What 09/20 by Whatnewscz

49 Kč WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 1 8 , Z Á Ř Í 2 0 2 0

Magické doutnání

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Budu mít rakovinu?

Toužíte svůj domov zbavit negativních energií? Pozvěte si vykuřovadla.

30 000 lidí si každý rok vyslechne ortel „rakovina“ a každý třetí Čech si to za život aspoň jednou zažije.

Jaké módní kousky a doplňky zaručeně zvyšují hladinu testosteronu?

STR ANA 18

STRANA 22

STRANA 30

Nomádka & fanfaron 01_WHAT20-09-cover.indd 1

Ženy očima mužů

Co spojuje neohroženou dobrodružku Lucii Radovou a úspěšného šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka. STRANA 8

20/08/2020 11:44

Galaxy Z Fold2 5G

Měníme tvar budoucnosti Proměňte své vize ve skutečnost s luxusním Galaxy Fold2 5G. Nový telefon s ohebným displejem, jenž svým působivě elegantním designem nadchne vás i vaše okolí. Jedinečné spojení ﬂexibility a výkonu pro ty, kteří vědí, že s inovacemi dokáží více. Se dvěma displeji je multitasking konečně hračka. Užijte si plynulé přecházení z jednoho displeje na druhý a používejte až tři aplikace najednou. Otevřete si obzory s nejmodernějším zařízením, kterému budoucnost říká pane.

Dostupný ve značkových prodejnách Samsung, na eshopu samsung.cz a u vybraných partnerů.

WHAT-inzerce.indd 1

19/08/2020 13:16

Ú VO D N Í K

Wow efekt Plánování zářijového čísla bylo napínavé. V redakci jsme dlouho probírali, jestli WHAT nerozšířit. Máme od vás hezké ohlasy na vícestránkové vydání, které jsme tiskli ještě v době koronakrize. Nakonec jsme se dohodli, že budeme v tomto případě rádi tlustší. Aktuální číslo má 44 stran a čtyřka je číslem, které podle numerologie představuje sílu a stabilitu. Jdeme do toho! Odrazovým tematickým můstkem se pro nás stal úspěch. Je to magické slovo, za které se schová celý svět a které má pro každého z nás jiný význam. Za úspěch považujeme povedené růžové carpaccio, které nám šlo při focení hezky nakrájet (str. 42), nebo novou „knižní“

techniku tisku naší obálky (dejte nám vědět, jestli se vám líbí a postřehli jste rozdíl). Pak také další prodejní místo – síť hypermarketů Globus, kde nás seženete. V otázce úspěchu souzníme s názorem šéfredaktora českého Forbesu Petra Šimůnka, který ho v cover rozhovoru popsal po svém: „Asi se budu opakovat, ale úspěch je pro mě, když děláte práci, která vás baví a je nějakým způsobem užitečná pro vaše okolí. Žít úspěšnej život podle mě znamená nežít ho jen sám pro sebe, ale i pro nějaký další lidi. A taky umět využít ten vstupní ‚kapitál‘, který jste dostali do vínku od Pána Boha nebo od koho.“

Za další výhru považujeme, že se nám podařilo spojit se s Asociací společenské odpovědnosti a stát se partnerem cen SDGs (cíle udržitelného rozvoje při OSN). V září již čtvrtým rokem ocení iniciativy, produkty nebo služby, které naplňují globální cíle, a mění tak Česko i svět k lepšímu. Na poslední straně si díky QR kódu můžete prohlédnout nominované. Neměli bychom to prozrazovat, ale fandíme projektu Scuk.cz, který podporuje lokální ekonomiku, dává prostor malým i středním farmářům a poskytuje jim férové podmínky prodeje. Uvidíme, kdo nakonec vyhraje. V tomhle úvodníku nejde o poměřování sil ani o chválu. Naše redakce je sice

sestavená z optimistických a zapálených lidí, nicméně ke sluníčkářům se neřadí. Během přípravy každého čísla si napřímo vyměňujeme názory, dojmy a taky zdravou kritiku, bez které se žádný projekt nedokáže posouvat dál. Sledujeme konkurenci, kterou uznáváme (vizte naši obálku). A jsou také projekty, které se nám zatím nedaří naplnit. Naštěstí – ťukáme na dřevo, kámen, cihlu i zuby – pořád nás to baví. Hezký začátek školního roku, stále se učíme. Tým redakce WHAT

03_WHAT20-09-uvodnik.indd 3

20/08/2020 09:45

OSOBNOSTI

Moment, který mi změnil život Většinou jde o velmi krátký, nečekaný okamžik – záblesk, kdy do sebe události přesně zapadnou, nebo nám naopak převrátí život hlavou dolů. T Eva Karlasová, Markéta Faustová, Ivana Česnek Marcinová F archiv osobností, unspalsh.com, pixabay.com

Šimon Bilina Hudebník, herec, scenárista a model aktuálně dokončuje studium činoherního herectví na brněnské JAMU. Hostoval například v Národním divadle Brno a nyní v ABC v Městských divadlech pražských v inscenaci Vojna a Mír, která bude mít v září premiéru. Zpívá s 25členným bigbandovým uskupením Blue Orchestra, hraje a skládá v kapele 440 Hc. Kromě mnoha jiných aktivit připravuje hudební projekt se známým českým hudebním producentem Lukášem Chromkem a píše hudbu k divadelním projektům. Můj pohled na život určitě nejvíc změnilo setkání s liánou smrti Ayahuascou – rostlinou, která učí myslet srdcem. Tento zážitek pro mě nejlíp vystihuje tatíček Masaryk: „Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami žijí de facto jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti. V poznání pravdy, v mravním řádu, v účinné lásce máme už v tomto životě podíl na věčnosti – prodlužujeme svůj život ne o dni nebo o léta, ale o věčnost.“

Klára Vytisková

Hana Zouvalová

Elektro-popová diva se proslavila nejprve jako zpěvačka kapely Toxique. Na kontě má i tři řadová alba a Cenu Anděl za Objev roku 2008. V roce 2015 nás potěšila sólovým debutem KLARA. Právě v něm se objevila témata, která jsou jí teď nejbližší – rodina, mateřská láska a vztahy s dětmi. Letos vydává další sólovou desku s názvem Love is gold, kterou bude křtít 25. listopadu v klubu Roxy.

Po studiu VŠE se věnovala různým oborům podnikání, osudovou láskou se pro ni ovšem stala móda. A tak když v roce 2011 vstupovala na český trh značka NOVESTA, rozhodla se být při tom a vybudovat obchod s dnes už kultovními slovenskými teniskami, doplněný o lokální návrháře. Loni prošla La Gallery Novesta velkou transformací: stále je křižovatkou, kde se setkávají skvělé módní kousky, ale má nový název VIDDA fashion & living concept store a kromě módy sem můžete zajít i pro špičkové víno nebo na kávu, v klidu rozjímat, zkoušet, konzultovat, hledat svůj styl.

Moment, který mi změnil život, byla zcela určitě autonehoda před mnoha lety – čelní náraz s autem, které doslova přiletělo z protějšího pruhu. S tím se počítat nedá. Znamenalo to vyřazení na pět měsíců z běžného života. První tři měsíce jsem jen ležela, ale díky mnoha známým a kamarádům jsem skoro nikdy netrávila čas sama. Ti všichni přicházeli v různých obměnách se slovy: „mělo tě to zastavit“, „mělo ti to něco říct“, „nežiješ v dobré energii“, ač to byly často velmi úspěšní, pragmaticky založení lidé. Nechápala jsem, o čem mluví, ale přimělo mě to začít se o věci mezi nebem a zemí zajímat. A tak jsem nastoupila cestu určitého sebepoznání. Dnes mám své anděly, jsem si vědoma, že ne všechno můžu ovlivnit, věřím v něco nad námi, vážím si svého života, snad jsem i pokorná, mám ráda lidi kolem sebe. Zkrátka pokud ta událost měla znamenat příležitost k restartu, tak jsem k tomu přistoupila důsledně.

Možná to bude znít jako klišé, nebo to bude vypadat tak, že můj život postrádá adrenalin – jednoznačně nejsilnějšími zážitky mého života byla narození mých dětí. Mateřství je pro mě fascinující. Posunulo mě do jiné roviny vnímaní lásky. Život je intenzivnější, všechny momenty dobré i špatné, vnímám jako důležité. Každý rok navíc mě baví. Před dětmi jsem asi pět let nesložila jedinou písničku, teď jich mám naskládáno mnoho. S každou dcerou přišla velká vlna inspirace. Tak vznikla i nová deska Love Is Gold o tom, jak mě děti naučily poznávat samu sebe.

Nº 18, září 2020

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová, Iveta Lébrová Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Klára Mandausová, Helena Máslová, Veronika Štefanová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín

Foto: Michael Jan Dvořák, Michal Ureš, Lucie Robinson Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, Litomyšl, 570 01 Vychází: 2. 9. 2020

04-05_WHAT20-09-osobnosti.indd 4

20/08/2020 14:04

Mia Zemanová

Petra Veselá

Aranžovat a něco tvořit baví Miu odmalička. Po letech práce s oblečením přišel stav přesycení a nechala se zaměstnat v pražském ekologickém květinářství, přestože toho tehdy o květinách mnoho nevěděla. V novém světě začala vnímat koloběh ročních období, rozmanitost jednotlivých druhů. S narůstají láskou ke květinám přišla potřeba věnovat se jim na sto procent, za sebe a pod vlastní značkou. A tak v lednu 2020 založila ateliér Daily v pražských Dejvicích, kde aranžuje květiny pro nejrůznější slavnostní příležitosti anebo pro úplně obyčejné dny.

Je jednou z prvních, kdo přípravu a kvalitu podávané kávy v Česku posunul o level výš. Už v roce 2004 založila kavárnu a galerii U Zlatého korálku v Jílovém u Prahy, která byla svého času jednou z prvních hvězdiček na poli českého kávového nebe. Petra ale nezůstala jen u kavárny, před několika lety vybudovala luxusní prostor školicího centra a kávová značka The naughty dog patří také jí a jejímu manželovi, skvělému baristovi Gwilymovi.

Lukáš Otevřel Kreativec na volné noze se rád pouští do věcí, které by ostatní nenapadly, případně nemají odvahu na jejich realizaci. Známý je mimo jiné díky plně soběstačnému modulárnímu bydlení na Vltavě – loď PORT X je nejen mezi Pražany pojmem. Z jeho snu o minidomku, který si postaví sám, vznikl úžasný projekt Tiny House Done. Poslední dobou se Lukáš angažuje také v dobročinném projektu Hrajeme do oken, jehož cílem je dostat živou hudbu k lidem během koronavirové krize. V neposlední řadě je jedním z tvůrců projektu brutalistní Národní sauny na střeše pražské zlaté kapličky. Šťastný manžel a otec tří dětí toho zkrátka dělá víc, než by se na naše stránky vešlo. Cíl má vždy jasný: každým krokem naplňovat sny o lepším a hezčím světě.

Zážitek, který mi změnil život, byl určitě kurz vázání květin, na který jsem šla s nejlepší kamarádkou jen tak pro zábavu. Bez očekávání a jakýchkoli ambic, dokonce mi to ani moc nešlo. Dostaly jsme květiny, co jsou k vidění v každém květinářství a v barvách, které bych k sobě nikdy nevybrala. Byl to ale počátek, od kterého se později odvinuly další události jako třeba výpověď v práci, přestože v tu chvíli jsem to tak nevnímala. Moje láska k přírodě se tak potkala se zálibou v aranžování a celé mi to začalo dávat smysl. Ten pocit, když do sebe věci zapadnou, je nesmírně osvobozující.

Ve svém životě mám dva momenty, ve kterých se mi život otočil o 360 stupňů. První zážitek se mi stal v devatenácti letech. Měla jsem sen otevřít si vlastní cukrárnu, přestože mě rodiče viděli někde na vysoké škole. Máma se jednou zmínila o tom, že jsou u nás v Jílovém na náměstí prostory k pronájmu. Myslím, že tehdy netušila, že se do toho opravdu pustím. Když jsem do své budoucí kavárny vešla, věděla jsem, že je to ono. Během dne jsem dala dohromady celý projekt na kavárnu s galerií. Konkurz jsem nakonec vyhrála a díky podpoře mamky se pustila do plánování. Kávu jsem tehdy vůbec nepila a netušila nic o její přípravě. Všechno jsem pak poctivě natrénovala před otevřením na rodině a kamarádech, postupně i na prvních zákaznících. Káva mi změnila život a určila směr, kterým se ubírám dodnes. Kavárnu jsem po sedmi letech prodala a již řadu let učím, jak na přípravu kávy ve svém kávovém centru. Díky své práci jsem poznala i manžela Gwilyma, který je také z oboru. Je mistrem světa z roku 2009 v přípravě kávy. Naše setkání byl druhý nejdůležitější moment v mém životě. Potkali jsme se na soutěži v přípravě kávy v Aténách. Během několika hodin jsme zjistili, že bez sebe nemůžeme být. Gwilym se za mnou přijel podívat do Čech a už nikdy neodjel. Do půl roku jsme měli svatbu a letos v srpnu oslavíme sedmé výročí.

Pamatuji si velmi jasně na jedno víkendové setkání se svým bratrem, který tehdy právě prodělal psychotický relaps a byl hospitalizován v Kroměříži na psychiatrii. Dumání nad smyslem našeho bytí a pohledem na to, co je normální a co ne, nás přivedlo na křižovatku úvah na téma, čemu chceme svůj život věnovat dál. V podloubí kroměřížského náměstí se nakonec zrodila myšlenka Planet saveru – aplikace, která učí lidi lépe a úsporněji žít a zároveň do ekologických snah aktivně zapojovat své okolí. Za zhruba šest let se dostala do různých fází rozpracovanosti, ale nyní jsme ji díky pomoci dalšího kamaráda Ondřeje Koutského nadějně rozpohybovali. Pod novým pracovním názvem Earthlink jsme se pustili do programování denních „tiny habits“, které si osvojí každý a může skrze sociální sítě inspirovat své okolí.

04-05_WHAT20-09-osobnosti.indd 5

20/08/2020 10:22

H OT N E W S

Malé lekce vděčnosti

Můžete se zastavit, můžete se zaposlouchat, můžete se jen dívat. Na film, někomu pod ruce, na modrou oblohu. Každý den můžete najít desítky způsobů, které ve vás vyvolají pocit vděčnosti. Všímejte si jich!

T Petra Nováková F archiv značek

UMĚLEC, KTERÝ OŽIVUJE SKLENĚNOU HMOTU Martin Janecký je sklář s fenomenálními schopnostmi. Své skleněné sochy tvaruje bez pomocí forem, jen z ruky. Pozorovat to, jak se žhavá koule skla mění ve snůšku emocí, je zážitek, který si budete moct dopřát na vlastní oči. Janecký se totiž po dvou desítkách let vrátil do Česka a své studio spojené se sklárnou otevřel na Malé Straně. Dny otevřených dveří proběhnou ve dnech 19. a 20. září. Více na martinjanecky.com

TVOŘENÍ ZDÁNLIVÉ JEDNODUCHOSTI

ABYSTE NEZAPOMNĚLI, ŽE VÁM TLUČE SRDCE Iva Valová působí jako interiérová dekoratérka, ale ráda dekoruje i sama sebe a lidi okolo. Ale se svým specifickým jemnocitem a něžností. Proto vznikla značka šperků Pai.o. Svou slávu začala jednoduchými náramky, které nesly poselství, životní motta i obyčejná slova, která udělají radost. Štěstí je stav mysli, například. Novinka značky – pečetní prsten – se už zcela obejde beze slov, přesto působí více než výmluvně. Je to šperk o srdci, které je centrem psychiky, citu i emocí a má na starost rytmus života a harmonii mezi bděním a spánkem. Je jemný s plochou hlavou, na které mezi žilkováním reálného srdce objevíte květ. Na Instagramu jako Paio.cz

MELODIE ROZEZNÍ LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL

„Hrnky se dělají z hlíny, ale jen to neexistující v hrnku dělá hrnek hrnkem,“ přemýšlí nad svou tvorbou designérka Martina Žílová. Jako nosič myšlenky si zvolila porcelán, který vytváří společně s kolegyní Zuzanou Firlou v limitovaných sériích pro vlastní značku Bisqit. Jejich drobné šálky na espresso s efektem žíhání a barevného kouře Smoke si můžete osahat například v kavárně Osada. Nová kolekce Bisqit je Simple, tedy jednoduchá, nicméně s originální glazurou. Pohled na ni vás bude pokaždé bavit. V prodeji i on-line na bisqit.store

Prostředí architektonických skvostů Lednicko-valtického areálu, Mikulova a Břeclavi rozezní výběr klasické hudby. Už pátý ročník jedinečného hudebního festivalu s rodinnou atmosférou se letos bude věnovat především hudebnímu odkazu jižní Moravy, ať už jde o folklorní motivy či židovské kulturní tradice. Pokud patříte mezi začátečnické posluchače vážné hudby, během Lednicko-valtického hudebního festivalu se zamilujete! Od 3. do 17. října, lvhf.cz

DNES JSEM ŽIDLÍ, ALE ČÍM JSEM BYLA VČERA? VŠÍM! Tato židle se jmenuje Bell. Ale klidně by se mohla nazývat Budoucnost. Nebo Dobrý příklad. Bell je židle z recyklovaného polypropylenu, který se získává z odpadu z výroby nábytku značky Magis. Materiál si značka nechala patentovat, protože je opravdu stoprocentně recyklovaný a Bell je tak skvělým příkladem mistrného cirkulárního nakládání s materiálem. Klíč k úspoře spočívá v designu – její skořepinový tvar není jen přívětivý při výrobě, ale především při použití. Skvěle se na ní sedí! U nás nabízí Konsepti, konsepti.cz

06-07_WHAT20-09-hot-news.indd 6

20/08/2020 11:35

KINO V OBÝVACÍM POKOJI NEBO FASÁDA DOMU, KTERÁ SE STANE PLÁTNEM Možná se vám teď nechce do kina, možná vás v dramaturgii klasických promítacích sálů nic nezaujalo. A možná jen chcete zkusit něco nového. Můžete být aktivním tvůrcem kulturního vyžití a stát se filmovým promítačem u vás doma v obýváku, na zahradě se sousedy, ve vnitrobloku nebo v oblíbeném klubu. Platforma Promítej i ty poskytuje všechno, abyste mohli zdarma a legálně promítat, co se vám líbí. Za projektem stojí festival Jeden svět, přehlídka dokumentárních filmů o lidských právech. Zhlédnout tak můžete snímky, které se v komerčních kinech příliš nepromítají. Nás zaujal film Lepším člověkem, který vypráví o vztazích a domácím násilí. Více informací na promitejity.cz

ČOKOLÁDA, KTERÁ VYPRÁVÍ PŘÍBĚH „Nadzvednout oceán a projít se po dně“ nebo „Ochutnávat nesmrtelnost a dívat se na svůj život z dálky“ – taky v tom cítíte jisté vítězství? „Vpíjíš se do mého těla, ale neslyšíš, jak tiše procitám z mlhy“ – tak se dá větou opsat svoboda, tedy v podání čokoládové značky Rozbíjím se. A taky obaly na čokoládu popsané něžnými myšlenkami. Jakmile je rozbalíte/rozbijete, na jazyku se vám rozpustí exkluzivní tmavá čokoláda z Tanzanie, jejíž výběrové kakaové boby Trinitario, koření i květy rozvíří vaše emoce.

GLAMPING S MONOGRAMEM

Designové tabulky čokolád seženete na rozbijimse.com.

Social distancing alias nutný, nucený či dobrovolný sociální odstup je termín, který jsme začali skloňovat především v posledním půl roce. Covid nám dal zvláštní stopku a od té chvíle se mnoho věcí změnilo. Třeba i to, jak cestujeme. Najednou nám přijde samota u lesa nejvíc romantická, místo do butikového hotelu míříme pod stan. Z těchto důvodů představila svou verzi stanu i jedna z nejluxusnějších světových značek Louis Vuitton. Jejich verze jednoduchého příbytku má konzervativní tvar, „áčka“. V lese ostatních stanů je však naprosto rozpoznatelný, zdobí ho totiž typický vzor monogramu. Zkuste se s ním vypravit třeba do kempu Sedmihorky. Vnitřní část stanu poskytuje pohled na modrou slunečnou oblohu s pár mráčky. Bez ohledu na počasí. louisvuitton.com

P R O M OT I O N

NENECHTE SI UJÍT!

OTOČTE SI TELEVIZI NA VÝŠKU

Podzimní výstava ve Ville Pellé přinese jedinečný projekt Petra Písaříka, nazvaný Stardust, navržený přímo pro její prostory. Půjde o celistvou instalaci jeho nejnovějších obrazů a trojrozměrných objektů, vznikajících během letošního roku. Písařík byl v devadesátých letech členem skupiny Pondělí, která jako jedna z prvých otevírala nové možnosti uměleckého projevu po roce 1989. Před mnoha lety na sebe strhl pozornost citlivým smyslem pro materiál, jímž byly korálky a krystaly.

Uchvátila vás sociální síť TikTok s krátkými videy točenými na výšku? Máte ve svém mobilu hodně vertikálních fotografií a nebaví vás je promítat na klasické televizi nebo monitoru s podélnými černými pruhy? Nebo sháníte do kanceláře multifunkční zobrazovač, na kterém by bylo možné prezentovat dokumenty na šířku nebo na výšku? To vše splňuje jediná otočná televize na světě, model The Sero od Samsungu.

10. 9. – 11. 11. 2020, Galerie Villa Pellé, Pelléova 91/10, Praha 6

samsung.cz

OMLAZUJÍCÍ NÁPOJ Postupem času aktivita fibroblastů (buněk produkujících kolagen) klesá, proto naše pokožka stárne, ztrácí tonus a objem, objevují se vrásky a záhyby. Tento proces souvisí nejen se stárnutím. Způsobují jej i další faktory jako špatné stravovací návyky, diety, kouření, nadměrná fyzická zátěž, delší pobyt na slunci. Poznáváte se? Pomožte si aminokyselinami, obsaženými v přípravku Jalupro Drink, které kompenzují sníženou aktivitu fibroblastů. Čím více je aminokyselin v kůži, tím větší je životaschopnost a počet buněk, tvořících kolagen. Potravinový doplněk pro omlazení pleti, Jalupro Drink, topkosmetika.online

06-07_WHAT20-09-hot-news.indd 7

20/08/2020 11:35

R OZ H OVO R

Fanfaron a světoběžnice On stojí skoro deset let v čele českého Forbesu. Nijak se netají tím, že je bohém, který si rád užívá všeho, co život nabízí. Od šampaňského přes silná auta po komfort pětihvězdičkových hotelů. Ostatně jako každý správný fanfaron – tak si sám v rubrice Forbesu říká. Ona dvakrát objela svět pouze se spacákem a krosnou. K jejím posledním velkým dobrodružstvím patří šestiměsíční cesta přes Jižní Ameriku. Zvládla tolik výzev, že úplně ztratila představu o tom, co je vlastně strach. Trochu bát se začala až při prvním těhotenství. Vítejte na návštěvě u šéfredaktora Petra Šimůnka a jeho partnerky, cestovatelky a novinářky Lucie Radové. T Eva Karlasová, F Lucie Robinson S Lenka Pavlů, M Kateřina Koki Mlejnková

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 8

21/08/2020 08:35

redakci jsme vaši dvojici pracovně nazvali „fanfaron a spacák“. Jak si rozumějí dva tak odlišné světy? Petr Já bych neřekl, že jsou tak odlišný. Lucie Ono se to o Petrovi moc neví, ale se spacákem mu to jde skvěle. Naposledy jsme na přelomu roku vyrazili do Santiaga de Compostela. Během sedmnáctidenní cesty severním Španělskem jsme ušli 400 kilometrů. Spali jsme po poutnických ubytovnách. Byla zima, pršelo, ani místní nevycházeli. Bála jsem se, jak to bude snášet, ale on byl nadšenej! Petr Lucie je určitě trošku dobrodružnější, ale naše světy se vlastně hezky doplňují. Já se učím sžívat se spacákem a se stanem, ona naopak začíná oceňovat komfort pětihvězdičkových hotelů. Zatím sice neumí správně vyslovit „Louboutin“, ale v Puppu už do sauny trefí. Lucie Labutěé! Jestli se bavíme o lenošení, tak to já ráda. A komu by se nelíbilo rozmazlování. To, co nás spojuje, je především zvědavost, touha objevovat, nechávat se překvapit. A je celkem jedno, jestli je to někde nahoře v Himálaji, nebo v Českém Krumlově. Na Petrovi je úžasné, jak se dokáže pro všechno hned nadchnout. Vždycky chodí a říká: „Ježiši, to je geniální, to je skvělý.“

Vy jste takhle pozitivní? Lucie To on je! Petr Určitě. Rozhodně ráno nevstávám nasranej. Jestli je někdo pozitivnější, než jsem já, tak je to Lucie. Předpokládám, že třeba takovému spaní ve spacáku přicházíte na chuť až díky Lucii, nebo se pletu? Petr Spacák jsem teda znal už před Lucií. Život je bohatej a barevnej. Člověk může zažít ze škály možností a vjemů úplně všechno, nemá cenu zavírat se jen do jednoho tábora. To, co jsme zkusili na přelomu letošního roku, pro mě byl úplně novej typ cesty. Překvapilo mě, že mě baví takhle chodit. Lucie Na takových cestách je nejúžasnější ta jednoduchost. Každý den řešíte jen to, co budete jíst a kde budete spát. Navíc není ani trochu důležité, kolik jste toho ten den ušli. Pět, deset, čtyřicet kilometrů. Na to se vás nikdo neptá. Svoboda v kostce. Zní to romanticky, ale člověka to určitě čas od času prověří. Měli jste nějaké krize? Lucie Já měla jednu zrovna poslední den, kdy jsem zcela vážně prohlásila, že už nikam nejdu a že je mi všechno jedno. Tak mě Petr strčil do nějaký hospody, kde prodávali obří steaky s pořádně tlustýma tukovýma krajema. A to mě nakonec zmobilizovalo natolik, že jsme do cíle přece jen došli. V několika rozhovorech jste naznačila, že to s vámi na cestách není vůbec lehké, co si pod tím mám představit? Lucie To se obtížně převádí do slov, to je asi třeba zažít. Nejlíp to charakterizuje určitá urputnost. Petr Urputnost je určitě výstižný slovo. Co mi ale přijde nejpodstatnější, je, že Lucka nechce ztrácet čas. Lucie Já bych neřekla, že jde primárně o čas. Klidně pojedu Jižní Amerikou o půl roku dýl. Důležitý je spíš pochopit celkový kontext, z kterého moje práce vychází. Když jste holka a pustíte se do věcí, které dělám, okolí vás od nich zcela přirozeně odrazuje. Neustále slyšíte: „Ty nemůžeš jet tuktukem Jižní Amerikou, protože jsi holka. Nebudeš to umět opravit. Tuhle horu už nevyjdeš, protože jsi holka a bude ti zima.“ Kvůli tomu se

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 9

20/08/2020 14:06

R OZ H OVO R

už ve mně nebyl žádný strach. Pamatuju si, jak jsem spala sama ve stanu na solných pláních uprostřed ničeho. Koukala jsem na hvězdy a říkala jsem si: „Sakra, neměla by ses aspoň trochu bát?" Teď už se zase bát začínám, nejvíc ze všeho strašidel. Třeba těch pod postelí. Petr Nesmějte se. Tady na Malý Straně vážně jsou. Já je vidím v každým trámu, v každým suku. Bydlení tady si musíte trochu zasloužit a nikdy asi nebudu vědět, jestli jsem malostranskou zkoušku složil… Lucie Myslíš návštěvy nešťastnýho pana Vorla (postava z Povídek malostranských Jana Nerudy, pozn. red.) s jeho nakouřenou pěnovkou? Občas tu dělá pěknej randál. Oba jste novináři. Jak se cítíte, když se role obrátí a vy jste v pozici zpovídaných? Petr Já jsem spokojenej na obou stranách. Teď jsem třeba zvědavej, na co se budete ptát dál. Lucie Mě to baví!

„Já jsem z Mostu a jsem na to hrdej. Dycky Most! Náhodou bejt z Mostu je skvělá škola,“ říká Petr Šimůnek.

často ocitáte v situacích, kdy neustále ze všech stran slyšíte, že něco takzvaně „nemůžete“, protože jste holka. Jenže vy to dělat chcete a baví vás to. To ale samozřejmě neznamená, že byste na těch cestách leckdy nemusela čelit tomu, před čím vás ostatní varovali. Zcela nevyhnutelně se dostáváte do situací, které jsou nekomfortní, kdy se bojíte nebo cítíte bolest a musíte překonávat samu sebe. A těžko se pak určuje nějaká zdravá hranice, za kterou byste v rámci toho

jen proto, že se pro něco rozhodla. Lucie Já občas mívám v té své urputnosti tendenci věci nedomýšlet. A je asi dobře, když muž zafunguje jako ochránce, který mě vrátí nohama na zem. Možná prostě v nějakých situacích postrádám zdravý pud sebezáchovy. Nenahání vám Lucie někdy strach? Petr To ne, ale občas máme debaty, kdy se snažím tu její urputnost trochu usměrnit. Vyloženě radit nemá cenu.

„Občas mívám v té své urputnosti tendenci věci nedomýšlet. A je asi dobře, když muž zafunguje jako ochránce.“ sebepřekonávání už neměla jít. Petr tak možná narážel na situace, kdy jsem třeba v Himálaji chtěla dojít na vyšší vrchol, protože jsem si myslela, že na to máme. On naopak tvrdil, že už se musíme vrátit, takže jsme si tímhle dohadováním hezky zpestřili poslední den. Možná je to se mnou na těch cestách nejobtížnější v tom smyslu, že nechci být „ta slabá“, která to brzdí. Prostě nechci být v roli té, kvůli které to vázne. Petr V takových situacích jsem si uvědomil, že musím být ten rozumnější a přesvědčit Lucii, abychom si místo dalších výkonů dali třeba lahev vína. Protože fakt nemá smysl riskovat zdraví

Přece jen je to ženská, která dvakrát objela svět a rozhodnout se musí sama. Nejlepší je přĳít s návrhem, že už se na to ten den vysereme a nebudeme zbytečně riskovat. Je vlastně překvapivý si uvědomit, že v naší dvojici jsem ten rozumnější já. To je asi poprvý, co o sobě něco takovýho můžu říct. Je zajímavý vyslovit to nahlas. Lucie Ze zkušenosti vím, že když se člověk něčemu aktivně věnuje, postupně boří svoje hranice. U mě to rozhodně nejde z nuly na sto během jednoho výletu. Ale třeba v rámci šestiměsíční cesty Jižní Amerikou jsem si na konci úplně jasně uvědomila, že se fakt nebojím. Prostě

Dalo by se vysledovat, kdo z vás dvou víc mluví? Lucie To budu asi já. Je pravda, že bych občas ráda mluvila ještě víc, ale jsou chvíle, kdy se snažím být cíleně zticha. Já jsem občas taková radioaktivní, jak to trefně pojmenoval Petr, takže je lepší to trochu tlumit, aby měla druhá strana šanci na nějaký oddech. Petr Ona má tolik energie, že by mohla pohánět Temelín. A to hned od rána. Lucie Je pravda, že s těhotenstvím jsem trochu ubrala. Petr je spokojený, že neotravuju celý den. Petr Ono je to hodně dané tím, co dělám. To určitě sama znáte. V práci jsem obklopený lidmi, pořád se s někým bavím a něco řeším. Když pak přĳdu domů, to poslední, co chci, je začít s někým konverzovat hned ve dveřích. Lucie A teď si představte, že já jsem třeba celý den doma sama a píšu scénář. Najednou se otevřou dveře a v nich konečně člověk! Akorát se bohužel nechce bavit a touží mít alespoň na chvíli svůj klid. Jak to zvládáte vybalancovat? Petr Já většinou říkám: „Dej mi patnáct minut.“ Lucie A já si pustím stopky. Ne, teď vážně, Petr má moc rád vanu. Nechám ho tam třeba deset minut o samotě a pak za ním přĳdu s nějakým pitím. Akorát si tam potřebuju zařídit pořádné sezení, třeba křeslo. Koupelna je vlastně takový náš obývák. Petr Mně přĳde nejdůležitější, když si lidi jasně řeknou, co potřebují. Ta druhá strana si to pak nepřebere tak, že jsem naštvaný na ni, ale ví, že si jen potřebuju na chvilku odpočinout a nemluvit. Jaké jsou vaše největší neřesti? Petr Kromě kouření mám snad úplně všechny, na který si vzpomenete. Lucie Já jsem v zásadě hodná holka. Oba za sebou máte svatby i rozvody. Odnesli jste si z předchozích vztahových zkušeností něco, co by vás poučilo? Petr To je dobrá otázka, ale těžko se na ni odpovídá. Každopádně alespoň v mém případě platí, že pokud bych se ze svých předchozích partnerství nepoučil, musel bych být úplný idiot. Lucie má vlastně docela štěstí, že mě potkala v tomhle stadiu. Nechci se pouštět do nějakých podrobností, ale to základní poučení by se možná dalo shrnout větou: Být méně sobecký a chovat se zodpovědněji k tomu druhému. Lucie Pro mě je asi nejzásadnější dát tomu druhému svobodu, aby mohl dělat to, co dělat chce. A zároveň s tím být

vnitřně v pohodě, protože to je někdy hodně těžký. Řada vztahů ztroskotá na očekáváních, kdy si jeden vysní, že ten druhý bude něco dělat, a je pak nešťastný, když se to neděje. Myslím, že se snažíme hodně o věcech mluvit. A taky je to dost často Itálie. Petr Nemít očekávání je důležitý, ale úplně nejzásadnější mi přĳde přĳmout partnera takovýho, jakej doopravdy je. Kolikrát ho chceme nějak vidět, ale on je ve skutečnosti úplně jinej. Lucie Začátek konce pak je, když ho chcete měnit k obrazu svému. Inspirovali vás v tomhle směru nějak vaši rodiče? Petr Naši se rozvedli, když mi bylo třináct, takže žádnej univerzální recept z Mostu, odkud pocházím, fakt nemám. Lucie Ani já z pražského Chodova. V lednu se vám narodí vaše první společné dítě. Je nějaký výchovný vzorec, který byste jen neradi opakovali? Lucie Chci, aby naše dítě mohlo objevovat svět a mělo volné pole k tomu věci zkoušet a dělat chyby. Myslím, že bychom mu rádi dopřáli především co nejvíce svobody. Petr Svoboda je pro nás klíčová. Já jsem měl krásný dětství, ale vyrůstal jsem za komoušů. Tu atmosféru totality sice dítě úplně do důsledků nevnímá, ale určitě je to zkušenost, kterou bych mu nepřál zažít. Připadá vám, že je naše svoboda v ohrožení? Petr Ohrožení je možná zbytečně silný slovo. V každým případě je ale cítit, že tu naši svobodu ze všech stran někdo ukusuje. Lucie To omezování se neděje ze dne na den. Přichází postupně. Nemyslím si, že by nás za rok čekala totalita pod taktovkou jedné strany, ale nemám z toho vývoje v Česku úplně dobrý pocit. Petr Ono nejde jen o to, co se děje u nás, ale i o celkový přístup k tzv. politické korektnosti. Pomalu se dostáváme do situace, kdy se člověk začíná bát cokoliv říct, aby ho nezavřeli nebo aby nepřišel o místo. To mi začíná hodně nápadně připomínat to, v čem jsme žili. A vnímám to jako hodně nebezpečný.

Něco o Petrovi Petr Šimůnek je český novinář, který se dlouhá léta objevoval na televizních obrazovkách v rámci diskuzního pořadu Partie, působil také jako moderátor Press klubu na Frekvenci 1. V letech 2005–2011 vedl Hospodářské noviny. Od roku 2011 stojí v čele české mutace magazínu Forbes. Za ekonomickou žurnalistiku byl oceněn Cenou guvernéra ČNB. Má tři děti, čtvrté je na cestě. Baví ho auta, motorky, bary, karate, potápění a teď taky – díky Lucii – bubny. Dala mu je k narozeninám a už toho lituje. Má dvě životní hesla: Žijeme si sice nad poměry, ale pořád ještě pod naši úroveň. A taky citát Maria Andrettiho, mistra světa F1: Jestliže máte všechno pod kontrolou, jedete pravděpodobně příliš pomalu…

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 10

20/08/2020 10:09

„Svoboda je pro nás klíčová. Já jsem měl krásný dětství, ale vyrůstal jsem za komoušů,“ popisuje Petr.

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 11

20/08/2020 10:09

R OZ H OVO R

„Je naší životní povinností dělat především to, co doopravdy chceme. Protože jakmile děláme něco, co nás baví, začne nám to po čase celkem přirozeně jít,“ myslí si Lucie Radová.

Děkujeme za zapůjčení oblečení: šaty TIQE by Petra Balvínová a Leeda.

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 12

20/08/2020 14:10

Něco o Lucii Lucie Radová je česká novinářka, cestovatelka a dobrodružka. Po absolvování Provozně ekonomické fakulty v Praze žila několik let v Anglii, USA, Německu a Španělsku. Po návratu pracovala pro domácí redakci zpravodajství TV Prima. V roce 2012 vyhrála letenku kolem světa v rámci stejnojmenného cestovatelského festivalu a vydala se vstříc dobrodružství, o kterém bez zaváhání tvrdí, že jí změnilo život. Díky této cestě se pustila do psaní vlastního blogu luckycesta.cz. Krátce nato začala spolupracovat s cestovatelskými magazíny a pořady včetně Objektivu České televize. V současné době spolupracuje jako režisérka s TV Nova.

V souvislosti s otázkou naší osobní i společenské svobody jste napsal otevřený dopis prezidentovi. Jaké jste na něj měl odezvy? Petr Reakce byly veskrze pozitivní, což může být do jistý míry dáno tím, že se člověk obklopuje lidmi, s kterými názorově souzní. Docela mě překvapilo, že někteří tohle gesto vnímali jako odvážnou věc. Ale v tom nic odvážnýho nebylo, to byl prostě otevřenej dopis ve svobodný společnosti. Možnosti vyjádřit se k tomu, co se kolem nás děje, bychom se určitě neměli vzdávat. Nejde předstírat, že se nás svět za dveřma našich domovů netýká. Je důležitý to říkat nahlas. Stojíte v čele magazínu určeného lidem, kteří chtějí něco dokázat. Co pro vás znamená úspěch? Petr Asi se budu opakovat, ale úspěch je pro mě, když děláte práci, která vás baví a je nějakým způsobem užitečná pro vaše okolí. Žít úspěšnej život podle mě znamená nežít ho jen sám pro sebe, ale i pro nějaký další lidi. A taky umět využít ten vstupní „kapitál“, který jste dostali do vínku od Pána Boha nebo od koho. Ideálně tak, aby svět po vašem odchodu byl o něco lepším místem, než když jste sem přišel. Je skvělý, když si na smrtelný posteli můžete říct: „Hele, nebylo to tak blbý.“ I to je podle mě úspěch a to by mi vlastně docela stačilo. Myslíte si, že člověk může dělat kvalitně cokoli, co si usmyslí? Petr Může. Může dokonce překonávat svoje vrozený handicapy. Proč ne. Na druhý straně já už ve svým věku jen těžko proniknu do NHL. Takže si myslím, že člověk by měl dělat to, co ho baví a k čemu má i nějaký reálný předpoklady. Pokud vím, že jsem do vínku dostal nějaký konkrétní talent, měl bych ho rozvíjet a neplýtvat energií na něco, na co vyloženě nemám. Lucie Ale o tom NHL mluví Petr pořád (směje se). Já si myslím, že je naší životní povinností dělat především to, co doopravdy chceme. Protože jakmile děláme něco, co nás baví, začne nám to po čase celkem přirozeně jít. Touha v tom pokračovat nás pak provede situacemi, kdy by to ti méně zapálení už dávno vzdali. Když jsem se pustila do blogování, začalo za mnou chodit plno lidí a neustále mi opakovali: „To je skvělý cestovat po světě

a psát o tom. Co pro to mám udělat?“ Když jsem jim vyjmenovala, co všechno je třeba, a že může trvat dva až tři roky, než vás podobná aktivita začne živit, obvykle rychle ztratili zájem. Většina si totiž představovala, že párkrát cvaknou foťákem, hodí to na instáč a budou žít happy life, ale takhle to nefunguje. Vy jste měli odmalička jasno ve svých touhách a v tom, kam byste chtěli směřovat? Lucie Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že postavičky v televizi nejsou loutky, ale herci, chtěla jsem být herečkou. Hrála jsem v ochotnickým divadle, to mi docela šlo. Na kameru jsem ale tragická. Nezahraju ani křoví. Televize mě ale nepřestala přitahovat a dneska mě živí. Baví mě vyprávět příběhy. Takže vlastně dělám přesně to, co si ta čtyřletá holka tehdá vysnila. Šťastně a vděčně. Petr Já jsem… Lucie… z Mostu. Petr Já jsem z Mostu a jsem na to hrdej. Dycky Most! Náhodou bejt z Mostu je skvělá škola, pak se vám v životě líbí úplně všechno. Každýmu doporučuju, ať se tam jede podívat a vidí, odkud pochází všechno naše teplo a elektřina. Ten industriál má svoje specifický kouzlo a zvláštní estetiku. Já se tam rád vracím. Ale abych odpověděl na vaši otázku. Maturitu mám z karlovarskýho knedlíku, takže to chvíli vypadalo, že budu někde pobíhat jako číšník nebo vařit. Moc jasnýho směřování v tom nebylo. Spíš jsem to všechno bral tak, jak to šlo. Vždycky jsem rád psal, ale nikdy jsem si nemyslel, že z toho může něco bejt. Nějakým zázrakem jsem se přes všechny protivenství dostal na vysokou a k ekonomce jsem začal studovat ještě žurnalistiku. No a po revoluci pak platilo, že novinář mohl bejt každej, kdo uměl abecedu a nebyl komouš. Nikdy jste vstupu do mediálního světa nelitoval? Petr Určitě ne. Zejména poslední etapa s Forbesem je neskutečně zajímavá a dává mi smysl. Ono to zní jako strašný klišé, ale naším hlavním cílem je inspirovat další lidi, aby se postavili na vlastní nohy. Byli svobodný, něco budovali a tím pomáhali zlepšovat svět. A jsem moc rád, že ve Forbesu nepíšeme o takových těch arcilotrech, kteří by se sice dostali do našeho žebříčku, ale o tom úspěch není. Mám na to takovou hezkou poučku, kterou mi kdysi řekl italský šperkař Roberto Coin: „Nikdy nedělám byznys s někým, s kým bych nevydržel být dvě hodiny na obědě.“ To mi přĳde dobrý a toho se i držím.

oblast považují za takovou „no go“ zónu, kam se jim nechce, protože je tu draho a museli by se proplétat davy turistů. Bohužel jsem ale o nějaký nový vizi Prahy zatím nezaslechl ani letmou zmínku. Ale prej něco přĳde! Přitom šance na změnu je právě teď veliká. Plno obchodů i podniků skončilo a jejich majitelé se mohou rozhodnout, komu prázdné prostory svěří.

považuju v dnešní době za samozřejmost, o které už asi není třeba mluvit. Já jsem za sebou ale vzhledem ke všem svým cestám zanechala takovou ekologickou stopu, že se necítím být v roli někoho, kdo by mohl v těchto otázkách radit. Určitě platí, že se v běžném životě snažím držet spíše minimalismu. Když už něco nakupuji, tak hledám jen opravdu kvalitní zboží, u něhož vím,

„V práci jsem obklopený lidmi, pořád něco řeším. Když pak přĳdu domů, to poslední, co chci, je začít konverzovat hned ve dveřích.“ Lucie Bylo by skvělé, kdyby Malá Strana přestala působit jako skanzen a objevilo se tady víc normálních obchodů a neturistických restaurací. Prosím vás, kdyby tohle četl někdo, kdo chce otevřít normální obchod pod Hradem. Běžte do toho, budu vás každý den podporovat! Zatím nás zachraňuje hospoda U Kocoura, kam chodí na pivo lidé, kteří tu žĳí. Je to taková nástraha naší ulice. Někdy je lepší jít po druhé straně chodníku, aby člověk neupadl v pokušení. Petr To mi připomíná, že tam v šest musím být! Nebojte se, už končíme. Zmínili jste pokušení. Jak zvládáte vyrovnávat touhu po světských požitcích se snahou o udržitelnější životní styl? Lucie Recyklaci, ekologické čisticí prostředky a snahu nakupovat bez obalu

kde a za jakých podmínek vznikalo. V tom je pro mě skvělou inspirací Petr, který rád podporuje české návrháře a malé lokální výrobce. Petr Nákupy od místních podnikatelů a firem považuju za dobrou věc a skvělou investici. V otázkách ekologie a udržitelnosti je ale zcela nepochybně lepší Lucie, od který se hodně učím. Ne, že bych nevnímal ekologický aspekty, takový blbec nejsem, ale pravda je, že mám v tomhle směru co dohánět. Jako správný bonviván a fanfaron jsem určitě mnohem poživačnější než ona. WHAT a ZOOM! Volná vstupenka do zákulisí Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

Petr i Lucie by si přáli, aby jejich dítě mohlo svobodně objevovat svět, stejně jako to dělají oni.

Setkal jste se během vaší práce s někým, kdo byl natolik inspirativní, že jste toužil se alespoň na chvíli ocitnout v jeho kůži? Petr Byla spousta životních příběhů, které mě ohromily natolik, že člověku doslova spadla čelist. Ale já jsem moc rád, že jsem, kdo jsem. Jaký jste šéf? Petr Na to se nemůžete ptát mě. Já si myslím, že skvělej. Ale zjevně mě předchází strašná pověst. Občas to o sobě slýchám. Já bych ale řekl, že jsem vcelku normální, možná trochu náročnej a cholerickej. K tý pomyslný jiskře mi stačí celkem málo, třeba průjezd Nerudovkou. Bydlíte přímo v srdci Malé Strany. Jak se to tu změnilo po koronaviru? Petr Na jaře tu zavládlo ticho a zádumčivý klid skoro jako v hlubokých osmdesátkách. Ale postupně už zase začínáme slyšet kolečka kufrů na dlažbě. Bylo by skvělý, kdyby Malá Strana dokázala přitáhnout více Pražáků, kteří tuhle

08-13_WHAT20-09-rozhovor.indd 13

20/08/2020 14:15

KRÁSA

Poměrně rozšířené je mylné tvrzení, že zablokováním potních žláz neumožňujeme tělu, aby vyplavovalo toxiny, které se pak hromadí uvnitř.

pozorně jeho složení – ke kontroverzním látkám patří například Alluminium Chlorhydrate, Aluminum Zirconium Tetrachlorohydrex, Aluminum Zirconium Chloride Hydroxide, Aluminum Zirconium Chloride Hydroxide Glycine. Ne všechny typy hliníků však škodí, záleží na velikosti molekul, protože právě ty nejmenší pronikají hluboko do pokožky. Látkou, která může pokožku také dráždit, je například i alkohol.

Zákrokem proti pocení

„Pokud se obáváte aluminiových solí v antiperspirantech a hovoříme-li o přirozeném pocení, často stačí deodoranty, které tyto soli většinou neobsahují, na trhu jich je opravdu velké množství. Jestliže však trpíte nadměrným pocením (hyperhidrózou) nebo třeba stresovým pocením, deodorant většinou stačit

nebude. Moderní medicína nabízí různé metody trvalého či dočasného omezení pocení. Ne se všemi se však dovedu zcela ztotožnit, některé považuji za poměrně rizikové. Většinou jde o zákroky, které slibují trvalé odstranění pocení. Nejrozšířenější metodou dočasné redukce pocení je aplikace botulotoxinu do podpaží, tuto metodu lze s úspěchem využít na dlaních, eventuálně na chodidlech. Efekt vydrží průměrně šest měsíců, poté je nutné ošetření zopakovat,“ vysvětluje Ilona Procházková. Přípravků proti pocení existuje na trhu celá řada. Od mechanických sprejů, krémů, tuhých tyčinek přes kuličky až po krystaly. Pokud se rozhodnete pro přírodní cestu, mějte na paměti, že velké množství přípravků nebude hned fungovat stejně jako konvenční kosmetika. Je potřeba více hledat a zkoušet, než najdete ten pravý. Zkrátka jako v životě!

V YC H Y TÁV K Y Kuličkový deodorant

Coslys Mandle

Eliminuje pach za pomoci esenciálních olejů, výtažků z tužebníku, aloe vera a rýžového prášku. Tato kombinace účinně zmírní pocení i výskyt bakterií na pokožce. Líbí se nám ekologické balení, jehož náplň lze stále dokola vyměňovat. biooo.cz, 222 Kč

Nebát se vzpažit I když jde o jednu z nejpřirozenějších funkcí těla, může se postarat o společenské faux pas: koláče jsou vždycky lepší na talíři nežli v průramcích. Uzavírat ekrinní potní žlázy kontroverzním hliníkem ale není optimálním řešením. Jak se potit zdravě a jaké přípravky neublíží?

Tuhý přírodní deodorant

Schmidt’s Bergamot + Lime Funguje na bázi jedlé sody. Má nedráždivé složení, které obsahuje esenciální oleje, a pokožku provoní svěžími tóny limetky a bergamotu. Snadno se nanáší, nelepí a nevytváří mastný film. Prodává např. notino.cz, od 155 Kč Přírodní deodorant

’KU.TIS Levandule & Bergamot Je vyrobený pouze z přírodních složek s včelím voskem. Snadno se používá, je bezpečný a šetrný k životnímu prostředí. Vůně levandule se mísí s citrusovými tóny štiplavého a svěžího bergamotu. Esenciální oleje jsou vybrané tak, aby měly antibakteriální vlastnosti a zajistily dlouhodobou ochranu před nepříjemným zápachem. organikk.cz, 249 Kč

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

ocení je jednou z nejdůležitějších funkcí těla, díky níž dochází k ochlazování organismu, udržuje se stálá teplota těla. Pot sám o sobě nezapáchá, obsahuje ale velké množství bílkovin a tuků, které, když se dostanou na povrch kůže a oxidují se vzduchem, začnou vytvářet velmi nepříjemný, až štiplavý odér, který se může v kombinaci s nevhodnou hygienou či nekvalitními materiály ještě zesilovat.

Vzhůru do boje

Na trhu existuje velké množství přípravků proti pocení. Dělí se na dvě základní skupiny: deodoranty a antiperspiranty. Ty první pracují na povrchu kůže, neovlivňují tok potu a nijak nezabraňují tělu v přirozeném pocení. Obsahují látky, které dokážou působit na bakterie v potu a tím zabraňují oxidaci a jejich rozkladu na kůži. Antiperspiranty jsou silnější a účinnější. Obsahují speciální látky, které mechanicky „uzavřou“ potní žlázy, což potvrzuje i dermatoložka Ilona Procházková z pražské kliniky estetické medicíny Formositas: „Antiperspirační přípravky zabraňují průniku potu na povrch pokožky a redukují bakterie, které vyvolávají tělesný pach.“

Kontroverzní složení

Na první pohled se může zdát, že vše hovoří pro antiperspiranty. Krásně po nich celý den voníte, nejste propocení. Jenže aby vše takto „skvěle“ fungovalo, přípravky musejí obsahovat látky na bázi hliníku, nejčastěji jde o aluminiové soli, o které se stále vedou diskuze.

Dermatoložka Ilona Procházková vysvětuje: „Škodlivost hliníkových solí v antiperspirantech je velkou otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. O jejich účincích se vedou debaty již mnoho let a byly na ně vypracovány i lékařské studie. Doposud nebylo prokázáno, že by používání antiperspirantů obsahujících aluminiové soli mělo přímý vliv na vznik rakoviny prsu či jiných závažných onemocnění. Některé výzkumy však poukazují na skutečnost, že hliníkové soli mohou způsobovat změny v estrogenových receptorech. Kdo se ale chce vyhýbat podobným látkám, může vybírat z dnes už poměrně široké nabídky antiperspirantů, případně deodorantů bez hliníku.“

Bio deodorant

Naturalis

Má přírodní hypoalergenní bio složení bez parabenů, SLS, ropných derivátů a silikonů. Je veganský a neobsahuje soli hliníku a ani alkohol, který často dráždí a vysušuje pokožku. Jemně, čistě voní a pracuje tak, že nezabraňuje důležitému procesu pocení, jímž se tělo zbavuje toxinů a ochlazuje. Prodává biorganica.cz, 250 Kč Tuhý deodorant

Ben & Anna Severské dřevo

Mýty o antiperspirantech

Podle dermatoložky Procházkové je ale nutné vyvrátit pověry, které s používáním antiperspirantů souvisí. „Poměrně rozšířené je tvrzení, že zablokováním potních žláz neumožňujeme tělu, aby vyplavovalo toxiny, které se pak hromadí uvnitř. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pot slouží pro termoregulaci organismu a eliminaci škodlivých látek v těle mají na starosti játra a ledviny. Antiperspirantem dočasně a jen částečně zablokované pocení na malé ploše v podpaží nepředstavuje pro organismus zásadní problém – potíme se po celém těle,“ popisuje.

Na co si dát pozor

Budete-li vybírat svůj přípravek proti pocení a nechcete riskovat, čtěte

Díky obsahu bambuckého másla a jedlé sody má deodorant pevnou konzistenci a velmi dobře se nanáší. Nezanechává bílé stopy ani lepivý pocit v podpaží. Díky kombinaci vybraných 100% přírodních surovin poskytuje spolehlivou ochranu proti tělesnému pachu a potu. Prodává se v tubách vyrobených z recyklovaného papíru s certifikátem FSC. Milujeme ho! econea.cz, 199 Kč Tuhý deodoran

N° GREEN Corpus Veganský, 100% přírodní deodorant funguje díky rostlinným enzymům, které zamezují nepříjemným pachům a jsou vhodné i pro velmi citlivou pokožku. Nezanechává skvrny na oblečení a má dlouhotrvající účinek. ingredients-store.com, 750 Kč

14_WHAT20-09-krasa-deo.indd 14

20/08/2020 11:23

Děláme správnou věc

50 Kč

při nákupu podprsenek v celkové hodnotě min. 699 Kč bude darováno na

charitativní projekty společnosti

Nabídka platí do 13. 9. 2020

Zjistěte více na www.dialog-jessenius.cz a www.marksandspencerstyle.cz/bra-fit Akce platí pouze v kamenných prodejnách.

CZ_M&S_SUM20_270x400_What_BraFit.indd 1 WHAT-inzerce.indd 1

11:23 20/08/2020 13:54

KRÁSA

Soap opera

T Soňa Hrabec Kotulková, Petra Nováková F Michael Dvořák

Přeneseně vykresluje žánr rozhlasového nebo televizního seriálu s melodramatickými příběhy. Naše mýdlová opera je úplně jiná káva! Zcela vážně se soustředí na naši pleť a tím pádem i na život. Zahrajte si hlavní roli.

3 SEZONA UHLÍ

Mýdlo vyráběné ručně, plné aktivního uhlí, kakaového másla a olejů – avokádového, ricinového a tea tree, pleť čistí do hloubky. Zatočí s jakýmikoli problémy, hormony, nehormony!

Trápí vás nečistá pleť? Přírodní mýdlo na bázi glycerinu s obsahem termální vody a bylinných silic pomáhá čistit mazové žlázy. Preventivně působí proti nedokonalostem i proti podráždění. Glycerinové mýdlo, Cytovital, energy.cz, 156 Kč

2 JASNĚNKA

Velmi jemné, ručně vyráběné mýdlo je ideální na každodenní čistění všech typů pleti. Kombinace brutnáku lékařského, olivového, kokosového oleje a botanické aktivní uhlí absorbuje nečistoty, nadměrný kožní maz a toxiny. Má rozjasňující schopnost. Mýdlový bar Ayuna, prodává Byssine, byssine.com, 1100 Kč

4 VZÁCNÝ JÍL

5 ZA STUDENA

Obličejové mýdlo růžový jíl, Indívo, prodává Greenwave, greenwave.cz, 295 Kč

Tuhé mýdlo Čierna ovca, Mylo, prodává Folly, folly.cz, 132 Kč

Váš obličej ho bude milovat! Nevysušuje a přímo při mytí pečuje. Pracuje díky růžovému jílu, kokosovému oleji, kakaovému a bambuckému máslu a mletým okvětním lístkům damašské růže. Nádherně voní po vzácném bio oleji geránie bourbon z Egypta.

Detoxikační mýdlo Black Purity, Yage Organics, prodává Líčírna, licirna.cz, 349 Kč

1 ZMIZ, AKNÉ!

Díky němu bude vaše pleť zase čistá a rozzářená. Mýdlo je vyráběné metodou za studena, takže si zachovává všechny cenné a aktivní látky. Skládá se z kokosového, mandlového a olivového oleje a bambuckého másla. Plus odvádí z pleti toxiny.

6 STOP MASTNOTĚ

Ideální pro smíšenou až mastnou pleť, kterou jemně vyčistí do hloubky, osvěží, zmatní a zanechá sametový pocit. Obsahuje rozjasňující extrakt z granátového jablka, pečující glycerin a mandlový olej.

Tuhé mýdlo pro mastnou pleť s granátovým jablkem, Korres, prodává Profimed, profimed.cz, 115 Kč

2 3

16_WHAT20-09-krasa-mydla.indd 16

20/08/2020 11:12

WHAT-inzerce.indd 1

20/08/2020 12:38

KRÁSA

Magické doutnání Toužíte svůj domov zbavit negativních energií, rozproudit v něm život a ještě ho exoticky provonět? Pozvěte si vykuřovadla – mají rituální, meditační, očistný i terapeutický účinek. Přírodní vzácná dřeva, sušené byliny a pryskyřice vás překvapí svou funkčností. 1 T Soňa Hrabec Kotulková, Petra Nováková F Michael Dvořák

6 8

1 Keramická kadidelnice Rymer Slouží k pálení vykuřovacích směsí, vonných františků i jehlánků. biooo.cz, 279 Kč (bez náplně)

2 Peruánská myrha ve skleněném pouzdru

3 Kovová kadidelnice

Ručně ji sbírají domorodí indiáni v Amazonii. Při pálení vydává tajemnou, sladce pryskyřičnou vůni. jungleway.cz, 220 Kč + dřevěný stojánek za 500 Kč

Skvělý pomocník, když potřebujete vyčistit prostor od negativní energie či podpořit meditační atmosféru. milujemekameny.cz, 369 Kč + plátky damašské růže, 99 Kč/balení

5 Dřevěné vykuřovací tyčinky High Resin Palo Santo Wood

6 Vonné tyčinky Palo Santo a černý kopál

7 Arménské vykuřovací papírky Triple Tradition

Palo Santo je divoké dřevo, nazývané též „svatým“, které pochází ze stromů z Jižní Ameriky. Fenix Natural Incense, byssine.com, 1 ks za 99 Kč, 20 g za 320 Kč

Tyto vonné tyčinky jsou odlišné od těch běžných. Jsou ručně svíjené peruánskými domorodými kmeny. Jungle Way, jungleway.cz, 250 Kč

Malý papírový proužek stačí složit do harmoniky, zapálit a nechat vůni plynout. Papier d’Arménie, yinyang.cz, 118 Kč

4 Sada na vykuřování Resina de Breu Posvátnou pryskyřici breu z amazonského deštného pralesa používají místní kmeny při rituálech po celá staletí. Costa Brazil, ingredients-store.cz, 4 100 Kč

8 Bronzová kadidelnice Zdobná kovová kadidelnice je vhodná ke spalování vykuřovadel a vonných tyčinek. milujemekameny.cz, 249 Kč

18_WHAT20-09-krasa-vykurovadla.indd 18

20/08/2020 13:01

P R O M OT I O N

Vyzkoušejte kolagen The Solution™ se slevou 50 procent. Objednejte si členství na osloskinlab.cz a první balení na čtyři týdny obdržíte za půlku. Stačí při objednávce zadat kód WHAT.

Mladší já

T Petra Nováková F Oslo Skin Lab

Je to příjemné – vstanete, připravíte si kávu nebo smoothie a do nápoje zamícháte kolagen Oslo Skin Lab. Co tím získáte? Snížení hloubky vrásek kolem očí o 20,1 procenta po osmi týdnech užívání a celkové zlepšení stavu pokožky i celulitidy. e doložené, že zhruba od 25. roku našeho života množství kolagenu klesá o asi 1–2 procenta ročně. Naše pokožka ztrácí pružnost, pevnost a odolnost. Je to zkrátka přirozená součást procesu stárnutí. Nezdravé opalování, příliš cukru, stres nebo i kouření jsou faktory, které také mohou proces stárnutí urychlit. Pokud ale pleti dodáte kolagenní peptidy, vrásky a linky budou méně výrazné.

The Solution™ obsahuje 100procentně čistý přírodní kolagen se zdokumentovanými účinky na zlepšení pleti. V jednom balení najdete 28 denních dávek.

The Solution™ je řešení

Jde o 100procentně čistý hydrolyzovaný kolagen, který nemá chuť ani vůni, a díky tomu ho můžete smíchat s teplým či studeným nápojem nebo pokrmem. Jestli ráno nestíháte, je balený do jednotlivých sáčků, takže si ho můžete vzít s sebou do práce nebo přibalit na dovolenou. Pozitivní výsledky užívání kolagenu The Solution™ jsou ověřeny nezávislými klinickými studiemi.

V Ě D EC K É S T U D I E

Průměrné zmenšení hloubky vrásek až o 20,1 %

„V Oslo Skin Lab jsme přesvědčeni, že plnohodnotná péče o pleť začíná uvnitř. Stav naší pokožky souvisí s tím, jak se cítíme.“

Do této studie se zapojilo 114 žen ve věku od 45 do 65 let. Účastnice pak každý den po dobu osmi týdnů dostávaly buď 2,5 gramu přípravku Verisol®, nebo placebo. Ještě před zahájením studie podstoupily všechny ženy měření pokožky, respektive hloubky vrásek. První pozitivní výsledky zaznamenala skupina, která užívala kolagenní peptidy, už po čtyřech týdnech. Hloubka vrásek okolo očí se zmenšila v průměru o 7,2 %. Po 8 týdnech byl výsledek ještě lepší. Přístroje naměřily zmenšení hloubky v průměru o 20,1 %. U jedné z účastnic studie dokonce došlo ke zmenšení hloubky vrásek o 49,9 %. Před začátkem studie a po jejím skončení provedli odborníci u žen i biopsii. A i její výsledky byly pozitivní: Kvalita, pružnost a vzhled pokožky byly velmi dobré.

Zvýšená pružnost 2

Další studie je zúčastnilo 69 zdravých žen ve věku od 35 do 55 let. U všech došlo k měření elasticity pokožky před i po skončení studie. A výsledky? Skupina, která každý den užívala 2,5 gramu kolagenu, prokázala po osmi týdnech pravidelného užívání významné zlepšení pružnosti pokožky oproti skupině s placebem.

Méně celulitidy 3

Této studie, která probíhala šest měsíců, se zúčastnilo 105 zdravých žen ve věku 24 až 50 let, které trápila celulitida středního stupně. Po šesti měsících byl u skupiny, která užívala kolagen, stupeň celulitidy nižší a pokožka u nich byla – v porovnání s kontrolní skupinou – pevnější.

19_WHAT20-09-adv_oslo.indd 19

20/08/2020 14:18

S U P E R T Ě LO

Hackněte svoje tělo

T Michala Bradová F unsplash.com

Proč? Bude správně fungovat a vám v něm bude dobře. Biohacking je často skloňovaný termín, který ačkoliv někomu může znít podivně, jeho základní smysl vlastně vůbec zvláštní není – má nás dovést k absolutně nejlepší verzi sebe samých. iohackeři staví na vlastních experimentech, věří v učení založeném na zkušenostech, rádi se věcí „dotýkají“ na vlastní kůži. Protože, když to nezkusíte, jak víte, že to (ne) funguje? Celá myšlenka spočívá v tom, že jen my sami jsme se sebou 24 hodin 7 dnů v týdnu, proto jsme to také my, kdo by nám měl nejvíce rozumět. Pokud si to dovolíme a budeme chtít.

Mezi starou moudrostí a moderní vědou

Biohacking nebo DIY biologie je opravdu široký termín, který pokrývá velké množství aktivit. Od pití zeleninových šťáv po ránu, pravidelných meditacích či sledování spánku až po implementování čipů do vlastního těla nebo nejrůznější laboratorní experimenty a technologie genové úpravy. Nebudeme nic nalhávat, umí být i dost kontroverzní. Pojem poprvé zmínil v roce 1988 Washington

Post, a to v souvislosti s biotechnologií a manipulací s genetickým kódem živého organismu. Dneska ho každopádně vidíme na titulkách magazínů, velkou popularitu si získal v Silicon Valley a jako životní styl ho převzala řada obyčejných smrtelníků po celém světě. Důkazem je, že někteří biohackeři se pyšní titulem Ph.D., jiní jsou úplní amatéři. Právě typ experimentátorů s vlastním tělem, pracujících v domácích podmínkách mimo tradiční laboratoře a vědecké instituce, se v současnosti rozrůstá v opravdu velké míře. S jakým cílem? Maximálně posílit fyzický a kognitivní výkon. Co tedy ten biohacking je a jak vlastně funguje? Koncept staví na celkovém a systematickém přístupu k osobnímu zdraví a produktivitě. Snažíte se získat kontrolu nad vlastní fyziologií, pochopit své tělo i mysl a žít vědomě. Otázkou zůstává, jak moc je biohacking průlomový.

Není jeho princip součástí lidské existence? Vždyť východní kultury využívají meditace k nalezení balancu mezi fyzickou a duševní stránkou už tisíce let, atleti v antických dobách budovali svou sílu a hledali recept na dokonalou tělesnou schránku, vědci už také stovky let poznávají a zkoumají lidské možnosti. Možná se jen poutáme k tomu, co už tu dávno je. Samozřejmě s přispěním současných technologií a s využitím pokročilejších vědeckých metod. Ať už je to jakkoli, je pravdou, že naučit se pracovat s vlastním tělem, získat v životě větší kontrolu a nadhled a být aktivnější v otázce zdraví

emoce, pohyb apod.), tím ovlivňujete své chování, pocity, zdraví a hodnotu života. Kvalitnější vstupní zdroje pak logicky přinesou lepší výstupy v podobě vyšší produktivity, soustředěnosti, energie, spokojenosti, nižší nemocnosti… Jak už jsme naznačovali výše, k biohackingu můžete přistoupit z různých stran. Úplně tedy nedoporučujeme handmade implantáty, injekce a všelijaké podomácku vyrobené látky aplikované do těla, které by mohly vést i k fatálním následkům. Vizte případ, kdy si jeden biohacker do očí aplikoval chemickou látku chlorin e6, aby po-

„Handmade implantáty, injekce a všelijaké podomácku vyrobené látky aplikované do těla mohou vést i k fatálním následkům.“ se v dnešní chaotické společnosti počítá jako významný benefit.

Co tomu dáš, to se ti vrátí

Biohacking jsou tedy praktické tipy, nástroje a návyky, které by měly probudit váš potenciál a zajistit vám dlouhodobou výkonnost (dlouhověkost, nebo dokonce nesmrtelnost?). Organismus je živoucí prostředí a pohání ho to, co do něj vkládáte. Jinými slovy – čím svoje tělo „krmíte“ (jídlo, spánek, hudba, myšlenky,

změnil jejich fotosenzibilitu a podpořil noční vidění. Nebo krevní transfuze od mladého člověka s cílem bojovat proti stárnutí. Popřípadě změny vlastní DNA pomocí CRISPR technologie. Či fekální transplantace, tedy přenos stolice zdravého dárce do gastrointestinálního traktu nezdravého příjemce. Ano, tohle všechno se dneska děje. A leckdy nekončí dobře. Raději se proto držte bezpečných a legálních experimentů a nezacházejte do extrémů.

20-21_WHAT20-09-super-telo.indd 20

20/08/2020 10:07

Do čeho se pustit? Máme pro vás sadu biohacků, které můžete bez obav vyzkoušet. Vedou totiž zpravidla po linii lepšího stravování a aktivního životního stylu. Uvidíte na nich, že i malé změny mohu přinést nečekané výsledky.

Mobilita a pravidelný pohyb Dlouhé sezení typické pro tuhle dobu nám neprospívá. Na tom se asi shodneme. Způsobuje svalové napětí, nabourává naši kondici a sportovní potenciál, může vést k zranění a chronické bolesti. Jak tedy obnovit svou přirozenou mobilitu? Když už musíte sedět (u počítače), seďte ve správné poloze. Nehrbte se, ale ani záda přehnaně nenarovnávejte. Končetiny držte v pravém úhlu a chodidla nechte lehce položená na podlaze. Pozici si zafixujte a pravidelně se kontrolujte, zda ji držíte. Co se týče pohybu, biohack by mohl znít ve stylu – najděte si aktivitu, která vás bude bavit a u které vydržíte. Vytvořte si rutinu a buďte ve cvičení důslední. Nepodléhejte davovému šílenství a trendům. Všichni běhají, a vás to nebaví? Začněte tancovat nebo jezdit na kole, skákat přes švihadlo, zvedat železo, bruslit… chápeme se. Pohyb volte dle svých fyzických i časových možností, aktuální kondice i tělesné konstituce. Hrajte si, výhodou dnešní doby je, že máme opravdu otevřené možnosti. Buďte co nejvíce v přírodě, na čerstvém vzduchu. Pravidelně, každý (tý)den vyhledávejte zeleň. Uklidníte se, načerpáte energii, podpoříte psychiku a prospějete srdci a cévám. Pro naše předky naprosto samozřejmá věc.

Nutrigenomika Neboli vliv jídla na chování našich genů. Správná výživa může pomoci snížit riziko rozvoje nemocí, k nimž máte z hlediska genetiky blízko. Úpravou stravování můžete nejen třeba zhubnout, ale zmírnit úzkosti, zlepšit mikrobiom nebo krevní tlak. Co ale znamená „jíst dobré jídlo“? Každé tělo je jiné, každý máme jiný metabolismus a potřeby, proto ani neexistuje univerzální plán dobrého stravování. Polotovary s kily cukru, umělých sladidel a emulgátorů vašemu tělu prospěšné nebudou. Dbejte na kvalitu a rozmanitost. Naším tipem pak je koncept mindfulness a slow eating. Vymezte si na jídlo i jeho vaření řádný prostor, stravujte se vědomě, vychutnávejte si každé sousto a zajímejte se o zákulisí „výroby“ – volte kvalitní suroviny od férových producentů, buďte ohleduplní k sobě, druhým lidem i životnímu prostředí. Na výživu se váže téma mikrobiomu, tedy bilionů bakterií, virů a dalších mikroorganismů žijících v našem organismu. Pečujte o něj! S velkou láskou a pozorností, protože optimální a dobře fungující mikrobiom je otevřenou branou k dlouhodobému zdraví. Ovlivňuje trávicí a imunitní systém, působí na vývoj mozku i celkovou psychiku. Co z toho plyne? Zařaďte do jídelníčku fermentované potraviny, jídlo bohaté na vlákninu, čerstvé ovoce a zeleninu. Samostatnou biohackerskou kapitolu pak tvoří půsty a detoxy.

Mentální trénink Trénujte svou mysl, protože ta má na biologii velký vliv. Meditace, dechová cvičení, sebelaskavost nebo hudební seance. Smysluplných cest k mentálnímu tréninku vede hned několik. Meditace si postupně získává místo v každodenním životě mnoha lidí. Pomalu se totiž ve společnosti odbourává zažitý stereotyp, že jde o jakési ezoterické šílenství. Také moderní věda už se v meditativních postupech neztrácí a nachází v nich řadu pozitivních přínosů. Potlačování úzkosti, migrén, chronických bolestí nebo stresu, zvyšování emoční inteligence, zlepšení pozornosti, posun v sociálních aspektech nebo práce na sebelaskavosti. Právě všímavá sebelaskavost je další z účinných nástrojů, jak být odolnější v běžném životě a flexibilnější v řešení náročných situací. Pokud budete rozvíjet přátelský a laskavý postoj k sobě samotným, získáte větší klid a radost v životě. Dejte si sami sobě pár minut denně a uvidíte ten rozdíl. Třeba se díky tomu snadněji dostanete do stádia známého jako flow – tedy vědomého stavu mysli, který vám umožňuje zvládat i těžké úkoly. Zažíváte při něm pocity smysluplnosti, energie a nadšení, prožitky podobné stavu extáze, kdy jste natolik pohlceni danou činností, že nevnímáte čas ani dění kolem vás. Dosažení flow závisí na vaší schopnosti ovládat vědomí v každém jednotlivém okamžiku a nastavení řádu ve vaší mysli. Jde o cílený proces, nikoli o náhodu. V neposlední řadě může být příjemným biohackem hudba. I ta dokáže s tělem optimálně pracovat. Správné frekvence zvuku mohou ovlivnit spánek, zdraví srdce, trávení, funkci orgánů a další. Takže sluchátka do uší!

Nootropika a další doplňky

Spánek Kvůli nedostatečnému a nekvalitnímu spánku bude váš imunitní systém a celková funkčnost organismu v troskách. Nevyžaduje v podstatě žádné úsilí, tak proč ho (někdy i záměrně) podceňujeme? Bereme zpět tu nulovou námahu, něco pro plnohodnotný spánkový prožitek budete muset udělat, ale stojí to za to. Žádné telefony a elektronika v ložnici, žádný kofein nebo alkohol před spaním, temné závěsy (případně i masku na oči), co největší ticho a pravidelný harmonogram – to znamená, snažte se usínat a vstávat ve stejnou dobu. Ideálně hodinu před spánkem už se „laďte“ na spaní – volně přeloženo: nepracujte, raději volte meditace, koupele nebo příjemnou hudbu. Podstatná je tu kvalita spánku – tedy jak dlouho se váš mozek nachází v delta vlnách, což je nejnižší a nejpohodlnější stav mozkových vln. V ideálním případě by to mělo být 10 procent a více času. Co pro to udělat? V noci se vystavujte jen červenému světlu, naopak odstraňte to modré, které vašemu mozku říká, že je čas být vzhůru. Negativně si tak pohrává s vaším přirozeným cirkadiánním rytmem.

Neboli chytré drogy. Ale nebojte, ke kokainu a podobným specialitám mají daleko. Jde o doplňky stravy, které sice působí na náš mozek, ale bez nějakých toxických nebo negativních následků. Právě naopak. Mají za cíl zlepšit paměť, soustředění i motivaci, čistit mysl, podpořit kognitivní funkce a mírnit procesy spojené se stárnutím. Další skupinou jsou adaptogeny. Bývají na přírodní bázi a mají pomáhat organismu přizpůsobovat se zátěži. Respektive rozšiřují takzvané adaptační rozmezí, kdy naše tělo zátěž (psychickou, fyzickou, infekční, stresovou apod.) zvládá a zůstává zdravé. Jakmile ale daný práh překročí, onemocní. Adaptogeny tuto hranici posouvají, léčí vzniklé chorobné stavy a upevňují zdraví. Patří sem například ženšen pravý, aloe pravé, zázvor pravý, rozchodnice snodárná, kurkumovník dlouhý, lesklokorka lesklá a řada dalších. Užitečným pomocníkem mohou být také bylinky. Říká se, že na každou nemoc existuje nějaká rostlina, tudíž pro dobré tipy a rady rovnou zamiřte k babce kořenářce (nebo dědkovi, dedekkorenar.cz, zkrátka jak chcete).

Nekomfortní situace Třeba ledové koupele. Učte se pracovat s chladem a paralelně s tím i s vlastním tělem a emocemi. Pravidelné otužování povznese váš imunitní systém na vyšší level, zocelí tělesnou i psychickou schránku, podpoří vaši vytrvalost a schopnost snášet nepohodu. Chlad rovněž pomáhá zlepšovat funkčnost tzv. hematoencefalické bariéry, bariéry mezi krví a mozkovou tkání, která chrání mozek před toxiny a škodlivými látkami. Udrží ji zdravou a navíc dodá pořádnou dávku energie. Neradíme hned skákat v zimě do ledového rybníka, ale dostačujícím biohackem pro začátek bude i několikavteřinový proud studené vody při ranní sprše (20 vteřin studená, 10 vteřin teplá, opakujte 10×).

To jsou ty nejzákladnější biohacky, které můžete včlenit do každodenní praxe. Nejsou příliš náročné, ale se životem umí pěkně zatočit. Neexistuje univerzální dávka, ideální kombinace pro všechny – chce to si hrát, zkoumat se, pozorovat změny a hledat balanc. Posledním doporučením je jít na to postupně (nechtějte všech bodů dosáhnout hned) a také věnujte dostatek času vyhodnocování. Sledujte stav před, během a po, ideálně celý proces kvantifikujte a měřte (tip – leckdy v tomto ohledu poskytnou dobrou službu fitness náramky a podobné vychytávky sbírající biometrická data).

20-21_WHAT20-09-super-telo.indd 21

20/08/2020 10:07

M O J E Z D R AV Í

třicátým a čtyřicátým rokem. U mladých žen ve věku 25 až 29 let je dokonce melanom nejčastější typ rakoviny. Sedmdesát procent melanomů nevzniklo ze znamínka, ale de novo (jen tak z ničeho). Významným faktorem, uplatňujícím se při patogenezi maligního melanomu, je akutní, intermitentní spálení kůže, zejména v dětském a dorostovém věku. Je prokázáno, že frekvence opalování v dětství (ale i v dospělosti) byla přímo úměrně spojena s rizikem vzniku maligního melanomu. U dětí není vyzrálá schopnost pigmentace. Mají tenčí rohovou vrstvu, která je též významnou součástí přirozené ochrany před slunečním zářením. Na základě toho dochází k hlubšímu průniku radiace (zejména UVB) do kůže dítěte. Začnu se horečnatě natírat padesátkou, ale ta taky může být kancerogenní nebo může vyvolat fotoalergické kontaktní reakce. Deriváty kyseliny skořicové (cinamáty) se používají v ochranných přípravcích přibližně z 90 procent. K oxybenzonu říká Wikipedie toto: používá se při výrobě opalovacích krémů, protože pohlcuje ultrafialové záření. V kombinaci se slunečním zářením může vyvolávat alergické vyrážky nebo kosmetické akné. Bylo zjištěno, že tato organická sloučenina proniká pokožkou, kde se chová jako fotozcitlivovací látka. Tím se při osvícení zvyšuje produkce volných radikálů, což činí tuto látku potenciálně karcinogenní.

U mladých žen ve věku 25 až 29 let je melanom nejčastější typ rakoviny.

Budu mít rakovinu?

Jeden ze tří

T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

Program je dnes nabitý – čtení skvělé knížky o moudrosti stromů, koupání, vyjížďka lodičkou za delfíny, skákání do moře a lovení mušliček, ryba a skvělé bílé víno při západu slunce. Už se chystám polaskat se s vlnami, když mi cinkne zpráva. Neodolám a na displeji se objeví téma dalšího článku: Strach z rakoviny. o moře neskočím, místo toho se schoulím a zesmutním. Krása je pryč. Ještě vloni tu nebyl signál, před pár měsíci tady na ostrově postavili novou 5G anténu, a tak jsme všichni on-line, každou chvíli koukáme do mobilu. Děti mají skloněné hlavy nad displeji prakticky celý den. Jedna nervózní matka nejprve vede filozofický monolog o konci světa a zabitých dětech vlastními rodiči, pak vstane, vztekle vytrhne svému synovi sluchátka z uší a začne boj o mobil. Vyčerpaná matka klesne k zemi,

a zhoršila jsem si riziko melanomu, o vráskách ani nemluvím. Myšlenkové konstrukty se skládají jako cihly na stavbě zvané strach: zabijácké UV záření, ozonová díra, nárůst výskytu melanomu. A už to jede. Googlím. Nejvíce je postižena bílá populace. ČR je ve výskytu na 12. místě na světě (ještě že nežiju v Austrálii nebo na NovémZélandu). Při trvalé expozici UV zářením mutuje gen KIT, ale mutace genu BRAF vzniká při intermitentní expozici slunce (bože, to zrovna dělám já, nejdřív jsem zavřená

„30 000 lidí si každý rok vyslechne ortel ‚rakovina‘ a každý třetí Čech si to za život aspoň jednou zažije.“

rukou zaloví v plážové tašce, vytáhne pilulku a zapije ji vodou: „Škoda, že to není vodka. Oni z těch mobilů úplně zcvokli. Já to prostě nedávám… Někdy si říkám, že z toho musím dostat rakovinu. Kamarádka teď prošla chemoterapií, dvě děti, rozvod, hypotéka.“

Zabijácké záření

Najednou vidím, že slunce vůbec není blahodárné, mám červenou kůži

celý rok v tmavé ordinaci a pak se týden griluju). Ročně je v ČR registrováno přes 2 200 nových případů a více než 450 pacientů na toto onemocnění zemře. Za posledních 35 let se incidence maligního melanomu v naší republice zvýšila více než pětkrát. Nejčastěji je melanom diagnostikován u lidí ve věku 59 let, ale onemocnění se objevuje u stále mladších osob. Poměrně závažný je fakt, že nově vzniklo druhé maximum v dekádě mezi

Jdu si zaplavat a vidím na hladině zbytky smytých krémů. Rozhoduju se pro život bez opalovacích krémů – tudy cesta prostě nevede. Pod hladinou to vypadá jako v bazénu – nikde ani známka života. Vzpomínám na Jadran mého dětství a mládí. Žádné krémy neexistovaly, stačil slamák a siesta ve stínu v době poledního slunce. V moři plavalo plno barevných rybiček, krabů, sasanek a mušlí. Slova jako ozon, fotoaging, kancerogen jsme vůbec neznali. Užívali jsme si život plnými doušky. My jsme vůbec nevěděli, jak je svět nebezpečný! Sbalím si ručník a knížku a jdu se projít. Dojdu do naší oblíbené tratorie a dám si krásně vychlazený gemišt, což je lehké místní víno s mírně slanou minerálkou. Tratorie je rodinný podnik, žena vaří a muž se synem se střídají na place. Dám se do řeči se sympatickým majitelem a ptám se ho, jestli někdo z místních onemocněl rakovinou. Vytáhne košili a já vidím rozpárané a sešité břicho. Sakra, tak i tady. Celosvětově vede rakovina plic, pak je prso, střeva, prostata, žaludek, játra, děložní čípek, jícen, močový měchýř, lymfom a tak dále. Nejvíc onkopacientů je v EU, USA, Kanadě, Austrálii, Rusku a Číně. ČR je podle WCRF (Světový fond pro výzkum rakoviny) na nelichotivém desátém místě na světě. Tři sta nových případů ročně na 100 000 obyvatel – tedy 30 000 lidí si každý rok vyslechne ortel „rakovina“ a každý třetí Čech si to za život aspoň jednou zažije. Světové prvenství v rakovině tlustého střeva je dost známá věc. Problém s vysokou incidencí onkologických diagnóz mají Dánsko, Irsko, mezi muži vede Francie (to je ta jejich kavárenská kultura s cigaretkou a vínečkem) a nechtěla bych být Belgičankou (nejvíc rakoviny prsu). Jako českou ženu mě taky nejvíc ohrožuje rakovina prsu (7 000 žen ročně). No a nejrozšířenější karcenogen? Neuhádli byste, smog to není, cigarety taky ne. Náš dobrý přítel alkohol. Nedopiju svůj střik a vydávám se na dráhu úplného abstinenta. Jak to udělat, abych sestup do podsvětí jménem onkologie nemusela absolvovat? Nejvíc o psychologii lidí s rakovinou ví charismatický PhDr. Petr Novotný, který působí ve Fakultní nemocnici v Plzni. Několikrát jsem ho slyšela přednášet.

Onkologicky nemocní muži a ženy mají v něčem shodné vidění světa. Ukotvují se do rozličných pout, odpovědností a stereotypů. Jsou nespokojeni s ostatními, ale bojí se změn a osamění. Jejich motem je „musím“. Štěstí hledají ve vnějším světě. Snaží se vnější svět změnit a odmítají ho přijmout takový, jaký je. Častěji cítí nespravedlnost, nevděk, neúctu či křivdu. Pojmy požitkářství, nevázanost, odpočinek, relaxace, bezstarostnost, velkomyslnost či láska bez podmínek jim mnoho neříkají. Muži jsou ohroženi v momentu, kdy přestanou spát s manželkou a rezignují na milenky. Tato rezignace se často pojí i se ztrátou pracovního drivu. Jejich život se stane nicotný a bezvýznamný. Ústup z těžce dobytých pozic může být bolestný. Někdy nejde o profesní ústup, ale o změnu paradigmatu – starý dobrý svět mizí a s ními jeho kultura a morálka. Kdo si chce uchovat svoje zdraví, měl by plynout v současných tekutých dějinách tak lehce jako špunt od šampaňského. Neurovědkyně Candance B. Pert píše: „Ponížení a neschopnost vyjádřit hněv přispívá k vzniku rakoviny i k smrti. Dlouho je také znám zdraví prospěšný fenomén přátelství. Tam, kde se lidé spoléhají jen na manželství a rodinu, nemusí být vždycky funkční vztahy. Přátelské vztahy se zdají být méně zraňující a mohou být více podpůrné. Důležitá je schopnost odpuštění a usmíření. Široké srdce, vřelost, humor a hravost jsou onkoprotektivní vlastnosti. Velmi relaxační je zpěv a tanec. Nevýhodná je striktní racionalita, věcnost a rigidita v postojích. Zajímavým fenoménem jsou sny – lidé před propuknutím nemoci ztrácejí kontakt se sněním, nepamatují si své sny nebo se jim žádné nezdají. Někdy se říká, že rakovina je nemoc hodných lidí. Jsou spíše považováni za obětavé a hodné, jenže nejsou dost hodní na sebe. Nerozmazlují se, netouží, nesní, nemilují. Připoutávají se k povinnostem.“ Tak. Měla jsem se v neděli vrátit z dovolené, čekaly mě povinnosti. Pár telefonátů a jsem volná jako pták. Nenamazaná krémem skáču do moře a mazlím se s tím krásným živlem v paprscích blahodárného slunce.

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

22_WHAT20-09-moje-zdravi.indd 22

20/08/2020 10:33

Předplatné NA JEDEN ROK

480 Kč WHAMISA BIO Rozjasňující krém na opalování SPF50+/PA++++, 945 Kč CZ WHATNEWS. SCZ @WHATNEW WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

outnání

ch bavit negativní a. dl va řo ku vy i

inu? Budu mít raslekchonevortel „rakovina“

ždý rok vy žije. 30 000 lidí si ka aspoň jednou za ch si to za život a každý třetí Če

A 18

STRANA 22

V É N OV I N Y

užů Ženy očima m ky lň zaručeně

ky a dop Jaké módní kous testosteronu? zvyšují hladinu STRANA 30

Nejvyšší možnou ochranou před slunečním zářením je krém v „pudřence“, který je skvělou volbou do každé kabelky. Zabraňte stárnutí i pigmentovým skvrnám a vyzkoušejte krém, který nezatěžuje organismus a neobsahuje žádné syntetické UV filtry. Unikátní složení produktu kromě rozjasnění navíc zjemňuje, hydratuje a vyživuje pleť. Exkluzivně k dostání na puredistrict.cz. PURE DISTRICT je váš patent na krásu a prémiový concept store na pražských Vinohradech. Čistě přírodní kosmetika WHAMISA jako jediná na českém trhu neobsahuje přidanou vodu v produktech a je zpracována patentovanou fermentací. Díky tomu jsou její účinky okamžité. WHAMISA není testována na zvířatech a má tyto certifikáty: EWG, BDIH, VEGAN, Original Excellent Dermatest.

JAKO

dárek pro prvních 30 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

23_WHAT20-09_predplatne.indd 29

20/08/2020 13:02

360°

5 P I L Í ŘŮ „Uvolnění jsem hledala v náročných sportovních výkonech, které mi pomáhaly zapomenout na všechen smutek,“ popisuje Iveta Skuherská.

HARMONIE PODLE IVETY 1 Jídlo jako alfa & omega Všechny nemoci začínají a končí ve střevě. Vždy klientům opakuji, že jsme takoví zahradníci – co si do naší „zahrádky“ (rozuměj střev) zasadíme, to nám tam pak roste. Z toho důvodu doporučuji konzumovat co nejméně stravy živočišného původu a do jídelníčku zařadit především potraviny, které podporují prospěšné střevní bakterie. Trávení prospívají mimo jiné čekanka, pórek, artyčok či fermentované potraviny.

2 Pozor na nezpracované emoce

Realitu si tvoříme sami

T Eva Karlasová F archiv Ivety Skuherské

V mládí se věnovala vrcholovému sportu, který ji naučil vytrvalosti. Úspěšně podnikala jako developerka a s manželem vychovávali čtyři děti. Její život měl hladký průběh do chvíle, než jí oba rodiče krátce po sobě zemřeli na rakovinu. „Jako rozený dříč a držák jsem vůbec neuměla pracovat se smutkem. Celkem záhy to vyústilo ve vleklé zdravotní problémy a následně i snahu hledat jejich řešení jinde než v ordinacích běžných lékařů,“ popisuje cestu k ajurvédě Iveta Skuherská, spolumajitelka společnosti Ecce Vita.

apomenout na bolest

Vrcholový sport, život v rodině disidentů a následně práce v chlapské branži mě naučily vše řešit spíše rozumem, s důrazem na 200procentní nasazení a sílu. Uvolnění jsem hledala v náročných sportovních výkonech, které mi alespoň na chvíli

pomáhaly zapomenout na všechen smutek spojený se ztrátou rodičů. Naložila jsem si toho tolik, že mi vyhřezla ploténka, utrhla jsem si křížový vaz, přidaly se strachy, stres a posléze i bolesti žaludku a problémy s trávením. Následovaly operace, antibiotika a doslova začarovaný kruh, který bylo jen obtížné přetnout.

Náhody neexistují

NEMOC JAKO PODNĚT K TRANSFORMACI Nemoci bychom se neměli bát a neměli bychom s ní ani bojovat, protože je určitým způsobem naše, my jsme si ji z nějakého důvodu vytvořili. Nesoulad v těle se nás snaží upozornit na to, že něco děláme špatně. Je třeba si položit následující otázky: Spím dobře? Jím dobře? Jak jsou na tom moje vztahy? Cítím se příjemně v práci? Jak funguje moje partnerství? Jak si vedu po finanční stránce? Když si na tyto otázky sepíši upřímné odpovědi, okamžitě vidím, jak na tom jsem a které oblasti mě mohou táhnout zdravotně i psychicky dolů.

V podstatě ze zoufalství jsem jednou večer usedla k počítači a zadala jsem do vyhledávače: ajurvéda. Dodnes nechápu proč, do té doby jsem se o nic podobného nezajímala. Jako první na mě vyskočilo jméno doktora Davida Freje, který se jako jeden z mála českých lékařů zabýval holistickou a funkční medicínou a zároveň stál za založením firmy Ecce Vita. Obratem jsem mu zavolala s prosbou o radu. Doporučil mi několik bylinných produktů na tři měsíce. Zrovna jsme odjížděli do USA a já měla strach, abych cestu vůbec zvládla. Následovala jsem všechny jeho instrukce a už po pár týdnech jsem začala cítit první zlepšení.

příležitost, která by mohla vést k naplnění mého opravdového poslání. Vzpomínám si, jak jsem přišla domů a řekla manželovi: „Končím s developeřinou, musíme koupit Ecce Vitu.“ Můj muž si tehdy myslel, že jsem se úplně zbláznila. Já jsem však v hloubi duše věděla, že péče o lidské zdraví je tou jedinou cestou, po které se chci vydat.

Nejsem klasický alternativec

Jelikož jsem perfekcionista, pustila jsem se ihned do studia Klinické naturopatie a po téměř čtyřech letech jsem získala vzdělání v oboru fytoterapie a klinické výživy, který pracuje výhradně s vědecky podloženými informacemi a zdravotními testy. Ty jsou však jiné, než jaké zažĳete na pravidelné zdravotní prohlíce. Všechny obtíže se řeší pomocí bylin, stravy a úpravy životního stylu. Klíčové jsou především prevence a péče o psychickou pohodu.

Jak přepsat software

Právě vnitřní harmonie je pro naše zdraví naprosto zásadní. Sama jsem v rámci řešení některých problémů musela zapracovat především na vztazích s mými blízkými a na podvědomých programech, které mě hodně limitovaly. Byl to poměrně náročný a zdlouhavý proces, ale úleva, která následovala, se nedá popsat slovy. Po letech hledání vím, že jediná cesta ke zdraví je v harmonii těla, duše a mysli.

Všechny nezpracované emoce se nám ukládají v těle, kde mohou časem působit řadu zdravotních problémů. Mě třeba dlouhá léta bolela bederní páteř. Vždy jsem měla za to, že je to daň za léta sportu. Poté, co jsem si srovnala vztahy v rodině, bolesti zmizely a už se nevrátily.

3 Myšlenky a slova v souladu Snažte se co nejvíce pohybovat v prostředí, kde nemusíte lhát a přetvařovat se. Jakmile je totiž v rozporu to, co cítíme, s tím, co říkáme, vzniká v těle nerovnováha.

4 Poslouchejte signály svého těla Organismus k nám mluví, ať už prostřednictvím bolesti nebo únavy. Když mě něco bolí a vezmu si růžovou pilulku, zacpu tělu pusu. To se mi pak snaží sdělit své poselství jinak, často bohužel tvrdším způsobem.

5 Vše se nám vrací Chcete-li předcházet nemocem, je důležité stát se místo „oběti“ aktivním „tvůrcem“. Svoji realitu si totiž tvoříme sami, naší vlastní myslí.

Nové poslání

Když jsme se pak setkali osobně, byla jsem trochu překvapená. Pan doktor byl v té době hodně unavený a přetížený. Bylo pro něj náročné skloubit lékařskou praxi s psaním knih a výrobou i dovozem bylinných produktů z Indie. V tu chvíli jsem jasně cítila, že kdybychom propojili síly, otevře se přede mnou

„Právě vnitřní harmonie je pro naše zdraví naprosto zásadní,“ míní Iveta.

24_WHAT20-09-360-stupnu-ecce-vita.indd 24

20/08/2020 13:40

DRE AM JOB

Carmen na skútru

Česká mezzosopranistka Ester Pavlů

T Jana Šulistová F archiv Ester Pavlů

Ester Pavlů žije splněným snem všech mezzosopranistek – přípravou na roli Carmen v pražském Národním divadle. okud na Strakonické uvidíte na skútru bláznivou holku v žabkách, s dlouhými vlasy a kabelkou přivázanou za zády, tak jsem to rozhodně já,“ směje se temperamentní zpěvačka. Navzdory barvě vlasů nemáte problém si ji v roli horkokrevné Carmen představit. A už vůbec vás nepřekvapí, že kdysi váhala mezi rockem a operou a silných motorek se s manželem vzdali až před narozením synů.

vyblbnou, zatímco opera je náročnější žánr, který navíc vyžaduje velkou sebekázeň. „Obětuju tomu spoustu času. Není to jen cvičení hlasu, ale také výslovnosti a pochopení textu v cizím jazyce. Zvlášť v písních musíte textu věnovat mimořádnou péči, znát každé jednotlivé slovo a emoci, abyste divákovi zprostředkovali opravdový zážitek.“ Operní pěvkyně cítí velkou zodpovědnost za publikum, zejména za lidi, kteří

„Chtěla bych, aby i začátečníci mohli vážnou hudbu opravdu ochutnat. Nejtěžší je oslovit teenagery.“ Ester Pavlů se narodila jako třetí ze čtyř dětí do typické rockerské rodiny, její rodiče dosud hrají s kultovní kapelou Krásné nové stroje. „Muzikou jsem byla obklopená od mala,“ pokračuje. „U nás doma se scházeli muzikanti a hudba z desek koupených na burze hrála na plné pecky. Ale maminka nás seznamovala také s vážnou hudbou a vodila do lidušky. Vystudovala totiž klavír a zpěv na pedagogické fakultě a na rock se dala, až když poznala tátu.“

na koncert zabloudí náhodou. „Nikdy by se nemělo stát, že by divák odcházel se zklamaným: ‚Ježíšmarjá, to jsem zas na něco šel!‘ Chtěla bych, aby i začátečníci mohli vážnou hudbu opravdu ochutnat. Nejtěžší je oslovit teenagery, na které může operní patos působit poněkud směšně. To je věcí rodičů a učitelů, aby je dokázali navnadit a přiblížili jim děj. V operách je totiž spousta zajímavých, dodnes platných příběhů. Když jsem jako malá šla s maminkou na Toscu,

„Negativa nevnímám, prostě jsem si to takhle vybrala a přizpůsobila jsem tomu celý život,“ říká Ester Pavlů.

zpěvačky, bez ohledu na velikost její kariéry. „Mateřstvím se sice změní hlas, ale mému typu hlasu naštěstí prospělo. Bez dětí podle mě nemůžete poznat život naplno a představit divákům celou škálu emocí. Dnes už děti mají všechny moje kolegyně, některé dokonce tři. Doba se změnila, můžete mít chůvu, která s vámi i s dítětem jde na představení, jsou jesličky, i Národní divadlo má dětskou skupinu. Je samozřejmě pravda, že jsem se už čtyři roky pořádně nevyspala. Dřív jsem pořád řešila spánek, hlasový klid, zda můžeme jet před premiérou na dovolenou… Tak to mě už pustilo, protože noc před důležitým představením je s dětmi vždycky něco. Ale dá se to zvládnout,“ říká spokojeně.

jsem byla měsíc v Anglii – než odjedu, všechno naplánuju, manžel se řídí podle rozvrhu hodin a kolem dětí se vystřídá celá rodina.“ A plány do budoucna? Rockerská duše Ester Pavlů se projevuje i v plném prožívání současnosti. Stejně jako nikdy nepřemýšlela o tom, co by dělala, kdyby nemohla zpívat, nedívá se dál než za vysněnou roli Bizetovy Carmen. „Když mi řekli, že mě berou, spontánně jsem samou radostí všechny objala a zulíbala,“ říká rozzářeně. Kromě obtížných francouzských textů se za pomoci kolegyň z baletu připravuje i na flamenco, které tančila už na konzervatoři. Na premiéru nového provedení se diváci mohou těšit začátkem října.

Samá pozitiva

Odpovědnost za publikum

„Ještě na konzervatoři jsem vedla vlastní kapelu. Tajně, samozřejmě, žánry by se neměly míchat, hlasivky rozdílnou technikou trpí. Profesoři to se mnou měli těžké, byla jsem trošku divoch,“ směje se zpěvačka. „Ale kolem maturity jsem pro operu dozrála a nikdy jsem nelitovala. Hudba je pro mě něco nadpozemského, mnohé texty jsou tak oduševnělé a niterné, že občas mám co dělat, abych se na pódiu nezačala dojímat.“ Uznává, že popoví interpreti mají širší publikum a při vystoupení se pořádně

všechno mi vysvětlila, a to je pak úplně jiný zážitek,“ vypráví zpěvačka.

Mateřství mi prospělo

Ostatně díky hudbě se Ester v 18 letech seznámila i se svým manželem, který od střední školy hraje v kapele na kytaru. Jeho skupina hledala zpěvačku, a tak se šli na vystoupení Ester podívat. Dnes mají čtyřletého Filipa a osmnáctiměsíčního Davídka. Ester je přesvědčená, že přes všechny problémy se souběhem profese a mateřství děti patří i do života operní

„Naplňuje mě, když dozpívám, lidi tleskají a vidím, že někteří jsou dojatí. Včera jsem si pouštěla koncert z Otovic, v rámci hudebního festivalu Za poklady Broumovska, starší syn kouknul na obrazovku a hrdě řekl: ‚Mami, to jsi ty!‘ Pak objal mě i mladšího brášku a dal nám pusu, jako by na mě byl pyšný. To je pro mě největší ocenění. Na mé profesi mě baví i to, že se mohu převtělit do různých rolí, záporných, divokých, mohu si vyzkoušet třeba být zákeřná. A navíc miluju ten pocit, když stojím na jevišti, mám ráda focení i všechno kolem. Trému samozřejmě mám, ale takovou tu zdravou, která na mě není vidět, a jak začnu zpívat, postupně opadne,“ přiznává. „Negativa nevnímám, prostě jsem si to takhle vybrala a přizpůsobila jsem tomu celý život. Jasně – nemohu dělat spoustu věcí, co jiní lidé, třeba na rockovém koncertě, na které pořád chodím, nemohu křičet, jen kývám, když mi někdo něco říká (smích). Musím se starat o hlasivky, pořád cvičit, něco se učit a organizovat život rodině. Třeba v listopadu

Ester Pavlů Česká mezzosopranistka absolvovala pražskou HAMU u Heleny Kaupové, v současné době se zdokonaluje u Vladimíra Chmela. Její talent na jednom z mnoha mistrovských kurzů objevil v roce 2017 argentinský tenorista José Cura. Kromě řady úspěchů v mezinárodních soutěžích získala v lednu 2019 českou hudební cenu Anděl v kategorii klasické hudby. Více na esterpavlu.cz

25_WHAT20-09-prace-snu.indd 25

20/08/2020 10:13

CHTĚJTE VÍC!

Smysl, touhy a sny

T Šimon Grimmich F archiv Šimona Grimmicha I Jozko Barde Murcko

Člověk není kočka. Je to zvláštní tvor a nestačí mu jen tak žít. Klade si otázky o smyslu života a nemůže si pomoct. Hledá. Člověk není kočka, ale lecčemu by se od ní mohl učit. Třeba, jak odpočívat a jen tak být. 1

„Mami, proč jsem na světě?“

„Abys byl šťastný, měl rád lidi a dělal to, co tě baví,“ odpověděla moje kamarádka na otázku svému pětiletému synovi a tou jasností mi vyrazila dech. Co dodat? Mně osobně lepší odpověď nenapadá, a tak jen znovu upozorním na to, jak je člověk zvláštní tvor, když se v pěti letech podivuje nad tím, že je tady, když si uvědomuje, že by tady také být nemusel a jednou nebude, a když potřebuje vědět proč to všechno.

Kdo má k životu své Proč? Snese téměř každé Jak

Tento citát Friedricha Nietzscheho se stal leitmotivem práce Viktora

Frankla, psychiatra, který v koncentračních táborech povzbuzoval a přesvědčoval své spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežĳí. Logoterapie, Franklem vyvinutá psychoterapeutická metoda, nahlíží na člověka právě jako na bytost hledající smysl a touhu po smyslu pokládá za základní lidskou potřebu. A je to právě smysl, který pomáhá přežívat v nelidských podmínkách, který může dávat „smysl“ i utrpení a relativizovat naše běžné představy o šťastném a spokojeném životě. Ostatně Nietzscheho citát pokračuje sarkastickým dovětkem: „Člověk netouží po štěstí, to dělá jen Angličan.“

Touhy a sny

Když už je řeč o touze po štěstí, po čem vlastně skutečně toužíme? Někdy ty naše sny a touhy mohou být velmi jasné, někdy zase poněkud nejasné, a pak může být dobré posbírat střípky obrazů a představ, udělat si čas na snění, na chvíli opustit to, co nás běžně zaměstnává. Člověk je zvláštní tvor, protože dokáže snít. A představy a sny mohou být zdrojem smyslu a energie, která dokáže přetvářet život i svět. Po Nietzscheho štěstí touží sice jenom Angličan, na druhou stranu ve výroku Alberta Pessa: „Jsme zrozeni se schopností být šťastni v nedokonalém světě,“ který se stal východiskem jeho terapeutické práce, je velká, a také tajemná naděje.

Mgr. Šimon Grimmich Učím meditaci, kurzy mindfulness a pořádám vícedenní meditační retreaty. Meditace je pro mě cestou k sobě, cestou k druhým a cestou k údivu nad zázrakem života. Překládám. Píšu. vnitrniprostor.cz

Povolání

Na touhy a sny se můžeme podívat také z druhé strany. K tomu nás může přivést slovo „povolání“, ne ve smyslu profese nebo práce, ale právě jako „volání“, hlasu, který nás někam nebo k něčemu volá. Některé věci nás oslovují, přitahují a lákají, a jiné nás nechávají zcela lhostejnými. A někdy se to volání dotkne touhy hluboko uvnitř nás a naznačí nám tak cestu nebo třeba jen první krok. Jinak řečeno, něco nás může volat nebo zvát na cestu, o které dopředu nevíme, jak dopadne. To je mimochodem začátek většiny velkých příběhů a dobrodružství. A tak se vyplatí si všímat toho, co nás doopravdy přitahuje, baví nebo zajímá. Filosof Martin Heidegger k tomu napsal: „Věci, které máme rádi, mají rády nás.“ Žít v takovém světě stojí za úvahu, ne?

Staň se tím, kým jsi

Jasně, někdy hrajeme hry, snažíme se udělat dojem, nebo se dokonce přetvařujeme, ale i když to všechno odložíme, přiblížit se sami k sobě nemusí být nic snadného. V první řadě potřebujeme omezit vnější i vnitřní hluk a rozptýlení. Ticho a samota nám mohou na této cestě k sobě hodně prospět. A nakonec možná to nejdůležitější: být sám sebou je dobré a být sám sebou je víc než dost. A sami sebe nenajdeme zapadlé někde za skříní, sami sebou jsme a sami sebou budeme tím víc, čím víc zbytečného balastu odložíme.

Vytržení nad tím, že žĳeme

V mozaice pohledů na hledání smyslu by neměl chybět Joseph Campbell, který se zabýval zkoumáním mýtů a hrdinských příběhů: „Říká se, že všichni lidé hledají smysl života. Podle mě to není tak docela pravda. Já si myslím, že my

všichni hledáme především prožitek toho, že jsme vůbec naživu… Neboť teprve tak můžeme naplno pocítit to pravé vytržení nad tím, že žĳeme.“ To jsou okamžiky, kdy jsme plně tady a teď, naše tělo je probuzené a všechno je tak nějak barevnější. Okamžiky, kdy obvyklé myšlenky nahrazuje hluboké soustředění, nadšení nebo údiv. Okamžiky, kdy žĳeme.

Dar života

Spíš než jako střed světa můžete vnímat sami sebe jako součást většího celku. Život je dar. Život jsme si nedali. Život jsme dostali. A nevíme, jak dlouho tu pro nás ještě bude. To nás může vést k větší pozornosti k životu a vděčnosti za něj, vždyť tak rychle pomíjí.

Je to hra

Abychom život a hledání jeho smyslu nevnímali jako břímě, je dobré si připomenout, co napsal anglický filosof Alan Watts: „Skutečným tajemstvím života je být plně v tom, co právě děláme, tady a teď. A místo toho, abychom tomu říkali práce, si uvědomit, že je to radostná hra.“ Když si hrajeme, nemyslíme u toho na minulost nebo na budoucnost, jsme tady, s radostí a lehkostí.

Nevědění, důvěra a plynutí

Co kdybychom tak trochu pustili vesla a nechali se nést životním proudem, s důvěrou, že nás svým tempem dobře povede a že nás dovede možná do míst, o kterých se nám ani nesnilo? Co kdybychom si nakonec dovolili nevědět, nemít na všechno odpovědi. Důvěřovat tomu, že když už tady jednou jsme, tak to určitě není jen tak. Jeden chasidský rabín radil svým žákům: „V jedné kapse noste napsanou větu – Jsi prach a popel. A v druhé mějte napsáno – Kvůli tobě byl stvořen svět.“

Spojení

„Abys byl šťastný, měl rád lidi a dělal to, co tě baví.“ Vracíme se na začátek. Jsme tady, každý sám za sebe a ve svém těle. A zároveň to, po čem toužíme, je spojení s druhými, s přírodou, s proudem života…

26_WHAT20-09-chtejte-vic.indd 26

20/08/2020 11:49

P R O M OT I O N

Udržitelné nákupy Respektování suroviny a zájem o životní cyklus produktů patří mezi hlavní cíle nákupního centra Westfield Chodov. Najdete zde na jednom místě největší nabídku udržitelné módy a dalších výrobků, ohleduplných k životnímu prostředí.

Oxalis dessous Plavková podprsenka s moderním trojúhelníkovým střihem a bikiny jsou vyrobeny z recyklovaného plastového materiálu díky projektu „Zachraň moře“. Mají rychle schnoucí funkci a jsou odolné proti vnějším vlivům (chlor, sůl, UV záření a další). Plavková podprsenka, 1850 Kč; bikiny, 950 Kč

T Petra Nováková F Westfield Chodov

Esprit

Brums

Esprit jako jedna z prvních značek vůbec uvedla svou první udržitelnou kolekci „Ecollection“ už v roce 1990. Od té doby se soustavně zaměřuje na problém udržitelnosti. Jak naplňuje tento cíl dnes? Kupříkladu barvením tkanin pomocí EarthColors® od Archroma. Růžový top Archroma, 549 Kč

Po loňské realizaci výroby eco-friendly kolekce z bambusových vláken, která byla motivována snahou přispět k péči o životní prostředí, společnost Brums nabízí nový projekt Eco Brums 2.0. Jde o další možnost ochrany oceánů, kdy se recykluje nylon z vyřazených rybářských sítí. Toto speciální vlákno je velmi vhodné pro recyklaci a oděvy z tohoto materiálu jistě obohatí váš šatník. Superlight vesta z kolekce „Save the Ocean“, 1142 Kč

Kitikate Letní dvoudílná soupravička se slony „Better together“ se skládá z body a kraťasů – oboje v bílé barvě. Produkty jsou vyrobeny ze 100% bio bavlny s certifikátem GOTS (Global Organic Textile Standard). Souprava, 550 Kč

Nespresso

Kiehl’s

Výrobky dm značky Denkmit nature jsou držiteli certifikátů Ecolabel a Modrý anděl. Díky tomu máte jistotu, že jejich použitím nezatěžujete životní prostředí. Denkmit nature, tablety do myčky, 30 ks, 99 Kč

Exkluzivní šálek kávy s vyváženou kyselostí, ovocnými tóny červeného vína a tou správnou intenzitou, která vytváří velmi harmonický zážitek, to je Master Origin Colombia. Tato káva je uzavřena v kapsli vyráběné z 80% z recyklovaného hliníku. Balení 10 kapslí, 124 Kč

Sérum je z 99,8 % přírodní, podporuje přirozenou regeneraci pleti přes noc a pracuje, zatímco vy odpočíváte! Základními ingrediencemi jsou levandulový esenciální olej, pupalkový olej. Také obsahuje hlavní Kiehl’s ingredienci – skvalan, který se získává z oliv. Midnight Recovery Concentrate, 30 ml, 1220 Kč

Intimissimi

Converse

Pro sezonu podzim/zima 2020 přichází značka Intimissimi v pořadí již s druhou mini kolekcí pro ty, kteří si přejí nosit oblečení přátelské k životnímu prostředí. Je vyrobena z trvale udržitelných materiálů, jejichž složení i původ jsou ověřeny. Tato linie spodního a nočního prádla i úpletů je vyrobena z certifikovaných materiálů, jejich konkrétní složení se dozvíte na cedulce prádla. Podprsenka, 849 Kč; kalhotky, 369 Kč

Model Chuck Taylor All Star Crater je součástí závazku firmy Nike k dosažení nulové uhlíkové stopy a odpadu. Model je ze čtyřiceti procent recyklovaný, čímž se stal nejudržitelnějším modelem v portfoliu Converse. Svou nedokonale-dokonalou estetikou formuje budoucnost Renew kolekcí. Converse Chuck Taylor All Star Crater v rámci RENEW kolekce, 2790 Kč

27_WHAT20-09_adv-westfield.indd 27

21/08/2020 08:28

LOV E S TO R I E S

Konec stížností v Česku T Alena Gurin Stará F unsplash.com

Úspěšní lidé nehledají vinu a chyby u ostatních a nevymlouvají se, proč něco nejde, ale soustředí se na to, aby to šlo. Naučme se to taky a přestaňme si stěžovat, kritizovat a pomlouvat. Zlepšíme si tím pracovní vztahy, domácí atmosféru i svoje zdraví. emcání je náš národní sport. Prudiči se ovšem najdou po celém světě, průměrný člověk si stěžuje patnáctkrát až třicetkrát za den! Pořád je na co nadávat: na počasí, na málo práce, na hodně práce… Společné brblání u piva nebo na Facebooku stmeluje, proto političtí marketéři na hledání nepřítele a rozdmýchávání vzteku stavějí kampaně.

když přestanete naříkat. Čím víc si stěžujeme, tím černější myšlenky máme, tím víc si všímáme toho špatného a tím smutnější život vedeme. A to máme objektivně třeba stejné problémy jako sousedka, ta by ovšem řekla, že se cítí šťastná. Rozdíl je jen v úhlu pohledu. Opravdu máte vždy ke stížnosti důvod? Vážně vás tolik bolí hlava, anebo jste tím postěžováním chtě-

„Přesměrovat pozornost k pozitivním věcem není snadné. Vybudovat nový návyk trvá dle vědců 21 dní.“ Jenže věty typu „V tomhle vedru se nedá nic dělat!“ a „Za všechno může EU!“ nás nikam neposouvají. Uvolníme napětí, vyhneme se tím řešení problému, ale v součtu to prohlubuje pocit nespokojenosti. Finálním stádiem je pozice oběti, která fňukáním obtěžuje okolí. Všichni si občas blízkým postěžujeme, jenže sami přece raději trávíme čas s tím, kdo šíří dobrou náladu. To, co říkáme, vytváří naši realitu. Začínáte den povzdechem, jak špatně se vám spalo? Možná se spánek zlepší,

li získat pozornost a soucit nebo se vyhnout něčemu, do čeho se vám nechce? Je to zlozvyk. Když to přihrálo výhodu jednou, proč to nepoužít podruhé… Mluvením o bolesti se na ni ale zaměřujeme a tím ji zveličujeme. Vážně nemocní lidé, kteří se snaží zaměstnat hlavu něčím jiným, se cítí lépe než někdo, kdo na tom tak špatně není, ale nezabývá se ničím jiným než svým trápením. Mnoho nemocí vychází z mysli. Deprese, srdeční choroby, vysoký tlak a cholesterol jsou napojené na stres.

Když si pořád stěžujeme a rozčilujeme se, žijeme permanentně v pocitu, že je něco špatně. Bojíme se, co se zase stane zlého, a udržujeme se v tenzi. Je pochopitelné dát průchod vzteku či zármutku, když nás potká něco tragického. Třeba přijdeme o člena rodiny. Ale to se stává zřídka. Ostatní stěžování škodí, takže pryč s ním.

Mlčte!

Přesměrovat pozornost k pozitivním věcem není snadné. Vybudovat nový návyk trvá dle vědců 21 dní. Chce to odhodlání a trpělivost. Hlídejte si, co říkáte. Nemluvte o tom, co se vám nelíbí, ale o tom, co chcete. Jak se do vesmíru volá, tak se z něho ozývá. Z problému udělejte příležitost, z překážky výzvu. Hledejte, co se díky nim můžete naučit, čím vás posílí. Běžně si stěžujeme na své geny, kvůli nimž nemůžeme zhubnout. Ze svého pozdního příchodu viníme dopravní situaci… Nevymlouvejte se, proč se něco nepovedlo. Zaměřte se na to, jak zařídit, aby to šlo. Děti, které fňukají: „Nejde to!“, povzbuďte větou: „Věřím, že to zvládneš.“ Potomci přejímají naše slova a postoje. Jestli nechcete vychovat chronického bručouna, neprobírejte doma u večeře, co všechno se zase podělalo, ale mluvte o tom, co bylo fajn. Když vás něco naštve, zhluboka se nadechněte, čímž získáte čas, abyste si slova lépe promysleli. Jestli to nestačí, počítejte do deseti. Zabouchli jste si klíče? Nenadávejte, ale uklidňujte situaci: „Dobře to dopadne, to se vyřeší!“ Je to trochu sebeklam. Ale stejný sebeklam je halekat, jaká je to katastrofa. A když vás nic dobrého nenapadne, radši mlčte. Neznamená to, že si máte nechat vše líbit. Záleží však na tom, komu a proč své pocity a nesouhlas sdělujete. Nespokojenost je počátkem vývoje, ale musí se udělat krok vpřed. Konstruktivní stížnost je věcná, cílí na řešení problému. Expresivní stížnost je emotivní. Potřebujeme si prostě ulevit a hledáme emoční reakci, pochopení. Mohou se lišit jen tónem řeči. Stěžujte si tomu, kdo může příčinu vaší nespokojenosti odstranit. Vadí vám něco na partnerovi nebo kolegyni? Řešit to přímo s nimi je těžké, ale když

je budete v nepřítomnosti pomlouvat, dosáhnete jen toho, že se s vámi nebude chtít nikdo bavit. Kritizujeme a shazujeme ostatní, abychom se sami cítili lepší. Ale nám taky není kritika příjemná. Je to útok a spíš než touhu po změně vyvolá reakci: bojuj, nebo uteč. Vytáčí vás hromady špinavého oblečení po bytě? Výčitka „Ty tady furt necháváš válet ty hadry!“ má jiný účinek, než potřebujete. Viníkův mozek si uloží informaci, že je tím, který nechává na zemi oblečení, a v takovém chování se spíš posílí. Motivujte ho prosbou, co má udělat, a pak poděkováním a oceněním snahy. Máte-li nutkání někoho zkritizovat, přemýšlejte, jestli stejný prohřešek neděláte taky. Nejvíc nám na druhých vadí vlastní chyby. Když na svých nedostatcích zapracujeme a začneme se mít rádi i s nimi, méně nás pak budou iritovat na ostatních. Všímejte si, co se vám na jiných líbí, možná tím taky zrcadlíte sebe. Až si přestanete stěžovat, lidé se s vámi budou míň hádat a budou ochotnější ke spolupráci. Důležité je přijmout, že nejde mít vše pod kontrolou. Prekérní situace, protivní lidé a náročná práce tu budou pořád. Dělejte vždy to nejlepší, co umíte, a neztrácejte čas nadáváním na to, co nezměníte. Změnit můžete sebe. Třeba budete vzorem pro ostatní.

21 DNÍ

SVĚT BEZ STÍŽNOSTÍ Americký pastor Will Bowen odstartoval v roce 2006 celosvětovou výzvu, jejímž cílem je vydržet nestěžovat si 21 dní za sebou. Dosud se do ní zapojilo přes 11 milionů lidí. Součástí jeho první knihy (u nás vyšla v roce 2017) je nestěžovací náramek, který pomáhá soustředit se na to, jak často si stěžujeme.

28_WHAT20-09-love-stories-stiznosti.indd 28

20/08/2020 13:38

Ne znamená ne!

M A N UÁ L

Jak přežít odmítnutí

Je jednoduché říct, že na všem musíme hledat „silverlining“, tedy to pozitivní. Když nejde o nic důležitého, dokážeme si to představit. Ale co když jde o všechno? Jak se chovat v těchto výjimečně vypjatých a emotivních okamžicích, když nám v uších rezonuje striktní ne? Vždycky je lepší riskovat odmítnutí než litovat, že jsme to nezkusili.

T Jana Krivenkaja F unsplash.com

de o tu práci, která by vám seděla, jak to napsat slušně, jako prdel na hrnec. O partnera, který nemá na planetě dvojníka. O místo na slunci. Všechno se vyvíjí hladce, když najednou nic z toho neplatí. A doplácíte vy. Některá odmítnutí jsou zkrátka bolestivější než jiná. I když se v daný okamžik může zdát, že se svět úplně zastavil, točí se dál. Snad! V historii lidstva bylo mnohokrát dokázáno, že často nejlepší, co se nám

samotné, ale to, co potom udělá s našimi emocemi. Rozbouří je. Po chvilkových záblescích hněvu a smlouvání se dostaví přijetí, ruku v ruce s ním přijde i pocit méněcennosti. Nejhorší, co můžeme v tuhle chvíli udělat, je přemítat, jestli jsme jen nebyli dostatečně dobří. To rozdrtí i zbytky našeho značně nahlodaného sebevědomí. Podle studií z vědeckých pracovišť, citovaných The New York Times, užírání se vlastní sebelítostí má mimo jiné za následky

„Je zcela přirozené lpět na nepříjemných pocitech rozmrzelosti a sebelítosti. Jsou pro nás svým způsobem zónou komfortu.“ může přihodit, je, že nedostaneme, co chceme. Nakopne nás to a nakonec i otevře oči pro další příležitosti, které jsme v kontextu fixace na jednu jedinou věc či jediného člověka nedokázali patřičně ocenit a značně omezenými kognitivními funkcemi ani vyhodnotit. Z dlouhodobého hlediska nejhorší na okamžiku odmítnutí není odmítnutí

zvýšenou vznětlivost, významně horší kvalitu spánku, může způsobit přejídání a velmi nepřekvapivě i nadužívání alkoholu. Stejné vědecké studie připomínají, že pro lidskou bytost je zcela přirozené lpět na nepříjemných pocitech rozmrzelosti a sebelítosti. Jsou pro nás svým způsobem zónou komfortu. Je naší

podstatou přemítat nad promarněnými šancemi – ať už reálnými, nebo předpokládanými –, které by nás zcela jistě posunuly přesně tam, kde se vidíme a kde chceme být. Pokud tyto emoce přesuneme na druhou kolej a jedeme dál, jako by se nechumelilo, zaděláváme si na dlouhodobé stresy a úzkosti. Sebelítost a rozmrzelost pociťujeme hlavně z důvodu, že nejsme spokojeni se svojí aktuální životní situací. Velmi pomáhá se zamyslet, co přesně nás irituje na statu quo. Autorky knihy No Hard Feelings zkoumající fenomén odmítnutí doporučují jednoduché cvičení, které vám pomůže vymanit se ze zlověstné „co kdyby“ spirály. Napište si alespoň tři věci, které se vám v poslední době podařily. Poznamenejte si, díky komu nebo čemu jste se dobrali ke zdárnému konci. Dle autorek Liz Fosslien a Mollie West Duffy vás to jednak přiměje vyhodnotit kroky, které vás přivedly k tomu, kde jste dnes, a také vás to nasměruje k pozitivnímu myšlení. Snažíte se všechno, včetně změn, které se v životě odehrávají, kontrolovat, řídit, mít vždycky připravené plány B, C, D? Anebo akceptujete život jako nespoutaný tok souvislých událostí, jenž je plný nečekaných vzestupů, pádů, vymknutých kotníků a revizorů v prázdné tramvaji. Jak vnímáte a vyhodnocujete odmítnutí, velmi záleží na tom, jak vnímáte život sám.

Dle autorek knihy No Hard Feelings je důležité začít akceptací odmítnutí s plným přijetím emocí, které odmítnutí provázely. V první řadě zde nejde o sebelítost, ale spíš o politování, rozmrzelost, zklamání. Často totiž okamžik přijetí úplně přecházíme, čímž tyto nepříjemné pocity dostáváme hlouběji do sebe.

2 Papír snese všechno. Sepište si svoje pocity. Jestli se víc vyžíváte v rituálech, list papíru klidně spalte a symbolicky se se svými negativními emocemi rozlučte. Druhá možnost má delší časový rámec a dohru, je ale z dlouhodobého hlediska efektivnější. Do zápisníku si poznamenejte, jak se právě cítíte a co prožíváte, na nějakou dobu na něj záměrně „zapomeňte“. Po půl roce se k poznámkám vraťte a zapište si, jak se cítíte právě teď, co vám odmítnutí dalo a co vzalo, jak se váš život změnil za posledních šest měsíců. Uzavřete psací terapii tím, za co jste odmítnutí vděční.

3 Naučte se oslavit každou prohru. Dopřejte si kousek dortu, pozvěte přátele, ale místo toho, abyste na ně chrlili spoustu negativních emocí, raději si připijte na nové začátky. Pokud potřebujete nějaký čas, abyste to pozitivní na okamžiku odmítnutí dokázali dohledat, zkuste tento den vnímat jako svátek odrazu. Odrazu ode dna. Bod nula. To nejhorší (odmítnutí) se právě stalo a dle zákona o zachování energie to odteď může být jen lepší.

Z dlouhodobého hlediska nejhorší na okamžiku odmítnutí není odmítnutí samotné…

Rozhlédněte se kolem sebe. Nejspíš to tak bude, že vás odmítnutí má nasměrovat někam jinam. Možná jste podvědomě už dávno cítili, že uzrál čas na změnu, a možná ze zvyku nebo strachu (třeba i strachu z odmítnutí) jste si to nechtěli připustit. Ať už jde o jiný obor, jiné vášně, koníčky, vztah nebo úplně rozdílný životní směr – teď můžete začít znovu.

29_WHAT20-09-love-stories-odmitnuti.indd 29

20/08/2020 13:37

M Ó DA

Tohle se vám líbí?

Režisér a scenárista

Slávek Horák Na ženách, slečnách a dívkách a vůbec všech něžných sexy stvořeních bez zpoceného testosteronu nejvíc miluji pánské hodinky v kombinaci s bikinami nebo prádlem nebo ideálně bez kombinace. Vůbec nevím proč mě to vlastně baví! Hodinky musí mít kovový pásek, nesmí být moc komplikované. Ideálně, když si moje holka vezme kovové TAG Heuer Autavia s černým ciferníkem, které mi nejvíc připomínají dnes už nevyráběné 60’s Rolexky Helmuta Newtona z jeho ikonické fotky zátiší osobních věcí.

Ženy se mohou jen domnívat, v čem se mužům líbí. Nás ale domněnky už přestaly bavit, a tak jsme se zeptaly šestice inspirativních mužů z různých oborů napřímo: Jaké oblečení vás na nás – ženách vzrušuje? Mnozí překvapili…

T Filip Vaněk, redakce F archiv

Bývalý hokejový útočník a hráč NHL

Návrhář a owner, LAFORMELA

U mě to hodně záleží na příležitosti, vždycky mě ale zaujmou krátké večerní šaty, neboť v nich nejlépe vynikne ženskost, elegance a přirozená krása.

Baví mě detaily, které jsou osobité a napovídají něco o charakteru ženy. Třeba použití doplňků jiným způsobem ve stylingu nebo upravený oděv například sešitím, ohrnutím nebo jen odstřižením trika na crop top. Ten decentně odkryje ženský pas, který zvýrazní a podpoří. Boky a pas jsou pro mě nejžhavější ženské křivky. Skvělé jsou na ženské postavě zvonové kalhoty do pasu, protože siluetu podpoří. Mám rád, když ženy na těle nosí alespoň jeden šperk. Hezký simple prsten nebo náušnice.

Patrik Eliáš

Antonín Soukup

Hodinky TAG Heuer, 3150 eur, podprsenka, 849 Kč, kalhotky, 369 Kč, obojí Intimissimi

Šaty, Red Valentino, 15 520 Kč

Croptop, kalhoty a prsten, LAFORMELA, info o ceně u návrháře

Fotograf

Malíř a sochař

Šéfredaktor Esquire

Pro mě může mít žena na sobě klidně tepláky a tričko, ale pokud má dokonalý šperk, vnímám ji jako stylovou. Ženy by měly nosit výrazné šperky i při běžných činnostech. Podobně to vnímám s nošením kabelek. Mám rád, když jsou malé a vkusné. Nepotřebuji, abyste měly obří tašku, kam se „všechno“ vejde. Žena podle mě stejně potřebuje jen kreditku a rtěnku.

Na ženách mám nejraději tenisky. Je skvělé, že žijeme v době, kdy je to společensky přijatelné a nejen luxusní značky se předhánějí, kdo přijde s lepším modelem. Baví mě i oversize oblečení. Ne, že by se mi líbila žena oblečená komplet v „pytli“, ale kombinace přiléhavého a volného oblečení mě baví. Je to rafinovanější způsob, jak zaujmout, než uplé šaty s hlubokým dekoltem. No a pak samozřejmě brýle. Čím větší, tím lepší. Obecně mě na ženách baví více streetová a ležérní móda. Mluvím samozřejmě o té volnočasové, v té společenské mám rád klasiku, tedy podpatky a šaty.

S přítelkyní jsme si slíbili, že až se svět snad co nevidět vzpamatuje, podíváme se na něj z vrcholu Mont Blancu – nejvyšší hory Evropy. K tomu, jak mi nedávno prozradil horský vůdce Roman Kozelka, budeme potřebovat spoustu nového oblečení. Takže nejšťastnější budu, až Báru uvidím v softshellových a hardshellových bundách a kalhotách, ledolezeckých botách s elastickými návleky, s helmou na hlavě, slunečními brýlemi kategorie tři a výš na očích a cepínem v ruce. Móda stejně jako život je totiž především o zážitcích. Jinak samozřejmě Dior, baby. Because Dior, that’s all they talk about in heaven!

Prsten, Cartier, cena na vyžádání, kabelka Fendi Baguette, info o ceně v butiku

Tenisky, Converse, info o ceně v obchodě, lodičky, Christian Louboutin, 15 700 Kč

Benedikt Renč

Pasta Oner

Petr Matějček

Sako, Dior, 85 800 Kč

30_WHAT20-09-moda-tipy.indd 30

20/08/2020 13:03

1 Ručně vyráběná kabelka z proutí a kůže, Celine, 22 000 Kč

3 Pouzdro z nebarvené kůže, LEATHERY, 2 640 Kč, prodává VIDA STORE

2 Sluneční brýle, Celine, 8 600 Kč

Tajný šuplík Filipa V. T Filip Vaněk F Benedikt Renč

Zásuvky starých komod často ukrývají rodinné fotografie a další netušené poklady. Ta naše vám odhalí doplňky podzimní sezony v mnoha odstínech dřeva.

Peněženka, Prada, 16 900 Kč

5 Pásek z nebarvené přírodní kůže, Celine, 11 500 Kč

6 Tenisky, Nehera, 5 980 Kč, prodává Blackout

7 Kosmetická taška z recyklovaného nylonu, Prada, 7 900 Kč

8 Kabelka z veganské kůže, ATP, 11 980 Kč, prodává Therapy Prague

31_WHAT20-09-moda-kompozice.indd 31

21/08/2020 08:29

LOV E P L A N E T

k pobytu venku a zároveň ho umožňovala. Když lidi cítí, že jsou ve veřejném prostoru vítáni, je tu pro ně, tak je jim v něm hezky, chtějí se na něm podílet, vytvoří si k němu a konec konců i k sobě navzájem úplně jiný vztah. Chtějí se setkávat a být součástí veřejného života, to v rámci dnešní společnosti považuji za nesmírně důležité,“ říká Jitka Tomsová s tím, že otázka pobytovosti je, obzvlášť u nás, docela novinkou. Přesněji tedy – kontinua krajinářské architektury, která byla za první republiky na vysoké úrovni, byla jako v případě dalších oborů narušena komunistickou érou. Tehdejší režim o setkávání lidí mimo pracoviště a domovy nestál.

Město 2020 Centrum pro současné umění FUTURA najdete na pražském Smíchově. Jde o soukromou galerii.

Milovat místo, které patří všem

vkládat záhony. Ne všude má zeleň svoje místo, ne všude má být,“ vysvětluje krajinářská architektka Jitka Tomsová, jejíž obor se dnes těší velké popularitě. „Mám z toho samozřejmě radost, ale ještě víc pro mě znamená vzrůstající otevřenost k mezioborové spolupráci, kterou považuju za základ funkčních a dlouhodobě udržitelných projektů. Zatímco dřív jsme byli k realizaci přizváni většinou až ve chvíli, kdy byla samotná stavba hotová, dnes začíná být normální, že s urbanisty, architekty a dalšími experty tvoříme od začátku společně a koncepčně.“

Zeleň ve veřejném prostoru. Téma, o kterém se hodně mluví, sledujeme ho každý den, nakonec ho ale stejně hlavně cítíme a žijeme. T Ivana Česnek Marcinová F archiv firem

apomeňte na vertikální zahrady francouzského botanika Patricka Blanca. Jsou krásné a působivé, jasně, ale taky nesmírně náročné na údržbu a zdroje. Pro ekologii a život ve městě mají asi tak stejný smysl jako obraz Picassa. Stojí hodně, všichni ho obdivují… A to je všechno. Se skutečným posláním zeleně ve veřejném prostoru nemají společného vůbec nic. To je mnohem komplexnější a především trvalejší a udržitelnější. Například podporuje biodiverzitu, zlepšuje mikroklima a hlavně – vytváří prostředí, ve kterém se lidi můžou cítit příjemně a kvalitně trávit každý svůj den. Je důležité si připomenut, že kousky přírody nebyly v hustě obydlených oblastech vítány vždycky. Stromy neměly v koncepci středověkého města své místo. Jednak proto, že pro obyvatele neznamenaly žádný praktický přínos, co ale hrálo ještě důležitější roli – toho času byla příroda vnímána jako zdroj nebezpečí a nečitelnosti. V renesanci už se mohla bohatá šlechta tanečním krokem a se slunečníkem v ruce procházet mezi

Venku jako doma pečlivě střiženými ornamenty z květin a trávníků, ovšem ani tyhle zahrady příliš nezasahovaly do funkčního chodu města a byly schované převážně za zdí. Dnes, v době blahobytu a relativního bezpečí, očekáváme od života ve měs-

Co pro vás znamená domov? Váš byt? Dům? Čtvrť? Že místo, kde žiju, pro mě nezačíná a nekončí dveřmi od bytu, jsem si nejvíc uvědomila, když jsem se kdysi přestěhovala na Letnou. Najednou jsem začala mít chuť trávit venku ve svém „hoodu“ každou volnou chvíli – bylo kde, jak a s kým – a bylo mi

„Téma pobytovosti řeší i krajinářská architektka Jitka Tomsová, která se podílela na rajčatové zahradě a třešňovém sadu na střeše Lucerny.“ tě pochopitelně něco jiného. „Zeleň ve veřejném prostoru musí zohledňovat historii, ale i různé další kontexty. Bezhlavé podléhání trendům je nešťastné. Nemůžeme odpovědět na přehřívání měst tím, že najednou budeme plošně sázet stromy a kamkoliv do centra

tak dobře, že jsem nikam jinam skoro nepotřebovala. Odborně se tomu říká pobytovost veřejného prostoru a zeleň, respektive empatická práce s ní, v tom hraje naprosto zásadní roli. „Tímhle tématem se hodně zabývám. Ráda pracuju se zelení ve městě tak, aby vyzývala

Květnaté louky zvoucí včely na snídani, extenzivní záhony se společenstvími rostlin, které si žijí svým životem – do města se vrací přirozenost, jednoduchost a jakási úmyslná divokost, ostatně stejně jako do našich myslí a do nejrůznějších oblastí života. Vše je propojené a jedno neustále reflektuje druhé – to je přesně ta cesta, jak veřejný prostor nenuceně přiblížit mentalitě moderního městského člověka. „Keře sice zpevňují svahy a jsou útočištěm hmyzu, pro člověka jsou ale zdrojem nebezpečí, protože brání čitelnosti, nevíme, co se za nimi odehrává. A to jde zase proti tomu konceptu pobytovosti. Mnohem oblíbenější jsou proto stromy, které nijak neblokují prostor, zlepšují mikroklima, ochlazují vzduch a umožňují stín. Z hlediska funkčnosti i udržitelnosti jsou také významnější. Snažíme se teď hodně pracovat i s ovocnými druhy. Lidi je mají rádi a děti k nim mají skvělý vztah. Vážně mě těší, že už jsme v tomhle uvolněném období. Pro mě je zábavné tvořit a všechno to dává smysl,“ dodává Jitka. Způsobů, jak formální veřejný prostor otevřít lidem a začlenit jej do jejich života, je spousta a i krajinářští architekti nabízejí vedle designování zahrad a parků celou řadu překvapivých a milých řešení. Ve spolupráci s Ondřejem Kobzou navrhla Jitka Tomsová například Poeziomat, trubku na poezii umístěnou uprostřed parku nebo na ulici – momentálně v New Yorku, v Londýně, v Praze a dalších městech –, jejímž účelem je lidi přimět zastavit se a na daném místě pobýt. V souladu s tématem pobytovosti se Jitka podílela také na rajčatové zahradě a třešňovém sadu na střeše Lucerny, na višňovém sadu na střeše Radost i na nedávné akci Prostřený most, v rámci něhož společně povečeřeli obyvatelé Prahy u půlkilometrového stolu. Dalším „jejím“ projektem, tentokrát ve spolupráci s Lukášem Otevřelem, bude novodobý příměstský park v blízkosti letiště, do kterého se budeme moci zapojit všichni. Například sázením stromů, které nás budou vítat při návratu letadlem z dalekých krajů domů, a zároveň tak za naše cestování vzduchem zaplatíme planetě.

R ADOSTI

AFI Vokovice Parterre sauvage a strešní zahrady. Realizace: Jitka Tomsová.

Mezi městem a nebem: třešňový sad na střeše Lucerny.

Revitalizace prostoru před Letenským zámečkem.

Udržitelná zahrada v Dolních Měcholupech.

32_WHAT20-09-udrzitelnost-zelen.indd 32

20/08/2020 10:02

P R O M OT I O N

Zlatka.in v Národním registru projektů finančního vzdělávání T Petra Kopecká F unsplash.com, RB

Zlatka.in je součástí nově spuštěného Národního registru projektů finančního vzdělávání provozovaného Ministerstvem financí ČR. Ten vznikl pro lepší orientaci v široké nabídce projektů na zvyšování finanční gramotnosti a usnadnění vyhledání finančně vzdělávacích projektů vhodných pro různé příjemce finančního vzdělávání.

rojekt zlatka.in, financovaný Raiffeisenbank, je zaměřený na finanční vzdělávání dětí a mládeže od 7 do 19 let. Webová stránka je zcela zdarma a umožňuje i těm nejmenším řešit úkoly bez předchozí registrace. „Zlatka.in má za cíl hravou formou přiblížit problematiku peněz a financí nejen dětem, ale také pomoci rodičům a učitelům při vzdělávání. Je prostředkem pro efektivní výuku učitelů s velkým množstvím opakovaně a neomezeně generovatelných úloh,“ říká o projektu tisková mluvčí Raiffeisenbank Petra Kopecká. Průvodcem žáků na webu je virtuální postava Zlatka, pro II. stupeň a střední školy postava Goldie, která jim zadává úkoly, následně je vyhodnocuje a poskytuje zpětnou vazbu. Na webu jsou úkoly, které praktickou a netradiční formou seznamují uživatele s různými tématy z finančního světa a také rozsáhlejší pracovní listy, kde jsou témata uvedena do kontextu.

O NÁRODNÍM REGISTRU PROJEKTŮ FINANČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Projektem finančního vzdělávání jsou aktivity nebo nástroje, které jsou v souladu se standardem finanční gramotnosti a které splňují principy finančního vzdělávání (jsou objektivní, nezávislé, odborné a přiměřené dané cílové skupině) obsažené v Národní strategii finančního vzdělávání 2020.

Každý uživatel má možnost se na webu zaregistrovat, čímž získá přístup do svého profilu. V něm má k dispozici portfolio všech svých vyřešených úkolů s různými statistikami, doporuče-

učitel, a společně s dalšími dětmi plnit úkoly či hrát hry. Učitel zároveň v rámci svého profilu komunikuje s žáky, zadává jim úkoly, sleduje statistiky řešení úloh a jejich úspěšnost a mnoho dalšího.

„Zlatka.in má za cíl hravou formou přiblížit problematiku peněz a financí nejen dětem…“

ními a grafy. Web je založen na individuálním přístupu k jednotlivým řešitelům, takže předkládá uživateli takové úkoly, které je schopen řešit, ale zároveň i ty, které jsou pro něj výzvou. Žáci mají možnost být součástí virtuální třídy, do které je pozve jejich

V rámci plnění úkolů uživatelé získávají platidlo – zlatky, s nimiž mají možnost dále hospodařit. Buď je „utrácet“ za virtuální produkty v nabídce, šetřit si je, nebo je darovat na charitu. Podrobnosti najdete na zlatka.in

33_WHAT20-09_adv-rb.indd 33

20/08/2020 12:33

N OV É H O B B Y

Pamatuješ, jak tenkrát…

T Alena Gurin Stará F unsplash.com, pexels.com

Že ne? Nejste v tom sami. Ale nebojte, dá se s tím něco dělat. Meik Wiking, prezident Institutu pro výzkum štěstí v Kodani, sepsal návod na to, jak si zapamatovat šťastné okamžiky života. k radostným vzpomínkám se ujišťují, že jejich život má smysl. Ve své třetí knize Umění vytvářet vzpomínky se proto zaměřil na proces ukládání osobních vzpomínek – epizodickou paměť, jež propojuje informace s emocemi a umožňuje cestovat v čase. Ve studii posbíral od respondentů z 75 zemí přes tisícovku radostných vzpomínek a hledal společné znaky.

odle čeho si mozek volí, co si uchová? Proč si pamatujeme, v jaké restauraci jsme večeřeli na prvním rande, a ne to, co jsme jedli v úterý 4. února? Podobně se dánský vědec zamyslel, když sfoukl čtyřicet svíček na dortu. Před časem všichni hltali Wikingovu příručku o šťastných Dánech, kteří prožívají chvíle pohody, když zamo-

„Vzpomínky, které se vypařily jako pára ze sauny, už asi nevzkřísíme, ale můžeme udělat maximum pro to, aby nezmizely ty příští.“ Na základě těchto poznatků sestavil návod, jak si zaplnit život hezkými zážitky a jak si je uložit v hlavě, abychom je tam pak jednou zase našli. Vzpomínky, které se vypařily jako pára ze sauny, už asi nevzkřísíme, ale můžeme udělat maximum pro to, aby nezmizely ty příští. Paměti se dá pomoct, úplně ji však neoblafneme. Uchovává si i to, na co bychom nejraději zapomněli. Všechny tyto momenty nás ovšem formují, to všechno je náš životní příběh.

taní do huňaté deky při svitu svíček nechávají na jazyku rozplynout domácí ovocný koláč. Bestseller Hygge – Prostě šťastný způsob života doplnil knihou Lykke, v níž mapoval tajemství nejšťastnějších lidí z celého světa. Při vstupu do druhé půle života si uvědomil, že nestačí zážitky jen prožít. Chtěl je uchovat. Všiml si, že šťastní lidé na svůj život nahlížejí s pozitivní nostalgií. Mají na co vzpomínat, díky tomu se cítí spokojení a milovaní. Návratem

HLEDEJTE NOVÉ ZÁŽITKY chodíte běhat po práci, zkuste si přivstat a vyběhnout nečekaně zrána. Jestli jezdíte každou dovolenou na stejné místo se stejnou partou a narozeniny vždy slavíte grilovačkou na zahradě, začnou časem i tyto výjimečné události splývat. Zkuste aspoň něco jinak než obvykle, změňte místo, zařaďte novou hru, uvařte něco extra.

Většinu spontánních vzpomínek tvoří něco, co bylo poprvé nebo jedinečné. První pusa, první cesta letadlem, první vystoupení před lidmi… Sepište si, co nového chcete zkusit. Aspoň jednou za rok se vydejte na neznámé místo. Letos to asi nebude Tádž Mahal, ale jistě máte v okolí třeba zámek nebo park, kde jste ještě nebyli. Změňte návyky. Pokud

2 3

TVOŘTE PAMĚTIHODNÉ OKAMŽIKY Víc než třetina vzpomínek ve Wikingově studii se vztahovala k životním milníkům a ke chvílím s rodinou a přáteli. Všichni máme vyryté v paměti narození dětí nebo svatbu. Ale pamatujeme si i spaní pod širákem se svým psem nebo surfování v Atlantiku. Jsou to momenty, kdy jsme cítili spojení s blízkými a s přírodou. Dodávají životu smysl, stejně jako splněné sny a překonané

problémy – složená zkouška, sportovní vítězství či stěhování do vlastního. Plánujte a slavte i menší úspěchy. Čím se odměníte za vytříděnou skříň nebo dodržení pracovního deadlinu? Projděte seznam historických výročí a významných dnů a podnikněte něco v nějaký speciální den, čím bizarnější, tím pro paměť lepší. Mezinárodní den bez kalhotek (22. 6.) už jsme letos prošvihli, tak třeba příště…

DÁVEJTE POZOR Soustředit se je těžké. Na naši limitovanou pozornost útočí informace, zvuky, obrazy… Multitasking je obdivuhodný, jenže lidé, kteří dělají několik věcí najednou, mívají horší paměť a hůř se soustředí. Smartphony pozornosti vyloženě škodí. Výzkum jednoho britského operátora z roku 2018 ukázal, že lidé

v bdělém stavu kontrolují telefon v průměru každých dvanáct minut! Spásu přináší digitální detox. Vypněte notifikace, hry nebo sociální sítě schovejte někam hodně hluboko a nechte na ploše jen důležité aplikace. V hezkých okamžicích si všímejte detailů. Jak byste situaci popsali ve fimovém scénáři?

34-35_WHAT20-09-nove-hobby.indd 34

20/08/2020 10:26

ZAZNAMENÁVEJTE Pište deník, kreslete si s dětmi obrázky z výletů, nahrávejte zážitky na diktafon. Využívejte data z aplikací. Do osobního časosběrného dokumentu se budou hodit trasy ze Stravy i pravidelně obměňované playlisty ze Spotify. Foťte a zálohujte data. Důležité snímky si vytiskněte.

POHLÍDEJTE SI FINÁLE Psycholog Daniel Kahneman popsal efekt vrcholu a konce, podle něhož je ve vzpomínce důležitý nejsilnější okamžik a zakončení. I dlouhá, nepříjemná situace nás naplní pozitivním dojmem, pokud skončila přijatelně. Kratší špatná událost bez happy endu zůstane v mysli prostě špatná. Dobrodružství s trochou úsilí a nepohodlí zakončené sladkou

odměnou je ideálním předpokladem pro dobrou vzpomínku. Výšlap na Sněžku bude určitě silnější zážitek než tam vyjet pohodlně (a nudně) lanovkou. Chcete-li děti přimět, aby na úmorný výlet na kolech vzpomínaly s láskou a chtěly příště vyrazit zase, naplánujte cíl v restauraci s hřištěm a zmrzlinou.

ZAPOJTE SMYSLY

PODĚLTE SE Německý psycholog Hermann Ebbinghaus definoval křivku zapomínání: informace se vytrácejí, jestliže není důvod si je uložit. Po dvaceti minutách se vypaří 40 procent a druhý den už toho víte o 70 procent méně. Vyprávěním o zážitcích tomu zabráníte. Osvěžte si s partnerem nebo dětmi před spaním zajímavé části dne. Ve Wikingově výzkumu si lidé pamatovali 36 procent vzpomínek díky tomu, že je přetvořili

v historky, které pak dávali k dobru. Když podáte sérii katastrof z rodinné dovolené přátelům jako crazy komedii, budete na ni vzpomínat s úsměvem. Rekonstruovat minulost pomohou i suvenýry z cest, vstupenky, pohledy, památeční drobnosti po rodičích… Určitě se ke každému předmětu váže nějaký soukromý příběh. Vaše minimalistické já bude při jejich hromadění trpět, ale děláte to pro svou šťastnou budoucnost.

Chuť horkého kakaa připomene snídani u babičky, hit od Depeche Mode zařídí návrat do puberty… (Mimochodem většina dospělých si libuje v hudbě, kterou poslouchali jako teenageři.) Přes 60 procent vzpomínek účastníků studie Institutu pro výzkum štěstí obsahovalo smyslový podnět. Rozhlédněte se, nadechněte se, nasávejte vjemy. Čím víc jich do vzpomínky uložíte, tím spíše se vám vrátí. I svědkové zločinu si toho vybaví víc, jsou-li vyslýcháni na místě činu.

Z L E P Š OVÁ K Y

Paměťové triky Uloženo ve spánku

Učení hrou

Do řady!

Nezapomeň na mě!

Kromě epizodické paměti máme paměť procedurální (ta sídlí jinde a je vcelku odolná, proto si i lidé s amnézií pamatují, jak se jezdí na kole) a paměť sémantickou. S tou už je to náročnější. Ať už se učíte text na zkoušku nebo divadlo, nejlíp uděláte, když si před dnem D dopřejete pořádný spánek. Mozek se totiž třídění a ukládání informací věnuje právě ve spaní a potřebuje na to plus minus šest hodin. Bichlování do rána je kontraproduktivní.

Pedagogické instituce už chápou, že prosté memorování z učebnic je pasé. Většina lidí si totiž pamatuje 10 procent z toho, co čtou, 20 procent z toho, co slyší, 30 procent z toho, co vidí, 50 procent z toho, co slyší a vidí, 70 procent z toho, co řeknou, a 90 procent toho, co udělají. Některé školy využívají při výuce LARP – live action role playing – aktivity s hraním rolí. Když se studenti vžijí do bankéřů z Wall Street, mají učivo rychleji pod kůží.

Eva Hodila Granát Do Atomové Elektrárny je mnemotechnická pomůcka k zapamatování pořadí strun na kytaře. Řada založená na počátečních písmenech nebo asociacích se dá vymyslet na kdeco, a čím šílenější to bude, tím líp se to bude pamatovat. Delší číselné řady je zase snazší dělit na menší skupiny a někomu se třeba čísla vybaví podle melodie a rytmu při vyslovení.

Chcete, aby si ostatní zapamatovali vás nebo vaši práci? Buďte výjimeční. Meik Wiking například radí přinést si na své vystoupení na přednášce ananas. Není od věci to pak obecenstvu vysvětlit, ať nejste za úplného blázna. Šokujte, ale s mírou. I když vlastně, proč ne, Lady Gaga taky musela nějak začít.

34-35_WHAT20-09-nove-hobby.indd 35

20/08/2020 10:26

I N S P I R AC E

Hořící pochodeň Slavná polská filmová režisérka Agnieszka Holland sice připomíná, že jí dveře filmového světa otevírali spíše muži, přesto je několik žen, které ji dodnes silně inspirují. Spojují je charakterové vlastnosti jako odvaha, zápal pro boj s nespravedlností, schopnost postavit se za svou pravdu, pomáhat druhým a také láska k přírodě. Stejná mravní a ženská síla prochází i tvorbou Agnieszky Holland. T Markéta Faustová F archiv, unsplash.com

ejím posledním filmem je Šarlatán o Janu Mikoláškovi, léčiteli, na kterého se obracely tisíce nemocných ze všech společenských vrstev. Agnieszka Holland o alternativním léčení sama říká: „Alternativní medicína mě vždycky zajímala. Žiji v domě v Bretonsku, ve vesničce pět kilometrů od moře. Čím dál víc mám pocit, že jsme se odřízli od přírody, ve které tkví tolik bohatství. Kdybychom jí byli blíž, pomohla by nám nastolit rovnováhu ve světě.“ Na otázku, zda by se nechtěla už „jen“ procházet u moře a přestat točit, odpovídá: „Myslím, že točit filmy je dnes důležité. Jsou větší důvody k hněvu, než bývávaly před desítkami let. Hněv je jako oheň, může ozářit, ohřát a osvítit svět, ale může také způsobit požár a destrukci. Je nutný ke změně k lepšímu, ale musí se kontrolovat. U mě ten oheň pořád hoří jako pochodeň…“ Jaké ženy Agnieszku Holland provázejí životem?

Agnès Varda

francouzská filmová režisérka

Někdy v polovině 60. let jsem měla možnost nahlédnout do kinematografie, která byla v zahraničí považována za opravdu top kvalitu. Bylo to na festivalu Konfrontace ve Varšavě. Tehdy jsem viděla dva filmy od francouzské filmové režisérky Agnès Varda, které se jmenovaly Štěstí a Cléo od pěti do sedmi. Měla jsem pocit, že je to ten nejoriginálnější hlas ženy – umělkyně, a cítím to tak až do teď. Stala se mojí hrdinkou. Poprvé jsem ji potkala jako čerstvá emigrantka v Paříži. Zdála se mi na první pohled málo komunikativní. Pak jsem ji ale potkala v Los Angeles a byla osobností tak originální, nezávislou, roztomilou i bláznivou. Před šesti lety dostala cenu za přínos do evropské kinematografie. Po skončení předávání cen jsme spolu prožily krásný večer. Často jsme se pak vídaly na festivalech, kde byly uváděny její i moje filmy. Pořád ji vídím – malou ženu s účesem, který se od jejího mládí

neměnil, jen se měnila jeho barva. Vlasy si barvila do rozmanitých barev. Byla filmařskou anarchistkou, věrnou těm, které milovala. Z francouzské nové vlny ukázala právě ona to nejosobitější. Zemřela minulý rok.

být řečeno. Nedívá se na skutečnost povrchně. Naopak vidí pod povrch. Mluví mi z duše. Je tak odvážná. Vzpomínám si, jak mluvila o polské nekrofilii, která je nepřítelem modernity, o tom, jak jsme oběťmi našeho strachu. Vždy vnímá aktuální události, ale vidí je z nadhledu. Chápe, že vše, co se děje, je součástí širšího celku.

Moje matka

Vždycky vynikala osobní odvahou, nezávislostí charakteru a důvěrou v mé možnosti. Často mi ukazovala, že mohu udělat všechno, co chci. Dala mi hodně síly a byla a je tou nejdůležitější ženou v mém životě. Její osud a osud celé její generace byl poznamenán historickými zvraty – druhý světová válka, odboj, povstání varšavské, víra v komunismus a pak zklamání a boj. Byla novinářkou a bez ohledu na to, jaká byla cenzura, chtěla říkat pravdu a pomáhat lidem. Snaha pomáhat druhým je hlavní barvou jejího života. Díky ní jsem pochopila, že lidi se nedělí na vzdělané a nevzdělané, na úspěšné a neúspěšné. Každý člověk má právo na to, aby byl jeho život důstojný. Dala mému smýšlení velmi silnou mravní kostru. Nyní jí je krásných 95 let.

Profesorka Maria Janion

polská literární historička a teoretička

Maria Janion je polská intelektuálka, které je teď skoro devadesát. Byla vždycky úplně nezávislá, šíleně inspirující osobnost, která ovlivnila generace polských humanistů a humanistek. V době, kdy to bylo úplně nepopulární, byla feministkou. Zajímala se o gender studies a práva žen. Motivovala ženy, aby byly tím, čím chtějí být, a žily tím, čím chtějí žít. Když jednou za pár let něco řekne, je to pro mě to nejdůležitější, co může

Alina Margolis-Edelman polská odbojářka, lékařka

Alina Margolis-Edelman byla polská židovka, která byla jako mladá holka ve varšavském ghettu. Chodila do ošetřovatelské školy a starala se o umírající. Když se pak z ghetta dostala, skrývala se na árijské straně a pomáhala povstalcům ghetta. Později byla ředitelkou radiologického oddělení a vedoucí oddělení tuberkulózy. Objevila novátorský způsob léčení dětské diabetes. V roce 1968, kdy v Polsku nastala antisemitská vlna, uprchla se svými židovskými dětmi do Francie. Její muž zůstal v Polsku. Považoval se za strážce židovských hrobů a poskytoval humanitární péči všem, kteří to potřebovali. Ve Francii spoluzakládala Lékaře bez hranic. Jezdila na Čínské moře. Lovila uprchlíky na lodích z Vietnamu. Jela do Salvadoru, kde se starala o nemocné a děti v zapomenutých krajích. Ačkoli jí bylo přes šedesát let, naučila se španělsky, aby se mohla s místními domluvit. Pak se všechny holčičky v lokálních dědinách jmenovaly po ní. Když padl v Polsku komunismus, přijela a začala organizovat pomoc dětem ulice, pronásledovaným a znásilňovaným. V Polsku a v Rusku vytvořila organizace na jejich podporu. Alinu mají dodnes jako patronku a dělají neuvěřitelně rozsáhlou sociální a edukační práci. Alina vždycky cestovala jako blázen, milovala umění a každý, kdo potřeboval pomoc, s ní mohl počítat. Měla neuvěřitelný dar diagnózy. Ona i její manžel vždycky vycítili skutečné prameny nemoci ještě dávno předtím, než měli přístroje.

Alexandria Ocasio-Cortez americká aktivistka a politička

Tahle mladá holka z Bronxu, která pochází z chudších podmínek, porazila v roce 2018 v primárních volbách do Sněmovny reprezentantů demokratického předsedu Josepha Crowleyho, etablovaného politického veterána. Zavedla do Kongresu hlas revolučních žen. Na Netflixu se můžete podívat na fascinující dokument právě o těchto volbách. Je to hvězda americké politiky a doufám, že se nezkorumpuje a naděje všech se změní v realizaci. Je to levá vlna amerických demokratů. Odvaha, krása a talent je něčím novým na oficiální politické scéně v Americe. Myslím, že je inspirací pro mnoho mladých žen.

Olga Tokarczuk polská prozaička

Olga konečně dostala minulý rok Nobelovu cenu. Je to pro mě jedna z nejkrásnějších spisovatelek a ženských a lidských bytostí, se kterými jsem se kdy spřátelila. Před několika lety jsem od ní četla knihu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, kterou jsme pak spolu adaptovaly a natočila jsem podle ní film „Přes kosti mrtvých“. Hlavní hrdinka románu a filmu je Janina Duszejko, se kterou jsem se ztotožnila nejen já, ale i tisíce bojujících za spravedlnost a práva zvířat. Čiší z ní vzpoura, nezávislost, starost o slabší, válka s násilím a nespravedlností, vztek, láska k přírodě a určitá dětská zvídavá čistota, kterou si i já, ač ve starém věku, snažím uchovat.

36_WHAT20-09-inspirace.indd 36

20/08/2020 11:29

P R O M OT I O N

Když se sny stanou realitou

T Jana Krivenkaja F Mattel

Již jste někdy zaslechli výraz „dream gap“? Doslovně by se dal přeložit jako „propast mezi sny a realitou“. Víc odpovídající překlad je ovšem „zhroucení snu“, alias situace, k níž dochází ve chvíli, kdy dívka přestane věřit tomu, že jsou její sny – a to bez výjimky – zrealizovatelné. S tímto pojmem přišla v roce 2017 Caroline Riseboro, prezidentka neziskové organizace na pomoc dětem Plan International. ipněte si, kdy přesně k tomuto zhroucení dojde? S povinnou školní docházkou? Anebo až později, kdy je dívka zaškatulkovaná jako „ta hezká“, kdežto kluk musí být průbojný a bodovat? Nebo až s podáním přihlášky na vysokou školu, kdy si dívka nevěří, že by mohla být dostatečně dobrá v tom, co chce dělat? Těch milníků je v životě jistě více, ovšem podle nedávné vědecké studie, na níž se mimo jiné podílela Princetonská univerzita, je tím zlomovým věkem neuvěřitelných 5 let. Právě tehdy holčičky začnou samy sebe vnímat jako „méně chytré“. Přestanou věřit, že se z nich můžou stát úspěšné prezidentky, kosmonautky, vědkyně, inženýrky a filozofky. Nahrává tomu i fakt, že dle stejné studie rodiče dětí dvakrát častěji pokládají Googlu otázku „Je můj syn nadaný?“, nežli zda je nadaná jejich dcera. Jako jedna z prvních o této poněkud nečekané v kontextu 21. století statistice začala mluvit společnost Mattel. Není divu – právě její Barbie se již od svého „narození“ v roce 1959 a díky množství rolí, které stihla vyzkoušet, snaží ukázat, že si dívky nemusí

jenom hrát s panenkou soudkyně nebo vývojářky počítačových her, ale můžou se tou soudkyní nebo vývojářkou v dospělosti stát. Od roku 2019 se Mattel podílí na projektu Dream Gap, který má přispět k motivaci mladých slečen nevzdávat se svých snů nehledě na nátlak společnosti. V rámci The Dream Gap Project vzniká řada podpůrných aktivit, vědeckým výzkumem počínaje, shromažďováním financí, které pak putují na vzdělávací aktivity a sponzoring, konče. Nejviditelnější a pro holčičky i nejatraktivnější aktivitou firmy je stejnojmenná kolekce Barbie, v rámci níž Mattel každoročně uvede alespoň deset panenek, které mohou být pro dívky inspirací k realizaci jejich dětských snů. Barbie z řady Dream Gap již vystřídala na 200 různých povolání: byla astronautkou, novinářkou, inženýrkou robotiky nebo dokonce podnikatelkou. Právě inspirace, motivace, víra v sebe a aspirace jsou základními hodnotami, na nichž si Barbie zakládá. Marketingová ředitelka české pobočky společnosti Mattel Lenka Helena Koenigsmark v nedávném rozhovoru pro

WHAT potvrdila, že s řadou Dream Gap usilují, aby holčičky o sobě nikdy nezačaly pochybovat, aby věřily, že dokážou všechno, co si zamyslí. „S nástupem na školu jim najednou začíná společnost vštěpovat, že jsou ‚mužská‘ a ‚ženská‘ povolání, přitom ve věku pěti let to tak ještě nevnímají,“ hodnotí Lenka situaci v moderní společnosti. Samozřejmě velkou část odpovědnosti zde odnáší maminky, které dcerám často vymlouvají, že jejich vize a sny jsou možné, obzvlášť v případě, že takové výchovné vzorce zažívaly v dětství samy. Často právě maminky, které jsou pro malou dívku největším vzorem a inspirací, je nabádají být „milá“, „hezká“, „upravená“, „neodmlouvat“, čímž svým dcerám prokazují medvědí službu. Posláním Mattelu a iniciativy Dream Gap je tu zlověstnou mezeru mezi sny a realitou překlenout. A to tak, že podpoří a rozvíjí dál přirozený potenciál každé dívky a ukážou, že holčičky můžou být kým si jen zamanou. Což ostatně Barbie vždycky byla. Do vesmíru cestovala již v roce 1965, čtyři roky před tím, než na Měsíc vstoupil první člověk. V roce 1970 Barbie zachraňovala lidské životy na operačním stole jako chirurg a v roce 1985 se vyšplhala na vrchol kariérního žebříčku jako výkonná ředitelka společnosti. Co víc, Barbie kandidovala na prezidentku šestkrát od roku 1992, a ačkoli volby zatím ani jednou nevyhrála, neplánuje se svých snů jen tak vzdát. Když to zvládla Barbie, jistě to zvládne i každá ta mladá dívka, jež má v sobě nekonečný potenciál a stejně tak i nekonečno cest, kterými se může vydat. Stačí jen chtít a věřit si. Potvrdí to šest výjimečných osobností, se kterými jsme se v rámci spolupráce se společností Mattel na projektu Dream Gap spojili. Slavná zpěvačka a bavička, světoznámá sportovkyně, oceněná spisovatelka, nadaná fotografka a několik dalších špičkových představitelek svých profesí nám prozradí, co je inspirovalo a vedlo ke splnění svých profesních – ale i životních – snů. Jsou průbojné, silné, nadšené

do svého povolání a rozhodně si jen tak nenechají nic vymluvit. O které jedinečné ženy jde? Dozvíte se v dalších číslech WHAT. Inspirativní vzory potřebujeme všichni. A dívky je dnes potřebuji víc než kdy předtím. „Změna začíná vždycky především v nás samých, je dobré na to myslet,“ uzavírá Lenka Helena Koenigsmark.

O projektu Dream Gap The Dream Gap Project vznikl jako iniciativa společnosti Mattel v březnu 2019. Projekt odstartoval se základním kapitálem 250 000 dolarů. V průběhu roku byly přes crowdsourcingovou platformu GoFundMe sehnány další prostředky, jež slouží na podporu vzdělávacích aktivit a organizací, které se zasazují o pozitivní změnu v životech dívek po celém světě. Posláním projektu je ukázat mladým dívkám, že neexistují hranice nebo předsudky, které by se nedaly překonat, a že každý dětský sen je uskutečnitelný.

37_WHAT20-09-adv_mattel.indd 37

20/08/2020 12:23

DESIGN

Na start!

T Danica Kovářová F archiv značek

Téma tah na branku jsme tentokrát vzali doslovně a vaší pozornosti předkládáme projekty a novinky, které skórují na reálném sportovním poli. Ať už jde o hokejovou trofej, basketbalové artistní hřiště, novou vizuální identitu Sokola nebo hodinky nové české manufaktury, inspirované legendárním automobilem Aero Minor Sport.

VE ZDRAVÉM TĚLE… Že je Sokol jen pro starší a pokročilé? Velký omyl. Největší česká tělovýchovná organizace s téměř 160letou tradicí znatelně omládla. A to nejen ve skladbě členů, ale také svou imagí. Vedení České obce sokolské se obrátilo na studio Dynamo design, které pod vedením grafického designéra Jana Šlégra navrhlo nový vizuální styl. Má za cíl, jak změnit vnímání Sokola širokou veřejností, tak sjednotit roztříštěnost dosavadní komunikace, která není jen o hlavním logu, ale o komplexní prezentaci. „Sokol s jeho pestrostí a bohatostí aktivit se neobejde bez otevřeného vizuálního systému, který by efektivně pokryl celou škálu interní i externí komunikace, od televizní znělky Sokolského

zpravodaje až po poslední nášivku na tričku,“ dodává autor. Hlavním motivem se stala dualita, která se objevuje ve všech historických i současných sokolských aktivitách, ať jde o zdravý rozvoj těla i ducha nebo „sílu lví a vzlet sokolí“. Nová identita také pracuje s dominantní dvojicí barev, červenou a bílou, kustomizovaným písmem Tyrš / Fügner od Vojtěcha Říhy a dalšími prvky, které dávají vyniknout silným stránkám sokolské organizace – linkami, rámečky, patterny, charakteristickým stylem piktogramů a šablonami layoutů, resp. prací s fotografií, textem a grafikou. Samotné logo pak vychází z historického symbolu propletených písmen. dynamodesign.cz, sokol.eu

STOPA Značka Kave má ambici ukázat velkým obuvnickým producentům, že existuje způsob, jak vyrábět produkty udržitelným způsobem vytvořením inteligentního, funkčního a zodpovědného designu a přizpůsobením výrobního procesu. Její kolekce tenisek vzniká ze zbytků průmyslových fabrik v České republice, tedy již existujících materiálů. Také ze starých tenisek, které se iniciátorka projektu Eva Klabalová rozhodla recyklovat. „Posílejte nám vaše staré Kave tenisky a my z nich vyrobíme nové,“ vyzývá. A argumentuje: „Náš svět je naplněn produkty, které nepotřebujeme, ale přesto stále vyrábíme. To způsobuje problémy ve společnosti a přírodě. Začátek nové výroby vyžaduje spoustu energie, výrobu obuvnických kopyt, vysekávacích nožů či vývoj nových materiálů. Na světě ale existuje velké množství plně vybavených továren s velkými archivy kopyt, nožů či materiálů, které umožňují vyrábět tenisky s minimální ekologickou zátěží. Kave tenisky tedy vyrábíme z odpadních a zbytkových materiálů lokálně ve zlínské továrně, na baťovských

strojích první poloviny minulého století s pomocí pouze existujícího vybavení.“ Například kolekce fiftyfive je vyrobena na původních strojích s použitím originální formy z roku 1955. Každá bota je barevný unikát. Barevná kombinace podešve je daná barevností materiálů zbylých z předchozí výroby a právě kvůli tomu je množství vyrobených párů limitované, od každého modelu vzniká maximálně 100 párů. Tenisky jsou vyrobeny bez lepidla, mají anatomicky tvarovanou vnitřní stélku a jsou veganské s certifikátem PETA. Zajímavá je i kolekce Coffee ADDICT, kdy je v každém páru tenisek jeden „šot“ espressa, přesněji použité kávové sedliny (usušené a smíchané s kaučukem), která je používána pro výrobu podešví. Sedlina ve směsi nahrazuje část syntetických plniv, kávová směs je nalisována na boty bez použití lepidla. Na této sérii spolupracují domácí kavárny a pražírny, loni to byla zlínská pražírna kávy Mr.Coffee a v letošním roce zase pražírna Coffee Spot v Babicích.

PRO DOROST Pro Sev.en Hockey Cup vytvořil designér Jiří Krejčiřík autorský celoskleněný putovní pohár. Jde o ručně foukaný, ručně broušený objekt. Vizuální dialog hranatých a oblých tvarů, abstraktně symbolizuje barvitost a rozmanitost hokejového zápasu, jehož vrcholu

vévodí koruna, symbol vítěze. Energetická skupina Sev.en Energy působí takřka výhradně v hokejových městech, a tak ji napadlo toho využít a založit hokejový turnaj, v němž by změřily síly mládežnické týmy všech regionálních klubů. jirikrejcirik.com

kavefootwear.com

38-39_WHAT20-09-design.indd 38

20/08/2020 12:48

ARÉNA Co se dá provést se starým parkovištěm vtěsnaným mezi bloky obytných domů, dokládá projekt zakladatele pařížské módní značky Pigalle. Stephane Ashpool nejprve místo v 9. obvodu (17, rue Duperré) před patnácti lety proměnil v basketbalové hřiště a v roce 2014 dostal nápad povýšit ho uměleckou intervencí na barevný magnet uprostřed velkoměsta. Oslovil proto

kreativní Ill-studio a také NIKElab a ti hřiště rozdělili na geometrická pole a vymalovali tak, jako by napodobovali obrazy Kazimira Maleviče. Po třech letech došlo na novou výmalbu, pro tentokrát neonovými odstíny a letos se místo změnilo potřetí. Edice 2020 si hraje s gradienty a grafickými znaky jako šipkami, znaménky plus a cílovými symboly. pigalle-paris.com

HOMAGE Na konci května se odehrálo slavnostní představení zcela nové české hodinářské značky Bohematic. Výzvu designovat pro ni modely přijali Jan Němeček a Michal Froněk ze známého studia Olgoj Chorchoj. Spolupráci s hlavním investorem firmy Josefem Zajíčkem odstartovali návrhem Graphic Sutnar, inspirovaným tvorbou legendárního designéra a výtvarníka Ladislava Sutnara. Druhým uvedením bude série Minor, což je „naše pocta závodníkům a legendárnímu českému automobilu Aero Minor Sport, který v roce 1949 vyhrál legendární závod 24 hodin Le Mans. Hodinky jsou v mnoha detailech vizuálně spjaty s tímto velmi úspěšným závodním vozem. Mají originálně tvarované lehké titanové pouzdro s ergonomickým tvarem nožek a otočnou lunetu. Grafika číselníku (řešil ji

Jiří Karásek ze studia Marvil) a tvar ruček připomínají přístroje palubní desky, v korunce a tlačítkách pro řízení mechanického chronografu ožívá ozubení převodovky, rotor automatického nátahu cituje geometrii disku kola. Pohled do soukolí manufakturního strojku umožňuje nejen víko s průhledem, ale i perforovaný plech číselníku. Dva reliéfní subčíselníky a minutová stupnice jsou ručně vsazeny, třetí subčíselník je vyznačen luminiscenčními indexy v rastru perforace. Komplikace kalibru byly voleny s respektem k hlavním atributům této sportovní série, kterými jsou rychlost a vytrvalost. Precizním detailem číselníku je i skeletovaný datumový věnec. Celkový zážitek z tohoto modelu pak dotváří ručně šitý kožený pásek s velkými otvory.“ bohematic.cz

ESO To, k čemu se rozhoupal sportovní módní brand Lacoste, by si zasloužilo mediali. S nástupem nové kreativní ředitelky Louise Trotter se před rokem na jaře poprvé prezentoval během pařížského týdne módy po boku slavných módních domů, jako jsou Dior, Balenciaga apod. Louise totiž stvořila novou prêt–à–porter linii nikoli pro sport, ale denní a večerní nošení, pro pány i pro dámy. První její sezonní kolekcí byla podzim/zima 2019, kde velké svetry s nadrozměrným zeleným krokodýlem kombinovala s koženými kalhotami, plisovanými sukněmi a na mole se také objevily kalhoty z čistého hedvábí, které

by s gustem ve 20. a 30. letech jistě oblékly elegantní tenistky Suzanne Lenglen nebo Simonne Mathieu. Aktuální kolekci podzim/zima ’20, kterou na mole otevřela samotná Bella Hadid, vzdává hold ženě Reného Lacosta, Simone de la Chaume, golfistce, jejíž odkaz zůstává ve stínu velkého „krokodýla“. Ráda nosila úplety s hlubokým výstřihem, které v novodobém podání mají prokreslenější siluety a také světlejší, pastelové barvy. V kolekci se celkově návrhářka Louise Trotter chtěla vyhnout černé, raději hojně použila zelený tartan, oranžovu vlnu a pracovala s kontrastem střihu na tělo s oversized. lacoste.com

BABYFOOT Na feministickou notu hraje Chanel, vyrábí lyže s logem dvou C, Hermès zase nově i surfařské prkno pokryté dezénem jako z hedvábných šátků… a se zvláštní edicí objektů pro aktivní život a hry neotálí ani značka Lous Vuitton. Od cestovního šachu a vrhcábů, pouzder na poker a kroket, kolekce her Louis Vuitton se v průběhu let rozšiřuje. Novinkou je stolní fotbal Babyfoot v provedení z ikonického plátna Mongram, ale také ve sportovnější verzi Monogram Eclipse a Damier Graphite, a duhové paletě kůží Epi: azurové, pistáciové a fuchsiové, i v dvoubarevném provedení karamel-bílá v hladké kůži. Epi kůže se svojí zvlněnou texturou dodává jedinečný pocit při doteku

s bočnicemi stolu, zatímco hladká kůže vymezuje hrací plochu. Nohy a strany jsou potaženy ikonickým plátnem a kůžemi, a nechybí ani v mnoha vrstvách ručně nanášené barvy, které vytvářejí zajímavý kontrast v rozích a hranách. Postavičky hráčů, inspirovaní „štolbou“ ze slavné reklamy Louis Vuitton z roku 1921, jsou ručně odlévaní z hliníku a pečlivě ručně malovány v barvách týmu ladících s plátnem nebo kůží stolu. Umně řemeslně zpracovány jsou i žetony na počítání skóre. Je na nich nápadný, ručně malovaný kvítek Monogram Flower, takže připomínají šperk. Jak vidno, i stolní fotbálek může být živoucím důkazem savoir-faire a odkazu značky. lousvuitton.com

38-39_WHAT20-09-design.indd 39

20/08/2020 12:48

C E S TOVÁ N Í

V Gambii na oslím spřežení během reportáže o migraci do Evropy. Na natáčení pro pořad Reportéři ČT vzala i svoji dceru.

V uprchlických táborech v Řecku s Lenkou Klicperovou – téma reportáže vzpoura migrantů, kteří nechtějí být v Řecku, protože jejich cílem je Německo.

Spolu s Lenkou Klicperovou založily sbírku Pomoc Kobaní a za peníze vybrané v Česku obnovily školu, na niž dopadla raketa Islámského státu.

První cesta s dcerou do Afriky vedla do Tanzanie – země pro začátečníky. Bílé dítě zde bylo celebritou.

Život, inspirace a prevence proti předsudkům Tak o cestování mluví válečná reportérka a novinářka Markéta Kutilová, která je se svou kolegyní Lenkou Klicperovou aktuálně spojovaná především s mapováním krize v Sýrii. Zakládala ale třeba i misi Člověka v tísni v Demokratické republice Kongo a rok působila na velkých projektech v Íránu, který si zamilovala. Její úplně první cesta ale vedla stopem do Itálie. Nahlédněte do duše víc než zkušené cestovatelky. T Veronika Štefanová F archiv Markéty Kutilové

Zaujalo mě, že trvale žijete v Poličce. To je váš bezpečný přístav? Každý máme nějaký svůj domov, bezpečný přístav. Já z Poličky pocházím, vyrostla jsem tady, má tady domov a zázemí i moje dcera. V blízkosti jsou rodina, přátele, se kterými se na sebe můžeme spolehnout. Poličku miluji, jsem velká patriotka. Pro mě ta volba byla jasná vždycky. I když jsem v průběhu let žila v Praze, v Africe, na Srí Lance, vždycky mě to táhlo zpátky do Poličky a věděla jsem, že tady chci žít trvale. Navíc mám dítě a potřebuji stabilní domov. Kde všude jste dlouhodobě žila? Rok v Íránu, dva roky na Srí Lance, přes dva roky v Kongu, půlrok na Haiti.

Která z těch zemí vám nejvíc přirostla k srdci? Je pro mě těžké si vybrat jen jednu z nich. Lidi mám nejradši v Íránu, ti jsou nám vlastně hodně blízcí. Většina z nich je vzdělaná, mají velký vztah ke své historii, kultuře, velký přehled. Je to hrdý národ, což se mi líbí. A ten patriotismus je tam zároveň takový zdravý, nijak vyhrocený nebo radikální. Báječně se s nimi povídá, báječně se s nimi paří. Jsou tam velmi různorodé skupiny, lidé moderní, pokrokoví, kteří mají podobné hodnoty jako my, pak ti hodně konzervativní, nomádi v poušti… A pestré je to i nábožensky. Potkáte tam židovské komunity, zoroastriánské komunity, hodně Kurdů, Arménů, křesťanů. Asi v žádné zemi jsem se necítila tolik vítaná

a chtěná. Na Srí Lance byl život zase takový nejjednodušší. Krásné moře, pláže, příroda. Ale třeba v Kongu to bylo hodně složité. Tam se pracuje těžko. Kvůli mentalitě tamních lidí, jejich historické zkušenosti s bílými, probíhající válce, chudobě, nespravedlnosti, která tam panuje. Jak si novou kulturu, do které přijedete, osaháváte? Nejčastěji na to jdu skrze ženy. Jelikož jsem žena, tak mám samozřejmě k ženám blíž, zajímají mě ženská témata a většinou si s nimi můžu popovídat de facto o všem. Každé cestě ale vždy předchází dlouhodobá příprava, studuji, čtu, bavím se s lidmi, kteří v té zemi byli.

a schopnější překonávat problémy. Dokážou se snadněji přizpůsobit než muži, kteří mají větší tendenci se litovat, pořád věci rozebírat. Kdežto ženy, i když trpí stejně, mají stejná traumata a zranění, se umí hodně rychle zmobilizovat. Sebrat sílu a táhnout tu loď dál, jít něco budovat. Ví, že na nich závisí děti, často chod celé té domácnosti. Myslím, že ženy jsou obdařeny větší silou ducha než muži. Pracovala jsem ve válkách, v oblastech po zemětřeseních, se ženami znásilněnými, se ženami, které přežily bombardování, v uprchlických táborech a viděla jsem tam tuhle jasnou spojnici napříč kontinenty. A toto je dobré podporovat. V Člověku v tísni jsem proto dělala spoustu projektů pro ženy, protože

„Přijmout rizika je základ toho, že můžu tuto práci vůbec dělat. Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ A také jsem se naučila, pochopila, že jako cizinec nemůžu nikdy úplně proniknout do místních vazeb, do místních zvyků. Ve většině zemí, kam jezdím, jsou kmenové společnosti. A právě ty kmenové, rodinné záležitosti, jsou pro nás zvenčí asi nejhůř rozklíčovatelné. Jsou věci, které nám jakožto cizincům zůstanou navždy skryté. A je to vlastně dobře. Cítíte nějakou sepjatost ženství napříč kontinenty? Ženy jsou všude stejné, jenom žijí v jiných světech. Ale ta podstata ženství je všude na světě stejná. Ve všech krizích se ukáže, že ženy jsou odolnější, silnější

jsem věděla, že je to vždy dobrá investice, která ve finále dokáže pomoci celé té společnosti. Protože jak říkají v Kongu, „zničíš ženu, zničíš společnost.“ A je to hluboká pravda. Jak vás, obzvlášť v muslimských zemích, přijímají muži? Já bych jen chtěla poznamenat, že nemám nějaký negativní vyhraněný postoj k mužům, to vůbec ne. Jsou to mí kolegové, partneři, chlapy beru úplně normálně. Ještě jsme se s Lenkou Klicperovou nesetkaly s tím, že by nás někdo bral špatně jenom proto, že jsme ženy. Naopak to leckde respektují víc, že dvě

40-41_WHAT20-09-cestovani.indd 40

20/08/2020 12:00

pro muže možnost sexu před svatbou komplikovaná, jako jsou třeba Srí Lanka a Pakistán. Bílá žena tam je navíc vnímaná jako snadný objekt, protože ji tak znají z porna, na které koukají.

Markéta Kutilová Začínala v roce 2012 jako redaktorka Lidových novin. Jako novinářka pracovala v různých afrických i asijských zemích. Zakládala misi Člověka v tísni v DR Kongo. Posledních šest let dokumentuje válku s IS a válku v Sýrii. Spolu s Lenkou Klicperovou podnikly 11 cest do Sýrie a pět do Iráku. Napsaly tři knihy – Islámskému státu na dostřel I a II a Ve válce. Svoje reportáže publikuje zejména v pořadu Reportéři ČT, v časopise Reflex a Alarm. Spolupracuje s mnoha českými médii. Dalším jejím tématem je migrace do Evropy - sleduje pravidelně balkánskou i libyjskou migrační trasu. Je spoluautorkou několika reportáží oceněných cenou Czech Press Photo.

ženy mají odvahu a jedou do války. Ale samozřejmě je to problém, pokud se dostanete mezi hodně konzervativní islámské skupiny, mezi konzervativní kmeny, a třeba radikální islamisty, tam je to samozřejmě problém. Ve většině případů to pro nás ale žádná překážka nebyla. Tak předpokládám, že se dané kultuře snažíte co nejvíc přizpůsobit, zahalujete se podle jejích předpisů. Jasně, to je základní pravidlo pro všechny cesty, dodržovat dresscode dané oblasti, kde se pohybuji. Pokud budu na Srí Lance v konzervativní muslimské komunitě, tak tam přijdu zahalená. A mezi Tamily půjdu alespoň v tričku, protože vím, že tílko je už na ženě vnímané špatně. Dresscode je vždycky číslo jedna. Ale vzhledem k tomu, že už mám svět nějak zmapovaný, tak zkrátka vím, že do Bagdádu se obléknu jinak než do Damašku a něco jiného na sobě budu holt muset mít v Libyi.

Nelze se nezeptat – bojíte se? Jasně, že jsou situace, kdy se člověk bojí. Ale stejně si myslím, že hranici strachu musíte mít posunutou trošku dál než jiní lidé. Ano, moje práce obnáší zvýšená rizika, protože jezdím do oblastí, kde ta rizika jsou. A přijmout rizika je základ toho, že můžu tu práci vůbec dělat. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Pokud bych měla strach už jenom z toho, že do té oblasti jedu, tak tam nemám co dělat. Ale když se ocitnu v situaci, kdy je strach na místě, kdy už se něco opravdu děje, kdy vím, že už je to průser, tak se samozřejmě strašně bojím. Kdyby se v takových situacích člověk nebál, tak by byl spíš psychopat. Jinak ale nemám žádné zbytečné strachy, kterými bych se svazovala, a které vyplývají jenom z nějakých pocitů a představ, co všechno se může stát. Asi jsem to takhle cítila vždycky. Učí vás takové situace třeba i něco víc o vašich hranicích? Ano. Třeba před dvěma lety jsem si řekla, že už nebudu jezdit do frontové linie, přímo do bojů, protože už jsem zažila strach a navíc jsem cítila, že se o mě bojí i moje dcera. To už bylo velmi kontraproduktivní. Protože jak říkám, v okamžiku, kdy se žačnete bát, nemáte tam co dělat. Ve kterých zemích vás nejvíc baví barvy, jídlo, chutě… Pokud jde o barvy, ale i nějakou barevnost života, pohodu, tak miluji Kambodžu. To je země, kde se cítím dobře, je tam pozitivní atmosféra, výborné jídlo, není až tolik poznamenaná turismem. Potom znovu Írán, Srí Lanka a jakékoliv africké země. A teď jsem třeba byla v Jižní Americe na dovolené a strašně se mi líbila Bolívie. Tam jsem z jídla úplně šílela. Všechno bylo čerstvé, člověk měl pocit, že zrovna teď utržené. Krása. A potom je jedna země, kam bych se vždycky vrátila, a doufám, že se i vrátím, Náhorní Karabach.

Co vás tam tak zaujalo? Neuvěřitelná čistota lidí a přírody. Čistota ve všem. Ve vztazích, ve vodě, všechno je tam prostě „pure“, křišťálové. Takže dokážete jezdit jen tak na dovolenou? No právě, že dokážu. Ale vybírám si jiné země, než kam jezdím pracovně. I když výjimkou je třeba Řecko. Tam jezdím mezi uprchlíky a zároveň na dovolenou. Nebo Makedonie. Ale když jedu na dovolenou, tak si to opravdu jedu užít. Neberu si s sebou kameru, protože pak mám tendenci pracovat, dívat se na svět skrze objektiv a přemýšlet nad tématy, které bych mohla novinářsky zpracovat. Upřímně si vás ale moc nedokážu představit třeba někde v St. Tropez na pláži. To máte pravdu, to asi není destinace, kam bych zrovna toužila jet, ale na bul-

musím stejně sama. Jsem zvyklá spoléhat se na sebe a jít si za tím, co chci. Moje babička říká, že touhu cestovat jsem podědila po dědovi, který byl sedlák, ale cestování miloval. Za komunismu to bohužel moc nešlo, a také se musel jako druhorozený syn starat o hospodářství. Přesto ale cestoval všude, kam se dalo. Sibiř, Bajkal, Jugoslávie, Bulharsko. A byl schopen se sám naučit pět světových jazyků. Takže ty geny asi přeskočily a já naplno realizuji něco, co děda nemohl. Naplňujete misi. Možná, já nevím, to je otázka někam výš. V poslední době jste nejvíc spojovaná s cestami do Sýrie. Pokud pomineme politické záležitosti, co byste o ní řekla? Sýrii miluji. Tamní lidi, kulturu, památky, celou tu zemi. Je nádherná, s bohatou historií. Cítím smutek a zoufalství, když

„Ano, jsou země, kde jsem čelila sexuálnímu obtěžování, ale stejně tak mu čelím v Česku.“ harských plážích mě potkáte, hlavně když jsou prázdnější. Moc ráda tam jezdím k moři s dětmi. Stejně tak jsem byla v posledních letech na dovolené třeba na Korfu. Řecko miluji. Byla ve vás cestovatelka odjakživa? Jsem z rodiny, která nejezdila ani na dovolené, naši nás nikdy nikam nebrali. Jezdila jsem maximálně za babičkou do Prahy na prázdniny. Celé své dětství a mládí jsem toužila jet k moři, ale musela jsem si to prostě zařídit sama. Takže když mi bylo sedmnáct, přemluvila jsem kamarádku a vyrazily jsme na tajňačku stopem do Itálie. Doma jsme to neřekly, s sebou jsme měly tisíc korun, stan, spacák a prostě jsme si stopem dojely na sever Itálie se vykoupat. A od té doby vlastně pořád někde jsem. Naučila jsem se, že pokud něco v životě chci, tak

vidím, co se s ní stalo. Byla to perla Blízkého východu. Vozíte si něco z cest? Jídlo, dekorace, inspiraci v péči o sebe od místních žen? Už mnoho let používám hennu, to jsem se naučila na Srí Lance. Nebo když jsem v Africe, nakoupím si bambucké máslo, kvalitní oleje, místní koření. To vozím po kilech, protože ho opravdu nerada nakupuji v Česku. Dekorace jsem vozila dřív, masky, polštáře, vyřezávané věci, ale teď mám pocit, že už nic víc nepotřebuji a ani nechci. Čím pro vás cestování v pár slovech je? Svět, život, poznání, inspirace, otevírání obzorů, vzdělání, poznání sama sebe. Kam to jde, tak beru i svou dceru a vidím, jak ji to formuje. Cestování je prevencí proti předsudkům.

Tak to máte asi poměrně bohatý šatník. To si právě vystačíte s pár kousky. Košile s delšími rukávy, aby zakrývala zadek, nějaký šátek na hlavu, volnější kalhoty, dlouhá sukně. Hlavně nic, co by zvýrazňovalo postavu a příliš odhalovalo tělo. Ale v muslimských zemích jsou i oblasti, kde si můžete pobíhat v tílku a nikdo vám neřekne ani popel. Důležité je být prostě dopředu informovaná. V Česku panují různé předsudky… Kdybych se třeba jako sama holka rozhodla jet do zmiňovaného Íránu, což mě hodně láká, řekla byste mi, že to je dobrý nápad? Úplně klidně, proč ne. Jenom s tím, že zkrátka musíte dodržovat dresscode. Zrovna tam musíte být celou dobu zahalená, protože být odhalená je trestný čin a normálně by vás zatkli. Takže pokud se podřídíte, tak proč byste tam jako žena sama nemohla. Ano, jsou země, kde jsem čelila sexuálnímu obtěžování, ale stejně tak mu čelím v Česku, takže to nemůžu takto generalizovat. V podstatě nejvíc případů sexuálního obtěžování jsem zažila právě v Česku, a potom v sexuálně frustrovaných společnostech, kde je

Pokus matky předat dceři lásku k Africe dopadl na výbornou. Africké divočiny ale každým rokem rapidně ubývá.

40-41_WHAT20-09-cestovani.indd 41

20/08/2020 11:59

L AHŮDK Y

Zdraví ve skořápce Působí v těle protizánětlivě, podporují správnou funkci trávicího traktu, snižují cholesterol a poradí si i s pocuchanou nervovou soustavou. Pusťte si do kuchyně ořechy, jejichž doba sklizně právě nastala. P. S.: Vlašáky navíc léčí kašel. Stačí si z nich udělat čaj apopíjet ho třikrát denně. T Petra Nováková, Tomáš Mrvík S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva F Michal Ureš

Topinamburový krém s ořechy 1776 kcal, 92 Kč / 4 porce

Zvěřinové carpaccio

→ rostlinný olej → 100 g cibule

ořechové kameny, marinované houby a medová majonéza s hořčicí 644 kcal, 345 Kč / 4 porce

→ čerstvý tymián → 500 g topinamburů → 100 g másla → sůl a pepř

C A R PAC C I O

→ 100 ml čerstvé smetany ke šlehání

→ 0,4 kg dančího hřbetu → rozmarýn, tymián

V rozehřátém hrnci s olejem orestujte najemno nakrájenou cibuli dosklovata. Přidejte lístky tymiánu, očištěné topinambury a asi lžíci másla, osolte, opepřete, nechte 5–8 minut dusit. Promíchejte a vařte dál doměkka (20–25 minut). Přilĳte smetanu. Rozmixujte a ještě propasírujte.

→ sůl, pepř → olej

Maso osolte, opepřete a opečte zprudka ze všech stran spolu s tymiánem a rozmarýnem. Poté ho nechte odpočinout, utáhněte do fólie (do pravidelného válečku) a nechte chvíli zmrznout. Po vyndání krájejte na tenké plátky.

MAJONÉZ A → 0,5 l oleje → 0,08 kg žloutků → 0,04 kg plnotučné hořčice → sůl, pepř → hrubozrnná hořčice → med

V mixéru na poloviční otáčky smíchejte žloutky s hořčicí, osolte, opepřete a postupně přilévejte olej, až dosáhnete správné konzistence. Ve finále přidejte hrubozrnnou hořčici a med. Maso naskládejte na talíř, pokapejte olivovým olejem , přidejte hořčičnou majonézu, kuličky bezu a jeřabiny a dozdobte jedlými bylinkami.

Tartaletka s lískooříškovým krémem 4453 kcal, 183 Kč/ 4 porce Recept najdete na whatnews.cz

42-43_WHAT20-09-lahudky.indd 42

20/08/2020 14:21

Bramborové noky s parmezánem Omáčka z modrého sýra, hrušky, balsamiko a ořechy, 2273 kcal, 166 Kč / 4 porce

→ 0,5 kg nastrouhaných pečených brambor → 0,25 kg hladké mouky → 0,05 kg parmezánu → 2 vejce → sůl → červený kampotský pepř → 50 g červené papriky → 80 g červené řepy

Veškeré suroviny smíchejte dohromady, připravte si 20g kousky těsta a vyválejte je do tvaru válečku. Vařte je v osolené vodě (5 minut), poté je vložte do studené vody. Noky ohřejte na másle. Polĳte gorgonzolovou omáčkou (ve smetaně nechte rozpustit gorgonzolu, osolte a opepřete), servírujte s nakrájenou hruškou, redukcí aceta balsamica a posypané vlašskými ořechy.

Ravioly plněné liškami špenát, houby, mandle a parmezán 1433 kcal, 227 Kč / 4 porce

→ 200 g mouky → 2 vejce → 200 g ricotty → 100 g lišek → 10 g šalvěje → sůl → máslo → šalotka → parmezán

T Ě S TO

Smíchejte v mixéru mouku, 2 vejce, sůl a čajovou lžičku olivového oleje. Podle konzistence můžete přidat vodu. Těsto ručně prohněťte a zabalte do fólie. Nechte odpočívat zhruba 20 minut.

NÁPLŇ

Smíchejte ricottu, nakrájené orestované lišky a šalvěj. Těsto rozválejte ve strojku na těstoviny na dva dlouhé tenké pláty. Pomocí cukrářského pytlíku naneste vždy trochu náplně, kousek vedle sebe. Přiklopte druhým plátem těsta. Ravioly vykrájejte tvořítkem: nebojte se použít sílu. Ravioly pomoučněte a vařte v osolené vodě zhruba 4 minuty.

Mrkvový dort marinovaná karotka, tvarohový krém, vlašské ořechy 5708 kcal, 212 Kč / 4 porce Recept najdete na whatnews.cz

Pod ravioly si připravte čerstvý špenát se šalotkou na másle. Na ozdobu orestujete lišky a nastrojte parmezán a mandle.

42-43_WHAT20-09-lahudky.indd 43

20/08/2020 14:21

Největší iniciativa společenské odpovědnosti a Cílů udržitelného rozvoje od OSN v Česku

Projekty organizujeme

zažijte

CENY SDGs

NETWORKING a staňte se

JEDNÍM Z VÍCE NEŽ 360 ČLENŮ

jsme ambasadorem

GIVING TUESDAY

mapujeme dobrá místa v aplikaci

DOBROMAPPKA pořádáme

SDGs BEACH VOLLEYBALL CUP

vydáváme

KATALOG UDRŽITELNÝCH DÁRKŮ

www.a-csr.cz

přinesli jsme do Česka

PLOGGING

WHAT a ZOOM! Zaostřete fotoaparátem v chytrém mobilu. Teď.

WHAT20-09-inzerce_acsr.indd 1

18/08/2020 23:26