What 05/20 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 1 5 , C OV I D -1 9 I S S U E

Emoční hlad

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Právě potěšení z jídla může vést k přejídání. Nebo rovnou k závislosti?

Vakcinolog Jiří Beran:

„Mýdlo virus nezničí, ale změní jeho povrch, takže se nedokáže na člověka přichytit.“

Co nás může naučit izolace?

STRANA 16

S T R A N A 28

STRANA 43

Vlastina Kounická Svátková 01_WHAT20-04-cover.indd 1

Dovolit si být emocionální, potkat sami sebe na víc než hodinu denně a být opravdoví.

„Žít s někým, kdo dělá věci úplně jinak, čili úplně blbě, je náročné.“ S T R A N A 8

19/04/2020 11:42

WHAT-inzerce.indd 1

20/04/2020 13:59

Ú VO D N Í K

Domácí vězení číme se žít v rodinách, učíme se s dětmi, což bychom si do té doby nedokázali představit ani na hodinu denně. Potraviny vybíráme on-line. Vaříme. Vaříme každý den. Vaříme lépe než tchyně. Přesazujeme tchynin jazyk. Čteme. Pomáháme si. Ač neradi, držíme si odstup. Nosíme roušky. Odhlašujeme kroužky. Vyrábíme ochranné štíty. Poléváme se antibakteriálními gely. Dveře otevíráme rukávem. Mlčky i nahlas obdivujeme lékaře, požárníky, policisty i učitele, protože do této doby jsme nechápali, jak neocenitelnou práci odvádějí. Pláčeme. Zpíváme na balkoně. Máme více času si uvědomit, že čas je to nejdůležitější,

co máme. Šijeme v ruce i na šicím stroji. Nešijeme, ale přispíváme. Nešijeme, nepřispíváme, ale podporujeme své okolí. Více jíme (tloustneme), ale snažíme se chodit po bytě. Orloji i Karlovu mostu dopřáváme prázdniny. Nestěžujeme si. Nakupujeme v rukavicích. Popíjíme s přáteli díky web kamerám. Hádáme se, ale pak se zase bavíme, protože nám nic jiného nezbývá. Milujeme se. Milujeme se? Píšeme pohledy. Vzpomínáme na moře. Podporujeme malé podniky. A okénka. Děláme radost. Šetříme. Hodně utrácíme. Voláme si. Myslíme na rodiče, na sousedy, na cizince, kteří přišli o své nejbližsí, na všechny na světě. Sdílíme pomoc. Nebojte, covidup to bude za námi!

Tým redakce WHAT

03_WHAT20-04-uvodnik.indd 3

19/04/2020 11:43

OSOBNOSTI

Co byste si přáli stihnout Náš život už nebude stejný jako před celosvětovou pandemií, nicméně pro mnohé z nás jde dál. Naše sny nám virus nemůže jen tak vzít! Co mají v plánu naše osobnosti, až se otevřou brány jejich domovů? T Petra Nováková, Markéta Faustová F Dominik Port, Damibio, unsplash.com a archiv osobností

Jakub Žáček Žije v Praze, ale doma je v Jizerských horách. K umění má blízko už od mládí, kdy ve Frýdlantu v Čechách studoval Střední uměleckou školu. Pražskou DAMU absolvoval v ročníku profesora a režiséra Josefa Krofty. Je spoluzakladatelem libereckého Krátkého a úderného divadla. Pod pseudonymy Klaun Unesco nebo Krys Krystferson příležitostně vystupuje s Pánským pěveckým sdružením extrémního folklóru Krása a Sestry Medvědy. Aktuálně můžete Jakuba vidět v Divadle Na Zábradlí, kde hraje v inscenacích Požitkáři, Hamleti, Mýcení, Persony nebo Tajný agent. My jsme si ho oblíbili jako mistra vedlejších rolí v sitcomu Comeback.

Adam Zvonař

Jana Plodková Této herečky si mnoho diváků všimlo poprvé v koprodukčním filmu Marka Najbrta Protektor v roce 2009. Objevila se například také ve filmech Polski film, Lída Baarová či v pohádce Čertí brko. V Divadle Na Zábradlí, ve kterém je od roku 2014 v angažmá, jsme Janu viděli v Posedlosti a v Požitkářích v režii Jana Mikuláška a tam byla zase v úplně jiné poloze. V bizarní, dekadentní, někdy až pološílené. Stejně jako Na Zábradlí se Jana objevuje i v HaDivadle. Tam rozhodně stojí za pozornost inscenace Renaty Kalenské v režii J. A. Pitínského, za kterou byla nominována na Cenu Sazky a Divadelních novin v kategorii nejlepší divadelní herečka.

Celý život dělám balet a snažím se divákům rozdávat radost. Protože jsme byli nuceni z důvodu koronavirové epidemie divadlo zavřít ze dne na den a ocitli jsme se zavření doma, rozhodl jsem se spustit projekt Lekce Baletu on-line. Zájem je veliký. Každému doma stačí dva na dva metry, židle a dobré připojení k síti. Momentálně startuji třetí týden a musím uznat, že vidím pokroky! Nová doba přináší nové možnosti, nikdy bych neřekl, že by to bylo možné. Neshledávejme v tomto období jen to negativní. Každý z nás máme mnoho možností, jak pomoci, nicméně rozhodnutí udělat první krok je nejdůležitější a zároveň nejtěžší.

Tento rok si rozhodně nenechám ujít premiéru filmu Bábovky v režii Rudy Havlíka. Pokaždé se nesmírně těším na to, jak to celé dopadne. V paměti mám pouze scény, kde jsem se objevila, atmosféru, kterou jsem na place zažila, ale absolutně nemám ponětí o tom, jakou formu celý film bude mít. Dále mě čeká cesta do Itálie, pokud koronavirus dovolí, kde navštívím malé farmy a podniky, vyrábějící přírodní kosmetiku, která je u nás k dostání pouze na e-shopu Damibio. Taková šnečí farma bude jistě velký zážitek. A nesmím zapomenout na chalupu a všechny ty květiny a stromy, které tam zasadím. Víte co? Nenechám si utéct jediný den bez povšimnutí. Protože každý nový den přináší nové radosti i starosti, které nás zase o kousek posunou dál. A v tom je život úchvatný.

Letos bych chtěl konečně stihnout: Naučit se jezdit na koni a jít na večeři s kolegyní z Divadla Na Zábradlí Janou Plodkovou. Nebo se aspoň naučit jezdit na zábradlí a nějaký koniny s Plodkovou. A přinejhorším: Stihnout s ní večeři. Letos.

První sólista baletu Národního divadla zosobňuje představu o elegantním baletním tanečníkovi. Již na škole tančil převážně sólové role a ne náhodou často role princů. Jeho pohyb je ladný, tančí s grácií a technickou přesností. Dvakrát byl nominován na Cenu Thálie – v roce 2012 za roli Prince v Šípkové Růžence a v roce 2016 za roli Prince Siegfrieda v Labutím jezeře. Když vzpomíná na moment, kdy ho poprvé oslnil balet, vidí sebe ve čtyřech letech, jak sedí s dědečkem v křesle potaženém saténem a několik hodin se ani nehne.

Nº 15, Covid-19 issue

Brand Founder: Beata Baníková Obchod: Karolina Heligrová, Martina Jarošová Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Adéla Lipár Kudrnová, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Klára Mandausová, Helena Máslová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Ivy E. Morwen, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 24197700 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN: 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 30. 4. 2020

04-05_WHAT20-04-osobnosti.indd 4

19/04/2020 21:43

Karel Osoha V současnosti patří mezi nejúspěšnější mladé české komiksové kreslíře a ilustrátory. Vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru animace pod dobrosrdečným vedením mistra Jakuba Zicha. Snad i díky tomu, že ho tam tolik let strpěli, jak sám s nadsázkou říká. Za velmi zdařilou považujeme jeho spolupráci s historikem Pavlem Kosatíkem na komiksu Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci, za nějž získal cenu Muriel 2017 za nejlepší kresbu. Ilustroval dva díly dětského románu Prašina a úžasné jsou i první dva díly komiksové trilogie Návrat Krále Šumavy. Aktuálně připravuje s týmem třetí.

Dora Viceníková

Marpo Vlastním jménem Otakar Petřina patří k nejvýraznějším rapperům v Česku. Jeho otec, Otakar Petřina st., byl známý český skladatel a kytarista, a tak není divu, že se Marpo věnoval hudbě odmala. Svoji první bicí soupravu dostal, když mu byly tři roky. S rapováním se začal seznamovat ve třinácti letech a od té doby vydal osm studiových alb. V roce 2012 založil kapelu TroubleGang, se kterou se mu podařilo vytvořit několik rekordů na česko-slovenské hiphopové scéně. V květnu 2018 pokořila vysněnou metu a vyprodala O2 arenu.

Výrazná osobnost a umělecká šéfka Divadla Na Zábradlí se chce podílet na inscenacích, které vytrhují diváka ze zažitého způsobu vnímání a přímo ho provokují. Vzdělání i schopnosti na to má. Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a doktorandské studium na FaVU. Působila jako dramaturgyně Mahenovy činohry NDB, od roku 2005 je členkou dramaturgické rady Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni a členkou poroty Ceny Josefa Balvína.

Asi to bude znít sobecky, ale po mnoha letech prací na cizích scénářích bych se rád konečně prokreslil k vlastním námětům. Není asi reálné dokončit rovnou dlouhý autorský komiks, ale utřídit myšlenky a rozvinout některé nastřádané poznámky, to by už byl relativní pokrok. Trochu si i říkám, jestli bych neměl na vlastních věcech více svobody experimentovat, i za cenu, že kreativně šlápnu vedle. Takže bych chtěl stihnout nakreslit něco pro sebe, protože přispíváním vlastními věcmi do různých fanouškovských publikací jsem vlastně začínal. A k mým osobním plánům: Minulé léto jsem nevytáhl paty z domova, ale letos jsem si začal lépe organizovat čas, a tak se těším, že až se oteplí, vyrazím se svou milou a s kamarády někam do parku a vůbec nic tam nenakreslím.

2020 je takové kulaté, uzavřené číslo, ale já mám pocit, že místo uzavírání jsem uprostřed běhu. Co bych chtěla v tomto roce stihnout? Před pár týdny by má odpověď byla určitě jiná. Nyní, po zkušenosti s karanténou, jsou to zdánlivě malé cíle – co nejvíce si užívat zdraví, přítomnosti rodiny a přátel, možnosti volného pohybu, cestování a dělání divadla. Zkrátka žít naplno, více si uvědomovat tyto všednodenní dary a být za to vděčná.

Mým asi největším plánem na letošní rok byl koncert v Edenu (Sinobo Stadium), který se měl uskutečnit v červnu, ale vzhledem k aktuální situaci s koronavirem ho bohužel musíme zrušit. Taky bych si přál letos vydat novou desku, na které pracuju s Marcusem Tranem a Clintem Murphym, a na Vánoce stihnout odboxovat jeden zápas, o kterém ale zatím nemůžu prozradit nic bližšího. Taky jsem se těšil, že zmizíme s dětmi na dovolenou, ale kdoví, jestli to letos půjde.

04-05_WHAT20-04-osobnosti.indd 5

19/04/2020 11:46

H OT N E W S

Novinky, které obohatí váš život T Adéla Lipár Kudrnová F archiv značek

Vybrali jsme pro vás to nejlepší, co si nesmíte následující měsíc nechat ujít. Zalézt si do postele s knížkou a novinami je dobrý nápad vždy, skvělé české podcasty zase nahradí běžné činnosti, které jsou v tomto období relativně omezené. Přečkáme to společně!

ČAS NA SKLÁDAČKY Touží vaše děti po slonovi, ledním medvědovi nebo třeba po dinosaurovi? Nemusíte s nimi do zoo nebo do muzea, nová česká značka PaperTime nabízí skládací papírová zvířata, která si sestavíte lehce sami doma a ještě se u toho pobavíte. Lepení a sestavování modelů bude bavit nejen děti, ale i jejich tatínky nebo prarodiče. Hotové skládačky se potom stanou ozdobou každého pokojíčku! papertime.cz

NOVINKY ZE SEVERU Finská značka Artek na veletrhu ve Stockholmu představila první letošní novinky. Sofistikovanou provazovou židli Rope Chair a minimalistický věšák Tupla Hook z dílny francouzské dvojice bratří Bouroulleců. Oba produkty jako poctu své tradiční filozofii, která kombinuje umění a technologii, jak název značky napovídá. Právě dvojice Ronan a Erwan Bouroullec, která pro Artek již vytvořila kolekci Kaari, se proslavila využíváním technologií a elegantním uměleckým zpracováním, které se zřetelně promítly i do jejich nejnovějších návrhů. artek.fi

ZLATÉ VEJCE Pokud milujete vajíčka, jistě vás potěší nový kvalitní fast food Golden Egg, který je právě na lásce k vajíčkům postavený. Tyto bíložluté lahůdky ve skořápce jsou zdrojem mnoha živin a také potravinou, se kterou se dá vykouzlit celá řada pokrmů. Samozřejmostí jsou vejce z volného chovu, která jsou také GMO free. Na zdejším menu tak najdete různé druhy omelet, míchaná vajíčka na x způsobů, nechybí ani volské oko a věneček s vaječným krémem! goldenegg.cz

VÝLET DO KRAJINY DĚTSTVÍ

ŠPANĚLSKO V PRAZE

Až do 17. května se v Galerii Josefa Sudka na Hradčanech koná výstava Božena Sudková/Josef Sudek: Krajina dětství. Výstava připomíná mládí a výchozí prameny fotografa Josefa Sudka (1896–1975) a jeho sestry Boženy Sudkové, která se také věnovala fotografii, avšak zůstala v bratrově stínu. I když to byla ona, kdo zajišťoval firemní agendu a retušoval fotografie. Výstava zachycuje Nové Dvory, kde sourozenci prožili dětství, a také nedaleký zámek Kačinu a Kutnou Horu, které byly pro Josefa Sudka důležité. Představeny jsou i drobné fotografické studie a náladové snímky Boženy Sudkové.

Pražské Vinohrady jsou zase bohatší o jednu skvělou restauraci. V Jagellonské ulici před časem otevřel El Camino Tapas Restaurant, který nabízí to nejlepší ze španělské kuchyně formou tapas! El Camino znamená cesta a přesně to je cíl nového podniku – provést zákazníky nejen španělskými pokrmy a vínem, ale i kulturou a zvyky země. Za restaurací stojí David Böhm, který vlastnil a deset let vedl úspěšnou restauraci Medité v Mariánských Lázních, která Česku představila tapas v celé šíři. Nyní se majitel rozhodl ve své cestě pokročit a vzít útokem Prahu. Šéfkuchařem v novém podniku je Michal Mathé.

upm.cz

elcaminotapas.cz

06-07_WHAT20-04-hot-news.indd 6

19/04/2020 11:49

CAMPUJ ONLINE V době, kdy se nejen Česko snaží zabránit šíření koronaviru, je lepší zůstat v pohodlí domova. Na to se připravilo i pražské Centrum architektury a městského plánování a nabízí na následující dny a týdny, kdy se návštěvníci a fanoušci do CAMPU fyzicky nedostanou, alternativní virtuální program. Najdete ho na campuj.online a čeká na vás čtveřice živých přenosů. Na youtube.com/campraha najdete také kompletní archiv všech přednášek od založení CAMPu. A ve spolupráci s Mall.tv CAMP uvede deset dosud nezveřejněných dílů talk show Camping s Ondřejem Cihlářem. campuj.online

KNIŽNÍ SOUBOJ V nominacích 19. ročníku knižních cen Magnesia Litera je tolik skvělých knížek, že je do vyhlášení vítězů 7. dubna určitě všechny přečíst nestihnete. Začít ale můžete. Doporučujeme například knihu Možnosti milostného románu Jana Němce, kterou vydalo nakladatelství Host. Román si klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. V kategorii Kniha pro děti a mládež stojí za pozornost knížka Každá věc má něco společného se štěstím autorů Petra Borkovce a Martina Krkoška nakladatelství Běžíliška. Jde o sbírku básní, při jejichž čtení se člověk někdy baví, jindy zalyká nostalgií a občas jej i zamrazí. magnesia-litera.cz

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ PODCASTY Na české podcastové scéně se toho děje čím dál tím více. Vybrali jsme pro vás tři podcasty, které musíte začít odebírat. Každý se věnuje úplně jiné oblasti, ale společné mají jedno – vášeň pro dané téma. Taste of Prague Podcast je o jídle a cestování. Díky rozhovorům se zajímavými lidmi, které jsou někdy česky a někdy anglicky, se dozvíte mnohdy netušené. Podcast Do slov se věnuje literatuře – autoři čtou knihy, baví se o tom, jak jsou napsané, a hledají hlubší souvislosti. Podcast My Bohemian Tale se věnuje příběhům lidí, kteří se věnují módě, designu a řemeslu. Jde o dokumentární seriál studentky Andrey Vytlačilové a režisérky Lucie Desmond. Všechny tři podcasty najdete na Spotify.

EKO SÍDLO Jestli by nás bavilo pracovat v nějakém konkrétním prostoru, byl by to Palác Křižík II, postavený v eko stylu, kde sídlí Seznam.cz. Součástí šestipatrového komplexu od architektonické kanceláře D3A jsou kromě kanceláří také posilovna, horolezecká stěna, odpočinkové zóny v patrech či střešní terasa. Jednou ze zajímavostí je například odlišné barevné ladění jednotlivých pater. Ačkoli je Seznam.cz v Paláci Křižík II nájemníkem, nikoli vlastníkem, podílela se firma na nákladech a přímo promlouvala do celého projektu, koncepce i realizace. Palác Křižík II, Radlická 10, Praha 5, seznam.cz

TITITI Do finále Czech Grand Design 2019 se dostala i Tereza Talichová se svými dřevěnými hračkami Tititi, které na loňském Designbloku nadchly nejen děti, ale i dospělou porotu. Ruční výroba z českého dřeva povyšuje každý exemplář na svébytný unikát s nespornou uměleckou hodnotou. Tereza nezahálí a v roce 2020 už představila řadu nových figurek, mezi kterými najdete třeba Karkulku, Mandariňáka nebo Kedlubňáka. My Tititi předpovídáme velkou budoucnost a jestli máte investovat do nějakého designového kousku, pak je to právě tato značka. tititi.cz

06-07_WHAT20-04-hot-news.indd 7

19/04/2020 11:49

R OZ H OVO R

„Dělám kreativní věci, ale jdu si svojí vlastní cestou. Je to riskantní a nikdy nevím, jak to dopadne, ale je to jediná možná cesta,“ říká Vlastina Kounická Svátková.

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 8

19/04/2020 11:53

Sdílení pravdy je pro mě zásadní ejí nízké sebevědomí vyústilo v bulimii, o které dnes hovoří s mladými lidmi, kteří řeší podobné problémy. Sama o sobě říká, že je velmi intuitivní člověk.

Neměla jste se ráda, nevěřila si, sama sobě jste se nelíbila. Říkáte, že se to změnilo s narozením prvního syna. Jak se na sebe díváte teď? Člověk si toho musí hodně prožít a projít si několika zásadními zkušenostmi, aby se vnitřně zklidnil a přestal honit za iluzí dokonalosti. A to prostě v dospívání a mladém věku není možné. Když si vzpomenu na sebe ve dvaceti, musím se smát, jak povrchní a fatální jsem byla. Myslela jsem si, že svět se musí točit jenom kolem mě a mé štěstí závisí na uznání zvenčí. Svou namachrovaností jsem kryla to, jak nejistě se cítím uvnitř. Nebýt všech těch zkušeností, jako byla bulimie nebo hledání sebe samé v partnerských vztazích, nikdy bych nepochopila, co je v životě opravdu podstatné a kdo jsem vlastně já sama. Člověk, který se přĳme i s tím temným, ošklivým, strašidelným, se vnitřně zklidní, protože ho

Vlastina Kounická Svátková je renesanční žena. Hraje, píše, beseduje, navrhuje šperky a zachraňuje staré věci. Umí být i velmi otevřená, na Instagram neváhala napsat, že její manželství prochází krizí. Vždy to tak ale nebylo. Nevěřila si a důkazy o tom, že za něco stojí, potřebovala od druhých. T Klára Mandausová, F Ivy E. Morwen, S Jano Kimák, M Kateřina Koki Mlejnková

až teď, protože ještě před pár lety bych řešila, jak je to drahé, a možná se tam ani nikdy nepodívala. Je ale obrovskou pravdou, že nikdy nevíte, co bude zítra a zítra nemusíte mít vůbec nic. Rčení Carpe Diem mi začalo být hodně blízké. Právě když jste byli na dovolené, objevily se spekulace, že váš vztah s manželem prochází krizí. Naznačila jste to na Instagramu. Mimo jiné jste napsala: Vztah je křehký. A ten náš už nechránilo vůbec nic. Muselo se buď všechno kompletně změnit, nebo definitivně rozpadnout. Byli jsme připraveni na obě varianty. Na tu druhou víc. Napsala jsem to, protože to byla pravda a nechtěla jsem být jednou z těch, která se tváří, že je u ní vše v pořádku, i když reálný život nás všech je vlastně velmi podobný, chvíli jsme nahoře, chvíli dole a když si myslíme, že bychom mohli mít chvíli klid, přĳde ještě větší rána a začínáme znovu. Jsem velmi intuitivní. Když pocítím, že mám něco říct nebo napsat, tak to bez jakéhokoliv přemýšlení musím udělat. A sdílení pravdy je pro mě čím dál tím víc zásadní.

„Žít s někým, kdo dělá věci úplně jinak, čili úplně blbě, je náročné. Nakonec jsme se dostali do klasického vzorce chování a já se bála něco říct…“

už nic a nikdo nemůže ničím překvapit. Možná právě proto zralé ženy po čtyřicítce začnou žít konečně naplněný život, protože pochopily, co je dělá opravdu šťastné – být v klidu, přĳmout, co je, a ještě si to užít. Takže se dá říct, že vy si dnes už užíváte? Fotky z vaší poslední dovolené na Mauriciu vypadaly jako z ráje. Užívám si hlavně tak, že se snažím dělat věci, co mě baví, co chci dělat a nepřistupuju na nabídky a projekty, které se mnou nerezonují, ale jediný důvod, proč bych přĳala, je strach z toho, co bude. Strach z nedostatku peněz a práce. Nebojím se víc riskovat, důvěřovat životu, ale taky jsem se naučila víc si život užívat. Určitě i díky mému manželovi, který je můj absolutní opak snad ve všem, a spojením s ním jsem se dostala do větší rovnováhy. Když má peníze, utratí je za věci, které má rád. Já jsem byla ten typ, který peníze spořil a schovával na horší časy. Nic moc jsem si nekoupila, protože co kdybych potřebovala nové zuby nebo výměnu kolenního kloubu, že? Do ráje jménem Mauricius jsem taky odjela

Jestli tomu dobře rozumím, začínáte s manželem znovu. Čistý stůl. Myslíte, že na vině nesouladu byly i vaše rozdílné povahy? Vzájemná rozdílnost povah je skutečnost, kvůli které se hodně vztahů rozpadá. Protože žít s někým, kdo dělá věci úplně jinak, čili úplně blbě, je náročné. Nakonec jsme se dostali do klasického vzorce chování, já se bála něco říct, aby zase nebyl konflikt, až jsem byla natlakovaná jako papiňák a vybouchla nečekaně a nepřiměřeně situaci. Nedokázala jsem si uvědomit, že když přĳdu domů a začnu všechny buzerovat kvůli bordelu, není to problém jejich, ale můj. Chodila jsem na terapie a makala na sobě, ale tím jsem se rychle posunula a do krize se dostal manžel. Jak je to možné? Neměla by se díky vaší terapii situace spíš uklidnit? Měl pocit, že to, že jsem jiná, dělám naschvál. Že to, že vypouštím nepodstatné věci, dělám úmyslně. Začaly mu vadit i moje kytky na okně a v ten moment jsme oba pochopili, že máme dvě možnosti, jít od sebe v klidu a pokoji, nebo

„Člověk, který se přijme i s tím temným, ošklivým, strašidelným, se vnitřně zklidní.“

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 9

19/04/2020 11:53

R OZ H OVO R

začít znovu a jinak. Manžel začal na sobě taky makat, přestal na mě koukat jako na soupeře a smířil se s tím, že mě nikdy nemůže pochopit, protože on stojí pevně na zemi, kdežto já jsem často někde nahoře, v oblacích intuice a pocitech, které on nemá. Klobouk dolů, že jste oba začali disciplinovaně pátrat v sobě po svých chybách. Už podruhé v této souvislosti zmiňujete intuici. Jak moc je pro vás důležitá a stalo se vám někdy, že jste se jí zpronevěřila, a pak na to doplatila?

Nevím, jestli jsme disciplinovaní, každopádně jsme si uvědomili, že můžeme jeden druhého ztratit a že ani jeden z nás nemůže toho druhého nutit v tom vztahu být. Tím se nám oběma ulevilo. Uvědoměním, jak je vztah křehký a zranitelný… Intuici jsem několikrát v životě ignorovala a pokaždé na to doplatila. Proto ji už raději poslouchám. Když jsem byla mladší, ten tichý slaboučký hlásek mi říkal, bacha, nenechávej si ty věci v autě, vykradou ti ho. Bacha, nezůstávej tady, něco se stane. Bacha na toho muže, tohle nebude v pořádku.

„Postavit se sama za sebe už docela dobře umím. Nejtěžší je to vždycky v těch vztazích, které jsou nám nejblíž, jako jsou ty s mámou, otcem nebo partnerem.“

„Pro mě je důležité, abych v tom, co mě baví, měla svobodu. Aby mi nikdo neříkal, co se mi musí líbit a jak to má vypadat,“ popisuje Vlastina.

Tuším, že jste někdy neposlechla, a stalo se něco opravdu nepříjemného. Na druhou stranu jsou to všechno zkoušky a poučení. Tak třeba to auto. Přespala jsem na studentských kolejích u kamaráda, auto plné kufrů a těch nejlepších šatů a bot, protože jsem se stěhovala, a intuice mi řekla: nenechávej ty věci v autě, vykradou ti ho. Ještě jsem se ho zeptala: Hele, nekrade se tady, můžu to takhle nechat přes noc? A on řekl, že jasně… Do rána jsem v autě neměla nic, ani pneumatiky. Taky jsem takhle zrušila svatbu týden před termínem, protože jsem cítila, že to nemám dělat. Neměla jsem ale žádné logické vysvětlení, a nakonec mě všichni okolo přesvědčili, protože už byl objednaný dort a napečené koláče. Řekla jsem ok a po sedmi letech se rozváděla. Předpokládám, že už svoji intuici neobcházíte. Dokážete se za své pocity postavit, i když si třeba ostatní myslí, že se chováte trochu jako cvok? Věřím intuici, ale zároveň díky prožité zkušenosti vím, že už si nikoho nebudu brát po krátké známosti, takže to, co je pro někoho intuice, může být pro jiného jenom selský rozum. Postavit se sama za sebe už docela dobře umím. Nejtěžší je to vždycky v těch vztazích, které jsou nám nejblíž, jako jsou ty s mámou, otcem nebo partnerem. Říkala jste o sobě, že jako malá jste byla hodná holčička, která má ale pocit, že si musí lásku nějak zasloužit. To bývají často rodinné vzorce, které se přenáší z generace na generaci, a je dobré je rozseknout. Já jsem byla určitě hodná. Ale o to víc jsem pak zlobila v pubertě, v dospívání a nemohla jsem se dočkat, až mi bude osmnáct a definitivně odejdu z domu za svobodou. Ale když jsem byla malá, nemohla jsem se moc projevit ve své autenticitě. Nemohla jsem zlobit, křičet, vztekat se, naplno si prožít všechny ty nežádoucí emoce a naučit se s nimi pracovat. Tím se prohloubil strach. Strach, že selžu, že mě nebudou mít rádi, když budu smutná, divná. Ono je to jednodušší, když děti nezlobí. Když poslušně sedí u stolu a úhledně jedí příborem. Když udělají všechno přesně tak, jak po nich chceme. Ale co vlastně chtějí ony? To nám je fuk. Hlavně že my máme klid. Výchova dětí je podle mě ta nejtěžší disciplína a neexistuje, abychom neudělali jako rodiče nějakou chybu. Ale třeba je tou největší chybou mít extrémně poslušné dítě. Ale to se ukáže až v pubertě nebo v dospělém věku našich dcer a synů. Nakonec, naším nejlepším zrcadlem jsou právě naše děti. Pokud jim dovolíme říct, co si o nás opravdu myslí, nastaví nám zrcadlo. Mně moje děti několikrát řekly, že křičí proto, protože křičím i já, že slibuju něco, co nesplním, a ten nejstarší mi řekl, že je dítě a nemá se co starat o mladšího sourozence. A mají pravdu!

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 10

19/04/2020 11:53

Něco o Vlastině Herečka a spisovatelka se narodila ve slovenské Myjavě, maminka je Slovenka, otec Čech. Od roku 2002 žije v Praze. Vystudovala gymnázium a obor pedagogika na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zároveň studovala mediální komunikaci na Univerzitě sv. Cyrila a Metoda v Trnavě. Po studiu pracovala jako redaktorka v časopisech. Hereckou dráhu začala v bondovce Casino Royal. K dalším filmům, ve kterých hrála, patří například Ženy v pokušení, Nevinné lži, Gangster Ká nebo Můj příběh. Vydala knihy Modrý slon, Sama sebou a bestseller Prostor pro duši. Další má rozepsanou, ale jak sama říká, nedává si nůž na krk. Letos bude mít premiéru i nový film Smečka, ve kterém účinkuje, o šikaně mezi dospívajícími. Spolu s herečkou a fotografkou Zuzanou Šulajovou vlastní značku Adore. Navrhují zlaté šperky z přírodních drahokamů a polodrahokamů. Spolupracuje s Centrem Anabell, které pomáhá lidem s poruchou příjmu potravy. Jejím prvním manželem byl režisér Dan Svátek, se kterým má dva syny. Je podruhé vdaná, do manželství s Jiřím Kounickým přibyl další syn.

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 11

19/04/2020 11:53

R OZ H OVO R

? Rychlý dotazník Jméno Vlastina máte zapsané v občance, nebo je to obměna jiného? Obměna. Na jiné oslovení neslyším. Možná ještě na lásko a maminko. Dlouho jste nosila delší vlasy, a pak přišla razantní změna. Proč? Mám ráda změny, dynamiku, když se v životě něco děje. Být stále stejná by mě unudilo k smrti. Tak jak se vyvíjím duševně, mám potřebu změn navenek. Neváhala jste se vyfotit čtyři měsíce po porodu s větším břichem. Jak moc vám vadí/nevadí nedokonalost u sebe i druhých? Dokonalost mi přijde podezřelá. Mnohem líp mi je mezi lidmi, kteří se tolik neřeší a umí si ze sebe udělat legraci, poukázat na své chyby, než mezi lidmi, kteří pořád řeší, jak na fotkách vypadají nebo co si vezmou na sebe. Nedokonalost je osvobozující a mě extrémně baví ukazovat, že všichni máme něco, co je lidské, normální a přirozené. Třeba bříško a povislá kůže po porodu, strie nebo celulitida. Děkujeme za zapůjčení oblečení: černé šaty Tatiana (1. strana), šaty See by Chloe, Space (2. strana), šaty Leeda (3. strana), šaty RED Valentino (poslední strana).

Která květina je vaše nejmilejší? Pivoňka a starorůžová růže.

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 12

19/04/2020 11:53

Vlastina o životě v karanténě Žije se mi hořkosladce. To, co jsem nechtěla vidět, se ukázalo v tom největším světle. To, co jsem odkládala, mě dohnalo. Naučila jsem se učit, nejenom své děti, a taky zhluboka dýchat. Zjistila jsem, že jsem dost líná a nic se mi nechce, když nemusím. A taky jsem si uvědomila, jak je pro mě důležitá svoboda. A taky pár minut ticha. Blízkost a přátele. Jak to, co máme teď, může být zítra nenávratně pryč…

Když nás iritují naše děti a to, jak se chovají, irituje nás to, co máme v sobě my sami. Myslím, že tohle platí nejen o dětech, ale i o druhých lidech. Jak vychováváte své syny? Podle mě úplně blbě. Ale zároveň asi i dobře, což se mi občas odzrcadlí v tom, jaká mi píšou přání k narozeninám nebo dopisy Ježíškovi, i když ví, že neexistuje. Naučila jsem je milovat a nebát se to říct. Naučila jsem je dávat lásku, obejmout, být klukem něžným, ochotným, všímavým, nabízejícím pomoc. Jsou samostatní, umí se sami vypravit do školy, vyprat si prádlo, uvařit si jídlo. A to vaření je dokonce strašně moc baví. Co vlastně baví vás? Když začnete dělat to, co opravdu sama chcete, někdy přijdete na to, že vaše opravdové zájmy jsou trochu jiné, než jste si myslela. Pro mě je důležité, abych v tom, co mě baví, měla svobodu. Aby mi nikdo neříkal, co se mi musí líbit a jak to má vypadat. Dělám kreativní věci, ale jdu si svojí vlastní cestou. Je to riskantní a nikdy nevím, jak to dopadne, ale je to jediná možná cesta, kterou můžu jít, po tom všem, co jsem už zkusila. Píšu knihy, ale už nikdy nepůjdu přes vydavatele. Vydám si ji sama. Mám značku šperků a oblečení. Ne kvůli byznysu ani tomu, abych na lidech vydělávala. Dělám věci, které chci sama nosit, a pokud se budou líbit i někomu jinému, prosím, to je jenom třešnička na dortu. Dělám přednášky na školách o poruchách příjmu potravy, účastním se hodně charitativních projektů, protože není nic víc než pomoct, když je to v našich silách a možnostech. A taky pořád ještě hraju, ale už ne ve všem, co mi nabídnou. Přestalo mě bavit být hereckou loutkou, která udělá to, co jí řeknou. Film je pro mě kolektivní dílo a baví mě dělat s lidmi, kteří neprosazují své ego, ale naslouchají a nechávají se inspirovat. Režisér, který nerozumí ženám, ale rozhodl se točit film o ženách, to se mnou nebude mít jednoduché. Protože jako herečka neudělám a neřeknu nic, čemu bych nevěřila. Ani já nepřijmu roli, na kterou nemám a které nerozumím. Věříte, že jsou zkušenosti přenosné. Ptám se proto, že sama jste prošla bulimií a teď o ní mluvíte na besedách. Má to smysl, nebo si to každý musí odžít sám? Věřím, že sdílení vlastních zkušeností může pomáhat. Ale člověk, kterému má být pomoženo, musí sám chtít. Když se někdo nechce vyléčit ani posunout, nikdo na světě ho z toho nedostane. Vše je v naší hlavě. Síla, touha, víra, změna.

„Nejsem dokonalá, a to mě na mně baví nejvíc.“

Vy jste to zvládla, takže ve vaší hlavě to bylo. Zvládla jste odbobí, kdy jste sama sebe odmítala. Už si třeba dokážete sama sobě přiznat, že jste krásná? Protože prostě jste. Nejsem dokonalá, a to mně na mě baví nejvíc. Když mi někdo řekne, že jsem jiná, zvláštní, netypická, připadá mi to jako velký kompliment. Krása je subjektivní a relativní, to, co se líbí padesáti lidem, se dalším padesáti nelíbí. Proto pro mě není důležité, jestli jsem krásná, důležitější je, jestli jsem autentická, pravdivá, vědomá, silná. To jsou pro mě hodnoty krásy. A v tomto kontextu pak o sobě klidně řeknu, že krásná

jsem. Taky jsem na tom tvrdě makala třicet osm let. Jste známá tím, že nemáte ráda řetězce s rychlou módou. A co vaše domácnost, je také udržitelná? Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Je pravda, že mám hodně starých věcí, výšivky, které dělala prababička, na zdi obraz po dědečkovi, děti nosí svetry, co pletla moje dvaadevadesátiletá babička, pěstujeme bylinky, máme ovocné stromy a vlastní ovoce, třídíme odpad a zrcadla nejlépe vyčistí manželova vodka standard. Je to udržitelné? Že najdu u popelnice staré autíčko, jeden den ho

natírám a pak v něm jezdí moje děti? Nebo koupím staré křeslo, očalouním ho a pak z té čalounické látky ušiju ještě kabát? Devadesát procent Čechů by o mně řeklo, že jsem blázen. Ale já nežiju život podle devadesáti procent Čechů, ale podle toho, jak chci. Možná to souvisí s tím, že jsem horkokrevná Slovenka, možná s tím, že jsem až moc dlouho byla hodná a poslušná holka.

Video z focení titulní strany s Vlastinou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

08-13_WHAT20-04-rozhovor-na-sest.indd 13

19/04/2020 11:54

KRÁSA

Jak voní smyslnost

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

Přesně si vybavuji, když jsem ji před lety poprvé ucítila – tuhle omamnou, štiplavě kořeněnou, přitom hřejivou vůni. Byla to láska na první přičichnutí a dodnes mě přitahuje jako magnet. Kdykoliv se mi „dostane do nosu“, okamžitě pátrám po jejím nositeli. Opravdu dokáže vůně přilákat druhé pohlaví a jak fungují vonná afrodiziaka? arfémy mají magickou moc a kromě emocí a vzpomínek umějí také precizně pracovat s naší touhou. Mají schopnost v mozku vyvolat speciální biochemické reakce, které působí na naši intuici, instinkty, limbický systém i sexuální pudy. „Už jen tím, že se navoníte, působíte na svoji

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

psychiku, uvolníte se, odplaví se stres a tím také vyzařujete určité informace svému okolí,“ říká Lucie Levenson, specialistka na vůně a majitelka brněnské parfumerie Vavavoom.

Vůně mají schopnost v mozku vyvolat speciální biochemické reakce.

Zvířecí instinkty

„Podle mého názoru mají největší afrodiziakální účinek v parfémech animální, tedy zvířecí složky. Dokážou v nás probudit přímo živočišnou touhu. Jednou z nejsilnějších afrodiziakálních složek je pižmo,“ míní Lucie Levenson. K těm, na které náš nos ani mozek nezapomene, patří „vůně“, kterou produkují samičky hlodavců cibetek u pohlavního ústrojí. Další látkou je velice příjemný mošus, který si můžete dopřát díky pižmovému jelínkovi Moschus, který žĳe v Himálaji. Nezapomenutelná ambra šedá se také stále nachází v přírodě. Jde o výměšek z žaludku vorvaně, který když se přirozeně dostane z těla velryby ven, plave na mořské hladině i desítky let a tam „zraje“ a oxiduje. S přibývajícími roky mění i svou vůni. „Čerstvá ambra je extrémně silná a působí velmi živočišně, má až fekální podtóny. Zato když „zestárne“ je jemnější, má mořský nádech a je i příjemnější nosu,“ popisuje Lucie.

Najdete ji například v jasmínu, v tuberóze či v květech pomerančovníku. „Tato složka má také typický hnilobný, až fekální tón a ve velké dávce může působit až vulgárně. Když se ale správně nadávkuje, připomíná vůni čisté kůže,“ říká odbornice. Jedním z nejsilnějších květinových afrodiziak je právě jasmín, který se svými více než 43 druhy připomíná animální pižmo. To dokazují i nejrůznější studie, které tvrdí, že jasmín má velký vliv na podporu libida a přitahuje druhé pohlaví jako magnet. Například v hinduistických a muslimských tradicích je jasmín známý jako „parfém lásky“ a tyto bílé svěží kvítky najdete zejména v Asii jako součást svatebních obřadů. Nevěsty je zde nosí ve vlasech, dodává jim to na svůdnosti a všude kolem nich se line omamná vůně. Jasmín se zaplétá také do květinových věnců, které jsou součástí svatebních ceremoniálů, kde si je páry jako důkaz nekonečné lásky a šťastného vztahu vyměňují.

se, že žena, která parfém s touto složkou použĳe při milostném aktu, vyvolá větší touhu a silnější zážitek z milovaní,“ prozrazuje Lucie Levenson. Zajímavou moderní složkou ve vůních je také sůl. Tato vonná kompozice reaguje s pH pokožky a údajně pak připomíná vůni těla po milostném aktu. „Velmi zajímavé je také spojení kmínu a růže v parfému Rose 31 od newyorské značky Le Labo. Kmín do této unisexové kompozice vnáší živočišný nádech a opět evokuje vůni zpoceného těla po sexu,“ říká Jakub Kopčák z beauty concept store Ingredients. Další ingrediencí, která prokazatelně působí na druhé pohlaví, je Iso E Super. „Složka se sametově dřevitým nádechem se chová podobně jako feromony a svému nositeli propůjčuje nepopsatelnou auru, která na lidi v okolí působí jako magnet. Iso E Super najdete například v kultovní minimalistické vůni Molecule 01 od Escentric Molecules,“ doplňuje Jakub Kopčák.

Květy do ložnice

Hříšné složky

Správná aplikace

Podobný účinek jako zvířecí pižmo má také aromatická látka indole, která má však čistě rostlinný původ.

Stejně jako se odborníci shodují na animálních složkách a na jasmínu, nedají dopustit na santalové dřevo. „Traduje

Kde nosit vůni, aby co nejsmyslněji voněla? Lucie Levenson i Jakub Kopčák se shodují, že nejlepším místem je zátylek!

S VÁ D Ě J T E V Ů N Í Rose 31

Freudian Wood

Le Labo

WiennerBlut

Smyslný parfém pro obě pohlaví má připomínat vůni po milostném aktu. Májová růže se mísí s hřejivě kořeněnými dřevitými tóny kmínu, olibana, cedru a ambry. Zneklidňující nádech tajemství mu v základu dodává živočišná nóta umocněná smyslností guajakového dřeva a cistu. ingredients-store.com, EdP, 50 ml za 4200 Kč

Této vůni dominuje dřevo, které podle Freuda symbolizuje sexuální touhu, a zejména ženské poprsí. Mléčné tóny, které připomínají dotek hebké pokožky, tu doplňují římský kmín, mimóza, santal, šedá ambra a labdanum. vava-voom.cz, EdP, 100 ml za 4400 Kč

Lady Vengeance

Fleur Musc Florale

Smyslně výrazná vůně, na níž se podílel i slavný parfemář Francis Kurkdijan, obsahuje bulharskou růži, pačuli, levanduli a sladkou vanilku. „Je pro ženu, která dokonale ovládá umění svádět. Ztělesňuje ženskost, sebedůvěru a smyslnost,“ říká zakladatel a parfumér značky Romano Ricci. sephora.cz, EdP, 50 ml za 2350 Kč

Je rafinovaná, svůdná a také velice návyková, zkrátka ideální pro smyslné večery ve dvou. Směsice květů s citrusovými tóny obklopuje srdce plné pižma a vytváří neodolatelnou kompozici. Růži, zesílenou růžovým pepřem a bergamotem, doplňují dřevité tóny pačuli a jantaru. douglas.cz, EdT, 50 ml za 2190 Kč

Juliette Has a Gun

Narciso Rodriguez for her Musc

Tuberose Angelica

Santal de Kandy

Opojná, smyslná a žádoucí vůně obsahuje královnu bílých květin, tuberózu, spojenou s kořenem Angeliky, gardénií a jasmínem. V základu ucítíte jantarové, cedrové a santalové dřevo. douglas.cz a v butiku Jo Malone OC Westfield Chodov, EdC Intense, 100 ml za 2699 Kč

Tato hříšná unisexová vůně obsahuje černý pepř, kardamon a afrodiziakální jasmín. Obsažené santalové dřevo je zesíleno hypnotickou vůní pačuli a cedrem. marionnaud.cz, EdP, 125 ml za 4990 Kč

Jo Malone London

Boucheron

14-15_WHAT20-04-krasa-01.indd 14

19/04/2020 12:01

Můžete se spolehnout

Dermatoložka

Monika Arenbergerová Nepostradatelný je pro mě kultovní krém La Mer, moře tu najdete v podobě fermentovaných mořských chaluh. Používám ho ráno a večer a dodržuji při něm předepsaný aplikační rituál. Dnes už mě ani nepřekvapuje, že za několik hodin je kůže jak vyměněná. Sice to není produkt za hubičku, ale v určitém věku je třeba do kvalitní kosmetiky investovat.

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák, Lucie Fenclová

Oslovili jsme šest výjimečných žen z nejrůznějších oborů a poprosili je o tip, na jaký kosmetický produkt nedají dlouhá léta dopustit a netroufly by si ho opustit. Inspirujte se…

Hydratační krém La Mer, douglas.cz, 60 ml za 9130 Kč

Topmodelka, předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci

Tatiana Gregor Brzobohatá

Skin Food je pro mě ikonickým produktem, jelikož je na trhu už téměř 100 let a jeho oblíbenost a popularita stále roste. Sama ho ráda používám na pleť, je vhodný i na suchá místa na rukách a loktech. Po vzoru zahraničních make-up artistek se mi osvědčil i jako ideální přírodní podklad pod make-up.

Autorka kuchařek Cukrfree

Janina Černá

Každý večer mám takový malý rituál, kdy si vždy před spaním namažu olejíček a pomocí kamenného válečku si masíruji obličej. Pleť je po něm nádherně vyživená a zářivá. Voní po vanilce a pomeranči a připomíná mi krásné časy, které jsme s manželem na Havaji (kde jsme se brali) zažili.

Univerzální přírodní hydratační krém Skin Food, weleda.cz, 75 ml za 249 Kč

Večerní hluboce vyživující elixír Mahina, Leahlani, cukrfree.cz, 1790 Kč

Novinářka

Cindy Kerberová Červenou rtěnku jsem objevila v šestnácti a až na krátkou přestávku mě už nikdy neopustila. Bez ní si připadám nahá. Přes všechny inovace se pořád vracím ke klasice, je prostě nejlepší. Rtěnka Rouge Coco, odstín 444 Gabrielle, Chanel, 1040 Kč

Manažerka LiStOVaNI.cz

Veronika Hejlíková

Po porodu jsem měla kvůli hormonům totálně rozhozenou pleť a kombo od Biologique Recherche mi ji pomáhá vrátit do původního stavu. Nejprve použĳu čisticí mléko Lait VIP O2, následně Lotion P50V, což je exfoliant, který je bohatý na vitaminy a tonizuje, hydratuje a rozjasňuje pleť. Exfoliační Lotion P50, Biologique Recherche, k dostání v autorizovaných salonech Biologique Recherche, 1345 Kč

Lektorka jógy a programová ředitelka resortu Svatá Kateřina

Zuzana Klingrová

Před pár lety jsem denně učila plavání a trávila hodně času v bazénech po celé Praze. Tím trpěla moje kůže i moje vlasy. V létě jsme odjeli na dovolenou do Francie a tam jsem objevila zázračný olej, který mne doslova zachránil. Už neučím v chlorované vodě, ale Nuxe olej se stal mojí součástí. Zázračný olej Huile Prodigieuse, Nuxe, nuxe-lekarny.cz, 665 Kč

14-15_WHAT20-04-krasa-01.indd 15

19/04/2020 12:01

S U P E R T Ě LO

rituál, vychutnávejte si každé sousto, vnímejte jednotlivé chutě a vůně a mějte z jídla radost. Když jíte, tak jezte a nesledujte při tom televizi, neodepisujte na e-maily nebo neprojíždějte Instagram. Vaše pozornost by měla směřovat jen na talíř před vámi. Pokud vám bude vaše mysl poletovat jinde než v kuchyni, možná si ani nevšimnete, že už máte dost.

Základem je naučit se rozlišovat mezi emočním a fyzickým hladem. Zdá se vám to jako banalita?

Jídlo a jeho potenciál k závislosti

Přejídání emocemi

Identifikujte své emocionální spouštěče

T Michala Bradová F unsplash.com

„Já včera přišla domů z práce tak vyčerpaná a zoufalá, že jsem vyjedla celý hrnec brokolice…“ No dobře, namísto brokolice dosaďte kýbl zmrzliny, pizzu s dvojitou porcí sýra nebo pytlík brambůrek. Už se poznáváte? mocionální stravování je komplikované. Jíte, abyste se zbavili stresu, zaháníte špatnou náladu, bojujete s chutěmi, přejídáte se a můžete si vypěstovat doslova závislost na ne zrovna zdravých potravinách. Ve výsledku si můžete přivodit vážná onemocnění typu cukrovka. Ne vždycky jíme, protože máme fyzický hlad. Někdy nás do lednice ženou naše pohodlí, úleva od stresu nebo prostá odměna za splněný úkol. Problém je, že v případě emočního jezení máme

primární nástroj zvládání stresu a emocí. Kdykoli jsme stresovaní, naštvaní, znudění, osamělí, vyčerpaní, tak jako první otevíráme ledničku a naivně v ní hledáme napravení svých pocitů. Základem je naučit se rozlišovat mezi emočním a fyzickým hladem. Zdá se vám to jako banalita? Pro někoho, kdo uvízl v nezdravém stravovacím cyklu, to tak jednoduché být nemusí. Emoční hlad může navíc udeřit natolik silně, že nás zkrátka zmate. Jsou tu ovšem odlišnosti, které se mohou stát

„Systém odměn v mozku je velmi silný a my lidé jsme zkrátka lovci potěšení, protože nás povzbuzuje.“ tendenci sahat po nezdravých polotovarech a sladkostech, které nám kromě krátkodobého uspokojení ve výsledku nic dobrého nepřinesou. Emočním jídlem naplňujeme naše pocity a psychické potřeby, nikoli náš prázdný žaludek. Vlastně i v tomto ohledu narážíme na tvrdou stěnu, protože jídlo nám naše problémy nevyřeší. Naopak se často po vyluxování ledničky cítíme ještě daleko hůř, provinile.

Emocionální stravovací cyklus

Abychom to uvedli na pravou míru, nemusíme si vyčítat chvíle, kdy se jídlem odměníme nebo oslavíme nějaký úspěch. Příležitostně. Mluvíme tu o pravidelných stavech, v nichž nám jídlo slouží jako

Jak tento záludný kolotoč zastavit? Definujte osobní spouštěče a hledejte alternativy k emocionálnímu stravování. Jaké konkrétní pocity, situace nebo místa vás poutají k jídlu? Je to stres, který ovlivňuje vysokou hladinu kortizolu a následkem toho i naši touhu po slaném, sladkém nebo smaženém? Nebo jiné nepříjemné emoce jako hněv, strach, smutek, osamělost či úzkost, popřípadě vás pohání pouhá nuda? Za emocionální stravou mohou rovněž stát dětské návyky (rodiče vás odměňovali nebo uklidňovali nezdravými pochoutkami) nebo jiné společenské vlivy. Teď když máte potenciální hrozby, musíte místo nich najít uspokojivější cesty k naplnění vašich pocitů. Namísto jídla zavolejte někomu blízkému a vyrazte ven, jděte na procházku se psem, zatancujte si na svou oblíbenou písničku, uvařte si čaj, zachumlejte se do deky, zapalte svíčku a konečně se pusťte do čtení knížky, zhluboka dýchejte, pusťte si na Netflixu seriál nebo se vrhněte na nějaký nový koníček. Záleží na vás, co vám přináší radost a na co zrovna budete mít energii. Bude to možná zpočátku tvrdý boj, ale vyplatí se nevzdávat se předem.

Všímavé stravování

Dalším krokem v „léčbě“ je naučit se pomalu a vědomě jíst. Vypnout stravovacího autopilota, který nás vede k bezduchému přežírání. Udělejte si z jídla malý

Jídlo nás udržuje na živu a je nezbytné pro správné fungování organismu. O to těžší je ho ukočírovat a nastavit si zdravý balanc. Strava navíc neovlivňuje pouze naše tělo, ale má fyziologické účinky také na mozek. Když něco konzumujeme, uvolňuje se dopamin, látka, která způsobuje, že se cítíme dobře. Právě potěšení z jídla může vést k přejídání. Nebo rovnou k závislosti? Někteří lidé mají centra odměn v mozku aktivnější než jiní, mohou tak prožívat i mnohem větší potěšení z jídla. Paralelně s tím se však mohou rozjíždět zmíněné pocity viny, které se obvykle pojí s neschopností nadměrné stravovací návyky upravit. O závislosti na jídle se hojně diskutuje. Existuje, nebo ne? Může se z hlediska zdraví připodobnit alkoholismu nebo drogové závislosti? Ať už se lékaři aktuálně přiklánějí na jakoukoli stranu, je pravda, že některé potraviny mají tendenci stát se pro nás návykovějšími. A není asi překvapením, že nejvíce zápasíme s těmi produkty, které obsahují velké množství cukru, soli, sodíku nebo tuků. Systém odměn v mozku je velmi silný a my lidé jsme zkrátka lovci potěšení, protože nás povzbuzuje. Ve chvíli, kdy si něco odepřeme nebo zakážeme, láká nás to ještě víc. Návykové tak nemusí být skutečné jídlo jako spíše omezující režim. Diety, redukce „zakázaného“, přerušované trápení a jiné limity mohou vést k záchvatům a ke stavu podobnému závislosti. Co to s sebou přináší? Ztrátu kontroly nad sebou samým, neúspěšné pokusy o omezení jídla, následný „jo-jo“ efekt v podobě enormního množství, sociální izolace, pocity hanby, nízké sebevědomí i zdravotní komplikace – morbidní obezita, cukrovka 2. typu…

Léčba špatných návyků

Jak z toho ven? Prvním důležitým krokem je uvědomit si, že máte problém – že jídlo ve vašem životě hraje negativní roli a že vás přerůstá. Následná cesta bude závislá na vašem odhodlání a vůli se uzdravit. Dbejte na vyváženou stravu bohatou na tělu prospěšné živiny, plánujte a vše snězené si zapisujte. A nebuďte na to sami – buď vyhledejte nějakou podpůrnou skupinu, nebo se svěřte do rukou kvalifikovaných odborníků.

Definujte osobní spouštěče a hledejte alternativy k emocionálnímu stravování.

určitým vodítkem. Emoční hlad se na rozdíl od toho fyzického objevuje náhle a velmi naléhavě, takže vyžaduje okamžité uspokojení (pokud jste tedy dlouho nehladověli a žaludek si žádá nápravu). Obvykle prahne po „komfortních“ potravinách – polotovarech, sladkostech, fast foodu, které slupnete na posezení a ani si vlastně nevšimnete, že jste právě něco snědli. Klasické množství vám rozhodně nestačí a vy chcete stále víc, dokud nejste nepříjemně přecpaní. Oproti tomu fyzický hlad nespěchá a dovolí vám si v klidu uvařit třeba i zeleninu, hotový pokrm si více užíváte a nepřejídáte se, protože si plně uvědomujete, co právě děláte. Nevede pak k pocitu viny, studu ani lítosti.

16_WHAT20-04-super-telo.indd 16

19/04/2020 12:04

P R O M OT I O N

roz hovor Ráno Miloše Pokorného: Nefunguji bez double espressa a pořádné dávky optimismu Legenda českého éteru Miloš Pokorný má od dubna vlastní vysílání na rádiu Expres FM s názvem Ranní klub. Každý všední den od 7:00 do 10:00 hodin naladí a informuje posluchače na celý zbytek dne. Nouze v Ranním klubu není ani o známé a zajímavé hosty či speciální rubriky.

Od 1. dubna vás mohou posluchači slyšet každý všední den od sedmi do desíti ráno na vlnách rádia Expres FM. Váš pořad se jmenuje Ranní klub. Na co se v něm mohou lidé těšit? Doufám, že se mohou těšit na trochu jiný druh rádiové morning show. Chci kombinovat metropolitní informace, na kterých se bude podílet můj ranní tým a kolegové ze Seznam.cz, s prvky klasické ranní show. Jinými slovy, ani informace nemusí znít suše a sterilně. Ne „juchanda“, ne seriózní image. Prostě to pojedeme trochu jinak. Máme nové moderní zázemí, skvělé studio, bohaté informační zdroje a hlavně chuť konkurovat stávajícím ranním blokům. Vy sám jste na tom s ranním vstáváním jak? Jste ranní ptáče? Jelikož jsme ranní show jako Těžkej Pokondr rozjížděli na Evropě 2, vím, co je každodenní ranní vstávání. Proto mají Leoš s Patrikem, kteří po nás převzali úspěšně štafetu, můj respekt, že to vydrželi tak strašně dlouho. Když jsem s Leošem podepisoval jako programový šéf smlouvu na ráno, řekl jsem mu, že

WHAT-inzerce.indd 1

vydrží vstávat dva tři roky. Tak to mi nevyšlo. Já sám už zdaleka nespím tak dlouho jako dřív, takže se vstáváním zatím není problém. Jsem už vlastně ranní ptáče! Máte nějaký svůj oblíbený ranní rituál? Řekl bych spíš nutný než oblíbený rituál – studenou sprchu, abych se nahodil. Bez toho nefunguji. Jakmile to počasí dovolí, nasedám na Vespu a frčím. To mě spolehlivě „doprobudí“ a koncentruje na další aktivity. Prahu vnímáte jinak, líp než z auta, i když je sebepohodlnější. Mám to prostě rád. Proto je Vespa i leitmotivem kampaně, která začátek vysílání Ranního klubu provázela. Bez čeho byste nedal ráno ani ránu? Potřebuji double espresso, parfém, léky na tlak a principiálně vidět den líp, než nakonec dopadne. Jsem ranní optimista. Snažím si najít alespoň jeden bod během dne, který si užiju! Máte nějakou svou oblíbenou písničku, která vás ráno zaručeně nastartuje? Těch „nahazovacích“ songů mám celkem dost. Navíc jsou zásadní i pro start hodiny

v rádiu, speciálně ráno. Starting hit vás může nalákat na show, nebo taky odradit a donutit přeladit stanici. Na první dobrou mám teď aktuálně Biffy Clyro „Instant History“, OMC „How Bizarre“ a Midnight Oil „Beds Are Burning“. Tři rozdílné songy, hodně rozdílná období, ale specifická energie a hity! Proto jsem rád, že Expres nasazuje hudbu, které se ostatní bojí. Proč by si měli posluchači ráno naladit právě Expres? Na Expresu nabízíme lidem alternativu k ranním show, na které jsou z jiných rádií zvyklí. Do vysílání si zvu hosty, kteří se mnou dvě hodiny v podstatě moderují. Nejsou to jen mediálně známé tváře, ale hlavně lidi, kteří mají co říct. Už si to se mnou vyzkoušel Marek Taclík, Lukáš Pavlásek nebo Rosťa Novák, principál Cirku La Putyka. V hlavě toho mám spoustu, teď to jenom realizovat. Mám rád unikátní věci, což je vždycky těžké. Už teď ale můžu prozradit, že se těším na bláznivou rubriku „Brutální profese“. To bude teprve jízda.

20/04/2020 14:09

KRÁSA

Nové směry, kudy se vydat

MINIMALISMUS

PŘÍPRAVKY, O KTERÝCH MUSÍTE VĚDĚT Pleťové sérum s astaxanthinem

3-in-1 Multi-Tasking

Nejen móda prochází trendy, zcela zásadně se letos mění také péče o pleť. Překvapivě se ustupuje od vrstvení produktů a přechází se na péči zvanou skinimalist, kdy dopřáváte pokožce jen to nejnutnější. U skip care zase doslova přeskakujete některé produkty a používáte pouze ty multifunkční. A je toho víc… Tedy míň!

Jednoduché, minimalistické použití s maximálním účinkem: spojuje účinky toneru, séra a hydratace v jedné aplikaci. Koncentrované složení obsahuje jeden z nejsilnějších antioxidantů na světě – výtažek ze sladkovodní řasy astaxanthin. Používat ho můžete přes den i noc a skvělý je také jako podklad pod make-up. Mirai Clinical, miraiclinical.com, 45 USD

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

Co je skip care? Jednoduchá péče založená na pár multifunkčních produktech.

Je méně více?

Doba je zrychlená a šetří se každá minuta (zapomeňme na chvíli na karanténu a vraťme se do běžného dění). Stále více kosmetických guru se přiklání k myšlence, že by pleť měla pracovat více sama od sebe a neměla by být zbytečně zatěžována mnoha, často nesourodými, produkty. Vrstvení podle Asiatek funguje, jenže ony jednotlivým pečujícím krokům skutečně rozumějí a na rozdíl od Evropanek používají přípravky, které se přesně doplňují jako puzzle. „Pokud používáte velké množství přípravků od různých značek, navíc jste si je vybrala jen tak v obchodě nebo na internetu, protože vám padly do oka, může to zbytečně vaši pleť zatížit. Bránit se bude tím, že se začne olupovat, nebo se naopak velmi mastit a mohou na ní být i více vidět známky stárnutí,“ říká kosmetička a školitelka značky Biologique Recherche Kateřina Uhříková (jejíž příjmení může napovídat, že v tomto oboru není náhodně). Nedávno se proto módní stala takzvaná skip care, jednoduchá péče založená na multifunkčních produktech, a ihned si získala své příznivce. Mnoho žen tak razantně snížilo svůj počet výrobků v péči o pleť a také zkrátilo svůj čas v koupelně. In jsou nyní multitasker přípravky, které toho v jednom kroku zvládnou opravdu hodně. Právě na toto navazuje trend skinimalist – tedy dát pleti jen to nejnutnější, aby se sama naučila pracovat a využívat svých regeneračních procesů věku navzdory.

MYSTICK Á KR ÁSA

PÉČE Z MYSTICKÝCH LABORATOŘÍ Zázračný roztok

Queen of Hungary Water Speciální alchymický roztok, vonící po rozmarýnu, zajišťuje vstřebávání účinných látek do pokožky. Pročišťuje a odvodňuje, je ideální při problémech se zadržováním vody, při celulitidě či při pocitu unavených nohou. Alqvimia, alqvimia.cz, 1650 Kč

Bylinný krém

Divine

Ručně míchaný krém ze zámecké laboratoře vznikl dle prastarého a velice účinného galenického postupu klášterních mnichů. Obsahuje nejvzácnější rostlinné extrakty, esence a vitaminy C a E v lehké, avšak výživující emulzi složené z růžové vody, šípkového oleje a včelího vosku. Speciální složení stimuluje v pleti tvorbu kolagenu, omlazuje a neutralizuje volné radikály. Mcely Bouquet, mcelybouquet.cz, 2990 Kč

Multitasker péče – maska

All Day Pollution Repair Mask Vše, co vaše pokožka potřebuje, najdete v této tubě. Masko-krém proti předčasnému stárnutí s peptidy, antioxidanty a repair komplexem, které stimulují produkci kolagenu. Používá se denně a výborně hydratuje, rozjasňuje a oživuje pleť. Allies of Skin, sephora.cz, 2790 Kč

Olejové sérum

Bakuchiol & Squalan Čistě přírodní složení obsahuje velmi moderní složku – bakuchiol, což je rostlinná alternativa retinolu, který podporuje v pleti tvorbu kolagenu a elastinu, zpevňuje kontury tváře, zjemňuje vrásky a zesvětluje pigmentové skvrny. Kromě toho je plný olejů lisovaných za studena a olivového skvalanu, které bojují proti stárnutí. noili, jannami.cz, 1500 Kč

Když pleť drží půst

Na podobném principu, jako je přerušovaný půst, kdy jíte pouze v určité části dne, je založená také luxusní japonská kosmetická značka Mirai Clinical. Její filozofie spočívá v používání co možná nejmenšího počtu produktů a vyřazení přípravků, které fungují „okamžitě“. U mladé pleti nemůže být progres vidět dřív než za 28 dní, po čtyřicítce je to až za 40 dní. Podle Mirai Clinical je také neúčinné pleť přehydratovávat – jen zleniví a nebude schopna svých přirozených funkcí. Ideální je prý pravidelný, každotýdenní pleťový půst, kdy jednu noc půjdete spát bez jakékoliv hydratační péče. Stejně tak je Mirai minimalistický také v čištění, ráno prý bohatě postačí jen voda, jinak si prý smýváte přirozenou hydrolipidickou ochranu pleti.

Po čem sáhnout?

„Minimalismus může být pro pleť přínosem, když se zvolí produkt, který ji dokáže odlíčit a následně jí dodat cílenou péči. Proto není vhodné kůži nechat bez kosmetického přípravku, ani na noc, ani na den. Potřebuje regenerovat, a to sama nedokáže, proto se jí musí pomoct kosmetikou. Na pleti je kožní film, který je mastný, ten čistá voda neumyje, jsou v něm během dne nebo noci nečistoty, jako mastnota, pot, prach, zplodiny z aut, mikročástice z ovzduší, a ty je potřeba dostat pryč. Aby pleť regenerovala, musí mít něco, z čeho bere, tudíž krémy, séra, hydratační přípravky. Jsou základní produkty, které je potřeba používat denně. Odličovač na tukové bázi, tonikum, krém. Když už nic jiného, alespoň tyto tři věci vždy. Pokud tedy minimalistický produkt nahradí všechny tyto složky dohromady, lze jej určitě brát jako plnohodnotnou péči,“ vrdí kosmetička Jana Laušová z pražského salonu Jannami.

Z dílny alchymistů

Naopak druhý trend nás přenese hluboko do minulosti, avšak navazuje na to, k čemu se moderní společnost stále navrací: K přírodě a ekologii, k magii, duchovnu, rituálům a léčbě. Kosmetické značky tak odhalují starodávná tajemství založená na pradávných recepturách předků a také na surovinách, které jsou typické pro danou oblast. Najdete tam nejrůznější byliny, rituály při míchání mastí, používání drahých kamenů, ale také zlato a perly. Na tuto tradici navazuje například španělská značka Alqvimia, která využívá staré alchymistické receptury už 35 let, navazuje na antické parfemářství kombinované s tradičními procesy. „Tajemstvím alchymie je transformace. V pozadí našeho snažení je hledání světla, hledání dokonalosti. A naše produkty transformují. Pracujeme s dvěma energiemi – Yin a Yang a – s elementem vzduchu, s cílem sjednotit krásu s celkovým pocitem štěstí a pohody,“ popisuje Idili Lizcano, zakladatel Alqvimie.

Tajemství Svatojiřského lesa

Za alchymií ale nemusíte jen do zahraničí, nádherná přírodní kosmetika z místních bylin připravovaná tradičními alchymistickými postupy vzniká také na zámku v českých Mcelích. Vytváří ji tam zámecká paní Inéz Cusumano. Její manžel se vždy zajímal o alchymii, a tak si v jeho dílně začala kosmetiku s pomocí odborníků ručně připravovat. Produkty jsou založené na tradici bylinkářství „devatera kvítí“, což jsou léčivé a omlazující bylinky typické pro danou oblast a hlavně blízký Svatojiřský les. Devítka měla v tradičních alchymistických a astrologických naukách magický význam, vycházející z víry v božské uspořádání světa a vesmíru do devíti astrálních sfér.

18-19_WHAT20-04-krasa-02.indd 18

19/04/2020 12:06

Buďte mazaná T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Oleje jsou výbornými nosiči účinných látek z rostlin, jež tak ihned vstupují do organismu. Vytipovali jsme pro vás takové, které ve svých lahvičkách ukrývají velké procento přírodních složek a minimální množství chemických látek.

Příroda ve skle

Čertův dráp po námaze Oceníte ho zejména po fyzické aktivitě – dodává energii a vitalitu, dobře regeneruje namožené svaly. Obsahuje arniku, třezalku, jalovec a čertův dráp, které uleví od bolesti. Působí také na modřiny. Eukalyptus a máta peprná zklidní roztěkanou mysl i tělo. Glaciální olej, Eterea Bio, damibio.cz, 689 Kč

Vícefunkční péče Tento něžný olej z Francie je určený na pleť, tělo i na vlasy. Obsahuje arganový, kedi, buriti, inkový inchi a pracaxi olej. Hydratuje, regeneruje, vyživuje, chrání, rozjasňuje pleť a vlasům dodává vysoký lesk. Je v praktickém balení s dávkovačem. Organický suchý olej Extraordinary Oil, Melvita, douglas.cz, 524 Kč

Tato zlatavá směs plná antioxidantů, vzácného arganového oleje či výtažku ze stříbrné jedle by měla zaujmout každého, kdo se zajímá o samoléčbu kůže. Voní po vetiveru a bourbonu. Skvostná kombinace nejen pro olej… Tělový olej Circle of Protection, Max and Me, byssine.cz, 1040 Kč

Od hlavy až po paty Olej, složený z více olejů – jojobového, meruňkového a buriti, je určený pro péči o pokožku i vlasy, které hloubkově vyživuje. Stačí aplikovat pár kapek na suché vlasy před mytím, ale klidně i po mytí do délek i konečků. Má velké, 500 ml balení, takže s ním nemusíte šetřit. Luxusní olej Super Foodies, Oolaboo, oolaboo.cz, 2699 Kč

Na strie a jizvy Díky cenným olejům působí na suchou, stárnoucí nebo narušenou pokožku vlivem těhotenství nebo váhových výkyvů. Olej z grapefruitu stimuluje látkovou výměnu, pokožku regeneruje a obnovuje. Obsažený bio světlicový a olivový olej díky esenciálním mastným kyselinám kůži vyhladí a zjemní. Bio tělový olej Bio Skin Oil, Kneipp, kneipp.com, 299 Kč

Olejovitý tekutý vosk O bio jojobovém a chia oleji se ví, že mají výbornou hydratační a tonizační schopnost. Jojobový navíc přitahuje vlhkost k pokožce, je velmi dobře vstřebatelný (bez pocitu mastnoty). Pomáhá také při výrobě kyselého pláště, čímž se vyrovnává pH, které chrání kůži před škodlivými bakteriemi. Tělový olej Zázvor Limeta, Primavera, greenwave.cz, 499 Kč

18-19_WHAT20-04-krasa-02.indd 19

19/04/2020 12:07

F E J E TO N

Čím starší, tím sarkastičtější Lekce stárnutí podle Caroline de Maigret: Začíná éra, kdy se máme těšit, až počet svíček na dortu bude tak vysoký, že k jejich sfouknutí bude nutné přizvat hasiče. T Petra Nováková F unsplash.com

ěla jsem narozeniny. Dostala jsem krém proti vráskám a taky svou novou bibli. Knihu Čím starší, tím lepší, ale starší. Napsala ji Caroline de Maigret, francouzská modelka, tvář značky Chanel, a především typická Pařížanka s vytříbeným stylem, společně se svou kamarádkou, pochopitelně též stylovou Pařížankou, filmovou produ-

Také mě na jednom večírku oslovil „dědek“. Tedy alespoň tak jsem ho popsala kamarádce, když jsem si všimla jeho pohledu u baru. Když jsme se o půl hodiny později dali do řeči, tenhle dědek mi prozradil, že je mu o tři roky víc než mně. Další zneklidňující záležitostí je i to, že se v mém šatníku plouživě zabydlely sukně v midi délkách a trička

„Podle amerických vědců, kteří na toto téma provedli rozsáhlý průzkum, se ženy průměrně cítí mladší o sedm až deset let.“ centkou Sophie Mas. Tahle kniha mě má naučit, že věk je jen číslo. Doufám, že mi pomůže, protože poslední dobou se mi dějí věci, které mě trochu zneklidňují. Například během obyčejného kosmetického ošetření, když mě kosmetička začala zkoumat pod lupou, se tak vyděsila, že začala nervózně pomlaskávat, a pak konstatovala, že v mém případě se nepoužívání očního krému rovná takřka obecnímu ohrožení.

Prostě věci nejsou, co bývaly: probudíš se, cítíš se skvěle, a přitom ti všichni říkají, že vypadáš unaveně.

bez výstřihů, které vytlačily minišaty a provokativní topy. A čím dál častěji se též stává, že rýha od obtisknutého polštáře na tváři zůstává nečekaně dlouho. Mnohdy si stihnu dopřát ranní hygienu a připravit snídani, než se uráčí zmizet. Taky pokožka na rukou začíná vypadat, že je jaksi o tři čísla větší… A šedé vlasy už nemá smysl po jednom kusu vytrhávat, ale musejí se maskovat jaksi celostně. Stárnu.

A kolik že mi je let? A není to jedno? Vždyť věk je jen číslo.

Bejvávalo…!

Můžu jen vzpomínat, že jsem kdysi měla vosí pas, že jsem i kůži na zadku měla hladkou a pevnou a že jsem klidně mohla mávat v tílku jako o život bez toho, aniž se rozklepala celá (moje) polokoule. Jenomže i když si na tu dobu vzpomenu, tenhle pel mládí jsem si nijak zvlášť neužívala. Prala jsem se se svými komplexy, připadala jsem si nedokonalá, nepatřičná, nemožná… A tak zatímco moje tělo stárne, duše je paradoxně spokojenější. S vyšším věkem, dalšími a hlubšími vráskami, s kily navíc, i tak jsem mnohem klidnější, vyrovnanější a smířlivější se svým já, než když mi bylo dvacet. Nebo třicet. Asi je to tím, že už netápu, neexperimentuji, neopičím se, poslouchám se. O co laskavější jsem k sobě samotné, o to drsnější bývám k okolí. Zostřil se mi jazyk. Jakoby se s každým dnem, kdy jsem na světě, zvětšoval můj smysl pro sarkasmus. Už nejsem ta hodná holka, která všechno odkýve a která nemá s ničím problém. Už jsem žena, která umí říct svůj názor a která nechce ztrácet čas zbytečnostmi. Protože času je málo.

a v mysli. Věk proto není nutno vnímat chronologicky, věk se mění. Někdy každý den. Znám to, někdy dokážu od rána do večera omládnout o dvacet let. Věk je emocionální hodnota, o které rozhodujeme my sami. Tak proto to zmizení data narození, chápete… A nebo to je prostě jen známka krize středního věku. To je období, když všechny výše popsané teze o ženské spokojenosti, vyrovnanosti a sebevědomí vezmou za své. Je to období, kdy se necháme ostříhat na krátko, protože jen prostě chceme změnu, kdy se přihlásíme na kurz břišních tanců nebo kdy se bláznivě zamilujeme, i když nemůžeme. „Ano, tahle záležitost může dopadnout i na vás: že začnete mít bláznivý pocit, že tohle je třeba vaše poslední šance v životě, že se budete cítit omámeně a bezstarostně. Každopádně krize ve své pravé podstatě je pomíjivý stav. Díky bohu,“ míní Caroline de Maigret, ta, která je starší, ale lepší. Takže se těšte na všechny své další narozeniny i na krize, které přijdou, a zase odejdou.

Kdo je tady nejstarší?

A kolik že mi je let? A není to jedno? Vždyť věk je jen číslo. Nebo ne? Nebo proč jsem si na Facebooku u data narození skryla letopočet? Možná proto, jak mezi mými kolegy a spolupracovníky přibývá těch, kteří se narodili po sametové revoluci. A možná proto, že se ve skutečnosti cítím mladší o pár let, než prozrazuje údaj v mém občanském průkazu. Podle amerických vědců, kteří na toto téma provedli rozsáhlý průzkum, se ženy průměrně cítí mladší o sedm až deset let. Dokazuje to, že na rčení, že jsme staří tak, jak se cítíme, opravdu něco je. Věk je hodnota, kterou cítíme ve svém srdci

Těšte se na všechno, co vás ještě čeká.

WHAT20-04-fejeton.indd 20

20/04/2020 09:25

P R O M OT I O N

Chceme ven! Na zmrzlinu! Jenže to v době, kdy píšeme tyto řádky, ještě není možné. Nebaví vás doma v karanténě lízat kaktusy? Dopřejte si zmrzlinu z těch nejkvalitnějších surovin, kterou vyrábí restaurace SOHO. F*CK Covid-19 anti-panic kit vám doručí až domů. My z WHAT doporučujeme čokoládovou s kokosovým mlékem! Více na soho.cz a @sohoprague. T Petra Nováková F unsplash.com, archiv WHAT a SOHO

21_WHAT20-04_ad-zmrzlinova-vyzva.indd 21

20/04/2020 16:21

DRE AM JOB

zemi však ještě na přelomu milénia nikdo slova jako stylista či módní poradce nepoužíval. Když jsem si zařizovala živnostenský list, neexistovala na mě ani správná úřednická kolonka. Postupně jsem získávala zkušenosti metodou pokus-omyl, ale nikdy jsem nepřestala věřit, že jednou vznikne oficiálně respektované povolání. Za nejdůležitější jsem vždy považovala schopnost lidem naslouchat a pokládat jim otázky tak, aby se nezdráhali opravdu upřímně odpovědět. Změna šatníku totiž vyžaduje čas a odvahu podívat se pod povrch věcí. Nelze si ji představit jako jednorázový nálet do obchodních řetězců.

„Nejvíc ze všeho mě nabíjí, když vidím, jak moji klienti pozvolna rozkvétají," říká slow fashion terapeutka Kamila Vodochodská.

Šatník jako otevřená kniha

T Eva Karlasová F archiv Kamily Vodochodské

Šatník o nás vypovídá mnohé. Nezřídka ukazuje mylná přesvědčení, která si o sobě neseme, i limity vštípené okolím. Mnohdy bolestně zrcadlí také skutečnost, že nevíme, kdo jsme, a tak se křehkost našeho sebevědomí snažíme zakrýt neohrabanými pokusy o to být trendy. Není divu, že módní návrhářka a slow fashion terapeutka Kamila Vodochodská připodobňuje své povolání k práci psychologa. ódní branže bývá často spojována s pouhým klouzáním po povrchu. Vy jste naopak známá svou touhou proniknout do hloubky věcí. Kdy vám došlo, že půjdete právě touto cestou? Hodně mě formovalo studium na elitním pražském gymnáziu, během něhož jsme měli možnost nahlédnout do širokého spektra oborů od latiny po politologii. Od každého jsem si vzala trochu. Nakonec jsem si k dalšímu studiu vybrala „druhořadé“ zaměření na tech-

KDO JE KAMILA VODOCHODSKÁ Módní návrhářka a slow fashion terapeutka vystudovala textilní a oděvní návrhářství, postupně získávala mnohé zkušenosti v oblasti stylingu. V rámci práce s klienty vytvořila koncept Malého efektivního šatníku – souboru jedenácti nástrojů, s jejichž pomocí dokáže žena objevit nejen svůj styl oblékání, ale i nákupní návyky. Pokud se Kamila zrovna nevěnuje své malé dceři či inventuře lidských duší a jejich šatníků, pak o módě alespoň přednáší.

Nejen v souvislosti s módou se teď často mluví o udržitelnosti. Lze tento pojem nějak jednoduše vysvětlit? Tento termín by se dal připodobnit k deštníku zahrnujícímu mnoho různých aspektů. Vůbec se nedivím, že jsou lidé z těchto slov často zmatení a snadno se chytají do marketingových pastí. Nerada to říkám, ale udržitelnost je v současné době buzzword a mnohdy i nástroj, jak přesunout výdaje z fast fashion do slow fashion bez hlubší znalosti kontextu. Bohužel ne vždy totiž platí, že když si koupím něco s nálepkou „eco“, „bio“ nebo „organic“, dělám pro svět to nejlepší, co mohu. Všem upřímným snahám o záchranu planety samozřejmě fandím, ale nemyslím si, že je rozumné snažit se být „slow“ a „udržitelný“ jen proto, že se na nás tyto výrazy valí ze všech stran. Pokud nerozumím jejich obsahu a vnitřně s nimi nesouzním, jen odevzdávám svou moc dalšímu společenskému tlaku. S klienty se nejčastěji věnujete pozvolné obměně šatníku. Kromě finanční investice to vyžaduje také odvahu a trpělivost. Na co se člověk musí připravit? Především na to, že pohlédne pravdě do očí a odkryje mnoho iluzí a nefunkčních přesvědčení. Klientům vždy opakuji: ‚Hlavně před mou první návštěvou nic nevyhazujte a nic neuklízejte.‘ Potřebuji věci vidět takové, jaké jsou. Jen tak mohu ve vašich skříních číst jako v otevřené knize. Mnozí klienti mají šatník plně funkční zhruba na 10 procent. Řešením však není k nim vtrhnout a donutit je, aby těch 90 procent okamžitě vyměnili za udržitelné výrobky. Většina z nich by na něco podobného ani neměla finanční prostředky, navíc by se z celého procesu vytratila radost. Jde spíše o to uvědomit si naše opakující se nákupní návyky a zlozvyky, kvůli kterým pak vzniká nejškodlivější část v procesu udržitelné-

„Mnozí klienti mají šatník plně funkční zhruba na deset procent. Řešením však není k nim vtrhnout a donutit je, aby těch devadesát procent okamžitě vyměnili.“ nologii a design na textilním a oděvním návrhářství v Liberci. Všechny to tehdy překvapilo, ale mně přišlo mnohem zajímavější poznat cestu vzniku přízí, textilií a dalších technologií. Chtěla jsem vidět pod povrch celého průmyslu – z fascinace vlákny žiji doteď. Myšlenka, že byste mohla pracovat jako stylistka, vás údajně napadla během studijního pobytu v USA. Proč právě tam? V Americe mi došlo, že po světě běhá plno lidí, kteří by potřebovali poradit s tím, jak se mají oblékat (smích). V naší

ho rozvoje – textilní odpad. Ono totiž není nic udržitelného na tom, když vám ve skříni visí ručně pletený svetr za 8000 korun, který stejně z nějakého důvodu nenosíte.

5 Z ÁKL ADNÍCH

ÚVAH K ZAMYŠLENÍ 1 Před každým nákupem si vždy rozmyslete, zda danou věc skutečně potřebujete a zda je dobře zkombinovatelná alespoň se třemi kusy oblečení, které již vlastníte.

2 Založte si šatníkový deníček, kam si budete zapisovat své nákupní zkušenosti. Z nich se pak nejlépe poučíte, případně si osvěžíte, co fungovalo, a co naopak ne.

3 Nebojte se investovat čas. Mnoho lidí na začátku změny šatníku couvne, neboť si uvědomí, kolik je to bude stát energie. Vynaložené síly se však mnohonásobně vrátí.

4 Připravte se na to, že se změnou šatníku se přirozeně změní i ostatní návyky. Mnoho klientů si skrze módu utřídí hodnotový žebříček, změní jídelníček nebo ukončí nefunkční vztah.

5 A na závěr to nejdůležitější: snažte se módu nebrat smrtelně vážně. Do našich životů by měla vnášet především radost!

po měsíci, kdy si uvědomíte, že to staré nefunguje, ale v šatníku tolik „nového“ zatím nemáte a s novými principy ještě neumíte pracovat. Zejména u žen je patrné, jak moc se při výběru šatníku necháváme ovlivňovat strachy a nepřijetím vlastního těla. Mnohdy si tak musíme nejprve proklestit cestu vnitřním chaosem, než můžeme začít něco smyslupného budovat. Pomalost je při sestavování nového šatníku zcela zásadní. Co vás motivuje k tomu neustávat a kráčet kupředu? Nejvíc mě nabíjí, když vidím, jak moji klienti pozvolna rozkvétají a zbavují se mylných přesvědčení, která s sebou celý život nevědomky táhli. Skutečnost, že se věnuji této profesi, je zajímavý paradox – v jádru jsem introvertní a často se stydím. Své povolání tak beru jako jakousi osobní misi k překonávání strachů.

Kdy je podle vás rozumné se do revize našich skříní pustit? Vždy, když tak činíme ze své svobodné vůle a ne jen na popud vnějšího tlaku. Je totiž třeba se připravit na to, že změna šatníku s sebou může přinést poměrně nepříjemnou vnitřní krizi. U někoho se dostaví po čtrnácti dnech, u jiného třeba

22-23_WHAT20-04-prace-snu.indd 22

19/04/2020 18:29

„Chci dělat hlavně intimní svatby. Snažím se lidi motivovat k tomu, aby si udělali jen malý obřad,“ říká Veronika Mušková, majitelka svatební agentury We Concept.

Svatby pro lidi s punkáčskou duší T Petra Nováková F Martin Faltejsek, Puf creatif

Nasbírejte vázy, které najdete na chalupě. Za tohle nemusíte utrácet, to vážně nepotřebujete. I takové rady dává svým klientům Veronika Mušková, majitelka svatební agentury We Concept. Nejraději se proto podílí na svatbách, které nesou známky punku. ak jste s touhle profesí začala? Už od roku 2013 máme rodinné bistro Sweet & Pepper Days. Často jsme připravovali cateringy právě i na svatbách. Pozorovala jsem tak veselky trochu z dálky a při tom servírovala občerstvení. A říkala jsem si, jak velký potenciál svatby mají a že by šly dělat jinak. V roce 2016 jsem pak dostala příležitost ukázat to v praxi. Kamarádi mého bratrance plánovali svatbu, měli ji na vesnici v socialistickém hostinci. Od snoubenců jsem zjišťovala, jací jsou, co dělají ve volném čase. Všímala jsem si i toho, jak jsou oblečení, že mají rádi Itálii a Dolce & Gabbanu. A v hlavě se mi začaly řetězit nápady. Uděláme svatbu v duchu zchudlého italského aristokrata v lehce mafiánském stylu… Mělo to jistou dekadenci, ale bylo to skvělý! Potvrdilo mi to moje přesvědčení, že někdy stačí udělat věci jen malinko jinak.

V čem spočívá vaše práce? Funguji ve své svatební agentuře We Concept jako svatební koordinátorka. Pomáhám snoubencům, aby si užili svůj den co nejlépe. Poskytuji jim své know how, radím jim, kde mohou získat nejlepší dodavatele, a nebo jim navrhnu, že jim s něčím může pomoct i kamarádka. Jsem v celém tom předsvatebním procesu člověk, který jim dokáže ušetřit peníze. Říkám jim: Tohle nepotřebujete, protože během těch 24 hodin, co svatba trvá, o tom ani nebudete vědět. Moje služba je můj čas. A obecně? Nemám

ráda dogma a stále se snažím hledat jiné cesty. Nedělám věci jako ostatní. V čem spočívá vaše jinakost? Chci dělat hlavně intimní svatby. Snažím se lidi motivovat k tomu, aby si udělali jen malý obřad. Ale stejně se na svatbě nejčastěji objeví tak sto hostů. Lidé nechápou, že si tak velkou svatbu stejně neužĳí. A často si z ní dělají své

najdete, použĳeme je k výzdobě. Snažím se jim změnit uvažování a přestat přemýšlet podle toho, jak se to dělá. Co je podle vás u svatby důležité? Na to se vždycky ptám snoubenců. Co je pro vás důležité? Jsou to květiny? Výzdoba? Je to hudba? Fotky? A pak čekám, že mi řeknou něco mimo tyhle věci, něco hlubšího. A ne, že chtějí mít krásnou instalaci, ale třeba, aby jim spolu bylo v ten den dobře. Stále narážíme na priority. Věřím, že svatba má být hlavně o dvou lidech a o jejich blízkých, kteří mají svědčit lásce. Abych v tom ostatní motivovala, udělali jsme editorial, který propaguje svatbu doma. Probíhala v našem vinohradském bytě, bylo tam jen pár nejbližších, šaty mi ušila kamarádka. Chtěla jsem tím ostatním říct, že menší svatba může být skvělá. Nebo že je úplně ok svatbu rozdělit. Udělat si obřad v rodinném kruhu a s kamarády o týden později v hospodě. Proč ne! Jak probíhají první schůzky, když někomu pomáháte se svatbou? Je to takový hluboký rozhovor, kdy se snažím ty dva poznat, pochopit, co mají rádi, co se jim líbí a jaký styl je jim blízký. Všímám si i toho, co mají na sobě,

„Právě to, že jsme rodinný podnik, nás zachránilo od krachu. Rodina vás nepotopí a dokáže být stabilní i v krizi.“ PR. Už se mi stalo, že mi dotyční řekli: Založ nám ten stůl i s nádobím jen na fotku, aby to vypadalo… Já chci ale dělat punkáčské svatby, kde jde hlavně o emoce a opravdovost. Tu mám v životě na prvním místě. Je nějaké téma, které vás u svateb baví? Udržitelnost. Razím ekologický přístup, tím se odlišuju od jiných eventovek. Snoubenců se třeba ptám: Kolik máte v rodině a u kamarádů chalup? Tak tam jeďte a posbírejte všechny vázy, které

na čem jim záleží, a všechno se mi postupně začne skládat dohromady. Konzultace jsou zásadní, pak taky moodboard a koncepce.

Jednoho dne jsem přišla za mámou s nápadem, že bychom si tedy takové bistro mohly otevřít. Máma se na mě podívala a řekla: To ses zbláznila, ne? Tehdy jsme ještě obě pracovaly pro jednu českou módní značku, já tam byla jako manažerka doplňků. Byl to dream job. Moje máma byla výrobní ředitelkou a zároveň akcionářkou, a když se firma prodala, obě jsme skončily. Máma s partnerem tehdy prodali svůj byt a všechno narvali do bláznivého nápadu s bistrem. Je vidět, že se nebojíte riskovat… No, to možná ne, ale dostali jsme se do krize. Bylo to těžké, trh tehdy na bistro nebyl připravený. A do toho všeho jsem ještě řešila rizikové těhotenství se svou druhou dcerou. Rok a půl jsem vlastně byla mimo hru, byla jsem v nemocnici, přitom jsem od začátku měla v bistru fungovat jako vizionář. Maminka se se svým partnerem zadlužili, aby podnik udrželi naživu a počkali, až se vrátím. Čekal nás nový začátek, bylo to jako oživení. V té době mi ale taky došlo, že je důležité fungovat synergicky a nespoléhat jen na jednu věc, a založila jsem ještě svatební agenturu. A všechno začalo fungovat. Jak důležitý je ve vašem příběhu fakt, že fungujete v rodinném byznysu? Je to nejdůležitější! Právě to, že jsme rodinný podnik, nás zachránilo od krachu. Rodina vás nepotopí a dokáže být stabilní i v době krize. Nepočítá hodiny, skousne i to, že nějaký čas třeba nebude mít výplatu. Já i moje máma jsme navíc prototypem silných žen. Naše síla je však i díky našim mužům, kteří nás nechávají vládnout a drží nás. S mámou jsme dobrá dvojka. Já dodávám ten modernější progresivní pohled na svět, ona přináší svou zkušenost. „Razím ekologický přístup, tím se odlišuju od jiných eventovek,“ popisuje Veronika Mušková.

Kromě svatební agentury máte taky bistro. Jaké byly začátky Sweet & Pepper Days? Vždycky mě bavilo vařit a péct, to je můj velký relax. A jíst. Při pracovních cestách jsem si užívala návštěvy malých bister v Paříži nebo v Miláně a bylo mi líto, že takové podniky v Praze chybí.

22-23_WHAT20-04-prace-snu.indd 23

19/04/2020 18:29

LOV E P L A N E T

Zelená města Ačkoliv města zabírají pouhá dvě procenta zemského povrchu, žije v nich celá polovina lidí světa a planeta tady dostává nejvíc za uši. Vybrali jsme pro vás několik evropských metropolí, které myslí na budoucnost nás všech a stojí za to je navštívit (až to bude možné). Záměrně jsme nezamířili jen k Seveřanům, o kterých se ví, že jsou ekologicky nejuvědomělejší. T Ivana Česnek Marcinová, F unsplash.com

KODAŇ, DÁNSKO Hlavní dánská metropole se do roku 2025 chce stát prvním uhlíkově neutrálním městem na světě a není to nereálný sen. Už jen proto, že jako primární přemísťovací prostředek zde funguje kolo (je jich tu čtyřikrát víc než aut). Město je protkáno takřka 400 kilometry cyklostezek, které každý den využívá víc než polovina tamních obyvatel. Moudře se tady zachází i s odpady a s obnovitelnými zdroji a investuje se do nejmodernějších chytrých technologií. Aktuálně je hitem například Amager Bakke, údajně nejčistší spalovna na naší planetě, která nejenže vyrábí teplo a elektřinu, ale na jejích šikmých střechách jsou umělá sjezdovka, turistický svah a vysoká horolezecká stěna. Pro Dány environmentální odpovědnost rozhodně neznamená nudný životní styl. To potvrzují i projekty zdejších vizionářských architektů: třeba

rezidenční čtvrť Resource Rows se střešními a vertikálními zahradami, která zareagovala na trend stěhování lidí do metropole a jako jeden ze zdrojů stavebního materiálu využila opuštěné vesnické domy. Mimochodem, díky upcyklaci se v porovnání s konvenčními stavbami podařilo zredukovat produkci CO2 až o 60 procent. Věhlasné studio Lendager stojí taky za právě rodící se UN 17 Village, vůbec prvním stavebním projektem, který v sobě nese řešení všech sedmnácti cílů udržitelného rozvoje OSN, a už teď se mluví o tom, že nejudržitelnější vesnička světa způsobí v urban designu revoluci. Ti samí autoři jsou podepsaní i pod Lokálním recyklačním centrem ve čtvrti Nordhavn, vzdělávacím a komunitním místem, kde se lidi mohou naučit třídit a recyklovat odpad i opravovat staré věci.

GÖTEBORG, ŠVÉDSKO Domov Volva a mnoha úspěšných metalových hudebníků se těší statusu Evropského města chytrého turismu 2020 uděleného Evropskou komisí a čtyři roky po sobě je podle Global Destination Sustainability Index taky nejudržitelnější světovou destinací. Zelený ráj dělají z Göteborgu všudypřítomné parky a lesy (na domorodce tady připadá 275 metrů čtverečních zeleně – pro srovnání v Praze je to 48 metrů čtverečních), nešlo by to ale bez množství ekologických inovací, do kterých se tady posledních pár desítek let tvrdě šlape. Ostatně i University of Gothenburg se jako jedna z prvních vysokých škol zavázala k udržitelnému rozvoji v oblasti výzkumu, vzdělávání a udržitelného managementu, a to už v roce 1993. Město je tak malé a kompaktní, že se po něm dá pohybovat pěšky nebo na kole, pro které je tu

i sofistikovaný systém sdílení, a pokud už využijete veřejnou dopravu, můžete cestovat s dobrým pocitem, protože ze 65 procent využívá obnovitelnou energii. Místní letiště Landvetter dlouhodobě dosahuje nejvyšší úrovně Airport Carbon Accreditation, což znamená, že je uhlíkově neutrální. Před devíti lety navíc místní přístav získal cenu za přispívání k regionální environmentální ochraně. A byl to přitom právě tenhle největší skandinávský lodní přístav, který za starých časů produkoval nejvíc špíny a ve městě dělal obrovskou průmyslovou neplechu. Pochvalu si zaslouží taky göteborgské hotely, z nichž má skoro každý eko-certifikát. Pozornosti se dostává třetímu nejstaršímu hotelu Eggers, který získává elektřinu z vlastní větrné turbíny na pobřeží, a rovněž Clarion Hotel Post, jenž si pěstuje biozeleninu na střeše.

LUBLAŇ, SLOVINSKO Ještě na přelomu milénia tady nikdo bez auta nedal ani ránu, spíš se stálo v dopravních zácpách, než někam jelo, smog a hluk z dopravy vyháněl rezidenty na periferie. A pak se během patnácti let událo něco, co ohromilo celý svět. Lublaň v rámci nové proenvironmentální politiky zakázala autům se spalovacími motory nejdřív vjezd do centra, pak i na dříve velmi frekventovanou Slovinskou třídu, nasadila autobusy na metan a silniční elektrické „vláčky“ URBAN s fotovoltaickými panely na střeše, zavedla bezplatnou hromadnou dopravu a revoluční carsharing elektroaut, usnadnila život cyklistům a – všemi těmito odvážnými zásahy vytvořila ze srdce města snové prostředí pro život a volný čas, nemluvě

o tom, že snížila své emise o neuvěřitelných 70 procent. Logicky se stala vzorem pro celou řadu (i západních) metropolí a titul Evropského zeleného města nosila v roce 2016 víc než zaslouženě. Velkým lákadlem pro výlet do Lublaně je příroda, která zabírá až tři čtvrtiny její rozlohy. Dechberoucí je Tivoli Park, speciální Stezka paměti a přátelství lemovaná 7 000 stromy a čarovné Lublaňské bažiny proslulé svou biodiverzitou. Za návštěvu stojí i Včelí stezka, výjimečný edukativní projekt zaměřený na včely (nejen) ve městě. A ještě voda. Ta v Lublani teče křišťálově čistá, je nejzdravějším osvěžením, aniž by musela procházet jakýmkoliv technologickým procesem.

LISABON, PORTUGALSKO Lisabon, to okouzlující místo s jedinečným koktejlem, namíchaným z divoké přírody, historie, žlutých tramvají, surfařských vln a současné kultury, je Evropským zeleným městem 2020. Součástí ocenění je také peněžitá odměna ve výši 350 tisíc eur, která má podpořit další zelené aktivity pobřežního města. Asi všichni tak trochu tušíme, že ocenění nedostalo za převratné inovace v globálním kontextu, ale za snahu, která začala už během ekonomické krize, a zapálení pokračovat ve své udržitelné vizi dál. Navíc je úplně prvním jihoevropským městem s podobným oceněním, což může pozitivně ovlivnit i metropole v sousedních prosluněných zemích.

Lisabon investoval spoustu peněz do obnovitelné energie, významně snižuje emise, věnuje se úspoře vody i zdravé péči o půdu, chce maximálně zlepšit život jak svým obyvatelům, tak přírodě. Příkladné je jeho zacházení s obrovským parkem Monsanto, za něž dostalo město certifikát udržitelného hospodaření s lesy, a slibná se zdá také plánovaná infrastruktura, která by měla usnadnit přístup do různých zelených oblastí Lisabonu pěšky i na kolech, jež tady mají čím dál větší podporu, stejně jako nejrůznější elektrická vozidla a vozítka. Až tady budete, nezapomeňte navštívit kreativní hub LX Factory, kde má sustainabilita největší zelenou!

24-25_WHAT20-04-udrzitelnost.indd 24

19/04/2020 12:12

že kdo na svém talíři důsledně řeší kvalitu a původ potravin, chce podobný standard vidět v misce svého mazlíčka. I to ovšem znamená smrt dalších hospodářských i divokých zvířat a další obrovské nároky na zdroje spojené s výrobou.

uspokojuje společný fyzický kontakt, při kterém se v našem organismu uvolňují hormony jako oxytocin. Zároveň je podle něj s chovatelstvím dlouhodobě spojený sociální status – člověk, který se dokáže postarat o zvíře, je vnímán

„V Česku se těší péči svých páníčků přes dva miliony registrovaných psů.“

Zvířecí republika

Proč vlastně máme domácí mazlíčky a snášíme jim modré z nebe, když nás stojí spoustu času a peněz?

Neudržitelní mazlíčci

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

Jsou to nejlepší kamarádi, děti, členové rodiny, pro jejichž štěstí jsme schopní udělat všechno na světě. Jenže… mojí boxerkou Eliškou se totálně milujeme. Má pohodlný designový pelíšek, i když nejraději tráví čas v posteli a na gauči, na Vánoce a narozeniny dostává dárky, ze kterých se raduje jako malé dítě, zadní sedačky našeho auta jsou předělané na psí first class, vždycky všude bydlíme tak, aby s prostředím byla spokojená i Eliška, která má samozřejmě taky vytříbený jídelníček, a asi vám nemusím popisovat, co se u nás doma děje, když je nemocná. Jsem úplně normální pejskař 21. století, který má svůj životní styl a v rámci toho chce pro své milované zvíře to nejlepší. Kromě toho jsem ale taky bojovník za zdraví planety a asi vždycky si v sobě ponesu konflikt, že i když pro mě udržitelnost není cizí slovo, můj život s čtyřnohou kamarádkou ve skutečnosti nikdy udržitelný nebude. Bytosti, které

od nepaměti hrají v lidských životech roli vyslanců přírody, dnes znamenají pro planetu obrovskou zátěž. Hlavní problém je, že domácích mazlíčků je až moc. Na celém světě stovky milionů, jen v Česku se těší péči svých páníčků přes dva miliony registrovaných psů. Řada z nich navíc žije daleko rozvernější život než Eliška: chodí do spa a beauty salonů, k psychologovi, k módnímu návrháři, mají svůj Instagram. Jako k dětem a k plnohodnotným členům rodiny přistupuje ke svým psům a kočkám až 90 procent majitelů. S touto humanizací a se skutečností, že žijeme v blahobytu (zatím), pochopitelně souvisí obrovský chovatelský průmysl, v němž fungují stejné trendy jako kdekoliv jinde. Fashion. Hračky. Technologie. Nejsme jen to, co jíme my, ale taky co jí náš pes. Nabídka je široká a je celkem přirozené,

Pro představu – kdyby měli psi a kočky svůj stát, byl by mezi pěti největšími spotřebiteli masa na světě. Díky této spotřebě a všemu okolo má pes za rok mnohem větší ekologickou stopu než terénní auto. Konvenční udržitelnou cestu nabízí recyklace zbytků, těch, co máme doma i těch z průmyslové výroby, což ale nefunguje u každého. Rovnováhu proto hledá celá řada psích a kočičích rodičů jinde, aspoň v šetrných procesech zpracování a podpoře lokálních malovýrobců, v nepřekrmování, v hračkách, které jsou z recyklovaných materiálů a ideálně ne z plastu. V odmítání množíren. V používání bio-rozložitelných pytlíků na exkrementy. V kastrování. V používání organických netoxických šamponů. V adopci psů a koček z útulků i v adopcích na dálku. Skvělým způsobem, jak proměnit svoji touhu po zvířecí blízkosti a přitom nezatěžovat planetu, je také jakákoliv pomoc farmám, kde bydlí zachráněná hospodářská zvířata.

Co nás k tomu vede?

Proč vlastně máme domácí mazlíčky a snášíme jim modré z nebe, když nás stojí spoustu času a peněz, přitom většinou nemají žádnou jasnou funkci či užitek? Ptají se často vědci. Podle některých směrů psychologie naplňují naši potřebu být milováni. Existují biologové, kteří mluví o parazitování, a vybraní sociologové to celé považují za sociální konstrukt. Známý odborník na interakci mezi lidmi a zvířaty a profesor psychologie Hal Herzog vyzdvihuje, že chování mazlíčků je kulturní věc, kopírujeme ho jeden od druhého, přičemž tenhle fenomén se chová jako meme – jeho trend posiluje jeho popularita. Antrozoolog John Bradshaw zase tvrdí, že si pořizujeme čtyřnohé kamarády proto, že nás

jako důvěryhodný. „A pak jsou vědci a filozofové jako Peter Singer. Odmítají speciesismus (druhová nadřazenost, pozn. red.) a respektují právo zvířat být na této planetě bez jakéhokoliv „užitku“ pro lidi.

Prostě jen tak být…

Pojďme na otázku o „smyslu“ domácích mazlíčků odpovědět ještě jinak: „Máme je z respektu k nim, a prostě proto, že je máme kolem sebe rádi, jako jiné přátele, u nichž se také většinou neptáme po jejich smyslu nebo hlubším významu jejich existence na tomto světě,“ dodává Linda Maruščáková, psycholožka a zakladatelka organizace Vegan Fighters. Nakonec nám stejně řekne nejvíc naše vlastní zkušenost. Čtyřnohý kamarád pro většinu z nás znamená pocit bezpečí a pohody, emocionální podporu, společnost i cestu k dalším lidem. Určitě znáte někoho, komu po těžké události vrátilo zvíře do života smysl. Pro děti je taková bytost zase učitelem laskavosti, zodpovědnosti, zdravého přístupu k přírodě. A mohli bychom pokračovat. Naše vztahy se zvířaty jsou skutečně výjimečné (v dobrém i zlém) a je to něco, co lidi dělá lidmi.

TIPY

Pomáhejte

Vzdělávejte se

Inspirujte se

Hrajte si

V Jílovém u Prahy je azylový domov pro nechtěné, handicapované a staré kozí dámy. Na kozipelisek.cz můžete některou z nich adoptovat. Společenství hospodářských zvířat bydlí na Farmě naděje, kam se můžete přihlásit na brigádu anebo pomoci jinak (farmanadeje.cz). Další místa, kde budou vděční za vaši pozornost: Život bez krutosti na statku, Útulek Tibet či Ahoz, Heidrun a Šťastný zvěřinec.

Jestli vás láká prozkoumat vztahy lidí a zvířat do hloubky, určitě sáhněte po knížkách Hala Herzoga, Some We Love, Some We Hate, Some We Eat: Why It Is So Hard to Think Straight About Animals, Petera Christie, Unnatural Companions: Rethinking Our Love of Pets in an Age of Wildlife Extinction (amazon.com) a Marca Bekoffa, Důvěrná zpráva o psech (plotknihy.cz).

Už podesáté bude jeden den na Náplavce patřit milovníkům zvířat, tedy těm, kteří je mají rádi tak moc, že je nejedí. Najdete tady spoustu rostlinných dobrot a inspirace, jak žít se svým domácím mazlíčkem více udržitelně, i jak pomoci těm ostatním. Vzhledem ke Covid-19 situaci je ve hře několik termínů (1. 5. , 31. 5. , 28. 6. a 6. 9.), sledujte Facebook Veggie Náplavka.

Úplně nejudržitelnější variantou jsou hračky a pelíšky, které sami vyrobíte ze starého oblečení a dalších nepotřebných věcí. Jak na to, vám skvěle a prakticky poradí Odpovědná dílna (hledejte na Facebooku). Pokud je chcete přece jen koupit, pestrou ekologickou nabídku nabízí značka Beco Pets (becopets.cz).

24-25_WHAT20-04-udrzitelnost.indd 25

19/04/2020 12:12

CHTĚJTE VÍC!

Desatero důstojného rozchodu

T Jakub Strážnický F archiv Jakuba Strážnického I Jozko Barde Murcko

„Špatně provedený“ rozchod se může stát emoční zátěží, která se projeví i v dalších vztazích. Rozejít se s důstojností spočívá více v tom, co děláte po rozchodu, než v samotném procesu rozcházení. „Zvažujete-li odchod od někoho, koho jste dlouho nazývali druhou polovičkou, snažte při tom napáchat co nejméně škod,“ doporučuje psycholog Jakub Strážnický. 1

Nesnažte se vztah zničit předtím, než ho ukončíte

Všichni potřebujeme ventilovat, buďte s tím ale opatrní. Když ze svého partnera uděláte před kamarádkami monstrum, nebudete se setkávat zrovna s pochopením, pokud vám plánovaný rozchod tak úplně nevyjde. Obviňování, kritika, pomluvy, stěžování si – to vše možná zařídí konec, po kterém toužíte, ale ta cesta k němu bude zbytečně bolavá. Nesnažte se v partnerovi najít každou sebemenší chybu, abyste zakryli své pocity viny z toho, že chcete vztah opustit. Raději zkuste zapřemýšlet nad tím, co potřebujete obecně od vztahu a co chcete od svého života. Pokud víte, že to zaručeně ve svém nynějším vztahu nemůžete dostat, určete datum, kdy odcházíte.

Nechoďte do toho se smíšenými pocity

Pokud chcete, aby vám v životě bylo dobře, ale vztah s vaším partnerem vám to neumožňuje, udělejte rozhodnutí a dotáhněte to do konce. K samotnému rozchodu přistupte ale až v momentě, kdy jste si jistí, že má na vás vztah negativní dopady. Ne ovšem pokud si jen nezvládáte říct o to, co od partnera potřebujete, a chcete si návrhem rozchodu jen říct o pozornost nebo ho donutit, aby se více snažil.

Vždy se rozcházejte „z očí do očí“ a pokud možno ne na veřejnosti

Jestliže si svého partnera vážíte alespoň trochu (což se ne vždy povede), ukončete vztah tváří v tvář.

P. S.: Pokud nežijete spolu, vždy je to lepší udělat u partnera než u vás doma. Vyhnete se tak procesu více či méně nekomfortního vyhazování partnera, který ne vždy odejít chce. Místo toho vyjádříte, co potřebujete, seberete si svou čepici a šál a klidným tempem opouštíte místo činu.

Dejte si záležet, aby partner vaše důvody pro rozchod plně chápal

Vždy vysvětlete přímo a na rovinu, proč s druhou polovičkou nemůžete být. Když nedostanete příležitost si věci uzavřít a vyříkat, partnerovu hlavu i svoji hlavu zbytečně zaměstnáte na dlouhé měsíce. Nedávejte falešné naděje a nezkoušejte zajistit, aby se partner cítil lépe. Pojmenujte pravý důvod. Buďte upřímní, odpovězte na otázky s vlídností. Omluvte se za způsobenou bolest, ale ne za své rozhodnutí. Poté, co je vztah ukončen, nejste již za emoce druhého zodpovědní.

Eliminujte kontakt

Když se opravdu rozhodnete rozejít, odstěhujte se ze společného bytu nejlépe okamžitě. Neprodlužujte si trápení. Rozhodnutím dále se vystavovat kontaktu s ex na občasný sex riskujete pocit, že to vlastně nebylo až tak špatné, protože si užíváte jen to krásné, kde se neprojeví ty strasti, které jste si zažívali, když jste spolu žili pod jednou střechou. Nedělejte to! Po rozchodu najděte odvahu na zamezení kontaktu, protože by vám nejspíše jen přinášel další stres. Výzkumy ukazují, že lidé se emočně zotaví daleko rychleji, když po rozchodu omezí kontakt se svými ex.

O SERVISU VZTAHŮ Servis vztahů je novým projektem obecně prospěšné společnosti Women for Women. Pomáhá lidem uzdravovat vztahy a pracovat na nich. Vhodný je pro všechny, komu nejsou jedno, ale i pro ty, kdo právě procházejí krizí, rozchodem či prožívají nepříliš šťastné období. Pomocnou ruku vám podá řada odborníků, terapeutů, psychologů a dalších profesionálů. Nenechte vztah zahynout, ale uzdravte jej. Kdy jindy než teď? Více na servisvztahu.cz

Je to sice blátíčko, ale už v něm umím chodit

Pokud jste žili ve „spoluzávislém“ vztahu a bylo pro vás těžké odejít, zkuste si psát deník, kde si denně shrnete, v čem je váš život bez ex lepší, hezčí, jednodušší či méně bolavý. Někdy to umí posloužit jako upomínka, proč se nevracet do bolavého vztahu, když vás zrovna přepadne moment smutku či samoty.

Nechte si čas zase si uvědomit, co v životě potřebujete

Zalepení prázdné trhliny převozníkem sice krátkodobě uleví od bolesti z opuštění či samoty, nedává vám to ale příležitost si pevně vybudovat svou výplň času či strukturu dne, abyste si uvědomili, že život zvládáte a může vám v něm být dobře i bez vašeho ex. Mnozí tak zůstávají v určité závislosti na tom nějakého partnera mít, aby se cítili, že je

jejich život dost bohatý či naplněný. Můžeme je nazvat „profesionálními hledači lásky“. Velmi zjednodušeně to probíhá zhruba takto: Najdu vztah – je to intenzivní a krásné – krátkodobě se cítím, že mám naplněný život – po chvíli to odezní, tak musím hledat dál, abych přemohl prázdnotu života.

Shromážděte si přátele, kteří umí podpořit

Obklopte se přáteli, plánujte si večery s blízkými – je to přece jen kousek lepší než přežírat smutek půlkilovou krabicí zmrzliny u Výměny manželek. Chovejte se sami k sobě hezky. Někdy je to těžké, protože rozpad vztahu v nás může vyvolat pocit, že jsme v něčem selhali. Přesto je důležité se sám k sobě chovat s respektem a nezabřednout do sebeobviňování.

Nesnažte se to ex „natřít“

Je to jen další energie, kterou ztrácíte, a není to zrovna známkou toho, že se vám podařilo si v sobě zpracovat a uzavřít, proč jste partnera či partnerku chtěli/museli opustit. Nepředvádějte se na sociálních sítích, na kterých vás expartner sleduje. Rozchod není čas pro „postování selfíček“ s hastagem #Konecnesingle a #Uzivamsito. To nemá s důstojným rozchodem nic společného. Naopak možná zkuste svého expartnera odebrat ze svých „friends“ a držte se na chvíli od sociálních médií dál.

Neexistuje nic jako „šťastný rozchod“, který není provázen bolestí

Jestli věříte na „šťastný rozchod“, nejspíš příliš koukáte na americké filmy. Dovolte si prožít bolest a smutek. Neříkám, že se máte válet v depresi a nevycházet z domu, ale také není výhrou veškeré emoce potlačovat nebo přebíjet aktivitou. Nelze naplánovat přesný postup nebo čas, jak dlouhé vaše truchlení má být, ale můžete se poté cítit silnější, že jste před bolestí neutekli, ale překonali ji a vyrovnali se s ní. Možná během truchlení také dokážete dojít k novým poznáním o sobě samých.

Jakub Strážnický, M.A. Psycholog a psychoterapeut ambulantního i rezidentního programu v centru pro léčbu závislostí. Vystudoval Clinical and Counseling Psychology na Univerzitě La Salle – Philadelphia a sociologii na Filozofické fakultě UHK. Absolvoval pětiletý akreditovaný výcvik v systemické psychoterapii (terapeutický směr, který se soustředí na systém). První zkušenosti získával v Národním ústavu duševního zdraví v denní stacionární léčbě pro úzkostné poruchy, v Psychiatrickém centru Hermes, Fakultní nemocnici v Motole a Psychiatrickém centru Praha v Bohnicích. V roce 2015 zakládal soukromou praxi Stress Clinic, s.r.o, kde se zaměřoval převážně na neurotické poruchy a problematiku partnerského soužití. Nejdéle působil na Oddělení závislostí v Psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov, kde se věnoval především skupinové psychoterapii.

26_WHAT20-04-chtejte-vic.indd 26

19/04/2020 12:16

M O J E Z D R AV Í

Není náhodou nejhorší parazitismus lidí na krajině?

cestovkám a výrobcům hormonální antikoncepce, aniž by znaly skutečnou cenu tohoto drahocenného času.

Pokračování synkreze…

Parazit

T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

V únoru jsem prožila zvláštní synkrezi. Nechci vypadat jako někdo, kdo se vyžívá v nadužívání intelektualismu, ale lepší vyjádření pro můj zážitek není. Synkreze je synchronizovaná syntéza vnímání více smysly nebo také vjem poskládaný skrze různé úhly vnímání. ačalo to tím, že jsem měla službu v nemocnici. Během noční služby se můžeme trochu natáhnout na takovém „zablešeném“ gauči. Na těle se mi pak objevily pupínky, nebyly však od blechy, ale od štěnice. Nasála mou krev a zanechala svědivé špatně se hojící boláky. Teplá krev je pro štěnice nejen potravou, ale je také nezbytná pro jejich pohlavní vývoj. Štěnice má pět nymfálních stádií – něco jako kojenec, batole, předškolní, školní dítě, adolescent – a pokaždé, když chce postoupit ve vývoji, musí se napít krve. Stejně tak jako dospělá samice, aby byla schopna vytvořit vajíčka, kterých za život naklade až 500. Bez potravy a v chladu dokáže přežít déle než rok. V pokojové teplotě vydrží v posteli čekat na člověka i čtyři měsíce. Dost geniální parazit.

Kdo s koho

Moje synkreze pokračovala pacientkou Eliškou, která je přesvědčena, že má ve střevech nebezpečné parazity, kteří jí poškozují zdaví, a kvůli nim chřadne. Používá kapky MMS (Master Mineral Solution, což je průzračná tekutina chloritanu sodného, běžně používaného na čištění bazénů), také se snaží vypudit tyto záškodníky petrolejí. Skutečně nevypadá dobře. Poté, co se rozvedla a v lítém vyčerpávajícím boji získala byt v centru Prahy, kouří jednu cigaretu za druhou a užívá si smog a stres centra. Kromě ojedinělých pár stromů, jen špinavá dlažba. Výhled z jejího úžasného bytu je do zdi vedlejšího domu. Bytu vévodí obří plazmová televize. Pokojové květiny vyhodila, protože se v nich množily otravné octomilky. Několik dnů nato vyhlašoval Hollywood Oscary – jak asi víte, nejlepším filmem se k mému úžasu stal korejský film Parazit. Příběh parazitismu chudé

rodiny na bohaté zvítězil nad skvělým filmem Joker, jenž je dokonalou analýzou looserovské beznaděje velkoměsta. Zatímco v Jokerovi je sociální outsider odsouzen k vymření, korejský film dopřává svým outsiderům naději. Chudoba tu funguje jako akcelerátor chytrosti a schopnosti improvizace a tím i životadárné adaptace, zatímco konejšivý komfort zvýhodněnou rodinu otupuje až do naivity a fatální zranitelnosti. O Korejcích se říká, že mají nejvyšší IQ průměr a jejich schopnost adaptace na dva ideologické polaritní systémy je neskutečná. Vítězství chytřejšího,

Na jednom kouzelném místě na okraji Prahy, kam chodím ráda odpočívat, žije skupinka bezdomovců. Spí v improvizavaných stanech, kradou dřevo, čímž tak trochu uklízejí les, vaří si na ohni a kolem jsou poházené plechovky od piva a zbytky oblečení. Tahají sem kabely, ty pálí a recyklují kov. Jejich energie je pro daný biotyp zanedbatelná, odpadky se dají snadno sebrat. Je tu potok a nádherná příroda. Zanedlouho sem však přijedou bagry a vše zničí. Postaví se tu dálnice, benzinová pumpa, sklady a kdoví, co ještě. Kam pak budu chodit? Místo obsadí nehezký podjezd a nadjezd, aby se „zefektivnila dopravní infrastruktura“, a někdo na tom vydělá. Není náhodou nejhorší parazitismus lidí na krajině? Mám úzkost při otevírání nových dolů, pískoven, při betonování půdy a stavění obrovských skladových hal. Není mi dobře při sledování výstavby předimenzovaných developerských projektů. Jako doktor cítím, že bez přírody nemůžeme být zdraví. Do mých myšlenek se přidala další fáze mojí synkreze. Moje kamarádka Daniela odjela na šamanský výcvik do Ekvádoru. Přiznám se k určité negativní předpojatosti – cítím rozpaky, když rozvedené frustrované doktorky se syndromem vyhoření odjíždějí s Lékaři bez hranic zachraňovat děti do Afriky nebo když se ženy v klimaktériu nechají potetovat a zvrací po ayahuasce (nápoj z liány, pozn. red.). Ale posílané fotky pralesa byly dechberoucí. Skromné vesnice indiánů s milionem odstínů zelené v pozadí. Zároveň mi přišla i nová analýza organizace ACCA na záchranu Amazonie, kde se uvádí, že i přes všechny snahy akceleruje odlesňování, 61 procent pralesa v Ekvádoru bylo deforestováno, což je fatální 1,8 milionu hektarů. Agroprůmysl tlačí na to, aby získal nová území, o invazi do krajiny mají zájem i těžaři nebo developeři. Legální a nelegální těžba změnila prales na plantáže palmového oleje nebo na doly a ropné těžařské plošiny. Povolení vytěžit 70 tisíc hektarů lesa nedávno získala Čína, a to na 30 let. Těžba se připravuje, kácí se obrovské plochy. Už teď je přitom jasné, že to bude mít velmi neblahý dopad na životní prostředí v okolí – dojde

„Parazité jsou všudypřítomní, jsou kolem nás i v nás. Představují dominantní formu života na této planetě. Hostitelé jsou v menšině.“ prohnanějšího a drzejšího nad důvěřivým a tedy hloupějším odpovídá obecné asijské mentalitě, ale pro nás může být tato logika eticky nepřijatelná. My jsme vychovávaní k důvěře, slušnosti a naše verze dobrého života má orámování „být v pohodě“. Možná proto se nám snadno stane, že z nás občas někdo něco vysaje, nejčastěji náš čas nebo peníze. Naši paraziti nás hypnotizují podobně jako toxoplazma dokáže zhypnotizovat myš. Potřebujeme spoustu peněz, musíme proto do noci pracovat, pak ty peníze utrácíme za podivně drahé byty, auta a věci, co nepotřebujeme. Ženy odevzdají své mládí korporátům, milencům,

ke kontaminaci vzduchu a znečištění řek. Peníze, které stát za povolení dostal, už jsou navíc investované na další budování silnic a infrastrukturu. I přes dlouhodobé snahy nejrůznějších mezinárodních organizací ztráta pokračuje, a to nejen zde, ale i v sousední Brazílii, kde vládne pravicový Jair Bolsonaro, obviňovaný z drancování a redukce chráněných území.

Zachráníme se?!

I Češi se angažují v ekvádorské nadaci Bosque Medicinal, což v překladu znamená léčivý les, a její české sesterské neziskové organizaci Forest Ink. Dnes díky

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

pomoci nejen z Česka vlastní na 52 hektarů půdy kolem přírodní rezervace El Paraíso. Roman Kollár k tomu říká: „V místech, kde působíme my, toho lesa taky moc nezbývá. Nyní se připravuje dalších 40 tisíc hektarů v ochranném pásmu pro těžbu a geologický průzkum. Situace v Ekvádoru byla také prvním impulsem, který přinutil zajímat se o amazonský prales třeba herce Leonarda DiCapria, který před dvěma měsíci spoluzaložil fond na záchranu amazonského pralesa. Kmeny jsou schopny z pralesa získávat potravu, materiál a přežít na místech, kde bychom to my nezvládli asi ani týden, což je úchvatné vidět. Lidé se tam rodí v kuchyni, kde je hliněná podlaha a oheň – tam se člověk narodí, do země se tam zakope placenta, a tam jednou i zemře. Vše je ve spojení se zemí. Místní vám dokážou ukázat nejrůznější rostliny a popsat, k čemu pomáhají a co léčí. Každý druhý tam je takový „lékárník“. Moje kamarádka Daniela, která je pojištěná u VZP a bydlí nedaleko fakultní nemocnice, se léčí v rovníkové zemi, která je na Wikipedii popsaná jako jedna z nejchudších, kde se lidé dožívají v průměru padesáti let a kde je devítiprocentní kojenecká úmrtnost. Nenechala se naočkovat. Nemá strach z paraziticky sajících komárů přenášejících žlutou zimnici, horečku Dengue či plasmodium způsobující malárii. Nečte doporučení na stránkách očkovacího centra: „Doporučujeme vyhýbat se kontaktu s vodou (plavání, brodění, apod.), kde hrozí přenos parazitární nákazy schistosomóza.“ Na fotkách vypadá převelice šťastná, opálená, rozesmátá s rozzářenýma očima. Celou moji synkrezi jsem ve finále zakončila přednáškou „Paraziti v nás i mezi námi“ docenta Jana Votýpky na Přírodovědecké fakultě UK, který řekl: „Parazité jsou všudypřítomní, jsou kolem nás i v nás. Geniálně se adaptovali. Představují dominantní formu života na této planetě. Hostitelé jsou v menšině. A musíme jim být vděční i z pohledu evoluce, protože bez nich by svět vypadal úplně jinak a rozhodně by v něm nebylo místo pro lidi.“

27_WHAT20-04-moje-zdravi.indd 27

19/04/2020 12:15

R OZ H OVO R

Co nás čeká a nemine

T Klára Mandausová F unsplash.com, archiv

Když jsem žádala předního českého vakcinologa profesora Jiřího Berana o rozhovor na aktuální téma koronaviru, byl už čtvrtý měsíc v Asii, v Thajsku a Malajsii, ač měl jeho pobyt ještě trvat, napsal, že se jako spořádaný občan snaží respektovat žádost ministerstva zahraničních věcí a vrací se domů. Stihl jeden z posledních letů. aznamenal jste na letištích v zahraničí i tom pražském, že se něco děje? Odlétal jsem z Phuketu, vše bylo zpřísněné. Kontrolovali lidem teplotu, nejen pomocí měření čela, ale skenovali celého člověka. Podobná opatření vládla i v Kataru, kde jsem přesedal. Lidé tu měli roušky, ale je to tak obrovské letiště, že tu byli všichni docela daleko od sebe, navíc jsme přistáli po půlnoci. Protože jsem přiletěl ze země, která není na seznamu ministerstva, nejsem v karanténě.

Takže jste pro to, aby se lidé co nejmíň družili. Já si kupříkladu už měsíc se svými rodiči a babičkou jen volám. Říkám si, že mi návštěva za riziko, že je můžu nakazit, nestojí. Kontakty by se měly omezit na úplné minimum. Co je jeden, dva měsíce v lidském životě proti tomu, že někoho na životě ohrozíte? Nikdy nevíte, zda nejste v inkubační době a nepřenášíte virus dál. Délka inkubační doby, která se udává až čtrnáct dní, všechno nesmírně komplikuje.

Přestože jste byl v cizině, předpokládám, že jste sledoval, co se děje v České republice. Samozřejmě, hned po prvních opatřeních vlády jsem napsal do MF Dnes komentář, ve kterém jsem se s nimi ztotožnil a přidal ještě několik věcí, které považuji za nesmírně důležité.

Je koronavirus nebezpečný i proto, že ho málo známe? Co jsme se vlastně o něm stihli dozvědět? Je to podobné jako s ptačí chřipkou, o té jsme toho zpočátku taky moc nevěděli.

Které to jsou? Především skutečnost, že musíme teď všichni ubrat ze své osobní svobody, abychom zachránili nejvíc ohroženou skupinu lidí. Opak je vrcholem cynismu. Musíme to udělat, protože nás to vůbec nebolí, ale druhým zachrání život. Mohou se samozřejmě různit názory na to, jak dlouho vyhlášená opatření držet. Pokud je mi známo, vláda hovoří i o tom, že může být v určitý moment důležité vrátit lidem část zábavy, a ukázat tak světlo na konci tunelu, třeba otevřít restaurace. Bude ale těžké vystihnout správný okamžik, aby se nákaza znovu neaktivovala.

„Zdravotníci jsou opakovaně vystavováni infekčním dávkám viru, protože jsou v přímém kontaktu s nemocnými. Jednotlivý pracovník může dělat všechno správně, ale musí se spolehnout na kolegy, že to dělají stejně.“

Jiří Beran byl profesorem pro obor epidemiologie jmenován prezidentem Havlem v roce 2002.

východě MERS a teď nový koronavirus SARS-CoV-2. Všechny vedou povětšinou k dechové nedostatečnosti, protože se v plicích objevuje rozsáhlý zánět. Ví se už s jistotou, odkud přišel? Mluví se o zvířatech, ale také o laboratorním původu.

„Musíme ubrat ze své osobní svobody, abychom zachránili nejvíc ohroženou skupinu lidí. Opak je vrcholem cynismu.“ Koronaviry existují a cirkulují v lidské populaci už mnoho let a budou tu s námi dál. V současné době jich obíhá sedm druhů, jen tři z nich způsobují závažnější formy onemocnění, v roce 2003 se objevil SARS-CoV, pak na Středním

Když ho vědci geneticky sekvenovali, téměř celá struktura viru je podobná koronaviru, který se vyskytuje u netopýra, vrápence prostředního. Další analýzou glykoproteinových výběžků na povrchu viru se přišlo na to, že se podobá i koronavirům nacházeným u luskouna ostrovního. Takže jde o kombinaci dvou zvířecích koronavirů, která má ale na konci glykoproteinového výběžku vazebné místo pro receptor, jež existuje v lidském těle. Virus je tak humanizován. Jestli došlo k přenosu od netopýra přes mezihostitele luskouna nebo jinak, nevíme. To se může stát jak? Je tu celá řada neznámých, ale může se to stát při manipulaci s více zvířaty najednou, z jednoho přenesete třeba na rukách virus do druhého zvířecího druhu. Zatím nedokážeme říct přesně, jak to proběhlo v tomto případě, ale například u chřipky to víme. Člověk nemá receptory pro viry ptačí chřipky, s výjimkou míst uložených hluboko (distálně) v plicích, a tak u něj ptačí chřipka většinou neproběhne. Ptáci se zase nemohou nakazit lidskou chřipkou. Prase má celá receptory jak pro ptačí i lidský chřipkový virus, a tak u něj může proběhnout infekce oběma druhy virů a mezi nimi se může vyměnit část genetické informace. Důležité je, aby měl nový vysoce patogenní virus k dispozici na svém povrchu glykoproteinový výběžek, kterým

se v lidském těle přichytává a takzvaně se humanizuje. SARS-CoV byl virus stejného druhu, ale tak rychle se nešířil, proč nový koronavirus ano? Koronaviry se přichytávají na takzvané receptory ACE2, které se vyskytují na buňkách dýchacích cest, v plicích, v trávicím traktu, srdci, ledvinách a cévách. Ale vazba viru SARS-CoV nebyla tak pevná jako u současného viru. SAES-CoV-2 má na konci glykoproteinového výběžku geneticky podmíněnou změnu vazebného místa, pomocí které je schopen se velmi dobře přidržet na receptoru ACE2 na povrchu vnímavé buňky. Prvotní postup virové infekce popisuje imunulogie: Virus, který se dostane do těla, si nejdříve najde vnímavou buňku. Pozná ji podle toho, že má na svém povrchu receptor – zámek – a virus zase glykoproteinový výběžek, pomocí kterého se přichytí. Vazba mezi receptorem a výběžkem proběhne a je velmi pevná. SARS-CoV-2 funguje jako precizně vypilovaný klíč, který přesně zapadne, a nikdo ho neodtrhne. Kdežto jeho předchůdci neměli lidově řečeno precizně vypilované zoubky klíče pro zámek, takže se nevázaly tak snadno. Co se děje pak? Virus se dostane do nitra buňky a začne využívat genetickou informaci. Představte si virus jako software, který ovládne 3D tiskárnu (ribosomy) a začne tisknout nové virové partikule. Napadená buňka má na svém povrchu proteiny, jejichž součástí jsou „kousky viru“, které signalizují napadení buňky virem. Lidské tělo má proti nim přirozenou obranu, své takzvané zabíječské buňky (NK buňky, natural Killers). Když odhalí přítomnost viru, zjednodušeně navrtají napadenou buňku, pustí do ní enzym a buňku i s virem zlikvidují. Proto pro obranu proti virové infekci musíte mít kvalitní a pružně fungující přirozenou a později takzvanou adaptivní imunitu. Jenže viry bývají mazané, nemusí o sobě na povrchu napadených buněk dávat vědět. Obrovskou výhodou přirozené imunity je to, že NK buňky jsou schopné rozeznat i buňku, která napadení na svém povrchu nezobrazuje. NK buňky drží virus na uzdě zhruba po dobu dvou až tří týdnů. Mezitím probíhají další imunitní

28-29_WHAT20-04-rozhovor-virolog.indd 28

19/04/2020 12:23

děje. Na útok se připravuje systém cytotoxických T-lymfocytů, které jsou specificky zaměřené právě proti tomuto jedinému viru. Když máte dostatečné množství dobře fungujících NK buněk, je to pro vás a pro ochranu proti jakékoliv virové infekci velmi dobré. Takže imunita je jediný klíč k uzdravení ve chvíli, kdy není lék nebo vakcína. Imunita je důležitá, ale může jí napomoci další bariéra v dýchacích cestách. Když se virus dostane do dýchacích cest, musí při cestě za vnímavou buňkou překonat slabou vrstvičku hlenu. Máte ji lepší a pevnější, když sportujete a saunujete se. Při těchto aktivitách dochází k častým změnám teploty, buňky jsou drážděné a produkují ve větší míře právě obranný hlen. Lékaři také nabádají k častému mytí rukou. Kdyby si lidé, i mimo epidemie, myli pravidelně ruce a ideálně i obličej (v epidemii ideálně co dvě hodiny) mýdlem, bylo by mnohem méně virových infekčních chorob. Mýdlo sice virus nezničí, ale je to detergent, který dokáže změnit povrch viru a jeho výběžky tak, že není schopný přichytit se na receptor buňky. Tohoto efektu se využívá už osmdesát let u viru vztekliny. Jako první pomoc při pokousání se radí vymývat ránu mýdlovou vodou. Desinfekce samozřejmě taky funguje, ta virus ničí, ale v případě mýdla je to hodně muziky za málo peněz. Lidé, kteří mají dostatek NK buněk, jsou fyzicky aktivní a často se myjí, tak mají naději, že u nich infekce, pokud se nakazí, proběhne v mírnější formě. Proč docela často, alespoň podle zpráv z Itálie, probíhá nemoc těžce u zdravotníků? A měli by se vůbec nakazit, když mají ochranné prostředky? Zdravotníci jsou opakovaně vystavováni velkým infekčním dávkám viru, protože jsou v přímém kontaktu s nemocnými. Jednotlivý pracovník může dělat všechno správně, může se mýt, převlékat podle pravidel, ale musí se zároveň spolehnout na kolegy, že to dělají stejně. Pokud jeden z týmu zdravotníků něco zanedbá, nákaza se může přenést. Když před několika lety pomáhali američtí vojenští lékaři v Africe s ebolou, měli podmínku, všechno si chtěli zajišťovat sami, odmítali místní pracovníky. Potřebovali mít totiž jistotu, že mezi nimi nebude žádný slabý článek. Těžký průběh nemoci mívají i starší a nemocní. Proč? U mladšího člověka se adaptivní imunita a cytotoxické T-lymfocyty tvoří zhruba tři týdny, po této době je imunitní systém schopen virus zničit. U staršího člověka tento proces ale trvá šest až osm týdnů. Imunitu si tedy tvoří každý, ale starší člověk nemusí vydržet čekat takovou dobu. Pokud nemá dostatek NK buněk, které drží virus v napadené buňce v šachu, nevytvoří se mu adaptivní imunita rychle, dostane zápal plic a může infekci podlehnout. NK buňky je ale možné podpořit lékem, který je už mnoho let na trhu dostupný. Vlastně moc nerozumím tomu, proč se ještě v tomto případě nevyužívá. Je to lék vyzkoušený a prověřený praxí. Doufám, že jeho použití je otázkou času. Když hrozila ptačí chřipka, byla vakcína na světě během několika měsíců, proč se odhaduje, že očkování proti koronaviru bude za podstatně delší dobu? Vakcíny na každoroční chřipku máme běžně k dispozici. Postupy výroby u sezonních chřipkové vakcíny se dají

použít jednoduše i u pandemické chřipkové vakcíny. Je v zájmu farmaceutických firem mít sezonní i pandemickou vakcínu k dispozici. Ale byl tu přece SARS-CoV a MERS. Vakcíny se nepřipravovaly? Na investice do nové vakcíny potřebujete miliardy dolarů. Ve chvíli, kdy se šíření nemoci zastaví, nikdo z výrobců do toho nepůjde. Takže se teď vlastně začíná téměř na zelené louce a nabízí se v zásadě tři postupy. Které to jsou? Můžete ke koronaviru přistupovat jako k chřipkovému viru. Virus dáte do kuřecích embryí, kde se namnoží, nebo ho stejným způsobem namnožíte na tkáňových kulturách, seberete ho a inaktivujete, doslova rozstřílíte na malé kousky, které pak aplikujete ve vakcíně. Pokud máte virus geneticky zmapovaný, můžete se zaměřit jen na jeho část, kterou se připoutává tedy glykoproteinový výběžek. Vezmete genetickou informaci, která kóduje tento výběžek a dáte ji do produkčního organismu, třeba bakterie E. coli. Tím, jak se množí, vytváří v nadbytku „umělé glykoproteinové výběžky“, a tak máte připravený antigen – část viru nejdůležitější pro ochranu. Takto postavená vakcína se ale musí podávat třeba ve třech dávkách. Nebo je ještě třetí způsob, ten je dnes nejdál, ale zatím se příliš v humánní medicíně nepoužíval. Pomocí messengerové kyseliny ribonukleové (mRNA) vnesete do lidského organismu potřebnou informaci. Nukleová kyselina se dostane do buňky, ovládne 3D tiskárnu, začne na povrchu buněk vytvářet glykoproteinové výběžky viru. Organismus zareaguje tím, že vytvoří adaptivní imunitu. Právě probíhá první fáze testování na několika dobrovolnících. Ve fázi dvě podáte vakcínu většímu množství lidí a zkoušíte, jaká dávka mRNA je potřebná a zda stačí jedna dávka, nebo zda se musí opakovat. Pak nastává fáze

„Jde o kombinaci dvou zvířecích koronavirů, která má ale na konci glykoproteinového výběžku vazebné místo pro receptor, jež existuje v lidském těle.“

nemá protilátky, od toho se bude odvíjet strategie, jestli má cenu před vakcinací testovat. Takže do doby, než bude vakcína, musíme spoléhat na léky, které ale nejsou primárně určené na tuto nákazu. Pro mě je jedna z cest zmiňovaný lék, který stimuluje NK buňky. Za pět dní máte díky němu jejich hladinu dvojnásobnou. Mohl by se podávat preventivně zdravotníkům. Existuje naděje, že se koronavirus takzvaně vyžije a jeho síla bude slábnout? Jakmile se všichni promoří, pak už nic neudělá. K promoření by mělo dojít asi do dvanácti měsíců od prvního výskytu nemoci u nás. Kolektivní imunita vzniká, když proti viru má ochranu asi sedmdesát pět procent obyvatel. Poté se virus tolik nešíří.

„Když se virus dostane do dýchacích cest, musí překonat slabou vrstvičku hlenu. Máte ji lepší, když sportujete a saunujete se.“

tři, kdy se vakcína aplikuje v určené dávce tisícům dobrovolníků, a zjišťujete, na kolik vás ochrání, a také sledujete všechny nežádoucí účinky. Každá fáze klinického vývoje trvá několik měsíců. Kdyby šlo všechno nejlíp, jak má, bude vakcína po novém roce. Může se očkovat i v době epidemie? Obecně platí, že ano. Když vás ale první napadne virus, onemocníte. Budou se dělat každému před očkováním testy, zda už nemá protilátky? Říká se, že někteří lidé nákazu prodělají, aniž by o tom věděli. To se bude muset objasnit. Nevíme, kolik lidí se během epidemie v České republice promoří. Na konci epidemie je dobré udělat serologický přehled, kde se sledují náhodně vybrané osoby, které nemoc prodělaly, a náhodně vybraní, kteří nemocní nebyli. Tak se uvidí, kolik lidí prodělalo onemocnění, aniž o tom věděli. Třeba se zjistí, že se například padesát procent osob promořilo skrytě, dvacet procent onemocnělo a zbytek

Diskutuje se o tom, jestli nám ale imunita vůbec po prodělané nemoci zbyde. Podle posledních výzkumů se u nekomplikovaného průběhu infekce vytvořilo všechno, jak má, tedy cytotoxické T-lymfocyty a v menší míře i protilátky, jež v ochraně proti virové infekci mají podružnou roli. Dá se tedy předpokládat, že se vytvoří i imunitní pamět. U těžších případů imunita ale stoprocentní být nemusí. Nemůže virus zmutovat a stát se ještě nebezpečnější? Může se stát, že projde drobnými genetickými změnami hlavně kvůli tomu, že se budou masivně používat antivirotika. Každá změna v tomto směru bývá k horšímu, ale jsem optimista, myslím, že se příliš měnit nebude. Populace je promořená i různými jinými viry. Může se vůbec koronavirus vtěsnat do buňky, obsazené jiným virem? Například u viru chřipky nebo dětské přenosné obrny funguje interference virů – buňky napadené virem uvolňují

interferon a ten znemožní duální infekci druhým virem. Myslím, že člověk, který právě prodělal chřipku, je až několik týdnů před koronavirem chráněn. Prý nemůžeme počítat s tím, že by se jeho šíření zastavilo s létem. Koronavirus ničí teploty nad šedesát až sedmdesát stupňů. Ale co ho hubí, je UV záření. Třeba na pláži, když vylezete z vody, jste chráněni hned dvakrát, sluncem i mořskou vodou. Naopak v kancelářích přes klimatizaci se virus šíří rychle. Takže roušku vyvářet. Stačí ohřát vodu v rychlovarné konvici, přelít roušku, dále ji vyprat v mýdlové vodě a vyžehlit. Pak tam virus nebude.

Vakcinolog Jiří Beran Od roku 2001 je ředitelem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. V Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze je vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny. Promoval v roce 1985, profesorem pro obor epidemiologie byl jmenován prezidentem Havlem v roce 2002. Od roku 1994 se zabývá klinickým vývojem očkovacích látek, především pak proti chřipce, lymeské borelióze, klíšťové meningoencefalitidě, virové hepatitidě A, břišnímu tyfu a virové hepatitidě B. Od roku 2000 do roku 2005 se věnoval i problematice zvlášť virulentních nákaz (ebola, horečka lassa, antrax) a přispíval do programu ENIVD (European Network for the Diagnostics of Imported Viral Diseases). Je hlavním autorem šesti monografií s tematikou očkování či cestovní medicíny.

28-29_WHAT20-04-rozhovor-virolog.indd 29

19/04/2020 12:23

HELP!

Zakladatel průšovského impéria Josef Průša začínal s půjčkou od rodičů, dnes má firma tržby přes miliardu korun.

Filantropové z filamentu

T Ivana Česnek Marcinová, F archiv

Jestli jste náhodou neslyšeli o Průša Research v době předvirové, teď je znáte určitě. Josef Průša s bratrem Michalem a jmenovcem Ondřejem Průšou dnes nejsou „jen“ jedni z největších výrobců desktopových 3D tiskáren na Zemi, ale taky jedněmi ze superhrdinů, kteří skočili po hlavě do zachraňování lidských životů.

Ochranné štíty do nemocnic proti Covid-19.

opět po svém začali 3D tisknout funkční ochranné štíty a zásobovat jimi zdravotníky a další vojáky z první linie (mimochodem, v době uzávěrky jich bylo neuvěřitelných 55 tisíc). Svůj produkt navíc zveřejnili zdarma, aby je mohl rychle následovat celý svět. Skvělý důvod si dát s Pepou, zakladatelem a maskotem průšovského impéria, zase jednou skleničku. Online, jak jinak.

vyhlásila karanténu. Neřešili jsme to jako měsíční sprint, ale jako dlouhý maraton. Zatímco celá řada firem poslala lidi na homeoffice s tím, že se to za měsíc, dva vrátí do normálu a v podstatě tak promrhala čas, my jsme se začali v nových podmínkách hned učit chodit: směny ve výrobě se nepotkávají, je mezi nimi hodinový prostor určený pro desinfekci, u dalších pozic se jede kvůli eliminaci rizika ve dvou týmech, teď všude instalujeme automatické dveře, aby se nesahalo na kliky a podobně. A jak jsme ke všem zaměstnancům od začátku krize naprosto upřímní, řekli jsme jim, že když

to vážná věc. Takhle jsme teď schopní fungovat na osmdesát procent. A to i proto, že když někdo vypadá jen hodně unaveně nebo je u něj v baráku pozitivní případ, doporučujeme mu, aby byl doma. Stejně tak nenutím někoho, kdo je z celé situace totálně vyděšený, chodit do práce s tím, že ho jinak vyrazím.

doteď. Pod kutilem si ale představíš spíš někoho, kdo se snaží zabít čas o víkendu a dělá blbosti. Maker je přitom takový renesanční člověk. V mezinárodním významu umí 3D tisknout, dělat jakoukoliv digitální výrobu, ale i soft věc, jako je šití, taky trochu programovat. Zkrátka člověk připravený na 21. století.

Výrobou ochranných štítů zachraňujete svět. Spousta lidí teď možná zjistila, že 3D tiskárny nejsou jen hračky pro zábavu, ale smysluplná věc. Taky se ukázalo, jak je důležité mít ve společnosti nejen obrovské, monotematické fabriky, ale i rychle reagující decentralizované metody výroby. Zastavovat velký rozjetý vlak a přesouvat ho na jinou kolej je strašně neefektivní. Když ale velkému počtu malých vláčků rozprostřeným po celém světě ukážeme, že se mají nasměrovat jedním směrem, zvládnou to rychle a funguje to. Nemají pochopitelně zdaleka taková čísla jako masové manufaktury, ale tady nejde o poměřování pindíků. Jsem pyšný na to, že než najela normální výroba, pokryli jsme to nejnutnější.

A taky udržitelný člověk. Když se mu rozbĳe vypínač u lampičky, vytiskne si ho, nejde si koupit novou lampičku. Naše společnost má bohužel fundamentální problém v extrémech. V totalitě nic nebylo a všichni dělali všechno. Pak přišla demokracie a konzum, všechno staré začalo být špatné. Věřím, že za pár let se to ustálí na zdravém středu, v tuto chvíli je to ale bohužel nastavené tak, že když ti u lampičky upadne knoflík, firma ti nejspíš řekne: „Nezvládneme, kupte si novou.“ Na druhou stranu, aby někdo kázal: „Lampičku si nekupuj, vyrob si ji sama.“ To je taky špatně. Pravda je, že digitální výroba personalizovaných věcí nabízí super možnosti a je mnohem levnější. Jejímu kouzlu bude podléhat stále víc lidí. Představ si, že chceš věšák na čtyři kabáty, v obchodě mají jen typ na dva nebo na deset, navíc stojí dvě stě korun, i když skutečná hodnota je koruna. Jenže se to muselo balit, poslat přes celý svět, vystavit v tom krámě, vyplatit všechny lidi, a najednou je cena jinde. Díky „digital fabrication“ technologiím si ale můžeš nakonfigurovat věšák přesně na ty čtyři kabáty, které váží dohromady patnáct kilo, a za tři hodiny ho máš vytištěný. A stojí tě dvacku.

Jak to vlastně s těmi štíty vzniklo? Cítil jsem, že ta obrovská 3D tisk komunita se chce nějak zapojit a pomoct, hodně lidí už začalo přicházet s nápady. Hledal jsem něco, co na tiskárnách doma zvládne dělat kdokoliv a když to náhodou vytiskne blbě, neohrozí tím životy, jako by tomu mohlo být u respirátorů. Objevil jsem pokus jednoho člověka, vyzkoušel to, druhý den šel na ministerstvo, pak do nemocnice, kde jsme testovali, jestli jsou štíty skutečně funkční a fungují s ostatními ochrannými pomůckami. Člověk je vydrží mít na hlavě deset hodin. Za tři dny jsme to celé doladili, spustili výrobu, pověsili soubor s mapou volně ke stažení na internet a rozjel se s námi celý svět. Co ti budu povídat, je to úžasné. Zaujalo mě, jak jsi mi tuhle říkal, že když teď v období krize tvůj bratr Michal zrovna nepracuje ve vaší firmě, učí se šít. Máme to takhle nastavené. Digitální „makerství“ není jen o tiskárnách a počítačích. U nás v Průša Labu pořádáme spoustu kurzů, i šití. Teď teda zrovna ne, ale zase budeme. Každá nová věc, každý nový obor ti něco dá. Žádný není víc nebo míň, ani v něm nemusíš dosáhnout stoprocentní úrovně, vždy je to ale hodnota navíc. Když se naučíš šít, naučíš se přemýšlet jinak – podíváš se na oblečení

„Hledal jsem něco, co na tiskárnách doma zvládne dělat kdokoliv a když to náhodou vytiskne blbě, neohrozí tím životy.“

Co pro tebe znamená tohle zvláštní období? V osobním životě se toho pro mě jako pro nerda moc nezměnilo. Jsem stále v práci nebo doma, jen teď nechodím dvakrát týdně ven na drink. Nikdy jsem nebyl člověk, který by začínal den v kavárně s espresem a avokádovým toastem, potkával se na pracovním obídku, takže ačkoliv je situace strašlivá, já nĳak zvlášť nestrádám.

se do toho pustíme společně, tak to zvládneme, nemáme problémy typu, že by někdo nenosil roušky, poctivě si nemyl ruce nebo si každé ráno nezměřil teplotu. Nainstalovali jsme na vstup firmy termokameru a za celou dobu jsme zachytili nula případů s horečkou.

A firma? Měli jsme výhodu, že jsme světoběžníci, létáme na několik desítek eventů za rok, vnímáme, jak snadno lidi cestují. Podle toho vypadají i naše mentální mapy. Takže když se ukázalo, co se děje v Číně, na nic jsme nečekali a zavedli bezpečnostní opatření mnohem dřív, než vláda

Ono to tak skvěle zafungovalo určitě i proto, že máte se svými zaměstnanci dobré vztahy, je znát, že vám na nich záleží. O vašem progresivním řízení lidí se ostatně hodně mluví… Přesně. Neděláme žádná stupidní opatření jen tak pro nic za nic. Když tým vidí, že něco řešíme tímto způsobem, ví, že je

Z jakého materiálu ten věšák bude? Pokud vím, používáte filament z kukuřice. Používáme PLA z kukuřičného škrobu, což je průmyslově rozložitelný plast. Když ho zahodíš u cesty, rozloží se aspoň za pár dekád. Když to děláš správně, tak mnohem dřív. Ochranné štíty ale tiskneme z materiálu PETG, z něhož se dělají PET lahve, jsou tady přece jen jiné nároky. I tak je ale díky lokální malovýrobě ekologická stopa stále extrémně nízká. Každopádně mám radost, že ačkoliv je 3D tisk objemově oproti velkým průmyslům pořád miniaturní, začíná být vidět tak, že firmy, které produkují suroviny a míchají polymery, začíná zajímat. A protože je doba, jaká je, můžeme se, myslím, do pár let těšit na nové sofistikované materiály, které budou zcela biologicky odbouratelné. Máš doma hodně věcí, které sis sám 3D vytisknul? Popravdě moc ne. Žĳu prací osmnáct hodin denně a domov beru jako takovou očistu. Nechci tam mít žádné technologie, takže ani počítač nebo tiskárnu. Ideálně jen Playstation a pár cetek. Postupně směřuju k minimalismu, kterému mě naučilo cestování.

a dokážeš si ho představit ve střizích. A jakmile se tyhle spoje v hlavě objeví, v tvém primárním oboru tě může napadnout něco jinak, vymyslíš nové řešení. Tenhle přístup je běžný pro celou současnou 3D tisk a kutilskou komunitu? Vlastně ano, mohl by být, jenže v celém rozsahu to říká anglické slovo maker. V Čechách stále používáme výraz kutil, sám to tak často překládám, a není to dobře. Větší smysl by dával tvořitel. To byl třeba můj děda, u kterého jsem viděl, že problémy je možné řešit jinak, než se normálně řeší. Postavil za totáče traktor z odpadu a ten funguje

Josef Průša je český vývojář 3D tiskáren.

30_WHAT20-04-help-prusa.indd 30

19/04/2020 18:34

360°

knih, operační systém se nedal změnit. Apple tehdy nereagoval, ale jen se inspiroval. Předběhl jsem Apple o dva roky a tři měsíce. A asi jsem tak přišel o pár milionů dolarů, což mě trochu mrzí. Ze své chyby jsem se ale poučil, což se mi hodilo nedávno, když jsem vynalezl chytrou žárovku Vitae Light.“

Pendolino do lampy

Hynek Medřický se světlem zabývá už dvacet let.

Budiž světlo! Cvaknout vypínačem a rozsvítit. Tenhle triviální úkol může být věda. Světlo pomáhá životu, ale někdy dokáže i ublížit. Hynek Medřický vás naučí světlo pochopit. T Petra Nováková F archiv Hynka Medřického

eho obchod se svítidly nenabízí jen lampy všeho druhu především z italské designové produkce. Funguje jako edukační centrum, kde se dozvíte, jaký je vliv světla na organismus. Hynek Medřický chvilku pozoroval mé zkoumání lampy Tolomeo od značky Artemide. „Pěkná lampa. Čím v ní svítíte,“ zeptala jsem se. O hodinu později jsem již věděla všechno o RGB barvách, luxech, škodlivosti modrého světla a o geniálním českém vynálezu.

suprachiasmatická jádra jsou v hlavách 544 milionů let. To jsou naše biologické hodiny. A ty se vyvíjely dalších 200 milionů let, podle toho, jak se vyvíjelo lidské oko. Kulaté oko s akomodací, takže vidí na dálku i na blízko, je staré 350 milionů let. Posledních 1,9 milionu let máme oheň, který se vědomě používá v noci, a 140 let žárovku. A posledních 20 let navíc ještě barevné displeje. To je nic, když si představíte tu osu v číslech, kterou jsem teď naznačil,“ vysvětluje. Ov-

„Předběhl jsem Apple, který tehdy nereagoval, o dva roky a tři měsíce. A asi jsem tak přišel o pár milionů dolarů.“ Hynek Medřický se světlem zabývá už dvacet let. Začal jako živnostník, který nakupoval svítidla a nadchl se do tehdejších nových technologií, jako jsou halogeny. Zjišťoval, jak svítit víc a lépe. A všímal si i toho, že když se rozsvítilo bílé světlo ze stropu, fungovalo to jinak, než když se rozsvítilo bílé ze země. O necelých dvacet let později je ze světla ještě větší téma. Aby mě Hynek Medřický uvedl do problematiky, neváhá se zabořit až do pravěku. „Podle hodinek, které máte na zápěstí, se měří 475 let. Kdežto

šem sto milionů let nastavené přírodní pořádky dostávají každou noc nově zabrat, to když si zkontroluji třeba došlou zprávu na Messengeru nebo počet lajků na Instagramu. O škodlivosti modrého světla vím, a tak ukazuji, že jsem si na svém telefonu nastavila noční režim night shift. „To ale nestačí. Úplně nejlepší je to mít takhle,“ řekne Hynek, třikrát klikne a celý displej zčervená. „Já vám to tam nastavím. To jsem vymyslel v roce 2013 v prosinci, poslal jsem to do Applu jako aplikaci. Tehdy šlo o úpravu čtečky

Vitae light je žárovka, která obsahuje tři světla v jednom. Stačí přepnout vypínačem, přičemž režim začíná na oranžovém módu. Takzvaný krok 01 je bez modré a zelené spektrální složky, v noci nesnižuje hladinu melatoninu (přezdívaný „hormon spánku“) a neovlivňuje kvalitu spánku. Druhý krok 02 – stačí cvaknout dvakrát – vydává teplé bílé světlo, které vytváří ideální atmosféru pro večerní relax. Třetí krok 03 svítí jasně bíle, téměř jako Slunce, a je ideální pro denní režim, skvělý na soustředění, podporuje kognitivní funkce mozku. „Od 15. února 2017 je tahle žárovka Vitae v patentovém řízení na všech kontinentech. Je to český vynález. A já jsem takový malý Jára Cimrman,“ směje se Hynek Medřický, který se svým typickým rozcuchem v barvě pepř a sůl vypadá jako… Jako typický vynálezce! Hlavní výhodou téhle žárovky oproti jiným, které se také dají přepínat na různé světelné úrovně, je, že její první krok začíná od oranžového světla. Jiné přepínací žárovky začnou svítit na první cvaknutí nejvíc. „Pokud bych měl použít příměr z železnice, tak taková žárovka je jako parní lokomotiva. Je fajn s ní jet na výlet Rakovník–Plzeň, ale nechtěla byste s ní jet na trase Praha–Ostrava, na to je Pendolino. Vitae je jako moderní vlak,“ vysvětluje. A aby předložil důkazy, předvádí v praxi svou nejoblíbenější hračku, radiospektometr, který dovede změřit barevné a světelné rozvrstvení každého světelného zdroje. Displej názorně ukáže, jak vypadá barevné spektrum LED žárovky, klasické žárovky, Vitae žárovky, Slunce i ohně ze zápalky. „To světlo se nedá slovy popsat. Nikdy jsme nepotřebovali informaci, zpětnou vazbu, jakou energii nám sem Slunce posílá, protože Slunce je stále stejné. Okem nepoznáme, jak má náš displej poskládané barvy, ale mozek to pozná. Oko totiž nevidí, oko sbírá energii a posílá ji do mozku do obrazových center, teprve tam se skládá obraz,“ říká Hynek Medřický. Že vymyslel převratnou žárovku, v to silně doufá a je přesvědčený, že se světlem – a hlavně s jeho modrou složkou – bychom měli nakládat se zásadní opatrností. Když vypráví, jak u svého klienta našel v dětském pokojíčku nad postelí zářivku, rozčílí se: „Skoro jsem na něj křičel; nemůžete dětem svítit takovou modrou energií před spaním! To je šílené,“ říká. Boj s (ne)vědomostí o modrém světle vzal za svůj velký úkol. A protože své misi věří, rozhodl se, že svou žárovku Vitae bude nejen prodávat (kus za 1990 Kč), ale bude i pronajímat (za 45 Kč na měsíc). Ve své edukaci navazuje na průzkum profesora George C. Brainarda, který jako jeden z prvních upozornil na fakt, že modré RGB světlo, které vydávají displeje mobilů, počítačů a televizí, má vliv na náš cirkadiální (biologický, pozn. red.) rytmus. „Energii z modrého světla potřebujeme ve dne, ne v noci. Naší produkci hormonů, která je závislá na biologických hodinách, nepřidává ani špatné veřejné osvětlení,“ dodává Hynek a ukazuje fotografie ze svých soukromých testů. „Od té doby Bruntálu přezdívám Brutál. Naměřil jsem tam u světla na ulici více jak 150 luxů! Pro srovnání: Měsíc v úplňku má čtvrt luxu. A to je světla! Měsíc řídí rozmnožovací systém v celé přírodě,

úplněk přichází jednou za devětadvacet dní. A my si tady svítíme venkovními lampami, z nichž každá vytváří na ulici osvětlenost více jak desetinásobek Měsíce v úplňku. Měsíc v úplňku vždy vytváří max 0,25 luxu. A ne dvanáctkrát do roka, ale posledních padesát let se ve městech svítí desítkami luxů každou noc. Blázní z toho i hmyz, který každou noc s plnou vervou létá k takovým domnělým měsícům. A pak se o ty lampy rozmáznou a vymírají,“ míní. I to je důsledek našeho nevhodného osvětlení. Než začnou města svítit lépe, nějaký čas to potrvá. A tak je dobré začít malou změnou. Třeba tou, že dvě hodiny před spaním si odfiltrujeme modré světlo. Hynek mi podává červené brýle, tvarem by se hodily i k práci se svářečkou nebo na lyžařský svah. „Používejte je tak hodinu a půl před tím, než si půjdete lehnout. V tu dobu si sviťte červenou žárovkou nebo si nasaďte tyhle brýle. Dělají růžový svět. Tímto jsem vám změnil život, tak na shledanou,“ loučí se vynálezce. 3 TIPY

Jak zmírnit účinky

MODRÉHO SVĚTLA 1 Sviťte si žárovkou Vitae Light Má tři režimy podle použití ve dne, večer nebo v noci. Koupit se dá na vitaelight.com za 1990 Kč nebo je možný pronájem za 45 Kč na měsíc.

2 Večer používejte červené brýle Dvě hodiny před spaním si pohled do displejů můžete odfiltrovat díky plastovým červeným brýlím.

3 Nastavte si noční červený filtr na telefonu Postup u iPhone: a) Otevřete Nastavení → Zpřístupnění → Zkratka zpřístupnění. Označte položku Filtry barev a přetáhněte položku Filtry barev na první pozici pomocí tří čárek napravo, aby byla v seznamu nahoře. b) Nastavte červenou barvu displeje: otevřete Nastavení → Zpřístupnění → Displej a velikost textu → Filtry barev → zapněte Filtry barev → dole zapněte položku Barevné tónování → oba dva posuvníky Intenzita a Odstín přetáhněte úplně doprava. Displej zčervená. Do původní podoby ho přepnete, když třikrát zmáčknete Home button.

31_WHAT20-04-360-stupnu.indd 31

19/04/2020 12:24

P R O M OT I O N

Inspiraci Lilia Khousnoutdinová čerpá především z látek vyrobených v jejím milovaném Bhútánu.

Udržitelná móda z Bhútánu

Lilia tyto látky od místních žen vykupuje za férové ceny a tím jim pomáhá se tomuto řemeslu věnovat.

T Petra Nováková F Diana Mráziková

Tkaní velice komplikovaných vzorů je rozšířené u místních žen. Jde o ručně tkané látky, tzv. kiry.

Lilia Khousnoutdinová, která mimo jiné pracuje s ženami v oblasti mateřství, představuje autorskou kolekci šatů, která je víc než módním počinem. Pracuje se zásadami od slow fashion přes fair trade, upcycling až po podporu tradičních řemesel. Bhútánská látka zde tvoří výchozí bod značky Ecstatic Fashion.

UDRŽITELNÁ MÓDA Z BHÚTÁNU

Značku Ecstatic Fashion vede Lilia společně s kolegyní Ilonou Bittnerovou.

Látky jsou nejčastěji barveny přírodními pigmenty a tkány na jednoduchých tkacích strojích.

32-33_WHAT20-04-ad-lilia.indd 32

19/04/2020 12:26

„Látky se v rodinách dědí po generace,“ říká Lilia Khousnoutdinová. Dokonce zde platí pravidlo, čím je látka starší, tím je hodnotnější.

Některé látky, ze kterých jsou šaty ušity, jsou velmi drahé, jedná se o hedvábí tkané na hedvábí.

V kolekci najdete také šaty, upcyclované z unikátních starých indických sárí a oděvů.

Modely Ecstatic travel vznikají u dámské krejčové v Praze a v jablonecké šicí dílně.

Každé šaty jsou originál, je možné si je i zapůjčit nebo si je nechat zhotovit na vaše konkrétní míry.

32-33_WHAT20-04-ad-lilia.indd 33

19/04/2020 12:26

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Sedm uměleckých zastavení T Eva Karlasová F Deelive design store

Do vínku dostala odvahu riskovat i osvojit si za pochodu vše, co ji přirozeně nadchne. Vyzkoušela tak řadu pracovních pozic, které spojovala především láska k designu. Při pátrání po výstavách, jež se urodí na letošní umělecké scéně, nás napadlo zeptat se právě jí. Nechte se pozvat na místa, kam si brand manažerka Deelive design store Darya jezdí pro tvůrčí inspiraci a kde se cítí jako doma… Deelive design store podporuje především české tvůrce.

Brand manažerka Deelive používá umělecké jméno Darya (bez příjmení).

LONDÝN

Tate Modern – moje nejmilejší místo v Londýně – oslaví v květnu krásné 20. narozeniny a i mně nadělí ten nejhezčí dárek. Bude jím expozice Infinity Mirrored Rooms mé oblíbené japonské umělkyně Yayoi Kusama. V jejím zrcadlovém pohledu na svět se občas ráda ztrácím… Výstava začne 11. května a bude doprovázená také retrospektivou vývoje Tate Modern a sérií děl francouzské sochařky Louise Bourgeois, tchajwanského umělce Lee Mingweie a dalších osobností.

PRAHA

Díla finalistů cen CZECH GRAND DESIGN (CGD19), které každoročně udílí Akademie designu, si budete moci prohlédnout až do 3. 5. 2020 v prostorách galerie České spořitelny. K vidění budou práce napříč obory produktového

Letos Deelive oslaví třetí narozeniny.

a módního designu, fotografie, grafického designu, šperku a ilustrace. Nominaci získala i velká řada designérů Deelive, z čehož mám velkou radost!

BRNO

Koncem června se vydám do mé druhé domoviny – Brna – na Mezinárodní bienále studentského designu DESIGN.S 2020, který se zaměřuje na produktový a průmyslový design. Výstava studentských soutěžních prací mě baví, většinou totiž znamená objev talentů, jež na designérské scéně brzy zazáří. Ve spojení se skvělou brněnskou gastro scénou to bude výlet, který bude stát za to!

STOCKHOLM

Další destinací, která si mě získala, je Stockholm. Tato oáza klidu na vodě má velkou nabídku uměleckých zážitků.

Stockholmské metro je samo o sobě galerií umění, kde naleznete malby nebo umělecké instalace. Jinak doporučuji vyrazit do švédského státního muzea moderního a současného umění Moderna Museet! Najdete ho na ostrově Skeppsholmen v centru Stockholmu a až do konce května tam vystavuje Walid Raad. Tento libanonský multimediální umělec se ve svých dílech zabývá tím, jak různé formy násilí v prostředí mohou ovlivnit mysl, tradici, kulturu a umělecká díla jako taková. Jeho exhibice „Let’s Be Honest, The Weather Helped“ a posléze místní fika (švédská tradiční svačinka doplněná kávou) budou za švédského květnového počasí ideálním víkendovým plánem.

BERLÍN

Za nejlepší odpočinek v Berlíně považuji jízdu na kole městem a jeho parky! V červnu tu navíc můžete zajít na výstavu tchajwanského umělce Lee Mingweie, kterého jsem již zmiňovala v rámci Tate Modern v Londýně. V Berlíně totiž představí svou další instalaci „Give and Receive“, pojednávající o kultuře darování. Lee vytváří takzvané participační instalace, díky nimž se může zapojit každý. A právě o to mu jde – o intimitu a důvěru dvou cizinců.

PAŘÍŽ

Perla mezi letošními uměleckými zážitky se odehraje také v Paříži – výstava „Thierry Mugler: Couturissime“! Aneb podzim v metropoli nad Seinou je jistý! Od 22. října tu bude k vidění retrospektiva kariéry geniálního návrháře a ikony módního průmyslu Thierryho Muglera. Součástí výstavy v pařížském Musée des Arts Décoratifs bude haute couture a jeho fotografie. Za mě must-see.

HAMBURK

Miluji plakáty i šarmantní Hamburk, takže volba je jasná – velká, monotematická výstava „Das Plakat“. Nedávno byla otevřena v hamburském Museum für Kunst und Gewerbe a nabízí téměř

400 exponátů zachycujících vývoj a způsob užití plakátu v průřezu 200 let. Od secese až k pop-artu. Všechny unikátní kousky budou k zhlédnutí do 20. září 2020. Prostě záležitost, která by neměla chybět na seznamu kteréhokoli milovníka umění. Já si ji rozhodně nenechám ujít.

DEELIVE

To nejlepší z lokální tvorby Na začátku zrodu Deelive design storu stála především touha podpořit české tvůrce a vrátit zaslouženou slávu řemeslné výrobě, na niž se v dnešní zrychlené době tolik zapomíná. „Přáli jsme si, aby si lidé znovu vážili věcí, které vznikají pomalu a ručně a následně se dědí z generace na generaci,“ vysvětluje brand manažerka Deelive design storu Darya. Největší prodejní store českého designu v Praze oslaví letos v květnu třetí narozeniny, na které jste všichni srdečně zváni – o zážitky nebude nouze. Návštěva Deelive design storu potěší každého, koho zajímá pestrý výběr interiérových doplňků, skla, svítidel, šperků, oblečení, módních doplňků, hraček, knih či kosmetiky od českých designérů a lokálních značek. Nechybí ani pánská móda a doplňky, vázy a světla od studia DECHEM, šperky od Janji Prokić, Hanuše Lamra, tvorba designérů Qubus či Kláry Nademlýnské. Více na deelive.cz

34_WHAT20-04-umeni.indd 34

19/04/2020 18:36

N OV É H O B B Y

Honza Klimeš je zakladatelem značky Euforia, kde je hlavní ingrediencí březová míza.

Březová míza čistí organismus, a navíc fantasticky chutná!

Bříza a vzácná míza T Jana Krivenkaja F archiv Honzy Klimeše

Loni na podzim vzal Honza Klimeš českou gastro scénu útokem, když začal nabízet svoji fermentovanou březovou mízu pod značkou Euforia. A dostalo se mu vřelého přijetí. íza, kterou Honza zajímavě míchá s ingrediencemi jako gruzínský čaj, zázvor, máta, chmel nebo třeba kadidlo, se velmi rychle dostala do povědomí gastro nadšenců. Ale také do regálů vybraných podniků (za všechny zmíním karlínskou Esku), kde vyčnívala po boku lahví naturálních vín. V případě Honzy Klimeše však tento úspěch nelze považovat za náhodu. Jde o kombinaci zvídavosti, zápalu pro věc, poctivosti a zdravého rozumu. Také mu nahrává fakt, že odmítá škatulkování a rád experimentuje, i když je v gastro oboru nováčkem.

Elixír z nitra stromů

Za Honzou jsem přijela do sídla Bozduganov na rozhraní jižních Čech a Vysočiny. Právě vrcholila sezona stáčení mízy, a tak se Honza přepnul do role „zaříkávače stromů“. Štěstí mi přálo, neboť právě mrzlo, míza netekla a Honza měl chvíli na povídání.

Papír je další Honzovou vášní.

„Vzhledem k tomu, že je sezona tak extrémně krátká – trvá jen pár týdnů –, jedu v plném nasazení. Můj den začíná v pět ráno, kdy se vydávám k břízám, a končím opět nad ránem, kdy lahvuji,“ popisuje svou aktuální rutinu. Sezona startuje koncem února a končí ve chvíli,

až na třicet různých příchutí a přísad. Loni se číslo lahví pohybovalo kolem 1700, a vyprodáno bylo už v půlce listopadu. „To, co nalahvuji teď v březnu, je vše, co bude k dostání až do další sezony. Proto to plánuji letos nabízet postupně – připravuji jarní, letní a zimní edici, příchutě tomu budou odpovídat.“ Proč název Euforia? Odpověď je nasnadě: březová míza čistí. Po napití budete zažívat až euforické pocity blaha. Já to s trochou nadsázky ráda přirovnávám k elixíru, skrze který k nám promlouvají starší generace. „Blahodárné účinky fermentace už vysvětlovat nemusím, v dnešní době je z toho téma. Já ale vyrábím mízu především pro ty, kteří z různých důvodů nechtějí nebo nemohou pít alkohol, ale zároveň nevolí ani vodu či šťávu. Euforia je něco, co osvěží, dodá našemu tělu potřebné živiny a minerály, ale zároveň hezky vypadá, ať už v láhvi nebo ve skleničce.“

Po napití březové vody zažijete až euforické pocity blaha. Je to něco, co dodá tělu potřebné živiny a minerály. kdy začne pučet listí. Právě během těchto několika týdnů se stáčí: Honza lehce navrtá kmen stromu a míza z nitra břízy pomocí hadičky směřuje do barelů. Vůči praktikám „znásilnění“ stromů několika hlubokými vrty přímo do kořenu, což je praktikováno například v Rusku nebo na Ukrajině, se Honza staví odmítavě. „Je to především o respektu a vzájemné symbióze. S vděčností beru to, co je mi strom ochoten dát. V průměru míza z jednoho stromu teče tak 14 dní, je to ale silně individuální a odvíjí se od věku a zdravotního stavu té které břízy.“ Jednen strom může Honzovi darovat 5 až 8 litrů mízy za 24 hodin. Za těch několik týdnů, co míza proudí, musí Honza nachystat přes 4000 lahví,

Honza Klimeš se nenechává omezit trendy. Například v letošní kolekci mízy se oblíbené chutě jako rybíz nebo višně mísí s experimenty jako šeřík, dřín nebo květy vrby. Věci, které dělá, jsou totiž nadčasové. Stejně jako papír…

Vášeň pro papír

Povoláním je totiž Honza Klimeš restaurátor papíru. Právě tento obor vystudoval, aby záhy zjistil, že realita je poněkud jiná než původní romantizovaná představa. Na strojovou vazbu knih nevzpomíná v dobrém, papíru však věrný zůstal. „Papír mě vždycky zajímal, od malička jsem z něj tvořil,“ říká. Řemeslo restaurátora papíru má pro laika také nádech magična: vůně knih,

pečlivá až puntičkářská práce s litery. A ačkoliv je realita mnohem přízemnější, nemůžu se zbavit dojmu, že restaurování jako takové je především o navázání vztahu s knihami. Honza Klimeš je ve svém ateliéru Bozduganov provází celým očistným rituálem: nejdřív je koupe, pak stránku po stránce nechává uschnout, a teprve potom ošetřuje poškozené nebo chybějící části. V šuplících má Honza schované zásoby starých papírů – najdou se i vzorky ze 17. nebo 18. století. Nakonec je kniha připravena na zašití do desek. Většinu Honzových klientů tvoří lidé, kteří skupovávají staré knihy, načež je prodávají znalcům nebo sběratelům. Najdou se i jednotlivci, kteří vzácnou knihu vydraží na aukci. „Knihy, které restauruji, se v minulosti spalovaly, schovávaly na půdách nebo zakopávaly pod zem – jedná se především o Bible. Po několika stoletích mají tyto knihy nevyčíslitelnou hodnotu, a je na mně, abych je navrátil k životu,“ přibližuje Honza zodpovědnost, která na něho při restaurování knih doléhá. Časově je to hodně náročný proces, restaurace jedné knihy může trvat klidně i měsíce. „Nedá se ale urychlit, každá fáze restaurování potřebuje určitý čas.“ Když je papír Honzovou vášní, tak výrobky z papírů jsou přímo jeho srdcovkou. Před několika lety začal vyrábět bločky a notýsky v minimalistickém designu antracitové šedé, jejichž specifikem je to, že stránky nejsou uvnitř sešity, drží je tenký silon. „Listy můžete libovolně vyndávat nebo přidávat nové. Když jde člověk na schůzku, tak se mu často hodí mít v sešítku jen pár listů, které pak jednoduše vyndá a třeba zařadí do složky nebo skartuje.“ Funkčnost je pro Honzu Klimeše na prvním místě: představa notýsků Diskette One spočívala v tom, že z nastřádaných popsaných stránek a jednotlivých složek by se dala sešít kniha. Díky patině a vysoké kvalitě papíru se tento způsob archivace poznámek jeví jako celkem smysluplný. Směrem k futurismu se přiklání cestovní deník Joe, který se kromě již obligátních vyměnitelných papírů pyšní i zabudovaným flash diskem.

35_WHAT20-04-nove-hobby-briza.indd 35

19/04/2020 12:38

N OV É H O B B Y

Kočičí předení vyplavuje endorfiny, které pomáhají zvládnout bolest.

Loni zveřejněná studie Oregonské státní univerzity ovšem ukazuje, že i tihle nevděční solitéři si k lidem budují silný vztah, podobně jako psi. Průlomového výzkumu se zúčastnilo 70 koťátek, jejichž reakce po krátkém odloučení od jejich pečující osoby odpovídaly dříve zjištěným výsledkům při stejných testech citové vazby u psů i u dětí. Experiment zopakovaný s dospělými kočkami potvrdil, že svému člověku přisuzují spíš roli maminky než krmiče. Kočky k překvapení vědců při dalším testování prokázaly, že slyší na jméno, jsou chytré (chytřejší než psi!), empatické a přizpůsobují chování našim emocím. Jejich benefitů využívá felinoterapie, což je taky (vzhledem k tomu, že kočky jsou tu s námi už od starověkého Egypta) relativně žhavá novinka. Od roku 2002 se u nás s kontaktními kočičími léčitelkami setkávají klienti nemocnic, domovů pro seniory nebo dětských zařízení. Mňoukající host odvádí pozornost od aktuálního trápení, usnadňuje komunikaci, rozhání stereotyp a samotu. Blahodárného vlivu koček si můžete užít i jinde. Rozrůstá se tu počet kaváren, které po vzoru podniků populárních v Asii nabízejí ke kávě a zákusku relax a pomazlení se zvířátky povalujícími se volně mezi hosty. Někdy stačí pro zlepšení nálady jen přítomnost živé bytosti, každopádně čím chlupatější kožíšek budete hladit, tím lépe pro vaše nervy.

Vesmírné vibrace

Léčba kočkou

Stres v práci, další bezesná noc, migréna, nervozita, bušení srdce… Tak rádi byste si odpočinuli, ale ať děláte, co děláte, zenová pohoda nepřichází. Říkáte si, že nic nemá smysl a nikdo vám pořádně nerozumí, nebo je vám občas jenom normálně smutno? A už jste zkusili kočku? T Alena Stará, F unsplash.com

áš život bude díky ní klidnější, delší, zdravější, prostě úžasný. Ne, vážně. Pár let stará studie potvrzuje, že majitelé koček o 30 procent méně často umírají na infarkt a nemoci kardiovaskulárního systému než členové domácností bez zvířat. Má to co dělat s tím, že přátelství s kočkou upravuje

vám zrovna brání usnout ledové nohy nebo menstruační křeče, odpustíte jim i ty chlupy na peřině.

Mňau, mami!

To, že kočky léčí tělo a duši, že vycítí naše rozpoložení a zdravotní stav, kočkomilové vždycky věděli. Vědci jim

Astronauti, jimž ochabují svaly a řídnou kosti, dostali do vesmírných lodí vibrační desky nastavené na frekvenci kočičího vrnění. krevní tlak a tlumí stres. Domácí mazlíčci rodu Felis mírní psychosomatické obtíže, pomáhají s psychickými problémy od nespavosti po deprese, ale můžete si je naordinovat také na fyzickou bolest. Protože mají vyšší tělesnou teplotu než lidé, fungují jako přirozený nahřívací polštářek. Když se vám těch chlupatých 38 až 39 °C stulí přesně v místech, kde

Kočky obklopuje aura tajemna. Přisuzuje se jim, že vyhledávají negativní energii a patogenní zóny, tedy i zdroj bolesti, a působí na ně svým energetickým polem. Kočky jako biorezonanční vysílač vydávají zřetelné vibrace – vrní – a badatele to začalo zajímat. Předení není jen projev spokojenosti, jak si většina lidí myslí. Kočky ho využívají v komunikaci mezi sebou, ale vrní, i když jsou nervózní, zraněné nebo třeba rodí. Předení vyplavuje endorfiny, které pomáhají zvládnout bolest. Kočka si tím aktivuje uzdravovací a regenerační proces a je ochotná se o tuto terapii podělit. Možná jste slyšeli nějaký dojemný příběh o kočce, která se tulila k nemocné kolegyni nebo k člověku a vrněla jak o život. Předení uklidňuje všechny zúčastněné – upravuje rychlost dechu a tlumí produkci stresových hormonů. Říká se, že se kočky ze všeho rychle vylížou. Není to úplně přesné, ve skutečnosti se z toho vyvrní. Snadno se jim hojí zlomeniny, málokdy trpí kloubními onemocněními a rakovinou kostí. Na počátku století odbornice na bioakustiku Elizabeth von Muggenthaler změřila, že předení koček (i ocelotů a pum) se obvykle pohybuje na frekvencích 25 a 50 Hz, což jsou frekvence posilující růst a hojení kostí. Někdy si kočky vyladí frekvenci na 100 Hz, ta se zase využívá při léčení měkkých tkání, otoků nebo

I N S P I R AC E

KAM NA KAFE S KOČKOU

Kavárna kočičí

Devět kočičích terapeutů čeká v rodinném podniku, kde nabízejí i veganská jídla, používají eko obaly a dají vám slevu 10 procent na nápoj do vašeho přineseného kelímku. Michalská 3, Praha

Čauky mňauky café

Kousek od hlučné Stodolní ulice narazíte na místo s mnohem klidnější atmosférou. Při kávičce vám budou dělat společnost heboučká plemena mainské mývalí kočky neho ragdoll. Nádražní 716/46, Ostrava

U Kočičích tlapek

Sedm z devíti koček, které si můžete pohladit nad dortíkem s kávou, jsou zachránění nalezenci. Podnik pomáhá kočičím útulkům pořádáním charitativních bazarů. Náměstí Starosty Pavla 17, Kladno

dušnosti. Kočky díky těmto zjištěním začaly pomáhat doslova nadpozemsky. Astronauti, jimž na oběžné dráze ve stavu beztíže ochabují svaly a řídnou kosti, dostali do vesmírných lodí vibrační desky a pásy nastavené na frekvenci kočičího vrnění. S vyhodnocováním účinnosti a využitelnosti při léčbě například osteoporózy však čeká odborníky ještě hodně práce. A moje práce právě skončila, jak mi připomněl můj chlupatý čtyřnohý syn, který mi strká čumák do klávesnice. Vypínám počítač, je čas na terapii mazlením.

Kočičích schopností využívá obor felinoterapie.

pomalu dávají za pravdu. Dlouho kočky podceňovali a přehlíželi a s výzkumem se zaměřovali na lépe spolupracující psy. Ti jsou oblíbení díky otevřené přátelské povaze a věrnosti, kdežto kočka se jen tak s někým nekamarádí, a když nemá náladu, riskujete podrápanou ruku. A vůbec, buďte rádi, že vás u sebe nechá bydlet.

36-37_WHAT20-04-nove-hobby.indd 36

19/04/2020 12:44

Prkénka s duší Na začátku byla touha po svobodné tvorbě plné vůně dřeva. Pak přišlo první setkání s realitou a krize provázená otázkou: „Nemám se raději spokojit s pracovní rutinou a pravidelným příjmem?“ Svoboda kreativní činnosti i atmosféra malé jihomoravské dílny však Petra Šmída lákaly silněji než všechny jistoty světa. Díky tomu vznikly značka hoblhome a ojedinělá prkénka.

„Jakmile mám jasno, následuje tvarování a několik fází broušení,“ popisuje Petr Šmíd.

T Eva Karlasová, F archiv Petra Šmída

Krok po kroku

íše se rok 2017. Petr Šmíd odchází ze stálého zaměstnání s cílem naučit se práci se dřevem. Zavírá se v malé dílničce obklopené vinohrady, lesy a krásnou přírodou a věnuje veškerou energii i všechen čas prvním výrobkům. „Věděl jsem, že nejprve potřebuji začít tvořit něco malého, jako první mě napadla dřevěná prkénka do kuchyně. Nebyl jsem však vyučený v oboru, s dřevem jsem neměl žádné výrobní zkušenosti, a moje první výtvory proto zpravidla končily v kamnech – pro oko totiž představovaly příliš bolestný pohled,“ směje se Petr.

V poněkud neohrabaných začátcích mu pomohlo především obrovské nadšení a také schopnost postupovat kupředu metodou pokus-omyl. Dělal chyby, ale paličatost jít si za svým ho poháněla k tomu, aby nepřestával. Navzdory početným neúspěchům poznával dřevo všemi smysly, studoval jej a učil se od lidí, kteří se oboru již nějaký čas věnovali. „Jezdil jsem po truhlářských dílnách s cílem pochopit toho o dřevu co nejvíce. Někde mě odmítli, jinde byli naopak rádi, že mají vědomosti komu předat. V té době mi hodně pomohl zejména přítel Dominik, který je vyučený umělecký řezbář a na rozdíl ode mě měl plně vybavenou dílnu s truhlářským náčiním po dědovi. Trávili jsme tam veškerý volný čas.“ Prkénka zrozená s odbornou pomocí Petrova kamaráda slavila úspěch. Petr začal oslovovat kromě známých také majitele kaváren i pekaře. Zpočátku poněkud utopický podnikatelský sen začínal dostávat reálnější obrysy a dal vzniknout značce holbhome, která dále pokračovala pouze pod Petrovým vedením.

k opracování. Ten si pak sám přichystá k dalším úpravám. Kmen se musí nejprve uskladnit a řádně vysušit, což může trvat až několik let. O výsledné podobě každého prkénka pak rozhoduje především typ a kresba dřeva. „Jakmile mám jasno, následuje tvarování a několik fází broušení, během nichž se dřevo namáčí, suší a následně opět brousí. Je to velmi zdlouhavý proces, ale pro naši výrobu je zcela zásadní. Prkénka jsou díky němu krásně hladká, příjemná pro úchop a používání. Nedrží se v nich bakterie, čímž se odlišujeme od jakékoliv jiné výroby,“ říká Petr, který momentálně pracuje na rozšíření portfolia produktů od misek přes kuchyňské náčiní až po stoly.

Petrovým cílem je vybudovat studio, v němž zákazníkům pomůže vybavit celý domov. Projektů, které začaly jedním prkénkem a pak se přehouply v zařizování celého interiéru, má za sebou již několik. „Objevil jsem v sobě cit pro detail a tok energie v domácnosti. Vytvářet lidem domovy mě neskutečně baví,“ usmívá se. Co je pro něj aktuálně nejdůležitější? „I nadále bych si přál zůstat u výroby originálních kousků, jichž si zákazníci budou vážit. Někdo se tomu možná zasměje, ale pro mě má každý takto vyrobený produkt nezaměnitelnou duši, která pak dotváří teplo domova.“

P E T R OV Y M E Z N Í K Y

Hlavním cílem svoboda a soběstačnost

Petr vždy věděl, že chce se dřevem pracovat komplexně. Nejdříve tak vybírá z padlých stromů vhodný kus

„Nebyl jsem vyučený v oboru, s dřevem jsem neměl žádné výrobní zkušenosti a moje první výtvory končily v kamnech,“ říká Petr Šmíd.

Od prkénka po celý interiér

NA CESTĚ ZA VLASTNÍM SNEM Závodní kolotoč

„Od dětství jsem závodil na terénní (cross) motorce, z toho důvodu jsem následně vystudoval obor mechanik jednostopých vozidel. Do dřeva jsem se zamiloval až o něco později. Dodnes mě baví objevování a testování jeho možností.“

Přechod na volnou nohu

„V posledním zaměstnání jsem pracoval jako strojník. Když jsem se rozhodl odejít, měl jsem trochu problém zorientovat se v náhlé svobodě, kterou práce na volné noze skýtá. Později jsem se naučil si každý večer sepsat věci, jimž se chci následující den věnovat. To mi pomáhá zůstat tvůrčí. Zároveň jsem získal tolik potřebný řád a strukturu.“

Dobrý start

„Na začátku podnikání mi hodně pomohlo vítězství v soutěži T-Mobile rozjezdy, z níž jsem si odnesl Cenu veřejnosti. V krajském i celostátním kole jsem získal celkem 200 000 korun, které jsem obratem investoval do vybavení a rekonstrukce mojí dílny.“

V hlavní roli degustace

„V dílně netrávím každý den, snažím se výrobu prkének kombinovat s prací kolem domu. Plno času věnuji také studiu stolování a vaření. Většinu ingrediencí si vypěstuji sám na zahradě hoblhome. Z každé sklizně pak vytvářím nejrůznější pokrmy a ochutnávám. Když jsem si uvědomil, kolik času věnuji vaření a přípravě jídla, přivedlo mě to k myšlence rozšíření holbhome na studio, které by oživovalo a podporovalo hodnoty tradiční společnosti spojené s rodinou, jídlem u společného stolu a chutí poznávat.

36-37_WHAT20-04-nove-hobby.indd 37

20/04/2020 16:29

M Ó DA

Až si budete vybírat nové oblečení, dejte si s tím stejnou práci, jako když si chcete koupit třeba automatickou pračku nebo auto.

Jak udržitelná je udržitelnost? Buzzword, které nechybí v reklamních kampaních, v menu e-shopů, uvnitř obchodních center a nakonec na kdejaké cedulce přišité na tričku. Prestižní publikace The State of Fashion, kterou každoročně vydává portál Business of Fashion společně s poradenskou firmou McKinsey & Company, považuje udržitelnost za jeden ze základních pilířů budoucnosti módního průmyslu. T Patrik Florián F archiv značek, unsplash.com

Patrik Florián Redaktor, módní stylista a art director na volné noze, který pravidelně přispívá do předních českých titulů. Jako člen Akademie designu České republiky a vedoucí magazínu CZECHDESIGN se zajímá o objektivní reflexi lokální scény, mapování uměleckých řemesel a vytváření mostů mezi světem designu, byznysem a širokým publikem.

akupujete udržitelně a cítíte se skvěle? Klobouk (samozřejmě z recyklovaného materiálu) dolů. Sám si to totiž netroufám tvrdit. Problematika udržitelnosti v módním průmyslu je natolik složitá a marketingově zabarvená, že se při nákupech často cítím jako uprostřed hustého lesa, ve kterém na mě čeká nejen rozhodovací paralýza, ale dost možná taky zklamání, že jsem se v dobré vůli nechal tahat za nos. Když se mi loni dostal do rukou lokální průzkum Fashion (Re)search od vyhledávače módy Glami, nestačil jsem se divit. Podle všeho jsme šetrný národ. Každý kousek oblékneme nejméně třikrát, nebojíme se second handů a tušíme, že je čas od času dobré investovat do českých značek. Čtyři pětiny Čechů by rády nakupovaly lokální módu a jsou ochotné si za environmentálně přátelskou výrobu dokonce připlatit, skoro polovina si pak v posledním půl roce koupila jeden udržitelný produkt. Většina zákazníků by si podle všeho

nákup rozmyslela, pokud by se dozvěděla o neetických podmínkách výroby. Výborně, jsme na dobré cestě, říkal jsem si. Všechny mé sny o uvědomělé společnosti se ovšem vzápětí rozplynuly. Více než polovina respondentů totiž neuměla posoudit, které značky lze považovat za udržitelné, jaká pravidla by měl takový producent ctít a přes 70 procent lidí nemá ponětí, kde lokální módu hledat a nakupovat. Problémy, které nás brzdí, jsou nepřehlednost, nedostatek informací nebo naopak jejich přemíra a také fundamentálně odlišný úhel pohledu na problematiku a hodnocení udržitelnosti z řad výrobců, prodejců a zejména zákazníků. Svět je komplexnější a jeho ekonomika globalizovanější. Lepší rozhodnutí vždy není tak jednoduché jako připlatit si pár korun za papírovou tašku nebo ekologickou bavlnu. Občas ani selský rozum nestačí. Eko bavlna si vystačí bez chemie, ale je podstatně náročnější na zdroje, papírová taška se dá snadno recyklovat, ale energeticky prohrává nad plastem. Jak se v tom vyznat? Takovéto dopady u nás zkoumá například Vysoká škola chemicko-technologické v Praze, kde pomocí LCA (life-cycle assessment) analýzy hodnotí materiály a jejich dopad na životní prostředí. Vy se bez ní ale ve svém každodenním životě musíte obejít. Jaké zásady tedy ctít? Bude to znít jako klišé, ale opakování je matka moudrosti a jak to tak vypadá, tak také to nejsnazší pravidlo uvědomělejšího životního stylu. Jinak řečeno, věci by měly sloužit co nejdelší dobu. Aby tomu tak bylo, musíme si jich vážit a pečovat o ně. V praxi to znamená, že si nový trenčkot budete vybírat se stejnou péčí a rozvahou jako třeba automatickou pračku nebo auto. Dáte si práci s hledáním, posvítíte si na výrobce, necháte si poradit, našetříte na něj a pak se o svůj nový kousek v šatníku budete patřičně starat a necháte ho opravit, když se porouchá. A až vám přestane sedět nebo dělat radost, poptáte se v okolí nebo ho uschováte pro děti. Nejde o nic nového, stačí si vzpomenout na naše prarodiče, pro které nebyla móda otázkou krátkodobé spotřeby, ale investicí. Každé rozhodnutí pečlivě zvažte – vybírejte si střihy, které vám zaručeně sedí, volte přírodní materiály, strategicky si plánujte svůj šatník a ignorujte trendy. Připlaťte si za kvalitu a servis. Upřednostňujte lokální a transparentní výrobce. Ti, kteří jsou podezřele levní nebo se nechlubí svými dodavatelskými řetězci, pravděpodobně mají co skrývat. Nevyhazujte levné oblečení z řetězců, snažte se ho vynosit a příště se takovým prodejcům obloukem vyhněte – na ulici i virtuálně (odhlaste si newslettery, skryjte reklamy). Přestaňte si zlepšovat karmu u červených popelnic určených pro

Čtyři pětiny Čechů by rády nakupovaly lokální módu.

charitu a recyklaci – textilního odpadu je přemíra a za účelem recyklace v novou módu se ho využívá pouze jedno procento. Naučte se směňovat – z ruky do ruky, mezi přáteli, známými, on-line nebo v sekáčích. A hlavně, nakupujte méně! TIPY

Hledejte obchody s udržitelnou módou, které si stojí za svým. Ptejte se, jak udržitelnou nabídku vybírají, přečtěte si příběhy značek, které nabízejí, a vybírejte produkty, které sem neputují tisíce kilometrů. Freshlabels, Wildmoon, COPE

Buďte originální a snažte se obohatit šatník o kousky, které mají příběh. Na lokálním trhu se doslova rojí projekty, které dávají zapomenutým kouskům druhou šanci. Boho Vintage Store, Lula Vintage, Cosmic Kids, Mint shop, Prostě prim

Našetřete si a udělejte si radost od lokálního designéra nebo lokální značky, bude vám dělat radost věky a jednou ho možná ocení taky vaše děti. Galerie Czechdesign, Charaktery Design Store, VIDDA concept store, Backyard, Vasky

Proberte svůj šatník a naordinujte si nákupní detox. O tom, jak vypadá ten minimalistický nebo jak vydržet rok bez nákupů, vás naučí blogerka Zuzka Gasparovičová nebo slovenská youtuberka Natalia Pažická. U zahraničních značek pomůže aplikace Good On You.

Tvořte a inspirujte své okolí. Přihlašte se na kurzy šití na dosito.cz, klubco.cz, Zašívárna nebo Brno šije a naučte se tvořit vlastní originální kousky nebo si své oblečení opravit. Materiály hledejte u správných zdrojů, například v letenském Textile Mountain.

38-39_WHAT20-04-moda.indd 38

19/04/2020 12:46

Recy věci Slovo, které poslední dobou a vzhledem k událostem nabývá na síle. Recyklovat lze materiály, vize, nápady i motivy. Co nového, zrecyklovaného, přináší svět módy?

T Filip Vaněk F archiv značek

1 Pražský butik slow fashion značky BRUNELLO CUCINELLI poprvé uvádí dětskou kolekci jak pro dívky, tak pro chlapce. 2 LOUIS VUITTON recykluje svůj kultovní kvítek/monogram do nové kolekce šperků IDYLLE BLOSSOM, kterou lze díky její jemnosti a něžnosti nosit každý den. Řetízek s přívěskem, žluté zlato a diamanty, 296 000 Kč 3 LEVI’S recykluje notoricky známou digitální postavičku italského instalatéra SUPER MARIO do nové kolekce, která je od května v kamenných obchodech a nově i online. Denimová bunda, 3299 Kč 4 Jarní kolekce švédského řetězce H&M je oslavou ženskosti a zároveň oslavou udržitelnosti. Všechny

kousky jsou vyrobené z větší části z udržitelných materiálů, některé dokonce ze 100procentně udržitelných materiálů. Růžové šaty, 599 Kč 5 CONVERSE přináší limitovanou edici ikonického modelu Chuck Taylor v kolaboraci s japonským designérem. Takahirem. Dominantními prvky jsou originální podrážka přesahující všechny konvence a kontrastní nápisy na boku tenisky. Limitka TheSoloist je k dostání exkluzivně ve Foodshopu a Queens. Tenisky, 3490 Kč 6 Paul Andrew, kreativní ředitel módního domu SALVATORE FERRAGAMO, přetvořil ikonickou botu VARA s nezaměnitelnou mašlí do modernějšího hávu a vytvořil tak novinku VIVA, která však odkazuje na dědictví a historii, zároveň však poukazuje na dynamiku a budoucnost Ferragamo. Baleríny, 14 300 Kč 7 Švédský řetězec Lindex vytvořil jarní kolekci pod heslem CHYTRÝ ŠATNÍK a nabádá své zákazníky k zodpovědnému nakupování.

V jarní kolekci klade důraz nejen na udržitelnější materiály, ale především na jemné tóny barev a jednoduchý design jednotlivých kousků, tak aby měly dlouhou životnost a snadno se kombinovaly. Bunda, 1699 Kč 8 Italská značka INTIMISSIMI uvádí svoji první udržitelnou mini kolekci. Používá materiály, jako jsou hedvábí, bambusové vlákno nebo vlákno

vyrobené z recyklovaných surových materiálů. Podprsenka, 1049 Kč, kalhotky, 499 Kč 9 COS uvádí limitovanou kolekci THE WHITE T-SHIRT PROJECT sedmi bílých triček pro ženy i muže, vyrobených z organické bavlny. Jejich střih a zpracování berou v potaz různé objemy, siluety a proporce postav, aby umožňovaly komfortní pohyb. Bílé bavlněné tričko, 800 Kč

38-39_WHAT20-04-moda.indd 39

19/04/2020 12:46

R E P O R TÁ Ž

Poté, co se nám Marta svěřila s tím, jak se žije v karanténě, se situace změnila. Rukavice a roušky teď musí u nich v obchodě nasazovat povinně, kromě lékáren a prodejen s potravinami je vše zavřené, i bary. Ven už nikdo nechodí.

S V Ě D EC T V Í S P I S OVAT E L K Y

Před virem a s ním

T Marta Kučíková, Klára Mandausová F archiv Marty Kučíkové, unsplash.com

Celá Itálie je kvůli novému koronaviru v karanténě. Její obyvatelé se nemůžou pohybovat mimo svá města, anebo jen s potvrzením, že jedou za prací, nakupovat chodí v rodině jeden člověk, platí zákaz shromažďovat se, a protože Italové moc dobře vědí, že jde o zdraví a životy, pravidla respektují. Stejně jako spisovatelka Marta Kučíková, která v italském městě Valdagno žĳe s manželem a třemi dětmi už šestnáct let. Jak prožívá ona, autorka humoristických bestsellerů, situaci, která ke smíchu rozhodně není? lavně žádné litování! Prý jsou všichni u nich ve městě v klidu, nikdo neprotestuje, nevyšiluje a nehysterčí. Situace, byť je velmi vážná, plyne přirozeně. „V televizi mluví moderátoři z domova. Je to legrační. Třeba je-

doma klid, nato se ozve syn: Tatiii, pojď mi pomoct s matematikou. Moderátor se usměje, povzdychne a řekne něco ve smyslu, na vlastní oči vidíte, že doma je pořád nějaká práce. Jeden místní politik zase v televizi doporučil, aby lidé

daleko, čili ostentativní nezájem, potom takový odlehčený až lehkomyslný přítup, protože je to stále daleko, ač je ta dálka už spíše na padesát kilometrů. S přibývajícími informacemi a doporučenými příkazy zpozorníte a vzadu za krkem se usadí strach, ač se ho snažíte setřepnout jako neodbytného ováda. Nakonec, když je nemoc skoro za dveřmi, pět kiláků od baráku, se stanete jemně rezistentní a přĳímáte situaci jako danou, neměnnou. S tím, že dodržujete doporučená pravidla, ale zároveň neztrácíte na optimismu a nadhledu. Ač ty obavy tam jsou neustále, ale člověk si zvykne na vše, i na smrt.“ Marta připouští, že prožívá vše zodpovědněji a nepanikaří. Ani v době, kdy ještě nebyla uvalena karanténa na celou zemi, neuvažovala, že by zajela na návštěvu do rodné Telče nebo kamkoli do České republiky, respektovala doporučená omezení cestování. „Nikdo se tu psychicky nehroutí i přes závažnost

situace. Televizní moderátoři sice každou chvíli upozorňují na nutnost dodržovat doporučená hygienická nařízení včetně správného mytí rukou, mezitím se vysílají každou půlhodinu aktuální zprávy o přibývajících nemocných a dalších úmrtích včetně dalších nových nutných opatřeních pro celou Itálii, vše s vážností a zároveň s obavami, co bude zítra. Ovšem tyto závažné debaty jsou pak střiženy písničkovým šotem ze San Rema či vlnící se sexy dívkou kolem moderátorského stolečku. To je zkrátka Itálie, i přes různé probíhající katastrofy a důsledné dodržování doporučených zásad si nenechá ukrást svou lehkost a šťavnatost,“ konstatuje Marta.

Co je stejné a jiné

U Marty doma se nĳak výrazně život nezměnil. „Méně, stejně jako ostatní obyvatelé, sledujeme televizní zprávy, už jen dvakrát denně. Jsme přejedeni koronavirem. Aktuální informace jsou

Spisovatelka Marta Kučíková žije v Itálii s rodinou už šestnáct let.

„Nemocniční čekárny osiřely a lidé z obav o svoje zdraví se kurýrují jako kdysi dávno sami, pokud je to nezbytné.“ den z nich, velmi populární osoba, nabádal, abychom byli doma, že je tam hezky a pořád je co dělat. Do toho se ozval hlas jeho ženy: Francescooo, kdy mi půjdeš udělat tu poličku? A on pokračuje, že je

věnovali energii rodině, třeba si s ní zahráli Monopoly,“ začíná Marta vyprávění o tom, jak prožívá dnešní dobu, a pokračuje: „Pozoruju tu jakousi křivku chování – nejdříve si říkáte, že je to

40-41_WHAT20-04-reportaz.indd 40

19/04/2020 12:48

rukávy i prvorepublikovou uctivost. S léty se ta uctivost postupně vytratila, a já ji znovu objevila tady v tom našem Zapadákově. I za ten zapomenutý nezvážený banán mi zákazník uctivě poděkuje a já mu se stejnou uctivostí srovnávám nákup do tašky. Je to jakousi nepsanou povinností, pro mě, trochu bordelářku, dát věcem v tašce svůj řád – už jsem balicí profík, řekla bych – a odnést nákup do auta,“ pokračuje Marta a dodává, že dvakrát denně po práci některým starším zákazníkům odváží nákup až domů, samozřejmě zdarma. Teď, když ustal ranní frmol s dětmi, zbývá na odvoz nákupů potřebným více času.

Děti do školy nechodí, ale každé dopoledne mají on-line vyučování s učitelem a spolužáky. Hodina má švih.

důležité, ale nesmíte je hltat každých pět minut. Děti do školy nechodí, ale každé dopoledne mají on-line vyučování s učitelem a spolužáky. Hodina má švih, učitel vysvětluje látku, žáci chatují, a odpoledne píšou úkoly na další den. Taková škola budoucnosti, probere se více učební látky než v běžném žití,“ říká Marta. Její manžel vlastní na periferii města obchod s potravinami, Marta tu vypomáhá na kase nebo při vybalování zboží. Na dodržování hygieny tu dbají víc než kdykoli jindy, vůně italského Sava je všudypřítomná. Více také používají gumové rukavice zejména při práci s penězi. „Jeden den lidé vykoupili veškerou mouku, která se další den doplnila, zboží je dost, jen se rychleji vyprodají desinfekční gely na ruce. Desinfekci si kupují i chroničtí nemyči, berou zdejší situaci opravdu zodpovědně,“ doplňuje. Ital je podle Marty shromažďovací, tmelící a líbající typ. „Dnes se neshromažďuje, tmelí se na dálku půl až jednoho metru podle příkazu ministra zdravotnictví a od polibků a objetí se přešlo k roztomilému přátelskému mávnutí. Starší ročníky jsou doma, trh na náměstí zeje prázdnotou. Kino i divadlo jsou zavřené, diskotéky taktéž. Nemocniční čekárny osiřely a lidé z obav o svoje zdraví se kurýrují jako kdysi dávno sami, pokud je to nezbytné,“ popisuje situaci ve městě. Do doby před karanténou Marta Kučíková stejně jako zdejší domorodci chodila téměř denně na krátké procházky. Je to podle ní nejlepší lék nejenom pro tělo, ale pro osvěžení unavené mysli. Potkávala pravidelně i starší lidi s holí, s chodítkem, zkrátka pokud to jde,

NĚCO O MARTĚ Marta Kučíková, rodačka z Telče, žije s rodinou šestnáct let v Itálii. Nejdřív si měsíc co měsíc říkala, že se do roka vrátí do Česka, jenže jí přirostl zdejší podhorský dolomitský kout k srdci, i když podle jejích slov přece jen o něco málo méně než její rodný kraj. „Člověk může mít více míst, kde se cítí jako doma, protože to svoje doma stejně nosí sám v sobě,“ říká žena, jejíž knihy Italské jednohubky, Italské dvojhubky a Po italsku do hubky se staly bestsellery.

Doma na kafi

hýbou se. S karanténou, ve které se ocitla celá země, přišlo doporučení zbytečně venku nepobývat.

Hod mincí

I běžný chod domácnosti vnímá Marta podobně jako před šířením nákazy. „Například každodenní snídaně. Za léta zde strávená jsem postupně a potupně

Nejvýraznější změnou byla pro Martu zesílená komunikace s kamarádkami přes telefon a sociální sítě, osobně se s žádnou v současné době téměř nevídá. Žádná totiž neví, zdali není pasivním přenašečem viru, takže nepokouší osud a setkávají se po večerech u kafe, tedy on-line každá ve svém domově. „Zaplaťpánbůh za dnešní dobu, nemusím lézt nikam na kopec a vysílat kouřové signály, že je u nás doma zatím všechno ok,“ usmívá se.

„Dnes se neshromažďuje, tmelí se na dálku půl až jednoho metru a od polibků a objetí se přešlo k roztomilému přátelskému mávnutí.“ uznala, že snídat malé silné kafe s pár kapkami mléka, dvěma sušenkami anebo jedním croissantem mě zasytí aspoň na tři hodiny. Na rozdíl od domorodců si sušenky do kafe nedrobím ani nenamáčím postupně celý croissant a nevytvářím ranní vzhledově nevábné šlichty. Jsem ženská fortelná a slovo posilovna beru spíše jako sprosté, přizpůsobila jsem se situaci, zejména té mé časové, a když mohu, chodím. Proto častokrát ráno při tom mém frmolení nestihnu kávu ani sušenky, obleču se sportovně jako do největších holomrazů, v prodejně totiž netopíme, je tu maximálně osm stupňů nad nulou, a vyrážím dva kilometry horem dolem do obchodu. Blízko domu máme malý bar, kde stihnu do sebe vsrknout horkou asfaltovou Lavazzu, a pokračuju. Dnes barmanovi v okénku spíše hážu, než dávám mince a dodržuji předepsanou vzdálenost metr od obsluhy, a před odchodem si omyji desinfekčním gelem ruce. Totéž se děje i v našem obchodě i kdekoliv jinde ve městě. Vzdálenost metr, nebo většinou půl, se striktně dodržuje. Lidé se během dne v obchodě omlouvají, když zakašlou, a máme více telefonů na odvoz nákupu domů,“ vypráví. Oproti předchozím týdnům jsou rána v obchodě ale bez dětí, které si tu kupují svačiny. Děti zde chodí do školy i v sobotu, učitelé jsou přísní, a podle Marty pro Italy ze severu typicky pořádkumilovní, dodržují se tu pravidla a uznávají autority. Také je tu cítit na každém kroku úcta ke starým lidem a bezbřehá láska k malým dětem bez ohledu na barvu kůže. „Zatímco já v našem obchodě vybaluju zboží a odbíhám na kasu, často se stává, že lidé něco zapomenou, tak vystřelím a udělám jedno kolečko, druhé, třetí. Léta jsem pracovala ve Státní bance československé Na Příkopech, a zažila pravé echt bankovní úředníky s klotovými

Do jediného volného dne – neděle – bylo před epidemií běžné nacpat spoustu věcí, které se v pracovním týdnu nestihly. Úklid, prádlo, ale i ranní kostel, pravý český nefalšovaný oběd, tedy řízky, svíčková, vepřoknedlo atd., výlet do blízkých hor. K moři, které je

odtud 150 kilometrů, se rodina kvůli automobilovým zácpám nehrnula. Svátkem je pro rodinu sobota večer, kdy společně jí něco, k čemu se běžně nedostanou, a dívají se na dobré filmy, hrají společenské hry a povídají si. „Ač mám každou sobotu večer po práci po dvacáté hodině pocit jakési přichcíplosti, těším se na tu vzájemnou rodinnou pospolitost, a pokaždé bývá legrace. Z nedělních výletů do hor miluju dvě blízká místa, jedno je hora Novegno, kde se krajina pode mnou mění v pekáč buchet a já mám chuť rozpřáhnout ruce a letět a cukrovat je, báječný pocit volnosti. Na žádném jiném místě jsem takový pocit za celý svůj život nezažila. Druhé je kostel na kopci, Santa Giuliana, kde je výhled přes hory snad až k protinožcům. V tom kostelíčku cítím, jako by tam byli shromážděni všichni moji milí, kteří už nejsou. Ten pocit mám z dob mé vážné nemoci, kdy jsem nevěděla, zda nejsou letošní Vánoce i těmi posledními v mém životě. Při jedné návštěvě kostela jsem tehdy cítila, jako by mě někdo oblil kýblem ochranné svítící laskavosti. Má Marta vůbec čas na psaní další knížky? Zatím napsala tři, veselé zážitky ze zdejšího dolomitského žití, v poslední jsou i místní recepty. Teď má ale jakousi psací pauzu. „Vzhledem k rodinně-pracovnímu frmolu odsouvám psaní na nějaké x-té místo a věnuju čas a energii rodině, obchodu, sobě, potřebuju jakousi regeneraci. Takže jsem nepíšící, ovšem jak se znám, tak dočasně. Čtenáři mě opravdu neustále s naléhavostí tlačí na Italské trojhubky, ale ještě počkám. Myslím, že by si člověk měl občas ve svém žití udělat pauzu – tím nemyslím dovolenou – a více se věnovat lidem nejbližším než celému okolnímu světu, protože to má smysl. Čas běží a chvátá, a chtěla bych nepromarnit ani minutu,“ vypráví Marta, která si myslí, že se v příštím životě zcela jistě narodí jako kuchařka školní jídelny, co po večerech vypráví dětem dlouhé a veselé příběhy, protože obojí miluje, vaření i vyprávění, obzvláště veselé, a pořád věří v dobré šťastné konce.

Do doby před karanténou Marta stejně jako zdejší domorodci chodila téměř denně na krátké procházky.

40-41_WHAT20-04-reportaz.indd 41

19/04/2020 12:48

LOV E S TO R I E S

Víte, co je self-help?

své publikum jasné. Jsme zkrátka závislí na snaze být lepší verzí sebe sama.

Přinesly svým autorům miliony T Michala Bradová F unsplash.com

V posledních několika letech se komunita self-help autorů začala více přiklánět k tématu, jak si užít svůj (reálný) život spíš než jak svůj (reálný) život přetavit v život ideální.

Mnozí lidé investují do self-help produktů s vizí, že investují do sebe.

Ve třech bodech jsem se pokusila sesumírovat základní charakteristiky self-help produktů (hlavně knih, třebaže se v dnešní době formátům meze nekladou).

Jsou vysoce návykové

Zarputilí fanoušci self-help tvorby se většinou neomezí na jedno dílo. Střídají témata, střídají formáty. V knihkupectví jdou po křiklavých titulech a často jim stačí krátká synopse, aby si knihu pořídili. Mnozí investují do self-help produktů s vizí, že investují do sebe – do vlastní

Self-help knihy se docela stabilně dostávají na vrcholy žebříčků nejprodávanějších/nejčtenějších/nejpůjčovanějších knih (stačí zmínit Sheryl Sandberg a celý humbuk okolo její knihy Lean In. Opřete se do toho). Důvod je nasnadě. Víc lidí touží poznat vlastní nitro a vyřešit vlastní dilemata než vztahové problémy Jany Eyrové. Kupodivu dost často si po přečtení klasiky uvědomíme, že naše problémy jsou staré jako svět sám a nehledě na evoluci a technologický pokrok se potýkáme se stejnými trablemi jako fiktivní postavy z literatury 19. století. Například bestseller autorky Sarah Knight s trochu krkolomně do češtiny přeloženým názvem Zázračný úklid v hlavě: Kouzlo nehrocení (v originále: The Life-Changing Magic of Not Giving a F**k) nabízí postupy, které se velmi výrazně promítaly do počínání postav z románů Huga nebo Dostojevského.

Jsou vyhledávány spíš ženami

Ale psány spíš muži. Na tento paradox upozorňuje server Goodreads, jenž

„Self-help je dle statistik čtenosti velmi populární žánr,“ míní Michael Fiala z Městské knihovny v Praze. ozorovat můžeme takzvaný anti-utopický trend, v němž hrají prim paradigmata „měj se rád takový, jaký jsi“ a „žĳ život, jaký chceš žít“ místo idealistické představy radikální změny životního stylu a vlastní osobnosti v deseti dnech. Odborníci to spojují s popularizací skandinávských konceptů lagom nebo hygge, které nabádají radovat se z maličkostí a užívat si pohodové rutiny.

duševní pohody, vlastního kariérního pokroku nebo vlastních vyřešených vztahových dilemat. Jelikož se naše vyspělé společnosti (a sociální bubliny) vesměs skládají z perfekcionistů a staví na vysoce motivovaných a ambiciózních jednotlivcích, kteří chtějí ujít ten pověstný „extra krok“, self-help produkty mají

zároveň slouží jako platforma sdružující přes 90 milionů uživatelů. Většina z nich sdílí své přečtené (nebo rozečtené) knihy a také je vášnivě recenzuje. Podle statistik Goodreads přibližně 60 knih ze 100, které spadají do kategorie self-help, bylo napsáno mužskými autory. Zbývajících 40 knih napsaných ženami

byly z 83 procent ženami také čteny, kdežto u mužských autorů šlo o 50procentní podíl. Když už jsme se ponořili do čísel a statistik, tak je na místě zmínit, že nejvyšší poměr čtenářek (94 procent) byl zaznamenán u nejvěhlasnějšího díla mužského autora Meika Wikinga – Malá kniha hygge. KNIŽNÍ TIPY

Jedno je o fenoménu self-help jasné: vždy vzbuzuje rozporuplné reakce. Ať už patříte mezi ty, kteří ho hájí, anebo ty, kteří ho zatracují, dovolím si i přesto doporučit pár knih, které jsou tak trochu „jiné“ a mohou oslovit oba znepřátelené tábory. (Pozn.: Bohužel žádná z těchto knih nebyla přeložena do češtiny, což ale zřejmě dle statistik knihkupců a knihoven není pro české čtenáře na překážku.)

Gavin Edwards

The Tao of Bill Murray: Real-Life Stories of Joy, Enlightenment and Party Crashing Billa Murraye snad nejde nemilovat. Svojí ironicky uvolněnou vizáží nás oslovuje jako dvorní herec Jima Jarmushe nebo Wese Andersona, i když si ho mnozí oblíbili už jako cholerického a do sebe zahleděného Phila z Na hromnice o den více. Anebo melancholického bručouna Boba ze Ztraceno v překladu? Takže věřím, že autor měl z půlky vyhráno, když si usmyslel dát Murraye na obálku. U obálky to ale neskončilo. Celá kniha je vlastně o tom, že pokud chcete být stejně „cool“ jako Bill Murray – můžete. Vtipně napsaná ironická příručka, jak získat Billovu nonšalanci, by mohla být svým způsobem vnímána jako sonda do duše herce mnoha tváří s jedinečným a nenapodobitelným (dokud nepřečtete knihu, samozřejmě) stylem.

Joe Lycett

The School of Life V rámci fenoménu self-help se významně vyprofilovala společnost The School of Life. Jde o organizaci se sídlem v Londýně, která prostřednictvím workshopů, přednášek, ale i čtivých knížek menšího formátu nebo her zprostředkovává rady, jak na život. The School of Life vznikla jako vzdělávací platforma, v jejích produktech vás ale vědecké poznatky nečekají. Velmi dostupnou formou vysvětlí každému zájemci o to které téma, kde je zakopán pes. Rozpětí témat je velmi široké, Tím „Jak být hodný“ (How to Be Nice) počínaje a příručkou „Jak se vdát/oženit“ (How to Get Married) konče. Nesuďte knížky podle titulů, které bezpochyby vzbuzují spoustu emocí a názorů. Jsou záměrně pojaty trochu prvoplánově, aby čtenáře hned napadlo, že i „self-help“ látka v knize bude podána odlehčeně a hravě.

Víc lidí dnes touží poznat díky knihám vlastní nitro a vyřešit dilemata než vztahové problémy Jany Eyrové…

Parsnips Buttered: How to Win in Modern Life, One Email at a Time Opět velmi ironická kniha (není se čemu divit, Joe Lycett se proslavil svými stand-upy a byl některými kritiky prohlášen za Oscara Wildea 21. století), ve které autor seznamuje čtenáře se všemi druhy neřestí moderní doby. Pokuta za parkování nebo ISIS, „on-line trolling“ nebo Donald Trump – autor poradí, jak na ně vyzrát. A zda na ně vyzrát vůbec chcete, je jen a jen na vás.

Gretchen Rubin

The Happiness Project Jako v případě předchozích dvou bych doporučila i knížku Gretchen Rubin jako napínavé a poutavé čtení o životě ambiciózní spisovatelky a matky dvou dcer v New Yorku spíš než self-help exemplář. Autorka hledá štěstí, ale jak už to bývá, v průběhu hledání si uvědomí, že štěstí je v maličkostech, které zažívá denně. Každý měsíc svého ročního projektu věnuje jiné oblasti svého života a v souvislosti s tím si dává předsevzetí – po přečtení této knihy musím uznat, že zábavnější než plnit vlastní předsevzetí je sledovat, jak je plní ti druzí.

42-43_WHAT20-04-love-stories.indd 42

19/04/2020 18:12

„Zkušenost není to, co se člověku stane, ale to, co člověk udělá s tím, co se mu stane,“ napsal filozof Aldous Huxley.

stoupala voda. Zadržet dech a s výdechem uvolněte. Když vám to jde, přidejte k výdechu zvuk. Můžete jej zesilovat, zeslabovat, různě měnit typy zvuků, hledat v těle různá místa, odkud vycházejí.

5 Další cvičení, centrování, je založeno na změně pozornosti. Nejčastěji se provádí se zaměřením na dech. Uvědomujeme si nádech a výdech, zkoušíme dýchat do hrudníku, do břicha a pak do jakéhokoliv místa uvnitř těla. Záměrem je přitom zvědavost a hra, nikoliv výkon.

Když je izolace terapeutem

T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com

Jak se máš? Jsme zvyklí ptát se ostatních. Tím spíš v době, kdy je upřímný zájem stejně ozdravný jako svěží nádech uprostřed lesa a sluneční paprsky na tvářích. Nezvykle často ale v posledních měsících klademe tuhle otázku hlavně sami sobě a hluboko uvnitř hledáme nejopravdovější odpověď.

ěláme něco, na co za běžných okolností nemáme moc času, často ho raději ani mít nechceme. Potkávání sebe sama je totiž pěkně těžká disciplína a dobrovolně se s ní konfrontuje asi jen málokdo. Jenže v kontextu izolace před ní neutečeme. Bez stimulů vnějšího světa začneme chtě nechtě vnímat, že to nejdůležitější se odehrává uvnitř. Objevujeme bytost schovanou za řadou společenských rolí, svlékáme ze sebe vzorce, které nám nepatří, procházíme se místy duše, jež dávno upadla v zapomnění. Ze zaprášeného šuplíku občas vyletí noční můra, pár dní či týdnů nám nedá spát a pak už jsme zase o kousek dál. Ať je to sebenepříjemnější zkušenost, je dobré nezapomínat, že nás vždy může posunout. Do téhle zkoušky jsme spadli všichni neplánovaně, nikdo neví, co přijde zítra a jak bude vypadat nový svět. A i přesto, že jsme na jedné lodi, zvládáme to každý jinak. Pozitivní je, že jak tou rozbouřenou plavbou nakonec projdeme, co si z ní odneseme, máme aspoň do jisté míry ve svých rukou. „Zkušenost není to, co se člověku stane, ale to, co člověk udělá s tím, co se mu stane,“ napsal filozof Aldous Huxley. „V době sociální izolace se mohou začít vynořovat traumatické části osobní historie, které naše paměť jako takové nemusí mít k dispozici. Nebýt krize, nemuseli bychom na ně nikdy přijít,

života ponechat. Použijte to jako kotvu, která umožní, abyste to mohli později aplikovat.

2 Zajímavým prvním krokem vaší terapie může být uvědomování si toho, že myslíte. V hlavě máte nápady, plány a obavy. Představte si čisté plátno a postupně je na ně promítněte. Chvíli je tam podržte a pak zkuste pokus: Jaké by to bylo, kdyby plátno bylo bílé? Jaké by bylo nemyslet? Můžu se pokusit to mít jako dočasný cíl a pak se uvidí?

přitom by ale na nás měly vliv a ubíraly by někde na celku naší osobnosti. Nevěděli bychom, co všechno ještě jsme,“ vysvětluje klinický psycholog a psychoterapeut Michael Vančura. „Vedle toho nám zkušenost, kterou nyní procházíme, ale také dává příležitost uvědomit si, jak křehký je náš normální život, v jakém blahobytu žijeme, a tak hlouběji pochopit neštěstí druhých. Mám na mysli například nedobrovolnou izolaci uprchlíků, jejich utrpení ve sběrných táborech, kam je přivedl konflikt vyvolaný lidmi. Je zásadní si připomenout, že my nejsme ve válce.“ A tak jsme pro vás ve spolupráci s Michaelem Vančurou dali dohromady několik doporučení, jak ze současnosti vytvořit co nejlepší možnou budoucnost. Jak nejlépe učinit z krize dočasného terapeuta.

V dalším stupni pojmenovávejte emoce, které se ve vás objevují. Je to skvělá cesta k vnitřní rovnováze. Vaše vědomí nejspíš právě zpracovává to, na co v běžné situaci nemá čas. Emoce si opět vyskládejte na pomyslné plátno a učte se je selektovat. Co není důležité, odsuňte na okraj plátna, jako když pohybujete po počítačovém monitoru myší, a čekejte, zda se něco z toho vrátí, nebo už ne. „Zajímavé je nezbavit se nedůležitých emocí úplně, jen je dát stranou. Pravděpodobnost, že samy zmizí, je tak mnohem vyšší. A to je účinek, který hledáme. Náš mozek má tendenci pracovat, i když nemá podněty zvenčí, vymyslí často spoustu nahodilých nebo zbytečných věcí, z nichž až 85 procent můžeme skutečně odsunout. Vrátí se, když jsou důležité,“ říká Michael Vančura. Naučit se tuhle metodu prý chvíli trvá, i když jsme důslední a disciplinovaní. Ale nevzdávejte to.

Založte si terapeutický deník. Pravidelně zaznamenávejte, jak na vás co působí, co s tím děláte, jaké jste pro překonání kritického momentu našli řešení. Až vám bude jednou opět ouvej, může vám takový manuál hodně pomoci. Z druhé strany deníku zase vkládejte inspiraci, co z toho, co jste se během doby izolace naučili, byste si chtěli do budoucího

Snížit hladinu stresu vám pomůže několik jednoduchých cvičení. První je uzemnění. Posaďte se na židli, chodidla položte celou jejich plochou na zem. S nádechem zatlačte do země a s výdechem povolte. Po několika opakováních s nádechem a zatlačením do země zapojte postupně svaly celého těla od kotníků až po vrcholek hlavy, jakoby kolem vás

A konečně třesení, které pomáhá snižovat napětí v těle i uvolňovat traumatické zkušenosti. Lehněte si na záda a skrčte nohy tak, aby chodila byla proti sobě sepjatá a malíkovou hranou se opírala o zem. Kolena jsou co nejdále od sebe, pánev zvedněte lehce nad zem. Čekejte, až se začnete třást. Pokud to nejde, experimentujte se vzdáleností kolen od země, podporujte třesení vědomě, rozšiřujte ho do celého těla. Jde o spuštění přirozeného třesového mechanismu, který máme každý v těle k dispozici. Cvičení je dobré dávkovat podle reakce, neposuzovat, co se při něm děje, a nechat ho probíhat. Emoce, když se objeví, jsou v pořádku! Znamená to, že jste se dostali do hloubky. Pokud by ovšem byly hodně silné, je vhodné konzultovat s odborníkem.

7 Jsme od přírody teritoriální, hranice znamenají bezpečí a jejich překročení v nás vyvolává agresi. V době nedobrovolné izolace je pochopitelně všechno vzhůru nohama a mohou tím trpět i naše partnerské vztahy. Důležité je proto dodržování pár pravidel: maximální respekt k teritoriu toho druhého a strukturovaná komunikace. To znamená, že si předem vymezíte čas, během něhož mluvíte, řešíte i konfliktní témata, např. překračování hranic, a se zazvoněním budíku (třeba po hodině) to nekompromisně utnete. Pokračovat můžete až v dalším předem domluveném čase, nejlépe za 24 hodin.

Michael Vančura Věříme, že z téhle zkoušky vyjdeme všichni silnější a úplnější. Kdybyste byli navzdory moudrým radám a podpoře svých blízkých ztracení, nebojte si říct o pomoc psychoterapeuta. Za Michaela Vančuru dáme ruku do ohně. A on zase za psychoterapeuty z centra Diabasis, které před patnácti lety spolu s kolegy založil. Nabízejí pomoc hlavně tam, kde zkušenost probíhá až moc rychle a kdy nejvíc záleží na tom „co člověk udělá s tím, co se mu stane.“ diabasis.cz

42-43_WHAT20-04-love-stories.indd 43

19/04/2020 18:12

LOV E S TO R I E S

Přijímám s otevřeným srdcem T Michala Bradová F unsplash.com

O technikách zvládání stresu, meditacích, významu mindfulness nebo metodách osobního rozvoje už toho bylo napsáno celkem dost. I přesto se zeptáme, o yamabushi už jste slyšeli? ory nás utváří. Proto se možná horští kněží yamabushi po více než 1 500 let procházeli po horách Dewa u japonského města Yamagata, aby našli osvícení. Vyznávali shugendo, starověké asketické náboženství zahrnující prvky nativního šintoismu, buddhismu, lidového šamanismu a taoistické magie. Pobývali v hornatých oblastech, kde podstupovali různá cvičení a rituály s cílem získat magickou sílu. Očistné ledové koupele v horských říčkách, toulky po skalách, chození po žhavém uhlí, dlouhé putování bez odpočinku, několikadenní půsty nebo třeba meditace nad horskými propastmi. Lákalo by vás to?

Seberozvoj napojený na přírodu

Japonci už od starověku věřili, že jsou hory posvátné, a jakmile tam člověk vstoupil, ocitl se ve světě božstev a duchů. Právě město Yamagata hostí jedno z nejduchovnějších míst v japonském regionu Tóhoku – Dewa Sanzan. Jde o tři

posvátné hory Haguro, Gassan a Yudono, jež dlouhá léta pociťovaly kroky horských asketů yamabushi a které sehrávají důležitou roli i v současné praxi otevřené pro lidi doslova z celého světa.

praxi také mezi své ženské protějšky a hlavně dostat své myšlenky za hranice Japonska. A tak se na cestu uzdravení do Dewa Sanzan můžete dnes vydat klidně i vy.

Japonci už od starověku věřili, že jsou hory posvátné.

Experimentální probuzení těla a mysli

Jste v prostředí horské přírody, vnímáte sebe i své okolí všemi smysly, víceméně mlčíte, naplno prožíváte, meditujete, zpíváte, přemýšlíte, koupete se v ledové vodě a do toho procházíte celkem fyzicky náročnou trasu vedoucí přes tři hory. Smyslem je prověřit sílu těla a mysli. Yamabushi věří, že ta je výsledkem asketického výcviku, že zkušenost a základní fyzická a duševní moc vychází z dlouhých a těžkých procházek po horách. Z prostého bytí v přírodě a oproštění se od světských starostí získáte uvolněnou a čistou mysl a hlouběji pochopíte vaše postavení v životě, na téhle planetě. Je to takový seberozvoj aplikovaný uprostřed divoké přírody, někdy se celý proces nazývá experimentální probu-

YA M A B U S H I

V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ 1

Tradice yamabushi sahá někam do šestého století a programy byly zpočátku přístupné pouze pro japonské muže. Tradice yamabushi sahá někam do šestého století a programy byly zpočátku přístupné pouze pro japonské muže. Ženy měly obecně do mnoha horských částí vstup zakázaný. Přišla ovšem doba, kdy se mistři rozhodli rozšířit svou

zení a skrze něj máte dojít k uzdravení a klidu. Je pro vás překvapivé, že prvními „novodobými“ účastníky yamabushi programů se stali přepracovaní, unavení lidé žijící ve městech? Celá tahle tradice zkrátka dokonale zapadá do „boje“ se současným životním stylem plným chaosu, stresu a spěchu. Dává vám možnost zapomenout na každodenní starosti a leckdy pomůže najít i nové životní hodnoty. Vraťme se na chvíli k horám Dewa Sanzan. Všechny tři hory mají v rámci očistné túry svůj význam. Trasa je známá jako Cesta znovuzrození, kdy hora Mt. Haguro (414 m n. m.) představuje současný svět, Mt. Gassan (1984 m n. m.) symbolizuje minulost (jakožto smrt starého způsobu bytí) a Mt. Yudono (1504 m n. m.) ztělesňuje budoucnost a znovuzrození. Na začátku ze sebe v řece smyjete všechny pochyby a starosti, na konci při závěrečném rituálu skákání přes oheň zahájíte novou a smysluplnější kapitolu života.

Yamabushi na vlastní kůži

Yamabushi je takový seberozvoj aplikovaný uprostřed divoké přírody.

Kurzy probíhají pod vedením yamabushi mnichů ve skupince obvykle pěti až třiceti osob a trvají v délce několika hodin i dnů. Konkrétní program je zahalen tajemstvím, protože každý z účastníků by měl o podrobnostech mlčet. Pokud byste se chtěli s tímto starodávným učením seznámit blíže, podívejte se třeba na master nebo basic programy pod vedením mistra Hoshina realizované společností Yamabushido (yamabushido.jp). Z yamabushi tréninku byste měli vyjít jako odolní, svěží a usměvaví jedinci, kteří budou ze získané zkušenosti těžit v běžném životě – najdete v sobě novou sílu na překonávání všech možných překážek, porozumíte vlastnímu já a objevíte svůj skrytý potenciál. Chápeme ale, že vydat se do Japonska, není úplně pro každého, proto se inspirujte a zkuste určité související aspekty včlenit do vašich všedních dní. Možná vám těchto pár drobností pomůže najít novou perspektivu života.

Uketamō. Překládá se „přijímám s otevřeným srdcem“ a tento koncept je vlastně jádrem yamabushi praxe. Je to mimochodem také jediné slovo, které můžete během treku v horách vyslovit, jinak byste měli být ticho. Každopádně pro váš život to znamená, že byste měli brát věci takové, jaké jsou. Učte se přijímat i nepříjemné životní situace, nebojte se, improvizujte, upusťte od stereotypního myšlení a očekávání, mějte se rádi a nesnažte se měnit věci, které stejně nedokážete ovlivnit.

2 Zpomalte. Važte si maličkostí i těch nejobyčejnějších radostí ve svém každodenním životě. I taková ranní káva se dá vypít s maximálním prožitkem. Tvořte si své malé denní rituály, nespěchejte a dopřejte si chvíle sami pro sebe. Sami sobě si za to stojíte! A to si neustále opakujte.

3 Vybudujte si klidné a čisté domácí útočiště. Doma byste se měli cítit dobře, obklopte se „přírodou“, respektive se jí inspirujte a namísto nepořádku, neumytého nádobí a haldou špinavého prádla se snažte obklopovat vonnými svíčkami, dekoracemi, zkrátka věcmi, které vás po příchodu z práce budou těšit.

4 Nebojte se bát a odpusťte si případné neúspěchy. Strach a obavy k životu patří. Čeká vás náročný úkol? Chystáte se poprvé do nové práce? Prostě skočte, strach je součástí učení a případný pád základem pro další růst. Souvisí to s bodem jedna – prostě danou situaci přijměte a zbytečně se netrapte.

5 Respektujte své okolí. Úcta k druhým lidem, prostředí i věcem je zásadní nejen pro yamabushi mistry, ale obecně pro celou japonskou kulturu. Všímejte si potřeb svých blízkých, neničte cizí touhy a sny, potlačte svoje ego a přestaňte dělat věci jen pro vlastní dobro.

44_WHAT20-04-love-stories-yamabushi.indd 44

19/04/2020 18:09

Předplatné NA JEDEN ROK

590 Kč LUXUSNÍ PŘÍPRAVKY NA PLEŤ OD KIEHL’S V HODNOTĚ 1570 Kč

OLEJOVÉ SÉRUM PRO VŠECHNY TYPY PLETI Odborníci značky Kiehl’s, inspirováni lékárenskou tradicí značky a tradičním využíváním bylin, přicházejí s unikátním pleťovým sérem Cannabis Sativa Seed Oil Herbal Concentrate. Koncentrát se skládá z ingrediencí získaných z přírodních zdrojů včetně olejů ze semen konopí setého a zeleného oregana, které v této formuli působí na pleť zklidňujícím účinkem. Sérum je vhodné pro všechny typy pleti, včetně problematické a mastné i pleti se sklonem k nedokonalostem.

WHATNEWS.C

ŠETRNÝ ČISTICÍ PĚNIVÝ GEL Gel Cannabis Sativa Seed Oil Cleanser zklidňuje pleť a dopomáhá k svěžímu a zdravě vyhlížejícímu vzhledu. Obsahuje 96 procent ingrediencí získaných z přírodních zdrojů, které harmonicky pomáhají zbavovat pleť nečistot způsobujících nedokonalosti, aniž by jí ubíral tolik důležitou hydrataci. Vhodný je pro všechny typy pleti.

SCZ @WHATNEW WHATNEWSC

Z WHATNEWSC WHATNEWSC

LO 1. LIFEST Y

19 ISSUE

Emoční hlad

ání.

vést k přejíd ení z jídla může islosti? áv k z ebo rovnou

ří Beran: , Vakcinolog Jizm ění jeho povrch

zničí, ale „Mýdlo virus ne ichytit.“ že na člověka př takže se nedoká

V É N OV I N Y

? naučit izolaice be Co nás můžeion se m sa ální, potkat oc Dovolit si být em opravdoví. nu denně a být na víc než hodi STRANA 43

S T R A N A 24

STRANA 16

JAKO

dárek pro prvních 32 předplatitelů

WHATNEWS.CZ

45_WHAT20-04-predplatne.indd 45

19/04/2020 18:15

S LOW L I F E

Co se stane, když selžu? Nic

T Michala Bradová F unsplash.com

Proč zarytě schovávat své nedostatky, když byste je mohli raději překonávat?

Nastavení mysli formuje náš život – od kariéry až po vztahy. Zkuste na prohry nahlížet jako basketbalista Michael Jordan: „Ve svém životě jsem opakovaně selhával. A právě proto jsem nakonec uspěl.“ o děláte, když zaspíte a ujede vám autobus? Jak přijímáte kritiku od vašeho šéfa? Berete neúspěch jako svoje totální selhání, které už se nedá zvrátit? Odpovědi na podobné otázky naznačují, zda myslíte „zabržděně“ nebo jste nastaveni pro „růst“. Výzkumy ukazují, že naladění „vnitřního monologu“ má dopad na řadu aspektů, ovlivňuje nejen vaše aktuální pocity, ale je důležité pro život jako takový.

naopak vnímá všechny výzvy a případná zklamání jako povzbuzující odrazový můstek pro růst a zlepšení sebe sama. Proces učení tu převažuje nad konkrétním výsledkem, nabízí příležitosti k progresu a představuje hlavní hnací motor. Rozdílnost myšlení pak vede v odlišnosti v chování. V případě, že se zafixujete na myšlence, že jste prostě takhle inteligentní/rozhodní/schopní/ atd. a jiné to už nebude, rychle se při

„Všichni máme neuvěřitelný vliv na naše schopnosti a dovednosti navzdory předpokladům a zajetým kolejím.“ Změníš myšlení, změní se ti život

Tvrdá práce s permanentním úsilím se vždycky cení a je dobrou cestou k dosažení cílů, nicméně často se dává do kontrastu s přirozeným talentem. Mohl by se Michael Jordan stát fenomenálním basketbalistou bez vrozeného nadání? Asi těžko, zároveň se ale na úspěch nejde dívat jen z jednoho úhlu pohledu. Je možná snadnější nebo pohodlnější připsat výjimečnost lidí něčemu „danému“ než vidět hodiny tréninku, dřiny a touhu se neustále rozvíjet. Co z toho ovšem plyne pro nás ostatní? Naše myšlenky proměněné v činy dokážou mnohem víc, než si myslíme. Nic není pevně ukotvené – alespoň pro růstově smýšlející jedince. Termíny fixed a growth mindset pojmenovala americká psycholožka Carol Dweck. Fixní myšlení předpokládá, že náš charakter, inteligence a tvůrčí schopnosti jsou statické elementy, které nemůžeme změnit. Úspěch se bere jako pevný standard a potvrzení toho, že jsme k něčemu kvalifikovaní. Skvělé výsledky a inovace jsou zkrátka předurčeny chytrým lidem a těm to jde samo bez vynaloženého úsilí. Růstové myšlení

„Během své sportovní kariéry jsem netrefil nejméně 9 tisíc košů. Prohrál jsem více než 300 zápasů. Několikrát jsem věřil, že dám koš a zvrátím výsledek zápasu, ale nakonec jsem minul. Ve svém životě jsem opakovaně selhával. A právě proto jsem nakonec uspěl.“

M I C H A E L J O R DA N

řešení problému vzdáte. Své chyby se nesnažíte překonat a pro jistotu se vyhýbáte náročným úkolům, protože případný neúspěch by pro vás znamenal osobní selhání, které by značně narušilo vaše sebevědomí. Jediný propad – špatný test nebo hodnocení, vás navíc definuje navždy a podle něj pak měříte svůj potenciál. Oproti tomu, pokud věříte, že se můžete změnit, budete i ochotnější riskovat – vynaložíte daleko více času, energie a úsilí do ambiciózních plánů, nebojíte se prohry, chcete se učit a posouvat dál. Ale! Není to tak jednoduché. Neexistuje tlačítko, kterým byste se jednoduše přepnuli. Zároveň je důležité

Pokud uvěříte, že vaše vlastnosti, inteligence a osobnost jsou trvale vytesány do kamene, vytvoříte si na sebe tlak.

nepodlehnout mylné představě, že jakmile se přihlásíte k růstovému myšlení, automaticky se vám začne dařit. Vaši mysl musí podpořit aktivita vynaložená na užitečné činnosti a ani tehdy nemáte záruku úspěchu. Správné nastavení vám každopádně přinese větší cílevědomost, chuť se vzdělávat a leckdy i lepší zábavu při práci.

Vlastnosti vytesané do kamene?

Dvacet let se Dweck věnovala výzkumu mezi dětmi i dospělými a výsledky skutečně ukazují, že naše inteligence a osobnost se dají rozvíjet a že ovlivňují způsob, jakým vedeme vlastní život. Právě děti to krásně vykreslují. Dweck dala v jedné

studii čtyřletým dětem na výběr – buď zopakují lehkou skládačku, nebo zkusí obtížnější. Ty s fixní mentalitou zůstaly v „bezpečí“ jednodušší hádanky, aby potvrdily stávající schopnosti, nedělaly chyby a přesvědčily vědce, že jsou chytré. Ty s růstovým myšlením se vrhly na složitější, protože nechápaly, proč by měly dělat něco, co už znají a co jim nepřinese nové vjemy. I za cenu, že to nezvládnou. V další studii mezi adolescenty zadala Dweck studentům poměrně náročné testy a poté je za jejich splnění chválila. Jednu skupinu ovšem za výsledek (Máš XX dobře, to je opravdu dobré skóre, jsi skutečně chytrý.) a druhou za úsilí (Máš XX dobře, to je opravdu dobré skóre, musel jsi opravdu tvrdě pracovat.). V první kategorii chvála schopností uvrhla studenty přímo do fixního myšlení. Odmítli nový náročný úkol, nechtěli dělat nic, co by mohlo odhalit jejich nedostatky a zpochybnit talent. Oproti tomu pochválení za úsilí byli motivováni k řešení těžšího zadání, z něhož by se mohli poučit. Zároveň jim nové výzvy přinášely daleko větší radost. A takto to chodí i mezi dospělými. Pokud uvěříte, že vaše vlastnosti, inteligence a osobnost jsou trvale vytesány do kamene, vytvoříte si na sebe tlak, abyste je v každé situaci (v práci, ve vztazích, ve škole…) znovu a znovu potvrzovali. Budu úspěšný, nebo propadnu? Budu vypadat chytře, nebo hloupě? Přijmou mě do skupiny, nebo ne? Proč ztrácet čas prokazováním svých schopností, když byste mohli být lepší? Proč zarytě schovávat své nedostatky, když byste je mohli raději překonávat? Proč se obklopovat partnery, kteří mají jen zvýšit vaše sebevědomí, než si najít někoho, kdo vás přiměje k růstu? Proč vyhledávat zaběhlý stereotyp namísto nových zkušeností? Ve vteřině se asi nezměníte, ale je dobré se v různých situacích zamyslet nad vlastním přístupem a postupně pokládat pevné základy pro svůj rozvoj. Držíme pěsti!

46-47_WHAT20-04-slow-life.indd 46

19/04/2020 18:13

8 RAD

JAK ZMĚNIT SVÉ MYŠLENÍ Existuje několik obecných přístupů, jak rozvinout základy pro růstové myšlení.

Důvěřujte si Věřte ve své dosavadní znalosti a dovednosti a přijměte za svou i skutečnost, že jste schopni pozitivních změn.

Dívejte se na selhání v jiné perspektivě Poučte se z chyb, berte je jako příležitost naučit se něco nového. Příště budete silnější a zkušenější.

Kultivujte své sebevědomí Uvědomte si své silné stránky i slabiny, pracujte na rozvoji svého talentu, nebojte se zpětné vazby od lidí, kteří vás znají a které respektujete.

Buďte zvídaví Vzpomeňte si na svá dětská léta, jak vás všechno zajímalo, chtěli jste vše zkusit na vlastní kůži, kladli jste rodičům záludné otázky. Celoživotní učení je vaše nová mantra.

Nevyhýbejte se výzvám Když po něčem toužíte, jděte si za tím, i přestože vás na cestě budou čekat překážky a různá úskalí. Případné selhání vizte bod 2.

Radujte se ze svých výsledků Vše půjde snáz, pokud v sobě probudíte vášeň pro to, co děláte.

Sledujte svoje kroky, a pokud se vaše myšlenky odchýlí, jen to prostě přijměte, nijak nesuďte a vraťte svou pozornost k rytmické chůzi.

Stačí chtít a jít Chůze. Tento každodenní pohyb funguje jako praktický všímavý nástroj pro snížení stresu. Když se ovšem naučíte zkrotit rozlítané myšlenky. Naučíte? T Michala Bradová F unsplash.com

tát se, kdy jste se naposled v klidu procházeli venku, je teď v koronavirové krizi celkem svízelná otázka. I přesto si zkuste vzpomenout, na co jste mysleli? Poslouchali jste hudbu či podcast? Nebo se vám v hlavě točily jen pracovní starosti? Chůzi bereme jako samozřejmý pohyb, nepřemýšlíme o ní a naše pozornost většinou směřuje jinam. Přitom taková meditace chůzí může být skvělým způsobem, jak se uvolnit a vnímat hlouběji naše skutečné emoce. A nebojte, postačí vám k ní i pár metrů u vás doma v obýváku.

jednotlivými myšlenkami, pocity a činy. Chodíte zkrátka vědomě a kultivujete svou všímavost a bdělou přítomnost. To vám ve výsledku umožní posunout se v běžném životě – budete konstruktivněji reagovat a lépe zvládat případné negativní situace.

Jak na to…

Můžete trénovat prakticky denně, doma nebo venku, ráno nebo po náročném dni v práci, stačí i jen pár minut. V prvé řadě si najděte klidné místo, abyste mohli chodit sem a tam v délce alespoň 15 kro-

„Meditace chůzí může být skvělým způsobem, jak se uvolnit a vnímat hlouběji naše skutečné emoce.“

že vás budou rozptylovat okolní vjemy (v závislosti na tom, kde se nacházíte) – pobíhající děti, projíždějící auta, zpívající ptáci, vonící bábovka v troubě… Vaše myšlenky začnou po chvíli lítat, což je ale naprosto v pořádku. Jakmile si to uvědomíte, nehodnoťte a snažte se svou mysl vrátit zpět k pohybu. Čím častěji budete meditaci trénovat, tím snáze ji začleníte do každodenního života a naučíte se být všímavější k mnoha dalším (i obyčejným) činnostem.

Doma, v lese i ve městě

Asi se shodneme, že procházka lesem bude pro praktikování meditace vhodnějším místem než takové město, nicméně i tam to jde. Jen se připravte na intenzivnější útoky na vaše smysly a paralelně s tím také na větší tlak na soustředění. Princip ovšem zůstává stejný – sledujte svoje kroky, a pokud se vaše myšlenky odchýlí, jen to prostě přĳměte, nĳak nesuďte a snažte svou pozornost vrátit k rytmické chůzi. Na začátku je samozřejmě lepší trénovat doma – zklidníte se, napojíte se snadněji na své tělo a vyladíte svou všímavost. Poté se ale nemusíte bát svou vědomou chůzi praktikovat kdekoli a kdykoli, když jdete po ulici, na nákup nebo do práce. Proč byste to měli vyzkoušet? Současná doba je plná spěchu, stresu a chaosu. Většinou děláme více věcí naráz, nad mnoha věcmi vůbec nepřemýšlíme, unikají nám drobné radosti, neoceňujeme obyčejné okamžiky. A to je určitě škoda. Právě meditace nás má naučit žít s větším prožitkem…

Vyzbrojte se trpělivostí Úspěch vyžaduje vaši houževnatost, sílu i pořádnou dávku tvrdé práce. A to všechno sebere nějaký čas.

Inspirujte se ostatními Ale nezáviďte jim jejich úspěchy. V ničem vám to nepomůže a nikam vás to neposune.

Vypněte svého autopilota

Chodíme naprosto přirozeně, obvykle aniž bychom si uvědomovali jednotlivé kroky. Jakmile vykročíme ven ze dveří, naše mysl začne bloudit mezi vzpomínkami, obavami, radostmi, plány nad dalšími dny. Tím se vzdalujeme od věhlasného „tady a teď“, nevnímáme sebe ani naše okolí, zapomínáme na jednoduché potěšení z chůze. Meditace chůzí má za úkol synchronizovat vaše tělo s myslí podobně jako klasická meditace, akorát u ní nesedíte se zavřenýma očima. Naladí vás na samotný pohyb, naučí vás všímat si svých duševních i fyzických stavů a může pomoci získat větší kontrolu nad

ků. Skutečně nemusí být příliš dlouhé, protože cílem v tuto chvíli není zdolávat kilometry, ale osvojit si vědomou formu chůze. Pomalu vyrazte, dýchejte a vnímejte vše, co obvykle děláte automaticky – zvednutí jedné nohy, pohyb vpřed, došlap na podlahu, posun těžiště na přední nohu, zvedání paty u druhé… Všímejte si, jak se vaše tělo cítí. Je lehké, pevné, nebo uvolněné? Máte ho pod kontrolou? Uvědomte si jeho držení i způsob, jakým se pohybujete vpřed. Rychlost je individuální, ale doporučují se spíše pomalé a krátké kroky. Vaši pozornost zaměřte právě na samotný pohyb, rytmus chůze by se měl stát vaší základnou. Je jasné,

Trénujte nejprve doma, až pak choďte lesem.

46-47_WHAT20-04-slow-life.indd 47

19/04/2020 18:13

DESIGN

Zelovoce Když při redakční poradě zaznělo téma, které by se tentokrát mělo zohlednit při výběru lifestylových novinek, šla jsem do mdlob. To jste mi pěkně zavařili, to nepůjde, chtěla jsem vyhrknout a argumentovat tím, že souvztažnost se zeleninou a ovocem mě napadá snad jen v případě fermentační nádoby od Kristiny Netíkové a Bistra No.19. Ještěže jsem námitku rychle spolkla. Hned druhý den mi totiž na mysl začaly přicházet další příklady zajímavých výrobců, kuchařek i umělců, které s těmito plody hezky nakládají.

REZERVACE V souvislosti se zeleninou a ovocem by bylo možné zmínit tisíce restaurací. Nakonec jsem vybrala jednu vídeňskou, v níž se bylinky a zelenina pěstují jak na její střeše, tak slouží jako neotřelá dekorace přímo v interiéru. Pavilon Steirereck najdete uprostřed městského parku a rakouskou kuchyni postavenou na typických ingrediencích (třeba celeru a fenyklu) v netypickém podání zde připravuje Heinz

T Petra Nováková, F archiv značek

Reitbauer. Lokální farmáře uhání i Pavel Drdel ze strakonického podniku Sůl a řepa, jehož snaha jít po původu surovin a kombinatorické schopnosti jsou výjimečné. Víte, jak dobře chutná zauzený pstruh s tvarohovou kari pěnou, hovězí steak s fermentovanou červenou pšenicí a celerové lasagne, které ochucují i spálené celerové slupky? steirereck.at, sularepa.cz

SERVIS Dvě tradiční venkovské ingredience – kapusta a cibule – se dostaly na stoly boháčů na konci 19. století v podobě keramických a porcelánových jídelních souborů s jejich motivy. Viktoriánská éra a doba secese přinesly oblibu talířů, mís a terin ve tvaru této zeleniny, také třeba kukuřičných klasů nebo rajčat. Dodnes je vyrábí například tradiční portugalská porcelánka Bordallo Pinheiro a nutno přiznat, že v současné době přející eklektickému stylu opět registruje velkou vlnu zájmu o tuto rustikální linii. S klasickým cibulákem je to zvláštní příběh. Ve skutečnosti v motivu pod glazurou totiž nenajdete cibulovinu,

ale jen květ astry, pivoňky vinoucí se kolem bambusové tyče a u okraje broskve a granátové jablko, omylem zaměňované právě za „zwiebelmuster“. Omyl se ovšem rychle vžil a dezén se z německého porcelánu dostal i na ten český, vyráběný v Dubí. Nechybí snad v žádné české domácnosti, ale málokdo z nás ho bude považovat za moderní. Změnit se to před několika lety pokoušel designér Jiří Pelcl. Jeho servis Bohemia Cobalt je pořád v prodeji a představuje minimalističtější variantu, kterou se nebudete stydět nově dědit z generace na generaci. bordallopinheiro.com, cesky.porcelan.cz

VANITAS Na světové umělecké scéně se toho kolem ovoce v poslední době událo překvapivě hodně. Nejprve obrovské pozdvižení vyvolal Mauricio Cattelan, když na prosincové přehlídce Art Basel Miami představil uměleckou instalaci spočívající v obyčejném banánu přelepeném lepicí páskou. Jeho galeristovi se toto dílo nazvané Komediant podařilo obratem prodat za 120 tisíc dolarů. Majitel se nemusí bát, že by bylo omezené životností přilepeného ovoce. Banán se může měnit za nový, aniž by tím hodnota díla byla

nějak pozměněna. Takové je kouzlo konceptuálního umění… S absurdními situacemi si ve své tvorbě pohrává také rakouský umělec Erwin Wurm. V minulosti již vytvořil hybridní objekt, jenž je napůl sochou banánu, napůl nábytkem nebo třeba předimenzovanou bramboru, kterou instaloval na galerijní zeď. Nejnovějším souborem One Minute Forever se symbolicky dotýká pomíjivosti našich těl a životů. Metaforou je například lidská ruka z betonu, na jejíž prstech jsou nabodány pomeranče. perrotin.com, erwinwumr.at

PICKLES Ani zahraničním designérům nezůstává zelenina lhostejná. Pro španělskou značku PCM Design navrhl vídeňský pár Katharina Mischer a Thomas Traxler kolekci Reversed Volumes. Misky jsou 3D otiskem reálného květáku, lilku, artyčoku, papriky do potravinářské pryskyřice, jako formy pro proces posloužily mísy a misky z blešího trhu a vetešnictví. S pryskyřicí pracuje také polský tvůrce Marcin Rusak. Ve své nejznámější kolekci

uměleckého nábytku Flora pracoval se zvadlými květinami, jejichž rezidua zaléval do povrchů stolů, kabinetů nebo zrcadel, aby tak navždy zachytil jejich krásu. Řada Protoplasting Nature jde ještě dál. Autor kovové kostry bouducích židlí nebo svítidel nejdřív jako mumie balí do spadaného listí i pěstitelského odpadu a pak fixuje opět pryskyřicí nebo kovovým postřikem. mischertraxler.com, marcinrusak.com

48-49_WHAT20-04-design.indd 48

19/04/2020 18:14

SEZONA Abyste si s dětmi mohli opakovaně hrát na zelináře nebo kuchaře připravujícího letní osvěžení, není nutné pokaždé běžet na roh do obchodu a shánět se po čerstvém zboží. Řešením mohou být textilní nebo dřevěné hračky. Plnou ovocnou bedýnku Fruiticana vám dodá například e-shop severské značky

Ferm Living. Pokud sháníte výhradně českého dodavatele, pak se obraťte na studio Bajkajlaj. Designérka Jitka Kabzan soustružené nebo vyřezávané polotovary maluje eko barvami, a pod rukou jí tak vznikají jedinečné originály! fermliving.com, bajkajlaj.cz

INGREDIENCE Mladá korejská umělkyně Sung Yeon Ju je autorkou série fotografií Wearable Food, v němž se zabývá konceptem vytváření obrazů, v kterých se na mnoha úrovních mísí skutečná realitu s uměle vytvořenou. Jednotlivé jedlé ingredience,

jako jsou banán, ředkev, lilek, houbičky, rajčata, cibulky, červené zelí aj., řezem rozkládá a zase z nich sestavuje „oděvní“ objekty zcela odlišného charakteru a formy. Pokojné fotografie fascinují svojí vizuální skladbou. yeonju.work

ZMRAŽENO Fotograf Maciek Jasik, který přispívá do New York Magazine i Bloomberg Businessweek především portréty osobností, odhalil i druhou polohu své tvorby. V knize uměleckých fotografií zachycuje tajný život ovoce a zeleniny, v jejichž dutinách ožívají nečekaná kouzla. „Je to má pocta původu, symbolismu a mytologii jídla, na které se v naší době zapomíná.“ maciekjasik.com

MRKVIČKY Na základě dětského workshopu, který zorganizoval designér Chris Wolston v Kolumbii, se začal zajímat o terakotu. Líbilo se mu, že hlína, se kterou si děti hrály, byla plná nečistot, líbilo se mu, jak z ní bez zábran sochaly nepravidelné tvary. Když pak tento přístup zkombinoval s výzkumnou rešerší v muzeu keramiky na místní univerzitě,

zjistil, jak moc tento materiál souvisí s touto lokací, ale i figurativním uměním Mezopotámie. A to už byl natolik pohlcen, že vytvořil vlastní kolekci zahradního nábytku. Jednotlivé kusy pojmenoval podle kultovních kolumbijských míst. Stůl nese název Chicoral, křeslo s integrovaným květináčem je Cocora apod. chriswolston.com

PO RUCE Z inovativních materiálů na rostlinné bázi, například ze zpracované kukuřice, vyrábí prostřednictvím 3D tisku nová designová značka Gantri svítidla do interiéru. V San Francisku tento byznys rozjel Ian Yang a mluví o sobě jako o prvním digitálním udržitelném výrobci designových světel na světě.

Všech čtyřicet modelů – stolních, stojacích, stropních i nástěnných – je vybaveno stmívatelnými LED zdroji, kvalitou srovnatelnými s galerijními spoty. Způsob produkce stlačuje cenu na minimum, takže si drobnější kusy můžete pořídit už od 98 dolarů. gantri.com

NA SALÁT Na všechny současné vegetariánské nebo veganské přežvýkavce, a nejen na ně, nyní cílí mnoho nových kuchařek. Britské vydavatelství Phaidon přichází s bezmasovou obdobou rozsáhlé „bible“ italské kuchyně Silver Spoon, ale také s knihou, která je z části příručkou, jak si doma v květináčích pěstovat ovoce a zeleninu, ale z části také návodem, jak si ji pak chutně upravit a naservírovat

(Grow Fruit & Vegetables in Pots). Česká kuchařka Zachraň jídlo v kuchyni se zase zaměřuje na suroviny, které v českých domácnostech nejčastěji zbývají, a radí, jak je efektivně nakupovat, skladovat i zpracovávat, včetně opomíjených partií, jako jsou natě, košťály či odřezky. Autorkami stovky udržitelných receptů jsou Bára Kebová a Zuzana Štěpničková. phaidon.co.uk, zachranjidlo.cz

48-49_WHAT20-04-design.indd 49

19/04/2020 18:14

C E S TOVÁ N Í

Vanlife bourá zažité stereotypy s konceptem „neustále na cestách“.

Vanlife – život po vlastní ose Nikdy nekončící zábava, dobrodružství, lenošení, kempování v divoké přírodě a hlavně spousta odzbrojujících fotek na sociálních sítích. Však jen na Instagramu si #vanlife doposud vysloužil přes 6,8 milionu snímků. Jenže! Život v dodávce rozhodně není dovolená, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojí se s ním i řada výzev… a ne každý by s nimi chtěl bojovat. T Michala Bradová F unsplash.com

ro některé jen další z řady trendy hashtagů, pro jiné vysněný životní styl propojující větší nezávislost spolu s cestováním, dobrodružstvím a minimalismem. Ve světě obecně roste zájem o tiny houses, mikro domky a jiná nekonvenční bydlení, která umožňují žít v souladu s přírodou a být tak nějak víc sám se sebou. Vanlife jde v tomto ohledu ještě dál, bourá zažité stereotypy a s konceptem „neustále na cestách“ značně kontrastuje s tradičním způsobem bytí. Svůj život postavíte na jednoduchosti, přehodnotíte, co je v něm skutečně důležité, zbavíte se nepodstatných věcí a soustředíte se na smysluplné hodnoty.

Život v dodávce rozhodně nepředstavuje jediný způsob, jak dosáhnout šťastného života.

Nezáleží ani tak, jakou vlastníte dodávku, kde se pohybujete nebo kolik ujedete za měsíc kilometrů, jde o nastavení mysli a přehodnocení životních standardů. Celé vanlife hnutí má delší historii, ale v moderní době ho v roce 2011 zpopularizoval především Američan Foster Huntington. Tehdejší úspěšný designér u Ralpha Laurena se jednoho dne rozhodl všeho nechat a nastěhovat se do dodávky. Jeho fotky s hashtagy #homeiswhereyouparkit, #livesimply a #vanlife nemusely dlouho čekat na odezvu fanoušků.

Důvody, proč rozhodně jo…

Jde o vytvoření vlastní cesty. Někdo se po ní vydá jen krátkodobě, jiný se zaváže na full-time. A co je k tomu vlastně vede? Motivy vanliferů bývají různé, nicméně většinu láká pár základních aspektů. Vzrušení z neznámého. Kočovný životní styl znamená, že neustále jedete na vlně (větší či menší) nejistoty. Kde budete ten den spát? Vydrží voda do příští zastávky? A co počasí? Pro mnoho lidí děsivá představa, pro vanlifera jeden z pohonů. On si tohle dobrodružství totiž překládá jako možnost každý den zažít něco jiného, potkat zajímavé lidi, poznat atraktivní místa a být v souladu s přítomným okamžikem. Výzva vedoucí k osobnímu růstu. Souvisí s neočekávanými změnami a řešením svízelných

situací, do kterých se na cestách snadno dostanete a na něž budete častokrát sami. Donutí vás konfrontovat se s vlastní fyzickou a psychickou silou na té nejhlubší úrovni. Možná nejste až tak trpěliví nebo flexibilní, možná potřebujete v životě určitou jistotu. Zkrátka se o sobě dost naučíte. Budete mít čas na záliby, turistiku, horolezectví, surfování a další aktivity. Ano, i vanlifer pracuje, protože se musí nějak uživit, ale má možnost více si organizovat den. Zvyknete si na minimalismus, protože na zbytečnosti ani nebude prostor. Nejde pouze o množství nábytku a spotřebičů, celkově zpomalíte, naučíte se ocenit obyčejné okamžiky, uspořádáte si život a budete se psychicky cítit lépe a uctívat vlastní pravidla. Nebudete vázáni na dům nebo byt, budete mít u sebe vše, co potřebujete. Bez chaosu, svázanosti a tlaku moderní doby. Jinými slovy svoboda!

Díky, ale raději ne…

Život v dodávce není pro každého. Když si odmyslíte idylku instagramových fotek, objevíte spoustu výzev, kterým musíte čelit. Je to zkrátka hodně práce. Kromě vydělávání peněz na živobytí především starost o každodenní provoz – samotné řízení auta, hledání míst k přespání, doplňování čerstvé vody, příprava a uklízení táboráků, praní, sprchování, vaření a nákup potravin. Zabere to více času a energie, než se může na první pohled jevit. Jste prakticky pořád venku – špína, prach, hmyz, výkyvy počasí… To znamená, že určitý nekomfort se musí stát vaším komfortem. Kdo je zvyklý na dovolenkové čtyřhvězdičkové hotely a pevný denní řád, asi bude nemile překvapen. Musíte se obrnit klidem, trpělivostí a schopností se přizpůsobit nečekaným plánům. Už jsme naznačovali výše, poruchy a jiné nepříjemné události se vám bezesporu nevyhnou. Co dál? Peníze. Jak si to ti lidi mohou dovolit? Budete se ohánět možná více než v klasickém zaměstnání. Jistotu režimu od 9 do 5 tu nahrazují freelance formy, sezonní práce, vlastní podnikatelské projekty a on-line spolupráce, které ne vždy přináší pravidelnou měsíční částku na váš účet. Musíte být sami aktivní a hledat příležitosti, nicméně i v tom je vlastně špetka toho vytouženého dobrodružství, které vanlifera tolik přitahuje.

Doma, nebo pryč?

Hlavně tady a teď. Život v dodávce rozhodně nepředstavuje jediný způsob, jak dosáhnout šťastného a naplňujícího života. Ať už to máte nastavené jakkoliv, není od věci se nad sebou zamyslet a pravdivě si odpovědět na otázku: „Žiju naplno?“ P. S.: Ptáte se jako my, jestli cesta vanlifera někdy končí? Těžko říct, pro jejich followery možná nikdy. Vrátíme-li se k příběhu Fostera Huntingtona, ten už sice silnice se svým pojízdným domovem nebrázdí, inspiraci však přináší dál. Momentálně třeba bydlením ve vlastnoručně vybudovaném stromovém domku. PÁ R T I P Ů RV Parks & Campgrounds, Park4night, StayFree nebo Campercontact – aplikace a weby na vyhledávání lokalit pro parkování. FreeRoam – další appka a webová stránka zaměřená na nomádský styl života, která vám pomůže najít skvělé kempy, naplánovat výlety a užívat si přírody ohleduplným a udržitelným způsobem. Gas Buddy – kde je nejbližší čerpací stanice ve vašem okolí a kde mají nejlepší ceny? Podobné info potěší nejen vás, ale i vaši peněženku. Waze – přehled o situaci na silnicích, v reálném čase získáte podrobnosti o nehodách, kolonách, policejních hlídkách apod. Windy – v hlavní roli počasí. Po celém světě. A protože tuhle aplikaci navrhovali nadšenci extrémních sportů, můžete se tu dozvědět i informace ohledně vln nebo hloubky sněhu. Campervan.cz – půjčovna obytných vozidel. Možná si hned nebudete chtít kupovat vlastní dodávku. Nomadshop.cz – všechno potřebné od izolace až po nábytek, aby se vám na čtyřech kolech pohodlně bydlelo.

50_WHAT20-04-cestovani-vanlife.indd 50

19/04/2020 18:16

P R O M OT I O N

Učíme se on-line

T Petra Nováková F archiv Raiffeisenbank, unsplash.com

Znáte Zlatku? Že ne? Chyba. Prostřednictvím netradičně postavených úkolů na interaktivním webu zlatka.in si žáci prvního a druhého stupně základních škol osvojují základy hospodaření s penězi. Plněním úloh z oblasti finanční gramotnosti sbírají zlaťáky, se kterými dále hospodaří. čkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní, nebo týden poté, co jim rodiče dají kapesné, zejí jejich peněženky prázdnotou. I proto je potřeba se vzděláváním v této oblasti začít v co nejútlejším věku. Jedním z nástrojů, který usnadňuje dětem učení a dělá ho efektivnějším a mnohem zábavnějším, je například interaktivní webová stránka Zlatka.in. Ta vznikla za podpory Raiffeisenbank a děti se v ní prostřednictvím her a netradičně postavených úkolů dozví základy hospodaření s penězi.

ZLATKA.IN „Je skvělé, že se tento nápad setkal s úspěchem a děti mohly takto pomoci. Samotné stránky ale využívají také rodiče a především učitelé, kteří je plně začleňují do výuky. Doposud se do projektu zapojilo více než 1 300 tříd po celé České republice,“ říká Veronika Tomanová, zakladatelka webu Zlatka.in. Projekt Zlatka.in navazuje na úspěšné webové stránky Gramar.in, soustředící se na český jazyk, a především na Matika.in, kterou hojně navštěvují školáci nejen u nás a na Slovensku, ale také v Maďarsku a ve Francii. Více na zlatka.in

Zeptali jsme se paní učitelky Andrey Veverkové, která učí žáky na prvním stupni ZŠ, jaké to je, pracovat on-line s finančím programem Zlatka.in, v době, kdy je to přímo nutností. Co je pro vás Zlatka.in? Je těžké shrnout něco tak obsáhlého do pár vět. Dle mého názoru jde především o nabídku pro děti a učitele, jak se dá v dnešní době pojmout finanční gramotnost.

Jak na Zlatku reagují žáci a kterou část mají nejraději? Žáci všeobecně na webové portály reagují velmi dobře, tím spíše, když se jedná o tak zajímavé téma, jako jsou finance. Vím, že hodně oblíbený typ úlohy byl bankomat, což je pochopitelné, je lepší peníze vybírat než dávat. Velmi populární byla pokladna a nakupování. Méně oblíbené typy úloh byly spoření nebo prasátko. Umět si něco odepřít a myslet na horší časy se některým lidem moc nedaří, což se projevuje i v dnešní době, při řešení pandemické krize. Učíte se podle tohoto programu ve škole často? Tady opět záleží, jaké má škola technické vybavení. Zda se dají využít do třídy tablety nebo se musí navštívit počítačová učebna. Pokud máte s celou třídou výuku na počítačích, tak je velmi náročné obíhat učebnu mezi 25 žáky, v některých třídách mají dokonce počty blížící se třiceti. Za mě je optimální si dopředu webové stránky projít a rozmyslet si, čím se chcete v dané hodině se žáky zabývat nebo zda volbu úloh necháte zcela na nich. Já měla to štěstí, že jsme měli každý týden hodinu v počítačové učebně nebo byla příležitost si do své třídy vzít i tablety, takže šancí, kdy se během týdne tomuto tématu dalo věnovat, bylo najednou více. Záleží také na plánování výuky, finanční gramotnost se dá dobře propojit třeba s matematikou. Baví děti práce se Zlatkou.in víc než běžné počty? Myslím, že děti baví jakékoliv počty, které jsou spojené s reálným životem. Finance jsou pro děti odjakživa velmi zajímavé a lákavé téma. Většina z nich už s nimi má zkušenost od útlého dětství a domnívám se, že finanční gramotnost je nezbytná součást i v rámci celoživotního vzdělávání. Od jakého věku by se děti měly učit získávat finanční gramotnost? Čím dříve, tím lépe. Ideálně v předškolním věku nebo už v první třídě, kdy existuje řada slovních úloh a manipulativních činností, při kterých se děti s penězi blíže seznámí. Momentálně učím první třídu a při předmětu Člověk a jeho svět jsme probírali téma Nakupování. Bylo pro mě legrační, když děti měly do sešitu nakreslit, co by v dnešní době koupily za 10 Kč. Z dvaceti čtyř dětí se realitě přiblížil opravdu málokdo. Když jsem jim druhý den přinesla papírové letáky z různých velkoobchodů, abychom se podívaly, kolik co stojí, byly velmi nadšené. Nejvíce v šoku byly asi z cen hygienických věcí a alkoholu, někteří dokonce začali přepočítávat, kolik jogurtů by si mohli koupit za cenu jedné pizzy. Tento on-line program pomáhá dětem zorientovat se ve světě financí, dalo by se to považovat za samostatný předmět?

Aktuální data z webu Zlatka.in Ř E Š E N ÝC H Ú LO H

1 925 683

S P R ÁV N ÝC H Ř E Š E N Í

1 579 045

S T R ÁV E N ÝC H H O D I N

35 898

U Č I T E L /R O D I Č P R ÁV Ě T E Ď

spojených. V mém okolí je mnoho mladých lidí, kteří se dostali do finanční pasti, ze které je pak těžké hledat cestu zpět. Pokud budou mít dětské domovy tuto možnost, určitě bych ji využila a začlenila bych finanční gramotnost do jejich přípravy na budoucnost. Jak se díváte na on-line výuku a je už pro vás běžnou součástí vaší praxe? On-line výuka do našich životů vstoupila tak rychle, než by kdokoliv z nás čekal. Jelikož jsem v moderní době vyrůstala, tak ji beru jako normální součást svého života a přechod na tento způsob učiva pro mě nebyl nijak dramatický. S rodiči jsem byla v on-line kontaktu i předtím, většinou skrze e-mail, dnes k tomu přibyly i on-line hovory, kde se s dětmi vidíme a rozebíráme, jak se mají, zda potřebují s něčím pomoci atd.

R EG I S T R OVA N ÝC H TŘÍD

8 565

Za mě určitě ano, mnoho škol má finanční gramotnost vedenou jako samostatný předmět. Tento on-line program nabízí tak široké možnosti využití, že si dokážu představit, že se tomu se třídou budu věnovat hodinu či dvě týdně. Co konkrétně děti při tomto vyučování motivuje? Rozhodně je motivuje fakt, že si své úspory budou schopni přepočítat a rozhodnout se, jak s nimi naloží. Pro někoho může být motivace, že se naučí něco nového, pro jiné zase téma peněz, které už bylo zmíněné, pro další třeba počet splněných úkolů, které mezi sebou spolužáci sdílí, to pro mnohé z nich dodává další podnět k učení. O finanční gramotnosti se hovoří i v souvislosti s dětmi, které opouštějí dětské domovy. Myslíte, že by Zlatka.in mohla pomoci i v těchto případech? Určitě mohla, obzvlášť v tomto věku jsou děti dost zranitelné a je dobré jim k tomuto tématu poskytnout co nejvíce informací, aby se v budoucnu mohly vyvarovat případných problémů s tím

Učitelka

ANDREA VEVERKOVÁ „Je vidět, že dětem hodně chybí kontakt se spolužáky a se školním prostředím, takže jsem velmi ráda, že spolu můžeme tímto způsobem komunikovat. Je milé, když vám děti skrze e-maily rodičů píšou pozdravy, posílají fotky či přáníčka k Velikonocům, chlubí se, co udělaly nebo co se jim povedlo. Nově začneme hovory ve skupinkách, kde se uvidí i se spolužáky, popovídáme si a zopakujeme něco z učiva. Minulý týden jsem skupinku poprvé vyzkoušela a byla jsem překvapená, jak rychle jsou děti schopné se on-line výuce přizpůsobit.“

51_WHAT20-04_ad-rb.indd 51

19/04/2020 18:17

C E S TOVÁ N Í

Cesty za lávou a kávou Eliška Hudcová alias timetofit je především inspirativní žena, až potom travel a lifestyle blogerka. Procestovala padesát zemí světa a říká, že před dovolenou na pláži dá ve stech případech ze sta přednost horám.

Blogerka Eliška Hudcová se nebojí cestovat na vlastní pěst.

T Jana Krivenkaja F archiv Elišky Hudcové

ejím velkým snem je absolvovat Korunu světa – což by znamenalo zdolání nejvyšší hory na každém kontinentě. Předloni na Vánoce pokořila Kilimandžáro, další její metou je Patagonie a výstup na hlavní vrchol amerického kontinentu Aconcaguu. Na nový rok se ale vydala na Havajské ostrovy, kde zcela dle očekávání nelenošila v houpací síti, ale společně se svojí maminkou šplhala na kopce, brodila se bahnem a spala ve stanu. Právě touto – drsnou a divokou, nikoli tyrkysovou a prosluněnou – Havají vás Eliška provede. „Mamka chtěla zažít vánoční New York, mě to moc nelákalo. Nakonec jsme vymyslely kompromis a koupily kombinovanou letenku na Havaj.“

Stan

Devadesát procent času na Havaji jsme bydlely ve stanu. Měly jsme to v plánu hned od začátku, a to ze dvou důvodů: jednak je ubytování na Havaji extrémně předražené, a jednak jsme zkrátka chtěly hodně hikovat. Hotel jsme si zarezervovaly pouze na Štědrý den a na Silvestra,

podmínky. Počasí se tam mění ne z hodiny na hodinu, ale přímo z minuty na minutu. Mnoho hiků jsme šly za deště, v bouřce, v mlze. Celá Havaj je navíc velmi prašná: když zaprší, tak se z toho jílovitého prachu stane obrovské bláto, a to i na oficiálních trasách, což vám snižuje rychlost

Kultura

„Havaj je zvláštní směsice kultur: na jedné straně vidíte uctívání božstev, na straně druhé lásku ke Coca Cole.“

Plán

Cestu jsme začaly řešit až na konci listopadu, kdy jsem se dozvěděla, že se moje vysněná Aconcagua letos nemá šanci odehrát. Desátého prosince jsme letěly do New Yorku, jenomže plán jsme neměly žádný. Naivně jsme myslely, že na hotelu budeme mít čas to perfektně promyslet, ale předvánoční New York nám rychle ukázal, co je zač, a tak jsme spíš kmitaly po městě, než seděly na pokoji. Nakonec jsme přĳížděly na Havaj 16. prosince a jediné, co jsme měly pořešené, byla zarezervovaná auta na jednotlivých ostrovech a turistický průvodce. Koupila jsem si místní SIM kartu, a tak jsme seděly celý den v autě po benzinkách, listovaly průvodcem, googlily, co se tady dá dělat. Z tohoto jednodenního průzkumu nakonec vznikla nějaká trasa, kterou jsem zadala do mapy. Na každém ostrově je obvykle jen jedna silnice, která vede podél pobřeží. A tak to bylo celkem jednoduché: nemusely jsme nějak moc plánovat. Do mapy jsem si jenom zanesla body, které jsme měly po cestě. Jinudy to stejně nešlo. Druhý den jsme vyrazily, a epický road trip začal.

Havajské ostrovy jsou nejlepší na jaře a na podzim, přes zimu a léto tam vždycky silně prší.

co jsem kdy pila. Kona Coffee jsem si zamilovala na první dobrou, a pak dovezla domů všem kamarádům, neboť v Evropě se samozřejmě sehnat nedá. Nikdy v životě jsem nevyhledávala černou kávu, teprve na Havaji mi začala chutnat. Byly jsme i na exkurzi podívat se, jak se kávová zrna pěstují, suší, praží.

který jsme chtěly strávit v hlavním městě Honolulu. Do hotelu jsme se vždy hrozně těšily: že se tam pořádně osprchujeme a umyjeme si vlasy. Většinou jsme spaly v kempu, kterých je na Havaji požehnaně, nebo když jsme měly vícedenní hike, klidně i na divoko. Asi pět- nebo šestkrát se nám stalo, že se nám nepodařilo nic zarezervovat nebo obstarat povolení do kempu, a tak jsme spaly v autě na předních sedačkách.

hikování na 500 metrů za hodinu. Občas jsme se na sebe podívaly a rozesmálo nás to: vypadaly jsme jako opravdové zápasnice v bahně.

Káva

Může to znít poněkud překvapivě, ale na Havaji jsem objevila nejlepší kafe,

Havaj je zajímavá tím, že místní kultura je přesně padesátiprocentní mix Oceánie a Spojených států. Občas je to až komické: vidíte domorodce, který drží kafe ze Starbucksu a jede Dodgem, americkou čtyřkolkou. Ačkoliv je Havaj americkým státem, místní se k USA vůbec nehlásí. Přinejlepším si drží odstup, v horších případech projevují separatistické tendence. Je to velmi rozporuplné: nebýt Spojených států, neměly by Havajské ostrovy tak skvělou infrastrukturu. Například problém plastů na plážích a v divočině na Havaji ze stejného důvodu vůbec neexistuje. Mají tam neuvěřitelně striktní zákony, a tak ani kolem silnic nebyl skoro žádný odpad. Podél dálnice mají všude obrovské odpadové pytle a ještě větší cedule upozorňující na 20,000 USD pokutu za vyhazování odpadků z auta.

Lety

Vzhledem k tomu, že se Havaj skládá z osmi ostrovů, nemáte jinou možnost, jak se mezi nimi přemisťovat, než letecky. Letenky mezi ostrovy jsou naštěstí velmi levné. Ne vždycky ale jde o přímý let – musíte letět přes Honolulu a tam přestupovat. Za tři týdny jsme dohromady absolvovaly 17 letů, a to jsme navštívily „jen“ čtyři ostrovy. Nejvíc jsme si oblíbily Kauai, kde jsme strávily deset dní: je sice nejdivočejší z ostrovů, ale zároveň, co se týče nedotčené přírody, nejkrásnější. Maui je pak vyhlášený díky svým plážím: na pasivní dovolenou nebo surfing je ideální destinací. Kdybyste chtěli navštívit všechny Havajské ostrovy, počítejte, že je to cesta minimálně na dva a půl až tři měsíce.

Počasí

Zima je vlastně nejméně vhodná sezona na cestu na Havaj. Havajské ostrovy jsou nejlepší na jaře a na podzim, přes zimu a léto tam vždycky silně prší. Co víc, Kauai je oficiálně nejdeštivějším místem na planetě. Jednoho dne nám tam začalo pršet, a už nepřestalo. Přišly povodně, hurikány. Vzhledem k tomu, že jsme přespávaly ve stanu, většinu nocí jsme probděly: slyšely jsme totiž, jak se nad námi lámou větve. Díky své poloze mají Havajské ostrovy velmi specifické klimatické

Podívat se do údolí zalitého lávou je zážitek na celý život.

52-53_WHAT20-04-cestovani.indd 52

19/04/2020 18:21

TO P 3

Havajské hiky P O D L E E L I Š K Y H U D C OV É

O S T R OV M AU I

Halemau’u Trail Podívat se do údolí zalitého lávou je zážitek na celý život. Co je ale ještě větší zážitek, je přímo v kráteru přespat. Národní park Haleakala vydává permity pro kempování, takže se můžete vydat na toulání, kudy se vám zrovna zachce, a obdivovat měsíční krajinu. Pokud chcete vidět tekoucí lávu, tak Havaj je jedno z mála míst na světě, kde máte tu šanci.

O S T R OV K AUA I

Kalalau Trail Dvoudenní výprava skrz útesy i pláže s názvem Kalalau Trail je must-do na Havaji. Všichni turisté i místní to moc dobře ví, a tak Havaj zavedla speciální povolení, bez kterého si celý Kalalau Trail neprojdete. Ten není vůbec jednoduché získat, protože je beznadějně vyprodaný několik měsíců dopředu, ale pokud se vám to povede, určitě nebudete litovat.

O S T R OV K AUA I

Nu’alolo Trail Šestikilometrový pochod Nu’alolo nabízí úplně všechno, čím je Havaj specifická. Nejdřív vede stezka hustým tropickým pralesem a na konci otevře výhled na známé havajské útesy s názvem Napali Coast. Stezka končí právě u vyhlídky na útesy, ale dá se pokračovat i neoficiální cestou Nu’alolo Cliff Trail, která je už několik let neprůchozí. Když to risknete, tak sice občas budete trochu bloudit, ale skončíte na Awa’awapuhi Trail, kterou se dá dojít zpět na hlavní silnici, takže celé tři stezky tvoří jakýsi okruh. Dohromady je to pěkný celodenní, asi dvacetikilometrový hike, který je podle mě nejkrásnější na Havaji. Mimo jiné i proto, že není tak známý.

52-53_WHAT20-04-cestovani.indd 53

19/04/2020 18:21

L AHŮDK Y

Právě vytažený z hlíny

Chřestový salát Na salát jsme použili nakrájený, spařený chřest s variací salátových listů, doplněnou o výhonky bylinek. Skvěle je doplňují opečené plátky ciabatty na olivovém oleji. Na dochucení jsme použili jednoduchý hořčicovo-medový dresink s kapkou oleje.

Chřest naroste až o 15 cm za den, kdybyste ho tedy teoreticky nechali v hlíně přes celou karanténu, budete z něj mít „strom“. Konec legrace, doba si žádá mistrovské kousky v kuchyni a chřest má zrovna svou sezonu. Nepromeškejte ji! T Petra Nováková, Tomáš Mrvík, F Michal Ureš S Tomáš Mrvík, Davina Duspiva

Chřest s máslovou drobenkou Nemáte doma parmezán, ale na čerstvý chřest jste měli štěstí? Netrapte se a pomožte si strouhankou opečenou na másle. Garantujeme, že si pochutnáte.

Gratinovaný chřest Spařený a osolený bílý a zelený chřest zabalte do parmské šunky. Připravte (povařte) si hustý bešamel z 50 g másla, 50 g hladké mouky, 1⁄2 l mléka, soli a muškátového oříšku, do kterého přidejte parmezán. Nechte vychladnout a potom pomocí cukrářského sáčku naneste na chřest. Ve finále zapečte v troubě 5 minut na 200 stupňů.

Chřestový tatarák Spařený chřest nakrájejte na malá kolečka a smíchejte je s rajčátky concassé (zbavené slupky a středu a nakrájené na malé kousky). Dochuťte citronovou šťávou, olivovým olejem, solí a pepřem. Náš tip: Na ozdobu jsme použili šafránovou majonézu, marinované ředkvičky, květák a houby shimeji a výsledek jsme posypali nastrouhaným sušeným žloutkem.

54-55_WHAT20-04-lahudky-chrest.indd 54

19/04/2020 18:22

Chřestový krém s květy medvědího česneku Nejprve si zahřejte smetanu s mlékem (jedna ku jedné), přidejte zelený chřest, dochuťte solí a pepřem. Krátce povařte a rozmixujte do hladka. Jako ozdobu do polévky jsme použili sázené křepelčí vejce, kousky chřestu a nakrajená opečená rajčata.

Steak z picanhy s mini brambory a chřestem S čím se chřest fantasticky snoubí? Rozhodně s kvalitním hovězím masem. Nebo maso s chřestem? Tento skvostný pokrm můžete podávat s pepřovou nebo holandskou omáčkou.

Chřest se zastřeným vejcem holandskou omáčkou a citronovým prachem Chřest opečte na másle, položte na něj zastřené vejce, přelijte holandskou omáčkou a na závěr posypte citronovým prachem. H O L A N D S K Á O M ÁČ K A

Připravte si žloutky, citronovou šťávu, bílé víno (kdo má rád kyselejší, může přidat sherry ocet). Směs šlehejte ve vodní lázni, dokud omáčka nezačne houstnout. Nakonec přidejte rozpuštěné máslo, sůl a pepř. C I T R O N OV Ý P R AC H

Citrony zbavte kůry, nakrájejte je na plátky a vypeckujte, poté je vložte do sušičky a nechte úplně vysušit. Nakonec je rozmixujte na prach.

54-55_WHAT20-04-lahudky-chrest.indd 55

19/04/2020 18:22

WHAT-inzerce.indd 1 GLA_WHAT_270x400.indd 1

20/04/2020 16:05 20.04.20 15:39