky krok za krokem. S klienty vždy řešíme ten nejvhodnější postup pro ně samotné. Kdo nás sleduje na sociálních sítích (@o_domove), může organizovat s námi. To je vlastně i cílem našeho profilu na Instagramu. Jeden den něco, co má člověk raz dva, jindy zase větší kus práce. Co funguje, to sdílíme. A co nefunguje, to taky. Jak je to podle vás s vyhazováním věcí? Kompromisně, nekompromisně, sklep jako mezistupeň? Já osobně musím být nekompromisní, ale nejde mi to pokaždé. Za ty roky už mám svůj vlastní systém. Každý má komfortní zónu někde jinde. Ale zase to není o tom zbavit se všech věcí z minulosti, je hezké být i sentimentální, uchovat si třeba pár věcí z dětství. Nemě-

„Mám ráda čistý domov, to ano, ale čisto ještě neznamená útulno. Můžete mít podlahy jako z alabastru, a stejně na vás bude padat tíseň z chaosu.“ ještě někdy hodit. Pro někoho je jejich vytřídění dokonce spojeno s hodně silnými emocemi, asi jako kdyby vám řezali ruku. V takových případech musíme s klienty postupovat velmi citlivě. V zádech máme i odborníka na duševní zdraví a kouče.

lo by to ovšem být dvacet zimních bund za posledních pětadvacet let, je potřeba umět věci třídit. A pouštět. Nejlépe udržitelným způsobem. Je možné recyklovat, darovat, prodávat. Pomohl mi i dobrý pocit z toho, že ty věci ještě někomu můžou posloužit.

A opravdu nemůžu spokojeně žít coby neorganizovaný bohém? Můžete, a pokud jste spokojená, neměňte to. Mě to třeba dohnalo s dětmi, které vyžadují řád. Chvíli jsem zkoušela jít proti, ale prostě to nefungovalo. Nikdo nebyl spokojený. Určitý řád vnesl do naší rodiny klid, větší pohodu a eliminoval stres.

Co pro vás znamená domov? Rodinu, pohodu a bezpečí.

I úklid malé zásuvky udělá hezčí den.

Je to jenom O domovē, nebo třeba i o tom, co si oblékáme? Vše souvisí se vším. Domov, to je celé doma. U mě to začalo šatnou, přes kosmetiku a koupelnu a další místnosti v bytě. Změna šatníku pro mě byla jako prozření, tak nějak jsem rozkvetla a cítila jsem se lépe. Zjistila jsem, kdo opravdu jsem, a co potřebuji. Když se rozhodnu zorganizovat si domov, je lepší dělat den za dnem menší

4 MYŠLENK Y

To nejdůležitější k tomu, abyste začali, je chtít. Pokud to kolem vás nevypadá tak, jak byste si představovali, je potřeba se rozhodnout, jestli to chcete opravdu změnit. Potom už jde všechno. Najděte si nějakou inspiraci nebo průvodce a uvědomte si, kam byste chtěli dojít. „Méně je více a nepřepálit start,“ to jsou rady, které dáváme v podstatě všem klientům. Cílem organizace není to, abyste pak na sebe byli naštvaní, že ji nedokážete udržet. Jde naopak o to najít takový systém, který udržet půjde, a ještě z toho budete mít radost.

Nezačínejte tou úplně největší věcí, například šatníkem. Vyberte si něco drobnějšího, menšího, aby vás to na začátku úplně nepohltilo, neleželi jste v hromadách věcí a nezačali se v tom topit. Jděte na to přes koupelnu, chodbu, ložnici, pokoj po pokoji. V nějaké logice a soustřeďte se na jednu věc. Také dobře funguje, když všechno vytáhnete ven, ať už z poličky, šuplíku, skříně, a ten prostor vyčistíte. Když pak dáváte věci zpátky, líp si rozmyslíte, co tam vrátíte. Snažte se věcem najít jejich místo. Řekněte si – tady budu mít tužky, tady čisté papíry, tady to a ono. To se dá aplikovat úplně na všechno.

Dovolte si dělat chyby a dejte tomu čas. Když si například uspořádáte jednu místnost, navnímejte to a zjistěte, jestli vám to takhle opravdu vyhovuje. Pokud ne, tak to klidně vraťte zpátky. Život je změna, proto i organizování je nekonečný proces. Mění se naše potřeby, koníčky, pracovní rituály, do našeho prostoru může přijít nový partner, dítě… takže nic neberte jako dogma. Se změnou si hrajte.

Něco málo k vánočnímu úklidu – termíny vánoční úklid a velikonoční úklid nejsou zrovna nejlepší. V domácnosti by se mělo uklízet pravidelně v průběhu celého roku, takže potom nemusíte zrovna před Vánocemi šílet s tím, že je nutné umýt okna. Na Vánoce byt především dekorujte. A opět, podle sebe. Pro někoho to můžou být šišky, mech a větvičky z lesa, ze kterých si doma udělá výzdobu, pro jiného hezky zorganizovaný stůl, na kterém si rozsvítí svíčku. Buďte sví.

32_WHAT20-12-prace-snu.indd 32

25/11/2020 12:35

N OV É H O B B Y

to je čistá krása! Estetiku lidových krojů a tradic na Moravě mám moc ráda a taky tu ráda žiju,“ líčí nadšeně Hana.

Široký záběr

Kromě Moravy miluje také Francii, stre et kulturu, hip hop, design starších aut, tzv. youngtimerů, a sport. Tomu holduje aktivně jízdou na longboardu, ale se stejnou vášní ho sleduje. „Kdysi jsem psala články pro sportovní internetové noviny Velká Epocha a díky tomu jsem

ve třicetistupňovém vedru zavěšovat dekorace do pětimetrové výšky. Člověk si pak uvědomí, jaké má štěstí na lidi – na mámu, nejbližší a přátele, kteří mi vždycky pomohli,“ oceňuje své blízké.

Každá práce je inspirace

Tvořivost a zálibu v barvách Hana uplatňovala také v druhém zaměstnání: „Mám moc ráda gastronomii. Až do prv ní vlny koronakrize jsem v jednom brněnském hotelu připravovala snídaně.

„Na měsíc jsem nastoupila do továrny Wistron a objevila tam další inspiraci – spoustu krásně barevného obalového odpadu.“

„Cokoli jsem dělala, mě posunulo někam dál a začala jsem přemýšlet jinak i nad svým podnikáním,“ popisuje designérka Hana Kotulánová.

Papír & invence v hlavní roli T Jana Šulistová F archiv

Brněnská autorka designově čistých i vtipných dekorací Hana Kotulánová, tvořící pod značkou Papírek & večírek, vzpomíná na chvíli, kdy ji papír okouzlil. ám pocit, že za to mohou sociální sítě. Projížděla jsem Pinterest, sledovala různé nápa dy a došlo mi, že český trh s papírovými dekoracemi je hodně slabý. Tak mě na padlo vyrobit si něco svého.“ Spolupráce s pekárnou cup cakes pomohla její práci rozšířit a koníček se brzy stal službou pro lidi hledající vkusnou a ekologickou výzdobu na svou akci. „Zpočátku nebyla ekologická myšlen ka mé práce s papírem tak jasná,“ pokra čuje Hana. „Vnímala jsem ho především jako skvělý, dostupný a tvárný materiál nabízející spoustu možností. Až po stupně mi začalo docházet, že na rozdíl od jiných materiálů se v přírodě brzy rozpadne. V Brně navštěvuji dva ob chody, které prodávají papíry většinou z Itálie. Moje kamarádka Mirka často říkala: ‚Mysli globálně, funguj lokál ně.‘ To mě zaujalo. Ráda bych si proto vytvořila seznam zdejších firem, které mi poskytnou potřebný materiál, a nebudu ho muset objednávat ze zámoří.“

Od etnografie k nůžkám

Tvorba z papíru není náročná na po můcky a zařízení. „Někdy využívám laser a plotr, ale mými základními nástroji jsou tužka a nůžky, i když často stříhám bez předkreslení. Přesto mám ráda preciznost, s každou věcí, kterou dám z ruky, musím být spokojená,“ vysvětluje dvaatřicetiletá absolventka oboru etnografie. „Studium ovlivnilo můj přístup k životu i k práci. Pomohlo mi uvědomit si, kde bydlím a kam pat řím, navíc mě inspirovala často titěrná práce všech lidových řemesel. Moje tvorba z papíru je kolikrát taky strašná ‚piplačka‘. Z tuzemských tradic mě ovlivnila jízda králů ve Vlčnově. Je to ta nejbarevnější a nejhonosnější sláva, jakou jsem kdy viděla, a navíc hlavní úlohu tu hraje papír! Koně a předza hrádky jsou ozdobeny papírovými růžičkami a aplikacemi v nevídaných barvách. Vlčnovjané si k této příležitosti nechávají vyrábět speciální odstíny krepového papíru. A ty kroje a ten kraj,

navštívila hodně závodů,“ překvapuje Hana svými zálibami. „Dva z nich aspoň po očku sleduju vždycky – Tour de France a Dakar. Tour de France letos začínala na jihu Francie v Nice. Byla jsem tam mnohokrát a cítím se tam jako doma. Takže jsem měla potřebu oslavit krásu spojení města Nice a nejhezčího závodu, který znám, setem čtyř mini malistických a trochu retro plakátů.“ Ostatně vliv Francie 70. let a dalších koníčků jsou ve výtvarném stylu nadané designérky znát. Název firmy Papírek & večírek svádí k dotazu, zda na Haninu tvorbu měla vliv také záliba ve společenských akcích. „Překvapivě žádný,“ směje se Hana. „Večírky nevyhledávám, beru je jen jako pracovní příležitosti.“ A těch stále přibývá – hodně časté jsou svatby. Hana spolupracuje s několika svatebními agenturami a zabývá se také úpravou interiérů a výloh. S výzdobou výkladní skříně pro obchod s fotoaparáty se účast nila soutěže Výlohy jak Brno při loň ských Brno Design Days. Ani při zdánlivě poklidné práci s papírem není nouze o adrenalinové momenty. „Jednou jsem špatně odhadla časový plán a nestíhala dodělat mí chátka do drinků. Přátelé mi do dvou do rána pomáhali lepit jako v manu faktuře. Nebo jsem při jedné svatbě musela s kamarádkou asi deset hodin

Je to kreativní práce, naplňovala mě podobně jako tvoření z papíru.“ Jarní lockdown zasáhl všechny zdroje Haniny obživy a flexibilní designérka se pustila do šití ústenek. Nespokojila se s výrobou podle jedné šablony, ale na padlo ji roušku pokreslit speciálními fixy. A nápad zafungoval! „V létě nikdo nevěděl, co bude dál, tak jsem brala všechno, co mi přišlo pod ruku,“ pokračuje Hana. „Dokonce jsem na měsíc nastoupila do továrny Wistron a i tam objevila další inspira ci – spoustu krásně barevného obalo vého odpadu, který budu moci využít k dalšímu tvoření. Když člověk chce, najde kreativitu v jakékoli práci. Cokoli jsem dělala, mě posunulo někam dál a začala jsem přemýšlet jinak i nad svým podnikáním,“ přiznává. Po papírové Tour de France následo valy další lepené kolážové plakáty, které Hana nabízí na portálu Artbe. „Mám po cit, že jsem konečně našla vlastní rukopis a styl. Chtěla bych vytvářet a prodávat plakáty, abych nebyla závislá jen na za kázkách. Poslední dobou hodně pracuji s písmeny, které si sama vytvářím, nebo upravuji už existující fonty. Jedu abeced ně, zatím jsem u T. Ale nechávám tomu čas, nechci žádné písmeno odfláknout. Časem bych chtěla expandovat do za hraničí, v tom cítím velký potenciál,“ plánuje designérka.

„Někdy využívám laser a plotr, ale mými základními nástroji jsou tužka a nůžky.“

33_WHAT20-12-nove-hobby.indd 33

25/11/2020 11:26

M O J E Z D R AV Í

Nastal čas změny? Staré myšlení typu – já mám před tebou přednost, vezmu si tvoje peníze a budu bohatší, budu na tom lépe a mám právo získat něco na úkor ostatních či přírody – přestává mít ve společnosti prostor. Změna paradigmatu není lehká věc, a tak je jasné, že samo to nepůjde. Musí se něco stát, třeba virová pandemie. T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

šude kolem sebe to slyším. Přichází velká změna. Láme se epocha, je tu nová doba. Věk jemnějších vibrací, laskavějších k přírodě, věk kvantový, kdy se vzdáme jedné reality a smíříme se s nekonečnou paletou možností a zároveň pochopíme jednotu všeho – já jsem ty a ty jsi já, zrcadlíme si sebe navzájem. Slovo paradigma je z řeckého parádeigma – vzorec myšlení. Použil jej Thomas Samuel Kuhn v knize Struktura vědeckých revolucí (1962), kde vysvětluje vývoj vědy, v níž se střídají klidnější období s obdobími vědeckých revolucí. Do nového diskurzu patří i oprašování starých moudrostí, hledání kontinua, které slepá vývojová větev materialismu přerušila. V medicíně je to návrat k holistickému chápání těla a psyché jako jediné jednotky, hledání zdrojů vitality v pobytu v přírodě. Ve vzdělání se změna paradigmatu prosazuje alternativními způsoby, v byznysu jsou to různé fair trade a eko projekty. Patří sem i neošamanismus a hledání spirituality u původních indiánů. Obrovský a trvalý úspěch divadelního představení Čtyři dohody je toho důkazem. Každý, koho znám, to nějakým způsobem

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

prožívá – psycholog čte knihu Psychomagie, porodník studuje knihu Magický první dotyk, bývalý ředitel chemičky navštěvuje kurzy core šamanismu a prakticky všechny moje pacientky poslouchají podcasty o seberozvoji. Jediný můj pacient zůstal věrný starému konceptu myšlení, odevzdal svou energii stavění betonových sídlišť kolem dálnic, nyní je bohatý, ale cítí se nerespektovaný blízkými lidmi.

Tak tedy, revoluce, pojď do nás

Už několik let pracuju mimo jiné jako průvodkyně pro Národní kulturní památku Vyšehrad. Je skvělý tím, že každá změna paradigmatu tu proběhla důkladně. V pohanském období se tady čarovalo, byl tu i posvátný háj a konaly se zde obětní rituály. V tom křesťanském se stavěly první kostely (roku 1070 byla založena papežem Alexandrem II. Vyšehradská kapitula), bylo zde sídlo moci a usadil se tu i první český král Vratislav I. Právě sem se chodil modlit Karel IV., než to tu husiti do základů vypálili. V období renesance se tady kupčilo, byla tu Jeruzalémská brána a židovská čtvrť s luxusním zbožím. A pak, po třicetileté válce se změnilo paradigma – už žádné náboženské spory, ale sekularizace a pořádná vojenská posádka. Vyšehrad se proměnil ve vojenskou pevnost. Devatenácté století tu pohřbilo své vlastence a znovu vystavělo pseudogotický chrám, tentokrát mnohem více jako národní symbol než svatostánek. Jen to dvacáté století jako by šlo decentně kolem, několikrát to tady rozkopali archeologové, nic nenašli nebo to, co našli, se ztratilo. Kapitula přežila i normalizaci, uf. Teď tu posedávají kruhy nejrůznějších lidí, někteří provádějí konstelace, jiní bubnují, další se drží za ruce a nechávají proudit lásku, pak pijí čaj a říkají si, jak jim to otevřelo srdeční čakru. Někdy se tu objeví barevné buddhistické praporky, někdo tu cvičí jógu, jiný čínské Tai Chi a Čchi-kung. Vyšehrad unese cokoliv. Bavím se tím, že si představuji, že se posunu v čase. Kvantová fyzika říká, že čas neexistuje, že všechny reality jsou paralelní. Já se tedy v duchu přesunu jen o kousek do roku 1020. Otevřu oči a uvidím pustou divokou krajinu, 95 procent lidí zmizí (na světě jich v tu dobu žije asi jen 300 milionů). Příroda je bujná a lidé pracně zakládají vesnice a hradiště. Čechy se stanou součástí Říše římské, ale zatím jen jako knížectví – Ducatus Bohemiae. Praha je proslulým velkým tržištěm s otroky. Hlavní trh je v místě dnešního Staroměstského náměstí, otroci jsou zavřeni v místě dnešního Ungeltu. Jsou předmětem věna, dědictví a s jejich pomocí se řeší i dluhy. Majitelem otroků je pater familias (otec) a ten

Do nového diskurzu patří i oprašování starých moudrostí, hledání kontinua, které slepá vývojová větev materialismu přerušila.

má ius vendedi (právo prodat). Francouzsky je otrok esclave, anglicky slave, tedy slovan. Čechy jsou označovány jako „regione Sclavorum“, region otroků.

Kořist vikingské výpravy do střední Evropy

Se sílícím křesťanstvím se zmenšuje poptávka po otrocích. V této době se objevila snaha prodávat je (pohany i křesťany) do muslimských zemí prostřednictvím židovských obchodníků. Prodej směrem na jih a východ vychází z toho, že Korán zakazuje otroctví muslimů, jsou

území čile kvete obchod. Vedle muslimů tu žije i hodně židů. Po ovládnutí části severní Afriky a jejích přístavů spolu s Gibraltarským průlivem se stal chalífát jednou z evropských námořních velmocí. Bohatá města poskytují obyvatelům chalífátu nesrovnatelně lepší životní podmínky, než jaké panovaly jinde v Evropě. Ulice měst byly dlážděné a osvětlené, na školách se učilo zdarma a negramotnost skoro neexistovala. Ve městech byly desítky lázní, nemocnic a veřejných knihoven – o takových věcech se ostatním Evropanům ani nesnilo. V této době

„Bývalý ředitel chemičky navštěvuje kurzy core šamanismu a prakticky všechny moje pacientky poslouchají podcasty o seberozvoji.“ tedy zvyklí otroky nakupovat již mnoho století. Za pár let vypuknou v Evropě i v Praze protižidovské pogromy. Roku 1098 český kníže Břetislav II. zkonfiskuje všechny židovské majetky. Obchodování s otroky se udrží až do pozdního středověku.

Které město na světě bylo tehdy největší a nejbohatší?

Odpověď je jednoznačná – hlavní město Córdoba (Córdobský chalífát Al Andalus na Pyrenejském poloostrově). Žije tu půl milionu obyvatel a je tu 3 tisíce mešit. Zatímco křesťanské státy byly orientovány spíše na zemědělství, na muslimském

je Řím městem spíše zaniklým, žije tu asi 20 tisíc lidí a ovládá ho papež. Konstantinopol má za sebou vylidnění kvůli epidemii moru a je vysílena neustálými útoky Osmanů. Ale stále je to největší křesťanská metropole, centrum Byzantské říše, oficiálním jazykem je tu řečtina. Je tu největší stavba tehdy známého světa – katedrála Hagia Sofia. Vyváží se odsud do celého světa šperky, sklo a další řemeslné výrobky. Jaké nám historie dala ponaučení? Otroci zůstávají mentálními otroky i po několika změnách paradigmatu a šmelit se dá s čímkoliv, hlavně s lidskou energií. Ať žije svoboda!

34_WHAT20-12-moje-zdravi.indd 34

25/11/2020 12:39

P R O M OT I O N

Preventivním programem, který se zaměřuje na rodiny v nesnázích a pomáhá dřív, než je na pomoc příliš pozdě, je SOS Kompas.

SOS Kompas Už téměř rok žijeme ve velmi specifických podmínkách. Pod rouškou pandemie. Často nevíme, co přinese zítřek, a to ať už jde o vládní opatření, nebo o osobní životní situaci. Pokud si v duchu zanadáváme na nejisté vyhlídky nebo zátěž, kterou představuje home office v kombinaci s domácí výukou, je na místě si uvědomit, že tisíce lidí následky pandemie prožívají o poznání intenzivněji. A některým z nich jde o všechno. T Jana Krivenkaja F archiv

Rodinám z vyloučených lokalit nebo apriori znevýhodněných podmínek koronavirová krize dodatečně zkomplikovala již beztak nesnadnou životní situaci. Je přirozené, že každý rodič svému dítěti chce poskytnout bezpečný domov a láskyplnou péči, nicméně když musí bojovat s problémy, jež nezvládá, je vystaven většímu stresu a nátlaku, který jen uzavírá začarovaný kruh. Z důvodu nečekané ztráty příjmu se mnohé z těchto rodin teď dostávají do dluhové pasti nebo přichází o střechu nad hlavou. Jsou mnohdy špatně informovány, a tak nemohou svoji situaci a potenciální potíže správně odhadnout. V podmínkách posledních měsíců jsou rodiče navíc nuceni přebrat zodpovědnost za vzdělávání dětí, což je z důvodu vlastního nedostačujícího nebo nízkého vzdělání často nemožné. „Pan Vašek mi hrozně moc pomohl. Pomohl mi sehnat práci, a díky němu jsem nepřišla o děti ani byt.“ „Nebýt

Dany, tak bych přišla o bydlení a možná i o děti.“ To je jen pár z mnoha poděkování pracovníkům organizace SOS dětské vesničky, která pohotově reagovala na měnící se sociálně-společenské podmínky. SOS dětské vesničky je sdružením, o němž často slyšíme v souvislosti s právy dětí – jde ostatně o nejstarší a nejznámější neziskovou organizaci tohoto druhu u nás. V rámci svých pěti programů poskytují SOS dětské vesničky veškeré služby, které mají dětem zajistit co nejpřirozenější a nejpohodovější dětství a dospívání, i když tomu původní, často nepříliš příznivé podmínky nenahrávají. Preventivním programem, který se zaměřuje na rodiny v nesnázích a pomáhá dřív, než je na pomoc příliš pozdě, je SOS Kompas. Jeho výhodou je, že na rozdíl od ostatních programů organizace neposkytuje následnou péči o děti, ale pracuje s rodinou přímo v přirozeném prostředí, nejlépe

doma – zkrátka tam, kde se jak rodiče, tak i děti cítí bezpečně. Tímto dokáže zajistit kvalitní domov a podmínky dětem, kterým hrozí odebrání z původní rodiny. Terénní sociální pracovníci SOS Kompasu řeší s rodiči všechny záležitosti, které pomohou stabilizovat situaci v rodině a umožní všem jejím členům zůstat pohromadě. Program SOS Kompas funguje nyní také za podpory Raiffeisenbank, díky které může poskytnout své služby až osmdesáti ohroženým rodinám během tří měsíců. Díky daru Raiffeisenbank mohou sociální pracovníci provést dvě až pět krizových intervencí měsíčně v rozsahu 5 hodin. Ročně pomůže tento program až 500 ohroženým rodinám a alespoň 800 ohroženým dětem. SOS záchranář je pro rodinu, které hrozí odebrání dětí, kompasem. Součástí programu je nejen zachování nebo vytvoření vhodných podmínek (jako pomoc s hledáním práce nebo nového bydlení, finanční poradenství), ale i nácvik rodičovských kompetencí. SOS Kompas také pomáhá přímo dětem, a to s přípravou do školy, finanční gramotností a upevňováním jejich dovedností, včetně těch sociálních. Psychosociální podporu nezřídka vyžadují i rodiče. „V současné obtížné situaci jsme připraveni poskytnout podporu všem traumatizovaným rodinám, intenzivněji pak rodinám s psychickými potížemi, a to jak na dálku prostřednictvím telefonických intervencí, tak v případě potřeby i osobně, samozřejmě s rouškami a patřičnými odstupy,“ říká koordinátor programu. „Děti potřebují zejména láskyplný domov a stabilitu. Rádi pomůžeme rodičům, kteří svoje děti milují, aby jim takový domov dokázali poskytnout.“

FA K TA

SOS dětské vesničky Vznikly už v roce 1949 v Rakousku na popud Hermanna Gmeinera a působí po celém světě, u nás oslavily v minulém roce 50 let od svého založení.

V 70. letech byl v Československu veškerý majetek organizace včetně darů dobrovolníků znárodněn, SOS dětské vesničky ale dál pokračovaly ve své činnosti, v roce 1989 bylo sdružení obnoveno.

Poskytují útočiště pro pěstounské rodiny nebo děti v akutním ohrožení, rodinám, jimž hrozí odebrání dětí z péče, i mladým dospělým, kteří se snaží postavit na vlastní nohy.

Cílem programu SOS Kompas je podpořit biologickou rodinu ohrožených dětí tak, aby byly zachovány její základní funkce a vhodné podmínky pro děti, a ty tak mohly zůstat ve vlastní rodině.

35_WHAT20-12-adv-rb.indd 35

25/11/2020 11:29

S P EC I Á L

UPEKLI JSME WHATNOČKU! ANSWEAR.CZ

Důvodem, proč jsme pro vás připravili tento vánoční speciál, je touha potěšit vás v nelehké době. O produkty 12 skvělých značek můžete soutěžit na Instagramu @whatnews.cz od 7. do 18. 12. 2020.

Kožená kabelka answear.LAB Hledání, překvapení a objevování – nová značka answear.LAB je věnována moderním a nezávislým ženám. Soutěžit můžete o koženou kabelku inspirovanou 30. lety z této limitované kolekce, vyrobené ve střední Evropě. K dostání je exkluzivně na answear.cz za 2399 Kč.

Hrdinky. Příběhy významných českých žen

LUXOR

BARBIE

Barbie vánoční panenka Holiday 2020 Oslavte výjimečné momenty a vytvářejte vzpomínky, které si bude chtít vaše dítě uchovat už navždy. Zapojte se do soutěže o vánoční panenku Barbie Holiday 2020 za 1499 Kč, která je oblečena do úchvatného slavnostního oblečku – elegantních šatů a vybraných doplňků.

Okouzlující líčení od značky Sephora Collection

Svým příběhem mnohdy předběhly dobu a inspirovaly tisíce a miliony dalších žen, které dnes díky nim mohou žít svobodně a podle svých představ. Strhující vyprávění o šedesáti výjimečných a leckdy zapomenutých hrdinkách z české kotliny od těch nejdávnějších dob až po současnost doprovází originální portréty od studentů plzeňské „Sutnarky“, textové medailony Kateřiny Tučkové a historické vstupy Renáty Fučíkové. Soutěžte o titul Hrdinky v hodnotě 359 Kč.

Aby vám to (nejen) o svátcích slušelo, značka Sephora Collection pro vás připravila soutěž o konturovací paletky – trio očních stínů Little Wishes v hodnotě 150 Kč a paletku Wild Book Eye and Face Palette, 790 Kč.

KIEHL’S

RECLAR

Pleťové sérum Vital Skin-Strengthening Super Serum O ultra lehké a biokompatibilní sérum soutěžte v případě, že chcete posílit odolnost, poddajnost a plnost vaší pleti. Viditelně působí proti známkám stárnutí a již po čtyřech týdnech by vaše pleť měla vypadat zdravěji a mladistvěji. Používejte ho po vyčištění pleti a před použitím vašeho oblíbeného hydratačního krému. 30 ml, 1430 Kč

T Petra Nováková I Šárka Samcová

SEPHORA COLLECTION

Reclar hypoalergenní galvanický peeler a terapie světlem – zlatý Ani drahé kosmetické výrobky nepomohou vaší pleti, pokud budete mít ucpané póry. Zapojte se do soutěže o Reclar hypoalergenní galvanický peeler (zlatý) v hodnotě 5250 Kč, který přináší lifting a rozjasnění podložené klinickými studiemi. Více na reclar.cz

36-37_WHAT20-12_vanocka.indd 36

25/11/2020 11:31

BOXXI

Čerstvé ryby na vánoční hostinu Společnost Boxxi (boxxi.cz) pro vaši rodinu připravila speciální vánoční box, doplněný vhodnými víny na vánoční stůl. Máte rádi kvalitní čerstvé ryby? Pak se zapojte do naší soutěže! Rybí balíček je v hodnotě 1649 Kč.

Foreo UFO 2 Vyhrát můžete také sonický přístroj pro urychlení účinků pleťové masky s LED světelnou terapií pro maximální péči o vaši pleť. 7490 Kč, více na vivantis.cz

KUSMI TEA

FOREO

Tsarevna dárkový set vánočního čaje a hrnku Tento set vykouzlí úsměv na tváři každého milovníka kvalitních čajů. Ukrývá ochucený vánoční čaj nasládlé chuti se skořicí a lékořicí, jehož základem je bio organický černý čaj, zvýrazněný zázvorem, kardamomem, anýzem a pomerančovou kůrou, a taky hrnek, ve kterém je radost čaj podávat. Letos je kovová dóza dekorována okouzlující pouťovou scénou vyvedenou v syté zelené v kombinaci se zlatou barvou. 999 Kč

CLARINS

Péče o oční okolí Total Eye Lift Clarins, odborník na vědu o rostlinách, využívá to nejlepší, co příroda nabízí, aby byly vaše oční kontury pozvednuté během 60 vteřin. Zapojte se do soutěže a vyhrajte Total Eye Lift, výjimečnou péči o oční okolí, vyvinutou pro všechny ženy bez ohledu na věk. 1870 Kč za 15 ml

KNEIPP

Dárková sada Goodbye Stress Díky dárkové sadě, která obsahuje přírodní sprchový gel a tělové mléko, zapomenete na všechny svoje starosti. Vyhrajte přípravky s okouzlující vůní vodní máty a rozmarýnu, které prokazatelně přeměňují stres v pozitivní energii. Sada, 369 Kč, více na kneipp.com

ENVY THERAPY®

Liftingová pleťová maska Antiaging Cream Mask Tato maska je určena pro domácí péči o pleť. Koncentrací aktivních látek pleť vyživuje, zjemňuje a vyhlazuje vrásky. Má vysoký obsah patentované látky SYN®-COLL, účinných peptidů v unikátním spojení s kyselinou hyaluronovou, vitaminy A, E a provitaminem B5. Toužíte po ní? Zapojte se do soutěže! Maska je v hodnotě 1144 Kč. envytherapy.com

36-37_WHAT20-12_vanocka.indd 37

25/11/2020 11:31

LOV E S TO R I E S

Krotitelé hněvu T Alena Gurin Stará F unsplash.com, pexels.com

Vybít, či nevybít? Toť otázka. Každý se občas vytočí, i zenový sluníčkář. A tohle období podrážděnosti vyloženě přeje. Řady knih a terapeutů doporučují upustit páru a vztek vyventilovat. Pokud už jste si domů objednali boxovací pytel, ještě si přečtěte tohle. Někteří vědci mají totiž jiný názor.

Teorie katarze patrně pomáhá lidem s násilnickou psychiatrickou diagnózou, ale obecně není moc efektivní.

38-39_WHAT20-12-love-stories-vztek.indd 38

25/11/2020 11:32

Občas se rozčílit je normální. Neposilujme ovšem energii hněvu tím, že ji vypustíme skrz negativní aktivitu.

aštvanost na vládní omezení, frustrace kvůli práci, nervozita ze sociální izolace nebo z plného bytu… A teď do téhle vyhrocené doby ještě zákeřně vpadnou tradiční stresory – Vánoce a přelom roku. Leckdo už bouchne jak papiňák. Nejčastější rada zní: upustit páru a vztek si vybít. Samozřejmě nějak neškodně, ne na tom, kdo nás právě rozzuřil, ale na něčem nerozbitném, o co si neublížíme. Stačí si u toho dotyčného představovat. Říká se tomu teorie katarze a hezky ji demonstruje scéna z komedie Přeber si to. „Víte, co dělám já, když jsem naštvanej? Praštím do polštáře. Jen to zkuste a uvidíte,“ říká terapeut Billy Crystal gangsterovi Robertu De Nirovi. Ten vytasí zbraň a vystřílí do polštáře zásobník. Terapeut se usměje: „Je vám líp?“ A gangster na to: „Jo, je.“ Hojně rozšířenou metodu bereme jako samozřejmost. Výbuch přece přinese uvolnění a příjemný pocit, že jsme to tomu druhému nandali aspoň symbolicky.

Matematikou proti agresi

Pár studií už ovšem prokázalo, že se agresivita soustředěním se na její příčinu stupňuje. Pokud myslíme na něco jiného, zlost se rozplyne. Účastníci jednoho výzkumu byli na toho, kdo je vytočil, méně naštvaní poté, co museli vyřešit matematický problém, a přenesli tak pozornost jinam. Brad Bushman, americký psycholog a profesor masové komunikace z univerzity v Ohiu, jako první v roce 2002 zkoumal, co se děje, když k mysli přidáme akci, tedy když budeme při myšlenkách na nespravedlivého šéfa třeba boxovat. Dal 600 studentům za úkol napsat esej. Všechny pak rozhodil informací, že jiný participant jejich esej ostře zkritizoval. První skupině ukázal náhodně vybranou fotku údajného kritika, dal jim boxerské

rukavice a nechal je praštit si do pytle, kolikrát a jak silně chtějí. Druhá skupina taky mohla mlátit do pytle, měla ale myslet na to, jak si zlepší fyzičku. Jako motivace jim sloužil obrázek z fitness časopisu. Třetí, kontrolní skupina jen seděla a nedělala nic. Výsledky mluvily jasně. Členové první skupiny bušili do pytle nejzuřivěji a byli pak ještě rozzlobenější. Síla úderů těch, kteří rozptýlili pozornost cvičením, nebyla o moc menší, cítili se však míň vztekle. Nejklidnější nálady dosáhli ti, kteří nedělali vůbec nic.

řešit nepříjemné záležitosti hladoví a že pocuchané nervy obalí čokoláda. Asi každý někdy zažil protivu, který zjihne po dobré večeři, nebo urputného dietáře, který hned vyletí jako čert z krabičky. K regulaci emocí totiž mozek potřebuje energii, a tu mu dodá glukóza z jídla a pití. Zkrocení vzteku je vůbec nejnáročnější. Už v 60. letech se tušilo, že nízká hladina cukru v krvi nebo její kolísání mohou vést k větší podrážděnosti až agresi. Bushman před deseti lety tuto souvislost vědecky potvrdil (a také

„Účastníci jednoho výzkumu byli na toho, kdo je vytočil, méně naštvaní poté, co museli vyřešit matematický problém, a přenesli tak pozornost jinam.“ Upouštění páry tedy funguje spíš jako přilévání oleje do ohně. Teorie katarze patrně pomáhá lidem s násilnickou psychiatrickou diagnózou, ale obecně není moc efektivní. Další studie třeba ukázala, že lidé, kteří si často vylévají vztek na internetu, mají tendence chovat se útočně i v realitě, například jsou to bezohlední řidiči.

Čokoláda na nervy

I kvůli riziku srdečních chorob by bylo fajn se moc nerozčilovat. Cesta ke srovnání výkyvů nálady vede přes kuchyň. Nejedna matka malého vzteklouna ví, že rizikovými faktory pro rozjezd jeho hysterického záchvatu jsou únava a hlad. A neplatí to jen u dětí. Lidová moudra praví, že nemáme

ověřil, že nemocní cukrovkou – tedy se zhoršeným metabolismem cukru – jsou výbušnější a hůř se ovládají). Účastníci jeho testu nesměli tři hodiny jíst. Pak hráli na počítači proti neznámému soupeři a snažili se stisknout tlačítko rychleji než on. Když nereagovali dost rychle, potrestal je protivník puštěním nepříjemného zvuku různé intenzity do sluchátek. Polovině z nich byl podán sladký nápoj, zbytek dostal placebo. Ti, kteří si zvýšili hladinu cukru, dokázali vztek lépe tlumit a byli k protihráčům mírnější než hladoví studenti. Jiná studie se zaměřila na míru vzájemné naštvanosti sezdaných párů. Každý večer měli mimo jiné zabodávat špendlíky do panenek voodoo – čím víc je ten den partner vydeptal, tím víc

špendlíků. Potvrdilo se, že agresivněji se projevovali ti s nízkou hladinou cukru v krvi. Cpát se sladkým nás nespasí, ale vypadá to, že lidé, kteří snadno vypění, zkrátka potřebují víc energie k potlačení agresivních impulzů. Jistě že do toho mluví temperament a další věci, ale pravidelnou, vyváženou stravou nic nezkazíme. Jídlo je základní potřebou nutnou k přežití. Když máme hlad, hormony hlásí, že je čas jíst, a tlačí nás do stresu. Dokud jim nevyhovíme, hůř se soustředíme na něco jiného a cokoli rozptylujícího nás hned rozpálí doběla. Ke konci dne býváme všichni unavenější a je těžší emoce kontrolovat. Jestli býváte vznětliví už před obědem, přidejte svačinu s karbohydráty a proteiny.

Místo Xboxu vanilkový rohlíček

Občas se rozčílit je normální. Neposilujme ovšem energii hněvu tím, že ji vypustíme skrz negativní aktivitu – bouchání do polštáře nebo řvaní nadávek z okna. Ani vystřílení tlupy nestvůr ve videohře není dobrá volba, přitom přesně takto si spousta hráčů vybíjí vztek. Hraní brutálních her nebo agresivní sport samy o sobě nemusejí vést k napruženosti a násilnému chování, když při nich ale nepustíme zlost z hlavy, bude se nás držet ještě dlouho poté. Když už se naštveme, pojďme to obrátit v něco pozitivního a užitečného. Napětí zostřuje koncentraci, dodává odvahu a motivaci ke změně, tak toho využijme. Ideální chvíle pustit se do práce. Nebo mytí oken. Jestli si radši půjdete zaběhat, zkuste při tom nemyslet na to, jak byste nejradši všechny vystřelili do vesmíru. Pokud se ovšem rozčilujeme víc, než je zdrávo, bude to chtít podrobněji zapátrat, co a proč nás vlastně vytáčí, což nebude jednoduché. Pro začátek každopádně doporučujeme nevzdalovat se z dosahu mísy s cukrovím.

38-39_WHAT20-12-love-stories-vztek.indd 39

25/11/2020 11:32

360°

Utkáno z rybářských sítí T Eva Karlasová F archiv značky

„Nemáme co skrývat. Oblečení navrhujeme tak, abychom mohli s naprosto čistým svědomím popsat jakoukoli fázi výrobního procesu,“ říká zakladatelka mladé značky Circlle Natálie Krätsmar-Šmogrovičová, která opustila nablýskaný svět luxusní módy a vrhla se do výroby sportovního oblečení z recyklovaného textilu, PET lahví a rybářských sítí. Kudy přesně vedla její cesta za snem o lepším světě?

dmalička jsem byla fascinována odvětvím luxusní módy a snila jsem o tom, že v něm jednou udělám kariéru. V duchu jsem si představovala, že mám šatnu jako Carrie Bradshaw a v ní nekonečné množství kabelek a bot. Ve chvíli, kdy jsem si něco podobného mohla dovolit, mi došlo, že mi to vlastně žádné větší uspokojení nepřináší. V té době jsem ještě pracovala pro luxusní italskou značku Bottega Veneta v Monaku a v Paříži, ale stále intenzivněji jsem cítila, že mě tato profesní cesta nenaplňuje. V segmentu

rozhodnutí zkusit podnikání po vlastní ose. Po čase díky tomu vznikla značka Circlle, která nabízí udržitelnou alternativu sportovní módy.

Zrozena v čase korony

První kolekci sportovního oblečení jsme veřejnosti představili loni v prosinci, značka se tak narodila do poměrně neklidných časů celosvětové pandemie. Zatím to naštěstí vypadá, že se svého osudu nezalekla a my fungujeme navzdory nejrůznějším komplikacím. Všechna opatření spojená s koronavirem

„Když jsem ještě pracovala pro značku Bottega Veneta v Monaku a v Paříži, stále intenzivněji jsem cítila, že mě tato cesta nenaplňuje.“ luxusní módy mi hodně chyběl přesah spojený se snahou o inovaci materiálů a celkovou udržitelnost. Kromě toho mi vadil neustálý tlak na spotřebitele. Ti byli motivováni k tomu, aby následovali nové a nové trendy a kupovali si věci, které ve skutečnosti nepotřebují. Zároveň to bylo období, kdy jsem začala cvičit jógu a v Česku jsem nemohla najít žádné sportovní oblečení odpovídající mým etickým a morálním požadavkům. A tak v mé hlavě postupně uzrálo

hodně ovlivňují zejména výrobu, kolekce tak někdy nabírají poměrně velké zpoždění. Například plavky kvůli tomu přišly na trh o několik měsíců později. Také začíná být trochu cítit, že zákazníci více přemýšlejí, zda si danou věc mohou koupit, nebo ne. Musím ale zaťukat, že i tak je poptávka naštěstí veliká, a to i s naprosto minimálními investicemi do marketingu. S propagací nám hodně pomáhají zejména osobní doporučení a sociální sítě.

„Kromě e-shopu se profilujeme také jako edukační web o udržitelné módě.“

„Stále více lidí naštěstí chápe, že investicí do nadčasových produktů podporují dobrou věc,“ říká Natálie Krätsmar-Šmogrovičová.

Není udržitelnost jako udržitelnost

Kromě e-shopu se profilujeme také jako edukační web o udržitelné módě, který zákazníky nabádá k větší obezřetnosti vůči tomu, co firmy slibují. Greenwashing se totiž stal všudypřítomnou součástí marketingu. Vždy je ale třeba dívat se pod povrch věcí. Na trhu je sice hodně českých značek, ale jen málo z nich je skutečně lokálních. Obvykle vše začíná a končí u adresy firmy, šití modelů se nezřídka odehrává v Asii. V takovém případě pak ale nevíte, kdo a za jakých podmínek zboží vyrobil – právě tato informace je přitom nedílnou součástí udržitelné filozofie. Pokud s ní firma dělá tajnosti, zbystřete.

Za vědomější nákupy a lepší svět

To, že si něco koupím v nejmenovaném řetězci, má vždy nějaký dopad na prostředí, v němž žiji. A to i tehdy, pokud je to jen jedna věc. A řeč zdaleka není jen o kvalitě použitého materiálu. Jde především o to, že fast fashion nemá nastavený udržitelný byznys model. Skutečně chcete ze svých peněz podporovat někoho, kdo dělá 50 kolekcí ročně a platí svým zaměstnancům 20 dolarů měsíčně? Nikdo z nás by si přece nepřál, aby jeho blízcí pracovali v tristních podmínkách za mizernou odměnu.

Klacky pod nohama?

Začátky každého podnikání jsou investičně náročné, chvíli trvá, než se firma zaběhne. Je také třeba počítat s tím, že vše, co vyděláte, budete muset v prvních letech znovu investovat. Zatím tedy z Circlle nemám žádný příjem, ale daří se nám dobře. Za první rok přesáhneme obrat milion korun, což je na tak mladou značku s malým výběrem zboží skvělý úspěch. V zásadě se nejvíce potýkám s tím, s čím asi bojuje většina podnikatelů – čas od času se mezi záplavou pozitivních zpětných vazeb objeví i nějaká negativní. Jde o to nenechat se tím odradit a nevzdat se. Hodně mi pomáhá, když si v takových situacích neustále připomínám svoje cíle a vize. Jeden z problémů, který chci svým podnikáním aktivně měnit, jsou plasty ve světových oceánech. Ročně se do nich dostane až dvanáct milionů tun plastů, z toho šestačtyřicet procent tvoří rybářské sítě. Byla bych ráda, aby se Circlle,

ale i další firmy s podobnou filozofií snažily těmto výzvám společně postavit.

Tisíc a jedna inspirace

Kdo mě na mé cestě nejvíce motivuje? Ráda čtu knihy o inspirativních osobnostech a podnikatelích. Nevyhýbám se ani titulům zaměřeným na spiritualitu a osobní rozvoj. Baví mě příběhy lidí, kteří se nebojí jít proti normám a dělají to, co sami chtějí a co je baví. Nikoliv to, co nastavila společnost. Čiré nadšení je totiž podle mě ten nejlepší „marketing“ – když se zabýváte tím, co vás těší a naplňuje, přirozeně tuhle energii vyzařujete do světa a ona se k vám vrací.

NĚCO O NÁTALII Vystudovala Luxury Brand Management v Monaku, kariéru zahájila prací pro luxusní italský brand Bottega Veneta. V roce 2019 založila vlastní značku etického a udržitelného sportovního oblečení Circlle, jejímž cílem je maximálně ctít lidskou práci a kromě jiného šít co nejméně z nových materiálů. „Pro výrobu našeho oblečení používáme ECONYL® – regenerovaný nylon z rybářských sítí a dalšího nylonového odpadu. Materiál kupujeme od italského dodavatele, který sbírá plasty ze Středozemního moře a doplňuje je textilními zbytky. Díky molekulárním technologiím je firma schopna dostat materiál do jeho původní podoby. Zákazník tak nepozná jediný rozdíl. Zároveň je pro nás velmi důležité posouvat se dál – v nových kolekcích proto chceme představit další inovativní recyklované materiály a nabídnout tak lidem udržitelnou alternativu k mainstreamovým značkám,“ uzavírá Natálie.

40_WHAT20-12-360-stupnu.indd 40

25/11/2020 11:33

Předplatné NA JEDEN ROK

790 Kč BALÍČEK V HODNOTĚ 1 544 Kč 1 CZ WHATNEWS. SC @WHATNEW

Z WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

20 21

vních zpráv

cit, ý! Taky máte po obrého? Omyl!

ventura Vaše osobníjítin i e a jste až v jakés

ě bo Něčeho se hodn nsformace. torka vnitřní tra lek e ůž apatii? Pom

A 20

STRANA 22

V É N OV I N Y

ských sítí Utkáno z ryybseářpodnikatelka vrhla

í mód Ze světa luxusn ného textilu. ení z recyklova do výroby obleč 0 STRANA 4

Šampaňské G. H. Mumm Cordon Rouge je vlajkovou lodí značky G. H. Mumm. Jde o jiskrné šampaňské, které je vhodné jak pro oslavu úspěchu či vítězství, tak jako aperitiv. Mumm Cordon Rouge je vytvořen z pečlivě vybraných odrůd vinné révy rostoucích v oblasti Champagne, a to pouze povolenými výrobními postupy, což garantuje nepřekonatelný charakter a kvalitu šampaňského. 1290 Kč

2 1 Dobrodružný román Zítra je taky den Rudolfa Havlíka, který je režisérem celovečerních filmů Po čem muži touží, Pohádky pro Emu, Zejtra napořád a nejnovější filmové inscenace úspěšné knihy Radky Třeštíkové: Bábovky. Spolu se svým smyslem pro humor, nadhledem a literárním talentem přináší do současné české literatury chybějící, neodolatelnou esenci dobrodružství a humoru. 254 Kč

JAKO

dárek pro prvních 24 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

41_WHAT20-12-predplatne.indd 41

25/11/2020 13:34

M Ó DA

Dává to smysl

ZALANDO spouští novou spolupráci s předními světovými designéry za účelem vytvoření udržitelnější kapsulové kolekce pro zimu 2020 s názvem Malé změny. Velký dopad. Oproti jarní kolekci v té podzimní pamatují i na muže. Tentokrát se na ní podílelo osm evropských značek a designérů jako například Henrik Vibskov, House of Dagmar, Mother of Pearl a další. Materiály jako organická vlna a bavlna, jemný lyocell a ekologický triacetát jsou všudypřítomné v celé kolekci. zalando.cz

Doba, kdy jsme museli udržitelnou módu hledat jako jehlu v kupce sena v malých krámcích, je pomalu ta tam. Možná i události letošního roku uspíšily invazi udržitelnosti v on-line prostředí, kam se letos soustředí naše pozornost, pokud zatoužíme po něčem novém. Zmapovali jsme pro vás to, co udrží i vaši pozornost. T Filip Vaněk F archiv značek

Dámský kožený kabát, Designer Remix, 9 580 Kč

Pánská zimní bunda, Holzwiler, 12 480 Kč

Šaty Progetto, Quid, 3 120 Kč

RESERVED uvádí novou kolekci Premium Sustainable s láskou k životnímu prostředí. Je nejen ideálním základem pro váš zimní šatník, ale je navíc vyrobena z těch nejlepších eko látek. Najdete v ní mimo jiné lehký kabát s širokými rameny (hit 90. let) a dvě varianty obleku, s úzkými a širokými nohavicemi. Paleta barev zahrnuje hlavně jemné odstíny, jako jsou bílá a béžová, několik odstínů šedé a také černou. Oživena je motivem černobílé kostky. Kampaň vyfotografovala známá dvojice Wunsche & Samsel a v kampani zářila švédská modelka Sara Blomqvist. reserved.com

Mikina, 1 199 Kč; kalhoty, 999 Kč, obojí Reserved

Šaty, Reserved, 1 299 Kč

Kabát, Reserved, 2 999 Kč

ABOUT YOU jako největší evropská on-line fashion platforma implementovala udržitelnost do své DNA a zařadila do nabídky nové značky a produkty, které navíc začala označovat a přiřazovat jim symboly označující konkrétní materiály: a) šetrné k životnímu prostředí, b) ekologickou produkci nebo c) ekologické a sociální. Díky těmto značkám snadno rozpoznáte, o jaký produkt jde, a lépe se tak můžete v široké nabídce obchodu orientovat. aboutyou.cz

Džíny, Dawn, 3 649 Kč

Tenisky, Adidas, 2 849 Kč

42_WHAT20-12-moda.indd 42

25/11/2020 11:46

M Ó DA

Můj plán na příští rok

Content Creator

T Filip Vaněk F archiv značek

Martina Hájková

Plánovat se dá všechno, i když život často naše plány rád mění. Nás zajímalo, jaký módní kousek si touží pořídit šestice velmi inspirativních osobností a zda ho pak bude nosit celý příští rok. Možná i déle. Sako, GUCCI, 2200 €

Myslím, že kabelka je právě tím módním kouskem, který opravdu nosíme dlouhá léta. Já si přeji klasickou Celine. No a kdybych mohla být hodně marnivá, což v současnosti není na pořadu dne, pořídila bych si vintage zlaté hodinky.

Ředitel Mercedes Benz Prague Fashion Week

Lukáš Loskot

Plánuji si pořídit večerní sako Gucci, neboť nepodléhá sezonnosti, je nadčasové. Hodlám ho nosit často nejen na večer, ale na různé příležitosti. Určitě ne jen jeden rok nebo jednu sezonu.

Vintage zlaté hodinky, Rolex

Kabelka, Celine, 3300 €

Sluneční brýle, Burberry, 5200 Kč, prodává Zalando

Kabát, Burberry, 139 000 Kč

Prsten, Bvlgari, 2450 €

Boty, Dr. Martens, 4890 Kč

Šaty, SADH, info o ceně na webu

Prstýnek s perlou, Antipearle, 18 150 Kč

Hodinky Pasha de Cartier, Cartier, info o ceně v butiku

Módní návrhářka

Tatiana Kovaříková Těším se, že si pořídím hodinky od Cartier, protože si této značky vážím a je to pro mě investice na celý život. Mám ráda společnosti, které za sebou mají historii, a Cartier v mnoha směrech posouval hranice v oblasti hodinářského umění vždy o kousek dál. První zmínky o náramkových hodinkách je možné najít v archivech Cartiera již v roce 1888. Hodinky a šperky jsou dle mého investicí, která se dědí z generace na generaci, a jsou spojené s nějakými hezkými životními příběhy a okamžiky. Čím dál víc se v oblasti módy věnujeme udržitelnosti, životnímu prostředí, slow fashion. Vždy jsem tvořila a tvořím nadčasové modely z kvalitních materiálů, část mé kolekce je i z těch recyklovaných. I módu vnímám jako investici do kvality, která se vyplatí.

Šaty, Tatiana, info o ceně u návrhářky Ředitelka a primářka Brandeis Clinic

Lucie Kalinová

Modelka a moderátorka

V současné době je mým přáním, aby alespoň vánoční svátky přinesly klid a pohodu. Kdyby to nevyšlo, tak mi vždy udělají radost nadčasové kousky – šperky Bvlgari, nebo jeden z ikonických kabátů od Burberry, které nevyjdou z módy za žádných časů. Jeden z kousků, co budu nosit po celý příští rok, bude opět rouška (smích), a vypadá to, že i mimo šál. Nejvíc jsem si oblíbila tu od Replay, tak se těším na to, co přinese jejich jarní kolekce.

Vždycky se snažím kupovat oblečení a doplňky, které jsou nadčasové, nebo které úplně nepodléhají posledním módním trendům, aby mi co nejdéle vydržely. Na léto mám například strašně ráda šaty od řeckých návrhářů (Sadh, Devotion, Kallisto). U těch si jsem jistá, že je budu nosit nejen celou příští sezonu, ale i několik dalších. Pro malou se snažím nakupovat oblečení z certifikovaných materiálů.

Alena Šeredová

Zpěvačka a tanečnice

Zea

Čím jsem starší, tím víc investuji do kvalitních věcí. Zároveň se snažím, aby odpovídaly i mému věku. Přála bych si koupit nějaký šperk od Antipearle, protože šperky jsou něco, co mi vydrží celý život. Také si plánuji pořídit klasické Dr. Martens, které už nosím šest let v kuse, a nazrál čas na nové.

43_WHAT20-12-moda-anketa.indd 43

25/11/2020 11:48

LOV E S TO R I E S

Proč zamilované ženy sdílí zamilované písničky T Anna Vávrová F unsplash.com

Co je vám do toho, chtělo by se říct a zvednout u toho nos nahoru, nebo mávnout rukou a zadívat se zasněně někam do dálky za monitor. Ty, kterým ještě láska nevymyla poslední zbytky sociálního chování, by ale patrně zatrylkovaly: řekni to růží, pardon písní.

no, tak to je, co se žena bojí a stydí muži říct takzvaně face to face anebo aspoň napsat přes WhatsApp, to mu sdělí písní. Má to jeden velký háček až hák, dotyčný to většinou nepochopí. Á je Á a Bé je Bé, tak to rádi muži slyší, a když my na ně že Á je možná Cé a dohromady by to mohlo být Bé anebo taky eF, radši jdou od toho. Co víc, ani nekliknou na tlačítko přehrát, protože tuší, jaké slátaniny se na ně zase pohrnou.

Jestliže váš drahý nepochopil, že píseň na vaší facebookové zdi je určená právě jemu, palíte mosty!

Ty jsi zamilovaná! Napsala mi kamarádka, když se četnost písní sdílených na mém facebookovém profilu začala blížit množství tweetů Donalda Trumpa. Jak jsi to poznala, zeptala jsem naivně a tehdy si fakt nemyslela, že zrovna podle tohohle by to někdo mohl ztěží odhalit. I když to tak bylo. Prosím tě, pořád si měníš profilovku za hezčí a ještě hezčí (Ó sláva technologii selfie! Umožní nacvakat dvě stě šest fotek, vybrat jednu a prohnat

všemi filtry světa.) a už nepíšeš o tom, že na Šumavě je krásně a u vás v sámošce došlo droždí, a místo toho dáváš jen J’etaime, All of you a podobný cajdáky. Cajdáky?! To je skoro klasika! A jak jinak milému, kterého mám na Facebooku samozřejmě v přátelích, hned po ránu, když nejsme spolu, sdělit, že ho miluju a že naše láska je přesně taková jako v těch písničkách a klipech? Její přátelské a vůbec ne zle myšlené rýpnutí mě přinutilo podívat se, kolikrát mně moje písňové příspěvky vlastně olajkoval. Dvakrát? Fakt jen dvakrát? Jednou v případě písničky, která nebyla vůbec o lásce, ale prostě se mi líbila, a podruhé u hudby Lenky Filipové, o které nedávno tvrdil, že se mu vždycky jako ženská příšerně líbila? Aha. Námět na zamyšlení, jak moc ten-

se to často, ale i muž může být čas od času romantik s konspiračním uvažováním a logikou tapíra. Anebo pošlete v dobré víře člověku, do kterého jste se právě zamilovala a vzájemně se jemně oťukáváte (a chcete vypadat jako ta nejúžasnější naprosto dokonalá bytost, o kterou se musí bojovat) videoklip, kde je tělo na tělo, zvedají se noční košilky, pootevřená ústa jsou milimetr od sebe a vůbec všechno z něj řve sex! Sex! Zrada, tu písničku posloucháte už dlouho a film k ní je úplně nevinný, jenže ouha, tvůrci se rozhodli vyrobit ještě jednu verzi, o které jste neměla ani potuchy. Vysvětlovat dotyčnému to všechno o dvou klipech a vašem přehmátnutí je marné a zbytečné. Můžou se stát dvě věci, lekne se, zčervená a běží se schovat před sexuálním predátorem (vámi) k mamince

„Sdílení písní o lásce je trochu zrádné. Nejenže nedojde k těm správným uším a nepředá sdělení, které předat má, ale taky může přivodit pořádný trapas.“

Muži často ani nekliknou na tlačítko přehrát, protože tuší, jaké slátaniny se na ně zase pohrnou.

hle komunikační kanál funguje. A to jsem si myslela, že dokonale… Protože když jsem k němu před časem nastoupila do auta, nesla se stísněným prostorem slova Lásko máááá, jsi krásnááá, neboli song Karl Gotta, u kterého vlhne i písek na poušti. To, že se mohl ozývat úplnou náhodou, mě vůbec nenapadlo. Sdílení písní o lásce je trochu zrádné. Nejenže nedojde k těm správným uším a nepředá sdělení, které předat má, ale taky může přivodit pořádný trapas. To když například bez postranních úmyslů odkážete na dejme tomu písničku Marty Kubišové Depeše, ve které se zpívá: Přijď dolů na náš dvůr, stůj tam jak sám Aznavour, zpívej mi, kdo má koho rád – a nějaký do vás léta zamilovaný bloud přichvátá krákorat pod vaše okna, protože si myslí, že jste se do něj konečně zamilovala i vy. Neptejte se, jak ho to mohlo napadnout. Nestává

do kredence, anebo ho začnete zajímat ještě víc. Druhá možnost je, naštěstí, pravděpodobnější. Průšvih může nastat i ve chvíli, kdy vaše angličtina byla skvělá při maturitě, ale od té doby připomíná spíš rybí kostru, ze které postupně opadává maso. A vyvěsíte na sociální síť písničku od Adele Someone like you, která je sice tklivá a emotivní, ale o tom, že ji někdo opustil a ona nemůže zapomenout. Anebo když jste prostě trochu lempl a neposlechnete si písničku až do konce nebo sdílíte jen podle názvu. To se pak na vašem profilu může objevit vzkaz třeba v podobě dílka Jany Kratochvílové Milování za svítání, kde se hned na začátku zpívá: „Sbal svých kousků pár, měj se krásně. Vem si ten svůj dar, hloupé básně. A jdi hned ráno, mám tě víc než dost.“ Ještěže to ti, kterým je vše určeno, neposlouchají.

44-45_WHAT20-12-love-stories-hudba+autorita.indd 44

25/11/2020 12:52

A kdo je ve vaší partě autorita?

„Václav Havel, ten byl pro mě autoritou, kterou jsem v tu chvíli hledala,“ popisuje autorka.

apadlo mě to, když bývalý ministr zdravotnictví popíjel s kumpány v restauraci, která měla být zavřená, po večerce, která měla být dodržovaná, bez roušky, která měla být nasazená. Porušil najednou hned tři zákazy, které sám vydal. Moje první reakce byla příkrá a jasná: musí z kola ven, rychle, bez řečí, jednoznačně. Taková nehoráznost! Člověk, který měl ambice být autoritou, byť třeba jen covidovou, naseká hrubek, že by v diktátu neznamenaly pětku, ale propadnutí. Moje druhá reakce, když jsem se pětkrát hluboce nadechla a pomalu vydechla, hodila na moji příkrost plyšovou deku pochybností. Můžeme si dovolit vyhodit člověka, který umí pomoct? Je vhodná doba na bezchybnou morálku? Černá bílá šedá ve mně. Jekyll a Hyde a babo, raď. Rozhlížela jsem se po autoritě, od které bych ráda chytla názor, návod, jak mám uvažovat, ke které reakci se přiklonit. Jenže nikdo takový nebyl. Místo silného hlasu, který dokáže konejšit a určit směr,

Václav Havel, ten byl pro mě autoritou, kterou jsem v tu chvíli hledala. Na jeho slova bych čekala, seděla bych netrpělivá u rádia, až se ho konečně někdo zeptá a on odpoví. O tom, že by odpověděl rychle a srozumitelně, bych neměla pochybnosti. Sejmul by ze mě odpovědnost. Rozhodla jsem se správně, protože s ním. Uf. I tohle totiž autority umí. Utíkáme k nim, když tápeme, potřebujeme poradit, byť zprostředkovaně, běžíme za nimi pro inspiraci, pro útěchu, pro názor. Pěkně jim nakládáme, využíváme je a zadarmo. Nic nevracíme, jen sledujeme. Pravda, v případě státníků a politiků občas podporujeme, aby se nám autorita neztratila z očí, aby tam byl někdo za nás. Ať jsem se rozhlížela, jak jsem chtěla, pro tohle rozhodování jsem v onen pandemický říjnový den nikoho nenašla. Jsou lidé, kterých si vážím, se kterými bych ráda šla na pivo, jejichž řádky si ráda přečtu nebo si je poslechnu. Nejsem si ale jistá, jestli už dorostli do hodnosti

Chybí mně vzor. Autorita. Ne proto, aby určovala, jak se mám chovat, co říkat, jak se cítit, jak vypadat, tohle totiž pravé autority nedělají. Chybí proto, aby prostě byla. T Anna Vávrová F Bohdan Holomíček, mojebohema.cz

rozum brát, stanou se pro něj přirozenou autoritou nejbližší, máma, táta, babička, děda, někdy přibere do klubu i další příbuzné, každého dle zásluh a obliby. Já v něm měla vedle jmenovaných i milou ženu Alenu, které jsem říkala teto, i když ve skutečnosti to žádná moje pokrevní teta nebyla. Říkala mi Áňo. Líbilo se mi to, mnohem víc než Aničko nebo Ančo, tak na mě volali, když jsem zrovna neposlouchala. Alenu jsem postavila na piedestal i proto, že se přede mnou nebála mluvit o tom, že budu jednou zamilovaná a jak krásný to bude. Rodiče v tomhle byli docela prudérní. Alenu nesesadila z trůnu autority díky tomu dokonce ani moje puberta, v rámci které šly všechny rodinné autority do stoupy. Právě proto, že se mnou mluvila jako rovná s rovnou a nelomila rukama, když jsem ve čtrnácti chtěla jít na rande s o čtyři roky starším klukem. Byla ale výjimkou téměř nezdravou, protože právě v pubertě je v pořádku, když uděláme mezi příbuzenskými autoritami čistku a postavíme je na hanbu za to, jak nás do té doby bídně ohýbaly a ničily naše názory (to si samozřejmě uvědomíme až v té pubertě). Je to to nejlepší, co můžeme pro naše prospívající

dospívání udělat – musíme se od nich chvíli osvobodit, nahradit je jinými autoritami a dospět. Pak se k těm původním často pokorně vracíme. Vlastně si nevzpomínám, kdo mně v pubertě rodinné autority nahradil. Protože jsem měla sklon se zamilovávat, byli to asi kluci. O tom, že jsem pasovala do funkce všeznalého rádce občas trochu pitomce, netřeba pochybovat. Ó sladkých patnáct, šestnáct, sedmnáct… Jednoho důvěryhodného jsem tam ale mít mohla – pánaboha, ale protože se tehdy nenosil, nenapadlo mě, že v mém seznamu autorit výrazně chybí. Probojoval se tam, až mezi dvacítkou a třicítkou. A s Václavem Havlem se v něm usadil natrvalo. Přestože ani jednoho nemůžu sledovat on-line. Ráda bych svoji partu doplnila. Jak je dnes módní říkat, kolektiv by měl být diverzifikovaný, chtělo by to někoho živého, koho si můžu pustit v televizi, zesílit v rádiu nebo dohledat na webu. Aby se mi už nestalo to, co s nezodpovědným ministrem. Někdy totiž hledání názorů bolí víc než přeházet náklaďák zeminy. A v tomhle čase, aby se jeden upřeházel. Jo a vůbec bych se nezlobila, kdyby do party autorit přibyla žena.

„Rozhlížela jsem se po autoritě, od které bych ráda chytla názor, návod, jak mám uvažovat, ke které reakci se přiklonit. “ jen pusto prázdno. A tak jsem si ho musela udělat sama. Víte, co se říká, první slovo platí, druhé leze z gatí. Odstup, ministře! Ale že mně tahle věta celý den vrtala hlavou a i potom, co jsem ji vypustila z pusy, drobné pochybnosti zůstaly. Kdyby existovala autorita, možná bych nad celou ministerskou šlamastykou mávla rukou mnohem dřív a navždy.

„moje autorita“. Jsou to spíš mudrci druhé kategorie (a to nemyslím vůbec zle), tedy vážené a hodnověrné osoby, kterým ještě něco malinko chybí. Když volám po autoritě, jejich jméno mi do hlavy ještě nevystřelí. Jestli ono to nebude trochu i tím, že jsem autoritami vždycky tak trochu pohrdala. Když se člověk narodí a začne

K autoritám utíkáme, když tápeme, potřebujeme poradit, byť zprostředkovaně.

44-45_WHAT20-12-love-stories-hudba+autorita.indd 45

25/11/2020 12:52

LOV E S TO R I E S

Emoční inteligence (nejen) pro lepší kariéru T Michala Bradová F unsplash.com

Díky nim milujeme a rozvíjíme přátelství. Hned vedle ale stojí za řadou rozvodů, hádek, výpovědí a možná i válek. Lidské emoce jsou zkrátka mocné, tvoří nepostradatelnou součástku každodenního života a nutí nás jednat. V případě nízké emoční inteligence často dost iracionálně. moční inteligence je relativně nový termín, nicméně i do budoucna bude mít čím dál silnější dopady na běžný a pracovní život. První akademický článek na tohle téma se objevil v roce 1990, větší slávy se ale emoční inteligence dočkala o pět let později v knize Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ od Daniela Golemana. Jde o schopnost identifikovat a zvládat vlastní emoce i emoce druhých. Získávat sociální vlohy, umět řešit konflikty, redukovat stres, efektivně komunikovat, překonávat výzvy, učit ostatní, řídit týmy. Rozjíždí se tu spousta aspektů, a pokud jde o úspěch člověka,

citlivost“, prostředí, kde se nikdo nebojí mluvit a všichni se cítí bezpečně. Nad ním by měl stát emocionálně citlivý lídr, který všechny povede k úspěchu. Podle Limeade institutu se zaměstnanci za takovou firemní péči umí odměnit. Věrností, loajalitou a větší produktivitou. Ve studii Science of care takoví lidé uvedli, že se cítí být součástí dané organizace (95 procent respondentů) a osobně zapojeni (94 procent), když se o ně v zaměstnání „starají“. 60 procent z nich díky tomu plánuje zůstat tři a více let a rádi svou firmu doporučují (90 procent) dál jako skvělé místo pro práci. Má to vliv i na psychickou kondici. 94 procent přiznalo, že se ve svém životě

„Emoční inteligence vám pomůže vybudovat pevnější vztahy a dosáhnout kariérních a osobních cílů.“ hraje emoční inteligence stejně důležitou roli jako intelekt. Emoční inteligence vám pomůže vybudovat pevnější vztahy a dosáhnout kariérních a osobních cílů, na kterých vám nejvíce záleží.

Tři doktoráty, ale emoce u ledu

Vaše IQ vás možná dostane na vysokou školu, EQ pak pomůže čelit emocím a stresu při závěrečných zkouškách. Zjednodušeně řečeno. Ideální samozřejmě je, když na sebe oba druhy navazují a vzájemně se podporují. V pracovní sféře bude mít úroveň EQ čím dál větší význam. Funkční a výkonný tým potřebuje „sociální

Nám lidem do budoucna „nezbude“ nic jiného než mít dovednosti jako empatie a soucit.

cítí dobře a je u nich až 4× menší pravděpodobnost, že budou trpět stresem a syndromem vyhoření.

První akademický článek na téma emoční inteligence se objevil v roce 1990. Slávy se dočkala o pět let později v knize Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ.

EMOČNÍ INTELIGENCE V NAŠEM ŽIVOTĚ

Přemýšlíte o pocitech. Jaké jsou moje silné emoční stránky? Ovlivňuje aktuální nálada mé chování? Jak na mě působí jednání druhých? EQ začíná u osobního a sociálního povědomí, tedy schopnosti vnímat emoce (a jejich dopady), a umění využít je ve svůj prospěch (aniž byste škodili druhým).

Dáte si pauzu. Než začnete mluvit, zastavíte se a zamyslíte. Ano, teoreticky velmi snadné, praxe nám to často vyvrací. Když na sobě ale zapracujete, vyhnete se rozhodnutím založeným na dočasných emocích.

Využijete kritiku. Negativní zpětná vazba umí s člověkem zamávat, obzvlášť pokud je podána špatným způsobem. Kritiku vždy berte jako šanci se učit. Ptejte se: „Jak mě může udělat lepším?“ Platí to i obráceně. Snažte se být vůči druhým konstruktivními kritiky, ne těmi, kteří zbytečně ubližují.

Projevujete empatii. Koukat očima druhých. Budete-li se snažit porozumět myšlenkám a pocitům druhých a nebudete soudit, vybudujete si pevnější a hlubší vztahy. Nutně to ovšem neznamená, že musíte se všemi souhlasit.

Chvalte a pomáhejte druhým. Oceňte výjimečnost a úspěchy druhých lidí. Pomáhejte ostatním a pozitivně ovlivňujte jejich emoce. Oboje prohlubuje důvěru, upevňuje vztahy a přispívá k vzájemné inspiraci.

Omlouvejte se. Chce to odvahu a pokoru, utáhnout ego, ale stojí to za to. Emočně vyspělí jedinci ví, že omluva neznamená selhání nebo ztrátu „image“. Právě naopak.

Dodržujte sliby. Slova, závazky, termíny, dohody. To z vás udělá spolehlivou a důvěryhodnou osobu, která neztěžuje život druhým svou nestabilitou a nevyrovnaností.

Chraňte se. Emoční inteligence vám pomůže včas odhalit nejrůznější sabotáže. Momenty, kdy se s vámi někdo snaží skrze emoce manipulovat a ze sobeckého důvodu se na vás přiživit.

Roboti budou pracovat, lidé cítit

Také technologie přispívají k tomu, že se emoční inteligence stává kariérní budoucností. Průmyslová revoluce si žádala silné osoby, informační věk poptával „informované“ pracovníky, budoucí práce bude vyžadovat emočně inteligentní jedince. Obklopují nás čím dál sofistikovanější technologie a umělá inteligence, spoustu práce zastanou roboti, droni, automatické stroje. Nám lidem „nezbude“ nic jiného než mít dovednosti jako empatie a soucit. Emoce se stanou významnou konkurenční výhodou. Moderní doba také stírá hranice mezi prací a volným časem. Nosíme si pracovní povinnosti domů, do práce zase přinášíme osobní život. Emoce s námi cestují, jen málokdo umí radost nebo smutek vypnout před dveřmi kanceláře. O to zásadnější je naučit se na ně správně reagovat. Možná nemáte velkou kontrolu nad svými momentálními pocity, ale můžete ovládat následné reakce – a to soustředěním se na své myšlenky, které vás udrží v souladu s vašimi hodnotami a cíli. Naučí svobodně žít. A nebýt otrokem vlastních emocí.

46-47_WHAT20-12-love-stories-emoce+technostres.indd 46

25/11/2020 13:01

Termín technostres poprvé použil ve své knize americký psycholog Craig Brod, a to už v roce 1984.

Když vám antistresová appka způsobí stres T Michala Bradová F unsplash.com

Každý den hodiny v umělém světle, u počítače a na telefonu, v klimatizovaných nebo vytápěných budovách. Spěcháme od úkolů k úkolu a přírodu známe skoro jen z fotek na Instagramu. Kdy jste naposledy měli bezstarostnou víkend-off-ku? Ze všech stran nás bombardují technologické novinky a moderní vychytávky, které nevypínáme ani o dovolené. Někdy působí tak silně, že se zrodí choroba zvaná technostres. říve žili lidé více venku. Tečka. To až industrializovaná společnost vytvořila umělý (nejen) pracovní svět a následně nás rozvoj technologií propojil on-line. Ne že by to bylo špatně. Vykřičník. Zvrtnout se to může až ve chvíli, kdy to neukočírujeme a hodiny strávené před displejem telefonu v kombinaci s dalšími neduhy (nulový pohyb, špatné jídlo) pozvednou hladinu stresu na nezdravou úroveň.

Neustále připojeni

Sociální a kulturní změny vedly k rychlejšímu rozvoji takzvaného technostresu. Technologie je v dnešní době všudypřítomná a realita ukazuje, že někdy umí být i dost nepříjemná. Někomu se to může zdát až úsměvné, nicméně skutečně existují jedinci, na něž má používání

technologií negativní dopad. Ovlivňuje to, jak se uživatelé cítí, jak myslí a do jaké míry se integrují s okolním světem. Termín poprvé použil ve své knize americký psycholog Craig Brod, a to už v roce 1984. Tehdy v ní hovořil o problematice přijetí počítačů na pracovišti a je asi jasné, že od té doby se celá situace ještě zostřila. Technologie se stala součástí našich každodenních rutin, o to těžší to teď máme – leckdy je těžké příznaky technostresu rozpoznat. Dopady na lidský život se dají pojmout mnoha způsoby. V Scientific American dokonce identifikovali nový strach nazvaný nomophobia (no-mobile-phone-phobia), tedy pocity úzkosti, které prožíváte, když u sebe nemáte svůj telefon. Ale nejde jen o to. Dalším aspektem je skutečnost, do jaké míry jsme

na telefonech závislí, abychom zvládli plnit základní úkoly a důležité potřeby jako učení, bezpečnost, získávání dat nebo komunikace s ostatními. Kolik lidí se dnes obejde bez navigace v telefonu, WhatsAppu nebo Googlu na vyhledání jakékoli informace? Naše závislost se jednoznačně zvyšuje. Máme-li takové spolehlivé „externí zdroje“, snižuje se naše motivace o cokoli se hlouběji zajímat a také schopnost udržet si konkrétní znalosti. Paměť trpí. Proč bychom si měli pamatovat fakta, když si je můžeme během pár vteřin vyhledat? Pak ale telefon ztratíme nebo ho zapomene doma, a jsme ztraceni. Dalším faktorem je neustále se stírající linie mezi prací a domovem. Jsme v pohotovosti pořád, neumíme oba světy oddělit a uvolnit se. The Guardian už před několika lety upozorňoval na jednotlivé výzkumy a studie, které se zabývaly vlivem smartphonů na náš organismus. Jejich nadměrné používání vede k větší pravděpodobnosti vyhoření, vyčerpání a cynismu. Modré obrazovky počítačů a mobilních telefonů narušují přirozené spánkové vzorce. Kontrola telefonů pozdě večer způsobuje únavu a nižší angažovanost v práci druhý den. Spoléhání se na digitální systémy GPS snižuje aktivitu v hipokampu, části mozku spojené s lidským smyslem pro směr. Ať už je tedy projev technostresu jakýkoli, je vidět, že velmi silně ovlivňuje to, jak žijeme a pracujeme.

Stopněte to, dokud je čas

Prevence a minimalizace účinků technostresu je možná snadnější, než by si člověk myslel. Zpomalte a pravidelně si dělejte „off-line“ přestávky, ideálně v přírodě. Zkuste omezit digitální život ve vaší domácnosti (alespoň večer před spaním), zakažte si doma odpovídat na pracovní e-maily nebo řešit jiné pracovní záležitosti a nastavte si nějakou osobní hranici. Hýbejte se, zkoušejte nové koníčky a kdykoli to jde, hledejte cesty do přírody (nebo alespoň do městského parku).

Zeleň uzdravuje tělo i mysl. Snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci, uvolňuje svaly, podporuje imunitní funkce a snižuje produkci stresových hormonů. Stačí prý 20minutový kontakt s přírodou a hladina kortizolu klesá. Alespoň to vyplývá ze studie z roku 2019 uveřejněné na platformě Frontiers, která se zabývala vztahem přírody a stresu v kontextu běžného každodenního života. Ať už je to jakkoli, jedno je jisté – tahle přírodní pilulka je zdarma, stačí si jen udělat čas. P. S.: On-line chatování při sezení na pařezu se nepočítá. HELP!

CO VŠECHNO SE PŘI TECHNOSTRESU MŮŽE OBJEVIT? Od fyzických problémů, jako jsou bolesti hlavy a záchvaty paniky, až po syndrom vyhoření a cynismus.

Fyzické příznaky → bolest hlavy → obtížné spaní → bolavé svaly na krku, zádech a ramenou → nespavost

Duševní příznaky → obtížnost soustředění → nízká morálka / sebevědomí → duševní vyčerpání → negativní postoj k počítačům

Emocionální příznaky → panika / úzkost → bezmocnost → pocity izolace a frustrace → podrážděnost → hněv

46-47_WHAT20-12-love-stories-emoce+technostres.indd 47

25/11/2020 13:01

DESIGN

Předsevzetí T Danica Kovářová F archiv značek

Konec roku bývá obdobím, kdy chceme stihnout předvánoční úklid domova, ale neměli bychom zapomínat ani na duši. A pověnovat se vnitřní rekapitulaci roku, smysluplným předsevzetím pro následující, dopřát si luxus zklidnění a mentální očisty. Jaké produkty současných designérů vám v tomto snažení pomohou?

SROVNAT SI VZPOMÍNKY Na začátku byla fotografie. A pak Instagram. A teď se tým Vyvolej.to rozhodl vrátit radost z focení znovu na papír a vytvořil designový fotolab 21. století, který si zakládá na klasické cestě vyvolání fotek osvitem, vysoce kvalitním tisku na prémiový fotopapír Fujicolor a designovém zpracování každého snímku. Objednávat lze v jednoduchém on-line editoru z mobilu, disku počítače nebo přímo

ze sociálních sítí. Dejte svým fotkám nový život a opravdu je sdílejte. A to jak formou klasických fotek v mnoha formátech s rámečkem či barvou, tak prostřednictvím ručně vyráběných fotoknih s dobrou vazbou nebo fotoplakátů. Na nových albech firma spolupracuje s předními českými návrháři a do budoucna chystá plno krásných doplňků. vyvolej.to

SPRÁVNÝ POSTOJ

DOVZDĚLAT SE Soukromá vyšší odborná škola vizuální komunikace Scholastika nabízí mimo běžné semestrální výuky také večerní kurzy pro širokou veřejnost. Podmínkou je zájem poznat umění a design v praxi i v teorii. Lektory kurzů jsou přitom jedni z nejlepších designérů a umělců současné scény. Se Scholastikou se spojují jména módní návrhářky Alice Klouzkové (zakladatelka značky Sistersconspiracy), ilustrátora Davida Böhma, fotografa Jiřího Thýna, teoretika designu Adama Štěcha, šperkařky Viktorie Beldové nebo studia Herrmann & Coufal.

Kurzy slouží jako přípravný ročník pro úspěšné přijetí na vysoké umělecké školy, ale také pro zdokonalení vlastní kreativní tvorby nebo zlepšení znalostí z kulturních dějin. Práce studentů jsou v každém semestru veřejně prezentovány na školních nebo galerijních výstavách. Zcela nový je Ateliér textilní tvorby vedený Danielou Danielis ze studia Wnoozow, druhý Ateliér grafického designu II řízený Zuzanou Lednickou a Štěpánem Markem, stejně jako víkendový cyklus přednášek Dějiny umění. scholastika.cz

Posadit se uvědoměle neznamená jen nehrbit se a v sedací pozici si držet vyrovnanou páteř, ale díky současným designérům také i další rovinu – posadit se na židli, která je zodpovědná vůči životnímu prostředí. Designér Filip Krampla v rámci podzimního Designbloku představil elegantní celopřekližkové křeslo Li_chair, jehož myšlenka vychází z maximálního využití materiálu z jednoho kmene stromu. „Při navrhování jsem respektoval obdélníkový tvar desek z bukové překližky, pro výsledný produkt je jejich tvar jen lehce zaoblený. Tak dojde k maximálnímu využití materiálu a eliminaci plýtvání,“ říká mladý designér. „K dokonalosti už chybí jenom to, aby bylo křeslo lepeno ligninovým lepidlem, na němž pracuje novozélandská firma Scions. Lignin pochází z odpadu papírenské produkce, pro který není využití. Lepidlo je teď ve fázi laboratorního testování a časem lze očekávat jeho uvedení na trh. Lignin je přirozenou součástí dřevin. Celé křeslo by tak tvořilo kompletně dřevo,“ představuje Filip myšlenku, která stála na počátku práce.

krampla.cz

Také ikonická židle Edwarda Barbera a Jaye Osgerbyho Tip Ton, kterou poprvé představila značka Vitra v roce 2011, má novou variantu „RE“. Ta je vyrobena výhradně z upcyklovaného odpadu z domácností. Plast pro její výrobu je získáván z německé skládky, kde jsou opětovně použitelné materiály sbírány v rámci programu „Žlutý pytel“. Po odseparování kovů a dalších kompozitních materiálů je plast nadrcen, vyčištěn a zpracován na vysoce kvalitní znovupoužitelný granulát. Využití této alternativy k primárním plastům získávaným z ropy přináší výrazné snížení spotřeby energií. K dosažení potřebné úrovně stability a kvality je k recyklovanému materiálu přidáváno malé množství skelných vláken. Produkt není nijak dobarvován: šedá barva židle Tip Ton RE je přirozená barva zpracovaného recyklovaného materiálu bez dalších barviv. Díky tomu má také drobné pigmentové skvrny, které dodávají povrchu živost a hloubku. Navíc je po dosažení konce své životnosti opět/dále stoprocentně recyklovatelná. vitra.com

48-49_WHAT20-12-design.indd 48

25/11/2020 13:01

BÝT VÍC OFF-LINE Nebýt chvíli na sítích ani na signálu je luxus a jeden z doporučovaných rituálů, který funguje jako psychohygiena. Duo Ester & Josefina (Ester Geislerová a Josefina Bakošová) proto sehnaly pokovenou látku, která ruší záření, a navrhly Pytlíček OFF. Když do něj vložíte mobilní telefon, jste rázem mimo dosah všech sítí a nikdo se vám nedovolá. Nemusíte vypínat nebo

dávat letecký režim. Vědomě vložíte telefon do obalu, ve kterém ho uzavřete, a můžete se tak nerušeně soustředit na sebe, kamarády, partnera, rodinu a okolní svět. Pytlík ladí s druhou novinkou – unisex mikinami OFF – a dá se vložit do jejich vnitřních kapes. Klokanky s kapucí jsou dostupné ve třech barvách: cihlové, světle modré a černé. esterajosefina.com

LÉPE PLÁNOVAT

PODPOŘIT ČESKÉ SUROVINY A PODNIKATELE Kapusta, brambora, rajče, jablko, kmín a pastinák. To jsou motivy objevující se na kolekci módy a porcelánu, kterou uvedla gastroskupina Ambiente. Ve spolupráci s mladou výtvarnicí Térou Šiklovou vznikla kolekce ilustrací, která zdobí desky k dárkovým poukázkám do podniků, ale také trička z biobavlny a nákupní tašky, které pro tuto příležitost navrhla a výšivkami a potisky obdařila slovenská módní značka Buffet (na Designbloku sklidila velký úspěch). Ilustrace se objevují také na kolekci talířů, jejíž výroby se ujala karlovarská porcelánka Thun. Vedle toho Ambiente spustilo instagramový účet Fanklub pozoruhodných surovin, kde se věnuje osvětě zmíněných surovin, a vznikla o nich také série článků pro blog Jídlo a radost. Limitovaná edice Pozoruhodných surovin je k dostání on-line na darek.ambi.cz od začátku prosince.

Pro lepší časový management a větší osobní efektivitu doporučujeme těm, kdo nedají dopustit na on-line prostředí, aplikace studia Moleskine. Asi znáte jejich ikonické černé diáře, ale tahle britská značka vyvinula také stejně elegantní prostředí, suplující tužku a kalendář – Molesine Timepage nebo Actions, ale také program Journes, v němž vám díky tzv. widgets dokáže během dne dodat motivaci, připomenout aktivitu nebo váš individuální cíl, ať je malý jen pro dnešní den nebo zásadnější,

dlouhodobý. Máme rádi třeba funkci Quote of the Day, v němž si pro každý den můžete zadat originální motto. moleskine.com Podobně aktivizující je také klasický papírový diář od Papelote Focus Notebook, který vám pomůže, pokud přeskakujete z úkolu na úkol a nevíte, pro který se rozhodnout dříve. Vznikl ve spolupráci s lektorem osobní produktivity Danielem Gamrotem a pomůže vám věnovat se tomu, co má smysl. Obsahuje i tipy na lepší pracovní produktivitu. papelote.cz

Zpět je výzva #malynakupvelkapomoc, a to s vánoční edicí. Úspěch iniciativy v první polovině letošního roku a nekončící zájem o registraci ze strany malých podnikatelů přiměl organizátory k vytvoření kampaně, která mimo osvědčeného hashtagu přináší také nový instagramový filtr. I tentokrát apeluje na společnost a současně podává pomocnou ruku k záchraně malých lokálních značek, výrobců, obchodníků, poskytovatelů služeb či gastronomických provozů. Návštěvníci nyní získají i informace o aktuální výši ztrát nebo o dalších možnostech podpory podniků. Nákupem nejen vánočních dárků přes e-shop, sociální sítě nebo e-mail mohou lidé pomoci se záchranou jejich existence. Firmy registrované na oficiálních stránkách iniciativy k objednávce výrobků či voucherů nabízí většinou také něco navíc. malynakupvelkapomoc.cz

48-49_WHAT20-12-design.indd 49

25/11/2020 13:02

P R O M OT I O N

Kvalitní mořské ryby do českých domácností Boxxi.cz spouští nový e-shop s pestrým výběrem ryb převážně z Islandu, které patří k těm nejchutnějším a nejzdravějším na trhu. Ke každé rybě si můžete vybrat víno z produkce malých tuzemských i zahraničních vinařství, které se k ní chuťově hodí nejlépe. ale přišli jsme s myšlenkou rybích boxxi, aby zákazníci mohli vyzkoušet i něco nového a zároveň měli rybu po ruce vždy, když na ni dostanou chuť,“ vysvětluje Marek Jirovec, zakladatel Boxxi. Nabídka rybích boxxi se liší nejen svým složením, ale i množstvím. Je možné objednat boxxi pro jednotlivce, pár či rodinu nebo zvolit boxxi s vlastním výběrem ryb. Rybí maso je bohatým zdrojem živin a tělu prospěšných tuků. Islandské ryby se navíc vyznačují velmi nízkým obsahem těžkých kovů. Právě tento typ ryb, který odborníci doporučují konzumovat i několikrát týdně, najdou zákazníci v nabídce e-shopu Boxxi. Kromě tradičních druhů jako treska tmavá, treska obecná, arktický losos, tuňák jsou to i ty méně známé a chuťově velmi zajímavé jako okouník, mořský ďas nebo siven arktický. Nechybí ani delikatesy v podobně uzeného lososa či halibuta. „Osobně mám ryby moc rád a jsem přesvědčený, že by se v českém jídelníčku měly objevovat častěji. Proto jsme se rozhodli kvalitní ryby nejen dovážet,

Snoubení s vínem

Ryby a víno k sobě patří a dokážou vytvořit harmonický pár. Boxxi se ve své nabídce zaměřuje na vína od českých nebo i zahraničních vinařů, která nejsou v maloobchodní síti běžně k dostání. S jejich výběrem pomáhají zkušení someliéři. „Spojili jsme se s předními odborníky a vybrali k našim rybám vína, která se svou chutí a vůní propojí s rybou v jeden výjimečný gastronomický zážitek,“ popisuje Katy Youngová, která má vinný lístek Boxxi na starosti.

Možnosti doručení

V regionu Praha a okolí je možné doručení až domů prostřednictvím přepravní služby nebo osobní vyzvednutí v Boxxi House v Nuslích. Od 1. listopadu 2020 jsou mimopražské objednávky doručovány do Boxxi Pointů neboli partnerských provozoven k osobnímu vyzvednutí. Jejich síť se bude postupně rozšiřovat po celé České republice. Každá objednávka je balena do stoprocentně recyklovatelných termoboxů, které udrží stálou teplotu po dobu 4 hodin. Na boxxi.cz najdete kromě e-shopu také více informací o Boxxi a původu ryb stejně jako originální recepty, tipy a triky na jejich úpravu a podávání.

Proč právě ryby z Boxxi? → Domovem nabízených ryb jsou čisté a chladné vody kolem islandských fjordů. Zkušení rybáři je loví s úctou, respektem a v souladu s principy udržitelného rybolovu.

→ Ryby z volného moře jsou loveny převážně na dlouhý vlasec s háčkem.

→ Ryby z chovu pocházejí ze špičkových ekologických farem a jsou krmeny přirozenou stravou bez GMO, antibiotik či růstových aditiv.

→ Ryby se zpracovávají ručně nebo s použitím nejmodernějších technologií. Jednotlivé porce jsou vakuovány a zmrazeny šetrnou metodou IQF při –60 °C. Bez jediné kapky vody navíc! Po rozmrazení správným způsobem jsou po stránce chuťové i výživové srovnatelné s čerstvě ulovenou rybou.

→ Cesta všech ryb z Boxxi je plně pod kontrolou, od výlovu přes zpracování, transport až po distribuci.

50-51_WHAT20-12-adv-boxxi+life.indd 50

25/11/2020 13:44

LIFE

Začátky jsou vždycky těžký. Znáte to, že jo? Je to opruz. A je to pořád stejný.

Na start Nechcete o mně něco napsat? Zeptal se napřímo režisér a scenárista Rudolf Havlík. Nechceme, už jsme o vás psali. A nechcete pro nás něco psát vy, když vám to tak jde? Rád! T Rudolf Havlík F archiv, unsplash.com

ak jo, jdeme na to. Začátky jsou vždycky těžký. Znáte to, že jo? Je to opruz. A je to pořád stejný. Ty začátky. Jsou pořád dokola, přitom by to měl být přece jen začátek. A jsou tady pořád. Každou chvíli, jako kdyby to jednou nestačilo. Stále něco nového. Tuto, tamto a člověk, aby se z toho zbláznil. Svět se změnil z minuty na minutu

mají času na povídání, až se to trochu zajídá, že jo? A někde je to ještě horší. Děti doma, takže nadávat na učitele, jací jsou to buzeranti líní, kteří nic nedělají, najednou není úplně na místě, protože na to člověk nemá čas, jelikož u výuky svých neposedných dětí musí stihnout ještě home office, vyplňování žádosti o podporu s formulářem neprostupným

„Svět se změnil z minuty na minutu ve chvíli, kdy v Číně nedovařili netopýra, a teď jsme všichni zase na začátku.“ ve chvíli, kdy v Číně nedovařili netopýra, a teď jsme všichni zase na začátku. Všechno je nové. Máme nový fashion styling na obličej, chlastat můžeme jen tam, kde to bylo dříve považováno za nezdravé a hnali nás za to k doktorovi, kam teď naopak nemůžeme, a když už ano, tak se nám hned někdo rýpe v nose, což se dříve považovalo za nevhodné. Kdo by to byl řekl, že spolu náhle budou muset partneři trávit doopravdy čas? A že teď

jako amazonská džungle a k tomu ještě přežít všechny ty on-line žvásty z celého světa. Hospoda vůbec, kámoši ani náhodou a před devátou doma, jako když nám bylo pět. A tak je to zase tady. Nový začátek. Nové zvyklosti a nové povinnosti. Nic se nedá vyřídit, prachy jsou všechny fuč a pokud má člověk kliku, pracuje v jednom z těch odvětví, která byla prohlášena oficiálně za vyhynulá, stejně jako restauratéři a nosorožci bílí.

Znovu se učíme poznávat i své zdraví, protože imunita, zdravý vzduch, pohyb, střídmost, sport a společenské akce, které se vždy považovaly za základ všeobecného zdraví, se už za základ všeobecného zdraví nepovažují, ba naopak, je to teď škodlivé a nesmyslné, stejně jako je zbytečné vzdělávat děti, vždyť mnohem jednodušší je nechat je sedět u počítače, tam, kde jsme jim doteď sedávat zakazovali, protože to bylo velmi nezdravé. Tak teď to nezdravé není, je to v pořádku, pro dobro lidstva. Pro dobro nás všech. Je to snad rok, kdy jsme všichni bojovali o záchranu planety, protože to už bylo fakt na spadnutí a ostrov plastů dosahoval tenkrát velikosti Montany a influenceři na Bali se rvali o každou odhozenou plastovou flašku, aby se s ní mohli vyfotit s prdelí vystavenou slunci. Recyklovali jsme jako vzteklí a teď? Pojďme se na to podívat. Až vám donesou donášku z vaší oblíbené restaurace, tak se mrkněte, kolik odpadu, ať už igelitového nebo recyklovatelného budete držet v ruce. Kolik toho je? Za tři polívky s nudlema. Je to legrační, ne? Nebo nutné? Co myslíte vy? A hadříky přes pusu se teď válejí naprosto všude, testy, hadičky, tyčinky, štíty, obleky, respirátory, gumové rukavice. Kamarád z Číny mi psal, že nestíhají vyrábět umělou hmotu, že mu chtěli v továrně zabavit i nárazníky, aby z nich mohli pro náš západní svět vyrobit další záchranu před matkou přírodou, která se na nás naštvala, že se ji nesnažíme moc zachránit, tak se nás pokusila zase vyhubit, ale to se se zlou potázala, protože my nejsme žádní debilové a se vším jsme si poradili a na truc vyplácali stokrát tolik plastu kolem sebe, aby bylo jasno v tom, kdo tady má největší mozek. Delfínům se omlouvám, ale ti se nakonec nevrátili ani do Benátek, protože nejsou pitomí. Nový začátek. Vždycky je těžký, protože je plný přehmatů, plamenných řečí, špatných rozhodnutí, váhavých střelců

a nerozumu, jak to tak chodí. Žádný učený z nebe nespadl, pravda, před rokem bych si ani ve snu neřekl, že to s tou debilitou dotáhneme až do takového extrému. Byl jsem ale podjatý, protože stále věřím na lidskou moudrost, intuici, rozum, čest a schopnost porozumět problému a také možnosti přiznat chybu a poučit se z ní do budoucna, abychom nemuseli pořád dokola s něčím začínat, protože začátky jsou strašně těžké a někdy je lepší jen na to dobré v nás navázat a rozvíjet dobré myšlenky dál a díky tomu se dá daleko lépe vyhnout tomu, že se z nás nakonec stane vyhynulý druh, jako z těch nosorožců, který kvůli své vlastní blbosti vyhubil sám sebe. Každý začátek je zkrátka těžký, a proto příště už nebudeme začínat, ale pokračovat. Do té doby jděte na vzduch, sportujte, cvičte, studujte, čtěte, jezte trochu zdravě, udělejte někomu radost a dejte někomu pusu. Nebo dvě. Vsadím se s vámi, že to stoprocentně pomůže.

Rudolf Havlík Je režisér a scénárista, ale ne vždy tomu tak bylo. Byl barman, plavčík, tiskař, grafik, uklízečka, manažer nebo řidič. Dělal toho zkrátka dost na to, aby o tom mohl občas, kecat‘, a věděl o čem mluví. Cestuje, točí, píše, sportuje, žije a úplně nejradši se jen tak protlouká životem.

50-51_WHAT20-12-adv-boxxi+life.indd 51

25/11/2020 13:44

C E S TOVÁ N Í

Jsme diváci, ne režiséři

Martin Kacvinský před lety sekl s prací v korporátu a začal dokumentovat svatby.

To píše na stránkách své společnosti Kaco Films Martin Kacvinský, v Brně usazený Slovák, který před šesti lety sekl s prací v korporátu a začal dokumentovat svatby v různých koutech světa – od Ameriky přes Island po Blízký východ. Točil komorní obřady v lese, honosné svatby v luxusních vilách i tepající queer party. Dělá to jinak než ostatní a díky tomu dvakrát získal titul nejlepší svatební kameraman v Evropě. T Alena Gurin Stará F archiv

áte v portfoliu stylově odlišné svatby z různých destinací. Jak si vás všichni ti klienti našli? To právě úplně nevím. Můj marketing je, že nemáme marketing. Hodně asi pomohlo naše ocenění. Chci se ale vyhnout situaci, že by si někdo řekl, chci toho nejlepšího, zjistí, že jsme vyhráli nějakou soutěž, a vezme si od nás video, i když není stoprocentně ztotožněný s naším pohledem. Myslím, že styl našeho videa přitahuje spíš nemainstreamového klienta. Celou dobu jsem se snažil o to, abychom nebyli v nějakém stereotypu. Zdá se to šílené, že na jedné straně točíme v Toskánsku a pak Island, jedna svatba je obří o čtyřech stech lidech a pak je to o pěti lidech, ale právě to nás baví.

Točili jste i v poušti, to asi nebylo úplně jednoduché. V Maroku jsme se museli přizpůsobit tomu, že se tam absolutně nedodržuje žádný plán. I naše nevěsta věděla, že se nemůže moc spoléhat na místní wedding plannery, takže si hodně věcí organizovala sama. Nikdo jí ale neřekl, že v čer-

Nahlédl jste do různých kultur. Překvapily vás nějaké svatební zvyky? Zajímavé bylo natáčet tradiční židovskou svatbu. Kluci se staršími pány domlouvají ketubu, to je manželská smlouva. A smlouvají, co by se dělo třeba v případě rozvodu, jestli musí nevěstě koupit jeden dům nebo dva… Je to spíš taková sranda. Ale docela šokující pro mě byl zvyk, kdy nevěsta čeká ve speciální místnosti v synagoze a ženich si ji přijde před obřadem zkontrolovat. Protože ona pak vchází do synagogy zahalená. On si zkontroluje, jestli nevstupuje do sňatku s někým jiným, jestli mu někoho nepodvrhli. Asi je to historická záležitost a jako odkaz na tradici to dodržují. Samozřejmě to neberou úplně vážně. Ale je fascinující to zažít. Zkomplikovaly vám někdy natáčení nějaké restrikce nebo kulturní překážky? V zemích jako například Maroko lidi nenávidí fotoaparáty v ulicích. Když si tam třeba jen chci natočit nějaký dům, nemají to moc rádi. Nebo jsme se se svatebním párem prošli po ulici, oni

„Měli jsme natáčet velkou libanonskou svatbu, a kufr nedorazil. Takže jsme den před svatbou museli kupovat obleky a shánět stativ.“ venci bude v poušti extrémně vedro a v noci zase extrémní kosa. Nikdo si to neuvědomil. Přišli jsme tam a bylo fakt nějakých 45 stupňů ve stínu, který tam stejně nikde nebyl. Po obřadu zase docela rychle spadlo světlo a nebyl dostatek světla. Ale bylo to i přesto nádherné. Já to beru jako součást toho netradičního zážitku. Kdyby chtěli všechno v klidu a bez komplikací, tak zůstanou doma. Je pro vás svatba adrenalin, když se všechno musí zachytit napoprvé a dokonale v těch podmínkách, které tam jsou? Určitě. Když začne selhávat původní plán, nebo jsem sám pod tlakem, můžou právě vzniknout zajímavé věci, které by mě jinak nenapadly. I proto netočíme svatby pořád jenom v Praze. Když už jsem byl na nějakém místě dvakrát nebo třikrát, nemusí to být už tolik inspirativní. Na druhou stranu každá svatba je úplně jedinečná.

se jenom drželi za ruce, a stejně to ty lidi trochu pobuřuje, nejsou na to zvyklí. Křičeli na nás, že si to máme nechat na doma, že tohle se v ulicích nedělá. Dostali jste se vyloženě i do krizové situace? To ani ne, ale párkrát se nám třeba ztratil kufr. Teď už máme všechno, co potřebujeme k natáčení, v příručním zavazadle. Ale jednou na začátku jsme měli stativ v odbaveném kufru. Měli jsme natáčet velkou libanonskou svatbu, a kufr nedorazil. Takže jsme ještě den před svatbou museli kupovat nové obleky a shánět po městě stativ. Opravdu se vám všechno vejde do příručních zavazadel? Komplikovaně. I kvůli tomu máme hodně minimalistické vybavení. Je to pohodlnější i pro samotné natáčení. Nemám na výběr z dvaceti objektivů, ale třeba

jenom ze tří. O to je to pak jednodušší, že se soustředím jenom na kreativní rozhodnutí a ne na to, kterou techniku teď budu používat. Kvůli jednoduchému vybavení si nás lidi můžou někdy splést s hosty. To je vlastně to, co chceme. Když by tam byl obří profesionální štáb, budou se toho trochu bát a odskakovat. Naše úloha je zaznamenat, jak to celé proběhlo, takže je pro nás nejlepší být co nejvíc inkognito. To samozřejmě funguje jen na obří svatbě. Na těch maličkých se lidem zase líbí, že s nimi komunikujeme, s něčím pomáháme. Dokonce už jsem byl na jedné svatbě ve Skotsku svědkem. Kromě mě a fotografa tam nikdo jiný nebyl. Zrovna jsem viděla jedno video ze Skotska s atmosférickými záběry potůčků, hor… Strašně dobře se na to dívá. Působí to na mě trochu jako přírodovědný dokument, trochu jako filmový trailer. Máte zkušenosti s filmovou tvorbou? Nemám to ani vystudované, je to spíš náhoda. Studoval jsem informatiku, ale pochopil jsem, že nechci celou dobu sedět za počítačem. Jeden z těch míň důležitých oborů na škole bylo zpracování obrazu. Co se děje s natočeným materiálem v počítači, střih, jak se změní nálada, když se tam dá hudba, to mě hodně baví.

Pracoval jsem pak v korporátu, a když jsem z něho chtěl utéct, rozhodl jsem se vydat tímto směrem. Nějakou dobu jsme pak dělali i kolem reklam, ale když kameraman točí reklamu, musí splnit jasné zadání. Svatby oproti tomu nabízejí volnost. Mám tam celý den na to, abych si našel svůj pohled. Máte práci snů. Současná doba tomu ale moc nepřeje. Jak to vidíte dál? Posledních šest let jsme skoro bez přestávky pořád někde cestovali, stříhali a seděli u počítače. Teď byl první rok, kdy jsme měli dost času i na jiné věci, třeba na vlastní svatbu. Nebo jsem udělal svoje videokurzy. Nebude to trvat donekonečna, jsem v tomhle docela optimistický. Kdyby byla jiná situace, kam byste vyrazili na svatební cestu? Určitě na Island. I když už jsme ho hodně procestovali, pořád jsou tam místa, kde jsme ještě nebyli. Půjčili bychom si offroad auto a cestovali bychom po vnitrozemí, kde člověk dva týdny vůbec nikoho nepotká. A ještě bych se rád vrátil do Kalifornie. Je tam teplo, příjemný kulturní mix plus strašně moc národních parků, přes které můžete cestovat dál na sever do dalších států.

52-53_WHAT20-12-cestovani.indd 52

25/11/2020 12:23

SVATEBNÍ POZVÁNKA NA JEDINEČNÁ MÍSTA Před pěti lety jsme byli poprvé na Islandu, jen na výletě. Hodně se nám tam líbilo a říkali jsme si, že bychom tam chtěli zkusit nějakou svatbu. V té době tam svatební byznys ještě tolik nefungoval, byli jsme možná jedni z prvních, kteří tam točili, a tím se nám to pak hodně rozjelo. U nás mám hodně rád Chateau Třebešice u Kutné Hory. Vlastní to dva Italové a dělají tam docela často umělecká sympozia. Ten zámeček není kompletně zrekonstruovaný, pořád je takový mírně rozbitý, ale současně je spravený a plný umění. Cítím se tam dobře a dá se tam najít hodně zajímavých pohledů. Nádherné místo. Zajímavá byla taky třeba jedna svatba v Brně, kdy jsme mohli strávit celý den ve vile Tugendhat. Tam se

Island

můžete podívat jako turista, ale čekáte na to třeba půl roku a navíc jdete s průvodcem. My jsme se tam mohli úplně volně pohybovat, jako se tam pohybovali původní obyvatelé, a mohli jsme to místo víc vnímat. Do Ameriky nebo na Blízký východ jsem se dostal až díky svatbám. Když dělám svatbu pro lokální lidi, vezmou mě tam, kam se turista většinou nepodívá. Takhle jsem procestoval celý Libanon. Když jsme tam točili svatbu poprvé, bylo to přímo pro Libanonce. Celou dobu jsme byli s nimi v autě a pak nás ubytovali v jejich obřím domě, s jejich prarodiči a rodiči. Člověk hodně nasaje tu kulturu. Není to jen o tom, že bych se dostal třeba na nějaký mrakodrap nebo do luxusní restaurace.

Maroko

Třebešice, Česko

Itálie

Libanon

Island

Miami

Tugendhat, Česko

Skotsko

Španělsko

Island

52-53_WHAT20-12-cestovani.indd 53

25/11/2020 12:23

L AHŮDK Y

Korono svátky

Pomazánka z kozího sýra

Někdo se celý rok nemůže dočkat hald nadýchaného sněhu nejen venku, ale i v cukroví, a stolů, které se pod množstvím kapřích řízků jen prohýbají, jiný raději sází na půst a drobné snacky, které tolik neodkrví mozek. My jsme za druhou variantu.

a batátové chipsy 127 Kč, 4 porce

→ 200 g čerstvého kozího sýra → 50 ml smetany → 2 stroužky česneku → najemno nasekaná petrželka

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík, S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva, F Michael Dvořák

→ pepř, sůl

Kozí sýr a smetanu vyšlehejte do hladkého krému. Česnek utřete a vmíchejte ho do krému. Osolte, opepřete a přidejte petrželku. B ATÁTOV É C H I P S Y → 2 ks batátů → slunečnicový olej → sůl

Batáty omyjte a na mandolíně nakrájejte podélně na plátky o tloušťce 1,5–2 mm, překrojte je podélně na půl. Rozehřejte olej na 160 °C a smažte dozlatova, nakonec osolte.

Kukuřičná polévka s kokosovým mlékem 68 Kč, 4 porce

→ 500 ml zeleninového vývaru (recept) → 200 g mražené kukuřice → 200 g kokosového mléka → 25 g žluté kari pasty → 1 lžíce kokosového oleje → 1 cibule → sůl → 1 lžička nastrouhaného čerstvého zázvoru

3 Skořicové tyčinky s hruškovými povidly

V hrnci rozehřejte kokosový olej, přidejte cibuli nakrájenou na kostičky a krátce osmažte. Dále doplňte najemno nastrouhaným zázvorem, kari pastou, mraženou kukuřicí (není nutné rozmrazovat). Krátce orestujte. Přidejte vývar a kokosové mléko. Polévku vařte 10 minut a nakonec rozmixujte do krémové konzistence. Ozdobte koriandrem a popcornem.

4 Šunka s medem a čedarem v listovém těstě

54-55_WHAT20-12-lahudky.indd 54

25/11/2020 12:25

Sušenky z rýžové mouky plus dýňové chutney s chilli a zázvorem 175 Kč, 4 porce

→ 120 g másla (pokojové teploty) → 1 lžička vanilkového extraktu → ½ lžičky mleté skořice → špetka soli → 60 ml javorového sirupu → 130 g rýžové mouky

Salát Waldorf s řeřichou 68 Kč, 4 porce

→ hrst vlašských ořechů nakrájených nahrubo

Vaječný likér

→ 2 jablka oloupaná a nakrájená na menší kostky

s muškátovým oříškem

→ 1 řapík celeru pokrájený nadrobno

119 Kč, 4 porce DÝ Ň OV É C H U T N E Y

→ 2 lžíce bílého jogurtu → 1 lžíce majonézy → šťáva a kůra z 1⁄2 citronu

→ 700 ml plnotučného mléka

→ 2 lžíce hnědého cukru

→ 240 ml smetany ke šlehání (33procentní)

→ špetka soli, pepř

→ 200 ml rumu → 50 g cukru

Vlašské ořechy lehce opražte nasucho. Jablka a celer dejte do mísy a přidejte zchladlé ořechy. Poté zalĳte zálivkou, kterou připravte smícháním jogurtu, majonézy, kůry a šťávy z citronu, cukru, soli a pepře. Lehce promíchejte a nechte vychladit. Před podáváním posypte řeřichou.

8 Variace oříšků – zauzená sůl / bylinkové / chilli

Připravte si 1–2 velké plechy a vyložte je pečicím papírem. Ve větší míse vyšlehejte máslo s vanilkou, skořicí a špetkou soli. Přidejte javorový sirup a nakonec rýžovou mouku. Získáte velmi jemné, nepříliš tuhé těsto. Na připravený plech cukrářským sáčkem vytvarujte sušenky. Troubu vyhřejte na 180 °C a pečte je asi 12–15 minut nebo dokud nezačnou na okrajích lehce zlátnout. Upečené je ponechte na plechu, dokud nevychladnou. Pak je můžete z plechu opatrně sejmout, jsou velmi křehké.

→ 50 g vanilkového cukru → 5 žloutků → celá skořice → lžička čerstvě nastrouhaného muškátového oříšku

Do malého hrnce nalĳte mléko, smetanu, přidejte skořici a muškátový oříšek a na mírném ohni přiveďte k varu. Odstavte a poté v misce vyšlehejte do pěny žloutky s cukrem. Za stálého míchání je pomalu přilévejte do teplého mléka. Na závěr přidejte rum a dobře zamíchejte. Nechte minimálně 12 hodin v lednici.

→ 1 máslová dýně → 100 g zázvoru → 1 chilli paprička → 150 ml agáve sirupu → 20 ml sherry octu

Oloupanou dýni nakrájejte na menší kousky, vložte ji do hrnce, přidejte nakrájený očištěný zázvor, nasekanou chilli papričku, agáve sirup, ocet a podlĳte trochou vody. Vařte do doby, kdy dýně úplně změkne a celá směs bude mít konzistenci džemu.

Všechny recepty najdete na whatnews.cz Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu.

54-55_WHAT20-12-lahudky.indd 55

25/11/2020 12:25

WHAT-inzerce.indd 1

25/11/2020 12:29