What 11/20 by Whatnewscz

49 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 2 0 , L I S TO PA D 2 0 2 0

Nej rtěnky pod roušku

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Léčivá aromaterapie

Dříve jsme řešili neslíbatelné textury, dnes nás zajímá, jestli vydrží pod kusem látky.

Proč exředitel Pinterestu nebo vývojář z Twitteru nedovolí dětem mít účet na sítích?

Dusí vás nejen rouška, ale i úzkost? Vmíchejte do rostlinného oleje neroli nebo jasmín.

STR ANA 18

STR ANA 20

STR ANA 26

Život na Výbornou WHAT20-11-cover.indd 1

Asociální sítě

„Svoboda je uvnitř nás, ne venku. Ne tak úplně v tom, co nám kdo zakáže nebo jak nás omezí,“ říká Lucie Výborná.

STRANA 8

22/10/2020 10:30

Cítit se královsky hlídá vaši imunitu

WHAT-inzerce.indd 1 KOMBE-Royal-270x400.indd 1

w w w. ko m b e . c z

Rychle dodává eneRgii pro tělo i mysl

20/10/2020 01:02 19.10.20 13:51

Ú VO D N Í K

Výborná & Šťastná My se máme! Žijeme ve svobodné zemi, kde se můžeme vyjadřovat k politické situaci, aniž by nám kávu někdo dochucoval novičokem, debatovat na sítích o #metoo i #blacklivesmatter, nadávat před kamerami souputníkům, a přesto se můžeme cítit nesvobodní. A není to aktuálními restrikcemi ani tím, že si od sebe musíme držet minimálně dvoumetrový distanc. Je to o naší vnitřní svobodě, kterou buď máme, a nebo ne. Lucie Výborná, která se stala coverovou osobností listopadového čísla, ač je vynikající moderátorka, žije ještě svůj ‚druhý‘ život na horách, a tak měla k tématu hodně co říct. Že kvůli své vášni málem

přišla o práci, je věc druhá, přesto nikdy nelitovala a žije tady a teď. „Svoboda, jak ji vnímám já, je nádech, výdech, voda, jídlo, postel a útulek. Další jsou už jen svobody sociální, některé z nich jsou taky důležité, třeba práce. Mám štěstí, denně můžu chodit do rozhlasu a vysílat. Zůstala mi práce, která mě těší, a pokládám ji za smysluplnou. Zůstal mi soucit, abych dokázala pomoct někomu, kdo takové štěstí nemá,“ popisuje v rozhovoru. Focení jsme v rámci covidové situace a vyjížďkám na hory plánovali natřikrát. Nakonec do sebe dílky puzzle zapadly, Lucie dorazila načas a tak poutavě vyprávěla o jehlách (horské

útvary), na jejichž vrchol chce vylézt a obléknout tam večerní šaty (naštěstí bez jehel), že jsme dostali chuť ji tam odvézt hned po focení. Rozhovor tentokrát vedla spisovatelka Bára Šťastná, která se po dlouholeté zkušenosti v médiích před pár lety rozhodla opustit pozici šéfredaktorky. Příjmení dua Výborná & Šťastná napovídá, že řeč nestála. Svobodu jsme tentokrát hledali i v designu a u lidí, kteří kvůli pocitu volnosti opustili své jistoty a vydali se do neprobádaných vod nového podnikání. V rubrice 360° si tak můžete přečíst příběh Leedy Abrtové, která se vzdala lukrativní profese, aby mohla opravit

rozsáhlý starý dům za Prahou a věnovat se přeměnám interiérů. S podobným úmyslem šly do podnikání i dvě majitelky Líčírny Organics Veronika Milá a Klára Nestěrová, které se před lety rozhodly dokázat českým ženám, že skvělý make-up nemusí být plný syntetických látek či ropy. Svobodní tak můžete být i pod rouškou a v naší kosmetické rubrice se navíc dozvíte, jaké rtěnky pod ní vydrží. Trocha nenápadné rebelie se do tak nejisté doby jistě hodí.

Zdravý listopad přeje tým redakce WHAT

03_WHAT20-11-uvodnik.indd 3

22/10/2020 12:03

OSOBNOSTI

Nejlepší životní investice

Míla Hilgertová

Ačkoliv se na ni ptáme šperkaře a dalších zajímavých osobností, o zlato a drahé kameny nejde. Za nejlepší považují investice do vztahů a také do sebe samých. Kam investujete vy? T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unspalsh.com, pixabay.com

Zdeněk Vacek

Eva Elxa Herečka, divadelní autorka, režisérka, lektorka a terapeutka se věnuje především autorskému divadlu a divadelní improvizaci. Vede semináře a školení řeči, komunikace, herectví a tvůrčího psaní. Baví ji propojovat divadelní techniky s osobním rozvojem. V současné době hraje ve filmu Jiřího Zeinera Milá Emo, který se právě natáčí, a píše svou první knihu, román pro mládež.

Když před nějakým časem ukončila svou existenci značka Zorya, která byla na poli českého designového šperku velmi silným a oblíbeným brandem, mnoho milovníků šperku zaplakalo. Avšak nemuseli truchlit dlouho. Zdeněk Vacek, který je klenotníkem již dvacet let, v práci pokračuje. Kromě toho, že se věnuje tvorbě solitérů na zakázku, nyní na scénu přichází s novou unisex kolekcí Báze, kterou nedávno prezentoval v rámci Designbloku. Eroze, Kosti a Lamely, to jsou tři linie, které tvoří kolekci a které bude tvůrce v příštích letech rozvíjet. Majitel šperku se tak stane součástí příběhu, jehož závěr nezná zatím ani jeho tvůrce.

Bez dlouhého přemýšlení – jednoznačně jsem vždycky investoval do práce a lidí. Pracovat naplno a vracet vydělané peníze zpět do podnikání jsem se naučil od mojí mámy Jitky. Rozhodně to nebyl její záměr, ale od malička mě její nasazení formovalo. Investice do lidí v mém týmu a do vztahů všeobecně se mi vyplácí. Každý z nich mne v životě posouvá nějakým způsobem dál a motivuje. Až s věkem jsem ovšem zjistil, že investovat do sebe je neméně důležité – do budoucích investic tedy zahrnuji také Zdeňka Vacka.

Nejlepší investice mého života je pro mě investice do rodiny. Peníze, čas, pozornost, láska, péče, podpora, zájem, trpělivost, soucit, humor… To vše se mi neustále vrací zpět od mých nejbližších. Nyní, v době pandemie, která se významně dotkla i mých pracovních aktivit a vnesla nejen mně do života finanční nejistotu, mi má rodina dává pocit jistoty a klidu, že kdyby bylo potřeba, nejsem na to sama. Rodina je pro mě základ, a to přesto, že ta má je velmi netradiční a nekonvenční (s manželem žijeme už 10 let odděleně a nezávisle). Přesto je podle mě důležité vždy začít investicí do sebe, aby měl člověk z čeho dávat ostatním.

Pokud náhodou zavítáte do Velkých Přílep nedaleko Prahy, určitě nevynechejte návštěvu malebného rodinného statku, v němž sídlí ekologické květinářství Kytky od potoka. Možná tu potkáte jeho majitelku Mílu Hilgertovou, která tráví většinu času s rukama v hlíně a společně s dalšími pěstiteli aktivně usiluje o změnu na českém trhu s květinami. „Dovoz květin z Afriky nebo Jižní Ameriky po sobě zanechává obrovskou ekologickou stopu. Polomrtvé kytky, které jsou mnohdy pěstovány za velmi nefér podmínek, přitom můžeme nahradit místními sezonními a čerstvými květinami. Pomůžeme tím nejen naší krajině, ale zároveň dáme šanci malým zemědělcům, kteří se pěstování věnují s láskou, nadšením, pokorou a úctou k půdě,“ vysvětluje Míla.

Před lety jsem se rozhodla, že nebudu ztrácet čas prací, která mi nedává smysl. Sebrala jsem odvahu a udělala velký krok do neznáma. Netušila jsem, kam dojdu, ale věděla jsem, že nemůžu zůstat na místě a marnit život. Několik let jsem hledala uplatnění v oboru, kam mě srdce vždy táhlo. Vůbec mě nenapadlo, že můj život nakonec naplní obnovování rodinného statku. Ale cesta nekončí. Je ze mě podnikatelka a ve firmě mám tolik rolí, že opět musím volit, co chci opravdu dělat. Musím porozumět sama sobě, abych se dokázala rozhodovat nejen podle hlavy, ale i podle srdce. Umět používat intuici. Učit se zachovat vnitřní klid. Častokrát překonávat strach v sobě – ze selhání, z nedokonalosti. Nebát se jít za hranici svého komfortu. Právě hledání správného místa ve světě je pro mě tou celoživotní nekončící investicí do sebe samé. A nejen tím. Skrze sebe totiž děláme lepší také svět kolem sebe.

Nº 20, listopad 2020

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová, Iveta Lébrová Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Alena Gurin Stará Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Foto: Michael Jan Dvořák, Michal Ureš, Robert Tichý, Lucie Robinson Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489, ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 5. 11. 2020

04-05_WHAT20-11-osobnosti.indd 4

27/10/2020 13:27

Vladimír Víšek

Aneta Opekarová

Je sustainability manažer IKEA pro Česko, Slovensko a Maďarsko. To znamená, že má na starosti, aby společnost podnikala s pozitivním dopadem na lidi a životní prostředí. Pod jeho vedením vznikají projekty jako Druhý život nábytku, Elektřina nazeleno nebo Kampaň proti plýtvání, které zákazníky inspirují k udržitelnějšímu životnímu stylu pod střechou jejich domovů. Taky se svým týmem řeší ekologicky šetrný provoz obchodních domů IKEA nebo podporu různých neziskových organizací a komunit ohrožených covidem.

Její malířskou a ilustrátorskou tvorbu sledujeme dlouho. Vytváří poetické světy, někdy v pestrých, jindy v jemných pastelových barvách. Inspirací jsou jí mimo jiné i její tři děti, jejichž imaginaci do svých děl zčásti přenáší. Vystudovala Fakultu umění a designu UJEP a společně s manželem vytvořila značku MAZZEL, malé nakladatelství, které vydává knihy pro děti, papírové hry a další předměty. Aktuálně dostudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Karlově a věnuje se i pedagogické práci. Stále však tvoří jako umělkyně.

Investice mého života se zatím rýsuje v několika směrech a teprve se uvidí, která bude největší, nejcennější nebo nejvýhodnější. Jako malířka a ilustrátorka jsem se rozhodla si rozšířit kvalifikaci. Má poslední významná investice byla do studia na UK na katedře informačních technologií, obor učitelství odborných předmětů. Díky tomu nyní učím žáky již druhé pololetí na střední škole grafické a knižní. Když žáci zlobí, vzpomenu si na Lva Nikolajeviče Tolstého. Zanechal literární činnosti a otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, kde sám učil. Nebo na T. G. M., který se v hovorech s K. Č. přiznal, že se nerad seznamuje s novými lidmi a nerad přednáší. A jaký to byl pedagog! S uměním nekončím, naopak. Žáci jsou pro mě nová inspirace. Investici do vzdělání vřele doporučuji, může být zároveň eco-friendly, bio, environment friendly, bez uhlíkové stopy, prostě green. Taky ryze česká. Je inspirací pro umění, stejně tak i pro život.

Po ukončení vysoké školy a před nástupem do pracovního procesu jsem odjel jako dobrovolník do africké Ghany. Původně na měsíc, zůstal jsem tři. A pak se opět na více jak rok vrátil. A pak ještě sedmkrát. Pracoval jsem v místním sirotčinci. Život ve vesnici, kde jsme si každý den nosili vodu ze studny (pokud zrovna byla), prakticky neexistující elektrifikace a jednotvárná strava byly v ostrém kontrastu k mému do té doby velmi pohodlnému životu v Evropě. V průběhu let jsem měl možnost poznat detailně jinou kulturu, jiný způsob uvažování a najít si několik dobrých přátel, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Společně s místními lidmi jsme pracovali na projektech, které zajistí ekonomickou soběstačnost sirotčince a tím zvýší životní úroveň dětí. Od základních potřebe, jako je přístup k lékařské péči, až po možnost kvalitního vzdělávání. Tato zkušenost byla rozhodně mojí nejlepší životní investicí – změnila můj pohled na svět, pomohla formovat mé hodnoty a nasměrovala mě profesně. Po návratu do České republiky se mi už vysněný marketing/PR nezdály tak skvělé, vydal jsem se tedy do oblasti trvalé udržitelnosti, což mi dává smysl. A do Ghany, která mě tak pozitivně ovlivnila, se dodnes rád vracím.

Aneta Kapuciánová K jejímu životu neodmyslitelně patří hudba, sport a cestování. „Ráda čtu, vařím, peču a chodím do práce. To poslední vás možná překvapí, ale já vážně dělám to, co mě baví, s lidmi, kteří mě inspirují a mají mi co dát. Jsem pyšná na to, že každý všední den vstupuji do dveří Seznamu, který má ve svém portfoliu služby, které zná, a troufnu si říct, že i používá, každý z nás,“ říká Aneta, která v Seznamu pracuje na pozici Manažer PR a interní komunikace. Aktuální situace je pro ni s ohledem na její zájmy a povahu velkou životní zkouškou. Z fitness centra se přesunula ven a zálibu našla dokonce i v dlouho neoblíbeném běhání.

Při psaní odpovědi jsem si musela přiznat, že asi nedokážu říct, která událost či investice mě v životě obohatila nejvíc. Samozřejmě mě ovlivnila výchova mých rodičů a prarodičů, kterým je potřeba přiznat velký kredit za to, jaká v dospělosti jsem. Rozhodně na mě v tom nejlepším slova smyslu mělo také vliv skoro desetileté působení v Bambini di Praga. Ráda investuju do vztahu – můj partner je člověk, který mě každý den posouvá, motivuje a inspiruje. Svou důvěrou v moje schopnosti a dovednosti mi pomáhá více si vážit sebe sama, což je strašně těžká disciplína, kterou rozhodně nezvládám na sto procent. Ale snažím se. A dílčí úspěchy mě motivují k tomu, abych vydržela a mohla třeba někdy napsat, že nejlepší inspirací je člověku jeho vlastní minulost a to, co všechno už v životě zvládl a dokázal.

04-05_WHAT20-11-osobnosti.indd 5

22/10/2020 10:35

H OT N E W S

Jak být radostný

Udělat si pohodovou atmosféru nemusíte jen s dekou a hrnkem horké čokolády, jak nabádá hygge. Způsobů k interní radosti se nabízí nespočet a tohle je jen několik z nich.

T Petra Nováková F archiv značek

RECYKLACE OBUVI MADE IN CZECH Už více jak rok sbírá od svých zákazníků staré onošené tenisky, které používá jako druhotnou surovinu pro výrobu tenisek nových. Eva Klabalová, zakladatelka značky Kave Footwear tak řeší problém s odpadem, protože do teď se staré boty nedaly recyklovat a hromadily se na skládkách. Kolekce navíc vznikají v limitovaném množství – jako aktuální super barevná od tatéra Ondrashe, a navíc lokálně, veškerá výroba probíhá ve Zlíně, na starých baťovských strojích. Více na kavefootwear.com

KRONIKÁŘEM VLASTNÍHO ŽIVOTA

UKLIDNĚNÍ DO KABELKY Stačí si přivonět a nadechnout se. Může to trvat vteřinu nebo pět, ale i taková krátká chvíle dokáže změnit, jak se cítíte. A když si v té chvíli čichnete třeba k zápěstí, kde budete mít Botanique Parfum No. 1 od australské bioznačky Mukti, zažĳete povznášející pocit lehkosti. Kombinace éterických olejů je namíchaná tak, aby rázem vyvolala pocity sebevědomí, sebelásky a péče. Poděkovat můžete konkrétně jasmínu, tuberose a santalovému dřevu, které dohromady mají duchovně uklidňující účinek.

Andrea Tachezy je výtvarnice, která má svůj specifický poetický styl. S autorkou Pavlou Köpplovou vytvořila tvůrčí dvojici a společně daly vzniknout knize Příběh naší rodiny. Zábavnou formou si tak můžete nejen zaznamenat rodokmen, ale i sbírku rodinných receptů, příběhy, které se pojí s vašimi domácími mazlíčky, i rodinné stříbro – tedy úspěchy a poklady, ať jsou jakékoliv. V knize je i prostor pro vzkaz budoucím generacím. Není to ideální kniha, se kterou teď můžete strávit dlouhé podzimní večery?

Seženete na alkimia.cz za 2195 Kč

Vydalo nakladatelství Esence, 449 Kč

NÁUŠNICE PRO VÁŠ INTERIÉR Nejstarší výrobce svíček na světě Carrière Frères vyrábí také roztomilé vonné vosky přímo určené k provonění malých prostor. Ideální do šatní skříně nebo do menších místností, kde se příjemný odér postará o přívětivou atmosféru. Vyplatí se tak zavěsit tenhle netradiční šperk do míst, která jinak spíše ignorujeme – třeba do předsíně nebo na toaletu. Vybírat můžete ze tří parfemací – levandule, damašská růže nebo atlaský cedr. Dva kusy za 970 Kč koupíte u vava-voom.cz

TO JE TAK KRÁSNÁ PRÁCE! Grafická designérka Klára Hegerová a historička umění Michaela Kádnerová usilují o to, aby řemeslo stále žilo. Ale nejen teoreticky, ale velmi aktivně. Jejich snem je zřídit kamenné centrum řemesel v Praze, zatím však své aktivity směřují k přehlídce Krásná práce, jejíž druhý ročník proběhne od 5. do 27. listopadu v pražské Galerii 1. I letos na ní půjde o propojování tradičních řemesel se současnými designéry, stejně tak jako o výstavu rukodělných produktů, které by neměly být zapomenuty. Více na krasna-prace.cz

06-07_WHAT20-11-hot-news.indd 6

22/10/2020 10:40

OPRAVDOVÉ KOUZLO DOMOVA

KONCEPT MÍT TOHO TAK AKORÁT

Jak si zařídit útulný domov, poradí čarodějka! Nejde o větu vytrženou z nějakého ezoterického věstníku, ale o fakt. Erica Feldmannová vystudovala historii, genderová studia a kulturologii a ve svém výzkumu se zaměřila na čarodějky. Své poznatky propojila se svou velkou vášní, navrhováním interiérů, a založila si úspěšnou firmu a blog HausWitch. Jejím cílem je naučit lidi, na čem stojí výjimečnost domova (protože o luxusní pohovce nebo dokonalé výzdobě to není). Teď jí vyšla i kniha v češtině HausMagick, ve které nabízí nástroje, se kterými si zařídíte domov, kde se snáze uvolníte, obnovíte energii a kde se jednoduše dobře žĳe.

Lagom, tedy švédský přístup k životu, který znamená tak akorát, ani moc, ani málo. Tuto strategii můžete uplatnit i na interiér, kde stačí jen pár dobře zvolených autorských kousků. Kurátorský výběr, které spojuje originalita, kvalita materiálu i zpracování, najdete v Le Concept. Soustředí se převážně na dosud neobjevená studia a autory, takže díky nim můžete i vy mít doma nějaký nový zatím nevybroušený diamant. Třeba jako něžné jemné vázy od dánského studia About. Objevujte další na leconcept.cz

Vydalo nakladatelství Jota za 318 Kč

VÁZA, NE-VÁZA, ŽIVÁ, NEŽIVÁ… Obklopovat se doma květinami je jeden ze způsobů, jak se cítit šťastnější. Jenže pořizovat si každých pár dní nový pugét není ani ekologické, ani ekonomické. S udržitelným nápadem proto přišel ateliér Fox Flowers, který ve spolupráci s designérkou Annou Kozovou uvedl kolekci váz s netradičními květy, které neuvadají. Produktová řada BouquetPlay nabízí objekty inspirované japonskou vazbou, jejich celokovové konstrukce fungují jako samostatný objekt abstraktních rostlin, ale součástí je i váza. Více na foxgallery.cz

JAK SE NOSÍ ČESKO Začalo to loni jako takový dárek k třicetiletému výročí sametové revoluce. Kolekce tehdejších tří motivů triček, které spojuje hrdost na Česko, měla velký úspěch a nápad Bohéma se tak stal dlouhodobějších projektem, který se dodnes utěšeně rozrůstá. Kromě dobových fotografií, které autoři projektu hledají v archivech, spolupracují i s výtvarníky, kteří navrhují originální designy. Vše s jedním cílem – navrhnout tričko, které se nosí s hrdostí, ale bez patosu. Více na mojebohema.cz

DŘEVĚNÁ RADOST NEJEN PRO DOSPĚLÉ Umělecká dílna Tititi vyrábí originální dřevěné hračky. Jde o ryzí ruční výrobu z českého dřeva a každý exemplář je tak i svébytný unikát nejen díky letokruhům. Letos se statické hračky rozhýbaly. Nová série Kinetic jim dovolila kývat hlavičkou. Kinetické hračky se opírají o téma kosmu, a tak nechybí ani moderní vesmírní hrdinové, jako je Elon Musk, které lze ve dřevě uzřít. Tititi jako značka dřevěných hraček však necílí jen na děti, ale spíš na hravé dospělé nebo ty, kteří v sobě chtějí probudit dětskou fantazii a radost. Od 3900 Kč, tititi.cz

06-07_WHAT20-11-hot-news.indd 7

22/10/2020 10:40

R OZ H OVO R

V přítomném okamžiku „Žít teď a tady.“ Od nejrůznějších duchovních guru, ale i z reklam tu větu slýcháme tak často, že se stala téměř frází. Moderátorka Lucie Výborná ale patří k nemnoha lidem, kteří skutečně žijí přítomným okamžikem. Ať už zpovídá své hosty ve studiu Radiožurnálu nebo stoupá na horské vrcholky. T Barbora Šťastná, F Lucie Robinson S Lenka Pavlů, M Kateřina Koki Mlejnková

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 8

22/10/2020 12:30

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 9

22/10/2020 12:30

R OZ H OVO R

„Je mi nejlíp v přírodě, s menší skupinou, s lidmi mého kmene. Až budu starší, možná budu nerudná,“ směje se Lucie Výborná.

čem je vaše nová kniha Mezi světy? Je to výběr z deníků, které si píšu už dlouho. To přecházení mezi dvěma světy – moderováním na Radiožurnálu a výpravami do hor – je někdy fascinující, někdy zábavné, ale úplně jednoduché tedy není. Někdy jsou to tak ostré střihy, že se tomu musím smát. Jednou jsme jeli s kamarády ze Švýcarska, z nějaké čtyřtisícovky. V pondělí v devět ráno jsem měla být v Radiožurnálu. Původně jsme měli být doma už v neděli, ale dopadlo to tak, že jsme jeli celou noc. Kluci řídili, já, nervózní, že to nestihneme, jsem se připravovala na svého pondělního hosta. V pondělí těsně před devátou jsem dorazila do Radiožurnálu, kde jsem se osprchovala pouze deodorantem. Pak jsem si sedla k mikrofonu, říkala jsem: „Radiožurnál, je devět hodin,“ a v duchu děkovala, že to dobře dopadlo. Někdy jsou ty přechody opravdu bizarní. Jeden svět se mi promítá do toho druhého a mám pocit, že jsem někde mezi…

Mají ty dva světy něco společného? Myslím, že je spojuje vědomí přítomného okamžiku. Rádio se odehrává tady a teď, to je na něm to nejhezčí. V přímém přenosu nemůžete být duševně nepřítomní. A lezení se taky odehrává tady a teď, protože když nejste duchem plně přítomní, může se vám něco stát. V lepším případě zabloudíte, v horším případě někam spadnete, v nejhorším případě se už nevrátíte vůbec. A jak se ty dva světy navzájem ovlivňují? Pobyt v přírodě hezky relativizuje život, jakým normálně žijeme. Připadá mi, že občas vyšilujeme kvůli věcem, na kterých zas tolik nezáleží. Jako třeba přímé přenosy v televizi. Stojím za kulisami, v Rudolfinu už sedí lidé, kteří přišli na České lvy, v zákulisí kdekdo nervózně pobíhá, produkční odpočítává: „Za tři minuty to začne!“ „Za dvě minuty!“ Je to

taková davová psychóza. Ale vlastně je komické tolik se kvůli tomu stresovat, protože když něco v přímém přenosu řeknu špatně, nestane se vůbec nic. Nikdo neumře. Přinejhorším budu vypadat hloupá, ale nic horšího se stát nemůže. Kdežto na horách, když něco uděláte špatně, může to být to poslední, co jste udělali. Zmínila jste, že v obou vašich světech jde o dění v přítomném okamžiku. Proč ho zaznamenáváte do deníků? Máte potřebu si ty okamžiky uchovat? Mám potřebu zachytit krásu. Žiju z ní a příroda v tomhle směru poskytuje neuvěřitelné věci. Psaní mi pomáhá srovnat si myšlenky. Kolikrát si po roz-

Svoboda, jak ji vnímám já, je nádech, výdech, voda, jídlo, postel a útulek. Další jsou už jen svobody sociální, některé z nich jsou taky důležité, třeba práce. Mám štěstí, denně můžu chodit do rozhlasu a vysílat. Zůstala mi práce, která mě těší, a pokládám ji za smysluplnou. Zůstal mi soucit, abych dokázala pomoct někomu, kdo takové štěstí nemá. Svým způsobem vnímám tohle období jako dobré… V čem? Vrací nás do lesa, do přírody, do vztahů, k přemýšlení, co bychom doopravdy chtěli. Všichni jsme trochu zpohodlněli, zlenivěli, mentálně i fyzicky jsme málo otužilí, čímž jsme vlastně omezili sami

„Deset let jsem byla doma s dítětem. Jenom na hodinu nebo dvě denně jsem odjížděla do rádia. Vůbec jsem dceru nechtěla opouštět.“ hovoru říkám, co je na tom člověku tak dobrého, že dojem z našeho setkání ve mně zůstává měsíce, roky? Když si to potřebuji přesně pojmenovat, někam se uklidím, nejčastěji večer doma, a celé si to napíšu. Vlastně to tím psaním sama sobě vysvětluji. Tématem tohoto čísla WHAT je svoboda. Jak vnímáte současná opatření v rámci boje proti pandemii, která nám svobodu částečně berou? Svoboda je uvnitř nás, ne venku. Ne tak úplně v tom, co nám kdo zakáže nebo jak nás omezí. Jack London o tom napsal Tuláka po hvězdách.

trénovala nějaké horolezecké kroky, abych mohla být lepší a efektivnější. Jak jste to snášela? Špatně! Pomáhá mi, když si svou duševní práci kompenzuju pohybem. To po operaci nebylo týdny možné. Plánovala jsem, že ještě letos si vylezu na nějaké dominantní vrcholky v Alpách. Právě na to jsem ten den trénovala. Jenže z toho sešlo. První dva dny jsem jenom brečela, pak jsem si začala připadat komická. Mojí nejhorší vlastností je sebelítost. Jak jste to nakonec zvládla? Vyprávěla jsem to kamarádce, která mi poradila: „Zkus to dotáhnout až do absurdna. Polituj se, ale hodně! Dej tomu ještě o sto procent navíc.“ Druhý den, když už jsem se zašitou achilovkou ležela doma, jsem si řekla: tak jo, já to teda zkusím. A jak jsem tak pobrekávala a byla smutná, pořádně jsem se rozbrečela. Pak jsem začala mluvit nahlas. Provolávala různé věty. Začala jsem mlátit pěstmi do postele. To bych normálně nikdy neudělala, jsem klidný typ, neumím se vytočit, neumím na nikoho zařvat. Postupně jsem přidávala, až jsem to opravdu přetáhla do absurdity.

sebe. Prospělo by nám, kdybychom se vrátili ke kritickému myšlení, nenechali si zaplevelovat mozek reklamami a záplavou zbytečných informací z médií a sociálních sítí. Já osobně přemýšlím i o tom, že je zruším. Chci mít život jednoduchý a přímočarý. Je mi nejlíp v přírodě, s menší skupinou, s lidmi mého kmene. Až budu starší, možná budu nerudná (směje se).

A komu jste při té lamentaci spílala? Osudu? Bohu? Sobě! „Já jsem tak blbá! Vždyť jsem to věděla, že nemám na ten trénink chodit, když jsem unavená a nevyspalá. Proč jsem tak dementní a myslím si pořád, že je mi dvacet! A tak dále…“ Já nikoho neviním. Člověk může vinit jenom sám sebe. Nebo může mít smůlu, to je druhá věc. Bohu nic nevyčítám.

Když mluvíme o těch omezeních svobody, vás osobně letos omezil úraz. Co se vám stalo? Utrhla jsem si achilovku. Došlo k tomu při tréninku, když jsem na stěně

Pomohlo to? Po nějaké době, když jsem se sama na sebe podívala z výšky, přišlo mi to úplně komické. A začala jsem se tak smát! Totální Absurdistán! Byla jsem

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 10

22/10/2020 12:30

„Jsem klidný typ, neumím se vytočit, neumím na nikoho zařvat,“ popisuje Lucie Výborná.

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 11

22/10/2020 12:30

R OZ H OVO R

Něco o Lucii Lucie Výborná je profesionálkou v kladení otázek. Už během studia Fakulty sociálních věd UK pracovala v zahraniční redakci televizních novin ČT a od raných devadesátých let moderuje nejrůznější pořady v České televizi, na Nově a v rozhlasových médiích. Od roku 2008 je moderátorkou dopoledního vysílání Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Ve svém pořadu Host Lucie Výborné zpovídá osobnosti z nejrůznějších oborů – vědce, sportovce, umělce, duchovní i iniciátory charitativních projektů. Vedle toho však vrhá svou energii i do mnoha jiných aktivit: je spoluautorkou knihy Fit maminka, jako reportérka se vydala s výpravou Radka Jaroše na K2, objevila se v televizním cyklu dokumentů Srdcaři v Africe, dvakrát uváděla předávání Českých lvů, vloni televize Seznam odvysílala první sérii Extreme Interviews, kdy Lucie dělá rozhovory s lidmi přímo v jejich často extrémním prostředí. Jejím manželem je ekonom Jaroslav Poříz, bývalý vicemistr světa v sumó. Mají spolu sedmnáctiletou dceru Vanessu. Její vášní je horolezectví a nejrůznější adrenalinové a sportovní aktivity. Své dojmy z života mezi rozhlasovým studiem a výpravami do hor zachytila v knize Mezi světy, která vychází letos v listopadu.

Děkujeme za zapůjčení oblečení: DVL by Denisa Dovala (denisadovala.com); kabát, Cos; obuv, Shoe Republic; body, Zara; rukavice, Nila store; šál, Lindex; hedvábné kimono ručně barvila Klára Spišková, hedvábné šaty ručně barvila Linda Kaplanová, studio Geometr. Obojí z kolekce Modré z nebe z dílny Terezy Ujevičové (tereza.ujevic.cz, geometrtextil.cz)

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 12

22/10/2020 14:29

ráda, že mě při tom nikdo neviděl, vypadala jsem jak uřvaný králíček s rudým nosem, fleky na obličeji… ale překvapilo mě, jak dobře tahle metoda funguje. To byl počáteční očistný proces, pak už to šlo lépe. Zdaleka to nebyl můj první úraz, už s tím mám zkušenost. Takže jsem si řekla: v polovině srpna už si třeba zase někam vylezu. A věnovala jsem se psaní a vyklízení domácnosti, pravda, za občasného smutku.

Změnilo se to nějak během života? Po narození dcery mě to opustilo, ale musím přiznat, že některé grify ze sportu jsou skvělé. Teď sice vím, že nemusím vyhrát, ale když budu chtít, tak se nevzdám. Prostě půjdu, vylezu na horu, dodělám svou práci. A i když budou všichni proti mně, budu-li přesvědčená, že tenhle člověk je na rozhovor ten pravý, prostě ho udělám. Třeba to bude chyba, třeba si pak odnesu následky. Ale nevzdám se.

Stalo se vám někdy, třeba v době dospívání nebo na začátku dospělosti, že by vám někdo vyčítal, že neplníte klasickou ženskou roli, že nejste „správná žena“? Třeba kvůli vaší zálibě v adrenalinových sportech, horolezectví, motorkách? Do svých třiatřiceti let jsem se na to nikoho neptala. Bylo mi to dost jedno. Potom se mi narodila dcera Vanessa – a změnilo se to mávnutím proutku. Najednou jsem neměla potřebu odjíždět do hor. Deset let jsem byla doma s dítětem. Jenom na hodinu nebo dvě denně jsem odjížděla do rádia. Vůbec jsem ji nechtěla opouštět. Aby nemusela dostávat mléko z lahvičky, jezdila jsem do rozhlasu na motorce, abych byla rychleji doma. Můj první velký výlet přišel až v roce 2014, kdy jsem jako reportérka jela na expedici na K2 s Radkem Jarošem. Ale to už bylo Vanesse deset. Pak jsem se začala do hor vracet a teď se vracím ve velkém.

Takže soutěživost se proměnila ve vytrvalost? Myslím, že vytrvalost přichází s věkem. Podívejte se na sportovce,

Nebyly pro vás extrémní sporty třeba určitou formou protestu? Neměla jsem proti čemu protestovat, měla jsem úžasné rodiče. Je pravda, že maminka by si bývala přála, abych třeba ještě hrála na klavír, ale naši byli výjimeční lidé. Maminka se jen někdy zarazila a říkala: „Po kom ty jseš?“ Byla jsem lesní dítě, vždycky jsem byla ráda, když jsem mohla brouzdat někde v přírodě. Rodiče nemohli přijít na to, po kom jsem to asi zdědila? Nedávno jsem se připravovala na rozhovor s vynikajícím vědcem, neuropatologem, filozofem a skvělým člověkem – Františkem Koukolíkem. On velmi krásně píše o tom, že genetika má velký smysl pro humor a při vytváření DNA dítěte si může sáhnout až dvě stě let zpátky, do generací jeho předků. Pak se rodiče diví, že dítě se jim nepodobá, ať už fyzicky, nebo mentálně. Tím si to vysvětluji: možná nějaký zatoulaný gen odněkud z minulosti. Co sdílíte s manželem a s rodinou, když horské výpravy pro vás nejsou ten společný jmenovatel? Nejsou. Manžel se nad tím vždycky jen pousměje. Každá rodina má nějakou soudržnost na základě společně zažitých rodinných historek, drží ji pohromadě nějaké hlášky a styl humoru, který se také do obrovské míry dědí. Stává se vám, že lidi vtipkují na úkor vašeho příjmení? Třeba ve chvíli, kdy si vůbec nepřipadáte „výborná“? Myslím si, že jména opravdu mají svůj význam. Ať už křestní nebo příjmení. Byla jsem velmi ambiciózní sportovní dítě. Když někdo na různých závodech razil heslo „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“, v duchu jsem si říkala: „Ježíšmarjá, co je to za pokrytectví?! Když už tam jdu, tak chci vyhrát!“ Když máte příjmení Výborná, automaticky to vytváří nějaká očekávání. Čekalo se, že budu výborná. A já jsem cítila, že to musím naplnit, že abych někoho nezklamala, musím být úplně ve všem ta nejlepší. Málem jsem uhonila sama sebe.

Jste přirozeně zvědavý člověk? U svých hostů jsem zvědavá na to, jak to v životě mají, proč to mají jinak než já, co si od nich můžu vzít. Od každého se můžete něco naučit, každý má nějakou stránku, kterou vyniká, je na něm něco zaznamenáníhodného. Spousta lidí, s nimiž jsem dělala rozhovor, mě formovala, aniž o tom věděli. Někdy stačí jen jediná věta. Říkám si, kéž by to tak měli i naši posluchači! Prý vstáváte v pět ráno? Ano, jsem „velmi oblíbená“ spolubydlící všech lidí, s nimiž jezdím do hor. Budím se se slepicemi a s nechutně dobrou náladou. Probudím se a jsem šťastná.

„Budím se v pět se slepicemi a s nechutně dobrou náladou. Vstanu a jsem šťastná. Těším se na každý den.“ ultramaratonce, cyklisty. Vrcholových výsledků ve vytrvalostních sportech nebo disciplínách dosahují hlavou. Proto vyšší věk dává určitou výhodu. Na horách je to podobné. Výstup na horu může i se sestupem trvat osm, dvanáct i dvaadvacet hodin, vyžaduje celodenní soustředění. Mnozí horolezci zahynuli v horách proto, že chtěli vrcholu dosáhnout za každou cenu. Například je v horách zastihlo špatné počasí, ale oni nebyli ochotni v polovině cesty se vzdát, a tak šli do nepřiměřeného rizika. Stalo se vám někdy něco podobného? Ne. Na horách jsem ráda kvůli horám. Můj příběh začíná horou, ne člověkem. Hora je krásná ve všech proměnách, ve své laskavosti, marnivosti. I krutosti. Když na ni vylezu, je to nádhera. Ale když se tam nedostanu teď, dokážu to za čtrnáct dní, za měsíc. Na některé výstupy v Alpách čekám třeba pět let. To, co je v horách pro mě krásné, nejsou pocity na vrcholu, závodní horolezecké ambice nemám, to už spíš bych takové ambice měla v moderování…

Těším se na každý den, protože vím, že ten den něco prožiju. Těším se na to, o čem vím předem, i na to, co předem nečekám. Léty se učím s tím hlavně po ránu neotravovat ty, kteří jsou sice zdánlivě vzhůru, ale budí se až v deset. Jak to vypadalo předtím? S kamarády jsme například vylezli na Elbrus a potom jsme ho sjeli na lyžích. Čekali jsme na možnost výstupu a malá vlnka pěkného počasí přišla dřív. Vyrazili jsme téměř bez aklimatizace, z výšky 3800 m n. m. jsme vystoupili až nahoru, sjeli jsme to na lyžích a spokojení a utahaní jsme se

uložili ke spánku v ubikacích v sudech, namačkaní jeden na druhého. Samozřejmě, že jsem se vzbudila v pět hodin! Řekla jsem si, že si budu číst, v telefonu mám uložené nějaké knížky. Padla mi do oka kniha kreslených vtipů Pavla Kantorka. A po chvíli jsem se úplně rozburácela smíchy, takže jsem všechny v tom sudu probudila. Od té doby vím, že si musím chodit číst ven. Co je pro vás dobrodružství? Myslíte, že se dá dobrodružství prožít i tady, doma, v každodenním obyčejném světě? Určitě, ale musíte mít dobrý nápad, hledat, mít zvědavost nebo touhu to zažít. S kamarády jsem točila pro Primu seriál Srdcaři v Africe. Tři roky jsme měli v Africe zaparkovaný obytný náklaďák a natáčeli jsme tam. Zažili jsme potápění s velkým bílým žralokem, lezla jsem po pískovcových stěnách… Ale nakonec největší dobrodružství prožil můj kamarád Mirek Náplava, který se rozhodl, že si chce v Jihoafrické republice projet opuštěnou železniční trať. Shromáždil součástky na drezínu, dopravil je do Jižní Afriky, tam si ji s pomocí přátel sestrojil a tu trať projel. Občas museli s parťákem drezínu přenášet, protože místy chyběly koleje. A to je podle mě dobrodružství! To je Halliburtonův Létající koberec! Myslím, že když máte invenci, můžete prožívat dobrodružství doma na dvorku, kdekoli. Pro mě osobně je dobrodružství spjaté s přírodou. Vlastně bych tomu neříkala dobrodružství, říkám tomu splynutí. Čím víc jsem venku, tím víc jsem uvnitř.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

„Proč jsem tak dementní a myslím si pořád, že je mi dvacet!“

Jak to? Moderování je moje profese a chci ji dělat co nejlíp, protože jsem si vědoma, že dělám službu. Sedím ve studiu s člověkem, který napsal knihu, natočil film, nafotil výstavu nebo daroval deset milionů na dobrou věc. A já si předtím tu knížku přečtu, podívám se na film, ověřím si, jestli těch deset milionů opravdu dorazilo tam, kam mělo. Když například mám u mikrofonu režiséra, který říká – „natočil jsem skvělý film“ –, musím vědět, jestli je opravdu skvělý. Nemůžu svým stovkám tisícům posluchačů předkládat fakt, který není pravdivý. V tom je ta služba, alespoň ve veřejnoprávních médiích to stále platí. A já tu službu chci dělat dobře, což někdy obnáší i to, že se dívám na filmy nebo čtu knihy, které mě nezajímají… Při vysílání působíte dojmem, že vaši hosté vás vždycky zajímají. Je to projev vaší profesionality? Ale oni mě zajímají, jinak by tam neseděli. I když se mi jejich konkrétní výtvor třeba nelíbí, fascinují mě jejich energie, odvaha, úsilí. Ráda ukazuju příběhy pozitivní deviace. Sebrat se a něco vytvořit je skvělé.

08-13_WHAT20-11-rozhovor.indd 13

22/10/2020 13:41

KRÁSA

Součást naší identity Vy tak krásně voníte! Tuto větu slýchávala moje babička od klientů pravidelně, když od nich za pultem malé tiskárny přebírala zakázky. I když měla doma pár parfémů z Tuzexu, ten „její“ se vyráběl v tehdejším Československu a byl z obyčejné drogerie. Vy už jste ten „svůj“ našla? T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com

ahle vůně jí seděla, splynula s ní a dokonale s ní ladila. Kdykoliv jste tento závan ucítili, věděli jste, že do místnosti vstoupila ONA.

Alchymie výběru

Na trh neustále přicházejí voňavé novinky, jak se v nich nejlépe zorientovat? A jak najít jen tu jednu jedinou, která se stane vaší součástí? Tomáš Ric, jeden ze zakladatelů českého parfemářského domu Pigmentarium to vidí takto: „Nejdůležitější je naslouchat vlastním pocitům, správně si vybrat a nespěchat, na vůni si přivyknout. Vůně podtrhuje a zdůrazňuje to, jak se chceme cítit, tedy i to, jak působíme na okolí. Sexy? Svěží? Nenápadná? Není na škodu mít vůní hned několik. Na večírek si pravděpodobně vybereme výraznou a vášnivou vůni, protože přesně tak chcete vyzařovat. Vůně nám to umožní. Ráno na schůzky možná použijeme svěží citrusové tóny. Nebo obráceně? To záleží na každém z nás. Nošení a nanášení vůně je takový malý rituál. První stříknutí parfému, první nádech, první záplava emocí a pocitů. Zažíváte to taky? V ten moment se svou vůní souzníte.“

Jít s trendy, nebo ne?

To je asi jako v každém odvětví. „Jsou produkty, které jsou módní a po pár měsících slávy už si na ně nikdo nevzpomene, a dokonce začnou být svou inflací nepříjemné. Vůně má podtrhovat nás samotné, náš charakter, styl a hlavně to, jak se chceme cítit. Pro někoho je trend určující a je i v oblečení a účesu tak trochu chameleon – pořizuje si, co právě letí. Daní za to je, že přesné sledování trendů produkuje houf velmi podobných až totožných lidí, kteří jsou možná ale ve skutečnosti odlišní – tedy jim trend brání vyniknout. Ale někdo zkrátka chce být v aktuální módě a splynout s ní. A někdo jiný jde právě s tímto vědomím zásadně podle toho, co se mu líbí a s čím ladí bez ohledu na trend a názor okolí. Výrazně a jasně se tak odliší. Vystoupí z řady. A je připraven, že bude možná i nepochopen. Přesně tak vzniká i niche parfumerie. V první řadě jde o olfaktorické umělecké dílo,“ popisuje Tomáš Ric.

Jak se rodí vůně?

Každý parfém má svůj příběh, zajímavé lidi, kteří na něm často i dlouhá léta pracovali. Co všechno to obnáší, jsem

Nedávno jsme přes den mohli cítit těžké oudovo ambrové vůně, které letošní rok pomalu nahrazují lehčí a pudrové.

záleží na parfumérovi, kdy rozhodne, že právě teď je to ono a jeho práce na konkrétním parfému je dokončena.“

Dejte si čas

Názorů na to, jak a kdy vůni vybírat, je několik. Někteří odborníci tvrdí, že nejlepším časem je ráno, kdy jsou čichové vjemy ještě svěží a nejsou ničím

V Ů N Ě M É H O Ž I VOTA? Edice „The Liquors“

Angel’s Share

Orientálně-ambrová vůně vznikla jako pocta rodině Hennessy, výrobci koňaku. Voní po dubové esenci, skořici, tonka bobech, santalu a vanilce. Přirozeně karamelovou barvu dodává koňakový olej. ingredients-store.com, EdP, 50 ml za 4 700 Kč

Bio botanický parfém

Mukti No. 1

Čistě přírodní parfém z Austrálie obsahuje kombinaci smyslných luxusních éterických olejů z jasmínu, tuberózy a santalového dřeva, synergicky smíchaných tak, aby oživily smysly a vyvolaly pocity sebevědomí, sebelásky a péče. alkimia.cz, 15 ml za 2195 Kč

„Na výběr vůně je nejlepší podvečer, kdy jsou naše čichové receptory v optimálním rozpoložení.“ Moje druhá kůže

Trendy ve vůních jsou a přicházejí ve vlnách. „Jen tady jsou ty vlny oproti módě trochu pomalejší. Ještě nedávno jsme všude přes den mohli cítit těžké oudovo ambrové vůně, které letošní rok pomalu nahrazují lehčí a pudrové,“ říká Tomáš Ric. Svět vůní také ovlivňuje příklon k přírodním produktům a zero waste trend, kdy si můžete nechávat donekonečna plnit svůj flakon a šetříte tak planetu. Velkým hitem je také individualismus, kdy stále více značek začíná míchat a prodávat parfémy na míru, tedy takové, které na nikom jiném neucítíte. Když jsem v minulosti dělala rozhovor s věhlasným francouzským parfumérem Jeanem Claudem Ellenou, který tvořil vůně pro značky jako Hermès, Bulgari nebo Frederic Male, prozradil mi, že vlastně nelze rozdělovat vůně pouze na pánské nebo dámské. Když ryze mužskou vůni použije žena, stává se z ní dámská a opačně.

zjišťovala u parfuméra a spolumajitele Pigmentaria Jakuba Hiermanna: „Náš dům vytváří vlastní výpověď – tedy neřídí se dopředu trendem, zjišťováním toho, co trh chce, co se bude nejvíce líbit. Podobně, jako by tak neměl k umění přistupovat malíř. Věříme, že tvoříme dílo takové kvality, že si najde své nadšené nositele. Na začátku všeho je myšlenka, idea toho, co chceme vůní říct, jaký příběh vypovědět, jak si přejeme, aby se její nositel cítil. To je fáze číslo jedna. Toho docílíme určitou vonnou kompozicí, pro kterou hledáme jednotlivé ingredience. To je ta nejtěžší část. Stejná rostlina z jiných koutů světa bude vždy vonět odlišně. To platí i o období pěstování. Musíme najít takové ingredience, které odpovídají naší představě a zároveň jsme schopni je zajistit i do budoucna, aby se kompozice parfému nemusela měnit. Minimální doba dokončení vonné skladby je rok, ale proces může trvat i výrazně déle, nezřídka i let deset a více. Vždy

zatížené, Tomáš Ric to ale vidí přesně opačně: „Nejlepší je podvečer, kdy jsou naše čichové receptory v optimálním rozpoložení. Je to možná trochu paradoxní. Dalo by se čekat, že ráno jsou, stejně jako všechny ostatní smysly, nejodpočatější. V tuto dobu ale v podstatě ještě spí, jsou méně citlivé a mnohé vůně ani nerozpoznají.“

Narciso Rodriguez

Narciso Ambrée Nádhernou, hřejivě přitažlivou vůni tvořil Narciso Rodriguez s parfumérem Aurélienem Guichardem. Vznikla tak kompozice jantaru, vanilky, květů tiaré, yalang-yalangu z Madagaskaru a cedrového dřeva. alkimia.cz, EdP, 90 ml za 3150 Kč

Pigmentaruim

Parfém Murmur

Je záhadně svůdný, přitažlivý a tak originální! Obsahuje orientální oud, ambru a santalové dřevo, které doplňuje damašská růže s pižmem z cibetky, které má silné afrodiziakální účinky. pigmentarium.com, parfém, 50 ml za 3690 Kč

L’Occitane

Růže Calisson Květinová vůně s pudrovou stopou voní jako ikonický bonbon Calisson z Provence ve spojení s klasickou růží. V srdci se mísí jemné a vzdušné tóny růží Centifolia a Damascena se sladkými a něžnými tóny Calissonu. loccitane.cz, EdT, 50 ml, 1490 Kč

14_WHAT20-11-krasa-parfemy.indd 14

22/10/2020 10:48

P R O M OT I O N

Maria Nila

Udržitelnost ve vlasech

T Soňa Hrabec Kotulková F Maria Nila

Není vám lhostejné, jak se vyrábějí přípravky, které používáte na vlasy a co obsahují? Jaký mají dopad na planetu, na lidi a na zvířata? Vsaďte na vlasovou značku, která na tohle všechno myslí – jmenuje se Maria Nila. Švédská veganská značka profesionální vlasové kosmetiky se zrodila z opravdové lásky ke všemu živému a k životnímu prostředí. Kromě toho, že své výrobky netestuje na zvířatech, nenajdete v ní ani žádné živočišné složky. Všechny výrobky jsou certifikovány světovými společnostmi PETA, Leaping Bunny a Vegan Society.

pigmentů, díky kterým můžete zvýraznit intenzitu vaší barvy nebo i zcela změnit barvu vašich vlasů. Vydrží 4–10 umytí, přičemž se z vlasů vymývají postupně. Aby i po zvýraznění barvy vypadal váš účes krásně, v nabídce je komplexní řada produktů pro dokonalý styling a zdravé vlasy Style & Finish s deseti různými přípravky. Vytvoří a zajistí jakýkoli styl,

o tříkrokovou péči, která obsahuje šampon, masku a kondicionér. Vlasy oživuje pomocí micelární technologie a botanických bílkovin. Je zcela výjimečná v tom, že má přírodní a organické složení, které splňuje přísná kritéria, a proto nese certifikát společnosti Ecocert, tedy nejvyšší a nejprestižnější certifikace udržitelných kosmetických produktů.

Z oceánů do obalu

Tím chvála nekončí: výrobky z řady Eco Therapy Revove jsou balené v obalech z recyklovaného pastového odpadu z oceánů, který se sbírá z řek a pláží v Indonésii a Indii, kde jednomu kilu plastů odpovídá 900 g nových obalů. Ocean Waste Plastic spolupracuje s OceanWatch, nezávislou společností, která ověřuje a dokumentuje všechny vylovené plasty. Ještě tento rok počítá značka Maria Nila se svojí řadou Eco Therapy Revive s tím, že z oceánu vysbírá 959 000 lahví. Stejně jako všechny ostatní produkty Maria Nila, je i tato

řada zapojena do programu Plan Vivo, který přispívá k vyrovnání dopadů na klima. Díky tomuto programu vysadí značka také nové stromy v množství úměrném produkci CO₂. Nyní se zapojuje v Nikaragui, kde zemědělcům pomáhá zalesňovat holé částí jejich farem.

Malý nákup, velká pomoc nosorožcům

Maria Nila myslí také na zvířata, proto se rozhodla podpořit projekt skandinávské organizace Perfect World Foundation, který je zaměřený na záchranu nosorožců. Nákupem speciální papírové tašky s logem Maria Nila na e-shopu New Flag mají salony možnost podpořit projekt záchrany nosorožců. Kadeřníci dostanou i letáček akce, který pak můžou vystavit v jejich salonu. Maria Nila následně věnuje 50 procent výtěžku ze všech prodaných kusů organizaci Perfect World Foundation.

Značka Maria Nila své výrobky netestuje na zvířatech, nenajdete v ní ani žádné živočišné složky.

Stále jiná, stále in!

Značku Maria Nila můžete znát díky legendárním smývatelným barvám na vlasy Colour Refresh, které milují modelky, bloggerky a ženy po celém světě. Jde o jemné vyživující masky bez permanentních barevných

texturu, ochranu nebo vzhled, od elegantních rovných vlasů po romantické plážové vlny.

Udržitelná tříkroková péče

Na filozofii udržitelné krásy navazuje vlasová řada Eco Therapy Revive. Jde

15_WHAT20-11-adv-nila.indd 15

22/10/2020 11:39

KRÁSA

Dechberoucí Barevné pigmenty (sypké i kompaktní) jsou multifunkční zázraky, se kterými si můžete hrát jako make-up umělkyně Kateřina Koki Mlejnková. Barevný koktejl zvýrazní oči místo stínů i linek, sluší také tvářím a rtům. Tip: Míchejte je s tekutými fixátory či lesky. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák, Kateřina Koki Mlejnková

Šampaňské

Sypká směs přírodních pigmentů je ideální na líčení očí, ale lze ji použít i jako rozjasňovač. Pigmenty jsou měkce lesklé a dají se nanášet jak na sucho, tak na mokro, kdy můžete docílit až metalického efektu. Duhově perleťové sypké minerální oční stíny Pearluster Eyeshadow, Alima Pure, odstín Champagne, licirna.cz, 392 Kč

Piña Colada

Tento pigment obsahuje pouze pět přírodních složek. Můžete jím rozjasňovat, lze ho přimíchat do pudru nebo minerálního make-upu, nanášet místo stínů či použít přes rtěnku. Mineral Highlighter, odstín Royal Glow, Anabelle Minerals, anabelleminerals.com, 359 Kč

Svařák

Tvořte s přilnavými kompaktními pigmenty v sytých, jasných a ultra metalických třpytivých odstínech. Jsou vhodné na denní, večerní a i na umělecké líčení. Paletka s pigmenty Mini Norvina Pro Pigment Palette Vol.2, Anastasia Beverly Hills, sephora.cz, 850 Kč

Punč

Pigmentové stíny mají dokonalou sytost a dají se skvěle kombinovat. Obsahují patentovaný Pigment Infusion systém – tato jedinečná směs k sobě pevně naváže pigmentové částice a zaručuje stínu snadnou roztíratelnost. Pigmentované oční stíny, odstín Riff, Urban Decay, urbandecay.cz, 630 Kč

Aperol

Sypký, lesklý pigment je přesně to, co dá volné ruce vaší fantazii. Třpytivý sypký pigment, odstín TAN, MAC, maccosmetics.cz, 710 Kč

16_WHAT20-11-krasa-pigmenty.indd 16

22/10/2020 10:49

P R O M OT I O N

připojištění, připojištění odpovědnosti. Nespornou výhodou Zlatky je i to, že se ji snažíme pravidelně aktualizovat. Například jakmile se zvýší minimální mzda, změníme to i ve Zlatce. Nebudeme si nalhávat, učebnice v mnoha ohledech zaostávají a některé aktuální otázky studentům nezodpoví.

Učitelka Veronika Tomanová

Novinka pro středoškoláky

T Jana Krivenkaja F Robert Tichý

Vzdělávací platforma Zlatka.in letos slaví dva roky od svého vzniku. Jde o platformu, která dětem interaktivním způsobem přibližuje různé předměty od matematiky po finanční gramotnost, jejíž výuka v klasickém školním programu chybí. Vznikla za podpory Raiffeisenbank a snese srovnání s těmi nejlepšími platformami podobného typu, které jsou ovšem placené. Zlatka.in nyní přichází s novinkou pro střední školy. Více nám o projektu prozradí jedna z jeho zakladatelek Veronika Tomanová. Mohla byste představit hlavní novinku platformy Zlatka.in? Na Zlatce jsme se posunuli do dalšího levelu, udělali jsme zónu pro středoškoláky. Předtím jsme měli moduly pro první a druhý stupeň základních škol, což se velmi využívalo v době uzavřených škol. Zlatku pro střední školy jsme oproti původním plánům, které nám trochu narušil covid, spustili místo dubna až v říjnu. Ale opět, vzhledem k aktuální situaci se školami, věřím, že Zlatka najde své využití. Čím se level pro střední školy liší od toho určeného dětem na základce? Zlatku pro střední školy jsme pojali úplně jinak. V modulu pro základní školy jde o izolované úkoly, které děti plní a sbírají za ně zlatky, za které pak mohou nakoupit nebo si je uspořit. Zároveň tam jsou pracovní listy, které byly myšleny pro práci učitele s dětmi. U středních škol už neočekáváme, že by na platformu chodili studenti se svými učiteli – většina škol na to nemá ani prostor, čímž myslím jak zázemí, tak i kapacity v rámci nabídky předmětů. Takže jsme nový level postavili tak, aby si to student mohl sám „šéfovat“. Obsah vychází ze závazných vzdělávacích dokumentů. Především jsme se snažili o maximální propojení s reálným životem. Jak přesně může tento modul připravit dospívající na vstup do samostatného života a světa reálných peněz?

Naším cílem bylo naučit studenty, aby měli nějaký přehled o tom, co je čeká, až odejdou ze střední školy. V levelu pro základky máme Zlatku, personifikovanou postavu, která provází děti jednotlivými úkoly. V levelu pro středoškoláky si studenti už mohou zvolit vlastního avatara. Dali jsme na výběr deset postaviček podle rolí, které může absolvent střední školy zastávat – student, podnikatel, zaměstnanec, hlava rodiny, nebo i běžnější role, které čekají každého z nás, jako například cestovatel nebo zákazník. Se zvoleným avatarem si pak student projde různé životní fáze, které příslušnou postavu potkají po ukončení střední školy. V každé té roli vás čekají jiné situace a odlišné otázky, které řešíte. Například u zaměstnance máme přesah i do občanské výuky: vysvětluje se tam, jak se hledá práce, jak se má psát životopis, jak se zakládá běžný účet, co se stane, když přijdu o práci, jaké spoření si musím zvolit a podobně. Máme tam i interaktivně udělanou výplatní pásku, kterou si můžete proklikat. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že v prvním zaměstnání z ní může být člověk maximálně zmatený. Tím pokrýváme část života té postavy, kterou si student zvolil. U cestovatele se pak dozvím, co musím udělat, když cestuji, jak sestavit rozpočet, zařídit si různé platební aplikace, na co si dát pozor při placení v zahraničí nebo jaký je výhodný směnárenský kurz. Do všech rolí dáváme i takové náležitosti, jako jsou běžné účty, penzijní

Level pro střední školy vyšel teprve v říjnu, takže na zpětnou vazbu je asi ještě brzy, ale jaký feedback dostáváte od učitelů základních škol? Mrzí mě, že nejsme napřímo v kontaktu s lidmi, na to nás není dostatek. Nemáme bohužel kapacity na to, abychom objížděli školy a sbírali ohlasy. Veškerá zpětná vazba probíhá přes okénko, kam nám napíšou učitelé nebo přímo děti. Píšou nám i rodiče – někteří jsou hodně angažovaní a zajímá je, co jejich dítě dělá. Právě od nich dostáváme skvělý feedback, když něco nejde anebo mají nápad, jak to jde udělat líp. Zpětnou vazbu na level pro střední školy skutečně ještě nemáme, a ani se to nedá srovnávat se začátky modulu pro základky před dvěma roky, jelikož je postaven úplně jinak. Nakousla jste, že Zlatku používají i rodiče. Co je k tomu přiměje – dělají společně s dětmi domácí úkoly, nebo jsou motivováni vlastní ochotou financím porozumět a vysvětlit je svým potomkům? Pokud jste rodič, kterého zajímá, co jeho dítě dělá na internetu, tak si každou věc nejprve proklikáte sám. Pakliže to uznáte za vhodné, tak s tím dítě seznámíte. Další věc je, že spousta dětí přichází na naše weby ze školy: se Zlatkou je seznámí učitel, dítě se to naučí a pak otevře i doma. Je ale určitá skupina rodičů, kteří založili dětem profily – to se hodně dělo teď v rámci domácího vyučování. Učitel si ve Zlatce

fungování Zlatky i 2,5 milionu vyřešených úloh, což je skvělé číslo. Kolik lidí čítá váš tým? Náš tým je menší, než si možná představujete: jsme dvě učitelky, jeden grafik a programátor. Proces probíhá tak, že si s kolegyní na to sedneme, vymyslíme, jak by to mělo vypadat, a kluci nám potom řeknou, zda to půjde, nebo ne. Vtipné je, že jsme se nikdy neviděli všichni pohromadě: pracujeme hlavně on-line, grafik je na Slovensku a s programátorem se setkáváme jednou za čtvrtletí. Jste učitelkou na základce. Jak náročné bylo pro vás z hlediska obsahu vymýšlet level pro střední školy? Učím první stupeň, takže střední škola jde samozřejmě mimo moji specializaci. I když jsme s kolegyní spoustu věcí musely dodatečně nastudovat, nejvíc nám pomohla spolupráce s Raiffeisenbank. Banka nám poskytla svoje odborníky a analytiky, kteří revidovali obsah z hlediska faktografické správnosti – tímto bych chtěla poděkovat jmenovitě Petře Klišové, Sylvii Svobodové, Mileně Olexové a dalším, kteří nám s levelem pro střední školy obrovsky pomohli. Naše spolupráce fungovala tak, že jsme jim vždycky poslaly to, co jsme s kolegyní vypracovaly, oni nám to opřipomínkovali, zrevidovali, případně vysvětlili, že něco už funguje jinak, než tomu bylo třeba před měsícem. Rádi bychom tu spolupráci posunuli ještě dál a vymysleli i nějaké tutoriály, videa, která uživatelům Zlatky trochu usnadní orientaci. Uvažujeme o vytvoření mobilní aplikace – koneckonců středoškoláci používají mobil víc než počítač. Chtěli bychom připravit i metodické listy pro bankéře Raiffeisenbank, aby mohli předávat informace o školách relevantním způsobem na workshopech. Nakonec asi nejambicióznějším a záro-

„Nový level pro středoškoláky jsme postavili tak, aby si to student mohl sám ‚šéfovat‘.“

může založit svoji třídu a připojit do ní jednotlivé žáky. Obdobným způsobem si může rodič založit vlastní rodinu, a do té připojit svoje děti. Skrze svůj profil pak nahlíží, co to dítě dělá: vidí, co mu dělalo problémy, a co naopak vycházelo dobře. Když je to aktivní rodič, tak na základě těchto informací pochopí, že dítěti něco nejde a asi by si o tom s potomkem měl popovídat. Jak ovlivnila „doba koronavirová“ způsob a rozsah používání platformy? Odráží se to nějak v číslech řešených úkolů nebo hodin strávených na webu? Když přišla první vlna uzavření škol, tak se nám zvýšil počet uživatelů o stovky procent. Právě v době uzavírání škol na jaře jsme dostávali tisíce dotazů, jak vytvořit profily, jak si založit třídu. Tak jsme připravili podrobný návod, v němž byly zodpovězeny nejčastější otázky. Během karantény jsme vytvořili i intuitivnější prostředí a interface. V březnu bylo do projektu po celé ČR zapojeno 1300 tříd, kolik je to dnes? Statistiky máme přístupné na webu. K dnešnímu dni máme přes 10 tisíc registrovaných učitelů a za dva roky

veň nejakutnějším aktuálním projektem, u kterého Raiffeisenbank nabídla pomocnou ruku, je redesign webu, jenž je už dva roky starý a docela to potřebuje. Vzhledem k současné situaci, ale také proto, že jste jak učitelka, tak i matka dvou malých dětí, máte nějaké doporučení, jak se poprat se stavem, kdy jsou zavřené školy? Vidíte na distanční výuce nějaká pozitiva? Obecné doporučení je, aby se rodiče snažili udržet zdravou mysl a nezbláznili se z toho. Naše weby, včetně Zlatky, jim k tomu jsou pomocí. Proto jsme byli vždycky proti jejich zpoplatnění: chceme, aby se k interaktivní výuce mohly dostat i děti ve vyloučených lokalitách a hůř situovaných oblastech. Úplně však chápu, jak je distanční výuka nesmírně náročná, obzvlášť když mladší děti nemají vlastní počítač a musí používat ke studiu pracovní notebook mámy nebo táty. Chce to velmi dobře naplánovat ten den a nějak se rozumně vystřídat, aby všichni udělali to, co potřebují. Zároveň ale chápu, že to není samospásné – je jasné, že dítě nemůže sedět celý den před počítačem, chce to také pohyb, fyzickou aktivitu.

17_WHAT20-11-adv-rb.indd 17

26/10/2020 12:57

KRÁSA

Nátěr pod roušku T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Dříve jsme řešili neslíbatelné rtěnky, dnes nás zajímá, jestli na rtech vydrží pod rouškou. Vybrali jsme pro vás přírodní barvy, které neškodí, jsou odolné a poradí si i s povinným „náhubkem“.

1 ZÁKUSEK

2 DESIGN

Na rozdíl od konvenčních rtěnek neobsahuje karmín. Má bezpečné voskové složení, a rudou tyčinku tak můžete klidně i sníst. Nádherně drží a rty zahalí do zářivé, nepřehlédnutelné barvy. Rtěnka Antipodes, odstín Remarkably Red, greenwave.cz, 690 Kč

Ručně vyráběná rtěnka obsahuje ajurvédské bioaktivní výtažky, vitaminy a antioxidanty. Je plná granátového jablka, malin a kiwi lisovaných za studena. Barvy v ní jsou získané z květin, ovoce, bylin a minerálů. Rtěnka Nudus, odstín Ruby Rose, myskino.cz, 790 Kč

3 MULTI

4 MLÁDÍ

5 SAMET

Sytou, krémovou barvu na rty můžete použít i na víčka a líčka. Intenzitu barvy můžete sami volit opakovaným nanášením. Je vyrobená z nejkvalitnějších divoce rostoucích certifikovaných ekologických surovin. Přírodní krémové multi-líčidlo, odstín Alizarin, (M)ANASI 7, licirna.cz, 1190 Kč

Veganská rtěnka intenzivně kryje, má bohatou a krémovou texturu a zářivý, sytý odstín. Obsahuje rostlinné extrakty, vitaminy a výtažky z řas. Na rtech vydrží mnoho hodin. Bio rtěnka LUX, Zuii, odstín Paris, biorganica.cz, 775 Kč

Potrpíte si na dlouhotrvající matný finiš? Vsaďte na tenhle zázrak. Obsahuje výživný ricinový a jojobový olej a kandelilový vosk, který rtěnce propůjčuje sametovou konzistenci. Bio matná rtěnka GRoN, odstín Bacarra Rose, milujibio.cz, 342 Kč

18_WHAT20-11-krasa-rtenky.indd 18

22/10/2020 10:51

WHAT-inzerce.indd 1

22/10/2020 13:23

N OV É H O B B Y

Asociální sítě Proč exředitel Pinterestu nebo bývalý vývojář z Twitteru nedovolí svým dětem založit si účet na sociálních sítích a pečlivě odměřují čas, po který je nechají užívat mobil? Protože tito experti vědí, co stvořili. Technologie, které nám měly pomáhat, propojovat nás a přinášet radost, dnes vedou k závislostem, sebevraždám a větší nenávisti mezi lidmi. T Alena Gurin Stará F archiv, pexels.com

si to znáte. Píšete si v soukromé zprávě se sestrou o nových botech a vzápětí vám na Facebooku vyletí reklama na obuv stejné, nebo konkurenční značky. Náhoda? Nikoli. Pokročilí uživatelé sociálních sítí tuší, že jejich aktivity někdo sleduje k lepšímu zacílení reklamy. Všimli si, že stačí kliknout na nějakou bizarní stránku a už vám začnou sítě servírovat další podobné úlety. Všimli si taky, že u kontroverzních témat, jako jsou volby nebo Covid-19, se v internetových diskuzích vyostřuje rozdělení lidí na dva nesmiřitelné tábory. Docudrama Sociální dilema, které je od září k vidění na Netflixu, tohle všechno srozumitelně shrnuje, propojuje a ukazuje, že problém je hlubší, než si připouštíme.

Dobrý sluha, ale zlý pán

Autoři sci-fi předpovídali, že se roboti jednou postaví proti svým stvořitelům a vyhladí lidstvo. Docela se trefili, jen to probíhá mnohem sofistikovaněji. Žádní terminátoři se zbraněmi. Bývalí zaměstnanci internetových platforem v čele s Tristanem Harrisem, který pomáhal aplikovat persvazivní techniky Googlu, teď před kamerou přiznávají to, před čím už před lety varoval Stephen Hawking. Umělá inteligence nás může ohrozit. Je totiž navržena tak, aby manipulovala naše podvědomí, stále se zlepšovala a byla chytřejší než my, proto v souboji s ní nemůžeme vyhrát. Lidé ji vytvořili kvůli byznysu, teď ovšem prohlubuje propast mezi nimi a útočí na lidské hodnoty třeba i tím, že milovníkům

Umělá inteligence naše data srovnává s daty ostatních a posílá nám pak to, co mělo úspěch u uživatelů s podobnými parametry.

konspirací ukazuje víc a víc hoaxů a dezinformací. O tom, co se zobrazí v nekonečném výpisu na hlavní stránce sociálních sítí přímo vám, rozhoduje právě umělá inteligence. A té je upřímně jedno, jestli jsou takové zprávy pravdivé. Jen

JAROSLAV VALŮCH: VZTEK JE SPOLEHLIVÁ NÁVNADA Vedoucí programů mediálního vzdělávání a factchekingu v organizaci Transitions

vyhodnocuje vaše chování na sítích, na co jste dřív dobře reagovali, kolik času jste u čeho strávili, v jakou denní dobu a odkud jste se připojovali, a na základě statistik vám tam sází to, co by vás mohlo znovu přinutit setrvat nebo kliknout. Přirozenou potřebou člověka je někam patřit. Vybíráme si sdělení, která souzní s naším přesvědčením, a sdružujeme se do skupin s lidmi, kteří s námi souhlasí. Umělá inteligence to podporuje tím, že naše data srovnává s daty ostatních a posílá nám pak to, co mělo úspěch u uživatelů s podobnými parametry. Tím se uzavíráme do tzv. komnaty ozvěn a mizí nám z internetového prostoru šance slyšet jiný názor.

Ekonomika pozornosti Jakou roli v polarizaci společnosti přisuzují výzkumy sociálním sítím? Vesměs panuje shoda, že jsou to skutečně sociální sítě a jejich algoritmy, které ve společnosti prohlubují rozpory a ženou lidi do extrémních názorových pozic. Začalo to citlivými tématy jako uprchlická krize, která společnost rozdělila na dva tábory, dnes vyvolá téměř válku napříč různými skupinami otázka nošení roušek. Rád bych ale poupravil jednu zakořeněnou představu, že tou hlavní příčinou je skutečnost, že nám algoritmy sociálních sítí předkládají pouze názory, které máme rádi a sdílíme je. Tak to úplně není. Do značné míry se nám ve feedu objevují stejné informace, typicky zprávy nebo komentáře z mainstreamových médií. Rozdíl je pouze v tom, jak nám je někdo skrze příspěvek takzvaně zarámuje, tedy nám řekne, co si o nich máme myslet. A je to pak tím účinnější, čím vlivnější osoba to udělá, tedy např. naše oblíbená celebrita, politik, influencer. Ještě drsnější dopad pak na nás má časté vystavení se extrémním názorům protistrany. Před sociálními sítěmi by se tyto názory či konspirace objevovaly jen v hlubinách diskuzních fór a komentářových sekcí on-line médií. Jenže teď nás na ně na sociálních sítích upozorní

naši přátelé a postupně získáváme dojem, že to nejsou extrémy, ale že to je běžný názor ve skupině, s níž nesouhlasím. A takhle se to děje vzájemně, takže nás to ještě více radikalizuje proti sobě. Dle nedávných výzkumů nejspolehlivěji vyvolá pozornost právě obsah, který nás rozhořčí. Takový obsah má mnohonásobně větší dosah oproti pozitivním i smutným zprávám. Na tom je taky obchod s pozorností, který se označuje jako ragebait, tedy „vztekací návnada“, postaven. Titulek je udělán tak, aby v nás vyvolal touhu se „spravedlivě naštvat“ a kliknout na něj. Tento přístup volí často i média. Proč se tak daří šíření fake news? Je snadné je produkovat a vydělávat na nich politicky, propagandisticky či finančně. Jejich tvůrci se nemusí trápit a zdržovat etikou či novinářskými pravidly. Snaha o jejich ověření je často marná, protože tzv. factchecky nejsou nikdy šířeny tak jako původní fake news. Mají to také snadnější, protože jejich cílem není nás přesvědčit o nějaké pravdě či názoru. Mají nás znejistit a vyvolat pocit rezignace, že pohledů je tolik, že pravdy se stejně nejde dopátrat. Často zneužívají dobrou vůli lidí pomoci svým blízkým – schválně v lidech

vyvolají strach a paniku, a ti je pak sdílí, aby ostatní varovali. Racionální rozvaha jde před těmito emocemi stranou, náš mozek tak prostě funguje. Algoritmy sociálních sítí tohle vnímají jako žádoucí „engagement“ a tím víc daný obsah šíří i dalším uživatelům. Jak se tomu bránit? To nejmenší, co může každý z nás udělat, je dát si závazek, že cokoli šokujícího a rozhořčujícího budeme sdílet až po uplynutí třeba pěti minut. Většinou už to pak neuděláme, protože to kouzlo ragebaitu se vytratí. Částečným řešením je posilování vlastní mediální gramotnosti. Je to prostě o schopnosti porozumět tomu, jak tyto mechanismy fungují, kdo za nimi stojí a jaké k tomu má motivace. Užitečná je taky určitá emoční gramotnost, tedy schopnost umět vědomě rozpoznat, kdy v nás konkrétní obsah vyvolává emoce, a ptát se, proč tomu tak je. Říká se tomu kognitivní reflexe. Nenechme si vnutit představu, že naši spoluobčané jsou definováni tím, co sdílí na Facebooku jen proto, že si na tom někdo postavil miliardový obchodní model. Funkční obranou je prostě smazání svých profilů. To by ale ode mě byla rada neupřímná, sám jsem to zatím nikdy nedokázal.

Čím víc klikáme, čím víc času na síti trávíme, tím se algoritmus učí nás lépe přečíst a příště snáz lapit. Důvod je zištný. Prostě nás potřebuje udržet u displeje co nejdéle, protože pak nám může zobrazit víc reklam. To je celé. Máme v telefonu a na internetu tolik možností, kam se můžeme podívat. Už soustředěně nečteme na jednom místě, jen rolujeme a přelétáváme očima nadpisy a obrázky. Aplikace, které chtějí být úspěšné, musejí být rychlé a jednoduché, mladí nechtějí ztrácet čas. Naše pozornost je ovšem limitovaná, proto je boj o ni agresivní a vynalézavý. Stará marketingová moudrost praví, že nic není zadarmo. Když dostáváte něco zdarma, pak jste vy tím produktem. Facebook je s 2,7 miliardy uživateli nejsilnější sociální sítí na světě, TikTok jich má 800 milionů, Instagram překročil miliardu před dvěma lety. Všechny jsou přístupné zdarma. Na něčem ale tyhle

Největší pastí jsou lajky.

20-21_WHAT20-11-nove-hobby.indd 20

22/10/2020 10:54

kolosy vydělávat musejí – zhodnocují data o svých uživatelích. Úspěšnost reklam na internetu se odvíjí od počtu zhlédnutí či kliknutí. Vyhledávače a sociální sítě inkasují od zadavatele reklamy peníze podle toho, jak početné a aktivní uživatele dokážou získat a udržet. Za službu, za niž neplatíme penězi, tedy platíme svou pozorností.

vyplavování zařídí, že se cítíme dobře, proto chceme danou aktivitu opakovat. Tak vzniká závislost. Neurologické trasy slasti aktivované při používání sociálních sítí jsou ty samé, které se žhaví po lajně kokainu. Největší pastí jsou lajky, srdíčka, plusíky… Když Justin Rosenstein v roce 2009 pomohl Facebooku uvést tlačítko Like, stvořil dopaminové monstrum.

Lidé vytvořili umělou inteligenci kvůli byznysu, teď ovšem prohlubuje propast mezi nimi a útočí na lidské hodnoty.

Příklad. Přĳde vám upozornění na to, že kamarád napsal komentář k vaší fotce. K jaké fotce a co vám sděluje, tu záměrně chybí. Jestli to chcete vědět, musíte kliknout. A vy to samozřejmě chcete vědět, ne? Nebo jste přidali příspěvek do diskuze, už to chcete zabalit, a ejhle, dole začnou blikat tři tečky, někdo píše komentář. Nejste zvědaví, kdo reaguje?

Vykrmování krys

Vývojáři sociálních sítí nepořádají hon jen na naši pozornost. Využívají poznatky z psychologie a neurovědy také proto, aby z nás vydolovali víc dopaminu. Jeho

Prahneme po ocenění a takové virtuální ocenění mozku stačí. Nerozlišuje mezi velkou odměnou v podobě vítězství v závodě a malou odměnou v podobě lajku. Prostě to chce a chce toho víc. A dostat lajk je jednodušší a rychlejší než uběhnout maraton. Vracíme se k telefonu a olajkované fotce jako krysy ke skříňce s potravou, kterou si pomocí páčky otevíraly ve známém pokusu psychologa B. F. Skinnera. Vytvořily si návyk a nutkavé chování tisknout páčku, i když ze skříňky v některých případech nevypadlo vůbec nic. Očekávání a moment překvapení je přitažlivější, než

když bychom dostávali lajk automaticky za všechno. Vymýšlíme vtipnější příspěvky, vytváříme líbivější fotky a lákáme víc followerů, aby naše vnitřní krysa dostala víc pamlsků. Proto taky kolikrát bereme mobil do ruky bezmyšlenkovitě se zvědavostí, jakou laskominu tam najdeme.

Úzkostná generace

Čas strávený na sociálních sítích prý subjektivně utíká třikrát rychleji než jindy. Nad displejem si zrychlujeme a zkracujeme život. Když trávíme u sociálních sítí pět a více hodin, dochází dokonce podle neurologa Martina Jana Stránského k degenerativním změnám v mozku. Při brouzdání po sítích totiž nepřemýšlíme a neobnovujeme nervové spoje. S mobilem v posteli si kazíme spánek, protože modré světlo z displejů blokuje produkci spánkového hormonu. Když spíme hůř a málo, necítíme se pak dobře. Psychickou nepohodu se snažíme zahnat zase tím, že sáhneme po mobilu a hledáme povzbuzení, a tak spouštíme kolotoč úzkosti a závislosti. Od roku 2009, kdy se sociální sítě objevily v mobilech, u dospívajících výrazně narostl výskyt úzkostí, depresí, sebepoškozování a sebevražd. Narodili se do světa, kde už komplet vyrůstají se sociálními sítěmi. V citlivém období se ve virtuálním prostoru setkávají s ideálním obrazem krásných, úspěšných a dokonalých lidí, který má k realitě daleko.

několik knih, radí odstřihnout se od sociálních sítí, dokud hlavy ze Silicon Valley nevyřeší jejich etickou otázku. Problém podle něj není sám internet nebo zadavatelé reklam na šampony, ale metody manipulace využívané sítěmi, které se dají zneužít. Jenže spousta z nás potřebuje sociální sítě při práci (nebo si to aspoň namlouváme). Zkusme tedy jejich užívání omezit. Odinstalovat aplikace, které nic nepřinášejí, jen rozptylují pozornost. Komunikovat s ostatními „postaru“, telefonem nebo e-mailem. Proti návykům bojovat vědomými volbami. Třeba nevzít mobil do ruky, i když už se po něm z nudy natahujeme. Neklikat na YouTube na doporučená videa, ale vybírat si sami. Důležitým prvním krokem je uvědomit si problém a přemýšlet.

Přirozenou potřebou člověka je někam patřit.

Cesta ven

Co s tím? Počítačový expert Jaron Lanier, který o digitálních hrozbách napsal

A N K E TA

JAK ŽÍT SE SOCIÁLNÍMI SÍTĚMI V SYMBIÓZE? Zeptali jsme se těch, pro něž jsou sociální sítě domovem a pracovním prostorem.

Viděly jste docudrama Sociální dilema? Jaké dojmy ve vás zanechal?

Hlídáte si, kolik času trávíte na mobilu, a máte nějaké tipy, jak tomu nepodlehnout a jak si držet od sociálních sítí odstup?

Kristýna Dolejšová

Ester Geislerová

Bloggerka, autorka projektu #ZaNormalniHolky. Na Instagramu 71 tisíc sledujících, na Facebooku 26 tisíc.

Herečka, návrhářka a spoluautorka projektu #terapiesdilenim, na Instagramu 308 tisíc sledujících.

1 Ano, viděla jsem dokument před několika dny s přítelem. Zanechalo to v nás silné emoce. Dle mě už jednou sociální sítě a internet existují, a tak bych místo zákazů jejich užívání nebo strašení dětí i dospělých, volila edukaci ohledně bezpečnosti na internetu, opatrnost při zadávání plateb a kritické myšlení při cílených reklamách. Bohužel, dnes už se téměř nikdo neobejde bez e-mailu, internetového bankovnictví a dalších služeb. S tím je pak spojeno i to negativní okolo, a úplné odpojení od internetu by pro mnohé znamenalo se sociálně vyloučit z kolektivu, v podstatě celého světa. 2 Hlídám. Mám nastavený limit v telefonu, ale ne vždy se mi podaří ho dodržet, jelikož sociální sítě využívám k práci. Udržet si odstup je ale velmi, opravdu velmi těžké, protože sociální sítě jsou návykové. Navíc, dnes už do nich kouká skoro každý, a když jednou za čas zvednete hlavu, stejně se nemáte s kým bavit, protože oni koukají do mobilu. To je samozřejmě vtip a nadsázka, ale daleko od pravdy to nemá.

Osobně doporučuji toto: → Nemít mobil v místnosti, kde spíte. Dát si letový režim minimálně dvě hodiny před spánkem a jít si číst, povídat si s partnerem, dát si vanu, napsat si deník, jít se projít, jednoduše cokoliv jiného. → Ráno se mobilu vyhýbat tak dlouho, jak jen to je možné. Znáte to, když první věc, kterou ráno uděláte, je, že vezmete do ruky mobil? Vždy tam něco nového najdete! Vždy! Ale najednou uteče hodina, nestíháte snídani a celý den začíná stresem. Nikdo vás opravdu nepotřebuje hned po probuzení! → Když už chcete sdílet, nesdílejte v reálném čase. Klidně si to jídlo vyfoťte, klidně si udělejte fotku, ale pak to odložte, nejlépe schovejte do tašky a nasdílejte to až večer. Budete přítomni v okamžiku, osoba naproti vám si určitě zaslouží plnou pozornost a nebude vás to nutit sledovat, jestli už někdo reaguje. → Vypněte si notifikace!

1 Oči otevírající a povinný film o tom, jak je to s novými technologiemi nerovný boj! Nadchnul mě a osvobodil od mnoha mých myšlenkových dilemat. Byl to další film, po The Great Hack (taky Netflix), který se věnuje tomu, co mě opravdu v současnosti bytostně zajímá a o čem je, věřím v to, velmi důležité mluvit! A už jsem ho viděla dvakrát. Sdílela jsem odkaz na film na stránkách na Ester & Josefina, kde se toto téma taky často objevuje. Doporučila ho kamarádům a mluvila o něm na přednáškách Terapie sdílením LIVE a je tématem i našeho nového Audio seriálu Terapie sdílením (Průvodce moderními vztahy), který vyjde v prosinci. 2 Občas se do nastavení podívám a nejsem na sebe pyšná, ale zároveň vím, že jsem na dobré cestě, právě díky tomu, že začínám na sobě testovat „off-line“ tipy! Dělám si občas digi detox dny, kdy je i stránka Ester & Josefina (Terapie sdílením) off-line a chceme tím jít příkladem. S dětmi si zatím moc nevím rady, je to těžký, když mají teď všechno on-line.

Svoje osobní tipy si zapisuju formou deníku a chtěla bych, aby z toho vznikla kniha. S psychoterapeutem Honzou Vojtkem nás toto téma zajímá a víme, jak je důležité se o něm bavit. Shodou okolností, naše nová kolekce mikin a pytlíčků „OFF“ (Ester & Josefina) je na toto téma. Pytlíčky „OFF“ jsou z pokované látky, která nepropouští žádný signál. Když vložíte mobilní telefon do pytlíčků „OFF“, jste rázem mimo dosah všech sítí, a nikdo se vám nedovolá. Nemusíte vypínat nebo dávat letecký režim. Vědomě vkládáte telefon do obalu, ve kterém ho můžete uzavřít. Pak se můžete nerušeně soustředit na sebe, kamarády, partnera, rodinu a okolní svět. Pytlíčky jsou ve dvou velikostech, menší pro jednotlivce a větší pro páry, rodiny s dětmi či skupinu kamarádů. Pytlíčky se dají i vložit do kapsy mikin na zip a tím vytvořit „kapsu bez signálu“. Taková off-line psychohygiena.

20-21_WHAT20-11-nove-hobby.indd 21

22/10/2020 10:54

S U P E R T Ě LO

Zapomenuté sporty T Jana Krivenkaja F unsplash.com, pixabay.com

Dost možná se pokládáte za nadšeného sportovce, který vyzkoušel snad každou aktivitu pod sluncem. Megaboard, onewheel, mölkky nebo eFoil nejsou pro vás neznámá slova. I když se může zdát, že každou minutu vzniká na světě alespoň jeden nový sport, spousta z nich má kořeny ve sportech pradávných.

až 200 metrů. To vše se odehrávalo přímo v Seině, a tak sportovci kromě zadržování dechu museli zápasit i s proudem řeky.

řetahování lanem, všeobecně známé pod svým anglickým názvem Tug-of-War je sportem, který existoval již v antických dobách a byl jednou z disciplín původních olympijských her. Na počátku minulého století se ohřál dvacet let i na moderních olympiádách. Ačkoli to může znít poněkud bizarně, dodnes existuje Mezinárodní federace přetahování lanem, která aktuálně zastřešuje týmy z 55 zemí. Pravdou ale je, že tento pradávný sport je dnes rozšířený spíš v jeho hospodské nebo verbální formě. Tedy pokud nevyjedete do Skotska, kde je pořád oblíbený. Přetahovaná je totiž součástí tradičních skotských her, a to za doprovodu skotských dud, jak jinak.

Synchronizované plavání také známe pod názvem akvabely, bylo nahlodáno genderovou vyhraněností a od roku 2015 se soutěží mohou oficiálně účastnit také muži. Tento umělecký sport, který zahrnuje elementy gymnastiky a tance, je velmi oblíbený co do svého estetického přínosu a vždy zaručuje dechberoucí podívanou. Není divu – když tato disciplína ve 20. letech minulého století vznikla v Kanadě a nazývala se vodní balet. V minulosti však existovalo synchronizované plavání i v provedení jednotlivců. Pokud si to neumíte moc dobře představit, asi nebudete sami. Olympijský výbor s tím také tápal tři olympiády v řadě, než zjistil, že k synchronizaci ve sportu je zapotřebí víc než jedna osoba.

U plavání ještě chvíli zůstaneme. Pokud trénujete na všelijaké ultra závody, Ironmany, vojenský pětiboj nebo zkrátka soutěžíte v American Ninja Warrior, tak disciplínu plavání s překážkami jistě znáte. Nejde však o oficiální sport, ba o improvizovanou zátěž standardní disciplíny. Na pařížské olympiádě roku 1900 však plavání s překážkami bylo zařazeno do soutěže: účastníci se měli nejprve vyšplhat na tyč, skočit do vody a pak podplout řadu člunů, dlouhou

šlo o ponor ze základní pozice vestoje, cílem ale bylo vynořit se co nejdál to šlo. Bylo zakázáno, aby si plavec jakkoli pomáhal pohyby rukou či nohou, a vítěz se vyhodnocoval na základě jeho umístění v bazénu po 60 vteřinách nebo po vynoření na povrch. Trochu s nadsázkou se říkalo, že vyšší váha byla u tohoto sportu soutěžícím spíš k užitku než na škodu.

Zadržování dechu se praktikovalo i u dalšího vodního sportu, a sice ponoru. Právě tato podoba disciplíny předcházela skokům do vody, jak je známe z moderních olympijských her. Původně

„Kroket můžete vyzkoušet ve Žlutých lázních v Praze, a tím přispět k tomu, aby tento sport nezůstal zcela zapomenut.“

Moderní sporty mají většinou základy v těch dávno zapomenutých.

Od letních sportů přejdeme k zimním disciplínám. Takový skijöring (ze zkomolené norštiny se překládá jako „řízení na lyžích“), tedy lyžování za koňským spřežením, bylo skutečnou ladnou záležitostí. V dnešní době se provozuje na amatérské úrovni a nejčastěji je lyžař tažen psy nebo motorovým vozidlem – to se pak jedná o motoskijöring. V původní verzi byl provozován pouze na zimních olympijských hrách v roce 1928, a i tak skončil jen v kategorii demonstračního sportu mimo hlavní soutěž. A zatímco výše zmíněné sporty můžeme dnes vnímat nanejvýš jako neobvyklé nebo bizarní, existovaly i takové disciplíny, které se nedají popsat jinak než morbidní. V roce 1900 Olympijský výbor vyřadil z olympiády disciplínu střelby na živé holuby. Vítězem byl tehdy vyhlášen ten účastník, který měl nejvíce obětí. Během soutěže střelci zabili na 300 ptáků a vyhrazený prostor byl doslova pokryt krví a peřím. U některých sportů je zkrátka dobře, že zůstaly raději zapomenuty.

Trojici sportů, v nichž figurovali živí tvorové, uzavírají želví dostihy. Skvělou zprávou je, že při jejich provozování nepřijde žádný živočich k újmě. V jisté podobě existují dodnes, přičemž jsou rozšířeny hlavně v jižních státech USA. Tento sport (pokud se dá ještě za sport považovat) vznikl počátkem 20. století na Bahamách, první dostihy proběhly v Chicagu v roce 1902 a byly později v médiích popsány jako „nejpodivnější závody všech dob“. Někdy byly želvy „osedlány“ dětmi, kdežto v jiných soutěžily samostatně na souši nebo v případě mořských želv i v bazénu. Do olympijské kvalifikace se však tento sport nikdy nedostal. Jsou tu i polozapomenuté sporty, jako například kroket. Ačkoli stále existuje, je vnímán jako něco archaického až fiktivního. Nejspíš i díky Alence v říši divů, kde se odehrával v surrealistickém provedení: místo míčků se po trávníku kutáleli ježci a jako hole sloužili plameňáci. Kroket je také velmi často zaměňován s kriketem – mnozí si dokonce myslí, že jde o stejný sport. Opak je pravdou. Zatímco kriket se řadí mezi pálkovací sporty a něčím připomíná baseball, v kroketu posouváte dřevěnou holí koule skrze branky. A dokud nedržíte místo hole plameňáka, tak máte i velkou šanci, že ty koule k cílovému kolíku doputují. Vyzkoušet si, zda to jde tak snadno, jak se to píše, můžete například ve Žlutých lázních v Praze, a tím zároveň přispět k tomu, aby tento sport nezůstal zcela zapomenut.

22-23_WHAT20-11-super-telo-sport+jidlo.indd 22

22/10/2020 12:53

omega-3 mastných kyselin. V zimě je rozdíl mezi bio a nebio mlékem menší,“ vysvětluje Karolína Fourová. 2 Tuky: Vedou rostlinné nad

živočišnými?

Food blogerka Karolína Fourová

Pravda na talíři Karolína Fourová má svůj food blog Nejez blbě (karolinafour.cz), na kterém čtenáře seznamuje s recepty a šíří osvětu o potravinách. Všechno, co o jídle ví, zrovna sepisuje do knihy, která vyjde v druhé polovině října. Sama je k tomu erudovaná, je inženýrkou v oboru výživy a kvality potravin. Nevěří na žádné stravovací trendy a vyznává návrat k normálnímu stravování. Poprosili jsme ji, aby u pěti potravin, které jíme nejčastěji, vysvětlila, podle čeho si máme vybrat ty nejlepší. T Petra Nováková F archiv

5 P OZ N AT K Ů O J Í D L E , K T E R É JSOU JINAK, NEŽ SI MYSLÍTE 1 Mléko: Nejlepší je bio?

Trvanlivé mléko najdete v obchodech vystavené v regálech, ne v chladících boxech. Připravuje se metodou UHT, při které se zahřeje na teplotu 135 stupňů, tím se z něj odstraní veškeré mikroorganismy a zároveň se tím prodlouží trvanlivost (u neotevřeného produktu až na několik měsíců). Výhoda pro dlouhodobé skladování však nese i jisté nevýhody. Vysoká teplota u mléka negativně ovlivňuje základní nutriční složky mléka, klesá v něm množství prospěšných enzymů i některých vitaminů. Poznáte to i na chuti, takové mléko má jemnější vůni a je sladší. Proto nejspíš raději nakupujete čerstvé mléko z lednice, které se pasteruje, tedy zahřívá

na teplotu 71,7 °C. Tím se zničí škodlivé mikroorganismy, ale nedochází ke snížení výživové hodnoty. A možná si úplně nejraději kupujete mléko v biokvalitě. „Rozdíl mezi konvenčním mlékem a biomlékem může být znatelný hlavně v období letních měsíců, během kterých musí ze zákona dojnice z biochovů pobývat na pastvě, v zimních měsících jsou bio krávy krmeny stejně jako krávy, které na ekologických farmách nežijí. Mléko nadojené během období zkrmování zeleného krmiva může být chutnější a nutričně mírně bohatší. Ve srovnání s běžným nebio mlékem může mít během léta vzhledem ke kvalitnější stravě dojnic až o 75 procent vyšší podíl vitaminu E nebo až o 68 procent více prospěšných

Svět tuků zažil už několik velkých třesků. Jeden čas se pořádal hon na ty živočišné, údajně krajně nezdravé, a tak sádlo z kuchyní vytlačil margarín. U tuků je vhodné sledovat poměr nenasycených a nasycených mastných kyselin. V našem jídelníčku by měly převažovat rostlinné tuky s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, tuky živočišné a tropické oleje (kokosový, palmový, palmojádrový) by měly v našich kuchyních představovat mnohem menší podíl. „Bod zakouření olejů, jako jsou lněný nebo světlicový, se pohybuje kolem 100 °C, proto bychom je měli používat pouze za studena. Na tepelnou úpravu pokrmů je nejlepší volbou řepkový olej, který lze zahřívat až na teplotu 230 °C a obsahuje ideální poměr esenciálních mastných kyselin omega-3 a omega-6,“ vysvětluje Karolína. „Rafinovaný slunečnicový olej sice vysoké teploty při smažení snese také, nicméně jeho složení už není tak výhodné jako v případě oleje řepkového. Omega-6 nasycených mastných kyselin přijímáme v našich končinách až pětinásobek doporučeného množství z ořechů a jiných olejů, těch omega-3, které najdeme například v rybách nebo právě v oleji řepkovém, konzumujeme mnohem méně. Z toho důvodu dávejte přednost tomu řepkovému, je-li to možné.“ Na svém Instagramu často upozorňuje také na kokosový olej, který obsahuje 90 procent méně vhodných nasycených mastných kyselin a pouze 10 procent těch nenasycených, tělu prospěšných. Podle světové zdravotnické organizace WHO by se neměl jíst příliš často, s tím souhlasí i Karolína: „Kokosový olej byste rozhodně měli konzumovat umírněně, v ještě menším množství než třeba máslo. Upřednostnila bych kvalitnější oleje, jako jsou řepkový nebo olivový, který rychlé restování do 180 °C zvládne také.“ 3 Z mrazáku: Je to z nouze ctnost?

Mrazničky jako součást našich lednic dovolují zásadní a dlouhodobou možnost skladování potravin, ale i tak na mražené komodity hledíme trochu skrz prsty. A když si můžeme vybrat mezi čerstvým a mraženým, je to jasné. V případě ovoce a zeleniny přitom nemusí jít o volbu méně nutričně hodnotnou. „Dovážená zelenina a ovoce se sklízí nedozrálé, takže mohou mít menší obsah vitaminů než ty, které utrhnete plně zralé. Po utržení se navíc obsah vitaminů, ať už u dováženého nebo lokálního ovoce a zeleniny, postupně dále snižuje. Když jsem zapátrala mezi vědeckými studiemi, našla jsem, že takový hrášek ztratí během osmačtyřiceti hodin od sklizně více než polovinu obsahu vitaminu C. O vitaminy přichází ovoce a zelenina během dopravy, na prodejním pultu i během skladování v naší lednici, kdy jsou vystaveny působení kyslíku, někdy zvýšené teplotě a světlu,“ říká Karolína. Výhoda kvalitního mraženého ovoce a zeleniny je tak v tom, že se sklízí v nejvyšší fázi zralosti, kdy je nutričně nejlepší. 4 Klasický jogurt, řecký jogurt

a skyr: Jedno a totéž?

Běžný jogurt se vyrábí kysáním mléka buď přímo v kelímcích nebo v tancích, odkud se pak stáčí do kelímků. Klasický bílý jogurt obsahuje 2,5–3,5 procenta tuku. Hledáte-li vhodný jogurt pro vaše děti, sáhněte po klasickém bílém jogurtu. Řecké jogurty nebo skyr obsahují zbytečně moc bílkovin, běžné jogurty

jsou pro děti „tak akorát“. Jak poznat pravý řecký jogurt? Antický chrám na obalu zárukou kvality není. Poctivý řecký jogurt se vyrábí tak, že po dokysání se odebere část syrovátky a tím získá svou hustotu. Vyrábí se z až trojnásobného množství mléka, a tím pádem obsahuje i významně větší množství mléčných bílkovin. Jogurty s označením „řeckého typu“ jsou na první pohled také husté a obsahují více bílkovin než běžné jogurty, ale vyrábí se z menšího množství mléka než pravá řecká varianta a zbytek se doplní sušenou bílkovinou. Čím dál populárnější skyr se také vyrábí kysáním mléka a v klasické receptuře se navíc používá syřidlo, jako je tomu u sýrů. Pravý skyr se proto správně řadí mezi sýry, byť chutí i konzistencí připomíná jogurt. Díky vysokému podílu bílkovin je tak podobný řeckému jogurtu, ale díky syřidlu je ještě hutnější. „Skyr i pravý řecký jogurt obsahují ještě méně mléčného cukru laktózy než běžné jogurty. Mohou tak být vhodné i pro ty, kteří trpí slabší laktózovou intolerancí. Nejméně laktózy obsahují ke konci expirační doby,“ upozorňuje blogerka. U jogurtů zároveň platí, že čím více tuku mléčný výrobek obsahuje, tím méně obsahuje bílkovin a vápníku, který se na bílkoviny váže.

5 Mouka: Jak je to s tím lepkem?

Patříte mezi skupinu „bezlepek“, nebo vám mouka nevadí? Lepek je momentální výživový strašák a s intolerancí na něj přichází stále více lidí – i když svou bezlepkovou dietu mají často založenou jen na pocitu, že když vynechají klasické pečivo, je to lepší. Celiakií, tedy genetickým onemocněním, které způsobuje autoimunitní reakci po požití lepku, trpí asi půl procenta až jedno procento populace. Dochází při něm k opakovaným zánětům, jimž je možné zabránit pouze striktní bezlepkovou dietou. Nevolností, průjmy nebo bolestí hlavy mohou trpět i osoby s tzv. neceliakální přecitlivělostí na lepek. Osoby, které tyto symptomy popisují, nemají celiakii prokázanou a jejich organismus na lepek záněty střevní stěny nereaguje. Nelze proto s jistotou potvrdit, jestli taková diagnóza, jako je neceliakální přecitlivělost na lepek, vůbec existuje. „Je pravdou, že lepek je dnes i v potravinách, kde se dříve možná nevyskytoval. Neznamená to ale, že by výrobci pašovali do potravin lepek injekční stříkačkou, aby ho v nich bylo víc. Lepek můžete najít v nepříliš kvalitních potravinách, které do zdravého jídelníčku primárně nepatří, jako jsou různá dochucovadla nebo méně kvalitní uzeniny, ale i v rychle kynutém pečivu, které neprošlo dlouhou fermentací. To ale nic nemění na tom, že lepek je přirozenou součástí výživy a pro zdravé jedince nepředstavuje sebemenší problém,“ vysvětluje výživová expertka. Pokud má někdo pocit, že při bezlepkové dietě zhubl, není to díky vyřazení lepku, nýbrž z důvodu vyřazení sušenek, bílého pečiva a sladkých koláčů. Se zdravým jídelníčkem by dotyčný zhubl stejně.

22-23_WHAT20-11-super-telo-sport+jidlo.indd 23

22/10/2020 12:54

LOV E P L A N E T

Cvrkot budoucnosti T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

Není jen ten krtkův kamarád s housličkami nebo hlučná návštěva, která nám svým koncertem dokáže udělat z domova džungli. O cvrčkovi se dnes mluví jako o potravě budoucnosti.

okud na cestách do exotických zemí s chutí objevujete ty nejpodivnější delikatesy, možná i moderní hmyzí produkty vítáte s otevřenou pusou. S ještě větší radostí zřejmě pozorujete tento trend v případě, že se zajímáte o stravu budoucnosti. Takovou, která je zdravá, nutričně bohatá a zároveň laskavá k naší planetě. No a jestli zatím nepatříte do žádné téhle party a cvrčci, broučci a červíci ve vás vyvolávají všechno možné, jen ne reakci „cool“ nebo „mňam“, zkuste tomu dát aspoň šanci. Jestli se totiž povede prolomit hmyzí blok v hlavách současné západní společnosti a hodně z nás upgraduje svůj jídelníček i tímhle směrem, bude to skutečně právě jeden z těch kroků, který pomůže Zemi znovu najít balanc. Ostatně OSN toto téma ve velkém otevřela už v roce 2013, kdy vydala publikaci „Edible Insects: Future Prospects for Food and Feed Security“ (je nesmírně zajímavá a najdete ji na fao.org), na níž spolupracovali vědci z mnoha oborů z celého světa. Ti jednohlasně tvrdí, že hmyz v sobě nese poselství udržitelnosti a čisté superpotraviny, že s ním spojené zemědělství bude jednou velká věc a po téhle cestě bychom se měli společnými silami

A ve výčtu zdravotních benefitů stále nekončíme: „Vědci říkají, že pandemie, ve které jsme, byla vzhledem k našim stravovacím návykům a zacházení se zvířaty očekávaná už dlouho. Jedním z benefitů hmyzu jako jídla je právě fakt, že snižuje riziko vzniku podobných pandemií. Už z podstaty, že je nám mnohem vzdálenější než zvířata, jejichž viry se na lidi snadno přenášejí,“ vysvětluje Radek Hušek, jeden ze zakladatelů průkopnického start-upu Sens Foods. Kromě toho, že vyrábí proteinové tyčinky, krekry a těstoviny z cvrččí mouky, má taky největší cvrččí farmu na světě (právě kvůli produkci té mouky). „Sens Foods chápeme jako social business, firmu s cílem řešit nějaký problém ve světě. Tlačíme nový průmysl, novou myšlenku, které navzdory různým komplikacím strašně věříme. Nejde nám o to prodávat brouky, ale vytvářet cestu pro jídlo, které má co nejmenší dopad na životní prostředí,“ začíná Radek další téma, jež je s konzumováním hmyzu spojené – cvrčci a jejich kamarádi jsou extrémně udržitelnou potravinou, a to i v kontextu obřího množství, které pro hladová břicha potřebujeme. Je samozřejmé, že pokud

„Start–upů, které se dnes věnují hmyzu jako kvalitnímu zdroji potravy pro lidi, ale i krmivu pro zvířata, je na světě skoro tři sta.“ rozběhnout co nejrychleji. V roce 2050 totiž bude muset planeta uživit 9 miliard lidí, s čímž souvisí obrovské zvýšení produkce potravin, a vzhledem k tomu, jak zničená je Země našimi potřebami už teď, beze změn našich potravinářských systémů a stravovacích zvyků to nepůjde. V centru toho všeho stojí neudržitelný chov hospodářských zvířat na maso. V posledních letech proto intenzivně hledáme a vyvíjíme nutričně uspokojivé alternativy od laboratorně pěstovaného masa přes rostlinné produkty, řasy až po hmyz. Moderní vědecké studie říkají, že výživová hodnota hmyzu je masu velmi podobná a leckdy dokonce ještě lepší. Například cvrčci, o kterých tady bude řeč, obsahují 70 procent proteinů v kvalitě hovězího, 20 procent zdravých tuků (mají dokonce víc omega-3 a omega-6 než losos) a taky tolik diskutovaný vitamin B12, vápník, zinek, železo, spoustu dalších důležitých mikro-nutrientů a celou řadu esenciálních aminokyselin. Navíc se ukazuje, že jejich exoskelet není pro lidský organismus nestravitelný, jak jsme se dlouho mylně domnívali, ale že je zdrojem zdravé vlákniny chitinu a funguje jako prebiotikum.

chceme dosáhnout změny v globálním měřítku, nemůžeme brát hmyz volné přírodě, kde má spoustu důležité práce, a to, že ho je tam právě tolik, kolik ho tam je, má svůj význam. Proto už několik desítek let fungují hlavně v Thajsku cvrččí farmy, na jejichž know-how navázala i ta, kterou v téhle zemi otevřeli kluci ze Sens Foods. No a čísla porovnávající chov cvrčků a běžných domácích zvířat mluví jasně: zatímco kilo živé váhy cvrčků vyprodukuje 2 gramy skleníkových plynů, na kilo prasete připadá 1130 gramů skleníkových plynů, a v případě krávy je to dokonce 2850 gramů. Za cvrččím proteinem je 2000krát menší spotřeba vody a 12krát méně krmiva, než je tomu u stejného množství bílkovin z hovězího. A další podstatná věc – cvrčci se na takových farmách živí vedlejšími produkty rostlinného zemědělství, například rýžovými otrubami, tedy tím, co bychom jinak vyhodili jako organický opad. To, co zase vzniká jako vedlejší produkt při chovu cvrčků, je úplně skvělé organické hnojivo. Jestli jste jako já, nejspíš teď řešíte, jaký mají takoví cvrčci život, jaký je jejich konec i jak to vůbec u nich „doma“

Kilo živé váhy cvrčků vyprodukuje 2 gramy skleníkových plynů, na kilo prasete připadá 1 130 gramů skleníkových plynů a v případě krávy je to dokonce 2 850 gramů.

vypadá. „Jde o maximálně etický, moderní, vertikální způsob farmaření. Cvrčky chováme v boxech, které jsou vyskládané v řadách nad sebou až do výšky šesti metrů, do těch navíc vkládáme papírové krabice, například plata na vajíčka, pod která se můžou schovat. Potřebují velmi málo místa, jsou zvyklí žít v hustých koloniích. V hale udržujeme přítmí a teplo 30 stupňů, které mají rádi,“ popisuje Radek. „Za 35 dní od vyklubání z vajíček dosáhnou cvrčci dospělosti, to je doba, kdy je zpracujeme. Odnášíme je do mrazáku, kde přecházejí do stavu hybernace, stejně jako v přírodě, když se ochladí. Jako hmyz nemají centrální nervovou soustavu, takže nic nepříjemného necítí, jejich organismus se v těchto podmínkách automaticky postupně zpomalí a oni přirozeně usnou. Necháváme je tam dostatečně dlouho na to, aby usnuli napořád.“ Poté se prý těla cvrčků umyjí, namelou, prášek se smíchá s vodou a následně zase usuší. Výsledkem je cvrččí proteinový prášek, který slouží jako základní surovina pro výrobu dalších produktů, ale i pro užití v domácí kuchyni. Různých start–upů, které se dnes věnují hmyzu jako kvalitnímu zdroji potravy pro lidi, ale i krmivu pro domácí a hospodářská zvířata, je už v současné době na světě skoro tři sta. Největší výzvou je teď pro celé odvětví automatizace výrobních systémů, na které se zaměřuje celá řada probíhajících výzkumů – od toho se totiž odvíjí cena hmyzích potravin a jejich dostupnost pro každého. Další výzvou je pak edukace společnosti o udržitelnosti i zdravotních výhodách třeba zrovna cvrččích produktů. Navzdory aktivitám entomologů a dalších expertů, kteří objevují stále nová užitečná fakta, a obdivuhodným nápadům mnoha vizionářů, v Evropě a v Americe válcuje zatím reakce „fuj“ všechno ostatní. Přitom existují záznamy, že i v naší kultuře bylo dřív jídlo z hmyzu úplně normální. Prý si na něm pochutnávali staří Řekové a Římané, jako o potravě o něm mluví také Bible. „Když vystoupím ze svojí bubliny, vidím, jak dlouhá cesta před námi ještě je. I tak ale věřím, že se to vnímání společnosti změní. Bude se muset změnit, s ohledem na planetu nám nic jiného nezbývá,“ říká Radek.

TIPY

Sens Foods Na damesens.cz najdete cvrččí proteinové tyčinky různých příchutí, cvrččí krekry, cvrččí těstoviny i čistý cvrččí protein, který je super třeba jako přísada do domácího chleba. Parta SENS Foods tam píše i blog – společně s jejich sociálními sítěmi je parádním zdrojem informací.

WormUP Zkušenější hmyzí labužníci znají určitě tyhle křupavé červíky. Jde o sušené larvy potemníka moučného, o které se s láskou a udržitelně starají na jedné moravské farmě. Dáte si ty slané, s kari příchutí nebo s chilli? wormup.com

GRIG Dát si dnes můžete i cvrččí chipsy, které chutnají stejně jako jakékoliv proteinové, které znáte. Kromě nich GRIG vyvinul také doplněk stravy na podporu imunity s hmyzí složkou. Vše seženete na grig.cz

Green Petfood Granule, ve kterých je jediný živočišný protein hmyz. Takové jídlo může být skvělým řešením pro naše čtyřnohé kamarády, obzvlášť pro psy, kteří trpí různými alergiemi a potravinovými intolerancemi. Více info na green-petfood.com, koupíte například na zoohit.cz

Hmyzí influenceři V první řadě jsou to pochopitelně entomologové – již zesnulý Gene DeFoliart, jemuž svět vděčí za renesanci hmyzu jako potravy nejvíc, a současný leader výzkumu Arnold van Huis a další. Z kuchařských celebrit pomáhá hmyzímu trendu Rene Redzepi, šéfkuchař a spolumajitel věhlasné restaurace Noma.

24-25_WHAT20-11-udrzitelnost-cvrcci+city-farming.indd 24

22/10/2020 12:46

chutné a výživné, je další věc. Obsah živin může být ve chvíli, kdy se dostane na trh, dokonce až o polovinu nižší.

Jak to roste ve světě…

Tak například Singapur. Tamější vláda se díky nedostatku pozemků zaměřuje na rozvoj střešních farem. V roce 2019 vznikla farma na vícepodlažním parkovišti o rozloze 1800 metrů čtverečních, pěstují se tam až čtyři tuny zeleniny měsíčně, které se následně prodávají v nedalekém supermarketu. Její úspěch odstartoval sérii dalších pronájmů prostor, město zavedlo granty a právní předpisy, které by zvýšily zájem podnikatelů, a spustilo fond na pomoc místním zemědělcům. Další zajímavý počin se zrodil v americkém Seattlu. Tady zase město povzbudilo obyvatele k využívání malých zelení mezi chodníkem a silnicí.

přibližně 1 650 tun ovoce, zeleniny, hub a bylin, 1,2 milionu řezaných květin a 1,3 milionu rostlin ročně, dále třeba výrobu medu, pěstování šafránu, jedlých květin, chmele či spiruliny. Tomu se říká opravdová biologická rozmanitost. Nemusí jít pouze o střechy, komunitní zahrady či veřejné parky, jiná města jdou naopak pod zem. V Londýně, Liverpoolu, Soulu, New Yorku nebo třeba ve Stockholmu se farmy staví v různých zaniklých prostorách, neobvyklá přitom nejsou místa jako staré bombové kryty, dálniční tunely nebo suterény průmyslových budov.

Moderní technologie nastupují

Městské farmy většinou fungují na principu vertikálních zahrad – plodiny se tedy pěstují ve vrstvách v kontrolovaném prostředí, často na základě světelné

„Městské farmaření pohání rostoucí trend slow eatingu – lidé zkrátka chtějí znát původ potravin.“ City farming představuje širokou škálu projektů a činností v oblasti výroby potravin.

Nakrm svoje město T Michala Bradová F unsplash.com

Podle odhadů OSN a vědců budeme muset do roku 2050 vyprodukovat až o 70 procent více potravin, abychom uživili další dvě miliardy lidí. Populace roste, stejně tak jako se zvyšuje plýtvání potravinami spolu s neefektivním využíváním zdrojů. City farming nás rozhodně nenasytí, ale může povzbudit k větší zodpovědnosti a atraktivnějšímu designu měst. asné, máme-li se posunout, musí přĳít změna na poli tradičních zemědělských postupů a v minimalizaci plýtvání potraviny, nicméně městsko-farmářská produkce má také svůj význam. Podle studie z roku 2018 a vědců z Číny a USA by se volné pozemky, střechy, parky a další prostory ve městech po celém světě daly využít k pěstování až 180 milionů tun potravin ročně, což tvoří asi 10 procent z globální produkce luštěnin, zeleniny a brambor. Řada měst se tak postupně „zelení“, staví střešní farmy, buduje vertikální zahrady nebo zeleninové parky. Kromě přísunu čerstvých produktů výrazně přispívají k větší odolnosti měst, zlepšují vegetační kryt a přírodní kapitál a podporují udržitelné hospodaření s vodou a dalšími zdroji.

Zelené město je zdravé město, zdravé město je šťastné město

City farming představuje širokou škálu projektů a činností v oblasti výroby potravin. Komunitní zahrady, střešní zahradnictví, vertikální farmy… Seznam může být vcelku dlouhý, protože jde

K čemu? K pěstování zeleniny. Vytvořili speciální web ohledně budování „zeleninových parcel“, vydali příručku „Pěstování jídla ve městě“ a zásobují lidi užitečnými tipy, aby se dočkali úrody a zároveň zbytečně nevyčerpávali půdu. Zelenou revoluci podporuje ve velkém také Paříž. Francouzská vláda nabízí od roku 2016 zemědělským podnikům veřejné pozemky v rámci projektu „Parisculteurs“ na podporu zvýšení městské zeleně. Díky němu se třeba na renomovaném výstavišti Paris Expo Porte de Versailles vytvořila střešní farma o rozloze 14 tisíc metrů čtverečních, kde se pěstuje více než 30 druhů ovoce a zeleniny. Do roku 2020 město plánovalo zazelenat 100 hektarů pozemků (což se mimochodem podařilo překonat na 116), přičemž asi třetinu tvoří právě městské farmy. A až pojede Parisculteurs v plném rozsahu, produkce by měla zahrnovat

energie, namísto použití půdy. Jejich výhodou je větší flexibilita, dají se skvěle instalovat do městského prostředí, případně přímo do obchodů a supermarketů. Čerstvost je tak skutečně na dosah. Vertikální farmy obvykle pracují s takzvanou hydroponií, tedy specializovanou metodou, kdy se namísto klasické půdy využívá roztok naplněný minerálními živinami, který se ještě různě filtruje, doplňuje a upravuje (pH a teplota) s ohledem na typ plodiny. Ke správnému růstu pak ještě potřebujete kvalitní LED osvětlení a pečlivou a pravidelnou závlahu. Proces významně snižuje riziko plýtvání a znečistění, dá se přesně kontrolovat skladba živin, růst rostlin je rychlejší, plodiny jsou méně náchylné k chorobám a díky způsobu pěstování jsou výsledné produkty vhodné i pro alergiky. Benefity, které v dnešní době ocení nejeden z nás.

Městské zemědělství fandí nám spotřebitelům, prodejcům i planetě.

o rychle rostoucí fenomén, který má potenciál „živit“ komunity a vytvářet ekonomické příležitosti. Drží se přitom linie udržitelnosti, lokálnosti, zdravého životního stylu a pohodlí. Městské farmaření také pohání rostoucí trend slow eatingu – lidé zkrátka chtějí znát původ potravin a začínají se více zajímat o ekologické a etické pěstování. Obzvlášť městští jedinci oceňují blízkou dostupnost čerstvých, zdravých a lokálních produktů spojených s nižšími dopady na životní prostředí. Městské zemědělství fandí nám spotřebitelům, prodejcům i planetě. Produkty neobsahují chemické pesticidy ani herbicidy, k výrobě vyžadují méně vody a půdy (u vertikálních farem často úplně bez půdy), dají se pěstovat celoročně a nabízí flexibilní dynamiku dodávek. Moderní člověk miluje svůj komfort. Chce jíst oblíbená jídla v průběhu celého roku bez ohledu na geografickou vzdálenost, klima nebo aktuální sezonu. Jenže to ukládá obrovskou daň na životní prostředí – přeprava zboží, nadměrná produkce a přetížení půdy jsou hlavními negativy. To, že dané ovoce je méně

24-25_WHAT20-11-udrzitelnost-cvrcci+city-farming.indd 25

22/10/2020 12:46

CHTĚJTE VÍC!

Éterická bytost

T Monika Valentová I Jozko Barde Murcko F archiv

Podzimní nostalgii je výhodné si užít. Nořit se spolu s přírodou do nitra, podléhat únavě, kdykoli to jde, hodně spát a odpočívat. Pokud je ale nostalgie a únavy příliš, přechází do smutku až deprese, brání nám dělat důležité věci a radovat se ze života, mohou pomoci éterické oleje. Na „neduhy podzimu“ jsou ideální.

Možná máte letošní podzim o něco větší strach z virů. I tady jsou oleje skvělou prevencí. Kápněte do misky s horkou vodou 2–3 kapičky tea tree, eukalyptu nebo levandule a inhalujte. Tea tree s eukalypltem používejte dopoledne, levanduli spíš odpoledne a večer. 1–2 kapičky můžete kápnout před nasazením i na roušku. Dýchání bude alespoň o něco příjemnější.

Dusí vás nejen rouška, ale i úzkost? Vmíchejte do rostlinného oleje neroli nebo jasmín.

Růže, geranium, meduňka nebo bergamot působí antidepresivně a zároveň umí povzbudit. Vyberte, co vám nejvíc voní, do 10 ml rostlinného oleje kápněte 6 až 8 kapek silice, protřepejte a masážní směs je na světě. Těhotným, seniorům a dětem postačí kapek pět.

2 Pokud nejsou poblíž laskavé ruce, které by vás toužily masírovat, vtírejte si olej na solar plexus, temeno hlavy a do chodidel, nebo ho nalijte do teplé koupele.

Proti únavě je skvělá například bazalka, geranium, rozmarýn a už zmíněný tymián.

8 4

Škrábe vás v krku nebo máte jakoukoli infekci dýchacích cest? Pomůže inhalace tymiánu. Jelikož je zároveň povzbuzující, nedoporučuji používat před spaním.

5 Nejrůznější difuzéry a aromalampy rozhodně nejsou od věci. Ve srovnání s masáží nebo inhalací, jsou ale přece jen o něco méně účinné.

Některé oleje se nedoporučuje aplikovat v těhotenství, zejména v prvním trimestru. Podle renomované britské aromaterapeutky Patricie Davisové jsou to: anýz, arnika, bazalka, bříza, cedrové dřevo, cypřiš, fenykl, heřmánek, jasmín, jalovec, kafr, levandule, libavka, majoránka, máta, myrha, oregáno, pelyněk, rozmarýn, růže, saturejka, šalvěj, tymián a yzop. Nebojte se, nastávající maminky, i když to tak nevypadá, „povolených“ esencí zbývá ještě celkem dost. Další kontraindikace vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu najdete snadno na internetu.

9 Cítíte-li se nedomazlení a nedohlazení, choďte na masáže! Vědomý laskavý dotek v kombinaci s éterickými oleji dělá divy.

10 Pokud na masáž z jakýchkoli důvodů nechcete nebo nemůžete, jděte si zaplavat. I voda umí hladit.

Monika Valentová V letech 2009–2011 studovala na Institutu aromaterapie v Praze. Je specialistkou na rekondiční masáže s využitím aromatických éterických olejů. Aromaterapeutické praxi se věnuje desátým rokem a svým klientům míchá směsi na míru buď podle jejich aktuálního stavu, nebo na základě podrobnější diagnostiky za pomoci tradiční čínské medicíny.

26_WHAT20-11-chtejte-vic.indd 26

22/10/2020 13:25

I N S P I R AC E

Líčení přírodou

Majitelky Líčírny Veronika Milá a Klára Nestěrová

Veronika Milá a Klára Nestěrová se před lety rozhodly dokázat českým ženám, že skvělý make-up nemusí být plný syntetických látek či ropy a že dekorativní kosmetika může být stylová a zároveň účinná. Otevřely společně Líčírnu Organics, minimalistický a propracovaný concept store na Vinohradech, ve kterém přivádějí na český trh zahraniční brandy luxusních, přírodních líčidel a kosmetické péče, vytvořené z živých ingrediencí. Letos Líčírna expandovala a otevřela druhou pobočku v Kamenické ulici na pražské Letné. Chystá se i do Bratislavy. T Markéta Faustová F Líčírna, unsplash.com, archiv

řírodní kosmetika tu byla už před tisíci lety. Teprve nedávno se díky průmyslové revoluci změnila na syntetickou a začala z valné většiny pocházet z laboratoří převážně od mužů – chemiků a vědců. Ženy v té době neměly tolik možností pracovat na výzkumech. Postupně si ale zpátky nacházely své místo v oboru, který je pro ně vlastně přirozený. „Většina přírodních značek, které máme, je vytvořená ženami, vědkyněmi, naturopatkami, vizážistkami. Já sama jsem studovala institut aromaterapie, čínskou medicínu a zajímají mě ingredience, jak přírodní, tak i syntetické. Potřebuji vědět, co a jak působí na mé tělo,“ vysvětluje Veronika Milá. „Věříme v přírodu a chceme ji lidem vrátit, aby mohli znovu objevit, co nabízí, a měli volbu výběru. Každý z nás má silný hlas a může svým rozhodnutím ovlivnit, kam se budeme dál ubírat. Co zvolíme, to podporujeme,“ přidává se Klára, která se stará o ekonomickou stránku Líčírny. „Nejsme holky, co by manipulovaly a vedly spolu konkurenční boj. Je v nás i hodně mužské energie. Všechno si řekneme na rovinu, zároveň můžeme použít i přirozenou ženskou empatii. Každý člověk je v Líčírně na svém místě, tak jako v organismu. Pokud bychom se k němu měli přirovnat, tak já se blížím k srdci a Klárka k mozku. Tyto dva orgány si neustále vyměňují informace, hodnotí a předávají je dál. Musí pracovat v souladu, aby i ostatní důležité orgány fungovaly na jedničku. Velmi nás inspirovala kniha Budoucnost organizací, kde se firma chová právě tak jako organismus. Dává nám to absolutní smysl. Proč neaplikovat něco tak přirozeného a dokonalého i do firemní kultury? Není to vždycky snadné, protože tento způsob znamená umět dobře pracovat se svým egem a emocemi, ale učíme se to a pracujeme na sobě,“ dodává Veronika. Jaké ženy jsou pro toto kreativní duo největší inspirací?

VERONIK A

Rachel Carson

americká zooložka a bioložka

Moje maminka

Bojovala s vážnou nemocí a bohužel jí podlehla. Tahle ztráta mi otevřela oči. Do té doby jsem tolik nepřemýšlela o psychice, o tom, co je pod povrchem, třeba v látkách. S maminkou jsme neměly tak skvělý vztah. Až po její smrti mi došlo, jak moc důležitá pro mě byla. Celé to prožívání změnilo i mého tátu. Začali jsme se zajímat o spiritualitu, o zdravé jídlo a já začala jezdit na různé léčitelské kurzy. Do dneška mám výborné známé, které mi z té doby zůstali dodnes. Jsou to lidé, kteří mi hodně pomohli a naučili mě, že vše může být jinak, než jak to vidíme běžným zrakem.

Anastázie

literární postava

Anastázie je hrdinkou románu, který má asi jedenáct dílů a spousta lidí podle něj žĳe. Je totiž o jiném způsobu života, který otvírá návrat k přírodě. Radí, jak postupně proměnit společnost tak, aby se znovu naučila komunikovat s přírodou. Tato knížka Vladimíra Mergleho je založena na lidském vědomí. Je spirituální, může někdy působit až jako sci-fi. Autor vypráví, jak se s Anastázií seznámil. Je to dívka, která žĳe v tajze, v pralese. Jakmile ji potká, začne ho učit, jak příroda funguje. Sama hlavní postava knihy se popisuje jako jedna z védické kultury starých předků, kteří neztratili stará učení a napojení na matku Zemi. Tato literární postava dokázala změnit životní styl statisícům lidí po celém světě a je možné, že jednou změní i svět. Tak to aspoň je v knížkách předpovězeno. První tři díly už měly neuvěřitelný dopad.

Rachel Carson byla velkou ochránkyní životního prostředí. Žila mezi lety 1907 až 1964. Dokonce se říká, že její kniha Silent spring byla podnětem ke zrození environmentálního hnutí ve Spojených státech amerických. Otevřela mi oči. Byla první ženou, která začala mluvit o jedovatých látkách v okolí. Zaměřovala se na DDT. Mluvila o tom, jak pesticidy mění krajinu. V tu dobu se pesticid stříkal v přírodě hlava nehlava a pomalu se jím i omýval dětský dudlík. Velmi dlouho z Rachel dělali blázna. Psaly o ní nejprestižnější noviny té doby a shazovaly ji, pak se ukázalo, že má pravdu. Zahraniční vědci díky ní začali tlačit na Ameriku, aby s pesticidem DDT skončila. Bohužel podobný model můžeme vidět i v dnešní době. Obrovské firmy mají páky na zmanipulování výzkumů. Mohou mediálně potopit vědce či doktora, který poukazuje na možné souvislosti s vážnými následky po používání látek, se kterými naše těla nikdy předtím nepřicházela v takové míře do kontaktu. Je to smutné, ale ta paralela je tu stále. Je nutné být stále obezřetný a vyhledávat si informace z více zdrojů. Viz podobná kauza s Johnson & Johnson a s azbestem v dětském pudru. Rachel Carson mě zkrátka nabudila. Nenechala se odradit, byla skromná, tichá, ale dopad její práce byl obrovský a pro mě inspirativní.

KL ÁRA

Moje babička

Babička je silná žena, kmen rodiny. Díky ní jsem poznala rodinnou lásku, empatii. Dala mi dobrý základ pro vytváření

vztahů. Již od dětství formovala většinu mých hodnot a je pro mě symbolem, který nás drží všechny pohromadě. Vždy to byla silná pracovitá žena. Její příklad mi ukázal, kolik toho ženy vydrží a že mohou být silné a zároveň láskyplné.

Marta Kubišová zpěvačka

Je pro mě úžasná osobnost, krásná žena uvnitř i navenek, s hlubokým přesahem. Ačkoli před sebou měla tak slibnou kariéru, nenechala se uplatit režimem minulé doby a dala přednost pravdě, za kterou si stála celý život. A za to si jí člověk musí hluboce vážit. Miluju její písničky: Magdalénu, Modlitbu, Lucernu. Je obhájkyní lidské svobody a myslím, že by měla být vzorem pro nás i naše děti. Dala přednost společenským hodnotám a zájmům před těmi svými. Mám vždycky husí kůži, když ji 17. listopadu slyším zpívat její Modlitbu.

Meda Mládková

sběratelka umění, zakladatelka Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa

Je silná osobnost, která má úžasný tah na branku a schopnost rozpoznat to, co ostatní ještě nevidí. Dnes je jí 101 let. Nedávno jsem dokonce byla na představení Meda, které mě nadchlo. Je osobitá, talentovaná a tvrdohlavá. Líbí se mi, že jde za svým cílem a nebojí se překážek. Objevovala umělce a podporovala je se svou nadací v Česku i v zahraničí. Výrazně se podepsala na české kulturní scéně 20. století a zároveň překonávala i řadu obtíží. Se svým manželem se řídili mottem „Přežĳe-li kultura, přežĳe národ“, který jim pomohl vytvořit velmi hodnotný odkaz pro další generace.

27_WHAT20-11-inspirace.indd 27

22/10/2020 11:45

LOV E S TO R I E S

Sex koučka Julie Gaia Poupětová

Buďte čas od času trapní T Eva Karlasová F archiv

Co mají společného lidé spokojení se svým sexuálním životem? Především chuť neustále se učit, hledat inspiraci a bez váhání ji vnášet do praxe – tvrdí sex koučka Julie Gaia Poupětová. „Rutině, stereotypu a nudě nejsnáze předcházejí ti, kteří se nebojí otevřené partnerské komunikace a mají odvahu cítit se alespoň občas trapně,“ dodává. dhoďte strach z nových zkušeností. Cest ke šťastnějšímu intimnímu životu je mnoho. Někdy jen stačí vybočit z rigidních představ o tom, jaké parametry mají milostné hrátky splňovat, a vystoupit z takzvané ohrádky správného sexu. Ta může skrývat nejrůznější limitující přesvědčení včetně toho, že je nutné během intimností pokaždé dosáhnout orgasmu. Rozvíjejte vztahovou komunikaci. Naučte se s partnerem o sexu upřímně mluvit a společně si zhodnoťte, co vás doopravdy vzrušuje. Můžete tak odhalit celou škálu domněnek a mylných přesvědčení. Mluvte pravdivě, ale nezapomínejte na vlídnost a přijetí. Nečekejte, že se touha objeví sama od sebe. Mnoho lidí se mylně domnívá, že předpokladem sexu musí být touha, která se v jejich představách dostaví tak nějak sama od sebe. Na touhu však můžete čekat donekonečna. Vystupte z výkonnostní roviny. Přestaňte si milostné dění spojovat s konkrétními scénáři, raději vytvořte prostor pro spontánní hraní bez očekávání jakýchkoliv výsledků. Důležité je užívat si to, co se mezi vámi děje právě teď. Aktivně pracujte s vlastním studem. „Klientům vždy doporučuji trapnocvičení, jehož cílem je jediné: Cítit se co nejdřív trapně. Jen tak máte stoprocentní jistotu, že vystupujete z komfortní zóny, aktivně pracujete s vlastním studem a psychicky se otužujete. To vám postupně umožní přestat se brát tak vážně, více se uvolnit a naučit se o věcech mluvit s větší upřímností a lehkostí,“ vysvětluje Gaia. Více informací o tomto

cvičení a mnoho dalších praktických tipů najdete v knize Intimní štěstí (intimnistesti.cz).

KLÍČE K ŽENSKÉMU POTĚŠENÍ

„Kdybych to býval věděl před deseti lety…“ „Tuto větu nejčastěji slýchám na mužských kurzech. Mnoho pánů totiž dosud netuší, že klíčem k dobrému sexu je rozhovor. Ovšem nikoliv takový, během něhož muž navrhuje řešení daného problému. To většinu z nás jen zbytečně rozčílí. Proto muže učím, jak vést rozhovor tak, aby ho žena nevnímala jako nepříjemně věcný, ale naopak u ní zvyšoval hladinu oxytocinu – hormonu lásky a důvěry. Drhnoucí partnerská komunikace totiž vede k vyplavování kortizolu, což je zabiják dobrého sexu. K ženám je třeba přistupovat se sdělením: ‚Vnímám tě a záleží mi na tom, co cítíš.‘ A je celkem jedno, jestli to žena z komunikace pochopí přímo, nepřímo, verbálně či nonverbálně. Důležité je, aby k ní tato zpráva vůbec dorazila,“ podotýká sex koučka. Ženy potřebují nekonečno. Zatímco muži obvykle vnímají sex jako časově ohraničenou lineární aktivitu s jasným cílem, ženy ze své podstaty přistupují k milování jinak a rychlé tempo je může zbytečně stresovat. „Máloco je v sexu tak důležité jako dostatek času. Pokud se například učíme novou techniku dosažení orgasmu, může to trvat desítky minut, ale i hodin. Mnohdy lidé něco chvíli zkoušejí, a když se hned nedostaví výsledek, jdou zklamaně od toho. Ženy

navíc často sklouzávají k obavám z toho, že je jejich tempo pro muže příliš pomalé. V takové situaci pak obvykle začnou rozvíjet mylné scénáře, že už to partnera nebaví, bolí ho ruka, brní ho jazyk atd. Tím se však úplně zbytečně připravují o hlubší prožitek. Žena na své potěšení potichu rezignuje a miluje se s mužem takzvaně podle ‚jeho‘ scénáře. Nezřídka pak bývá naštvaná a frustrovaná a vyčítá partnerovi věci, které s její rozladěností ve skutečnosti vůbec nesouvisejí,“ vysvětluje Gaia. Vyděržaj, pioněr. „Když je žena vzrušená, muži s oblibou začnou přidávat tlak a rychlost, což ovšem bývá v mnoha případech totální propadák. I proto

nemůžeme se ani dobře spojit s tím druhým a být tak dobrými milenci. Ne a ne a ne! Mnoho mužů trpí tím, že se jejich partnerka v průběhu let promění v pochodující ne, které neustále opakuje: „Teď ne. Tady ne. Tam mi nesahej. Tohle mě nebaví.“ Taková komunikace je pro muže zcela logicky velmi frustrující a není divu, když časem začnou hledat štěstí jinde. Místo věčného ne raději zkuste pozitivní zpětnou vazbu, nejlepší jsou věty typu: „Teď se mi to opravdu líbí, přesně takhle pokračuj, děláš to skvěle.“ Porno jako rychlý zdroj dopaminu (a zabiják snahy). Moderní technologie přinášejí rychlou odpověď na poptáv-

„Klientům doporučuji trapnocvičení, jehož cílem je jediné: Cítit se co nejdřív trapně. Jen tak máte jistotu, že vystupujete z komfortní zóny.“ páry učím, aby se domluvily na nějakém verbálním či nonverbálním signálu, který bude muže informovat, že stávající pohyb a tempo jsou perfektní a není třeba je měnit, dokud síly stačí. Pracovně tomu říkám: Vyděržaj, pioněr,“ směje se sex koučka.

NA CO POZOR OČIMA SEX KOUČKY

Nespoléhejte na „to se samo“. Většina lidí věří, že spokojený erotický život jim zařídí sexuální pud, a že by se do toho přírodě raději vůbec neměli míchat, aby se něco nepokazilo. Opak je pravdou. Pokud se partneři společně nebudou učit nové dovednosti a hledat, co je doopravdy motivuje ke vzrušení, dříve nebo později přijde stereotyp a nuda, což jsou fáze předznamenávající nevěru nebo rozpad vztahu. Hledejte vlastní potěšení. I když ženy přijdou na kurz, kde se učí, jak potěšit muže, na prvním místě je to, jak společnou hrou a novými technikami potěšit především sama sebe. Když se nedokážeme dobře spojit sami se sebou,

ku po sexuálním uspokojení. Muž díky nim nemusí vyvíjet takřka žádné úsilí, překonávat nástrahy komunikace s opačným pohlavím ani řešit případná nedorozumění. Naopak má k dispozici nekonečný výběr vizuálních stimulů, které lze měnit podle nálady, navíc zcela bez rizika odmítnutí, zklamání, selhání či zbytečných řečí. Sexuální interakce se živou ženou tak některým mužům přijde jako příliš velká námaha s velmi nejistým výsledkem, což se zcela nepochybně promítá do „kvality“ současných vztahů a mnohdy to negativně ovlivňuje četnost sexuálních styků mezi partnery. Pět minut po dvanácté. Většina mužů zjistí, že je vztah v krizi, až když je jeho rozpad takřka nevyhnutelný. Ženy totiž vyjadřují nespokojenost pravidelně, ale jejich partneři tyto signály často vůbec nevnímají, případně nerozumějí, co se po nich vlastně chce. V případě obtíží je proto důležité být opravdu upřímní a nekonat na základě domněnek. A když už přece jen dojde k hádce, ze všeho nejdůležitější je umět se usmířit a obnovit vzájemnou důvěru.

28_WHAT20-11-love-stories-sex.indd 28

22/10/2020 12:48

P R O M OT I O N

Bez zubaře a bez vrtačky Jde o nejrozšířenější infekční onemocnění, kterým trpí až 99,9 procenta populace*. I když ho často přičítáme genům, ve skutečnosti bývá na vině spíše nedostatečná péče. Pojďme se podívat, jak zubní kaz vzniká a v jaké fázi ho ještě lze léčit bez zubaře a vrtačky. Zubní kaz krok za krokem

Vznik kazu souvisí s narušením zubní skloviny, tedy vnější vrstvy korunky, která chrání pod ní uložené části zubu. Přestože jde o vůbec nejtvrdší tkáň v lidském těle, je ohrožena například působením kyselin. Jejich zdrojem mohou být jídlo a pití, velmi agresivní kyseliny však při zpracovávání cukrů produkují bakterie zubního plaku. Ty se na zubech usazují především v místech, která se obtížně čistí. Jde tedy například o zubní krčky nebo třeba rýhy na žvýkacích plochách zubu. V souvislosti

s tím lze říci, že čisté zuby se zkrátka nekazí. Bez plaku a působení bakterií, které potřebují sacharidy, totiž zubní kaz nevzniká. To ale předpokládá perfektní péči o dutinu ústní, jejímž základem je správné a pravidelné čištění zubů minimálně dvakrát denně.

Léčba doma…

Pokud se vám to nepodaří, kyseliny způsobují ve tvrdé zubní tkáni úbytek minerálů. Dochází tak k demineralizaci, zpravidla v podobě bílé skvrny na zubu. A právě ta je prvním projevem vznikajícího zubního kazu, který se zpočátku nachází jen ve sklovině. V této fázi máte ještě šanci zubní kaz vyléčit, a to remineralizací. K ní přispívá fluoridace, jejímž cílem je dostat do povrchových vrstev skloviny dostatečné množství fluoridů, které přispívají k lepší odolnosti právě proti kyselinám vytvářeným bakteriemi zubního plaku. Kvůli fluoridaci přitom nemusíte do ordinace zubaře. Pro použití v domácím prostředí je určen léčivý přípravek Elmex gelée dentální gel, který obsahuje až 10krát vyšší množství fluoridů než běžná zubní pasta, a představuje tak prevenci i léčbu počínajícího zubního kazu.**

… i v ordinaci → Elmex gelée dentální gel (25 g) je léčivý přípravek k použití v dutině ústní. → Obsahuje léčivé látky: směs aminfluoridů a fluorid sodný. → Pro dospělé a děti od 6 let. → Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

Když se kaz neošetří včas, rozšiřuje se a postupně proniká hlouběji do zubu. Nakonec se může dostat až k nervu zubu a pokud ho infikuje, bývá nutné i ošetření kořenových kanálků. Kaz však nevzniká přes noc. Jde o proces, který trvá poměrně dlouho, obvykle v řádu několika měsíců. Začnete-li se o své zuby zajímat až v momentě, kdy vás něco bolí, musíte počítat s tím, že léčba bude ve všech ohledech náročnější než prevence. Kromě pravidelné péče doma

tedy nezapomeňte ani na preventivní prohlídku u stomatologa, a to každých půl roku. Lékař díky moderní technice rozpozná, zda ještě můžete šíření kazu zabránit sami, nebo zda už je potřeba jeho zásah. Čím dříve se na kaz přijde, tím efektivnější je jeho léčba.

Rada na závěr: Pozor na dětské zuby i obnažené krčky

V souvislosti s prevencí zubního kazu věnujte velkou pozornost péči o mléčné zuby. Jejich sklovina je měkčí, a tedy náchylnější na působení kyselin. Zuby jsou navíc menší, takže se na nich kaz rychleji rozšíří až k nervům. Náročnější na péči je i období přechodu z mléčného na stálý chrup. V ústech

se totiž nacházejí zuby různých velikostí, jejich čištění je obtížnější a míst, kam se při něm hůře dostáváte, je více. Právě ta jsou pak ideálním útočištěm pro bakterie zubního plaku. Rozvoj zubního kazu bývá rychlejší i u zubů s obnaženými krčky. Kaz u nich rychle vzniká na místech, kde již chybí odolná sklovina.

* Zdroj: 2006 – Národní epidemiologická studie, Výzkumný ústav stomatologický, Praha ** Elmex gelée dentální gel, 25 g, je lék k použití v dutině ústní. Obsahuje léčivé látky: směs aminfluoridů a fluorid sodný. Čtěte pečlivě příbalovou informaci!

NĚ D Ý T 1x NÁ

PODÍVEJTE SE SVÉMU ÚSMĚVU NA ZOUBEK.

D SNA ACE K I APL

Prevence zubního kazu Léčba počínajícího zubního kazu Ošetření citlivých zubů Lék k použití v dutině ústní.

www.elmex-gelee.cz

Elmex gelée dentální gel (25 g) je lék k použití v dutině ústní. Obsahuje léčivé látky: směs aminfluoridů a fluorid sodný. Čtěte pečlivě příbalovou informaci! Těhotné a kojící ženy by měly použití přípravku vždy nejdříve konzultovat se svým lékařem.

29_WHAT20-11-adv-elmex.indd 29

22/10/2020 11:41

M Ó DA

Za hranice

Šaty, 200 €

Švédská značka vytváří moderní a vysoce kvalitní módu, jejímž cílem je inspirovat a zdůraznit individuální styl. Věří v progresivní – a přesto nadčasový – design, silné krejčovství a smysl pro detail. V Hope jsou nadšení pro rozmanitost i kreativitu a věří, že neexistuje skutečně žádný důvod, proč by se dnes měl někdo cítit omezen konvencemi staré módy. Styl má pro HOPE přednost před genderem. Značka vyzývá své zákazníky, aby prozkoumali celý sortiment, nikoli jen jedno oddělení. Estetika designu HOPE je upřímná a přímá s nekompromisním přístupem k řemeslnému zpracování. Značka pevně věří, že dobrý design dodává životu hodnotu. Každá jejich kolekce přináší potřebu žádoucích, funkčních oděvů, sezonních nezbytností a neobvyklých základů pro udržitelný šatník. Od jara 2017 jsou všechny oděvy označeny jak pánskými, tak dámskými velikostmi. Co je posláním? Určitě poskytovat zákazníkům kompletní šatník z univerzálních kousků, které se snadno nosí, kombinují a budete je milovat po mnoho dalších let. hope-sthlm.com

Zmapovali jsme pro vás módní značky, o které stojí za to rozšířit si svůj obzor. Nenajdete je sice v Česku, ale pohodlně si je můžete objednávat on-line. T Filip Vaněk F archiv značek

AMI. PARIS

Dámský svetr, 360 €

Alexandre Mattiussi se narodil v roce 1980 a studoval na škole módního designu Duperré v Paříži. Po zkušenostech v několika módních domech – cestování mezi Paříží, Milánem a New Yorkem – se návrhář v roce 2011 rozhodl uvést na trh svou vlastní značku AMI. Její kolekce jsou inspirovány Paříží a stírají hranice mezi ležérností a elegancí. Zachycují určitý typ nonšalantnosti francouzského hlavního města, který je uvolněný, autentický a přátelský. Letos poprvé uvádí i dámskou kolekci ve stejném nadčasovém duchu, jako jsou kolekce pánské. amiparis.com

ARKET

IVY & OAK

Jde o moderní, relativně novou severskou značku nabízející základní módu (BASIC) pro ženy, muže i děti. Jejím posláním je demokratizovat kvalitu prostřednictvím široce dostupných, dobře vyrobených a odolných kousků, které jsou určeny k dlouhodobému používání. Arket znamená ve švédštině „list papíru“. Kombinuje koncepty, ke kterým se při vývoji značky často vracelo: archiv, archetypy a potřeby trhu. Udržitelnost je primárním hlediskem při vývoji značky a je přirozeně začleněna do všech procesů, od výběru materiálů, dodavatelů až po informování zákazníků o tom, jak pečovat o produkty a prodloužit jim tak životnost. arket.com

Byla založena v Berlíně v roce 2016 na principu vědomějšího vytváření a konzumace módy. Nabízí krásně navržené oblečení nejvyšší kvality za spravedlivou cenu, vyrobené tak, aby vydrželo více než jen sezonu. Věří ve styl, ne v trendy. Jejich oblečení je nadčasové se zvláštním nádechem. Zaměřují se na kvalitní materiály, precizní krejčovství a vynikající řemeslné zpracování. Ivy & Oak věří, že máte právo vědět, kolik stojí výroba jejich oblečení. Od samého začátku uvidíte, že jsou ceny spravedlivé pro všechny: pro vás zákazníka, tovární dělníky i pro dodavatele tkanin. Zjistíte také, že luxusní kvalita nemusí být drahá. ivy-oak.com

Pánská bunda, 1780 €

Kožená kabelka, 175 €

UNIFORME PARIS Za značkou stojí touha po změně. V roce 2017 se Hugues Fauchard a Rémi Bats rozhodli přehodnotit proces výroby oděvů zavedením udržitelnější a ekologicky uvědomělé vize, založené na pomalejším tempu. Autentičnost a trvanlivost uniforem a užitkového oblečení oba fascinovala již od dětství. Inspirací se pro ně staly vojenské kódy a detaily pracovních oděvů. Ručně vytvořené vzory jsou určeny k tomu, aby nositele posílily a zároveň ladily s dobou. I barvy hrají v designech kousků důležitou roli a zaujmou vás prostřednictvím přírodních tónů. Značka věnuje zvláštní pozornost také každému výrobnímu kroku a sází na materiály, jako jsou přírodní a obnovitelná vlákna nejvyšší kvality. Použití plastu je přísně omezeno. Znovu vytvořit smysluplnou a jedinečnou módu s lidským a ekologickým přístupem je pro oba designéry drahé. Závazek k rozvoji udržitelného luxusu je tedy v samém jádru značky. uniforme-paris.com

HOPE

Kabelka z veganské kůže, 350 €

Pánská košile z veganské kůže, 370 €

Prst de C diam a on Agra a dia info

Kabát, 681 €

NANUSHKA Návrhářka Sandra Sandor se narodila a vyrůstala v Budapešti a v roce 2005 vystudovala London College of Fashion. Brzy poté založila vlastní značku Nanushka. Z její první kolekce byl patrný jedinečný styl sebevědomé lehkosti a jemné ženskosti. Tam, kde se východ setkává se západem, značka čerpá inspiraci z duchovní cesty kulturami a časem a bez námahy kombinuje funkci s vkusem. Oděvy, navržené v Budapešti a vyrobené v Evropě, představují nejlepší řemeslné zpracování v kombinaci s udržitelnými materiály. Nanushka předvádí svoji hlavní kolekci na newyorském týdnu módy. Vlastně je to jediná značka z postkomunistické země, které se podařilo dostat na takzvaný módní Olymp. nanushka.com

30-31_WHAT20-11-moda-tipy+kompozice.indd 30

22/10/2020 11:19

Prsten Phanthére de Cartier bílé zlato, diamanty, emeraldy a onyx, náhrdelník Agrafe, růžové zlato a diamanty, Cartier, info o cenách v butiku

Vyšperkovaná udržitelnost Nakupování šperků je z našeho pohledu jednou z nejvíc udržitelných záležitostí. Prstýnky, náramky i řetízky často ceníme nejen pro jejich nespornou hodnotu, ale také proto, že za nimi stojí náš osobní příběh a ti nejbližší. Do kterých šperků se vyplatí investovat? Málo kdo ví, že ve Swarovski se k udržitelnosti zavázali již v roce 2000 a každé dva roky společnost vydává podrobnou zprávu o udržitelnosti a jejích počinech v rámci jejich krystal byznysu. Stejně tak italský šperkařský dům Bvlgari nebo americká ikona Tiffany, které se staly certifikovanými členy Rady zodpovědných šperkařů a veškeré zlato či drahé kameny získávají tím nejšetrnějším způsobem k životnímu prostředí. Klenotnický dům Cartier zase založil Nadaci Cartier Phylanthropy, jež se snaží zlepšit životní úroveň těch nejzranitelnějších osob, žijících v nejméně rozvinutých regionech světa. Nechte se unést těmi nejzářivějšími doplňky a pamatujte na to, že doba, kdy se velké šperky nosily jen do opery, jsou ty tam. Nebojte se je kombinovat s bílým trikem z eko bavlny, džínami nebo s kašmírovou teplákovou soupravou.

T Filip Vaněk F Benedikt Renč

Prsten z kolekce T1, růžové zlato a diamanty, Tiffany, 164 000 Kč

Náhrdelník Sautoir, růžové zlato, bílé a barevné diamanty, ALO Diamonds 753 624 Kč

Prsten Lyra z kolekce Ailes de Mer, 14k zlato, 71 500 Kč a náhrdelník Foam, 14k zlato, 138 000 Kč, obojí Antipearle

Prsten Vittore, 3490 Kč; prsten Vittore Pear, 3490 Kč; prsten Twist Wrap, 4490 Kč, vše Swarovski

Náramky Pois Moi, žluté zlato, 211 210 Kč, bílé zlato 338 900 Kč, růžové zlato a diamanty, 554 380 Kč, vše Roberto Coin

Prsteny z kolekce BZERO, 291 000 Kč, 65 900 Kč, 34 000 Kč a 199 000 Kč, vše Bvlgari

30-31_WHAT20-11-moda-tipy+kompozice.indd 31

22/10/2020 13:20

LOV E S TO R I E S

Svoboda v nás Přítel je někdo, kdo vám dává úplnou svobodu být sám sebou, řekl zpěvák The Doors Jim Morrison. Tím přítelem musíte být ale sami sobě hlavně vy. T Anna Vávrová F unsplash.com, pexels.com

32-33_WHAT20-11-love-stories-svoboda.indd 32

22/10/2020 11:17

vobodní můžete být, i když jste jako Prometheus připoutaní ke skále. A sami v poušti volní jako kondoři se budete cítit svázaní všemi provazy světa, když to ve vás řve: jsem nesvobodný! Svobodu totiž nenajdete na skále, na poušti, v žádné zemi nebo rodině, byť by byla její pravidla sebesvobodnější, pokud ji neobjevíte zároveň v sobě. Jistě, pokud žijete v nesvobodné zemi nebo na místě, ze kterého se jen těžko odchází, tenhle příměr trochu kulhá. Ale v ostatních případech platí. Slovo svoboda nebylo v téhle zemi padesát let vůbec populární. Ti, kteří vládli, se ho snažili vygumovat ze slovníku. Co to je svoboda, vykřikova-

V generacích, které zažily tento typ nesvobody, proto i dnes doznívá strach. Obava z toho, že výměnou za fenomén volnosti vplují leda do nebezpečí. Rádi proto zůstávají pod ochranou – ať už toho druhého, rodiny, zaměstnavatele nebo státu. Někdy nejlépe všech jmenovaných najednou. Cena za supervizi a pocit bezpečí je obrovská. Vlastní nesvoboda, která se ale někdy, pozor, maskuje mazaně jako svoboda. Vždyť svobodný můžu být i v korporátu a pod pantoflem paranoidního partnera. Jistě, pokud si svobodu pustím dovnitř a pocit, že mně nikdo nekryje záda ve mně nespouští panickou ataku… Právě teď není třeba se o svobodu na úrovni země bát (pokud tedy nenasta-

Pokud vás něco sráží na kolena a svobodu bere, máte svobodnou volbu – opustit staré vzorce, odejít nebo jednoduše odplavat.

„Slovo svoboda nebylo v téhle zemi padesát let vůbec populární. Ti, co vládli, se ho snažili vygumovat ze slovníku.“ li. Je třeba o ní mluvit, když je všude kolem nás? Žijeme přece ve svobodném státě! No, nežili jsme, a možná proto na svobodu rezignovali. Jako když slepice zvyklá snášet vejce v kleci neví, jak vypadá zelená tráva. Byla velkým tématem samizdatů, bytových seminářů a protestsongů a získala tak nádech zakázaného, provokativního, možná pro někoho až nežádoucího. Stavu, který třese hodnotami, ať už jsou jakkoli pomýlené. Jistota pověstné klece se kývala pod tíhou svobodné džungle, kde vás může cokoliv sežrat a nechat zmizet ze světa. Tak to chtěli, tak to měli. Komunistům se povedlo ze slova svoboda udělat výraz neviditelný a když už se zjevilo, tak skoro sprostý.

ne převrat a diktatura). O nesvobodě se sice hodně mluví v souvislosti s vládou a současným pandemickým stavem, ale právě to, že se o ní mluví, je důkazem, že se žádná nesvoboda à la nedemokratický stát nekoná. Za to těch, kteří se potýkají s osobní vnitřní nesvobodou, se prohání po světě, bez ohledu na to, kde zrovna žijí, jako klokanů po Austrálii. A mnozí o tom ani neví, protože se nechají ukolébat tím, že žijí ve svobodném světě. Začíná to už výchovou v dětství. Pro rodiče bývá těžké najít rovnováhu mezi určováním mantinelů, které připraví pro svobodný život a zabrání tragédiím, a osekáváním práv a zafixováním příkazů musíš/nesmíš, které bývají prvním stadiem nesvobody. Je něco jiného, když

Když jsem byla malá, říkali mi, moc se nesměj, nebo budeš za chvíli hodně brečet…

dítěti zakážete házet kameny, protože by mohlo někoho zranit, nebo proto, že by ho mohlo hodit do bláta a pocákat vám hodobóžové šaty. Nebo ho utišit v plné restauraci, kde jeho řev ruší ostatní, a zakázat mu ceknout na pískovišti, protože se právě bavíte s kamarádkou a špatně ji přes jeho křik slyšíte. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Rozhodnout se správně, poznat, co je výchova a co buzerace, není vždy jednoduché. Ve hře není nic menšího než budoucí sebevědomá a svobodná bytost. Rodiče, kteří vyrůstali v nesvobodné zemi, svázaní autoritativní výchovou svých rodičů zvyklých poslouchat, mají sklon být stejní a snažit se ze svých dětí vymodelovat stejné bytosti, anebo, pokud v sobě mají trochu rebelské krve, všechno naopak pustit a děj se vůle boží. Což je taky docela průšvih. Protože volná výchova, jak tvrdí psychologové, dělá z trochu rozjívených dětí, které neznají hranice, úzkostné dospívající a dospělé. Jak ti by byli rádi, kdyby mantinely měli! Protože když chybí, existuje větší riziko, že se objeví nesvoboda – takoví lidé mají tendenci podlehnout někomu nebo něčemu, co jim hranice, které jim scházely v dětství, zajistí. I za cenu toho, že je bude ovládat. Základy vnitřní nesvobody se betonují v dětství. Čím víc armovacího materiálu, tím hůř se v dospělosti bourá. Ale jde to! Když jsem byla malá, říkali mi, moc se nesměj, nebo budeš za chvíli hodně brečet. Takže když se teď hodně směju, někde v hlavě mi hned začne blikat červená kontrolka, bacha, přijdou slzy. Taky mě okřikovali, nepředváděj se! To když jsem třeba něco vyprávěla nebo se všelijak pitvořila, ovšem upřímně a bez postranních úmyslů. A když to samé dělalo nějaké jiné dítě, ukazovali na něj, ten se ale předvádí! Po čase mi to začalo připadat trapné, styděla jsem se za sebe i toho druhého a naučila se,

že nejlepší je nevyčnívat z řady. Nebo spíš, že nejhorší je z ní trčet! Přitom moje, tehdy ještě svobodná duše, řvala, proč? Proč?! Na pocitu, že jsem svobodná, mi nepřidaly ani lamentace o tom, jak tahle nebo támhleta chodí už zase s někým jiným. To už jsem byla trochu povyrostlá. Jestli ona nebude trochu, jak to říct slusně, děvka? Na dlouho mi to docela zabrzdilo můj sexuální život, který je zpočátku jedním velkým hledáním. Přece nebudu taky taková… děvka. A všechny ty věty, tohle se dělá a tohle se nedělá, když už jsem byla dospělá, se zarývaly do mého hodnotového žebříčku jako rezavé šrouby. Vrzaly a musela se použít síla, ale nakonec se v něm usadily. Tohle přece není vhodné! Svoboda v tom nebyla. Pokud bych to všechno přijala za své, nedělalo to binec v mém vnitřním světě a byla o tom pevně přesvědčená, pak bych svobodná zůstala. Jenže ve mně se tyhle a jiné postuláty docela praly s mým vnitřním nastavením. Protože v něm je svoboda zakódovaná. I díky tomu existuje možnost se k ní znovu vrátit, vyhrabat se z nánosů pozůstatků špatné výchovy, autoritativní školy, sešněrovaného zaměstnání nebo partnerského vztahu, kde ten druhý vládne. Pokud vás něco z toho sráží na kolena a svobodu bere, máte svobodnou volbu – opustit staré vzorce, odejít ze zaměstnání, které svazuje, dokonce i ze školy nebo od partnera, který si plete vztah s klecí. Jenže! Nemusí to být vůbec jednoduché. Musíte v sobě nejdřív touhu po svobodě znovu probudit a – paradoxně – začít se chovat svobodně už před tím, než se za svobodného sami prohlásíte. Protože strhat pouta dokáže jen člověk, který už vnitřně tak trochu svobodný je. Vypadá to skoro jako začarovaný kruh, hlavolam, který nejde vyřešit. Jenže jde. Právě proto, že svobodu máme v genech. Jde o to chtít být svobodný.

32-33_WHAT20-11-love-stories-svoboda.indd 33

22/10/2020 11:18

DRE AM JOB

Násilí hlukem

T Eva Karlasová F archiv Milana Šemeláka

„V dnešní době na nás neustále někdo něco vykřikuje. Politici, firmy, influenceři, celebrity, experti, ochránci životního prostředí. Do hlav nám každý den proudí tolik zpráv a poselství, že se to nedá ani změřit. Vzniká takzvané ‚násilí hlukem‘. Nikoho tak asi nepřekvapí, že většina lidí už klasický marketing odmítá,“ říká kreativec, stratég a konzultant Milan Šemelák. eznám nikoho, kdo by se v dnešní době necítil určitým způsobem zahlcen. Existuje podle vás cesta, jak z toho ven? Jedna jediná: naše pozornost nesmí být zadarmo. Každý z nás za ni musí žádat nějakou protihodnotu. To, co hodnotu nemá, je třeba odříznout. Pokud se to nezmění u jednotlivců, nikdy se nemůže změnit společnost jako celek.

Pomáháte vytvářet firemní strategii větším i menším společnostem. Jakým způsobem s nimi pracujete v aktuální nejisté situaci? I před krizí jsem se řídil základním pravidlem: osekat zbytečný balast a jít přímo k jádru věci. Radikálně zjednodušovat. To se hodí zejména v situacích, kdy se sejde představenstvo nějaké firmy a každý mluví o tom svém a pokud možno co nejkomplikovaněji. V takových chvílích funguji jako lakmusový papírek – když je to moc složité, vypne se mi mozek a já nerozumím. Přitom nejdůležitější otázka, kterou si musí každá firma položit, zní jednoduše: co za hodnotu přinášíme zákazníkovi? Možná se to nezdá, ale formulovat to jednou větou bývá pro lidi hodně těžké. Když se to povede, může se změnit

Kreativec Milan Šemelák

mnohé, ale také nemusí. Pokud totiž chybí někdo, kdo by byl ochoten nápady doslova „odtrpět“ v praxi, nemá jakákoliv inovace žádný smysl. V korporacích je navíc typický všudypřítomný „fake“, kdy se na oko o něco snažíte, ale děláte to jen kvůli šéfovi nebo abyste splnil plán či naštval kolegu. O skutečnou změnu vám vůbec nejde.

I z toho důvodu se ke své práci snažím přistupovat jako ke hře, protože ona to hra je. Jako ostatně všechno v našem životě. Nejvíc mě baví, když pracuji s někým, kdo má odvahu si věci nejen vyslechnout, ale následně je i uvést do praxe. To se stalo například v Pietro Filipi, kde jsme spustili nový koncept nakupování „pay as you feel“. V praxi to znamená, že za módní kousky zaplatíte tolik, na kolik se zrovna cítíte. Je to typická love & hate kampaň, kterou jedni vynášejí do nebes a druzí říkají, že stojí za hovno. Tahle kontroverze je ale přesně to, co mě baví! V reklamě jste začínal jako copywriter, následně jste prošel nejrůznějšími pozicemi včetně nejvyšších agenturních postů. Máte nějakou oblíbenou profesní deformaci? Fascinuje mě, kolik jako společnost produkujeme úplně zbytečných výrobků. Naposledy jsem měl záchvat smíchu nad „face shield“ od Louise Vuittona. Pokud chce firma pomoci a v aktuální situaci konat dobro, tak ať něco podobného vyrobí zadarmo, ne za necelých tisíc dolarů. Baví mě na podobné nesmysly poukazovat a otevírat lidem oči. Každý z nás by

„Nejvíc mě baví, když pracuji s někým, kdo má odvahu si věci nejen vyslechnout, ale následně je i uvést do praxe.“ Znamená to, že často přicházíte s nápady a ve firmě pak mnohdy ani nedojde k jejich realizaci? Dřív jsem si naivně myslel, že do každé společnosti dokážu přinést ráj na zemi. Teď na svůj profesní život aplikuji větu: „Když se terapeut nestará o štěstí svého klienta, daří se mu dobře.“ (směje se)

si měl uvědomit, jak moc se sebou nechá manipulovat. Vy sám jste se na takové manipulaci mnohokrát aktivně podílel, máte někdy výčitky svědomí? Krize mívám pravidelně. Když to však vezmete do důsledků, je manipulací

Něco o Milanovi Studoval diplomacii, pracoval pro velké značky po celém světě, ale rád tvrdí, že v podstatě neví nic. Tedy, možná dvě věci. Ví, jak radikálně zjednodušovat a vybrat to, co má hodnotu, nebo se alespoň hodnotou zdá být. A nebojí se nápady posouvat do roviny, kde se zdají nerealizovatelné a šílené. „Někteří to nazývají marketing, někdo strategie, někdo kreativa. To mi je jedno, hlavně to nedávejte do excelovské tabulky,“ směje se.

vlastně jakákoliv komunikace, jejímž cílem je vyvolat nějakou akci. A tím mám na mysli i tu běžnou, mezilidskou. Říkám si, že abych mohl dělat určitou osvětu, musel jsem si tím kolečkem projít a podívat se ďáblovi přímo do pece. Ale samozřejmě to může být čirý alibismus. Chápu, že předvídat v současné situaci další vývoj na poli marketingu je tak trochu věštění z křišťálové koule. Ale přece jen… Budoucnost marketingu nevidím dobře. Rozhodně platí, že nic už nebude jako dřív. Firmy jsou zcela logicky nejisté, nevíte dne ani hodiny. Někdo se snaží být co nejhlučnější a křičí do světa, co všechno má a za jak skvělou cenu. Tato strategie už ale většinou nefunguje. Jiní naopak intenzivněji inklinují k filozofickým termínům. Určitě je cítit všudypřítomnou snahu o hledání nějaké vize či hlubšího smyslu. Ale v zásadě je trochu směšné, když i značka majonézy hlásá, že se snaží zachránit svět. Z abstraktních pojmů se tak stávají jen další a další buzzwords bez hlubšího významu. Narážíte tím na tolik skloňovanou udržitelnost? Osobně to slovo nemám moc rád. Přijde mi, že se z něho stala jen další marketingová zbraň. Já sám jsem klasické dítě devadesátek, které vyrůstalo v úplně opačném trendu. Když se ohlédnu zpátky, vidím, že jsem se většinu života choval dost nezodpovědně. Kupoval jsem si, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Hodně jsem vyhazoval. Postupem času se to naštěstí mění. Opravdovou udržitelnost každopádně nespatřuji v líbivých heslech, ale především ve snaze konzumovat jen to, co skutečně potřebujeme a podobnému minimalismu učit i naše děti. Prostřednictvím dětí jsme trochu nepřímo nakousli téma budoucnosti. Máte nějakou vizi ideálního světa? Mám. Takovou utopistickou, inspirovanou kultovním románem Atlasova vzpoura od Ayn Randové, která popisuje, jak tvůrčí mozky tohoto světa začínají mizet do ústraní kvůli rozsáhlým restrikcím, regulacím a daním. A na truc socialistické společnosti si vytvoří vlastní komunitu kdesi v horách, kde se každý věnuje tomu, v čem je dobrý, a návzájem si svoje služby vyměňují. Tahle utopistická vize je mi nesmírně blízká, protože v takovém uskupení není třeba si na cokoliv hrát. Každý nabízí jen to, v čem je nejlepší. Ví, co za to chce, a víc nepotřebuje. Slovo „exponenciální růst“ nemá v takové společnosti místo. To je můj tichý a asi neuskutečnitelný sen.

34_WHAT20-11-prace-snu.indd 34

22/10/2020 11:20

y, dnes m látky.

Předplatné NA JEDEN ROK

590 Kč BALÍČEK SEPHORA V HODNOTĚ 1 020 Kč

CZ WHATNEWS. SC @WHATNEW WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

Asociální sítěbo vývojář

nterestu ne Proč exředitel Pi účet na sítích? lí vo dětem mít z Twitteru nedo STR ANA 20

V É N OV I N Y

erapie Léčivá aromat ejte i úzkost? Vmích

rouška, ale Dusí vás nejen nebo jasmín. ho oleje neroli né in stl ro do STR ANA 26

→ Dlouhodržící lesk, za nímž se každý otočí. Prodává se v 18 odstínech od super jemných po zářivé, ve čtyřech efektech: čirém, perleťovém, třpytivém a duochromatickém. Lesk na rty Sephora Collection – Glossed, 295 Kč → Textilní maska na obličej obsahuje minimálně 90 procent přírodních ingrediencí. Uložena je v ekologicky navrženém obalu, vyrobeném z udržitelných surovin. Maska na obličej Sephora Collection – Face mask (Liči), 145 Kč → Intenzivní. To je nejlepší slovo, které můžeme najít k popisu těchto vysoce výkonných čistých barevných koncentrátů. Oční linka Sephora Collection – Intense Ink Liner, 390 Kč → Krémové mléko taje při kontaktu s pokožkou a hydratuje ji. Prodává se v pěti různých parfemacích. Hydratační tělové mléko Sephora Collection – Moisturizing Body Lotion, 190 Kč Více na sephora.cz

JAKO

dárek pro prvních 30 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

35_WHAT20-11-predplatne.indd 35

22/10/2020 14:36

M O J E Z D R AV Í

K čemu jsou lázně a kdo je potřebuje Tak to jsem se během studia medicíny vážně nedozvěděla. Všichni samozřejmě víme, že existují. Víme, že tam jsou prameny, voda není na chuť moc dobrá, jsou tam hezké záhony s květinami a po parkových cestičkách se plouží starci. T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

e velkých secesních domech je ošetřovatelky masírují a pokládají do van s bahnem, odpoledne se cpou dortíčky v lázeňských cukrárnách a večer tajně kouří a pijí pivo či vínečko. Někdy odhazují hole a tančí valčíky. Taky víme, že lázně milují Rusové. Ti po procedurách pijí vodku. Moje první setkání se slovem lázně bylo v dětství, kdy na jedné rodinné sešlosti vyprávěly tetičky historku o tom, jak můj dědeček odjel na tři týdny do Mariánských Lázní. Po jeho návratu jednou odpoledne zazvonila u dveří našeho domu cizí paní. Dědeček šel otevřít a babička v kuchyni uslyšela radostný výkřik: „Tak mě tady, Ádo, máš!“ Jelikož zrovna krájela maso na guláš, tak vyšla s nožem ven a bojovně doprovodila onu paní až na nádraží. Vyrůstala jsem v přesvědčení, že do lázní jezdí jenom běhny a smilníci. Lázeňství vypadlo z osnov studia medicíny a ani si nevzpomínám, že by to byl volitelný předmět. Doba komunismu vytvořila vědecký obor balneologie, který měl za úkol zkoumat efektivitu lázeňské péče, ale starci byli stále starými

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

nemocnými lidmi, žlučníkáři měli dál žlučníkové záchvaty, kardiaci své arytmie, cukrovkářům se dál dělaly defekty na dolních končetinách a ztráceli zrak. Léčebný smysl lázní byl zpochybněn, toleroval se jen ten ideologický význam – náš pracující lid má právo si odpočinout a trochu se pobavit. Je to to málo, co jim můžeme dopřát, zvláště když lázně už tu stojí z dob minulých a my je zkonfiskovali ve prospěch proletariátu. Vznikl termín lázeňský průmysl a ten spadl pod turistický ruch (zbožňuji výstižnost slova ruch). Co se vlastně stalo? Kam se ztratila léčivá síla lázní? Je celý koncept možnosti uzdravení pomocí lázeňské péče z principu omyl? V devadesátých letech se nově přidal komerční zájem – zjistilo se, že po lázních lační i mladší lidé ochotní si za to zaplatit a lázeňská péče se rozdělila na chudé křížkové lázně hrazené pojišťovnami, někdy

Regenerace za pomoci vody, vzduchu, bylin, krásy a klidu je tou nejstarší a nejpřirozenější cestou.

z dolu Werner, kde se těžil kaolin a uranové barvy pro místní sklárnu a porcelánku, ulevuje od bolesti kloubů, zmírňuje otoky a zlepšuje pohyblivost. V roce 1906 pořídil první vanu v domě pekaře Kuhna a začal nabízet vodoléčbu zvláštní vodou, zájem byl obrovský a počet kabin rychle rostl. Investice do obrovského komplexu byla otázkou času. Proslulost rychle překonala hranice regionu a v době největší slávy se tady

„Autobusem jsme se dostaly do údolí smrti, naložily se obě do mrtvé vody a druhý den ráno byl krk splasklý. Pohádka zafungovala.“ nazývané „beznaděj starců“, a luxusní wellness v hotelích, kam rádi jezdí muži s milenkami či rozvedené kamarádky. Porcelánová pítka a kolonádní orchestry nahradily jaccuzzi a pleťové masky. Slovo detox se stalo marketingovým nástrojem. Některé lázně zanikly, jiné moderní naopak vznikly. V roce 2007 bylo na území Česka 37 lázní, dnes je jich 33. To je stále nadprůměrná nabídka v porovnání s jinými zeměmi. Sedím v ordinaci ortopedie na Bulovce tentokrát jako pacient. Trvalé následky těžkého úrazu se nyní projevují jako nesnesitelný bolestivý syndrom. Recept na analgetika odstrčím po stole zpět směrem k panu docentovi. Odmítám se stát feťákem. Navrhnu radonové lázně Jáchymov. Pozdvihne obočí a řekne: „Chcete, aby vám VZP proplatila dovolenou? To byste si měla vybrat nějaké hezčí lázně.“ „Myslíte, že to nepomáhá?“ „Samozřejmě, že ne.“ Kde ten příběh vlastně začal a kde se ztratila uzdravovací víra? Slavný Radium Kurhaus Jáchymov byl za první republiky světově proslulý. Vše začalo kolem roku 1900, kdy si Dr. Leopold Gottlieb všiml, že voda

ročně léčilo 10 tisíc nemocných. Ale uran nezajímal jen lékaře a pacienty. V roce 1946 se tu otevřely uranové doly pro výrobu atomových bomb a zajatecký tábor pro nacisty, o tři roky později už to byl tábor pro československé politické vězně. Celkem bylo do SSSR vyvezeno 98 tisíc tun uranové rudy. V roce 1975 tu profesor Běhounek opět otevřel sanatorium. Můj doktorský zájem o lázně se probudil na jednom večírku MFF v Karlových Varech počátkem devadesátých let. Pilo se a tančilo až do ranního kuropění a člověk většinou vypadal v den odjezdu jako troska. Tehdy jsem dostala dobrou radu od kamaráda Ondřeje, abych si do kabelky dala porcelánové pítko a cestou z večírku se pořádně napila z Hadího pramene. A skutečně, od té doby už jsem nikdy nezažila kocovinu. Ta voda, co chutná jako teplá krev, umí zázraky. Od té doby ctím vodu jako lék na různé potíže. Když cítím, že mě začíná bolet hlava, vždycky se napiju minerálky. Když jsem unavená, dám si vanu s nějakou bylinkou. Když jsem mívala silnější menstruaci, pila jsem železitou vodu z augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem. Když jsem měla stresová období

a pila hodně kávy, neutralizovala jsem to Vincentkou. Moje objevování zázraků pokračovalo. Při jedné dovolené do Toskánska jsem špatně snášela dlouhou cestu a vedra, naskákaly mi opary. Ocitla jsem se v přírodních lázních Saturnia. Je to sirný termální pramen, který vytváří vodopád ve skalnaté stěně a kaskádu terasovitých jezírek půvabně se svažujících do údolí. Teplá voda je cítit sírou a když se zde člověk koupe, smrdí jako čert ještě několik dní. Ale opary jako zázrakem zmizely. Vzpomněla jsem si, že sulfur je v homeopatii lék na kůži a tělní otvory.

Saturnovy sirné lázně

Fantastické je, že tento sirný pramen, známý už v době antiky, je prostě pramen ve volné krajině. Nejsou zde žádné ploty a pokladna, pravidla ani hygienické restrikce, přesto se tu neválí odpadky. Žádná civilizace ho nedokázala zničit ani zprivatizovat. Je to nádhera. Další zázrak jsem zažila při léčbě mononukleózy mojí dcery. Dělala maturitu a hodně se učila, v tomto oslabeném stavu dostala mononukleózu a natekly jí ošklivě krční uzliny. Čekala jsem několik týdnů, jestli se tato lymfadenopatie spontánně upraví, ale bylo to stále horší a horší. Někdo mi poradil vzít ji k Mrtvému moři. Koupila jsem letenky, vystoupily jsme v Tel Avivu, za pár šekelů jsme dojeli autobusem do údolí smrti, naložily se obě do mrtvé vody a druhý den ráno byl krk splasklý. Pohádka o mrtvé a živé vodě zafungovala dokonale. První zmínka o léčbě mrtvou vodou pochází od lékařů Essejců z kláštera Kumrán a píše se o ní v textech známých jako svitky od Mrtvého moře. Tento článek píšu z ostrova andělů – Ischie. Jsou tu nejstarší lázně na světě Nitrody s úžasnou alkalickou vodou a taky původní antická sauna s kamennými vanami na termální vodu, vytesanými v jeskyních na pláži Maronti. Komu jsou lázně určeny? Všem, kdo respektují vlastní tělo, chtějí mu prospět a cítí, že jim přírodní dary pomohou najít zdravou rovnováhu. Regenerace za pomoci vody, vzduchu, bylin, krásy a klidu je tou nejstarší a nejpřirozenější cestou. Je to zázrak.

36-37_WHAT20-11-moje-zdravi-lazne+covid.indd 36

22/10/2020 11:24

Covid psycho „Ve vzorku byl zjištěn SARS-CoV-2. Zůstaňte v domácí izolaci. Kontaktujte telefonicky praktického lékaře a postupujte podle instrukcí. Především zachovejte klid. Informujte své známé, se kterými jste přišli do kontaktu v několika posledních dnech, o vašem stavu. aiomica.“ T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

o poslední chvíle doufáte, že tuhle zprávu nedostanete, i když tak divně vám ještě nikdy nebylo. Najednou se tak dotýkáte něčeho, co bylo doteď sice všude kolem, ale přitom tak strašně daleko. Proč zrovna já, jak mám asi kontaktovat doktora v pátek večer, co mám dělat, co bude dál, proč se třesu, to se vám řekne, zachovejte klid. Aspoň už ale chápete, proč poslední dny trávíte v bolestech hlavy a těla, které vám nedají spát, hlavně ta kůže hoří, jako kdyby vám někdo tetoval záda spálená od sluníčka, a když vás nebudí tohle, tak aspoň šílené psychedelické sny. Jako mávnutím proutku se ocitáte na misi, na které máte za úkol co nejvíc zabrzdit všechno, co měl skrze vás covid v plánu udělat. A taky se začínáte dívat na svět novýma očima. V tuhle chvíli ale ještě netušíte, jak bizarní takový pohled někdy je.

Zavolej, zavolej mi!

Volat lidem, které máte rádi, že jste je možná nakazili, je něco, co byste radši nikdy nezažili. Je vám to děsně líto, i když racionálně za nic nemůžete, jedeme v tom přece všichni. Nádech, výdech, naštěstí to jde, protože tenhle průběh nemoci je ten lehčí. Ještě malá konzultace s kluky z aiomicy, kteří jsou zaplaťpánbůh dlouholetí známí, a jde se na to. Reakce prvních přátel a kolegů v pohodě, druhý den se ozývá paní z hygieny, takže už plníte tu vaši misi spolu, jste zase o něco moudřejší, víte, které kontakty byly nejvíc rizikové, které můžete nechat na později a které není nutné řešit vůbec. Těch pár nepříjemných odpovědí, co se ze sluchátka ozývají během dalších hovorů, ale stejně dokážou člověka slušně sejmout. Dá se na tohle vůbec nějak připravit? „V první řadě bych se připravil na to, že nepříjemná zpětná vazba může přijít. Je pochopitelná – lidi se bojí, jsou frustrovaní, dotýkají se jich restriktivní opatření. Negativní reakce je ale věc těch konkrétních lidí. Moje věc je to, abych nezpůsobil někomu nějakou újmu tím, že nebudu komunikovat. Zkrátka, aby mohl mít každý, s kým jsem byl v rizikovém sociálním kontaktu, svobodnou volbu se nějak zachovat. A abych já mohl mít sám před sebou čisté svědomí, protože to je nakonec to nejdůležitější,“ říká Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví.

Nekonečný seriál

Když máte lehčí průběh nemoci, jste jen doma, ale i tak se s vámi covid rozhodl zacvičit, můžete se ocitnout ve stavu mentální hibernace. To, že několik dní nic necítíte, nosem ani v puse, je nejzvláštnější část celé téhle „hry“. Dochází vám, jak moc jsou čich a chuť ve čtení reality důležité. Mnohem víc vrásek na čele vám ale dělají vaše kognitivní funkce. Jako kdyby vám někdo tiše a pomalu vyžíral mozek. A tak od rána do večera tupě koukáte na nekonečný seriál, po pár marných pokusech o soustředění ale rezignujete. Na bojování sama se sebou stejně nemáte sílu, vaše tělo potřebuje energii směrovat jinam. Jenže vesmír má osobitý smysl pro humor, a tak teď, zrovna teď, vás zve někdo na Facebooku do extrémní protirouškové skupiny. Bill Gates, 5G, covid neexistuje, roušky škodí zdraví, čipy v mozku, chřipečka, manipulace, vakcína nikdy, pojďte demonstrovat, já roušku nenosím, heč, plán mimozemšťanů, a taky iluminátů – je tam všechno. Haló, ale já jsem tady, v posteli! A zrovna bojuju s covidem! „Pro spoustu lidí je atraktivní konspiračním teoriím a dezinformacím uvěřit. Dávají jim pocit bezpečí, můžou se vůči někomu vyhranit, ukázat na viníka neštěstí. Je to také cesta, jak ulevit úzkosti a frustraci z toho, že nevím, co se děje, tedy z neschopnosti celou situaci kognitivně pojmout. Zároveň tím, že ten narativ přijmou, na sebe automaticky berou roli oběti – jsou obětí konspiračních manévrů a manipulace ve společnosti. A ta role je pro ně nějakým způsobem výhodná. U části lidí jde také o problém s autoritami, který může mít původ například již v dětství,“ vysvětluje Petr Winkler, když se ho ptám, co se děje pod povrchem, jak to, že alternativním pravdám v souvislosti s pandemií tolik lidí propadá. „Konspirační teorie jsou fenomén, který získává ve společnosti hodně na síle. Je to zapříčiněné sociálními sítěmi i cíleným šířením dezinformačních kampaní po internetu a podobně. Situaci ovšem nepomáhají ani oficiální média, která amplifikují kakofonii různých hlasů, dávají prostor také těm, kdo v nich nemají co dělat. Zdá se, že ani novináři často nedokážou rozlišovat mezi tím, kdo de facto jen šíří dezinformace a kdo má daty podepřený názor. Lidé pak tím spíš nevědí, čemu mají věřit, jsou

dezorientovaní a podléhají svůdnému lákání konspiračních teorií, které tomu v jejich očích dávají řád a jakýsi aspekt kontrolovatelnosti. Jasně řeknou, kdo za tím je, kdo to ovládá,“ dodává. Varování o škodlivosti trávení mnoho času on-line nabývá v domácí izolaci nových rozměrů. O viru jste si už nastudovali z relevantních zdrojů úplně vše, desetkrát, včetně toho, že i když se začnete cítit líp, může vám být druhý den zase hůř, covid je totiž totálně nepředvídatelný, zase tak moc zřejmě nezáleží na tom, kolik vám je let a v jaké jste kondici, je dost možné, že se budete ještě dlouho po uzdravení potýkat s následky, což se bohužel později ukáže jako svatá pravda. Se zastánci alternativních příběhů jste zkusili několikrát hodit řeč, hlavně s těmi, které znáte, jenže je to jako hrachem o zeď, stejně mají svoje „ale“. A tak je zrovna v tuhle chvíli lepší koukat z postele, kterou zrovna sdílíte s covi-

důležitá role odborníků, politiků a médií, kteří mají moc regulovat, co bude komunikováno a jak. Uvědomme si ale, že pandemie Covid-19 je pro naši společnost nový a těžko predikovatelný fenomén, což konzistenci v komunikaci významně komplikuje. Každý můžeme tedy tlačit na politiky a média a snažit se eventuálně ovlivňovat svoji sociální skupinu, která je bezprostředně kolem nás. Zároveň je ale nemožné přijímat odpovědnost za všechny své kamarády. Vždycky se mezi námi asi najdou lidé, kteří si názor udělali a evidence je nezajímá; takoví s postojem ‚nepotřebujeme, abyste nám říkali, co máme dělat‘,“ míní Petr Winkler. Napadá mě, že ke zdravému zodpovědnému vnímání skutečnosti nás dovede až přímé setkání s Covidem. „Vlastní prožitek je určitě daleko silnější než názor budovaný na abstraktních číslech a modelech. Covid pandemie je velká věc, která má planetární přesah –

„Je to, jako kdyby vám někdo tiše a pomalu vyžíral mozek. A tak od rána do večera tupě koukáte na nekonečný seriál.“ dem, na ty Kravaťáky, volat si s rodinou a přáteli, kteří vás mají rádi, a snažit se být co nejvíc v pohodě, protože psychika má přece na imunitu úplně fatální vliv. Stejně jako jídlo, které teď možná vůbec necítíte, jenže kdy jindy si vyvařovat tak zdravě a královsky než právě teď.

Konspirační bludy

Vzbuzují stejnou hrůzu jako samotný vir. Jak s nimi bojovat? „Obávám se, že jednoduchý recept na to neexistuje. Bylo by samozřejmě fajn, kdyby se člověk od brzkého věku učil rozeznávat a ověřovat informace, kriticky myslet. Nicméně současná informační gramotnost není velká. Lidské fungování zavalila v posledních dvaceti letech masivní tsunami informačních sítí a virtuálních světů. To je pouze jedna generace. Primárně je tady podle mě

zdravotní, ekonomický i sociální. Je to nová výzva, kterou současné generace ještě nezažily. V ČR toho navíc v první vlně na populačním zdraví tolik nenapáchal, lidé tady proto vnímají spíš ekonomické a restriktivní dopady. Nepřál bych ale nikomu osobní zkušenost dřív, než něco pochopí,“ uzavírá. Konec izolace. Máte cítit radost, ale očekávání, jak vám touhle dobou bude, se nějak nenaplňují. Hlava stále stávkuje, říct i napsat smysluplnou větu trvá věčnost, únavy jsou často nezvladatelné. První vycházky ven dáváte v roušce, přestože nemusíte, ale co kdyby, teď přece nejlíp víte, že obezřetnosti a ohleduplnosti není nikdy dost. Hodně lidí blbě čumí, protože je zrovna doba, kdy se na obličeji nic nenosí. Možná kdyby tušili… „Čekáte na ten covid, jo?“ vysmívá se mi prodavač na farmářském trhu. Co asi dělá teď?

Konec izolace. Máte cítit radost, ale očekávání, jak vám touhle dobou bude, se nějak nenaplňují.

36-37_WHAT20-11-moje-zdravi-lazne+covid.indd 37

22/10/2020 11:25

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Šokující umění

Umělkyně Zuzana Svatik

Zuzana Svatik je rodilá Bratislavanka žijící v Berlíně. Naštěstí nám osud přihrál do karet říjnový Designblok, kam Zuzanu pozvali prezentovat její tvorbu v rámci kurátorského výběru Arthouse. Zuzana se proslavila šokujícími vázami s autorskými malbami a právě ony si vysloužily nejednu nálepku, mimo jiné i politická agitka nebo feministická póza. Přitom jí šlo vždycky jen o to, dělat něco, co ji baví a přináší satisfakci. Představujeme vám tvorbu jejíma očima… T Jana Krivenkaja F archiv Zuzany Svatik

dyž jsem skončila bratislavskou VŠVU (Vysoká škola výtvarných umění, pozn. red.) a dostala titul, najednou jsem měla v hlavě velký chaos – a co teď? Pár měsíců mi trvalo, než jsem si ujasnila, zda se vůbec chci věnovat keramice, kterou jsem vystudovala. Na vysoké jsem měla hodně pedagogů, kteří byli nakloněni velkým porcelánkám a designerské

Hledání sebe sama

Když tvoříte tak dlouho pod střechou nějaké instituce, zvykněte si na zpětnou vazbu, kterou jako umělec potřebujete. Po každé klauzurní práci dostanete feedback – ať už pozitivní, či negativní – a to vás nějakým způsobem naplní a na čas uspokojí. Zkrátka tam máte nějaké publikum, o které se postará škola, studenti nebo pedagogové. Když jsem opustila

„Kdybych se nedokázala uživit svojí tvorbou, tak bych spíš než vyrábět na zakázku šálky do kavárny šla do té kavárny pracovat.“

produkci. Mě designérská tvorba a bílý „dokonalý“ porcelán zase až tolik nebavily, a tak jsem s tímto jejich přístupem na škole trochu bojovala. A najednou jsem měla pocit absolutní volby a svobody: uvědomila jsem si, že se konečně můžu věnovat tomu, co mě skutečně naplňuje. Nemůžu být v komfortní zóně, to by mě strašně brzdilo. I proto mi keramika vyhovuje – to médium mi nikdy nedovolí ustrnout a být si na sto procent jistá výsledkem.

Flexible vase, 2020

Bakalářská práce z roku 2016

vysokou, zákonitě jsem toto publikum ztratila. Kdyby se mě někdo zeptal, co bych za svých studií udělala jinak, tak řeknu, že bych se rozhodně více věnovala prezentaci své tvorby mimo domovskou školu, a to i na sociálních sítích. Instagram mám teprve rok a jde to velmi pomalu. V tom jsem udělala chybu. Vůbec jsem nad tím na škole neuvažovala byznysově, nemyslela na to, co přijde pak. Profesoři nám dávali technologický background, svůj čas, um,

Don’t forget who’s your daddy, 2019

Chewing gum vase, 2018

ateliér, nedostávali jsme ale od nich žádné know-how z pohledu člověka, který ví, jak to v uměleckém světě chodí. Když jsem pak dostala titul, dlouho mi trvalo najít se jednak jako člověk, ale také v umělecké sféře. Objevit svoje místo, publikum, najít, co a jak chci dělat. Tehdy jsem se také rozhodla, že se přestěhuji do Berlína. S manželem jsme potřebovali změnu prostředí a Berlín s jeho pulzující uměleckou scénou nám přišel jako skvělá volba. K dnešnímu dni je to rok a půl, co mám v Berlíně ateliér. Nejvíc mě těší, když jsem celý den zaneprázdněna a mám svůj režim, neumím sedět doma na gauči.

Tvorba a užitek

Nevěnuji se produktovému designu ani zakázkové tvorbě. Kdybych se nedokázala uživit svojí tvorbou, tak bych spíš než vyrábět na zakázku šálky do kavárny šla do té kavárny pracovat. Produkovat nějakou zakázku je pro mě stejné jako pracovat kdekoli jinde. Nedává mi to satisfakci, kterou od tvorby potřebuji. Ale nemyslete si, že jsem jen zhýčkaná, že nad něčím ohrnuji nos. To, že můžu dělat právě to, co chci a věnovat se umění, není jen o štěstí, i když být ve správný čas na správném místě může být v některých ohledech klíčové. Je to těžká práce, pracuji na tom kontinuálně už téměř 15 let. Věřím, že kromě štěstí je to i o tom být inovativní, autentický, otevřený, dát médiu nový vklad, nebát se a hlavně se nezaprodat. Důležité je neustále se vzdělávat, číst, otevírat nové obzory, komunikovat se zajímavými lidmi. Je strašně moc faktorů, které se za všechny ty roky nahromadí – a z toho pak vzejde hotový člověk, který bude schopen tvořit. Vlastně už na střední škole jsem si uvědomila, že mě velmi baví pracovat s materiálem ve 3D. O keramiku jako takovou mi vlastně nikdy nešlo – vnímám ji jen jako médium, se kterým pracuji. Vyhovuje mi po technologické, ale hlavně po ideové stránce. Keramika s sebou nese jakousi provinčnost, tradici, a různé historické konotace. Přemýšlela jsem nad tím teď v rámci své prezentace na Designbloku v Národopisném muzeu: když se díváme na všechny ty historické objekty, někdy dostáváme melancholický až nostalgický pocit smutku po starých časech. Romantizujeme je, myslíme si, že lidé v minulosti žili čisté, „zemité“ životy, nezatížené výdobytky moderní civilizace, že si všechno vyráběli

vlastníma rukama. Ale ve skutečnosti byl jejich život otřesný – oni necítili, že tvoří nějakou tradici, potřebovali hlavně přežít. Dnes chodíme v muzeu okolo těchto artefaktů ve svých drahých kabátech a zasněně přemýšlíme o čistotě toho pokolení. Je to svým způsobem paradox.

Cíl? Ovlivnit současníky

Je velmi pravděpodobné, že pro někoho v budoucnu to budeme my, čistí a tradiční. Někdy mám pocit, že v rámci toho tradování úplně chybí jakákoliv selekce, že slovo tradice se často používá jako štít, za který se schovávají nejhanebnější a nejzbabělejší úmysly. Nemyslím si ale, že moje věci přežijí tak dlouho – většina z nich už je stejně rozbitá (smích). Co se týče mého vlastního odkazu, domnívám se, že je důležité žít v tom, co je teď. Jestli má moje tvorba někoho ovlivnit, tak moje současníky.

Co mě momentálně zaměstnává?

Právě se stěhuji do nového – většího – ateliéru, kde budu mít několik oddělených místností. V jedné z nich budu pracovat se sádrou, v druhé s porcelánem, ve třetí s hlínou, budu mít svůj vlastní prostor s glazovnou a velkou pec, takže konečně budu moci dělat velké objekty z hlíny.

Pár slov o Zuzaně Na Designbloku není Zuzana Svatik nováčkem. Dvakrát se ho účastnila v rámci Diploma selection, což je výběr nejlepších diplomových prací v rámci Evropy – poprvé se svojí bakalářskou prací a potom i s diplomovou. Ta se jmenovala Road to Perdition a věnovala se tématu genderu a domácího násilí. Na letošním Designbloku prezentuje Zuzana svoji kolekci černobílých váz Bitches Running the Show v rámci kurátorského výběru Arthouse. Všechny objekty vystavovatelů kurátorského výběru, jehož tématem je letos tradice, jsou umístěny ve výklencích Národopisného muzea, současně se stálou expozicí.

38_WHAT20-11-umeni.indd 38

22/10/2020 12:52

P R O M OT I O N

Značka, co přemýšlí Nejen velké módní domy, ale i běžné oděvní řetězce stále více myslí na udržitelnost. Přírodní materiály a ohleduplné postupy výroby tak ve svých kolekcích prosazuje i britská módní značka F&F, která se dlouhodobě inspiruje trendy ze světových přehlídkových mol. Nemusíte tak utratit celou výplatu za lněné kalhoty, udržitelný denim, košile z bio bavlny nebo kabát z recyklovaných materiálů…

Značka F&F, dostupná v síti Tesco, aktivně podporuje iniciativu Better Cotton Initiative (BCI) a dlouhodobě vyvíjí metody na podporu udržitelnosti. Od sezony jaro/léto 2019 pochází minimálně 50 procent veškeré bavlny použité napříč dámskou, pánskou, dětskou a baby kolekcí z udržitelných zdrojů. Dlouhodobou ambicí je, aby do roku 2025 veškerá použitá bavlna byla udržitelná ve 100 případů případů.

Na podzim 2019 se v kolekci poprvé představily bundy a kabáty, které mají udržitelnou podšívku. Na výrobu každého takového kusu bylo použito 17 recyklovaných plastových lahví. To znamená, že se zužitkovalo 3,7 milionu recyklovaných plastových lahví jen na bundy. Tyto postupy budou v maximální možné míře využívány i při výrobě kolekcí nadcházejících sezon.

Bavlněná košile s příměsí lnu, 599 Kč; svetr s příměsí recyklovaného polyesteru, 499 Kč; lacláče z udržitelného denimu, 699 Kč; podkolenky, 149 Kč; pantofle, 249 Kč.

ZÁKLADNÍ KOLEKCE F&F DENIM Od roku 2016 je vyráběna ze stoprocentně odpovědných zdrojů. Zároveň byla vyvinuta a zavedena technologie Jeanologia, díky které se během výroby spotřebuje výrazně méně vody, energie a chemikálií (zejména užívaných během barvení). Další krok představuje rozšíření těchto pravidel také na řadu „módního denimu“. Pro rok 2020 se F&F zavázalo nepoužívat žádné rizikové chemikálie (ZDHC) napříč celým výrobním cyklem módních produktů.

Mikina, 399 Kč; punčocháče, 149 Kč; kabát s příměsí recyklovaného polyesteru, 999 Kč; holínky, 599 Kč.

F&F ušetří

23 litrů vody na výrobu každého jednotlivého páru džínů z dámské, pánské a chlapecké kolekce

F&F jako

1. britský supermarket podpořilo Better Cotton Initiative (BCI)

F&F využilo při výrobě dámské kolekce AW19

26 milionů plastových lahví které by jinak skončily v oceánu nebo na skládkách

Květované šaty, 100% viskóza, 599 Kč; holínky, 599 Kč.

Kostkovaný kabát, 749 Kč; bavlněný top, 349 Kč; džíny z udržitelného denimu, 649 Kč; boty, 699 Kč.

Při výrobě chlapeckých kalhot z kolekce „back-to-school“ 2019 značka využila

6,7 milionu plastových lahví které by jinak skončily v oceánu nebo na skládkách

39_WHAT20-11-adv-f&f.indd 39

22/10/2020 11:41

360°

„Osobně se v umělých materiálech necítím dobře, a neplatí to jen pro módu, ale i pro bydlení,“ říká Leeda Abrtová.

O snech, které se proměňují v čase Od roku 2010 až dosud – majitelka obchodu Anglická sezóna a designérka. Co ale stojí za takovou jednoduchou větou v životopise? Leeda Abrtová popisuje, kolik energie stojí vybudovat si svůj sen. A kolik síly je potřeba ho také včas opustit.

že za tím je ještě něco hlubšího, co chcete dělat. Jen to první poslouží tomu druhému, co chcete dělat. A to druhé poslouží třetímu. To je ten život, život je totiž neustálá změna,“ míní Leeda Abrtová.

Ze zahrady domů

Ví, o čem mluví, a ve vzpomínkách se noří o deset let zpátky. Na začátek. Tehdy pracovala jako obchodní zástupkyně velké francouzské firmy z oblasti autoprůmyslu. Byla to práce, kterou dobře zvládala, a měla slušný plat. Jen to osobní naplnění nebylo úplně ono… Její muž David však tehdy práci neměl

první impuls, bylo to krásné funkční oblečení pro ženy na zahradu v anglickém stylu,“ vypráví Leeda. Moc to nepromýšleli, stali se výhradními distributory a bez jakékoliv zkušenosti s prodejem rovnou nakoupili zboží. K tomu si pořídili zahradní domek, domluvili se s obchodním domem IKEA na Zličíně a tam módu a doplňky pro zahradnice začali prodávat. „Bylo to naivní, ale skvělé a zábavné. A když jsme všechno vyprodali, začínal podzim. Dodavatel už neměl ani holínky, a tak bylo jasné, že jen na tomhle nemůžeme postavit náš byznys. Napadlo mě, že se zkusíme zaměřit

T Petra Nováková, F archiv Leedy Abrtové

rovna jsme skočili do druhé vlny pandemie, čísla nakažených stoupala a s ním i jisté obecné napětí. Leeda Abrtová se tehdy na své zdi na Facebooku zeptala: „Ví někdo, kde potřebují výpomoc? Nabízím své síly jako dobrovolník sanitář po dobu nouzového stavu do některé z pražských nemocnic.“ A tak teď chodí pracovat do jedné nemocnice jako pomocná síla v kuchyni. „Jasně, mohla bych být v našem obchodě, ale už bych tam byla nadbytečná. A já mám potřebu dělat hlavně smysluplnou práci. Ale v podstatě dnes dělám jen to, co mě baví,“ vypráví. Její obchod Anglická sezóna se letos přestěhoval z venkova za Prahou do Podolí, a statek, který se z obchodu přirozeně přeměnil na meditační centrum, teď zeje prázdnotou. „Kromě toho, že dobrovolničím, starám se teď mnohem víc o PR v obchodě a pracuji i na grafice. Není to tak dávno, co jsem se naučila

s Photoshopem a InDesignem, a tak teď můžu sama připravovat různé propagační materiály. Po obchodní stránce je teď stagnace. Žádný podnikatel to momentálně nemá jednoduché, tenhle rok je drsný. Ale věřím, že všechno bude zase dobré,“ věří Leeda a je na ní vidět, že tu poslední větu nemyslí jako nějakou frázi nebo zbožné přání. Usmívá se a nebojí se. Takhle nějak si představuji životního optimistu. „Jsem spíš fatalista, ale vždycky s dobrým koncem. Věřím, že věci jsou tak, jak mají být. A vím, že všechno je dobře. A navíc – je dobré si v životě zažít i těžké časy, o tom jsem přesvědčená. Na začátku podnikání to taky nebylo vůbec jednoduché, skoro to vypadalo, že to neustojíme. Ale pak se to rozjelo. Dobrá je trpělivost. Holt někdy přijde prověrka. Navíc nikdy nevíte, kam vás život zavede. Něco začnete a myslíte si, že to je ono, že to je na celý život. Ale po pár letech zjistíte, že je to úplně jinak,

„Nabízím své síly jako dobrovolník sanitář po dobu nouzového stavu do některé z pražských nemocnic.“ a žádnou, kde by se mohl realizovat, nějaký čas nemohl najít. „Řekla jsem si, že je to možná příležitost pro nás dva. Od začátku našeho vztahu jsme chtěli dělat něco spolu. Ale neměli jsme moc podobné zájmy. Vytanula mi jednou vzpomínka z dětství, jak jsem si stále dělala nějaké pokojíčky a milovala jsem bydlení v domě a naši zahradu… Hlavou mi běhaly takové střípky nápadů… Dům a zahrada… Něco s bydlením… Hledala jsem na internetu inspiraci a našla jsem švédské oblečení Garden Girl. To byl

i na interiér a vybavení bytu. Začali jsme hledat další a nové dodavatele nábytku, doplňků, dekorací… A to se podařilo,“ pokračuje. Na tohle už zahradní domek nestačil, a s novým konceptem a rozšířenou nabídkou museli najít i adekvátní prostory. Ty našli ve zdevastované, ale působivé bývalé galerii na Praze 5. Prostor pečlivě a kompletně zrekonstruovali, navezli nové zboží, a pak půl roku hypnotizovali dveře, kdy se otevřou a přijde nějaký zákazník. „Ze začátku nepřišla ani noha. Po několika měsících

40-41_WHAT20-11-360-stupnu.indd 40

22/10/2020 11:27

se to trochu rozhýbalo, zájem pomalu stoupal a my si tak mohli dovolit první prodavačku,“ pokračuje Leeda. Koncept Anglické sezóny byl o tom nabídnout zákazníkům vkusné věci z přírodních materiálů. Ukázat, jak je krásné žít spíš ve dřevě než v laminu. „Osobně se v umělých materiálech necítím dobře, a neplatí to jen pro módu, ale i pro bydlení. Když přijdu k někomu do bytu, kde je plovoucí podlaha, laminátový nábytek a plastová okna, udělá se mi tam nevolno. Nechápu, jak to lidé dávají. Možná je to naše necitlivost, nebo to, že se spokojíme s málem. Já věřím spíš tomu, že když chcete dobře žít, jde

jsme měli hypotéku. Potřebovala jsem to co nejvíc rozhýbat. Ale semlelo mě to zdravotně. Každého vytrestá, když si začne myslet, že takový zápřah ustojí ve zdraví. Neustojí, naše těla na to nejsou stavěná. A stejně jako se člověk stane snadno kuřákem od pár cigaret, tak stejně snadno se stane workoholikem. Ale nechce si to připustit. Hnací motor funguje, a vy prostě jedete. A nevnímáte, že jedete třikrát rychleji než vaše okolí,“ svěřuje se Leeda. Opustila práci obchodní zástupkyně a začala se soustředit jen na vlastní podnikání. A na změnu, kterou v něm chtěla udělat. „Chodilo k nám hodně

„Žádný podnikatel to momentálně nemá jednoduché, tenhle rok je drsný. Ale věřím, že všechno bude dobré.“ to především v přírodních materiálech, ne v těch umělých.“

Venkovský dům s duší

Do produktů, které v sobě měly duši a styl anglického venkova, se zamilovávalo čím dál víc zákazníků, obchodu se dařilo, ale Leeda i přesto celých pět let měla dvě práce. Kromě Anglické sezóny pořád pracovala jako obchodní zástupce. Peníze, které vydělala v jedné práci, investovala do vznikajícího vlastního byznysu. „Přes den jsem pracovala jako obchoďák, podvečery a večery jsem byla s rodinou, s dcerou, dali jsme si večeři a já pak až do noci řešila Anglickou sezónu. Každý den, pět let v kuse. Pořád jsem totiž neměla pocit jistoty, do toho

lidí, kteří chtěli rekonstruovat staré domy. Tuhle touhu jsem v sobě od mládí měla taky. A tak jsem chtěla na venkov, opravit starý dům, udělat tam showroom a ukázat zároveň, jak se to dá dělat. Můj muž souhlasil, nadchnul se do mých vizí a plánů. Našli jsme dům v Hobšovicích, ve vesnici třicet kilometrů od Prahy. Byla to láska na první pohled. Tedy hlavně pro mě. Ten dům mně učaroval svou krásou, energií, půvabem, kouzlem, vším… A něčím mnohem hlubším. Začali jsme nadšeně rekonstruovat a využívat staré postupy stavby. Nikdo nám ani nestihl říct, jak velcí blázni jsme. Rekonstrukce byla poměrně rychlá, ale vražedná. Nechali jsme na tom neskutečné množství energie a peněz jako

„Chtěla jsem tomu domu dát to, co chce. A nakonec se rekonstrukce podařila,“ říká Leeda.

za tři domy. Pořád se něco komplikovalo. A nejhorší na tom bylo, že jsem k sobě neměla parťáka. Ani svého muže, ani žádného projektanta. Spíš mě tak všichni opouštěli. Sama jsem si hledala řemeslníky i stavební dozor. A navíc jsem zjistila, že jsem velmi náročný zákazník – třeba že chci omítku ve vápně a nechci na domě mít perlinku a lepidla… Sama jsem si uvědomila, že to se mnou nebylo k vydržení, ale věděla jsem, proč to dělám. Nepořídila jsem si starý dům, abych ho opravovala nově, ale chtěla jsem se naučit staré postupy, které mnohdy vydrží i sto let. Chtěla jsem tomu domu dát to, co chce. A nakonec se rekonstrukce podařila, dotáhli jsme to. Ale rozdělilo nás to s Davidem, zůstali jsme jen pracovní partneři. Otevřeli jsme na jaře 2017. Lidé za námi jezdili z celé republiky i ze Slovenska. Bylo to skvělé. Ale po roce ta nadšená vlna odezněla, a došlo nám, že to byl další z naivních nápadů, že takhle může fungovat prodejna,“ popisuje Leeda. A šlo se zase dál. Obchod vrátili do Prahy, našli pro něj nový prostor, který opět od podlahy zrekonstruovali. Prodejnu má nyní na starosti především Leedin bývalý manžel David. A statek? „Ten jsem neprodala, i když jsem ho

chvíli měla plné zuby. Ale nedalo mi to. Když dům začal zít prázdnotou, stála jsem uprostřed místnosti a řekla jsem si: Vždyť jsi to ani pořádně nezkusila! Když jsem do Hobšovic přišla, tak to první, co jsem ucítila, bylo zvláštní chvění. Stála jsem venku, svítilo na mě slunce, kolem zpívalo spoustu ptáků. A já v tu chvíli pocítila neuvěřitelný sloup energie, který do mě proudil horem dolem. Společně s myšlenkou, že z toho mám udělat nádherné inspirativní místo pro lidi. A já jsem si myslela, že to má být obchod. Při té rekonstrukci jsem podvědomě – a nevědomky – myslela na plán B. Takže když jsem nedávno hobšovický obchod měnila na meditační centrum a místo kurzů, stačilo dodělat jednu koupelnu a bylo hotovo. První kurz se konal na konci února. A pak přišel covid. Není to lehké, ale moje životní, lehce peprné heslo je: Nejdůležitější je se z toho nepo… A věřit tomu! O víkendu často jezdím do přírody, to mě nabíjí. A nepracuji. To už vím,“ směje se Leeda. I když většina lidí se teď bojí dívat do budoucnosti, nedá mi to a musím se zeptat: Neklíčí ve vás další výzva? „Ale jo! Jsou tam ještě stodola a bývalé chlívky. Tak asi o to se ještě postarám.“

„Otevřeli jsme na jaře 2017. Lidé za námi jezdili z celé republiky i ze Slovenska,“ vzpomíná majitelka.

Dům v Hobšovicích, ve vesnici třicet kilometrů od Prahy, slouží jako meditační centrum.

„Když jsem do Hobšovic přišla, tak to první, co jsem ucítila, bylo zvláštní chvění,“ popisuje Leeda Abrtová.

40-41_WHAT20-11-360-stupnu.indd 41

22/10/2020 11:27

LOV E S TO R I E S

Když se spojí architektura a 3D tisk T Michala Bradová F unsplash.com

Vůbec první 3D tištěná budova vyrostla v Dubaji v roce 2016. O dva roky později se ve Francii stěhovala první rodina na světě do domácnosti z 3D tisku. Stále častěji se ve světě pomocí 3D tiskáren vyrábějí budovy a další designové objekty, teď došlo i na Česko. Tahle technologie totiž představuje jednu z nejvýraznějších inovací posledních dvou dekád a žene obor stavitelství a architektury kupředu. to až na tržní hodnotu 280 milionů dolarů. Transparency Market Research predikuje 3D tisku na stavebním trhu do roku 2027 až desetinásobný růst (z 29 milionů dolarů v roce 2019). 3D technologie se už hojně využívá v různých průmyslových odvětvích, včetně třeba takového zdravotnictví, strojírenství či letectví. Nyní začal 3D tisk pronikat i do sektoru architektury a stavitelství. Po několika desetiletích, kdy zůstával co do inovačního pokroku v naprosté nečinnosti, se mu tak rozvíjí nový potenciál.

Jednej globálně a hlavně okamžitě

Ať už doma, v kanceláři, knihovně, obchodě, ve škole, nebo třeba v tělocvičně, architektura je všude kolem nás a tvoří důležitou součást našich každodenních životů. Budovy už nejsou jen jakési úkryty, ale mají vliv na naši náladu, chování, produktivitu i zdraví. O to větší nároky se kladou na celý obor. Žijeme v dost dynamickém světě, plném interakce a rychlé komunikace. Čas se stává jednou z nejcennějších komodit. Právě v tomto aspektu přináší technologie 3D tisku významné benefity. Architektům

3D tisk výrazně omezuje manuální práci a šetří čas při tvorbě konceptů.

pomáhá lepší flexibilitou, detailností a okamžitým porozuměním, paralelně s tím i úsporou času a nákladů. Současná architektura se samozřejmě zformovala díky minulým kulturám a civilizacím, které tu žily před námi. Pochopení historie je důležité nejen pro ocenění tradičních stylů a konstrukčních technik, nicméně dává pevný základ pro přijímání nových metod a inovací, jakým je právě 3D tisk. Parametry a budoucnost architektury pohání globalizace a technologický vývoj, díky němuž se dá jakýkoli nápad přenést do realizace daleko jednodušším a levnějším způsobem.

trpělivost, aby byl kvalitní. A stejně ty detaily nemusí být tak vyladěné jako při použití 3D tiskárny. Tahle technologie obchází veškeré měření, řezání, lepení a další manuální práci potřebnou k vytvoření modelu a dává tak architektům více času na samotný design. Dokáže zobrazit složitější prvky (fasády, textury, interiérové prvky apod.), tvořit podrobnější návrhy, otestovat najednou několik koncepcí, snadno provádět úpravy, což ve výsledku pomáhá klientům lépe si představit, jak bude objekt vypadat v reálu. Přitom se deadline modelování v podobě týdnů krátí do řádu hodin.

Vládne-li konkurence, musíš na to jinak

3D tištěné domy z Česka!

Přinést klientům odlišnou škálu možností. Vyniknout před ostatními. Inovovat a být prostě lepší. Nebo rychlejší. Řada architektů proto sahá po 3D tisku jako po výrazné konkurenční výhodě. Jaké plusy 3D tisk architektům vlastně přináší? Výrazně omezuje manuální práci a šetří čas při tvorbě konceptů. Pěna, dřevo, lepenka… vyrobit model je celkem dlouhý a náročný proces, který si žádá

3D technologie obchází veškeré měření, řezání a další manuální práci a dává architektům více času na samotný design.

Jenže ono nezůstává jenom u modelů. Poslední roky ukazují, že jde 3D tisknout domy z udržitelných materiálů v řádech několika týdnů a leckdy za celkem přijatelnou cenu. Zatímco ve světě se klube

také společnost S-Squared 3D Printers. Ta v minulosti dokázala v New Yorku postavit prototyp domu dokonce za pouhých 12 hodin. Mezi další zajímavé počiny můžeme zařadit třeba 3D tištěný mikrodomek „Urban Cabin“ umístěný uprostřed Amsterodamu. Navrhli a postavili ho DUS Architects v rámci výzkumného projektu zaměřeného na kompaktní a udržitelná řešení bydlení v městském prostředí. Cílem bylo ukázat, jakým způsobem může 3D tisk pomoci zmírnit následky katastrof a nabídnout dočasná funkční bydlení. O prvních obyvatelích 3D domku jsme psali v úvodu. Jde o tzv. Yhnova House, který vyvinula na pozadí Design Weeku 2017 University of Nantes ve spolupráci s Nantes Digital Sciences Laboratory (LS2N). Dům má rozlohu 95 metrů čtverečních a jeho tisk trval 54 hodin. Aby to ovšem nevypadalo, že 3D tisk zvládá

„Poslední roky ukazují, že jde 3D tisknout domy z udržitelných materiálů v řádech několika týdnů.“

jedna stavba za druhou, v Česku podobný kousek chyběl. Až doteď. Zrodil se Prvok, první experimentální tištěný domek, který má ambice změnit vývoj ve stavebnictví. Částečně soběstačný, vybavený třemi místnostmi na 43 metrech čtverečních (obývací pokoj s kuchyní, ložnice a koupelna se záchodem), zhruba 13 metrů dlouhý s vahou přes 30 tun, designově a technologicky vyladěný, ideální do přírody, města nebo na vodu. Ptáte se, jak se asi žije v takovém objektu? Prvok si svou slavnostní premiéru odbyl na Střeleckém ostrově v Praze, teď se přesunul na smíchovskou náplavku u Hořejšího nábřeží. Od soboty 5. září je otevřený veřejnosti, takže si ho můžete prozkoumat zblízka. Více informací hledejte na stránce prvokodburinky.cz. Podíváme-li se do světa, můžeme vidět touhu posouvat limity a chuť rozhýbat lety zkostnatělý obor. Například v Itálii firma WASP pomocí 3D tisku vyrobila dům z přirozeně se vyskytujícího materiálu – hlíny. Jmenuje se Gaia, vnitřek měří 30 metrů čtverečních a její „stavba“ zabere pouhých 10 dní. Rychlostí, dostupností a s nižšími dopady na životní prostředí se snaží o převrat ve stavitelství

pouze malé rozměry, zmíníme ještě dům o velikosti 1 900 metrů čtverečních postavený společností SQ4D. Stačilo 54 hodin a údajně největší dosavadní 3D tištěný dům je na světě.

Nová éra architektury?

Všechny podobné technologické pokroky otevírají nové dveře očekávání, čeho všeho lze pomocí 3D dosáhnout. Je pravda, že 3D tisk nastoupil v době, kdy architektura a stavební sektor hledají řešení na řadu problémů (jeden za všechny – například se odhaduje, že stavebnictví tvoří téměř 40 procent celosvětového odpadu). Zapadá i do dvou aktuálních trendů panujících už asi od roku 2000 – rostoucí ekologické povědomí neboli zelená architektura a vzrůstající vliv počítačů a nových technologií, tedy digitální architektura. Oba aspekty se navzájem mísí a definují tvář celého trhu. 3D tisk je nakloněn k transformaci, může přinést kladné odpovědi v otázce plýtvání materiály, efektivitě nákladů nebo rychlosti výrobních cyklů a může být adekvátním doplňkem ke konvenčním konstrukčním metodám. Uvidíme…

42_WHAT20-11-love-stories-3d-tisk.indd 42

22/10/2020 11:28

WHAT-inzerce.indd 1

20/10/2020 01:00

DESIGN

Svobodná tvorba

Téma svobody se ve výběru tipů z nedávno skončené přehlídky Designblok zrcadlí dvojím způsobem. Jednak postihuje toto téma v autorské inspiraci a motivu, nebo naopak na druhém konci relace, tedy na straně uživatele, kterému uvolňuje ruce. T Danica Kovářová F archiv značek

RECEPTÁŘ Souhrn novinek ze studia Hermann & Coufal čítá pěknou kupičku. Kromě nábytkových kusů, například dřevěných skříněk s roletkovým systémem, největší pozdvižení vyvolávala hlavně instalace projektu DIY, který vznikl ve spolupráci se společností Hornbach. „Provedení instalace částečně vychází z návrhu Victora Papanka a jeho idejí v knize Nomadic Furniture. Je možné ji celou zabalit, přesunout a postavit kdekoliv jinde (před sebou má cestu do Berlína, Madridu, Londýna, Tel Avivu nebo Tokia). Instalace

je tak výstavním rámcem sama pro sebe i pro tři svítidla – dříve představenou Tension doplňuje ještě stropní lustr Lift a nástěnné svítidlo Balance,“ říkají Eduard s Matějem. Všechna jsou navržena na stejném základě – dají se celkem lehce s nízkými náklady vyrobit svépomocí za použití běžných nástrojů. Každé svítidlo si hraje s jiným mechanickým principem, který vyniká právě díky minimalistické estetice, kdy designéři redukovali prvky na minimum. herrmanncoufal.com

DONEKONEČNA Duo Terezie Lexová (stále ještě studentka Ateliéru produktového designu na UMPRUM) a Štěpán Smetana (už absolvent), které loni zabodovalo velkými kulatými zrcadly s excentricky tvarovanými nosnými trubkami, si drží podobný rukopis. Nová kolekce modulárních loungových sedátek Infinite také používá kovovou konstrukci. Tentokrát je subtilní

a čalouněné segmenty naopak masivnější. Kombinování jednotlivých dílů umožňuje nekonečné variace reagující na prostor, ve kterém se v daný okamžik nachází, ať už jde o malou garsonku, galerijní halu nebo třeba banku. Projekt vznikl ve spolupráci s českým výrobcem čalouněného nábytku Polstrin. lexovasmetana.cz

TEA TIME Svoboda nejen na cestách, ale kdykoli jsme venku, to je leitmotiv produktů firmy Egoé. Začínala tím, že se zaměřovala na venkovní nábytek, ale nyní portfolio kromě řady Life rozšířila i na další řady Egoe Move a Egoe Nest. Pořídit si z továrny v moravských Bílovicích tedy můžete také slalomové lyže ověnčené cenou Red Dot Design Award (navrhli je designéři ze studia 519, kteří pro značku Egoé move zajišťují vývoj produktů) nebo autovestavbu Egoé nest, s nímž můžete kempovat bez

karavanu. Svůj automobil můžete celý rok používat k běžnému cestování nebo jako nástroj k práci a před dovolenou jenom nainstalovat Egoé nest – vestavbu, která jej zázračně přemění v plnohodnotného kempinkového partnera. A když při roadtripu narazíte na krásné jezero, uvaříte si u něj kávu, připravíte snídani a na židlích z Nestblocku si užijete svůj čas venku. Všechny prvky vestavby se navíc dají snadno vyjmout a používat také mimo auto. egoe.eu

44-45_WHAT20-11-design.indd 44

22/10/2020 11:31

NE-SVOBODA „Po válce mi bylo 12 let. Život byl lepší, vše se lepšilo až do roku 1948. Pak začal socialismus a zase 40 let bylo zle. Sokol a Skaut byly zakázány a radosti bylo málo. Po měšťanské škole jsem šla na obchodní akademii. Po maturitě jsem byla zaměstnaná ve velkoobchodě s galanterním zbožím v kanceláři. Tam jsem byla ráda. Pak jsem se provdala, narodila se mi dvojčata, dva kluci, a do čtyř a půl roku jsem s nima byla doma. Potom jsem nastoupila do Druž. podniku strojírenského, kde jsem

byla až do důchodu celkem 35 let. Až po roce 1989 jsem si užila klid. Potom se mi zhoršilo zdraví, hlavně kyčel, a musela jsem do domova pro seniory, tam jsem dosud.“ Tak zní vzpomínka jedné ze seniorek, zvěčněná na porcelánu díky umělecko-sociálnímu projektu Lenky Záhorkové, která psané i malované životní příběhy, osobní výpovědi a vzpomínky seniorů převádí na talíře proto, aby se jejich výpověď dostala k dalším generacím, byť by šlo jen o památku pro vnoučata. taktobylo.com

TVAROVKY Origami Wall vznikla jako reakce na absenci dostupného a vzhledově uspokojujícího řešení okrasné zdi a vertikální zahrady nebo řešení zajištění svahu v jednom. Využít ji lze k tolika účelům! Můžete v ní pěstovat bylinky a okrasné kytky, trávu, zeleninu, ale osadit i dekorativními elementy, mít doma na zahradě nebo jako edukativní pomůcku pro děti ve škole. Jednotlivé moduly Origami Wall jsou tvořeny tenkostěnnými betonovými odlitky (mají žádané pevnostní a hydrofobní vlastnosti)

Novinka může přispět k chytřejšímu nakládání se srážkovou vodou, k vytvoření potravinové soběstačnosti i k maximálnímu využití prostoru. Každá tvarovka je ze zadní strany maximálně otevřená tak, aby kořeny mohly volně prorůstat do svahu a nebyly zatíženy nadměrným množstvím vody. Za produktem stojí architekt zabývající se architekturou a urbanismem Jiří Bužek a průmyslový a produktový designér Jaroslav Juřica. origami-wall.com

NA DŘEŇ Ineō znamená prolomit led, pod nímž je život. „Každý z nás si v životě vytváří brnění. Obrannou krustu, která je silná a má nás chránit. Ve skutečnosti ale uvězní vnitřní pramen, který stále v duši vyvěrá a je životodárný. Je důležité tento nános obrany prolomit a rozbít, což nebývá příjemné. Je to bolavé. Při rozbíjení totiž přichází rozsypání. Na konci takového procesu ale čekají očista a ozdravení. Je nutné, aby pramen žil, vyvěral na povrch a smyl staré nánosy,“

vysvětluje Janja Prokić myšlenku nové kolekce, kam ji dostalo vlastní vyhoření z přepracování. To ji přivedlo k touze osvobodit své pravé já a vrátit se k základu. Pro seveřanské Inuity je jím kost a kámen, pro Janju stačilo dřevo a šišky z lesa přilehlého k její chalupě a motiv lidské lebky. Kolekci tvoří šperky ke každodennímu nošení, ale i ty velmi atypické v podobě chrastivých rituálních a meditativních předmětů. janjaprokic.com

HRDINKY Jednou silnou ženskou postavou z minulosti a jednou z budoucnosti jsou inspirovány nové modely brýlí od studia Optiqa (Ondřej Vicena) a Anastázie a Pavla Kahotski. Model Vinohrady vznikl podle ikonických obrub, „nejznámějších transparentních brýlí v Československu“, které nosila Milada Horáková, jež prošla oběma zkouškami korektnosti 20. století – byla vězněna nacisty a komunisty. Vznikly speciálně pro Činohru Slovenského národného divadla, pro hru Milada, v níž se hlavní role ujala herečka Vladena Škorvagová. Naopak dar k inauguraci budoucí české prezidentce posílá Nastassia Aleinikava. Pět modelů nové kolekce odvodila od pěti ctností,

které podle ní bude zosobňovat – statečnost, umírněnost, spravedlivost, moudrost a láska. „Brýle vytvořené speciálně pro Vás. Abyste s nimi byla připravena prohlédnout nečistá jednání a vidět do budoucnosti. Mít jasné vize a spatřit věci nezkresleně ze všech úhlů pohledu. Těšíme se na Vás,“ vzkazuje jí v osobním darovacím dopisu. Do vnitřní plochy stranic jsou zasazeny malá zirkonová srdíčka, na konce stranic větší zirkony od Preciosy a ilustrátorka Maria Makeeva navrhla stříbrnou ozdobu v podobě hlavy českého lva pro nýty. Múzou a zároveň tváří kolekce se stala spisovatelka a lektorka Knihovny Václava Havla Denisa Šedivá. optiqa.cz, nastassiaaleinikava.com

44-45_WHAT20-11-design.indd 45

22/10/2020 11:32

C E S TOVÁ N Í

Jenom zírám a fotím Jedenáct let byla Anna Fixová Monikou Farskou v seriálu Ulice, teď je víc doma na divadelních prknech. Na několika scénách vystupuje v žánrově různorodých představeních. Když mezi nimi najde trochu volna, vyráží daleko od lidí a na cesty s sebou bere svůj Canon. Po našem rozhovoru se zrovna zase chystala pryč. Tentokrát ovšem jen na chalupu.

„Hrozně jsem se bála létat. Ne že bych se teď nebála, ale už jsem pochopila, že to musím překonat,‘' přiznává herečka Anna Fixová.

T Alena Gurin Stará F Petra Klačková, Anna Fixová

epřekazil vám koronavirus nějaké cestovatelské plány? Letos jsem byla za polárním kruhem na Lofotech a doufala jsem v polární záři, ale bohužel kvůli úplňku nebyla dobrá viditelnost, tak bych příští rok v lednu chtěla na Island i kvůli polární záři. Island je můj sen. Ale nebudu to v téhle době lámat přes koleno.

Lofoty jsou dost netypická destinace. Snažím se vyhledávat místa, kde není moc lidí. Pro mě cestování znamená odpočinek, a to se mi neděje, když jsou narvané pláže a někdo mi skáče po hlavě. I na focení jsou ta místa bez lidí taková poetičtější. Jsem docela introvert, jsem ráda sama se sebou nebo se svými nejbližšími někde v klidu. Kdy jste začala cestovat? Hrozně jsem se bála létat. Ne že bych se teď nebála, ale už jsem pochopila, že to musím překonat, jestli se chci někam podívat. Proto jsem začala jezdit docela pozdě. A nebyla jsem zas takový dobrodruh, abych se sebrala s batohem a jela někam sama pod stan. Ve dvaadvaceti jsem začala jezdit dvakrát ročně do Paříže s kamarádkou Adélou, dcerou Ilony Svobodové. Pak jsem jezdila s jinými kamarádkami, Portugalsko, Itálie a taky jsem začala brát mámu s tetou. Všichni si ťukali na čelo, že jedu s mámou a s tetou, ale s nimi je vždycky hrozná sranda. Plánujete cesty podrobně předem, nebo to spontánně řešíte na místě? V tomhle jsem docela plánovač. Neumím si představit, že bych někam přijela a nevěděla, kde tu noc složím hlavu. A když člověk na Airbnb dobře hledá, pronajme si za levné peníze třeba celý barák. To se nám stalo zrovna na Lofotech. Vidím, jak ti lidé žijí, podívám se do jejich stylu života, což mě baví.

Jak se dá dostat na Lofoty? Letecky, měli jsme dva přestupy a na jeden přestup asi patnáct minut. Ale stihli jsme to, naštěstí. Já jsem totiž člověk, co s sebou táhne cestovní smůlu. Pořád se mi dějí takové věci, že ulítávají letadla… Nebo třeba na Azorech jsme stáli jedenáct hodin na trajektu. Pořád říkali, nepojedeme, pojedeme, nepojedeme, pojedeme, a do toho přišla bouřka, strašně

Ale samozřejmě i ten Zanzibar byl obrovský zážitek. Jenom jsem třeba seděla a koukala do moře, které mělo neuvěřitelnou barvu. Mám strašně ráda moře a oceán. Koupala jsem se v Brightonu, koupala jsem se v Portugalsku, kde je to strašně studený. Na Lofotech jsem tedy do vody nevlezla, ale ty vodní plochy na severu pro mě mají obrovskou sílu. Moji lásku k severu asi odstartovaly Faerské

„Chtěla bych na Island i kvůli polární záři. Je to můj sen. Ale nebudu to v téhle době lámat přes koleno.“ se to houpalo, všichni začali zvracet a já jsem se tam jen potichu opíjela a věděla jsem, že se na ten ostrov potřebujeme dostat, protože nám odtamtud letí letadlo zpátky domů. Stihli jste ho? Stihli, letělo až za dva dny. Ale jinak bychom se tam nedostali, protože trajekt jezdí jednou týdně. Kde jste byla nejdál? Na Zanzibaru. Z Ameriky jsem byla jen v New Yorku, mám procestovanou Evropu a teď se hodně zaměřuju na sever. Co vás tam táhne? Fascinuje mě to, hrozně se mi tam líbí. Nemám moc ráda extrémy, takže když pak jedu někam, kde je 40 stupňů ve stínu, umírám. Všichni mi říkají, že musím zkusit Asii, Indonésii, že je to tam skvělý, ale to mě zatím vůbec neláká.

ostrovy. Nebyl to ani můj sen, jen takový nápad. Byly tam levné letenky a zdálo se, že tam nemíří moc lidí. Viděla jsem vaše fotky z Faerských ostrovů v jednom cestovatelském časopise. Jsou nádherné. To je právě ono, tam člověk jenom zírá a fotí. Já jsem si těch fotek přivezla tolik! Ráda se k nim pak vracím. Některé mi visí doma, a jestli se mi podaří ten Island, chtěla bych si fotky ze severu vytisknout jako knížku. Nemáte ambice udělat výstavu? To mi říká spousta lidí, ale tyhle ambice nemám. Stačí mi to dát na Facebook. Ale tam mám opravdu jen lidi, které znám. Vlastně jsem zjistila, že celý ten svět Instagramu a sociálních sítí vůbec není pro mě. Ani selfíčka moc neumím, přijde mi trapný se každej den fotit a dávat sebe světu na odiv, jsem v tomhle

divná. Když se uvolím a udělám si na Instagram nějakou fotku, má to daleko víc sledovanosti, než když dám fotku z představení a chci lidi na něco pozvat. To nikoho nezajímá. Smutný. Tak pozveme teď. Třeba už budou divadla zase otevřená, až noviny vyjdou. Kam mají přijít? V Žižkovském divadle Járy Cimrmana máme s Danem Bambasem hezkou romantickou komedii Dobrý proti severáku. A teď jsme měli premiéru v Divadle v Řeznické. Jmenuje se to NordOst a je to podle skutečné události, kdy v roce 2002 čečenští teroristé zaútočili na moskevské divadlo na Dubrovce. Strašně dobře napsaná hra, hrajeme v ní jen tři a je to síla. Jinak jsem v angažmá v Příbrami a hostuju ve studiu DVA. Jaké to bylo na jaře, když jste nemohli hrát? Odjela jsem na chalupu a byla tam tři měsíce. Asi jsem potřebovala úplně vypnout. Vždycky si volno naplánuju tak, že si vlastně vůbec neodpočinu. Chci jet tamhle, vidět tyhle lidi, jsem pořád v autě, někam jedu. Dovolenou mívám aktivní, neležím na pláži, takže vždycky po prázdninách zjistím, že bych potřebovala volno po volnu. Ale teď jsme nikam nemohli, tak jsme pracovali na zahradě, kolem koní, ale hlavně jsme odpočívali. Máma šila roušky a vozili jsme je do Alzheimer centra. Chtěli jsme jít třeba pracovat do lesa, ale zjistili jsme, že už je plno. Evidentně to nenapadlo jen nás. Neplánujete návrat k seriálům? Já jsem dost často říkala, že bych na tak dlouhou dobu do seriálu znovu nešla. Ale víte co, člověk míní… Doba je nejistá. A když to nevyjde a divadla budou nadále zavřená, třeba se rozjede to focení. A když ani to ne, tak asi do toho lesa. Ale teď budu muset být rychlejší.

46-47_WHAT20-11-cestovani.indd 46

22/10/2020 11:35

FOTOA L B U M

S FOŤÁKEM NA SEVER Souostroví u norského pobřeží

Lofoty

„Cestování jsem hodně přizpůsobila mámě. Už se hůř pohybuje, tak jsme jezdily křížem krážem autem, nedělaly jsme žádné treky, nechodily nikam do kopců, ale prostě si jen užívaly scenerie. Chtěla jsem mámě ten sever ukázat a byla úplně nadšená. Pobřeží Lofot je omýváno teplým Golfským proudem, takže tam není taková zima, jak by se mohlo zdát. Byly jsme připravené na teploty pod nulou, nakonec bylo nějakých 6 °C stabilně celý týden. Cestu jsem naplánovala po zimním slunovratu, respektive na dobu, kdy se slunce zase přehouplo přes horizont. I tak bylo světlo jen pár hodin denně. Díky tomu jsme byly odměněné prakticky světem bez turistů. Dokonce jsme zjistily, že většina místních má v těchto týdnech dovolenou a jezdí za teplem. Takže i najít nějakou otevřenou restauraci na jinak přeplněných turistických místech byl problém.“

Největší a nejsevernější ostrov Skotska

Skye

„Byla to moje vysněná destinace už dlouho. Měla jsem na to jen pár dní a z toho dost propršelo. Každopádně jsem už z ostrovů zvyklá, že momentální počasí nic neznamená. Během dne se vám to otočí nejmíň desetkrát a zažijete všechna roční období během jedné hodiny. Nejturističtější místa měla parkoviště pro autobusy a ta i mimo sezonu byla plná. To mě nebavilo, otočila jsem se a nešla tam. Ale i tak mě Skye uchvátil. Nádherné scenerie a skvělá whiskey na zahřátí, co víc si přát.“

Autonomní oblast Dánska ležící mezi Islandem a Norskem

Faerské ostrovy

„Ostrovy nejsou na návaly turistů vůbec vybavené. Nemají například dostatek aut v půjčovnách, a přitom bez auta skoro nemáte šanci se na ta nejzajímavější místa podívat. V době, když jsem tam byla, nefungovala ani žádná turistická značení, cesty byly maximálně vyšlapány od ovcí a od předchozích pár lidí, žádné chodníky, vstupy jen na vlastní nebezpečí. Mělo to svoje kouzlo. Vím, že tohle už se momentálně mění. Faerské ostrovy znamenají v překladu Ovčí ostrovy. Na ostrově opravdu žije přibližně 80 tisíc ovcí a obyvatel jen asi 50 tisíc. Tyto ostrovy jsou také nechvalně známy svým lovem velryb. Ačkoliv s tím taky nesouhlasím, měla jsem možnost s místními o tom mluvit a alespoň částečně je zkusit pochopit. Největší turistickou atrakcí je ostrov Mykines, kde žijí tisícovky mořských ptáků včetně papuchalků. Ale počet návštěvníků Faeřané regulují a jezdí sem jen několik trajektů týdně s omezenou kapacitou.“

46-47_WHAT20-11-cestovani.indd 47

22/10/2020 11:35

L AHŮDK Y

Souboj mistrů Dřív spolu trávili víc času než doma. Od té doby, co Chef de Cuisine restaurace SOHO Tomáš Mrvík potřeboval v kuchyni schopného zástupce, se se Sous Chefem Terezou Jeřábkovou už tolik nevidí. A přesně v tuhle dobu vznikají recepty za ryze mužské a další směnu zase za ženské chuťové pohárky. Na jaký pokrm máte větší chuť?

Chef de Cuisine restaurace SOHO Tomáš Mrvík a Sous Chef Tereza Jeřábková

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, Tereza Jeřábková F Michal Ureš

TEREZ A

SELEKCE SNACKŮ → 100 g cizrny

→ sůl

→ 20 ml sezamového oleje

→ 100 ml vinného octa

→ 4 ks sušených rajčat

→ 50 ml zázvorové šťávy

→ 400 g topinamburů

→ 50 ml citronové šťávy

→ 200 ml smetany

→ 50 g zavařovaných kuliček černého bezu

→ 300 ml mléka TO M Á Š

→ 40 g vlašských ořechů → 500 g žluté řepy

DANČÍ HŘBET NA 4 PORCE

→ DÝ Ň OV Ý K N E D L Í K

→ 800 g očištěného dančího hřbetu

→ 200 g pyré z dýně

→ olej, sůl, pepř

→ 200 g uvařených a nastrouhaných brambor

O M ÁČ K A

→ 1 vejce

→ 0,2 l demi glace

→ 150 g mouky

→ 0,1 l portského červeného vína

→ 25 g parmezánu

→ 0,01 l Aceto balsamico → lžička medu → 40 g másla

MASO

Maso osolte, opepřete a opečte spolu s bylinkami ze všech stran. Pak dopečte v troubě na 80 stupňů na jehlu (uvnitř 58 stupňů). O M ÁČ K A

Demi glace, porto, med a balsamico dejte do rendlíku, svařte na hustou omáčku a nakonec vmíchejte máslo. DÝ Ň OV Ý K N E D L Í K

Ze všech surovin vypracujte těsto, které rozdělte na 4 díly. Vytvořte z nich válečky, které zabalte do potravinové fólie a pořádně je

K A Š TA N OV É P Y R É → 200 g jedlých kaštanů → 50 g smetany → sůl

→ tempurová mouka → novozélandský špenát

→ 50 g cukru

K R O K E TA

TATA R Á K

Namočenou cizrnu uvařte doměkka. Spolu se sušenými rajčaty a sezamovým olejem ji rozmixujte na hladkou pastu a vytvarujte kuličky. Z tempurové mouky a ledové vody si vytvořte těstíčko, ve kterém poté obalte a smažte krokety.

Žlutou řepu pečte ve slupce v troubě na 170 stupňů zhruba 3–4 hodiny. Po vychladnutí ji rozkrájejte na kostičky a dejte sušit. Z vody, cukru, soli a červeného vinného octa společně s citronovou a zázvorovou šťávou si udělejte rozvar a sušenou řepu v něm marinujte několik hodin. Namarinovanou ji zprudka opražte na suché pánvi. Poté smíchejte s černým bezem a servírujte s lístky novozélandského špenátu.

POLÉVK A

Topinambury očistěte a nakrájejte na kousky. Restujte je v hrnci do poloměkka a poté je zalĳte mlékem a smetanou. Změklé je dochuťte solí a pepřem a rozmixujte v hladký krém. Servírujte je ve vaječné skořápce, zastrouhané vlašskými ořechy.

utáhněte. Vařte na páře 45 minut, poté je vložte do studené vody a nechte vystydnout. Poté je rozbalte a překrojte napůl a opečte na másle dozlatova. K A Š TA N OV É P Y R É

Kaštany zahřejte spolu se smetanou, směs osolte a v mixéru ji mixujte dohladka. Pomocí cukrářských sáčků ozdobte opečený dýňový knedlík kaštanovým a dýňovým pyré a doplňte svatojánskými ořechy a kaštany. Maso nakrájejte na silnější plátky, které nakonec podlĳte omáčkou.

48_WHAT20-11-lahudky-battle.indd 48

22/10/2020 11:37

z u i l vní k x e

KO M E RČN Í PR E Z E N TACE

Gurmánské balíčky

Vánoce jsou časem obdarovávání a radosti. Pokud přemýšlíte, čím tentokrát potěšit své blízké, máme pro vás elegantní řešení. Vyberte pro ně luxusní lahůdky, na kterých si mohou báječně pochutnat nejen během vánočních svátků. V MARKS & SPENCER najdete osm gurmánských balíčků s vybranými delikatesami v dárkovém balení.

Britský balíček 799 Kč

Vína z Francie 799 Kč

Čajový balíček 549 Kč

Italský luxusní balíček 999 Kč

Mexický balíček 599 Kč

Italský balíček 749 Kč

Snídaňový balíček 699 Kč

Luxusní balíček 999 Kč

VYBRANÉ BALÍČKY JSOU DOSTUPNÉ NA ROHLIK.CZ

Více zajímavostí o našich potravinách a nápojích na www.marksandspencerfood.cz. Prodej alkoholu mladistvým do 18 let je zakázán. Dostupnost produktů se může v jednotlivých prodejnách a online lišit.

CZ_270x4000_M&S_What_Hampers.indd 1 WHAT-inzerce.indd 1

15.10.2020 13:26:07 16/10/2020 17:57

L AHŮDK Y

Husy do pusy

Jedenáctý měsíc v roce odjakživa patří husím pečínkám, ale z jedné husy můžete mít užitku mnohem víc. Objednejte si ji čerstvou i s drůbky a oslavte svatomartinské hodování s pomocí našich receptů.

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michael Dvořák

Svatomartinský zákusek pekanový koláč 2300 kJ, 32 Kč, 1 porce

→ 200 g hladké mouky + na poprášení

→ 85 g moučkového cukru → špetka soli

Husí kaldoun

→ 120 g másla

903 kJ, 25 Kč, 1 porce

→ 1 vejce

NA NÁPLŇ

→ 1 husí skelet

→ 4 vejce

→ 200 g husích drobů

→ 150 g třtinového cukru

→ 7 mrkví

→ 375 ml javorového sirupu

→ 5 petrželí

→ 60 ml másla (rozpuštěného)

→ 1/2 celeru

→ 50 g hladké mouky

→ 2 cibule

→ 30 ml bourbonu

→ 2 bobkové listy

→ 1 lžička mleté skořice

→ 5 kuliček nového koření

→ špetka strouhaného muškátového oříšku

→ 8 kuliček černého pepře

→ strouhaná kůra z 1 bio pomeranče → 1 vanilkový lusk (vyškrábnutá semínka) → 150 g pekanových ořechů nasekaných nahrubo

V kuchyňském robotu promíchejte mouku, moučkový cukr a sůl. Přidejte máslo, vejce a mícháním vytvořte těsto. Vyklopte ho na potravinářskou fólii a vytvarujte do koule. Zabalené těsto nechte nejméně hodinu vychladit. Po vychladnutí ho rozválejte na 3 mm silný plát a vyložte jím koláčovou formu o průměru 22 cm. Troubu předehřejte na 160 °C. Prošlehejte vejce, žloutky a cukr a zašlehejte javorový sirup, máslo a mouku, přilijte bourbon a přidejte koření, pomerančovou kůru, vanilku a špetku soli. Vmíchejte nasekané pekanové ořechy, hmotu rozprostřete do koláče a pečte 45 minut. T I P Y N A OZ D O B U → zkaramelizovaná jablka na pánvi s cukrem a máslem → ořechový posyp → čokoládový krém

→ 50 g másla → 4 vrchovaté polévkové lžíce mouky na jíšku → 1/2 lžičky muškátového oříšku → sůl → čerstvě mletý pepř → 150 ml smetany → petržel

Do velkého hrnce dejte skelet z husy a droby, přidejte nakrájenou cibuli, mrkve, petržel, celer, bobkový list, nové koření, muškátový oříšek, pepř a vše zalijte vodou tak, aby byl celý obsah hrnce pod vodou. Přiveďte k varu a vařte pomalu přibližně 3 hodiny. Mezitím si připravte jíšku z másla a celozrnné mouky, zalijte horkým vývarem a míchejte. Vznikne vám hustá polévka. Přidejte smetanu, dobře rozmíchejte a provařte 20 minut. Na závěr přidejte do polévky žemlové petrželové knedlíčky a doměkka uvařené droby s kořenovou zeleninou. A můžete servírovat! Ž E M LOV É K N E D L Í Č K Y → 40 g žemle → 40 g strouhanky → 8 g másla → 1 ks vejce → 3–4 lžíce mléka → špetka soli → petržel

Žemli namočte v mléce. Utřete máslo spolu se solí a vejcem, přidejte namočenou rozmačkanou žemli, sekanou petrželku a podle potřeby zahustěte trochou jemné strouhanky. Umíchejte těsto, ze kterého pak vytvořte malé knedlíčky. Vařte je asi 5 minut. Poté je vytáhněte z vody a nechte okapat.

50-51_WHAT20-11-lahudky.indd 50

22/10/2020 11:38

Husí stehno červené zelí s jablky, lokše, špekové knedlíky 5699 kJ, 164 Kč, 1 porce

HUSÍ STEHNA → 4 ks husích stehen → snítka tymiánu → ½ hlavy česneku → kmín, sůl → sádlo

Husí stehna osolte a okmínujte, vložte do pekáče s česnekem a tymiánem, zalijte rozpuštěným sádlem a pečte v troubě na 120 °C do měkka. Z výpeku udělejte šťávu a stehna před podáváním dopečte v troubě kvůli barvě. D U Š E N É Č E R V E N É Z E L Í S JA B L K Y → 1/2 kg červeného zelí → 2 jablka → 2 cibule → 0,2 l červeného vína → 3 lžíce sádla → 2 lžíce cukru → 1 lžíce octa → 1 lžíce rybízové zavařeniny → 2 hřebíčky → pepř černý (mletý), sůl

Zelí překrojte na čtvrtky, vykrojte z nich košťál a nakrájejte na nudličky. Jablka oloupejte, zbavte je jádřinců a nakrájejte na kostičky. Oloupanou a najemno nakrájenou cibuli osmahněte na sádle dorůžova. Přidejte zelí, jablka, víno, zavařeninu, hřebíčky, cukr a ocet, osolte, opepřete, promíchejte a na mírném ohni duste pod pokličkou 45–50 minut doměkka. Hotové zelí dochuťte podle potřeby. Jako přílohu můžeme podávat s lokšemi nebo se špekovými knedlíky.

K huse příjemně ladí středně plný Pinot Noir s chutí lesního ovoce a tmavě rudých třešní se zaobleným a hebkým závěrem od Marks & Spencer. Toto jemné, ne příliš výrazné červené víno, se doporučuje podávat při pokojové teplotě. Všechny recepty najdete na whatnews.cz Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu.

50-51_WHAT20-11-lahudky.indd 51

22/10/2020 11:38

NEJKOMPLEXNĚJŠÍ OMLAZUJÍCÍ KúRA NA TRHU á

vyrobená v České republice

émio

ko s m e

ICONIC BEAUTY CAPSULES obsahují patentované látky, které: • Redukují vrásky o 29 % • Zvyšují pružnost pokožky o 15 % • Zlepšují hydrataci pokožky o 22 %

• Zmenšují hloubku vrásek o 7 % • Zlepšují elasticitu pokožky o 19 % • Zvyšují hebkost pokožky o 25 %

Dvouměsíční beauty pack za 1990 Kč

ICONIC BEAUTY CREAM obsahuje patentované látky, které: • • • • •

WHAT-inzerce.indd 1 MOLECOOL-270x400.indd 2

Redukují vrásky až o 51 % Stimulují syntézu kolagenu až o 57 % Zpevňují pleť až o 51 % Stimulují produkci elastinu až o 169 % Zvyšují jas pokožky až o 205 %

Více informací a odborné studie na www.mymolecool.com

23/10/2020 11:42 23.10.20 10:44