What 10/20 by Whatnewscz

49 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 1 9, Ř Í J E N 2 0 2 0

Nebýt k zahození

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

O kořenech. Těch lidských

„Koroniálové“ a sex

Výjimečné přípravky, plné složek, které by mnohdy k ničemu nebyly, přitom slouží dál.

Je to místo, kde jsme se narodili, nebo skupina lidí, do které jsme se narodili? Nebo obojí?

Koronakrize zčistajasna otřásla ekonomickou stabilitou a změnila i chování zákazníků.

STR ANA 14

STR ANA 18

STR ANA 20

Návrat z Hollywoodu 01_WHAT20-10-cover.indd 1

Herečka Tereza Srbová se od rolí po boku Vigga Mortensena nebo Judi Dench vrátila do Česka. Jaký má důvod? STRANA 8

29/09/2020 08:33

WHAT-inzerce.indd 1

16/09/2020 13:22

Ú VO D N Í K

Kde jsou naše kořeny? Netušíme, jak to máte s rozdělanou prací vy, ale prozradíme vám, že úvodník píšeme většinou úplně na poslední chvíli a v noci před tiskem si sdílíme myšlenky přes Whatsapp. Tenhle zvláštní tlak před cílovou rovinkou k práci potřebujeme. Hrozny už nejsou na větvičkách, je období burčáku, jsme tedy kreativnější než kdy jindy. Tentokrát se (po desáté) zamýšlíme nad tématem našich kořenů. Co má vliv na to, kde se cítíme doma? Je to konkrétní místo, kde jsme vyrůstali, nebo lidé, na kterých nám záleží? Nebo jde o kombinaci zvláštních okolností? O tom jsme si při focení povídali i s hvězdou říjnové obálky, herečkou Terezou Srbovou, která se dílem mnoha

„náhod“ dopracovala až do Hollywoodu, do filmů, kde si zahrála po boku výjimečných Judi Dench nebo Vigga Mortensena. „S Viggem jsme se několikrát sešli i mimo set, dali jsme si dárky k Vánocům a měla jsem s ním hrozně hezké rozhovory. Pak byly velice milé třeba Rachel Weisz nebo Helen Mirren. Další příklady skromnosti za opravdu velkými jmény a talenty,“ popisuje pracovní zkušenosti Tereza, která se z L. A., Londýna nebo Německa vždy těší domů, do Česka. Momentálně tady tráví víc času, než je pro ni obvyklé. Koronavirus pozastavil natáčení plánovaných filmů, a tak si s manželem užívá čas v holinách v české přírodě a vypráví nám o svém

vztahu: „To, že mě najednou někdo miluje úplně bez výhrad a nějakých podmínek a divných zpáteček a kliček, to pro mě bylo úplně šokující. Neuvěřitelné dílo štěstěny. A samozřejmě neříkám, že náš vztah je jen procházka růžovou zahradou. Někdy doma máme pěknou Itálii. I když to je možná to, co dodává koření. Můžete mít Itálii, ale pod tím musí být něco obrovsky tmelícího. Když jsou kořeny dobré a zdravé, nahoře může být i vichřice.“ Do podobné situace se asi dostal nejeden z nás, teď nemyslíme vášnivé zamilování, ale spíš okolnosti, kdy jsme byli zvyklí svobodně objevovat svět, a teď to nejde. Mnoho vztahů se rozpadá právě

proto, že jsou lidé spolu doma nuceni trávit víc času, než byli zvyklí. O tom, že koronakrize změnila chování zákazníků – kromě rýže, roušek a toaletního papíru se začaly také ve větším vykupovat kondomy nebo hračky pro potěšení –, se rozepsala Alena Gurin Stará. Vychází ze zjištění prodejců erotického zboží, kteří zaznamenali velké změny. Ale zpátky ke kořenům, je-li ten pravý domov v místě, kde jsme se poprvé nadechli, nebo tam, kde žijeme a milujeme dnes, dokážeme odpovědět pouze otázkou: Co bylo dřív, slepice, nebo vejce? Na zdraví a na domov! Tým redakce WHAT

03_WHAT20-10-uvodnik.indd 3

29/09/2020 10:44

OSOBNOSTI

Systema nervosum

Lucie van Koten

Naše nervová soustava slouží k zachycení a zpracování podnětů působících na organismus. Co když se ale nepříjemné zážitky způsobující stres zachytávají až moc často? Návody na klidnou mysl nám dalo šest říjnových osobností. Nádech, výdech… T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unspalsh.com, pixabay.com

Petr Horníček

Její krásnou tvář znáte ze světa on-line i off-line magazínů. Lucie van Koten se věnuje PR, osvětě v oblasti přírodní kosmetiky a udržitelnosti jako životnímu stylu. Pokud jí to korona nepřekazí, plánuje na podzim několik akcí a přednášek pro veřejnost. Nejvíc se však těší, až se začne školit na speciální ošetření se 100% bio kosmetikou Inlight a posílí tým pražského salonu OliOla. „Rekvalifikační kurz jsem si dělala před mnoha lety s tím, že se jednou pleťovým terapiím, kosmetice a masážím budu věnovat profesionálně,“ říká nadšeně.

Petr Horníček si již ve dvaceti letech zamiloval čínské bojové umění Wushu, které posléze odjel studoval do Číny. Třikrát se v této disciplíně stal mistrem České republiky a jednou dokonce vicemistrem Evropy. Zabýval se také lukostřelbou. Na divadle se začal objevovat jako akrobat nejprve pod vedením dua Skutr a Cirque La Putyka, než v roce 2014 sám založil skupinu současného cirkusu pod názvem Losers Cirque Company.

Helena Houdová

Ze spárů stresu mě obvykle vysvobodí horká vana nebo svižná procházka v mé milované Grébovce. Konkrétní volba záleží na situaci. Teplou koupel mám spojenou především se skleničkou vína, dobrou knížkou, pleťovou maskou a vůní éterických olejů, takže je to spíš večerní „uklidňovák“ po náročném a dlouhém dni. K procházce se naopak uchyluji takřka kdykoliv, když si potřebuju utřídit myšlenky nebo zmírnit pracovní stres.

Držitelka titulu Miss ČR z roku 1999 procestovala díky modelingu i vlastním charitativním projektům celý svět. Aktuálně žije druhým rokem na Bali a působí jako certifikovaná koučka lásky, sexu a vztahů. Hlavním cílem její práce je pomáhat lidem navracet se ke své opravdové přirozenosti, znovu objevovat radost ze zdravě naplněné sexuality a zároveň prosperovat ve všech životních oblastech. V rámci této mise otevírá nejen na podzim několikatýdenní on-line programy Posvátná žena a Milenec bez hranic, během nichž provází ženy a muže na cestě za lepším pochopením, poznáním a přijetím vlastní sexuální a tvořivé životní síly.

Od základu jsem pozitivní člověk, takže se stresovým situacím snažím vyhýbat. Když ale nastanou, stavím se k nim čelem, abych je rychle vyřešil. Když se ohlédnu směrem k nám, divadlu i naší profesi, stres tam vůbec nesmí být. Pokud bychom měli nervozitu v týmu nebo při představení, mělo by to obrovský vliv na akrobaty, výsledek představení a možná by přišlo i zranění. Takže je vlastně naší povinností vyřešit všechno v pohodě a včas. Protože mám rád prevenci, snažím se dělat to co mě baví a posouvá dál. Obklopuji se lidmi, kteří nejsou stresaři, ale naopak pozitivní pracovití lidé, kteří jedou na stejné vlně.

Vždy, když cítím stres, zastavím se a začnu se soustředit na vlastní dech. Ve svém středu se pak napojím na vnitřní klid a uvědomím si, že vše se děje pro mé dobro a jediné, co v danou chvíli musím udělat, je důvěřovat vesmírnému systému a sama sobě. Z tohoto místa pak sleduji, zda to, co ve mně spustilo stres či bolest, potřebuje přijmout, změnit nebo třeba „jen“ obejmout a zahrnout láskou. Ať už se nacházím v jakékoliv situaci, vždy přijímám plnou odpovědnost za to, co se mi děje a jak si tvořím svoji vlastní realitu.

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová, Iveta Lébrová Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Helena Máslová, Veronika Štefanová, Alena Gurin Stará Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Nº 19, říjen 2020

Foto: Michael Jan Dvořák, Michal Ureš, Lucie Robinson Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 8. 10. 2020

04-05_WHAT20-10-osobnosti.indd 4

28/09/2020 15:44

Pavel Špatenka

Klára Šípková Šperky Kláry Šípkové vás mohou provázet celý život a připomínat jeho důležité milníky. Zásnubní i snubní prstýnky, náramky nebo náušnice jako dárek za porod nebo možná jako dárek k výročí. Klářiny šperky v sobě nesou harmonii i příběh. Ráda pracuje s čistými formami a tvarovou jednoduchostí, proto se její malá umělecká díla neomrzí ani za celý dlouhý život. Klára vystudovala šperk na UMPRUM v Praze pod vedením Evy Eisler a kromě šperkařiny ji občas zláká i design. Její kovová židle Klára slavila úspěchy na prestižních mezinárodních veletrzích v Miláně, New Yorku i Londýně. V roce 2015 otevřela spolu se sedmi českými designéry Showroom, ateliér a prodejnu v jednom, který najdete v Klimentské ulici v Praze. Je maminkou čtyřleté Viktorky.

Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, po ní se nějakou dobu věnoval jako lékař klinické praxi a pracoval ve farmaceutické společnosti. Před dvaceti lety jej přivedly, jak sám říká, vlastní transformační proces a studium duchovních filozofií a hlubinné psychologie ke konceptu terapie sebepoznání a vědomého života. Dnes je vyhledávaným osobním terapeutem, na jeho přednáškách, které můžete zažít například v pražské Městské knihovně, je vždy plno, vede také úspěšné meditační semináře, Vztahovou akademii a další inspirativní workshopy. Napsal knihy Utajená síla, Osm promluv o poznání, Meditace, všímavost a vhled a několik dalších.

Polární ekoložka a v současné době jedna z nejvýraznějších osobností české vědy Marie Šabacká vystudovala biologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, doktorský titul získala na americké Montana State University, postdoktorské stáže absolvovala na British Antarctic Survey v Cambridge a University of Bristol ve Velké Británii. Více než kdokoliv jiný ale v posledních patnácti letech tráví svůj čas v polárních krajinách, kde zkoumá život ukrytý v ledovcích a vliv klimatických změn na strukturu ekosystémů. I tuhle odpověď nám zaslala z jedné ze svých dobrodružných cest, tentokrát z Islandu.

Stres u mě nevzniká jen tak, ale dostávám se do něj pouze za určitých podmínek. Učím se je poznávat a tak se do situací, které by zaváněly stresem, vlastně vůbec nedostat. Hlídat a uvědomovat si to, je pro mě klíčové. Je to pro mě otázka čistě vnitřní práce: udržení vnitřního klidu a nadhledu nad tím, co prožívám v situacích, ve kterých se nacházím. Jenom tak mohu ovládat vznik toho, co nazýváme stresem. Když už to však začne stresem zavánět, nesnažím se od toho nijak odreagovat a ani ho nějak kompenzovat. Akutní pomoc je asi taková – snažím se ustat ve všech vnějších činnostech, zpomalit, vrátit se pozorností zpět k sobě do nitra a pomalu uvolnit napětí a zklidnit vnitřní chaos. To je nejdůležitější. Pak už jde jen o to, udržet si opět nad situací nadhled. Z dlouhodobého hlediska je potřeba poznávat vnitřní a vnější faktory, které mě do stavu stresu dostávají a eliminovat jejich vliv na moji psychiku.

Ze stresu mě vždycky vyvede změna. Nemám ráda stereotypy a nudu. Když jsem dlouho ve městě, procházka v přírodě je nejvíc. Naopak, když jsem celé prázdniny mimo Prahu, chybí mi dílna a kontakt se zákazníky. Pokud jsem celé dny se svou milovanou rodinou, zklidním se tím, že jsem chvíli sama. A mám-li hodně práce, jsem pak ráda doma. Ze stresu mě dostane i dobře odvedená a odevzdaná zakázka. Práce i odpočinek, čas s rodinou i bez, cvičení i relax. Všechno se nějak přirozeně vybalancovává. Když o tom tak přemýšlím, každý stres mě přivede ke způsobu, jak být v pohodě – ať už je to cokoliv.

Marie Šabacká

Ideální je samozřejmě se stresu úplně vyhnout, to by ale člověk musel žít jako mnich někde v jeskyni na konci světa. Stres často přichází nečekaně, snažím se proto vůči němu budovat určitou odolnost a když to jde, eliminuji ve svém životě věci, které mě chronicky stresují. Pomáhá mi každodenní meditace. Všimla jsem si, že mám díky ní větší nadhled, lépe se koncentruju a snadněji se vypořádávám se zvraty – po iniciálním šoku se dokážu rychleji vrátit do normálu. Na pár minut zavírám oči a soustředím se na svůj dech i ve chvílích, kdy jsem pod tlakem. Velké věci dokáže také ranní studená sprcha, která se stala mým rituálem někdy před dvěma lety. Mám po ní vždy dobrou náladu a navíc, když po probuzení zvládnu něco tak nepříjemného jako vylézt z teplé postele pod ledovou vodu, už mě přes den jen tak něco nerozhodí. Když už k nějaké stresující situaci dojde, snažím se ji vidět co možná nejobjektivněji a uvědomovat si, že už jsem v podobných nebo i mnohem horších situacích často byla a zvládla jsem je. To mi dodá naději a sílu najít to správné řešení. Při řešení se soustředím na tady a teď, ostatní překážky přeskočím, až k nim doběhnu. Když si nevím rady, nebo se cítím zoufale, hodně pomůže vypovídat se někomu blízkému. Pokud není k dispozici, je skvělé říct si ty věci alespoň nahlas nebo napsat na papír. Odosobnění od té situace je velmi ozdravné. No a když mě stresuje nějaká práce nebo blížící se deadline, dávám si krátkou pauzu a jdu třeba na procházku nebo dělám jinou aktivitu, která mi dovolí se od toho úplně odpoutat.

04-05_WHAT20-10-osobnosti.indd 5

29/09/2020 10:36

H OT N E W S

Srdcem. Touhou. Radostí. T Petra Nováková F archiv značek

I věci dovedou zlepšit život, jakkoliv povrchně to může znít. Některé svou sílu ukážou tak, že léčí pod povrchem, jiné jsou radostným výsledkem lidských schopností – a třeba i těch vašich.

NENÍ ČAS ZTRÁCET ČAS Na změnu je čas kdykoliv, nemusíte čekat na nový rok. S tímhle přesvědčením uvedlo nový sešit Focus papírnictví Papelote. Není to totiž jen obyčejný zápisník s volnými stránkami, ale efektivní notebook, který vás provede krok za krokem k dosažení cíle. Zápisník je kromě jiného protkaný tipy k osobní produktivitě od Daniela Gamrota, který působí jako lektor produktivity. Focus Notebook můžete mít ve čtyřech barevných variantách a součástí balení za 589 Kč jsou desky z vege kůže a pracovní šablony. A vy si ještě teď můžete odpovědět: Co chci letos stihnout? Více na papelote.cz

HODINA GEOMETRIE Kruh, krychle, kvádr a válec jsou geometrické tvary, které v sobě mohou mít mnoho neobjevených aspektů a hravých forem. S touto ideou přistoupila k tvorbě nové kolekce Solum návrhářka kožených doplňků Eva Vontorová, která tvoří pod značkou Ether. Nejmenší model Imo mini vychází ze tvaru krychle, designérka o něm také s nadsázkou mluví jako o „krabičce na mlíko“. Má variabilní zakončení, takže dovoluje i napěchovat a pořád bude působit dobře. Oblíbená je v barvě mint, ale můžete ji mít i v černé nebo stříbrné, a hladkou italskou useň lze též opepřit rebelským kováním. Více na ether.cz

SVATÉ OKAMŽIKY BĚŽNÝCH DNÍ

MIMOŘÁDNÁ LINKA PRAHA–TOKIO

O rituálech, které jsou spojeny s krajinou a místními rostlinami, o tom, jak je důležité se umět zastavit, pozorovat, všímat si proměn přírody. O tom, že některé tradice by neměly být zapomenuty. O tom všem vypráví výpravná vizuální bible od zahradní architektky Lucie Králíkové a fotografky Michaely Karásek Čejkové. Jejich kniha Svátosti přenáší obřady do současného světa, krajiny a města. Ambicí knihy, ač je balená v plátně mariánské modři a působí jako dokonalá coffee table, není čekat v knihovně, ale těší se, až s ní čtenář bude objevovat zemi. Od nakladatelství Wo-men za 869 Kč.

Loď kotvící na Vltavě kousek od Libeňského mostu nově propojuje netradiční ubytování s kreativní gastronomií. Na projektu, který odstartoval v době covidu, spolupracuje designérka Monika White (Le Patio), a právě náročnější doba dala vzniknout novým kreativním řešením, ať už šlo o to použít co nejvíce původního zařízení, zaměřit se na recyklaci nebo vymýšlet rafinované nápady. Loď nese název Bam Bu Dah, to proto, že nejen kuchyně je fúzí asijských a evropských chutí, ale i apartmány mají jména po populárních asijských městech a čerpají z nich i jejich estetiku. Více na bambudah.com

LEKTVARY 21. STOLETÍ Adaptogeny jsou přírodní látky z bylinek a hub, které pomáhají tělu nakládat se stresory. Podporují přirozenou obranyschopnost, pomáhají vzdorovat fyzické únavě a emočnímu vypětí. Ty, které využívá značka Grown, rostou přirozeně, jsou buď pěstované organicky, nebo divoce v přírodě. Můžete si vybrat ze dvou tajuplných lahviček, jedna z nich obsahuje vyrovnávací a uklidňující formuli, která funguje lépe (a bez vedlejších účinků) než utišující léky a je ideální večer, druhá lahvička v sobě nese povzbuzující formuli, která pomáhá redukovat vyčerpání. Stačí přidat deset kapek do vašeho oblíbeného nápoje nebo rovnou pod jazyk. Prodává Byssine za 1700 Kč.

06-07_WHAT20-10-hot-news.indd 6

28/09/2020 15:47

BEZ MOUKY, BEZ MLÉKA, ALE S CHUTÍ

KAMENNÉ SLUNCE A KREATIVNÍ RUCE

Jmenuje se Nikoleta Kováčová, ale možná ji znáte spíš jako Surovú Dcérku, pod tímhle pseudonymem už přes sedm let píše svůj blog. Tematicky se věnuje především veganskému životu. A i když ji baví kuchyně z celého světa, nejčastěji se vracela k té slovenské, plné intenzivních chutí, dobře promyšlených receptů i jednoduchých postupů. Rozhodla se, že slovenské kuchyni vrátí její polozapomenutou slávu, a tak ji zmodernizovala a upravila tak, že si poctivé halušky může uvařit i zapřísáhlý vegan. Její první kuchařka, Slovegán, se stala jednou z nejúspěšnějších kuchařských knih, a tak se letos narodilo pokračování, Slovegán 2, které bude nejspíš neméně úspěšné.

Tereza Severýnová je designérka, která vytváří porcelán pod značkou Najs, a ač roky žila v Praze, její kořeny si ji přitáhly do Telče. V domě u Kamenného slunce měla svůj první ateliér, keramickou dílnu s hrnčířským kruhem, kde později její otec provozoval penzion. Letos, po mateřské dovolené, do rodinného podniku naskočila i Tereza, která se postarala o facelift interiérů a aktuálně se zcela přirozeně snaží propojit i své dva oblíbené světy. V penzionu se tak budou od října až do jara pravidelně pořádat kreativní workshopy. Začíná se říjnovým knihařským víkendem s lahůdkovým papírnictvím Papírníci.

Více na slovegan.sk

ČAROVNÁ PŘÍSADA Tajemná chuť umami je kouzelnou schopností kuchařů, kterak z pokrmu vytvořit nezapomenutelný zážitek. Je těžko popsatelná, vžilo se pro ni označení pátá chuť. Něco, co zůstane v ústech na patře, něco, co vás při soustu donutí slastně přivřít oči, něco, co vás nutí ochutnávat víc a víc. Umami se přirozeně vyskytuje v některých potravinách, jako jsou parmezán, sušená rajčata, ančovičky či houby shiitake. Právě tyhle japonské houby obsahují kromě jiného také látku lentinan, která je nositelem umami. Ve své kuchyni si ji můžete dopřát díky houbovému prachu umami, který vzniká namletím pomalu sušených hub shiitake. Používejte ho jako zvýrazňovač chuti, s ním bude výsledek o něco lahodnější a zajímavější. Hodí se do masa, těstovin, omáček, polévek i do míchaných vajíček. A je na vás, jestli si tohle jednoduché kouzlo necháte pro sebe nebo tajemství šéfkuchaře prozradíte i jiným. Prach z hub shiitake je od české značky True Shiitake.

Více na kamenne-slunce.cz

Seženete na Košík.cz za 200 Kč.

JAK DOSTAT ŽIVOT DO SVÉHO ŠATNÍKU Módní návrhářka Petra Balvínová a její značka Tiqe představila novou kolekci pro nadcházející podzim a zimu výjimečnou tím, že některé modely jsou haute couture, tedy díla, která vznikají na míru a kde každý kus je originál. Toho se docílí především díky speciální lístkové aplikaci, která je pro návrhářku signifikantní už od roku 2012, ale tentokrát jde výhradně o ruční práci, která je typická především pro vysokou krejčovinu. Letošní téma je život, ten tryská i z originálního doplňku značky – limitovaného šátku Tiqe, který vznikl ve spolupráci s ilustrátorkou Jankou Letkovou. Život návrhářka zobrazuje pomocí motivu pokojových rostlin, ten se objevuje nejen na šátku, ale i na mikinách nebo šatech. Více na tiqe.cz

CESTA DO PODĚBRAD Boutique hotel Mamma’s je koncipován tak, aby vyhovoval potřebám rodin i moderního cestovatele. Nabízí inspirativní zážitky, které spojují dědictví s nejmodernější technologií a designem. Jeho poloha na poděbradské kolonádě přímo vybízí k tomu, vypůjčit si piknikový koš, naplnit ho čerstvým pečivem z Vilémova pekařství a vypravit se do zeleného lázeňského parku. Zapůjčit si můžete i hotelová kola a vypravit se na výlet například do nedalekého Kerska, Nymburka či k soutoku Cidliny a Labe, kde se psaly naše dějiny. Více na hotelmammas.cz

06-07_WHAT20-10-hot-news.indd 7

28/09/2020 15:47

R OZ H OVO R

Neposadit se na zadek V současnosti asi nejznámější česká herečka v zahraničí mi hned přirostla k srdci svou nebývalou otevřeností, a zároveň hloubavým pohledem na svět. První půlhodinu našeho setkání jsme strávily debatou o fungování vesmíru. Tereza Srbová říká, že se rozhoduje srdcem, ale poslouchá i hlas rozumu, v tomto ohledu působí velice vyrovnaně. Možná i to ji přivedlo k rolím po boku Vigga Mortensena nebo Judi Dench a doprovázelo na cestách, které miluje. Mimochodem, titulek rozhovoru mi navrhla sama a s jejím přístupem k životu opravdu ladí. T Veronika Štefanová, F Lucie Robinson S Lenka Pavlů, M Dagmar Kršková

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 8

29/09/2020 08:58

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 9

29/09/2020 08:58

R OZ H OVO R

tomu pět let a budeme mít farmu, krávy a slepice.“ Nás láska k přírodě spojuje. I když máme rádi „city life“, umíme si ho užívat naplno a L.A., kde jsme teď žili, je jedno z nejzrychlenějších míst světa, tak zároveň oba potřebujeme přírodu, ke které jsme jako děti měli vztah. Myslím, že člověk se nakonec vrací k něčemu z dětství. Obzvlášť když ho měl hezké, tak pak pořád hledá ten ráj, ze kterého byl vyhnaný. V Americe je příroda ještě úplně jiná než tady, monumentální a dramatická, jako na steroidech. Z práce a večírků v L.A. jsme za hodinu třeba v Angeles National Forest, v tom si strašně libujeme. Tady v Česku se nám líbí to chalupaření, mě navíc fascinuje český tramping. Nedávno jsem vzala muže na chalupě na jednu trampskou akci a říkal, že to bylo víc než Nashville. To by člověk do byznysmena z Mnichova zrovna neřekl. Tak už jen to, že část jeho rodiny je ze Sudet, a on si pak vezme Češku, je docela velkorysé. Můj muž je velice otevřený, nemá předsudky. A toho si na něm moc vážím, je inspirativní, a také mě hodně naučil. On každého soudí jen podle toho, jak se chová, jak mluví, a je mu jedno, jestli to je bezdomovec, nebo jestli má dobré auto a dům. Prostě vnímá lidi podle toho, jací jsou. Byl tak vychovaný. Měl v tomto ohledu skvělou mámu, má to po ní. „Myslím, že krása je strašně subjektivní záležitost, co umělecké dílo, to tisíc názorů.“

ak k nám vesmír podle vás promlouvá? Když jsem byla v Zimbabwe, naším průvodcem byl vědec a zároveň jeden z mála bělochů, který ovládá řeč místních křováků. Spolupracoval díky tomu i na dokumentech BBC. A vyprávěl nám, jak jsou ti lidé úžasně napojení na vesmír, naprosto instinktivně. Mají jakousi vyšší jasnost, dokážou vycítit, co se stane za deset minut. Třeba, že támhletím směrem napadne lev žirafu, takže přesně vědí, kudy se vydat. Křovák nikdy nezůstane na místě déle než deset

chtít někam navigovat, tak to udělá přes srdce, a proto je dobré mu naslouchat víc. Když je člověk vyladěný na správnou frekvenci, tak ho navede. I když, já si vlastně nemyslím, že existuje jedna správná cesta.

Předpokládám, že cestovala stejně ráda jako vy. Manželova maminka byla velmi zajímavá, otevřená a svobodomyslná žena, která děti vychovávala v takovém dost netradičním duchu. Udělala z nich nezávislé lidi bez předsudků. Sama vyrostla v dost klasickém prostředí, ale moc se s tím neztotožňovala a vydala se trochu opačným směrem. A ano, hodně cestovala. Byla sama v Bolívii, Nepálu,

my jsme s ní byli v Indii, v Africe, vždycky milovala setkávání s místními lidmi. A takto vychovala i své děti. Manželova sestra je doktorka, pracovala pro Lékaře bez hranic. Vy jste se ve světě orientovala jak? Nejdřív v Paříži, v prostředí modelingu, později mezi hereckými a režisérskými špičkami v Londýně a L.A. Přišla jsem ze země, kde moc společenských extrémů nemáme. A tak se člověk nechá jednoduše něčím oslnit. Když jsem byla o dost mladší, tak bych některým věcem možná přidávala větší váhu, než si to zaslouží. A právě můj manžel mě svým příkladem naučil, jak by to měl mít člověk nastavené. A potom pomáhá opět cestování. Čím víc toho člověk vidí na vlastní oči, tím míň si z něčeho sedne na zadek. I proto jsem nechtěla zůstat jen v naší bezpečné, hezké nížině, jakkoliv ji mám ráda. Jako malá jsem hodně četla, koukala na dokumenty, lezla s dědečkem na Šumavě po horách. Ale nestačilo mi o věcech jenom číst, chtěla jsem je pochopit zevnitř. Vždycky mě zajímalo a zajímá si věci prožít. Na Univerzitě Karlově jste vystudovala kulturní antropologii. Nacházíte mezi ní a herectvím, ale i způsobem, kterým cestujete, nějakou spojitost? Každá škola či zkušenost vám upravuje vnitřní nastavení, vnímání každodenních věcí, a mně je určitě navždy nastavila kulturní antropologie. Při cestování rozhodně. Každou zemi a kulturu se snažím pochopit a analyzovat v rámci širších souvislostí – historických, politicko-ekonomických, a zároveň chci místní život poznat zblízka, skrz lokální komunitu a zvyky, pokouším se do mentality dané kultury vžít. A v herectví je to podobné. Každou postavu nejdřív analyzuji zvenčí, a poté instinktivně a skrz vlastní prožitek a empatii.

Opravdu? Věřím na paralelní vesmíry. Těch cest, které jsme teď nevyplnili, je dalších x a možná, i když to bude znít asi trochu přemrštěně – i někde existují. Jsem evidentně fanouškem filozofických sci-fi. V této variantě jsem spokojená, ale třeba

„Z práce a večírků v L.A. jsme za hodinu třeba v Angeles National Forest, v tom si strašně libujeme.“ dní, protože ví, že by potom měl na okolní prostředí negativní vliv. A když najde nějaké prostředky k životu, tak si nikdy nevezme víc než čtyřicet procent, aby tam zbytek zůstal i pro ostatní. A tak dále. Mají to prostě nastavené správně, v symbióze s přírodou. Ne přes racionalitu nebo v nějaké mlhovině různých vysvětlení, kterými si to my tady na západě dost komplikujeme a často se stále znovu rozhodujeme špatně. Podle vědců to ale souvisí také se složitostí jejich DNA, zřejmě to tak měli i naši předci. A my se k tomu teď možná musíme vrátit přes kvantovou fyziku. Jak se rozhodujete vy? Zdá se, že vaše volby jsou dost často šťastné. Vesmír k vám vždycky mluví skrze srdce, ne skrz hlavu. Když vás bude

je těch dobrých možností nekonečně mnoho. Nebyly by horší, nebo lepší. Byly by jiné. Každopádně já mám většinou pocit, že tam, kde v tu chvíli jsem, je to úplně nejlepší místo a nechci být nikde jinde. Pouze jednou za čas se stane, že uvnitř ucítím něco šíleného, že nejsem tam, kde mám fyzicky být. Ani se nemusí dít nic špatného, zkrátka se potřebuji pohnout. Většinou tuto intuici následuji, sbalím kufry a odjedu. A je pravda, že na tom novém místě většinou narazím na něco zajímavého. Jste trochu jako ten křovák. Přírodu máte ráda? To je docela aktuální téma. S manželem jsme teď trávili hodně času na chalupě u mých rodičů, v holinách a slamácích a říkali jsme si: „To je teda úlet, dáváme

„Všechno dělám kvůli tomu, abych se posouvala. Rozšiřuje mi to obzory.“

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 10

29/09/2020 08:58

„Jako dítě jsem chodila na dramaťáky, zpívala, a i v modelingu mi lidé říkali, že mám k hraní předpoklady, ale já jsem chtěla hlavně psát,“ popisuje Tereza Srbová.

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 11

29/09/2020 08:59

R OZ H OVO R

Něco o Tereze Narodila se v Praze, vyrůstala na Žižkově. Během studií kulturní antropologie na Univerzitě Karlově se v Paříži pod hlavičkou prestižní agentury Elite Model Management věnovala modelingu na nejvyšší úrovni. Byla například tváří kosmetických kampaní značky Christian Dior a dvorní modelkou pro návrháře Azzedina Alaïu. Po přestěhování do Londýna se jí ujala prestižní herecká agentura Troika a brzy nato se objevila ve filmu Východní přísliby kultovního režiséra Davida Cronenberga po boku Vigga Mortensena a Vincenta Cassela. Následovaly role v britském životopisném dramatu Adolf Eichmann, seriálu HBO Strike Back nebo špionském dramatu Red Joan s Judi Dench v hlavní roli. Věnuje se také filmové režii, v roce 2018 natočila podle vlastního scénáře krátkometrážní film Meanders, který posbíral několik festivalových cen. Absolvovala herecké kurzy na Royal Academy of Dramatic Art v Londýně a studovala scenáristiku na Kalifornské univerzitě. Poslední tři roky žila v Los Angeles, kde má status residenta. Jejím mužem je německý podnikatel a producent Tobias Queisser. V poslední době ale její cesty vedou stále častěji do Česka. Je tváří značky Pietro Filipi a pro vydavatelství Labyrint připravuje autorský komiks. Má ráda otevírání nových cest, pohled na pražské mosty a střechy z letadla, hudbu kapely Priessnitz, komiksy Jaromíra Švejdíka.

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 12

29/09/2020 08:59

Jak jste se k herectví coby modelka a vystudovaná kulturní antropoložka vlastně dostala? Stojí za tím náhoda. Jenže já si zároveň myslím, že si náhody tak trochu vybíráme, možná si přes ně manifestujeme své skryté představy a tendence. Každopádně na náhodu je potřeba určitým způsobem reagovat, proměnit ji, a to už náhoda není. V tomto smyslu mě kdysi v šestnácti zaujala myšlenka z knihy Alchymista od Paula Coelha. A to, že když vesmír chce, aby člověk něco dělal, tak mu nejdřív pootevře dveře, pak to třeba začne být složitější a těžší, musí překonávat překážky. Ale vždycky je důležitý ten prvotní impuls. Když ho dokážeme zavnímat, tak nám hodně ukazuje a vede nás. Nějaké věci si prostě do sebe najednou sednou, zapadnou do sebe tak, že je člověk nemůže neudělat. V tom prvotním instinktu to ale nesmí drhnout. A teď tedy konkrétně. Jak se to stalo, že jste herečkou, kterou zastupuje jedna z nejlepších agentur na světě, Troika? Manžel žil tenkrát v Londýně a já v Paříži, kde jsem pracovala jako modelka. Krátce po našem seznámení jsem musela na dva měsíce do Japonska, pak zase do New Yorku. Během těch několika měsíců jsme se viděli jenom párkrát. A tak jsem se rozhodla, že se naplno přestěhuji za ním, v podstatě jsem ze dne na den téměř skončila s modelingem, byla to volba srdcem. Že budu herečka, nebyl žádný vědomý plán. Sice jsem jako dítě chodila na dramaťáky, zpívala, a i v modelingu mi lidé říkali, že mám k hraní předpoklady, ale já jsem chtěla hlavně psát. I proto jsem studovala kulturní antropologii. A když jsem najednou v Londýně chvíli nevěděla, co budu dělat dál, nechala jsem to trochu otevřené, trochu hvězdám, ať mi cestu zařídí. A tou velkou náhodou, která tedy asi nebyla náhoda, jsem se pak dostala k herectví. A to rovnou k agentuře Troika. To jsem pak ukončila zbytek modelingovych aktivit. Ty si mě ale po čase opět našly, neboť herečky s časopisy a módními domy často spolupracují. Kromě herectví jste se začala věnovat i režírování. Co vás na vaší práci baví nejvíc? Já všechno dělám kvůli tomu, abych se posouvala. Rozšiřuje mi to obzory. Můj primární cíl je posouvat se jako člověk a zažít tento svět a život naplno. Ne kvůli cílovému benefitu. Na všem mě vždycky baví cesta. Myslím, že to napsal někde Kundera, že život je finální malba, ale zároveň i ten první náčrt. Nemůžeme udělat první náčrt na zkoušku, a až pak namalovat obraz. Chci prožít něco jedinečného, jiného, vidět věci. Našla bych si k tomu myslím v životě i jiné cesty. Nemůžeme je ale zkusit všechny. Pomáhala vám nějak na té cestě vaše krása? Myslím, že krása je strašne subjektivní záležitost, co umělecké dílo, to tisíc názorů. Ale také myslím, že určitý ideál krásy existuje, a všimla jsem si toho, že jsou jím lidé fascinováni a je v tom určitá moc. Na druhou stranu tahle krása je oslnivá jenom chvíli, pokud nemá nějaký přesah. Takže když jsem si v modelingu začala uvědomovat nějakou svoji fyzičnost, to, že na mě skrz ni lidé jistým způsobem reagují, začala jsem s tím trochu pracovat. Člověk se, opět, nesmí sám ze sebe posadit na zadek, zneužívat toho. Můžete se rozhodnout, že to využijete k nějakému svému dobru. Nebo to může být váš pád. Ale já se nepovažuju zase za takovou krásku, že by mi to mohlo v životě ubližovat. Myslím, že jsem tak akorát, v pohodě. V modelingu v Paříži

jsem pracovala s nejkrásnějšími ženami planety, takže jsem zvyklá vidět opravdu krásné lidi. To dá člověku menší pocit vlastní výjimečnosti, dostane vás to nohama na zem. Ale ono to pro mě asi ani nebylo to nejdůležitejší, protože jsem během celého modelingu studovala vysokou školu, takže jsem vždycky měla i dobrý odstup. Vím, že jsem fotogenická, to je benefit. A dál to neřeším. V životě mi to přineslo spoustu dobrého, proto na to zase nechci žehrat. Ale také si řekněme, že pro nás ženy je moc důležitý i pocit, který nám dává náš chlap doma. S tím pak jdeme do světa, má to na nás velký vliv.

Nejsem multitasker, jsem focuser. Když dělám jednu věc, nic jiného neplánuji. A dokážete si představit tady úplně zakotvit? To asi ne. Dneska jsem v jednom seriálu viděla Montanu a hned bych odjela někam do americké divočiny, třeba do Colorada, kam se chci už dlouho podívat. Souhlasím s tím, že domov je jenom jeden. Na druhou stranu jsem si už zvykla, že nemám všechno pod jednou střechou. Vyhovuje mi pendlování mezi dvěma, třemi zeměmi. S mužem momentálně hledáme nějakou zlatou střední cestu. Kvůli situaci ve světě jsme

„Ze dne na den jsem téměř skončila s modelingem, byla to volba srdcem. Že budu herečka, nebyl žádný vědomý plán.“ Koho z těch slavných lidí, se kterými jste točila, si vážíte také jako člověka? Určitě Vigga Mortensena, to pro mě byl strašně formativní první zážitek (při natáční filmu Východní přísliby, pozn. red.). Jsem moc ráda, že jsem vstoupila do branže skrz lidi, jako je on a režisér David Cronenberg, protože jsou oba neuvěřitelně vzdělaní, talentovaní a skromní. Bylo skvělé je potkat už na začátku, protože během kariéry jsem pak zažila na setu i opravdu velké divy a lidi, kteří ze sebe dělali daleko víc, než jsou. A kolikrát to nebyli ani takoví „a-listers“. Jenže já díky Viggovi, ale třeba i Vincentu Casselovi věděla, že ti, kteří jsou přehnaně namachrovaní, mají něco špatně. Jinak bych si jako mladá holka mohla myslet, že něco takového je normální, nebo že to k tomu patří. Tak za to díky. S Viggem jsme se několikrát sešli i mimo set, dali jsme si dárky k Vánocům a měla jsem s ním hrozně hezké rozhovory. To byl skvělý první kolega. Pak byly velice milé třeba Rachel Weisz nebo Helen Mirren. Další příklady skromnosti za opravdu velkými jmény a talenty.

se rozhodli trošku stáhnout z L.A., také proto, abychom byli blízko našim rodinám. Takže teď se asi budeme pohybovat mezi Českem a Německem, možná se ještě na pár měsíců vrátíme do Londýna. To, že si nemusím vybrat jednu zemi, považuji za privilegium, kterého se nechci vzdát. Vadí mi totalita, v té jsem na rozdíl od našich rodičů nevyrostla. Musím se ještě zeptat na vztah s vaším mužem. Mluvíte o něm moc krásně, přijde mi to obrovsky inspirativní. Já si za to vůbec nedávám žádný kredit. Je to opravdu jenom o náhodě, že jsem

potkala toho správného člověka. To je štěstí. Na začátku mezi námi byla určitě veliká vzájemná přitažlivost. Ale bylo tam ještě něco navíc. To bylo strašně zvláštní, dodnes na to oba s manželem vzpomínáme. Jak jsme oba měli takový soulmate pocit, jako bychom se znali z minulého života. Bylo tam takové vzájemné vnitřní teplo, měla jsem pocit, že tomu člověku můžu naprosto věřit. Jako bychom se navzájem dívali do duše. My jsme si na začátku hodně povídali. Na prvním rande jsme šli někam na oběd, skončili jsme na tom samém místě a dali si tam ještě večeři. Cítili jsme, že život vnímáme podobně, že chceme zažít podobné věci. A že tu cestu máme zažít spolu. Kořeny vám vzájemně prorostly… Potkala jsem někoho, kdo tam měl pro mě přitažlivost, oheň, a přitom mě naprosto miloval. Já jsem si vždycky předtím myslela, že přece musím milovat víc já, aby tam ten drive byl. A to, že mě najednou někdo miluje úplně bez výhrad a nějakých podmínek a divných zpáteček a kliček, to pro mě tehdy bylo úplně šokující. Neuvěřitelné dílo štěstěny. A samozřejmě neříkám, že náš vztah je jen procházka růžovou zahradou. Někdy doma máme pěknou Itálii. I když to je možná to, co dodává koření. Můžete mít Itálii, ale pod tím musí být něco obrovsky tmelícího. Když jsou kořeny dobré a zdravé, nahoře může být i vichřice.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

Nejen kvůli nejisté situaci s koronavirem jste se teď ale vrátila z L.A. na nějaký čas zpátky do Česka. Já jsem to cítila už delší dobu. Táhlo mě to sem i po pracovní stránce. Přece jen v zahraničních filmech budu vždycky hrát spíš cizinky. A ty mají často stereotypní charaktery. Často hrajete agentky. Ano, to je vděčné. A prostitutky, baletky. Ale také ráda píšu, teď zrovna pracuji na krásném komiksu, který by měl vyjít příští rok. Baví mě vyjadřovat se v mateřském jazyce. Scénáristiku jsem sice studovala na kalifornské UCLA, takže v angličtině. A moje první scenáristické pokusy byly také v angličtině, s tím nemám problém. Každá řeč je ale v něčem nepřenosná, určité věci se ztrácejí v překladu. Hra se slovy, humor. Už před covidem jsem začala mít tyhle myšlenky, ale nic jsem pro to nedělala. A najednou se začaly věci samy dít. Klasika. Asi jsem čarodějnice. Oslovil mě český management, stala jsem se tváří Pietro Filipi, dostala jsem nabídku hrát ve filmu Dana Svátka, který se měl natáčet koncem září. Bohužel se teď kvůli covidu přesunul na neurčito. Takže teď mám čas, mám chuť jet na chalupu a jenom psát. A také mám pár nápadů na krátké filmy.

„Když jsem si v modelingu začala uvědomovat nějakou svoji fyzičnost, to, že na mě skrz ni lidé jistým způsobem reagují, začala jsem s tím trochu pracovat.“

08-13_WHAT20-10-rozhovor.indd 13

29/09/2020 08:59

KRÁSA

Krása z druhé ruky

T Soňa Hrabec Kotulková, Barbara Juzlová F unsplash.com, Michal Ureš

Klíčový trend kosmetického průmyslu? Produkovat méně odpadu. A to se netýká jen obalů, ale také složení výrobků. Péče je tak vytvořená z ingrediencí, které by už jinak k ničemu nebyly. Vítejte ve světě znovu využitelné krásy! ávová sedlina či zbytky čajových lístků, odpad z čističek, neprodejná zelenina, slupky z ovoce, skořápky z plodů – to všechno se dá ještě využít. Moderní technologické procesy všechny tyto jinak nepotřebné látky dokážou nově zpracovat tak, aby dále sloužily a dělaly nás ještě krásnějšími.

vitaminů a antioxidantů, jež dokonale dovedou rozjasnit pleť. Odpad z ovoce využívá při výrobě i britská značka FRUU. V jejich ručně vyráběných balzámech na rty najdete oleje získané lisováním za studena z jahodových a borůvkových semínek, které zůstanou ve zbytcích prolisovaného ovoce z odšťavování.

„Ze zhruba 1,3 miliardy tun potravin zůstane jedna třetina zbytků, což vede k enormní uhlíkové stopě a vzniku skleníkových plynů.“ Z ovoce i z rýže

Potravinářský průmysl produkuje obrovské množství odpadu. Ze zhruba 1,3 miliardy tun potravin zůstane jedna třetina zbytků, což vede k enormní uhlíkové stopě a vzniku skleníkových plynů. Naštěstí však přibylo značek, které toho dovedou využít ve svůj prospěch. Tak například značka LOLI Beauty má přímo na nulovém odpadu založenou svoji filozofii. Na krásu myslí celistvě a má ve svém sortimentu kosmetiku, kterou byste pro její bezpečnost rovnou mohli i sníst. Jejich hvězdným produktem je olejové sérum Plum Elixir, které kromě superfood ingrediencí obsahuje také výtažek ze švestkových jader – což je ta část plodů, která by jinak šla do koše, a přitom je plná výživných látek,

Důležitou složkou v přírodní kosmetice je také bio ethanol (bio líh) – konzervuje a má antibakteriální účinky. Vzniká fermentací rýže, obilovin, kukuřice nebo cukrové třtiny. Japonský producent bioetanolu, značka Fermenstation, která se specializuje na výrobu bio ethanolu z rýže a dodává ho jiným beauty značkám, uvedla na trh vlastní kosmetickou řadu, u které za zmínku stojí originální přírodní mýdla na pleť, vyrobené právě z fermentované rýže, která se používá k výrobě kosmetického lihu.

Ze země i z vody

Zaujalo nás, s jak chytrým řešením na znovu využitelnost odpadu přišla holandská kosmetická značka Naïf.

Díky aféře s mikroplasty nahrazuje kosmetický průmysl nerozložitelné brusné částečky těmi z přírodních zdrojů. Kůže je po nich perfektně hladká.

Ve svých peelingových přípravcích využívá místo plastových brusných částic granulovaný kalcit, což je přírodní materiál, který je vlastně odpadem při čištění vody. Tuto látku proto značce Naïf dodávají nizozemské čističky. S minerály nepočítá jen péče, ale také dekorativní kosmetika. Velkým hitem v Líčírně, což je stylový obchod a e-shop s bio líčením, je fantastická zero waste paletka očních stínů Aether Beauty, která získala i řadu kosmetických ocenění. A není divu – tyto stíny vypadají na víčkách opravdu nádherně, rozzáří pohled a díky čistě přírodnímu složení nezatěžují jemné oční okolí. Veronika Milá, vizážistka a kreativní ředitelka Líčírny k tomu říká: „Značka myslela na udržitelnost nejen v obalech, nádobky na stíny jsou vyjímatelné, gumičku pak můžete použít do vlasů a papírový obal je plně recyklovatelný (jako úplně první produkt svého druhu v kosmetickém průmyslu na světě). Ale hlavně složení stínů obsahuje nadrcený prach z drahých kamenů, které by už jinak nešly použít do šperků.“

Z kávy i z ořechů

Díky aféře s mikroplasty nahrazuje kosmetický průmysl nerozložitelné brusné

částečky těmi z přírodních zdrojů. Jednou z nejoblíbenějších je káva, kdy rozemletá zrna (která nejsou vhodná k výrobě kávy na konzumaci) dokážou kůži vyčistit i zjemnit. Když se pak tento „lógr“ dostane do odpadu, přirozeně se rozloží a dokonce ještě zkvalitní půdu. Kávové zbytky se často na zahradách používají jako přírodní hnojivo. Nevyužitou kávovou sedlinu z kaváren zpracovává do svých kosmetických výrobků britská značka UpCircle, která má „přeměnu“ ingrediencí už ve svém názvu. Stejně tak jako lógr využívá značka již použité zbytky uvařeného čaje nebo koření. Najdete je v mýdlech, scrubech, maskách nebo v obličejových balzámech. Další velmi oblíbenou brusnou ingrediencí bývají rozemleté skořápky ořechů nebo jiných skořápkových plodů, které už by mnohdy také byly k ničemu. Zde je ale potřeba dávat si velký pozor: „Tyto rozemleté částice můžou být velmi ostré a pokud je používáte často, můžete si pleť nepříjemně podráždit. Já je doporučuji spíš na tělo než na obličej,“ popisuje Jana Goldbricht, kosmetička a školitelka značky Weleda. Jemnější a šetrnější je podle ní namletá kůra z chemicky neošetřených citrusů, otruby nebo rozemleté oříšky či jádra a vosk.

P R O M OT I O N

MEDVÍDEK, KTERÉHO BUDE MILOVAT VAŠE PLEŤ Švédská skin tech značka FOREO si na letošní podzim připravila něco pro fanoušky všech pokrokových kosmetických technologií. Přístroj BEAR od FOREO vypadá jako hlava roztomilého medvídka, ale nenechejte se mýlit, bude umět s vaší pletí zázraky.

Tato nová vychytávka funguje na principu unikátní technologie – mikroproudové a T-sonické pulzaci, díky které zpevňuje pokožku, tvaruje kontury a dodává pleti mladistvý vzhled. Obsahuje také tzv. anti-schock system, který zase chytře nastaví sílu mikroproudu přesně tak, aby co nejvíce vyhovoval vaší pleti. Takže žádný strach. To vše zvládne během tří-minutového programu zaměřujícího se především na lícní kosti, čelo, krk a čelist, tudíž na oblasti, které je třeba modelovat nejvíce. Při ručním použití jsou pak k dispozici ještě další čtyři programy. BEAR se používá se sérem, které usnadňuje samotné použití přípravku, ale také zvyšuje efekt celé procedury. Nejlépe uděláte, když použijete Serum Serum Serum od FOREO, ale pakliže ho nemáte k dispozici, můžete klidně použít i sérum jiné značky, které ale musí být na vodní bázi. BEAR během krátkého programu střídavě

procvičí i uvolní svaly v obličeji, takže tvář dostane uvolněnější výraz, vyhladí se vrásky a pokožka bude celkově mladší a svěží. Chtělo by se říci, že BEAR je ideální pomocník před večírkem. Ale nakonec si ho zamilujete natolik, že ho budete chtít používat každý den. Své o tom ví i herečka a spisovatelka Vlastina Svátková, která měla jako úplně první možnost tento přístroj vyzkoušet. A jaké jsou její pocity? „Starat se o svoji pleť je pro ženu v mém věku základ, stejně jako čistit si zuby. A když objevím něco, co funguje a navíc mi ušetří čas, jsem nadšena. Malé elektrické výboje u přístroje na pleť BEAR od značky FOREO nejsou cítit, ale zkoušela jsem použití bez séra a opravdu tam jsou. Aktivuje svaly, vypíná pleť a já u toho ještě před zrcadlem v koupelně zvedám nohy nebo dělám dřepy. Být efektivní a o krok dopředu v dnešní době se vyplatí,“ míní.

Herečka Vlastina Svátková

Foreo Bear můžete zakoupit na foreo.com, 7499 Kč

14_WHAT20-10-krasa-recyklace.indd 14

28/09/2020 15:55

Nebýt k zahození

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Představujeme vám výjimečné přípravky, plné složek, které by už mnohdy k ničemu nebyly, přitom mohou sloužit dál. Prodlužte jim život, reinkarnace v tomto případě opravdu funguje!

1 ZBYTKY POLODRAHOKAMŮ

2 VINNÝ KÁMEN

3 KŮRA Z POMERANČE

Dvanáct přírodních očních stínů je plných jemného prášku z přírodních nadrcených minerálů z jantaru, rubínu a topazu, které by se již nehodily do šperků. Paleta očních stínů Summer Solstice Palette, Aether, líčírna.cz, 1890 Kč

Sypký prášek, jenž obsahuje jíl z vinice z Wachau, vinný kámen a mouku z hroznových jader, přidáním do jiných výrobků (čisticího gelu nebo mléka) dokonale vyčistí pleť. P. S.: Neobsahuje syntetické látky ani mikroplasty a lze ho použít i jako masku. Přírodní pleťový peeling Něžné pohlazení, die Nikolai, biodynamickakosmetika.cz, 500 Kč

Přírodní tuhý šampon jemně čistí a pečuje o vlasy. Obsahuje prášek z chemicky neošetřené pomerančové kůry a prášek z kurkumy, který rozjasňuje vzhled vlasů. Tuhý šampon Three Hills Soap Pomerančová kůra a Ylang Ylang, organikk.cz, 329 Kč

4 JEMNÝ PÍSEK

5 CHALUHA

6 JADÉRKA MERUNĚK

Zjemní, vyčistí do hloubky a rozzáří pokožku díky zrnkům písku z růžových pláží z Tikehau a namletým vanilkovým bobům. Vyhlazující peeling All over gentle scrub, oolaboo.cz, 1079 Kč

Maska je vyrobena ze stoprocentních mořských řas Kelp (chaluhy bublinaté) a je napuštěná speciálním sérem. Harmonizuje, sjednocuje, zklidňuje a omlazuje pleť. Jednorázová bio Anti-age liftingová maska KELP, Whamisa, puredistrict.cz, 465 Kč

Tenhle scrub vás překvapí úžasnou svěží vůní. Má příjemnou gelovou texturu a obsahuje namletá zrníčka z meruňkových jader, malinový olej, mátu a citron, které zbaví pleť odumřelých kožních buněk. Ovocný scrub z malin a máty, Amapola, lacrema.bio.cz, 1003 Kč

15_WHAT20-10-krasa-kompozice.indd 15

01/10/2020 08:07

KRÁSA

Přirozená retuš Dejte ‚padáka‘ kruhům pod očima i všem nedokonalostem – pupínkům, skvrnám i jizvičkám. A vraťte se do práce bez chybičky. Přírodní korektory nezatěžují ani tu nejjemnější pleť a hlavně s ní dokonale splynou. Stačí je jen jemně vklepat bříšky prstů, čímž docílíte lepšího krytí. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Krémový zmizík Stoprocentně přírodní a bio krémový korektor je veganský, vypadá velmi přirozeně a přitom účinně kryje pigmentace, akné i tmavé kruhy pod očima. Neucpává póry, vyživuje a vyhlazuje. Krycí krémový korektor NUI Cosmetics, licirna.cz, info o ceně v obchodě

Korektor na tmavé kruhy Má krémovou texturu, jemnou pokožku pod očima vyhlazuje a zesvětluje. Opticky odstraní unavený vzhled a poradí si i s dalšími nedokonalostmi. Korektor na kruhy pod očima, Couleur Caramel, milujibio.cz, 355 Kč

Multifunkční „Un“ Cover-Up

Pero na pigmentové skvrny Výborně kryje nedostatky, poradí si i s velkými pigmentacemi a červenými skvrnami, které s věkem čekají většinu z nás. Korektor v peru, Dr. Hauschka, yingyang.cz, 428 Kč

Je lehoučký, má nezatěžující texturu, která okamžitě splyne s pletí. Hydratuje, rozjasňuje, omlazuje a lze ho použít buď lokálně, nebo i na celý obličej místo make-upu. Korektor „Un“ Cover-Up, rms beauty, ingredients-store.cz, 1050 Kč

Rozjasňující kouzelník Tím, že odráží světlo, dokáže perfektně rozjasnit oční okolí. Díky přírodním aktivním složkám rychle redukuje tmavé kruhy a zamaskuje, že jste šla spát hodně pozdě. Korektor proti tmavým kruhům pod očima Phyt’s, jannami.cz, 425 Kč

Antibakteriální závoj Sypký korektor obsahuje oxid titaničitý, který výborně maskuje nedokonalosti, pigmentové skvrny a zarudnutí. Oxid zinečnatý zase podporuje hojení a působí protizánětlivě. Minerální korektor, Anabelle Minerals, annabelleminerals.com, 269 Kč

16_WHAT20-10-krasa-korektory.indd 16

28/09/2020 15:59

Doporucuje WHAT-inzerce.indd 1

25/09/2020 11:49

LIFE ST YLE

Jedno je ale jisté, kdo kořeny necítí, nebo si myslí, že nemá, v určitý životní okamžik se je usilovně snaží najít.

O kořenech. Těch lidských Nejdřív o nich nic nevíme. Prostě máma, táta. Pak se o nich učíme ve škole, začneme jimi nejdřív malinko a později i hodně opovrhovat, abychom se k nim pokorně vrátili, čerpali z nich a vysvětlovali svým dětem, jak moc jsou důležité. O čem je řeč? Přece o kořenech, těch rodinných. T Anna Vávrová F unsplash.com, pexels.com

Jak jste na tom vy, pátrali jste někdy po svých předcích? Napište nám svůj příběh.

e to místo, kde jsme se narodili, nebo skupina lidí, do které jsme se narodili? Nebo není možné jedno od druhého oddělit? Či to jde naopak docela lehce? Na to ať si každý odpoví sám, protože co člověk, to jiný osud, jiné vzpomínky a pocity. Jedno je ale jisté, kdo kořeny necítí, nebo si myslí, že nemá, v určitý životní okamžik se je usilovně snaží najít. Dobrým příkladem jsou děti, které vyrostly bez rodiny v dětských domovech, nebo ti, kteří zjistí, že rodiče nejsou jejich biologičtí. To se pak hledá a pátrá nejen přes Poštu pro tebe.

třídy jsem šla už v Jičíně, kam se rodiče rozhodli kvůli práci přestěhovat. Já sama žĳu od vysoké školy v Praze. Uznejte, že v mém případě se kořeny spojené s místem hledají docela těžko, jsem poněkud rozpolcená… I když, pokud se řekne domov, naskočí mi jako první Kolín a hned po něm Praha a moje současné bydliště. Uf. Kořeny a sounáležitost s předky jsem tedy nikdy nechodila hledat nostalgicky do parků, na nábřeží nebo ke školám, které jsem navštěvovala, ale spíš k lidem. Jedna moje prababička uměla báječně vařit a druhá krásně vyšívala. Od obou

„Máma, táta, v linii zpátky, ať chcete, nebo ne, nejbližší lidi. Kořeny nejkořenovatější. Většinu toho, co umíme, nás naučí právě oni.“ Kde je domov můj?

Osobně se přiznávám, že kdybych měla svoje kořeny spojovat s místem, byla bych trochu schizofrenní. Jedna babička z Prahy, druhá z Českých Budějovic, jeden děda z malé vsi na jihu Moravy, druhý ze Šumavy, máma od Kolína, táta z Vysočiny. Ano, protože tam se páry mých prarodičů sestěhovaly, taky mimo svá původní bydliště. Já se narodila na Vysočině, ale žila v Kolíně. To se jen těhotná maminka nestihla do Kolína vrátit, protože zrovna pomáhala tchyni sklízet úrodu jahod. V Kolíně jsme bydleli do mých deseti let, ale do šesté

jsem se snažila něco pochytit. A na rovinu přiznávám, že jsem byla asi líný a nešikovný, i když docela nadšený žák. Jistě, naučila jsem se i svíčkovou a pravé české buchty a když jsem chodila tak do třetí čtvrté třídy, šmejdila jsem jehlou po kanavě utažené v bubínku jako divá, ale žádná trvalá hodnota z toho nevzikla. Tedy až na vztah k mým prababičkám. Pradědové mě minuli, jeden byl příliš starý na to, aby měl vůbec trpělivost a sílu věnovat se upištěnému batoleti, a zanedlouho po mém narození zemřel. Druhý praděda se nestihl mého příchodu na svět ani dožít.

18-19_WHAT20-10-life-style.indd 18

28/09/2020 16:07

Ti nejkořenovatější

Máma, táta, v linii zpátky, ať chcete, nebo ne, nejbližší lidi. Kořeny nejkořenovatější. Většinu toho, co umíme, nás naučí právě oni. Do puberty vidíme svět jejich očima. Pak se stane veletoč, chceme se na něj dívat přesně z druhé strany, rodičům navzdory. A podle odborníků na duši je to dobře, jen tak dokážeme dospět. Období pubertálního vzdoru je čas, kdy začínáme nad kořeny ohrnovat nos. Když rodina žádá, abychom s nimi jeli k tetičce, která má spoustu starých fotek a ještě báječnějších zážitků, zívneme, řekneme, to je toho, a vymyslíme si, že

naopak neopakovat. Důležitost vlastního původu začala vystrkovat růžky mezi dvacítkou a třicítkou. Začala jsem nenápadně zkoumat, jaké geny to ve mně vlastně kolují.

Horolezecký gen

Oba rodiče sportovci, v jeden čas dokonce nejen amatérští, ale aktivní. Tohohle kořenu jsem se vždycky trochu děsila. Ne že bych byla líná, ale spíš trochu nešikovná. Táta přehodil kamenem řeku a přesprintoval i učitele tělocviku, maminka excelovala v míčových hrách. Paráda. Já nikdy neudělala výmyk bez pomoci a v životě nepřeskočila přes

„Táta přesprintoval i učitele tělocviku, maminka excelovala v míčových hrách. Paráda. Já nikdy neudělala výmyk bez pomoci.“ se musíme učit, nebo je nám nějak šoufl. Ani jedno z toho není pravda. Jak já se ošklíbala nad tradicemi. Třeba těmi vánočními. Ano, protože i v rituálech jsou naše kořeny. Že se nesmí vstávat od štědrovečerní večeře? A když už jeden vstane, musí všichni taky, takže to vypadá jako při audienci poddaných u anglické královny? Tsss! Kdo takovou pitomost vymyslel. Že se říká při přípitku na zdraví a ať se tu všichni zase za rok sejdeme? Není to trapný patos? A že se musí dojídat! Fakt blbý! Jenže to, co mi připadalo ve čtrnácti plus šílené, se pro mě dnes rovná truhlici plné zlata. Zhruba do dvaceti mi byly nějaké kořeny a tradice opravdu trochu ukradené. Málo jsem vnímala, z jaké rodiny vlastně pocházím, co se od ní můžu naučit a co

Do puberty se díváme na svět očima rodičů, pak přijde vzdor a to je dobře.

kozu skrčku. Dá se to vysvětlit leda tak, že jsou kořeny spletité a tahle odnož se mě nedotkla. I když, jak tvrdí genetici, je to velmi nepravděpodobné. Prý existuje takzvaný horolezecký gen, tedy gen, který zaručuje svým nositelům sportovní nadání, vytrvalost a celkovou obratnost. I bez něj vylezete na Mount Everest, ale dá vám to asi osmdesátkrát víc práce, než když ho máte. Tipuju, že mým rodičů nechybí, ale pozor, mně by pak neměl podle genové teorie chybět taky! Pokud by ho měl totiž jen jeden rodič, mohla bych mít tu smůlu a nezdědit ho právě po něm, jenže když se jím nejspíš pyšní oba, je otázkou do pranice, proč jsem takový sportovní nedoveda. Nebo že by to byla obyčejná lenost?

Období pubertálního vzdoru je čas, kdy začínáme nad kořeny ohrnovat nos.

Pídila jsem se dál. Babička z maminčiny strany je neskutečně zručná. Umí šít, plést, vyšívat, háčkovat, všechno, co jen jde rukama vytvořit. Když jsem vyrobila ve třetí třídě maňáska – šatičky

ušila a hlavu uplácala z dřevitopapírové hmoty – můj tatínek se zeptal, jestli chystám loutkové představení z leprosária. Jeden děda byl vědec, chemik. Z chemie si pamatuju jen mnemotechnickou pomůcku há dvě es smrdí jako pes. Druhý děda krásně zpíval a hrál na kytaru. Zpívám v autě. Když jedu sama. A někdy musím přestat, abych sama sebe neděsila. Z hudební výchovy jsem měla dvojku z milosti. Všichni měli jedničku, až na Karla Zdechovce, který během roku ztratil osm notových sešitů. Takže tady se ty kořeny taky nějak minuly.

Smysl pro humor

Na to, co se line naším rodem jako červená nit, jsem přišla, tuším někdy po čtyřicítce. Sprint mládí, které si myslí, že musí všechno umět, dokázat a stihnout, začal pomalu a jistě brzdit, a vyjevila se mi základní vlastnost velké části mé rodiny. Smysl pro humor. Trochu černý, trochu cynický, ale v konečném důsledku laskavý, takový, který dává nadhled a dokáže být berlou ve chvíli, kdy se na první pohled hroutí svět, aspoň ten osobní tedy. Babička se dokázala smát, až jí slzy tekly, když vyprávěla, jak si chtěl nějaký zákazník půjčit u nich v podniku stroj na čištění potrubí a tvrdil, že se jmenuje ježek. Je to krtek. My s tátou jsme smíchy jen sípali, když maminka hlásila v městském rozhlase, že pan Kos vykupuje šneky. A děda se nám snažil namluvit, že čmelák kouše. Vsadili jsme se a volali do nějakého čmeláčího výzkumného ústavu. Samozřejmě, že nekouše… Nejvíc se smál děda. A když už jsme u zvířat, témeř všichni členové rodiny je bezmezně milují nebo milovali. Tedy až na jednu babičku. Jenže víte už, jak to s těmi kořeny je, že? Některé jsou prostě jen trochu dál.

18-19_WHAT20-10-life-style.indd 19

28/09/2020 16:07

N OV É H O B B Y

Už máte interaktivní vibrátor?

T Alena Gurin Stará F pexels.com

Koronakrize zčistajasna otřásla ekonomickou stabilitou a změnila i chování zákazníků. Kromě rýže, roušek a toaletního papíru začali zjara také ve větším vykupovat kondomy nebo hračky pro potěšení. tipkuje se o krizovém baby boomu a na sociálních sítích se uchytil novotvar „koroniálové“, označující generaci dětí počatých během pandemie. Co taky pořád doma dělat, když se zavírají restaurace, doporučuje se nechodit mezi lidi a Netflix už znáte zpaměti. Singles si pořizují víc intimních hraček. Ti, kteří vinou karantény či omezeného cestování přišli o možnost trávit čas s partnerem, kupovali pomůcky nahrazující sexuální kontakt. A páry uvězněné pod jednou střechou navýšily spotřebu kondomů nebo afrodiziak, případně se porozhlédly v sexshopech, čím si zpestří dlouhé večery a dny. Vychází to ze zjištění prodejců erotického zboží, kteří zaznamenali změny v chování zákazníků. A změny v tržbách, a to většinou směrem nahoru, jak potvrzuje vedoucí PR dovážkové služby Rohlík.cz Zdeňka Svoboda Kuhnová: „Největší nárůst jsme zaznamenali v dubnu, kdy se prodeje kondomů a lubrikantů zvýšily na více než dvojnásobek.“ Lidé si doplňovali zásoby také v e-shopu Alza.cz, jehož prodeje kondomů a lubrikantů

v březnu narostly zhruba o polovinu oproti loňsku. I v srpnu meziroční růst vykazoval 26 procent. „Od vyhlášení celostátní karantény vidíme na našem webu rostoucí zájem o erotické pomůcky. Jen za minulý týden prodeje tohoto sortimentu vzrostly ve srovnání s loňským rokem o více než 370 procent, což je třikrát víc než na Slovensku,“ informovala nás v půli srpna Pavla Hobíková, mluvčí on-line obchodního domu Mall. cz. Z jeho bohaté sekce zboží pro intimní chvíle šly nejvíc na odbyt masážní strojky, vibrátory a Venušiny kuličky. Kamenné prodejny trpí, ale on-line sexshopy po celém světě zažily díky pandemii prodloužený Valentýn. Z USA, Dánska i konzervativní Kolumbie přicházely zprávy o zvýšení prodejů o desítky procent. V Kanadě jsou hitem erotické společenské hry, z Austrálie hlásí až padesátiprocentní nárůsty prodejů výrobci silikonových panen, které si překvapivě pořizují i páry. Češi mají jiné preference. „Poslední dobou prodáváme hodně největších silikonových prsou, přidávajících až čtyři čísla. Velmi výrazný je také nárůst u pomůcek

Kamenné prodejny trpí, ale on-line sexshopy po celém světě zažily díky pandemii prodloužený Valentýn.

na penis – kroužky, návleky, prodlužovací návleky i erekční krémy,“ říká majitel sexshopu Lasturka.cz Jiří Švarc. Zato opadá zájem o BDSM hračky, které byly v kurzu v uplynulých letech. Marketing Padesáti odstínů šedi už vybledl.

Nakupujeme, ale nesouložíme

Častější (byť jen mírně) pořizování erotických hraček dosvědčuje také aktuální výzkum. Jak ovlivnila pandemie náš intimní život, zajímalo Kateřinu Klapilovou, vedoucí výzkumné laboratoře Evoluční sexuologie a psychopatologie Národního ústavu duševního zdraví, která na jaře spustila studii Láska a sex za časů koronaviru. Její tým nyní analyzuje data sesbíraná od 2500 lidí.

plném dětí neměli prostor, a vášně mohl tlumit také stres. Ani jinde v Evropě neočekávají porodnice na přelomu roku nápor. V červnu zveřejněná studie londýnské School of Economics od respondentů z Itálie, Španělska, Francie, Německa a Velké Británie zjistila, že prakticky polovina z nich plány na založení rodiny odložila a téměř pětina se jich vzdala úplně. Důvodem jsou obavy o zdraví, o práci a nejistá budoucnost. Nic překvapivého, ukazuje historie. Porodnost devět měsíců po epidemiích, hladomorech nebo přírodních katastrofách padala pod průměr. Víc dětí se začalo rodit až po roce a v dalších čtyřech letech po uklidnění situace.

„Největší nárůst jsme zaznamenali v dubnu, kdy se prodeje kondomů a lubrikantů zvýšily na více než dvojnásobek.“

Opadá zájem o BDSM hračky, které byly v kurzu v uplynulých letech.

Na žádnou erotickou revoluci to ale nevypadá. „V průměru nám zatím výsledky neukazují na zvýšení nebo snížení sexuálních aktivit. Tedy u partnerů, u singles vidíme drobné zvýšení autosexuálních aktivit,“ komentovala dosavadní zjištění Klapilová pro Rádio Wave. Pandemie na vztahy neměla jednoznačný vliv. Třetina párů odpovídala, že jsou ve vztahu spokojenější, třetina naopak méně a zbylá třetina neviděla rozdíl. Respondenti se sice svěřovali s častější chutí na sex, což může být větším množstvím volného času, nevedlo to však k vyšší frekvenci sexu. Někteří partneři se vídali méně, ti, kteří spolu byli pořád, na to zase třeba v bytě

Nevíme, za jak dlouho nás koronakrize nechá být. Každopádně nebude od věci si do budoucna zvyknout na sociální distanc. Trendy ze sexshopů tomu jdou naštěstí naproti. „Výrazně nastupují tzv. chytré hračky, které je možné ovládat přes internet, vytvářet na nich vlastní vibrační režimy a sdílet je s ostatními uživateli. Také se objevují interaktivní pomůcky masturbátor/vibrátor a páry si tak mohou spolu užít i z druhého konce světa díky přenosu stimulů v reálném čase. Vrcholem technologie jsou pak pomůcky využívající algoritmů umělé inteligence nebo s možností připojení brýlí pro virtuální realitu,“ vysvětluje Jiří Švarc.

20_WHAT20-10-nove-hobby.indd 20

28/09/2020 17:16

S U P E R T Ě LO

Hlavní předností IIFYM je to, že na rozdíl od nízkotučných nebo nízkosacharidových diet zdůrazňuje zastoupení všech tří složek.

Zaklínadlo pro vaše makroživiny T Michala Bradová F unsplash.com, pexels.com

Zkratku IIFYM můžete zachytit u fotky brokolicového pyré (na IG pod tímto hastagem najdete přes 11 milionů příspěvků), pořádného hovězího steaku i pizzy se zmrzlinou. Chaos? Hloupost? Zázrak? Ani jeden z autorů snímku vám nemusel lhát, všichni zrovna mohli jíst podle svých makroživinových plánů. IFYM neboli If It Fits Your Macros je o způsobu stravování, které na výsluní staví makroživiny a na rozdíl od mnoha restriktivních diet má do vašeho jídelníčku vnést více svobody. Možná to je ten důvod, proč IIFYM popularita roste. Vejdete se tam i s ne zrovna health-friendly jídly, kterých se u řady jiných dietních režimů musíte vzdát. Jenže! My lidé jsme kreativní tvorové a umíme vše dokonale překroutit. Namísto zdraví si pak spíše zaděláváme na problém.

Makro nade vše

Jíst můžete v podstatě cokoli, pokud se to hodí do vašeho makro plánu. Respektive do předem stanoveného množství tuků, sacharidů a bílkovin určeného pro každý den. Právě tyhle tři živiny tvoří v určitých poměrech všechny suroviny, které konzumujeme a pijeme, a jejich přijímáním ovlivňujeme

účinné fungování organismu, proto se na jejich správnou kombinaci musíte dle IIFYM zaměřit. Makroživiny jsou důležitou složkou potravy, která nám dodává energii a další ochranné látky. Bílkoviny budují naše svalová vlákna a buňky, jsou ale také zdrojem pro tvorbu hormonů, enzymů, imunitních látek či esenciálních aminokyselin. Tuky regulují správnou hormonální činnost, dodávají esenciální mastné kyseliny a řadu vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E a K). Sacharidy představují největšího poskytovatele energie. Potřebujeme je pro celkové fungování organismu, ale i pro správnou regeneraci svalů či funkci mozku. Bílkoviny a sacharidy obsahují 4 kalorie na gram, tuky pak 9 kalorií. V rámci IIFYM si hrajete s jejich vyváženým poměrem. Ale existuje ideální složení? Správně tušíte, že ne. Každý jsme univerzál a máme jiné potřeby, cíle

a předpoklady. Nicméně v obecné rovině se doporučuje denně zkonzumovat 45–65 % sacharidů, 10–35 % bílkovin a 20–35 % tuků. Poměr se bude lišit v závislosti na vašich cílech (hubnutí, přibírání), pohybové aktivitě i osobních faktorech jako hmotnost, výška, pohlaví.

Plusy IIFYM

Hlavní předností IIFYM je to, že na rozdíl od nízkotučných nebo nízkosacharidových diet zdůrazňuje zastoupení všech tří složek. Žádnou z nich nevylučuje, protože všechny jsou podstatné pro celkové zdraví. To znamená – přestanete se bát sacharidů a tuků. Obecně není tolik restriktivní, umožňuje značnou flexibi-

na kvalitu potravin z hlediska dalších mikroživin, jako jsou vitaminy a minerály. To musíte vy sami a záleží pouze na vás, jestli vám jde jen o to shodit pár kilo (i s nezdravým jídlem se můžete dostat do kalorického deficitu), nebo prospět lepšímu zdravotnímu stavu. Špatné potraviny ovlivňují hladinu cukru v krvi, cholesterol a z dlouhodobého hlediska vedou k nejrůznějším nemocem.

Jak s tím tedy naložit?

K IIFYM byste měli přistoupit v širším kontextu, aby byl dlouhodobě udržitelný. Je dobré zajímat se o složení potravin, dbát na vyváženou a rozmanitou stravu a zároveň si ponechat manipu-

„IIFYM není restriktivní metodou, umožňuje značnou flexibilitu ve stravování a vlastně nerozlišuje dobrá a špatná jídla.“ litu ve stravování a vlastně nerozlišuje dobrá a špatná jídla. To se může hodit při oslavách, kdy si bez výčitek můžete dát i ten jindy zapovězený kousek dortu, protože tomu uzpůsobíte zbytek dne.

Minusy IIFYM

Ale! Ta gastro svoboda se vám může lehce zvrtnout. Sto kalorií získaných z lososa není stejných jako sto kalorií snězených v bonbonech nebo čokoládě. Jíst tři koblihy denně, i přestože vám to sedí do makra, ještě neznamená, že je to dobrá volba. IIFYM režim sám o sobě nerozlišuje zdroje makroživin (hlavní je držet se daného množství) a nedbá

lační prostor pro vaše „oblíbená“ jídla. Určitě nestavte svůj jídelníček na fast foodu a jiných pochoutkách, i když se s nimi trefíte do makro skladby. To ale neznamená, že si je čas od času nemůžete dopřát. Obecně se soustřeďte na čerstvé potraviny s důrazem na zeleninu, konzumujte vlákninu a vysoce kvalitní bílkoviny a nevynechávejte ani „zdravé“ (nenasycené) tuky.

IIFYM kalkulačku pro flexibilní stravování najdete na: myprotein.cz, ceskaordinace.cz, iifym.com

21_WHAT20-10-super-telo.indd 21

28/09/2020 16:13

M Ó DA

Kde se obléct?

Tatiana Kovaříková Módní návrhářka Tatiana Kovaříková letos oslaví 25. výročí vzniku své značky. Sama sebe odměnila novým design butiku v centru Prahy. Stejně jako její modely je také interiér vysoce nadčasový, elegantní a sofistikovaný. Kombinuje vzájemné propojení materiálů a barev tak, aby nejvíce vyhovovaly potřebám ženy – klientky. Její aktuální podzimní kolekce, jejímž motem je „Nebát se být ženou…“, nabízí modely vyrobené z recyklovaných materiálů, které nejsou určeny pouze pro jednu sezonu, jsou nadčasové a na dlouhou dobu se stanou oblíbenou součástí vašeho šatníku.

Nasadili jsme roušky a zmapovali pro vás nové prostory a butiky, plné kousků, které jsou protipólem takzvané fast fashion – rychlé módy, která je typická pro svou nadprodukci a dopad výroby na životní prostředí. T Filip Vaněk F archiv

Freshlables Český koncept store Freshlabels otevřel svůj nejnovější a největší obchod v oblíbené pražské čtvrti Letná na adrese, kde se koncem roku 2019 konal i zimní pop-up. V pořadí pátý kamenný obchod nabízí výhradně udržitelné značky a produkty, které jsou šetrné k životnímu prostředí a získaly od Freshlabels takzvaný Sustainable Tag. Udržitelnost jde ruku v ruce s designem obchodu, za jehož podobou stojí architektka Lenka Míková, která navrhovala i berlínský Freshlabels Store. Udržitelnost se promítá i do interiéru obchodu, který se s rozlohou 200 metrů čtverečních stal největší pobočkou Freshlabels v Praze. Freshlabels Sustainable Store, Milady Horákové 11, Praha 7

Kabelka Sandqvist, 4 550 Kč; tenisky Veja, 2 190 Kč

Komplet, 20 500 Kč

Butik Tatiana, Dušní 1, Praha 1, tatiana.cz

Lula Vintage Prague Jestli vás zajímá poctivá ruční výroba, pak jste tady správně. Lula Vintage Prague je splněným snem Lucie Kratochvílové, která svou lásku k módě nejprve poslala do světa přes malý instagramový projekt, jejž o půl roku později proměnila v kamenný obchod. Lucie do Česka přináší uvolněnou atmosféru Kalifornie a tamějších trendy vintage konceptů. Není to však jen o nákupech, dnešní Lula chce spojovat komunitu kreativních lidí, pro které je móda sebevyjádřením i uvědomělou radostí. Poznáváte se? Pak se zastavte na Vinohradech… Lula Vintage Prague, Řipská 11, Praha 3, @lulavintagepragues

Fendi Italský módní dům Fendi po rekonstrukci znovu po 10 letech otevírá dveře svého butiku v prestižní Pařížské ulici. Představí v něm kompletní nabídku dámské a pánské kolekce prêt-à-porter i kožených výrobků a ikonických kožešin. Interiér o rozloze 280 metrů čtverečních se nese v duchu nové koncepce butiků Fendi. Pražský butik je vůbec prvním butikem s tímto konceptem, inspirovaným místními uměleckými směry – najdete zde secesní schodiště, geometrické stropní štukování i nejrůznější dekorativní prvky a povrchy. Fendi, Pařížská 12, Praha 1

Oversize blazer ze 100% panenské vlny, 790 Kč Šaty, 130 900 Kč

Malé Černé Pražská čtvrť Letná se postupem času vyprofilovala na dynamickou hipsterskou čtvrť (hipster není sprosté slovo!) a před šesti lety zde vznikl malý stylový second hand Malé Černé. Od počátku bylo hlavní myšlenkou majitelů nabídnout širokou paletu oblečení z druhé ruky. Kvalitní materiály jako kašmír a hedvábí se postupem času staly jejich hlavní prioritou. V únoru letošního roku ve stejné ulici otevřeli obchod zaměřený výhradně na pánskou klientelu.

Levi’s Ikonická denimová značka otevřela svůj největší obchod ve střední a východní Evropě právě na pražských Příkopech. Instalace na zdi schodiště je vytvořena z materiálů obarvených ručně, přírodním indigem (ve spolupráci se studiem Blue Print Amsterdam). Pracuje s lokálními českými motivy, včetně státní vlajky. Řadu denimových sedáků a další aplikace na nábytku i stěnách navrhl a ušil mistr krejčí prodejny s využitím recyklovaných zbytků džínoviny nebo poškozených produktů. Mezinárodně uznávaný český umělec Pasta Oner vytvořil přímo pro tento obchod rozsáhlou fresku, která propojuje jeho individuální styl a reklamní vizuály z archivu Levi’s® s kultovními českými tématy. Je tu Václav Havel, panorama Prahy či retro Škoda 100. Levi’s, Na Příkopě 6, Praha 1 Svetr, Levi’s, 3890 Kč

Hedvábná košile, 450 Kč

Malé Černé Pánové, Haškova 16, Praha 7

22_WHAT20-10-moda-tipy.indd 22

28/09/2020 16:14

Držáci

Každý, kdo si dá dvě a dvě dohromady, musí uznat, že ekologicky nelze vyrobit téměř nic. Ale my to nevzdáváme a doporučujeme chovat se udržitelně třeba tím, že nebudeme nakupovat nejlevnější oblečení, jehož nízká cena prozrazuje způsob jeho výroby. Raději, než trendy laciné kousky, vám představujeme oblečení, které můžete nosit mnoho sezon. Vyplatí se to. T Filip Vaněk F Filip Renč

1 Džíny, Levi’s, 2 990 Kč

2 Kožená kabelka, See by Chloé, 12 300 Kč, prodává Space Praga 3 Semišové boty, Gianvito Rossi, 19 619 Kč, prodává Heavenly Shoes 4 Vlněné sako, Isabel Marant Étoile, 10 500 Kč, mytheresa.com 5 Kožený opasek, Mango, 599 Kč 6 Hedvábné šaty, Max Mara Weekend, 16 800 Kč

23_WHAT20-10-moda-kompozice.indd 23

28/09/2020 16:17

LOV E S TO R I E S

glampuje právě proto, že chtějí služby a vybavení, které v tradičních kempech nenajdou (Čtěte: nechtějí trpět ve studených a vlhkých stanech).

Glamping – nový cestovní trend

Tak jako roste popularita a rozvíjí se specifický cestovatelský trend, rozšiřuje se i nabídka různých typů glampingových zážitků. K těm nejoblíbenějším patří stromové domky, chatky, safari stany, teepee nebo jurty. Na rozdíl od tradičních kempů si do nich nemusíte vozit vlastní spacák, polštáře ani jinou výzbroj, většinou jde o vyladěné designovky, které potěší oko a uklidní tělo i mysl. Kromě krásné výbavy si v nich často můžete užít také doprovodné wellnesss procedury a rekreační aktivity. Podle zmíněné zprávy Glamping Market in Europe majitelé flexibilně reagují na spotřebitelské požadavky a sledují měnící se trh. Kromě samotného glampingu se totiž rychle rozvíjí i segment wellness turistiky.

Evropa rájem glamperů Podle studie The 2019 North American Glamping Report lidé velmi oceňují návrat k táboření.

Ještě není pozdě!

T Michala Bradová F unsplash.com

Kempování si mnozí spojují se školními výlety ve stanech s minimální výbavou. Ke komfortu na kilometry daleko. Všechno se ale mění se zrozením glampingu – originální formy ubytování, která do celého zážitku z kempingu vnesla kapku luxusu. Atraktivní příbytky rostou po celém světě, Česko nevyjímaje. Jeden takový se už brzo objeví v pražské Divoké Šárce. opularita glampingu v posledních letech roste a vypadá to, že ani do budoucna nebude mít o nocležníky nouzi. Podle zprávy Glamping Market in Europe – Industry Outlook and Forecast 2020–2025 na ResearchAndMarkets.com se do roku 2025 očekává nárůst glampingového evropského trhu o více než 11 procent. Naše potřeby a požadavky se mění, tím se zvyšuje i kvalita a úroveň pohodlí, kterou majitelé ubytování poskytují.

Hledáte-li inspiraci, kam máte vyrazit, rozhlédněte se po Evropě. Ačkoliv glampingem žijí hodně v Americe (Colorado, Kalifornie, Texas, New York, oblast Velkých jezer či východní pobřeží), i na našem kontinentu už dneska najdete řadu nádherných lokalit. Jednou z nich je například Velká Británie, která dokonce dle statistik zažívala v letech 2011 až 2016 ve srovnání s dalšími západně evropskými státy výjimečný růst. Také Francie je díky své rozmanitosti krajiny velmi oblíbenou destinací, můžete si zaglampovat jak v divokých lesích, tak někde na pobřeží s romantickým výhledem na moře. Velký potenciál s atraktivními místy se pak ukrývá v Itálii, kde se glamping oproti Anglii teprve rozbíhá.

Glamping nabízí to nejlepší ze dvou na první pohled protichůdných světů – ze světa kempů a luxusních hotelů. Dostanete se na dotek přírody a zároveň nemusíte ustupovat ze svých nároků na komfortní pobyt. Podle studie The 2019 North American Glamping Report lidé oceňují návrat k táboření, ale v mnohem lepší formě. Až 67 procent respondentů považuje glamping za daleko unikátnější zážitek než jiné dovolenkové alternativy a 63 procent

Naše potřeby a požadavky se mění, tím se zvyšuje i kvalita a úroveň pohodlí.

NEJOOTOOLNĚJŠÍ NOC V PRAZE? Pokud nechcete překračovat hranice, žádný problém. Česko se vám také glampingově otevírá a stále častěji rodí nové projekty. Jeden ze zajímavých počinů se klube přímo v Praze, jmenuje se OOTOOLNO (ootoolno.cz) a nabídne přenocování netradičně v Divoké Šárce. Útulnička vedená v minimalistickém designu je navržena tak, aby přirozeně zapadla do prostředí lesa a poskytla vám dokonalý únik od civilizace. Zároveň však bere ohled na snadnou dostupnost. Prostor je zateplený, obsahuje postel (s huňatou dekou samozřejmě), terasu (jen tak se uvelebit se sklenkou něčeho dobrého), vytahovací schůdky (= pocit bezpečí), toaletu (nemusíte za křovíčko) a další nezbytnosti, abyste si pobyt maximálně užili. Útulnička je koncipována pro dvě osoby, případně pro rodinu s malými dětmi. OOTOOLNO už z výroby myslí na přírodu, což je v dnešní době významným plusem. Klasické domy na stromech jsou k nosným stromům pevně přibity, invazivně do nich zasahují. Stromy omezují v růstu a sdílí navěky jejich osud. Ootoolní řešení navržené ve spolupráci se společností Unipark je v tomto ohledu unikátní – chatka je mezi stromy zavěšená (nebojte, pravděpodobnost pádu je zhruba stejná jako u asteroidu), a tedy zcela neinvazivní. Je možné ji kdykoli sundat a přemístit… aniž by si toho les všiml.

TIPY

ANGLIE

I TÁ L I E

Udržitelnost tu hraje hlavní roli. Vše je vyvíjeno ekologickými technologiemi a navrací se k jednoduššímu způsobu života, ovšem aniž byste museli dělat kompromisy v oblasti stylu a komfortu. Můžete si vybrat mezi teepee a stanovými kopulemi. loveland.farm

Glamping pro opravdové labužníky. Nachází se poblíž Benátek a nabízené stany jsou vybaveny tak bohatě, že se budete cítit jako v pětihvězdičkovém resortu. Pochutnáte si tu i na vynikajícím víně s dalšími tradičními italskými pochoutkami. glampingcanonici.com

Loveland Farm

Canonici di San Marco

I R S KO

Š PA N Ě L S KO

Najdete v nádherném pobřežním prostředí hrabství Donegal. Obklopení přírodní scenerií si tu můžete pronajmout jurtu vybavenou krásným interiérem s luxusní postelí a kamny na dřevo. Dostupná tříkilometrová pláž je příjemným bonusem. donegalglamping.com

Glamping zasazený na úpatí Katalánských Pyrenejí asi hodinu cesty z Barcelony. Jinými slovy, je to dost daleko, abyste si užili vytoužený odpočinek, zároveň dost blízko, když se budete chtít oddávat krásám hlavní metropole. Pohodlné stany, nedotčená příroda, jídlo z čerstvých surovin, jeden velký autentický zážitek. forestdaysglamping.com

Portsalon Luxury Glamping

Forest Days

24_WHAT20-10-love-stories-ootoolno.indd 24

28/09/2020 16:18

P R O M OT I O N

Sen vs. realita T Jana Krivenkaja F Robert Tichý, M Dagmar Kršková

Dream gap by se dal doslovně přeložit jako „propast mezi sny a realitou“. Představujeme vám tři výjimečné ženy, které nikdy nepřestaly věřit tomu, že jejich sny – a to bez výjimky – jsou zrealizovatelné. To je víc než inspirující.

na sále bezpochyby výhodou. Je to ale i otázka velmi nepevně dané pracovní doby, která nejde dohromady s žádným rodinným životem, a to ani na začátku kariéry, ani později. Troufám si tvrdit, že v privátní praxi je to trochu volnější. Já už si to teď mohu zařídit po svém, ale také jsem prošla klasickými směnami. Několikrát týdně nespíte doma, často nespíte vůbec. I to je důvod, proč může být tento obor pro ženy tak náročný.

LUCIE KALINOVÁ Obstát v silně konkurenčním mužském světě plastické chirurgie chce pevnou vůli, ale také značnou odvahu. Obojí MUDr. Lucie Kalinová má. Od roku 2019 šéfuje jedné z nejvyhlášenějších klinik v Česku – ne-li v celé Evropě – Brandeis Clinic. Ročně provede přes 700 operací, je autorkou nebo spoluautorkou více než dvaceti odborných publikací, zároveň je častým hostem a speakerem na českých a zahraničních konferencích. ím jste chtěla být jako malá? Není nic, co by mi utkvělo v paměti natolik, že bych si říkala, že to byl můj sen. Velmi se to tehdy měnilo, prošlo to všemi klasickými představami od učitelky přes herečku. V pubertě mě pak bavilo všechno, co mělo nějakou souvislost s uměním. Plastická chirurgie je ve výsledku určitou formou adaptace této umělecké představy. Na druhou stranu je na místě říci, že jsem moc nesnila. Jsem spíš racionální člověk a beru věci tak, jak přicházejí. Je ale pravda, že když mi bylo osmnáct, tak jsem se v Kanadě na prázdninách dívala s kamarádkou na seriál Nip/Tuck, který se do Čech dostal až později pod názvem Plastická chirurgie, s. r. o. Hrozně se nám to tehdy líbilo a říkaly jsme si, že by bylo skvělé jednou mít vlastní kliniku plastické chirurgie.

Následovalo studium na Lékařské fakultě v Olomouci. Hádám, že to bylo vaše vlastní racionální rozhodnutí, nikoli tlak ze strany rodičů nebo společnosti? Lékaře v rodině nemám, takže ano, bylo to moje vlastní rozhodnutí. Přišlo mi to rozhodně racionálnější než zkoušet být malířka. Když jsem nastupovala na medicínu, neměla jsem ale vůbec ponětí, že by obor plastické chirurgie mohl být tak náročný, že je za tím tolik práce. Jen jsem tehdy uvažovala, že by to mohlo být fajn a že bych to měla zkusit. Přibližte nám, jaká je cesta k profesi plastického chirurga? Vystudujete nejprve lékařskou fakultu a pak nástavbu, nebo svůj obor volíte už během studia? Medicínské vzdělání je pro všechny uniformní: po šesti letech studia dosáhnete

titulu MUDr., ale de facto toho moc neumíte. V tu chvíli máte jenom teoretické znalosti. Teprve potom se rozhodujete, na které oddělení nastoupíte, a zařazujete se do dalšího vzdělávacího programu. Každý obor má jisté podmínky a předpoklady, které musíte splnit. Po tom, co jsem absolvovala vysokou školu, jsem nastoupila na praxi na chirurgii, abych se v budoucnu mohla dostat k plastice. Teprve po dalších šesti, sedmi letech smíte složit zkoušku, kdy se stáváte absolventem tohoto oboru, a už můžete konečně začít pracovat.

Jakou přidanou hodnotu může žena do tohoto mužského oboru přinést? Určitě mu může dodat jistou komplexnost vnímání. Žena je víc zvyklá na multitasking a umí vyhodnotit situaci z různých úhlů: z pohledu pacienta, z hlediska technické proveditelnosti a nějakého výsledku do budoucna. Žena do oboru plastické chirurgie jistě přináší větší vnímavost. V neposlední řadě i estetické cítění. Je velmi důležité mít nějakou představivost a umět nejenom vyslovit vlastní názor, ale i vžít se do konkrétního pacienta, pochopit, jak to vnímá on. Chlapi občas moc protlačují vlastní představu a nenaslouchají klientovi, já jako žena to mám právě jinak. Které kvality by měla mladá dívka mít, pokud se do budoucna vidí v oboru plastické chirurgie? Výdrž je samozřejmě velmi důležitá, neméně důležitý je ale talent nebo nějaké vlohy. Jsem přesvědčena, že je to i hodně o příležitostech. Že člověk umí využít příležitosti, ke kterým se dostane. Mladé dívce bych poradila, ať se té příležitosti zkusí chopit. Buď to vyjde, anebo ne. Vždycky vás to ale někam posune. Já jsem se přesně tímto způsobem přestěhovala z Olomouce do Prahy: hodně jsem přemýšlela, zda mám kývnout na nabídku, kterou jsem dostala. Bylo to v tu chvíli náročné rozhodnutí, ale cítila jsem, že to chci zkusit a příležitost využít. Co se vám na vaší profesi líbí a nelíbí? Líbí se mi, že je to různorodé. Každý den děláme něco jiného – pracujeme

„Během života je velmi důležité brát všechny výzvy, které vám přĳdou do cesty. Buď to vyjde, anebo ne. Vždycky vás to ale někam posune.“ Říká se, že chirurgie je obor, kterému vládnou muži. Vnímala jste tento předpoklad během studií nebo i později v rámci praxe? Je pravda, že klasická chirurgie je genderově velmi nevyvážená, což by se dalo vysvětlit podstatou tohoto odvětví. Já jsem tím nezbytně prošla, abych se dostala k plastice, nikdy jsem v tom oboru ale nechtěla pracovat. Těch aspektů, proč je chirurgie vnímána jako mužské povolání, je samozřejmě víc. Je to částečně dáno tím, že chlapi mají víc výdrže a síly, což je

ostatně s lidskými těly; i kdybych prováděla stále stejný typ operace, tak stejně každý zákrok bude trochu jiný. Takže vím jistě, že mě to nikdy nemůže přestat bavit. Co víc, pocit po tom, že se operace podaří a lidé jsou spokojeni, je nepopsatelný. Dáváte jim štěstí a určité uspokojení, když se stávají lepší verzí sebe sama. Na druhou stranu je to ale nesmírně náročné povolání, které vás energeticky vyčerpává. Pokud se bavíme o operacích, tak je to spousta hodin koncentrace, kdy ani na vteřinu nemůžete ztratit

pozornost. Pořád se musíte soustředit a pořád je tam povědomí, že kterýkoli krok, který neuděláte dobře, je veliký průšvih. Je to určitá psychická zátěž, na kterou si musíte zvyknout, musíte se také naučit akceptovat zodpovědnost. Lidské tělo navíc nefunguje úplně předvídatelně – není to stroj, takže jistá míra rizika tam je vždycky, a s tím se musíte srovnat. Když se s tím neumíte srovnat, tak asi ani nemá smysl o plastické chirurgii přemýšlet, budete se akorát trápit. Vzpomínáte si, co jste ráda dělala jako pětiletá? Měla jsem ráda zvířata a hrála jsem si s nimi. Měla jsem spoustu mazlíčků, ale nikdy se to nesetkalo s velkým úspěchem. Myslím, že rybičky jsou pořád to nejlepší domácí zvíře, a už to tak asi i zůstane. (smích)

S pojmem „Dream Gap“ přišla v roce 2017 Caroline Riseboro, prezidentka neziskové organizace na pomoc dětem Plan International. Tento výraz by se doslovně dal přeložit jako „propast mezi sny (a realitou)“. Víc odpovídající překlad je ovšem „zhroucení snu“, situace, k níž dochází ve chvíli, kdy dívka přestane věřit tomu, že jsou její sny – a to bez výjimky – uskutečnitelné. Dle nedávné vědecké studie, na níž se mimo jiné podílela Princetonská univerzita, je tím zlomovým věkem neuvěřitelných pět let. Právě tehdy holčičky začnou samy sebe vnímat jako „méně chytré“. The Dream Gap Project odstartoval jako iniciativa společností Mattel v březnu 2019. V rámci projektu vzniká řada podpůrných aktivit, vědeckým výzkumem počínaje, shromažďováním financí, které putují na vzdělávací aktivity a sponzoring, konče. Posláním projektu je ukázat mladým dívkám, že neexistují hranice nebo předsudky, které by se nedaly překonat, a že každý dětský sen je uskutečnitelný.

25-27_WHAT20-10-adv_dream-gap.indd 25

28/09/2020 16:34

P R O M OT I O N

ALENA MORNŠTAJNOVÁ Jedna z nejprodávanějších českých autorek ví o tom, jak důležité je vydržet, víc než kdokoli jiný. Její cesta ke spisovatelské dráze nebyla jednoduchá a už vůbec ne blesková. Psát knihy chtěla od malička, a tak si šla za svým, i když mezitím vyzkoušela řadu dalších profesí (učila a překládala). Psát začala v roce 2000 a první knihu vydala po třinácti letech. „Myslím si, že si v životě zasloužíme pouze to, o co se pokusíme,“ domnívá se.

zpomínáte si, čím jste chtěla být jako malá? Samozřejmě. Chtěla jsem být spisovatelka. Nepamatuji si, že bych někdy chtěla dělat něco jiného než psát knihy.

Vaše cesta k psaní ale byla trochu klikatější… Nevnímala jste to jako překážku, stále jste byla přesvědčena, že je to pro vás životní povolání? Od útlého věku jsem si stanovila cíl, že budu spisovatelka, a klikatou cestou jsem k tomu spěla. Myslela jsem na to, i když jsem si vybírala školu. Nejdřív

vzdělání, ale v jiném oboru. Udělala jsem si počítačovou nástavbu. Když jsem ji dokončila, tak z té samé školy se mi ozvali, jestli bych nemohla vyučovat angličtinu. Bylo těsně po revoluci, a tak jazykových učitelů byl zoufalý nedostatek – a ve vedení školy věděli, že mám z angličtiny všeobecnou státnici. Poprosila jsem je ale, aby mi dovolili při zaměstnání angličtinu i vystudovat. Přihlásila jsem se znovu na vysokou školu, tentokrát do Ostravy. Vybrala jsem si obor angličtina-čeština samozřejmě naschvál – spisovatel by měl mít češtinu v malíku. Po studiu jsem ještě nějakou

„Stát se spisovatelkou nebyl můj sen, byl to můj cíl.“

jsem zvolila gymnázium, a po gymnáziu jsem usoudila, že pro to, abych byla v budoucnu paní spisovatelka, by bylo vhodné studovat jazyky. Jednak mě jazyky dost bavily, ale také jsem uvažovala, že když začnu překládat knihy, tak se nejlépe naučím, jak se píše. To vám ale hned nevyšlo… Dvakrát jsem se hlásila do Prahy na překladatelství a tlumočnictví. Dvakrát jsem se nedostala. Pak jsem se vdala, při mateřské jsem si dokončila

dobu učila, začala jsem už ale i překládat. V roce 2000 jsem dala výpověď s tím, že budu jenom překládat. A tak začátek nového tisíciletí značí i začátek mého psaní. Vzpomenete si na nějaké doporučení nebo radu, která vás v dospívání ovlivnila a které se držíte ve svém životě, ať už profesním, nebo soukromém? Jde o přístup mé maminky – nefňukat. Kdykoli jsem měla nutkání se litovat nebo si na něco stěžovat, tak mě utřela.

Nemám na mysli fňukání ve smyslu sdílení svých trápení. Jde spíš o to, nedělat ze sebe oběť okolností. Můj tatínek zase nikdy neřekl, že něco nejde. „Všechno je možné“ – a to mě také v životě hodně ovlivnilo a zůstalo mi až doteď. Nemám ve zvyku se vzdávat, ať už se to týká studia nebo čehokoli dalšího. Neříkám, že něco nepůjde. Člověk by se neměl vzdát jen proto, že si myslí, že to je těžké. Ani jednou vás tedy nenapadlo, že pokud něco delší dobu nevychází, není vám to možná souzené, a měla byste zkusit něco jiného? Jsem toho názoru, že si v životě zasloužíme pouze to, o co se pokusíme. Možná nás to zavede někam jinam, ale v každém případě se to vyplatí. Napsat knihu nebyl můj sen, byl to můj cíl. A nevadilo mi, že se to nestalo hned. Musím uznat, že učení mě také dost bavilo, až mě to samotnou překvapilo. Jako žákyně jsem totiž neměla školu v oblibě. Bylo to na mě moc pasivní. Učila jsem ale ráda. Ale ne natolik, abych se kvůli tomu vzdala představy psaní. Na druhou stranu učení mi také hodně dalo. Dnes tu dobu vnímám jako průpravu na besedy, kterých teď v rámci své spisovatelské dráhy absolvuji desítky. Ne pro každého je přece přirozené si stoupnout před lidi a povídat si s nimi. Jak byste vysvětlila skutečnost, že mladým dívkám v dospívání přĳde do cesty něco, co je od vysněné představy nebo profese odradí? Vy jste se odradit nikdy nenechala… Otázka je, jestli jejich sny jsou tak pevné. Já ale vždycky rozlišuji mezi snem a cílem. Sen je něco neurčitého, nejistého, neuchopitelného, kdežto cíl je uskutečnitelný. Obě mé dcery to mají podobně: dělají to, co vždycky chtěly dělat, i když se k tomu také dostaly ne nutně přímou cestou. Když člověk chce něco dělat, tak to dělá. I když říkáte, že psaní pro vás nebyl sen, ale cíl, určitě jste o profesi spisovatelky měla nějakou vysněnou představu. Jak moc se to lišilo od reality, kterou zažíváte dnes a denně? Moje představa o této profesi byla úplně jiná, než je skutečnost. Ale zklamání to pro mě rozhodně není. Původně jsem si myslela, že spisovatel sedí u velkého psacího stroje, má velký psací stůl, velké okno, výhled do zahrady, samozřejmě upravené. A tak jenom sedí a píše, a nápady jen proudí. Teprve když jsem začala psát, tak jsem zjistila, že to skutečně neproudí. Že psaní je práce jako každá jiná, je to dřina. Realita je, že mám malý stůl, obrovskou počítačovou obrazovku, která mi zakrývá to okno, a tak na zahradu vůbec nevidím. Zahrada je samozřejmě všechno, jen ne upravená. Sedím u počítače od rána do večera a snažím se, aby ten text nějak vypadal. Na to navazuje spousta ježdění, besed a propagace. Nestačí totiž tu knížku napsat, potřebujete ji dostat mezi lidi, a to všechno stojí čas. Máte nějaké oblíbené rituály z dětství, které jste přenesla do vlastní rodiny? U nás je to každopádně společné rodinné jídlo. Když se rodina sejde u stolu u snídaně, oběda, večeře. To jsou naše rituály, které jsme si z manželem přinesli z našich původních rodin. Také si ráda vzpomínám, že se u nás doma poslouchala nedělní pohádka – to byl pro mě v dětství krásný rituál. Teď už se na to bohužel zapomnělo.

Vzpomenete si, co vás bavilo, když vám bylo pět? V pěti letech jsem se často nudila, protože jsem ještě neuměla číst. Velmi ráda jsem malovala – asi i teď, kdybych nebyla spisovatelkou, tak bych se možná věnovala malování. A tak různě jsem se potulovala a hrozně se těšila do první třídy. Tam jsem se konečně naučila číst, a musím říct, že od té doby jsem se už nenudila nikdy. Na základní škole jsem četla všechno, co mi přišlo pod ruku. Chodila jsem jednou týdně do knihovny, vždycky v pátek, přinesla jsem si hromádku knih. Pak nastal posvátný okamžik: tak kterou první? A která byla první? Co jste četla nejradši? Některé knihy jsem četla pořád dokola, což je zvláštní, neboť teď už knížky opakovaně skoro nečtu. Mezi oblíbence patřily Děti z Bullerbynu nebo Pippi dlouhá punčocha, zkrátka dětská klasika. Období literatury pro dospívající jsem pak nějak přeskočila. Asi spíš šlo o to, že takových knížek v té době zase tolik nevycházelo, knihy pro náctileté dívky byly zřejmě považovány za červenou knihovnu. Vybavíte si nejmilejšího čtenáře, kterého jste potkala? Mám skvělé čtenáře – hodně se mnou komunikují prostřednictvím mailů, sociálních sítí, někteří mi dokonce posílají dopisy. Nejlaskavějším a nejloajálnějším čtenářem je ale moje dcera. Ta je také mým prvním čtenářem. Vždycky jí dávám přečíst knížku hned po dokončení – dá mi skvělou zpětnou vazbu, ale je na mě zároveň velmi hodná.

Co se vám na vaší profesi líbí, a co naopak nelíbí? Psaní mi do cesty přivedlo tolik báječných lidí, a to je neocenitelné. Besedy a cesty mě sice okrádají o čas, ale jsou i zábavné. Obrácená stránka té mince je také spojená s cestováním – asi jediné, co se mi na té práci nelíbí, je dlouhé vysedávání ve vlacích, které mají věčně zpoždění. Rekord ve vlaku mám 8 hodin – a to jsem cestovala jen z Meziříčí do Prahy. Většinou na místo přijedu těsně před besedou, absolvuji besedu a po ní buď hned odjedu, nebo tam musím přespat a odjíždím ráno. I když mi pořadatel nabídne, že mě vezme podívat se na místní zajímavosti, většinou bývám tak unavená, že mi nezbývá energie. Teď už nepřijmu každé pozvání, protože z časových důvodů prostě nemůžu. Šetřím čas na psaní.

25-27_WHAT20-10-adv_dream-gap.indd 26

28/09/2020 16:34

na stejné škole. A pak jsem naprosto přirozeně přešla na UMPRUM. Dodnes vnímám to, že mě přĳali, jako obrovské štěstí a jsem za to nesmírně vděčná – ze 100 lidí se tehdy do ročníku dostávali jen dva až tři. Vnímala jste za studií nějakou diskriminaci nebo předsudky spojené s vaším zaměřením? Na průmyslovce a i na výtvarném postgraduálu jsem byla spíš za toho umělce, volnomyšlenkáře. Ale později na vysoké jsem cítila, jak byl pro mě ten technický základ úžasný: uměla jsem střihy, znala jsem spoustu materiálů, technologie provedení. Obklopovali mě lidé, kteří byli naopak z výtvarných gymnázií a šli trochu jiným směrem. A tak jsem stále měla pocit, že chci a potřebuji dohnat více ty výtvarné věci – chodila jsem na figurální kresbu, víc kreslila a všechny moje klauzury byly velmi výtvarné. Jednu soutěž jsem například dělala v Botanické zahradě, kde jsem pěstovala živé organismy v oděvech. Ale právě to je na UMPRUMU skvělé, že se tam potkají různí lidé s odlišným zaměřením, a to se pak prolne do nějaké vzájemné symbiózy. Z toho vznikala neuvěřitelná přátelství. Samozřejmě ve výsledku vysoká škola – o to víc UMPRUM – není jenom o vzdělání, ale i o vazbách a o lidech, kteří vás obklopují.

HANA ZÁRUBOVÁ Přední česká návrhářka vytváří neuvěřitelně strukturované a precizní modely, které jsou minimalistické a rafinované zároveň. Inspiraci architekturou ve své tvorbě nezapře, ostatně architektkou chtěla být už jako malá. Svoje povolání bezmezně miluje, přiznává však, že ačkoli mnozí pokládají profesi návrháře za práci snů, je to dřina jako každá jiná. „Fascinuje mě schopnost něco vymyslet hlavou a pak to rukama vytvořit,“ popisuje. zpomínáte si, čím jste chtěla být jako malá? Vždycky jsem chtěla něco budovat, propojovat ruce a hlavu, myšlenky a ideje s řemeslem a manuální tvorbou, takže asi bych řekla, že architektem. Povolání architekta mi přĳde úžasné do dneška – kromě toho, že tvoříte a musíte dokonale znát nejenom řemeslo, ale i pravidlo k tomu, výsledek vaší práce tady bude stát několik generací.

Kdy se to u vás zlomilo? Ve kterou chvíli jste se rozhodla, že architektkou nakonec nebudete? V pubertě jsem už byla víc bohémská, a tak jsem chtěla jen malovat nebo dělat sochy. V ten moment zasáhli trochu rodiče, kteří přemýšleli praktičtěji. Takže nakonec jsem udělala přĳímačky na střední průmyslovou školu oděvní, což byl pro mě skvělý základ. Tu „tvůrčí“ duši průmyslovka rychle vrátí do reality:

„Mám ráda osobnější kontakt se zákazníky, i proto nechci mít značku příliš velkou. Zároveň chápu, že lidé sem chodí pro pocit, že mají něco výjimečného.“ Návrhář je ale svým způsobem také „architektem oděvů“. I když nevydrží tak dlouho jako stavby, máte také viditelný výsledek své tvorby, který nezřídka propojuje generace… Oblečení je v tomhle smyslu rozhodně povrchnější. A hlavně, když se vám to nelíbí, tak to můžete vždycky vypárat, rozstříhat, přešít. Dům obvykle jen tak nezbouráte. Je ale pravda, že jsem spíš technický typ, i doma jsem schopna něco přivrtat, ráda pracuji manuálně.

musíte umět popsat vnitřnosti šicího stroje, jak funguje cívka v podavači, měli jsme předmět strojírenství, takže na nějaké snění a rozlet kreativní mysli tam nebyl úplně čas ani prostor. Což mi ale přišlo v tu chvíli fajn, čistě výtvarný obor by mi asi tolik nedal. A pak následoval UMPRUM? Ještě tam byl mezičlánek. Z technického oboru jsem to ještě šla „vybalancovat“ na dvouletou výtvarnou nástavbu

Proč si myslíte, že by mohla mladá dívka, která od malička sní o tom, být módní návrhářka, ze svého snu ustoupit? Samozřejmě představa o tom povolání je poněkud odlišná od reality. Je pravda, že „módní návrhář“ může znít trochu snově, ve výsledku je to ale práce jako každá jiná. Pro mě nikdy nebylo na pořadu dne pohybovat se v módním světě, spíš jsem si vždycky připadala jako řemeslník, ráda jsem měla věci dotažené. V tomto povolání je spousta dřiny, není to jen o tom kreslit si návrhy a ustřihávat kousky látek. Mladé dívky musí počítat s tím, že ta vysněná profese má mnoho stránek, a některé z nich vůbec snové nejsou. Na druhou stranu jde také o obor, v němž je nesmírně velká konkurence – i to může spoustu dospívajících odradit… Sama jste říkala, že ze sta uchazečů vás brali na obor jen pár. Jedna věc je tento obor vystudovat. Nechci to nějak podhodnocovat – první dva roky na UMPRUMU jsou skutečně dřina. Druhá věc je prorazit po škole v reálném světě. Tam ta úspěšnost je ještě nižší. Mně pomohlo i to, že jsem deset let pracovala v konfekci – což byla taková druhá vysoká škola, kde se naučíte ještě něco úplně jiného. Postavit kolekci od A do Z, která obstojí v byznyse, vás na žádné škole nenaučí. Ten obor je tak rozsáhlý, že teprve praxí nabalujete zkušenosti – to ale bude podobné i v jiných odvětvích. Moje značka funguje 15 let, a teď už můžu říct, že jsem hotový člověk a živím se tím. Ta cesta je ale strašně dlouhá. Máte nějaký rituál, na který byste ráda našla čas? Musím říct, že mi strašně chybí cesty do fabrik a napojení na průmysl. Naposledy jsem něco podobného absolvovala tak před pěti šesti lety, nyní už na to vůbec nemám čas. Teď mám tým šesti lidí, ze kterých každý má na starosti něco jiného, a já jsem pak takový koordinátor. Fyzické cestování do fabriky je ale pro mě rituál, který je zároveň plný podnětů. Vydala bych se tam vlakem, po cestě bych v notesu něco kreslila, poslouchala u toho hudbu. Pak jste ve fabrice, kde

Co se vám na vaší profesi líbí, a co naopak nelíbí? To, za co jsem nesmírně ráda, je, že si můžu vybírat lidi do týmu a spoluvytvářet s nimi. Tým je pro mě jedním z nejdůležitějších článků mé profese. V práci často travíme víc času než doma se svojí rodinou, i proto je klíčové, jací to jsou lidé, jak je nám s nimi dobře. Jsme na sebe v týmu velmi napojeni, máme stejný smysl pro humor, víme, co můžeme od sebe vzájemně očekávat. Už se tak dobře známe, že teď často nemusím ani kreslit a můžeme si zavolat a pochopíme se. Také se mi líbí neuvěřitelná svoboda tohoto povolání. Člověk se zabývá krásnými věcmi, vytváří něco hezkého a ta pozitivní energie se vám vrací. To vnímám jako celoživotní dar. Negativní stránky si teď ani neumím vybavit – pokud opomenu daně a nekonečné papírování, ale to bude podobné v každém oboru.

vás napadne strašně moc různých věcí. Vidíte barvení, vidíte střihové polohování, to, jak materiál vylézá ze stroje – je to studnice nápadů. Vzpomenete si, co vás bavilo, když vám bylo pět? Vzpomínám si, že jsem měla spoustu notýsků nebo papírků, které jsem pořád pokreslovala. V pozdějším věku, po tom, co jsem se naučila psát, jsem začala psát knihu. Vždycky jsem do toho potřebovala dát skicu: to, co jsem neuměla vyjádřit slovy, jsem nakreslila. To mi přĳde skvělé do dneška. Například když kreslíte, a doplníte to nějak verbálně – jakmile se k tomu návrhu vrátíte, tak vám slova pomohou pochopit ilustraci nebo i obráceně. Ačkoli jsem nebyla vysloveně introvertní dítě, hodně často jsem budovala někde nějaké úkryty, abych si mohla čmárat. Takže jsme se vrátili na začátek: skici a architektura. Je pozoruhodné, že můj šestiletý syn si to buduje stejně. Co víc, dělá věci, skrze které si vybavuji, že jsem je jako malá dělávala také. Co byste vzkázala svému mladšímu já? Aby se víc v životě uvolnilo, ve všem, co dělá. Aby víc poslouchalo intuici, protože pak nic nemůže dopadnout špatně.

WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

25-27_WHAT20-10-adv_dream-gap.indd 27

28/09/2020 16:34

CHTĚJTE VÍC!

Nikdo, ani ten zamilovaný, neumí číst myšlenky toho druhého.

Zapomeňte na to, co dělají všechny ženské a jak to mají všichni chlapi.

Láska je mýtus

T Alena Gurin Stará F unsplash.com, Robert Tichý

Tedy „ta pravá“, o které všichni sní. Ta nikdy nekončící vášeň, souznění duší bez hádek a nedorozumění. Silný muž a něžná žena, všechno si říkají, vše dělají spolu a ani je nenapadne pomyslet na někoho jiného. Taková láska je jen jedna a vesmír nám ji jednou pošle. okud jste si u některého z výše uvedených tvrzení řekli: „Tak to přece má být!“, zapište si trestný bod. Filmy, pohádky, romány i reklamy na nás hrnou vykonstruované příběhy, společnost je věčným omíláním přikrmuje, v podobě dobře míněných rad k nám míří od rodičů i od přátel a je těžké takovým mýtům nepodlehnout. Srovnáváme se pak s neexistujícím ideálem, opakujeme stejné chyby, nebo je hledáme tam, kde nejsou. Terapeut Jan Vojtko si na ně posvítil a v bestselleru Vztahy a mýty přináší moderní pohled na partnerství.

Chemická závislost

Tak třeba ta láska. Láska není zamilovanost a zamilovanost není romantický

Terapeut Jan Vojtko

cit, nýbrž evoluční nutnost, jinak by lidstvo vyhynulo. Žádný osud a blesk z nebe, sorry. Na začátku si připadáme, že jsme jedno tělo, jedna duše. Může za to chemický koktejl rozmíchaný v mozku, který má zajistit, abychom se soustředili na svůj protějšek a zplodili s ním potomka. Tečka. V této fázi se uvolňuje dopamin a stejně jako při jiné aktivitě, která nám dělá dobře, to může vést k závislosti. Po roce, maximálně dvou zamilovanost končí, jenže jedinec zatouží po další dávce drogy, takže vztah

Držet se mlčky za ruce může být víc než denně probrat všechny pocity. Když už mluvíte, říkejte to tak, jak to cítíte. Nikdo, ani ten zamilovaný, neumí číst myšlenky toho druhého. Jestli to ve vás vře, neodpovídejte na partnerovu otázku: „Stalo se něco?“ slovem „Nic.“ Pak se nedivte, že se bude chovat, jako by se nic nestalo. To má chlap ale pochopit, my ženy to tak přece říkáme! Taky mýtus. Zapomeňte na to, co dělají všechny ženské a jak to mají všichni chlapi. Dle

„Komunikace vychází z latinského communicare, což znamená sdílet, ne jen slova, ale i emoce, i mlčení.“ opouští a skáče hned do dalšího s nadějí, že tentokrát už to bude trvat věčně. Láska samozřejmě může fungovat celý život, ale samo od sebe už to pak prostě nepůjde, chce to aktivní spoluúčast. Základem vztahu je komunikace, takže když si budeme všechno říkat, tak nám to vydrží, ne? Další mýtus, zásah, potopená. Komunikace vychází z latinského communicare, což znamená sdílet, ne jen slova, ale i emoce, i mlčení.

výzkumů neexistuje rozdíl mezi ženským a mužským mozkem. Genderové stereotypy jsou sociální konstrukt. Je marné se na ně vymlouvat a určitě se nemusíte cítit divně, když to máte jinak. Ne každá žena je emotivní a musí se zamilovat, aby mohla mít sex, ne každý muž je emoční balvan a může (a chce) kdykoli. Když jsme u toho, kvantita sexu nevypovídá o kvalitě vztahu. Každý má jiný apetit. O tomhle by se doma mělo

28-29_WHAT20-10-chtejte-vic-myty.indd 28

28/09/2020 16:35

mluvit, jak na začátku, tak v průběhu vztahu, kdy se ty potřeby mění.

Jde to i s nevěrou

Jinak ale není nutné si říkat úplně všechno a trávit spolu každou minutu. Ono je dokonce zdravé si trochu chybět a mít vlastní program. A můžete si nechat pro sebe, s kým jste byli na kávě a o kom se vám zdálo. Takové fantazie má kdekdo, ano, i váš protějšek, a neznamená to,

ten jeden zahnul právě proto, že ten druhý je strašná stíhačka. Povzbudivé je, že odhalení příčiny a práce na ní může vztah upevnit. Nevěrník ovšem musí nést zodpovědnost za důsledky svých činů. To znamená i rozhodnout, jestli vůbec nevěru přiznávat, pokud tedy skončila. Vést utajované paralelní vztahy každopádně není fér. Pozor, polyamorické vztahy nejsou omluvou pro záletníky. To jsme někde

„Dle výzkumů neexistuje rozdíl mezi ženským a mužským mozkem. Genderové stereotypy jsou sociální konstrukt.“

že vás nemiluje. Přesný soupis denních činností a kontaktů vyžadují od partnera obvykle ti, kteří si nejsou jistí sami sebou. Když se vám bude ten druhý ze všeho zpovídat a budete nonstop spolu, nevybudujete mezi sebou důvěru, ale spíš stres a úzkost ze ztráty svobody na jedné straně a ze strachu na straně druhé. Lže mi, nelže, zahne mi, nezahne? Nečte se to dobře, ale nevěra se děje často a může být znamením, že je něco špatně na obou stranách. Možná

jinde. Ty vyžadují otevřenost, pravidla a souhlas na všech stranách. Určitě to není pro každého, ale někomu to prostě může dobře fungovat i ve třech nebo ve čtyřech. To, jestli láska vydrží, nakonec nezáleží na tom, kolik nás ve vztahu je, ani jak často se hádáme, jestli nám to přeje vesmír a už vůbec ne, co si o tom myslí okolí. Podmínkou pro vybudování kvalitního vztahu je znát sám sebe, vědět, co chci a nechci, a mít se rád.

To, jestli láska vydrží, nakonec nezáleží na tom, kolik nás ve vztahu je, ani jak často se hádáme.

N A K U S Ř EČ I

JAN VOJTKO: TERAPII MUSÍTE CHTÍT OBA Předpokládám, že k vám chodí s prosbou o pomoc nejčastěji ženy. Nebo je to taky mýtus, že jsou to ženy, kdo se spíš snaží zachránit vztah? Kupodivu si dělám soukromou statistiku a dle ní to opravdu tak může vypadat. Jenže když to rozklíčujeme, zjistíme, že ženy, pokud jde o heterosexuální pár, jsou první, kdo mě oslovuje. Ale to je jen první kontakt. Moje povinnost je vysvětlit jí, že když chtějí s partnerem dorazit na „párovku“, měli by na ni přijít od prvního sezení oba. Že není možné, aby ona dělala jakože předvoj, kde zjistí, jaké to u toho terapeuta je, a pak to předá partnerovi. V párové terapii je převelice důležité, aby oba partneři byli u všeho od prvního momentu. Nějaké jejich vztahové téma se může týkat spíše jednoho z nich, a kdyby před tím byl na sezení jen jeden, velmi snadno se může stát, že si ten druhý u nějakého pro něj citlivého tématu může začít myslet, byť na podvědomé úrovni, že jsme se na něj či na ni domluvili. Jako párový terapeut pracuji převážně s dvěma lidmi, a musím tzv. raport – důvěru, budovat mezi oběma lidmi od začátku. Samozřejmě, že to někdy není možné, existují výjimky, ale ty musí být vždycky terapeuticky zabezpečené a všichni zúčastnění o nich musí vědět. A ještě k tomu stereotypu, že vztahy chtějí řešit převážně ženy. Zaplaťpánbůh se začíná ukazovat, že to není pravdou. Mám mnoho párů, kdy mě jako první oslovil muž, nebo na sezení zjistíme, že sice volala jako první žena, jenže doma, když řešili, co s jejich vztahem budou dělat, byl to právě muž, kdo přišel s návrhem, že by

bylo dobré jít na terapii. Takže ne, v 21. století to už nejsou jen ženy, které chtějí řešit vztahy. Kdy je vlastně ve vztahu nejvyšší čas vyhledat pomoc terapeuta? Jakmile vám dlouhodobě ve vztahu není dobře, necítíte se šťastní nebo spokojení, a i přes vaši snahu tento stav napravit vám lépe není, bylo by fajn začít uvažovat o návštěvě tera-

peuta či terapeutky. A klidně jen na jednu konzultaci. Ne vždycky to musí být hned na dlouhodobou terapii. Terapeuti jsou vyškolení k tomu umět vám nastavit tzv. zrcadlo a vnést svůj nezaujatý úhel pohledu do vašeho vztahu. Ale má to jednu podmínku. Musíte chtít oba. Pokud tam jdete jen proto, abyste měli doma klid, nebo chcete udělat jakože radost tomu druhému, velmi rychle se projeví tahle

nerovnováha, na kterou terapeut či terapeutka začne poukazovat a pravděpodobně do toho začne „vrtat“. A vám se to nemusí líbit. Se kterým vztahovým mýtem nejčastěji bojujeme? Těch opravdu silných vztahových mýtů je víc. Ale mě se dotýkají nejvíce dva z nich. A to ten, že pravá láska je jen jedna, a pak další, k tomu přidru-

žený, že na mě někde čeká ta jediná či jediný pravý či správný. Samozřejmě že můžeme za život potkat více lásek, více partnerů. Mohou být jiné, krátkodobé, nebo dlouhodobé, silně emotivní, nebo naopak pohodlné… To ale nesnižuje jejich kvalitu. Samozřejmě existuje efekt lásky na první pohled. Bohužel či bohudík je to v podstatě jen projev silné biochemie, toho, jak si vzájemně voníte,

a dalších vjemů, ale ten první pohled není první. Před tím naše podvědomí udělalo neuvěřitelně mnoho složitých výpočtů, abychom právě zažívali tento pocit – lásky na první pohled. Jestli to nakonec přeroste v dlouhodobý vztah, je pořád jen a jen vědomá práce obou zúčastněných. Biochemie může samozřejmě mnoho věcí usnadnit, ale přesto platí pravidlo, že si ten vztah musím odmakat. Láska se blbě měří. Což je mimochodem další z mýtů. Nemůžu milovat někoho víc nebo míň. Miluji někoho, cítím něco k někomu jinak, protože to je jiný člověk. Náš vztah je naprosto unikátní. Takže měřit lásku – a přidám další mimochodem, láska není emoce, je to velmi složitý a komplexní program, zahrnující mnoho mentálních procesů, jako jsou motivace, vnímání, emoce a mnoho dalších – je pro vztah a jeho kvalitu velmi nebezpečné a rizikové. Kdo z partnerů by rád od vás slyšel, že toho před ním jste milovala víc? Čeho se ve vztazích nejvíc bojíme? Bojíme se nejvíce právě toho, že mě ten druhý zraní. Že budu trpět. Všichni bychom se chtěli mít hezky. Záměrně se vyhýbám slovu šťastně. Protože to prostě není možné. Budeme zažívat a zažíváme i mnoho jiných emocí. O štěstí musíme usilovat. A právě vztahy nás učí. Učí nás za pomoci toho druhého unést nějaké zranění. Učí nás, jak máme komunikovat právě tyto bolesti, ale i radosti. Učí nás, jak máme s partnerem nebo v rodině tyto emoce a prožitky sdílet, využít je, nebo něco napravit, když potřebuji něco změnit.

28-29_WHAT20-10-chtejte-vic-myty.indd 29

28/09/2020 16:35

I N S P I R AC E

Svobodný pohyb všeho dění T Markéta Faustová F Robert Tichý, unsplash.com, archiv

Andreu Smékalovou jsme zastihli ve chvíli, kdy se vrátila po několikaměsíční karanténě z Bali a téměř po jedenácti letech zavřela své legendární jógové studio. Poznala, že není dobré nic držet ani udržovat a rozhodla se věnovat individuální jógové praxi. Jejím vnitřním mottem je totiž svobodný pohyb všeho dění. Jaké konkrétní ženy tuhle Madonnu české jógy ovlivnily? askulinní společnost stále vnímá ženy, které se nebojí vystoupit z řady, jako feministky. Silných žen se bojí i muži a často si raději vybírají padlé laně. Mě fascinují takové osobnosti, které se nebojí ani mužů, ani toho, že by za feministky mohly být neprávem označovány. Strach je totiž vždy omezující proti spiritualitě, která nemá hranice,“ říká Andrea Smékalová.

Nacházím svou duši a napravuji své tělo. Pomáhám si z vlastních závislostí ke svobodě v prostoru své bytosti. Jóga nemá limity.“

Isadora Duncan a Martha Graham americké choreografky

Anna Forrest

americká jógová lektorka, zakladatelka jógového stylu Forrest Yoga

Když jsem kdysi dávno začínala, byla jsem ovlivněná Systémem Jógy v denním životě. V Čechách v té době nic jiného nebylo. Šlo o jemnou formu jógy a hlavně jógovou filozofii. A pak přišla revoluce a já vycestovala do Ameriky. Najednou jsem byla na lekci Anny Forrest, indiánky, silné ženské, na kterou jsem zírala doslova celou lekci. Anna Forrest se jógou zabývá od roku 1975. V roce 1982 založila jógový styl Forrest yoga a do teď inspiruje ženy i muže v oblasti jógy po celém světě. Obdivovala jsem, kam může žena fyzicky dojít. Do té doby jsem znala jen skvělé jogíny. Transformovala moji praxi ze silové a předem dané ashtangy do kreativnější a svobodnější vinyásy. Pamatuji si, že mě uchvátila její slova: „Jsem si skrze jógu vlastním léčitelem, vlastním šamanem v životě plném zranění a bolesti.

Něco o Andree Jógová lektorka Andrea Smékalová je jednou z těch, kdo v Česku otevřel dveře novodobé józe, když byla ještě záležitostí malé skupiny ,pomatených esoteriků'. Cvičila po tělocvičnách, otevírala jógové studio Omyoga na pražském Kačerově, tvořila program jógy pro těhotné a postupně i školu jógy. Inspirovala ženy k tomu, aby si chodily zacvičit, ale také si přišly odpočinout a najít duchovní rozměr svého života. A protože Andrea, kromě toho, že za jógou jezdí do Indie, je také krásná, usměvavá a nakažlivě energická, na jógu se díky ní dávají zástupy žen.

Obě tyto ženy z moderního amerického tance obdivuji proto, že byly schopné vykročit ze zaběhlé společnosti a zasáhnout svým pohybem mnoho obyčejných žen. Isadora Duncan na konci devatenáctého a začátku dvacátého století výrazně přispěla ke svobodnému pohybu. V té době byl profesionální pouze balet. Tančilo se na špičkách a v korzetech. Isadora začala tančit bosky ve splývavých látkách. Martha Graham šla ještě dál. Ve dvacátých, třicátých letech 20. století zkoušela improvizaci, zkoumala jak tělo, které se v baletu zpevňuje, uvolnit. Obě byly mimořádné.

Andrea Smékalová, lektorka jógy

dovede nahlédnout i jejich charaktery. Pod obličeji vnímá procesy zrání, nemoci i problémy. Je nesmírně inteligentní a citlivá duše. Prozradím na ni, že stejně jako já ráda kutí. Naše společné téma je třeba to, kde mají dobrý nátěrový lak a kde sehnat řemeslníky na vykopání kanalizace. Jsme jedny z nejlepších kamarádek a když potřebuji radu, jdu za ní.

Madonna

královna popu

Hudbu Madonny jsem niky neposlouchala, přesto mě ovlivnila. A to zkrátka proto, že vždycky měla „koule“ jít si za svým a vystoupit z davu. Bila se za práva menšin, ať už to byli Hispánci, černoši nebo homosexuálové. Sama pochází z italské rodiny, jako malá bydlela v Detroitu na periferii, a když jí umřela maminka na rakovinu prsu, s pětatřiceti dolary v kapse odletěla do New Yorku. Prošla si prostitucí a určitě mnoha těžkými chvílemi, aby se z ní stala umělkyně, která ovlivňuje masy. Prodala nejvyšší počet nahrávek v celé historii hudby. Teď je po operaci a o berlích, ale nedá se zastavit. Klobouk dolů.

Marta Smolíková kunsthistorička

Na našem spojenectví mě baví, že se vzájemně podporujeme. Nikdy bychom spolu nikoho nepomlouvaly. Pokud si o ostatních lidech povídáme, je to koncepční hovor. Víme, že každý máme v sobě něco negativního, ale my na sobě vzájemně vnímáme jen to pozitivní. Když jsme spolu, čerpáme. Vzájemně se posouváme a inspirujeme a k tomu si užíváme spoustu legrace. Obklopuji se takovými ženami, které to mají podobně. Pokud bych se měla sejít s někým, kdo to tak nemá, raději zůstanu doma.

Gábina Fárová

kamarádka, fotografka

Gábina pochází z neuvěřitelně kulturní rodiny a její dětství tím bylo hodně ovlivněno. Má velmi citlivé oko, které vidí i pod povrch. Lidi má tak napozorované, že skrze jejich pohyby i úsměv

George Sand spisovatelka

Pamatuji si, jak jsem dočetla životopis George Sandové. Uvědomila jsem si,

s jakou elegancí ovlivnila kulturní život devatenáctého století. Oblékala se jako muž, kouřila dýmku a dokonce i její pseudonym Sand byl vědomě zvolen jako mužský, ačkoli je v Česku známá spíše jako Sandová. Mezi milence George Sand patřilo mnoho umělců jako například básník Alfred de Musset, skladatel Franz Liszt, spisovatel Prosper Mérimér a hlavně pak skladatel Fryderyk Chopin. Nebránila se ale ani vztahům se ženami. Známý je poměr s francouzskou herečkou Marií Dorvalovou. Zajímala se o práva a postavení žen a její milostné romány byly údajně katolickou církví zapsány na index zakázaných knih. Jednou prý řekla: „Když venku prší, dají se dělat jen dvě věci, a já karty nehraji.“

Irenka Janáčková nejlaskavější bytost

Jeden z mých největších vzorů v laskavosti a úsměvu, v pozitivním myšlení a vřelosti, v ženském chování a vystupování. Již v době komunismu se nebála extravagantně a sexy oblékat. Spojují nás dlouhé rozhovory o léčitelství, bylinách, masážích a léčivých technikách. Provázíme jedna druhou životem přes 35 let. Podělily jsme se o tolik bolesti a naše společné objetí pro mě bylo vždy jedno z nejléčivějších. Važme si našich přátel. Nejsou samozřejmostí.

30_WHAT20-10-inspirace.indd 30

29/09/2020 09:07

Předplatné NA JEDEN ROK

590 Kč Antioxidační oční krém s resveratrolem od Líčírna Organic v hodnotě 1 290 Kč

CZ WHATNEWS. SCZ @WHATNEW WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

ahození

é by lné složek, kter í dál. už slo m ito př ly,

h lidských O kořenech. Tnaěcrodili, nebo skupina

jsme se Je to místo, kde ebo obojí? e se narodili? N lidí, do které jsm

A 14

STR ANA 18

V É N OV I N Y

a sex „Koroniálovřáé“sla ekonomickou

istajasna ot Koronakrize zč zákazníků. měnila i chování a z ou lit bi sta STR ANA 20

Oční krém s lehkou, a přesto vyživující texturou na bázi aloe vera, bambuckého másla a jojobového oleje se stane vaším oblíbencem v péči o citlivou pleť kolem očí. Jeho složení kombinuje rostlinné výtažky s vysokým obsahem resveratrolu, který zpomaluje procesy stárnutí pleti. Pomáhá redukovat tmavé kruhy pod očima, drobné mimické vrásky a zvyšovat elasticitu pleti. Zabudovaný keramický aplikátor jemně chladí a pomáhá zmírňovat otoky očního okolí.

AK TIVNÍ INGREDIENCE → Extrakt z Růže z Jericha – zvyšuje hustotu pleti a zlepšuje její elasticitu. → Squalane – získaný derivací z oliv má výborné hydratační účinky, pomáhá bojovat s volnými radikály. → Resveratrol – účinný polyfenol z extraktu z hroznů s vysokým obsahem antioxidantů, který stimuluje přirozenou tvorbu kolagenu v pleti. Značku Inika Organic zakoupíte na licirna.cz

JAKO

dárek pro prvních 30 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

31_WHAT20-10-predplatne.indd 13

29/09/2020 09:05

P R O M OT I O N

Zodpovědná krása T Soňa Hrabec Kotulková F Sephora

Kosmetický svět každý den nabízí stovky nejmodernějších technologií, inovací, složek a přípravků, které jsou stále účinnější. Svět se ale začal proměňovat a trend je jasný – celosvětově směřuje ke zdravější kráse, která neškodí člověku ani planetě a jednou z cest k ní je také velmi důležitá recyklace. en málokdo si dovede svůj den představit bez svých pečujících a zkrášlujících produktů. Jen se podívejte do své koupelny, u jednoho přípravku určitě nezůstanete, zvlášť když každý je určený na jinou část těla – na

ročně se sto dvaceti miliardami obalů. To zní opravdu strašidelně.

Začít od sebe

Skvělým tipem a trendem v péči o krásu, která také pomáhá přírodě a celkové

„Čísla mluví jasně – každý člověk v naší zemi vyprodukuje ročně až tři tuny odpadu.“ mytí, na péči o vlasy, na pleť, máme i spoustu dekorativní kosmetiky. A každá věc má svůj specifický obal. Čísla mluví jasně – každý člověk v naší zemi vyprodukuje ročně až tři tuny odpadu a globální kosmetický průmysl je na tom

udržitelnosti, je používání multifunkčních přípravků. Nemusíte tak mít spousty obalů a lahviček – jeden produkt dokáže to, co několik najednou – v péči například hydratovat, vyživovat, rozjasnit, vyhlazovat, sjednocovat. To samé platí i o líčení: jedno jediné multilíčidlo můžete použít místo rtěnky na rty, na tváře místo tvářenky a na oční víčka namísto očních stínů. Obaly jsou recyklovatelné, z papíru a nebo ty, které se nedají znovu použít, se přetvoří na energii.

Jak můžu pomoci já?

Většina populace v Česku běžný odpad třídí, ale je tomu tak i s kosmetikou? Kam s plastovými nebo skleněnými obaly je jasné – existují na to speciální kontejnery. Než ale tyto obaly vyhodíte, pomůže, pokud je vymyjete. Nikdy nevyhazujte obaly s ještě nevypotřebovaným obsahem! Kovové a aerosolové obaly by měly přijít do speciálních kontejnerů nebo sběrného dvora. Jde vám z toho všeho hlava kolem? V zahraničí například existují společnosti, kde si zakoupíte jejich recyklační box, který naplníte, a oni se už o vše postarají za vás.

Vše se počítá

Na to, co udělat s použitým kosmetickým výrobkem, když se spotřebuje, myslí také stále více značek a také u nás. Tak je tomu například i u značky Sephora v jejím novém recyklačním programu. Kromě lahviček od parfémů se v blízké budoucnosti chystá recyklovat i další skleněné a plastové kosmetické obaly a vdechout nový život vybraným obalům od make-upu. Jak proces funguje? Přinesením obalů do obchodu uděláte sice malé gesto, které se ale počítá, a pokud každý začne u sebe, bude to velký krok. Na staré obaly budou v prodejnách sloužit speciální odpadkové koše, které vždy, když se naplní, tak se jejich pytel vyjme, uzavře, vloží se do krabice a poputuje na recyklaci. Některé skleněné

32-33_WHAT20-10_adv-sephora.indd 32

28/09/2020 16:37

obaly se budou znovu používat, z těch plastových mohou vzniknout jiné výrobky, nerecyklovatelné plastové obaly se využijí pro energii. Partner značky – společnost CERDE přesně recykluje obaly podle jejich složení.

Začít už při nákupu

Zákazníci jsou stále vzdělanější a zajímá je, co kupují, více do hloubky. Mění se

výrobky, které mají ekologicky navržené obaly vyrobené z udržitelných surovin. „Good for vegan“ zahrnuje produkty, které jsou vhodné pro vegany a které neobsahují žádné ingredience živočišného původu. „Good for recycling“ zase říká, že použité obaly je možné přinést zpět do obchodu a zrecyklovat. Flakonky od vůní a skleněné kelímky od krémů tu pak dostanou druhý

„V prodejnách Sephora můžete nově najít výrobky s označením ‚Good for you‘, které obsahují minimálně 90 procent přírodních ingrediencí.“ proto také jejich přístup při nákupu kosmetiky. U výrobků už nestačí mít pouze krásný obal a „funkční“ obsah. Proto i obchody se snaží o to, aby při výběru byla lepší a jednodušší orientace v tom, co si zakoupíte. Tak můžete hledat jednoduchá označení. Co to znamená? Nově můžete například v prodejnách Sephora najít sekce výrobků označených „Good for you“, které ukazují, že složení výrobků má minimálně 90 procent přírodních ingrediencí, které jsou bohaté na vitaminy, mastné kyseliny a minerály, které jsou pro pleť skutečným požitkem. Do „Good for a better planet“ patří

život. Plastové obaly se stanou lahvemi, textilními vlákny nebo jinými předměty. Nerecyklovatelné obaly budou přeměněny v energii. Udržitelnost jde ještě dál, s cílem zvýšit náš pozitivní dopad na společnost a na planetu – jde například o fungování prodejen (stejně tak tomu je u parfumerií Sephora), které přecházejí na zelenou energii, používají úsporné LED osvětlení i alternativní způsoby doručování, tedy využívají elektrické nákladní automobily. Změny nastávají i u pokladen, kdy se při prodeji používají papírové a zcela recyklovatelné tašky.

32-33_WHAT20-10_adv-sephora.indd 33

28/09/2020 16:36

CHTĚJTE VÍC!

Vědomé soustředění

T Šimon Grimmich F archiv Šimona Grimmicha I Jozko Barde Murcko

Kdo vlastně jsme? Kdo je vlastně to „já“, které právě teď čte tuto větu? Dógen, japonský zenový mistr ze 13. století, o zenu a meditaci napsal: „Studovat cestu znamená studovat sebe. Studovat sebe znamená zapomenout na sebe. Zapomenout na sebe znamená tvořit s ostatními jeden celek.“ A i když to možná zní trochu paradoxně, dává to výborný smysl. Jak se od sebe tedy osvobodit?

Buďte bdělí

Ve všech tradicích najdeme praxe a cvičení vedoucí k rozvoji soustředění: meditace, modlitby nebo další rituály. Jejich cílem je udržovat pozornost u jedné věci, ať už jí je dech, opakovaná mantra, zpěv nebo prováděná činnost. Je třeba spolu se soustředěním rozvíjet bdělost: uvědomovat si, kdy naše pozornost odbíhá, a učit se pouštět věci, které ji odvedly, především rozptylující myšlenky. Soustředění mysl sjednocuje, zklidňuje a dodává jí sílu. Když se jednou katolický autor Thomas Merton ptal začínajícího zenové mnicha, co se naučil během prvního roku v klášteře, mladý muž mu odpověděl: „Naučil jsem se otevírat a zavírat dveře.“ Každý okamžik je příležitostí k tomu být plně tady a dělat to, co děláme s plnou pozorností.

Mgr. Šimon Grimmich Učím meditaci, kurzy mindfulness a pořádám vícedenní meditační retreaty. Meditace je pro mě cestou k sobě, cestou k druhým a cestou k údivu nad zázrakem života. Překládám. Píšu. vnitrniprostor.cz

3 1

Zastavte se. Teď.

V povaze naší mysli je těkat, přeskakovat od jednoho k druhému, utíkat v představách do daleké budoucnosti, nebo se naopak ztrácet v minulosti. Máme-li jasněji nahlédnout sami do sebe, je nezbytné se v první řadě zastavit. Obrazně řečeno, dokud nepřestaneme vířit vodu, hladina se nezklidní a my nespatříme svůj odraz. Chceme-li se jasně vidět, je třeba rozptylující podněty nechat stranou. Proto se také od nepaměti mniši odebírali do hor nebo do pouští, zkrátka do míst, kde těch vnějších vyrušení zůstávalo minimálně a zbývala jen ta vnitřní.

(O)pouštějte myšlenky

Znamená uvědomovat si, že se objevují, ale nevěnovat jim žádnou další zvláštní pozornost, nerozvíjet je, nenásledovat je, nebojovat s nimi. Jen s lehkostí přivádět pozornost zpět k tomu, o co v tuto chvíli jde. Proto je jednou z nejzákladnějších meditačních praxí uvědomování si vlastního dechu. Dech, který je tu neustále, pro nás může být dobrou kotvou, díky níž se budeme vracet k přítomnosti. Kdykoli se pozornost zatoulá, všimneme si toho a přivedeme ji k dechu zpět. Postupně získáme větší vnitřní svobodu, bude pro nás snazší pozornost udržet u jedné věci a zároveň pouštět to, co mysl rozptyluje.

Sledujte oblaka

Postupným pozorováním vlastní mysli dospějeme k tomu, že myšlenky je možné vnímat podobně jako zvuky z vnějšího prostoru. Zvuky přicházejí samy od sebe, nemáme je pod kontrolou, a jak přišly, tak zase odejdou. Podobně nevíme, co nás „napadne“ v příští minutě. Myšlenky můžeme zkusit vnímat jako oblaka plující po obloze, dívat se na ně trochu zpovzdálí, nechat je plynout a svobodně se rozhodnout, jak a jestli na ně odpovíme. K tomu jsou samozřejmě potřeba cvik a praxe.

Buďte sami se sebou

Díky zastavení, zklidnění a času, který takto trávíme sami se sebou, začneme sami sebe lépe poznávat. Jasněji rozpoznáme, co je pro nás doopravdy důležité a co ne. Spatříme nejrůznější své stíny a to, co díky obvyklému rozptýlení nebo zahlcení zůstávalo na pozadí naší mysli bez povšimnutí. To samozřejmě nemusí být vždy nutně úplně příjemné, ale je to nezbytné k tomu, abychom mohli být plně sami sebou a nemuseli před sebou utíkat. Možná zjistíme, že ve svém životě potřebujeme udělat změny, abychom mohli žít ve větším souladu.

Meditujte správně

Jestliže je naše mysl již do určité míry zklidněná, během meditace můžeme přestat zaměřovat pozornost na nějaký určitý předmět a místo toho si pouze uvědomovat cokoli, co se právě teď děje: se zájmem, otevřeností a přijetím. Během meditace je důležitý postoj: nesnažit se něčeho dosáhnout, někam se dostat nebo se něčeho zbavit. To, co nám v klidném přebývání v přítomnosti brání, je tendence naší mysli chtít, aby něco bylo jinak, než jak to právě teď je.

7 Zapomeňte na své já

Díky meditaci získáme trochu jiný vztah ke svému, já‘. Když se ráno probudíme, může chvíli trvat, než si vzpomeneme, kde jsme, kdo jsme a proč jsme se probudili. Podobně, jsme-li plně soustředění, zaujati činností nebo hrou, povědomí o sobě slábne nebo se úplně vytratí. Co se můžeme dozvědět díky meditaci? V první řadě zjistíme, že naše mysl udržuje náš sebeobraz, řeší, jestli jsme dost dobří, chytří, schopní… Srovnává nás s druhými, hodnotí, kritizuje… Dále zjistíme, že naše, já‘ není něco pevně daného a neměnného, nýbrž že se okamžik za okamžikem měníme. Naše nálady, pocity a myšlenky jsou v neustálém pohybu a my to máme daleko méně pod kontrolou, než jsme si mysleli. A zde se otevírá prostor pro důležitý obrat: příběh, který udržujeme svými myšlenkami, můžeme začít vyprávět trochu jinak nebo ho třeba na chvíli nevyprávět a od svého, já‘ poodstoupit, pustit ho a nechat ho být.

Zmizte

Pustíme-li své, já‘, budeme podle Dógena tvořit s ostatními jeden celek. Jinak řečeno, vědomí oddělenosti se vytratí. Místo toho zjistíme, že jsme se světem hluboce spojeni. Jediný život proudí skrze nás i druhé a všechno živé. Přirozenou odpovědí na toto propojení je láska nebo soucit: bytostné přání štěstí všemu živému. Vietnamský zenový mistr Thich Nhat Hanh k tomu říká, že „osvícení je, když vlna zjistí, že je oceánem“.

Buďte sebevědomí

Zdravé a sebevědomé, já‘, vědomé si svých hranic, potřebujeme. Cílem meditace není se umrtvit nebo odhodit, naopak může vést k postupné proměně. Stanete se díky ní otevřenějším a průsvitnějším.

Paradox

Jedna zenová anekdota k tomu říká: „I Buddha je jen v půli cesty.“ Náš život se odehrává mezi oběma póly, někdy jsme příliš zapleteni sami do sebe, odděleni od světa a ztraceni v myšlenkách, jindy jsme otevření a obracíme se ke světu s důvěrou a údivem.

34_WHAT20-10-chtejte-vic.indd 34

28/09/2020 16:39

Den s…

SOUTĚŽ

Britská módní značka F&F stále více „šlape“ do udržitelných kolekcí a snaží se pro své zákaznice vymýšlet originální projekty. Jedním z nich je i soutěž – den snů – pro čtenářky WHAT.

JA K S O U T Ě Ž I T N A I G A C O VÁ S Č E K Á?

V Y FOŤ T E S E S E S VO J Í N E J L E P Š Í K A M A R Á D KO U.

N A H R A J T E FOT K U N A I N S TAG R A M A OZ N AČ T E K A M A R Á D K U, W H AT N E W S C Z A FA N D FC LOT H I N G .

C E LO D E N N Í P R O G R A M P R O VÁ S A VA Š I S P Ř Í Z N Ě N O U D U Š I M Ů Ž E Z AČ Í T…

9.30 MASÁ Ž

11.00 ST YLING

PLANET ZEN

FILIP VANĚK

Odpočinout si s kamarádkou můžete na hodinové tradiční thajské (suché a akupresurní) masáži, kdy terapeutka využívá váhu svého těla na tlakové body, uvolňuje tím lymfatický systém a odbourává stres. Dokáže protáhnout všechny části vašeho těla a dosáhnout tak fyzického uvolnění a přílivu energie. Připravili jsme pro vás místo, jehož energii budete nejen vnímat, ale hlavně přijímat. V prostředí studia Planet Zen se tak dokonale zharmonizujete. maximilian@planetzen.cz, planetzen.cz

Jeho editorialy můžete najít v prestižním pánském časopisu Esquire. Na sociálních sítích je jako doma a každý den inspiruje své fanoušky. Již dvacet let vytváří image mnoha známým tvářím, podílí se na televizních show jako Superstar nebo Hlas Českosloveska, pečuje o šatníky nejen business lidem a tento den se postará i o vás a vaši přítelkyni. Outfit, který vám Filip Vaněk navrhne od značky F&F na míru, vám a vaší kamarádce zůstane.

1 4 . 0 0 M A K E- U P

MICHAELA OHEMOVÁ O to, aby vám to slušelo, se postará make-up artist Michaela Ohemová, která v tomto oboru pracuje přes dvacet let. V roce 2015 se stala National make-up artist CZ & SK značky YSL a součástí celosvětového týmu @yslbeauty pod vedením Toma Pecheuxe. Prošla prácemi pro film, televizi, reklamu, přes focení do magazínů. Spolupracuje s mnoha českými i zahraničními osobnostmi, modelkami i herečkami.

1 8 . 0 0 V EČ E Ř E

RESTAURACE SOHO Výhra zahrnuje i večeři pro vás a vaši kamarádku v podolské restauraci SOHO. Příjemný vám bude sofistikovaný, přitom lehký a nenucený styl, který však ctí tradice a rozvíjí je jedinečným a originálním směrem. Tento koncept se odráží nejen v designu celé restaurace, ale i v jídelním lístku či při speciálních akcích, které se zde pravidelně konají. SOHO staví celý koncept na tradičních základech, ale vydává se odvážnou a vzrušující cestou plnou nových trendů a dobrodružství. Staňte se jeho součástí.

35_WHAT20-10-adv-f&f.indd 35

Britská módní značka F&F ve svých kolekcích nabízí jak inspiraci novinkami z přehlídkových mol, tak nestárnoucí klasiku. Přináší styl a originalitu, ovšem ponechává dostatek prostoru pro zapojení vlastní fantazie. To vše v kvalitním zpracování a za bezkonkurenční ceny, takže si můžete dopřát všechny „must-have“ kousky a nejnovější trendy, aniž by to zruinovalo vaši peněženku. Vypadat skvěle, cítit se pohodlně a šik by rozhodně nemělo být nedostupné. Ověřte si to na vlastní tělo a soutěžte o outfit F&F pro vás a vaši kamarádku.

28/09/2020 16:41

M O J E Z D R AV Í

Jako lusk Tak si tak sedím se sklenkou vína na letní přátelské sešlosti, když uslyším rozhovor dvou mladých mužů: „Mám možnost koupit za super cenu skoro nový auto.“ „Co je to za značku?“ „Deawoo Matiz.“ „Ty kráso, to ne.“ „Ale poměr, cena, výkon, je fakt skvělý.“ „To je jak š***t tlustou holku, nikdo tě u toho nesmí vidět.“

Trendem je dnes postava hlavní hrdinky z filmu Avatar, což je fantazijní dotažení estetického trendu do maxima.

T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

odle studie Eurostatu si devět žen z deseti žen v EU přeje být štíhlejší. Jsme v pasti, ve které dosud žádná generace nebyla. Soudobá estetika těla je extrémně subtilní a záro-

váží odhadem 65 až 70 kg. Díky tomu přežije jako jedna z mála v ledové vodě. Všechny naše babičky znaly přísloví: Až tlustý budou hubený, hubený budou studený. Naopak hlavní hrdinka

„Dospělý typ ženské postavy zůstal spolu s Věstonickou venuší kdesi v pravěku.“

veň většina žen je nucena sedět celý den na kancelářské židli. Přirozený pohyb nahradil sport, diety a výživoví poradci. Režisér James Cameron natočil dva nejvýdělečnější filmy Titanic a Avatar. Hlavní hrdinka Titaniku, secesní kráska

Všechny naše babičky znaly přísloví: Až tlustý budou hubený, hubený budou studený.

ve filmu Avatar je fantazijní dotažení estetického trendu do maxima – tenké pružné tělo dívčího typu s dlouhými končetinami, s minimem sekundárních pohlavních znaků, schopné neuvěřitelné obratnosti, zdatné skákat, běhat, bojovat, ale i ladně svádět, něžně se milovat a empaticky komunikovat s rostlinami a hmyzem. Dospělý typ ženské postavy zůstal spolu s Věstonickou venuší kdesi v pravěku. Stokrát si tu můžeme napsat, že je to nezdravá hebefilní estetika generující armády mentálních anorektiček po celém světě. Touha po lásce nás nutí se přizpůsobit. Protože pokud to vzdáme a usedneme s brambůrky k televizi, můžeme dopadnout jako Alvina, dcera Tristana. Tu unesl v mládí Ursinus z Anglie na východ, oženil se s ní, vybudoval hrad s poetickým názvem Andělská hora, ale andělský život tu Alvinu nečekal. Když se Ursina zeptala, co se stalo s jeho láskou, odpověděl tvrdě: „Co se stalo s tvojí krásou?“ Andělská hora je na cestě z Prahy do Karlových Varů. Postavil si tu dům ředitel Mezinárodního filmového festivalu Jiří Bartoška. Filmový průmysl miluje estetiku těla. Herečky jsou pod obrovským tlakem, běhají, cvičí, chodí na plastické operace, ale někdy je ten tlak převálcuje. A pak nejí, nespí a taky nemenstruují. Za bezesných nocí prožívají peklo sebezpochybnění a sebekrutosti. Uleví jim Stilnox a Lexaurin. Ale na červeném koberci v krásných šatech vzbudí závist u stovek dívek a žen, které převezmou černého Petra a utratí své peníze vydělané dlouhými hodinami sezení u počítače za permanentku do fitka, osobního trenéra, výživového poradce a tunu proteinových koktejlů. Rozpor ideálu a reality je nejstarší marketingový prostor. Dveře fitka jsou polepeny avatarovou ženou, tolik vzdálenou ženám procházejícím dveřmi. To by musely dát výpověď z práce a jenom cvičit. Ale pozor, až jedna z těchto žen dorazí do IVF centra, dostane možná výsledky v úhledné složce s fotkou roztomilého novorozence na přebalu

s verdiktem, že bez darovaného oocytu či embrya to nepůjde. Pak bude ve hře i náhradní matka, nebo víte co, my se budeme tvářit, že máte naději na otěhotnění, tady vyplňte číslo účtu a uvidíme. Poté, co začnou odtékat desetitisíce, útlé vysportované tělíčko bude působit jako „porucha“. Začarovaný kruh se uzavře.

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

36_WHAT20-10-moje-zdravi.indd 36

28/09/2020 16:42

P R O M OT I O N

Uplatňujete tyto principy udržitelnosti i v osobním životě? Samozřejmě o to usiluji. Každodenní drobné kroky všech z nás jsou zásadní a své děti k nim vedu od malička. Důsledně doma třídíme odpad a zároveň se snažíme vytvářet ho co nejméně, šetříme vodou na koupání, vodu pĳeme jen kohoutkovou. Na úklid a praní používám pouze biologicky odbouratelné produkty. Ráda vařím, snažíme se jíst sezonní potraviny nakoupené z místních zdrojů. Moje děti nosí oblečení po dětech z širší rodiny nebo od kamarádů a zachovalé kousky zase my posíláme dál.

„Loni na podzim jsme zaměstnancům ČEZ nabídli sázení stromů v oblastech silně poškozených kůrovcovou kalamitou,“ popisuje Michaela Chaloupková.

Pro budoucnost Michaela Chaloupková si vyzkoušela za dobu svého působení ve Skupině ČEZ každý řídící stupeň ve firemní hierarchii. Nyní zde šéfuje udržitelnému rozvoji, nákupu, lidským zdrojům a zároveň zastává i funkci Chief Sustainability Officer – pozici, která ve spoustě firem stále není samozřejmostí. V roce 2016 uvedla strategii udržitelného rozvoje společnosti „Energie pro budoucnost“, jež zastřešuje nejen principy udržitelného podnikání a společenské odpovědnosti navenek, ale i hodnoty udržitelnosti uvnitř společnosti. T Jana Krátká, F archiv ČEZ

Michaela Chaloupková

ktivně se angažujete v oblasti udržitelného podnikání, co si pod tím můžeme představit? Je na místě říct, že idea udržitelného podnikání, stejně jako udržitelného rozvoje, se promítá do všech aktivit skupiny ČEZ. Do naší strategie s názvem „Energie pro budoucnost“ řadíme kroky, které vedou k udržitelnému podnikání a vytvářejí hodnoty i pro budoucnost. Jinými slovy, snažíme se podnikat tak, abychom na jedné straně dodrželi naše závazky vůči akcionářům a zákazníkům a na straně druhé zachovali důležité hodnoty pro budoucí generace. Jde o snižování dopadů našeho fungování na životní prostředí, ochranu klimatu, investice do výzkumu a nových technologií a podporu inovativních energetických konceptů. Útvar Udržitelný rozvoj, který strategii „Energie pro budoucnost“ připravuje, reportuje a vyhodnocuje její plnění, spadá pod mé přímé řízení.

Je možné tento koncept udržitelnosti přetavit do pracovního prostředí? Zapojujete do aktivit udržitelného rozvoje vytyčených ve strategii i zaměstnance? Přímo ve strategii udržitelného rozvoje máme zakotvený program „Naši zaměstnanci pomáhají“. Umožňujeme zaměstnancům ze všech provozů, aby se mohli do aktivit v rámci udržitelného rozvoje zapojit a pomáhat, zejména

stromů v oblastech silně poškozených kůrovcovou kalamitou, naši zaměstnanci v rámci dobrovolnických dnů pomáhají také s úklidem, drobnými opravářskými pracemi, zahradničením apod. Ne každému ale fyzická práce sedí… Kdo se necítí na fyzickou práci, může se zapojit i jinak – v rámci Skupiny ČEZ probíhá každoročně finanční sbírka na pomoc lidem v těžké životní situaci, pořádáme pravidelné prodeje dobrot a řemeslných výrobků z chráněných dílen či sbírku nošeného oblečení a módních doplňků pro charitativní organizace. Loni jsme poprvé zorganizovali darování krve přímo na pracovišti. Zdravotníci z Ústřední vojenské nemocnice odebrali během dvou dnů 46,8 litru krve 104 zaměstnancům centrály v Praze. Zapojili se i kolegové z Dukovan, kteří na nových odběrových křeslech darovali krev nebo krevní plazmu. Snažíte se zaměstnance motivovat k udržitelnému způsobu chování i jinak než charitou a dobrovolnictvím? Jsem přesvědčená o tom, že většina lidí má ráda přírodu, životní prostředí jim není lhostejné, a pokud jim to co nejvíce usnadníte, budou se chovat udržitelně. Když do každé kuchyňky dám k dispo-

„Jsem přesvědčená o tom, že většina lidí má ráda přírodu, a pokud jim to co nejvíce usnadníte, budou se chovat udržitelně.“ v regionech, kde pracují a žĳí. Velmi oblíbený je projekt „Čas pro dobrou věc“, kdy je možné každý rok využít dva pracovní dny na dobrovolnickou pomoc. Zaměstnanci mohou pomáhat neziskové organizaci dle svého vlastního výběru, nebo se zapojit do skupinových dobrovolnických dnů organizovaných v každém z regionů, kde působíme. Loni na podzim jsme takto nabídli sázení

zici nádobu na plastové odpady, budou je zaměstnanci přirozeně třídit. Když na tiskárnách nastavím jako výchozí oboustranný tisk, budou šetřit papírem. A když umožním ve firemní kavárně, aby si nosili vlastní hrníčky, sami přestanou používat plastové kelímky. Jsem zastáncem jednoduchých a praktických řešení a pozoruji, že právě taková mají mezi zaměstnanci největší podporu a úspěch.

Také se velmi angažujete v oblasti tématu diverzity ve společnosti, kterou vnímáte jako součást agendy společenské odpovědnosti, a tudíž i udržitelného podnikání. Diverzitu v pracovním prostředí opravdu považuji za faktor úspěchu. Principy diverzity máme pevně zakotveny přímo v personální politice naší firmy. Skupina ČEZ byla totiž jedním z prvních subjektů, které se v roce 2013 přihlásily k Memorandu o podpoře rovných příležitostí na pracovním trhu a aktivnímu uplatňování principů genderové vyváženosti. Pokud mám mluvit přímo sama za sebe, týmová diverzita mi otevřela nové obzory. Pochopila jsem, že jednolitý tým, kde si možná všichni skvěle rozumíme, má své limity zejména při hledání nových, kreativních řešení. Dnes je můj tým opravdu tak různorodý, jak jen to jde: nejen zastoupením mužů a žen či věkově, ale také vzděláním, pracovními zkušenostmi i způsobem uvažování jeho jednotlivých členů. Co jsou podle vás základní kameny udržitelnosti na pracovišti? Jak se koncept udržitelného podnikání kloubí s čím dál větším tlakem na efektivitu a výkonnost zaměstnanců? Součástí udržitelného rozvoje každé společnosti by samozřejmě měla být i péče o zaměstnance. Pokud společnost dokáže zaměstnancům nabídnout adekvátní podmínky a zázemí, sami přirozeně podávají vyšší výkony. Na základě zpětné vazby od zaměstnanců-rodičů proto provozujeme v Praze vlastní firemní školku a v regionech máme nasmlouvaná místa v dalších předškolních zařízeních. Také nabízíme různé typy pracovních úvazků tak, abychom reagovali na odlišné životní situace našich zaměstnanců. Průběžně vyhodnocujeme a přĳímáme opatření pro zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců starších 50 let a zaměstnanců se zdravotním postižením. Samozřejmě nabízíme systém zaměstnaneckých benefitů, ze kterého si vybere opravdu každý. Pro zaměstnance také pravidelně organizujeme takzvané „dny zdraví“, kdy jsou jim k dispozici specialisté na zdravou výživu, odborníci, kteří poradí se cvičením, nebo psychologové zaměření na odbourávání stresu. Zmiňujete zdraví, sport, volný čas – udržitelnost se ostatně dá vnímat i v kontextu rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Pro spoustu lidí – obzvlášť ve vyšších pozicích – je to stále oříšek. Máte na to nějaký recept? Vím, co potřebuji k tomu, abych podala v práci co nejlepší výkon, a to si dopřávám – dostatek spánku, zdravou stravu, každodenní pohyb na čerstvém vzduchu, relax nad knihou. Zároveň dokážu oddělit fungování v práci od fungování v rodině – mám svoje vlastní rituály, které mi pomáhají se „přepnout“. Jen opravdu minimum věcí nesnese odkladu a musí se začít řešit ještě během víkendu. Stejně jako já respektuji volný čas svých podřízených, respektují oni ten můj.

37_WHAT20-10-adv-cez.indd 37

28/09/2020 16:43

LOV E S TO R I E S

Nauka o snech Lukáš Karas už 12 let pracuje s látkou, o které se většině z nás jenom zdá. A to doslova. Vede totiž kurz práce se sny a provozuje terapeutickou praxi. Vychází částečně z mytologie, částečně z jungianských předpokladů, domnívá se však, že přesný výklad pojmu „sen“, stejně jako přesný popis toho, co se odehrává, když sníme, nám nedá žádný filozof ani vědec. S Lukášem jsme se potkali jednoho zasněného odpoledne, abychom si popovídali o tom, co ze snů dokážeme vyčíst, jak nás mohou nasměrovat v životě, a taky vyvrátili „snové“ mýty. T Jana Krivenkaja F unsplash.com, pexels.com

MÝ TUS 2

Sny jsou studnicemi náhodných nápadů

MÝ TUS 1

Ze snů vyčteme svoji budoucnost

Realita: Sny vypovídají o naší aktuální situaci a současnosti víc než o budoucnosti. Cokoliv násilně potlačíme, to se nám začas vrátí v nějaké jiné podobě. Sny nám napovídají, čemu bychom měli v bdělém stavu věnovat pozornost. „Je důležité si uvědomit, že sen my vědomě netvoříme. Je to nějaká objektivní transkripce toho, v jakém duševním rozpoložení se nacházíme. Vychází z našeho nevědomí a zrcadlí, co se děje tady a teď. Například když se nám zdá o hořícím domě, tak to může být i tím, že v nás něco skutečně doutná, třeba skrytá agresivita. Nějaký čas ale obvykle trvá, než se to z nevědomí dostane do vědomí. Sen však také může v některých případech předznamenávat budoucnost – ale víc než konkrétní události spíš náš budoucí psychický stav nebo duševní rozpoložení. Vysledoval jsem u několika lidí, že když se jim zdá o potopě, tak v následujících dvou až třech dnech skutečně dochází k tomu, že se v nich něco odblokuje. Najednou jejich vědomí zaplaví nějaká emoce, psychická energie,“ popisuje Lukáš Karas.

Realita: Ve snech naše nevědomí zpracovává myšlenky a impulzy, kterým ho nakrmíme. Spousta geniálních vynálezů pochází ze snů, které se ale skládají z našich již zpracovaných myšlenek. Co na to snový terapeut?“Mendělejevova tabulka prvků, písnička Yesterday od Beatles, Jekyll a Hyde Roberta Stevensona, všechny vznikly na základě inspirace ze snu. Geniální virtuos Giuseppe Tartini měl sen o tom, že se mu zjevil ďábel, kterému zahrál na housle – tu skladbu pak nazval Ďáblova sonáta. Pythagorejci věřili, že skrze sny přichází božská inspirace. Informace, nad kterými člověk dlouho dumá, přemítá, během snění projdou mozkem, zkompostují se v nevědomí, a to nevědomí už všechno nějak logicky pospojuje a pak ‚vyplivne‘ vhledy, nápady, a výsledek je na místě. Existuje studie, ve které jednu skupinu lidí nechali učit se hodinu před spaním francouzštinu, a druhá skupina se učila jen ráno. První skupina lidí nad tím nemusela nějak moc přemýšlet: jen si to přečetli a šli spát. Byli ve výsledku úspěšnější než ti, co se učili ráno. Můžete to vyzkoušet i na vlastní mozek – před spaním si zameditovat, promítnout si celou situaci, a nevědomí vám samo nabídne řešení.“

Nejsme jen jedno „já“, skládáme se z více charakterů. Psycholog a psychoterapeut Carl Jung tomu říkal „komplexy“ nebo také „malí lidé v nás“.

„Snáře se různí dle kultur a autorů. Měli bychom se ptát sami sebe, co symbol nebo archetyp ze snu znamená pro nás osobně.“

MÝ TUS 3

Snáře nám mohou pomoci sny rozluštit

Realita: Snáře se různí dle kultur a autorů. Snahy o výklady snů najdete ve všech kulturách, na všech světadílech a ve všech časových obdobích. Výkladem snů se zabýval i Sokrates, který sny považoval za hlas svědomí. Jeho žák Platon se pak domníval, že ve snech žije nezkrotná část naší duše. Měli bychom se spíš ptát sami sebe, co ten který symbol nebo archetyp (muže, ženy, matky a tak podobně) ze snu znamená pro nás osobně. „Pokuste se sny vyhodnocovat dle vlastních pocitů a představ. Vždycky záleží na kontextu, a ten se ve snářích neuvádí. Ke snu zkuste přistupovat selským rozumem. Vidím stůl: může být v restauraci, u mě doma, v parku, a kontext se tím mění. Ptám se: proč je stůl v parku a ne u mě doma? Možná mi stůl v parku přijde divný, anebo z něj budu mít naopak dobrý pocit, a to už snu také propůjčuje jiný význam. Stůl ve sklepě u někoho může vyvolat zapomenutá traumata. Vždycky to ale musí zapadat do vašeho osobního kontextu,“ říká.

38-39_WHAT20-10-love-stories-spanek.indd 38

28/09/2020 16:44

po probuzení, můžou klamat. Když jste ve snu, tak pozorující – takzvané snové já – je pohled ega. My ale nejsme jen jedno ‚já‘, skládáme se z více charakterů. Psycholog a psychoterapeut Carl Jung tomu říkal ‚komplexy‘ nebo také ‚malí lidí v nás‘, každá součást snu jsme vlastně my. Přirovnávám je k orgánům v těle, každý má svoji funkci. Když se na situaci

Velmi nepřesně pak zní, že se sny mění s věkem, vyvíjí se spíš jejich obsahy. To pozoruji běžně: lidé, kteří se dosud o sny nezajímali, přijdou na moje semináře a začnou se jim zdát neuvěřitelné příběhy. Nikdo se s vámi nebude bavit, pokud mu nebudete naslouchat. Podobně je to s duší, nebo chcete-li, nevědomím. Když psychickou energii

„Sny se zdají všem, někteří si je ale nedokážou nebo nepotřebují vybavit.“

podíváte z perspektivy objektu, zvířete nebo člověka, který ve snu figuruje, tak se váš vztah k tomuto objektu promění. Pak vidíte, jak se ten který komplex chová ve snu, patří ale k vám. Když si sen pamatujete, můžete si ho zkusit po probuzení zapsat anebo namalovat. Někomu stačí nad snem meditovat, nechat se unášet obrazem. I to vás mění. Je to jako jít do kina a odcházet pokaždé s jinou náladou,“ říká terapeut. MÝ TUS 6

Sny se nemění s věkem a můžou se nám opakovaně zdát v průběhu několika desetiletí

MÝ TUS 4

Jsou lidé, kterým se sny nezdají

Realita: Sny se zdají všem, někteří si je ale nedokážou nebo nepotřebují vybavit. „Dá se to vysvětlit tím, že ne každý je připraven na obsahy, které se nám ve snu zjevují. Zdá se vám sen, který okamžitě zapomenete – a tak si myslíte, že se vám sen vůbec nezdál. Možná se těmto lidem jen podvědomě nechce konfrontovat s tím, co je v pozadí, v nevědomí. V okamžiku, kdy se změnit nechcete, nebo jste zablokovaní v životním ustrnutí, je možné, že psychika bude budovat všemožné ochranné mechanismy, aby vás v tom podpořila. Aby vám náhodou nezpůsobila trauma tím, že vyplave něco nechtěného z podvědomí. Takže svým způsobem jde o cenzuru psychiky. V okamžiku, kdy se o sny začnete zajímat a nějak s nimi pracovat, uvolníte se pro zprávy z nevědomí. Na druhou stranu snadná zapamatovatelnost snu může být vysvětlena tím, že ten sen má pro nás velkou energetickou hodnotu. Že skutečně narazil na něco, co je hodně citlivé. Je to většinou něco, co se nás životně týká, něco, co vniklo do vědomí, a ego to nestihlo cenzurovat.“

Snový terapeut Lukáš Karas tvrdí, že sny jsou projevem nevědomí a připomínají nám, co jsme v životě opomněli, kde nežijeme autenticky a naplno.

MÝ TUS 5

Abychom sen zachytili, musíme si ho okamžitě po probuzení zapsat

Realita: Než události ze snu, je důležité analyzovat spíše naše pocity po probuzení a zkusit se odosobnit od hlavní postavy, „snového já“. „Na základě pocitů ze snu pak můžete posoudit, kde se sen nejvíce přibližuje realitě. Občas myšlenky, které si zapíšete

Realita: Sny se mění podle životní fáze a etapy, ve které se nacházíme. „To, co jsem vypozoroval, je, že nejaktivněji naše duše produkuje sny v okamžiku, kdy jsme na životním rozcestí, kdy přichází nějaká významná životní událost. Jung hovoří o individuaci, což je psychické zrání. Zrajeme celý život, jak fyzicky, tak i duševně. V každém z těch období nějakým způsobem potřebujeme přeformátovat naši osobnost: budeme mít jiné zájmy, jiné motivace, ale i jiné sny. Budeme jinak smýšlet v okamžiku, když jsme puberťáci, a jinak ve čtyřiceti nebo v šedesáti. V těchto mezistupních, přechodových fázích začne duše produkovat sny, které jsou hodně archetypální, tvůrčí a jsou hodně důležité.

neustále zaměřujeme navenek – ať už na honbu za materiálními hodnotami, nebo neustále o všem přemýšlíme, energie pak přirozeně nemůže proudit dovnitř. Jakmile ji budeme soustředit dovnitř, začnou se nám vyjevovat obsahy. Jsou i takzvané ‚kompenzační sny‘, kdy například člověk, který se honí za materiálnem, bude mít sny silně duchovní. Jeho duševní složka života, kterou opomíjí, se bude objevovat ve snech. Duše neustále vyrovnává hladinu – pokud je něčeho moc, začne to kompenzovat ve snech,“ dodává na závěr terapeut.

2 OTÁ Z K Y

Co vás inspirovalo zabývat se sny? Sám jsem se k tomu dostal skrze terapie. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem narazil na skutečně renesančního člověka, který mi osvětlil, jak sny vlastně fungují. Nietzsche má domněnku, že veškerá náboženství pramení ze snů. Právě tam vznikla představa dvou světů: člověk se ocitne v nějaké snové říši, a ta se mu zdá stejně skutečná jako tento svět, zjevují se mu tam ale bohové, duchové. Najednou se probudí a ptá se sám sebe, v jakém světě to byl. Z toho pak vyvozuje, že možná existují dvě reality, které se prolínají. Vykladač snů, šaman nebo vizionář nějakým způsobem proniká do snové říše, protože věří, že je to říše bohů, a z ní vynáší moudrost, kterou pak zjevuje lidstvu.

Jakým způsobem pracujete se svými klienty? Základem mé terapie jsou filozofie a mytologie, práce s archetypy. S klienty je to ale pokaždé jiné. Jsou i tací, kterým se nic nezdá, alespoň ze začátku. Vlastně i realita se dá vykládat jako sen, je potřeba ale uvažovat trochu alegoricky. Například když někdo pořád ztrácí klíče – nevědomí symbolicky ukazuje, že se mu nechce domů, nebo že má možná domov jinde.

38-39_WHAT20-10-love-stories-spanek.indd 39

28/09/2020 16:44

LOV E S TO R I E S

„Gigs“ pracovníky jsou jednak lidé fungující nezávisle na fulltime, jednak i osoby, které si dočasnými úvazky pouze přivydělávají.

Co Čech, to muzikant? T Michala Bradová F unsplash.com

Gig ekonomika. Termín je skutečně odvozený od slova gig, tedy koncert asociující jednorázovou akci, ale má daleko širší přesah. Představuje alternativu k tradičnímu pracovnímu 9–17hodinovému režimu, namísto full time zaměstnanců pokrývá nezávislé dodavatele, freelancery a externí pracovníky a v posledních letech její forma nabývá na popularitě. Než přišel koronavirus…

tehdy vedla k rozvoji dočasné a úkolové práce, která pomohla rozhýbat ekonomiku a už tam pak v určité míře zůstala napořád. Můžeme s napětím očekávat, co přinese krize koronavirová. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) naroste globální nezaměstnanost až o 25 milionů, přitom právě freelanceři, živnostníci a drobní podnikatelé jsou první na ráně a aktuálně řada z nich bojuje doslova o přežití. Na druhou stranu, spousta firem si prošla obrovskou změnou, objevila možnosti digitálních technologií, vyzkoušela jinou pracovní strategii a třeba to ve výsledku povede k většímu zpružnění celého pracovního trhu. To je totiž hlavní dominantou gig ekonomiky.

Flexibilita versus jistota mělci, kreativci, ale i nejrůznější konzultanti, freelance profesionálové a živnostníci, kteří fungují na projektové spolupráci, patří mezi tzv. gigs. V rámci gig ekonomiky si tedy firmy místo klasických zaměstnan-

Vlastně je to způsob práce, který si většina z nás teď na pár měsíců (ne)dobrovolně vyzkoušela, kdy jsme se vlivem covid pandemie přesunuli od kancelářského stolu k domácímu počítači. Pro desítky milionů lidí je to

„Gigs“ nejsou vázáni na místo, ale na úkol. Pracují většinou na dálku, v digitálním prostředí a motivují je větší flexibilita a svoboda.“ ců na plný úvazek najímají krátkodobě nebo projektově nezávislé a externí pracovníky. „Gigs“ nejsou vázáni na místo, ale na úkol. Pracují většinou na dálku, v digitálním prostředí a motivují je větší flexibilita a svoboda.

ovšem každodenní model, který si vedle tradičního pracovního uspořádání tiše žije už několik let. Na větší výsluní se dostal zhruba v posledním desetiletí, a to zejména v letech 2008 a 2009 v období finanční krize. Velká nezaměstnanost

„Gigs“ pracovníky jsou jednak lidé fungující nezávisle na fulltime, jednak i osoby, které si dočasnými úvazky pouze přivydělávají. V průzkumech ohledně jejich spokojenosti a motivace nejčastěji zaznívají takové argumenty, že jim to dává větší možnost řídit svou kariéru a osobní život, šanci nevázat se na jedno místo, ale v podstatě tvořit pro celý svět. Nad danou nezávislostí a svobodou tu ale visí otázka financí – největšího risku gig ekonomiky. Riziko tu přechází z firmy přímo na freelancera. Vzdává se stability tradičního zaměstnání, a tím i jistoty mít na účtu pravidelně každý měsíc předem domluvenou částku. Je to čistě v jeho rukou a schopnostech získávat nové a lukrativní zakázky. A tedy i na ochotě organizací freelancery najímat. Gig ekonomika má ovšem jeden významný benefit – svým nastavením myslí na skupiny lidí, které současný pracovní trh leckdy přehlíží. Matky na/po mateřské, obecně rodiče, absolventy či naopak seniory. V konkurenci „produktivní“ věkové kategorie, o níž se naopak firmy často perou, nejsou tolik

žádaní, ačkoliv z hlediska kvalifikace, znalostí, zkušeností či potenciálního progresu nemusí vůbec zaostávat. Jen potřebují vzhledem k dalším povinnostem zpružnit pracovní podmínky. Řešení? Práce na dálku, najímání na projektové bázi, sdílená místa, částečné a flexibilní úvazky.

Gig ekonomika je volba

Aby gig systém stavěl na pevných základech, nesmí být tažený krizemi. Musí jít o harmonickou souhru jednotlivců, firem i státu, která naplno využije pracovního potenciálu a bude důstojnou alternativou ke staleté klasice. Česko v tomto ohledu oproti jiným evropským státům, jako jsou třeba Švédsko, Dánsko či Nizozemsko, stále pokulhává, musí přijít změny v daňových a dotačních systémech, aby tu byla vůbec nějaká motivace vytvářet pružnější formy práce. Technologie na to máme, teď to chce ještě samotné rozhodnutí a vůli k transformaci trhu. Že to má smysl, můžeme vidět na zmíněných státech. Gig formy běžně včleňují do ekonomiky, inovují, vzdělávají, tlačí na lepší work-life balanc obyvatel a dlouhodobě se díky tomu pyšní nejnižšími mírami nezaměstnanosti.

Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) naroste globální nezaměstnanost až o 25 milionů.

40_WHAT20-10-love-stories-ekonomika.indd 40

28/09/2020 17:21

LOV E P L A N E T

Ti, kdo mění hru ve velkém T Ivana Česnek Marcinová F archiv firem

Nacházíme se v době, kdy je udržitelnost nejen oblíbeným životním stylem, ale i jedním z nejdůležitějších strategických cílů firem. I těch, které zná každý, stojí za největšími love brands, mají peníze a vliv a pracují na tom, aby zlepšily svět. ěkteré věhlasné značky mají udržitelnost zakódovanou ve svém DNA od nepaměti a jen hledají nové možnosti, jiné dlouhá léta samy významně roztáčejí obrovské kolo bezohledného konzumu a zjišťují, že takhle to dál nejde – kvůli přírodě, klimatu, budoucnosti nás všech a pochopitelně i samotnému byznysu a reputaci, protože vyrábět hezké, stylové, voňavé či neodolatelně chutné věci už nestačí.

kde neexistuje žádný odpad. Stejně tak se ani v oběhovém hospodářství nic nevyhazuje (respektive vyhazuje se jen velmi málo) – každý produkt je nahlížen jako zdroj, surovina pro další využití. Materiály, ale i voda a energie se udržují co možná nejdéle v uzavřené smyčce, což znamená obrovské snížení nároků na nové přírodní zdroje a soběstačnost. Jde tedy o opak klasické lineární ekonomiky, která vezme, užije, vyhodí.

„Není pravda, že na rozhodnutí v korporátních firmách nemají běžní spotřebitelé vliv.“

Proto právě teď uvědomělé firmy investují spoustu peněz a pozornosti do výzkumů a technologických inovací, mění se zevnitř, přecházejí na zelenou energii, řeší zdroje a odpad, redukují emise skleníkových plynů, menším kolegům prokopávají cestu, zákazníkům nabízejí stále ekologičtější produkty a taky inspiraci, jak si můžou svůj život užívat tak, aby co nejméně ubližovali planetě. Slyšeli jste o cirkulární ekonomice? Je to koncept inspirovaný přírodou a jejími cykly,

No a právě tohle oběhové hospodářství se stalo poslední dobou významným trendem na poli udržitelnosti, jehož principy integruje do svých strategií čím dál tím víc (nejen) nadnárodních firem. Letos jej ještě posílil nový Green Deal Evropské unie. „Cirkulární ekonomika je součástí akčního plánu Zelené dohody. Ten definuje, ve kterých odvětvích v jakých oblastech je to téma nutné zakotvit – v elektronice mají například zmizet ‚kazítka‘, v textilním průmyslu

se hovoří o užívání recyklovaných vláken a opravitelnosti, v automotiv sektoru jde o náhradu jednorázových plastů nebo systémů, včetně řešení, co s lithiovými bateriemi na konci cyklu. V podstatě tedy jen doplňuje to, co už některé progresivní firmy v posledních letech realizují, a legislativně to podporuje,“ vysvětluje Soňa Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky. Ve firmě, která se rozhodne pro takovou změnu, dělá analýzy, počítá stopu LCA (Life Cycle Assesment), tedy environmentální dopad v rámci celého životního cyklu, a na základě těchto dat a vědeckých poznatků pak vytváří řešení – od nových business modelů přes integrování obnovitelných zdrojů, trackování materiálů, úpravu dodavatelského řetězce až po nové systémy nakládání s materiály, když doslouží. S tím pochopitelně souvisí i to, že samotné výrobky by měly být nově navrženy tak, aby se daly co nejsnadněji opravit, recyklovat či upcyklovat, a to ideálně v rámci lokálních možností. Řada materiálů, především těch se složitější stavbou, například vyžaduje speciální recyklační, finančně velmi nákladnou technologii, a když bychom za ní museli na druhý konec světa, není to zrovna žádoucí. Dalším ze stěžejních témat oběhového hospodářství je efektivní využívání výrobků, což znamená posun od vlastnění ke sdílení a pronajímání, od prodeje hmotných věcí k prodeji služeb. Možná vás to už během čtení napadlo – velké firmy a greenwashing, tedy zneužívání zelených témat v marketingu, kterým si pošpinila svůj obraz v očích zákazníků celá řada značek. „Firmy by měly užívat slova, která jsou schopné deklarovat. Je v pořádku prohlásit, že daný produkt je vyrobený z recyklovaného materiálu – tuto cestu, kdy se z věci stane odpad a po určitém zpracování je vrácen do oběhu, si mohou pohlídat. Něco jiného je ale napsat ‚tento výrobek je recyklovatelný‘, tedy teoreticky. Recyklovatelné na světě je totiž s použitím technologií úplně všechno. Záleží ale, co je s tím firma schopná reálně udělat. Může to totiž taky poslat do Indonésie, kde není systém sběru odpadu. V ideálním případě by proto měla napsat:

Firmy by měly užívat slova, která jsou schopné deklarovat.

‚Tohle je plast polyethylen, je recyklovatelný, vytřiďte ho do plastu.‘ A když si firma není jistá, co se s tím bude na trhu dít, může motivovat zákazníka, třeba formou zálohy, aby jí vrátil obal zpátky a sama zajistit jeho další život. Často se taky říká ‚používáme přírodní suroviny‘, ale já jako zákazník očekávám něco jako ‚používáme suroviny, u kterých trackujeme původ,‘ ‚známe podmínky, jak byly suroviny vyrobeny‘ nebo ‚kontrolujeme naše dodavatele a děláme jim audity‘. Doba vágního sdělení už ale naštěstí končí,“ říká Soňa Jonášová s tím, že velkým stimulem pozitivních změn jsou také stále vzdělanější zákazníci. Všechny naše dotazy a tlaky doopravdy nutí firmy transparentně informovat na webových stránkách i přímo podnikat kroky směrem k udržitelnosti. „Typicky nás firmy oslovují s tím, že jsou nucené na základě reakcí zákazníků hledat nové cesty a potřebují je s námi konzultovat. Uvědomují si, že je potřeba to dělat pořádně. Není pravda, že na rozhodnutí v korporátních firmách nemají běžní spotřebitelé vliv. V korporátech taky sedí lidi a těm záleží na tom, co si o nich myslí zákazníci,“ dodává Soňa Jonášová.

S TA R S

IKEA

Mattoni

Volvo

IKEA je sustainability queen. Díky ní můžeme mít udržitelnou domácnost a každodenní život (za dostupnou cenu) všichni, přičemž firma se v každém svém kroku snaží minimalizovat dopad na životní prostředí. Zelená témata umí i špičkově komunikovat a sympaticky tak vzdělávat – radí například skrze aplikaci Better Living. Spoustu zajímavostí se dozvíte taky v novém IKEA podcastu na Spotify. Letošním hitem jsou veganské kuličky, jejichž klimatická stopa je v porovnání se slavnými masovými čtyřprocentní. Pro nábytek a další vybavení našich domovů IKEA neustále vyvíjí nové materiály, které by byly v maximálním souladu s cirkulární ekonomikou (na tu chce stoprocentně přejít do deseti let), jednorázové plasty už u ní neseženete. Skvělý udržitelný projekt je Druhý život nábytku – přivezete starý kousek, který už nechcete, domluvíte se na ceně, ve stejné hodnotě dostanete dárkovou kartu a za tu samou cenu si váš kousek pořídí další zákazník.

Zálohovému systému na nápojové obaly u nás stále vláda zelenou nedává, a tak se do zelené barvy kompletně převlékla zatím aspoň Mattonka. Na začátku letošního roku se do toho pustila sama, tedy ve spolupráci s Košík.cz, kde si můžete první cirkulární lahev Mattoni objednat a zapojit se tak do procesu, v němž se spotřebuje o 80 procent zdrojů méně. Je to jednoduché – při nákupu na e-shopu hledejte neochucenou Mattoni 1,5 l s označením „z lahve bude lahev“, zaplatíte tříkorunovou zálohu za kus, pak jen doma dávejte pozor, abyste lahev nepoškodili, a když k vám příště přijede kurýr, dejte mu ji prázdnou spolu s víčkem a etiketou (lahev je kompletně recyklovatelná) a záloha se vám vrátí na účet. Když se tento pilotní projekt podaří prosadit, vrátí se 90 procent „PETek“ do výroby. Za současné situace jich přitom každoročně končí v české volné přírodě až 100 milionů. Pokud vás tohle téma zajímá, mrkněte na zalohujme.cz.

Už dávno není jen symbolem bezpečné jízdy, Volvo exceluje také v oblasti udržitelnosti. Loni získalo ocenění Plastics Recycling Awards Europe za speciální model SUV Volvo XC60 T8 Twin Engine, v jehož interiéru hraje hlavní roli recyklovaný materiál například z rybářských sítí a PET lahví. Do roku 2025 slibuje nahradit čtvrtinu stávajících plastových dílů recykláty ve všech nových modelech. Do stejné doby má v plánu snížit uhlíkové emise na auto o 40 procent a v roce 2040 chce být klimaticky neutrální. Švédská automobilka je nekompromisní i vůči svým dodavatelům, kteří mají necelých pět let na kompletní přechod k obnovitelným zdrojům energie. Kromě toho se Volvo podílí na věděckých výzkumech spojených s ekologií a přírodou, bojuje proti znečištění oceánů a například v Sydney podpořilo výstavbu unikátní Living Seawall, živoucí mořské hráze, která pomáhá vrátit na australské pobřeží rozmanité mořské organismy.

41_WHAT20-10-udrzitelnost-firmy.indd 41

01/10/2020 08:06

LOV E P L A N E T

Konopný pacient

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

Když se řekne doktor, většině z nás se vybaví ten s rouškou na operačním sále. Adiktolog Pavel Kubů nenosí bílý plášť, přesto má velký podíl na tom, že dnes patří pražská záchranná služba k nejpokrokovějším na světě, i že si chroničtí pacienti můžou chodit do lékárny pro léčebné konopí. Adiktolog Pavel Kubů

avel Kubů je ředitelem pro výzkum a inovace v International Cannabis and Cannabinoids Institute, který zkoumá tajemný svět kanabinoidů a říká o nich pravdu. Pro WHAT popsal, jak je objevil.

Jak jsem se nestal plastickým chirurgem

Když jsem kdysi nastupoval na medicínu, měl jsem vizi, že budu jako plastický chirurg skrze rekonstrukční operace pomáhat lidem s vadami nebo po vážných úrazech k plnohodnotnému životu bez stigmat. Brzy mi ale došlo, že na to nemám správnou povahu a že mnohem víc, než rozřezat člověka a pak ho skládat zpátky, mě zajímá druhá signální soustava – co utváří naše názory na realitu, jak ji vnímáme a jak ji dokážeme uchopit. Rozhodl jsem se, že budu psychiatr.

Pozor, červená

Tušil jsem, že mám problém s červenou barvou, porucha zraku mi ale byla diagnostikována až na medicíně, úplně náhodou, když jsme měli praktika na očním, zaměřená na diagnostiku poruch barvocitu. Vyučující nám rozdala speciální knížky a vždycky se na někoho z nás obrátila, aby řekl, co na té které stránce vidí. Na mě vyšla stránka s odstíny červené, a protože jsem odpověděl velmi nepřesně, zpozorněla, a po další neúspěšné stránce pronesla: „Máme tady zřejmě unikátní případ nediagnostikované protanomálie. Prosím vás, pane kolego, jak jste mohl udělat patologii a histologii?“ Začalo mi docházet, že se nemůžu věnovat žádnému klinickému oboru, kde se pracuje s akutními stavy. A to ani psychiatrii, kde bych například nebyl schopný podle fialovějící barvy rtů poznat, že se pacient v záchvatu dusí. A tak jsem se začal rozhlížet po paraklinických oborech. Lákala mě adiktologie, léčba závislostí – mezioborová disciplína, jejíž hranice sahají od medicíny přes psychologii, sociologii, právo a legislativu až k ekonomii.

jsem tušil, že lékařská informatika v sobě skrývá pro zdravotnictví obrovský potenciál. Když mi pak navíc můj geniální kamarád, který vedle studia medicíny programoval informační systém gene-

jejich problémy jsou naprosto unikátní. U závislostního chování je to obzvlášť citlivé. Není to jen o medicíně nebo o tom, jak určitá látka vyvolává bažení, ale i o změnách hodnotového systému, osobnostním ladění, schopností vyrovnávat se se stresem, bolestí a s negativními vlivy života. Vytvářeli jsme tedy první šablony a algoritmy tak, aby klienti zažívali pocit individuálního přístupu a my zvládali tu nálož a dokázali všem odpovídat v rozumném čase.

Digitalizace v ordinacích i v záchrankách

Moje specializace svého času oslovila společnost Intel. Obsadili mě do funkce vedoucího skupiny digitálního zdraví ve střední a východní Evropě, díky čemuž jsem měl možnost intenzivně se podílet na digitální transformaci českého zdravotnictví. Jeden z projektů, kde se nám to povedlo, byla digitalizace pražské záchranné služby. Chtěli jsme, aby změna reagovala na potřeby lidí v praxi, takže jsme nově do každého záchranářského auta dali místo jednoho počítače dva. Ten vestavěný ve voze pro komunikaci se základnou a klasické kontrolní procesy a na něj napojený tablet, do něhož mohl záchranář rovnou dělat záznam a například nahrávat čárové kódy podaných léků zraněnému, aniž by si musel dělat starosti s tím, že si něco nebude po návratu na základnu pamatovat. Při zásahu u autonehody, kde se hraje o čas, je takový nástroj k nezaplacení. Lékaři byli nadšení. Dobře uchopená digitalizace vedla k tomu, že má dnes Česká republika skvěle dostupnou zdravotní péči a pražská záchranná služba patří k nejpokrokovějším na celém světě.

„To, že někdo používá CBD jako nástroj pro obchod s falešnou nadějí, míří na nemocné lidi, považuju za hyenismus.“ rálního štábu Armády ČR, MUDr. Pavel Trnka, představil internet, tehdy absolutní vzácnost, bylo rozhodnuto. Ruku v ruce s adiktologií bude tohle moje cesta. Lidi se v drogové poradně ptají neustále na to samé, ale jsou – stejně jako my všichni – přesvědčení, že

Mezinárodní institut pro výzkum konopí

Když se moje mise ve zdravotnictví pod hlavičkou Intelu naplnila, rozhodl jsem se posunout zase k drogové problematice a založil s kolegy International Cannabis and Cannabinoids Institute. Konopí je

Jak se testují CBD oleje Certifikované laboratoře testují, zda reálný obsah CBD a THC odpovídá informacím deklarovaným na obalech produktů a jaký mají vzorky obsah PAH, polycyklických aromatických uhlovodíků. Jejich limit je u potravin legislativně stanoven na 10 mikrogramech na 1 kilogram, pak už mohou být zdraví škodlivé. Skutečnost je taková, že podle dat International Cannabis and Cannabinoids Institute mělo 57 procent vzorků testovaných v průběhu posledních tří let obsah PAH nad limitem, a to i mnohonásobně. Plošné testování se vzhledem k finanční náročnosti provádí ve spolupráci s certifikovanou laboratoří jednou za pár let. V ideálním případě by tomu měly jít naproti samotné značky, což ale často nedělají. Pavel Kubů uvádí jako příkladnou zodpovědnou firmu polskou společnost Complete Hemp Technologies, která testuje kvalitu svých CBD extraktů na VŠCHT pravidelně.

moje životní téma i proto, že jsem sám konopný pacient. Za svůj největší úspěch považuju, že se nám s kolegy adiktology, lékaři, psychology, sociology a právníky podařilo prosadit legalizaci konopí dostupného k léčebnému použití. Vznik ICCI byl před pěti lety motivován novým legislativním rámcem a proměňujícím se průmyslem. Věděli jsme, že bude potřeba řada nástrojů, které na současnost zareagují a zatím nejsou k dispozici. Exekutivní vedení ICCI jsem letos s radostí předal do kompetentnějších rukou a stává se ze mě ředitel pro výzkum a inovace, což je to, co mě stejně vždycky nejvíc bavilo.

Já, konopný pacient

Ve 33 letech jsem podstoupil operaci, která byla provedená skvěle, jenže poté, co jsem se po zákroku probudil, jsme

CBD je teď velkým hitem a přichází vlna dalších kanabinoidů CBG a CBN.

Nuly a jedničky

Už v době, kdy jsme měli na škole prapůvodní model laboratorního počítače,

42-43_WHAT20-10-udrzitelnost-cbd.indd 42

28/09/2020 16:47

konopných pacientů KOPAC, který má přístup k podrobným datům. Úplně základním vodítkem by ale měly být informace, zda jde o izolované CBD, nebo o kanabinoidní komplex, z jakého je zdroje a jaká je jeho koncentrace. Pakliže toto není uvedeno na obalu, je to signál podívat se jinam. Ideální je komplexní celorostlinný extrakt bohatý na CBD. Chronickým pacientům bych každopádně doporučil zvážit cestu předepsaného konopného léčiva, které pro ně může být z mnoha důvodů výhodnější. Všechny CBD produkty přece jen mají status potraviny (nebo dokonce pouze kosmetiky), byť se tváří, že jsou to nově vyvinutá léčiva.

PRODUK T Y S CBD

Healthspan High Strength CBD oil

CBD oleje mohou určitě celé řadě lidí vyřešit spoustu chronických problémů.

s operatérem zjistili, že patřím mezi dvě procenta populace, která má jiný průběh podkožního nervu ve velké pánvi než ostatní, a kolega chirurg mi jej omylem škrábnul. To znamená, že nerv bude do smrti zdrojem špatných informací z pravé poloviny stehna. Měl jsem na výběr, zda jít cestou opiátů, nebo se stát jedním z prvních konopných pacientů v ČR. Kdybych měl kolem 35 let přejít na každodenní dávky opiátů, byl bych už dávno v invalidním důchodu

BBC o produktech s CBD Na začátku letošního roku publikovala BBC reportáž, kde se podívala olejům s CBD na zoubek. Vybrala 12 produktů dostupných (nejen) na britském trhu, které nechala ve spolupráci s International Cannabis and Cannabinoids Institute testovat v pražské certifikované laboratoři na VŠCHT. BBC zveřejnila v pořadu „Trust Me I’m a Doctor“ značky, jejichž CBD oleje dopadly nejhůř (reportáž najdete on-line). Z testovaných vzorků nebyl stoprocentně vyhovující ani jeden, tohle je ale pětice těch, které mají tolik CBD, kolik uvádějí na obalech, a jejichž PAH je pod limitem. Ani jeden ovšem nemá v pořádku deklaraci obsahu THC – info o THC vůbec neuvádějí, přesto ho v nezanedbatelném množství obsahují, anebo ho obsahují více, než uvádějí.

Love CBD Entourage oil

a moje žena a tři děti by zřejmě měly dosti náročnější život. Takhle můžu žít plnohodnotně, i když ne zcela bezbolestně. Kanabinoidy jsou modulační drogy, nejsou tedy o tom, že by chronickou bolest odstranily, ale převádějí ji do akceptovatelné podoby.

Co si myslím o CBD

CBD je teď velkým hitem a přichází vlna dalších kanabinoidů CBG a CBN. Ačkoliv se na internetu píše spousta zaručených informací, pravda je taková, že to, jak která molekula v těle funguje, teprve zjišťujeme. CBD jsou přisuzovány určité účinky, ale ono samotné třeba

CBD, je protizánětlivý účinek, zřejmě je CBD i hypnogenní, možná působí částečně jako stabilizátor nálady, kterou vrací do rozumnějšího intervalu. Tyto úvahy jsou ale velmi předčasné, protože účinek na duši se prokazuje nejsložitěji a zároveň se nejsložitěji i měří. V odborné literatuře jsou nejčastěji zmiňovány protizánětlivé a protikřečové účinky. CBD je účinné u autoimunních zánětů, různých alergií nebo atopických reakcí, během nichž vlastní imunitní systém organismu nepracuje efektivně, a napadá i zdravé buňky těla. Rozhodně to ale není to spektrum, o kterém se často mluví v různých marketingových materiálech, a to,

„Kdybych měl přejít na každodenní dávky opiátů, byl bych už dávno v invalidním důchodu a moje žena a tři děti by měly náročnější život.“ není ani schopno je vyvolat anebo je nutné ho podat významně víc, abychom dosáhli stejného účinku, jako když je CBD součástí komplexu vytvořeného samotnou bylinou konopí. My totiž stále ani nevíme, jak funguje synergie těch různých látek navzájem, v cestě za pochopením celého toho božského plánu jsme teprve na začátku. Vždyť teprve někdy před 30 lety jsme poprvé zjistili, že v těle savců existují kanabinoidní receptory a endokanabinoidní systém, který moduluje děje v organismu – snaží se držet vnitřní prostředí v rovnováze, aby nedošlo k disbalanci, z níž začíná nemoc. CBD oleje mohou určitě celé řadě lidí vyřešit spoustu chronických problémů. To, co nám ve výzkumech zatím vychází konkrétně pro molekulu

že CBD umí vyřešit v podstatě cokoliv od beďara na tváři po rakovinu v terminálním stádiu. To, že někdo používá CBD jako nástroj pro obchod s falešnou nadějí, míří na nemocné lidi, kteří pro léčbu udělají cokoliv, považuju za prachsprostý hyenismus. A tenhle stín dnes bohužel padá na celou řadu CBD produktů.

Synerva Starter CBD oil

Dragonfly CBD cannabidiol oil

LoveHemp CBD rich hemp extract drops

CBD rady pro všechny

Kvalitu CBD na trhu sledujeme dlouhodobě, loni si u nás nechala dělat analýzu BBC pro britský trh – až třetina testovaných produktů CBD vůbec neobsahuje. Všem, kdo s touto léčbou koketují, bych proto doporučil zjistit, kde a jak byl konkrétní produkt testován. Náš institut pravidelně zveřejňuje ty, které prošly. V Česku se můžete obrátit na spolek

42-43_WHAT20-10-udrzitelnost-cbd.indd 43

28/09/2020 16:47

P R O M OT I O N

Dara pro Anew Je jednou z nejslavnějších žen v České a Slovenské republice, zpěvačkou se závratnou kariérou trvající už 40 let, která má za sebou tisíce koncertů, stovky titulek časopisů, z nichž poslední je jeden ze světově nejúspěšnějších titulů – Forbes. Dara Rolins je zkrátka žena a umělkyně, o které se vždy mluvilo, mluví a mluvit bude. Je to ikona v pravém slova smyslu. T Petra Nováková F Avon

tejně jako je Dara náročná na sebe a svoji kariéru, velmi pečlivě si vybírá také kosmetiku, kterou používá. A tou je už dlouhou dobu řada Anew. Avon v rámci řady Anew uvedl v roce 1992 jako první na světě krém s AHA kyselinami a způsobil doslova revoluci v kosmetickém průmyslu. V řadě Anew byl rovněž jako

první použit stabilizovaný vitamin C a retinol. Nejnovějším patentem Avonu, o kterém mluví celý svět, je unikátní látka Protinol, která je vysoce účinným spojením proteinu a retinolu a má vynikající účinky v péči o pleť, jelikož podporuje tělu vlastní tvorbu kolagenu typu I a III a posiluje tím strukturu pleti.

WATCH ME NOW

Takový je název nové komunikační platformy Avonu, do které se Dara Rolins zapojila. Sledujete ji? Věřte nám, že její život je pestrý, barevný a vzrušující. „Být celý život ve středu zájmu je věc, na kterou jsem si velmi brzy zvykla, koncertuji už od pěti let, takže to beru jako přirozenou součást mého života. Možná právě proto jsem nohama pevně na zemi,“ popisuje Dara. A jak to má

se změnami ve svém životě? „Necítím potřebu dělat změny. To neznamená, že stagnuji, ale jsem spokojená v tuto chvíli, v této pozici. Změn ve svém životě se však nebojím, a pokud jsou potřeba a pokud to tak cítím, ráda je vždy dělám,“ říká Dara. Podobný pohled na změny má i Avon. Kampaň, která běží pod hastagem #WatchMeNow ukazuje značku ve zcela novém světle – jinou, vzrušující, barevnou a plnou života.

MYSLÍTE SI, ŽE ZNÁTE DARU? Z P OV Ě Ď

Ranní ptáče, nebo večerní sova? Jak kdy, většinou sova.

Víno, nebo prosecco? Jednoznačne víno.

Jóga, nebo běh? Jógu miluju.

Kniha, nebo podcasty? Doma kniha, ale na cestách podcasty.

Hydratační, nebo protivráskový krém? Hydratační! Veřím, že pomáhá i proti vráskám. Momentálně jsem si jako efektivní doplněk krému velice oblíbila Anew vyplňující ampulky s Protinolem.

Co je delší? Ranní, nebo večerní kosmetická rutina? Večerní.

Rtěnka, nebo řasenka? Řasenka je v mojí make-up výbavě musthave produkt.

44-45_WHAT20-10-adv-avon.indd 44

28/09/2020 16:48

Vyplňující pleťové ampulky – 7× 1,3 ml, 1200 Kč

Zlatá slupovací pleťová maska – 75 ml, 330 Kč

Denní obnovovací krém Anew Reversalist SPF 25 s Protinolem™ – 50 ml, 520 Kč

Noční obnovovací krém Anew Reversalist s Protinolem™ – 50 ml, 520 Kč

Denní zpevňující krém Anew Ultimate SPF 25 s Protinolem™ – 50 ml, 520 Kč

Noční omlazující krém Anew Ultimate s Protinlem™ – 50 ml, 520 Kč

Denní liftingový krém Anew Platinum SPF 25 s Protinolem™ – 50 ml, 520 Kč

Noční vyplňující krém Anew Platinum s Protinolem™ – 50 ml, 520 Kč

O S P O L EČ N O S T I

Kosmetická společnost AVON je součástí globální společnosti Natura & Co a již 135 let zlepšuje životy žen prostřednictvím krásy… stále v tom pokračuje, avšak moderněji! Přináší inovace, spojuje lidi, podporuje ženy, vnímá všechny podoby krásy. Slaví sílu žen po celém světě, podporuje je v objevování vlastního potenciálu a překonávání výzev. Překvapuje vás to? Přidejte se – #WatchMeNow #SledujteMe #AvonIsChanging #AvonSeMeni. AVON je zastánce toho, na čem skutečně záleží. Právě sílu krásy využívá k vytvoření lepšího světa pro ženy. Pozorně naslouchá potřebám žen a je hlasem jejich tužeb. Věří v lepší svět pro ženy, který bude lepším světem pro všechny. Bojuje za zdravá prsa, protože rakovina prsu je jedním z nejčastějších onkologických onemocnění u žen, proto AVON věnoval více než 20 mil. dolarů na screeningové programy. Stejně bojuje i proti domácímu násilí, kterému čelí 1 ze 3 žen. Dosud pomohl již 14 mil. žen trpícím domácím násilím. Celosvětově společnost AVON předala více než 1 miliardu dolarů na projekty související se zdravím a bezpečím žen. Za posledních 20 let zaregistrovala více než 750 patentů a výrobky z jejího portfolia získaly více než 300 ocenění za poslední 3 roky. Věděli jste, že každou sekundu se po světě prodají 3 rtěnky, 7 parfémů a 2 výrobky pleťové péče značky Anew? Dobře známé a oblíbené značky jsou Anew, mark., AVON TRUE, Planet Spa, Nutra Effects, Avon Care či Advance Techniques. Více o společnosti, aktivitách a výrobcích AVON se dozvíte na www.avon.cz a facebookovém profilu AVON Česká republika.

„Být celý život ve středu zájmu je věc, na kterou jsem si velmi brzy zvykla. Nutí mě to ale zároveň být nohama pevně na zemi…“

#SledujteMe #AvonIsChanging #AvonSeMeni

44-45_WHAT20-10-adv-avon.indd 45

28/09/2020 16:48

C E S TOVÁ N Í

Zpátky domů Její autorské látky jsou plné květin, poletují na nich ptáci, vrní kočky. Talentovaná návrhářka Andrea Vytlačilová vyrostla na vesnici v Podkrkonoší obklopena přírodou, která se odráží v její tvorbě. Přírodně barvenou kolekcí letos zakončila bakalářská studia oděvního návrhářství se zaměřením na potisk látek na prestižní londýnské módní škole Central Saint Martins, díky níž se jí otevřela cesta k práci pro světoznámé značky.

„Psala jsem Kláře Nademlýnské, že mám takový nápad… Hodně mě podpořila,“ popisuje návrhářka Andrea Vytlačilová.

T Alena Gurin Stará F Jáchym Bouzek, Lucie Desmond, Jaroslav Tobolka

ak často býváte doma? Dřív jen na Vánoce a Velikonoce. Teď jsem tady snad nejdéle, co jsem byla doma od střední školy, už od března v kuse. Vrátila jsem se ve chvíli, kdy jsem dělala na závěrečné práci do školy, která se věnovala návratu domů, a z toho vzešla i další kolekce šátků. Trošku jsem to s tím návratem zakřikla.

Vymyslela jste si návrat domů ještě před tím, než jste se kvůli pandemii musela vrátit. Přesně tak. Když jsem žila v zahraničí, pořád jsem inklinovala k domovu. Poslouchala jsem české rádio, což v Čechách moc nedělám, nebo podcasty, četla jsem česky. Vždycky jsem měla takový český ostrůvek uprostřed toho světa. Když jsem hledala téma na svoji poslední práci, chtěla jem něco osobního. A pak jsem se dozvěděla o přírodním barvení látek a rozhodla jsem se, že je to ono. Mám hodně ráda příběhy, folklor a řemeslo, tak se to krásně spojilo a celý cyklus se uzavřel. Začalo to Stockholmem, pokračovalo New Yorkem a Paříží a pak se to uzavřelo doma.

že mi to chybí. Když jsem odcházela, v životě by mě nenapadlo, že tam ten ročník nedokončím a škola už bude jen distanční. Myslela jsem si, že to je tak na čtrnáct dní, maximálně na tři týdny. Tady ta omezení docela postupovala, ale v Anglii to bylo v podstatě ze dne na den. Neměli jsme ani promoce. S lidmi, se kterými jsem tam chodila pět let, už se asi nikdy naráz nepotkáme. Jsou z Koreje, z Japonska, z Ameriky, z celého světa. Jak se na takovou školu vlastně dostane holka z malé české vesnice? Našla jsem si na internetu „nejlepší škola na módní návrhářství“. Byl to můj obrovský sen. Rodina mě hodně podporuje, zvlášť teď, když už vidí, že to má nějaký smysl. Ale neznali nikoho, kdo by se živil kreativně, tak to brali jako můj sen a mysleli si, že pak budu dělat něco normálního, zubaře nebo právníka. Právě proto jsem si řekla, že buď půjdu na tu nejlepší školu, anebo sklapnu krovky a půjdu na nějakou normálnější školu a budu se tomu věnovat třeba po škole. Bylo to buď, a nebo. Nevěřila

„Když jsem pracovala u Kenza, senior designéři jeli na výzkumný trip do Maroka. Hrozně jsem tam chtěla jet, miluju barvy.“ Viděla jste při práci v cizině nějaký rozdíl oproti Česku? V Paříži nebo i v New Yorku je systém módní firmy nastavený hodně strukturalizovaně. V módním domě jste jeden z mnoha a můžete se spolehnout na ostatní, protože každý udělá svoji část naprosto precizně. Kdežto tady většinou nemáte finance nebo možnost si někoho najmout nebo s ním spolupracovat, takže často děláte na hodně věcech sám, a potom samozřejmě nemáte čas všechno dotáhnout. Jakmile je u toho víc lidí, je to mnohem snazší a můžete se soustředit jen na tu kreativní část. A taky konkurence je tam tak obrovská, že jsou zvyklí dělat všechno rychle. Pokud chcete, aby se práce někam dostala, musíte být připravená. Nemůžete říct: „Ozvěte se zítra.“ Protože už se ten člověk většinou neozve. Plánujete se vrátit do Londýna? V listopadu bych měla navázat magisterským studiem, prezenčně. Musím říct,

jsem tomu až do té chvíle, než jsem se stěhovala. Většinou odcházíte z malého města do většího, třeba do Prahy. A já jsem udělala rovnou takový skok. Ale vzala jsem si tam i kolo a pořád jsem si tam žila takový svůj vesnický život ve velkém městě. Nechybí vám tam příroda? Londýn je poměrně zelené město. Poprvé jsem tam bydlela u obrovského parku na severu Londýna a teď bydlím kousek od Regent’s Parku, takže jsem docela v přírodě. Samozřejmě se to nedá srovnat s českým venkovem. Když se vrátím domů a spím tu první noc, jsem úplně fascinovaná tím tichem. Člověk si navykne na šum, a pak přijdu domů a tam úplné ticho. Jsem z toho úplně konsternovaná, nemůžu chvilku ani spát, to ticho je až ohlušující. Přírodu mám ráda, hledám tam hodně inspirace. Když byl nouzový stav a nemohli jsme nikam, měla jsem možnost jít do lesa a nadechnout se, to je prostě nejlepší.

Máte nějaký cestovatelský sen? Chtěla bych se vrátit do Japonska. Spíš do Kjóta než Tokia. Přijde mi, že velká města jsou si dost podobná, jsou rychlá, barevná, digitální. Ale Kjóto je takové zakonzervované, kultura je tam všude živá. I Indie byla super, tam je to geniální z hlediska látek, hedvábí… Když jsem pracovala u Kenza, senior designéři jeli na výzkumný trip do Maroka. Hrozně jsem tam chtěla jet, miluju barvy, takže to je místo pro mě. Anebo Mexiko. Celá Jižní Amerika je hodně intenzivní barevně a kulturou. Když jsem odcházela z Acne, jeli všichni do Peru, na Machu Picchu, projeli celé hory. To jsem jim záviděla. Kamarádka mi přivezla aspoň malou chlupatou lamu. Jaké suvenýry si vozíte z cest? Většinou látky, taky knížky. A potom třeba korálky, takové různé, říkám tomu cetky, které mě inspirují. Hodně si na cestách kreslím a fotím. Plánovala jste od začátku, že budete na cestách navrhovat šátky? Když jsem byla ve Stockholmu, vůbec jsem nevěděla, jestli to bude fungovat. Psala jsem Kláře Nademlýnské, že mám takový nápad… Hodně mě podpořila a představila ty šátky ve svém butiku.

Měly úspěch, tak jsem si říkala, že by bylo fajn to udělat i v New Yorku. A pak už to dávalo smysl a šlo to samo. Bude i Londýn? Bude. Bude to asi moje rozloučení s Londýnem.

My Bohemian Tale Koncem října má premiéru dokument Můj český příběh, ve kterém fotografka a režisérka Lucie Desmond sledovala Andreu v posledním roce jejího studia a zaznamenávala vznik její závěrečné kolekce. Navštěvovaly české textilky a řemeslníky a chtěly ukázat naše tradice a bohatství.

46-47_WHAT20-10-cestovani.indd 46

28/09/2020 16:55

ŠÁTKOVÝ CESTOPIS Andrea strávila půl roku na stáži ve studiu Acne ve Stockholmu, půl roku v týmu Marca Jacobse v New Yorku, kde pomáhala s kolekcí na Fashion Week, a pak byl její zastávkou Kenzo v Paříži. V každém městě vytvořila několik autorských hedvábných šátků a pak k nim přidala českou kolekci. Všechny jsou až do ledna k vidění v galerii Vitrínka Českého centra v budově ambasády v Londýně, kde má Andrea s partnerem, výtvarníkem Josefem Zlamalem, společnou výstavu o svém cestování. Navštívit ji můžete i on-line na stránkách Českého centra Londýn. S TO C K H O L M

N E W YO R K „Když jsem přiletěla, bylo minus dvanáct, šílená zima. Chodila jsem běhat podél břehu řeky a jediní, koho jsem tam potkávala, byli racci. Proto jsou na jednom šátku ptáci. Všechny šátky v New Yorku fotil můj děda, geniální fotograf. Říkal mi, že v jejich hotelu se dá jít na střechu. Šli jsme tam a tam nápis: Rekonstrukce, nevstupujte! Jenže děda neumí anglicky, tak říká: Tady to normálně přelezeš… A než jsem se nadechla, už tam běžel. Skákala jsem tam a rychle jsme to nafotili. Bylo to na super místě, v pozadí je vidět Empire State Building. Strašně jsem chtěla bydlet na Manhattanu. Je to tam šíleně drahé, ale měla jsem obrovské štěstí, bydlela jsem na 30. ulici. To místo bylo ultra mini, to ani nebyl byt, spíš jen pokoj. Postel a metr okolo. Tam nebylo ani světlo, i ve dne jste musela svítit. Oknem jste viděla k sousedům, ale bylo mi to jedno, skoro vůbec jsem tam nebyla, byla jsem pořád v práci. Na

„Acne Studios je v budově bývalé československé ambasády. Má devět pater, čtyři patra pod zemí, pět pater nad zemí, totálně naddimenzovaná na tu dobu. Je od stejných architektů, kteří dělali brutalistickou ambasádu v Londýně. Když jsem tam přišla a řekla, že jsem z Česka, tak mi říkali: Tak to jsi tady doma. Je tam hrozná tma, proto vznikl šátek Noční obloha. V prosinci slunce vycházelo v jedenáct hodin a zapadalo ve dvě. Tyhle fotky jsme fotili v jednu, kdy má být nejvíc světla. Za mnou je vyhlídka na staré město Gamla stan, je vidět i kousek královského paláce. Ve Stockholmu mají krásné muzeum přírody. A všude jsou ryby, všechno je

z ryb, všechno je s rybí příchutí. A já nejím maso. Z toho vychází šátek se žraloky. A z toho, že mě ta práce trochu vysávala. Byla to neplacená stáž, hodně náročná, Stockholm je poměrně drahý, byla to moje první zkušenost s velkým módním světem a narazila jsem na to, že 95 procent toho, na čem se pracuje, se nikdy nepoužije. Ředitel třeba řekl, chci květinové vzory, tak jsem pracovala celou noc na květinových vzorech, a druhý den přišel, že chce pruhy, a už se na to ani nepodíval. To bylo demotivující. A tak vznikly šátky. Chtěla jsem udělat něco, co bude celé moje, i kdyby to mělo být celé černé, bude to prostě tak, bude to stoprocentně moje rozhodnutí.“

PA Ř Í Ž

BOHEMIA „Fotili jsme nad Prahou, na střeše paláce Ara s Janou Plodkovou. Je jako krásná, vzdušná víla a má na sobě oděv z mojí závěrečné školní kolekce. Ručně vyšívanou rozšířenou verzi kolekce budu vystavovat na Designbloku, kde poprvé odhalím tři nové šátky. Vycházejí z českého folkloru a z řemesla. Jeden se jmenuje U babičky a je na něm porcelán, který babička sbírá, další se jmenuje V lese. Třetí jsou Vlčí máky, to je můj

„Do Kenza jsem nastoupila v době, kdy se tam měnil kreativní ředitel. Ten nový většinou smaže všechno, co bylo předtím. Začalo se od znova, a nemohla jsem tím pádem prezentovat svoje věci, protože v té kolekci už potom nebyly. Ale tak to je. Bydleli jsme u Boulogneského lesíku a ten má takovou trošku pochybnou pověst. Je to totální kontrast

šátku je výhled na New York, bohužel to moje okýnko tak krásný výhled nemělo. Do práce jsem chodila pěšky, sice to trvalo čtyřicet minut, ale sžila jsem se s městem. Ateliér Marca Jacobse je na Spring Street. Ulice láme New York a půlí Manhattan skrze luxusní, bohémské Soho přes China town až do East Village. Pro mě jako Evropanku je to úplně neuvěřitelný. U nás má každé město nějaký charakter, a tam je to všechno na jedné ulici. Uchvátilo mě to. Byla jsem tam v době, kdy kvetly sakury, a z toho vychází šátek Sakuras. Když už jsme v práci trávili v podstatě 90 procent dne, objednávali nám snídaně z jedné bagelárny. Do té doby jsem bagely nikdy neměla, ale úplně mě to chytlo a udělala jsem jeden šátek přímo z toho konkrétního obchodu. Měli to v šedesátkovém stylu, moc se mi líbil. Je tam jejich nádobí, bagely a naše všetečné ruce.“

první černější, folklornější šátek. Jsem z malé vesničky Mžany a ta je v létě celá obsypaná vlčími máky. Všude nádherná rudá pole. Mák pro mě symbolizuje zakonzervované dětství, pohádky, makovou panenku… Je mi sice dvacet čtyři, ale jsem hrozně sentimentální, ráda vzpomínám. Když jdu po Praze, říkám si, tady se toho tolik dělo, tolik lidí tady chodilo… Strašně to všechno prožívám.“

všeho na malinkém prostoru. Je tam jak prostituce a drogy, tak zároveň luxusní nadace Louis Vuitton nebo rezidence, ve které se konají zahradní party. Když jsme tam chodili běhat, viděli jsme labutě, rodinu na kolech a o kousek dál třeba lehkou děvu. Návrh vzešel z mé fascinace tím, že krása může být vnímaná skrze různé motivy.“

46-47_WHAT20-10-cestovani.indd 47

28/09/2020 16:56

DESIGN

Zpátky k základu T Danica Kovářová F archiv značek

Receptů na to, jak skládat layout stránek s designovými tipy, je mnoho. Podle barevného ladění, podle aktuálnosti nebo oblasti původu. Nejraději mám ale tematický klíč, kterým se řídíme i ve WHAT. Vždycky s napětím očekávám, co za hlavolam mi redakce nachystá. Tentokrát mi to ulehčila. Návrat ke kořenům jde ruku v ruce s vysoce skloňovanou problematikou udržitelnosti, takže s ním ve svých nových návrzích momentálně laboruje mnoho autorů.

MIKROSVĚT V Praze se usídlily tři společnosti, které dělají zemědělství moderně a bez chemických přípravků. Hydroponicky a v organických substrátech pěstují výhonky různých rostlin, od zeleniny až po bylinky, které překvapí pestrou škálou barev, chutí a vitaminů a doplní běžné saláty nebo zvýrazní chuť jak běžných hlavních chodů, tak fine diningových kreací. První je HerbaFabrica, což je softwarově řízená farma, která

ušetří až 90 procent vody, druhá farma Prague Microgreens a třetí LeafLearn, která právě spustila revoluci v domácím pěstování. Pro malé odběratele nabízí vlastní kapsle, jejichž design navrhl Rony Plesl a které stačí jen zalít vodou a počkat 96 hodin. Pak už můžete sklízet. Pro větší provozy je v nabídce také pěstební skříň. praguemicrogreens.cz, farmherbafabrica.com, leafleran.cz

LETOPOČTY Ve svém novém projektu Stromy z veltruského panství pracuje designér Jiří Krejčiřík s termínem „reclaimed wood“. Využívá padlé stromy ze zámeckého parku a z nich navrhl stůl, jehož estetika

a použití intarzie reflektuje dobu a kontext místa, cituje architektonické detaily areálu Veltrus. Výrobu zajistila firma KODA Bohême. jirikrejcirik.com

BAČA Letošním vítězem soutěže Van Graaf Junior Talent Card, která se koná v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, se stal slovenský návrhář Marcel Petránek. Dlouho nebyly vidět u začínajícího designéra modely tak propracované, s dokonalým šitím i neotřelými střihy, také z úžasných materiálů včetně autorské pletáže. Kolekce „Village mafia“ je inspirována kriminální historií Slovenska v 90. letech i v současnosti, zároveň ale esteticky odráží črty historického venkovského pracovního oděvu. K jednomu modelu dokonce patří kabela s ovčím rounem. @marcelpetranek

HOST DO DOMU, COVID DO DOMU Silvii Luběnovou aka Maestrokatastrof vždy bavily symboly, řemeslné techniky, domácí výrobky, divné materiály. Proto sbírá porcelán a zvlášť ten, kde vedle parádního dekoru ještě zbývá místo na její intervenci malůvkou, fotografií nebo vzkazem. Naposledy se inspirovala hesly na historických, většinou lidových džbánech,

povlečení, vyšívaných dečkách i nad futry dveří v domech. A tak vznikla edice „Talíře pro všecky, kdo tomu nemusí úplně rozumět“. Tři grácie, pugét, koš s ovocem, lov, štika v řece, zasněná komtesa – spouští imaginární dialogy aktérů a díky fantazii Silvie je z toho skvělý divno komiks. maestrokatasrof.com

48_WHAT20-10-design.indd 48

28/09/2020 16:59

TOTO NENÍ O B YČ E J N É VÍNO TOTO JE M&S VÍNO

www.marksandspencerfood.cz Zákaz prodeje alkoholických nápojů osobám mladším 18 let. Dostupnost produktů se může v jednotlivých prodejnách lišit.

WHAT-inzerce.indd CZ_M&S_SUM20_270x400_What_Wine.indd 1 1

15.09.2020 15/09/2020 15:30:36 21:02

L AHŮDK Y

Z mechu V lese je konejšivý klid, který pohladí i tu nejrozervanější duši. O fyzické blaho se postarají houby, které si můžeme nasušit na časy, až na otázku: Tak co, jak bylo v lese? budeme nuceni odpovědět: Ále, úplný houby. T Petra Nováková, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michael Dvořák

Poctivá kulajda 4245 kJ, 128 Kč, 4 porce

→ 1 litr zeleninového vývaru → 2 až 3 lžíce hladké mouky → velká lžíce másla → 2 lžíce oleje → 3 středně velké brambory → velká hrst čerstvých hub (nebo menší hrst sušených a ve vodě namočených) → smetana ke šlehání (33 % tuku) → 2 až 3 lžíce octa → čerstvý, případně naložený nebo mražený kopr → bobkový list → celé nové koření → cukr, sůl a čerstvě mletý pepř → 4 vejce

V kastrolu rozpusťte vrchovatou lžíci másla a přidejte olej. Máslo zaprašte 2–3 lžícemi hladké mouky podle toho, jak moc chcete mít polévku hustou, jíšku stále míchejte a chvíli restujte. Pak přilijte vařící vývar a metličkou vše rozšlehejte, přidejte bobkový list, nové koření a vařte alespoň hodinu. Bobkový list a nové koření vyndejte z polévky, přilijte smetanu. Osolte, opepřete, přidejte kopr, dochuťte cukrem a octem. Jako vložku do polévky opečte nakrájené čerstvé houby, ztracené vejce a orestované kostičky vařených brambor, ozdobte koprem.

50-51_WHAT20-10-lahudky.indd 50

28/09/2020 17:13

Houbové rizoto s ryzcem 2892 kJ, 248 Kč, 4 porce

3 → 120 g másla → 1 šalotka (nakrájená nadrobno)

Kotlety s liškovou omáčkou

→ 300 g čerstvých hub, na kostičky

pyré z pečených brambor a s opečenými hříbky, 4085 kJ, 455 Kč, 4 porce

→ 5 ryzců → 320 g rýže carnaroli → 100 ml suchého bílého vína → 1 litr horkého zeleninového vývaru → 60 g nastrouhaného parmezánu → sůl a čerstvě mletý pepř → 1 lžíce nasekané hladkolisté petrželky

Polovinu másla rozpusťte v hrnci a nechte trochu zhnědnout. Přidejte šalotku, krátce ji osmažte a přidejte hříbky nakrájené na kostičky. Vše restujte tak dlouho, dokud se neodpaří všechna voda. Potom přidejte rýži, nechte ji zesklovatět a zalijte vínem. Jakmile se víno odpaří, přilévejte postupně vývar a vařte, dokud rýže nebude al dente a nezíská krémovou konzistenci. Rizoto stáhněte z plotýnky, vmíchejte zbylé studené máslo a parmezán, následně osolte a opepřete, přidejte nasekanou petrželku. Podávejte ho s plátky opečených ryzců a hoblinami parmezánu.

B R A M B O R OV É P Y R É → 8 středně velkých brambor → 2 dl mléka → 50 g másla → sůl

Brambory ve slupce pečte na 180 °C zhruba 35 minut. Důležité je do brambor udělat pár dírek špičkou nože, jinak hrozí nebezpečí, výbuchu. Upečené brambory rozkrojte napůl, oloupejte je a vložte do hrnce. Přidejte sůl, máslo a rozmíchejte. Postupně přilívejte ohřáté mléko, dokud nezískáte pyré.

L I Š KOVÁ O M ÁČ K A → 20 g másla → 50 g šalotky → 2 stroužky česneku → čerstvý tymián → 200 g lišek → kmín → 100 ml suchého bílého vína → 100 ml smetany → 100 ml silného drůbežího vývaru → sůl, pepř

V rozehřáté pánvi rozpusťte máslo a orestujte nadrobno nakrájenou šalotku, česnek a nasekaný tymián. Přidejte očištěné lišky, kmín a krátce restujte. Podlijte bílým vínem, osolte, opepřete, přilijte vývar, smetanu a provařte. Poté rozmixujte.

KOT L E TA → 4 kotlety z mangalice (250 g) → 2 lžíce sádla → sůl, pepř

Kotlety osolte, opepřete a opečte na sádle dozlatova. Poté je 5 minut dopékejte v troubě na 180 stupňů. Jako přílohu orestujte čerstvé houby na sádle s kmínem. Podávejte s bramborovým pyré a liškovou omáčkou.

50-51_WHAT20-10-lahudky.indd 51

28/09/2020 17:13

WHAT-inzerce.indd 1 What_MB_AZ_EQPower_270x400_DTP.indd 1

24/09/2020 00:54 23.09.20 14:21