What 02/20 by Whatnewscz

WHATNEWS.CZ

WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

Nº

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Díkybohu za pondělí!

Muž a tvrz

Snídejte po celý den

Takzvané nedělní anticipační úzkosti trápí až 81 procent lidí. Víme, jak je překonat.

Ondřejovi Slačálkovi trvalo přesně patnáct let, než zachránil tvrz Malešov. Nebo sebe?

Nejlepší jídla, která vás nastartují, ať už je devět ráno, nebo pravé poledne.

STR ANA 19

S T R A N A 24

STR ANA 34

Nekonečný dialog 01_WHAT20-02-cover.indd 1

Jak vypadá manželství dvou moderátorů? Monika Valentová

STR ANA 8

23/01/2020 20:31

V O LV O X C 9 0 P LU G - I N H Y B R I D

ELEKTŘINA NA ROK ZDARMA Po prvních 12 měsících cestování ve Vašem novém plug-in hybridním voze Volvo Vám na základě ceny elektřiny ve výši 4,34 Kč/kWh proplatíme kWh elektřiny spotřebované pro nabíjení Vašeho vozu. Více na www.volvocars.com.

Kombinovaná spotřeba paliva Volvo XC90: 2,3-8,3 l / 100 km, smíšený režim. Emise CO2: 52-192 g/km. What! ad.indd 1 WHAT-inzerce.indd 1

19/12/2019 22/12/2019 14:54 14:24

Ú VO D N Í K

Třináctka e pro nás tentokrát absolutně šťastným číslem. Třináctá je totiž obálka novin s Martinem Veselovským a jeho ženou Monikou Valentovou. Přestože je toto dvojčíslí v mnoha zemích a kulturách považováno za nešťastné, nám při vytváření obsahu nic zlého neseslalo. A zatím se zdá, že jsme se nenakazili ani takzvanou triskaidekafobií, což je oficiálně uznaná fobie, při které se lidé snaží vyhnout všem věcem s číslem třináct. Tyto řádky dáváme dohromady, když ještě nejsme v tisku, snad jsme to právě nezakřikli a za ten den nevyhoří tiskárna nebo se nestane jiná nepředvídatelná věc. Klepeme na všechna dřeva okolo. Na trhu jsme tedy už celý rok, který nám dovolil poznat nespočet charismatických osobností, a jsme napnutí, co nám přinese 2020, kdy nad námi má bdít znamení Krysy. Do předpovědi, co nás čeká nejen ze zdravotního hlediska, se pustila naše nová autorka MUDr. Helena Máslová, která se proslavila články o problémech hormonální antikoncepce, předepisované mladistvým dívkám, a celkově postoji proti nešvarům v medicíně a nešetří nás krystalicky jasnými prognózami ani tentokrát. Ale zpátky k obálce – co předpovídat nemusíme, je budoucnost moderátorů Moniky Valentové a Martina Veselovského, kteří se nám svěřili s tím, co je čeká: „Cítím se v očekávání stejně jako Martin. Krize z toho, že už nejsem tak

vytížená jako matka, pomalu ustupuje. Vidím věci, na které se začínám těšit a které se týkají jenom mě, a taky se zdá, že spolu strávíme týden jen ve dvou, což se nestalo šestnáct let,“ prozrazuje v rozhovoru Monika. Jak to vidí její manžel Martin, se dočtete na straně 8. Co by to bylo za únor, kdybychom se nevěnovali lásce, a to v mnoha ohledech. O sladké práci ve dvou si můžete přečíst na str. 22, kde se manželé Hrubcovi rozpovídali o tom, jaké to je zavřít a znovuotevřít artisanální cukrárnu. Další dvojicí, která nás chytila za srdce, je ilustrátorka Maria Makeeva a publicista Pavel Vokatý, tvořící papírová přáníčka s autorskými tisky pod značkou Paper Seasons. Do našich životů by chtěli vrátit posílání či darování přání k nejrůznějším příležitostem. „Pro mě to je zhmotněná pozornost vůči někomu druhému. Je to památka, kterou si schováte, a může vás těšit i za deset let,“ popisuje záměr Pavel Vokatý. Jestliže momentálně stojíte na druhém břehu, pod tlakem životních událostí ztrácíte pevnou půdu pod nohama a přestáváte věřit, že láska existuje, únorové vydání vás z toho rádo vyvede. P. S.: A jestli se budete rozhodovat, kdy máte vyrazit na rande, rozhodně doporučujeme pátek třináctého. Vychází to na letošní březen. Šťastné dny. Tým redakce WHAT

03_WHAT20-02-uvodnik.indd 3

23/01/2020 16:29

OSOBNOSTI

Jednoduše: Čím je pro vás láska? Hýbe světem, dokáže rozpoutat války i usmířit nesmiřitelné. Je základním stavebním kamenem našich životů. Bez ní by vztahy nedávaly smysl. Z psychologického pohledu je láska primární lidskou potřebou, proto je také jedním z nejrozšířenějších námětů v umění – v knihách, filmech, divadelních hrách… Jak ji vnímá šest osobností valentýnského vydání? T Petra Nováková, Milan Šefl, Markéta Faustová, Eva Karlasová, F unsplash.com a archiv osobností

Miroslav Huptych Tarot a trakaře, Srdcový střelec, Noční linka důvěry, List za listem… Je jasné, že když se ve svém blízkém i vzdálenějším okolí ptáte na lásku, nemůžete vynechat autora početných básnických sbírek Miroslava Huptycha. Muž mnoha profesí – básník, kolážista, fotograf, psychoterapeut i arteterapeut si v rámci klikaté životní cesty vyzkoušel také roli sanitáře a pracovníka v pražském krizovém centru a lince důvěry RIAPS. V roce 2013 mu vyšla kniha aforismů Hodinky s ohňostrojem, o níž trefně říká: „Stěží bych k lásce mohl dodat ještě něco jiného, než je v ní psáno…“

Radkin Honzák Ordinuje, vyučuje, přednáší, vystupuje v médiích, píše novinové sloupky, odborné i populární knihy. Přední český terapeut Radkin Honzák sice loni oslavil osmdesátiny, ale jeho aktivity jsou neutuchající a obdivuhodné. Od ledna má dokonce vlastní televizní talk show Kabinet Dr. Honzáka, kde se svými hosty probírá, jak si poradit se životem. A jak si poradit s láskou – to naznačuje jeho odpověď na naši anketní otázku.

Tereza Dočkalová Jednatřicetiletá herečka a moderátorka původem z Ostravy exceluje v Divadle pod Palmovkou. Za hlavní roli v představení Nora (Domeček pro panenky) v roce 2017 obdržela, ve svém životě již druhou, Cenu Thálie. Zazářila i v inscenaci Žítkovské bohyně či Faust, kde hraje hlavního hrdinu – Mefista. Jako moderátorku ji můžete znát také z oblíbeného satirického videoformátu feminist news Branky, body, kokoti, který se věnuje otázkám rovnosti pohlaví a právům menšim.

Láska je největší dar, který byl člověku dán, a víme-li dnes na základě zobrazovacích metod, že existuje láska sexuální i láska samostatná, nevázaná na sexualitu, můžeme opustit minulé zjednodušující pohledy a vnímat úžasný cit harmonizující tělo i duši v plném rozsahu.

Když třeba moje láska pozvrací koupelnu, je to ten velký všeobjímající cit, který zařídí, že mi to vůbec nepřijde nechutné. Jsou to dva metry nazrzlého Slováka, kvůli kterému jsem proti sobě právem poštvala půlku světa, protože „odpíraná láska ničí duši, kterou dlužíme bohu“.

® Láska je hostina, kterou vystrojila rozkvetlá louka pro prázdnou vázu za oknem. Čas je uzurpátor, máme-li na lásku jen chvíli. Zralý muž rozláme hodiny na minuty, minuty rozdrolí na vteřiny. Zavře oči a nastaví dlaň hladovému ptactvu nebes. Když srdce vzplane láskou, vykouří rozum z hlavy. Noc píše milostné dopisy, které jitro nemilosrdně pálí. Tolerantní muž nazývá přelétavou ženu andělem.

Nº 13, únor 2020

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Ondřej Lipár, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Klára Mandausová, Helena Máslová, Veronika Štefanová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Ivy E. Morwen, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 7. února 2020

04-05_WHAT20-02-osobnosti.indd 4

28/01/2020 00:22

Roman Pomajbo Věčně usměvavý otec čtyř dětí Roman Pomajbo vystudoval herectví na konzervatoři v Brně a VŠMU v Bratislavě. Na rodném Slovensku ho proslavily mimo jiné humorné televizní pořady S.O.S., Partička či Haló. K jeho nejnovějším filmovým počinům patří hlavní role slovenského básníka Joži Urbana, kterou ztvárnil ve snímku Voda čo ma drží nad vodou. Divadelní jeviště pravidelně ovládá v rámci one man show Táta, se kterou už sedm let úspěšně jezdí po Česku i Slovensku. Humorná zpověď novopečeného otce je pro Romana v současné chvíli víc než aktuální – na konci loňského roku totiž do početné rodiny Pomajbů přibyl ke třem dcerám ještě syn Eliot.

Eliška Podzimková Pokud jste na konci minulého roku navštívili interaktivní výstavu Malý princ v pražském Vnitroblocku, seznámili jste se s dílem mladé české ilustrátorky, animátorky a fotografky Elišky Podzimkové. Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku je příkladem moderního typu umělkyně, která se díky své šikovnosti, kreativitě, ale také instagramovému profilu @eliskap dostala až k zámořským spolupracím. Její dokreslené fotografie se objevily v americkém VOGUE a pracovala s Jamiem Oliverem. Nyní přesídlila zpátky do Čech a věnuje se knižní ilustraci, jednorázovým uměleckým projektům i reklamní tvorbě.

Láska je naše potřeba, u které ještě nikdo pořádně nepochopil, jak funguje… Pro mě je důležité se v lásce cítit sama sebou. Láska musí být bez přetvářky a co v největším souznění. Není pro mě důležité, jestli se zamiluju do kluka nebo do holky, ale do člověka, který mi bude lásku opětovat a společně se budeme navzájem podporovat ve všem, co nám život připraví. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud je ta láska opravdová, může vám být jedno, co si o ní myslí okolí.

Janka Chudlíková Lektorka a inspirátorka si cestu k životní spokojenosti zbytečně nekomplikuje: prostě dělá to, co ji baví! Svůj čas a energii věnuje především rozvoji lidského potenciálu – lektoruje, přednáší, koučuje a inspiruje prostřednictvím on-line kurzů i webinářů. Při práci pro nadnárodní korporace, menší firmy a veřejnost vychází především z vlastní praxe a životních zkušeností, kterým vévodí odvaha dělat věci za sebe a po svém!

Láska je pocit, keď cítiš, že si šťastný. Keď prežívaš ošiaľ radosti z toho, že si teraz tu a práve sa to deje.

Láska. Myslím, že to je slovy nepopsatelný stav bytí, ale pokusím se to nějak zformulovat. Láska je pro mne nekonečná energie, které je vždy dost. Je to harmonie v nás i ve světě kolem. Není to pro mne úzký pojem týkající se jen vztahu ženy a muže. Je to stav vědomého bytí ve vztahu k lidem, ke světu, k přírodě, k životu samotnému. Čím méně lásky máme k sobě i ke světu, tím více jí očekáváme. Mezilidské vztahy jsou dnes plné souboje o lásku od druhých. Každý po ní touží, ale jen málokdo umí skutečnou, bezpodmínečnou lásku dát. Je jediná cesta, jak v lásce žít. Dávat ji sobě i druhým bez očekávání. Jen tak. Právě v momentě, kdy lásku dáváme, v ní už zároveň žijeme. Pro mě je láska cestou ze všeho trápení. Kdysi jsem si vymyslela citát, za kterým si stále stojím: „Všechno vyřeší láska.“ Zrovna dnes ho mám na tričku.

04-05_WHAT20-02-osobnosti.indd 5

22/01/2020 19:57

H OT N E W S

Zamilovali jsme si…

V měsíci plném lásky si můžete vybírat. Řadíte se k lidem, kteří milují objevování nově otevřených míst – galerií, kaváren a kulturních akcí, ale bohužel nic z toho nestíháte? Když si budete vědomě vážit lidí ve svém životě a budete si dělat čas na to, co vám jde a co vás baví, budete schopni užívat si života naplno.

T Ondřej Lipár, Petra Nováková F archiv značek

BOŽÍ Jen pár minut od olomouckého hostelu Long Story Short, tedy místa, kterým si získala věhlas doma i v zahraničí, se nachází nový podnik, jehož interiér také navrhla Denisa Strmisková, tentokrát ve spolupráci s Barborou Kudelovou. Kavárna Konvikt se nachází vedle kaple Božího těla a její název je odvozený od jezuitského konviktu. Cílem bylo zdůraznit historický genius loci a vytvořit atmosféru spojující mystické baroko se současnými prvky. Klenutý prostor je prosvětlený ze tří stran a je do něj vložené patro. Spodní část je provedená v zemitých barvách, horní připomíná velkým množstvím rostlin i měkkými čalouněnými lavicemi v tmavě zeleném odstínu korunu stromu. konviktolomouc.cz

UNDERGROUND Některé nejpůsobivější výtvory ve městě potkáváme tak často, až nám začnou připadat všední. Kniha To je metro, čéče! obrací pozornost menších i větších čtenářů k pražské podzemní dráze velmi půvabným způsobem. Probírá se historií i současností, technickými detaily i estetickou hodnotou s pomocí Karla Kroupy nejmladšího a jeho osobitého dědečka, který toho o metru hodně ví. Ilustrace, plánky a komiksy tím pádem ožívají ještě o něco více, než je obvyklé. Za knihou stojí tvůrčí trojice: spisovatelka Milada Rezková, ilustrátor Jan Šrámek a jeho tvůrčí spolupracovnice Veronika Vlková, která je sama dcerou revizorky a řidičky MHD, byť v moravské metropoli. paseka.cz

PO SAMETU

PLAMEN Měkké a oblé tvary, výrazné textury a syté barvy využívá jako svá poznávací znamení kodaňská značka nábytku a bytových doplňků Ferm Living. Přitom se ale nespoléhá pouze na domácí zdroje – skandinávskou estetiku propojuje s dovednostmi a tradicemi řemeslníků a manufaktur působících po celém světě. Výsledkem tak je pomyslný dům, který je uhlazený, ale přitom zabydlený, zdobený, ale zároveň dostatečně důstojný. Názorně to ilustruje jeden z čerstvých přírůstků, krbové nářadí v mosazné barvě, které ve svých tvarech čerpá z práce šperkařů a zlatníků – tvary jsou proto téměř organické. Přitom sada nerezignuje na funkčnost. Zhotovená je z odolné práškované oceli. fermliving.com

Třicáté výročí sametové revoluce roku 1989 vyvolává jak vzpomínky a komentáře, tak i současné reakce na tehdejší dění nebo dnešní dobu postavenou do kontrastu s ním. Svůj pohled nabízí v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře také studenti Ateliéru fotografie II UMPRUM. Pod názvem 80’svoboda ji připravily kurátorky Anežka Kořínková a Kateřina Sýsová a namísto konvenční výstavy předkládá spíš sondu do vnímání generace, která toto období nezažila a zároveň pracuje pod vlivem estetiky osmdesátých let. Podle kurátorek kladou mladí tvůrci často důraz na to, jak vnímají vlastní svobodu v současnosti. Odpověď je nasnadě: nebát se říct svůj názor, být sebou a tvořit. gask.cz

BALANC Přestože původně jsou Eliška Slámová a Šimon Brabec architekti, asi nejvíc je o nich slyšet díky jejich značce městských batohů Braasi, kterou postupně rozšiřují také o další produkty – naposledy třeba lehké a odolné kolo. Naproti tomu Balboa Boards je brand poměrně mladý a stojí za ním Michal Hejzlar, Jan Vondrák ze studia Mjölk architekti, grafičtí designéři Marek Nedelka, Anežka Minaříková a fotografka Nina Bumbálková. Navrhují a vyrábí pomůcky pro balanční cvičení – desky z české bukové překližky a válce z kvalitního portugalského korku. Podobně jako Braasi razí minimalistické pojetí. Ze vzájemné spolupráce vzešel koncept batohu, kam se válec i deska snadno vejdou. balboa.cz

06-07_WHAT20-02-hot-news.indd 6

22/01/2020 19:59

ROZEDNÍVÁNÍ O tom, které technologie se uchytí a které zaniknou, často rozhodují nejen zákazníci ochotní experimentovat, ale často také velké společnosti. Soudě z toho, že švédská Ikea klade stále silnější důraz na své výrobky určené pro chytrou domácnost, je další revoluce ve způsobu, jakým nakládáme se svými byty a domy na spadnutí. Zatemňovací rolety Fyrtur jsou toho dobrým příkladem. Relativně nenápadný produkt lze spojit se systémem Google Home (a brzy také Apple HomeKit a Amazon Alexa), tím pádem se jejich zatahování a vytahování může odehrávat buďto podle časového plánu, předem nastavených podmínek nebo třeba po hlasovém příkazu. ikea.cz

JISTOTA

ŠTĚTINÁČ

Už dvacátým rokem zveřejňuje Pantone přesný odstín, který bude podle odhadů jejích expertů určující pro nadcházející sezonu. Nutno říct, že jejich výběr vychází z poměrně obsáhlých rešerší a úvah. A zároveň platí, že vybraná barva se pak často odráží v nových interiérech, kolekcích výrobců nábytku i módy. Pro rok 2020 padla volba na odstín Pantone 19-4052 označovaný jako Classic Blue neboli klasická modř. Podle značky má schopnost navozovat pocit jistoty, klidu, sebedůvěry a propojení. Podle výkonné ředitelky Pantone Color Institute Leatrice Eiseman žijeme v době, která vyžaduje důvěru a víru, a kobaltová modř je přesně tou pevnou jistotou, na kterou se lze vždy spolehnout.

Vyrábět nábytek pro děti není zrovna snadný úkol – musí splňovat řadu přísných požadavků, byt funkční, odolný a pokud možno ne laciný. Česká značka Chic by Pig na to jde cestou minimalismu kříženého se špetkou zábavy, takže postele, komody i skříně jsou dostatečně elegantní pro rodiče a zároveň přitažlivé pro jejich ratolesti. K nábytku zhotovovanému převážně z březové překližky se postupem času přidávají drobnější doplňky, jako jsou polštáře a povlečení, ale také dětské šperky. Nejnověji se ovšem z pehlřimovského studia do dětských pokojů vyřítil houpací čuník. Má pevnou kostru, ale měkké polstrování, takže jízda na něm je dostatečně pohodlná. Zdá se, že éře koní odzvonilo.

pantone.com

chicbypig.cz

PELÍŠKY Stolek pojmenovaný Kikko a postýlku nazvanou Lulu navrhly dvě dámy přednášející na Akademii výtvarných umění v polské Vratislavi, Renata Wites a Ada Brożyna. Jejich cílem bylo vytvořit nábytek pro zvířata, který bude zároveň dobře zapadat do interiéru majitelů, tím pádem spolu budou zvířecí miláčci i jejich lidské protějšky moct trávit více společného času. Skandinávský duch i vzhled odkazující na polovinu minulého století by mohly při zběžném pohledu mást. Nábytek z kvalitního jasanového dřeva od lokálních dodavatelů vyrábí v jihozápadním Polsku rodinná společnost Labbvenn. Ta se specializuje na doplňky pro domácí zvířata s nemalou dávkou elegance a dobrého vkusu. labbvenn.com

NEOKÁZALÁ Srdcem i motorem značky L’Antidote jsou dvě přítelkyně a jejich společná vize hledat nový smysl krásy posouváním mezí designu, zlepšováním kvality a zdokonalováním výroby nestárnoucích náušnic. K tomu všemu jsou jim inspirací jejich vlastní dcery, matky a ženy obecně. Markéta je zaměřením minimalistka, milovnice precizní práce, jednoduchosti a harmonie. Důvěřuje své intuici a o svém procesu tvorby říká: „Když jde tvorba lehce, je to to nejlepší znamení, že jsme na správné cestě.“ Natali je perfekcionistka, vyznavačka kvality a krásy, vskutku kosmopolitní žena, pro kterou je skrytá krása šperku zásadní. Věří, že šperk je součástí každodenního života jeho nositele. My v to věříme také. lantidote.co

06-07_WHAT20-02-hot-news.indd 7

22/01/2020 19:59

R OZ H OVO R

„Potřebujeme si to definitivně přebrat tak, že ještě chvilku a už pak budeme zase jen my jako před sedmnácti lety,“ říká Martin Veselovský.

WHAT20-02-rozhovor.indd 8

22/01/2020 09:37

Baví nás spolu klábosit

T Klára Mandausová, F Ivy E. Morwen, M Kateřina Koki Mlejnková, S Jano Kimák

Jak vypadá manželství dvou moderátorů? Monika Valentová a Martin Veselovský jsou spolu 22 let a pořád mají o čem mluvit. A tím, že je to jejich profese, to rozhodně není. artin působí na obrazovce velmi klidně a rozvážně. Monika zase vypadá jako křehká víla. Oba manželé, rodiče šestnáctileté Rozálie a dvanáctileté Viktorie, se ale umí i rozčílit, zdravě naštvat a jako každý si zažili chvíle, které nebyly zrovna veselé.

Byli jste už jako děti výřeční? Monika Já ano a velmi. Pamatuji si větu svého tatínka. Vždycky říkal, přestaň už, proboha, vysílat. Nechápala jsem, co po mně chce, a teď se mi ukazuje na naší mladší dceři, co měl asi na mysli. Martin Já jsem rozhodně nebyl výřečný. Nevím, jestli jsem nebyl dokonce spíš zamlklý. Kdy vás napadlo, že se budete živit jako moderátoři? Martin Mě to popravdě nenapadlo, nebyl to nikdy plán. První dotyk s tímhle světem jsem měl na konci roku 1989. Bylo to trochu zvláštní, ale první věc po listopadu byla na našem gymnáziu volba miss a já ji moderoval. Bohužel je z toho ještě někde nějaká videokazeta. Jak jste se k tomu dostal? Martin Byli jsme ve čtvrtém ročníku a organizace padla na naši třídu. Nikdo jiný to nechtěl dělat. Takže jsem se toho ujal já a bylo to po všech stránkách strašné. Monika Ale něco tam už muselo být, jinak bys to nevzal. Martin Říkám, nikdo jiný to nechtěl dělat. Monika Ty jsi chtěl hrozně zvolit tu miss. (směje se) Martin Přesně. Když jste se pak viděl, jak vám bylo? Martin Hrozně, dodnes sám sebe nerad vidím nebo slyším. Ale na druhou stranu je to zase nejlepší způsob, jak se posouvat dál. I v téhle oblasti jako všude jinde se učíte vlastními chybami. Rozpoznáte je jen tak, že se na ně podíváte a zvažujete, jak to udělat příště, aby to bylo lepší. V čem jste se posunul? Zbavil jste se nějaké zásadní chyby, kterou už neděláte? Martin Chyb dělám a dělal jsem mraky. Zásadní posun při politických rozhovorech nastal, když jsem překročil hranici, kdy by člověku, který se tímhle přímo neživí, začal být rozhovor nepříjemný, to znamená ve chvíli, kdy by se musel začít ptát na nepříjemné věci a úmyslně dostával dotazovaného do nepříjemných situací. Moc lidí to nezvládne. To neříkám, že bych se vytahoval, ale mnoho novinářů mi říkalo, že to je komplikovaný moment. Mně se ho podařilo překlenout, aniž by mě to emocionálně zasahovalo. Moniko, řekla jste, že vás tatínek okřikoval, když jste hodně mluvila. To mnoho dětí odradí, a naopak se stáhnou do sebe. Monika To se mu nepovedlo. Ba naopak mě ještě podpořil, když mi dal k desátým narozeninám svůj kazetový nahrávací

přístroj, který dostal k maturitě. Byl úžasný, měl kožený obal, popruh přes rameno a externí mikrofon na drátku, který se držel v ruce. Chodila jsem o prázdninách se sestřenicí po vesnici a natáčela reportáže. Dělala jsem rozhovor s babičkou, dědečkem, se sousedem, moc mě bavilo ptát se, bylo to vtipné. Maminka to má někde schované. Měla jsem dvě zájmové linie, jedna byla reportážní a ta druhá péče o člověka, chtěla jsem být paní doktorka. Za tím

Kdo to nese hůř? Monika Tím Martin naráží samozřejmě na mě. Asi jsem se do rodičovství daleko víc položila a realizovala jsem se skrze něj možná až příliš. S každou dcerou jsem vždy přestala pracovat. Jak vstoupily do puberty a přestaly mě tolik potřebovat, což se stane ze dne na den, bylo to pro mě těžké, objevila se prázdná propast a já nevěděla, čím ji mám zaplnit. To je teď moje aktuální téma. Se stěhováním se opticky zvýraznilo to, co se pravděpodobně dělo už v původním bytě, ale my jsme to asi ještě nechtěli vidět. My i děti jsme jeli v zajetých stereotypech, jako bylo třeba večerní čtení. Viki bylo deset a Róze čtrnáct, a přesto jsem jim každý večer docela dlouho četla. Přestěhováním to skončilo, to jsem taky těžce nesla. Jak hledáte nové téma? Monika Špatně! Je to třeba knížka, kterou vy jste napsala a Martin ilustroval? Monika Ve fejetonech to je. Holky v nich samozřejmě vystupují, ale nikdy bych nepsala tak, aby s tím nesouzněly. Když

„Někdy i lítaly talíře, tedy počítače, abych byla přesná, ale já jsem o náš vztah strach neměla. Neměla jsem pocit, že by umřel.“ jsem si šla do doby, než mě nevzali na medicínu. Podřídila jsem tomu hodně věcí, učila jsem se latinsky, maturovala jsem z chemie a biologie. Nevím, co se mi po nepřijetí přehodilo v hlavě, ale za rok jsem podala přihlášku na žurnalistiku a teď se v profesním životě zase můžu ptát. Ale to je vlastně taky péče o člověka, která by neměla zůstat jen péčí o tělo. Vrátila jsem se k tomu i tím, že dělám aromaterapeutické masáže. Ptát se, kdo u vás doma víc mluví, je asi zbytečná otázka. Dcery jsou mluvné po vás, Moniko? (Martin se směje.) Monika Mladší v tomhle ano. Ta se ráno probudila, začala mluvit a přestala, až když usnula. Bylo to náročné. Krásně mi nastavila zrcadlo.

cítím, že je to tenký led, konzultuju to s nimi. Takže v knížce se moc rozvášnit nemůžu. Nějak si to tedy odžívám sama. Nejsou na to v aromaterapii nějaké vůně? Monika Jo, kovářova kobyla chodí bosa. To víte, že jsou. Ale je to o seberealizaci. Když se například dvě hodiny intenzivně věnuju člověku, namasíruju ho, on odchází šťastný a je vidět, že mu to pomohlo, i já se cítím naplněná. Říkám si: to je ta cesta, musíš se realizovat ty, musíš znovu přijít na to, co tě baví

nezávisle na dětech a to začít třeba i programově dělat. I když bych jim pořád ráda četla a ráda je chovala, ale ony už prostě nechtějí. Jak dlouho to trvá? Monika Dva tři roky. Nikdy jste neměla chvíli, kdy byste si oddechla, že už vás nepotřebují a že máte čas pro sebe? Monika Neměla. Takže by vám pomohla práce. Monika Určitě. Jenže když na to nejste připravená, možnosti nevidíte. Ale myslím, že moje krize už trochu odchází a začínají se otevírat receptory. Když Martin třeba mluvil o tom, že budou pro předplatitele obsahu, který DVTV produkuje, vydávat časopis, zasvítily mi oči. Říkala jsem si, že je tam všechny štve přepisování rozhovorů, a to je zrovna věc, kterou umím, a že jim můžu pomoct. Martine, vy dokážete dobře dělit čas mezi rodinu a práci? Martin Někdy se až stydím, ale od založení DVTV už nepracuju od nevidím do nevidím. Užil jsem si pracovního nasazení, když byly holky malé, dělal jsem najednou v rozhlase a v televizi a šlo to někdy obtížně fyzicky zvládnout. Teď mám velký prostor pro cokoli s rodinou nebo na koníčky. Doba, kdy jsme pracovali jako vzteklí, je naštěstí pryč. A byla to vědomá změna? Uvědomoval jste si, že chcete být víc s rodinou, nebo to byla spíš souhra náhod, že teď máte víc času? Martin Spíš to vyplynulo. DVTV je i tak velmi pravidelná věc a zodpovědnost k ní mám asi ještě větší, než jsem kdy měl k médiím, která nebyla moje. První rok a půl jsme s Danielou Drtinovou pracovali ještě poměrně hodně, protože jsme byli jen dva. Když přibyl třetí kolega, práce na nás na každého je o něco míň. Jsme čtyři majitelé firmy plus minus stejně staří, máme skoro stejně staré děti, a myslím, že už víme, že se nehodláme upracovat k smrti. Monika Ale to jsi takhle neměl nikdy. Navíc tvoje současná práce nejde měřit na hodiny, kdy se připravuješ

Asi jste na ni hodně mluvili, když byla malá. Martin Mluvili jsme na obě stejně a každá je v tomhle ohledu jiná. Monika Já teď mluvím na kocoury. Jsem často sama doma. Vědí o mně úplně všechno. Občas, když přijde Martin domů, aniž bych o tom věděla, vyslechne naše rozpravy. Stěžujete si jim? Monika Taky. Felinoterapie je úžasná. Vaše dcery jsou v pubertě. Jak to zvládáte? Martin Před dvěma a půl roky jsme se stěhovali a celé to akcelerovalo. Do té doby jsme bydleli v bytě, kde byly holky v jednom pokoji. Náš i jejich subjektivní pocit byl ten, že se pravděpodobně příští týden zabijí, jestli každá nebude mít svůj pokoj. Po přestěhování každá zmizela do toho svého a naplno propuklo v plné parádě všechno, co je s pubertou spojené. Ale není to tak hrozné, ještě neutíkají z domu a nedělají jiné šílené věci… Takže průběh je asi standardní. No a někteří z nás to nesou líp, někteří hůř.

„Mluvíme o všem. Co komu přijde v ten moment důležité, je to spontánní,“ říkají shodně manželé.

WHAT20-02-rozhovor.indd 9

22/01/2020 09:37

R OZ H OVO R

na rozhovor a moderuješ. Martin vždycky říká, já mám zítra volno, a pak z toho vyplyne tříhodinová obsahová porada a dvě schůzky. Takže to je jeho volno. Navíc myslím, že nejtěžší je unést, že oni jsou ta firma. Vize, nápady, úspěch, kvalita spolupráce, všechno visí na nich. Martinovou prací je tedy i energie a zodpovědnost, kterou do toho dává. Není zaměstnanec. Řešil jste někdy, Martine, lítost, když byly děti malé, že vám někde něco uniká, ať už s nimi, nebo v práci. Monika Martin byl vždy s dětmi hodně, třeba i na úkor spánku. Martin Žádné výčitky, ať už vůči dětem, nebo profesi, nemám. Maximálně vůči Monice, protože jsme to nakonec vždycky udělali tak, že na tom byla bita její práce. Ona byla s dětmi daleko víc. Monika Ale já jsem to jinak nechtěla a ani neuměla. Když byl Rozárce měsíc a já měla nějakou práci, byla jsem z toho nešťastná a doufala, že to nebude pokračovat dál. Jak jste vychovávali děti? Martin Naše děti nemají přísnou výchovu. Přistupujeme k nim odmalička jako k bytostem, které mají mozek v hlavě, jen odlišnou sumu zkušeností než my. Má to svoje plusy a minusy. Já vyrůstal v direktivnější rodině, pro mě to znamenalo si přenastavit myšlení. Od začátku mi to dávalo smysl, ale moje nastavené výchovné dráhy se vzpouzely. Navíc, když dáte chytrému dítěti volnost, musíte se chovat podle pravidel, která nastavujete. Cokoli po něm budete chtít, bude ono chtít i po vás. A bude mít naprostou pravdu. Pro mě je to velký rozdíl v porovnání s tím, v čem jsem vyrůstal. Monika Já byla prý taková ta hodná holka. Pekla jsem si odžívala uvnitř sebe. I proto, že jsem neměla sourozence a rodičům jsem se nesvěřovala. Pravidla byla, ale neřekla bych, že jsem byla přísně vychovávaná. U našich dětí to bylo tak, že přišly na svět osobnosti, u kterých nám bylo trapné je nějak moc omezovat a často něco přikazovat. Samozřejmě jim řeknete, tady bys uhořela a tady mi musíš dát ruku, i to byl někdy problém vysvětlit. Snažili jsme se,

aby přežily, a taky s nimi o všem vždy mluvili. Takže všechno vysvětlit, umět se omluvit, umět přiznat svoje chyby, slabiny, to jsou pilíře, o které jsem se při výchově svých dcer opírala. Úskalí této výchovy přichází často v pubertě. Pokud nejsou nastavené hranice, musí si je děti těžce nastavovat samy. Martin Měli jsme na mysli hlavně to, že u nás není příliš mnoho třináctých komnat, o kterých se nemluví. Ale v žádném případě to není tak, že bychom praktikovali bezbřehou výchovu, ve které se dítě nemá o co opřít. To tak vůbec nebylo, i proto, že jsem do určité míry vzteklý, a když byly malé, byl jsem daleko víc. Mantinely vždycky holky měly. Vznikaly ale tak, že jsme je s nimi prodebatovali. Nebyla tam direktiva typu musíš chodit spát v sedm. Nemusím… vy taky chodíte v jedenáct. To je velký úkol, obhájit, proč ony musí opravdu jít spát v sedm. Neznamená to, choď si spát, kdy chceš. Rozhodně to není liberální výchova, trefilo by mě, kdyby neměly hranice. Monika Nechtěla jsem se uchylovat k zoufalé rodičovské větě: protože jsem to řekla! Takže jsem si vždycky položila otázku, proč to po nich vlastně chci. A snažila jsem se dovzdělat, abych jim dokázala argumentovat. (směje se) Vy jste, Martine, říkal, že jste vzteklý. Ale pro mě jste, když vás vidím na obrazovce, vzor klidu! Martin To je práce, naučená role. Bylo by absurdní si myslet, že ten, kým jsem v rozhovoru, jen ten samý, kdo přijde domů. Jak trávíte společný čas, když jste všichni čtyři pohromadě? Monika Jednou denně se sejdeme většinou u večeře, o víkendu u oběda. U stolu tedy každý den. Připadá mi to hodně důležité, protože to často bývají jediné chvíle, kdy jsme spolu. Starší dceři je už šestnáct a půl. Pořád s námi ještě chtějí jezdit na dovolenou. Musíme pečlivě vybírat destinaci, aby je to zajímalo. Starší má ráda Francii a francouzštinu, takže jsme ji utáhli na Paříž, Normandii, teď plánujeme Provence. Nedávno mi naznačovala, že ráda pojede, ale že by to

Video z focení titulní strany s Martinem a Monikou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

nemuselo být na celý týden. (smích) Martin Jsme ve fázi, kdy zájmy jednotlivých členů rodiny jsou trochu jiné. Když byly malé, šéfovali jsme program my a bylo to docela snadné. Teď každou zajímá trochu něco jiného a jako na potvoru se mnou nikdo nechce chodit do válečných muzeí. Což nechápu. Monika Viktorka s tebou byla asi třikrát. Martin To ano, ale uplatil jsem ji něčím sladkým. Co vy dva? Máte čas být jen spolu? Vztah je třeba kultivovat. Monika Čas na sebe máme. Martin Možná ho máme někdy až moc. Monika Poměrně často spolu chodíme do hospody. Máme kolem sebe na Žižkově spoustu sympatických podniků. Chodíme ke Kurelům, k Vodouchovi, do Porke… Nás vlastně baví spolu mluvit.

Monika Protože já jsem to nedala. Martin Že jsou holky samy u babičky. Byli jsme zkrátka hodně pohromadě. Když jste se poznali, měli jste každý vztah. Museli jste se s tím nějak vyrovnávat? Monika Já jsem se musela vyrovnat s tím, že jsem ublížila. Byť si myslím, že máte právo, zejména, pokud nemáte děti, a je vám pětadvacet, ze vztahu odejít. Ale když vidíte, že druhá strana to nese těžce, je to strašně bolestivé. Ale prostě jsem se zamilovala. Martin Není to nic, na co by člověk s radostí vzpomínal. Monika Já byla ve vztahu pět, Martin šest let. Už to nebyla úplně brnkačka. Měli jste někdy krizi? Martin i Monika Měli.

„Poměrně často spolu chodíme do hospody. Nás vlastně baví spolu mluvit. Rádi klábosíme u piva nebo u vína.“ Rádi klábosíme u piva nebo u vína. Martin Prokecáme spoustu večerů. Monika Teď jsme si koupili konečně dvě křesla. Tak jsme pár večerů propovídali v nich. A jsou to dlouhé večery, jdeme spát třeba ve tři. Podle toho to pak ráno vypadá. Martin Ale je to důležité. Nosíte si témata k hovoru z práce? Martin To moc ne. Já práci, až na výjimky, kdy potřebuju něco konzultovat, domů nepřetahuju. Monika Mluvíme o všem. Co komu přijde v ten moment důležité, je to spontánní. Martin My si od začátku, co jsme spolu začali chodit, hodně povídáme. Taky jsme asi pět let tancovali, chodili jsme do tanečních kurzů, ale teď to dost flákáme. Monika To bylo fajn. Skončili jsme, když přestala chodit hlídací babička. Cítili jsme vůči ní zodpovědnost: když už se chudinka vypraví a jde nám hlídat děti, musíme do tanečních jít. Když se holky začaly hlídat samy, motivace polevila. Občas jsme šli za taneční, třeba právě do hospody, a pak to úplně lehlo. Jsme teď v přelomovém období. Pořád jsme fungovali hodně silně jako rodiče, snažili jsme se třeba o volném víkendu jet všichni čtyři na kola, ale to už se podaří málokdy. Takže se učíme zdravě se na to vykašlat a dělat něco sami. Martin Potřebujeme si to definitivně přebrat tak, že ještě chvilku a už pak budeme zase jen my jako před sedmnácti lety. Monika Teď nám zrovna naordinovaly, že máme s Martinem zůstat na chalupě, kam vezeme matrace. Chtěli jsme jet na otočku a ony nás uprosily, abychom tam přespali. Sondovala jsem, co se bude zatím dít v našem bytě, a vypadá to, že tam bude hodně dětí. Ony už tu svobodu moc chtějí, ale my to ještě nevidíme a částečně nechceme. Nejdřív jsme chodili ve čtyřech, pak ve třech, už to bylo smutné, že s námi není Rozárka. Teď se to chýlí k tomu, že budeme zase chodit ve dvou. Dali jste někdy děti třeba k babičce, abyste si udělali víkend o samotě? Martin To jsme praktikovali dost málo. Třeba z Chorvatska, kam jsme spolu odjeli na čtyři dny, jsme se vraceli po dvou dnech…

Ale zvládli jste ji, to byste tu jinak nebyli. Monika Někdy i lítaly talíře, tedy počítače, abych byla přesná, ale já jsem v sobě o náš vztah strach neměla. Neměla jsem pocit, že by umřel. Měla jsem strach o to, že třeba ve vzteku udělám něco, po čem už spolu nebudeme moct být, ale nebála jsem se, že by to bylo kvůli tomu, že vztah vyhasne. Martin Nechci to do detailu rozebírat, ale měl jsem tendenci vidět věci pesimističtěji. I když ten strach, třeba o vztah, mi zpětně viděno přijde jako motivační. Když jsme u házení nádobí, já hodila jednou hrnkem, byl z nerozbitného porcelánu a odskákal, to mě rozčílilo ještě víc. Jak to, že u vás lítaly počítače? Monika Hodila jsem s ním v domnění, že je můj, ale on byl manžela. Vytuněný, herní. Já si toho ve vzteku nevšimla. Něco z něj zbylo, ale nefungoval. Byl důvod koupit si ještě vytuněnější. V jakém rozpoložení jste teď? Martin Pro mě skončila depresivní fáze před koncem roku. Byl to nějaký divný podzim. Teď se cítím dobře. Jsem v očekávání mírně radostném, že přijdou nové věci. Musí přijít, protože třeba dynamika vývoje s našima holkama je rychlá. Monika To jsi řekl hezky, že musí přijít… Řekl jste nové věci, předpokládám, že čekáte dobré věci. Martin Tak nemusí být nutně jen dobré, že bychom se roztékali do růžových barev. Ale aby to nebyl prostě průšvih. Martin V to vždycky doufám, nemůžu se dívat dopředu a říkat si, že bude špatně. Monika Cítím se taky v očekávání. Krize z toho, že už nejsem tak vytížená jako matka, pomaluje ustupuje. Vidím věci, na které se začínám těšit a které se týkají jenom mě. Třeba že budu secvičovat se skupinou žen 40 plus předtančení kankánu na ples Pravého domácího časopisu, že budu hledat prostor, kde bych mohla provozovat aromaterapii, že budu točit videorozhovory pro neziskovku Slušná firma… Že snad spolu pojedeme v srpnu někam jen my dva. Týden sami jsme spolu nebyli šestnáct let.

WHAT20-02-rozhovor.indd 10

22/01/2020 09:37

Něco o Martinovi Internetový, televizní a rozhlasový redaktor a moderátor se narodil ve Vrchlabí. Chodil na pražské gymnázium Budějovická, nedokončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. S moderováním začal v Rádio Klubu Hlasu Ameriky, pokračoval v rádiu Evropa 2. Působil na Primě, v televizi Nova moderoval talkshow Áčko a diskusní pořad Sedmička. Pracoval v Českém rozhlase. Z postu moderátora Událostí, komentářů na ČT24 odešel v březnu 2014 a založil s Danielou Drtinovou, Janem Rozkošným a Janem Ouředníkem projekt DVTV. Je mimo jiné držitelem Ceny Karla Havlíčka Borovského a Ceny Ferdinanda Peroutky.

Něco o Monice Narodila se v Praze. Maturovala na gymnáziu ve Štěpánské, vystudovala bakalářský obor žurnalistika a masová komunikace se specializací televizní a filmová žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracovala jako reportérka a zprávařka v rádiích Bonton, City a Evropa 2, v ČRo moderovala pořad o vzdělávání. V televizi Prima uváděla talk show Sauna, magazín Prima jízda a další pořady. Na Nově moderovala Snídani s Novou a psala pro časopis Cinema. Věnuje se moderování, psaní a aromaterapii. Vyšly jí dvě knížky fejetonů Odvrácená strana matky. Za Martina Veselovského se provdala v roce 2002. Mají dvě dcery.

Za zapůjčení oblečení děkujeme značkám H&M (modré šaty, Conscious Exclusive), Elisabetta Franchi (růžové šaty), Boss a Van Graaf.

WHAT20-02-rozhovor.indd 11

22/01/2020 09:37

KRÁSA

Rituály, které změní váš život

Když do vany přidáte hrstku správného druhu soli a zázračný olej, život se vám obrátí naruby.

T Soňa Hrabec Kotulková, F unsplash.com, archiv značek

Nechápu, co v té koupelně tak dlouho děláš! Věta, kterou slýcháme už od puberty. Jakmile se za námi zavřou dveře té malé místnosti, je to náš prostor, náš čas. Proč má smysl si tyhle každodenní momenty dopřát bez ohledu na to, co si myslí okolí? ení žádným tajemstvím, že asĳské ženy, zejména v Jižní Koreji a v Japonsku, tráví v koupelně víc času než uspěchané Evropanky. Jejich péče o sebe nespočívá jen v tom namazat na sebe krém a jít, ale skládá se z mnoha kroků. Nejprve přichází na řadu několikafázové odlíčení, pak je

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

tu pleťová maska, po ní pleťová sprška a nultá fáze v podobě pečujícího lotionu, který pleť připraví na další kroky – sérum, hydrataci, pleťový olejíček, krém a oční krém. A to nejen před spaním, ranní rutina je velmi podobná, jen se k ní přidají podkladové báze, make-up a další líčidla. Na podobném principu je založena i úplně nová česká značka s přírodní, udržitelnou kosmetikou Yage Organics. Jejich desetikrokový rituál zahrnuje produkty jednoduše označené velkými číslicemi, které tak snadno navádějí, jak je použít za sebou. Vše je rozděleno na čisticí, přípravnou, aktivní a ochranou péči. Zakladatelka značky Petra Drvoštěpová k tomu říká: „Mnoho lidí nyní chápe krém jen jako prostředek k tomu, aby neměli vrásky. Pro nás je ale péče mnohem víc. Je to o tom mít v životě určitý balanc – najít si čas na sebe, být sám se sebou a propojit se se svým já. Než samotný přípravek je ale důležitější jeho aplikace – správná masáž dokáže pleť zpevnit zevnitř, zbavit ji toxinů a škodlivých látek a posilovat také svaly v obličeji. Kosmetika prostě bude vždy lépe fungovat, když svou péči budete dělat vědomě.“

Ztráta času, nebo ne?

Mnohakroková péče sice zabere více času, než jsme obvykle zvyklé, nicméně přináší své plody – není výjimkou, že padesátileté Asiatce byste hádali

minimálně o deset let míň. Když budete sama se sebou trávit víc času, zároveň se zklidníte a odpočinete si, což potvrzuje i kosmetička z pražského Boutique Sisley Andrea Slancová: „I malý kosmetický obřad má smysl. Už jen pocit, že se o svoji pleť staráme, má pro nás budoucí efekt.“

Naordinujte si koupel

Dietní rady většinou doporučují vyhýbat se oleji a soli, pokud jde ale o rutinní koupele, měli byste se svěřit do jejich rukou. Když do vany přidáte hrstku správného druhu soli, podpoříte cirkulaci, vypláchnete z těla toxiny a podpoříte hydrataci pokožky. Doporučit můžu organickou toskánskou sůl z oblasti Borgo Santo Pietro. Marockým arganovým olejem rozhodně také nic nepokazíte. Seženete ho například na stránkách bioarganovyolej.sk.

Dnes je můj den!

K domácímu rozmazlování se můžete jednou za čas svěřit do rukou odborníků: „Kosmetická péče není pouze starost o pleť, ale i forma psychorelaxace. Náš Sisley rituál začíná masáží hlavy,

kde se pomocí akupresurních bodů uvolňuje centrální nervová soustava, následuje aromatický rituál za pomoci oleje z levandule, který odbourává stres a napětí, a zároveň navozuje pocit zklidnění. Značka tak využívá své znalosti z oblasti fytokosmetologie s cílem vytvořit ideální kombinaci účinných rostlinných extraktů,“ popisuje kosmetička Andrea Slancová. Rituály mají své letité tradice po celém světě. Sama, když někam přĳedu, chci je hned vyzkoušet. V Turecku jsem si zamilovala hammam – tradiční rituál, kdy v parní kabině téměř zmizíte pod vrstvou husté pěny a díky mýdlové masáži a následné exfoliaci odplynou i únava a stres. Pokožka vám za to poděkuje. V jižní Indii zase nikdy nevynechám ajurvédskou masáž. Horký olej, stékající na vlasy, masáž hlavy a pak synchronní masážní koncert čtyř rukou, s konečným odpočinkem v parní komoře – to se slovy ani nedá popsat. Přestaňte si říkat, že jde o luxus, který není pro vás nebo který si nemůžete dovolit. Dodržovat určité rituály se vyplatí nejen pro fyzickou krásu, ale i pro duši.

V Y Z KO U Š E J T E Vyživující tělový krém

Bio dvousložkové odličovací médium

Budete se určitě zase těšit, kdy ho na svoje tělo rozetřete, má totiž bohatou texturu a božskou vůni. Obsahuje olivový, jojobový, rakytníkový a meruňkový olej, bambucké máslo, vitamin E a betaglukany, které pokožku zjemní a omladí. Oolaboo, eshop.oolaboo.cz, 1727 Kč

Stačí jen protřepat, aby se obě složky spojily, nanést na tampon a odlíčit oči i tvář. Dvacet tři biologicky aktivních látek, jako například bio oleje a ručně připravované bio bylinné extrakty si poradí i s velmi odolným a voděodolným make-upem. Klara Rott, klararott.cz, 1490 Kč

My Temple Body Cream

Něha

Pečující a zkrášlující balzám

Pleťové tonikum

Blankytně modrý pěstící balzám obsahuje přírodní azulén z marockého heřmánku, který mu dává jeho typickou barvu. Zklidňuje a hydratuje, poradí si s citlivou i problematickou pletí, ale také s ekzémy. Yage Organics, yageorganics.cz, 1699 Kč

Voňavý toner výborně čistí pleť, zanechává ji svěží, zdravou a zářivou. Obsahuje přírodní extrakty z růže, oliv a heřmánku. Ženšen a aloe vera bojují proti volným radikálům a rozjasňují pleť. Grown Alchemist exkluzivně v douglas.cz, 764 Kč

Mystic Tansy Blue

Balancing Toner

Magnetická omlazující maska na obličej

Tělový peeling s kávou Arabica

Dopřejte si relaxaci s plátýnkovou jednorázovou maskou, která má v sobě speciální magnety, jež napomáhají k lepší cirkulaci krve, detoxikují a čistí pleť do hloubky a odvodňují ji. Tím, že zrychlují metabolismus, stimulují zdravou tvorbu nových buněk. Magicstripes, byssine.com, balení (3 ks) za 1290 Kč

Potěší milovníky kávy, ale i přírody, protože ji nijak nezatěžuje. O vyživení pokožky se postarají kokosový a jojobový olej a bambucké máslo. Pokožku dokonale vyhladí. Hodí se i na strie, jizvy, problematickou pokožku nebo na celulitidu. Avinya, zdravibezchemie.cz, 150 ml za 1028 Kč

Magicstripes

Coffee Peeling

12-13_WHAT20-02-krasa.indd 12

22/01/2020 21:29

Velmi přirozený

Přemýšlejte, co na sebe mažete Používáte výhradně bio a organické krémy v domnění, že je to pro vaši pleť to nejlepší? A co váš make-up? Není náhodou plný silikonů, ropných derivátů, chemických vůní a barviv? Možná jsme vás zahltili otázkami, nicméně je na místě si je pokládat. Otestovali jsme pro vás make-upy, které neškodí. T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

Na pleti je téměř neviditelný, nicméně jeho účinky uvidíte a ucítíte ihned. Díky obsahu přírodní kyseliny hyaluronové brání dehydrataci pleti, vyhlazuje ji a projasňuje. Výborně se aplikuje, nezanechává fleky, dokonale sjednocuje a dělá pleť celkově krásnější. Přírodní krémový make-up s kyselinou hyaluronovou Alima Pure, prodává Líčírna, licirna.cz, 1190 Kč

Omlazující

Obsahuje vysokou koncentraci pigmentů, takže výborně, avšak velmi přirozeně kryje. Má hedvábnou, nemastnou, tekutou texturu, je nekomedogenní a zanechává na pleti sametový závoj. Stačí ho aplikovat jen opravdu malé množství. Hezky květinově voní. Přírodní make-up Phyt’s, jannami.cz, 790 Kč

Nenápadný, ale pečující

Je velmi lehký a dovoluje pokožce volně dýchat. Nádherně sjednocuje a „retušuje“ všechny její nedokonalosti. Praktické balení s pumpičkou obsahuje nálož fytonutrientů a antioxidantů plus aloe vera, jojobový, neemový olej a tea tree olej a bambucké máslo. Make-up Essential Foundation Rachel, Sappho New Paradigm, greenwave.cz, 1490 Kč

Hydratační

Má lehkou texturu, která díky revolučnímu komplexu ihned splyne s pletí, dodá jí sametový, hydratovaný vzhled a nevytváří efekt masky. Obsahuje kyselinu hyaluronovou, výtažky z mořské řasy, vitaminy a organický olej z rostliny inca inchi. Neucpává póry! Hydratační make-up Hydra Jeunesse, Couleur Caramel, milujibio.cz, 925 Kč

Zdokonalující

Je tak skvělý, že na něho nedáme dopustit už několik let. Dodává pleti nejen souměrný vzhled (dobře se přizpůsobuje odstínu pleti), ale chrání ji před vnějšími vlivy a udržuje její vlhkost v rovnováze. Líbí se nám jeho dávkování v pumpičce a také příjemná přírodní vůně. Make-up Foundantion, Dr. Hauschka, yingyang.com, 644 Kč

12-13_WHAT20-02-krasa.indd 13

22/01/2020 21:29

S U P E R T Ě LO

minutové intervaly prokládané 30sekundovou pauzou. Popřípadě střídejte sprchování teplou a studenou vodou.

Díky otužování v sobě probudíte dosud neznámé fyzické reakce. Zapracujete na své soustředěnosti, výkonnosti, posílíte imunitu.

Tipy pro začínající otužilce

Trendy šílenství, nebo skutečný zázrak pro tělo? T Michala Bradová F unsplash.com

Je to vlastně snadné – stačí v koupelně otočit kohoutek doprava aspoň na pár sekund. Sprchování studenou vodou může být dobrým základem pro pravidelné otužovací túry. Co říkáte na takové koupání v jezeře teď v zimě nebo pochod na zasněženou Sněžku jen v plavkách? Pokud se vám to jeví jako naprostá šílenost, možná jste ještě neslyšeli o Wimu Hofovi přezdívanému The Iceman. pousta wellness trendů vzniká jen na základě nějaké aktuální vlny zájmu, rychle se vyšplhají na výsluní a se stejnou rychlostí upadají v zapomnění. Mohlo by se zdát, že otužování bude jedním z nich, protože se o něm v posledních letech hlasitě mluví.

chlad pomáhá zklidnit nervový systém. Také při saunování, které má svou bohatou historii, hraje chlazení důležitou roli. U nás se o otužování zasloužil především Alfréd Nikodém, zakladatel sportovního otužování v Československu, který stojí za dlouholetou vánoční tradicí – plavá-

„Nebojím se smrti. Bojím se nežít naplno.“ Wim Hof

Tenhle koncept si však svou cestu šlape mnohem déle. Chlad jako takový se využíval už v době starého Egypta, kdy sloužil jako léčebný prostředek u poranění a zánětů. Ve své praxi se jím pro zajímavost zabýval třeba i Hippokrates. Později v 16. a 17. století se často chladilo při léčení zánětlivých onemocnění a během napoleonských válek s ním údajně snižovali bolest při amputacích. Dokonce i Napoleonův lékař věřil, že

ním ve Vltavě. Sám do jejích vod skočil už v roce 1923.

Wim Hof – ledový fenomén

Otužování ani sprchování studenou vodou se minimálně zpočátku pro většinu lidí neslučuje s jejich komfortní zónou. V případě, že vydržíte, můžete se dočkat nečekaných změn ve vašem životě. Využijete své tělo na plný potenciál, posunete svou mysl na novou hranici,

probudíte v sobě dosud neznámé fyzické reakce. Zapracujete na své soustředěnosti, výkonnosti, posílíte svou imunitu. Toho byste v pohodlném prostředí jen tak lehce nedocílili. Vraťme se ke jménu Wima Hofa. Tenhle Nizozemec je v současnosti asi nejznámějším šiřitelem využívání chladu, meditace a vědomého dýchání. Hofova doporučení zahrnují vystavování ledové vodě a procvičování specifických dýchacích technik. On sám i desetitisíce jeho „žáků“ po celém světě jsou důkazem, že tato kombinace dokáže posunout limity lidského těla. Můžete se díky ní naučit měnit fyziologii svého těla, aktivovat dosud nevyužité schopnosti a ovlivnit autonomní a autoimunitní procesy v organismu. Wim Hofova metoda kombinuje tři elementy – kontrolované dýchání, řízené otužování a správné nastavení mysli, a její cíl je jasný – člověk má být zdravější, silnější, klidnější a spokojenější.

Ledová sprcha

Než se vrhnete na praxi, přesuňte se do příjemného a bezpečného prostředí. Pohodlně se usaďte, případně lehněte, jak vám vyhovuje, zavřete oči a snažte se uklidnit a napojit na své tělo. Dopřejte si čas. Až se budete cítit dobře, začněte s hlubokými nádechy a výdechy až do plné kapacity plic. Dejte si jich zhruba 15. Taková zahřívačka. Následuje série silných dechů. Nadechujte se zhluboka nosem nebo ústy, vydechujte ústy v krátkých a silných výdeších. Udržujte stálé tempo a opakujte asi 30krát. V těle se vám bude koncentrovat kyslík, přičemž můžete pociťovat drobné mravenčení, svědění nebo lehké točení hlavy. Měli byste pravidelně dýchat, uvolnit se, plně se ponořit se do svého nitra a co nejvíce si uvědomovat celé své tělo. Jakmile dokončíte tento intenzivní cyklus, opět se naplno nadechněte, následně dostaňte veškerý vzduch z plic a zadržte dech na tak dlouho, jak vydržíte. Pomalý a hluboký nádech do maxima kapacity plic. A znovu pokračujte se zadržením dechu, asi na 15 vteřin. Pomalu vydechněte. První kolo máte úspěšně za sebou. Ideálně byste měli provést další dvě série. Po dechovém cvičení si dopřejte tak pět minut odpočinku, jen ležte a relaxujte. A poté „skočte“ do studené sprchy – po dýchací fázi totiž přichází na řadu ta otužovací. Dejte si například dva až tři

Studené sprchy mají mnoho fyziologických účinků na tělo a lidé si je už po staletí ordinují k oživení a zlepšení celkového zdraví. Zvýšená bdělost a ostražitost. Více energie a větší fyzická aktivita. Posílená imunita. Pozitivnější mysl. Dobrá nálada. Rychlejší regenerace. To jsou všechno sice hezké bonusy, ale jak se odhodlat k pravidelnému „chlazení“? Vytvořte si návyk a postupně organismus na chlad připravujte. Proměňte svou každodenní koupel na malý otužovací rituál, zpočátku můžete klasickou teplou sprchu prokládat několika sekundami strávenými pod proudem studené vody a daný interval pomalu navyšovat. Začít můžete také jen s lehkým pocákáním těla, popřípadě sprchováním určitých částí – typicky nohou a rukou. Pokud k otužování zvolíte ledovou lázeň, ideální je ponořit celé tělo na maximálně 10 až 15 minut. Opatrní by při otužování měli být lidé s oslabeným imunitním systémem nebo vážným srdečním onemocněním, protože náhlé změny tělesné teploty a srdeční frekvence by jejich organismus nemusel unést. A samozřejmě pozor na podchlazení. Obzvláště u ledových koupelí by si všichni otužilci měli hlídat celkový čas strávený ve vaně. Klíčové je přijmout chlad. Nebrat ho jako nepřítele nebo nepřekonatelnou bariéru, ale naučit se v něm cítit se příjemně. Překonáte-li prvotní šok, otevřou se vám nové dimenze. Naučíte se ovládat svoje reakce na chlad, a tím získáte kontrolu nad svým tělem i myslí. A rozběhne se koloběh všech výše zmíněných aspektů… Pokud si na domácí otužování netroufáte a chtěli byste se svěřit do rukou profesionálů, máte možnost. Na stránkách wimhofmethod.com se můžete osobně přihlásit na některý z vypsaných kurzů. Aktuálně máte v nabídce Wim Hof Experience například v Barceloně, Berlíně, Amsterodamu nebo Londýně.

WIM HOFOVA ME TODA

Vyšší sportovní výkonnost

Co vám může přinést? Silnější imunitní odpověď vůči patogenům Lepší mentální zdraví Schopnost regulovat úroveň stresu Kvalitnější spánek Rychlejší zotavení z fyzické námahy, tréninku Pevnější propojení mysli a těla Více kreativity Rychlejší metabolismus Tvorbu hnědého tuku Pomoc v boji proti nemocem – astma, lymeská borrelióza, artritida či alergie

14_WHAT20-02-super-telo.indd 14

22/01/2020 21:37

Kompaktní design

WHAT-inzerce.indd 1 INZ CS Compact 270x400 01.indd 1

29/05/2019 15:39 25/04/2019 12:02

DRE AM JOB

neohlížela zpátky, ne proto, že bych něčím pohrdala, ale protože tady v Čechách jsem si absolutně nevěřila. Bylo to, jako když vás odmítne vlastní rodič,“ vysvětluje, proč se její kariéra odehrává v ostrovní zemi.

Tank ze sněhuláka

„Tlačila jsem kočárek s pětiměsíčním synem, pět měsíců jsem nespala, nepřipadala jsem si jako člověk, který je ve stavu něco tvořit. A najednou mi volá agent a říká slovo Coldplay,“ vypráví umělkyně Míla Fürstová.

Andělé by se měli snažit být nenápadní

T Klára Mandausová F archiv Míly Fürstové

Působí křehce, jako víla, na kterou někdo opatrně, aby ji neponičil, dýchl výjimečný talent. Mluví docela tiše a pořád se usmívá. Říká si holka z Pelhřimova, ale její díla visí v londýnských galeriích a hudební skupina Coldplay ji požádala o přebal alba Ghost Stories. U něj to však neskončilo, vznikla krásná spolupráce. Když vypráví, jak to celé bylo, zdá se vám, že posloucháte mysteriózní příběh. Seznamte se, prosím, Míla Fürstová.

a pražské AVU ani UMPRUM ji po střední uměleckoprůmyslové škole nechtěli. Chodila prý tehdy po vltavském nábřeží a žalostně plakala. Když přestala, nastoupila na pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova a angličtina. „Teď pod dvaceti letech tu jezdím taxíkem do televize, na výstavu nebo na křest své knížky. Člověk si něco strašně přeje, ale někdy ho vesmír uchrání před ním samým, protože je třeba ještě hodně brzy. To jsem ale jako devatenáctiletá nemohla nahlídnout, vidím to až s odstupem,“ říká umělkyně, která vůbec necítí zášť, naopak je vděčná, že se věci poskládaly právě takhle. Dvacet let žije v Británii, kde vystudovala vysokou uměleckou školu. Domov má dvě hodiny od Londýna, ve městě velkém asi jako Hradec Králové, ona sama ho nazývá venkovem. S manželem uznávaným fotografem Quintinem Lakem mají sedmiletého syna a pětiletou dceru. „V Británii mě přijali na univerzitu, nikdy jsem se

Už ve školce naznačily paní učitelky rodičům, že by měla Míla chodit do Lidové školy umění. „Jestli se u mě projevoval talent? Kreslili jsme tři kolečka a byl z toho sněhulák, když se splácnul, stal se z něj tank 23, který nás osvobodil,“ směje se. V Lidové škole umění jim prý paní učitelka dokola pouštěla jednu pohádku o princezně, které se ovinuly černé vlasy kolem hlavy jako hadi. „Bylo to imaginativní. Pořád ráda kreslím příběhy, začalo to tehdy,“ vzpomíná na své začátky a dodává, jak moc si cení toho, že ji odmalička hodně podporovali rodiče. „Nemyslím, že bych mohla mluvit o obrovském talentu, je to o obrovském přesvědčení. Rodiče mě přesvědčili, že ve mně může něco růst a že když budu naslouchat svým vnitřním hlasům, budu tím, čím chci být,“ dodává. Její kariéra v Anglii ale startovala pozvolna. Nejde prý jen tak sbalit grafiky a zaťukat na dveře galerie, takhle to nechodí. „Když člověk vystuduje uměleckou školu, má představu, že se mu otevřou všechny dveře, ale kdepak. Věci se nabalují jako sněhová koule velmi pomalu. Mně zpočátku oslovily dvě galerie, získala jsem pár zákazníků. Zpátky do Čech mě paradoxně pracovně vrátila spolupráce s Coldplay. I když jsem to tady nikomu neřekla, někdo to vypátral,“ vzpomíná na rok 2014, kdy tuto zakázku získala. Do té doby žádné podobné zakázky nepřijímala. „Ne proto, že bych nechtěla, ale nebyla jsem si jistá, jestli je dokážu naplnit. Když jsem přijela studovat do Anglie, spolužáci se smáli, že mě nikdy nikdo neviděl kreslit. Potřebuju se zavřít a být v naprostém klidu, musím se velmi soustředit. Když děláte zakázku, ten, kdo ji zadal, si něco přeje, a vy to musíte vyplnit. I bych to bývala ráda udělala, ale jakmile něco neprochází mým nitrem a necítím to, nejde to. Když chce někdo věc za tři týdny, není to pro mě, nedokázala bych do toho dát hloubku,“ vysvětluje. Vše se změnilo s Coldplay. „V tomto případě se nedá mluvit o zakázce, spíš to bylo souznění, které trvalo rok a půl. Přibližovali jsme se jako umělci a pak společně vytvořili něco, co je poetické a funguje. Ale cesta to byla dlouhá. Začala jsem cítit, jako bych dělala vlastní dílo inspirované skupinou,“ říká Míla. A přitom to všechno začalo mnohem dřív, než si obě strany poprvé zavolaly.

Rovnou ke stolu

V roce 2009 prožívala těžké období, o jehož příčinách nechce mluvit, a ocitla se u své kamarádky v Londýně. „Posadila mě do postele, dala mi na klín laptop a prý ať poslouchám tohle – a pustila mi

Ilustrace Míly Fürstové jsou plné příběhů.

16-17_WHAT20-02-prace-snu.indd 16

22/01/2020 21:41

Viva la vida od Coldplay. Pouštěla jsem si to pořád dokola, krásná hudba i text, pro mě tehdy první krok do další životní kapitoly. Často jsem pak tuto skladbu slýchávala v zásadních momentech etapy, kdy jsem se dostávala z obtížné situace. Jakoby mě nějaký anděl někde zezadu sahal na rameno a říkal mi, že to bude OK, a vždycky u toho byla stejná hudba. Až jsem si říkala, že o tom snad napíšu Coldplay. Ale protože jsem úplně normální ženská, která nepíše slavným zpěvákům, nikdy jsem to neudělala,“ vypráví. A pak napsali Coldplay Míle. Úplně ji mrazilo, když jí agent oznamoval,

Míla Fürstová tvoří technikou leptu.

O MÍLE

Míla Fürstová

Všechny mé roky Výjimečná umělecká kniha o životě a díle Míly Fürstové plná nádherných uměleckých děl je retrospektivou dosavadní tvorby této české umělkyně, jež se do povědomí široké veřejnosti dostala zejména v roce 2014 vytvořením přebalu alba Ghost Stories britské hudební skupiny Coldplay. Její díla mají ve svých sbírkách nejen přední světové galerie, ale také například britská královna Alžběta II. Celosvětově uznávaný kurátor Grayson Perry umístil její monumentální grafiku All the Rivers That Flow Through Me mezi nejvýznamnější současné umělce na legendární Summer Exhibition Royal Academy of Art.

„V Británii mě přijali na univerzitu, v Čechách jsem si absolutně nevěřila. Bylo to, jako když vás odmítne vlastní rodič.“ že s ní chtějí udělat album. „V tom momentě se mi zdálo, že mi vesmír něco říká. Jenže obvykle mu nemůžete odpovědět, jenže já měla pocit, že tady probíhá konverzace. Bylo to úžasné,“ říká. Přesně si pamatuje na okamžik, kdy se to stalo. „Tlačila jsem kočárek s pětiměsíčním synem, pět měsíců jsem nespala, nepřipadala jsem si jako člověk, který je ve stavu něco tvořit. A najednou mi volá agent a říká slovo Coldplay. Už jen to magické slovo! Nevěřila jsem. Prý

už několik let sbírají moji práci a chtějí se se mnou potkat. Jela jsem za nimi do nahrávacího studia v Londýně, myslela jsem, že půjdu přes asistentky, ale kdepak rovnou ke kulatému stolu, kde už seděl krásně opálený frontman kapely Chris Martin s ostatními a hned jsme začali mluvit, co budeme dělat,“ vzpomíná Míla. Spolupracovali pak nejen na albu, ale i na singlech a skupina promítala Mílina díla na strop při koncertech. Říkala si, že je to jako velmi odvážný sen.

Míla Fürstová (1975) je mezinárodně uznávaná česká umělkyně působící ve Velké Británii. Vystudovala umění na Univerzitě Karlově, University of Gloucestershire a na Royal College of Art v Londýně. Její práce jsou nedílnou součástí soukromých a veřejných sbírek, mimo jiné i umělecké kolekce královny Alžběty II. a V & A Museum v Londýně. Tvoří technikou leptu, pro její tvorbu je typická mnohorozměrnost, dosažená častým přehýbáním a řezáním materiálu či opakovaným tiskem na sklo i jiné transparentní povrchy. Spolupracuje i s Mirem Žbirkou, vytvořila i jednu z orlic pro Mattoni.

A jak se to jen holce z Pelhřimova mohlo stát? „Vždyť se statisíce fanoušků na koncertech dívají na moje téměř intimní práce, které vznikají na venkově a tisknu je v prádelně, a teď najednou získají takovou velikost. I na sen mi to připadalo přehnané,“ konstatuje. Přátelství s kapelou trvá dál, Míla se stala součástí Coldplay rodiny, což jí i vepsal do její knihy člen kapely Phil Harvey. O tom, že jim chtěla napsat poté, co slyšela v obtížné situaci jejich píseň, jim nikdy neřekla. „Až se někdy usmívám, že by se andělé měli snažit být nenápadní. Tohle bylo jako vtip z vesmíru: jsme neviditelní, ale takhle si tady zahrajeme,“ doplňuje.

MÍLINY POSTŘEHY

O DĚTECH

O KRESLENÍ

O LESE

O MANŽELOVI

Ve chvíli, kdy se narodily děti, musela jsem uznat, že moji rodiče byli světci! Mám o rok mladšího bráchu a pořád jsme se prali. I když jinak jsem měla vždycky pocit, že jsem pro ně radost. Když se stanete matkou, objevujete novou dimenzi. Přibude vám supersíla. Když se vaše dítě uhodí a brečí, obejmete ho a jeho to bolí míň. Doopravdy míň! Mateřství mě velmi obohatilo.

Vždycky jsem chtěla kreslit. Postupem času jsem zjistila, že když dělám jiné věci, tolik mě nebaví. Jen když kreslím, jsem sama sebou.

Strašně moc pro mě znamená český les. Je mou velkou inspirací. V Anglii takové lesy nejsou a když už, tak v nich nevládne taková euforie, jako když se my tady vydáme na houby. Takovým lesem je pro mě v Anglii moře. Jezdíme na dovolenou na jih země do malé vesničky, kde je jen pár domků a pláž, která se každý den pročistí přílivem a odlivem. Jako by čas neexistoval.

Můj manžel fotograf Quintin Lake obchází celé pobřeží Anglie a fotí, vznikne z toho kniha. Když je doma, vyrážíme do přírody spolu, nejsem žádný velký sportovec, spíš si připadám jako štěně, které je nervózní, když nejde ven.

O PRÁCI Práci s Coldplay jsem si užívala s malým synem a v požehnaném stavu s dcerou. Když pak přišly další zakázky, odmítala jsem je, protože jsem věděla, že chci dělat sérii o dětech.

O RODINĚ Mám skvělou rodinu, držíme při sobě, nejen rodiče, bratr, ale i tety, strýčkové, sestřenice, bratranci. Když dá rodina podporu a věří ve vás, všechno se dělá líp. Chci, aby to tak měly i moje děti.

O JAZYKU

O ZEMI Anglie mi duchovně sedí, mám tu práci, manžela a děti. Ale Čechy jsou domov. Jsem jednou nohou v Anglii a druhou v Čechách.

Na děti mluvíme v Anglii anglicky, ale vozím je často k prarodičům do Česka a tady mluvíme všichni česky, chci, aby tenhle jazyk uměly, ale zároveň aby to samy chtěly a byla to pro ně zábava.

16-17_WHAT20-02-prace-snu.indd 17

22/01/2020 21:41

LOV E S TO R I E S

Přeneste své páteční nadšení i do pondělků

Ať už jsou vaše obavy z návratu do zaměstnání jakékoli, je škoda žít jen z víkendů.

Takzvané nedělní anticipační úzkosti trápí až 81 procent lidí a jsou naprostým opakem pátečních večerů, které na rozdíl od pondělí prožíváme naplno, a život nám na chvíli dává smysl. T Michala Bradová F unsplash.com

patné pracovní podmínky, přesčasy, spousta stresu a zodpovědnosti, náročnost práce, nicotná motivace, mizerná atmosféra na pracovišti, strach z propuštění, tlak na výkon, nedostatek kontroly nad svými povinnostmi. Důvodů k pracovní nespokojenosti, které následně vedou k zmíněným úzkostem, existuje nepřeberné množství. Nicméně podle průzkumu organizace The Sleep Judge mohou trápit i osoby, které to v práci baví a nemají se svými šéfy problémy. Nedělní strachy se v daném případě rodí v souvislosti s vyšším očekáváním a pracovní zátěží. Na skvělé pracovníky se vždycky přece kladou vyšší nároky, nebo ne?

Pondělí je nový pátek

Ať už jsou vaše obavy z návratu do zaměstnání jakékoli, je škoda žít jen z víkendů. Je zbytečné prožívat nedělní smutek. Je hloupé okrádat se o zážitky, které můžete sbírat během celého týdne. Přesně z těchto motivů vznikla česká společnost TGIM (Thanks God It’s Monday, tgim.cz), zaměřená

na wellbeing v organizacích, jejímž cílem je proměnit pondělí v nový pátek. TGIM pomáhá organizacím vytvořit prostředí podporující wellbeing a zdraví zaměstnanců, a to za účasti profesionálů z oblasti psychologie, mindfulness, meditace, sportu a dalších oborů. Jelikož je však vnímání wellbeingu v Čechách mnohdy stále považováno za ezoterický mysticismus, koncipuje firma své služby jinak – v netradičních, snadno stravitelných balíčcích nadesignovaných tak, abywwminimalizovaly obavy a předsudky, a zaměstnanci tak měli příležitost pozitivní efekt wellbeing aktivit poznat na vlastní kůži. Je libo meditace za doprovodu živého orchestru či jóga s živým DJem ve vaší kanceláři? Běžecký či intervalový HIIT trénink doprovázený pořádně hlasitými přenosnými reproduktory? Nebo snad taneční party bez kapky alkoholu či na míru organizovaný wellbeing retreat? Vše založeno na vědeckých studiích, srozumitelně a prakticky vysvětlených pro maximalizaci přínosu. „Nejsme další klasická office jóga, chceme dělat věci jinak a měnit ezo vnímání wellbeingu v Čechách. Namísto věštících koulí a létajících koberců nabízíme přístup založený na vědeckých studiích a datech, a to vše zabalené do srozumitelného zábavného balíčku, z něhož si každý odnese praktické znalosti a tipy. Nejsme mystici, jsme designéři zážitků,“ říkají zakladatelé firmy.

Nedělí to začíná, špatným zdravím končí

Nedělní úzkosti rozehrávají kolotoč obtíží.

Nedělní úzkosti rozehrávají kolotoč obtíží, protože se v dlouhodobém horizontu podepisují na našem duševním

a fyzickém zdraví. Kromě nervozity a napětí vyvolávají únavu, neklid a špatné soustředění, což se ve výsledku logicky negativně projeví i na pracovní výkonnosti. The Sleep Judge průzkum ukázal, že 15 procent lidí se začíná děsit už v neděli ráno, 29 procent během odpoledne, nicméně největší část (57 procent) se cítí nejvíce stresovaná v neděli večer. Projevuje se to zvýšenou podrážděností (30 procent), depresemi (37 procent) a především si „užijete“ neklidný a nekvalitní spánek (43 procent). Podobně jako si nedělní úzkosti nedělají hlavu s tím, zda pracujete rádi, nebo ne, neochrání vás ani specifický typ povolání. Zasahují napříč profesemi. Je ovšem pravda, že s nejvyšší intenzitou se dotýkají právníků a lidí pohybujících se ve vzdělávání a pojišťovnictví.

Co se s naším tělem vlastně děje?

Jsme-li něčím rozrušeni, náš organismus zaplaví adrenalin. Zvyšují se puls a krevní tlak, zrychluje se dechová frekvence a kyslík v mozku povzbuzuje naši bdělost. Krevní cukry a další živiny se dostávají do oběhu a dodávají nám energii. Dokud si mozek myslí, že nám hrozí

nebezpečí, udržuje všechny systémy na vysoké úrovni. To vede k vypouštění kortizolu, hlavního stresového hormonu, což nás udržuje v napětí a neustálé pohotovosti. Jak proti tomu bojovat? Stresu musíte čelit tak, že se budete věnovat aktivitám přispívajícím k vyplavení „hormonů štěstí“ – endorfinů. Endorfiny působí jako neurotransmitery, které v organismu fungují jako „přírodní léky“ povzbuzující náladu a působící proti bolesti. Dalším důležitým hormonem je oxytocin, který podporuje duševní rovnováhu a klid. Vyplavuje se při pozitivních sociálních interakcích a můžete ho sami „aktivovat“ při rozvíjení laskavosti k sobě samotným.

„Prášek“ na nedělní stres, prosím… Možná vás zklameme, lahev alkoholu, růžová tabletka či jiná látka vám od nedělních úzkostí trvanlivě nepomůžou. Spíše naopak. Po případné krátkodobé úlevě všechny negativní pocity daleko zintenzivní. Narušíte si navíc spánkové vzorce, čímž se úroveň regenerace a odpočinku rapidně sníží. A jste tam, kde jste byli. Jaké cesty vás dovedou do klidu? Čtěte dál…

JA K N A TO

CVIČENÍ A POHYB

MEDITACE A MINDFULNESS

WORK-LIFE BALANCE

SPÁNKOVÁ HYGIENA

Sport a endorfiny je velmi známé spojení. Endorfiny jsou chemické látky, které se nám během cvičení uvolňují do mozku, pomáhají tlumit nepohodlí způsobené pohybem, mírní bolest a vyvolávají pocity euforie. Kromě nich se ještě aktivuje mozkový neurotrofický faktor BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor), který chrání a podněcuje růst mozkových buněk. Po cvičení se tak cítíme v pohodě a jsme šťastní. Podle americké asociace The Anxiety and Depression Association of America dokonce už pouhých pět minut aerobního cvičení (práce svalů a metabolické procesy v nich, probíhají za přítomnosti kyslíku) dokáže úzkost zmírnit.

Už zkrátka patří do dnešního moderního světa, protože jsou výbornou zbraní v boji proti stresu a úzkostným pocitům. Každodenní praxe vám přinese soustředěnost, klid, vnitřní stabilitu i větší kreativitu. Ale nejde jen o to meditovat, je rovněž důležité meditovat „laskavě“. Vývojová psycholožka Kami Dvořáková se věnuje rozvíjení sebelaskavé mindfulness, protože většina úzkostí a depresí souvisí s přehnanou sebekritikou a nízkou sebedůvěrou. Pokud nevíte, kde začít, zkuste kurz všímavé sebelaskavosti (vnitrnibezpeci.cz), který vás přesvědčí o tom, že nemusíte být ezoterici, abyste mohli čerpat z pozitivních přínosů mindfulness.

Vybalancovat práci či školu s volným časem je základ, jak se z toho všeho nezbláznit. Musíte si stanovit své priority a najít správný poměr. V souvislosti s nedělními úzkostmi se určitě doporučuje nenosit si práci domů, o víkendech se skutečně odpojte, odpočívejte (ideálně někde v přírodě) a věnujte čas své rodině a svým přátelům. Pokud vám skutečně starosti nedají spát, zkuste známý trik se psaním – všechny povinnosti, které musíte v pondělí nebo během celého týdne udělat, sepište na papír. Zaznamenejte si vše negativní, ale připojte i to, za co jste vděční, co se vám líbí a z čeho máte v životě radost. Studie ukazují, že tahle „papírová terapie“ vás naučí optimismu a dodá pozitivnější pohled.

Kvalitní postel, pohodlný polštář, žádné mobily a televize v ložnici, pořádně temné závěsy, ticho, příjemná teplota v místnosti… to jsou všechno aspekty, které ovlivňují kvalitu spánku. Měli byste spát 7 až 10 hodin denně v závislosti na věku, ale už zhruba hodinu před ulehnutím byste se měli „ladit“ a trénovat svůj mozek, aby prahnul po lepším spánku a aby sám rozpoznal, že je čas na odpočinek. Nepracujte, spíš si dejte uvolňující koupel, jógu nebo si čtěte. Naše doporučení: Older But Better, But Older, je další knihou francouzské modelky, hudební producentky a módní ikony Caroline de Maigret, která je plná hravého vtipu a temperamentních povídek, jež se postarají o hezké sny.

19b_WHAT20-02-love-stories.indd 19

23/01/2020 17:00

360°

Artisanální cukrárna

T Jana Krivenkaja F archiv Votre Plaisir

Když otevřeli cukrárnu poprvé, patřily jejich dezerty k nejdražším v Praze. Teď, po třech letech nucené odmlky, jsou manželé Hrubcovi a značka Votre Plaisir zpátky ve hře a jejich dezerty svojí cenou už nikoho nešokují. Gabrielu a Michala konkurence okolo náměstí Republiky, kde (znovu)otevřeli cukrárnu, spíš těší. Francie rozšířila do světa spoustu dezertů, které se replikují, nejsou ale původně francouzské.

francouzskému receptu z lískových ořechů velké rebelství. Anebo bestseller Mille-feuille, jemuž ve Votre Plaisir přezdívají „rakvička“. Pak tu najdete Choux s vanilkou a karamelem, který s určitou mírou odstupu můžete pokládat za větrník. „Francie rozšířila do světa spoustu dezertů, které se replikují, nejsou ale původně francouzské. Příkladem za všechny je croissant. Anebo si vezměte takové Mille-feuille – není to nic jiného než obdoba toho, čemu se u nás říká žloutkový řez, v Rakousku to bude Cremeschnitte, najdete ho i v Rusku. Ve své podstatě je to ale jeden a ten samý dezert, co se původu týče,“ popisuje Michal. Cukrářské řemeslo se ve Francii začalo rozvíjet o celou řadu let dřív než v jiných zemích, i proto nese velké množství slavných dezertů francouzské jméno. „Nás oba fascinuje přístup Francouzů k oboru cukrařiny jako celku. To, s jakou hrdostí každý cukrář, kterého potkáte, dává odkaz na své dílo, je fascinující,“ říká Michal. Ve Francii je konkurence v oboru sice obrovská, nezbytně ale zvyšuje tlak na ostatní, aby byli dobří, a přesně to je podle manželů Hrubcových optimální stav.

Nová pražská kapitola

roce 2016 postihla manžele Hrubcovy krize, po níž by se kdejaký menší podnikatel v začátcích své vysněné představy vzdal a vrhnul se do méně náročného byznysu. Zhruba půl roku po otevření se ukázalo, že pronajaté prostory v pražském centru mají zásadní defekt neslučitelný s gastronomickým provozem, a tak museli narychlo zavřít. „Kdybychom v tu chvíli nezvažovali konec, bylo by to asi divné.

odstěhovali do Brna, kde předávali své know-how místní pekárně a cukrárně.

Není Francie jako Francie

Za tři roky nucené pauzy se toho v Praze kromě navýšení počtu konkurentů odehrálo spousta. Když Hrubcovi s cukrařinou před osmi lety začínali, tradice francouzských dezertů nebyla tolik rozšířená. Teď je situace jiná: trh se ještě víc saturoval, francouzská cukrařina se

„Původ surovin je pro nás nesmírně důležitý. Vanilku odebíráme už léta z Mexika – českých dodavatelů je vskutku málo.“ Věcí, které se nám při otevření a po něm přihodilo, bylo mnohem víc než tato mediálně známá ‚kauza‘ s vytopením,“ komentuje začátky Michal Hrubec. „Naštěstí nás tato myšlenka nezaměstnávala moc dlouho a rozhodli jsme se, že vytrváme,“ pokračuje Gabriela. Další cesta se hledala složitě. Za velmi šťastné manželský pár pokládá, že jim organizátoři farmářských trhů na Kulaťáku odsouhlasili návrat, což je po finanční stránce zachránilo. Na chvíli se ale

v Česku rozmohla a aspoň v Praze často vzniká dojem, že kouká z každé vitríny. „Na náš vkus je to ale až příliš okaté,“ usmívá se Michal Hrubec a pokračuje: „Jsme přesvědčeni, že bychom neměli přísně rozdělovat francouzskou a českou cukrařinu.“ To, že jde Votre Plaisir – i přes francouzský název – svou vlastní cestou, dokazuje například slavný dezert Paris-Brest, který zde nově najdete v nečekané podobě s krémem ze slunečnicových semínek, což je oproti původnímu

„Moc si vážíme toho, že na nás lidé za tři roky odmlky nezapomněli,“ komentuje Gabriela Hrubec rozhodnutí znovu otevřít cukrárnu. To, že se nové místo našlo ve vedlejší ulici oproti původní pobočce, není tak zcela náhoda, ale jistá míra štěstí v tom nejspíš bude. „Šance, že se tak perfektní prostory objeví právě v této lokalitě, nejsou moc vysoké, nemluvě ani o tom, že nám vyhovuje nejen polohou, ale i velikostí a uskupením,“ chválí si. Výhodou nového prostoru je, že se sem vešla i výrobna, která původně sídlila v pražských Kbelích. Michal to vnímá jako výhru v loterii: „Ve výrobně jsem celý den, a teď mám možnost ukázat se na prodejně a vidět zákazníky. Navíc to, co vytvořím, jde rovnou o dva metry dál, do vitríny.“ Nejlepší čas na návštěvu je kolem poledne – to se vitrína obvykle zcela zaplní. Peče se ráno, vždy na ten konkrétní den. Samozřejmostí je, že se zbylé dezerty do druhého dne nenechávají. Že ve Votre Plaisir jde víc o kvalitu než o kvantitu, dokazuje fakt, že jsou kolem páté večerní zcela vyprodaní. „Chápeme nespokojenost zákazníků, kteří dorazí po práci a nedostanou vysněný dezert, a nás to mrzí o to víc, jde nám ale především o čerstvost zákusků než o to, aby nějaké zůstaly. Umožňujeme ale rezervace: rádi zákazníkům dezert podržíme i přes zavírací dobu,“ vysvětluje tento, v Česku neobvyklý, ale ve Francii naopak velmi běžný, postoj Gabriela. „To, že se v okolí nachází několik velkých konkurentů, vnímáme pozitivně. Bylo by správné, kdyby byla za každým rohem cukrárna. Uvědomujeme si,

že všichni čerpáme zákazníky z jiných ‚zdrojů‘. Je na lidech, aby obešli všechny a ujasnili si, kde to mají nejraději,“ dodává Michal.

Kvalita nade vše

Některé přísady do svých dezertů objednávají Hrubcovi ze zahraničí. „Původ surovin je pro nás nesmírně důležitý. Vanilku odebíráme už léta z Mexika – českých dodavatelů je vskutku málo. Mexiko je navíc jediná země, kde původně mohla vanilka růst, pro nás je tato volba tudíž velmi symbolická,“ vysvětluje Gabriela. Do svých dezertů používají také výhradně francouzské máslo a rum z Martiniku. Mouku berou z Itálie, jelikož právě ta nejvíc odpovídá jejich potřebám. „Dlouho jsme hledali adekvátní českou, navštívili jsme osobně nespočet mlýnů, vždy tam ale bylo něco, co nám nesedlo, ať už šlo o přístup k pěstování, způsob mletí nebo výsledný produkt. Musíte si uvědomit, že stejně jako se vyvíjí cukrářský obor, tak i dodavatelé potřebují čas, aby se posunuli dál,“ myslí si Michal. V žádném případě to ale neznamená, že se lokálním surovinám vyhýbají. Mléko do Votre Plaisir odebírají z Farmy Struhy, vajíčka berou z farmy Václava Matouška a oceňují především osobní vztahy s dodavateli a hodnotu lidské práce. „Protože jsme malá artisanální cukrárna, chceme také podporovat podnikatele, kteří se snaží vybudovat nějakou hodnotu a dělají to poctivě,“ uzavírají manželé Hrubcovi a poznamenávají s vděčností, že se cesty k dodavatelům po letech působení v oboru často nacházejí samy.

VOTRE PLAISIR Příběh vašeho potěšení – cukrárny Votre Plaisir – se začal psát v roce 2012. Za nápadem otevřít si cukrárnu stojí slavná citronová tartaletka z Franciie, která manžele Hrubcovy inspirovala k vlastnímu podnikání ve světě špičkových dezertů. Trhy na Kulaťáku, v Karlíně a na Náplavce, výroba pro velkoobchod a prodej zákusků on-line – to vše vyvrcholilo HitHit kampaní, jejímž logickým výsledkem bylo otevření první cukrárny v Soukenické, zbytek už je historie.

Že ve Votre Plaisir jde víc o kvalitu než o kvantitu, dokazuje fakt, že je vitrína kolem páté večerní zcela vyprodaná.

20_WHAT20-02-360-stupnu.indd 20

23/01/2020 00:19

N OV É H O B B Y

Papírové klenotnictví

T Veronika Štefanová F Michaela Karásková, archiv značky

Papírová přáníčka dvojice Paper Seasons zdobí nejen autorské grafické tisky, ale i myšlenka prohloubit vnímání důležitých životních okamžiků a posílit vztahy s našimi blízkými. O tom, proč zase začít posílat a dávat přání, jsem si povídala s ilustrátorkou Marií Makeevou a publicistou Pavlem Vokatým, kteří za novou sezonou papíru stojí. opravdu pracovala spíš se slovanskou mytologií, černo-zlatou barevností, která symbolizuje dualitu sil nebe a země. A už mi to v rukopise zůstalo. Práce se symboly je každopádně hodně intuitivní, takže se těžko popisuje, odkud konkrétně se berou. Publicista Pavel Vokatý a ilustrátorka Maria Makeeva

ak vlastně coby tvůrčí dvojice fungujete? Maria Od začátku spolu všechno vymýšlíme. Já jsem sice tužka, která kreslí, ale práce je na tom víc. Celý koncept, kudy se budeme ubírat, jaká témata zpracujeme, řešíme společně. Pavel je zároveň takový organizační mozek, který tomu dává řád a víc se zabývá i produkčními věcmi. Pavel U naší první série, kterou jsme na podzim představili na festivalu ilustrace Lustr, jsme se soustředili na nejdůležitější životní události, které lidé můžou během roku zažívat, a přání by se jim k tomu mohla hodit. Máme v ní přání k narozeninám, ke svatbě, k narození dítěte, kondolenci, děkovnou kartu nebo třeba zlomvazky se symbolem lva.

Co jsou to zlomvazky? Maria Se zlomvazkami jsem se poprvé setkala, když jsem spolupracovala na projekcích k tanečnímu představení Jany Burkiewiczové. Všichni tanečníci si před představením sedli a začali si rozdávat dárky. Vysvětlili mi, že se jim říká zlomvazky a dávají se před premiérou, aby dobře dopadla. A mně to přišlo jako hrozně hezké gesto, tak jsem z něj udělala přání. Pro člověka, kterého čeká něco důležitého jako zkouška, první rande, zkrátka životní výzva. Můžete je použít k jaké příležitosti chcete. Jak vymýšlíte symboly, které na přáních budou? Já z nich místy cítím třeba i vlivy východních kultur. Co vás inspiruje? Pavel Máša je původem z Ruska a já tam jako Středoevropan maličko vidím vliv východní ikonografie, pravoslavných ikon. Maria Trochu to tak je. Ale má to delší genezi. Původně jsem zlaté sítotiskové grafiky začala dělat jako svou diplomku, která byla inspirovaná slovanskou mytologií. Takže ta zlatá barva, východní rysy a duchovní symboly se tam vkradly touto cestou. Čili to vychází z nějakých slovanských pravoslavných motivů? Maria Spíš folklorních. Zlatou barvu, kterou hodně používám i na našich přáních, mám ráda vizuálně i v pravoslavné ikonografii, ale ve své diplomce jsem

Vyplouvají odněkud z nevědomí... Pavel Tak nějak. My si vždycky řekneme, které situace chceme zachytit. Třeba na tento rok už máme rozepsaný kalendář, jednotlivé svátky, které bychom chtěli doprovodit konkrétním přáním. A vychází to hlavně z našich potřeb nebo zkušeností nebo od lidí nám blízkých.

Zároveň je přání krásný objekt, který ale nezabírá moc prostoru. Jako ilustrátorka jsem ráda pracovala s velkými formáty, ale je docela těžké darovat někomu velké sítotiskové grafiky, i když jsou krásné. Člověk musí často složitě přemýšlet, kam je dát. Naše přání jsou vlastně grafické tisky, miniatury, které je možné si i zarámovat. Proto je teď tiskneme na papír s vyšší gramáží.

Co přesně plánujete? Maria Nejbližší bude série romantických přání, které ale nepřipravujeme k Valentýnu, ale na prvního máje, protože ten nám přijde jako původnější regionální tradice. Chtěla bych pracovat s květinovou jarní symbolikou.

Přání může být stejně přínosné pro toho, kdo ho píše, jako pro toho, kdo ho dostává… Pavel Přesně tak. Připomíná se mi tím jedna psychologická poučka, takzvaná teorie trojnožky. Představte si, že sedíte na dřevěné trojnožce, jejíž

„Pro mě to je zhmotněná pozornost vůči někomu druhému. Je to památka, kterou si schováte, a může vás těšit i za deset let.“ Pavel Máme také vymyšlené přání pro učitele ke konci školního roku. Inspiroval mě můj syn, který když nosí na vysvědčení učitelce kytičku, tak jako rodič bych k tomu rád něco připsal. Ale nemám na co, žádná pěkná přání k takové příležitosti nejsou. A učitelky nechtějí čokolády, protože po nich tloustnou, zatímco přání si můžou schovat jako vzpomínku na děti a školní rok. Rádi bychom zavedli novou tradici. Na podzim pak chceme udělat kartu k svátku Všech svatých. Máme sice kondolenční kartu, ale tohle by mělo být ještě o něčem jiném. Lidé by jí mohli vyjádřit blízkost příteli, který před časem někoho ztratil, nebo ji třeba jen položit k fotografii zemřelého, doma ke svíčce.

jedna noha jsou vztahy, druhá seberealizace a třetí volný čas. Když máte všechny nohy v rovnováze, sedíte pevně, ale ve chvíli, kdy se jedna zlomí, ze stoličky spadnete a začnete strádat. Posíláním a dostáváním přání se člověku noha vztahů rozhodně posiluje. Došlo nám to třeba s kolekcí vánočních přání. Jejich rozesílání nám vyloženě zpříjemnilo advent. Psali jsme je společně a člověk si začne najednou vzpomínat, komu všemu je chce poslat. A také si díky takové činnosti mnohem víc všímáte životních rytmů.

Maria V klidu si sednete a ujasníte si, na koho vlastně myslíte, kdo je pro vás důležitý, a na koho třeba zapomínáte. Naším tajným heslem je „make poštovní schránka great again.“ Pamatuju si, jak jsem se v dětství pokaždé těšila, když jsem schránku otevírala, že tam bude nějaký dopis, přání, pohled, časopis, který jsem měla předplacený. Dneska tam maximálně najdete reklamní leták nebo složenku. To bychom chtěli změnit. Na jaký papír přání tisknete, zajímá vás i jejich ekologická stopa? Maria Tiskneme na Munken od švédské papírny Arctic Paper, která si zakládá na udržitelnosti a dobrém vztahu k životnímu prostředí. Určitě jsme k tomu taky přihlíželi. Je to kvalitní papír za dobré ceny. Tím, že můžeme všechno objednávat od jednoho dodavatele, mírní se také náklady na dopravu i dopad na životní prostředí. Ale víc než papír mi dělal starosti plastový obal, protože každé přání máme zabalené v plastové obálce. Chrání ho nejen proti poškození, ale jde hlavně o to, aby nechytil vlhkost a nekroutil se. Pavel Vybrali jsme záměrně pevnější plast, aby to nebyla fólie, kterou jenom roztrhnete a zahodíte. Dá se použít ještě na něco dalšího, třeba na svačinu, na což budeme upozorňovat i na našich stránkách. Jen pro pobavení, říká se, že Arctic Paper ve své švédské továrně, kterou protéká řeka, protože papírny potřebují hodně vody, dávají návštěvníkům rybářský prut, aby si šli do areálu ulovit pstruha. Toho vám pak v místní kantýně hned připraví. I to může být způsob, jak dokázat, že jde o ekologický provoz. My navíc nechceme dělat žádnou masovou produkci, já tomu spíš říkám papírové klenotnictví. Omezili jsme i počet míst, kde budeme přání prodávat. V Praze jich je asi jen šest. Jsou to ta, která jsou nám opravdu blízká.

Čím pro vás přání vlastně jsou? Pavel Pro mě to je zhmotněná pozornost vůči někomu druhému. Je to památka, kterou si schováte, za deset let se na ni podíváte a pořád vás může těšit. Maria Tím, jak postupně přerůstáme do digitálního prostoru, člověk nemá některé věci podchycené nebo třeba jen v podobě fotek uložených někde v počítači. Přijde mi to škoda, protože si myslím, že hmotné, papírové věci mají svou stopu a jsou někdy překvapivě trvanlivější než digitální nosiče.

21_WHAT20-02-nove-hobby.indd 21

22/01/2020 23:46

LOV E P L A N E T

Terapie krizí

Jsme v situaci, kdy není jednoduché zjistit, co přesně máme dělat, abychom se dostali do rovnováhy s přírodou.

Na současnou situaci na Zemi se nemusíme dívat jako na neřešitelnou depku. Stejně jako každý složitý stav je totiž v jádru příležitostí k pozitivní transformaci. Aby se to podařilo, je třeba mít ambice a odhodlání realizovat potřebné naléhavé kroky. A taky nemarnit další roky. T Ivana Česnek Marcinová, F unsplash.com, archiv a Instagram uvedených firem

ačínáme si uvědomovat, že dál nemůžeme běžet zahleděni jen do sebe. Jsme přece součástí mnohem většího projektu, který jsme v celé jeho šíři ještě ani zdaleka nezvládli pochopit. Stále důrazněji se do popředí dostávají otázky, jak dál, o nichž diskutujeme sami se sebou, mezi sebou, s přírodou. V mnoha odpovědích tápeme, ale taky cítíme, že máme výjimečnou příležitost zbavit se celé řady marnotratných návyků i závislostí spojených s náboženstvím konzumu. Místo nich můžeme objevovat nové či zapomenuté kvality života, které se leckdy zdají být obyčejnější, ale nakonec jsou mnohem zajímavější než plavba obří zaoceánskou lodí a lyžování v Dubaji. Nikdo nechce, aby se lidi vraceli k pojídání kořínků nebo přestali poznávat cizí krajiny. Tahle lekce je o hledání a rozvíjení nových cest, kritickém myšlení, vědomých volbách, ohleduplnosti a schopnosti spojit se pro dobrou věc. Ale i o přežití. „Jsme bohužel v situaci, kdy vůbec není jednoduché zjistit, co přesně máme

dělat, abychom se dostali do rovnováhy s přírodním prostředím. Celá naše civilizace hrubým způsobem těží svůj komfort z ekosystémových a materiálových „zásob“, které se na Zemi tvořily tisíce, desetitisíce a někdy, jako třeba v případě fosilních paliv, i miliony let. Mnohodimenzionální ekologická krize je důsledek lidské neschopnosti korigovat, a často vůbec zjišťovat dopady našeho chování na ekosystémy. Celou společnost by mělo zajímat, že naše politika a ekonomika ignoruje, co způsobuje. A měla by se k tomu náležitě postavit, jde přece bezprostředně o nás, o naše bezpečí,“ říká environmentální sociolog Vojtěch Pecka, spoluautor projektu Budoucnost je teď, kterého můžete znát také z řady vystoupení na veřejných ekologických přednáškách. Jako odborník na vztahy společenských systémů a přírody v kontextu klimatických změn nevidí budoucnost planety úplně černě, přímočará a naléhavá je ovšem jeho vize určitě. „V řádu desetiletí potřebujeme proměnit celou civilizační infrastrukturu, způsob

P Ř EČ T Ě T E S I

Yuval Noah Harari

21 lekcí pro 21. století Ve své třetí krize otevírá populární izraelský historik nejcitlivější společenská témata současnosti a blízké budoucnosti. kosmas.cz

Paul Hawken

Drawdown The Most Comprehensive Plan Ever Proposed to Reverse Global Warming

Sto klíčových řešení globálního oteplování a důraz na komplexní přístup k problému, v němž jsme. drawdown.org

David Wallace-Wells

The Uninhabitable Earth A Story of The Future

„Je to mnohem horší, než si myslíte.“ #1 New York Times bestseller novináře Davida Wallace-Wellse popisuje ekologickou krizi v celé její šíři. amazon.com

správy ekosystémů i produkci potravin, zkrátka udělat globální revoluci. Musíme začít pracovat na regeneraci planetárního ekosystému a stabilizovat klimatický systém, konkrétních cest k tomu je tisíce. Je ale nutné tuhle potřebu přeložit do smysluplné politiky, institucionalizovat společenské orgány, které budou cíle systematicky, informovaně a kvalifikovaně objevovat a prosazovat. To je úkol naší generace.“ Možná se ptáte, kde to vázne, na co s tou revolucí ještě čekáme. Například ve filmu „Led v ohni“ Leonarda DiCapria přitom můžeme vidět přední vědce, kteří předkládají další a další důkazy, i vynálezce představující nová technologická řešení, jež by mohla změnit kurz. Odpověď je nasnadě – někomu se to nehodí. „Ještě dnes pochází osmdesát procent světové energie z fosilních paliv a ropný průmysl je stále nejziskovější na planetě. Ano, je spousta firem, které přizpůsobují nabídku a investují do šetrné budoucnosti, ale zároveň je hodně těch, co se rozhodnou naši společnou budoucnost prostě spálit, protože pro ně konkrétně je to výhodnější. Ropné a uhelné korporace vynakládají obrovské prostředky na to, aby ochránily své zájmy. Veřejná debata je kvůli nim opředená spoustou dezinformací, falešných zpráv, špinavých

kampaní, které matou veřejnost už desítky let. V podstatě od doby, kdy si tyto korporace uvědomily, ze se světové společenství odhodlává k regulaci fosilních paliv. A daří se jim ovlivňovat jak veřejné mínění, tak i politická rozhodování na nejvyšších úrovních,“ vysvětluje Vojtěch Pecka. A tak není divu, že dnes tolik lidí trpí environmentální úzkostí, ani že je stále hodně těch, kteří závažnost ekologických problémů bagatelizují nebo totálně popírají. Přitom dost možná také někde hluboko v sobě cítí bezvýchodnost a strach o osud života na Zemi. Pohled na stále jasnější signály, že planetě docházejí síly, bolí u srdce. Všudypřítomný soucit a vůle pomáhat lidí z celého světa v takových chvílích vzbuzují naději. Lékaři duše k tomu potvrzují, že eko-aktivismus snižuje u mladých lidí psychické problémy. Opravdu každá krize znamená příležitost pro dobro a nové úrovně bytí, v individuálním i společenském pojetí. Nezbývá než doufat, že se na téhle dobrodružné cestě všichni probudíme a sjednotíme včas. Jak říká sociolog Vojtěch Pecka: „Vyžaduje to odvahu každého z nás přijmout dějinnou situaci, ve které se nacházíme. A to není nic příjemného.“

Velká vlaková soutěž! Noviny WHAT můžete nově číst i po cestě vlakem, konkrétně Leo Expressem. Vlaky této společnosti jezdí do více než 100 měst v šesti zemích a nabídka destinací se stále rozšiřuje. Cestovat ekologicky tak můžete na Slovensko, do Polska i mezi Berlínem a Stuttgartem (pod značkou FlixTrain). Potřebujete v klidu pracovat a chcete si užít vybrané občerstvení zdarma?

Jeďte business třídou, ve vlacích ji najdete vždy. Když se po cestě navíc vyfotíte s novinami WHAT a budete postovat na svém IG s #WHATway & #LeoExpress, můžete vyhrát dámský parfém Giorgio Armani Acqua di Gioia. Do konce března 2020 vybere redakce WHAT nejoriginálnější kompozici a výherce zveřejní na sociálních sítích. P. S.: Jízdní řády najdete na leoexpress.com.

22-23_WHAT20-02-udrzitelnost.indd 22

23/01/2020 00:25

Doba tenisková

W H AT T I P Y

VEJA

Tenisky toho říkají strašně moc. Prozrazují, jestli je pro nás důležitá móda, nebo jen funkčnost a pohodlí, zda si potrpíme na limitované modely, a taky – nakolik máme rádi lidi, zvířata, zkrátka celou planetu.

Slavná udržitelná značka z Francie si zakládá na obdivuhodné transparentnosti, díky které víme vše o jejích krocích a dobrých mravech vůči planetě (dočtete se na veja-store.com). Kultovní tenisky V-10, jež ráda nosí Meghan Markle, existují ve variantě z ekologické kůže i vegan „kůže“ z kukuřičného odpadu. V Česku má vybrané modely nila.cz.

T Ivana Česnek Marcinová, F unsplash.com, archiv a Instagram uvedených firem

Will’s Vegan Shoes Willovy veganské boty mají šmrnc londýnské high-street, certifikát Vegan Society, ocenění PETA a výrobu v Itálii a Portugalsku za etických podmínek. Jejich „kůže“ z organických obilovin pěstovaných v Evropě je bomba – (vodě)odolná, měkká a prodyšná. Nejen stylové tenisky si můžete objednat přes etikubik.cz nebo na wills-vegan-shoes.com.

Ecoalf Autoři hesla #becausethereisnoplanetB jsou značkou stoprocentně recyklované módy, ale i nadace, která organizuje výlov odpadků ve Španělsku a v Thajsku. Jen ze Středomoří jich vybrala už 500 tun, aby následně z odhozených PET lahví a rybářských sítí vytvořila za nízké energetické spotřeby kvalitní vlákna. A z těch pak třeba tyhle tenisky. ecofashionbrands.com

Boty můžou za pětinu neplechy, kterou dělá na planetě oděvní průmysl.

ijeme v době, kdy teenageři rozbíjejí několikrát za rok prasátka a utrácejí první peníze za sportovní boty, které viděli u svých milovaných instagramových hvězd. Na trendy naskakují i jejich rodiče a vůbec všichni, což je vlastně celkem pochopitelné, když vezmeme v úvahu, že právě teniskové odvětví je v investicích do marketingu král. Dobře zvolené tenisky jsou navíc parádní korunou ke každému outfitu a zachrání kde co. V současné době se vyrobí za rok 24 miliard párů (veškerých) bot, před čtyřmi lety měl jen sneakers průmysl hodnotu 55 miliard dolarů a do roku 2025 by se měl údajně dokonce skoro zdvojnásobit. Absolutní

vegany a začala pracovat na vývoji technologií a materiálů, které by odpovídaly nárokům jejich zákazníků. Adidas od loňského roku testuje beta verzi zcela recyklovatelné běžecké boty Futurecraft Loop (release finálního modelu je naplánován na jaro/léto 2021), společně se Stellou McCartney tvoří veganské verze legendárního modelu Stan Smith, vegani můžou konečně nosit i Air Max 90 od Nike anebo udržitelné tenisky z bavlny a kukuřice s nápisem Reebok. Spousta revolučních novinek nás čeká právě letos – třeba Yeezy Kayneho Westa z konopí a řas, Reebok chystá dokonce vůbec první rostlinné running sneakers z eukalyptu, ricinových bobů

PO-ZU Pokud toužíte po teniskách Star Wars, oficiální udržitelnou kolekci najdete u PO-ZU. Britská značka používá výhradně přírodní materiály, velkou vychytávkou je coir – mix kokosových slupek a přírodního kaučuku. Z toho dělá PO-ZU svoji signifikantní pohodlnou, zdravou, termoregulační „botovou matraci“ a v hlíně rozložitelné krabice. po-zu.com

Good News Tenisky jako platforma dobrých činů pro planetu – s touhle vizí vznikla značka Good News. A tak její basketbalem inspirované retro enviro-friendly modely nenosí jen milovníci urban módy, ale díky dobrým srdcím mladých londýnských designérů taky uprchlíci (těm pomohli už více než 500 páry bot) a bezdomovci. goodnews.london, freshlabels.cz

V současné době se vyrobí za rok 24 miliard párů (veškerých) bot, před čtyřmi lety měl jen sneakers průmysl hodnotu 55 miliard dolarů. Ethletic většina produkce přitom probíhá v Asii v nehumánních pracovních podmínkách a za použití materiálů a postupů, které jsou nezdravé pro všechno živé. Boty můžou za pětinu neplechy, kterou dělá na planetě oděvní průmysl, se 700 miliony tun CO2 mají na svědomí 1,4 procenta globálního dopadu na klima. Některé zdroje uvádí, že za rok každý z nás vyřadí v průměru tři páry bot, takových, které se jen těžko samy rozloží, a recyklováno je pouze pět procent z nich. Přes to všechno začalo být posledních pár let něco jinak. Po světě se šíří vlna zdravého, etického, udržitelného životního stylu a nevyhnula se ani teniskám. Zajímáme se, jaká filozofie a jaké příběhy jsou v nich vepsané, jakou karmu budeme každé ráno nazouvat. Celá řada značek od high-end brandů po největší hvězdy na sneakers hřišti proto rychle zařadila do svého portfolia modely pro

a přírodního kaučuku. Zrovna běžecké boty, extrémně náročné na funkčnost, jsou ohromná výzva. Své vlastnosti mají díky plastu, tedy ropě, a výroba jednoho takového páru vygeneruje 13,6 kilogramu emisí CO2. Další výzvou, kterou se už ale mnohým výrobcům daří úspěšně řešit, jsou přírodní alternativy kůže. Nejen z lásky ke zvířatům. Její proces zpracování je totiž pro ekosystém obrovskou zátěží, a to mimo jiné proto, že při běžném vyčiňování kůže se používá čtvrtý největší znečišťovatel planety, chrom. Existují značky, které možná nejsou tolik vidět, ale o to zajímavější a opravdovější jsou. Obecně je dobré vědět, že tenisky bez kůže nemusejí být nutně veganské (kvůli lepidlu) a veganské tenisky ještě neznamenají zdravé a udržitelné a už vůbec ne ekologické. S těmi, které jsme pro vás vybrali, se ale nespletete.

Milují je berlínští vegani, eko-aktivisti, sportovci a umělci, rodí se v Pákistánu v nejvíc fair-trade podmínkách. Za každé prodané tenisky posílají ethletic dolar do sociálního fondu – o jeho využití rozhodují sami zaměstnanci výroby, s nimiž mají osobní vztah. Na ethletic.com můžete zhotovitelům svých nových bot přidat ještě dýško navíc, stačí klik.

Nat-2 Německá udržitelná high-end značka v minulosti ohromila konceptem 4 v 1, londýnské Design Museum jej zařadila mezi padesátku bot, které změnily svět. V současných kolekcích pracuje s nejzvláštnějšími přírodními materiály: mechem, pepřem, houbami, marihuanou nebo růží, přičemž voní přesně tak, jak čekáte. coilex.com

22-23_WHAT20-02-udrzitelnost.indd 23

23/01/2020 10:33

R E P O R TÁ Ž

Ondřej Slačálek kromě angažmá ve významných mezinárodních firmách začal s realizací dávného snu – hledáním historické budovy, kterou by mohl zvelebit.

Z nuly na sto Kdyby svět zaplnilo více Ondřejů Slačálků, na tolik přetřásanou krizi mužství by si s velkou pravděpodobností nikdo ani nevzpomněl. Majitel středověké tvrze Malešov vypínající se nad malebným kutnohorským krajem si totiž i v dnešní „přejemnělé“ a genderově zmatené době zachoval schopnost neohroženého tahu na branku. T Eva Karlasová F Ryan Sweeney

dyž stanete před monumentálním malešovským panstvím, jen stěží si dokážete představit, že krásná středověká památka sloužila ještě v 80. letech minulého století jako sklad národního výboru. Ondřejovi Slačálkovi trvalo přesně patnáct let, než zdevastované místo nad údolím říč-

je kůň! To máte do konce života co dělat‘,“ vyjmenovává hradní pán „oblíbená“ klišé během prohlídky okolí.

Vstávej, Malešove!

Ruiny historického objektu odkoupil od obce v roce 2002 za několik set tisíc korun. Obnova pak spolykala veškeré

„Napadlo mě, že by Malešovu slušel glamcamping, neboli stanování nové doby, které spojuje dobrodružství s veškerým komfortem.“

ky Vrchlice vytáhl z nuly na sto. „Reakce lidí by se daly rozdělit do dvou táborů. Někteří sem přijdou a obdivně vydechnou: ‚To je perfektní, to bych chtěl taky!‘, ale nejspíš si neuvědomí, kolik se za tím ukrývá práce. Druhá skupina pak přichází s komentáři typu: ‚To není koníček, to

o něco více času než normálně. Zejména v létě totiž bývá parkoviště v Malešově narvané k prasknutí. „Koupi tvrzi jsem původně vnímal spíše jako cestu za naplněním vlastního snu. Netušil jsem, že se projekt tak rozroste a v zásadě pozmění povahu obce, ve které do té doby chcíp‘ pes,“ usmívá se majitel. Nezůstal totiž jen u zvelebování tvrze, ale pustil se také do dalších podnikatelských aktivit. V bezprostředním okolí se mu postupně naskytla možnost dokoupit a zrekonstruovat řadu zdevastovaných nemovitostí. Kutnohorský Malešov se tak nepyšní pouze opravenou středověkou tvrzí, ale i muzeem a pivovarem s restaurací. Od loňského léta tu dokonce lze kempovat ve velkých replikách středověkých stanů. „V obci chybělo ubytování pro turisty a stavba penzionu by vyšla na strašné peníze. Napadlo mě, že by Malešovu slušel glamcamping, neboli stanování nové doby, které spojuje prvek dobrodružství s veškerým civilizačním komfortem,“ vysvětluje Ondřej a z okna

Oblíbená lokace Opravená tvrz přitahuje do kutnohorského Malešova nejen zájemce o historii, ale také řadu zajímavých osobností z nejrůznějších společenských kruhů. O historické prostory tvrze mívají zájem české i mezinárodní filmové štáby, místního genia loci využívá také česká špička mezi únikovými hrami společnost The Chamber. „Občas se tu pořádají i svatby. Tvrz jsem stejně nekupoval jako investici a úspěch nevnímám jako něco, co se dá měřit výší bankovního konta,“ konstatuje Ondřej.

Obnova tvrze spolykala veškeré Ondřejovy úspory i příjmy.

jeho úspory i příjmy. „Vše, co jsem za celý život vydělal, jsem do poslední koruny vložil do místních zdí,“ ukazuje na hradby malešovského panství. Máme štěstí. V lednu a únoru vládne tvrzi „okurková sezona“. Pro návštěvníky je zavřeno a hradní pán má tak

24-25_WHAT20-02-reportaz.indd 24

22/01/2020 23:49

sílu. Prostě si vytyčím cíl a pak se snažím udělat maximum pro jeho realizaci. Na předstírání zaneprázděnosti a hraní korporátních her mě moc neužĳe. Asi jsem v každém týmu vždycky působil trochu rušivě. Mám za to, že v žádné z firem nikdo nebrečel, když jsem odcházel,“ konstatuje upřímně.

„Myslím, že úspěch malešovského projektu spočívá v tom, že za ním stojí jeden člověk,“ říká Ondřej.

Na vlastní triko

„Málokomu se chtělo do práce o víkendech, kdy je v kempu nejvíc check-outů, tak jsem se do toho vrhnul sám.“ ukazuje zazimované koupelny čekající na vypuknutí letní sezony.

Enfant terrible ve službách korporátu

Při pohledu na všechny budovy v okolí, funkční padací most, černou kuchyni, krby i repliky dobového nábytku se nelze ubránit otázce, do jakých finančních výšin se vlastně splnění dávného snu vyšplhalo. „Pohybujeme se v řádech milionů. Něco jsem měl našetřeno z dob, kdy

jsem pracoval v Americe. Musel jsem si samozřejmě vzít také nějaké úvěry, ale nejde o nic, co by za mě musely splácet budoucí generace. Hodně pomohla letitá práce na nejrůznějších korporátních postech. Už prvního ledna jsem měl vždycky jasno v tom, za co celoroční plat utratím,“ směje se Ondřej. Z korporátního soukolí nakonec dobrovolně vypadl a několik let se živí jako projektový manažer na volné noze. „Mám tendenci jít do všeho hodně na

Navzdory všem povinnostem majitele malešovské tvrze baví hledat další příležitosti k (sebe)realizaci. „Mojí výhodou je především to, že se nebojím pouštět do věcí, kterým na začátku moc nerozumím. Akorát to pak vede k tomu, že žongluju s mnoha míčky najednou,“ přiznává Ondřej, kterého těší i manuální práce – na většině úprav tvrze se spolu s odborníky aktivně podílel. V případě potřeby se nezdráhá zhostit ani role uklízeče. „Málokomu se chtělo do práce o víkendech, kdy je v kempu nejvíc check-outů, tak jsem se do toho vrhnul sám. Aspoň budu schopen lépe posoudit, jestli máme pro hosty dobře umyté záchody,“ směje se. Různorodost pracovních úkolů i osvobození z korporátního soukolí si vychutnává, zároveň ale přiznává, že bez jistých příjmů je celé finanční plánování mnohem náročnější. „Co se hotovosti týče, skoro pořád smrdím korunou. Jsem ale moc rád, že si tu můžu všechno řídit na vlastní triko. Myslím, že úspěch malešovského projektu spočívá v tom, že za ním stojí jeden člověk. Můžete sice něco pokazit, ale aspoň se věci hýbou.“

Ze vzdušných sfér na pevnou zem

V době koupě malešovské tvrze mělo hodně lidí za to, že si Ondřej vzal příliš velké sousto a nebude schopen realizaci dotáhnout do konce. „Těší mě, že se mýlili. K vysvětlení svého úspěchu jsem vyvinul vlastní teorii, kterou nazývám ‚paradox snu‘, a přemýšlím, že si ji

Jak hradní pán k tvrzi přišel Ondřej Slačálek díky výhře v televizní soutěži odjel v sedmnácti letech studovat střední školu do USA. Posléze vystudoval ještě politologii a mezinárodní vztahy na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Po úspěšném absolvování se rozhodl vrátit domů a kromě angažmá ve významných mezinárodních firmách začal s realizací dávného snu – hledáním historické budovy, kterou by mohl zvelebit a posléze v ní i s rodinou bydlet. Po roce pátrání zvítězila malešovská tvrz ze 14. století.

nechám patentovat,“ konstatuje s jistou nadsázkou. „Paradox spočívá v tom, že sen je sám o sobě dosti neuchopitelný a nedá se ho realizovat pouhým sněním. K jeho dosažení je třeba velice jasných, pragmatických a mnohdy i chladně vykalkulovaných kroků. Jinak se snadno dostanete do situace, kdy vás sen pohltí a vy se zničíte. Paradox snu proto vnímám jako schopnost propojit srdce, v němž můj sen sídlí, s mozkem, který ho pomůže přenést ze vzdušných sfér na pevnou zem,“ uzavírá setkání filozoficky.

V době koupě malešovské tvrze mělo hodně lidí za to, že si Ondřej vzal příliš velké sousto.

24-25_WHAT20-02-reportaz.indd 25

22/01/2020 23:49

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

LUCIE KOLDOVÁ

Komu bude patřit tento rok

Velká hvězda. Bezesporu jedna z nejúspěšnějších designérek současnosti. Rok 2019 jí patřil na plné čáře a stejně tak tomu bude v roce letošním. Je nominovaná na Designérku roku. Realizovala hlavní výstavu Designbloku. Vytvořila novinky pro renomované značky a na dveře jejího studia klepou ti nejdůležitější lidé v oboru.

T Jana Zielinski a Eva Karlasová F Salim Issa, archiv značek

Design již dávno není výsadou hrstky vyvolených, naopak se stává zcela běžnou součástí našich každodenních životů. Tento trend přirozeně nahrává i rostoucí oblibě mladých českých designérů. Ředitelka Designbloku Jana Zielinski představuje jména, o nichž v roce 2020 ještě hodně uslyšíme.

JIŘÍ KREJČIŘÍK Svou kolekcí stolů Eclecticism málem rozpoutal válku mezi dvěma slavnými galeristkami – Rossanou Orlandi a Linou Kanafani. Obě totiž chtějí mít díla mladého designéra ve svých galeriích. Rossana Orlandi Jiřímu Krejčiříkovi dokonce nabídla sólo prezentaci na Milano Design Week. O další úspěchy tak jistě nebude nouze.

Ředitelka Designbloku

Jana Zielinski Miluje vše krásné a šíření dobrého jména českého designu se věnuje již od konce 90. let. „Je neuvěřitelné, kam se naše designová scéna za poslední dvě desetiletí posunula. Před dvaceti lety znal svět jen Bořka Šípka, nyní je český design pojmem. K jeho hvězdám patří Maxim Velčovský, Lucie Koldová, Olgoj Chorchoj, DECHEM, Jan Plecháč & Henry Wielgus a mnoho dalších. Sleduji kariéry mladých designérů a mám radost, že mohu prostřednictvím Designbloku a Cen Czech Grand Design představit jejich práci veřejnosti a médiím,“ říká Jana Zielinski.

OKOLO Parta lidí milujících design, architekturu, kola a svou práci oslavila v roce 2019 deset let existence. Letos jim vyjde několik publikací, na nichž se podíleli jako grafičtí designéři i jako autoři. Kromě jiného připravují i knihu k výročí studia, máme se tak na co těšit!

HERRMANN & COUFAL

TEREZA ROSALIE KLADOŠOVÁ Fascinace barvami a víra v zázrak zrození nového tvaru patří k typickým rysům tvorby módní návrhářky Terezy Rosalie Kladošové, která je úřadující Grand designérkou roku. Ocenění získala krátce po třicítce, což není zrovna obvyklé. Její talent se zkrátka nedá přehlédnout! Stejně jako skutečnost, že se Tereza nebojí módu opustit a zaměřit své kreativní síly na pole interiérového designu, prostorové instalace či divadelní scénografie.

VÍTEK ŠKOP Ačkoliv svá studia dokončil teprve v loňském roce, již teď se může radovat z cenného prvenství. Diplomová práce vizuálního designéra byla prestižním časopisem Wallpaper Magazine zařazena mezi hrstku nejlepších, což se zatím žádnému českému absolventovi nepodařilo. Zabodoval i na Designbloku a získal třetí místo v prestižní soutěži Diploma Selection. Vytvořil totiž interaktivní učebnici fyziky Vividbooks, která je založená na rozšířené realitě. Přinesl tak mimo jiné důkaz, že design může aktivně zlepšovat náš svět.

Mladé tvůrčí duo a spolužáci z pražské UMPRUM zasadili semínko dnešní úspěšné spolupráce ještě na škole. Oba následně zabodovali v mezinárodní soutěži Diploma Selection, která na říjnovém Designbloku tradičně představuje tvorbu nejtalentovanějších evropských diplomantů. Studio Herrmann & Coufal sídlící na pražském Žižkově pracuje pro české výrobce a má za sebou řadu dalších ocenění. Třeba za nejlepší instalaci designérského studia na Designbloku 2019.

LUISA BĚLOHLÁVKOVÁ Navzdory nezpochybnitelnému mládí se jí na loňském Designbloku podařilo hned napoprvé uhranout odbornou veřejnost. Studentka Ateliéru keramiky a porcelánu Maxima Velčovského na pražské UMPRUM vytvořila nádherný soubor porcelánu doprovázený vlastními ilustracemi. Všichni napjatě očekáváme její další počin!

26_WHAT20-02-umeni.indd 26

22/01/2020 23:50

KO M E R Č N Í P R E Z E N TAC E

7 6

Valentýnské VYZNÁNÍ LÁSKY

8 9

ČTRNÁCTÝ ÚNOROVÝ DEN BUDE OPĚT PATŘIT VŠEM ZAMILOVANÝM. MARKS & SPENCER PRO TUTO PŘÍLEŽITOST TRADIČNĚ PŘIPRAVIL LIMITOVANOU KOLEKCI VALENTÝNSKÝCH SLADKOSTÍ, KTERÉ SVÝM VZHLEDEM DOKÁŽOU VYJÁDŘIT VAŠE CITY I BEZE SLOV.

V M&S vyberete snadno rstv ých kytici če v ebo láhe k větin n i o vína č íh c jí a ik v yn a. o mojit h é v lo y st

né srdce Darova ád y í čokol z luxusn lým tane mi se jistě s m. m dárke ý n d o h a la á zí a proch k s á l ť y Vžd m! žaludke 15

13 16

12 14

3 4

| 1. Kolekce čokoládových bonbonů s náplněmi, 189,90 Kč | | 2. Formovaná mléčná a bílá čokoláda s kousky sušených malin, 189,90 Kč | | 3. Želé bonbóny s ovocnou příchutí ve tvaru písmen, 64,90 Kč | | 4. Želé bonbóny s ovocnou příchutí ve tvaru písmen, 64,90 Kč | | 5. Švýcarská mléčná čokoláda s rozinkami, kousky lískových ořechů a celými mandlemi, 74,90 Kč | 6. Zdobená srdíčka z mléčné a bílé čokolády, s náplní ze slaného karamelu a vanilkovou příchutí, 39,90 Kč |

marksandspencerfood.cz

WHAT-inzerce.indd CZ_M&S_SPR20_270x400_What_Advertorial_Valentine_2.indd 1 1

Prodej alkoholu mladistvým do 18 let je zakázán. Nabídka produktů se může v jednotlivých prodejnách lišit.

28/01/2020 27/01/2020 00:24 14:19

DESIGN

ELITA

RUKA K DÍLU

Poctu nejsilnějším postavám české kultury vzdává projekt Bohéma, který si k výročí třiceti let od sametové revoluce vymysleli Eliška a Oldřich Neubergerovi. Chtěli nějakým způsobem vyjádřit hrdost na naši republiku, přispět k opětovnému spojení lidí rozdělených politikou i médii. Na bílá pánská i dámská trička začali tisknout portréty nebo díla osobností, jako jsou TGM, Václav Havel, Josef Čapek, Ema Destinová nebo Milada Horáková. Dejte jejich prostřednictvím bezeslovný, ale o to výraznější vzkaz okolí. Galerie ikon se neustále rozrůstá, takže pokud máte nápad, kdo by na tričku určitě neměl chybět, ozvěte se… P. S.: Bohému provozuje organizace Dobrý spolek, tedy neziskově. mojebohema.cz

Dánská značka Fabelab specializující se především na textil pro děti a hadrové hračky, stejně jako dekorace, nabízí na svém e-shopu také zvláštní kategorii Minimakers. Připravila různé polotovary zvířátek, lesa, pirátů i mořských panen, které si malí nezbedníci mohou sami nebo za pomoci dospělých sešít, slepit či jinak rukodělně dotvořit. Obzvlášť jsme si zamilovali kreativní set Drømmeverden představující fantastickou krajinu, v níž se nemrhá ani tím nejmenším odstřižkem papíru. fabelab.com

TAVENÉ

Osobní vklad Běžné materiály jako smalt, bílé tričko, papír nebo staré brýlové obroučky. I s takovými výchozími „chudými“ věcmi se dají dělat velká kouzla, jak dokazují designéři od nás i ze světa. Zamyslete se, jestli také ve vašem okolí nejsou objekty vhodné k přetvoření, a zkuste si také vymyslet originální DIY ne podle návodu, ale po svém! T Petra Nováková, F archiv značek

KVĚT, LIST & SVOBODA

PLECHÁČKY Tři blízké kamarádky Bilge, Sibel and Saime z Turecka si vzpomněly na své dětství, kdy se v rodinách nevařilo snad na ničem jiném než na smaltovém nádobí, a rozhodly se tento tradiční materiál, který patří i k české gastronomické historii, oživit. A to ne prostřednictvím normální reedice, ale rozzářit zcela novými barvami a vzory, jimiž ho pod hlavičkou své nové značky KAPKA nyní zdobí. Talíře, misky a hrnky pomalovávají vtipnými kresbami i abstraktními cákanci, ale nabízejí také jednobarevné produkty v pastelovým odstínech. Kolekce Flashback s postmoderními geometrickými formami má velký úspěch ve Francii a Německu. kapka.com.tr

Pro Aničku, Evu a jiné dámy z dobročinné nízkoprahové dílny Metráž, která důstojně zaměstnává ženy sužované hmotnou nouzí, nevyhovujícím bydlením, podlomeným zdravím a životem v sociálním vyloučení, znamená svoboda a nezávislost velkou věc. Stvrzují to kolekcí šperků Lípa, vzniklou pod vedením šperkařky Adély Fejtkové. Vychází z botaniky, ale má i svůj filozofický a k naší národní identitě odkazující obsah. Do nové tvůrčí oblasti, jíž je práce s drahým kovem, vstoupila Metráž již v roce 2018, kdy uvedla stříbrné šperky Dotyk-Otisk. metrazdesign.cz

Optiqa již několik let vytváří archiv repasovaných starých brýlí z různých období i od různých výrobců, který nazývá new old stock (prodává je např. v pražském obchodě Showroom.) Kreativního ředitele studia Ondřeje Vicenu nedávno napadlo, že by bylo škoda zásoby vintage obrouček nevyužít ještě jiným způsobem, a pustil se do experimentu. Plastové očnice i stranice za pomoci horkého vzduchu tvaruje do nových fluidních tvarů, za pomoci vosku jim dokonce přidává další ozdobné komponenty. Vzniká tak kolekce upcyklovaných brýli Distorted, v které je každý model upravován na míru nositeli, například nestárnoucí moderátorce Saskii Burešové, která svoji tvář propůjčila kampani Optiqa. „Díky novým technologiím využívaným při výbrusu čoček v oční optice lze dnes za pomoci traceru oskenovat i velice složitý tvar očnice a nechat použitou čočku zakázkově vybrousit třeba právě v optice Eye Eye, s níž úzce spolupracujeme,“ popsal designér nové možnosti v oboru, kterých náležitě využil. optiqa.cz

AYTM

PET-ART Chcete s námi žasnout, co vše lze vytvořit z PET lahví? Pak se seznamte s dílem Veroniky Richterové. Svítidla vynikají podobnými světelnými vlastnostmi, které se v mnohém blíží sklu, připomínají medúzy, jindy víceramenné lustry jako ze zámku. Naposledy autorku uhranuly japonské plasty, a tak stvořila několik ikeban, posvátných lišek, kaprů i maket sushi a jiných japonských jídel. Plasty získává z pláží, kontejnerů i černých skládek. „Záhy jsem zjistila, že sortiment se rychle mění a že by bylo vhodné zachovat do budoucna svědectví doby. A tak jsem před 12 lety začala budovat sbírku mapující vývoj, globální odlišnosti i problematiku kopírování vzorů. Rozšiřuje se i díky řadě přátel a sympatizantů, kteří ze světa přivážejí nové exponáty. V současnosti čítá na 3000 lahví ze 76 států.“ veronikarichterova.com

Čti jako „item“, zní rada ohledně výslovnosti jména dánského výrobce nábytku a doplňků, který vybaví váš byt od A do Z. Dodržuje diktát na jedné straně umírněnosti, na druhé elegance, jímž je severský design proslulý, co však nabízí navíc, je sofistikovaný, nečekaný detail v provedení téměř každého kusu. V nové kolekci SS20 jím je kontrast matného černého povrchu a mosazných koncovek jak stolu, tak židlí Novo a také poličky Aedes. Jako kdyby se nábytek zasnoubil se šperkem… U nás prodává Monobrand. aytm.dk, monobrand.cz

28-29_WHAT20-02-design.indd 28

23/01/2020 00:28

Okamžiky

bezprostřednost, kouzlo okamžiku, náhoda. Já mám opravdu tisíce fotografií uložených v počítači a telefonu a když se znovu pustím do hledání, nadále nacházím mj. krásné náměty v pozadích. V poslední době jsem také vytvořila několik motivů tak, že jsem vzala víc fotek a protagonisty zinscenovala do situace, která se vlastně nestala, ale mohla by. To mě bavilo. A pak taky ráda projíždím neznámé instagramové feedy a stalo se mi, že jsem neodolala a několik námětů použila. V zásadě nemám žádné limity, nevymýšlím zbytečné koncepty, nic, co by mě svazovalo.

T Petra Nováková F Ivana Kocmanová

Díla Ivany Kocmanové, která určují velmi osobitou identitu její značky BRO, se pohybují na hraně designu a umění. Navázala na něco, z čeho se radovala jako malá, což mimochodem doporučuje nám všem, a začala své nejsilnější vizuální vzpomínky uchovávat tak, že je vyšívá. Jde o bezprostřední mezilidské situace, v kterých vždy figurují lidé zajímaví svým zjevem nebo řečí těla, o náhodné momenty vyzařující vnitřní svobodu. vyšívání mě přivedl flashback z dětství, kdy mi bylo osm let a od tety pobývající ve vězení mi domů začaly chodit balíčky s dečkami, které vyšívala. Když se pak vrátila domů, byla jsem výšivkou úplně posedlá a tetu přiměla, aby mě naučila základy techniky. Tehdy jsem ale vyšila asi jen dva ubrusy a věc pustila z hlavy. Až když jsem v roce 2015 delší čas strávila v New Yorku a pak se doma prohrabovala hromadou fotek, zaujalo mě pár z nich. Byly na nich mé dvě malé dcery tančící v Central Parku nebo kluci na přechodu se psem, šlo o okamžiky koncentrovaného štěstí. A kvůli nim jsem se k vyšívání vrátila,“ popisuje Ivana Kocmanová impulzy ke vzniku projektu BRO. Nejdřív vyšívala momentky z rodinného alba, třeba z letního koupání, pak ji uchvátily scény z velkoměst. Výšivky ale většinou nejsou své předloze příliš věrné, jde o volnou předlohu. Ze začátku byly Ivaniny ilustrace jednodušší, definované modrou linkou, postupně začala přidávat barvy a vrstvit další látky. V poslední kolekci New Urban Picnic, za niž si vysloužila nominaci na Cenu Designbloku, ruční výšivku umístila na porcelán imitující street food nádobí.

Kolekce Gods, New York, 2019

Jako podklad pro výšivky využíváte různé vintage dečky, vzorky textilních značek, látky Josef Frank. Neuvažujete o vlastním dezénu pro podklad? Látek existuje nepřeberné množství a pokud bych si měla tvořit vlastní, tak by mě to zdržovalo a limitovalo. Od začátku používám jen čistou bavlnu, hedvábí a len a hledání podkladových látek mě baví. Miluju japonské bavlněné gázoviny, třpytivé i ultrabarevné lny, potištěné i jednobarevné hedvábí, vintage kapesníkovou bavlnu. Nové zdroje hledám neustále na internetu, při cestování a taky ke mně přicházejí samy. Například krásnou sbírku starých deček a kapesníků mi dala paní, ke které chodím léta na masáž. Jaký původ má porcelán z kolekce New Urban Picnic? A jak je výšivka na porcelán adjustovaná?

TA L E N T M Ě S Í C E

Nejde přehlédnout, že vaše vyšívané postavy mívají velmi často výrazný doplněk hlavy – čepice, kšiltovky, turbany, židovské kipy, šátky, čelenky… Čeho je to pro vás atribut? Šátky na hlavě, které většinou vyšívám, jsou africké wrapy. Je absolutní nádhera, jak je dokážou Afričanky nebo Afroameričanky vynést. Toho si prostě nemůžete na ulici nevšimnout, je to směs svobody, důstojnosti, hrdosti, tradice, kreativity, ženskosti… Kipah je vlastně to samé – tohle jsem já, moje náboženství, moje tradice, rodina, historie… Ultimátní kšiltovka nebo beanie patří k městu, ale pro mě ještě k subkultuře skateboardingu. Jízda na skejtu je pro mě jedním z nejsilnějších vizuálních zážitků evokujících absolutní lehkost bytí. Taky si myslím, že cokoliv si dáte na hlavu, je prostě nad rámec běžného přemýšlení o oblékání. Už jde o nějakou snahu se odlišit, být vidět, mít sebevědomí, být hrdý na svůj původ, kulturu, náboženství.

Ivana Kocmanová vyšívá své nejsilnější vizuální vzpomínky.

Koupila jsem klasický papírový set jednorázového třtinového nádobí: talíř, krabičku na hamburger a kelímek na kafe a nechala si udělat identické porcelánové formy a z nich pak odlitky. Iluze byla téměř dokonalá, podařilo se zachytit do porcelánu jemnou strukturu recyklovaného papíru. Kolekci jsem od začátku tvořila s tím, že bude čistě dekorativní. Původně jsem nechala v nádobí udělat mikroskopické dírky a motivy pak ultratenkou jehlou našívala navrch, ale to nevypadalo dobře, látka se krčila, odchlipovala. V další fázi jsem tedy hledala stabilizační materiály na textil, které by navíc řešily alespoň minimální možnost údržby výšivky. V Americe jsem objevila speciální nažehlovací a zároveň pratelnou fólii, která výšivku nejen zpevnila, ale umožnila mi nanést zespodu speciální lepidlo, které díky fólii neprosáklo do látky a zároveň umožňuje případné odlepení výšivky a její vyčištění nebo opravu. Na kelímcích je výšivka se stabilizační fólií jenom pevně navlečená na kelímek a dá se tedy jednoduše sundat. Kelímky jsou uvnitř glazované, takže je lze použít např. jako vázu, v talířcích nakonec zůstaly dvě mini dírky, kterými je provlečené poutko, a talíř se dá pověsit na zeď jako obraz. Krabička může sloužit jako šperkovnice. Ubrousky by se měly ideálně taky pověsit na zeď, ale jestli si s nimi někdo bude utírat mastnou pusu, je mi jedno. V jednom podcastu jste zmínila, že inspirační zásoba fotek z rodinného alba a z cest se už pomalu vyčerpává a že možná vyzkoušíte pořizovat fotky pro předlohu cíleně. Stalo se tak? Uvědomila jsem si, že dělat předlohy cíleně by šlo proti tomu, co dělá moje motivy zajímavé, a to jsou právě

celé sklouzne na úroveň kýče, lidové tvořivosti. Co jedině funguje, je abstrakce, ale ta mě neláká. Mé bezpečné prostředí je město. Čím větší, tím lepší. Fascinuje mě symbióza lidí, kultur, náboženství, ras, sexualit, genderů, věků. Proto miluju New York, Montreal, Paříž… Fotím lidi, kteří mě přitahují. Pocitově vycházím ze svého vnitřního nastavení člověka bez předsudků, pro kterého je svoboda, tolerance a otevřenost alfou a omegou bytí. Cestování je nejhmatatelnější projev svobody. To, jakým způsobem se někdo obléká, jak se pohybuje, jak reaguje, to mě jako pozorovatele dokáže také vnitřně uvolnit, spoluprožít chvilkový pocit svobody a štěstí.

Až kooperace se Střihovou spoluprací vás přivedla k aplikaci výšivek na již hotové módní produkty? Už před dvěma roky jsem si nechala na zakázku ušít sadu nádherných hedvábných hipster kalhotek, na které postupně, nárazově vyšívám texty pocházející z graffiti nápisů nebo z rozhovorů cizích lidí na ulici a nějak se vztahující k ženství, ale od začátku jsem je spíš vnímala jako objekt než věc k nošení. Loni mě oslovil Esprit, abych si vybrala nějakou módní značku pro spolupráci do jejich vánočního speciálu. Takže jsem se Střihovou spoluprací udělala výšivku na jejich bundu a čepici. Výšivce na oblečení se nebráním, ale zároveň to pro mě není zásadní nosič motivů. Od začátku se věnujete figuře. Zkoušela jste i jiné motivy? Problém výšivky jako umění je v tom, že ať vyšíváte, co chcete, stává se, že to

Kolekce New Urban Picnic, vyšívaný porcelánový kelímek, 2019

Kolekce Santa Loves Everyone, 2019

Výzvou jsou pro vás další možnosti, které výšivka nabízí. Jakým směrem se chystáte posunout? Samotný vyšitý motiv se dá v podstatě aplikovat na cokoliv. Může to být móda, šperk, užité umění, fine art. Několikrát jsem výšivky dokonce na různých místech ve městě instalovala tak, aby fungovaly jako street art. Pokud všechno vyjde, čeká mě letos jeden galerĳní projekt a jeden módní už připravuji kolekci na další Designblok. Všechno z toho bude zase určitý posun, jak z hlediska samotné výšivky, dokonalejších kombinací barev a materiálů nebo množství vyšitých detailů a složitosti motivů, tak z hlediska využití. Ráda bych se také dostala na nějakou zahraniční rezidenci, kde bych měla víc času a prostoru vyšít velký formát s větším počtem postav. by-bro.com

28-29_WHAT20-02-design.indd 29

23/01/2020 00:28

M O J E Z D R AV Í

Co nás letos čeká?

T Helena Máslová F unsplash.com, archiv Heleny Máslové

Každý rok má svou zjevnou a svou skrytou tvář, která se projeví až v budoucnosti. Je to, jako když pozorujeme Měsíc na obloze a vidíme bílé kolo, které se zmenšuje do tvaru C a pak zase dorůstá do D. edím v jedné z těch mnoha úžasných pražských kaváren v době kofeinové on-line revoluce, dávám si cappuccino a malinový dortík. Je tu nezvyklé ticho, jen zasupí tryska na šlehání mléka a z ulice zacinká tramvaj. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že jsme s brigádníkem u kávovaru jediní lokálové. Ostatní jsou mladí lidé v trendy oblečení, zjevně asijského původu, nikdo nemluví a všichni se koukají do mobilu. Neubráním se zvědavosti a šmíruju. Jeden sleduje sportovní přenos, u dalšího stolečku sedí pohledný pár, dívka si vybírá oblečení ve vyhledávači, muž má na displeji fotku nahé ženy a čte si linku nějaké konverzace. Kdo jsou, kde bydlí, jak to vypadá u nich doma? Nevím proč, ale napadá mě, že žijí v obrovských bytových komplexech, dole je mnohoproudová silnice, kde projede deset tisíc aut denně. Nepřicválali na koni jako mongolští nájezdníci, aby něco ukořistili. Letěli mnoho hodin letadlem, aby si sedli do této kavárny a dívali se na displej. Co chtějí od života? Tohle vše je pro pár lajků u fotek na nějaké čínské či korejské verzi Instagramu. V roce 2020 se stanou věci, které se zasely v letech předchozích a těhotněly v roce minulém. Začnou se sčítat důsledky maximálního průmyslového využívání krajiny a přírody. Už jsme

vybetonovali a urbanisticky změnili kriticky velkou část země. Už jsme zorali a chemicky proměnili kritickou část půdy. Už jsme zamořili mikropolutanty kritický podíl spodních vod. Už jsme udělali z oceánů skládky odpadů. Těmi důsledky bude nemocná krajina a v ní budou žít chronicky nemocní lidé.

že si za to mohou sami, protože špatně jedí, vzniklo náboženství stravovacích restrikcí, ale ani to nepomáhá. Tito lidé se dosud snažili odpočinout si a nabrat síly cestováním do zdravějších koutů světa, ale jednak se tato místa zmenšují a jednak je tam čím dál větší tlačenice. Nakonec se ukazuje, že pro zdravý spokojený život to stejně nestačí. Tento rok přibude lidí, kteří si budou uvědomovat, že jsou přesně tak zdraví, jak zdravé je místo, kde tráví většinu času. Některé firmy zažijí, že jim budou zaměstnanci dávat výpovědi z důvodů dosud nevídaných – odmítnutí práce v openspacech s klimatizací, kde nejsou otvírací okna, kde je sto počítačů na patře a kde není vidět jediný strom široko daleko. Také bude přibývat těch, kteří si ztrátu práva na zdraví nebudou chtít nechat líbit, a zřejmě se bude zdvihat čím dál silnější vlna odporu vůči vydělávání peněz na krajině. Tato vlna bude namířena proti korporátní chamtivosti a zneužívání zdrojů. Půda, voda, vzduch, rostliny, živočichové, hmyz, mikrobi… To budou

„Tento rok přibude lidí, kteří si budou uvědomovat, že jsou přesně tak zdraví, jak zdravé je místo, kde tráví většinu času.“ Nebudou umírat, nepůjde tedy o nic spektakulárního, jen jim nebude dobře, budou mít potíže s reprodukcí, jejich děti nebudou úplně zdravé. Ženy se začnou více ptát, co je s jejich dělohou a vaječníky. Muži se začnou zajímat, co se děje s jejich spermiogramem. Dosud se tito lidé drželi v přesvědčení, že je tu zdravotní péče a ta jim pomůže. Relativně nově jsou vystaveni tlaku,

V roce 2020 se stanou věci, které se zasely v letech předchozích.

hybatelé našeho osudu. Dosud nikdy nebyl člověk rozlezlý v přírodě takovým ničivým způsobem jako dnes. Příběh dneška se ale začal psát mnohem dříve. Hlavním motorem dějin je touha po zisku a po moci a zneužití je jejich trvalou součástí. Tak to bylo a je. Dnes je rozdíl jen v tom, že jsme se dostali na hranici schopnosti regenerace naší i planetární. Pojďme se mrknout, co se dělo před čtyřmi sty lety v Čechách. Rok 1620 je pro zemi obzvlášť katarzní. Poté, co byl na podzim předchozího roku korunován za českého krále třiadvacetiletý mladík Fridrich Falcký, kterého si vybrali protestantští stavové, vyděsilo to a patřičně rozzuřilo katolické stavy, Habsburky a Vatikán. Tento rok je ve znamení lehkomyslného zavádění nových pořádků mladým královským párem, je tu cítit touha po pokroku a uvolněnosti. Pražský hrad, zanesený harampádím a obrovským množstvím předmětů, je třeba vyčistit a vyvětrat od habsburské zatuchlosti (Rudolf II. a jeho vášeň pro starožitnosti a umění přerostla v nemoc zvanou Horror vacui – strach z prázdna, kdy lidé zaplňují místnosti věcmi). Cennější kousky odvezl po Rudolfově smrti jeho bratr Matyáš do Vídně, a tak tu zbyla jen „veteš“. Do úklidu hradu se vloží Frederikova o rok starší anglická manželka Alžběta Stuartovna, která má na rozdíl od jemného panovníka patřičnou královskou ctižádost. Přijela do Čech těhotná a v Praze se jí narodí její čtvrté dítě – syn Ruprecht (v době svatby jí bylo sedmnáct a Fridrichovi šestnáct let). Tento rok se bude podepisovat jako Elizabeth of Bohemia. Její garderoba i účes Pražany šokují. Nosí šaty s výstřihem a jednoduše sepnuté vlasy. Do té doby u nás nevídané, výstřih nosily pouze upocené děvečky a lazebnice. Měšťanky a šlechtičny zdobily šaty upnuté ke krku s bílým nákrčníkem a vlasy schovávaly do síťky nebo látky. Nad divným způsobem oblékání a chování se pohoršují dokonce i pražští protestanti.

MUDr. Helena Máslová Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, na lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných. Zkušenosti ze všech těchto pracovišť ji přivedly k psychosomatické a primární medicíně a posléze k založení Centra psychosomatické péče. Nyní se věnuje zejména psychogynekologii, ženskému zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně. Je matkou tří dětí.

Ošklivá Holanďanka

Už v prosinci 1619 se Alžběta rozhodla „vyčistit“ chrám sv. Víta od veškeré katolické zdobnosti, ačkoliv ji před tím hodnostáři varovali. Nechala odstranit především všechny obrazy a sochy Panny Marie a zobrazení světců. Vše se vyhazovalo na hromadu před kostel. Vandalské počínání, jež neušetřilo ani drahocenné malby a řezbářské umělecké předměty z doby Karla IV. nahromaděné v nejctihodnější svatyni této země, hanebně znesvětilo toto svaté místo. Nechala také roztavit monstrance a zničit relikvie. Nechápala, proč se lidé modlí k scvrknutým mumifikovaným částem mrtvol, takový okultismus nestrpí. Když začali ničit i mramorový náhrobek českých králů, dílo Alexandra Colina, vystoupil proti nim Vilém starší z Lobkovic a z katedrály je vyhodil. Tím ztratil nový královský pár sympatie i protestantských stavů. Alžbětin pobyt v Praze bude trvat přesně jeden rok a devět dní. V době bitvy na Bílé hoře bude Fridrich obědvat a situaci zcela podcení, se zpožděním se vydá se svojí družinou na bojiště, ale cestou se dozví o prohraném konci. Alžběta bude prchat v noci s narychlo zabalenými skromnými zavazadly, za hranice Čech směrem do Haagu, opět ve stavu vysokého stupně těhotenství. Domů do Falce se vrátit nemůže, neboť ten obsadili katolíci. Ze stresu začne rodit v kočáře a porodí syna Mořice. Do dějin pak vstoupí jako královna jedné zimy.

Jaké z toho plyne poučení do roku 2020 a je něco, co se opakuje?

Mládí je nezkušené, dělá taktické chyby a chybí mu odhad. Staré struktury se brání a mstí. Vždycky je na čem vydělat a vždycky je potřeba někoho obětovat. Téměř notoricky se rozdělujeme na dvě polarizované skupiny a v rámci snahy o „sjednocení“ jdeme přes mrtvoly. Dnes je to více o spojení trhu, monopolizaci. Dobro a zlo lze těžko rozpoznat a jde o úhel pohledu. Každá jednotlivá kapka vody určuje sílu výsledného proudu. Nejsilnější právo je právo nejsilnějšího. Necháváme dopadat tíhu důsledků na nevinné. Zodpovědní za tuto tíhu zpravidla vyklouznou.

30_WHAT20-02-moje-zdravi.indd 30

23/01/2020 17:05

P R O M OT I O N

Už 70 procent zákazníků Košík.cz dává přednost vratné cirkulární PET lahvi.

Ekovýzva roku 2020

transparentně nastavený centrálně řízený systém vratných záloh.“

Je to na nás! T Petra Nováková F archiv Košík.cz

Máme radost, že vám můžeme představit revoluční etapu projektu Budoucnost bez obalu – první vratnou cirkulární PET lahev s 80procentním podílem recyklátu, kterou ve spolupráci s Mattoni prodává Košík.cz. Jde o ukázku cirkulární ekonomiky v praxi – materiál z prodaných zálohovaných PET lahví se vrací zpět do oběhu. álohování na zkoušku připravila značka Mattoni spolu s on-line supermarketem Košík.cz, který je známý svými bezobalovými aktivitami. „V rámci našeho projektu Budoucnost bez obalu hledáme nové typy udržitelných obalů pro všechny druhy zboží. V případě nápojů se však ukazuje jako nejlepší cesta změna způsobu nakládání se současnými obaly, aby se minimalizoval jejich dopad na životní prostředí. A to s využitím benefitů, které přináší on-line prodej – tedy možností pohodlného zpětného odběru obalů přímo z domácnosti,“ popisuje Tomáš Jeřábek, generální ředitel Košík.cz.

Minerální voda Mattoni (z portfolia skupiny Mattoni 1873, zakládajícího člena iniciativy Zálohujme.cz) pro projekt vytvořila speciální edici lahví z 80procentního recyklovaného PETu, které jsou k dostání exkluzivně na Košík.cz a váže se na ně záloha 3 Kč. „Nápojo-

„Doufáme, že tímto projektem motivujeme i další firmy k ohleduplnějšímu přístupu k přírodě a třeba i rozvíříme debatu o zavedení plošného zálohování PET lahví v Česku. Bez vás to však nezvládneme. Pomozte nám dokázat, že Čechům na správné recyklaci opravdu záleží, a vyzkoušejte minerální vody Mattoni v zálohované cirkulární lahvi,“ nabádá Tomáš Jeřábek, CEO Košík. cz a dodává: „Systém zpětného odběru v současnosti využíváme také u jednodruhových papírových sáčků při nákupu potravin a ekodrogerie v rámci sekce Budoucnost bez obalu. Při zavedení vratné zálohy na plně recyklovatelné PET lahve jsme vycházeli z podnětů zákazníků, kteří nás mnohokrát přesvědčovali, že u ekologicky šetrných obalů jim rozhodně nevadí. Regranulát vzniklý recyklací vrácených lahví bude následně použit výhradně na výrobu

Současný systém třídění a recyklace PET lahví má k dokonalosti daleko. Každá třetí PET lahev nyní skončí na skládce. vý průmysl má unikátní možnost stát se plně udržitelným, plně cirkulárním, a my ji chceme využít,“ říká Alessandro Pasquale, generální ředitel Mattoni 1873 a pokračuje: „Plastové lahve vnímáme jako cennou surovinu, kterou lze mnohonásobně opakovaně recyklovat. Pro snadnější recyklaci jsme již sjednotili barevnost lahví Mattoni na světle zelenou. Nechceme, aby PET lahve končily zbytečně na skládkách nebo v přírodě. Chceme, aby z nich byly opět vyrobeny nové lahve. To dokáže zajistit

nových PET lahví. Zákazníci tak mají naprostou jistotu, že se z odevzdané lahve vyrobí další lahev. PET se využije jako surovina, neskončí jako odpad nebo jako znovu nerecyklovatelný výrobek.“ Současný systém třídění a recyklace PET lahví má k dokonalosti daleko. Každá třetí PET lahev nyní skončí na skládce, ve spalovně nebo dokonce pohozená ve volné přírodě. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že pomocí systému vratných záloh lze docílit i více než 90procentní návratnosti nápojových obalů.

S VA Š Í P O M O C Í

Recyklujeme PETky 1 V České republice putuje většina PET lahví k recyklaci na výrobu vláken a do automobilového průmyslu. Kvalitní recyklovatelný materiál ale mnohdy končí nevyužitý a další PET lahve se vyrábějí z nových surovin.

2 Zavedení zálohového systému na nápojové obaly z PET lahví by zajistilo dostatek čistého materiálu, který by byl použit na výrobu nových lahví.

3 Za každou lahev bude v košíku připočítaná vratná záloha 3 Kč, stejně jako jste zvyklí u pivních lahví. Po vrácení prázdných nesešlapaných PETek kurýrovi vám bude záloha v plné výši vrácena.

4 Zavedením plošného zálohového systému v České republice můžeme docílit snížení počtu pohozených PET lahví a plechovek v přírodě až o 95 procent.

5 V řadě zemí už tento systém skvěle funguje. Státy, jako jsou Německo, Švédsko či Norsko, dosáhly díky zálohovým systémům více než 90procentní míry zpětného odběru PETek, plechovek i lahví od piva.

31_WHAT20-02-adv-kosik.indd 31

23/01/2020 16:43

C E S TOVÁ N Í

Na cestách přepínám do jiného módu T Milan Šefl, F Mirai Navrátil, Ondřej Pýcha, Aneta Jodar, archiv

Frýdeckomístecká skupina Mirai je považována za nejúspěšnější mladou českou kapelu. Za pár let existence zvládla dvě alba, cenu Anděl pro Objev roku i několik rádiových hitů, na podzim navíc kompletně vyprodala koncertní turné k nové desce Arigató. Frontman kapely, vystudovaný právník Mirai Navrátil, se narodil v Japonsku, do tří let tam s rodiči žil a dodnes se tam vrací. Necestuje však jen do své rodné země, projel podstatnou část Asie. A některá místa by si prý rád „zopáknul“. nímáte Japonsko jako svou vlast a japonštinu jako rodnou řeč? K Japonsku určitě pociťuju o dost odlišnější vztah než k ostatním zemím, už jen kvůli rodině, bratrancům, sestřenicím, se kterými jsem vyrůstal, a babičce, kterou jsem měl hrozně rád. Nejsilnější pouto mám ale k Česku, kde jsem prožil většinu života.

Vaše maminka je Japonka. Jste v něčem specifickém po ní? Moc z Japonce ve mně nezbylo. Asi jen hrubost a hustota vlasů. Zatím… Jak vás brali spolužáci, když jste v Česku chodil do školy? Pociťoval jste spíš zvědavost, nebo odstup, případně předsudky? Různě, někde jsem byl leader, někde otloukánek. Ale od gymplu dál jsem spíš patřil k partě tahounů i tím, že jsme měli kapelu a dělali jsme koncerty už od čtrnácti. Na to holky letěly a s tím přicházelo i sebevědomí. Do Japonska se vracíte celý život. Jak se cítíte v okamžiku, kdy tam vystoupíte z letadla? Dělá to s vámi něco? Něco jo. Těším se na rodinu, na jídlo, člověk prostě tak nějak vnímá, že na tom místě začala jeho cesta. Je v tom určitě

i kousek nostalgie, kterou nepotlačíte. Ani není důvod. Co je na Japonsku nejlepší, v čem se mu Česko nevyrovná a třeba ani vyrovnat nemůže?

Mirai Navrátil už procestoval podstatnou část Asie.

Co by si v Japonsku člověk neměl nechat ujít? Gastro všeho druhu. Pak bych doporučoval Kjóto, pokud chcete vidět tradiční Japonsko. A Okinawu, japonský tropický ráj.

„Doporučil bych navštívit Kjóto, pokud chcete vidět tradiční Japonsko. A určitě Okinawu, japonský tropický ráj.“

Jídlo, to je jasný. Je to subjektivní, ale já si objektivně myslím, že to tak je. Kdybyste měl zmínit tři svá nejoblíbenější japonská místa, která by to byla? Babiččin dům v Tarui-cho, kde jsem vyrůstal. Pak kdekoliv v řetězci Curry House CoCo Ichibanya. A taky pokoj mého bratrance Kiya, kde jsme hráli od nevidím do nevidím na gameboyi nebo na playstationu.

„Člověk na cestách přepne do jiného módu, který minimálně pomáhá dostat se ze stereotypu.“

Znáte film Ztraceno v překladu? Tokio, v němž se odehrává, je tam podáno jako odosobněné, cizinci nepochopitelné velkoměsto. Jaká je vaše tokĳská zkušenost? No, je pravda, že aglomerace Tokia s Jokohamou má přes třicet milionů lidí… Já měl většinou nějakého průvodce z rodiny, ale když se podíváte z jakékoliv věže a vidíte nekončící zástavbu, je to šílený. Ale v Japonsku mi na rozdíl od některých dalších míst na světě nepřĳde, že by lidský život brutální kumulací lidí na malém prostoru ztrácel svou hodnotu. Navíc tam stejně chodím hlavně do čtvrti Ochanomizu kupovat kytary. Ta jsem spoko a nic mi nechybí. Poznal jste i jiné asĳské země. Do které z nich byste se rád vrátil? Hodně cestuju, takže jsem jich poznal opravdu dost… Loni v únoru jsem vyrazil na takovou cestu kolem světa. Projeli jsme toho opravdu hodně. Rád bych zopakoval Bali, protože tam jsme hlavně točili a nebyl moc čas na relax a dovolenou v pravém slova smyslu. Možná i Vietnam nebo Thajsko bych si rád dal znovu. V těchhle zemích je kolikrát levněji než u nás, takže tam člověk může žít jak král. I písně z nového alba kapely Mirai vznikaly na cestách, na Havaji, ale i v Krušných horách. Je pro vás cestování inspirativní? Je, hodně. Člověk přepne do jiného módu, který minimálně pomáhá dostat

se ze stereotypu, kterému se někdy moc nevyhnete, když furt jezdíte po D1 tam a zpátky. Nová deska Mirai je žánrově hodně pestrá, od přímočarých popových písní po hardcore. Chtěli jste se vymanit ze škatulky, přitvrdit? Nic jsme neplánovali, prostě jsme svobodně dělali muziku, jak nás baví, a výsledek je na desce. Stejně to závisí primárně na těch písničkách, co vzniknou, a ony si pak samy řeknou o svůj kabátek. Názvy vašich posledních dvou alb jsou v japonštině: Konnichiwa, Arigató… Chcete v tom pokračovat? A nemáte v plánu napsat v japonštině i celou píseň? Rádi bychom v tom pokračovali. Je to taková naše specialita a podpis. Záleží, jestli najdeme japonské slovo, které bude vystihovat další desku. Píseň v japonštině mi ale přĳde jako úlet. To fakt nevím, i když jsme se o tom párkrát v minulosti už bavili. Máte za sebou první halové turné a první vyprodané Forum Karlín. Pokračování vás čeká v březnu. Pro nás bylo tohle turné splněným snem, ještě k tomu bylo asi měsíc dopředu vyprodané. Vůbec poprvé v historii Mirai jsme připravili unikátní time kódem řízenou scénu, kterou pro nás navrhli Matyáš Vorda a Tomáš Karban, jedni z nejlepších stage designerů u nás. Byl to opravdu audiovizuální zážitek a do detailu propracovaná show, která byla do poslední vteřiny naprogramovaná. Sály ve všech městech byly zaplněné do posledního místa a lidi zpívali spolu s námi. Užili jsme si každou vteřinu. Strašně moc se těšíme na jarní pokračování turné. Není nad klubovou atmosféru. A kde vás na jaře můžou fanoušci očekávat? Začínáme šestého března ve Valašském Meziříčí a končíme třetího dubna ve Zlíně. Čeká nás devět zastávek. V tomto roce kromě klubového turné a hraní na festivalech další sólové koncerty neplánujeme, a tak se těšíme o to víc. Vaše rodné Japonsko je proslulé mimo jiné svou gastronomií. Zvládnete uvařit něco z japonské kuchyně? Něco jo. Asi to nebude v top kvalitě, ale když je nejhůř, uvařím po japonsku i já…

32-33_WHAT20-02-cestovani.indd 32

22/01/2020 23:55

M O J E M Í S TA

S kapelou na Bali Loni na podzim jsme vyrazili s celou kapelou na Bali, kde s námi byl i Ondra Kudyn, který pro nás točí videoklipy. Podařilo se nám tam nasbírat dost filmového materiálu. Nechci to zakřiknout, ale věřím, že jsme na Bali natočili skvělé video, které, myslím, hodně překvapí.

Cesta kolem světa Loni na jaře jsem se svými nejlepšími kámoši podnikl cestu kolem světa. Startovali jsme v Dubaji a za jediný měsíc jsme stihli procestovat spoustu skvělých míst – od Havaje, Vietnamu a Singapuru po San Francisco a Japonsko. Byl to můj sen, tohle prožít, a bylo to boží!

Deštivý Londýn Klip na náš singl ØTCHI jsme natáčeli v Londýně. Točilo se pod taktovkou režiséra Ondřeje Kudyna. K Londýnu mám velmi vřelý vztah, podle rodičů jsem tam byl dokonce počatý. Počasí bylo klasicky londýnské – celý týden neustále pršelo. To nám ale nevadilo. Konceptu a náladě písničky to sluší.

32-33_WHAT20-02-cestovani.indd 33

22/01/2020 23:56

L AHŮDK Y

Snídejte nečekaně. Celý den!

Nejpřitažlivější výhodou snídaní je, že zrychlují náš metabolismus během dne. Uvařili jsme pro vás pár takových, na kterých si můžete pochutnat nejen ráno, ale třeba když nestíháte oběd nebo když máte, jako my, neustále hlad.

T Petra Nováková, Tomáš Mrvík F Michal Ureš S Tomáš Mrvík

Oříškové balíčky

Srdíčka s lososem

Kukuřičné misky

Vejce v oblacích

Müsli se sušeným ovocem

→ 400 g listového těsta

se sázeným vejcem, paprikou a pancettou

→ 2 vejce

→ 400 g ovesných vloček

→ 100 g uzeného lososa

→ 200 g drcených lískových ořechů

→ 1 okurka

→ sušené ovoce – meruňky, brusinky

→ ředkvičky

→ 300 g hladké kukuřičné mouky

→ čerstvý sýr

→ 200 ml vody

→ rukola

→ žloutek na potření

→ sůl

→ cherry rajčata

→ 5 lžic medu

N A T Ě S TO

→ pažitka → olivový olej → polníček

→ avokádo

→ 100 g třtinového cukru Z listového těsta vykrájejte srdíčka, přendejte je na plech a potřete žloutkem. Pečte na 190 °C 5–6 minut. Po upečení nechte vychladnout, namažte čerstvým sýrem, přidejte lososa, ozdobte plátky okurky a ředkviček. Další variantou je na čerstvý sýr poklást plátky rajčete a posypat je strouhaným balkánským sýrem.

→ slunečnicový olej Troubu předehřejte na 160 °C. Formu vyložte pečicím papírem. Nasypte do ní vločky a oříšky, promíchejte je a dejte do trouby na 5–10 minut, aby krásně zezlátly. Med, cukr, sušené ovoce a olej přidejte do směsi z trouby a pořádně vše promíchejte. Přendejte zpět na plech, uhlaďte a pečte 30 minut. Po vyndání z trouby je nutné hmotu zatížit, aby směs držela tvar. Nechte vychladnout a rozkrájejte na tyčinky. Vločky můžete použít, jaké chcete: ovesné, pšeničné, žitné či ječné.

Smíchejte všechny ingredience a vytvořte těsto. Pokud se lepí, přidejte trochu kukuřičné mouky, pokud je naopak moc suché, dolejte vodu. Těsto vyválejte do tenka a vyřízněte vykrajovátkem placky. Poté je položte na rozpálenou pánev bez oleje a opražte z každé strany.

N A OZ D O B U

→ 2 vejce → 1 paprika

→ okurka → sůl, pepř Oddělte bílky od žloutků. Z bílků vyšlehejte sníh, přidejte pažitku a dochuťte. Lžící je přendejte na plech se silikonovou podložkou – vytvořte obláčky s důlkem uprostřed. Pečte na 160 °C 6 minut. Poté do důlků vložte žloutky a dopečte. Obláčky položte na salát z rukoly, polníčku, rajčat, okurky a avokáda.

→ pancetta → petrželka Na pánvi na tuku udělejte sázená vejce, která položte na placky. Posypte je opečenou paprikou a pancettou nakrájenou na kostičky, smíchanou s petrželkou.

34-35_WHAT20-02-lahudky.indd 34

22/01/2020 23:58

34-35_WHAT20-02-lahudky.indd 35

22/01/2020 23:58

WHAT-inzerce.indd 1

INZ Maestosa 332x485 What 02.indd 1

29/08/2019 11:13

14/08/2019 17:13