Studenta 57 Říjen

MAG

TEMNÁ STRANA ÚSPĚCHU

WWW.STUDENTA.CZ 57. ČÍSLO / ŘÍJEN 2017 / ZDARMA

SM000014

→

EDITORIAL

LIFE

6 Temná strana úspěchu 20 Jak jsou na tom mladí herci 24 Pořádný „FuckUp“ je občas třeba

→

Přejděte na temnou stranu, máme sušenky. A taky deprese a syndromy vyhoření. Vítejte mezi mladými milionáři (kterých je minimum) a mladými nešťastníky (kterých je většina), které trápí, že jim pomalu táhne na třicítku a ten první milion, o němž každý mluví, pořád ne a ne přijít…

Tlak na úspěch v co nejnižším věku pozorujeme zhruba od roku 2011, kdy se poprvé objevily žebříčky extrémně úspěšných mladých lidí a začalo se houfně mluvit o motivaci, zásadách úspěchu a kdo ví o čem všem, co vás má zaručeně dostat na vrchol. Jenomže nedostane. Ne protože nejste chytří, schopní, nemáte nápady, snahu nebo tah na branku. Ne protože nečtete dostatek motivačních manter, ale prostě protože ne každý z nás může být druhý Gates, Wozniak nebo Buffet. A to se nemusí zdát fér, dokonce to může někdy stát pěkně za houby, ale taková je realita a vy můžete trávit život tím, že si budete myslet, že nejste dost dobří. Můžete i s červeným diplomem, skvělou prací a s úžasnou milující rodinou tvrdit, že nejste úspěšní a že jste ještě nic nedokázali, protože nejste v žebříčku, nemáte ten svůj milion a nikdo vás neobdivuje.

Anebo se na to taky můžete vykašlat. Můžete se soustředit na to, co vám dělá radost, a neztrácet čas tím, co ne. Můžete přestat číst o mladých milionářích, anebo si je prostě jen přestat brát tak k srdci.

Kolikrát totiž taky nevíte, co se skrývá za těmi jejich úspěchy. Deprese, neschopnost navázat zdravé sociální vztahy, chronický stres, a to jenom začínám. Měnit byste s nimi určitě nechtěli (alespoň ne ve všem). Radši si tak hoďte nohy na stůl a chvíli si trochu zaprokrastinujte s novou Studentou.

Příjemné čtení,

P. S. Dejte mi na redakce@studenta.cz vědět, jak se vám líbí nový design a kreslená obálka. :)

PETR ŠROUBEK

→

OBÁLKU ILUSTROVAL

WORK

38 V práci happy jak dva grepy 48 Práce proti proudu 54 Proč nomádství není pro každého

„Ahoj všichni, jsem Petr, je mi 22 let a studuji Informační management na Univerzitě v Hradci Králové. Ve volném čase se věnuji kreslení, malování, ilustrování, a to především v digitální podobě. Tady ve Studentě jsem dostal svou první větší příležitost, a tak doufám, že cokoli tu ode mě uvidíte, se vám bude líbit.“ Pod taktovkou Michaela Petruse, kreativního ředitele studia profiKOMIKS, teď Petr kreslí celé listopadové číslo. Těšíte se, jak bude vypadat? My moc! :)

Magazín Studenta, č. 4/2017, 4. 10. 2017. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226; Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek. Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn.

Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2017. Obchodní sdělení jsou označeny.

SPECIÁL

64 Česko není montovna 66 Čekání na Terminátora 70 Elektroauta, kam se podíváš Říjen 2017 STUDENTA 3

EDITORIAL

Co najdete uvnitř?

ZE ZÁKULISÍ

→ STUDENTA’S NOT DEAD! Dámy a pánové, jsme tu zase! Anebo spíš jsme tu pořád. :) Dali jsme sbohem Anglické 20 a našim klukům ušatým a od června fungujeme pod hlavičkou mediálního domu Economia po boku takových titulů, jako jsou Hospodářské noviny, týdeník Respekt nebo portál Aktuálně.cz. A že je tu vážně co se učit! A naopak i co se oni mohou naučit od nás. :) Nevíme, jak vy, ale my se strašně těšíme, kam nás tahle cesta dovede. Stay tuned for more!

P. S. Zatím se můžete podívat, jak jsme se tu zapsali a jak jsme na firemním sportovním dnu suverénně všechno pro… ehm… vyhráli. :D Markét, Ráďa, Tom a Jony (alias váš Studenta tým)

→ Zajímá vás, jak si tu žijeme?

Sledujte Studenta.cz na Facebooku a @studentacz na Instagramu

4 STUDENTA Říjen 2017

SM000028

6 STUDENTA Říjen 2017

LIFE

→

PŘEJDI NA TEMNOU STRANU… Tak schválně – jak se cítíte, když čtete o někom, kdo je ve vašem věku a už mu z kapes čouhají miliony korun, ne-li dolarů? A ještě když ve všech rozhovorech říká, že to, že vy miliony nemáte, je způsobeno jenom vaší leností a neochotou na sobě pracovat. Neštve vás to? Nefrustruje?

No samozřejmě že ano. A tak se také snažíte být úspěšní, něčeho dosáhnout, dojít až na vrchol. Jenomže…

K

aždá mince má dvě strany a za každý úspěch se platí. V případě mladých lidí kolikrát i zdravím. Doba je totiž dnes náročnější než kdy jindy a na mladé se klade čím dál víc nároků, které se dříve běžně vztahovaly až k lidem starším. Leccos se nám samozřejmě také odpouští – třeba to ještě donedávna všudypřítomné zaklínalo „bez praxe není práce“ – rok od roku se zkracující dětství a tlak na to, abychom byli úspěšní už před třicítkou, nás ale naopak dost ničí.

Autor: Lucie Džurdženiková | Ilustrace: Petr Šroubek

Z NULY MILIONÁŘEM

Příběhy o mladých milionářích jsou v dnešní době obrovským trendem. Dokonce jich je všude tolik, že už to začíná vypadat jako standard, kterého bychom se všichni měli držet. Lidé našeho věku, kteří jsou budoucností vědy, sportu, umění, technologií, jsou mladí, svěží, krásní a vypadají, jako když je to všechno strašně jednoduché. No, znáte to – něco mu nevyhovovalo, tak nechal školy, vymyslel zcela inovativní aplikaci, úplně nový materiál, chytrý vynález nebo napsal knihu, která se přes noc stala bestsellerem.

Vydělal svůj první milion, zatímco my jste facebookovali s kámoši o tom, kam dneska vyrazíme pařit, získal ty nejlepší sponzory a dnes má prosperující byznys a vyniká ve svém oboru. Jo, a není mu samozřejmě ještě ani třicet. Říjen 2017 STUDENTA 7

Z NÁS H

64 %

ODNĚ T RÁPÍ, K DYŽ SE N ĚCO N E P OV E D E

Čím dál častěji se na mladé tlačí, aby „něco dokázali“ už před třicítkou. Vnímáte tento tlak?

8 %

Ne, vůbec

35 %

Spíše ano

23 %

Spíše ne

35 %

Z NÁS VŮBEC NEMÁ PO CIT, ŽE BY V ŽIVOTĚ SELHÁ VALI

45 %

Ě ŽE JEŠT I MYSLÍ, ALI Z Á Z NÁS S K O D E Ě NIC N V ŽIVOT

Snadné, ne? Zejména pro všechny z nás, co zrovna studujeme vysokou školu, k tomu pracujeme, volného času nám moc nezbývá a z výplaty většinou pokryjeme leda tak nájem, jídlo a sem tam nějakou tu party nebo eurovíkend. Nejsme líní, neflákáme se a makáme od rána do večera stejně jako on. Tak kde je ten náš milion? Proč si připadáme jako lúzři v podstatě ještě předtím, než náš život vlastně pořádně začal?

TŘICETILETÉ DĚTI

Kde se vůbec vzal trend všechno stihnout a být co nejúspěšnější ještě předtím, než nám bude třicet? Vždyť v tomhle věku je člověk čerstvě po vysoké škole teprve na začátku svého profesního života. Využívá svobody, kterou mu dnešní svět dává, cestuje, poznává svět, a pokud vstupuje do pracovního světa, tak často na začátku střídá zaměstnání a hledá si takovou práci, která by ho naplňovala, bavila a taky mu alespoň nějak slušně vydělávala.

Psychologové souhlasí, že takto je to správné a přirozené. „Mládí a mladá dospělost by obecně měla být co nejvíce věnovaná experimentování, zkoušení různých možností, seznámení se s různými způsoby života, filozofií, lidmi, kulturami. Právě tato zkušenost (včetně nutné a velmi významné zkušenosti chybování a neúspěchů) 8 STUDENTA Říjen 2017

34 %

Rozhodně ano

v nás postupně vybuduje identitu, možnost si zvolit a umění se rozhodnout, kterou cestou půjdeme dále,“ říká například psycholog Dalibor Špok.

Mentálně jsme tak před třicítkou teprve na začátku dospělosti, fakticky už za sebou často ale máme dvě školy, tři práce, dobrovolnické aktivity, zahraniční zkušenost, pět vztahů a domácí zvíře. Petr Macek z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Masarykovy univerzity v Brně prováděl výzkum, ze kterého vyplynulo, že pouze necelá polovina lidí kolem třiceti let o sobě dnes mluví jako o dospělých. To je oproti minulé generaci velký rozdíl. Většina z našich rodičů totiž už v tomto věku byla v manželství, měla stabilní práci, dům nebo byt s hypotékou a k tomu nějaké to dítě. Dnes je tomu jinak. Už neexistuje unifikovaný plán typu škola, práce, žena, byt, dovolená v Jugošce a dítě. Možností všeho je nespočet a náš hlad je zkusit je velký. To s sebou ale přináší také trochu charakteristiku lístku ve větru, který vane nekonečnými možnostmi, než narazí na něco, co se mu líbí, kde možná zůstane, a možná ne. Jestli to je dobře nebo špatně, nehodnoťme. A ani nesrovnávejme mladé se staršími, protože každá generace je jiná a tak úplně se srovnat nedá. Spíše se věnujme tomu, jak jsme se dostali tam, kde jsme.

TLAK NA MLADÉ

jedničku funkční vztah a ideálně alespoň první dítě do 27 let, protože už taky nejsme nejmladší a plodnost generaci od generace klesá, že. Na druhou stranu je na nás ale rovněž vyvíjen tlak, abychom se alespoň pokusili přiblížit těmto výjimečným osobnostem. Když to dokázali oni, tak proč ne my? Vždyť je to tak jednoduché, ne? Pojďme honem nechat školy a jít za tím úžasným nápadem, který nám vydělá miliony. No jo, ale co když žádný takový nápad nemáme? A co když ani nemáme takové ambice? Myšleno – jasně, kdo by nechtěl mít miliony a být zajištěný do konce života ještě před tím, než se do něj vlastně vůbec vrhne – ale co když nechceme podnikat, vsadit všechno na jednu kartu, co když nechceme být vzorem pro miliony?

Takový scénář prostě není reálný pro každého a nedá se jen tak okopírovat.

JÁ TAKOVÝ NEJSEM

Je neuvěřitelně těžké se ve světě plném takovýchto vzorů a příkladů cítit úspěšně, pokud nemáte zrovna sami rozjetý ten nejlepší byznys v oboru. Kromě extrémních úspěchů vybraných jedinců naší generace se proto stále častěji mluví také o výrazném nárůstu depresí a pocitů selhání či vyhoření mezi lidmi mladšími třiceti let. Generace stojící na prahu života tak má pocit, že selhala, že není dost dobrá, protože v pětadvaceti stále ještě studuje vysokou školu, nemá vlastní firmu ani dům a nikde se o ní nepíše (teda kromě toho, že je líná, nezodpovědná, nevděčná – no však sami znáte všechny ty populární články o mileniálech).

Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Vidíme, že nejsme tak úspěšní, jak bychom mohli a chtěli být, a uzavíráme se do sebe. Dochází k narušení našeho sociálního života a nezvládání školních, pracovních a rodinných povinností. To vede k negativnímu sebehodnocení, nechuti k tomu, cokoli dělat a jakkoli na sobě pracovat. A kruh se uzavírá.

Když vidíte lidi vašeho věku vydělávat miliony, jaké pocity to ve vás vzbuzuje?

40 %

Stresuje mě to

31 %

Neřeším to

23 %

Deprimuje mě to

17 %

Závidím jim

LIFE

Odkdy máme vůbec ten nutkavý pocit, že včera bylo na všechno pozdě? To je důležitá otázka, kterou si musíme položit. Úspěšní mladí lidé z různých oborů tady totiž byli vždycky a vždycky se o nich i psalo nebo mluvilo (dobrá, médií třeba nebylo tolik, ale to neznamená, že tento jev neexistoval). Ty nejznámější rubriky o mladých milionářích pod třicet odstartovaly zhruba kolem roku 2011, což může souviset s dosud největším boomem informačních technologií, kdy se počítače dostaly do všech sfér našeho života a tím ho výrazně urychlily.

Současní snapchatoví nebo facebookoví milionáři by byli těžko tam, kde jsou, kdyby analogově vyráběli boty, že ano (budiž země lehká panu Baťovi). A naopak my bychom o nich těžko věděli, nečíst si o nich on-line.

Máte internet, teď přidejte nutkavou snahu médií zaplnit nekonečný prostor na webu jakýmkoli zajímavým obsahem a potřebu mladých úspěšných lidí šířit své úspěchy mezi všechny ostatní a bujet tak svá ega. Voilá! Žebříčky jsou na světě! Ten je lepší, ten je úspěšnější, ten je slavnější. A my všichni ostatní jsme v depresích.

Samozřejmě nechceme generalizovat, ne všichni úspěšní lidé mají zapotřebí nám svůj úspěch vnucovat, ale obsah je obsah a obsah být musí a obsah rozhoduje. Když se do hry zapojí sociální sítě a my všichni den co den hltáme zprávy o všech těch lidech, daleko úspěšnějších, než my kdy budeme, dostaví se i pocity úzkosti, tlaku, bezradnosti a selhání. Ten všudypřítomný pocit, že jsme ničeho nedosáhli a ostatní jsou mílovými kroky před námi.

Už v naší květnové anketě drtivá většina (konkrétně 71 %) z vás tvrdila, že má pocit, že se na ni kladou velmi vysoké nároky a naše krátké podzimní opáčko nám tuto tezi jen potvrdilo. Na jednu stranu je od nás totiž vyžadováno, abychom vystudovali co nejprestižnější vysokou školu a našli si skvělou práci. A to nemluvíme ani o tom, že bychom zároveň měli mít na

JAK SE NEZBLÁZNIT Z TOHO, ŽE NEJSTE MILIONÁŘ?

• Steve Jobs byl jenom jeden, s tím se smiřte. Ve vaší hlavě miliardový nápad neleží, taková je pravděpodobnost • Socky lžou.

Spolužáci ze střední že jsou ve vatě? Jen proto, že nevidíte, jak to u nich vypadá před výplatou • Kdyby všichni skákali z okna, taky skočíte? Tohle je moment, kdy oceníte, že maminka měla vlastně vždycky pravdu – nesrovnávejte se s ostatními!

• Nikdy není pozdě – úspěch není limitován třiceti lety, nikdy nebyl a nikdy nebude • Vývoj softwaru, pletení, chování psů – najděte si to, co vás naplňuje, věnujte se tomu a zapomeňte na „ostatní“ Říjen 2017 STUDENTA 9

LIFE

4T8Ů % IT, MÁ POC

STUDEN IVOT ŽE JIM Ž Y ZI PRST UVÁ ME O L P O R P

Z NÁS N

30 %

EVÍ, CO B YCHOM C HTĚLI V ŽIVOTĚ DĚLAT

BUĎTE SAMI SEBOU

MILIONÁŘI V ČESKU V Česku to s milionáři nemáme tak dramatické – je tu něco kolem 30 tisíc dolarových milionářů, přičemž dvě třetiny z nich jsou lidé mezi 40 a 60 lety.

Moc prostoru pro třicátníky tedy nezbývá. Mezi 60 nejbohatšími lidmi u nás třeba není ani jeden člověk pod třicet let. Nejmladšímu z nich, Michalu Zámcovi, je 34 let.

10 STUDENTA Říjen 2017

„Mnoho mladých lidí se příliš nad životem nezamýšlí a víceméně kopíruje představy svých rodičů či způsoby, ‚jak to dělá každý‘, stávají se kariéristy či start-upisty ne proto, že by o to stáli sami, ale protože ‚to dělají všichni‘, aniž by se hlouběji zamysleli, jak chtějí oni sami život žít či co jim může přinést,“ říká psycholog Dalibor Špok a v jednom má velkou pravdu – proč bychom se měli identifikovat podle někoho jiného? Někoho, do jehož soukromí nevidíme. Někoho, jehož zklamání, prohry a třeba osobní prohry neznáme, protože o nich se v těch článcích nepíše. A oni existují – vezměte jed na to, že existují! Ničí život není perfektní, bezchybný, ideální.

Možná se vám to někdo pokusí vnutit, ale není to tak.

To, co čtete, vidíte a konzumujete na sociálních sítích, je jenom pozlátko. Jako bonbon z vánoční kolekce se třpytí v tom správném světle a ve tmě mizí. Protože neexistuje superčlověk, který by byl o tolik lepší než vy. Existují lidé s většími znalostmi, zkušenostmi, s lepšími příležitostmi, predispozicemi a s větší dávkou štěstí. Ale existují také lidé, kteří jsou na tom ve všech ohledech daleko hůře než vy. A je jich víc než vás. A o milion procent víc než těch mladých dokonalých milionářů.

Takže ano, v dnešní době všudypřítomných sugestivních médií krmících nás příběhy úspěšných mladých milionářů je téměř nemožné se tomuto tlaku vyhnout.

Je dobré si ale uvědomit, že mladých milionářů je v populaci zlomek, jen setinné číslo. A my je můžeme obdivovat, můžeme se jimi inspirovat a usilovat o bohatství, slávu i úspěch. Nesmíme ale nikdy měnit sami sebe na úkor někoho jiného. Každý z nás je jiný a každý z nás si musí najít tu svou cestu. A to není vůbec špatné, naopak. I když se naše generace označuje za tu nejegoističtější ze všech – podle Timesů jsme prý generací „Me Me Me“ – neberme to jako kritiku.

Berme to jako příležitost. Jsme první generací, která má svůj život plně a pevně v rukou, máme k dispozici technologie, které nám usnadní, na cokoli jen pomyslíme, a nemusíme se vtěsnávat do žádných kategorií, které nám okolí vnucuje. Nemusíme se vdávat a ženit, nemusíme mít děti, nemusíme žít v Česku, nemusíme pracovat v jedné firmě a nikdo se na nás za to nebude dívat skrz prsty. Co uděláme se svým životem, je jen na nás. A to je obrovská příležitost. A taky obrovsky děsivá věc. Na nás je jenom nenechat se jí zastrašit a využít svůj potenciál naplno. Protože proč být milionářem, když můžeme být umělcem, výrobcem tenisek, ornitologem nebo třeba life koučem. Nejsou to peníze, co nás dělá šťastným, ale smysl života. A ten každý z nás nacházíme v něčem jiném, tak proč se pořád s někým srovnávat?

Celým tématem se prolínají výsledky naší on-line ankety „Lúzři, nebo snílci?“, které se letos v srpnu zúčastnilo téměř 1300 z vás.

předvolební drama ve francii

proč babiš utopil hejtmana koštu

vzpoura proti špatné maturitě

křehká duše mužů v přechodu

S lenkou bradáčovou o babišovi, rathovi a kauzách do ztracena

22

7

jak zkrotit zlobivé děti

David Lynch oživil městečko Twin Peaks a opět testuje diváka i hranice seriálu

koho volit? první díl seriálu

Rodiče a školy hledají lék na stále častější poruchy chování

zboří umělec kintera rudolfinum?

návrat aGenta coopera

platy učitelů: sága pokračuje

37

RECEPT NA TV ÚSPĚCH: JEŠTĚ HORŠÍ PROGRAM

PATRIK OUŘEDNÍK: ESEJ O ŽIVOTĚ S DŽIHÁDEM

KAM ZMIZEL MINISTR ZAORÁLEK

1

Utajené mise Martina Nejedlého

zemanova spojka do moskvy MÁ SMYSL CHODIT DO ŠKOLY?

Ročník X X VIII 11. – 17. 9. 2017 | 42 kč

Sk 1,99 € / DE 3,00 € / BE 3,20 € / au 3,00 €

SK 1,99 € / DE 3,00 € / BE 3,20 € / AU 3,00 €

ROČNÍK X X VIII 29. 5. – 4. 6. 2017 | 42 KČ

Ročník X X VIII 1 3 . – 19. 2. 2017 | 42 kč

Sk 1,99 € / DE 3,00 € / BE 3,20 € / au 3,00 €

Ať se fyziku a chemii učí jen studenti, které to baví

SM000003

Co pro vás znamená úspěch?

LIFE

28 % Být lepší než ostatní

19 % 9 %

Být obdivován

83 %

Mít dobré známky

Splnit si cíl, který jsem si stanovil/a

34 % Mít dobrou práci

23 % Být v něčem nejlepší

→

ZAKLÍNADLO DNEŠKA Všichni ho tolik chceme, přestože pro každého z nás znamená něco jiného. Pro jednoho může úspěch znamenat uběhnutí maratonu, pro druhého třeba dosažení kariérních cílů nebo procestování světa. Existuje ale něco jako obecné měřítko úspěchu? Hovoříme-li o úspěšných lidech, většinou tím myslíme lidi slavné a bohaté. Spočívá ale úspěch opravdu v těchto dvou atributech?

Ú

SPĚCH PODLE ÚSPĚŠNÝCH

I přesto, že je úspěch často spojován s majetkem, dva nejbohatší muži světa – spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates a investor Warren Buffett – ho se jměním naopak vůbec nespojují. Gates si při Q&A (otázkách a odpovědích) na sociální síti Reditt vypůjčil slova svého nejbohatšího „kolegy“ Buffetta, když fanouškům sdělil, že člověk je úspěšný, jen pokud jsou jemu blízké osoby šťastné a pokud je jimi milován. Podle Gatese je také člověk úspěšný, když svojí činností něco mění, například přijde s novým vynálezem nebo někomu pomáhá. Podobně definovala úspěch i Lady Gaga, 12 STUDENTA Říjen 2017

držitelka šesti cen Grammy, v rozhovoru pro CBS News. Synonymem největšího úspěchu pro ni je prý to, když vidí, že je na ni její rodina pyšná.

Jak vidíme, subjektivně je tedy úspěch nejčastěji vnímán ve vztahu k ostatním. Objektivně je pro něj ale důležité zejména to, co všichni víme a málokdo máme.

Jak nedávno ve své řeči na harvardské univerzitě prohlásil zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg – jednou ze základních podmínek k úspěchu je zázemí a finanční jistota, díky které si můžeme dovolit riskovat a případně i neuspět. Právě neúspěch je součástí mnoha příběhů, jež nakonec skončily dobrým koncem. Jedním z nich je třeba příběh Stevea Jobse, který byl ze své vlastní firmy nejdříve vyhozen. Pokud ale milujeme to, co děláme, budeme podle Jobse vždy mít vůli se i po neúspěchu vzchopit a pokračovat stejně tak jako on.

SOUMRAK MATERIÁLNA?

Naše generace je popisována (a někdy i kritizována) za to, že není tak materiální, jako byly generace před ní. Mít auto, dům nebo nejnovější Apple (i když u toho to občas vypadá přesně opačně) už pro nás není tak klíčové, jako mít spokojený a šťastný život. To potvrdila i loňská anketa našeho časopisu, v níž jsme se ptali více než dvou tisíců studentů na to, co pro ně znamená úspěch, a letošní, kde jsme se ptali, co jim zaručeně udělá radost. Koupit si nebo vlastnit něco se stále umisťuje na spodních příčkách, zatímco na špičce našich hodnot vede sebereflexe, osobní rozvoj a vztahy k ostatním.

Autor: Marijana Šutová

Úspěch:

V loňské anketě například téměř polovina studentů označovala za největší úspěch dosažení cílů, které si sami stanovili. Studijní nebo kariérní úspěchy se umístily podstatně níže.

TAJEMSTVÍ ÚSPĚCHU

Hledat obecné měřítko pro úspěch je velmi obtížné, protože pro každého tento pojem představuje jiné hodnoty. Barack Obama například úspěch měří podle toho, do jaké míry člověk dokáže měnit životy druhých k lepšímu, miliardář Richard Branson zase podle štěstí, které vám život a to, co v něm děláte, přináší.

Thomas Edison za své éry říkával, že úspěch je z 1 % inspirace a z 99 % pot, a Arianna Huffington se nedávno nechala slyšet, že moc a peníze vám k úspěchu ani zdaleka nestačí. Jednoznačná definice úspěchu tak očividně neexistuje, a byť ho naše společnost nejčastěji měří v penězích, jeho podstata je o mnoho složitější. Neměli bychom se tak okamžitě katapultovat do sféry neúspěšných jen proto, že nemáme ten svůj první milion těsně po škole, jak nám občas média tvrdí, že už bychom vlastně měli. Protože pokud děláme to, co nás baví, máme kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi, a máme motivaci k tomu někam směřovat, jsme rozhodně úspěšní.

AMERICKÝ ANALYTIK RICHARD ST. JOHN SKRZE ROZHOVORY S ÚSPĚŠNÝMI LIDMI DEFINOVAL TĚCHTO OSM ZÁSAD ÚSPĚCHU: • Mít VÁŠEŇ pro to, co děláme. Peníze pak přijdou samy • TVRDÁ PRÁCE. Bez práce nejsou koláče • BÝT DOBRÝ v tom, co děláme. Tréninkem se můžeme stále zlepšovat • SOUSTŘEDĚNOST • POSUN. Musíme se stále posouvat dál a sami sebe tlačit dopředu • VYTVÁŘENÍ HODNOT a jejich sdílení s ostatními • NÁPAD. Základem je mít dobrý nápad a ten realizovat • VYTRVALOST. Opravdového úspěchu dosáhnou jen ti, kteří vytrvají INZERCE SM000001

LIFE

→ Úspěch je relativní. Pro někoho představuje červený diplom nebo dobrou práci, pro jiného uběhnutý maraton nebo vypocená kila.

Někteří z nás ale vidí úspěch v trochu globálnějším rozměru – třeba v 56 kilogramech vytříděného papíru, plastů, skla a kovů, které za uplynulý rok v průměru vytřídil v Česku každý z nás.

T

Advertoriál

rvale udržitelný životní styl, třídění odpadu, recyklace a obecná snaha odpad ani nevytvářet, to všechno jsou do určité míry trendy posledních let, patrné převážně u naší generace, která – co si budeme nalhávat – nezdědila planetu v úplně perfektním stavu. Dnes už snad ani nemůže být snazší tyto trendy následovat. Celých 99 % obyvatel České republiky má možnost využívat kontejnery na tříděný odpad a průměrně to k nim každý z nás má zhruba 96 metrů. Pořád tak sice netřídíme všichni (byť od roku 2000 počet „třídičů“ mezi námi vzrostl o 34 %), ale přesto máme velmi dobře našlápnuto stát se mistry v třídění odpadu, a dokonce být i nejlepší v rámci Evropské unie.

14 STUDENTA Říjen 2017

UŠETŘILI JSME PŘES DVA MILIONY STROMŮ

Díky tomu, že 72 % z nás aktivně třídí, jsme nejen na špičce evropského žebříčku v třídění a recyklaci obalů, ale hlavně i díky nám bylo zachráněno dalších 27 km2 přírody. Jedna tuna vytříděného papíru, který projde recyklací, může uspořit až dvě tuny dřeva – společně tak bráníme například vykácení více než dvou milionů stromů každý rok. Ale třídění odpadu a jeho další zpracování není jenom o stromech. Vytříděné sklo může například nahradit až 65 % těžených sklářských písků a uspořit až 90 % energie využívané při výrobě nového skla.

Co se týče plastů, již z 50 PET lahví můžeme vyrobit jednu flísovou bundu, a nejenom tu.

Vytříděné PET lahve slouží také k výrobě stanů, spacáků nebo potahů do aut, ze směsných plastů se pak vyrábějí lavičky nebo zatravňovací dlažba. Nejenom že tříděním tedy šetříme přírodu a její zdroje, ale také umožňujeme vznik nových produktů – je tak docela dobře možné, že právě teď sedíte před školou v parku na lavičce ze zrecyklovaných plastů v mikině z padesáti PETek.

Autor: Johana Svobodová

PLANETA JE DÍKY NÁM ZASE O NĚCO ZELENĚJŠÍ

VYTŘÍDILI JSM

E CELKEM

793 658 tun

RÁT JE PATNÁCTK ODPADU – TO IC ŽIL TITAN VÍCE, NEŽ VÁ

CELKEM VYPROD

BYLO VY T

77 %

UKOVAN

ŘÍDĚNO

ÝCH OB A

LŮ

JAK JSME TŘÍDILI V LOŇSKÉM ROCE? VYTŘÍDĚNÝ PAPÍR BY

NAPLNIL

1860 km

ĚJ BY DLOUHÝ VLAK, ROLE Z N NA ÁT KR VYSTAČILA PATNÁC SÍC MĚ NA Ě CESTU ZE ZEM

FILOZOFIE ČTYŘ KOŠŮ

Začít třídit není nic složitého. V podstatě to jen znamená pořídit si kromě jednoho většího koše čtyři menší a dávat pozor, do kterého co hodíme. Vynáší se stejně jako koš se směsným odpadem a statisticky řečeno vám to průměrně zabere jen dvě minuty chůze, než se dostanete k tomu správnému kontejneru. Kdybyste měli doma chrta a poslali ho s košem, nezabralo by mu ani pět vteřin k němu doběhnout. Po celé České republice najdete takových sběrných nádob více než 307 000.

Nevíte, s čím do kterého koše? Nezoufejte, všechny důležité informace najdete na samotných kontejnerech nebo kdekoli na internetu, třeba na samosebou.cz. A od nás pár tipů do začátku – do papíru můžete hodit i obálky s průhlednými okýnky, nepatří tam ale použité papírové kapesníky, účtenky, mastný nebo jinak znečištěný papír. Do skla pak nepatří žárovky, zrcadla, autoskla, varné sklo, keramika ani porcelán. A mastné petky se sluší před vyhozením propláchnout vodou se saponátem, ať nedělají neplechu.

Jinak je ale třídění velmi jednoduchá věc a začít s ním můžeme ze dne na den všichni, žádné velké přípravy nejsou potřeba, prostě jen ochota přispět svou trochou do mlýna. Koneckonců, osud planety má v rukou každý z nás, tak to nepodceňujme.

ZACHRÁNILI VÍ

CE NEŽ

, mů o r t s 0 0 0 0 0 Í ID 1 L 2 É VYTVOŘÍ KYSLÍK PRO 19 244 ZA ROK JSME

KTER

Zajímají vás tipy a triky na třídění, nebo jak obecně žít recyklovatelnější život s menší ekologickou zátěží?

Podívejte se třeba na

1 000 00

→ Samosebou.cz,

0 TUN

CO DÍK 2 Y TŘÍDĚ NÍ A RE NEMUS C Y K L AC ELO BÝT I VYPUŠT DO VZD ĚNO U C H U, T 2540 VZ O JE OB JEM DUCHO LODÍ HIN DENBU RG

který bere třídění a recyklaci odpadu jako životní styl a zcela přirozenou věc (kterou taky je). Klikejte pro zajímavosti z ekosvěta, ale i z kulturního života, a pro zábavné grafiky a hry, které vás potěší i poučí. Říjen 2017 STUDENTA 15 SM000020

LIFE

Co chápete pod pojmem vysoké nároky?

36 % Chce se toho po mně víc, než zvládnu

76 %

9 %

Očekává se, že všechno zvládnu bez problémů a nebudu dělat chyby

Chce se toho po mně víc, než se chtělo po mých rodičích

24 %

Očekává se po mně, že všechno zvládnu bez problému a že nebudu dělat chyby. Chce se toho po mně víc, než zvládnu. Tak jste v naší srpnové anketě definovali vysoké nároky, které se na vás kladou. Nároky, které mohou vést už ve velmi mladém věku ke strachu z budoucnosti, syndromu vyhoření, depresím, k úzkostným poruchám anebo ještě dál. Jak uvádí Národní ústav duševního zdraví, u mladých lidí do třiceti let je sebevražda celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí.

P

okud od sebe očekáváme výkony, které jsou od našich schopností a možností příliš vzdálené, dáváme tím prostor k demotivaci, úzkosti, nízkému sebevědomí a v extrémních případech až ke vzniku neurózy,“ říká doktorka Kateřina Juklová z Univerzity Hradec Králové. „Mladí lidé jsou z hlediska zdravého sebepřijetí ohroženou věkovou skupinou. Je proto důležité, aby kolem sebe měli lidi, kteří jim budou oporou a od nichž se zdravému vztahu k sobě mohou učit.“

16 STUDENTA Říjen 2017

→

PROČ NEJSME V POHODĚ?

PROBLÉM: CHCI DOBRÉ ZNÁMKY

S vysokými nároky se mladí lidé setkávají už během svého vysokoškolského studia. Někteří studenti se neohlížejí na získané známky a starají se jen o to, aby jim kredity stačily na postup do dalšího ročníku, jiným záleží na tom, aby složili zkoušky napoprvé, a samozřejmě také usilují o co nejlepší známky. Svých nároků sice dosahují, ale nevědomky si na sebe šijí bič, protože slovo neúspěch vymazali ze svého slovníku. Na další zkoušce chtějí zopakovat úspěch z té předešlé, což znamená, že učením tráví mnohem víc času, pauzy na jídlo nebo odpočinek si dělají čím dál kratší a celé zkouškové mají nervy, jako kdyby jim šlo o život. Tahle dřina si ovšem časem vybere svou daň.

Stalo se vám někdy, že jste po zkouškovém nepociťovali radost ze svých studijních výsledků, i když by je vám mohla většina studentů závidět? Cítili jste se ještě dlouhou dobu po zkouškách tak vyčerpáni, že jste nebyli schopni nic dělat, a z pouhé představy dalšího učení se vám dělalo špatně? V tom případě vám vaše tělo dává najevo, že ho dlouhodobě přetěžujete, což byste neměli brát na lehkou váhu.

→

Řešení: Chillax Vysokou školu absolvuje většina lidí mezi dvacátým a třicátým rokem života. Co to znamená? Máte ještě celý

Autor: Kristýna Dolejšová

→ Vysoké nároky, úzkost a strach.

Chce se toho po mně víc než po ostatních vrstevnících

→ PROBLÉM: CO KDYŽ NENAJDU UPLATNĚNÍ?

Mnoho z nás se už při studiu trápí otázkou, jestli po škole najdeme práci v oboru nebo práci vůbec. Děsíme se představy, že bychom po několikaletém studiu s titulem před jménem nakonec stejně skončili na úřadu práce. Jak bychom vypadali v očích ostatních? Co by na to řekli rodiče? Najednou začínáme mít pocit, že nic neumíme a nic nezvládneme. Víc než kdy předtím si uvědomujeme, že spousta našich spolužáků už dávno pracuje na skvělých místech a sbírá zkušenosti, které my nemáme. Některé z nás pak začne škola frustrovat až do takové míry, že ji vnímáme jenom jako ztrátu času, jiní začnou tunit svůj životopis absolvováním různých stáží, získáváním jazykových certifikátů a dobrovolnictvím, aby zvýšili svou šanci na trhu práce, a někteří se už při škole vrhnou na full-time práci ze strachu, aby nedej bože po škole neměli v portfoliu jenom nějaké nahodilé brigády a nic vážného. A jsme zase u vyčerpání a u vyhoření.

→

Řešení: Knowledge is power Nikdo vám nezaručí, že budete zaměstnáni od školy až do důchodu, takže je pochopitelné, že máte jisté obavy. Neměli byste ale dopustit, aby se vás tento strach zmocnil natolik, že učiníte rozhodnutí, kterými se pak budete trápit celý život. Chcete mít titul před jménem a s tím spjatou lepší pozici při hledání práce?

Dodělejte školu, i když vás štve. Víte, kolik dam a pánů „drop-outů“ nakonec v pracovním procesu zjišťuje, že je titul potřeba, a dodělává si ho za běhu? Dost.

Také si zjistěte situaci na trhu práce ve vašem oboru už za studia – garantujeme, že se vám uleví. Česko totiž momentálně zažívá nejnižší nezaměstnanost v historii a pozice převládají nad lidmi, takže je velice nepravděpodobné, že skončíte po škole na úřadu

práce. Stačí se jen zajímat s předstihem, zkusit si už při studiu nějakou stáž (ne nutně hned full-time, většina společností už dnes aktivně nabízí studentům flexibilní zkrácené úvazky), oťukat si firmu, kde byste chtěli působit (nebo jich třeba vyzkoušet několik), a pokud se někde osvědčíte, můžete se vsadit, že vám po škole sami rovnou nabídnou práci. Taková je realita, strach z toho, že nenajdete práci, je proto bezpředmětný, tak ho nenechte vámi cloumat.

→

život před sebou! Pokud se u vás proto během studia začíná projevovat syndrom vyhoření a neustále se jen stresujete, měli byste s tím začít něco dělat. Předně si prosím uvědomte, že na to, jakou barvu má váš diplom nebo jestli jste z té či oné zkoušky měli jedničku nebo trojku, se po vašem odchodu ze školy už nikdo nikdy nepodívá. Taková je realita, vážně. Máme titul, tečka. Nic víc nikoho nezajímá, tak proč se tím tak stresujete?

Uklidněte se, přijměte fakt, že nikdo není dokonalý, a snižte nároky, které na sebe kladete, na zdravou a zvládnutelnou úroveň. A co je nejdůležitější – naučte se relaxovat. Záleží jen na vás, jestli si nejlépe odpočinete při sportu, vaření nebo na výletech, ale je opravdu důležité umět vyvážit čas strávený učením a chvíle, během kterých doplníte energii. A do třetice taky nezapomínejte trávit dostatek času s lidmi, se kterými je vám dobře. Dopad dobré společnosti na vaši psychickou pohodu je nedocenitelný.

PROBLÉM: CHCI MÍT TAKY TAKOVÝ ŽIVOT

Tenhle problém se týká většiny z nás, existuje totiž opravdu jen hrstka mladých lidí, kteří by neměli účet na nějaké sociální síti. Jakkoliv se „socky“ zdají úžasným vynálezem, díky kterému jsme pořád ve styku se starými kamarády, víme, co se komu děje a kdo koho zná, také jsou velmi nebezpečným nástrojem nejen pro naše soukromí, ale zejména pro naše sebevědomí. Jestliže „checkujeme“ Facebook víc než desetkrát za den a pokaždé tam sledujeme, kde jsou ostatní na dovolené, jak jim to sluší, co všechno si koupili, co zažívají, zatímco my sedíme v teplákách a vytahaném svetru v minibytovce někde na periferii, na dovolené jsme nebyli, ani nepamatujeme, a peníze máme do příštího kapesného jen tak na tři rohlíky, na spokojenosti s vlastním životem nám to rozhodně nepřidává.

I z našich anket opakovaně vyplývá, že máme pocit, že ostatní mají mnohem zajímavější životy než my, a to k našemu psychickému zdraví taky zrovna nepřispívá.

→ Řešení: Divadlo, co se nemusí hrát Až zase budete příště porovnávat svůj život s tím,

co vidíte na sociálních sítích, tak s tím prosím pěkně hned přestaňte. Uvědomte si, že lidé vyfotí desítky fotek, než jednu z nich skutečně vyberou, tu pak různě upravují, filtrují, tuní a je za tím hodina práce, než se něco na „socku“ vůbec pověsí. Spousta z nich se tam navíc přetvařuje, jen aby ukázala, jak moc si užívá života, i když je realita třeba úplně jiná. Vy sami to děláte taky. Nepověsíte na Facebook ošklivou fotku toho, že jste na dně, že se vám něco nepovedlo, že máte náladu pod psa. No, ostatní taky ne. Zkuste si to prostě příště promítnout do toho, co vidíte. Britský průzkum organizace The Royal Society for Public Health označil právě sociální sítě za častou příčinu depresí, úzkostí, pocitů osamělosti, poruch spánku a ve výčtu bychom mohli pokračovat i dál. Stejně jako chytré drogy můžou být „socky“ dobrým sluhou, ale špatným pánem. Neradíme vám, abyste je nepoužívali, přestaňte se k nim ale upínat. On-line svět je jen odrazem toho skutečného, hezčím, zajímavějším, vyšperkovaným odrazem.

Jako takový ho i vnímejte a žijte svůj život raději v realitě. Budete daleko spokojenější.

JSTE V POHODĚ? (ověřte si, že dodržujete zásady duševní hygieny)

• Jíte zdravě? (myšleno rozumně a vyváženě, ne vegan) • Hýbete se aspoň trochu pravidelně? (počítá se i chůze) • Umíte správně relaxovat a dokážete si na to najít čas?

• Spíte dostatečně dlouho a dobře?

• Pohybujete se v příjemném prostředí?

• Udržujete kvalitní mezilidské vztahy?

6x ano? Perfekt!

Méně než 6x ano?

Koukejte to dohnat, zdraví máte jenom jedno! Říjen 2017 STUDENTA 17

LIFE

40 %

STUDEN TŮ MÁ Z KUŠENO S DROG ST AMI – V ĚTŠINA S MARIH UA N O U

6 %

OGY STUDENTŮ DR NEBO E IL OD UŽÍVÁ NAH Ě N EL ID PRAV

→

CHYTRÉ DROGY Znáte film Všemocný s Bradleym Cooperem? Líný hlavní hrdina se v něm dostane ke droze, která mu umožní využívat jeho mozkové kapacity naplno, a on zcela propadne jejímu kouzlu.

Zdánlivě sci-fi námět, že? No, ne tak docela. V posledních letech se totiž především na zahraničních vysokoškolských kampusech ukazuje, jak děsivě blízko má k pravdě. Studenti se totiž stále častěji nebojí experimentovat a sahají si na hranice možností. A někdy až za ně.

C

hytré drogy (někdy i tzv. performance-enhancing drugs), pod tímhle označením se skrývá skupina látek známá jako nootropika. Nejedná se pouze o léky v klasické podobě, nýbrž i o potravní doplňky a další substance, které jednoduše zvyšují činnost mozku. Pomocí nootro­pik byste teoreticky měli pojmout více informací za kratší čas, a to díky efektivnějšímu propojení mozkových hemisfér, konkrétně center mozku souvisejících s pamětí a vyššími kognitivními funkcemi. A to bez vedlejších účinků. Zní to jako pohádka, že? Tak jak to, že je už všichni dávno nezobeme hromadně?

18 STUDENTA Říjen 2017

Nejznámějšími zástupci chytrých drog jsou Adderall a Ritalin, které původně měli užívat jen lidé s poruchami pozornosti (například s ADHD). Přínosem těchto léků je fyzické zklidnění a nárůst mentální bdělosti, což úzce souvisí s koncentrací. Pro nemocné se jedná o užitečný způsob, jak zvládat běžné nároky života, které jim jejich porucha zvládat neumožňuje.

Zdravým lidem ale do těla nepatří, proto je lze získat pouze na předpis. To je ostatně společné pro všechna nootropika, přesto se ale často dostávají i do nepovolaných rukou – podle jedné studie z University of Texas byla celá polovina „nemocných“ studentů, kteří tyto léky brali kvůli svému zdravotnímu stavu, požádána svými zdravými spolužáky, aby jim nějaké prášky dala. A právě tady začínají problémy, protože psychická závislost se buduje velmi snadno, dokonce snadněji než ta fyzická. Však si sami dokážete nejlépe představit, kolik byste všeho stihli, kdybyste nemuseli spát a svůj bdělý čas strávili co nejefektivněji bez únavy, s konstantně zvýšenou pozorností a aktivitou mozku. Učili byste se stejné množství materiálu kratší dobu, lépe byste si pamatovali, víc byste toho stihli atd. To se pak člověku k běžnému režimu už moc vracet nechce.

Autor: Mojmír Sedláček

Dobré drogy, špatné drogy

„NEŠKODNÉ“ DROGY

Chytré drogy se mohou jevit jako neškodné zejména proto, že jsou na trhu (mezi zdravými lidmi) poměrně krátkou dobu, jejich dlouhodobé účinky na lidské tělo a mysl tak zatím nejsou prokázány. Krátkodobě se může objevit nepravidelný pulz, silné bolesti břicha a hlavy či nespavost, ale co tyto léky udělají se zdravým tělem při delším užívání, se zatím příliš neví.

I proto je zcela nesmyslné, aby si na ně zdravý člověk zvykal, což se však přesto děje. Data nejsou příliš věrohodná a hodně se liší, jelikož závisejí na přiznání samotných studentů, kteří se „výpomoc“ se studiem samozřejmě přiznat zdráhají. Různé zahraniční zdroje ovšem v souvislosti s užíváním nootropik hovoří o zhruba pětině vysokoškolských studentů a to je vysoké číslo! Po vysazení těchto drog může přijít deprese a vyčerpání, protože si tělo delší dobu sahalo do svých pohotovostních zásob energie, takže to máme pětinu vyčerpaných studentů s depresemi, což rozhodně nelze brát na lehkou váhu. Zvlášť když se ukazuje, že druhé největší procento úmrtí lidí pod třicet let je způsobeno sebevraždami.

Máte zkušennost s tzv. studijními drogami (přípravky, co vám ulehčí učení)?

Ano, nahodile je užívám

3 % 1 %

Ano, užívám je pravidelně

14 % Ano, vyzkoušel/a jsem

PSYCHICKÝ DOPING

Nootropika patří do skupiny látek, které zvyšují výkon lidské mysli a těla. Určitě vás napadne, o jak široký okruh látek se jedná, patří sem totiž i běžně dostupná a užívaná analgetika, tedy látky ke snížení bolesti.

A také většina prostředků, jimiž vrcholoví sportovci dosahují výkonů za hranicemi pravidel; nejde jen o tlumení fyzické bolesti či zvyšování koncentrace, nýbrž i o krevní doping či užívání anabolik a kreatinu ke zvýšení tělesné síly. Tedy všechny zlořády, kolem kterých se točí kauzy ve světové cyklistice či atletice.

Psychická výkonnost ovšem stále jednoznačně měřitelná není. Zřejmě i proto, že pokroky ve vědeckém poznávání této oblasti nepostupují tak rychle. Zatímco dopingoví specialisté dneška vynalézají stále nové způsoby, jak užívání nepovolených typů látek obejít, většina drog na podporu kognitivních funkcí je teprve v rané fázi výzkumu, a to hlavně v souvislosti s léčbou neurologických onemocnění, jako jsou například Alzheimerova či Parkinsonova nemoc.

Nejprobádanější i veřejně nejužívanější skupinou těchto drog jsou stimulanty, jejichž nejznámějšího zástupce nemusíme představovat – kofein. S klasickou kávou, černým čajem či (v radikálnějším případě) energetickými nápoji, které pracují nejčastěji právě na bázi kofeinu a na kterých pořád ještě hlavně jedeme my Češi, si nároční studenti v zahraničí dnes už leckdy nevystačí. Chtějí něco silnějšího, což splňují právě zmíněné léky pro zvýšení pozornosti. Američtí studenti navíc mohou částečně legálně přes internet nakoupit i Modafinil, relativní novinku mezi osvědčenými hráči na poli studijních drog. A příklad používání jim dává

82 % Ne, nikdy jsem je nevyzkoušel/a

dokonce i vláda – v americké, francouzské, britské či indické armádě ho totiž používají vojáci při náročných misích, během kterých je nutné potlačit spánek.

Původně se Modafinil používal pro léčení nar­kolepsie, tedy nekontrolovatelného usínání během dne, postupem času však na jeho nemedicínské využití přišli vojáci i studenti. Látka udrží člověka bdělého až dvanáct hodin pouze tím, že zvýší přítok krve do mozku.

Díky tomu se jedná o méně podezřelou a organismus zatěžující drogu než výše zmíněné, ovšem dlouhodobé účinky opět vyzkoumané nejsou. Pokud se tedy rozhodnete nějaké takové látky vyzkoušet, mějte na paměti zmíněná rizika; na jednu či dvě noci plné učení se může jednat o dobrého sluhu, ale pokud své studijní výkony začnete stavět na umělých prostředcích a nutit tak své tělo konstantně k vyčerpání, tyto se rychle stanou hodně zlým pánem. A to rozhodně nechcete.

Zkuste tak raději čas, který byste věnovali shánění chytrých drog kdesi po internetu, věnovat lepšímu time managementu při učení. Výsledky – garantujeme – budou stejně dobré.

57 %

STUDEN

TŮ SI M YSLÍ, ŽE VŠ EC H N Y DROG Y JSOU ŠP ATNÉ

43 %

ZLIŠUJE STUDENTŮ RO ) É BR („TRÁVA“ DROGY NA DO ) N OI ER (H É A ŠPATN

Říjen 2017 STUDENTA 19

LIFE

V HERECTVÍ TO MLADÍ MAJÍ LEHČÍ

Že se hercem může stát i student elektrotechniky, potvrzuje Tomáš Dianiška, vysoký blonďák s modrýma očima, který má za sebou nejen nespočet odehraných divadelních rolí, ale také napsaných her. Mladí herci to podle něj v branži mají snadnější než ti starší, často jim ale chybí zkušenosti, což zbytečně brzdí jejich potenciál.

T

Z elektrotechnika hercem? To je docela obrat.

Na střední mě přihlásili rodiče, protože nevěděli, co se mnou, a já jsem taky v té době nevěděl, co bych chtěl dělat. Pamatuju si jen, že mě vždycky bavilo vytvářet filmy a na střední škole byl obor s názvem Obrazová technika, ve kterém jsme si hráli s kamerami. Nakonec jsem ale stejně musel pájkou dělat elektrické obvody a asi po dvou týdnech jsem zjistil, že mě to fakt ale hrozně nebaví. Tak nějak náhodou mě tehdy napadlo, že bych mohl být herec.

Jak se prosazuje mladým hercům? Obecně to mívají mladí lidé na začátku kariéry docela těžké.

U herců je to přece jen možná trochu jiné. Mladí herci jsou totiž víc obsazovaní. Je to především tím, že ve

20 STUDENTA Říjen 2017

Autor: Pavlína Doležalová | Foto: Divadlo pod Palmovkou

→ Z elektrotechniky rovnou do divadla:

omáši, jak ses k herectví dostal?

Začal jsem vlastně až ve čtyřiadvaceti letech, jiní začínají mnohem dřív. Se mnou to ale bylo složitější. Původně jsem totiž vystudoval střední elektrotechnickou školu, což byl obor úplně mimo to, co jsem chtěl dělat. A až potom jsem šel na DAMU. Začátky sice byly těžké, ale starší kolegové mi pomáhali a dávali mi rady. Pak jsem začal dělat vlastní inscenace a psát hry, a nejen díky tomu mě teď kolegové víc berou a mám u nich větší respekt.

A už nejsem nejmladší, což taky pomáhá. (smích)

NĚKDY JE POTŘEBA SE NA TO TROCHU VYKAŠLAT A VĚŘIT, ŽE TO DOPADNE

většině divadelních her jsou hlavní postavy vždycky mladé. To mladí řeší vztahy a různá aktuální témata toho věku.

Nevýhodu obsazování mladých herců ale vidím v jejich nepříliš velké zkušenosti s hraním. Mně konkrétně pomohlo, že jsem začínal v Liberci a měl jsem tam šest premiér do roka, což je hodně. Odehrál jsem víc než třicet rolí, a byť to byla makačka, dost mě to posunulo dál.

Někdy totiž mladí nezkušení herci zbytečně moc řeší, jak mají roli zahrát, jak by to mělo být správně. Já uznávám přístup tak trochu se na to vykašlat a důvěřovat si, že to prostě nějak dopadne. Co je ale hlavní – hraní musí bavit. Pokud to herec nemiluje, po pár letech ho to přestane bavit.

Kromě hraní také píšeš hry. Kde nacházíš inspiraci?

Nikdy jsem psaní neplánoval. Začalo to díky mému angažmá v Liberci, kdy jsem jen tak ze srandy udělal představení o Facebooku s názvem Googling and Fucking. Mělo velký úspěch a lidé chtěli více inscenací, tak jsem se do toho pustil. A témata? Nejčastěji píšu komedie pro mladé. Mou cílovou skupinou jsou diváci 20 až 30 let, tedy miléniálové, a témata mě vždycky tak nějak napadnou. Nikdy nepíšu o tématech, co neznám, ale naopak o tom, k čemu můžu něco říct, a o věcech, co mě zajímají. I tím, že se zaměřuji na

komedie, si vlastně z těch her samotných dělám legraci a jen málokdy do nich proklouzne i něco závažného. Teď třeba chystám představení Pusťte Donnu k maturitě, což je taková slavná hláška z Beverly Hills 902 10. Bude to tedy návrat do devadesátek, do mého dětství.

Baví tě víc hrát, nebo psát?

Víc mě baví hraní, protože při psaní má člověk větší zodpovědnost. Vždycky se bojím, jestli se to bude líbit, jestli to někoho zaujme. Je to taková samotářská práce – sedím doma u kompu a píšu. Hraní je větší zábava, probíhá v kolektivu a je to na bedrech režiséra.

Je to jednodušší. Když píšu, pořád na to musím myslet.

Hraní si uhlídám tak, že se jím zabývám naplno během zkoušek, a do té doby mám volno. Jo, a deadliny mě u psaní ničí… Už teď mám zpoždění se třemi hrami.

U herectví deadliny nejsou.

Co je podle tebe na herecké kariéře nejtěžší?

Nejspíš to hraní samotné. Zahrát něco pravdivě, autenticky. Je hrozně jednoduché to přepálit. Je důležité najít tu míru, aby to nebylo bez energie, nebo naopak aby v tom nebylo moc. Lidi si často myslí, že nejhorší je se naučit text, ale to je paradoxně nejvíc easy, tím ta práce jen začíná. Nesmí to být celé zkrátka povrchní.

Diváci to jednoduše odhalí.

TOMÁŠ DIANIŠKA původně vystudoval střední elektrotechnickou školu, v roce 2008 ale absolvoval herectví na činoherní katedře DAMU. Po ukončení studií nastoupil do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde ztvárnil více než třicet postav a kde také založil proslulé Divadlo F. X. Kalby, ve kterém se zaměřuje na témata blízká generaci Y, neboli mileniálům. Od roku 2014 je Tomáš členem pražského Divadla pod Palmovkou a je také držitelem Ceny divadelních kritiků jako Talent 2016. Říjen 2017 STUDENTA 21

LIFE

€ €

€

€

Naše generace – jakkoli studijně a pracovně vytížená – vylétá z hnízda o poznání později, než jak tomu bylo u našich rodičů a prarodičů. Příčin to má několik, od čím dál dražších nemovitostí přes nutnost soustředit se při škole i těsně po škole spíš na sbírání praxe než na sbírání peněz (o nízkých nástupních platech ani nemluvě) až po virtuální vztahy, kdy se svou známostí z Tindru můžete flirtovat klidně i od rodičů.

Jednou to ale přijít musí a vy pak budete docela možná dost koukat, kolik vlastně takové „vyhnízdění“ stojí.

O

Advertoriál

dstěhování od maminky a od jejích teplých večeří není ze začátku vůbec jednoduché, ale k životu patří. Když ale opomineme stesk po rodičích, který se dřív nebo později dostaví (a lžete, když říkáte, že ne), největším úskalím osamostatňování zůstávají peníze, protože všechno něco stojí. A většinou to stojí docela hodně.

22 STUDENTA Říjen 2017

I když se rozhodnete z domova odstěhovat ve chvíli, kdy máte dobře placenou práci a za plat si můžete u rodičů žít jako král, pařit skoro denně a dovolit si i ten „nejvytuněnější“ počítač, na začátku samostatného života vás může dost věcí zaskočit. Třeba – kdo z vás už někdy kupoval pračku? Kdo z vás se vůbec kdy zamyslel, že potřebuje pračku? No, potřebujete ji.

A zkuste se zamyslet nad tím, kolik si myslíte, že stojí prací prášek, jar, židle nebo povlečení. Nevíte? Prostě se vždycky všechno objevilo, že? Solili jste bezednou slánkou, myli nádobí bezednou lahví saponátu a v lednici se vždycky zhmotnilo mléko a máslo.

Máme pro vás špatnou zprávu, dámy a pánové, skřítci neexistují a to všechno, co vám dosud kupovali rodiče, si budete muset pořídit sami. Peníze budete vynakládat na zařízení vašeho nového domova, nájem, energie a další poplatky, za dopravu nebo na účet za telefon. Tyto pravidelné a nevyhnutelné platby doplní ještě výdaje za drogerii, oblečení, sport, kulturu, posezení s kamarády, cestování a za spoustu dalších věcí, které nás sice dělají šťastnými, ale také něco stojí. Člověk si tak velmi rychle (a mnohdy i velmi drsně) uvědomí, co to znamená žít z vlastní kapsy.

NEPLAŤTE, CO NEMUSÍTE

Možná jste se po předchozích řádcích trochu vylekali a teď se bojíte, že po roztažení křídel nevylétnete

Autor: Kristýna Dolejšová

→

VYLÉTNUTÍ Z HNÍZDA NENÍ ZADARMO

do oblak, ale spíš dopadnete tvrdě na zem. Nemějte strach. Chvíli to sice potrvá, ale časem si na novou životní etapu zvyknete a vše zvládnete. Navíc na to nemusíte být sami. Pokud si chcete cestu za svou finanční nezávislostí na rodičích usnadnit, využívejte služby, které jsou bezplatné. A využívejte toho, že jste studenti.

Třeba Komerční banka v poslední době hodně přemýšlí o mladých lidech a svoje produkty dost přizpůsobuje jejich potřebám. Nemusíte se s nimi dokonce ani bát dosažení 26 let, kdy vám standardně přestává platit status studenta a třeba vlakem, tramvají nebo autobusem už se levněji nesvezete. Například studentský účet G2 od Komerčky je zdarma až do 30 let bez jakýchkoli dílčích podmínek, což se při vylétnutí z hnízda rozhodně hodí, poplatky totiž mají tendenci se shlukovat a zdražovat. I po třicítce tak Komerčka umí najít řešení pro každého bez podmínek, od účtu zdarma až po zlatý účet se skvělým cestovním pojištěním a výběry ze všech bankomatů v Česku i v zahraničí. A tím benefity studentského účtu nekončí.

SPOLEHLIVÝ PARŤÁK U NÁS I V ZAHRANIČÍ

Platit v obchodech, restauracích a na spoustě dalších míst kartou bereme v dnešní době už jako samozřejmost. Čas od času se ale dostaneme do situace, kdy u sebe přece jen potřebujeme mít hotovost. Z bankomatu si sice vybereme snadno a rychle, ale vadí nám,

že musíme za výběr platit. S účtem G2 se naštěstí nemusíte nad těmito poplatky rozčilovat, z více než sedmi set bankomatů Komerční banky po celé České republice totiž můžete vybírat zdarma.

A jak je to s výběry v zahraničí? Před každou cestou mimo republiku určitě řešíte, kolik peněz si s sebou máte vzít, abyste jich měli dostatek a nedostali se do potíží. Stejně jako u nás, i v zahraničí totiž narazíte na místa, kde karty prostě neberou. I když vše důkladně propočítáte, málokdy se stane, že se přesně trefíte.

Cizí měny vám tak buď po návratu zůstane zbytečně mnoho, nebo jí naopak budete mít během cesty nedostatek. Komerčka si naštěstí moc dobře uvědomuje, jak těžké je odhadnout, kolik hotovosti budete ve skutečnosti potřebovat. Jedním z benefitů účtu proto je i výběr v zahraničí jednou měsíčně zdarma.

Platit ovšem nebudete ani za příchozí a odchozí elektronické platby, a kdyby se vám někdy náhodou stalo, že s penězi nevyjdete, můžete jít do minusu až 5000 korun bez úroků. To se hodí, zvlášť těsně po vylétnutí, než si zvyknete, kolik všechno stojí, a než pořádně zvládnete zásady správného hospodaření.

V neposlední řadě je tu taky design – přece jen máte kartu několikrát denně na očích, tak je fajn mít na ní něco, co se vám líbí. Kartu k G2 účtu si můžete nadesignovat sami a bez poplatku. Můžete na ní mít fotku, vybraný obrázek z galerie banky nebo kterýkoli z motivů limitovaných edicí. Letošní podzim v nich bude patřit třeba DCovské Justice League.

ÚČET KDEKOLI A KDYKOLI

Protože se vám Komerčka snaží vaše každodenní bankovní úkony co nejvíc usnadnit, neustále inovuje.

Své nové technologie vyvíjí spolu s klienty, maximální spokojenost je tak zaručena. Svůj účet tak například můžete spravovat kdekoli a kdykoli, stačí si do mobilu nebo do Apple Watch stáhnout intuitivní aplikaci. Do mobilní banky se navíc přihlásíte a všechny své platby potvrdíte jednoduše, pohodlně a bezpečně pomocí otisku prstu. Platit kartou v mobilu zase budete moci díky nové technologii HCE. A kdyby vám celé to vylétávání přece jen trochu přerostlo přes hlavu, poradí vám i s tím, jak nastavit správný finanční plán, a jestli se ostýcháte, tak nemusíte. V Brně totiž třeba zrovna otvírají pobočku specializovanou právě na studenty.

Peníze zadarmo se taky vždycky hodí a s „gédvojkou“ můžete hned na úvod nasosat až sedm stovek.

Stačí si jenom do konce října 2017 účet založit, a dostanete k tomu bonus 350 korun. Když si s sebou přinesete platnou kartu ISIC, čeká na vás dalších 350 korun. To je sedm stovek na všechny ty jary a prášky na praní, co nemusíte dávat ze svého. To není k zahození, ne? No, anebo můžete popadnout peníze, vyrazit s nimi do kina nebo na pařbu a nechat to vylétnutí zase napřesrok. Však ono se taky nic nestane. :) Ať už se rozhodnete jakkoli, přejeme hodně štěstí.

NEJEN PAŘBY, KINA A ALKOHOL. K ŽIVOTU POTŘEBUJETE I JAR, PRÁŠEK NA PRANÍ A TOALEŤÁK. SORRY JAKO

€

€ €

€

?

€

€

Říjen 2017 STUDENTA 23 SM000015

24 STUDENTA Říjen 2017

→ LIFE

Tlak si vytváříme sami

A pak končíme v průšvihu

Jestli Tomáš Studeník něco dobře zná, jsou to lidská vyhoření a profesní průšvihy, o kterých mu pravidelně vyprávějí různé osobnosti českého byznysu. I když by se to mohlo zdát značně depresivní, happy endy prý stále existují. „Většina průšvihů nakonec skončí pozitivně,“ začíná své vyprávění pohodový zakladatel populárních FuckUp Nights.

Autor: Richard Valoušek | Foto: Jindra Kodíček

T

omáši, umíte vařit? (dlouze přemýšlí) Děti to říkají. Tři jídla umím dobře. Sám bych se za dobrého kuchaře neoznačil, ale baví mě to. A když náhodou někomu nechutná, říkám si, že to nepochopil. (smích)

Máte pocit, že lidé ztrácejí motivaci chodit na hřbitov?

Sám jsem se u toho načapal, když jsme tam s dětmi nešli o Dušičkách. Navíc dneska je moderní zjišťovat si informace o předcích, tohle je ideální řešení.

Ptám se záměrně, protože často říkáte, že pro šťastný život se musíme naučit milovat, odpouštět a vařit. Takže jak jste na tom s odpouštěním?

Dávám jednociferný počet šancí. Jde o to, aby člověk neztratil chuť a pocit, že má smysl zkoušet to s daným člověkem dál. Mám nastavený přirozený limit, po něm už ztratím zájem a nadšení. To je pro mě zásadní.

Nápad původně vznikl v USA, u nás jsme stále na začátku. Kolik lidí už má QR kód?

Je asi na dvou stovkách hrobů, další lidé si založili účet zatím on-line, často i sami sobě.

Nadšení neztrácíte pro své projekty. Co vás vedlo k tomu, aby si lidé dávali na hroby QR kódy a my se tak mohli o mrtvých dozvědět ze svých chytrých telefonů více?

Byla to nějaká slabší chvilka. Přemýšlel jsem nad tím, co tady po nás jednou zůstane z pohledu věčnosti.

Bylo mi smutno, když jsem si uvědomil, že to bude třeba poslední post na Facebooku z kalby nebo fotka koťátka.

Není to přehnaný cynismus?

Jenže pak jdeme po hřbitově a je nám líto, že jsme se nedozvěděli víc. V dnešní digitální době toho jde vymyslet tolik. Stačí QR kód na hrobě, a díky smartphonu, který je součástí téměř každého lidského těla, bychom si mohli o lidech, co tam leží, pouštět videa, fotky, zkrátka vše, co by oni nebo jejich příbuzní chtěli.

Co na to říkají správci hřbitovů?

Rozděluje je to, jeden říká: na hřbitovy to nepatří, druhému to přijde zajímavé. Klienti se nám ozývají jednou měsíčně. Většinou se jedná o starší lidi, že jim odešel někdo blízký a chtějí zajímavější obsah pro svá vnoučata. Čekal jste, že cílovou skupinou budou převážně starší lidé?

Upřímně jsem si říkal, že to osloví hipstery, kteří to vezmou jako dobrý vtip, pobaví je to a založí si virtuální pomníčky. Naopak ale chodí důchodci a nosí videa, fotky či texty.

Správa a pronájem hrobů není nejlevnější záležitosti.

Své tak hraje i cena, nemyslíte?

Určitě, místo tesání jmen celé rodiny dáte jeden QR kód. I proto to lidé využívají také pro pejsky a domácí mazlíčky. Navíc je to decentní, malá destička, která se tam dá nenápadně umístit.

tomášov y projekt y FUCK UP NIGHTS je série pravidelných setkání, během kterých známé osobnosti mluví nikoli o svých úspěších, ale naopak o věcech, co se zrovna dvakrát nepovedly. Jedná se o celosvětové hnutí s původem v Mexiku, kde se v roce 2013 první FuckUp Night uskutečnila.

→ fuckupnights.cz Říjen 2017 STUDENTA 25

LIFE 26 STUDENTA Říjen 2017

Pojďme ze hřbitovů mezi mladé, talentované a po úspěchu dychtící studenty. Pro ně jste uspořádali na začátku roku první český Hackathon. Popište nám ho.

Je to příležitost pro nadané mladé lidi, kterým dáme zadání od velkých firem a investorů a oni mají 48 hodin na to, vymyslet řešení, které firmy osloví. Historicky první ročník byl v březnu a tématem byla mobilita.

Pojďme trošku proti proudu času. Původně FuckUp Nights vznikly v Mexiku, jak se dostaly k nám?

Googlil jsem slovo fuck, a přes nějaké filtry na vulgární výrazy na mě vyskočila tahle akce. Hned jsem partě Mexičanů, která to založila, napsal. Byli rádi, že bychom to chtěli pořádat i v Evropě. Praha byla první město mimo Ameriku, které podobný večer pořádalo.

Pozvali jste šedesát lidí z celého světa, jak si mezi nimi vedli Češi?

Prokázali schopnost, kreativitu, v mnoha ohledech jsou na světové úrovni. Často předvedli lepší výkon než jejich zahraniční kolegové. Na druhou stranu je znát, že tady u nás nejsme stále zvyklí cestovat, rozhýbat se. To parta, co přiletěla z ciziny, byla připravená druhý den letět jinam a pak zase dál. Je to pro ně běžná součást dne.

Za dobu pořádání jste musel slyšet už stovky příběhů o průšvizích. Nepřipadáte si už trošku jako psycholog?

Zkušenosti bych na to měl, to je pravda. Uvědomil jsem si, že stejně jako krása je v očích diváka, průšvih je záležitostí hlavy. To, co je pro vás průšvih, pro ostatní většinou nic neznamená. Člověk si na to jen musí vypracovat psychiku.

Uchytí se dobré nápady?

Jasně, velcí hráči je hned osloví, chtějí s nimi spolupracovat, využít potenciál. Vítěz navíc dostal pět tisíc eur, při dalším ročníku to bude sedm tisíc. Oceněné budou i další týmy. V březnu uspěli studenti z ČVUT, kromě ceny získali spolupráci s Magistrátem a společností Siemens.

S čím uspěli?

Vymysleli způsob, jak naučit lidi rychleji nastupovat do metra. Do roka tento systém začne šetřit miliony korun.

Vy jste zvyklý i na ty strastiplnější cesty za úspěchem. Bavíte se o tom s těmito začínajícími podnikateli?

Snažím se je maximálně podporovat a říkat, ať dělají vážné věci a nebojí se jich. Velká část projektů nevyjde, ale to není důvod to vzdávat, naopak je to musí nakopnout, dát potřebné zkušenosti a zase postavit na nohy. I proto týmu s nejhorším nápadem dávám basu piv, aby to příště zkusil zase.

Proč narážím na strastiplné cesty, Vy jste do Česka přivedl FuckUp Nights, na kterých si lidé převážně z byznysu vyprávějí své profesní propadáky. Nemáte už těch příběhů na celou knihu?

To jste mě trošku předběhl, kniha bude. Chystáme se ji vydat na jaře. Bude se jmenovat FuckUp book s podtitulem Sebrané průsery osobností českého byznysu. Oslovil jsem speakery, kteří u nás vystoupili. Bude se jednat o sborník asi sto padesáti přispěvatelů.

Budete jedním z nich?

Najdete tam také mé průšvihy, nebojte. Pár jsem jich za svůj život stačil posbírat. Víc prozrazovat nebudu, vše se tam dočtete.

Máte recept?

Právě ty příběhy ostatních, kteří to podělali ještě víc a dopadli nakonec dobře. Ty nejhorší příběhy s dobrým koncem motivují ty, kteří jsou v průšvihu nyní.

Vracejí se vám vystupující a vyprávějí pokračování svých příběhů?

Stává se nám to docela často a je to skvělé. Vlastně je to jeden z hlavních důvodů, proč to dělám. Naplňuje mě, když vidím lidi, kteří se mi tam hroutili, jak jsou teď šťastní a jejich příběh končí pozitivně.

Věříte na happy endy?

Nevím, jestli úplně happy endy, ale ukazuje se, že ode dna se dá skutečně odrazit už jen vzhůru. Tolik zoufalých příběhů jsem slyšel a pak čtu v novinách, jak jejich start up, který se zdál být průšvihem, koupila americká společnost za miliardu. Jo, to mě baví! A ještě jedna věc mě moc baví.

Povídejte.

Na to jsem pyšný, daří se nám totiž dávat lidi dohromady, a tím i realizovat pěkné nápady. Třeba teď nedávno jsem se dozvěděl, že díky nám v Náchodě zrekonstruovali náměstí. To se na našem večeru skamarádil architekt s investorem, a bylo to.

Může vás vůbec ještě nějaký průšvih rozhodit?

Ono je něco jiného, když to slyšíte, a něco jiného, když se to stane. Člověk je vždycky rozhozený. S rostoucím věkem je ale snazší se s tím vypořádat.

V průšvihu však často končí začínající podnikatelé, kterým nebylo ani třicet. Máte pocit, že je na dnešní mladé vyvíjen stále větší tlak?

Ano, ale ten tlak si vytvářejí oni sami. Všude lajkují stránky „Jak být úspěšný“ a „Cesta k úspěchu“.

Pak k tomu čtou příběhy lidí, kteří vydělali miliony

tomášov y projekt y HACKATHON (také hack day nebo hackfest) je akce, při níž nadaní mladí lidé, většinou v týmu, intenzivně pracují na zadaném projektu.

V Praze se konal první ročník v březnu, druhý je na programu letos na podzim a hlásit se ještě můžete do 16. 10.

→ ceehacks.com Říjen 2017 STUDENTA 27

LIFE

tomášov y projekt y ŽIVOT PO ŽIVOTĚ je vzpomínkový profil zemřelých na internetovém portálu www.zivotpozivote.cz, který umožňuje znovu zpřítomnit jejich životní příběh prostřednictvím textů, fotek či videa, které tam jejich rodiny, kolegové a kamarádi nahrají. Vzpomínkový profil tak umožňuje zanechat digitální odkaz pro budoucí generace.

→ www.zivotpozivote.cz 28 STUDENTA Říjen 2017

a nechávají si posílat motivační příběhy a zprávy. Sami se pod tlak dostávají, a když se jim úspěchu nedaří dosáhnout, mají pocit, že selhali.

Vede z toho cesta ven?

Ta cesta přijde sama, objeví se opačné trendy, mladí začnou odmítat smartphony, protože je má každý, budou chtít uniknout z digitální bubliny. Honba za penězi jim přestane být blízká, budou chtít žít jiný – svůj – život. Říkal jste, že věkem se srovnáváte s průšvihy lépe.

Takže ve čtyřiceti letech už se dá přijmout ledacos?

Nevím, zda přijmout, ale určitě polknout. Teď vidím, že to má přirozený vývoj. Mladí lidé jsou draví, ale až časem pochopí, že ne ve všem se dá svět změnit.

Občas je potřeba se na věci podívat s nadhledem, pochopit, že v té dané věci svět nezměním a zkusit zase jinou cestu. Doporučil bych každému někdy spadnout na čumák, je to ku prospěchu jeho budoucnosti.

Nemáte pocit, že to tak bylo vždycky, že lidi hnal kupředu neúspěch?

Je to asi tak nastavené, možná to zařídila evoluce.

Odjakživa se lidé snaží o velké převratné věci, cestou se ale několikrát spálí, padnou na dno, aby se z něj odrazili a věc zvládli. Máme to v DNA, je to jistý způsob přežití, rychle se otřepeme a jdeme dál.

Jak často se stává, že vám oslovení hosté odmítnou na FuckUp Nights přijít?

Přibližně dvacet procent pozvaných to odmítne.

Rozděluji je do dvou skupin. Ta větší jsou macho manažeři, kteří nechtějí na své neúspěchy vzpomínat. Říkají mi, že se dívají jen vpřed, neotáčejí se. Druzí si neúspěch nepřipouští. Jsou přesvědčeni, že nikdy nevyhořeli, že jim jde vše, na co sáhli. Naštěstí takových lidí není moc. Život po životě jste vymyslel při cestě na hřbitov, FuckUp při googlení sprostých slov, co bude dál, s čím přijdete?

Já nevím ani to, co bude dnes odpoledne. Rád bych ale dál pomáhal tomu, aby vznikaly skvělé nápady, a podporoval jsem mladé v realizaci jejich myšlenek. Když to řeknu zjednodušeně, rád bych, aby FuckUp ukázal lidem, že se nemusí bát průšvihů, aby vymýšleli stále nové věci a Hackathon jim pomohl ty věci dotáhnout a realizovat.

SPECIÁL | VOLBY

VOLBY Speciál

→

Říjen 2017 STUDENTA 29

SPECIÁL | VOLBY

→ JDĚTE K VOLBÁM! A dost, vážně. Přestaňte už remcat, že tenhle je trapák, tamten je šašek a že se za vás ve Sněmovně vlastně nikdo nebije. Pořád si stěžujeme, že nikdo nehájí naše zájmy a že náš hlas nemá žádnou váhu.

Jenomže když si to řekne všech těch zhruba tři sta tisíc z nás, kteří momentálně studujeme vysokou, už je to docela solidní počet hlasů „bez váhy“, nemyslíte?

Takže vstávat a k urnám! Tady je deset důvodů, proč:

1

STATUS JE PĚKNĚ QUO

Nikdo vás nemůže nutit jít k urně a hodit tam hlas.

Však i nízká volební účast do jisté míry reflektuje náladu společnosti, ale na rozdíl od aktivních voličů jedno nedokáže – něco změnit.

2

ŠÉFUJÍ TU SENIOŘI

Účast mladých lidí obecně patří mezi nejnižší ze všech demografických skupin – jen zhruba padesát procent lidí do 29 let volí. Takových padesátníků a šedesátníků naproti tomu chodí volit kolem sedmdesáti procent.

A ti mají úplně jiné priority než my, to se vsaďte.

30 STUDENTA Říjen 2017

Autor: Albert Hadáček a redakce

Neseďte na zadku

3

21. STOLETÍ NA NÁS ČEKAT NEBUDE

Chceme digitalizaci státní správy, konec zbytečné byrokracie a likvidaci nesmyslných pravidel, která byla aktuální někdy v šedesátých letech. Jo, a chceme tu Uber. Jenomže když to „těm nahoře“ neřekneme, tak se tu budeme taxíky za tři tisíce korun z letiště do centra vozit až do skonání světa.

4

MEZIGENERAČNÍ DIALOG JE POTŘEBA

Jako sůl! Zvlášť v době trapasů s bizarními youtuberskými pokusy, vzkazy z bazénku a s kvazirapováním (nebo co to bylo) je potřeba dát zákonodárcům najevo, že tohle na nás vážně NEFUNGUJE. A víte jak? Tím, že zvolíte někoho jiného.

5

POLITIKA JE FUJ (A STARÁ)

Češi si dnes váží uklízeček víc než politiků, což vede k tomu, že do politiky nejde nikdo, kdo se nechce touhle pověstí „ušpinit“, a to vede k tomu, že tam pořád jako žáby na prameni sedí ti samí lidé. Před pár lety byl věkový průměr poslanců takřka padesát let.

Mileniálové budou za chvíli tvořit více než polovinu pracujících. Nemyslíte, že by o produktivním životě v Česku měli rozhodovat ti, kterých se to nejvíc týká?

6

7

MÁME NEJVÍC CO ŘÍCT

Buďme upřímní – budeme tu déle než pánové ve Sněmovně, tudíž se nás to, co tam pytlíkují, týká daleko víc. Nechcete jít do důchodu až ve 140 letech?

Možná by stálo za to, ozvat se, dokud to není aktuální.

8

CELÉ TO TRVÁ DVĚ MINUTY

Čistě logisticky – pokud si lístek vyberete už doma a přinesete ho s sebou, celá záležitost vám zabere zhruba dvě minuty. Přijdete, řeknete svoje jméno, podáte občanku, berete ji zpátky, jdete za plentu, vhodíte hlas a jdete domů. That’s all folks.

9

BABIČKA VÁS BUDE MILOVAT

Podívejte na Toníka, jak on už se zajímá o svou zemi, šikula! Nebudeme si nalhávat, že tohle nenastane, ale tak aspoň budou buchty na kolej. Z jedné várky člověk pokryje snídaně na celý týden.

10

STEJNĚ BYSTE SE JEN FLÁKALI

Před Halloweenem už to moc na procházky není a v kině je taky mrtvo. Taikův Thor a pokračování kultovního Saw přijdou až 26. října. A Koppovým Bajkerům s Mišíkem v hlavní roli se rádi vyhneme.

CHCEME SVOBODY, NE ZÁKAZY

Všimli jste si, že se v poslední době schvaluje daleko víc zákazů a limitací než svobod a možností? Zákaz kouření v hospodách, neférové daňové úpravy, nesmyslné novely, jako je například ta hazardního zákona, která značně problematizuje například on-line hraní pokeru, který je mezinárodně uznáván jako dovednostní hra apod. Starší generace vyrostly v zákazech, tak je produkují i dnes. My vyrostli ve svobodě. Říjen 2017 STUDENTA 31

SPECIÁL | VOLBY

Sněmovna očima studentů: 1

ČESKÁ PIRÁTSKÁ STRANA

2

TOP 09

3

ODS

4

ANO 2011

5

ZELENÍ

28,57 % 16,95 %

9,94 % 8,4 % 7,42 % (Výsledky naší srpnové ankety mezi téměř 1300 respondenty.)

→ KDYBY V ŘÍJNU VOLILI JEN STUDENTI Volební účast mladých lidí do třiceti let je pravidelně poměrně nízká, voleb do Poslanecké sněmovny se dle Českého statistického úřadu účastní jenom něco kolem 50 % z nich. Co je za tím? Jsme snad otráveni z politických šarád, máme pocit, že hlasování nemá smysl, nebo nás politika prostě a jednoduše nezajímá?

32 STUDENTA Říjen 2017

V

Německu, Francii či ve Velké Británii se mladí lidé tradičně účastní voleb ve velkém počtu, jen v letošních předčasných volbách přišlo například volit okolo 70 % mladých Britů, což je pro nás zatím nepředstavitelné číslo. Díky tak velké účasti mladých lidí přišli konzervativci o většinu v parlamentu. Studentští voliči se totiž stali rozhodující silou v obvodech, kde byly strany vyrovnané.

Kromě obecně vyšší politické angažovanosti místních mladých, britská i světová média přisuzují velkou volební účast této demografické skupiny také tomu, že byly do kampaní zapojeny celebrity, v případě Británie to byl například raper Professor Green či zpěvačka Lily Allen.

O POLITIKU SE NEZAJÍMÁME

Podle OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) se v České republice o politiku dle vlastních slov nezajímá neuvěřitelných 57 % lidí mezi 15 a 29 lety. NEzajímá. Pro představu, v Německu to stejné uvedlo jen 7 % mladých, na Slovensku 39 % a v Polsku 28 %.

V naší loňské anketě ke komunálním volbám 36 % z vás uvedlo, že prostřednictvím voleb není možné reálné dění v zemi nijak výrazně změnit, protože je výsledkem dlouhodobých zájmů vlivných skupin, s nimiž jen tak nějaké volby nic neudělají, a 31 % věřilo ve změnu pouze okrajovou. To nemusí být nutně

způsobeno jen tím, že změna není možná, ale že každá změna trvá. Jak nám k tomu řekl pětadvacetiletý student právnické fakulty a člen ČSSD Matěj Benda, který se v minulosti nebál postavit ani předsedovi své strany: „Je to o úhlu pohledu. Hned samozřejmě nezměním nic, jde to postupně. Já jsem v politice pět let a nedá se říct, že bych něco zásadního změnil.

Spolupracuji s poslanci, senátory, zastupiteli, pomáhám jim, připravuji podklady, radí se se mnou, a tím mohu vždy něco malého ovlivnit, to mě naplňuje. Není to ale hned. Znám pár lidí, kteří vstoupili do jiných stran, rychle se vyšvihli, ale dělali kvůli tomu věci, které se mi příčí a nikdy bych je neudělal.“

JE POLITIKA A POLITIKA

Důvod, proč mladí v Česku nechodí k volbám, může být ale i daleko prozaičtější. Lukáš Linek z Akademie věd, který se dlouhodobě zabývá volební účastí, například ve své analýze voleb do Poslanecké sněmovny z roku 2013 říká, že studenti se často neúčastní voleb nejen z nezájmu či nedůvěry v politiku, ale také proto, že jsou v době voleb prostě mimo domov, mají mnoho práce a zkrátka tráví svůj volný čas raději jiným způsobem. To koresponduje i s faktem, že politika jako taková pro většinu mladých lidí není kariérní příležitostí, kterou by chtěli využít, což nám potvrdil i jednadvacetiletý student biologie a sám člen ODS Libor Marčan: „Politika určitě není věc, která by mladé lákala.

Není sexy.“ S tím, že by mladé lidi politika nezajímala, se naopak neztotožňuje místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. „Mladé politika zajímá, o tom jsem bytostně přesvědčena. Jen to, co je zajímá, nenazývají politikou,“ říká. „Chodím do škol mezi mladé lidi, mám za sebou desítky besed a diskusí a jde skutečně jenom o to, jak se jich zeptáte. Protože na otázku, zda je zajímá politika, kladně odpovídá naprosté minimum z nich, ale když se zeptám: ‚Zajímá vás, zda bude na vysokých školách zavedeno školné?‘, tak mi naprostá většina odpoví, že ano.

Přitom právě zavedení školného je typický příklad politického rozhodnutí, kterých bychom našli stovky.“

MILION HLASŮ BEZ HLASU

V České republice žijí zhruba dva miliony mladých lidí ve věku od 18 do 30 let. To znamená, že pokud volí jen asi polovina z nich, jak nám říká Český statistický úřad, je tu milion mladých hlasů, které nejsou využity.

To může být milion hlasů pro digitalizaci státní správy, pro odbyrokratizování státu, pro zavedení nebo nezavedení školného na vysokých školách, pro větší svobodu pro drobné živnostníky a pro všechno, co naši generaci zajímá. Je to milion hlasů, které se při každých volbách prostě jen vyhodí do koše. A pak si všichni jenom stěžujeme u piva, jak všechno stojí za houby.

Vezměte si příklad z Británie, kdy mladí dostali za uši

brexitem, při předčasných volbách naklusali k urnám a výsledky braly dech.

Protože jsme zvědaví, uspořádali jsme takovou menší on-line anketku, zhruba mezi 1300 respondenty, které jsme poprosili zaškrtnout nám stranu, kterou by volili, kdyby v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny někoho volit museli. A výsledky, které jsme získali, se dost liší od toho, co předvídají průzkumy společností, jako je CVVM, STEM apod., které se na volební preference ptají napříč všemi věkovými skupinami.

SNĚMOVNA OČIMA STUDENTŮ

Počet mandátů neboli křesel, která každá strana v naší Sněmovně získá, se od roku 2002 vypočítává tzv. d'Hondtovou metodou. Nejprve se přidělují mandáty krajům, následně pak jednotlivým politickým stranám. A to tak, že se nejdříve celkový počet platných hlasů celé země vydělí číslem 200 (tedy počtem poslanců) a výsledkem, tzv. mandátovým číslem, se pak dělí celkový počet platných hlasů v krajích.

Výsledkem je pak počet mandátů, které danému kraji připadnou. K rozdělování mandátů postupují ty strany, které získaly alespoň pět procent hlasů (anebo koalice ze dvou stran s deseti procenty, tří stran s 15 procenty atp.). Naše anketa byla o poznání jednodušší a zjednodušeně je vyjádřena i v grafice k tomuto článku, každá strana v ní byla sama za sebe a do pomyslné Sněmovny jsme poslali všechny nad pět procent pro představu, kým by mohly být zákony tvořeny, kdyby volili pouze studenti.

To, že strany, které tradičně cílí na studenty, jako je u nás například Česká pirátská strana, v této demografické skupině slaví úspěch, asi nikoho nepřekvapí. Co možná naopak překvapí, ale je, že tradiční silné strany, jako je ČSSD, nebo obecně některé strany, které v současnosti figurují ve Sněmovně, mezi studenty takový úspěch nemají. ČSSD by dokonce mezi těmito stranami dopadla nejhůře (byť vůbec ne o mnoho) – volilo by ji pouze 4,3 % studentů, zatímco KDU-ČSL by volilo 4,6 % studentů a novou stranu Tomia Okamury (Svoboda a přímá demokracie; Okamura se v minulých volbách dostal do Sněmovny s hnutím Úsvit, z něhož později odešel) by volilo 4,5 %.

Kdo by se tedy dostal do sněmovny, kdyby volili pouze studenti z naší ankety? Česká pirátská strana (28,57%), TOP 09 (16,95%), Občanská demokratická strana (ODS) (9,94%), Hnutí ANO 2011 (8,4%) a Strana Zelených (7,42%).

Byť jde jen o jednu z mnoha anket, kterých se teď před volbami rojí plno, věříme, že pro některé strany stojí za zamyšlení. A vám by měl stát za zamyšlení ten milion hlasů, které nepadnou žádné straně, nic nepodpoří a ani se proti ničemu nevysloví. Pokud je nějaký z nich váš, zkuste to ještě jednou promyslet. Vždycky je lepší mít nějaký názor než vůbec žádný. Navíc, jak říká Mikuláš Ferjenčík od Pirátů: „I jít volit může být protest.“

ČECHŮ POD 30 LET JSOU DVA MILIONY, VOLIT JICH CHODÍ JEN PŮLKA. TO JE MILION ZTRACENÝCH HLASŮ

Říjen 2017 STUDENTA 33

SPECIÁL | VOLBY

→ KOHO JINÉHO NEŽ STUDENTY BY MĚLO ZAJÍMAT, KAM ZEMĚ SMĚŘUJE? Kde bychom byli, kdyby se studenti v listopadu 1989 neozvali? A kdo jiný by se měl zajímat o budoucnost země než mladí, kteří v ní budou ještě dlouho žít? Místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová vám vzkazuje: Každý hlas má význam. Nenechte za sebe rozhodovat starší a méně vzdělané, jak to dovolila například Velká Británie při hlasování o Brexitu.

A nenechte se otrávit těmi, kdo říkají, že kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili.

S

tudenti často uvádějí, že současní politici nehájí jejich zájmy. Čím to je podle vás způsobeno?

Mohou na tom mít svůj podíl i masmédia, protože ta informují hlavně o makroekonomických tématech – sestavování rozpočtu, zvyšování důchodů, výstavba dálnic apod. A pokud studenti nejeví o politiku takový zájem, aby si sami dohledávali témata, která se v politice aktuálně řeší a týkají se jich samotných, mohou mít pocit, že jsou na okraji zájmu. Tak tomu ale není.

Podle aktuální ankety našeho časopisu jste mezi vysokoškolskými studenty druhá nejpopulárnější strana. Proč myslíte, že tomu tak je?

Naše postoje jsou vysokoškolským studentům velmi blízké. Jsme jediná pravicová proevropská strana, chceme digitalizovat a zefektivnit státní správu, záleží nám na svobodě slova a na zachování demokracie.

Chceme reformovat školství, podporovat začínající podnikatele nebo navyšovat výdaje do kultury. To vše jsou témata, která jsou pro mladé lidi důležitá, a jsem ráda, že cítí, že za nimi TOP 09 stojí.

Advertoriál / Zadavatel: TOP 09 / Zpracovatel: TOP 09

Počítáte ve svém programu s nějakými změnami v rámci vysokého školství?

Vzdělávání je pro nás prioritou číslo jedna, zejména jeho kvalita. Pokud je vysoké školství dlouhodobě podfinancované, nemůžeme předpokládat, že se kvalita dostaví sama od sebe. Rozpočet pro vysoké školy se za současné vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL snižoval, a to i přes skvělou ekonomickou situaci, ve které se Česká republika nachází. TOP 09 proti tomu vystupovala po celé volební období. Navrhujeme, aby se chybějící miliardy vysokým školám doplatily.

Zároveň chceme vysokým školám umožnit zavedení školného. Samy školy by se mohly rozhodnout, pro které obory a studijní programy má zavedení školného smysl. Nemluvím však o školném v řádech desetitisíců, mělo by být nastaveno sociálně citlivě. A pro ty, kteří si ho nemohou dovolit, musí fungovat systém grantů, stipendií a půjček, ze kterých by studenti mohli

studium platit. Chceme vysokým školám vrátit jejich prestiž a do vysokého školství přivést kvalitní pedagogy a uznávané odborníky.

Jak důležití jsou podle vás vysokoškoláci pro společnost?

Společnost potřebuje lékaře, vědce, kvalitní pedagogy, experty ve svých oborech. Význam vysokoškoláků pro společnost je nezpochybnitelný. TOP 09 si váží mladých vědců a doktorandů, jelikož si uvědomujeme, že na nich záleží budoucnost naší země. Proto je chceme podporovat. Současné finanční ohodnocení doktorandů je tristní. Chceme jej razantně zvýšit.

U některých politiků je dnes „in“ vymezovat se vůči vysokoškolákům, někteří doslova kádrují podle toho, které obory mladí lidé studují. Někteří by nejradši viděli velkou část společnosti jako nevzdělanou, protože méně vzdělaní lidé se snáze ovládají. Tento pohled je mi naprosto cizí. Naopak, čím více lidí bude mít kvalitní vzdělání, tím lépe. Za vyspělými zeměmi v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí stále zaostáváme.

Mladí často argumentují, že nechodí volit, tím, že si nemohou mezi stranami vybrat, že jsou všechny stejné.

Jak byste se jako strana vymezili proti ostatním?

Tím, že jsme jediná pravicová proevropsky orientovaná strana, se jasně odlišujeme od všech ostatních, tím jsme skutečně jedineční. Nasloucháme mladým lidem, se kterými spolupracujeme, pořádáme s nimi semináře, kulaté stoly a jejich nápady zohledňujeme nejen v našich programech, ale také v konkrétních legislativních návrzích.

Pro mladé lidi je důležitá jejich budoucnost. Na tu TOP 09 myslí především. Díváme se dál než na jedno volební období a neřídíme se pořekadlem „po nás potopa“. Bojujeme za lepší fungování trhu práce a omezování byrokracie, podporujeme ekonomiku nápadů, budeme prosazovat snížení odvodů, a tím zvyšování mezd. To vše vede k ekonomickému růstu. Chceme, aby absolventi nemuseli utíkat „za lepším“ do zahraničí.

Silná ekonomika jim umožní bohatnout i doma a Česká republika nebude přicházet o talenty.

34 STUDENTA Říjen 2017 SM000007

SPECIÁL | VOLBY

→ VEDU VZPOURU ZA SLUŠNOU POLITIKU, říká předseda ODS a profesor politologie Petr Fiala

M

vzpouru. Nabízím politiku slušnou, kompetentní a poctivou. A věřím, že lidi přesvědčím, že právě takovou politiku potřebujeme.

Všude se dnes píše o tzv. millennials, jací jsou a nejsou, co mají a nemají rádi. Jak vy osobně vnímáte současné mladé lidi?

Vím o nich dost. Jednak mám tři děti ve věku 24, 19 a 17 let, ale hlavně sedmadvacet let nepřetržitě učím na vysoké škole. Jedna věc je pro dnešní mladé lidi charakteristická a já jim ji do jisté míry závidím – svobodu považují za něco přirozeného. Svobodu říkat, co chtějí, cestovat, kam je napadne, vybírat si mezi různými možnostmi. Jenomže svoboda není samozřejmá, jak ví velmi dobře třeba moje generace.

Musíme o ni stále znovu usilovat. Víte, ale já nesouhlasím s těmi názory, že dnešní mladí lidé jsou bezstarostní, individualističtí a o nic se nezajímají. Mám úplně opačnou zkušenost a to je dobře.

Jak byste se jako strana vymezili proti ostatním?

Proč by vás mladý člověk měl volit?

ODS je strana, která se podílela na cestě České republiky k demokracii a prosperitě, vedla naši zemi do Evropské unie a NATO. Máme za sebou bohatou historii, která vychází ze stále stejných hodnot a principů, a už v tom mají voliči jistou záruku a odlišuje nás to od stran „na jedno použití“ a od různých podnikatelských projektů.

Kdo chce sám rozhodovat o svém životě, chce mít nízké daně a vyšší příjmy, být méně zatěžován byrokracií a mít více svobody, mít kvalitní vzdělání pro sebe a pro své děti, zajištěnou vnitřní a vnější bezpečnost naší země, kdo chce, aby Česká republika byla silnou a aktivní zemí v rámci Evropské unie, prostě kdo chce mít zajištěnou dobrou budoucnost, ten může volit ODS. A bude mít dvě jistoty: že jeho hlas nepropadne, ale bude mít po volbách váhu a smysl.

Advertoriál / Zadavatel: ODS / Zpracovatel: ODS

nozí vysokoškoláci mají pocit, že jejich hlas ve volbách nic neznamená.

Co si o tom myslíte?

To je velký omyl. Každý hlas je důležitý a každý hlas má váhu. Demokracie nestojí na nějakých zákonech nebo pravidlech, ale především na přesvědčených demokratech. Demokracie potřebuje aktivní lidi, kteří se o ni starají minimálně tím, že jdou volit a svým hlasem spoluurčují, kam tato země půjde.

Dále studenti často uvádějí, že současní politici nehájí jejich zájmy. Čím je to podle vás způsobeno?

To je asi příliš obecné konstatování. Přece všichni studenti nemají stejné názory a vlastně ani nemají stejné zájmy. Budu mluvit za sebe. Hájím zájmy těch studentů, kteří chtějí svobodně rozhodovat o svém životě, chtějí studovat školy, které jsou dobré, chtějí být úspěšní ve svém povolání, věří si a chtějí, aby se znalosti, aktivita a práce vyplácely. A takových je hodně.

Proč podle vás nemají mladí lidé o politiku příliš zájem?

To není chyba našich studentů, ale problém celé společnosti. U nás není jenom nižší důvěra v politiku než v zahraničí, ale taky třeba v instituce a autority. Jenže když se o politiku nestaráme nebo od ní dáváme ruce pryč jako od něčeho špatného, tak ona se nezlepší. Navíc ji necháváme lidem, kteří ji zneužijí ve svůj osobní prospěch. Já se s takovou situací nechci smířit, proto jsem přestal na politiku nadávat a před nedávnem jsem do ní vstoupil.

Proč je politická kultura v Česku taková, jaká je?

Na Hradě sedí prezident, který společnost rozděluje a vnáší do ní neklid. Nejsilnějším politikem je oligarcha, který bezohledně prosazuje svoje byznysové zájmy. Média se bulvarizovala a politiky tlačí k tomu, aby byli egoistickými šašky. Tak jakou pak chcete politickou kulturu? Já proti této situaci vedu osobní

Říjen 2017 STUDENTA 35 SM000008

SPECIÁL | VOLBY

→ MUSÍME NĚCO DĚLAT, NEBO NÁM SVĚT UTEČE Rychlovlaky z Prahy do Brna za čtyřicet minut, plně digitalizovaná státní správa a vysokorychlostní internet, kam se podíváš. Takové Česko chce vidět hnutí ANO 2011 v čele s Andrejem Babišem, který vám vzkazuje: S něčím nesouhlasíte? Napište mi! Koneckonců, je to hlavně vaše budoucnost.

P

ane Babiši, podle ankety našeho časopisu mají vysokoškolští studenti pocit, že jejich hlas ve volbách nic neznamená, že žádná větší změna takto není možná a že politici nehájí jejich zájmy. Co si o tom myslíte?

Mrzí mě to. Já osobně se snažím se studenty komunikovat pořád. Když přijdou s nějakým nápadem, dáme si schůzku. Něco jim na mně vadí? Snažím se jim to vysvětlit. Mluvíme s nimi na sociálních sítích, chodím s nimi diskutovat do škol. Založili jsme mladé hnutí ANO, aby měli prostor se u nás realizovat. No a ta knížka, ve které je má vize pro dalších osmnáct let, je hlavně pro ně.

Advertoriál / Zadavatel : ANO 2011 / Zpracovatel ANO 2011

Všude se dnes píše o tzv. millennials, jací jsou a nejsou, co mají a nemají rádi. Jak je vy osobně vnímáte?

Současní mladí lidé mě baví. Jsou drzejší, než jsme byli my, zdravě sebevědomí. Díky internetu mají přehled, cestují a nemají problém podnikat ani riskovat. Proto si myslím, že si zaslouží i lepší politiky. Takové, kteří se domluví v Bruselu aspoň anglicky a doma jim nebudou házet klacky pod nohy. Nechají je žít a ten život jim usnadní třeba tím, že tu bude vysokorychlostní internet, on-line komunikace s úřady, dálnice a rychlovlaky, jako je to běžné v jiných zemích.

Pojďme na skok k vaší knize. Proč jste se vůbec rozhodl ji napsat?

Motivoval mě Jan Antonín Baťa. Tenhle úžasný podnikatel napsal v roce 1937 knihu Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Super čtení. Vadí mi, že od té doby nikdo nic podobného nenapsal. Kdyby šel Klaus v devadesátých letech na stáž do zahraničí, mohl odtud dovézt už dávno vymyšlené věci. Světoví odborníci by mu třeba poradili, jak budovat tržní ekonomiku, co privatizovat a co nechat ve vlastnictví státu. Jenže naši politici si mysleli, že umějí všechno nejlíp. Tak jsem si sedl s týmem, s experty z různých oborů a dva roky psal vizi, jak by to tu

mohlo vypadat za osmnáct let. Přitom tam často popisujeme jen to, co ve světě už dávno existuje.

Jde tedy o literaturu faktu, nebo spíš o sci-fi? Žádné sci-fi. Některé ty věci jsme měli mít dávno.

Rychlovlaky klidně už mohly jezdit z Prahy do Brna za čtyřicet minut. Dálnici do Drážďan jsme stavěli třicet dva let, to vám přijde v pohodě? Mně ne. Jsou tam reálné věci, některé máme i v programu do voleb.

Musíme ale něco dělat, jinak nám svět prostě uteče.

Jaké aspekty vaší vize považujete za nejdůležitější?

Základem je mít propojená všechna krajská města dálnicemi, vybudovat síť pro rychlovlaky, pokrýt zemi vysokorychlostním internetem, celou státní správu hodit do on-linu. Jednoduše chci digitální Česko. Aby naše malá země byla konkurenceschopná, musíme tu mít pro život a pro práci co nejpříjemnější podmínky. Mladí a talentovaní nesmějí odcházet podnikat pryč a my jim tady musíme připravit podmínky, aby ani nemuseli.

Mnoho studentů a mladých lidí nehodlá jít na podzim k volbám, protože mají pocit, že si nemají z koho vybrat. Co byste jim vzkázal?

Ať se vykašlou na to, co čtou v médiích, a přečtou si vizi a náš program, nebo si dohledají, co jsem prosadil jako ministr financí. Ten program i vizi máme dokonce v elektronické podobě a knížku v audioverzi na Apple storu. No, a když s námi nebudou souhlasit, ať mi napíšou. Jejich názor mě zajímá. Je to jejich budoucnost.

V čem se můj život – jakožto studenta – zlepší, pokud se laicky řečeno „dostanete k moci“?

Jednoduše bych vládu každodenně řídil jako tým, který má jeden společný cíl. Makat pro lidi a zlepšovat jejich život. A bojovat za naše národní zájmy v Evropě. Mám bohužel dojem, že o to se tady v historii naší země ještě nikdo ani nepokusil.

36 STUDENTA Říjen 2017 SM000031

SM000030

38 STUDENTA Říjen 2017

WORK

→

V PRÁCI HAPPY (jak dva grepy)

Zdá se nám víceméně samozřejmé a přirozené, že usilujeme o rovnováhu mezi svým osobním a pracovním životem. Proč taky ne? Přece v práci trávíme třetinu života a to není málo.

Hledáme si takovou práci, která nám nezabere celé dlouhé dny, zároveň nás bude bavit a naplňovat a budeme mít při ní mít čas i na své koníčky a rodinu a prostě obecně tak nějak na život.

Ještě relativně nedávno bychom ale s takovou představou byli spíš za exoty. Štěstí a spokojenost se totiž v práci řešily ještě donedávna až někde na posledních místech.

Autor: Lucie Džurdženiková, Marijana Šutová

J

ako ukazatel ekonomického výkonu a sociálního pokroku se v moderní historii států používal pouze HDP (hrubý domácí produkt) a jeho růst, posledních několik let se ale ukazuje, že jen čísla nestačí. Je důležité zaměřit se také na tzv. well-being pracovníků. Spokojený zaměstnanec se totiž ukazuje být také výkonnějším a loajálnějším k firmě. Únava, stres nebo vyhoření, to všechno jsou důsledky přepracování a nerovnováhy mezi osobním životem, koníčky a prací. A takové zaměstnance už dnes firmy nechtějí – a kdyby chtěly, tak zase je nechtějí zaměstnanci, protože momentálně třeba u nás v Česku panuje historicky nejnižší nezaměstnanost, a nespokojený pracant tak prostě odchází za lepším.

INDEX LEPŠÍHO ŽIVOTA

Na začátku roku 2011 představila OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) na svém fóru tzv. Better Life Index čili index lepšího života, který se má zaměřit na kvalitu života lidí žijících v zemích pod hlavičkou OECD sdružených.

Index zahrnuje celkem jedenáct dimenzí měření rozdělených do dvou skupin – materiální životní podmínky a kvalita života, ve které se nově kromě zdraví Říjen 2017 STUDENTA 39

WORK

Jaká pracovní doba by pro vás byla ideální?

3 %

Sezonní/nepravidelná pracovní doba dle zakázek

16 % Standardní osmihodinová od–do

NOVÁ VÁRKA PRAVIDEL PRO HOME OFFICE Pokud vás zaujala možnost budovat kariéru pěkně z tepla domova, nastražte uši. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž nedávno vydalo novelu zákona, ve které upravuje pravidla pro práci z domova – a ty úpravy nejsou vůbec špatné!

Zaměstnavatel vám podle nich bude např. nově přispívat na výdaje, které vám prací z domova vznikají, tedy například na telefon, internet, tiskárnu či jiné vybavení. Kromě toho se také zaměstnavatel musí postarat o to, aby se z vás nestal asociál. Musí vám tedy i v případě plného home office umožnit stýkat se s kolegy například alespoň jeden den v týdnu na pracovišti, na poradách nebo na společných školeních.

40 STUDENTA Říjen 2017

18 % Zkrácená pracovní doba (6 nebo 7 hodin denně)

43 % 20 %

Flexibilní – sám si zvolím, kdy chci pracovat

Standardní osmihodinová s volitelným začátkem či osobní bezpečnosti zkoumá také právě work-life balance. Každá země tak má na stránkách svou barevnou květinu složenou z různě velkých lístků, právě podle toho, jak je na tom v jednotlivých oblastech.

V Česku považujeme například pořád ještě za nejdůležitější zdraví a work-life balance skončila až osmá, ještě za ní ale zůstaly bydlení, komunita a občanská angažovanost.

Podle některých sociologů se problematika nerovnováhy pracovního a osobního života dostala do popředí vlivem změn v demografických trendech, a hlavně pak v důsledku nedostatku kvalitní kvalifikované pracovní síly.

Z výsledků výzkumu ČSÚ mimo jiné vyplývá, že pracovní doba v České republice je v rámci Evropské Unie jedna z nejdelších, což může mít samozřejmě také vliv na spokojenost zaměstnanců. Každý den od devíti do pěti, pauza na oběd, maximálně na kávičku, a v některých profesích ani to ne. Směnné provozy tu bývají i dvanáctihodinové, a to už se člověku nějaká ta harmonie mezi pracovním a osobním životem hledá

podstatně hůře. Doba navíc ukazuje, že nejen dvanáctihodinová, ale i osmihodinová pracovní doba už je přežitá, i když v minulosti měla svou podstatu a důležitou funkci. Víte proč?

KDY SE ZAČALY POČÍTAT HODINY?

Počátky regulované pracovní doby sahají k příchodu industrializace, která od konce 18. století v Evropě a Severní Americe začala měnit společenské uspořádání a s tím i pracovní návyky. Nutnost omezení pracovní doby, a především omezení dětské práce začala vyvstávat z bídných poměrů, které panovaly v 19. století v mnoha továrnách anglosaského světa a s rozšířením průmyslové revoluce pak i dalších evropských států. Milníkem zavedení osmihodinové pracovní doby v Evropě byla však úmluva z Washingtonské konference podepsaná v roce 1919, ve které se zúčastněné státy zavázaly k uzákonění maximální pracovní doby v délce 8 hodin denně a 48 hodin týdně. Po druhé světové válce se osmihodinová pracovní doba stala evropským standardem.

UŽ TEĎ ZKRACUJEME

I přestože je čtyřicetihodinový týden pravidlem ve většině zemí světa, reálný odpracovaný čas se v každém státě liší. Podle zmíněných dat OECD v roce 2016 nejméně hodin ze sledovaných zemí v průměru pracovali Nizozemci (29,1 hodin týdně) a Dánové (32,1 hodin týdně). V České republice jsme v roce 2016 pracovali v průměru 39,4 hodin týdně.

Standardní délce pracovní doby se tak už dnes některé státy snaží vyhnout. Například ve Francii byla už v roce 2000 délka pracovního týdne uzákoněna na 35 hodin týdně a s kratší pracovní dobou se nedávno začalo experimentovat i ve Švédsku, kde více institucí a firem začalo od roku 2015 přecházet na 6 pracovních hodin denně. I přestože švédští zaměstnanci byli díky novým pravidlům spokojenější a zdravější, po dvou letech experimentu se ukazuje, že v jeho důsledku vzrostly výdaje na zaměstnance, protože se musel navýšit jejich počet. Bez strukturální změny v organizaci práce (např. prostřednictvím automatizace či digitalizace) se tak zkrácení zaměstnavatelům nevyplatí, ačkoliv zaměstnanci jsou preferovaná.

FLEX, HOME OFFICE A JINÉ TRENDY

Zatímco mnoho firem v Japonsku zpříjemňuje svým zaměstnancům práci třeba menší siestou po obědě (třicetiminutový spánek po jídle tam dokonce doporučuje ministerstvo zdravotnictví), celosvětový pracovní trh obecně stále častěji experimentuje s flexibilní pracovní dobou a s tzv. home office, tedy s prací z domova.

Podle celosvětového průzkumu společnosti Vodafone z roku 2016 má až 75 % společností ve své firemní kultuře flexibilní pracovní dobu a až 83 % z těchto firem následkem jejího zavedení zvýšilo svou produktivitu. Také průzkum společnosti Deloitte o pracovních návycích mileniálů ukazuje, že si již nyní 69 % mileniálů samostatně určuje, v jakém čase budou pracovat. A i naše ankety potvrzují, že je to žádoucí trend, co se popularity týče, totiž právě flexibilní pracovní doba mezi naší generací drtivě překonává pracovní dobu pevnou.

Práce z domova je pak ještě pokročilejší formou flexibilní pracovní doby, která se nijak neváže na čas a místo práce. Ačkoli může znít velmi lákavě, klade

NEJEN DVANÁCTIHODINOVÁ, ALE I OSMIHODINOVÁ PRACOVNÍ DOBA UŽ JE PŘEŽITÁ

INZERCE

SM000025

WORK

Jak chápete pojem „work-life balance“?

18 % Když práce člověka baví a jako práci ji nevnímá

83 % Když má člověk kromě práce čas i na hobby a rodinu

15 % Jako flexibilní pracovní dobu a s ní spjaté výhody

ČEKÁ NÁS NÁRŮST PROFESÍ TŘEBA V POHOSTINSTVÍ – PROTOŽE POŘÁD BUDEME JÍST, PÍT, CESTOVAT A UŽÍVAT SI 42 STUDENTA Říjen 2017

vyšší nároky na komunikaci mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, také na komunikaci v týmu, přesné stanovování úkolů a termínů a v neposlední řadě také na vůli zaměstnance a jeho schopnost organizovat si čas a neprokrastinovat. Pokud ale nemá člověk problém s vlastní disciplínou a naopak má benevolentního zaměstnavatele, je home office velice příjemným řešením spolupráce, které do budoucna podle mnoha prognóz uvidíme ještě daleko více.

TECHNOLOGICKÁ REVOLUCE PRÁCE

S čím dál rozvinutějšími technologiemi nastává i otázka, do jaké míry naše práce v budoucnu bude ovlivněna automatizací a využíváním umělé inteligence. To, co bylo v minulosti spíše součástí příběhů žánrů science fiction, se totiž dnes stává běžnou realitou. Roboty i umělou inteligenci už nyní využíváme v mnoha odvětvích. Máme se ale skutečně obávat toho, před čím mnozí varují, a to sice že nás technologie v budoucnosti připraví o práci?

Podle průzkumu společnosti McKinsey & Company z roku 2016, která se zaměřila na vliv technologií na pracovní trh, může být automatizována až polovina aktivit, za které jsou dnes placení lidé. I když bude zcela nahrazeno jen 5 % povolání, 60 % z nich bude moct být automatizováno alespoň z jedné třetiny. Na apokalyptické scénáře bychom ale příliš nevěřili, protože kde bude víc strojů, bude potřeba víc lidí na jejich programování, navrhování, udržování, opravování apod. Neopomeňme ani to, že se do budoucna predikuje velký nárůst profesí v pohostinství a hotelnictví, protože lidé budou i nadále chtít chodit do restaurací, cestovat, relaxovat a užívat si. A že jim při tom bude k ruce víc lidí a služeb, vůbec nebude na škodu.

Není pochyb, že se nacházíme v průběhu tzv. čtvrté průmyslové revoluce a i ta, stejně jako ty předchozí, přinese změny v pracovních návycích i nezaměstnanost v určitých sektorech. Nic není ale jen černé a věřme, že stejně jako jsme si zvykli využívat k našemu prospěchu a rozvoji páru, elektřinu, počítače a internet, zvykneme si využívat i roboty a umělou inteligenci.

V jaké sféře života myslíte, že se na vás kladou vysoké nároky?

Ve škole

49 %

Od rodičů

48 %

V práci

44 %

V partnerském životě

Data pochází z naší srpnové ankety „Lúzři nebo snílci“, které se zúčastnilo téměř 1300 z vás.

INZERCE

SM000029

57 %

WORK

→

KDYŽ SE V PRÁCI POMÁHÁ Napadlo vás, že byste prostřednictvím práce pomohli nejen sobě, ale i někomu dalšímu? Že ne? Není to určitě obvyklé, ale opravdu to jde. Zvlášť dnes, kdy se spokojenost v práci řídí nejenom tím, jestli kromě ní máte čas i na život nebo jestli vám dostatečně platí. Pomáhat dobré věci a vidět ve své práci smysl vychází každoročně i z různých kariérních průzkumů jako jedna z nejdůležitějších preferencí při volbě zaměstnavatele a zaměstnavatelé na to stále častěji reagují.

B

Advertoriál

yť práci možná stále řada z nás bere jen jako prostředek k vydělání peněz, moderní trend je takový, že od zaměstnavatele očekáváme i něco navíc – zábavu, životní naplnění, dobrý pocit. Přesvědčení, že jsme součástí něčeho s přesahem, zatím pořád ještě není standardem, i když se objevuje celá řada programů, které to umožňují, a to napříč odvětvími.

44 STUDENTA Říjen 2017

OSUDU NAVZDORY

Hledáte-li konkrétní příklad, můžeme uvést Modrou pyramidu a její letošní jarní soutěž „Zažij obchod“. Prostřednictvím ní letos v dubnu dvě studentky získaly prostředky na zlepšení kvality života sportovce Tomáše Mošničky, který po nešťastném úrazu zůstal upoután na invalidní vozík.

Protože Tomáš ani po zranění na sport nezanevřel – mimo jiné vyhrál mistrovství světa ve vzpírání v rámci své kategorie a na handbiku, tedy na ručním kole závodí po celém světě – nechtěla ho v tom nechat ani Modrá pyramida.

Tomášovi se po úrazu kompletně změnil život a vyvstaly problémy, které nikdy dřív neřešil, například co s domem, který není bezbariérový a jemu se tam špatně žije. Právě s přestavbou Tomášova domova tak bylo potřeba pomoct.

24 HODIN, 31 TISÍC KORUN

Soutěž měla jasná pravidla – vybraní kandidáti dostanou 24 hodin na to, aby vybrali co nejvíce finančních prostředků a Modrá pyramida pak cokoli, co se vybere, zdvojnásobí.

Do finále soutěže se dostaly – možná trochu překvapivě vzhledem k tomu, že jsou obchodnické profese nejčastěji spojovány s muži – dvě slečny, Kristýna Jahnová a Karin Gabrielová, které měly za úkol uzavřít maximum obchodů za minimum času. A obě si vedly skutečně skvěle, dohromady získaly úctyhodných 31 tisíc korun, Tomáš se tak mohl těšit z 62 tisíc. „Když si na soutěž někdy vzpomenu, mám takový hřejivý pocit, že jsem udělala něco přínosného a smysluplného, a to mi udělá radost,“ svěřila se nám finalistka Karin.

Vítězkou soutěže se ale nakonec stala Kristýna a svoji účast si i zpětně, v odstupu několika měsíců, moc pochvaluje: „Soutěž mi přinesla zcela novou obchodní zkušenost. Jít a někoho naslepo oslovit a přesvědčit ho, aby si zakoupil předmět, který pravděpodobně nepotřebuje, člověkem, kterého vidí dost možná poprvé a naposledy, to byla vážně zajímavá zkušenost. Ono se 24 hodin může jevit jako málo, ale je to jen o tom, kolik se tomu rozhodnete dát a s jakou intenzitou do toho jdete, a já neumím dělat nic napůl, takže myslím, že jsem z toho vytěžila maximum. Byla to vážně skvělá příležitost, vyzkoušet si všechny možné obchodní/motivační/psychologické poučky a ověřit je v praxi. Do každého obchodního rozhovoru jsem vstupovala s unikátní kombinací očekávání a strategie, která byla dána tím, jak jsem dotyčného odhadla, a nejvíc mi v paměti utkvěly právě ty momenty, kdy jsem dotyčného odhadla zcela špatně.“

MANAŽEREM NAOSTRO

Člověk by si měl zaměstnavatele vybírat nejen podle toho, kolik platí nebo kolik home office nabízí.

Statisticky řečeno je zaměstnanec daleko spokojenější, když sdílí vizi a mentální nastavení své společnosti.

Pokud vás oslovila Modrá pyramida, tak vězte, že studentům dává obecně celou řadu příležitostí, například pomocí nové nadstavby „Zažij obchod“, kterou chystají na letošní podzim. Jestli vás netradiční získávání zkušenosti láká, určitě projekt neprošvihněte. „Při naší práci se studenty stavíme obecně na insightu, že si mladí lidé často představují, že vyjdou ze školy a stanou se z nich rovnou manažeři nebo podnikatelé, ač k tomu třeba nemají potřebné znalosti a zkušenosti. My jim proto chceme dopřát informace, školení a různé kurzy, které jim ukážou, jak těchto pozic skutečně dosáhnout,“ prozradila nám první informace o projektu Radka Vaňková, vedoucí náboru v Modré pyramidě.

Budoucího finančního poradce tu však nečekají jen teo­retická školení a kurzy, nýbrž si manažerskou práci i na vlastní kůži vyzkoušejí a naučí se podnikat. A rozhodně se nejedná jen o nějakou hru nebo legraci na zkoušku, v Modré pyramidě totiž celých 86 procent manažerů vyšlo právě z interních kandidátů. Těšíte se? My ano!

Pro víc informací sledujte

→ www.nebudnula.cz

KDYŽ MÁ PRÁCE SMYSL

,,Jsme rádi, že jsme se mohli do soutěže zapojit. Jednak proto, že u nás sami obchod zažíváme dnes a denně, a jednak díky tomu, že má celá soutěž charitativní přesah, což my obecně velmi podporujeme,“ řekl nám člen představenstva Modré pyramidy Ladislav Šilha. „Starat se a zodpovědně přistupovat ke svým financím je samozřejmě dobré, ale tahle zodpovědnost nekončí jen u jednotlivce. Potřebné je také starat se o společnost jako takovou.“ Stále častěji se ukazuje, že firmy, které takové hodnoty sdílejí, jsou u mladých lidí daleko populárnější než společnosti, jež se podobným aktivitám nevěnují. Není ale charita jako charita a ne všechny korporátní CSR aktivity jsou studenty vnímány stejně. „Myslím, že jsem se ještě nesetkala s firmou, kde tolik lidí ctí stejné hodnoty, kde tolik lidí chce pomáhat a pomáhá. Není to takový ten klasický model, kdy vedení odevzdá finanční dar na dobrou věc a společnost se pod to ‚podepíše‘. V Modré pyramidě pomáhá snad každý a je jedno, zda zrovna běhají/jezdí na kole či přispívají na dobrou věc. Ta firma má skvělou energii a lidi,“ říká Kristýna, která za svou výhru vyrazila na pohodovou dovolenou do Tuniska. „Odpočinek na pláži není nic pro mě, takže jsem dovolenou nabila hlavně zážitky, jako byly návštěva místních památek, velbloudích trhů, zoo, aquaparku, zábavního parku, jízda na čtyřkolce, jízda na mořském kajaku, let padákem atp.“ Říjen 2017 STUDENTA 45 SM000019

WORK

→ Nelehká profese s krásným jménem:

MANAŽER ŠTĚSTÍ

Může to znít jako nějaké nové cool označení pro pozici asistentky, která se stará o kvalitu kávy, správně napečené koláčky a nezapomenutelné teambuildingy, to je ale omyl.

Manažer štěstí neboli happiness manager je v Česku poměrně nová pozice, kterou si ale už teď chválí jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Pokud se totiž najme skutečně kvalitní manažer štěstí, dokáže ve firmě divy.

V

elice malá nezaměstnanost způsobila, že se karta obrátila a místo firem si teď pracovní podmínky určují spíše zaměstnanci.

Obrovská fluktuace především mladých pracujících, kteří chtějí dobrou práci, co je bude naplňovat, a nespokojí se už jen tak s něčím, vede zaměstnavatele k tomu, aby přicházeli s něčím víc, s něčím, co konkurence nenabídne, co udrží zaměstnance spokojené a nadšené pro práci, a tím je to i ve firmě udrží. Roztrhl se pytel s chill-out zónami, flexibilními úvazky, posilovnami přímo v kanceláři, půjčováním kol a kdo ví, s čím vším jiným, co společnosti svým zaměstnancům nabízejí, aby se jim dobře pracovalo. Jenomže ani to nestačí, protože to, že něco máte, neznamená, že to chcete. Pro lepší zpětnou vazbu mezi vedením a zaměstnanci do některých týmů přibyl právě i manažer štěstí.

COŽE TO?

Happiness manager je vlastně takovou kombinací několika pozic a funkcí, která není vůbec tak snadná, jak by se jen z titulu mohlo zdát. Je to člověk, který má za 46 STUDENTA Říjen 2017

úkol udržet soudržnost týmu, dobrou náladu, a hlavně spokojenost zaměstnanců i (někdy možná především) ve vypjatých situacích. A to není jen tak. Musí v sobě tedy obsáhnout hlavně něco z personalisty, protože často přichází do styku s novými zaměstnanci a také řeší problémy těch stávajících. Měl by jít ale více do hloubky. Nové zaměstnance se má snažit více poznat a pochopit, zda souhlasí se směřováním a duchem firmy. Nestačí tedy jen projít jejich životopisy a zeptat se, jaké jsou jejich silné a slabé stránky… a to vyžaduje více času, úsilí i umu.

Stávající zaměstnance by pak měl umět vyslechnout, poradit jim a pomoci vyřešit případné spory, krize či nespokojenost, aniž by se mu báli ve strachu o práci svěřit. Je v něm tedy také trochu z psychologa, terapeuta, zpovědníka i maminky, a protože často také vymýšlí různá školení, akce a teambuildingy, musí být i schopný organizátor a plánovač.

K ČEMU JE TO DOBRÉ?

Každá firma je jiná a má jiné nedostatky a nepříjemné detaily, které třeba vedení nevidí. Manažer štěstí by měl být schopen je odhalit ještě předtím, než dojde k nějakému sporu či přímo odchodu zaměstnance. Měl by tak být schopen vysledovat či zjistit, co jednotlivým zaměstnancům chybí, a snažit se jim to společně s vedením dopřát. Můžou to být maličkosti jako otevřenější komunikace, probírání plánů a směřování firmy se všemi zaměstnanci či více prostoru pro neformální komunikaci a ventilaci stresu.

Manažer štěstí zkrátka funguje jako jakýsi tmel firmy, udržuje ve všech zaměstnancích dobrou náladu, propojuje je a snaží se o jejich naladění na správnou firemní energii. A hlavně je tu pro všechny, protože spokojenější zaměstnanec neznamená jenom výkonnější zaměstnanec, ale také dlouhodobý parťák firmy a obecně šťastnější člověk.

SM000002-1

MĚL BYCH PSÁT DIPLOMKU… Jen co se stokrát otočím na téhle židli.

KULLABERG Otočná židle © Inter IKEA Systems B.V. 2017

1 290,–

#ProkrastinujteStylove

www.IKEA.cz/studentum

→

WORK

KDYŽ SE PRACUJE PROTI PROUDU

D

Advertoriál

ZAJÍMÁ TĚ PRÁCE V ENERGETICE? Kromě Letní univerzity a absolventského programu ČEZ Potentials ti ve Skupině ČEZ rádi pomůžou i se závěrečnou prací, poskytnou prostor tvým nápadům a inovacím v Inovačním maratonu, ocení tvé vědecké práce a mnoho dalšího. Pokud tě zajímá víc, podívej se na

→ www.kdejinde.cz

Flexibilní pracovní doba, home office, work-life balance – to všechno jsou aktuální trendy na trhu práce, které hrají mezi námi mileniály prim. Jenomže! Ne každý z nás chce pracovat z domu.

A ne každý má dostatečnou disciplínu, aby pracoval, jen když sám uzná za vhodné. Zkrátka, ne každému tyhle „in“ a „free“ a občas až trochu kontraproduktivní trendy dneška vyhovují.

át si nohy na stůl, když už se vám nechce pracovat, a říct si „dodělám to zítra“, je bezva. Díky bohu ale existují lidé, kteří se bez této vymoženosti obejdou. Asi bychom se dost divili, kdyby něco podobného napadlo chirurga, policistu, dispečera letového provozu nebo třeba zaměstnance v elektrárně. Směnný provoz a fixní pracovní doba jsou sice pro některé noční můrou, řadě lidí ale naopak vyhovují.

Skvělým příkladem takového „zaměstnání proti proudu“ je třeba práce v jaderné elektrárně. Ta je náročná, velmi zodpovědná a u některých pozic právě na směny. I přesto ovšem každoročně láká mnoho uchazečů a třeba Skupina ČEZ, která v Česku provozuje Temelín i Dukovany, eviduje v obou elektrárnách extrémně nízkou, vlastně takřka nulovou, fluktuaci zaměstnanců. „Lidé u nás běžně pracují celý svůj produktivní život,“ potvrzuje náborová specialistka Skupiny ČEZ Linda Navrátilová.

Byť je i v jaderné elektrárně velké části zaměstnanců umožněno pracovat z domova či mít flexibilní pracovní dobu, jádro pracuje na místě a fixně. „Továrna na elektřinu s nepřetržitým provozem potřebuje, aby lidé pracovali ve směnovém režimu,“ zdůrazňuje Linda. „Benefitem jsou zaměstnancům samozřejmě řady výhod, velmi dobré platové ohodnocení a finanční příplatky. Spíše než finanční ohodnocení je ale motivuje pocit jisté hrdosti a výjimečnosti. Vždyť kdo může říct, že pracuje blízko tak velkého zdroje energie?“

PRÁCE JAKO POSLÁNÍ

Kdo má pocit, že práce v jaderné elektrárně nevystihuje preference moderních mileniálů, možná zapomněl na každoroční kariérní průzkum společnosti Universum, kde se kromě work-life balance na nejvyšších příčkách preferencí studentů umisťuje pravidelně i „pocit, že dělám něco společensky prospěšného“.

Pro lidi má taková činnost, jako je vyrábění elektrické

energie, na které je celá dnešní společnost závislá, pochopitelně hluboký smysl,“ souhlasí i Linda. „Elektrárna je také komplexem špičkových technologií, což je velkým lákadlem pro lidi takto orientované. Na práci je zajímavé i to, že se na sebe lidé musí vzájemně spolehnout, aby vše fungovalo tak, jak má.“ A co je na tomto zaměstnání nejnáročnější?

Zodpovědnost a dodržování pravidel, která jsou při práci v jaderné elektrárně naprosto zásadní. Jak říká Linda sama: „Před nástupem je každý zaměstnanec podroben psychologickým testům, jelikož požadujeme opravdu vysokou úroveň disciplíny.“

MLADÝM DVEŘE OTEVŘENY

Skupina ČEZ spolupracuje s více než padesáti středními školami a se třinácti fakultami vysokých škol. „Pro studenty se snažíme dělat různé zajímavé akce, jako jsou třeba Jaderná maturita nebo Letní univerzita, které mladým lidem práci v energetice přibližují,“ vysvětluje Linda. Studentům je tak dána šance nakouknout do firmy, získat reálnější obraz o pracovních místech a popovídat si se stávajícími zaměstnanci, což jistě pomáhá v lepším rozhodování o budoucím zaměstnání.

To, že studenti nemají žádnou předchozí praxi, nemusí nutně vadit ani tady. „Téměř všichni zaměstnanci musí projít speciální přípravou, proto i na pozicích specia­listů mohou pracovat mladí lidé, které si sami zaškolíme. Nabízíme celou řadu zajímavých pozic, které mohou být ideálním startem do kariéry v jaderné energetice (např. práce operátora sekundárního okruhu).“ Ať už vás láká home office, práce v pralese, nebo třeba v jaderné elektrárně, jděte do toho a nestyďte se za to. Každý máme svůj rytmus a své preference a zaměstnání (které nám zabírá třetinu života) patří společně se zdravím a vztahy do „trojnožky“ pro vyrovnaný život. Tak dělejte, co vás baví, ať si kdo chce co chce říká, a neplýtvejte zbytečně energií (pun intended). :)

48 STUDENTA Říjen 2017 SM000024

Anebo vypnout, zapnout, vypnout, zapnout… #ProkrastinujteStylove

TERTIAL Pracovní lampa

© Inter IKEA Systems B.V. 2017

249,–

www.IKEA.cz/studentum

SM000002-2

JE ČAS SE UČIT…

WORK

→

PRÁCE VÁS MŮŽE BAVIT I NA PRAXI

O

Advertoriál

ndro, jak ses dostal k tomu, co teď děláš?

Odmala mě táta vedl k elektrotechnice, takže pro okolí nebylo žádným překvapením, když jsem si už na základní škole rozmyslel, čemu se budu v budoucnu věnovat. Svou maturitní práci jsem se rozhodl věnovat vývoji a výrobě komplexního zařízení, kde jsem navrhl celý produkt do poslední součástky. Ačkoli vývoj laserové vypalovačky provázely 50 STUDENTA Říjen 2017

různé komplikace, výsledný výrobek se povedl a je dodnes funkční. Přihlásil jsem se tehdy se svou prací do strojírenské soutěže AV Awards 2015, která vyhodnocuje nejinovativnější nápady českých konstruktérů a techniků. Díky svému úspěchu na soutěži jsem se pak dostal do kontaktu se ŠKODA Akademií a byl mi nabídnut praktikantský pobyt ve Škodovce na oddělení výroby karoserie. V tu dobu jsem už nastupoval na elektrotechnickou fakultu ČVUT.

Autor: Bára Baštová | Foto: Škoda Auto

O work-life balance a obecně o spokojenosti v práci se nejčastěji hovoří v souvislosti s hlavním pracovním poměrem. Ani praxe by ale neměla nudit, zvlášť když kvůli ní třeba přebíháte ze školy a do školy nebo v ní trávíte čas, který byste jinak věnovali koníčkům nebo drahé polovičce. I praxi byste si proto měli vybírat podle toho, co vás zajímá, co vás baví a v čem se v budoucnu rádi uvidíte. Třeba pokud vás odmalička baví elektrotechnika jako Ondřeje Fidru z ČVUT, proč byste měli někomu vařit kávu, když můžete navrhovat součástky aut a vidět, jak se vyrábí?

Na ČVUT studuješ robotiku. Uplatňuješ při své praxi nějak to, co ses naučil ve škole?

V práci jsem na čistě strojírenském oddělení vývoje vozu, což s mým studijním oborem přímo nesouvisí.

Jako technik mám ale rád i příbuzné obory, které mi pomáhají si rozšířit znalosti. Praxi na strojírenském oddělení proto vnímám jako velkou výhodu.

Podle čeho sis praxi vybíral?

Hlavním kritériem byla kvůli studiu zejména flexibilita pracovní doby. Druhým nejdůležitějším aspektem byla náplň práce a její atraktivita, zkrátka zda mě obor zajímá a baví. No a kromě toho je pro mě v práci důležitý také bezproblémový kolektiv.

Kde trávíš víc času, ve škole, nebo v práci?

Mou prioritou je škola, tudíž nejvíce času strávím stu­ diem. Elektrotechnika na ČVUT není žádná procházka růžovou zahradou a přes semestr trávím dny do pozdních večerních hodin nad zdlouhavými úkoly a učivem.

Zatím můj rozvrh ale vždy dovolil, abych trávil týdně alespoň jeden celý den v práci. Pokud jsem výjimečně měl více studijních povinností než obvykle, nebyl problém po domluvě s vedoucím praxe mou docházku upravit. Čemu se na praxi věnuješ?

Mou hlavní činností je podpora vývoje a výroby prototypů karoserie. To obnáší různé činnosti, jako je například tvorba objednacích listů, práce v Excelu nebo záloha dat. Rád ale zaskočím i na jiná oddělení.

Nejčastěji pomáhám navrhovat díly a sestavy na oddělení vývoje nářadí nebo navštěvuji dílny či oddělení virtuální techniky. Má práce zdaleka není jen o kancelářské administrativě.

Co ti osobně v práci dělá největší radost?

Největší radost mi dělá práce na nových projektech a navrhování. Když vidím, jak se vyrábějí nebo používají součásti, které jsem kreslil, je to krásný pocit zadostiučinění.

Co tě na praxi překvapilo?

Nejvíce mě asi pořád ještě překvapuje přívětivý přístup kolegů. Berou mě jako člena týmu a jako rovnocenného pracovníka, i když jsem „jenom“ student.

Pokud si s něčím nevím rady, vždy mi poradí. Při práci mi taky nechávají volnou ruku a věří mi, že všechno navrhnu co nejlépe a že to bude fungovat.

V čem vidíš hlavní přínos takové praktikantské stáže?

Hlavní výhoda je podle mého jednoznačně v získávání zkušeností do profesního života ještě při studiu.

Také má praktikant vyšší pravděpodobnost stát se

kmenovým zaměstnancem společnosti. Jsou tu ale i další výhody, jako je například měsíční studijní stipendium 5000 Kč nebo dotovaná strava. Za hlavní nevýhodu považuji omezený počet odpracovaných hodin za měsíc, což mě ale obvykle trápí jen o prázdninách Dovedl bys nám ze své zkušenosti popsat, jak probíhá vývoj celého vozu?

Vývoj vozu začíná designem. Jakmile vznikne první vize, začínají konstruktéři překreslovat modely do CAD dat a hledat kompromisy s designem tak, aby byl vůz funkční a vyrobitelný. Ve chvíli, kdy je hotových několik hrubých návrhů aut, se vyrobí modely z umělého dřeva nebo z hlíny a dokončují se jednotlivé prvky. Když je pak auto dokončené a nakreslené díl po dílu, dojde na výrobu prototypů a plnohodnotných aut.

Mezi nejdůležitější kritéria, podle kterých si dnes mladí vybírají práci, patří work-life balance a obecně snaha zaměstnavatele, aby se u něj člověk cítil dobře. Jak to vnímáš ty?

Work-life balance u mě zatím nehraje tak důležitou roli. Asi jsem na to zatím ještě moc mladý. Práci a život nerozděluji, spíše práci považuji za součást svého života. Můj vedoucí ale viditelně dbá na to, abych dělal práci, která mě baví a zajímá. V praxi to spočívá hlavně v tom, že mě nechá porozhlédnout se po různých odděleních vývoje vozu a ve výběru práce tu pak mám v podstatě volnost. Společnost se také snaží pro potenciální zaměstnance, tedy i pro praktikanty, zařizovat různé atraktivní projekty, stáže a meetingy.

Příkladem takového projektu je třeba nová skupina Student Talent Pool, jejíž členové mají možnost se účastnit různých aktivit, a rozvíjet tak své profesní schopnosti.

Pozoruješ, že ŠKODA AUTO nějak kontinuálně pracuje s lidmi tvého věku?

Rozhodně. Když jste praktikant, vybírá třeba právě zmíněný Student Talent Pool každý půlrok talenty nominované vedoucími a dále je rozvíjí. Existuje také projekt ZEBRA, kde je možné podávat návrhy pro zlepšení uplatnění talentů.

Velkou šanci mají studenti i absolventi přicházející „zvenčí“, na našem oddělní třeba momentálně dochází k velkému náboru nových kolegů. Máme stáže, trainee programy, různou výpomoc našich odborníků s diplomkami a v neposlední řadě je tu také zajímavý projekt Ozvěny budoucnosti, který shromažďuje inovátorské nápady současné technicky orientované generace na to, jak by mohla vypadat auta za třicet let.

Nejlepší nápady pak budou v tu dobu konfrontovány s realitou. To mi přijde jako skvělý nápad a vidím v tom i pro mladé lidi velkou příležitost.

Zajímá vás, jak si představovali rok 2017 studenti před třiceti lety? Oddělení Technického vývoje ŠKODA AUTO letos otevřelo schránku s tím, jak viděli budoucnost mladí v roce 1987. Podívejte se, co v ní bylo, a připojte se do pokračování! Otázka zní: Jak budou vypadat auta za třicet let?

→ ozvenybudoucnosti.cz → skoda-kariera.cz Říjen 2017 STUDENTA 51 SM000017

WORK

→

LEGÁLNÍ DOPING (nejen v pracovní době)

Jedna kávička po ránu, druhá dopoledne, třetí po obědě, do toho energeťáček a k večeru třeba i sklenka něčeho říznějšího, když je ještě z domu potřeba dodělat kupu e-mailů. I tak může vypadat pracovní nasazení. Posíleno ještě školou a zkouškami na souběžné linii (a že často je), může být pěkným záhulem nejen na psychiku, ale taky na zdraví. Jak si dát pozor a „nevyoutovat se“ jako ruští olympionici?

ENERGEŤÁKY

PRŮMĚRNÝ ENERGY DRINK OBSAHUJE 30—40 GRAMŮ CUKRU NA 250 MILILITRŮ, TO JE JAKO 5—6 LŽIČEK CUKRU

Red Bull, Semtex, Kamikaze… asi není nikdo, kdo by tyto názvy nikdy neslyšel. Jak je to ale s jejich užíváním? Energetické drinky nás různou měrou nabudí, zvýší nám krevní tlak a tep, zlepší soustředění a fyzickou i psychickou výkonnost. Hlavním palivem, které nám tyto nápoje dodávají, jsou rychlé cukry, dále pak kofein, neurotransmitery, extrakty ze zeleného čaje, adaptogeny či guarana. Tyto látky mají výrazný stimulující vliv na naši nervovou soustavu. Na druhou stranu u celé řady těchto nápojů sice najdeme vysokou cenu, ale mizivý obsah prospěšných látek a nabití energií je tak často pouze prací dobrého marketingu, a tedy obyčejného placeba.

Nevýhodou těchto produktů je jejich vysoký glykemický index, to znamená, že nám sice na krátkou dobu zvýší celkový výkon organismu, následně ale rychle dojde k poklesu cukru v krvi, a tím na nás padne ještě mnohem větší únava než předtím.

Kromě toho existuje také potenciální riziko vzniku závislosti a potažmo nutkavé potřeby neustále tělu podávat více a více dalších drinků. Při dlouhodobé pravidelné konzumaci či předávkování se objevuje kolísání krevního tlaku, obezita, nervozita, podrážděnost, dentální problémy, bolesti hlavy či nepříjemné pocení, v horším případě tachykardie či poškození srdce a ledvin, takže pozor.

KÁVA

52 STUDENTA Říjen 2017

V ČESKÉ REPUBLICE SPOTŘEBUJEME PŘIBLIŽNĚ 4,3 KG KÁVY NA OSOBU ROČNĚ Autor: Lucie Džurdženiková

Kofein, teofylin a teobromin, to jsou tři hlavní alkaloidy v kávě, které mají stimulující účinek na naši nervovou soustavu. Udržují nás dočasně vzhůru, podporují dobrou náladu, zrychlují nám reakce, zvyšují pozornost a zlepšují poznávací schopnosti. Kofein zároveň zlepšuje fyzickou výkonnost a mírní bolest u některých druhů migrén. To zní docela dobře, ne? Ale pozor!

Kvalitní káva obsahuje kofeinu jenom málo, zato v ní ale najdete velké množství éterických olejů a nenasycených mastných kyselin. Pití kávy s velkým obsahem kofeinu (které bývají nekvalitní) může způsobit tzv. kofeinový šok, tedy bolesti hlavy, třes rukou anebo celého těla a silné bušení srdce.

Pravidelně dodávané větší množství kávy má na tělo obecně neblahé následky. Může se objevovat pravidelné bušení srdce, žaludeční problémy, dehydratace, nervozita, podrážděnost a nespavost. Kromě toho může také docházet k odvápňování kostí, či dokonce k sluchovým halucinacím. A to už zase tak dobře nezní.

ALKOHOL

Alkohol, respektive etanol, bezprostředně po požití stejně jako například kokain vyvolává pocity silného vzrušení, odstraňuje zábrany a úzkost, dodává odvahu, zároveň ale snižuje reakční schopnost a schopnost koordinace těla. Působí tedy zrádně, dodá vám odvahu, ale sebere schopnost akce. Ale to asi všichni známe, že?

Užívání malého množství alkoholu má kladný vliv na oběhovou soustavu, zpomaluje kornatění tepen a například také snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

Etanol je do krve vstřebáván už v ústech, dále pak v žaludku a největší část ve střevech. Po vstřebání způsobuje dehydrataci, pokles hladiny cukru v krvi a s tím spojený hlad a chutě. Alkohol zároveň obsahuje prázdné kalorie, což se při jeho zvýšené konzumaci projeví na tukové tkáni. Krátkodobě sice může alkohol zdánlivě ulevit od problémů a zlepšit náladu, či dokonce navodit euforii, dlouhodobě ale přináší chronické potíže a nemoci, jako je cirhóza jater, nádorová onemocnění, deprese, odumírání neuronů v mozku i zbytku nervové soustavy, řídnutí kostí, zploštění emocí a v neposlední řadě také problémy s plodností.

A teď si představte, co s tělem udělá kombinace energetického nápoje a alkoholu. Takže všeho s mírou a příště na party uberte na křídlech, ano?

VÍTE, ŽE NA ALJAŠCE JE ILEGÁLNÍ PODÁVAT ALKOHOL LOSŮM A V OHIU ZASE NESMÍTE OPÍJET RYBY?

INZERCE SM000022

Martin Hýča

DOTĚRNOSTI Být nesrozumitelný je jediný způsob, jak se vyhnout pocitu trapnosti.

Režie: David Šiktanc Hrají: Kamila Trnková, Jan Hušek, Tomáš Dianiška WWW.PODPALMOVKOU.CZ

Co mají společného digitální nomádství a lord Voldemort? Každý o něm mluví, ale nikdo ho nenazývá pravým jménem. Pro většinovou společnost je k vzteku, že si někdo může cestovat a živí ho práce přes internet, zatímco ostatní musí sedět v kanceláři.

Digitální nomádi jsou zase znudění tím, jak musí pořád dokolečka vysvětlovat, že se celé dny jen nepovalují na pláži a nesrkají drinky.

Dovedete si představit, co všechno tento životní styl obnáší?

BYDLENÍ. Pokud nejste na cestách celoročně → a s rodiči pod jednou střechou vydržíte maximálně pár hodin, máte problém. Držet si byt a cestovat po světě je totiž drahá sranda. Pronajímat bydlení přes Airbnb jako podnájemník často nesmíte, a i kdyby to šlo, kdo se vám bude starat o úklid a podobné záležitosti?

Býváte přece pryč i několik měsíců. A tak nezbývá než se pokaždé vracet domů a často ještě pár dnů před návratem nevědět, kde to tentokrát bude.

→

INTERNET. Je těžší najít místo bez internetu než s ním.

Jenže. Pak přijedete do pronajatého domu a avizovaná Wi-Fi je krabička, která pouští mizerná data jen na mobil. Hotspot si taky nevyrobíte, protože jste doslova „in the middle of nowhere“ a nechytnete ani „éčko“.

Hostitelka je ale tak úžasně milá, že ji nakonec i za ten internet ohodnotíte pěti hvězdičkami, čímž to zavaříte dalšímu nomádovi, který přijede po vás. Téma Wi-Fi a hostely, to je kapitola sama o sobě. Řeknu jen to, že existují dva typy levného ubytování – se slabým připojením a s připojením ještě slabším.

54 STUDENTA Říjen 2017

MORÁLKA. Čím častěji se přesouváte z jednoho místa → na druhé, tím složitější je donutit se sednout k počíta-

či. Nejdřív si myslíte, že to sfouknete ve vlaku cestou.

Jenže koukání z okýnka je jaksi zábavnější. Přijedete na místo, a než by člověk něco dělal, to radši obhlédne okolí. Chvilku žijete v naivní představě, že děsně efektivní budete večer. Nicméně lidi v hostelech by si s vámi chtěli dát pivo a vy nechcete být nezdvořilý.

Nakonec to dopadne tak, že zatímco ostatní pojedou další den na pláž surfovat, vy zůstanete v hostelu. Bez práce totiž nejsou letenky.

PENÍZE. Digitálním nomádem můžete být i jako za→ městnanec nebo podnikatel. Pokud jste ale na volné

noze (jako já) a nemáte většího stálého klienta, nevíte dne ani hodiny. Někdy máte práce hodně, někdy žádnou. A peněz je vždycky tak nějak málo. Což mě dostává k další věci: Kde na to ty lidi berou? V 99 % procentech nezdědili zlatý dudlík. Prostě pracují. Často víc než osm hodin denně, často o víkendech. A upřímně řečeno, život v Praze, aspoň z mých zkušeností, stojí víc než celé cestování.

NÁZORY OKOLÍ. Představa práce z pláže je sice hezká, → ale fakt je, že digitální nomádi se nesluní na lehátku

a nesrkají přitom drinky brčkem. Tedy ne pořád. :) Ale zpátky k tématu. Málokdo vás pochopí. Na cestách se stále cítíte jako cestovatelské mimino, protože každý toho viděl a zažil víc než vy. Doma se zase musíte neustále obhajovat. „Kdy začneš žít normálně?“ „Ty se máš, já musím sedět v kanclu od nevidím do nevidím.“ Lidi, nemusíte, nikdo se s krosnou na zádech nenarodí.

Je ale třeba počítat s tím, že život na cestách je taky řehole, a musíte na to mít povahu. Jinak ani z té pláže s drinkem v ruce šťastní nebudete.

Autor: Markéta Henzlová, digitální nomádka

WORK

→

STINNÁ STRÁNKA DIGITÁLNÍHO NOMÁDSTVÍ

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

AUTOMOTIVE Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU

→

Říjen 2017 STUDENTA 55

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ AUTOMOTIVE: Nejdůležitější odvětví českého hospodářství Automobilový průmysl zaznamenal v roce 2016 mimořádný růst. Firmy u nás vyrobily nejvíce osobních aut v historii – jsme pátí v Evropě a patnáctí ve světě. V přepočtu na obyvatele je ČR druhým největším výrobcem osobních automobilů na světě. A když se na věc podíváme v globálním měřítku, tak více než 80 % tuzemské produkce směřuje na export. Tyto údaje nejlépe vypovídají o tom, že český automobilový průmysl je mezinárodně konkurenceschopný.

P

roduktivita práce je v tuzemském autoprůmyslu nadprůměrná. Jen v členských firmách Sdružení automobilového průmyslu – s jehož zástupcem ředitele Pavlem Ešnerem jsme si o kondici českého automotive povídali – pracuje 118 000 zaměstnanců, kteří představují cca 9 % zaměstnanců v tuzemském průmyslu, ale vytvářejí 1/4 celkové průmyslové výroby ČR. Právě tato nadprůměrná produktivita práce a každoroční růst přidané hodnoty umožňují firmám zvyšovat investice do výzkumu a vývoje i nových technologií.

Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) je profesní sdružení firem založené za účelem řešení a prosazování společných zájmů, záměrů a cílů automobilového průmyslu a vzájemné výměny informací.

V České republice AutoSAP sdružuje celkem 148 subjektů.

56 STUDENTA Říjen 2017

Pane Ešnere, máme dostatek kvalifikovaných pracovníků pro automobilový průmysl?

Bohužel dnes je situace na trhu práce taková, že v automobilovém průmyslu chybějí zaměstnanci na všech úrovních a napříč obory, od operátorů výroby až po konstruktéry a vývojáře, a to i přes skutečnost, že firmy automobilového průmyslu nabízejí velmi dobré platové ohodnocení, řadu benefitů i dlouhodobou perspektivu.

Jací pracovníci nám nejvíce scházejí?

Pokud se podíváme na zaměstnance se středním odborným vzděláním, tak nejvíce na trhu práce chybějí nástrojaři, mechanici seřizovači, technologové, operátoři logistiky, programátoři NC strojů i další technické profese. Velký zájem ve firmách je ale samozřejmě i o vysokoškoláky. V horizontu nejbližších let očekáváme zvýšený zájem o kvalitní absolventy technických vysokých škol. Na základě údajů od našich členů víme, že firmy jsou schopny každoročně nabídnout práci až pěti tisícům nových absolventů vysokých škol.

Co technické vzdělávání na českých vysokých školách, řekl byste, že je kvalitní?

Záleží samozřejmě na tom, ze které školy studenti/ absolventi přicházejí, obecně ale platí, že studenti jsou poměrně dobře připraveni teoreticky, ale chybí jim více praxe a často i jazyková vybavenost.

Jaké rezervy české technické školy mají?

Největší rezervy, které vidíme, jsou v nedostatečné

spolupráci škol a firem. Dlouhodobě usilujeme o to, aby se zvýšil podíl praxe na středních i vysokých školách. Rezervy ve výuce jsou i v tzv. měkkých kompetencích, kterými jsou schopnost prezentace, samostatné myšlení a týmová práce. Je potřeba zmínit i to, že do budoucna budou vedle stávajících oborů potřeba i obory, které se v ČR zatím ještě nevyučují, nebo školy očekávaný budoucí vývoj zatím reflektují jen ve velmi nízké míře.

Proč by podle vás měly školy a firmy spolupracovat?

Jsme jednoznačně pro užší spolupráci škol a firem, protože je podle našeho názoru tato spolupráce přínosná pro obě strany. Školám může přinést větší atraktivitu a zvýšený zájem ze strany studentů.

Umožní jim být v kontaktu s nejmodernějšími trendy.

Firmám pak spolupráce umožní si již během studia vytipovat kvalitní absolventy, kterým mohou následně nabídnout zaměstnání.

Jak jsme na tom s vývojem?

Odpověď mohu podložit daty od našich členů – vlastní výzkum a vývoj nebo oddělení související s touto činností má 46 % členských firem Sdružení automobilového průmyslu. Koncem roku 2016 zde pracovalo 7363 osob, což je 6 % ze všech zaměstnanců. Počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji i investice do výzkumu a vývoje každoročně rostou.

Jaká je podle vás budoucnost českého automotive?

Věříme, že budoucnost českého automobilového průmyslu je výborná, ale abychom ze současného místa na stupních vítězů nespadli do druhé ligy, musíme nadále patřit k inovačním lídrům. Usilujeme proto o intenzivní spolupráci všech zainteresovaných subjektů (státní správy a samosprávy, škol a firem).

Právě to je podle nás klíčem k tomu, abychom nejen automobilový průmysl, ale i celou ekonomiku přesměrovali z ekonomiky založené převážně na výrobě více směrem k ekonomice založené na technologiích.

Aktuálně se nejintenzivněji řeší elektromobilita, autonomní řízení a digitalizace.

Chceš vytvářet mobilitu zítřka? Potom jsi u nás správně!

STUDENTŮM A ABSOLVENTŮM VYSOKÝCH ŠKOL nabízíme možnost seberealizace v našich závodech v Lanškrouně (dříve INA) a ve Svitavách

JSI STUDENT VYSOKÉ ŠKOLY? Nabízíme ti: • spolupráci při psaní bakalářské/diplomové práce • letní i celoroční brigádu • absolventskou praxi

JSI ABSOLVENT VYSOKÉ ŠKOLY? Přihlas se do programu: YOUNG ENGINEER / TRAINEE

v oblasti: technologie, kvalita, projektové řízení, kontroling, logistika Co nabízíme?

• perspektivní a stabilní zaměstnání v moderním strojírenském podniku • zahraniční stáž v souvislosti se zaškolováním na budoucí pracovní pozici • práci v úspěšném týmu mladých lidí

Požadavky:

• absolvent vysoké školy (max. 2 roky od ukončení studia) • anglický nebo německý jazyk na komunikativní úrovni

POZICE vhodné pro absolventy: • Interní auditor managementu kvality • Konstruktér servisu nástrojů • Technik plánování výroby, Technik plánování kvality • Technolog nástrojárny, automatizace, měření, montážní linky, optimalizace nástrojů, servisu nástrojů, vstřikovny plastů a SG • Projektový vedoucí

Schaeffler Production CZ spol. s r.o.

Závod Lanškroun (dříve INA) Závod Svitavy Dvořákova 328, 563 01 Lanškroun Průmyslová 2295/26, 568 02 Svitavy Tel.: +420 465 355 211, e-mail: jobs.cz@schaeffler.com, www.schaeffler.cz SM000021

JAKÁ NÁS ZAJÍMAJÍ?

Nakupujeme vozy podle ceny, nebo podle výkonu? A v kamenné prodejně, nebo on-line? A zajímá nás třeba testovací jízda pomocí virtuální reality, nebo se chceme raději i dál spoléhat jen na něco, co si můžeme takzvaně „ohmatat“? Na to, podle čeho Češi kupují auta a jaké trendy je v oblasti automotive zajímají, se zaměřil letošní průzkum společnosti EY.

4.

KAŽDÝ IT UP KO JE OCHOTEN

NE -LI ON Z VŮ

71 %

ŘIDIČŮ

BY VYUŽILO CARSHARING

M

oderní technologie dnes prostupují do všech sfér našich životů a platí to i pro automobilový průmysl. Z výsledků průzkumu společnosti EY tak například vyplývá, že si 37 % českých řidičů dokáže představit pořízení samořídicího vozu (oproti loňským 29 %). Mezi námi oblíbené technologie patří také elektromobily, jejichž nákup zvažuje až 67 % dotázaných, a v neposlední řadě je na vzestupu i tzv. carsharing, tedy sdílení vozu několika řidiči – v případě potřeby by ho využilo 71 % řidičů, popularitou by tak překonal dokonce i klasické autopůjčovny.

O využití moderních technologií Češi přemýšlejí i při financování vozu – 39 % z nich by totiž uvítalo třeba možnost platby pojištění na základě automatického zasílání údajů o najetých kilometrech a stylu jízdy ze zařízení auta přímo pojišťovně, tedy rychle, efektivně a bez papírování.

POŽITEK Z JÍZDY A AUTA Z E-SHOPŮ

37 %

Advertoriál

ČECHŮ

BY KUPOVALO SAMOŘÍDICÍ AUTO

Nejdůležitějším kritériem při koupi nového auta je pro nás jeho cena (66 %), důležité jsou ale i provozní náklady (41 %), spolehlivost (32 %) a značka (17 %). A jak už tomu tak bývá, muži a ženy mají ohledně aut trochu jiné preference – polovina žen se rozhoduje především podle ceny a provozních nákladů (50 %), zatímco u mužů tak činí jen třetina a zbytek se daleko častěji zaměřuje i na radost a potěšení z jízdy.

Samotný nákup by více než polovina respondentů financovala z vlastních úspor (54 %), zájem ale oproti loňsku stoupá, i co se operativního leasingu týče. „Operativní leasing je v podstatě forma dlouhodobého pronájmu. Na jeho konci auto vrátím nebo si pořídím další, zcela nové. Navíc je u některých variant mnohem pohodlnější, řidiči nemusí řešit servis, opravy, prodej ojetého vozu či pojištění,“ vysvětlila nám pojem Petra Kyjonková, manažerka oddělení podnikového poradenství společnosti EY se zaměřením na automobilový průmysl.

ŘIDIČŮ TĚJŠÍ CENA AU

TA

67 %

UVAŽUJE OMOBILU KTR ELE O KOUPI

A co byste možná nečekali – Češi si v poslední době oblíbili nakupování přes internet i v případě nového auta. Přestože většina dotázaných stále preferuje kamenný obchod, každý čtvrtý řidič by byl ochoten auto koupit on-line, nejčastěji přímo na webových stránkách autorizovaného obchodníka nebo na stránkách automobilové značky. Většina nakupujících (96 %) ale stále vnímá zkušební jízdu jako nezbytnou podmínku nákupu. Už i v tomto se však začínáme přizpůsobovat trendům v moderních technologiích – 6 % českých řidičů by se totiž podle průzkumu spokojilo s prohlídkou vozu a s jeho otestováním i pomocí virtuální reality.

Baví vás sledovat trendy, které určují budoucnost automotive odvětví? Rádi byste managementům firem působících v tomto odvětví radili se strategií? EY hledá kolegy – klidně už při škole. „Začal jsem v EY jako intern. Už při škole jsem tak mohl dělat zajímavou práci s fajn lidmi a učit se spoustu praktických věcí. Třeba, jak si zorganizovat čas nebo jak lépe strukturovat prezentace. Doopravdy mi to dalo mnohem víc, než kdybych jen chodil na přednášky a semináře.“ Jan Vaculík, Junior konzultant v oddělení Podnikového poradenství, EY „Každý den vidím konkrétní výsledky své práce. EY mě rychle vystřelilo nahoru. Od začátku chodím na schůzky s nejvyšším vedením našich klientů, mám možnost poznávat, jak ti lidé přemýšlejí a jak se chovají. Dají vám třeba jen patnáct minut na to, abyste jim srozumitelně vysvětlil, kde vidíte problém a jaké navrhujete řešení. Cesta k těmto lidem by bez EY trvala mnohem déle.“ Karel Složil, Senior konzultant v oddělení Podnikového poradenství, EY

Autor: Marijana Šutová

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→

65 %

PRO JE NEJDŮLEŽI

Češi a auta:

58 STUDENTA Říjen 2017 SM000013

SM000006

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ AUTOMOTIVE HLADOVÍ NEJEN PO AJŤÁCÍCH Pokud studujete IT a láká vás práce v automotive průmyslu, máte v podstatě vyhráno. S automatizací, digitalizací a stále markantnějším zapojením elektroniky do vývoje a výroby aut, je totiž právě po ajťácích největší poptávka.

Kromě nich společnosti urputně hledají také procesní inženýry, odborníky logistiky nebo třeba HR specialisty.

D

íky růstu české ekonomiky je míra nezaměstnanosti na svém historickém minimu.

Boj o talenty tak zuří napříč odvětvími a firmy musí vynakládat obrovské úsilí na to, aby talenty přilákaly a aby si je udržely, protože jen zaučení nového pracovníka je stojí mnoho času a nákladů. „Plné zaučení specialisty trvá v naší společnosti minimálně půl roku a u absolventa školy rozhodně ne méně než rok,“ souhlasí Alena Zahradníková HR manažerka z ostravského R&D centra společnosti Continental. Každý zaučený pracovník, který se následně rozhodne ze společnosti odejít, je proto citelná ztráta.

SOUMRAK SMĚNNÝCH REŽIMŮ

Advertoriál

Situace, kdy by se u nás společnosti takhle náruživě přetahovaly o talenty – a to i o ty mladé a absolutně bez zkušeností –, tu ještě nebyla, proto si ji užívejme.

Kromě zvyšujícího se finančního ohodnocení nám nově firmy nabízejí i celou řadu dalších benefitů, po kterých naše generace prahne. „Mladí chtějí fungovat v tzv. work-life blended režimu, tedy aby se jejich práce a osobní život přirozeně prolínaly.

K tomu je potřeba maximální flexibilita práce, která dříve nebyla tak běžná. Citelně tak klesá zájem o pevnou pracovní 60 STUDENTA Říjen 2017

dobu a směnné režimy,“ popisuje Alena trendy, které i její HR oddělení v ostravském R&D centru pozoruje a kterým se přizpůsobuje. „Všechny naše závody nyní nabízejí možnost využívat flexibilní pracovní dobu, home office, zkrácené úvazky apod. Výrazně jednodušeji lze samozřejmě implementovat flexibilní režimy pracovní doby např. ve vývojovém centru v Ostravě než v nepřetržitých výrobních provozech. Být maximálně flexibilním zaměstnavatelem a podporovat work-life balance svých zaměstnanců je nicméně dlouhodobým strategickým cílem společnosti.“ Aleno, pojďme se bavit o konkrétních pozicích.

Jaké pozice chcete, ale nemáte?

Masivně investujeme do oblasti výzkumu a vývoje, proto hodně potřebujeme SW/HW vývojáře, systémové inženýry nebo projektové manažery. To platí hlavně pro vývojové centrum v Ostravě. Ve Frenštátě a jiných výrobních závodech nám chybí zejména pozice v oblasti kvality a procesního inženýrství.

Už prakticky netrváte na tom, že uchazeč musí mít nějakou praxi, je to tak?

Je to tak u pozic určených absolventům. Na trhu práce už několik let převažuje poptávka po uchazečích s minimálně středoškolským vzděláním technického směru a ideálně znalostí minimálně jednoho světového jazyka.

Naše společnost klade důraz na to, aby měl daný člověk hlavně analytické schopnosti a schopnost pracovat v mezinárodních týmech, tedy např. i určitou senzitivitu k interkulturálním rozdílům, časovým pásmům apod. Naši zaměstnanci totiž běžně pracují ve velkých mezinárodních týmech, nebo jsou vysíláni na různé krátkodobé či dlouhodobé zahraniční stáže.

Předchozí zahraniční zkušenost, znalost světových jazyků nebo schopnost bez problémů žít mimo Česko jsou proto také vítané.

Jaké absolventské pozice například nabízíte?

Abych nemluvila jen o Ostravě nebo Frenštátu, tak třeba v našem závodě v Brandýse nad Labem, kde vyrábíme multimediální systémy, palubní přístroje, autorádia apod., absolventy hledáme například na pozice procesních inženýrů, inženýrů kvality, Linux administrátorů nebo Dataset Developerů. Studentům pak samozřejmě poskytujeme i povinné praxe nebo spolupráce na závěrečných pracích.

Obsazujete také netechnické profese?

Samozřejmě. Logistiky, controllery, specialisty kvality, HR specialisty apod. Přirozeně je možností pro netechnické zaměření méně, ale jsou.

Jaký je zhruba poměr zaměstnanců ve vývoji a těch ve výrobě?

Celkově naše společnost zaměstnává v České republice už téměř 16 tisíc lidí. Ve vývoji v Ostravě jich momentálně pracuje 220. Zajímavé může být i to, že naši vývojáři bývají mladší než naši zaměstnanci ve výrobě.

Průměrný věk v našem R&D centru je třicet čtyři let, v závodě například ve Frenštátě je to třicet osm, což není zase takový rozdíl, ale menší ano.

Mluvíme-li o současných kariérních trendech, nesporně mezi ně patří i rozvoj a kariérní růst. Mladí lidé často mění pozice třeba už po roce ne proto, že by je nebavily, ale proto, aby se i nadále vyvíjeli a „nezastydli“ v rutině.

Berete ve své praxi ohled i na toto?

Každý je samozřejmě jiný, někdo si na postup troufá, má na něj a je pro něj žádoucí, jiný člověk je spokojený tam, kde je. Continental má nicméně propracovaný systém hodnocení zaměstnanců a každoročně v rámci tzv. Talent Management Cycle sleduje, jak jsou lidé na svých pozicích výkonní, i to, zda jsou stále motivováni setrvat na stejné pozici, nebo mají zájem a potenciál růstu. Talenty a zájemce o změnu navíc nediskutujeme jen na úrovni České republiky, ale také v zahraničí, jak nám to mezinárodní charakter naší společnosti dovoluje.

Jak jsou Češi obecně vnímání v tomto mezinárodním kontextu vaší společnosti?

Naši zahraniční kolegové oceňují českou schopnost přizpůsobit se nenadálým okolnostem, tedy určitou flexibilitu v hledání řešení, kterou Češi vynikají.

ADRŠPACH TRUTNOV BRANDÝS NAD LABEM

MECLOV

ˇ JICÍN ˇ

OSTRAVA

FRENŠTÁT POD ˇ RADHOŠTEM OTROKOVICE

Společnost Continental zaměstnává v České republice momentálně téměř 16 000 lidí.

Vyrábí tu mimo jiné automobilovou elektroniku, řídicí jednotky motorů a převodovek, senzory, ostřikovací systémy nebo turbochargery.

Všechny závody spolupracují se studenty – ve vývojovém centru senzorů celosvětové působnosti v Ostravě např. formou odborných stáží na konkrétních vývojových projektech.

V Trutnově a ve Frenštátu pak nabízí i Trainee programy.

→ Continental.jobs.cz

Říjen 2017 STUDENTA 61 SM000012

CO MINUTA, TO JEDNO AUTO

Co je podle tebe na plánování výroby nejsložitější?

Nejsložitější je určitě zapamatovat si veškeré výrobní procesy, znát všechny detaily, ale také myslet komplexně, předvídat a organizovat.

PETR

Advertoriál

ŠKODA AUTO jako jediná firma v České republice automobily nejen vyrábí, ale také vyvíjí od prvotního designu až po uvedení do sériové výroby.

Aktuálně se také zajímá o moderní technologická témata, jakými jsou elektromobilita, konektivita nebo digitalizace.

→ skoda–auto.cz

Trainee ples ŠKODA AUTO

Výroba automobilu není nic jednoduchého. Už při jejím plánování se musí myslet na každý sebemenší detail, protože pokud se výrobní linka byť jen na jednu jedinou minutu zastaví, znamená to jedno auto, které jste nevyrobili. Co hodina, to šedesát aut, takovým tempem jede výroba ve společnosti ŠKODA AUTO. Co všechno se musí naplánovat, než na konci linky vyjede nová OCTAVIA nebo KODIAQ, nám prozradil jeden z místních budoucích „plánařů“ Petr Vencl.

P

etře, prozraď nám, co všechno se musí zajistit, než z výrobní linky vyjede hotový vůz?

V první řadě je potřeba zmínit kolegy z technického vývoje, kde to celé začíná.

Plánování výroby s vývojem sice spolupracuje, ale ve výsledku jsou to oni, kdo navrhují křivky, jednotlivé výbavové prvky nového automobilu a provádějí také řadu testů s prvními prototypy. Oddělení plánování výroby vozu je pak zjednodušeně řečeno článek spojující vývojáře a sériovou výrobu. Je rozděleno do čtyř základních týmů – lisovny, svařovny, lakovny a montáže. Každé z těchto oddělení se zabývá plánováním kapacit, investic a ploch pro realizaci nových projektů ve své oblasti. S nadsázkou se říká, že my „plánaři“ začínáme s autem na papíře, které dostaneme od vývojářů, a končíme, až když z výrobních linek sjíždějí tisíce reálných aut denně.

Proč je řádné naplánování každého kroku tak důležité?

Především proto, že se nesmí omezit současná výroba. Pokud zastavíte výrobní linku na jednu minutu, znamená to, že jste nevyrobili jedno auto.

Momentálně jsi na stáži v Číně. Zaznamenáváš tam nějaké rozdíly ve výrobě?

Rozhodně zaznamenávám spousty rozdílů, a to každý den. Čína je s velkým náskokem největším automobilovým trhem na světě a já tu dostal možnost pracovat v nové továrně vystavěné před několika lety na zelené louce dle všech koncernových standardů.

Volkswageny i Škodovky se zde vyrábějí na jedné lince.

Vše je mnohem prostornější, aby vždy byla možnost navýšit výrobní kapacity nebo přidat nový model.

Téměř v každém projektu se investují obrovské sumy do těch nejmodernějších technologií. Většina lidí v Česku si myslí, že se v Číně auta montují levně v polorozpadlých garážích, ale opak je pravdou.

Do Škodovky jsi nastoupil jako Trainee. Pamatuješ si ještě na něco, co tě při seznamování s firmou překvapilo?

Co mě z počátku nejvíc překvapovalo, byla čísla. „Tady vyrobíme 1350 aut denně, tamhle 1200… jo a ještě pořád je to málo.“ Zíral jsem, kolik aut se na jednom místě zvládne za jeden den vyprodukovat. A musím přiznat, že mě to nepřestává udivovat dodnes. Poznávání jednotlivých výrobních procesů provázelo celý můj první rok v Trainee programu včetně dalších aktivit specifických pouze pro Trainees – školení, kurzy, teambuilding, CSR, inovační snídaně, setkání s členy představenstva, workshopy, showroom experience, Trainee rundy apod. Zpětně to hodnotím jako nejrychlejší rok mého života plný spousty nových věcí. A kdybych opominul všechny pracovní záležitosti, tak to byl také rok plný spousty nových a skvělých přátel.

Nakonec jsi zakotvil ve svařovnách. Proč právě tam?

Líbí se mi, když něco pracuje „samo“ nebo když něco ulehčuje lidem práci. Právě ve svařovnách je velmi vysoké procento automatizace. Zároveň je ale nutné svařovny poměrně často měnit kvůli přibývajícím modelům nebo faceliftům. Zesynchronizování všech robotů a výrobních procesů tak, aby na konci odjížděla kompletně svařená a okovaná karoserie automobilu, mi připadá jako velmi zajímavá činnost. Zvlášť když máte vyrobit těch šedesát aut za hodinu.

Autor: Lucie Džurdženiková

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Nejrychlejší rok mého života:

62 STUDENTA Říjen 2017 SM000035

Škola vs. práce:

JABLONEC NAD NISOU ˇ KLÁŠTEREC NAD OHRÍ

CHRASTAVA LIBEREC STRÁŽ NAD NISOU

KDYŽ MÁ ČLOVĚK JASNÉ PRIORITY, DÁ SE SKLOUBIT VŠECHNO

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→

RUMBURK

Proč pracovat už při studiu, když můžete raději trávit čas s přáteli? „Protože zkušenosti vám už nikdo nevezme,“ říká Klára Třmínková, která studuje ekonomiku a mezinárodní obchod na Technické univerzitě v Liberci a přitom slibně rozjíždí svou kariéru v HR oddělení společnosti BENTELER. „Navíc je důležité mít už při studiu určitou jistotu budoucího zaměstnání.“

K

láro, proč právě BENTELER? Už v průběhu bakalářského studia jsem společnost několikrát oslovila s prosbou, zda by byla ochotna pomoct při zpracování semestrálních prací a úkolů a vždycky se mi od nich dostalo maximální podpory. Při hledání praxe jsem proto měla jasno. Na konci mé tříměsíční stáže pak přišla nabídka, zda bych nechtěla ve firmě zůstat jako oficiální člen týmu. Nechtěla jsem přerušovat studium, firma mi proto naprosto bez problému vyšla vstříc zkráceným úvazkem. K flexibilní pracovní době mi nakonec ještě přibyl služební notebook a celá řada věcí usnadňujících mi práci při přejíždění mezi školou a kanceláří.

Kde trávíš víc času, ve škole, nebo v práci?

Vždycky záleží na náročnosti daného semestru. Jasně že kdyby záleželo jen na mně, tak zajdu jen na závěrečné zkoušky a zbytek strávím v práci, ale bohužel jsou některé předměty, respektive cvičení, povinná, takže to není možné. Každopádně se snažím co nejvíce času trávit v práci, ale ne na úkor studia. Když má člověk jasně stanovené priority a stojí si za nimi, dá se skloubit všechno.

Dává společnost hodně příležitostí studentům a absolventům?

Spolupracujeme s řadou středních škol ohledně nabídky studentských nebo učňovských programů a také samozřejmě s vysokoškoláky. Zajišťujeme jim krátkodobé či dlouhodobé stáže, praxe nebo třeba podporu při psaní diplomových prací. Pokud vím, tak absolventy hledá hlavně naše oddělení vývoje v Jablonci nad Nisou, které nabízí pracovní příležitosti především konstruktérům. Toto oddělení například podpořilo v rámci výpočtů a konstrukčních řešení podvozku projekt Studentská formule, kterého se účastnili studenti Technické univerzity v Liberci.

Co musí člověk umět, aby se u vás mohl ucházet o práci?

Obecně pro nás platí, že nehledáme pouze kandidáty, kteří mají mnohaleté zkušenosti v oboru, ale chceme i absolventy, kteří mají chuť učit se, rozvíjet a mnohé měnit. Věříme, že pokud někdo chce, naučíme ho vše, co ke své práci bude potřebovat. Nutností ale zůstává znalost cizího jazyka, zejména angličtiny, bez které se tu nikdo neobejde. Každopádně společnost nabízí našim zaměstnancům jazykové kurzy na pracovišti a v pracovní době, takže nemusíte být pokročilý, vše se dá dohnat – stačí jen chtít.

Historie společnosti BENTELER sahá až do roku 1876. Od té doby se firma stala globálním lídrem ve třech divizích – Automotive, Steel/Tube a Distribution – a také zaměstnavatelem tisíců lidí po celém světě.

V Česku se BENTELER specializuje na výrobu automobilových dílů a na konstrukci a výrobu strojů určených pro automobilový průmysl.

→ career.benteler.cz

Říjen 2017 STUDENTA 63 SM000011

Advertoriál

Hodí se ti v práci něco, co ses naučila ve škole?

V praxi svůj studijní obor příliš neuplatním, i když konkrétně v rámci své profese přicházím při podpoře dalších závodů v regionu s mezinárodním prostředím do styku dennodenně, a že je to někdy složité vyjednávání a domluva, už jen kvůli rozdílným mentalitám, kulturám a odlišnému pohledu na věc. Osobně si ale nemyslím, že

je důležité mít vybraný správný obor a zaměření studia v oblasti ekonomiky a managementu. Každá profese v této oblasti je tak specifická, že vyžaduje odlišné schopnosti, předpoklady a znalosti, které nelze smrsknout do pětiletého studia a tvrdit, že jste odborník.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Zapomeňte na montovnu.

ČESKO JE CENTREM INOVACÍ Česko? Levná montovna! Takovou pověst jsme skutečně měli – a není tomu zase tak dávno. Je ale chybou tvrdit, že tomu tak je i nadále. Realita se od té doby hodně změnila a v oblasti automotive to platí snad ze všech odvětví nejvíce. Už dávno se u nás totiž auta jen nemontují a součástky jen nevyrábějí. Také se zde vyvíjí.

LOŠTICE

MOHELNICE

OSTRAVA

Co tam vývojáři řeší?

Odborníci našeho technického centra se zabývají především vývojem světlometů a zadních skupinových svítilen. Celkový vývoj je docela obsáhlá činnost a vývoj takového světlometu je několikaletý proces, nesmíme totiž zapomenout na nepostradatelnou elektroniku, optické systémy, konstruování, testování v nejmodernějších laboratořích apod. Pochlubit se můžeme také vlastním oddělením VMK, které se zabývá vývojem a výstavbou linek pro jednotlivé projekty – to se jen tak nevidí. Na projektech v rámci vývoje navíc spolupracujeme na globální úrovni od Mexika po Čínu. O pestrost práce je tak rozhodně postaráno. :) Zmínila jste globální působnost společnosti, jaké v ní mají Češi postavení?

Naši lidé jsou špičkami ve svých oborech. Například naši ajťáci, kterých je přibližně sto, se nestarají jen o českou lokalitu, ale práce většiny z nich má, díky počítačové síti, dopad na všechny pobočky společnosti HELLA po celém světě. To samé platí i v rámci projektů ve vývoji, ve výrobě a na dalších odděleních.

Advertoriál

Jaké profese můžeme v technickém centru najít?

Pracuje zde více než pět set lidí, jsou to konstruktéři, specialisté na vývoj hardwaru a softwaru, optici, projektoví manažeři, systémoví manažeři, testovací inženýři, odborníci na vývojovou kvalitu, programátoři strojů a výrobních zařízení apod.

Nadnárodní společnost HELLA vyvíjí a vyrábí osvětlovací techniku a elektroniku pro automobilový průmysl. Vlastní také jednu z celosvětově největších organizací s náhradními díly pro automobilové doplňky a příslušenství a studentům nabízí praxi už při studiu, pomoc s diplomovými pracemi a celou škálu dalších možností zapojení se do chodu společnosti.

→ www.hella.com → www.hella.jobs.cz

N

etýká se to zdaleka jediné společnosti, svá vývojová centra zde v posledních několika letech vystavěla řada firem, mezi nimi např. i HELLA, s jejichž specialistkou komunikace Vendulou Hejnovou a vedoucím vývoje softwaru Davidem Neumannem jsme si povídali o tom, proč tomu tak je.

Vendulo, proč se u vás už nejen vyrábí, ale i vyvíjí?

Už dávno nejsme jen montovnou zejména díky českým odborníkům a specialistům, kteří jsou kapacitami ve svém oboru. Spousta firem, které v České republice původně stavěly továrny a výrobní závody, to časem zjistily a rozhodly se také využít tohoto potenciálu. Naše technické centrum v Mohelnici zahájilo svou činnost už v roce 1995 a od 2011 část technického centra – oddělení konstrukce a elektroniky – máme i v Ostravě.

Davide, jaká je budoucnost světel v automotive?

Představte si třeba přechod pro chodce, ke kterému se blíží automobil v režimu autonomního řízení. Jak se chodec dozví, že ho řídicí počítač zaregistroval a je bezpečné vstoupit do vozovky? Pomoci nám tu může moderní LED matrix světlomet s vysokým rozlišením, který pomocí světla vykreslí na vozovku obrazec střídajících se světlých a tmavých pruhů, čili vodorovnou dopravní značku V7 – „přechod pro chodce“, nebo taky jak se lidově říká zebru. Změnou jasu světla na vozovce před vozidlem lze docílit vykreslení různých dalších obrazců nebo textu. Lze tak například řidiči zobrazovat údaje o maximální povolené rychlosti v daném úseku, vizuálně navigovat, kam má jet, zvýraznit jízdní pruh, do kterého se má zařadit, či napovědět, jestli bezpečně projede zúženým pruhem ve stavebních zónách, kterých je zejména na našich dálnicích pořád nepočítaně.

64 STUDENTA Říjen 2017 SM000010

→

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

RAKOVNÍK

PRAHA

ŽEBRÁK HUMPOLEC

JET V AUTĚ BEZ VOLANTU A VĚŘIT VLASTNÍMU NÁPADU...

Jedete tak v tramvaji nebo čekáte ve frontě na oběd, a najednou vás něco napadne. Je to perfektní nápad, který zní skvěle a třeba by ušetřil práci nebo trápení mnoha lidem. Jenomže je to jenom nápad. Není navržený, vyzkoušený, otestovaný, prostě neexistuje.

Pracujete-li ovšem ve společnosti, jakou je třeba Valeo, můžete svůj nápad nejen uvést do praxe, ale také si ho na vlastní kůži vyzkoušet.

MIREK: MEZINÁRODNÍ KONTEXT

„Pro konstruktéra je vždycky velmi důležité mít možnost si svůj produkt i takříkajíc osahat. To vám dá zpětnou vazbu, jakou žádná počítačová vizualizace nemůže poskytnout.

Samozřejmě se v takovou chvíli dostavuje i určitý pocit zadostiučinění. Možnost navíc vidět, že se vaše práce setkala s úspěchem, vám pak dává i motivaci k další práci,“ říká třeba Miroslav Fric, Mechanical Design Engineer na vývojových projektech, který se podílel na vývoji demonstrátoru budoucího směřování v propojení palubních systémů. „Jde v podstatě o propojení kamer nahrazujících zpětné zrcátko, monitorování interiéru cestujících a dětí a parkovací kamery. Šlo o jednu z nejnovějších vizí naší společnosti, která se poprvé představila na světově největším veletrhu elektroniky CES v Las Vegas.“ Kompletní mechanická realizace včetně stavby prototypu proběhla v Praze, vývoj softwaru a hardwaru, stylistický návrh a optika ve Francii a dokončení obstarali v USA. „Nejsložitější na tom celém proto byla asi komunikace různých technických oborů z různých států. Taková mezinárodní spolupráce je sice výzvou, na druhou stranu i zábavou,“ podotýká Mirek, zatímco Valeo se svými klienty řeší budoucí sériovou realizaci podobných projektů a vizí postavených na obdobném – Mirkově – základu.

PAVEL: KDYŽ TO ZAČNE FUNGOVAT…

MILOŠ: ZADOSTIUČINĚNÍ A HRDOST

Nejen českými nápady jsme doma živi. Třeba Miloš Holec pomáhal vyvíjet software pro řídicí jednotku systému automatického parkování (Park4U), který nebyl původně jeho, ale i přesto díky němu získal celou řadu nových zkušeností, a to zejména se zahraničním přesahem. „V momentě, kdy byl software připraven a otestován na simulátoru, jsme si pak výsledek našeho snažení vyzkoušeli přímo v autě nejdříve na testovací dráze a poté i v reálném provozu. To byl skvělý pocit. Od té doby rád naše produkty prezentuji a pokaždé, když si sednu do kamarádova auta, které používá systém, na kterém jsem pracoval, cítím hrdost,“ říká Miloš, který na projektu a jeho dalším vývoji pracuje i nadále.

Společnost Valeo v Česku nejen vyrábí klimatizační jednotky, kompresory, výparníky a kontrolní panely pro jejich ovládání, ale patří také mezi nejaktivnější tuzemské vývojáře senzorů, softwarů a systémů pro autonomní auta. Těmi jsou např. parkovací asistenty, kamery nebo adaptivní tempomaty.

Do svého pražského R&D centra navíc momentálně hledají celou řadu šikovných mladých talentů, mezi kterými můžete být třeba vy.

→ www.valeo.cz Říjen 2017 STUDENTA 65

SM000032

Advertoriál

„Vyzkoušení nových technologií, které ještě nejsou v sé­ riové výrobě, je vždy vzrušující. Když se pak jednalo o můj vlastní projekt, byl jsem pyšný. Je úžasné jet v autě po testovací dráze bez držení volantu a věřit své vlastní práci,“ doplňuje Mirka kolega Pavel Matějka, který předělal

klasické sériové auto na testovací, v němž se skloubily všechny momentálně nejvyužívanější moderní technologie společnosti Valeo, například ultrazvuk, kamery, lidar či radar. „V rámci projektu jsem se vlastně dostal ke všem technologiím, které jsou v nových systémech pro autonomní vozy. Mohl jsem si je takříkajíc osahat a porozumět jim a jejich využití v reálné praxi. Také jsem měl šanci spolupracovat se špičkami v oboru automotive,“ popisuje Pavel, jehož auto se bude používat pro zaškolování nových zaměstnanců do problematiky technologií, se kterými společnost Valeo pracuje, a také pro jejich prezentaci externím partnerům a klientům. „Člověk je vždycky šťastný, když po měsících vývoje začne něco fungovat tak, jak by mělo. Profesně jsem se při tom naučil mnoho, ale taky chytil trochu nemoc z povolání. Teď jdu po ulici a všímám si, jaké auto má jaký senzor.“

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ PRŮMYSL 4.0: Postavte bunkr a čekejte na Terminátora Když chtěl člověk obdělat pole, měl na začátku technologického věku jen vlastní sílu a nějakou tu motyku. Postupně začal využívat koně, pak páru, elektřinu a spalovací motory. Dnes už jsme svědky robotických traktorů naváděných GPS nebo samočinných kombajnů s prvky umělé inteligence. A ani tady nekončíme, ba naopak, v Průmyslu 4.0 totiž tkví budoucnost nejen v oblasti automotive.

Co tedy přesně znamená pojem Průmysl 4.0?

Jde o další stupeň evoluce automatizace. Znamená to více dat rychleji, přesněji, s vyšší přidanou hodnotou, předpovědi, digitalizace a postavení člověka jako tvůrce ve znalostním věku plného spousty možností.

Advertoriál

Jak se tento vzestup automatizace a digitalizace v budoucnu projeví ve sféře automotive?

V mnoha ohledech. Digitalizace umožní vytvářet a ověřovat produkty virtuálně, než se vůbec začne stavět výrobní linka. Kolaborativní robotika umožní 66 STUDENTA Říjen 2017

kooperaci člověk-stroj. Rozšířená realita umožní on-line nápovědy údržbářům s tím, jak stroj opravit.

Nebo sběr dat ze samotných automobilů, které lze použít například pro předpověď počasí (prší = zapnuté stěrače = ano, skutečně na této GPS poloze v tuto dobu prší) nebo pro sledování stavu silnic, dopravních značek (kamery v autech, vyhodnocení obrazu) aj.

Přinese to i nějaké problémy?

Samozřejmě, digitalizace přináší velké nároky na bezpečnost, dostupnost a stabilitu. Představte si, že máte důležitou zprávu a chcete ji sdílet. Není nic jednoduššího než ji dát na nástěnku. Bezpečnost zajistíte tím, že nástěnku zamknete do skříně. Dostupnost je dána tím, zda mám, nebo nemám klíč ke skříni a stabilita je dána odolností rámu nástěnky, která se vám nerozpadne, pokud do ní vyloženě nekopnete. Celkem jednoduché. V digitalizaci/IT je to díky datovým sítím, jakou je třeba internet, více komplikované a složitost vždy přitahuje problémy.

Je něco, co se ani v tak progresivní sféře, jako je automotive, za posledních deset let nezměnilo?

Strach z automatizace a digitalizace. Nedůvěra v techniku. Znáte to, ono „podívej, zase to nefunguje“. :)

Autor: Lucie Džurdženiková

Ř

ekněme si to na rovinu: Chcete jít kopat hlínu na pole? Asi ne, že?“ říká Aleš Blažek, vedoucí IT oddělení ve společnosti WITTE Automotive, v reakci na dotaz, zda nám podle něj roboti vezmou práci. „Některé činnosti už prostě člověk nebude muset dělat a přenechá je strojům.

Zcela jistě to tedy znamená ztrátu některých pracovních míst, ale na druhou stranu vzniká a v budoucnu ještě vznikne celá řada nových pracovních míst zaměřených na údržbu a rozvoj techniky. Bude potřeba daleko více IT odborníků, strojních techniků, elektroinženýrů nebo programátorů. Půjde tedy o transformaci pracovních míst spíše než o masivní zanikání, jak se někdy straší.“

Když si vezmeme současnou realitu, třeba konkrétně závod WITTE Automotive v Nejdku, jaký je tam poměr manuální vs. strojové/digitální práce?

Zatím nízký. Část výrobních dat máme on-line digitalizovanou, máme cca 200 IoT zařízení ve výrobě, několik robotů ve vstřikovně plastů, bázi pro robotické zásobování materiálu, získáváme data přes metody BigData a další otevřené projekty. Máme ideální dobu na inovace a nové nápady, chce to ale ještě hodně práce a pomoci i třeba od studentů, kteří mají jiný rozhled a chápání než starší generace, což přináší nové možnosti a výzvy. Čím se vy konkrétně zabýváte?

Ta méně zábavná část mé práce je vedoucí úseku IT a ta zábavnější je tvorba automatizovaných a digitalizovaných systémů pro výrobu a logistiku. Naštěstí to ale nedělám sám, mám k tomu velmi šikovné kolegyně a kolegy nejen v IT, ale i mimo IT. Vše do sebe postupně zapadá jako puzzle. Jedna část IT se zabývá digitalizací a procesy výrobně logistických dat, stavbou robotických systémů Smart Logistics, jiná projekty BigData, administrativní automatizací nebo např. postupnou přípravou datové sítě pro průmysl 4.0 a virtualizací.

Problematika IoT (internet věcí) je u vás asi velice skloňovaná, je to tak?

Je to tak, hodně v tomto směru podniká náš nový závod WITTE Digital, který využívá například cloudové služby pro správu tzv. WAVE-Box. Využití nachází ve správě vozového parku. Jinak v interních zařízeních je to tzv. ScanPoint-2, který sbírá data z výrobních linek jako třeba vyrobené kusy, prostoje. Opět zde řešíme vysokou dostupnost, bezpečnost a stabilitu. Včetně rychlosti a algoritmů pro vyhodnocení dat.

Jakým výzvám v tomto směru čelíte?

Kapacita IT a dalších útvarů je jednou z výzev, chceme všechno hned. Někdy je i těžké nechat staré myšlenky tzv. plavat a zabývat se novými. Obtížné je i sledovat globální inovace ve světě, je jich hodně.

Co kyberbezpečnost, dá se dnes vůbec ještě ubránit hackerům?

V zahraničí už prý na dálku odjíždějí s autem bez vědomí majitele.

Hacking lze minimalizovat, nicméně úplně vyloučit nelze, anebo musíte investovat tak vysoké částky, že se vám ochranu vůbec nevyplatí dělat. Bezpečnost řešíme tak,

jak to řeší i jiné firmy, a to snahou o certifikaci ISO 27001. Samotné systémy se pak chrání antiviry, firewally a dalšími prvky. Řekl jste, že na některé aspekty Průmyslu 4.0 nejsme jako společnost právně připravení.

Jak to myslíte?

Pokud strčím robotovi do cesty svou ruku, on mě uhodí a já skončím v nemocnici, můžu za to já nebo robot, který nestihl zastavit? Selský rozum napoví, že za to můžu já, protože strkám ruce tam, kam nemám.

Z právního hlediska je to poněkud jiný případ. Stejně tak u autonomních automobilů. Řekněme, že máte auto, které řídí samo. Chcete si odpočinout po náročné práci, a tak přenecháte řízení automobilu.

Najednou vám do cesty vleze kráva a auto má rozhodnout, zda do ní nabourá, nebo uhne do svodidel.

Rozhoduje tak o vašem zdraví, nebo dokonce i životě.

A teď si představte, že jste v Indii, kde jsou krávy posvátné. Kdo má přežít? Sami máme problém rozpoznat, co je, a co není správné nebo morální, ale po strojích tuto náročnou operaci vyžadujeme. Víme, že právo je minimum morálky.

A co teprve když se stroje vzbouří, že? Nebojíte se scénáře z Terminátora?

Samozřejmě. Proto radím všem postavit si bunkr, nezapomenout na Faradayovu klec a dostatek jídla a pití. :) Kdybyste se měl na závěr trochu zasnít – jak bude vypadat auto budoucnosti za takových dvacet třicet let?

Trendy ukazují, že auta budou mít autonomní řízení a že budou sdílená mezi uživateli. Hodně inovací zde přinášejí automobily Tesla. Mně osobně se tato předpověď nelíbí, protože jsem nadšený fanda rychlých silničních aut. Takže moje auto budoucnosti je levitující Bugatti Veyron na fúzní pohon bez autonomního řízení a s počítačovým systémem, který zasáhne, když si budu nejvíc sebevědomě myslet, že zvládám řízení při vysoké rychlosti a provozu.

OSTROV NEJDEK U KARLOVÝCH VARU

ALEŠ BLAŽEK je vedoucím IT oddělení ve společnosti WITTE Automotive, která je jedním z technologických lídrů v oblasti mechatronických zamykacích, zámkových a bezpečnostních systémů s historií sahající až do 19. století.

Tato společnost německého původu s globální působností v současnosti vyvíjí a vyrábí zamykací systémy pro přední a zadní kapoty, zamykací systémy dveří a bezpečnostní systémy sedadel pro všechny slavné automobilky.

Studentům a absolventům společnost nabízí praxe a brigády, spolupráci na diplomových pracích i trainee program.

→ www.witte-automotive.cz Říjen 2017 STUDENTA 67 SM000005

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ IT v Automotive:

MINORITY REPORT V PRAXI Bez IT, integrace informačních systémů, průmyslové automatizace nebo sběru tzv. BigData se už dnes žádná společnost neobejde. V automotive IT pomáhá se vším, od utahování těch nejmenších šroubků až po predikci toho, jak dlouho vydrží daná součástka, než se rozbije. O tom, jak to všechno funguje, jsme si povídali s Janem Průchou a Markem Herdou z automobilky TPCA.

Advertoriál

→ www.kariera.tpca.cz

Dáte nám příklad, MAREK co třeba IT řeší?

Marek: Třeba při úplně jednoduché činnosti, jako je utažení šroubku, musí být zajištěno, že je utažen správnou silou, rychlostí a další parametry. Tak vezmete „utahovačku“ a nastavíte na ní požadované hodnoty. Dokud pracuje tak, jak má, vše je v pořádku. Jednoho dne se ale při kontrole utažení přijde na to, že šroubek není utažen tak, jak by měl. V krajním případě, nemá-li například vadná „utahovačka“ zálohu přímo na lince, se po dobu výměny či opětovného seřízení zastaví výroba. Vyvstane otázka, co udělat pro to, aby se tato situace neopakovala.

Pro vyřešení jsou potřeba data, a v tomto okamžiku nastupujeme my, IT. A asi si umíte představit, kolik je v autě šroubků a kolik je v automobilce zařízení a nástrojů.

Co osobně považujete za nejzajímavější?

Marek: Rozhodně je velmi zajímavá oblast Prediktivní údržby – oprava/výměna zařízení těsně před poruchou. Je to takový Minority report v praxi. Oproti preventivní údržbě, kdy se zařízení servisuje, obvykle po pevně stanoveném časovém období, přináší dvě jasné výhody. Díky tomu, že víte, kdy se zařízení rozbije, můžete zařízení využít na maximum prodloužením servisních intervalů a také vás porucha nepřekvapí.

ˇ OVCÁRY U KOLÍNA

Každou čtvrtou pozici v TPCA obsadí absolventem.

Studentům společnost nabízí např. odborné stáže, kdy sami pracují na vlastních projektech, setkávají se při tom s nejmodernějšími technologiemi a poznávají každodenní činnost manažerů a specialistů přímo „v terénu“.

má tisíce variací a prakticky žádná dvě auta, jedoucí v daný čas po lince, nejsou úplně stejná. Díky informačním systémům je to možné.

P

ánové, co všechno se dnes v automotive řeší prostřednictvím IT? Honza: Informační systémy řídí veškeré procesy, jmenovitě HONZA objednávky, plánování výroby, kalkulace a objednávání dílů, příjem dílů, interní logistiku, lisovnu, svařovnu, lakovnu, montáž, kontrolu kvality… to ale asi nikoho nezajímá, že? Zajímavější situace nastává, když klíčový informační systém selže.

Nám se to za dvanáct let výroby naštěstí nestalo, ale traduje se historka z Japonska, kde systém pro řízení montáže nefungoval. Tehdy vedoucí výroby zavelel: „Budeme vyrábět náš bestseller: auta v bílé barvě, s volantem nalevo, automatická převodovka, výbava taková a taková.“ A jeli. Takové rozhodnutí si dneska ani neumíme představit, protože naše produkce

Jaké největší výzvě IT v automotive momentálně čelí?

Honza: Z krátkodobého pohledu je to určitě nedostatek kvalifikovaných profesionálů, na to si stěžují IT zaměstnavatelé napříč odvětvími. Naštěstí v TPCA IT je naše strategie postavena na rozvoji mladých talentů, hlavně absolventů vysokých škol, kteří u nás dostávají velmi dobrou příležitost odstartovat svoji kariéru.

Proč by k vám měl jít absolvent VŠ pracovat?

Honza: Jsme jediný společný podnik Toyota a PSA a jako takový máme unikát v tom, že (jako IT) nepodléháme korporátnímu vedení IT, a navíc jsme doslova na dosah výrobních linek. To nám umožňuje obrovskou flexibilitu, vymyslet si něco nového, doslova sejít ze schodů do výrobní haly a hned to tam vyzkoušet.

Myslím, že to je tak trošku záměr obou velkých globálních firem: dejme Čechům prostor a v čem uspějí, to standardizujeme v našich dalších závodech.

Obecně tu máme okolo 500 zaměstnanců mladších třiceti let. A to na všech odděleních. Mladí jsou u nás zkrátka vítáni. A to nejen na papíře, každou čtvrtou pozici obsadíme absolventem. U většiny poptávaných pozic nejsou potřeba mnohaleté zkušenosti. Stačí mít drive a chuť na sobě pracovat.

68 STUDENTA Říjen 2017 SM000034

OD VIRTUÁLNÍCH SIMULACÍ PO CRASH TEST Všichni známe ty dramatické reklamy, kdy figurína v automobilu ve zpomaleném záběru naráží do zdi.

Fyzické testování tohoto typu už dnes ale ani zdaleka nestačí k tomu, aby vozidlo mohlo být uvedeno na trh. Projít totiž musí i celou řadou virtuálních simulací. Co všechno se testuje a jak, nám prozradil Martin Šotola, ředitel sekce Bezpečnosti vozidel společnosti TÜV SÜD Czech.

I

nteligentní systémy ve vozidlech se neustále rozvíjejí, je tedy nutné rozšiřovat i škálu jejich testování a důkladně řešit otázky, které se dřív neřešily, například spolehlivost elektronických systémů nebo kybernetickou bezpečnost. Postupně tak vznikají testovací centra zcela nového typu, jakým je například i laboratoř pasivní bezpečnosti společnosti TÜV SÜD Czech, která testuje především systémy a komponenty, díky kterým se pro posádku vozidla snižují následky nehod. „Unikátnost laboratoře je bezpochybně v technologiích. Jsme tu vybaveni nejen nejmodernějšími dostupnými zkušebními stavy, ale také unikátními zařízeními, které si necháváme vyvíjet na míru dle specifických potřeb našich zákazníků a měnící se legislativy,“ vysvětluje Martin Šotola přidanou hodnotu takového zařízení, které má společnost jako jediná ve Střední Evropě.

Jak testování v takové laboratoři probíhá? „Skrze naměřené fyzikální veličiny na zkušebních figurínách, jako jsou síly, momenty, zrychlení, deformace apod. vyhodnocujeme následky takto simulovaných nehod,“ popisuje Martin. „Výhodou laboratoře je, že mnoho zkoušek provádíme nejenom za standardních teplotních podmínek, ale také za extrémních, kdy například vystřelený airbag při -40 °C musí plnit svoji funkci stejně dobře jako při 85 °C. Velkou výhodou pro naše zákazníky je také to, že propojujeme fyzické zkoušky s počítačovými simulacemi ve virtuálním prostředí.“ Navzdory tomu, že virtuální simulace výrazně urychlují proces vývoje, zlevňují ho a snižují počet možných překvapení po prvním fyzickém testu na minimum, není možné vše dostatečně dobře otestovat jen tak. „Krásným příkladem je třeba přístrojová deska osobního automobilu v interakci s airbagem spolujezdce,“ uvádí Martin. „Její struktura se skládá z různých vrstev plastů, kompozitů, pěn a umělých či přírodních kůží, což jsou pro simulace složitěji definované materiály než třeba ocel a hliníkové slitiny. Když k tomu přidáme změnu vlastností za nízkých a vysokých teplot a vliv degradace vlivem stárnutí, dostáváme okrajové podmínky velmi obtížně počítačově simulovatelné.“

BEZPEČNÝ A BEZPEČNĚJŠÍ?

Kromě bezpečnosti airbagů a jiných komponentů TÜV SÜD Czech provádí také tzv. environmentální testování. „Jedná se o zrychlené zkoušky stárnutí, kdy v různých komorách – klimatických, solárních, prachových a na vibračních stavech komponenty degradují tak, že například během dvou měsíců jsou ve stavu jako na konci životnosti. S takovými sestavami opět provedeme například pevnostní a výstřelové zkoušky airbagů, aby si byl výrobce automobilu jist, že bezpečnostní systémy správně fungují celou dobou plánované životnosti.“ V laboratoři je možné spolehlivě odhalit nedokonalosti konstrukce způsobené třeba nevhodnou hmotnostní optimalizací, apod. Pokud jste ale zvědaví, zda jsou některé značky aut problémovější než jiné, zklameme vás. Dnešní výrobci si totiž obecně dost zakládají na plnění všech důležitých požadavků aktivní i pasivní bezpečnosti a dohlíží na to i legislativa.

ZNALOSTI JSOU, S JAZYKY JE TO HORŠÍ

Pokud vás láká ponořit se do tajů testování na vlastní kůži, TÜV SÜD Czech nabízí celou škálu pozic. Běžně tu fungují týmy složené z mladých talentů a seniornějších kolegů, kteří si vzájemně předávají zkušenosti. „Většinou máme velmi dobré zkušenosti s technickými znalostmi absolventů“ říká Martin. „Horší to už bývá s jazykovými schopnostmi. V našich laboratořích pracujeme jak pro tuzemské automobilky, tak pro německé, francouzské i mimoevropské, čili jazyková vybavenost na komunikativní úrovni je zásadní.“ Co vy na to, splňujete podmínky?

ˇˇ BEZDECÍN U MLADÉ BOLESLAVI

ROZTOKY

ˇˇ KNEZMOST

NYMBURK PRAHA

Společnost TÜV SÜD Czech se zabývá mimo jiné testováním a certifikací vozidel a jejich komponentů.

Oblasti, kterým se věnuje, jsou nejen systémy aktivní a pasivní bezpečnosti, ale také emise hluku, exhalace spalovacích motorů, elektromagnetická kompatibilita, bezpečnost elektromobilů apod.

Pokud vás baví mechanika, pružnost a pevnost, elektrotechnika nebo konstrukce vozidel a dovedete plynule komunikovat anglicky nebo německy, rádi vás tu uvítají.

→ tuv-sud.cz

Říjen 2017 STUDENTA 69 SM000009

Advertoriál

Autor: Saša Nezhybová

MĚŘÍME, VYHODNOCUJEME, ZKOUŠÍME…

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Testování bezpečnosti aut:

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Elektřina, plyn, vodík:

ALTERNATIVNÍ PALIVA BUDOUCNOSTI Naprostá většina motorových vozidel je dnes stále ještě poháněna čtyřdobými spalovacími motory. Nejpoužívanějšími palivy tak zůstávají benzin a nafta, tedy paliva vyráběná krakováním ropy. Protože jsou ale zásoby ropy omezené a jejím nedokonalým spalováním vzniká množství škodlivých chemických látek, je nutné hledat alternativní pohony. O tom, jaké pohony jsou ve hře, promluvil Josef Fulem ze společnosti Ricardo.

Advertoriál

P

Ricardo je nadnárodní konzultační společnost zabývající se technickým, strategickým a environmentálním poradenstvím v oblasti konstrukce spalovacích motorů, převodových ústrojí, vozidel, hybridních a elektrických systémů.

Firma aktivně spolupracuje s většinou technických univerzit v Česku a studenti a absolventi tu pracují jako plnohodnotní členové projektových týmů, kteří řeší konkrétní reálné problémy. Ať už jde o stáže v pražské nebo na zahraničních pobočkách, Ricardo mladé talenty aktivně podporuje.

→ Ricardo.jobs.cz

ane Fuleme, jaké alternativní pohony vozidel existují?

V automobilovém průmyslu lze využít několika druhů alternativních pohonů.

Nejdůležitější z nich lze rozdělit na pohony plynové, elektrické, hybridní a vodíkové. Existují ještě další alternativy jako pohony solární nebo na stlačený vzduch, ale ty ještě nedosahují potřebných parametrů (dojezd, výkon, finanční náklady atp.), aby mohly být využity v praxi. Jako o trendu budoucnosti se hovoří o pohonu elektrickém, a to pro jeho jednoduchost, bezhlučnost, snadný start a fakt, že téměř nezatěžuje životní prostředí. Ovšem stále jsou zde určité problémy s ním spjaté, jako je cena baterií, jejich kapacita, rychlost dobíjení a infrastruktura dobíjecích stanic, které brzdí výrazné rozšíření.

Jak se takový alternativní pohon navrhuje?

Vždy záleží na tom, o jaké alternativě se bavíme.

Vezmeme-li například hybridní systém využívající spalovací motor, trakční elektromotor a baterie, tam bude už od koncepční fáze, kdy je nutné vybrat vhodnou hybridní architekturu (sériový, paralelní, smíšený atp.), potřeba tzv. systémového přístupu. To znamená, že na celý hybridní pohon je nutné se dívat jako na jeden celek s různými synergiemi a interakcemi, což vyžaduje vcelku komplexní matematický model a kvalitní software (např. Ricardo IGNITE), kde je možné řešit elektrický okruh, spalovací motor, chladicí okruhy i řídicí strategii. Jelikož nároky na množství a kvalitu vstupních dat jsou vysoké, je nutná spolupráce více oddělení a oborů – marketingové, technické i ekonomické.

V potaz je nutné brát také jízdní vlastnosti, životnost, hmotnost a finanční náročnost navrhovaného systému i oblast použití tohoto alternativního pohonu – navržené systémy se mohou zásadně lišit, pokud porovnáme vozidlo pohybující se v městském provozu (např. autobus) nebo nákladní vůz dálkové přepravy.

PRAHA

Kdo všechno se podílí na návrhu alternativních pohonů vozidel?

Na návrhu alternativního pohonu se podílejí lidé z různých oborů a oddělení – např. konstrukce, pevnostní výpočty a únava, hluk a vibrace, systémoví inženýři a výpočtáři, kteří řeší jízdní charakteristiky vozidla na daných jízdních cyklech apod.

Co jsou největším úskalí uvedení pohonu do praxe?

Myslím si, že při uvedení alternativního pohonu do praxe může být zcela zásadní to, jak se výrobci podaří vymýtit nepravdivé fámy, kterými je nová technologie již při vstupu na trh zcela jistě opředena, a naopak pravdivě předat veřejnosti všechna důležitá fakta týkající se bezpečnosti, dojezdu, životnosti atd.

Jaká je podle vás budoucnost alternativních pohonů v automobilové dopravě?

Trendem jsou pohony čistě elektrické, které ovšem narážejí na dva zásadní problémy – dojezd a infrastrukturu dobíjecích stanic. To je úzce spojeno s rychlostí dobíjení, životností baterie, její cenou a velikostí. Vývoj zde jde nicméně neustále dopředu. Velmi zajímavým je také vodíkový pohon, jelikož vodík lze získávat z methanu recyklací biomasy nebo elektrolýzou vody s využitím elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Vodík lze ve vozidle spalovat nebo efektivněji využívat v palivovém článku, který z něj vyrábí elektrickou energii. Další využití čeká i stlačený či zkapalněný zemní plyn.

70 STUDENTA Říjen 2017 SM000037

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Sexy trendy dneška:

ELEKTROMOBILITA A CARSHARING „Současná mladá generace má jiný vztah k vlastnictví než ty předchozí.

Chce si více užívat života, dělat smysluplnou práci, podnikat a nemít zbytečné starosti spojené s vlastnictvím čehokoliv,“ říká František Vašek, vedoucí týmu inovací společnosti innogy. Dost dobře je proto možné, že v budoucnu už nikdo z nás nebude vlastnit auto ani dům. Místo toho budeme všichni všechno „šérovat“.

F

Elektrická auta jsou ekologičtější, zatím ale po nabití na rozdíl od těch benzinových pořád ještě příliš daleko nedojedou. Nebo se mýlím?

Myslím, že toto už neplatí a rozdíl v dojezdu není tak propastný. Jsou auta, která už dojedou hodně daleko (Tesla S P100D apod.). Rekord na jedno nabití je asi 900 kilometrů. Navíc se ukazuje, že životnost baterií je delší, než se předpokládalo, respektive degradace

při ideálním provozu a pomalém nabíjení přes noc je malá. Jeden holandský taxikář údajně po 400 tisících kilometrech za tři roky nechal změřit zbývající kapacitu baterie, která klesla pouze o 7 %. Teoretický limitní nájezd tak možná převyšuje životnost zbytku auta. Ekonomiku dále zlepšuje menší opotřebení brzd díky rekuperaci energie, menší provozní náklady a pak je tu i větší požitek z jízdy. ;) Problém je samozřejmě s nabíjecí infrastrukturou, jejíž budovatelé čekají, až se strhne lavina elektromobilů, ale ta čeká kromě jiného právě na pokrytí nabíječek. Evoluce trhu elektromobilů tak začne uživateli, kteří si budou nabíjet sami doma, ve firmě, v zaměstnání, v obchodním domě apod. Takže kromě dalších osobních aut do rodiny, to budou flotily firemních aut, spedice, rozvoz, taxi apod.

Dá se nabíjet doma už teď?

Rozhodně. Domácí nabíječky jsou už dnes naprosto běžná věc a moderní rodiny s vlastním zdrojem energie, chytrým řízením domácnosti, úsporným vytápěním apod. je určitě budou mít jako další prvek celku. Uvidíme, jestli třeba nakonec nebudou mít výrazný podíl například také vodíková auta.

V dohledném horizontu se nicméně nabíjení doma a na cestách kabelem z nějaké bedny jeví asi jako nejjednodušší a jako nejbližší skutečná nefosilní spalovacím autům.

Společnost innogy dodává plyn, elektřinu a související služby spotřebitelům od domácností až po velké průmyslové podniky.

Aktuálně se intenzivně zabývá budoucností elektromobility, zejména co se týče nabíjecích stanic pro elektromobily, jejichž síť provozuje. Jako jednu ze svých hlavních výzev vidí obnovitelnou energii a udržitelný rozvoj.

→ innogy.cz

Říjen 2017 STUDENTA 71 SM000036

Advertoriál

Autor: Lucie Džurdženiková

rantišku, auta budoucnosti prý budou elektrická a sdílená. Souhlasíte?

Souhlasím. Elektrická auta (ale nejspíš i vodíková a další formy čisté mobility) budou v budoucnu tvořit významný podíl na výrobě. Jak rychle to bude, nezávisí jen na adopci trhem, ale také na řadě vnějších faktorů, jako je cena baterií, rozhodnutí legislativců apod. Už dnes ale vidíme třeba příklad Norska, které není na automotive závislé a má své vlastní přírodní zdroje, a přesto je tam 40 % nově prodaných aut na elektrický pohon. Do toho Čína, která je lídrem v oblasti baterií, hlásá, že výrobu spalovacích aut zakáže úplně. To vše může kartami ještě výrazně zamíchat.

A co se týče sdílení, současní mladí lidé obecně tíhnou k tomu, svůj životní styl užívat a mít možnost jej flexibilně měnit. Nechtějí se svazovat. Do budoucna bude absurdní dojet do práce svým autem a nechat ho tam celý den stát.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ MODERNÍ AUTO SE BEZ PLASTŮ NEOBEJDE Sedět v autě je pro nás všechny absolutně přirozené. Víme, jak funguje, jak je nebo není pohodlné a většina z nás i tuší, jak se řídí. Zamýšleli jste se ale někdy nad tím, co všechno je v dnešních autech plastové? Kvůli vysoké odolnosti, nízké hmotnosti, dobré tvárnosti a korozní odolnosti plastů vlastně skoro všechno. Ale pozor, nepleťte si je s petkami!

LIBEREC

Advertoriál

NYMBURK

Společnost ještě pod názvem Plastimat vyráběla plastové předměty různého uplatnění od roku 1946. Dnes, jako člen sítě Magna International se stovkami pracovišť a desítkami tisíc zaměstnanců, patří k hlavním dodavatelům plastových dílů pro automobilový průmysl.

Kromě výrobních závodů má společnost v Česku také nástrojárnu, engineering a ředitelství, jehož součástí je i odbor vývoje a nových projektů.

→ magnabohemia.cz

S

pousta lidí dnes vnímá plast jako materiál, který zatěžuje životní prostředí.

Není ale plast jako plast. „Běžná auta mají z plastu většinu interiéru, přístrojové desky, dveřní prahy, nárazníky i páté dveře. Některá auta mají dokonce z plastu už i okna a karoserii,“ vysvětluje Tomáš Radosta, technický ředitel libereckého závodu Magna Bohemia, která se věnuje právě výrobě plastových komponentů pro automobilový průmysl a v rámci svého unikátního předvývoje navíc pomáhá udávat budoucnost tohoto odvětví.

Plasty používané v automotive nejsou žádné „petky“ a jejich dopad na životní prostředí je naopak minimální. „Mikrotenové sáčky a PET lahve jsou od počátku odpad, kdežto třeba nárazník je už daný produkt, který těžko vyhodíme do koše,“ podotýká pan Radosta. „Plastový výrobek navíc vydrží na autě poměrně dlouho, většinou po celou dobu životnosti auta, a jeho následná likvidace podléhá přísnému recyklačnímu konceptu. Jednotlivé díly jsou z auta rozebrány a další postup se řídí recyklačními značkami, kterými je každý z nich opatřen. Plastové komponenty z aut tak například nacházejí další uplatnění jako lavičky.“

Magna Bohemia má oproti své konkurenci velkou výhodu, jako jedna z mála společností totiž v České republice zavádí do výroby technologie, které se v automotive dosud nepoužívaly nebo přinejmenším ještě určitě nebyly využity při výrobě plastů. „V rámci tzv. předvývoje jsme například přišli se systémem na konstruování celých pátých dveřích z plastu. Dřív se sice tyto dveře také vyráběly z plastu, ale uvnitř byl třeba ještě kovový rám. V Magně už ale teď umíme vyrobit a našim zákazníkům nabízet celoplastové páté dveře,“ říká pan Radosta. A právě tady – a nejen tady – přichází příležitost i pro mladé talenty, mezi které patří například Nikola Blahová Loudová.

Ta do Magny nastoupila před třemi lety jako trainee.

Hledala tenkrát práci ve stabilní firmě, která by jí umožnila profesně růst a zároveň dokončit prezenční studium vysoké školy. Titul získala, rok po svém nástupu do společnosti přešla na pozici specialisty kontrolních a měřicích zařízení a nyní pracuje na tomto oddělení dokonce jako jeho vedoucí. „Kariérní postup je zde přístupný všem, kteří projevují snahu a dobrý výkon,“ podotýká Nikola, která se nedávno dostala do vzdělávacího Talent Management Programu, který je určen pro ty nejslibnější zaměstnance společnosti. „Líbí se mi, že Magna dává mladým lidem hodně příležitostí dostat se v kariérním žebříčku výš.“ Firma dále mladým lidem nabízí například možnost napsat si závěrečnou práci pod vedením některého z jejích profesionálů, absolvovat stipendijní program, vyjet na stáž do zahraničí nebo ve společnosti začít pracovat už bez předchozí praxe, třeba právě jako Nikola, která byla přijata bez jakýchkoli předchozích zkušeností v oboru: „Praxe samozřejmě je výhodou, ale není zas tak zásadní. Pro Magnu je důležitá hlavně ochota učit se novým věcem, umět prezentovat vlastní názory, ale také respektovat autority a nápady zkušenějších.“

Autor: Kristýna Dolejšová

PŘEDVÝVOJ: BUDOUCNOST VÝROBY

72 STUDENTA Říjen 2017 SM000004

KAŽDÝ SI VYBERE!

SM000023

SISTER ACT Is presented through special arrangement with Music Theatre International (MTI). www.MTIShows.com

Vstupenky na www.hdk.cz nebo v pokladně divadla, Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666, obchodním odd. tel.: 221 868 777, 888, 999, e-mail: objednavky@hdk.cz a v síti TICKET ART vč. všech poboček CK Čedok.

www.hdk.cz

ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO?

str. 27

CO VÁS ČEKÁ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE?

„Mladí všude lajkují stránky ‚Jak být úspěšný‘ a ‚Cesta k úspěchu‘, pak k tomu čtou příběhy lidí, kteří vydělali miliony, a nechávají si posílat motivační příběhy a zprávy. Pod tlak se tak dostávají sami, a když se jim úspěchu nedaří dosáhnout, mají pocit, že selhali.“

„Někdy je potřeba se na to trochu vykašlat a věřit, že to dopadne.“

→

str. 21

str. 68

– sjíždíme se na technologiích?

– jaké jsou technologie budoucnosti?

– nastává soumrak start-upové éry?

„Každou čtvrtou pozici obsadíme absolventem.“

str. 54

VYCHÁZÍME UŽ 8. 11.

„Pro většinovou společnost je k vzteku, že si někdo může cestovat a živí ho práce přes internet, zatímco ostatní musí sedět v kanceláři.“ str. 16

„Podle Národního ústavu duševního zdraví je sebevražda u mladých lidí do třiceti let celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí.“ str. 18

„40 % českých studentů má zkušenosti s drogami – u většiny z nich jde o marihuanu.“

LEHKÉ

74 STUDENTA Říjen 2017

str. 12

„Podle Arianny Huffington vám moc a peníze k úspěchu nestačí.“

SUDOKU STŘEDNĚ TĚŽKÉ

SM000027

Vyrostli jsme v KPMG Školou mě provázela aplikovaná matematika a bicí. Udávat rytmus velkých auditních zakázek jsem se naučil až v KPMG. Michal Cífka Manager v Auditu

www.vyrostlijsme.cz

Nejatraktivnější zaměstnavatel v našem oboru podle průzkumu Universum 2017

3. nejžádanější zaměstnavatel roku 2017 mezi studenty vysokých škol dle průzkumu Klubu zaměstnavatelů (1. mezi auditorskými a poradenskými společnostmi)

TOP odpovědná firma roku 2016

SM000018