SNOW 149 - prosinec-leden 2023/24

JAK TO SKUTEČNĚ ZAČALO

HELISKIING

LYŽOVÁNÍ

SNOW 149 PROSINEC–LEDEN 2023/24 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

HELÉNSKÝ BŮH AJ GINNIS KULETRHY NEZMIZELY: ZINAL GRIMENTZ LYŽOVÁNÍ A UMĚLÁ INTELIGENCE

FREERIDE

SKIALP

6+8 TEST

ALLMOUNTAIN A SKIALPOVÝCH LYŽÍ

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

NO COMMENT

4

#26

5

FOTO: ATOMIC

OBSAH

50

LYŽE NA SJEZDOVKU V ŠÍŘCE 82–96 MM NA CO SE HODÍ, NA CO MÍŇ A NA CO VŮBEC?

8

Recenze lyží na sjezdovku 82–96 mm SNOWtest 2023/24 Armada Declivity 82 Ti.............................................. 51 Armada Reliance 82 C............................................... 51 Dynastar M-Cross 82................................................. 52 Line Blade Optic 92 a Blade Optic 96................... 54 Nordica Wild Belle DC 84.......................................... 55

FOTO: GEPA PICTURES

18

90. VÍTĚZSTVÍ VYBOJOVALA MIKAELA SHIFFRIN. PŘESTO, ZDÁ SE, LETOS SVĚŤÁK NEBUDE NUDNÝ

WORLD CUP

18| 20| 22| 26| 30| 36| 40| 44| 50| 66| 70| 72| 74|

WORLD CUP NEWS TYROLSKÉ LEDOVCE: JAKÁ BUDOUCNOST ČEKÁ NÁRODNÍ POKLAD? AJ GINNIS: MODERNÍ HELÉNSKÝ BŮH

!

HAHNENKAMM: KDE SE RODÍ LEGENDY ZALI STEGGALLOVÁ: NEBOJÍM SE ! ŽÁDNÉ VÝZVY ČERNÉ DNY ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ: ULRIKE MAIER – SMRT V PŘÍMÉM PŘENOSU

RESORT !

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: JE TŘEBA ZAJET KILLYHO CVIČENÍ LYŽECKÁ VÁCLAVA LORENCE SNOWTEST, ALLMOUNTAINY: NEJLEPŠÍ JARNÍ LYŽE

SKI WITH ME: TRAMPOLÍNA NAPNUTÁ!

APUL NEWS

Murau: obyčejné i moderní alpské „Krkonoše“ Zinal Grimentz: vysokohorské sjezdy mezi „kuletrhy“

!

!

RECENZE: PŘILBA SMITH NEXUS MIPS A BRÝLE 4D MAG RECENZE: HODINKY GARMIN INSTINCT 2X SOLAR

78| 82| 86| 90| 96| 100|

Nové lanovky v Ramsau a ve Sterzingu Tipy: Špičák – do sezóny s novou restaurací Tipy: Lienz – tajný tip východního Tyrolska D olní Engadin: nejbližší švýcarská dovolená all inclusive

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

!

FOTO: IMAGO

OBSAH

Recenze skialpových lyží SNOWtest 2023/24

SKIALP & FREERIDE

108| 116| 128| 132| 136| 138| 140|

Blizzard Zero G 085..................................................117 Dynastar M-Tour 90.................................................118 Fischer Transalp 92 Cti Pro...................................119 Kästle TX87 UP..........................................................120 Kästle TX93 UP..........................................................120 Rossignol Escaper 87..............................................122 Scott Pure Mission 98 Ti.........................................124 Ski Trab Neve + vázání TR1...................................126

LYŽAŘSKÝ DĚJEPIS: HELISKIING S NOWTEST, SKIALPOVÉ LYŽE: ČEKÁNÍ NA ZIMU J EDINĚ KULATOU ŠPIČKU A FULLROCKER: FOREST SKIS A PAVEL BOŽÁK O N THE ROAD: SEVERNÍ MAKEDONIE R ECENZE: BATOH ORTOVOX RAVINE 28 R ECENZE: BATOH RAB KHROMA 30

Byly doby, kdy heliskiing byl snovým sportem na vrcholu popularity s předpoklady, že se bude rozvíjet všude po světě. Fotka pochází z propagační show na tyrolských ledovcích na podporu právě lyžování s helikoptérou. Netrvalo ale až tak dlouho, a komerční lety byly v oblasti silně omezeny.

V Rakousku se dnes můžete proletět jen v oblasti Lech-Zürs

S PŘEMÍROU HOJNOSTI NA HORU BOLESTI ANEB SKIALPOVÝ VÝSTUP NA BÁJNÝ ARARAT

SNOWbiz

152| 157| 160|

10

Z popela znovuzrození K ONEC HOTOVOSTI NA DOSAH O TEVŘENÁ PANDOŘINA SKŘÍŇKA AI

!

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

ANGE THE LEGEND. ORANGE LEGEND.

egendary MAESTRALE, ski touring boot, the legendary ski touring boot, ms of weight now reduced and volume, in terms of weight and volume, s of the is game, changing again.the rules of the game, again.

SCARPA.CZ SCARPA.COM

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

ZÁZRAK SNÍH

vždy měl a dodnes má hluboké exisLetošní podzim jako by nebyl. Jako tenční pudy, které ho navádějí k tomu, kdyby ho léto požralo a zabralo jeho aby se staral také o svou duši. Zatímco časové území. Naštěstí si zima dupla kdysi se děti klouzávaly na kalužích a odstrašit se nenechala. A přišla nebo sáňkovaly na louce za vsí, dnes v plné parádě symbolicky s počátkem můžeme z plodů zimy těžit mnohem meteorologické zimy, když už týden více suroviny v lyžařských střediscích dva před tím naznačila, že se chystá a horách všude po světě. Jsem přena převzetí vlády. svědčen, že motivací prvních stavitelů Nic na světě není náhodou a program středisek nebyl výhled na ekonomický života a smrti běží v těsném sepjetí zisk, ale vidina zprostředkované lyžařčlověka se Zemí i celým vesmírem. ské extáze. Oplodnění významu zimy Je to tak nekonečný prostor, tak jako ročního období, tehdy do značné neuchopitelný, že se logicky bojíme míry jalové. To, že se dnes lyžování k němu snad jen upřít myšlenku. proměnilo na průmysl, jen ukazuje Jsme totiž často rádi, že dokážeme klapky na očích lidstva. Prapříčinou korigovat osobní trajektorii, zavírat všeho je touha po tajemstvích přea zase otevírat své životní oblouky dávaných sněhem, potřeba klouzavé tak, abychom zdárně vykličkovali extáze, snaha zahnat hlad zanedbáz nástrah všedního dne. Tak přehlívané duše. žíme zázraky a nefyzické souvislosti.

A teď je to tady. Zázrak sníh, největší Třeba že v minulých měsících nám na generátor lyžařské naděje, zasypal zpoceném těle ulpíval akorát prach Alpy i české hory přesně načas. Snad z vyprahlých cest nebo na nohou vše dlouho zůstane v zimním statu jejich bláto a nyní přichází naděje – quo, abychom se mohli důkladně vyhlídka, že všechnu tu špínu, usaa dočista omýt od prachu a přilepezené bolesti a nalepené strasti smyného bláta, lyžařským tancem plně jeme v bělostném světě zimy. uspokojit své metafyzické potřeby.

Není náhoda, že zima je bílá. Čistá.

S každým obloukem z nás odpadává Když začne padat sníh, rozehrávají kousek sedimentu, úlomek nastřáse v lidských nitrech ty nejněžnější dané zátěže všedního dne. Sníh omývá struny, iracionální melodie naděje, prach ze všeho, s čím se dostane do která s každou vločkou nabízí katarzi kontaktu, horský vítr strhává pavučiny všem, kdo o ni projeví zájem. Zatímco na nepoužívaných smyslech a pomáhá dospělí jsou povětšinou zachumláni přeladit duši na vyšší citlivost k věcem v huňatých kabátech svých denních podstatným. Zapomenout na nesmysly, problémů, děti to obvykle okamžitě uvěřit zázrakům. pochopí a jdou si pro tu radost, která Je to právě sníh, který pomaličku napájí doslova padá z nebe. vlásečnice Země vodou, aby ona mohla Dnešní pojetí lyžování je vlastně histodále rozdávat život. Je to sníh, který ricky kultivovaná snaha uchopit a zprazaplňuje praskliny člověka nadějí, aby covat tento kouzelný potenciál zimy. se sám mohl rozsvítit životním štěstím Dostat z toho fascinujícího souboru a vyzařovat ho do okolí. Nechť se vám vlastností, který v sobě ukrývá jev jmévšem daří nakládat s těmito dary co nem sníh, co nejvíce využitelné lidské nejlépe! radosti, co nejvíce dostupné katarze, Petr Socha a SNOW co nejdelší a nejčastější extázi. Člověk

12

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 149, ROČNÍK XXII.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

INTERNET

Radek Holub, Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 7. prosince 2023, další vyjde 11. ledna 2024.

OBÁLKA/FOTO: Fischer Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2023

OTE VŘ I SI H O RY S N OVO U PR E M I U M S K I A L P OVO U KO L E K C Í

www hannah.cZ

14

8 0 0 2 e c n i s s p m a c e d i r e e fr

S O V DA 3. 1. 2024

G N I H C CrOideAautoritami E D I R e FžRovEánEí s českými fre T ly TES I K S EEride lyží IDE R FR E E e e FRčníky a dámy test fr P Y D M A A e t á L C č a Yf& pro z UR O eride T e EžAovS I r a K ní &Sv horách ly á E H C AeNnce, záchrana , ŠVÝCARSKOH DVOŘÁKH...OTELU L A V Avinová prev ORF Ž, VOJTĚC OVÁNÍ V Í VOS D YT A, DA EL KŘ A UB NTAN IAGM KAR Í SKIPAS O M L N HOTE TÍ VŮDCI U ZE, 5DEN N Š E R P HO Ě POLO V CEN

t Garanové lavin ence prev

la

z c . t s e f w o n s . w ww

H l av n í

partne

r: ř Partne

í pa Odborn

rtneři:

i:

FOTO: PEAK PERFORMANCE

7.–1

FOTO: EXPA/ JOHANN GRODER

16

Začátek nové sezóny k velké radosti (nejen) slovenských fanoušků zastihl ve skvělé formě Petru Vlhovou. Hned na úvod Světového poháru si brilantně poradila s Weltcupstrecke v Söldenu, kde za vítěznou Švýcarkou Larou Gut-Behrami a druhou Italkou Federicou Brignone brala třetí místo (viz foto). Dařilo se jí posléze i v Levi, kde suverénně zvítězila v prvním slalomu, když za sebou druhou Němku Lenu Dürr nechala o 1,41 vteřiny, a posléze ji o druhou výhru – pro niž si jela s pohodlným náskokem 0,76 vteřiny na Mikaelu Shiffrin, který dokázala navyšovat – připravilo až zaváhání na trati a výpadek. Superlativy se přitom nehrnou na Petru Vlhovou pouze po sportovní stránce. Šestým vítězstvím vybojovala v Levi rovněž svého šestého soba do stádečka. Pojmenování

se tentokrát po otci Igorovi, mentální koučce Petře (sob Pepi), neteři Lujze, příteli Michalovi a bratrovi Igorovi dočkala rovněž maminka Zuzana. Před závody byla slovenská šampionka své soby navštívit a vysloužila si pochvalu od majitelky farmy, která o ně pečuje, Johany Hietanen. „Je to příjemná mladá sportovkyně, kterou sobi velmi zaujali,“ nechala se slyšet, poté, co Slovenka zavítala do Ounaskievari a pozdravila se se svými svěřenci. Ne vždy přitom severští paroháči odmění dobrý úmysl svého hvězdného majitele s nadšením: „Marcel Hirscher takhle přivezl po roce na setkání svému sobovi Ferdinandovi pytel speciálního krmiva pro jeleny.

Sob začichal, odfrknul si a ani se toho nedotknul,“ vyprávěla Johana Hietanen. (mk)

17

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: SÖLDEN

FOTO: GEPA

redaktor SNOW

Přestřelka ekologů vol. 3

FOTO: ZERMATT/© KURT MÜLLER

Přesně tak. Je to letos potřetí, co pokračuji v seriálu „Lyžař versus ekolog“. Poprvé to byla masivní kritika Söldenu a Zermattu za bagrování ledovce.

V případě Söldenu neoprávněná, v případě Zermattu bohužel oprávněná. Podruhé to byli ekologičtí aktivisté, kteří v den závodu mužů v Söldenu zablokovali silnici a nechtěli nikoho pustit nahoru. Timing byl trochu horší, protože v 9 hodin už byli nahoře všichni včetně většiny diváků, ale gesto dobré, byť za 15 minut bylo po akci a na „Gletscherstrasse“ zbyly jen kusy přilepených kalhot, které se nepodařilo spolu s aktivisty odtrhnout. Story však pokračovala o 2 týdny později na premiérovém slalomu v Obergurglu, kde těsně před startem poslední pětice nejlepších vtrhli

18

do cíle nějací rakouští chlapci a jali se kromě roztahování transparentů o škodlivosti lyžování posypávat cílový prostor neznámým barevným práškem (který stoprocentně nebyl moc ekologický už od výroby).

Z dobře injektované trati, kde je problém se udržet i na dobře nabroušených lyžích, však byli snadno odtaženi do zákulisí, kde jim hrozila „držková“ od rozčileného Henrika Kristoffersena, ale nakonec si je odvezla místní policie. Bohužel. Reálný střet lyžaře a ekologa by možná mnohé vyřešil. P.S.: Následující SP v Levi a Killingtonu už se obešel bez dalších incidentů.

Letenky do Finska a USA jsou drahé a létání je neekologické.

Výprava aktivistů lodí do USA byla podle neověřených zdrojů nakonec skrečována.

Má nahrabáno!

Po lese utíká rodinka čápů a zastaví je krtek. „Kam spěcháte?“ ptá se. „Do lesa přišel finančák! Já si žiju na vysoký noze, stará si žije na vysoký noze, děcka si žijou na vysoký noze, tak radši zdrháme,“ odpovídá čáp. „Tak to radši utečeme taky. Já mám nahrabáno, stará má nahrabáno, děcka mají nahrabáno,“ odvětí krtek a zanoří se zpátky do země a začne s celou rodinou hrabat. Po chvíli se prohrabou zpátky na zem a vynoří v zoo uprostřed výběhu paviánů. „Co tady děláte?“ ptají se jich paviáni. „Ale do lesa přišel finančák. Já mám nahrabáno, stará má nahrabáno, děcka mají nahrabáno, tak jsme radši zmizeli,“ odvětí krtek.

A pavián říká: „Podívej se

na nás. Máme holý zadek a stejně nás zavřeli.“ Že to nemá s lyžováním nic společného? Nemá. Ale k jubilejnímu 90. vítězství Mikaely Shiffrin je to přece krásný úvod. Protože Mikaela má konečně nahrabáno, nikdo ji velmi pravděpodobně dalších několik let či desetiletí nepředčí a může konečně nechat prostor ostatním, aby ten svěťák nebyl tak nudný.

Třeba obřák v Killingtonu byl po dlouhé době zase krásný a napínavý závod. Nejen proto, že Mikaela skončila třetí, ale taky proto, že jsme na stupních vítězů po dlouhé době mohli vidět zase úžasnou Novozélanďanku Alice Robinson! A ta ještě nahrabáno nemá!

Zermatt – skiers 8:0 Stav utkání mezi Zermattem a lyžaři je po dvou letech 8:0.

V Zermattu se měly odjet 4 sjezdy loni a 4 sjezdy letos. Odjely se pouze dva tréninky. Jeden holčičí a jeden klučičí. Takže na rozdíl od loňského roku, kdy bylo v Zermattu málo sněhu a nejelo se vůbec, už závodníci alespoň znají profil trati a mají nějakou představu o tom, jak by

to v Zermattu mohlo vypadat, kdyby se tam náhodou někdy závodilo. Letos novopečený sjezd nejdříve přibrzdili ekologičtí aktivisté a následně příliš mnoho sněhu a vítr. Co bude příští rok? A bude vůbec nějaké příští rok, nebo se v kantonu Wallis udělá občanské referendum, které řekne listopadovému závodění velké „ne“?

SHAPE E-V8 SKI + EDGE 120 HV GW BOOT

TAKE IT ALL IN

SVĚŘTE SE ZCELA NOVÝM LYŽÍM HEAD SHAPE: TOČÍ SKORO SAMY, S JEDINEČNÝM SEBEVĚDOMÍM VYHLADÍ KAŽDÝ SVAH A ELEGANTNĚ VÁS PROVEDOU CELÝM LYŽAŘSKÝM DNEM. NECHAJÍ VÁS OBJEVIT SAMA SEBE. DAJÍ VÁM VŠE, CO V SOBĚ MAJÍ.

.COM

WORLD CUP

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Tyrolské ledovce

Jaká budoucnost čeká národní poklad?

Diskurz, který se snaží vštípit veřejnosti myšlenku, kterak zlotřilí lyžaři s chutí devastují přírodu, by snad nemohl být víc vedle. Ovšem, pokud někdo rýpe bagrem do ledovce ve snaze zajistit sjezd Světového poháru, jako se tomu stalo v Zermattu a Cervinii, pak bezesporu přírodu ovlivňuje. Co se týče vztahu ledovec a lyžař obecně, tam už to zdaleka tak jednoznačné není. Předně i proto, že si Rakušané velmi dobře uvědomují, jaké přírodní bohatství v ledovcích mají, a není ani přinejmenším v jejich zájmu jej devastovat.

Ú

FOTO: EXPA/ ERICH SPIESS

vodní závody sezóny Světového poháru v alpském lyžování zavítaly na ledovec Rettenbach poslední říjnový víkend. Letošní ročník byl výjimečný, obří slalom se totiž jel v Söldenu už po třicáté. Kromě samotných oslav ovšem přinesl už v předstihu diskuzi o smysluplnosti říjnového podniku i o tom, zda a případně do jaké míry při něm dochází k narušování vzácného ekosystému. Svět totiž oblétly snímky z Cervinie, kde bagry rozrývaly těleso tamního ledovce, a pak už stačilo jen zahlédnout bagry v Söldenu a byl oheň na střeše.

20

Ty se nicméně samotného Rettenbachgletscheru ani nedotkly, upravovaly totiž výhradně kamenitý podklad svěťákové Weltcupstrecke. Díky zarovnání je poté možné na vysněžení využít méně technického sněhu. Ten navíc v Söldenu recyklují v obří přírodní chladničce pod čelem ledovce, do které jej rolby na konci sezony nahrnuly. A to stojí rozhodně za zmínku, neboť jde o zcela ekologický zdroj sněhu pro další sezónu. Ledovcům neškodí ani technické zasněžování. Podle environmentalistů z univerzity v Innsbrucku ledovce, na nichž zasněžování probíhá, tají

pomaleji než ty bez zásahu lidské činnosti.

Mantru o zhoubném vlivu lyžařů na ledovce vyvrací i čtyřnásobný medailista z olympijských her a devítinásobný z mistrovství světa, někdejší elitní závodník Benjamin Raich. „V samotném Tyrolsku je tuším nějakých pět set ledovců (podle článku publikovaného v roce 2013 Alpským výzkumným centrem Univerzity v Innsbrucku bylo v roce 1998 v Tyrolsku 622 ledovců – pozn. red.), lyžuje se na pěti z nich. Tají přitom samozřejmě všechny, ne pouze ty, na kterých se lyžuje.

Celkově problémem pro ledovce

nejsou zimy, i v posledních letech jsme měli řadu vynikajících.

Problémem jsou teplá léta,“ potvrzuje rakouský sportovec roku 2006.

Nad klimatickou změnou se zamyslel Henrik Kristoffersen i při své návštěvě Prahy, kde představil v prodejně Endorphine Republic novinky značky Van Deer pro nadcházející sezónu. „Tání ledovců v posledních letech zrychluje, to je skutečnost. Vliv na to má ale úbytek jejich celkové plochy a hmoty. Když budete mít dvě sněhové koule, jednu velikou a druhou malou, tak to bude ta malá, která roztaje rychleji,“ řekl norský šampion.

V Söldenu berou udržitelnost lyžařského sportu velmi vážně, proto na tiskové konferenci ke 30 letům Světového poháru v Söldenu překvapil svou přímostí bez jakýchkoliv příkras Jakob Falkner, ředitel společnosti Bergbahnen Sölden a duchovní otec tamějšího otvíráku sezóny: „Když jsme do toho před lety šli, bylo to s cílem uspořádat pěknou akci nabitou emocemi, sezvat závodníky a fanoušky a společně oslavit zahájení sezóny. V současné době se ta radost z mého pohledu vytrácí. Museli jsme čelit řadě neférových obvinění, neustále něco vysvětlovat, rozebíral se detailně každý náš krok. Termín jsme si nevybrali, ten nám dala FIS, ačkoliv my jsme požadovali start ještě později.

Po letošní zkušenosti ale jasně říkám: Buď bude Světový pohár u nás napřesrok v listopadu, nebo ho pořádat nebudeme.“ Tlak na brzké zahájení sezóny je samozřejmě obrovský ze strany výrobců vybavení, je to pro ně marketingová příležitost číslo jedna, jak předvést zástupům fanoušků novinky pro daný rok.

Této praxi nyní dává Sölden nůž na krk, je však otázkou, do jaké míry může tento David v souboji s Goliášem v podobě Mezinárodní lyžařské federace uspět, když v jejím čele není nikdo jiný než svým obchodním duchem proslulý Johan Eliasch, do svého zvolení generální ředitel společnosti Head.

Zima je tu. intersport.cz

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Moderní helénský bůh

První řecký medailista AJ Ginnis Ve starých řeckých bájích měli bohové z Olympu pod palcem ledacos – vítr, oheň, válku, krásu, podsvětí, zemědělství nebo třeba domácí krb. Pokud by snad sháněli posilu, která by zaštítila sníh, nabízí se Alexandros Ioannis – neboli AJ – Ginnis, devětadvacetiletý rodák z Athén, který dokázal pro Řecko vybojovat historicky první cenný kov z mistrovství světa v alpském lyžování, když dojel letos v Courchevelu druhý jen o dvě desetiny za Henrikem Kristoffersenem.

R

edakce SNOW měla to štěstí a dostala příležitost si s Alexandrosem Ioannisem popovídat.

Narodil ses v Athénách, což není úplně typická zimní destinace, jak ses tedy dostal k lyžování?

Naštěstí jsem přišel na svět do lyžařské rodiny – ne závodní, ale lyžařské ano. Můj táta provozoval lyžařskou školu v areálu Mount Parnassos. Lyžovat jsem tedy začal v Řecku a byl to náš oblíbený způsob, jak trávit volný čas. Byl to sport, který jsme naprosto milovali, a když jsem vyrůstal, byla to pro mě totální vášeň a velký koníček, žádný dril.

22

FOTO: FISCHER

WORLD CUP HERO

FOTO: IMAGO

Měl jsem kamarády v Řecku, našel jsem si další v Rakousku, a sotva jsem se zabydlel, opět mě čekala další úplná změna prostředí.

Ještě v dětství ses ale s rodinou stěhoval do Rakouska. Pomýšlel jsi už tehdy na profesionální kariéru, nebo co za tím rozhodnutím stálo?

Do Rakouska jsme se přistěhovali, když mi bylo dvanáct, a nebylo za tím nic víc než touha zažít delší zimu, naučit se nový jazyk a seznámit se s novou kulturou. Lyžování bylo vlastně vedlejším produktem poznávání nové kultury. A víš co? Zkraje, tak rok, rok a půl, co jsem tam začal závodit, jsem tím jen tak proplouval, užíval jsem si to a bylo to pro mě hlavně hobby. Pak jsem ale po nějakých dvou letech, to mi bylo čtrnáct, občas zajel nějaké Rakušany, co už startovali v pohárech, a tehdy to bylo myslím poprvé, co si lidé všimli, že mám v tomhle sportu potenciál.

Jak jsi to prožíval? Přece jen to byla dost velká změna, začít najednou nový život na neznámém místě...

Stěhování pro mě nebylo jednoduché, byl jsem tehdy proti. Bylo mi dvanáct, v Řecku jsem měl svou nezávislost, kamarády, se

kterými jsme chodili ven, hráli třeba basket nebo jen tak kecali… Tuhle partu jsem musel nechat za zády a odejít do cizí země, kde byli lidé, které jsem neznal, a tak jsem zkraje nesouhlasil. Ale naučil jsem se, jak poznat kamarády při lyžování a jak si vytvořit novou partu kolem sportu. Když se dnes ohlédnu, myslím, že jsem měl velké štěstí, že teď mám kamarády z různého prostředí – od lyží, ale i zcela mimo sport. Ale samozřejmě, náš sport se neobejde bez toho, že obětujeme částečně svůj soukromý život.

V Rakousku ses ale moc neohřál a už jsi v patnácti měnil bydliště nanovo...

Přesun do Spojených států amerických byl zase těžký. Už jsme mluvili o prvním stěhování, a teď to tu bylo zas. Měl jsem kamarády v Řecku, našel jsem si další v Rakousku, a sotva jsem se zabydlel, opět mě čekala další úplná změna prostředí. Ale zase to bylo o tom kouzelném z našeho sportu – potkáte při něm skvělé lidi, a to se mi stalo také v Americe. Moc mi to ulehčilo adaptaci.

Brzy jsi měl možnost lyžovat v Evropě i Americe, vnímal jsi už tenkrát, že se to liší?

Rozdíl mezi lyžováním v Evropě a v Americe je obrovský. V Coloradu se jezdí v extrémních nadmořských výškách a sníh je velmi suchý, když zamíříš na východní pobřeží, je tam dost srážek, takže podklad bývá tvrdý a jezdíš na ledě. Je pro mě velká výhoda, že jsem si zažil brzy tohle všechno, dovedu se přizpůsobit podkladu.

Závodil jsi v Europa Cupu i NorAm Cupu, dá se říct, co ti sedělo víc?

Hlavně když jsem byl mladší, vyhledával jsem víc NorAm Cup. Když jsem nakukoval do svěťáku, měl jsem vždy nejdřív startovní čísla přes padesát, šedesát, protože jsem měl vysoké FISové body. Zkoušel jsem totiž jezdit vybrané závody Europa Cupu, ale pak jsem si řekl, že bude lepší věnovat se kompletně NorAm Cupu a odjezdit tam plnou sezónu.

Naučit se, jak vyhrávat, jak být konzistentní a udržet si výkonnost v po sobě jdoucích ročnících. Takže severoamerický pohár

23

FOTO: FACEBOOK

WORLD CUP HERO

se teď po letech ohlédnu, jsem na lepší pozici, než bych byl, kdybych zůstal v americkém týmu. Financování se zlepšilo, můžu si vybrat, kde a kdy chci trénovat, dostanu se domů, mám flexibilitu a cestování je jednodušší.

Nechybí mi, že nejsem součástí velkého týmu.

Mám sice víc práce s organizací, když jezdím za Řecko, ale je to moje vášeň, můj projekt a jsem velmi šťastný, jak se to vyvíjí.

pro mě byl velmi důležitý, ale stejně tak i evropský, když najednou nebyly na startu pouze dvě národnosti, ale nějakých deset nebo i patnáct… To byla výzva.

Vzpomeneš si ještě na chvíli, kdy jsi poprvé naskočil do svěťáku?

Můj první Světový pohár byl splněný sen, a když se dnes ohlédnu, bylo to skvělé.

V americkém týmu, za který jsem tehdy jezdil, je tradice, že se to s nováčkem ve svěťáku oslaví, a mně tehdy přál Ted Ligety, to bylo neskutečné. A pak to všechno kolem, když se to dělo, noční slalom, Madonna di Campiglio, fanoušci… Opravdu sen, jenž se stal skutečností.

Své první pódium a medaili z mistrovství světa jsi už ale získal jako reprezentant Řecka. Co rozhodlo o tom, závodit za zemi, kde ses narodil?

To rozhodnutí přišlo na jaře 2020, byl jsem vyřazen z prvního amerického týmu. V létě 2018 jsem si poranil meniskus a přetrhl kolenní vazy a vrátil jsem se k lyžování na podzim 2019. Ten rok i následující se mi dařilo, tak jsem se ptal, jestli se můžu vrátit do týmu, a oni řekli ne. V tu chvíli mi přišlo jako skvělá příležitost závodit za Řecko. Moje první sezóna v řeckých barvách rozhodně nebyla jednoduchá. Neměli jsme peníze, neměli jsme sponzory a neměl jsem zajímavé výsledky, kterými bych je dokázal přitáhnout. Takže jsme museli rozpočet osekat na dřeň, ale když

24

FOTO: IMAGO

Jaký je tvůj recept na úspěch?

Podle mě je lyžování velmi náročný sport a je při něm možné cokoliv. Loni jsem se vracel po zranění vazů a šel jsem na to pozvolna.

Potřeboval jsem se dostat do rytmu, zajet dobře nějaký závod a zlepšit si pozici. Ze samotného lyžování jsem měl dobrý pocit, ale potřeboval jsem, aby se to všechno sešlo. A to nastalo potom v Chamonix, Courchevelu a v Palisades Tahoe, kde jsem byl

Nechybí mi, že nejsem součástí velkého týmu.

Mám sice víc práce s organizací, když jezdím za Řecko, ale je to moje vášeň, můj projekt a jsem velmi šťastný. bohužel dodatečně diskvalifikován. Důležité je se zaměřit na lyžování, podrobně jízdy analyzovat, a když tam je spokojenost, bude i na svahu.

Jsi spojený se značkou Fischer. Co ti na ní vyhovuje a máš možnost se podílet na vývoji?

Fischer je z velké části důvodem, že vůbec a na jaké úrovni dnes lyžuju. Můj otec měl ve své lyžařské škole vybavení od Fischeru a dovážel ho do Řecka, takže právě na

jejich lyžích jsem stál kdysi poprvé. Pak už jsem s nimi jen přirozeně pokračoval při FIS závodech, Europa Cupu a NorAm Cupu a dál ve svěťáku. Spolupracovat s firmou, které mohu důvěřovat a která na oplátku věří v mé schopnosti a můj tým, je pro mě jako závodníka jedním z nejdůležitějších faktorů.

Letos jsme spolupracovali na vývoji lyží a myslím, že jsme odvedli skvělou práci. Řekl bych, že jsme zase pokročili, a doufám, že to na kopci všem ukážu. Rozhodně bych nejezdil na ničem jiném než na fišerech!

Vím, že máš volného času málo, ale když už se najde příležitost, při čem si dovedeš odpočinout a přijít na jiné myšlenky?

Miluji sport! Sleduji prakticky všechno od basketbalu přes americký fotbal a fotbal po lehkou atletiku a gymnastiku. A rád sám sporty aktivně provozuji, je to nedílná součást mého života. Když si chci odpočinout, jdu do fitka, pracuji se svým tělem a to mě baví.

A když se chci úplně uvolnit, rád si zahraji na X-boxu.

ručně vyráběné lyžařské šperky ze stříbra Vyber si ten svůj na e-shopu . www.snow.cz/eshop/

FOTO: FACEBOOK

A nezapomeň na svoje miláčky 

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: REDBULL

Hahnenkamm: Kde se rodí legendy Kitzbühel. Hahnenkamm. Streif. I pokud budete mluvit s někým, kdo o závodním lyžování nemá dalekosáhlé znalosti, některý z těchto tří pojmů ze sebe nejspíš vysype. Také zásluhou dokonalého marketingu, kdy se místní pořadatelé snaží překvapit pokaždé nějakou novinkou, v čemž jim zdatně vypomáhá generální partner Red Bull, překročil Kitzbühel dávno dimenze lyžařského sportu a lze říct, že se stal součástí populární kultury. Jakkoliv to je pro každého závodníka subjektivní, zde se řada z nich shoduje, že jde o nejobtížnější a nejprestižnější sjezd světa.

26

N

a začátek trochu zeměpisu – pokud o akci promluvíte pod kterýmkoliv z výše zmíněných názvů, budete mít v zásadě pravdu. Kitzbühel je tyrolské městečko v údolí, kde je cíl. Hahnenkamm je hřeben hory, odkud se jede, a oficiální německý název akce je Hahnenkamm Rennen. A Streif je samotná sjezdovka, nazvaná podle sedláka, který míval v místech, kde se dnes prohánějí nejrychlejší muži světa, své pastviny.

Když se 28. a 29. března 1931 jel Hahnenkamm poprvé, nikdo nemohl tušit, že byl položen základní kámen události, jež vstoupí do dějin lyžování. Důvody

přitom byly prozaické – uspořádat mediálně vděčnou akci, která ukáže, že se i na konci března dá v Kitzbühelu lyžovat, zatímco jiná střediska už jsou plně v područí jara. Síly tehdy spojili zástupci lanovkářské společnosti Hahnenkamm-Bergbahn AG, jež věnovala putovní trofej, s Kitzbüheler Ski Clubem, jenž vznikl nedlouho předtím sloučením Kitzbüheler Sport Clubu s Wintersportvereinem. Inspiraci poskytlo klání Arlberg-Kandahar Rennen. Vítězem sjezdu se tehdy stal Rakušan Ferdl Friedensbacher, ve slalomu jeho krajan Hans Mariacher a v kombinaci po sečtení výsledků z výše uvedených disciplín se radoval Brit Gordon Cleaver.

Řekli o Kitzbühelu Aksel Lund Svindal:

„Chce to sílu vybudovat si koncentraci, abys vyhrál něco, čeho se vlastně bojíš. A přesně to je rozdíl oproti každé jiné sjezdovce. Vybereš si linii a pak jde o přežití. Jakmile ses jednou odhodlal, není cesty zpět. Sjezdovka se nepoddá a slabinou je tvoje tělo. Je to jiné než jakýkoliv další závod svěťáku. Když přijedeš dolů, stále jsi v jednom kuse a nejsi zraněný, pak pocítíš Kitzbühel v celé jeho intenzitě.“

Didier Cuche: „Opravdový strach jsem za svou kariéru měl vlastně jen jednou. Bylo to, když jsem poprvé stál na startu Hahnenkammu.“

Erik Guay: „Chceš kontrolovat něco, co je nekontrolovatelné. Na Streifu jsem už byl druhý, párkrát pátý, ale vyhrát v Kitzbühelu, to by bylo něco mimořádného.

Dosud jsem to nezažil, ale kdyby se to mělo stát, byl bych na sebe skutečně pyšný. Pak bych si mohl říct: Vyhrál jsem na Streifu.“

Franz Klammer:

„Na Kitzbühel potřebujete odvahu i brutální sílu. Musíte vědět, kdy se do lyží opřít, ale také je nezbytný cit pro skluz a trpělivost. Jsou tam zdánlivě nenápadné zatáčky, které musíte umět zachytit.“

V následujících letech se prostřídaly v tyrolských kopcích různé disciplíny. Na Hahnenkammu hned o rok později závodily i ženy, součástí kromě slalomu a sjezdu byly třeba i skoky na lyžích a v roce 1937 se poprvé jelo na tradičních pistách Streif a Ganslern (slalom). Tehdy stanovil první traťový rekord na Streifu místní rodák Thaddäus Schwabl, jehož čas byl 3:53,10 minuty. Po válečném přerušení se vrátily závody na scénu se vší pompou a termín se začal posouvat více do zimy, tehdy na začátek února, až nakonec po letech zakotvil v lednovém termínu.

V roce 1956 poprvé pomáhala s úpravami trati armáda

a zároveň šlo o první ročník, kdy závodníci jeli se sponzorem na dresu, firmou Ovomaltine. O tři roky později je to poprvé, co strhující dění přenáší televize.

Organizátorům leží na srdci bezpečnost sjezdařů, a tak už v roce 1978 nainstalovali na vybraných úsecích vysoké sítě typu A. O pět let později se rozhodli neponechat akci napospas rozmarům počasí, a tak poprvé použili sněhová děla, systém zasněžování i bezpečnost od té doby prošly řadou inovací, naposledy se přidávala branka v nájezdu na Traverse, který rok předtím vytrestal Ryana Cochrana Siegla a v minulosti řadu jiných.

Dominik Paris: „Můj recept na vítězství na Hahnenkammu? Síla, technika a extrémní vůle.“ Max Franz:

„Streif nezná náhodných vítězů. Chce to léta zkušeností, než trať dokážete zvládnout.“

Hannes Reichelt:

„V okamžiku, kdy jsem si chtěl sundat lyže a také jsem to udělal, jsem si říkal: ‚To tak bolí.‘ Máš se radovat, všichni tě oslavují a ty máš tak intenzivní bolesti. Pak jsem si pomyslel: ‚Ne, neukazuj jim, jak moc tě to bolí. To není náš sport.‘ Náš sport je přece krásný, a ne takový, jak jsem to cítil v ten okamžik.“

Daron Rahlves: „Totálně mě to dostalo do kolen, ten moment byl prostě neuvěřitelný. Byl to největší den mé kariéry.

Stal jsem se prvním americkým lyžařem, který vyhrál Kitzbühel.

Dlouho to byl můj ohromný sen… A v rakouských novinách nazítří psali: ‚Černá sobota‘.“

27

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

Hahnenkamm (1 665 m n. m.)

Tady se nachází start legendárního sjezdu. „Neexistuje žádný jiný startovní prostor, kde by panovalo takové ticho jako na Streifu. Ta atmosféra je naprosto výjimečná,“ říká šéf organizačního výboru Michael Huber. Za tři sekundy od protnutí časomíry už závodník jede 60 km/h a stále zrychluje.

Klíčové úseky Karussell Na odpočinek není čas, je tady zatočená pasáž příznačně nazvaná Karussell, kde závodníci čelí gravitačnímu přetížení 3,1 G. Pro ideální projetí je třeba držet se vysoké stopy, jinak musí sjezdař hodně zabrzdit, aby se do ostrých zatáček vešel, a ztrátu už pak nemá šanci dohnat.

Steilhang Tady je zapotřebí udržet lyže na ledovém povrchu na hraně a nenechat se příliš snést, na konci Steilhangu následuje nájezd do dlouhé rovinaté pasáže a závodník si musí přivézt rychlost, aby mohl pomýšlet na vítězství. Ano, tady předvedl excentrický Bode Miller svou slavnou jízdu po ochranné bariéře.

Start

Brückenschuss a Gschöss Mausefalle Po 8,5 vteřinách se závodník dostává do Mausefalle. Za názvem prý stojí otec Toniho Sailera Anton, jemuž sjezdaři přepadávající přes hranu připomínali myši, když se chytí do drátěné pastičky. Toto je s 85 % (40,4°) nejprudší místo na trati. Rychlost se blíží ke 120 km/h a závodník letí až 80 metrů.

Lze tuto pasáž projet bez ztráty květinky? Ale ano, podívejte se třeba na vítězný sjezd v podání Didiera Cuche z roku 2011. Čirá radost.

Přichází chvíle ukázat své dovednosti ve skluzu! Právě na této mírné části Streifu dokáží zkušení borci vygenerovat další setiny na cestě za výhrou, zkušený „kluzák“ Beat Feuz by mohl vyprávět! Po dobu dvaceti vteřin je nutné udržet dokonalý aerodynamický postoj a stehna začínají nesnesitelně pálit.

Ani precizní vajíčko však nemusí být nic platné, když servisman netrefí mázu.

Alte Schneise Malý skok následující po rovince a už se sjezdovka zase šikmo svažuje dolů a závodníkova rychlost znovu vzrůstá.

Seidlalmsprung Svaly bolí, ale jsme teprve uprostřed trati. Zde od roku 1994 stojí skok Seidlalmsprung, který je zrádný – závodník totiž nevidí na dopad, takže si při prohlídce musí přesně zapamatovat, jakou volit linii nájezdu, při němž míří lehce do kopce. Ve vzduchu pak musí natočit lyže doprava, aby dopadl optimálně pro následný průjezd táhlou zatáčkou Seidlalmkurve.

Lärchenschuss Aby toho nebylo málo, přichází další klouzavá pasáž. Takže ignorovat protestující nohy a pěkně se zase sbalit do sjezďáku!

Oberhausberg a Hausbergkante Ruch v cílovém prostoru narůstá, diváci na velkoplošné obrazovce vidí, že už za okamžik spatří sjezdaře naživo! Ten nejprve projede pasáž Oberhausberg, kde jsou branky nejtěsněji u sebe a stojí to spoustu sil, usměrnit rovné lyže, aby průjezd vyšel co nejplynuleji. A přichází hrana Hausbergkante, kde po skoku čeká závodníka další komprese, tentokrát s přetížením 3,5 G.

Traverse Dnes už je obávaný traverz díky přidané brance mírnější, v minulosti ale působil velké problémy. Právě tady skončila třeba kariéra olympijského vítěze Patricka Ortlieba. Potíž nastala, pokud se nepovedl nájezd a závodník se ocitnul příliš nízko. V rychlosti přesahující obvykle 100 km/h se vřítil na řadu terénních hrbů, z nichž každý následující jej zpravidla snesl ještě níž, až mnohdy skončil v ochranných sítích.

Zielschuss, Zielkompression a Zielsprung Trojice míst dává svým názvem tušit, že je na dosah vytoužené uvolnění v cíli. Nejprve sjezdař na Zielschussu nabere rychlost blížící se 150 km/h, prořítí se kompresí a vjede na závěrečný skok (ano, ten, kde Kristian Ghedina skočil v roce 2004 svou slavnou roznožku). Ještě se na chvilku sbalit, protnout časomíru… A konečně se lze narovnat a otočit na velkoplošnou časomíru. Tak co, vyšlo to dneska?

28

Cíl

Věděli jste, že?

V Kitzbühelu se dvakrát v historii radoval československý závodník – v roce 1946 zvítězil ve slalomu Antonín Šponar a v roce 1981 ovládl kombinaci Bohumír Zeman. Jelikož se stalo zvykem, že kabinky lanovky nesou jméno po vítězích, na té s číslem 35 se dnes skví i to „Bobasovo“.

Jedním ze sponzorů akce je Red Bull a dovede se náležitě postarat, aby bylo o čem psát. Svůj sen o absolvování sjezdu na Streifu si tak v roce 2023 v noci za umělého osvětlení splnila Lindsey Vonn a o rok dříve Marcel Hirscher, když tam představil své nové lyže Van Deer. „Co se týče lyžování, byl pro mě Kitzbühel posledním velkým dobrodružstvím.

Tento zážitek, sjezd na Streifu, mi dosud chyběl. Mýtus, který jej obklopuje, je zcela na místě a jako úspěšný lyžař chcete být jeho součástí. Bylo mi jasné, že pokud se mi naskytne příležitost zde startovat, chci ji využít. Je to obrovské privilegium a já smekám před každým lyžařem, mužem i ženou. Je to až šílená výzva, co se týče odvahy,“ nechal se poté slyšet rakouský šampion.

Hned dvě mimořádné události potkaly na Hahnenkammu Rakušana Karla Schranze.

Nejprve se mu v roce 1969 při průjezdu cílem nezastavila časomíra. Až dvě hodiny po závodě mu bylo dodatečně z času odečteno 1,21 vteřiny a on tak poskočil ve výsledkové listině před do té doby vedoucího Jeana-Daniela Daetwylera. Podruhé to bylo ještě dramatičtější. Italský závodník Stefano Anzi, který startoval v roce 1972 před Schranzem, se po pádu sebral a v závodě pokračoval. Byl těsně před cílem, když jej domácí sjezdař dojel a málem se na trati ve vysoké rychlosti srazili.

Weiße Blitz aus Kitz a Schwarze Blitz aus Kitz znějí přezdívky dvou slavných a veleúspěšných rodáků z Kitzbühelu, kteří se na Streifu postarali fanouškům o řadu úchvatných zážitků – blonďáka Anderla Molterera a tmavovlasého Toniho Sailera.

Nejvíce vítězství má na svém kontě právě Anderl Molterer, a to devět dohromady ze slalomu, kombinace a sjezdu. Následuje s osmi triumfy Christian Pravda, po sedmi mají Jean-Claude Killy a Marc Giradelli.

Pokud hledáme čistě nejúspěšnějšího sjezdaře, je to s pěti triumfy Didier Cuche následovaný Franzem Klammerem a Karlem Schranzem, již zde vyhráli čtyřikrát. Rekord na trati drží Fritz Strobl, který ve sjezdu v roce 1997 finišoval v čase 1:51,58 minuty.

Streif se představil i ve snímku Sjezdař – Downhill Racer, kde si ústřední roli talentovaného závodníka Davida Chappelleta, který není zrovna týmový hráč, zahrál Robert Redford, sám nadšený lyžař. Je to právě tato náročná trať, která Američana při prvním tamějším startu vytrestá, ač sahá v průběhu jízdy po senzačním umístění. Svého vítězství a zápisu mezi hvězdy však nakonec dosáhne.

Kromě Kitzbühelu se točilo také ve Wengenu, St. Antonu in Arlberg, Megève, Grenoblu, Idaho Springs a Boulderu. Evropskou premiéru si snímek odbyl v roce 1970 právě při závodech na Hahnenkammu a závodníci byli přitom čestnými hosty.

Divácký rekord zaznamenal Kitzbühel v roce 1999, kdy si závodní víkend nenechalo ujít 99.000 platících diváků. Každoročně akci přenáší více než 45 televizních a 30 rozhlasových stanic do celého světa, u přijímačů ji sleduje 262 milionů lidí. Řada prominentů si ji nenechá ujít na místě – mezi fanoušky se pravidelně objevuje tvář Arnolda Schwarzeneggera či Bernieho Ecclestonea, před svou smrtí byl návštěvníkem také legendární jezdec stáje Ferrari Niki Lauda.

Za svou odvahu se mohou závodníci těšit na štědré prize money. V roce 2022 padl na odměny celkem milion eur, což oproti předchozímu roku představovalo téměř dvojnásobné navýšení! V souhrnu se rozdělilo 340 tisíc eur v každém ze sjezdů a 320 tisíc eur ve slalomu. Ve sjezdu si přišel vítěz na finanční prémii ve výši 100 tisíc eur a poslední oceněný na pětačtyřicátém místě na 1 000 eur. Ve slalomu se z prize money radovalo prvních třicet závodníků.

29

STORY

OSOBNOSTI

TEXT: TOM ŘEPÍK

NEBOJÍM SE ŽÁDNÉ VÝZVY Zali Steggallová:

Nejlépe lyžující politička současného světa

30

Č

eho chce ambiciózní sportovec docílit víc než vítězství v závodě Světového poháru, titulu mistra světa a olympijské medaile? Pokud jste nejúspěšnější australskou lyžařkou všech dob Zali Steggallovou, vystudujete k tomu práva a zároveň vychováváte pět dětí, porazíte bývalého premiéra v boji o křeslo v australském parlamentu, budete zvoleni na druhé funkční období a nakonec se začnete věnovat ultradlouhým horským běhům – to vše před svou padesátkou.

Vloni v květnu vyhrála Zali parlamentní volby podruhé, s 22% předstihem před favorizovaným kandidátem tradiční Liberální strany. Tak vysoký náskok považovala za pozitivní znamení, že se její staří kritici mýlili tvrdíce, že v roce 2019 vyhrála jako nezávislá jen proto, že se ve svém volebním obvodu postavila bývalému australskému premiéru Abbottovi (kterého mnozí považovali za toxickou osobnost, jež v Austrálii neúnosně vyhrotila klimatickou politiku). Jakmile prohraje – zněla jejich logika – australští voliči se vrátí k tradičním stranickým liniím. „Kritice politik čelí vždycky: Co prý zmůžu jako nezávislý kandidát, když

FOTO: DAVID MADISON/GETTY IMAGES

Historicky první a jediná australská mistryně světa ve slalomu a olympijská medailistka obhájila coby nezávislá politička své druhé funkční období v australském parlamentu. Nyní ztrácí dech v kopcích hor bez lyží.

nejsem součástí velké stranické mašinérie? Myslím, že jsem skutečně ukázala, že dokážu velmi účinně tlačit na vládu a předkládat rozumná řešení, zejména v oblasti klimatu,“ přemítá možná nejlíp lyžující aktivní politička současného světa.

Když Zali Steggallová po ZOH v Salt Lake City v roce 2002 ukončila svou závodní kariéru, do politiky se vědomě nehrnula. Věděla jen, že jejím životním vrcholem není vítězství ve slalomu v Park City v roce 1997 (první vítězství Australanky ve SP), ani olympijský bronz ve slalomu v Naganu v roce 1998 (první australská olympijská medaile v alpském lyžování), ani titul mistryně světa ve Vailu v roce 1999 (další australské prvenství). Když byla na své závěrečné tiskové konferenci požádána, aby označila vrchol svého života, odpověděla: „Je mi 27 let a rozhodně doufám, že jsem ho ještě nezažila.“ „Tento dvacet let starý výrok skutečně vystihuje mou filozofii,“ potvrzuje Zali i nyní. „Nezáleží na tom, čeho člověk dosáhne, důležité je vytyčovat si stále nové cíle a stále se pokoušet o nové výzvy. Pro mě je spokojený život takový, který je plný výzev.“

Zali Steggallová v obřím slalomu na zimních olympijských hrách 19. února 1992 v Meribel u Albertville ve Francii

Francouzské počátky

Narodila se 16. dubna 1974 v Manly v australském Novém Jižním Walesu do sportovní rodiny (dědeček a otec byli ligovými ragbisty). Když byly Zali čtyři roky, rodiče ji spolu se starším bratrem vzali na deset let do francouzského vysokohorského Morzine.

Ve škole mluvila francouzsky, doma anglicky a trénovala s francouzským juniorským lyžařským týmem. Ve svých 10 a 13 letech vyhrála mistrovství Evropy ve své věkové kategorii. Kdyby tak pokračovala i po škole, dohoda

úvazek, vylepšila si své FIS body a urvala jsem druhé startovní místo. Hodně to pro mě znamenalo, protože ty olympijské hry byly ve Francii a já jsem ve Francii vyrostla. Ale také jsem trénovala s Annelise Cobergerovou z Nového Zélandu. Sledovat ji, jak tam získala stříbrnou medaili ve slalomu, bylo obrovské, byla to vůbec první alpská medaile pro jižní polokouli. Dokázala, že to jde. Bylo to klíčové.“ Na albertvillských ZOH obsadila Zali 23. místo v GS, slalom ani kombinaci nedokončila.

Nezáleží na tom, čeho člověk dosáhne, důležité je vytyčovat si stále nové cíle a stále se pokoušet o nové výzvy. zněla, že až jí bude 18 let, bude muset Francii reprezentovat.

Místo toho se Steggallovi v roce 1988 vrátili domů do Austrálie a odhodlali se absorbovat obří náklady na financování tréninku, vybavení a cestování své dcery v zemi, která v dosavadní historii alpského lyžování měla celkem čtyři pódia ve SP. Její cesta na její první olympijské hry v Albertville 1992 byla extrémně nejistá a poté složitá, protože Austrálie v té době měla nárok na pouhá dvě olympijská místa v alpském lyžování. Jedno z nich měl jisté sjezdař Steven Lee, už ostřílený olympionik z předchozích dvou her. O zbývající druhé se měl ucházet půltucet mužů ve věku kolem dvaceti let snažících se někdy zabodovat v Evropském nebo Světovém poháru. Zali vzpomíná: „Byla jsem sedmnáctiletý výrostek, který nahlas tehdejšímu systému řekl: Ne, ta dvě místa by měli dostat nejlépe hodnocení lyžaři s nejlepšími vyhlídkami. Ukončila jsem poslední ročník střední školy, abych mohla trénovat na plný

Slalomovou specialistkou

Na následujících ZOH v Lillehammeru 1994 Zali Steggallová stále neměla prostředky na to, aby mohla konkurovat nejlepším lyžařkám silných národů, a tak ve svěťáku lyžovala v pěti disciplínách – i když pro olympiádu svůj program omezila na slalom, GS a kombinaci. Výsledky nebyly dobré – 22. místo SL, poslední 24. místo GS, DNF v SG. Zali si musela sama hradit poplatky za nadměrná zavazadla, aby na olympiádu dopravila osm párů lyží, branky a další vybavení. Dnes se nad tím pousmívá, ale na svou realitu po Lillehammeru vzpomíná jako na kriticky přelomové období: „Musela jsem udělat strategické rozhodnutí. Cítila jsem, že nejlepší šanci mám, když se stanu absolutní specialistkou na slalom.“ Přibližně v té době se rodina Grollových, která vlastnila prémiové australské středisko Mount Buller, pustila do pořádání alpských závodů. Založili Australský lyžařský institut, platili Steggallové tréninky a poskytli jí odpovídající

31

STORY

OSOBNOSTI

FOTO: NATHAN BILOW /ALLSPORT /GETTY IMAGES

19. února 1998 a cesta k bronzové medaili ve slalomu žen v Shiga Kogen během zimních olympijských her 1998 v japonském Naganu

Světovou šampiónkou

podmínky. První výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat: 10. místo ve SL v Sankt Antonu v prosinci 1995, 4. místo ve SL na MS 1996 v Sestriere, kdy jí bronz unikl o 4 setiny. Zali však stále potřebovala tréninkovou skupinu světové úrovně, a tak v olympijské sezóně 1997–98 začala spolupracovat s německým technickým týmem žen. Ve svých 23 letech už závodila 10 let: „Byl to kritický čas. Buď se probojovat na vrchol Světového poháru, nebo dokázat něco jiného, protože jsem jela na svou třetí olympiádu.“ Jak se ukázalo, stála na prahu nejlepších dvou sezón své lyžařské kariéry.

Cinkot velkých medailí

V úvodním závodě SP v listopadu 1997, za jasného mrazivého dne v utažském Park City, šlo všechno podle plánu. Vyhrála první jízdu, postrach mnoha slalomářů. „Sakra, dokážu to zajet i podruhé?“ pomyslela si.

Podařilo se jí to a stala se první Australankou, jež vyhrála závod Světového poháru. V dalších třech závodech SP pak obsadila páté, šesté a desáté místo a dostala se na šesté místo na světě. Rovněž vyhrála závod Evropského poháru v Piancavallu.

Deset dní před ZOH 1998 v Naganu se Zali rozhodla pro

32

neobvyklý krok – vrátit se na chvíli domů do Austrálie. „Byla to doba před internetem, před Facebookem, před mobilními telefony,“ vzpomíná, „takže člověk byl oproti dnešku velmi odpojený. Cítila jsem se hodně osaměle, když jsem žila sama v Evropě přes celou tamní zimu.

Návrat domů znamenal, že jsem strávila 24 hodin v letadle, ale opravdu mě to emocionálně a psychicky povzbudilo. V lednu je u nás doma polovina léta, teplo.“ V důsledku toho zmeškala jak zahajovací ceremoniál v Naganu, tak vystoupení svého bratra Zeka, jenž závodil v olympijské premiéře snowboardingu, 11 dní před Zaliiným závodem.

Po příjezdu zůstala s německým týmem v prostoru lyžařských závodů, daleko od rozptylujícího chaosu olympijské vesnice.

(V té době měla Austrálie na svém kontě historicky přesně jednu zimní olympijskou medaili, bronzovou z roku 1994 v rychlobruslařské štafetě na 5 000 m.

V Naganu všichni očekávali, že Austrálie získá svou první individuální medaili, nejspíše v akrobatickém lyžování, protože Kirstie Marshallová byla mistryní světa z roku 1997 a Jacqui Cooperová se umístila na druhém místě ve Světovém poháru v akrobatic-

kém lyžování. Ani jedna však nepostoupila do finále a medaili nezískalo ani australské rychlobruslařské družstvo.)

Olympijský průlom

„Najednou se celý australský kontingent na zimních hrách obrátil ke mně, protože jsem byla poslední národní nadějí,“ vzpomíná Zali. „Dva dny před koncem her čelil celý tým kritice.

Od bronzové medaile ze štafety z minulé olympiády se Austrálie neukázala na pódiu, nikam jsme se jako národ neposunuli. Co to má vypovídat o australském sportu? Byla jsem neuvěřitelně nervózní. Byl to šílený tlak. V sázce bylo tolik věcí!“ Po prvním kole olympijského slalomu byly Steggallová a její tréninková partnerka Hilde Gergová z Německa třetí a druhá, za vedoucí Italkou Deborou Compagnoniovou. Brány druhého kola stavěl jejich německý trenér Wolfgang Grassl. Mezi oběma koly strávila Zali Steggallová několik hodin v rozhovoru se svým bratrem v zóně sportovců. „Pamatuji si jen, že jsme si povídali o všem možném a o ničem, na lyžování jsme se příliš nesoustředili,“ vzpomíná bratr Zeke.

V závodě nakonec brala Němka Gergová olympijské zlato a Zali získala bronz.

„Nelze podceňovat, co má olympijská medaile udělala pro financování zimních sportů v Austrálii,“ přemítá, dobře znalá tamních poměrů. Po ZOH v Naganu byl založen Australský institut zimních sportů (v roce 2001 přejmenován na Olympijský institut zimních sportů v Austrálii, OIWA). Institut obdržel roční rozpočet milion dolarů a poprvé tak v Austrálii vznikl tréninkový program financovaný federální vládou na plný úvazek. Fungoval v šesti sportech, podporoval 37 sportovců a vedl k okamžitému zlepšení jejich výsledků, kdy mnozí získali pro Austrálii zlato v různých zimních sportovních disciplínách. „Šlo o počátek pořádného profesionálního zimního programu v Austrálii. Nakonec se tak stalo vše, o čem jsem během dřívější kariéry snila. Měla jsem dobré trenéry, dobré vybavení, dobrý program, dobré sponzory, dostatek finančních prostředků, abych mohla konkurenceschopně závodit na světové úrovni,“ popisuje Zali.

V prosinci 1998 na vánoční americké části štace SP se Zali umístila druhá ve SL v Mammoth Mountain, když jí na zlato chyběla jediná setina na Anju Pärsonovou.

Předtím v Park City dojela sedmá.

Blížil se vrchol sezóny, MS 1999 ve Vailu, a Zali podstoupila během dlouhých příprav na tuto akci další náročnou cestu domů. Její trenér opět stavěl slalomovou trať druhého kola MS; tentokrát jím byl Rakušan Helmut Spiegl a postavil ji přes nejtěžší úsek tamní sjezdovky Pepi's Face: „Hellie se rozhodl pustit trať rovnou z vrcholu a přímo dolů nejstrmějším úsekem, a tam jsem v podstatě rozhodla celý svůj závod,“ vzpomíná Zali. Po první jízdě byla se Švédkou Pernillou Wibergovou na šestém místě, ale jak dodává, „posledních deset branek dolů po strmém svahu je to, kde jsem to vyhrála. Nenechala

Všechno jednou končí

V té době se Austrálie připravovala na pořádání letních olympijských her v Sydney 2000, takže když se Zali Steggallová vrátila s olympijským bronzem z Nagana a titulem mistryně světa, stala se mediální hvězdou – zvlášť ve svém rodném městě Manly, na plážovém předměstí Sydney, kudy později nesla olympijskou pochodeň na její páté etapě kolem města, přes trajekt a po přístavu Sydney Harbour u budovy Sydney Opera House: „Bylo to tak blízko totální oslavě sportu před domácím publikem, jak jsem to kdy mohla zažít, protože v Austrálii se mi nikdy nepoštěstilo absolvovat nějaký velký závod typu Světového poháru.“ Ve stejném období se Zali provdala za olympijského veslaře z her v roce 1996 Davida Camerona, ale ten se sportem skončil a jejich odloučení si vybralo svou daň. Zali po většinu roku pobývala daleko od domova a před závody začala mít problémy se spánkem. Onemocněla žlázovou horečkou a snažila se i přes onemocnění závodit, protože byla v trojčlenném australském týmu jedinou závodnicí, se dvěma trenéry. Navíc ostatní špičkoví slalomáři SP přešli během toho evropského léta na nově příchozí carvingové lyže a Australanka přestup na ně promeškala, protože byla mimo centrum dění. „Je to prostě prokletí jižní polokoule a izolace od zbytku alpské komunity,“ komentuje svůj sportovní osud. A následně, když trénovala na Novém Zélandu, ochromil 11. září 2001 Spojené státy terorismus a Zali Steggallová si řekla, zda by se neměla věnovat něčemu podstatnějšímu, než závodit na lyžích.

„Každá dobrá věc jednou skončí. Otázka zní: Jak? Do olympiády 2002 jsem nevynechala jedinou sezónu, neměla jsem jedinou přestávku kvůli zranění.

Byla jsem psychicky i emocionálně vyčerpaná.“ Její kariéra neslavně skončila zápisem DNF v prvním kole jejího posledního olympijského slalomu.

Civilní život

Zali Steggallová během závodění dokončila vysokoškolské studium (bakalářský obor mediální komunikace na univerzitě v Brisbane), ale vždy toužila studovat práva: „Takže další čtyři roky (2002–06) jsem studovala práva, v průběhu porodila dvě děti a pracovala na částečný úvazek. Na přednášky jsem chodila se svým mladším synem Remym v (dětském lehátku ) Babybjörnu a odcházela jen na výměnu plenek. Studium práv jsem zvládala na více frontách. Pracovala jsem pro svého otce v jeho advokátní kanceláři Roper & Steggall; chtěla jsem se stát nakonec advokátkou, která chodí k soudu.“ K tomu bylo zapotřebí dalších profesních zkoušek, a než je v roce 2008 dokončila, rozvedla se, znovu se vdala a získala tím tři nevlastní dcery. Oblékla si ikonickou uniformu soudů Commonwealthu ze 17. století – napudrovanou paruku a černý talár.

Protože toužila něco ve společnosti změnit, rozhodla stát se právním expertem na pozemkové prostředí, právo původních obyvatel, obchodní, kapitálové, rodinné a sportovní právo. Řídila Olympijský zimní institut OIWA, vedla Síň slávy sportu

Austrálie a byla členkou komise pro porušování antidopingových pravidel Australské sportovní antidopingové agentury (ASADA). Jako příslušnice Mezinárodního sportovního arbitrážního soudu se Zali Steggallová zúčastnila své páté olympiády, a to v roce 2018; v rámci soudního oddělení ad hoc pomohla zamítnout poslední odvolání ruských sportovců a trenérů, kteří se chtěli zúčastnit zimních olympijských her v Pchjongčchangu.

Po 11 letech Zali Steggallová opustila profesi advokátky a stala se političkou: „Koncem roku 2018 jsem se úzce zaměřila na klima.

Naše (australská) klimatická politika byla po dobu deseti, patnácti let velmi nefunkční. Předchozí premiér a současně držitel křesla v mém obvodu Tony Abbott byl neuvěřitelně destruktivní. Vzniklo silné hnutí za alternativní volbu.

V novinových článcích se psalo

o tom, že nejlepším protikandidátem Abbotta by byla profesionální žena, ideálně ve věku 35 až 50 let, se zvučným profilem a profesními zkušenostmi. Říkala jsem si, to zvládnu. Obrátila jsem se na svého manžela (Tima Irvinga) a řekla: Co kdybych to zkusila já? Rozjelo se to a pět měsíců jsme vedli velmi intenzivní kampaň.“ Politická kampaň nebyla jedinou věcí, kterou vedla. Týden poté, co Zali Steggallová ohlásila kandidaturu, se dozvěděla, že se svým partnerem, který spolu s ní trénoval na ultramaraton, vyhráli losování o účast na Tour de Savoie, extrémním závodě na 145 km s převýšením přes 9 km. O osm měsíců později, s nepříliš dokonalým tréninkem, odstoupila po 113 kilometrech: „Je to jediný závod, který jsem kdy vzdala,“ říká. „Chci se vrátit a dokončit buď tenhle závod, nebo Ultra-Trail du Mont-Blanc.

Na našem seznamu je i Western States 100 v Kalifornii, nejstarší trailový závod na 100 mil na světě.“ „Nebojím se žádných výzev,“ uzavírá své vzpomínání umíněná Australanka, která se od soutěžení v padesátivteřinových slalomech dostala k dvacetihodinovým běžeckým závodům a linkování vládní politiky pro celý kontinent.

Zali Steggallová v roce 2021. Vloni v květnu podruhé vyhrála parlamentní volby, s 22% náskokem před favorizovaným kandidátem Liberální strany

FOTO: DON ARNOLD/WIREIMAGE/GETTY IMAGES)

jsem se zastrašit a zvládla jsem to.“ Austrálie tak má od roku 1999 svou první mistryni světa v alpském lyžování.

11. září 2001 ochromil Spojené státy terorismus a Zali Steggallová si řekla, zda by se neměla věnovat něčemu podstatnějšímu, než závodit na lyžích.

33

ADVERTORIAL

Vyhřívané ponožky Therm-ic s technologií S.E.T. ®

Tenké, elastické… a topí!

Teplo na nohy se na lyžích vždy hodí. Nová technologie v ponožkách Therm-ic má tak tenký a pružný topný drát, že vůbec poprvé může být zakomponován i na ultratenkých závodních ponožkách.

N

ová technologie, kterou má francouzský Sidas patentovanou, se jmenuje S.E.T.® = Smart Elastic Technology. Topný drát je široký jen 2 milimetry a je pružný stejně jako ponožka, což jsme u vyhřívaných ponožek dosud neviděli, standardně je topný drát tužší a překrytý další vrstvou textilie. Vyhřívání ponožek S.E.T. vede v jemném a elastickém švu, takže není omezena pružnost a přesný fit ponožek. Proto novou technologii najdeme i na sportovních modelech ponožek. U ponožek je vyhřívání S.E.T. umístěno ze spodní i horní strany prstů na nohou. Topný drát je přitom velmi tenký, všitý do ponožky v takových místech, kde nedochází k otlakům. Není neviditelný, ale při lyžování o něm nevíte – zato nohy o přísunu tepla mohou vědět až 8,5 hodin.

Pro novou technologii S.E.T. je typické vedení topného lanka (také) nad prsty – v místech, kde je potřeba externí teplo, ale nedochází ke styku nohy a boty

Tři řady: hřejivá, sportovní a závodní Pro ty, kdo na lyžích opravdu mrznou, je určen model Therm-ic Ultra Warm Comfort S.E.T. Ten v silnějším úpletu obsahuje 40 % vlny merino, jde tak o velmi teplé lyžařské ponožky i bez vyhřívání, nechybí komfortní výztuhy kolem paty a prstů a mikrokanálky, které odvádí vlhkost.

Tento model poskytuje nejvyšší tepelný komfort.

Sportovnější ponožky Therm-ic Ultra Warm Performance S.E.T. jsou tenčí, mají o trochu méně vlny merino, ale těsnější fit, takže přesně sednou na nohu. Hodí se pro sportovnější lyžaře, kteří potřebují přesnější přenos sil a chtějí cítit přesnější feedback od lyže. Tato tenká konstrukce je doplněna o vyhřívání S.E.T., hodí se tedy pro ty, kteří ocení možnost si přitopit, ale teplé ponožky už nechtějí – mají například boty a vložky do bot upravené na míru, a potřebují tak skvělý kontakt nohy s botou.

Vydrží hřát celý den

Naprostým unikátem je model Sidas Ski Race S.E.T. – nejde o nic jiného než ultratenké závodní ponožky osazené vyhříváním. To dosud nebylo technologicky možné, neexistovaly topné dráty kompatibilní s tak tenkou a elastickou konstrukcí (ponožky jsou utkány velmi jemně a přesně, každou z nich plete stroj pomocí 200 jehel). Ponožky jsou z 60 % vyrobeny z vlny merino, aby i při velmi tenké gramáži měly dobré termoregulační schopnosti, 37 % tvoří odolný polyamid, a dobré padnutí na nohu zaručují 4 % elastanu. Aby opravdu co nejpřesněji obepnuly nohu, vyrábí se v sedmi velikostech.

Baterie se kupují zvlášť – to proto, aby si každý mohl vybrat kapacitu dle své preference. Ty nejvýkonnější (S-Pack 1400B) vydrží s přehledem hřát celý den a lze je ovládat mobilní aplikací.

Baterie je umístěna v samostatném slotu na lemu ponožky, kde nepřekáží, ale její ovládací tlačítko je rychle dostupné.

34

WHEN P E R FO R MANC E & COM FO RT CO MB INE

FROM THE MOUNTAIN FOR THE MOUNTAIN

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: IMAGO

ULRIKE MAIER: Smrt v přímém přenosu

„Když ti je něco předurčeno, tak se to prostě stane. Osudu tak jako tak neunikneš,“ říkala Ulrike Maier. Když pak stála nesmírně populární dvojnásobná mistryně světa ve své avizované poslední sezóně ve Světovém poháru 29. ledna 1994 na startu sjezdu na vyhlášené sjezdovce Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu, nemohla tušit, že jí osud právě odměřuje poslední vteřiny příliš krátkého života.

N

a podzim 1967 bylo doma u ředitele lyžařské školy Balthasara Maiera a jeho ženy Leopoldine v horském městečku Rauris veselo. Rodina přivítala nového člena, holčičku, která dostala jméno Ulrike. Vzhledem k profesi tatínka je nasnadě, že se odmala se sestrami Dagmar a Heidi proháněla po zasněžených svazích.

36

Ulrike od dětství zbožňovala závody a poprvé na sebe výrazně upozornila v jedenácti letech. Nejprve se ve své věkové kategorii stala na domácí půdě mistryní ve školních závodech v kombinaci a obřím slalomu a posléze zvítězila ve slalomu při Trofeo Topolino v Itálii.

V patnácti letech se připojila k rakouské lyžařské reprezentaci a na konci sezóny 1984 se stala rakouskou juniorskou mistryní v kombinaci. Ve stejném ročníku byla v pouhých šestnácti letech druhá v celkovém pořadí Evropského poháru a stejnou soutěž ovládla ve slalomu. Na mistrovstvích světa juniorů v Sugarloafu 1984 skončila dvanáctá ve sjezdu a sedmá v obřím slalomu, o rok později v Jasné dvacátá ve sjezdu, šestá v obřím slalomu a sedmá ve slalomu speciál.

Byly to právě skvělé výsledky z Evropského poháru, které jí přinesly pozvánku o stupeň výše, a tak se postavila 9. prosince 1984 v Davosu na start svého prvního Světového poháru. V kombinaci z toho bylo čtrnácté místo a na bodech skončila i 25. ledna ve slalomu v Arose, kde byla osmá. Jak tomu u mladých závodníků bývá, její výkonnost byla nejprve kolísavá – další sezónu bodovala jedenkrát, pak byla zase dvakrát v top ten…

Ulrike Maier na trati závodu v Santa Caterině v listopadu 1993

Nastupovala ve čtyřech disciplínách – slalomu, obřím slalomu, superobřím slalomu a kombinaci (tu pátou, královskou neboli sjezd, na svěťákové úrovni přidala až v roce 1992 ve Vailu). Stále víc se její úspěchy krystalizovaly ve dvou z nich – obřáku a super-G, opakovaně ale dokazovala výsledky v nejtočivější disciplíně, že zůstává schopnou univerzálkou.

Největší poklad

Průlomová sezóna přišla na přelomu let 1987 a 1988 – Ulli, jak jí přezdívali fanoušci, si v ní nejprve dojela ve slalomu v Courmayeru premiérově pro třetí místo na stupních vítězů. Na olympijských hrách v Calgary představovala její šestá pozice v obřáku nejlepší umístění z Rakušanek (doplněno o desáté místo ve slalomu). Hotovou smršť pak znamenal březen, kdy se na stupních vítězů objevila hned třikrát – druhá byla v obřáku v Aspenu a super-G v Rosslandu, třetí v obřáku v Saalbachu-Hinterglemmu a v celkovém pořadí Světového poháru skončila osmá.

Vteřiny, co změnily vše Trofeo Topolino Za zrodem závodů, které jsou považovány za ty nejprestižnější pro kategorie U14 a U16, stojí italské novinářské duo Mike Bongiorno a Rolly Marchi. Svůj nápad poprvé uvedli do praxe roku 1958 v Courmayeru, následně Trofeo Topolino hostila další místa jako Monte Bondone, Folgarida, Pinzolo nebo Valsugana. Každoročně se zapojí kolem 400 dětí, přičemž každý národ má k dispozici deset startovních míst (s výjimkou Italů, pro které jich je vyčleněno dvacet). Za svůj původní název vděčí klání Mickey Mousovi, kterého Italové nazývají Topolino. Od začátku akci sponzorovala Walt Disney Company, po rozluce v roce 2016 jsou nadále závody označovány jako FIS Children Cup. V minulosti bylo často Trofeo Topolino jedním z prvních míst, kde na sebe upozornily pozdější velké persony alpského lyžování. Vítězství si odsud odvezli například Lindsey Vonn, Mikaela Shiffrin, Katja Seizinger, Marc Girardelli, Lara Gut-Behrami, Dominik Paris, Henrik Kristoffersen, Elisabeth Görgl, Benjamin Raich a mnoho dalších. Z nám blízkých končin musíme zmínit skvělá vítězství Olgy Charvátové-Křížové, Šárky Strachové, Veroniky Velez-Zuzulové nebo Petry Vlhové.

Forma ji zastihla i v nadcházejícím ročníku, kdy v super-G, kombinaci a obřím slalomu dokázala skončit čtyřikrát druhá a jednou třetí. Neustále pokukovala po nejvyšším stupínku, ale ten zatím zůstával mimo její dosah. To se mělo změnit na mistrovství světa v alpském lyžování, které v roce 1989 hostil Vail. Ženské super-G tehdy nabídlo pořádný nervák – trio nejšťastnějších se vešlo do čtyř setin vteřiny a zlato tentokrát konečně doputovalo k Ulli. Ta vzápětí fanoušky šokovala, když odpálila po zisku cenného kovu bombu – je ve třetím měsíci těhotenství, a tak sezónu s okamžitou platností přerušuje. Otcem byl její přítel Hubert Schweighofer, který v juniorských kategoriích rovněž nahlédl do rakouské reprezentace, a tak z toho byl v alpské zemi krásný příběh. Ulrike se téhož roku stala rakouskou Sportovkyní roku, a především přivedla v létě na svět dcerku Melanii.

Srdce lvice

O návrat na závodní svahy se novopečená maminka pokusila hned v nadcházející sezóně, ale v těsném sledu si v lednu utrhla meniskus a v březnu přetrhla vazy, takže po dvou náročných operacích byla nucena řadu měsíců v bílém cirkusu vynechat, aby se opět objevila ve startovní listině 11. ledna 1991 v Kranjské Goře, kde skončila devátá.

Na sklonku měsíce měla obhajovat zlato z mistrovství světa na domácí půdě v Saalbachu-Hinterglemmu, ale po dlouhé zdravotní pauze jí nikdo nevěřil.

Ulli ale zase jednou dokázala své krajany překvapit, když po trati super-G prolétla nejrychleji ze všech a obhájila svůj triumf.

O čtyři dny později byla v obřím slalomu rychlejší pouze Švédka Pernilla Wiberg

a Rakušance, která se stala miláčkem publika, se na krku houpala stříbrná medaile.

Chvíle vrcholného štěstí podtrhlo, i že maminku v cíli v náruči Huberta Schweighofera nadšeně vítala maličká Melanie.

Velká bojovnice byla zpět a světu vyslala jasný vzkaz, totiž že je třeba s ní počítat. Po dalším roce, kdy se ke konci ročníku v březnu ve Vailu poprvé postavila i na start sjezdu Světového poháru, konečně prolomila sérii bez výhry, když hned zkraje sezóny 1993 vystoupila v Park City v Utahu ve svěťáku na stupeň nejvyšší.

Vše nasvědčovalo tomu, že má dobře rozdané karty, protože byla rázem k nezastavení, přidala další dvě prvenství a bronz při finále v Åre, což jí v součtu vyneslo páté místo celkově. Jenže srdce už nebilo jen pro zasněžené svahy. Máma lvice postrádala své mládě. „Je pro mě závod od závodu těžší loučit se s mou dcerou. Mám pokaždé téměř slzy v očích, když za mnou mává na rozloučenou,“ připustila v jednom interview Ulrike.

Po dlouhém přemýšlení proto veřejně před startem sezóny 1994 oznámila, že tato bude její poslední. Ještě jednou se chtěla podívat na olympiádu a pokusit se vyhrát medaili. Ta jí v Albertville těsně unikla, když finišovala na páté pozici v super-G a na čtvrté v obřáku o pouhých šest setin pomaleji než Anita Wachter a Diann RoffeSteinrotter, které se podělily o druhé místo.

Technicky tak byl její čas třetí nejlepší, ale víme, co říkají v takové situaci pravidla. Přála si pokusit se o výhru v celkovém bodování Světového poháru a pak pověsit závodní lyže na hřebík, vdát se a převzít lyžařskou školu svého otce. Dokonce už pro ni měla připravený nový slogan: „Zde se rodí mistři světa.“

Od zahájení v Söldenu, kde se tehdy jelo poprvé, sbírala povětšinou kvalitní umístění do desítky, do ledna a závodu v Mariboru, který vyhrála, byla pětkrát na stupních vítězů.

S výjimkou slalomu v Altenmarktu-Zauchensee startovala pokaždé, tedy i ve sjezdech, jež byly její nejslabší disciplínou. Proto ji 29. leden zastihl na Kandaharu v Garmisch-Partenkirchenu, kde jely ženy sjezd teprve podruhé v historii po závodech z 11. ledna 1977. Protože se však chtěl bavorský areál ucházet o pořadatelství mistrovství světa, byl zařazen do programu. Ženy čekalo klání na nesmírně náročné pistě, která si v minulosti už vyžádala oběti. Mladá Rakušanka věřila, že ví, co dělá: „Myslím, že dovedu dobře odhadnout nebezpečí sjezdu. Doufám, že dokážu správně dávkovat míru rizika.“ Předcházející noc sněžilo, organizátoři tak měli od rána plné ruce práce, aby čerstvou nadílku postahovali k okrajům sjezdovky.

V ideálním sjezdovém koridoru se tak blýskal modravý led. Ulrike se odpíchla a vyrazila do údolí. Úvod její jízdy se neobešel bez drobných chyb, ale na své poměry jela dobře.

Po necelé minutě a půl ji čekal už jen traverz FIS-Schneise před levotočivou zatáčkou, která ji měla nasměrovat na Tauberschuss a do cíle.

V pasáži, která bývá považovaná za nejsnazší úsek Kandaharu, se však zničehonic Ulli zakousla horní, pravá lyže do sněhu. Závodnice se snažila získat zpět balanc a zatlačila do levé lyže, ta se ale rovněž zařízla do sněhu.

Rakouská šampionka ztratila rovnováhu a upadla tak nešťastně, že se hlavou uhodila o tvrdou podložku a balík slámy, který chránil časomíru, přičemž tělo pokračovalo setrvačností dál. V tu chvíli na křehké tělo působila síla rovná čtyřem tisícům newtonů. V zasněženém lese zavládlo ticho.

V Raurisu sledoval závod své životní partnerky Hubert Schweighofer se čtyřletou Melanií, když přišel okamžik nárazu. Později bude vzpomínat, jak dcera vyhrkla: „Já nechci, aby maminka krvácela.“ Ti, kdo viděli v přímém televizním přenosu klouzat po sjezdovce bezvládné tělo sportovkyně, jako by to byla hadrová panenka, ten obraz už nikdy z hlavy nedostanou.

Závod byl přerušen, na místo nehody zamířili zdravotníci a organizátoři rozmístění po trati. Už po dvaceti vteřinách dorazil Christoph Kruis, lékař zajišťující první pomoc.

A bylo mu okamžitě jasné, že je zle. „Tento typ zranění je považovaný za smrtelný okamžitě, jak k němu dojde,“ vysvětlil. Přesto tu byl vrtulník, aby odtransportoval Ulrike Maier do nemocnice v Murnau.

37

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Ze startu se po půlhodinovém přerušení začaly do cíle spouštět další závodnice, pořadatelé se rozhodli, že bude závod dokončen.

Sjezdařky by nemohly být po dojezdu do cíle víc v šoku: Jak nás za takových okolností mohli nechat závodit?

V 18:15 v oficiálním prohlášení potvrdili lékaři z úrazové kliniky v Murnau slova kolegy z trati. Nedalo se už nic podniknout, nárazem se okamžitě přerušilo nervové spojení mezi hlavou a zbytkem těla. Ulli si srazila vaz. Ulli je mrtvá.

O den později na místě nehody stanul Hubert Schweighofer a přísahal: „Panstvo za tohle zaplatí. Ty z FIS, kdo nesou vinu, poženu k zodpovědnosti, dokud bude instance, kam se obrátit.“

Poslední cesta

Kostel v Raurisu měl být svědkem svatby, místo toho na hřbitov vešel začátkem února smuteční průvod. Poslední rozloučení se všemi milovanou lyžařkou si nenechalo ujít pět tisíc lidí, mezi nimiž nechyběli prezident Mezinárodní lyžařské federace Marc Hodler a legendy sportu jako Toni Sailer, Harti Weirather, Toni Innauer nebo Werner Grissmann.

Hluboce otřeseni byli obyvatelé, kteří Ulli zbožňovali – neměla hvězdné manýry, neváhala se zastavit na kus řeči a vyslechnout, co kdo právě prožívá… „Když byla mezi námi, aplaudovali jsme jí při jejích vítězstvích.

Jsme jí dlužni, abychom ji doprovodili na její poslední cestě,“ popsala náladu mezi místními jedna z žen z Raurisu. „Vždyť nám přece slíbila, že nebude riskovat všechno, a vždycky se cítila tak jistě, když stála na lyžích,“ nedokázal zadržet slzy otec Balthasar Maier. Malá Melanie mezi smutečními hosty scházela. Tehdy ještě věřila, že maminka odešla do nebe, ale brzy se za ní vrátí.

Po pohřbu vystřídal smutek hněv. „Závodní tratě jsou stále rychlejší a bezpečnostní opatření s tím nedokáží držet krok. Vždy jsme se klepali, když měla jet, ale bylo to její přání, závodit na lyžích,“ vzpomínal Balthasar Maier.

U soudu se mezitím snažil Hubert Schweighofer, aby pořadatelé za smrt jeho životní družky pykali. Neúspěšně. Konečný verdikt zněl, že míra zavinění ze strany organizátorů je minimální, a uložil jim zaplatit 10 000 marek Horské službě Garmisch-Partenkirchen. Příčinou byla podle soudu chyba závodnice při sjezdu.

Pod drobnohled se dostal nový, vykrojený typ lyží, na nichž se Ulli spustila na trať. K dnešním carvingovým měly ještě hodně daleko, mohly však k neštěstí přispět? Nešťastnou dynamiku pádu popsal k soudu přivolaný fyzik Werner Nachbauer: „Poté, co Ulrike dokázala ovládnout zaříznutou pravou lyži, zařízla se

38

Ulrike s dcerou Melanií. Olympijské hry v alpském lyžování v Albertville, 11. února 1992, kde jí medaile jen těsně unikla

jí i levá a v důsledku silného vykrojení začala samovolně zatáčet doprava.“ V důsledku toho dodnes Ulrike Maier platí za první oběť vykrojených lyží. Přes rozhodnutí soudu se nakonec FIS rozhodla na konto Melanie věnovat 600 000 švýcarských franků. Zda šlo přece jen trochu o špatné svědomí, nebo naopak o nezištný dobrý skutek, se můžeme jen domýšlet.

Kde ty loňské sněhy jsou…

Hubert Schweighofer se do roka stal z objektu soucitu v očích řady Rakušanů kontroverzní postavou, když začal nový život po boku partnerky, s níž měl posléze dvě další děti. Hodně se také napsalo o soudních tahanicích o dům a lyžařskou školu v Raurisu, kdy

Balthasaru Maierovi tvrdil, že na ni má nárok coby součást dědictví po snoubence.

Mistrovství světa Garmisch-Partenkirchenu připadlo až v roce 2011 a dějištěm ženského sjezdu Světového poháru bylo až v roce 2010 v rámci generálky, to už však trať prošla úpravami. Doplnily se i desítky kilometrů sítí a vzduchové polštáře, aby se ještě zvýšila bezpečnost. Od nehody Ulrike Maier také závodníci před startem podepisují prohlášení o účasti na vlastní nebezpečí.

Na místě nehody připomíná milovanou Ulli pomníček se slovy: „Kdo věří, ten žije navěky.“ Její jméno nese také už pár let závodní sjezdovka v Raurisu a skok v Saalbachu Hinterglemmu, kde kdysi na vrcholu štěstí slavila své medaile s rodinou.

Slavíme 30 let V uplynulém září jsme oslavili 30 let od chvíle, kdy Milan Luštinec vyrobil svůj první snowboard.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem našim zákazníkům a obchodním partnerům za podporu a přízeň, které si hluboce vážíme.

lusti.cz

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: FACEBOOK

Je třeba

zajet Killyho V roce 1972 – uprostřed největšího lyžařského rozpuku všech dob – vypadl Američan Dan Mooney z reprezentačního US Ski Teamu. Vypůjčil si, postavil se na vlastní nohy a o rok později závodil s legendou Jeanem-Claudem Killym – a zvítězil.

N

a jaře 1972 bylo Danovi Mooneymu 21 let. O pár roků dřív se probojoval do proslulého amerického lyžařského týmu a chtěl se účastnit zimní olympiády v Sapporu. Byl však v průběhu té zimy zraněný a frustrovaný z toho, že se následně do Japonska na hry neprobojoval.

V březnu pak byl diskvalifikován v prvním kole slalomu na národním šampionátu na oregonském Mt. Bacheloru. Ještě než mistrovský slalom skončil, odjel zpět do svého bytu do Bendu, kde o samotě vysedával do noci, popíjel pivo a přemýšlel o budoucnosti. Věděl jediné – těžko mohl čekat, že ho v americkém týmu nechají další čtyři roky do olympiády 1976 (která původně měla být v domovském Coloradu, ale nakonec ji přesunuli do Rakouska). Dan zakoušel nahořklou pachuť předtuchy, že se nejspíš nachází na konci své nedlouhé závodní kariéry.

Při svém posmutnělém nočním zpytování nahodile listoval posledním číslem časopisu Ski Racing, aniž by jeho obsahu věnoval zvláštní pozornost.

Nějak mu však padla do očí celostránková reklama propagující poslední dva závody mladé, ale už silně populární série World Pro Skiing Tour v sezóně, jež se měly konat následující týden

40

ve Steamboat Springs a Vailu v Coloradu.

Závody série World Pro Skiing Tour, které založil bývalý trenér amerického lyžařského týmu Bob Beattie, se konaly teprve třetí sezónu. Beattiemu se už ale podařilo pro jeho nový projekt získat několik olympioniků, počínaje Billym Kiddem, který vyhrál první ročník série v roce 1970, nebo Spiderem Sabichem, vítězem dalších dvou ročníků série. Po ZOH 1972 v Sapporu Beattie naverboval další americké reprezentanty ze SP a čerstvé olympioniky, Hanka Kashivu a Tylera Palmera.

Dan Mooney svému bývalému reprezentačnímu kouči Beattiemu zavolal a on jej pozval, aby se pokusil kvalifikovat do Steamboatu. Dan Mooney vzpomíná: „Nejdřív jsem se ale musel dostat do Colorada a měl jsem na kontě jen asi 10 dolarů. Usoudil jsem, že na cestu tam, zaplacení startovného a něco málo na jídlo a pivo budu potřebovat aspoň 300 dolarů. Jediný člověk, kterého jsem mohl požádat o takovou půjčku, byla moje matka, válečná nevěsta, která se narodila a vyrostla v Německu. Očekávala, že se vrátím na vysokou školu, když odcházím z lyžařské reprezentace. Nejdřív řekla ne, ale já jí slíbil, že pokud mi profesionální závodění nevyjde, udělám si

Dan Mooney ve svém prvním závodě profi túry ve Steamboat Springs v březnu 1972

výlet do Denveru a přihlásím se (na tamní univerzitě) na jarní semestr. Mlčela. Zadržel jsem dech. Pak řekla – Ach du liebe, Danny, ty jsi v rodině ten divoký… Souhlasila pod podmínkou, že jí to vrátím a dodržím svůj slib ohledně studia.“

Moondog ve Steamboatu Do Steamboatu přijel Dan Mooney autobusem ve středu odpoledne a ve čtvrtek ráno se přihlásil na kvalifikaci. V profesionálních závodech se dostávali lyžaři do placených kol až mezi posledními šestnácti, mezi něž

Brutální příprava

Warrenův tréninkový program byl jaksepatří intenzivní. Každé ráno v sedm jezdili na kole ze Squaw Valley do Truckee High School, což bylo asi 50 km tam a zpět. Odpoledne běhali 8 km na středoškolské dráze a v pondělí a ve středu chodili do posi-

FOTO: FACEBOOK

FOTO: FACEBOOK

se snažila probojovat více než stovka bojovných lyžařů.

Závody začaly odsýpat jednu jízdu za druhou. Dan byl v ráži; v prvním kole zajel nejrychlejší čas, vyhrál i odpolední kolo. Lidé si toho všimli, včetně Beattieho.

Po druhém kvalifikačním kole přišel k Danovi a řekl mu, že vypadá opravdu dobře. „Začal jsem si myslet, že by to s tím profesionálním závoděním mohlo vyjít,“ vzpomíná Dan. I páteční kvalifikaci Dan zvládl na jedničku a po čtyřech kvalifikačních jízdách byl v placené šestnáctce a mohl se těšit na ostrý víkend: „Lyžařské závody byly opět zábavné. Byl jsem se svým kamarádem Tylerem a život se zdál být sladký.“ V sobotním obřím slalomu se dostal do čtvrtfinále, v nedělním slalomu do semifinále. Za dva dny si vydělal asi 1 500 dolarů (dnešních asi 12 000 dolarů).

Další týden přejel na pokračování série do Vailu a vydělal dalších 500 dolarů: „Dva tisíce dolarů za dva týdny! Byl jsem v sedmém nebi – dokázal jsem, co jsem chtěl, udělal jsem si jméno na profesionální úrovni a měl jsem dynamiku do další zimy. Měl jsem dobrou šanci na sponzoring pro sezónu 1972–73. Vrátil jsem mámě těch 300 dolarů a na vysokou školu jsem se už nevrátil.

S Tylerem jsme letěli první třídou na dva týdny na Bahamy.“ Na léto se Dan vrátil domů do Squaw Valley. Jeho starý přítel Warren Hoot Gibson, trenér tamního juniorského lyžařského týmu, sestavil podnětný letní tréninkový program a Dan chtěl trénovat s jeho mladými svěřenci a zároveň hledat sponzory – počínaje K2, jeho dodavatelem v reprezentačním týmu.

Na stupních vítězů ve svém slavném slalomovém závodě ve Vailu v listopadu 1972. Zleva stříbrný Tyler Palmer, vítěz Spider Sabich a bronzový Dan Mooney

lovny, kde na každém z deseti stanovišť intenzivního kruhového tréninku dělali po deseti opakováních. V úterý a ve čtvrtek běhali sprinty; po deseti úsecích dlouhých 500 metrů následovalo deset 300m úseků s minutovým odpočinkem mezi nimi. Pokud někdo úsek nedokončil ve stanoveném čase, musel si přidat další trestný. Na tzv. černý pátek pak dělali jak posilování, tak sprinty.

Dan protestoval, program se mu zdál přehnaný. Warren mu položil ruku na rameno a zeptal se ho: „Slyšel jsem, že Jean-Claude Killy se letos připojí k profesionální túře. Chceš se proti němu postavit na start, a nebýt v nejlepší možné fyzické kondici?“ Dan si v duchu odpověděl: „Cože, já závodit s Killym, bok po boku? To se nikdy nestane…

Jenže, co když jo?“ Warren Dana dostal. Mooney poctivě dřel na kole, ve vytrvalostních bězích, na sprintech i v posilovně. Zažíval neskutečnou bolest; bylo to pro něj neskonale dlouhé léto a podzim.

Začátkem června pak Dan zavolal

Gordymu Eatonovi, závodnímu řediteli firmy K2, se žádostí o sponzoring. Ten zdvořile Dana vyslechl a pak mu vysvětlil, že na rozhodnutí je ještě příliš brzy, ale že všechno řádně posoudí a ať se mu Dan ozve v červenci.

Ten měsíc jel Dan Mooney do Aspenu na propagační tiskovou konferenci World Pro Skiing a kamarád Tyler Palmer tam byl také. Dan ho přemluvil, aby s ním odjel do Squaw Valley a připojil se k Warrenově drilu. Když tam Palmer dorazil a poznal, jak je to všechno brutální, rovněž protestoval. Ale Warren měl dar promluvit člověku do duše a Tylera získal na svou stranu během necelých pěti minut.

V červenci Mooney znovu volal do K2 a dostal opět stejnou odpověď. Vzpomíná: „Do října mě tahali za nos a pak mi řekli, že Spider Sabich bude ten rok jejich jediným závodníkem na profesionálním okruhu. Byl jsem vzteky bez sebe. Kdybych to věděl v červnu, měl bych čas si něco domluvit. Teď, když do prvního závodu zbývaly necelé

dva měsíce, už bylo pozdě.

Musel bych do toho jít jako nezávislý a doufat v nějaké dobré počáteční výsledky. Pak by si mě možná vybral nějaký sponzor.“ Ve stejnou dobu, uprostřed léta, se Dan dozvěděl, že Rossignol sestavuje profi tým lyžařů z různých zemí pod názvem Rossignol Flying Circus. Potřebovali Američana, protože Tour byl americký vynález a všechny závody túry se pořádaly v Severní Americe. Vypadalo to, že se jím logicky stane Tyler Palmer. Jenže pak na konci října, necelé čtyři týdny před prvním závodem, zavolal Beattie Tylerovi, že Lange pro něj přišel s mnohem lepší nabídkou, než je ta od Rossignolu. Když to Tyler Danovi řekl, ten pocítil opět záblesk naděje: „Rossignol tě bude muset nahradit jiným Američanem!“ Dan Mooney bez váhání zavolal do Rossignolu a spojil se s ředitelem závodů Gerardem Rubaudem.

Už se s ním jednou setkal, a když se mu nyní představil, Rubaud ho znal. Dan neztrácel čas a vysvětlil mu, že Tyler právě podepsal

41

FOTO: FACEBOOK

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

„Tohle byl konec, nedělní ráno.

Tlak jsem cítil ještě dřív, než jsem vstal z postele. Pořád jsem si říkal: Dneska nesmíš udělat chybu, musíš jezdit perfektně, musíš si za tím jít, musíš se soustředit. A tak jsem si přikázal: Dneska holt neuděláš chybu.“ už poslední šance, nedělní slalom.

Killy, který od vailské rundy lyžoval za Rossignol, se alespoň dostal do finále v GS, kde prohrál se Stueferem.

Jean-Claude Killy coby celkový vítěz ročníku profesionální ligy ve Steamboatu v březnu 1973 „Tohle byl konec, nedělní ráno. Tlak smlouvu s Langem, což znamená, nervózní, ale vydržel jsem, a když jsem cítil ještě dřív, než jsem vstal že v Rossi budou potřebovat jsme odjížděli do Aspenu na první z postele. Pořád jsem si říkal: nějakého Američana. „Do prvního závod, cítil jsem se docela dobře.“ Dneska nesmíš udělat chybu, závodu zbývají tři týdny, tak ti musíš jezdit perfektně, musíš si V Aspenu se nedařilo volám, abys věděl, že jsem tvůj za tím jít, musíš se soustředit.

V Aspenu Dan neměl problém člověk,“ kul železo Dan. Gerard A tak jsem si přikázal: Dneska holt dostat se do 16. kola, ale v první na to: „Tohle všechno je pro mě neuděláš chybu.“ Do semifinále placené jízdě mu vypnulo vázání novinka. Nech mě udělat pár teleslalomu postoupili Dan, Tyler, a nedojel. Jedna šance byla pryč, fonátů a zavolám ti zpátky.“ Sabich a Killy. Dan se utkal s Tylezbývaly tři. Druhý den se Dan Když tak učinil, Gerard Danovi rem a Sabich s Killym. Poražení kvalifikoval do slalomu, ale opět nabídl, že mu zaplatí náklady na by pokračovali v závodě o třetí vypadl v prvním kole. Takové dvoutýdenní trénink s továrním a čtvrté místo, vítězové o první chyby si už dál nemohl dovolit. týmem ve Vailu a poté na první a druhé. Tyler, specialista na slaAspen se nepovedl a Dan odjížděl dva závody série. Pokud by Dan lom, vyhrál předchozí zimu slalom zklamaný, avšak ještě ne porav některém z těchto závodů Světového poháru v Kitzbühelu. žený. Ani pro Killyho a Sabicha to skončil třetí nebo lepší, nabídl by Vyrostl v New Hampshire, kde se nebyl slavný víkend. Oba bojovali mu smlouvu, která by Dana udrtrénuje jen slalom na ledových o postup do kvalifikace. Killy, žela v týmu Rossignolu po celou svazích. Dan jel dobře, ale Tyler nesponzorovaný a závodící na sezónu. Pokud by neuspěl, byl by ještě líp a postoupil do finále. vypůjčených lyžích K2, pak propo vailské rundě opět odkázán hrál první kolo GS s Haraldem Stu- Poslední vailská šance sám na sebe.

Ve druhém semifinále porazil eferem; na Rossignolkách vypadl Ve Vailu, vytržen společností Spider Killyho. Dan Mooney tak jel ve čtvrtfinále slalomu. Sabich týmových jezdců Rossignolu o třetí místo ve dvojici s nejlepším spadl v prvním kole GS a prohrál z temnot deprese, Dan trénoval s Kenem Corrockem v prvním kole lyžařem historie. Killy vlastnil tři s Alainem Penzem a Pierrem zlaté medaile z mistrovství světa, slalomu. Stuefer vyhrál GS a Hugo Pouteil-Noblem z Francie, Otto tři zlaté olympijské medaile a šest Nindl slalom. Francouz Penz byl Tschudim z Norska a Malcolmem titulů ve Světovém poháru. Byl to v obou závodech druhý.

Milnem z Austrálie. Ottu znal Danův idol. Dan už měl jedinou Následující víkend ve Vailu poměrně dobře, ostatní ale ne. příležitost a slalom nebyl jeho Dan v sobotu v 16. kole GS vyjel Snažil se držet stranou a být silnou disciplínou. z trati, nedokončil. Zbývala mu nenápadný: „Byl jsem pořádně

42

Mooney mířil k lanovce, aby se vyvezl na start. Z ničeho nic se objevil Tyler, aby se s ním svezl v křesle. Řekl Danovi: „Moondogu, můžeš ho porazit. Neví, kdo jsi. Neví, že jsi v létě zaběhl deset milionů pětistovek. Je u tebe doma. Musíš ho porazit ze startu, jít do prvního skoku před ním nebo těsně s ním. Když to zvládneš a zajedeš ho, máš šanci na kontrakt.“ Trať a cílový prostor paralelního slalomu lemovalo neuvěřitelných pět tisíc fanoušků. Beattie závod moderoval přes reproduktory rozmístěné podél trati a uměl dav náležitě rozproudit.

Když se otevřela startovací brána první ze dvou jízd, Dan vystřelil jako z děla a získal malý náskok. V prvních brankách cítil Killyho přítomnost přímo na sobě.

Do prvního skoku oba letěli bok po boku, a když se blížili k druhému skoku, Killy získal mírný náskok. Druhý skok oba ustáli a sprintovali do cíle. V první jízdě získal Killy 2 desetiny sekundy, což nebyl nijak zásadní náskok.

Když se Dan vracel nahoru na start, Tyler ho už čekal u lanovky: „Vidíš, není to špatný. 2 desetiny sekundy. Máš ho! Je nervózní, nečekal, že budeš tak blízko!

Znovu ho udělej na startu, dojeďte spolu k prvnímu skoku a ty to pak rozbal a zajeď ho!“ Do druhé jízdy si oba soupeři prohodili trať. Dan ve startovní bráně bušil hůlkami do sněhu a zhluboka dýchal: „Podíval jsem

lyžařský závod. Před druhým skokem Killy mírně zaváhal a Dan získal mírný náskok. Na skoku vedl asi o půl délky lyže, právě tolik, aby ho už ztratil ze zorného pole.

Dan ustál druhý skok a soustředil se na cílovou rovinku, zbývalo pět branek. Dal do dojezdu všechno a ještě něco navíc.

Dan překonal cílovou čáru jako první a hned se ohlédl přes

z druhého skoku, zaháknul špičku a minul branku, čímž byl oficiálně diskvalifikován. Moondog to dokázal. Znervóznil Killyho a obsadil třetí místo!“ Tyler byl u Dana jako první.

Objal ho kolem ramen a poplácával po zádech: „Dokázal jsi to, Moondogu, dokázal jsi to!

Ty hajzle! Kdy se z tebe stal slalomář?“

V pět hodin odpoledne se Dan sešel s Gerardem v jeho hotelovém pokoji. Rubaud mu předal slíbenou smlouvu od Rossignolu: „Vzpomněl jsem si na můj byteček v Bendu, kde celé tohle dobrodružství začalo. Pak jsem vzal do ruky pero. Napadla mě jediná myšlenka: Moondogu, vyjíždíš s cirkusem!“ Dan Mooney zakončil sezónu 1972–73 jako osmý nejlepší lyžař FOTO: FACEBOOK

se na Killyho. K mému překvapení tam jen tak stál a díval se na mě, takže jsem přestal funět a pohled mu oplatil. Trvalo to asi 15 vteřin a – věřte mi nebo ne – přísahám, že jsem v jeho očích viděl něco jako strach. V tu chvíli jsem nahlas zavolal: Tak jo, jdeme na to! Myslím, že startér mi možná tiše fandil, protože vyhlásil: Pan Mooney naznačil,

Propagační poster továrního týmu Rossignol 1972–73, nazvaný podle tehdejšího monty-pythonovského kasovního trháku

že by chtěl pokračovat druhou jízdou. Máme volnou trať? Jsou závodníci připraveni?“ Když se startovací brány otevřely, bylo jasné, že Killy nemá v úmyslu nechat se porazit.

A Dan? Ten měl co dokazovat.

Závodili jako posedlí: naráželi do branek, riskovali. Na první skok najeli těsně vedle sebe. V polovině trati to byla spíš rvačka než

rameno, aby zjistil, jak daleko je soupeř. Killy však nikde. Dan se zastavil. V cíli vládlo hrobové ticho – dokonce i Beattie mlčel. Dan se podíval nahoru svahem a tam mezi druhým skokem a cílem stál Killy, sbíral se ze země a nasazoval si lyže. Pak se z reproduktoru ozval Beattie: „Dámy a pánové, mám tu oficiální rozhodnutí šéfa trati.

Jean-Claude Killy přistál široce

Pak se již kolem Dana shromáždil dav, novináři, televize: „Všichni se mě na přeskáčku ptali, jak jsem to dokázal, jaká byla moje strategie. Neměl jsem slov. Pak se davem prodíral Jean-Claude a blížil se ke mně. Lidé ustupovali stranou, aby mu udělali místo. Natáhl ke mně ruku a řekl: Gratuluji, Dane. Dnes jsi lyžoval jako opravdový šampion.

Zasloužil sis vyhrát.“

z profesionální túry a vydělal 10 100 dolarů. V profi lize si vydělával dalších pět sezón. Killy přes vánoční přestávku tvrdě potrénoval a vrátil se se smlouvou s týmem Rossignol, aby vyhrál celou Tour a 28 625 dolarů na odměnách a dalších 40 tisíc dolarů jako bonus pro vítěze.

V soutěži však už nikdy více neuspěl.

43

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

O jízdě na lýžích

Tumlování kursistů v sezónách kolem přelomu tisíciletí v duchu pokynů páně Lorence

Cvičení lyžecká Václava Lorence Nepochybně v sezóně 1893 zahájil výrobu ski v Jilemnici, zrovna jako v sousední Horní Branné kolář František Soukup, šikovný podnikatel, filuta a závodník Václav Lorenc.

V Krkonoších už před ním mustroval ski ve velkém Franz Baudisch, strojní výroba lyží Mladé Buky. Baudisch byl první, který v zimě 1891 otiskl ve svém vzorníku i propagační informace o metodice výcviku v lyžbě. Jilemnický Lorenc ho následoval a inspirativně působil tiskem návodu, kterak zvládat divoká prkýnka, také řídící učitel Buchar v časopise Turista.

44

V

samu a běh na lýžích pokládali za velice nebezpečnou. Běh na lýžích vážen je v krajinách severních jako sport, jenž svaly v nejvyšší míře utužuje a tělu svěžesti a elastičnosti dodává.

A věru nesnadno jest pomysliti a představiti si něco rychlejšího a více osvěžujícího než tuto jízdu s větrem o závod po zasněžených, rozlehlých pláních a jich příkrých svazích, kdy příjemně ovívá nás studený vzduch a člověk vniká dál a dále, překonávaje hravě a bleskurychle veškeré překážky v cestu se stavící.

V českých pohraničních horách má jízda na lýžích veliký praktický význam a v poměrně krátké době sport tento došel obliby a rozšíření, nejvíce v kruzích sportovních. Dlužno podotknouti, že s cvičením se v jízdě nejsou zvláštní a nebezpečné obtíže spojeny. Důkazem toho je faktum, že nejen dámy, ale

i školní děti sport tento vydatně a úspěšně provozují.

První cvičení počneme na rovině neb zcela mírném svahu v rovinu přecházejícím, a to na sněhu náležitě ulehlém, suchém a sypkém. V době tání neb na površku – ztvrdlém povrchu – není radno se cvičením počínati.

Učme se choditi na lýžích tak, abychom kladli nohy vedle sebe zcela souběžně, při čemž za námi stopa po lýžích má se jeviti jako dva rovnoběžné tahy. Opora jedné neb i dvou holí v začátcích je nezbytná. Kráčejíce po rovině neb mírně stoupajíce, nezvedejme lýží, nýbrž pouze střídavě ku předu po sněhu je posunujeme. I se stoupáním do výšin nabudeme brzy cviku a zběhlosti tím, že lýže pozvedáme rázně v povrch sněhu, vykročíme a holí poměrně se opíráme. Při příkřejší chůzi do vrchu jdeme šikmým směrem ku předu stupňovitě,

áclav Lorenc vyráběl a nabízel celou škálu sportovních potřeb, poprvé získal medaili na výstavě v Červeném Kostelci.

Zkraje svého podnikání s lyžařskou výzbrojí nechal v tiskárně L. A. Riedla v Nové Pace zhotovit „Ceník sportovního závodu Václava Lorence – Jilemnice – Čechy“.

Jeho pedagogické rady cvičení na ski, nazvané zde „O jízdě na lýžích“ jsou natolik sugestivní, půvabné až úsměvné, že nezbyde, než je milovníkům historie a sportovníkům na ski přetlumočit.

Ceník Václava Lorence

„Lýže, ski, jsou původu laponského a čuchonského. Od těchto národů přiučili se sportu tomuto Norové a Švédové, kde stal se pak běh na lýžích nejoblíbenějším národním sportem. O prvních počátcích lyžaření v Čechách různým způsobem se o lýžích psalo. Jedni zpravodajové psali o věci příliš humoristicky, druzí, majíce počátky v jízdě této za nepřekonatelně obtížné, jízdu

45

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

Běh na lýžích vážen je v krajinách severních jako sport, jenž svaly v nejvyšší míře utužuje a tělu svěžesti a elastičnosti dodává.

Cvičební ruch v sezóně 1910

neb střídavým kladením jedné nohy před druhou, jak z připojených obrázků je vidno.

V další části svého cvičení volme jízdu po svazích a stupňujeme cvičení tak dlouho, až i největší rychlosti jízdy bez veškeré bázně náležitě zvykneme.

Při cvičení varujme se pozvedati lýže a hleděti jen k jejich špicím. Zírejme bystře před sebe a co možná daleko, abychom naskytnuvším se překážkám včas vyhnouti se mohli. Též otáčení se v klidu neb i v jízdě brzo se vycvičíme a odvykneme si příliš o hůl se opírati. Cvičení nekonejme stále na jednom místě, nýbrž odhodlejme se brzo k dalšímu pochodu, přičemž rozmanitost terrainu učiní cvičení naše rozmanitějším, tudíž i užitečným.

Hleďme vždy lýže dobře k jízdě připraviti tak, aby špička nohy vězela v řemeni, ostatní její část by mohla volně se pohybovati, by běžec i s připnutými lýžemi mohl kleknouti.

VÝSTAVA V JILEMNICI

Přepěkně vykrojený telemark

V metodické řadě nechyběl nácvik pádů a vstávání

46

MUZEUM HISTORIE BÍLÉHO SPORTU V DOLNÍ BRANNÉ

Nezapomeňte se podívat i do Muzea historie bílého sportu v Podkrkonoší v nedaleké Dolní Branné. Nově je nabízena k návštěvě i Olympijská kavárna v suterénu dolnobranského muzea a v expozici čerstvě instalovaná kolekce olympijské módy ze ZOH 1994–2022.

Zvláštní zkušeností při víceleté jízdě na lýžích seznal jsem sám veškeré výhody dobrých lýží a zkušenostmi těmi řídím se i při jich vlastní výrobě. Lýže moje vynikají nejen dobrou jakostí dřeva, ale i jednoduchou, praktickou konstrukcí svou, jakouž nejen Svaz lýžařů v Království Českém, ale i cizí povolané kruhy odborné uznaly za nejvýhodnější.

Jsem dodavatelem též pro c. a k. vojsko, pro všechny státní školy (v Čechách i za hranicemi).“

Zajímavým artefaktem je lyžařská koloběžka, zde nazvána Skinorem. Dochovaný kus mohou návštěvníci výstavy v erbovním sále městského muzea Správa Krnap v Jilemnici vidět od prosince do konce března. Výstava mapuje veškeré druhy saní, rohaček, transportních i pohřebních s popisem a dobovým vyobrazením uživatelů, turistů a sáňkujících sportovců v dokonalé adjustaci.

Komentář autora

K ilustracím výrobků a cvikům při výuce neváhám připojit několik nastalých příhod... Vázání, a to veškeré zobrazené s výjimkou č. 503 (rákos) je v základním tvaru a formě okopírováno od dr. Eduarda von Dieskau, jezdce ze saské části Krušných hor (nedaleko Johangeorgenstadtu).

Dieskau si původní typ vlastní konstrukce v roce 1897 na II. mezinárodních závodech v Dolních Štěpanicích dokončoval a upravoval v kůlně Šmídova hostince (dnes privátní penzión). Václav Lorenc pozoroval E. Dieskaua při práci a okouknutý vzor započal vyrábět a nabízet ve variantách SKOL (v tisku zkomolil šotek na SKOT), norský vzor, Nansenův vzor a nakonec č. 505, což je pravá replika řemení od dr. Dieskaua.

Repliku nazval neprávem Lorencův vzor a zřejmě po upozornění českých jezdců, že je to kopie, připojil jilemnický truhlář do závorky v ceníku (o patent zadáno).

Instruktor lyžby na krkonošském bindingu a s ledoborcem

Pomocník instruktora s předlouhým ledoborcem

47

NOVINKA KOLEKCE NA SJEZDOVKU

Vyjezdi si skvělé chvíle s PRIMETIME! Nová revoluční technologie pro lidí, kteří chtějí lyžovat lépe. Méně námahy, více carvingu.

ELANSKIS.COM/PRIMETIME

SNOWTEST

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

SNOWtest, lyže na sjezdovku v šířce 82–96 mm

Ideální jarní lyže Jedním z trendů doby je zeštíhlování lyží. Co na to lyže širší? Nepůjde tento koncept do lyžařského důchodu?

N

epůjde. Širší až široké lyže si stále budou držet sadu výhod a opodstatnění, a to zejména při lyžování na měkkém podkladu – ať už na sjezdovce na jaře či při oblevě, tak v prašanu.

V následujícím testu jsme prověřovali lyže primárně sjezdovkové, a to v intervalu šířek 82–96 mm pod botou, přesto může být argumentem pro jejich pořízení schopnost člověka povozit v prašanu, když se ta příležitost naskytne. Spíše ale než prašanovým specifikům se věnujme obvyklému užívání takových lyží pro rekreační lyžování v lyžařském středisku.

Výhody a nevýhody na manšestru

Mluvíme teoreticky a jako referenční podklad bereme zimní manšestr, kteří všichni lyžaři tak zbožňují. Širší lyže se na něm méně kouše a je tolerantnější, není potřeba tak přesně dávkovat tlak do hran. Širší lyže se také snáze uvádí do smyku a smýká. Obecně se dá říci, pokud jde o prosté sjetí sjezdovky, že širší (nikoli už široká lyže nad řekněme 90 mm) je snazší

50

na ovládání pro lyžaře, jejichž technika není zrovna vyspělá. Jinak to mohou pociťovat znalejší lyžaři vyhledávající jízdu po hranách.

Do hran široké lyže se totiž síly distribuují o poznání hůře, je to o něco dál a širší lyže s sebou nutně nese větší páku, potažmo riziko omezené či nepřesné torzní tuhosti.

Vše spojené s hranou proto širší lyže umí teoreticky hůře než lyže užší: hůř se zahraňuje, pomaleji se dostává na hranu a líněji přehraňuje. Ale také méně efektivně brzdí nebo hůř zvládá krátký brzdivý oblouk. Kvůli šířce i hmotnosti se s ní obvykle hůře manévruje.

Když už ji naklopíte a zaříznete, v oblouku nedrží na hraně tak jistě jako lyže užší, při carvingu vyžaduje větší tělesné rozsahy, tedy vyšší dovednost lyžařské techniky.

Měkká trať změní vše

Veškerá teorie se ale proměňuje, pakliže trať patřičně odměkne. Nemusí být ani příliš měkká, stačí natolik, aby se lyže bezpečně zařízla třeba do dvou centimetrů odtátého firnu, a velká část nevýhod – jako třeba nižší jistota vedení na hraně – rázem mizí. A čím se odměk zvětšuje, tím vyšší výhody široká lyže získává. V jarních břečkách si s ní zakárvujete i tehdy, kdy běžné lyže utopíte. Široká lyže pře/projede mnohem více nahrnutého sněhu a lépe nese i ve chvíli, kdy opustíme upravenou sjezdovku. Každý, kdo z nějakého důvodu lyžuje na jaře nebo z nějakého jiného důvodu na měkčím podkladu (místa s velkým spadem), širší lyže ocení.

Proměna může být o to větší, vstoupí-li do fyzikálních jevů rocker. Ten v kombinaci s vhodnou délkou a šířkou umí vykouzlit lyže, které jsou objektivně širší, ale přitom se snadno ovládají a umí zajet i sportovní výkon.

Typicky širší lyže amerických producentů tak umí přinést výrazně posunutý lyžařský zážitek. A ten si oblibuje, alespoň podle dění v redakčním okolí, stále více lyžařů a lyžařek. Širší lyže mají tedy leccos do sebe. Budou vhodné zdaleka nejen pro spáče a bohémy, kteří se vydávají na sjezdovku až kolem oběda, ocení je i lyžaři, kteří nedisponují vyspělou techniku. Obecně se hodí i pro velké a hmotné lyžaře, kvůli vztlaku nejen v prašanu, ale i proto, že jsou obvykle podélně tužší. A samozřejmě – jejich největší přidanou hodnotou je schopnost plavby v prašanu s daleko nižšími nároky na techniku a fyzičku.

ARMADA Declivity 82 Ti firmy, které umně mixují konzervativní sjezdovkové požadavky (stabilita, rychlost, klid) a hravost a snadnost Armada Declivity 82 Ti jsou nejužším modelem v all-mountain řadě s názvem lyžování diktovanou freeskiingem.

Declivity – a proto je můžeme označit za nejvhodnější model značky pro Svou širokou náruč nabízejí všem popoužití na sjezdovce. kročilým lyžařům od dívek po ostré experty, které budou donekonečna bavit Declivity 82 Ti rozhodně nejsou typicky ledu. A taky hravé a inspirativní. Samozřej- svým milým charakterem s významfreeridové lyže, i když tak trochu na první mě nejvíc si je člověk užije v odměklém ným výkonem v zádech. Schválně si je pohled mohou působit. Jejich lehké jádro terénu, kde se i díky vhodně nastavenému někde otestujte – třeba i vás překvapí ze dřeva karuba sice přispívá k jejich nízké rockeru postupně ztrácí i konstrukční limit nekonečnou pestrostí lyžování. hmotnosti a snadné ovladatelnosti, použi- v podobě širší základny. tí titanalu ale zase slibuje pevnost a výkon.

Testéři z nich byli mile překvapeni, a to dámy na jedné, i experti na straně druhé: ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) CO PROZRADIL TEST: „Úžasná hračka nejen na jarní lyžování.

REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT Armada toho, kdo ji nezná, obvykle Výborné vedení v měkkém terénu. Jistá HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) příjemně překvapí, a nejinak tomu bylo ve středním oblouku. Prostě dokonalá.“ i tentokrát. Nejde jen o schopnost zvládat „Příjemné překvapení v řadě allmountain. DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ rozbitý terén. Lyže potěší i nenáročností Hravá a jistá lyže v měkkém, rozbředlém OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) svých požadavků, na jejichž konci ale sněhu. Líbilo se jí na hraně.“ „Pohodlná často bývá i vysoce sportovní a rychlá lyže, vhodná i pro lyžaře, který dosud KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ jízda. Prostě tak nějak zadarmo rozdává nemá s tímto typem lyží žádné zkušeTERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) jinak nesnadno dosažitelné lyžařské nosti.“ pocity včetně těch opravdu sportovních.

LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ Lyže se snadno ovládají, což je pro značku ZÁVĚR: RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) Armada Declivity 82 Ti jsou nekomtypické, přesto jsou klidné i při rychlé jízdě, nekompromisně drživé na všem vyjma promisní sjezdovky z dílny freeski NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 1 28–82–110, R: 15,9 m | ROCKER:

lyžařky, které se chtějí sportovně projet, ale také si při lyžování odpočinout a příliš se nepředřít. Reliance 82 C TESTOVANÁ DÉLKA: 166 cm | PARAMETRY: 126–82–109, R: 15,4 m | ROCKER: odpustí lecjakou chybu, ale slyší i na to, když má její uživatel(ka) chuť zabrat Armada Reliance 82 C je dámský ekvivalent testovaného modelu Declivity. a položit se do oblouku. Jediným jejím Kromě toho, že se vyrábí v kratších délkách, je také o něco měkčí – není zde limitem bude jízda ve vysoké rychlosti titanalová vrstva, takže lyže je jednoznačně určena lehčím lyžařkám nebo pro pod silovým nebo těžším lyžařem, méně razantní jízdu. kde už konstrukčně nemusí stačit (pro takové případy má Armada i verzi Co naopak sdílí s pánským modelem, je nízkých rychlostech, a i díky nízké hmots titanalem). Je vhodná jako jediná lyže konstrukce z lehkého dřeva, podobný je nosti a fungujícímu rockeru je lze otočit pro všechny lyžařky, které rády lyžují i profil s rockerem. Jen titanal je nahrazen „na pětníku“. Shoda byla i na tom, že je v jarních a měkčích podmínkách a na karbonovými výztuhami – proto je velmi hodná a nenáročná, ale přesto snese kopci rády tráví dlouhé hodiny. lyže lehčí a měkčí, což bude i křehčím i větší zatížení a svižnou, sportovní jízdu. ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) jezdkyním usnadňovat ovládání lyží, Zábava, pohoda, zážitek, radost… které na první pohled v šířce 82 mm moc jednoduše nevypadají.

CO PROZRADIL TEST:

Zcela upřímně, lyže to pro nás nejsou neznámé, takže jsme tušili, co čekat. Obavy o náročnější ovladatelnost jsme rozhodně neměli, protože právě tyto lyže si v posledním roce vyžádaly hned dvě dorostenky z okolí našeho redakčního kolektivu.

Právě snadná ovladatelnost je totiž právě to, co na lyži jako první zaujme.

Jede tam, kam si člověk pomyslí, a to i při

z komentářů jen srší: „Pohodová lyže, velmi lehká, snadno ovladatelná.“ „Fajn zábavná lyže, která se nejvíc hodí na jarní lyžování v rozbředlém sněhu.“ „Jízdu na ní si užijete, krásně krájí oblouk.“ „Je přátelská, pohodová.“

ZÁVĚR:

Reliance je neobvyklý univerzální allmountain do všech odměklých podmínek, který nad poctivý jízdní základ přidává i neobvyklou dávku hravosti a zábavnosti. Nejšťastnější na ní budou

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

ARMADA Reliance 82 C

51

FOTO: DYNASTAR

SNOWTEST

RECENZE

Dynastar M-Cross 82

Umí vše, a ještě něco navíc Díky technologii a geometrii inspirované freeridovými modely a zároveň s poctivými bočnicemi a sjezdovkovými parametry (82 mm) nám tímto modelem francouzská značka představuje lyži, která si katalogové označení „all mountain Super zážitek. freeride“ skutečně zaslouží.

K

atalogové označení „M“ není u značky Dynastar žádnou novinkou. Dobře známé touringové klasiky jako je M-Tour nebo M-Vertical jsou stálicemi na trhu. Ovšem modely s přízviskem Cross jsou pro sezónu 2023/2024 horkou novinkou. Značka si vzala to nejlepší z touringových a freeridových lyží a zabalila to do zajímavých, v dnešní době téměř čistě sjezdovkových parametrů. M-cross 82 na první pohled zaujme svojí subtilností, možná až střídmostí.

Plynulý průhyb a jednoduché ovládání

Modelová řada M-Cross bude k dostání ve třech šířkách středu.

78, 82 a 88 milimetrů. U modelů 82 a 88 můžeme vybírat ze čtyřech délek (159, 168, 176 a 184 cm).

Model se 78 milimetry ve středu lyže designově cílí spíše na lyžařky a nabízí hned pět délkových variant. My jsme testovali model s délkou 176 centimetrů. Velmi zajímavým faktem je, že všechny čtyři délkové varianty (M-Cross 82 i M-Cross 88) disponují stejným poloměrem, a to 14 metrů.

Lyže je postavena na jádru výrobcem nazvaným Hybrid Core.

Od sezóny 2023/2024 s dodatkem 2.0. Jedná se o kombinaci dřevěného jádra a karbonových výztuží.

Trojsměrná tkanina zaručuje větší torzní pevnost a lepší flexi lyže.

Druhotnou výhodou tohoto jádra

52

také je, že se při jeho výrobě minimalizuje dřevěný odpad, protože se skládá z menších dílů různých dřevin a není třeba frézovat celé jádro v kuse. Francouzská značka je tímto šetrnější k přírodě.

Výše zmíněné unikátní dřevěné jádro, 14 metrů poloměr a 176 centimetrů délky jsou koktejlem, který nám velmi chutnal. Lyže se od prvních oblouků chovala perfektně, poslouchala, točila, držela v rychlosti. Občasný pocit skoro jako na slalomce se hezky mixoval s pocity delších allmountain oblouků. Intuitivnost, přesný a plynulý průhyb a příjemný rebound. Na sjezdovce velká paráda a díky šířce středu neměly lyže žádný problém ani v měkkém sněhu a mimo trať.

Komu je lyže určená?

Díky délkovým variantám a třem šířkám středu v této minikolekci budou modely M-Cross cílit na opravdu široké spektrum středně pokročilých až velmi sportovních lyžařů.

Námi testovaný model velmi dobře fungoval pro lyžaře od 50 až do 90 kilogramů, kteří se řadí mezi velmi pokročilé.

Bavila mě od prvních zatáček. Celodenní společník a opravdová univerzálka. Michael Turek, autor recenze

VÝHODY plynulý průhyb a vedení oblouku poloměr lyže – není problém oblouky zkrátit nebo naopak lyžovat mírně přes konstrukční rádius střídmý, ale líbivý design

NEVÝHODY rychlá jízda na velmi tvrdé sjezdovce VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

DYNASTAR M-CROSS 82 PARAMETRY: 1 29–82–111, R 14 m / 176 cm

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Lyže Boost 580 s vázáním

7 499 Kč

Ideální lyže pro pokročilé lyžaře na dynamickou jízdu po upravených sjezdovkách. Snadno se ovládají a jsou jako stvořené pro ty, kteří přecházejí od smýkaného oblouku k řezanému. Oversize špička totiž usnadňuje zahájení oblouku a přechod z hrany na hranu. Sendvičová konstrukce s topolovým jádrem, skleněným vláknem a bočnicemi ABS slouží pro rytmičtější odraz a lepší přilnavost na tvrdém sněhu. Na svahu si tak užijete velmi hravé lyže.

SNOWTEST

RECENZE

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Široká, nebo širší?

Značka Line má pověst progresivních, mladých lyží pro freeski a freeride. Pozorní si ale jistě všimli, že v posledních letech představila také speciál na skialpy (Vision) a na sjezdovku (Blade). Syntézou těchto modelů se zrodily allmountainové Blade Optic.

K

testu jsme dostali dva nejbližší sourozence rodiny Blade Optic, a to modely 92 a 96, které jsme se snažili vzájemně porovnat.

Závěr: Pro koho 92 a pro koho 96 Užší 92 je jednodušší a měkčí, cílí proto na lehčí nebo pomalejší (ne ty nejrychlejší) lyžaře, kteří si chtějí užívat prašan, za nímž si občas i šlápnou.

Z velké části pokryjí i požadavky sjezdovkových lyžařů. Širší 96, těžší a silnější sestra, přinese radost vyspělým, rychlejším a mohutnějším lyžařům, kteří chtějí mít jistotu, že i v proměnlivém terénu a vysokých rychlostech bude jejich lyže 100% klidná. Měkká sjezdovka je jejich první pole, až potom případně prašan.

Důležité! Rozdíly jsou to ovšem poměrně jemné. Pokud se nevymykáte z lyžařského průměru, obě lyže vám budou předávat velmi podobnou radost.

54

Line Blade Optic 92

Line Blade Optic 96

Model o šířce 92 mm je vůbec nejužší z řady.

Před lety by tak široká lyže už aspirovala na označení freeridová, v moderním a Severní Amerikou inspirovaném lyžování však není taková šířka nijak překvapivá. S robustnějším tvarem jdou ruku v ruce i delší délky (161, 168, 175 a 182 cm), ale přesto pár neváží moc: 3 260 gramů.

Rádius je možná překvapivě točivých 16 m (při 175 cm).

O 4 mm širší model 96 je logicky těžší, potřebuje víc materiálu nejen pro rozšíření, ale i pro udržení torzní tuhosti. Jedna lyže váží o 150 g více, ale hlavně je o poznání tužší – to je i nejvýznamnější odlišnost od užšího testovaného modelu. Robustnější Optic má i mírně delší rádius – při délce 177 cm je to 18 m.

Co prozradil text

Přestože lyže svými rozměry vyvolávaly respekt, sjezdovkově naladěné testéry rychle a snadno přesvědčily o svých kvalitách: všichni se shodli na tom, že jsou zábavné a fungují výborně.

Dost tomu napomohly i jarní podmínky, které při testu převažovaly – podobná lyže exceluje právě na rozměklé jarní sjezdovce. Pro Evropana je sice nadprůměrně široká, ale to plně kompenzuje svou průrazností a klidem.

Pár komentářů (jeden z nich je dámský): „Výborná a klidná lyže do rozbředlého sněhu. Umí snadno zahájit oblouk i v pomalé rychlosti!“ „Luxusní lyže do měkka, střední i delší oblouk s jistotou … úžasná na hraně. Bomba.“ „Příjemná do měkkého, čerstvého sněhu, pěkně drží i v rychlosti na hraně.“

Co prozradil text

Další překvapení a zase shoda testérů: na 96mm lyži je to ještě stabilnější a jistější jízda než na sesterském, užším modelu.

Zvlášť testéři i testérky zvyklí spíš na užší modely byli mile překvapeni tím, jak zvládá velké rychlosti, přechody mezi oblouky i proměnlivý terén.

4 mm rozdílu v šířce není moc, takže šíři patrně přebil pozitivní vliv technologie Gas Pedal Metal Overdrive, kterou model 96 na rozdíl od 92 disponuje.

Další větší rozdíl mezi modely je v poloměru, širší model lépe zvládal dlouhé oblouky, což koreluje i s větší tuhostí a nižšími nároky na rychlé přehranění široké lyže.

Komentáře začneme dámou: „Oproti sesterské 92 ještě stabilnější, líp drží v rychlosti.

Obě byly příjemné, jen tahle širší ještě o kus víc.“ A skončíme mužem – expertem: „Skvělá v rozbředlém sněhu na delší i střední oblouk, nebyla tak líná při přehranění, jak bych čekal.“

LINE BLADE OPTIC 92

LINE BLADE OPTIC 96

PARAMETRY: 1 82 cm, 125–92–115, R 16 m

PARAMETRY: 1 84 cm, 129–96–119, R 18 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat)

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat)

REKREAČNÍ

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu)

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu)

NÍZKÁ

NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

RECENZE

NORDICA Wild Belle DC 84 Nordica Wild Belle je už známé jméno, letos ale tyto dámské sjezdové lyže přicházejí s novinkou – jádrem zvaným Double Core, které mezi dva podélně rozdělené díly dřevěného jádra vkládají elastomer.

Nové jádro, které Nordica používá u většiny top modelů, existuje ve třech variantách, od nejsportovnější se dvěma titanaly, po nejjednodušší, kde už titanal nefiguruje. A právě to se používá i pro Wild Belle DC 84. Říká nám to mimo jiné dopředu, že cílovou skupinou pro tuto lyži nebudou nejdrsnější lyžařky, ale ty, které mají ambice prohýbat lyže jen zvolna při nikterak agresivním lyžování.

Naše testérky měly k dispozici model dlouhý 162 cm.

Lyže byly velmi univerzální, snadno smýkaly, ale nechaly se i vodit po hranách, zvládly sportovní nasazení, ale když bylo potřeba, nechaly lyžařku i relaxovat ve volnější jízdě. Kvůli svému měkčímu naladění s nimi lépe interagovaly spíš lehčí jezdkyně, které lyže dokázaly dostat ne snad do vysokých, ale už slušných rychlostí. „Přátelská pohodová celodenní lyže, která zvládne vše, lze na ní jet sportovně, ale lze se na ní i flákat a nechat se vozit.“

CO PROZRADIL TEST:

ZÁVĚR:

Hned na začátku vyzdvihněme design – všeobecně se děvčatům moc líbil, což je obzvlášť u dámské lyže důležité. Ale líbily se i jiné věci. Třeba jejich pohodový charakter, který umožní strávit na lyžích celý den a jízdu si užívat až do jeho konce.

Nordica Wild Belle DC 84 jsou sympatické dámské sjezdové lyže s přátelským a pohodovým charakterem. Potěší nejen jejich design, ale i nekomplikovaná povaha se širokým spektrem dovedností. Jsou vhodné pro mírně

sportovní, případně i rekreační lyžařky, které chtějí strávit celý den na horách a užívat si jak dynamickou jízdu, tak relaxaci, jak řezaný, tak smýkaný oblouk. Jejich vyšší šířka navíc zpřístupní lyžařský zážitek ve všech možných podmínkách včetně jarní rozbité sjezdovky.

Sportovněji založené a rychlejší lyžařky by ale měly hledat v kolekci Nordica o něco výše.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 162 cm | PARAMETRY: 133–84–112, R: 13,7 m | ROCKER:

Decathlon půjčuje zimní vybavení Decathlon přináší další způsob, jak udělat sport ještě dostupnější. Projekt Decathlon Rent nově umožňuje půjčení vybavení na zimní sporty za skvělou cenu.

B

ěhem léta si zákazníci mohli zapůjčit například paddleboard, horské kolo s lehkým karbonovým rámem, dětská nosítka nebo autostan, který vyvolal vůbec největší zájem. Zapůjčit si drahé náčiní, které sportovci využijí jen několikrát za rok, je chytrým řešením, jak ušetřit peníze. Podobné je to s vybavením pro děti, které třeba z lyží rychle vyrostou.

Letos do nabídky půjčovny přibydou i sjezdové lyže, běžky, snowboardy, ale také brusle, nesmeky, sněžnice a boby. „Naším cílem je, abychom do konce roku 2023 otevřeli půjčovnu ve všech prodejnách Decathlonu,“ upřesňuje projektový lídr Rentu Hynek Petřík.

V lednu by měli zbystřit také zájemci o skialpinismus. Sport si můžete díky půjčovně zkusit, aniž byste museli investovat do koupě drahého skialpového setu.

A s jakými modely sjezdových lyží, běžek a snowboardů se v půjčovně setkáte?

Vyberou si především začátečníci nebo mírně

pokročilí, a to platí jak u dětí, tak dospělých.

Postupem času se ale nabídka rozšíří o nejkvalitnější produkty pro zkušené sportovce, kteří tak dostanou příležitost si vybavení před koupí vyzkoušet.

A proč zvolit právě půjčovnu z Decathlonu? Ať už si vyberete jakýkoliv produkt, neplatíte žádnou zálohu. Od 4. dne výpůjčky se započítává sleva, díky které může být cena opravdu bezkonkurenční.

A třešničkou na dortu je velmi jednoduchá online rezervace, přičemž svou rezervaci můžete zrušit i den předem bez storno poplatku.

Rezervovat potřebné vybavení lze i dlouho předem, v den vyzvednutí stačí přijít na servis zvolené prodejny, podepsat předávací protokol a můžete jít sportovat.

V den vrácení pak vybavení prostě vrátíte ve stejné prodejně.

rent.decathlon.cz

55

ADVERTORIAL

Nejkvalitnější servis = nejkvalitnější lyžování HARFASPORT instaloval top automat – Wintersteiger Jupiter I sebelepší a sebedražší lyže nebudou dobře fungovat, pokud nebudou mít kvalitně připravené hrany a skluznici. To je základní zákon sjezdaře. V dnešní perspektivě to znamená, že pokud chceme mít špičkově připravené lyže, musíme hledat servis se špičkovou mašinou. A tou vůbec nejmodernější v Česku je Wintersteiger Jupiter, který právě rozjel svůj provoz v pražském HARFASPORTu.

J

aké jsou reálné výhody takového automatu, kde člověk je jen zadavatel operace a pozorovatel, že vše běží, jak má? Stroj nikdy neudělá chybu a nedopustí se přehmatu.

Vyplivne lyže s dokonale přesnými úhly hran podle toho, jak nejlépe to konkrétnímu člověku a typu lyží odpovídá. Jupiter lze nastavit přesně podle individuálních potřeb a vedle lineárního umí i speciální proměnné broušení V-Edge. Právě variabilní výsledný úhel hrany je nejmodernější trend, který ještě více zpříjemňuje chování lyže a samotné lyžování.

Znamená to, že úhel hrany plynule klesá od špičky ke středu lyže a opět roste směrem k patce – to odpovídá fyzikálním potřebám při kontaktu lyže a sněhové podložky.

Test broušení – tři varianty pro každého

V HARFASPORTu nabízejí vedle individuálních i tři uživatelské programy – Komfort, Sport a Race. Jejich výsledky na vlastní kůži důkladně otestovali odborníci této lyžařské speciálky: Nabrousili tři totožné páry lyží na tři varianty brusu a jejich chování pak analyzovali v praxi. Dnes proto přesně vědí, pro koho, jak a co opravdu funguje.

Komfort – pro rekreační lyžaře a pohodáře

„Od začátku bylo cítit, že se s lyžemi rozhodně nebudeme prát. Žádné nečekané zakusování, ale klidné zahájení i výjezd z oblouku,“ vysvětluje Ondra Štangler. Jako zkušený lyžař neměl pocit, že by lyžím na hraně nemohl věřit, ale do sportovních náklonů a tempa napobízely. „Do smyku a krátkého oblouku šly úplně samy, ve větších náklonech při jízdě po hraně a na ledu to ale nebylo ono.“

Sport – brus pro všechny

„Ačkoli byly lyže agresivnější, nástup a výstup z oblouku byl ale pořád příjemný bez nečekaného zakusování a ani při smýkání jsme se s lyžemi nemuseli prát,“ doplňuje druhý testér, Kuba, který nelyžuje tak sportovně jako Ondra. Ten cítil lyže v nastavení Sport jako poslušné a spolehlivé a tento typ broušení by doporučil pro většinu zákazníků: pohodáře bude motivovat k lepší technice, sportovci si na něm už užijí to své.

Race – pro pány lyžaře

Oproti lineárnímu broušení si každý lyžař může dovolit broušení hran ještě ostřejší, které bude lépe držet v oblouku na tvrdé upravené pistě a přitom bude zachována precizní ovladatelnost a "nekousavost" lyží. Je to tím, že špička a pata lyží zůstává ve standartním úhlu, ale směrem ke středu lyže jsou hrany ostřejší.

Tento typ broušení ocení všichni technicky zdatní a ambiciózní lyžaři.

Celkově test ukázal, že V-Edge dokáže díky variantám broušení měnit charaktery lyží. Ondra jezdil na Atomic Redster G7, Kuba na Head Supershape E-Magnum. Broušením se oboje lyže dokázaly měnit z poddajných a snadno ovladatelných na ostré sportovní zbraně.

V HARFASPORTu vám poradí více – narazíte tam výhradně zkušené profesionály, kteří vám poradí podle vašich osobních preferencí tak, aby pro vás lyžování bylo stále zábavnějším koníčkem.

HARFASPORT Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně 10–20 h

56

www.harfasport.cz

DOBERMANN MULTIGARA DC RACE

DOUBLE CORE: Dva dřevěné segmenty propojuje v jedno funkční jádro elastomerová vložka, která pohlcuje vibrace a optimalizuje průhyb lyže. Jízdní projev je tak nezvykle hladký a harmonický.

ENERGY 2 TI DC RACE PERFORMANCE

titanal dřevěné jádro Pulse Core – elastomer dřevěné jádro titanal

ENERGY TI DC

VERSATILE PERFORMANCE

dřevěné jádro titanal Pulse Core – elastomer dřevěné jádro

Široký výběr lyží s technologií double core naleznete na

www.heliasport.cz

ENERGY DC

INTUITIVE PERFORMANCE

dřevěné jádro Pulse Core – elastomer dřevěné jádro

ADVERTORIAL

Zelenobílá klasika pro nejnáročnější Dalbello DRS 130

Italský výrobce se sídlem v botařsky proslulém Asolu nabízí kompletní sortiment lyžařských bot.

Můžete je vidět na malých dětech, ve snowparku, freeridu a na skialpech, ale také na nohách závodníků – ti obouvají nepřehlédnutelné, charakteristicky zelenobílé modely DRS a DRS WC.

D

albello DRS 130 vychází z nejužšího závodního modelu DRS WC – na první pohled je nejspíš ani nerozeznáte, ostatně rozdíl, který výrazně zvyšuje pohodlí pro nohy, je jen v šířce skeletu a také v komfortnější, více zateplené vložce. Ty pro nejvýkonnější závodníky (DRS WC) mají šířku 92 mm, DRS 130 stojí na kopytě o šířce 97 mm, což stále indikuje botu pro velmi sportovní lyžování, v níž by ale nohy neměly až tak trpět úzkým skeletem.

Tyto boty jsou vhodné pro velmi sportovní až závodní lyžaře, případně pro lyžaře s úzkými chodidly.

Race materiály a nový Power Velcro Strap

Velkou výhodou takových bot jsou možnosti jejich přizpůsobení – skelet lze brousit a vyladit tak dokonalou lyžařskou posturu například sbroušením bootboardu. Zcela nový je Power Strap, má šířku velkorysých 60 mm a funguje jako další opora nohy, zároveň zlepšuje reaktivitu a přenos sil z nohy na lyži. Je opatřen rychloupínací přezkou Quick Release Hook (na modelech 97 mm), která usnadňuje manipulaci a rozepínání i zapínání boty.

Vlastnosti boty lze upravit i změnou pozice spojleru. Uvnitř pak čeká poctivá závodní vnitřní botička DB COMP 130.

Upnutí nohy v botě je možné upravit velmi přesně díky mikronastavitelným přezkám, pozici nohy pak lze ladit náklonem komínu.

Ten je jednolitý a navazuje na spodek skeletu,

58

dohromady tak tvoří dvoudílný (tzv. Overlap) design. Ten je u výkonných sjezdových bot používán pro skvělý výkon, rychlý přenos sil a dobrou kontrolu lyží při jízdě, vyznačuje se také precizní zpětnou vazbou, kterou bota „vrací“ informace o tom, co se děje mezi sněhem a lyží.

Drive & Control

Boty DRS mají větší objem ve špičce, naopak patu mají usazenou velmi pevně – díky tomu je přednoží v pohodlí a prsty nejsou utlačovány, přitom pevně usazená pata přebírá hlavní kontrolu nad přesností jízdy – ta se tak stává nejen komfortní, ale i efektivní.

Skelet i botičku DRS 130 lze dodatečně vytvarovat podle nohy za méně než 8 minut technologií My Fit. Závodní lyžáky DRS 130 se vyrábí v tuhostech 140, 130 a 110 a také juniorských a dětských variantách.

Verze DRS WC je nabízena ve flexích až 170.

ADVERTORIAL

Nové lyžařské centrum

na pražském Smíchově Když se v Praze otevře velké lyžařské centrum s plochou téměř kilometr čtvereční, navíc s výbornou dopravní dostupností a pohodlným parkováním přímo v areálu, je to událost, kterou by si žádný lyžař neměl nechat ujít.

Přesně takovým místem je smíchovská lyžařská speciálka na Strakonické a Moulíkové – M1 Project.

Servisní zázemí

N

a velkorysém funkčním prostoru o rozloze přes 800 m² s hlídaným parkováním můžete vybírat z lyží předních značek a výbavy, u které si na své přijde vrcholový sportovec i zapálený hobík. Navíc je k dispozici špičkový lyžařský servis a půjčovna s testcentrem. Pro náročnější klienty je k dispozici vlastní kurýr, který zajistí logistiku mezi zákazníkem a servisem nebo půjčovnou.

Značky, co jedou

Skialpové, freeridové a sjezdové lyže značek Black Crows, Dynafit, Stöckli, Fischer, Kästle, běžky Fischer, k tomu oblečení a doplňky sportovních značek Dynafit, Salewa, Schöffel,

POC, Ortovox i oblečení módně sportovních dámských značek Johaug a Kari Traa, ekologické oblečení Picture, to je jen část sortimentu chytře vybraného tak, aby pokryl široké spektrum potřeb lyžařů náročných na funkci i design. Výběr nadchne i nadšeného insidera (viz také e-shop www.m1project.cz).

Špičkový servis s high-tech servisním zázemím (včetně strojů Wintersteiger Scout) zaručí perfektně připravené lyže, jejich dlouhou životnost a vždy perfektní zážitek z jízdy.

V M1 Project poskytují komplexní bootfitting – od tvorby vložky na míru po individuální tvarování skeletu tak, aby byl přenos radosti z lyžování co nejdokonalejší.

Zkušený personál

Nedumej, testuj!

Najít si v nabídce centra to své zákazníkům pomáhá zkušený personál, jenž se skládá z nadšených lyžařů, skialpinistů i horských vůdců, kteří dokážou poradit tak, aby si zákazník sport skutečně užil na maximum.

Pohodový výběr usnadňuje pohodlný prostor s posezením u dobré kávy a stylový lounge.

Lyže můžete vybírat podle názorů jiných, podle fotky, nebo si udělat názor na základě vlastní zkušenosti. V půjčovně nebo testcentru M1 Project si můžete půjčit aktuální modely lyží pro sjezd i skialp a zjistit, který model vašemu stylu lyžování vyhovuje nejvíce. Udělejte si názor sami!

Kde to lyžováním žije

V M1 Project to lyžováním a sportem žije! Ať už se chystáte vytěžit maximum z lyžování na českých horách, nebo vyrazíte do velehor, zde se s vámi o zkušenosti rádi podělí, ať už na prodejně, nebo během akcí a kempů, které tým pořádá! Seznámit se s nimi můžete také na Skialpujfestu, který M1 Project aktivně podporuje.

M1 Project

Moulíkova 3286/1b, Praha 5 - Smíchov Parkování v areálu zdarma

web, e-shop www.m1project.cz

60

Funkční prádlo Craft

Craft of Scandinavia

Kdykoliv. Kamkoliv.

Pro jakoukoliv aktivitu. Do libovolných podmínek. Od maximálního výkonu až po nenáročné trávení volného času. Jen je potřeba umět si z 12 různých řad funkčního prádla Craft správně vybrat. Protože jedno univerzální prádlo vhodné na všechno neexistuje. Se správným výběrem Ti pomůže náš on-line selektor funkčního prádla na craft.vavrys.cz/microsites/selektor/

Zima se vrací obloukem

ADVERTORIAL

COLMAR

slaví 100. výročí!

Společnost byla založena 31. října 1923 v Monze Mariem a Irmou Colombovými jako Manifattura Mario Colombo. Značka COLMAR je akronym vytvořený ze jména a příjmení zakladatele této rodinné značky. Od 30. let 20. století Colmar spoluvytváří svět lyžařského oblečení a postupně se stal uznávanou značkou nejen ve sportovním oděvním průmyslu, ale i v lifestylovém oblečení.

B

rzo po vzniku společnosti, již ve 30. letech minulého století, vyrábí Colmar vedle pracovních oděvů i oblečení pro lyžování, které se v té době začíná rozšiřovat a popularizovat. Konají se první oficiální závody v Arlbergu, Kitzbühelu, Wengenu... Prvního rychlostního rekordu dosáhl v roce 1931 Leo Garperl, jel rychlostí 136,6 km/h. Colmar pro něj vyvinul „Thirring“ (nazývaný také netopýr), plášť, který se na zádech vzduchem „nafukuje“ a připomíná křídlo rogala.

Na olympiádě v Oslu v roce 1952 Colmar prezentuje něco do té doby nevídaného – přiléhavý oblek z nylonu na bocích – první lyžařský aerodynamický komplet – neuvěřitelný úspěch! Vyrábí se až do roku 1972.

Od té doby stál Colmar spolu s lyžaři, které oblékal, na mnoha stupních vítězů. Vzpomeňme jména jako Toni Sailer, Gustav Thöni, Alberto Tomba… Colmar

je dlouholetým sponzorem Světového poháru v alpském lyžování, od roku 2011 kupříkladu nosí oblečení Colmar všichni členové Francouzské federace alpského lyžování. Colmar však vyrábí nejen lyžařské oblečení, velkou expanzi v minulých letech zažila jeho fashion kolekce Colmar Originals.

Historie značky Colmar představuje 100 let tradice, transformace, soudržnosti a četných úspěchů, které týmu dodávají energii pro další inovace. „Jsme hrdí nejen na to, že vytváříme značku Colmar, ale také na to, že ji v průběhu let udržujeme, přičemž vždy klademe lidské hodnoty a vývoj produktů do středu zájmu se současnými materiály a styly. Přišla k nám značná část čtvrté generace, která je pro ni nesmírně zapálená,“ říká Stefano Colombo, ředitel prodeje a marketingu, který je součástí právě zmíněné čtvrté generace rodinné firmy.

Distribuce ČR: Lom trading, s.r.o.

Distribuce SK: Sportcentrum Galfy, s.r.o.

www.colmar.com

64

ADVERTORIAL

Hřejivá lehkost bytí Peak Performance Helium

Řada Helium od značky Peak Performance oslavila loni deset let své přítomnosti na trhu. A protože stále patří mezi bestsellery, proč se nepodělit o nějaké zkušenosti?

P

rodukty řady Helium na první dobrou vzbuzují úctu: jemný lehký nylon vyplňuje kachní peří, když si pak člověk vezme třeba bundu do ruky, drží tak lehoučký produkt, že se nestačí divit.

Vždyť třeba dámská vesta váží 180 g a pánská bunda jen 320 g! Když si takovou věc pak vezmete na sebe, prostě se obalíte teplem, přitom na sobě skoro nic necítíte.

Ten koncept je tak jednoduchý, a přitom neuvěřitelně přívětivý. Nepotřebuje žádné složitosti, jen dvě vlnovitě prošité vrstvy naplněné peřím, dvě jednoduché kapsy, případně u některých modelů kapuci. Možná i díky své všestrannosti je řada Helium tak globálně úspěšná.

Multifunkčnost

Kolekce Helium dnes obsahuje vedle bund i vesty, hybridní bundy kombinované s elastickým fleecem, ale i kabáty, hřejivé kraťasy, rukavice, a dokonce i bačkory. Všechny produkty těží z lehkosti a hřejivosti konstrukce Helium.

Tematicky se budeme věnovat hlavně bundám – předpokládám, že právě ony jsou společně s vestami nejoblíbenějšími artikly kolekce. Co umí a zprostředkují?

Jejich kouzlem je multifunkčnost. Můžete je vzít do hor, do města, jako svrchní bundu, jako zateplovací vrstvu pod nepromokavou bundu. Skvělé jsou díky své mizivé hmotnosti a sbalitelnosti do batohu jako rezerva pro případ zimy. Vestu lze nosit doma v chladných dnech, nebo i venku, a to i v létě třeba navečer. Právě vesta je skvělá jako rezervní oděv do batohu: na kolo, lyže, kamkoli. Člověk se o takový produkt zpočátku trochu bojí, ale časem – ideálně, když si pořídí svůj druhý třetí, k čemuž motivuje jak počet typů řady Helium, tak barev – si trochu zvykne a některé z nich přeřadí ze svátečních do pracovnějších.

U takových už není důvod bát se je stlačovat, aby nepřišly o loft.

Teplo na prvním místě

Člověk si velmi rychle zvykne na snadné a lehké teplo, které produkty Helium nabízí.

V zimě stačí hodit bundu přes košili a vyrazit do města. Na lyžařské terase dovolí sedět déle i poté, co se slunce schýlí k obzoru. Odolá větru, vydrží i sněžení a trochu deště (dlouhodobě voděodolná není – to už bychom po ní chtěli moc).

A nakonec velikostní doporučení. I větší lidé na sebe obléknou velikost M. Mnozí dokonce nevědí, jestli menší nebo větší variantu. Zvažte, kam ji chcete nejvíce nosit, jestli přes mikinu, nebo pod bundu, a podle toho si zvolte. Každopádně je fajn si vyzkoušet i menší velikost, než je ta vaše konfekční.

Protože když dobře sedí, funguje nejlépe.

Pod značkou Helium skrývají oděvy, které velmi snadno přilnou k lidskému srdci. Tak opožděně vše nejlepší k narozeninám!

65

FOTO: MARKÉTA HAVELKOVÁ

SNOWTEST

RECENZE

Přilba SMITH Nexus Mips® a brýle 4D Mag

Šíře výhledu je návyková – vidíte si skoro pod nohy.

Petr Havelka, autor recenze

Maximalistická ochrana a výhled Nový Nexus je nejvyšší a nejdražší model z kolekce SMITH, za to nabízí největší míru ochrany hlavy. Brýle 4D Mag jsou také na vrcholu nabídky a krom špičkových optických vlastností uživateli umožní netradičně velký úhel pohledu, který SMITH nazývá Birdseye™ vision.

A

by přilba dobře plnila svou funkci, musí sedět.

To v mém případě platí bez výhrad, helma kopíruje hlavu přesně i bez dotaženého upínacího systému. 360stupňové dotahování pomocí boa systému navíc ladí usazení helmy velmi jemně, plynule a přesně.

Nejvyšší ochrana = Koroyd® a Mips®

FOTO: MARKÉTA HAVELKOVÁ

Hned po závodním modelu SMITH Icon s FIS homologací nabízí Nexus nejúčinnější ochranu hlavy. Patentovaný Koroyd při nižší hmotnosti zvyšuje schopnosti absorpce nárazů, prý dokáže absorbovat až o 48 % více energie než standardní helmy s EPS. Samozřejmě nechybí Mips, který omezuje přenos rotačních sil působících na mozek při nárazu. Hybridní konstrukce helmy

66

má z vnější strany odolnou skořepinu, do které je vsazena tlumicí vrstva v kombinaci se zmíněným Koroydem, ve výsledku pak váží 553 g.

Pohodlí, jak má být

Nexus má všechny vychytávky odpovídající nejvyšší kategorii přileb. Pohotová magnetická přezka Fidlock, dohromady 24 ventilačních otvorů, z toho 18 je možno otevírat a zavírat dvojicí táhel – ochlazování funguje i při jarním lyžování na jedničku.

Přední otvory navazují na ventilační systém brýlí, zamlžení při jízdě jsem nezažil ani jednou.

Komfortu nelze nic vytknout.

Jako orel s 4D Mag

Brýle s technologií Birdseye™ jsem měl na sobě poprvé a nutno říct, že si jí nelze nevšimnout a je

třeba si na ni chvíli zvykat. Zorník je totiž ve spodní části zakřivený směrem k tělu, čímž se výrazně zvyšuje vertikální zorné pole, ovšem lom je trochu znatelný.

Netrvalo to dlouho, zvykl jsem si a šíře výhledu je návyková. Krom toho, že si vidíte takřka pod nohy, je i zorné pole do stran velmi nadstandardní. SMITH uvádí, že je o 25 % větší než u modelu I/O Mag.

Špičkový kontrast na magnetu

K brýlím 4D Mag jsou dodávány vždy dva zorníky, jeden s menší propustností do slunečných dnů (S3) a jeden propustný do horších světelných podmínek (S1). Oba jsou s technologií ChromaPop™, která filtruje světlo v různých vlnových délkách, což poskytuje větší kontrast a lepší detail. Nedokážu laboratorně ověřit, ale mohu konstatovat, že pohled přes obě dodaná skla je velmi příjemný.

A teď k jejich výměně, ta je rychlá, magnetická. Ale nejedná se jen o čisté magnety, po obou stranách rámu jsou zámky, které je třeba odjistit a po bleskové výměně opět zajistit. Výměnu je proto vhodné provést bez rukavic, ale máte jistotu, že kvalitní a drahý zorník nevypadne, ať už při manipulaci nebo při pádu.

All inclusive

K brýlím dostanete robustní pouzdro, obal na druhý zorník z mikrovlákna a i kryt zorníku gogglesoc™, který chrání povrch tehdy, když se přes brýle nedíváte. Ověřeno, funguje to skvěle, nejdražší brýle v kolekci SMITH si totiž nechcete poškrábat.

Po 14 dnech používání mohu potvrdit, že přilba i brýle SMITH se skvěle doplňují, horní hrana brýlí precizně kopíruje helmu, a právem patří na špičku nabídky nejen této americké značky.

VÝHODY HELMA skvěle sedí i díky Boa FS360 špičkové parametry ochrany (Mips a Koroyd) dobrá ventilace s ovládáním magnetická a „rychlá“ přezka

VÝHODY BRÝLE nadstandardní výhled do stran i dolů (Birdseye) dva kvalitní zorníky s bezpečnou magnetickou výměnou ochrana zorníku gogglesoc a další doplňky pro přepravu

NEVÝHODY když chcete to nejlepší, co SMITH nabízí, sáhnete si hlouběji do peněženky na zlom u zorníku je třeba si chvíli zvykat

MIKAELA SHIFFRIN

www.endorphinrepublic.cz

SNOWTEST

RECENZE

Garmin Instinct 2X Solar

Nemusíte nabíjet Na nové Instincty jsem se opravdu těšil, protože první verze mě natolik nadchla, že jsem si hodinky před pár lety pořídil a bez zaváhání mi slouží dodnes. Co zůstává a co je nového?

I

70

Precizní info o poloze

Co zůstává, je velmi citlivý příjem satelitního signálu, tedy rychlá lokalizace prvního bodu a přesný záznam trasy. Na to navazuje barometr pro přesné určování nadmořské výšky a její změny, dále pohotový kompas (podržíte levé spodní tlačítko), který i na starém modelu rád používám. Nabídka sportů, které lze specificky monitorovat, je obrovská, sjezdové lyžování a skialp samozřejmě nechybí. Lze také navigovat po nahrané trase, kterou si člověk vytvoří např. na Mapy.cz a přes Garmin Connect nahraje do hodinek.

Vidět a být viděn

Jen model 2X Solar z nové řady má jednu užitečnou vychytávku, a to vestavěnou led svítilnu umístěnou na vnější straně FOTO: PETR HAVELKA

nstinct si ponechal typický design a černobílý displej, který může mezi jemnými a jasnými AMOLED obrazovkami působit zastarale. Ale protože se nejedná o mapový model hodinek, není to nevýhoda, pro mne naopak. Displej je dostatečně jemný a hlavně kontrastní, proto v průběhu dne skvěle čitelný, podsvícení přichází na řadu až za velkého šera.

S obrazovkou úzce souvisí skvělá výdrž na jedno nabití, kterou solární verze posouvá o úroveň dál. Mohou potvrdit, že hodinky v běžném denním režimu, tedy bez zapnutého záznamu aktivit s pomocí GPS, není nutné vůbec nabíjet, a to i když je listopad s krátkými dny, které trávím povětšinou v kanceláři. Solární panel integrovaný do ciferníku výrazně prodlužuje kapacitu, což oceníte nejvíce při outdoorových sportech a akcích, které chcete mít zaznamenané.

Solární panel je umístěný po obvodu sklíčka a všimnete si jej, kovově se leskne, nijak ale nezasahuje do obsahové části.

Model 2X Solar má největší pouzdro o průměru 50 mm, proto je i plocha s informacemi velká a díky jemnému rozlišení dobře čitelná. Instinct 2 se vyrábí také v průměrech 45 a 40 mm, proporcionálně se to projevuje i v klesající hmotnosti, u nejmenšího modelu je o trochu nižší rozlišení a solární plocha je menší, takže bez dobíjení vydrží „jen“ 51 dnů.

Co skvěle fungovalo, zůstalo, přibyly další praktické funkce.

Petr Havelka, autor recenze zápěstí, která má velmi slušný výkon. Nejvyšší ze 4 úrovní dokáže na kratší vzdálenosti dobře posvítit a rychle pomoct, nemusíte mít po ruce baterku nebo lovit z kapsy telefon. Stačí dvakrát rychle zmáčknout levé horní tlačítko a budiž světlo.

Hodinky mají i různé režimy blikání, a to jak bílého, tak i červeného světla. To využijete jako signalizaci při chůzi po okraji neosvětlené vozovky, při běhu za šera apod.

a směrovat svůj výkon na konkrétní událost, třeba půlmaraton.

Budete mít pravidelnost, info o vývoji výkonnosti, lepší regeneraci, rychlejší nárůst výkonu.

Funkce týkající se propojení hodinek s chytrým telefonem a k monitoringu zdraví jsou také o něco bohatší, než tomu bylo u první edice. Co přibylo, a za to dávám velký palec nahoru, je možnost bezhotovostního placení pomocí Garmin Pay.

Po tréninku zaplatit

Když to shrnu, vše, co se mi na první generaci líbilo, zůstalo, k tomu přibylo spoustu dalších funkcí, mnoho z nich velmi praktických. Co také zůstalo, je typické ovládání pomocí tlačítek, na které si je třeba chvíli zvykat. Když tomu dáte čas, nakonec je ovládání intuitivní a využijete jej i u jiných modelů Garmin.

Novinkou u modelu 2X jsou i funkce, které bývaly doménou „modernějších“ modelů. V aplikaci Garmin Connect si například můžete nastavit svůj běžecký trénink a v průběhu týdnů jej díky hodinkám realizovat pod dohledem virtuálního trenéra

Závěr

VÝHODY skvěle čitelný kontrastní černobílý displej dlouhá výdrž baterií + solární dobíjení praktická integrovaná led svítilna přesný záznam aktivit (GPS, tep, barometr) Garmin pay a mnoho dalších chytrých funkcí týkajících se tréninku, zdraví apod.

NEVÝHODY složitější ovládání, na které se ale dá dobře zvyknout

ATOMIC REDSTER TI RACE

FISCHER RC ONE F17

Červený Atomic Redster je legenda. Díky Intersportu si jej můžete pořídit za skvělou cenu. Model Ti Race je sportovní univerzálka na sjezdovky, díky titanalu ve své konstrukci zvládne i svižnou sportovní jízdu na hraně. Poctivá konstrukce nese dřevěné jádro Power Woodcore a bočnice Dura Cap Sidewall, díky specifickému tvaru (Multi Radius Sidecut) můžete lyžovat takřka v jakýchkoli obloucích od středních po krátké.

Geometrie: 119,5–70,5–103,5 mm Rádius: 14 m (při 168 cm) Délky: 147–175 cm Cena za set s vázáním systému Grip Walk

RC ONE X je silně univerzální lyže, která nabízí ideální rovnováhu mezi lehkostí a stabilitou.

Dual Radius System zaručuje širokou variabilitu délky oblouků, bočnice v celé délce lyže pak zajišťují nekompromisní grip – celkově je lyže vyvážena pro obzvláště harmonickou sportovní jízdu na upravené i rozježděné trati. Pro všechny, kdo vyhledávají aktivní celodenní lyžování.

Geometrie: 119–74–101 mm Rádius: 15 m (při 160 cm) Délky: 153–174 cm Cena za set s vázáním systému Grip Walk

12 999 Kč

10 499 Kč

www.intersport.cz

BRIDGEDALE SKI

SKIMOVER – NETAHEJTE SE S LYŽEMI Záruku na sněhové podmínky dostanete stěží.

Ale záruka na ponožky Bridgedale je doživotní.

Vyrábí se totiž úplně jinak než většina dalších ponožek na světě. Nejprve se jemné merino „obtočí“ odolnějším vláknem syntetickým.

Postupně se utahuje každá příze, upletené ponožky se pořád dokola napařují a zase suší a nakonec každý pár projde ruční kontrolou.

Takže jsou prostě jiné. Odolné. Příjemné.

Návykové.

od 659 Kč

www.horolidi.cz/bridgedale

Novinka: Nebaví vás nosit lyže sobě a celé rodině? Zkuste Skimover, nová patentovaná kolečka made in Swiss na snadný převoz lyží ke sjezdovce a zpět. Děti si své lyže povezou samy, a ještě je to bude bavit. Skimover se jednoduše a během několika vteřin připevní na lyže a můžete jet. V nabídce jsou dvě varianty: Menší Easy (horní obrázek) váží pouhých 145 g a v pohodě se vejde do kapsy lyžařské bundy. Větší Traveller má 370 g, je stabilnější a terénnější a se speciální sadou doplňků umí převážet i paddleboard. Držitel vítězného ocenění Award Paddle Sports Show.

www.adventurecentrumshop.cz/skimover

ACADEMY

SKI WITH ME „Zatímco na prvních třech obrázcích pupek stále sleduje lyže, nebo dokonce jejich směr mírnou rotací předjímá, od čtvrté fotografie už je znát jeho rozdílné směřování oproti křivce, po které pojedou lyže. Odborně tomu říkáme separace. Na páté fotografii oblouk končí a na šesté už se pomyslný balonek díky uvolnění tlaku z vnější lyže rozmotává.“

Třináctý ročník seriálu Skiwithme bude o trampolínách. Lyžování je vlastně tak trochu i gymnastika a akrobacie, takže proč ne? Trampolíny nám ale letos hlavně poslouží pro jednoduché vysvětlení správného tvaru oblouku, principů střádání a uvolňování energie v obloucích a mezi nimi a zlehka dojde možná i na fyziku. A ten, kdo by si chtěl pořádné trampolíny užít „face to face“, může si se mnou přijet zalyžovat, nebo přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Trampolína napnutá!

V minulém díle jsem vás nabádal, abyste z oblouku „vyvláli“. Pokud jste tuhle část oblouku zvládli správně, přichází napnutá trampolína, která vás bude chtít vystřelit.

Jak si s tím poradíte?

D

alší otázka za všechny prachy, ale není to tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zatímco v první části oblouku jsme se jen nechali unášet gravitací a postupně balancovali proti vnější lyži, v té druhé se budeme muset snažit balanc udržet.

72

Vnější lyži nech pořádně „naloudovat“

I když se snažím vyhýbat podobným „čengliš“ výrazům, tady jsem si zkomoleninu anglického výrazu „load“ neodpustil. Je totiž naprosto výstižný a čeština pro něj jen těžko hledá ekvivalent. Zatížit, naložit nebo nabít

bychom mohli s klidným srdcem použít, ale důležité je tady doplňkové sloveso „nechat“.

Nesnažte se vnější lyži zatěžovat, ať už oblíbeným přesunem hmotnosti vašeho těla na ni, nebo tlačením do lyžáků. Fyzika maká v tomto případě za vás a vy musíte být jen trpěliví a počkat, až se vnější lyže dostatečně

zatíží sama. Sami lyžím nenaložíte, ale můžete počkat, až jim to pořádně naloží dostředivá síla, která vás pěkně tlačí dovnitř oblouku.

A to chceme. Alespoň do té chvíle, než dosáhneme vrcholu oblouku, tedy spádnice.

V ní se totiž nachází pomyslná trampolína, která nás bude chtít vtlačit ještě více dovnitř, protože lyže jsou teď maximálně naložené (nebo zatížené – chcete-li) a na nás je, jak s těmi naloženými lyžemi naložíme my.

Jak na to?

Dostředivá síla vás začíná tlačit pěkně dovnitř, lyže jsou hezky prohnuté, ale pokud jim nedáte jasný signál, kdo je tady pánem, přetlačí vás. Kam? Z vnější lyže na vnitřní.

A to na závěr oblouku nechcete. Sice oblouk dokončíte, protože carvingové lyže mají své

krojení, a navíc jste je přece prohnuli.

Jenže když se jim odevzdáte, jejich prohnutí velmi snadno povolí, dostředivá síla vás přetlačí a vy budete postupně stále více padat dovnitř oblouku, až se opora o vnější lyži ztratí a vedoucí úlohu postupně přebere ta vnitřní. Ale hlavně ztratíte tu pořádně „naloudovanou“ trampolínu, kterou jste mohli využít k dalšímu „vyvlátí“ do příštího oblouku. Co tedy dělat?

Jakmile ucítíte, že vás ve spádnici začíná trampolína tlačit dovnitř oblouku, zpevněte se. O tom, jak to udělat, jsem napsal hromadu článků, které najdete ve starších číslech SNOW nebo v archivu na mých webových stránkách. Ale ve zkratce je potřeba i za spádnicí udržet oporu o vnější lyži. Hlídat si těžké chodidlo na vnější a lehké na vnitřní.

Hlídat si zpevněnou horní polovinu těla, která se přestane naklánět do oblouku, hlídat si i jeho směřování, jež se začne lišit od směru lyží. Lyže pokračují dál po načaté křivce, ale horní polovina těla se díky zpevnění zbrzdí a zatáčí mnohem pomaleji než lyže. Mezi směrem lyží a směrem pupku, kde se snažíte zpevnit přes oblíbený „core“, se velmi rychle otevírají nůžky a vzniká princip balónku, který se stále více kroutí, abychom ho pak včas uvolnili a nechali rozmotat. To nám totiž zase pomůže k následnému „vyvlátí“.

JEDEN SKIPASS TI STAČÍ, DRAHOUŠKU

185 km SJEZDOVEK

147

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

Dává to smysl?

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Když za spádnicí neudržíte oporu o vnější lyži, trampolína se velmi rychle povolí a přesně tam, kde byste nejvíc potřebovali její vystřelení, není najednou vůbec nic.

A v tu chvíli přichází na řadu únik po křídle. Vertikální pohyb, česká „prdelačka“, zkrácení nájezdové fáze, malý náklon do oblouku, s ním malé zahranění, tedy i malý tlak, a tedy i malá trampolína. A dál už se jen řetězí problém za problémem. Rada na závěr? Buďte pasivní v nájezdu a aktivní ve výjezdu. Oblouk není dokonalé písmeno C. V horní části je dlouhý a v důsledku toho ve spodní části kratší a uzavřenější.

Pokud to do příště natrénujete, můžete si přečíst něco o tom, kdy je nejlepší trampolínu vypustit a jak dlouho ji naopak držet.

18

STŘEDISEK

CZECHSKIPASS.CZ PROJEKT PODPORUJE:

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Pojďme si rozšířit dovednosti aneb kurzy druhých nástrojů Jedním ze dvou témat naší dvoustrany bude pozvánka na kurzy tzv. druhých nástrojů, které APUL pravidelně nabízí ve druhé polovině zimní sezóny. Tyto kurzy jsou doplněním nabídky vzdělávání ke dvěma nejsilnějším disciplínám – ke kurzům lyžování a snowboardingu. Kurzy mají 5denní dotaci a korespondují se standardy ISIA. Motivem pro absolvování této nadstavbové části vzdělání může být, kromě touhy po nových dovednostech, i splnění jedné z podmínek pro získání mezinárodně uznávané známky ISIA.

ADAPTIVE ski

P

o dvou úspěšných ročnících kurzu Adaptive nebyla letos o jeho zařazení žádná diskuse. Poptávka ze strany instruktorů nám navíc dala jasnou informaci, že jdeme správnou cestou a tento produkt do nabídky kurzů APUL jednoznačně patří. Jedná se o kurz pro instruktory lyžování s licencí C a vyšší, kteří chtějí více porozumět práci s tělesně nebo duševně postiženými sportovci, v našem případě se sportovci na sněhu. Kurz budeme letos opět pořádat s velkou podporou osvědčených center tohoto specifického pohybu na sněhu. A stejně jako loni kurz povede zkušená lektorka v tomto oboru – Radka Čiháková. Spolupracujícími subjekty jsou Univerzita Palackého v Olomouci a Český svaz lyžařských škol. Kapacita kurzu je omezena, takže neváhejte a přihlaste se co nejdříve. Čeká vás např. práce s tzv. „sit ski“ (mono-ski, bi-ski) nebo si vyzkoušíte lyžování-vedení zrakově postižených lyžařů.

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Krkonošské hřebeny poskytují v březnu perfektní sněhové podmínky. Komu není pohyb na běžeckých lyžích cizí, pro něj může být tento kurz skvělou jarní volbou. Kurzu se mohou účastnit všichni členové APUL, kteří úspěšně dokončili minimálně první stupeň vzdělání – APUL „D“. Tedy jak lyžaři, tak i snowboardisté. Pro všechny zájemce platí, že jejich vstupní úroveň musí odpovídat alespoň základním zkušenostem s běžeckým lyžováním. Na kurzu se nebudeme primárně učit běžkovat, ale budeme vylepšovat naši techniku (bruslení i klasiku). Zaměříme se samozřejmě také na to, jak radost z pohybu na běžkách předávat našim klientům v lyžařských školách. Takže, kdo maže, ten jede, nejlépe na náš běžecký kurz, letos s ostříleným lektorem, běžkařem a trenérem Lubošem Tomanem.

Tajný tip pro telemarkové nadšence: Je to tady! Absolventi základního kurzu telemarku se konečně dočkají pokračování. Na úplném konci sezóny se v Alpách potkáme na kurzu Telemark 2. Na programu bude třeba jízda v boulích, úvod do jízdy v branách a možná přijde i guide a vezme nás na pásech tam, kde mají včely med.

74

TELEMARK

To nejlepší samozřejmě na závěr. Telemark jako nejvíc free lyžařská disciplína dala vzniknout sportovní podobě všech současných lyžařských disciplín. Nemůže tudíž v nabídce kurzů APUL chybět. O kurz bývá tradičně velký zájem, protože telemarkové lyžování volí spousta lyžařských instruktorů jako svůj druhý nástroj a také jako tréninkový prvek k vlastnímu technickému zlepšení. A také proto, že je tele kurz prostě a jednoduše skvělý. Vstupní úroveň na kurz je licence – „D“ (lyže nebo snowboard). Co je ale důležitější, je předchozí (alespoň základní) zkušenost s telemarkem.

Kurz není pro úplné začátečníky. Na kurzu se zdokonaluje telemarková technika, piluje se zásadní dovednost, kterou je výměna vedoucí nohy, tzv. „lead change“, a lyžuje se na všech sklonech sjezdovek a ve všech poloměrech oblouků. V programu je samozřejmě večerní teorie a spoustu didaktických typů pro telemarkovou výuku. „Free your heel, your mind will follow...“ V polovině března v Krkonoších.

KURZY DRUHÝCH NÁSTROJŮ: Adaptive: Mladé Buky, Krkonoše.........7.–12. 1. 2024 Běžecké lyžování: Krkonoše..............18.–22. 3. 2024 Telemark 1: Krkonoše..........................17.–22. 3. 2024

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Nové tváře Stejně jako v minulém čísle i nyní Vám představíme nové tváře v lyžařském lektorském sboru APUL. Inspiraci, nadšení a svoje ve světě nabyté zkušenosti vám předají třeba hned v prosinci na kurzech D. Dnes se seznamte s Gábi a Ondrou.

Gabriela Blašková

Naši mě postavili na lyže hned, jakmile se dalo.

Rodiče jsou milovníky hor, tak jsme tam byli pečení vaření. No a co se v mládí naučíš...

První kurz na lyže a na snowboard jsem si dělala na FTVŠ, kde jsem studovala. Po škole jsem chtěla více cestovat, a aby na to byly i peníze, tak jsem zkusila požádat o práci v USA, kde už pracovali nějací kámoši jako instruktoři.

A i když jsem měla jen Céčko, vzali mě, a tak jsem v roce 2005 odstartovala instruktorskou kariéru. Postupně jsem si prošla různými zeměmi a dovzdělávala se. Párkrát jsem s tím chtěla seknout, ale není office jako office a ta instruktorská mi vyhovovala víc. Ještě více než prostředí mi pomohlo setrvat při této práci další vzdělávání a motivující lektoři APUL, které jsem na kurzech potkala. Otevřely se mi další obzory a celé mě to začalo bavit ještě víc. Baví mě být jakýmsi průvodcem lidí při jejich zasvěcování do tak úžasného sportu, jakým je lyžování. Vždyť kam jiní jezdí na dovolenou, tam já žiju a pracuju. Díky této práci jsem viděla kus světa a potkala mnoho úžasných a inspirujících lidí. A tak mě napadlo, že možná i já bych mohla být jednou někým, kdo může inspirovat. Například jako lektorka aspirantka možná namotivuji kurzisty na nejlepší job na světě... Nic není nemožné. Uvidíme se na kurzu D. počet zimních sezón: 25 praxe v SR: Jasná praxe ve světě: Northstar (USA), Thredbo (Austrálie), Serfaus-Fiss-Ladis (Rakousko), Niseko (Japonsko), Zermatt, St. Moritz (Švýcarsko), Portillo (Chile) Text sestavil Michael Turek lektor a manažer vzdělávání APUL

Ondřej Houška

Moje cesta k profesi instruktora lyžování byla asi trochu jiná než u většiny ostatních. Lyžoval jsem sice od malička, ale nikdy jsem neměl jasný plán stát se instruktorem. Když mi bylo 19 let, měl jsem po škole a hraní videoher bylo na denním pořádku. Přemýšlel jsem, co vlastně chci dál v životě dělat. Jednoho dne jsem celkem náhodou objevil inzerát na práci instruktora lyžovaní. Zavolal jsem a řekli mi, že zítra začíná jakýsi kurz a ať dorazím. Tak jsem se sbalil a dorazil. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Práci a život instruktora jsem si naprosto zamiloval. Když jsem se později dozvěděl, že je možné pracovat jako lyžařský instruktor také v létě, na opačné polokouli, tak mě to ještě více motivovalo na sobě pracovat a získat více dovedností a vyšší licenci. Po úspěšném absolvování licence B v roce 2017 se mi podařilo získat práci na Novém Zélandu a splnit si tak svůj sen a pracovat celý rok jako lyžařský instruktor. Tato zkušenost mě nakopla a motivovala k pokračování ve vzdělání a dalším získávání zkušeností. Na jaře letošního roku jsem úspěšně absolvoval kurz L a stal se tak lektorem aspirantem. Na lektorování kurzu D se moc těším. Nejvíc na to, že budu moci sdílet svoji vášeň pro tento sport a jeho výuku.

Těším se také na to, že budu motivovat nové členy APUL k této profesi a podělím se s nimi o zkušenosti ze světa. V této sezóně mě můžete potkat ve švýcarském Davosu, kde žiji celoročně od roku 2020, nebo na prosincových kurzech D. počet zimních sezón: 12 praxe v ČR: Harrachov praxe ve světě: Mautendorf (Rakousko), Jasná (Slovensko), Cardrona (Nový Zéland), Davos (Švýcarsko)

Kontakty na www.apul.cz 75

76

MAJÍ SE TURISTÉ V JIŽNÍM TYROLSKU BÁT MEDVĚDŮ?

Dovednosti umělé inteligence prý mohou pomoci lyžařům ke zvýšení bezpečnosti nebo ke zlepšení lyžařské techniky, pokud se bude pomocí kamer a senzorů monitorovat jejich pohyb a nasbírané údaje se průběžně či zpětně s pomocí AI vyhodnotí. Alespoň tak si to představuje sama umělá inteligence. Necháme se překvapit, jestli to v příštích 5 letech zvládne? (rh)

Na jaře se objevilo několik zpráv o nechtěném setkání obyvatel či návštěvníků Jižního Tyrolska s medvědem, které vyděsily německé turisty. Někteří z nich se dokonce obrátili na konzulát, jestli v kraji pod Dolomity nevypukla „pandemie medvědů“ a jestli je dovolená vůbec bezpečná. Konzul zjistil, že medvědi jsou v Tyrolsku asi tři, nikoliv sto, jak některé zprávy fabulovaly. Jaká panika asi tak může vypuknout před zimní sezónou?

Medvědi každopádně spí. (rh)

SVATBA NAD MRAKY

FOTO: MARTIN WAWRZYCZEK

JAK UMĚLÁ INTELIGENCE POMŮŽE LYŽAŘŮM

Věděli jste, že aby byla svatba v Rakousku platná, musí se odehrát v místnosti, která má dveře? Poněkud svérázné pravidlo, ale v Café 3440 na Pitztalském ledovci jsou připraveni na vše, a tak se zde může odehrát třeba i váš obřad. I pokud se na něj nechystáte, můžete si v nejvýše položené kavárně v Rakousku dát kávu či dort a obdivovat panorama tyrolských Alp. Že by práce na takovém místě byla vaší vysněnou? Vysoká nadmořská výška nesedí každému, a tak se personál musí pravidelně střídat, aby u něj dlouhý pobyt ve výšinách nevyvolal například bolesti hlavy. (mk)

Lyžařská sezóna 2023/24 v Česku začíná díky zimnímu počasí velkolepě, a tak se v mnohých areálech, jako třeba na Dolní Moravě (na snímku) lyžuje hned od začátku prosince

77

RESORT

REPORT

TEXT: RADEK HOLUB

MURAU

obyčejné i moderní alpské „Krkonoše“ Okolí klidného a starobylého města Murau ve Štýrsku je pro české a moravské lyžaře lákavé hned z několika důvodů – předně jsou to jedny z nejbližších Alp, zdejší areály jsou kompaktní, přehledné a všestranné a také se tu drží docela příznivé ceny.

O

blast se nachází na pomezí Nízkých Taur a pohoří Nockberge – jde tedy o zaoblené hřebeny s bezlesými pláněmi ve vrcholových partiích a rozsáhlými lesy v nižších polohách. Trochu tak připomínají naše Krkonoše nebo Jeseníky, ovšem zdvihnuté o pět set až tisíc výškových metrů. Svahy jsou tak alpsky mohutné, přičemž chybějící vysokohorský charakter vynahrazují lesy a především vzácné i vznešené borovice limby, jaké se jinde v takové míře nevyskytují.

78

Lyžování v limbových lesích

Hlavním lyžařským magnetem oblasti je Kreischberg – středně velký areál, využívající prostorné severní svahy stejnojmenné dvoutisícové hory, s moderními lanovkami, pohodovými sjezdovkami a špičkovým snowparkem, kde se konají i závody nejvyšší světové úrovně. O něco skromnější a schovanější v postranním údolí severně od Murau je Lachtal s podobně pohodově skloněnými svahy. Méně známý je Grebenzen východně od města, jehož členité a převážně zalesněné

sjezdovky obsloužené vleky jsou nově zpřístupněné také moderní kabinkovou lanovkou. Vleky a sjezdovky na Frauenalpe přímo nad městem Murau byly zrušeny již před lety, a tak lyžařskou nabídku oblasti uzavírá retro areál Hohentauern ve stejnojmenném průsmyku na trase z Murau do Triebenu.

Vzhledem ke své poloze je oblast oblíbená nejen u českých, ale i slovenských či maďarských lyžařů. Maďaři již také provozují některé hotely, chalety či horské chaty.

Kreischberg: prostorné sjezdovky a špičkový snowpark Kreischberg je dvoupatrový a všestranný lyžařský areál, vypínající se přímo z údolí řeky Mur a zpřístupněný z obce St. Georgen nejmodernější 10místnou kabinkou, kolem níž se postupně rozrůstá rekreační zástavba nejrůznějších architektonických stylů.

FOTO: RADEK HOLUB PA R T N E R

R U B R I K Y

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Různorodý charakter areálů zabaví i náročnějšího lyžaře.

Lachtal: slunečné pláně s červenými sjezdovkami

Sjezdovky v Lachtalu se sbíhají k malé rekreační osadě na dně horské kotliny

Zatímco spodní patro areálu je strmé, protnuté prostornou a černě značenou sjezdovkou, horní patro je naopak převážně mírné a rozprostřené do malebného, s výškou řídnoucího limbového lesa, kde převažují přehledné modré a červené sjezdovky, občas zpestřené krátkým prudším hangem.

Na páteřní přístupovou kabinku navazuje další 10místná kabinka na vrcholový hřeben do dvoutisícové výšky, kam ji doprovází ještě dvojice vleků. Ze severozápadu stoupá na vrchol moderní 6sedačka s bublinou, obtékaná prostornou lesní „dálnicí“ se strmější variantou v závěru. Na sousední

vrchol Rosenkranzhöhe stoupá dlouhá kotva a pomalá dvousedačka, což tamním četným variantám tratí všech obtížností zajišťuje klidný provoz i v rušnějších dnech.

Kromě širokých, přehledných a pohodových tratí areál nabídne také špičkový snowpark pro začínající i profesionální freestylisty. Snowpark se skoky, překážkami i crossovou dráhou se rozkládá pod vrcholem Kreischberg podél vleků Sunshine, v údolí se pak nachází freestylová „mistrovská“ aréna s U-rampou, kde se pořádají závody všech úrovní. Okolo horní stanice přístupové kabinky se nachází také rozsáhlý dětský park, cvičná louka či snowtubingová dráha.

Lachtal je menší a kompaktní „červený“ areál, situovaný nad stejnojmenným, vysoko položeným a odlehle působícím údolím. Základnou areálu je rekreační osada v 1 600 m n. m., k níž se sbíhají sjezdovky ze dvou okolních dvoutisícových svahů, jejichž dominantou je větrný park.

Sjezdovky s převýšením 300 až 600 m stékají po slunečných jižních a jihovýchodních úbočích z vrcholů Zinken a Schönberg, které jsou v nižších polohách řídce zalesněné, jinak jsou „seversky“ holé. Svahy tvoří půlkruh, v němž jsou sjezdovky oběma směry dobře propojené krátkými a přiměřeně svažitými cestami. Sjezdovky se na rozlehlých svazích košatí do mnoha variant a jsou přímé, prostorné a více či méně červené, výborné pro pohodovou i lehce sportovní jízdu – ovšem vzájemně dost podobné.

Dětský park s pojízdným kobercem, lanovým vlekem, postavičkami, slalomem a překážkovou dráhou se nachází přímo v hlavním nástupním místě u 6sedačky Lachtal.

Sjezdovky jsou dosažitelné ze dvou rychlých krytých 6sedaček, jež doplňují ještě vleky.

Restaurace a bufety se soustředí na úpatí svahů, výše na sjezdovkách jsou už jen dvě chaty, třeba útulná Kleilachtalhütte se štědrou domácí kuchyní.

Do lyžařského areálu se z údolí Murtal dlouze stoupá po horské, ale dobře udržované silnici údolím Lachtal.

79

REPORT Kreischberg

43 km 39 km

Rosenkranzhöhe Kreischberg

4 000 3 500 3 000

41 %

46 %

13 %

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

1 4 2 1 3 ZÁŘÍ

2 500

22 800 ČERVEN

KREISCHBERG

KVĚTEN

RESORT

2 000

2 118

1 500

1 250 m

1 000

868

500 0

m n. m.

www.kreischberg.at Lachtal

26 km 20 km

3 000

11 %

2 000

11 100

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

OS./HOD.

LISTOPAD

ŘÍJEN

2 500

2 222 1 600

1 000 500 0

m n. m.

Grebenzen

12 km 10 km

4 000 3 500 3 000

24 %

74 %

2%

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

1 900 890 m

1 500

OS./HOD.

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

2 000

9 500

1 5 1 1 ŘÍJEN

2 500

1 000

1 010

500 0

m n. m.

www.grebenzen.at

FOTO: IKARUS.CC

3–5

CENY POBYTŮ MURAU hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Třeba jen na víkend

Grebenzen skýtá hlavně příjemně proměnlivé subtilnější sjezdovky v lese

80

622 m

www.lachtal.at

Návštěva u Schwarzenbergů

Samotné městečko Murau, pomyslné centrum oblasti, je příjemným místem na podvečerní procházku nebo kulturní zastávku. Nad středověkým centrem s částečně zachovanými hradbami, kterým protéká řeka Mur, se majestátně tyčí zámek, patřící rodině českých Schwarzenbergů. „Náš“ kníže Karel zde pobýval zejména při rodinných oslavách. Kromě historických budov však ve městě zaujme i moderní architektura, třeba bar přímo nad řekou z kovu a skla připomínající krokodýlí tlamu. Ve městě sídlí také známý pivovar.

62 %

1 6 2 ZÁŘÍ

lanovky se spouští lesem úzká červená trať s plochým úvodem, která se po několika zatáčkách vlévá na široký „závodní“ svah.

Klidnému městečku St. Lambrecht dominuje významný benediktýnský klášter. V okolí lanovky se budují moderní apartmánové rezidence.

ZÁŘÍ

Velmi komorní lyžařskou atmosféru, kde se potkáte hlavně s místními štamgasty, nabízí Grebenzen nad městečkem St. Lambrecht, vzdáleném zhruba čtvrthodinku z Murau.

Grebenzen je rozhledový vrchol, po jehož zalesněném úbočí stékají dlouhé a převážně užší, zato poloprázdné sjezdovky, obsloužené třemi vleky a od loňska také moderní 10místnou kabinkou, již na úpatí svahu doplňuje ještě pomalá 4sedačka.

Právě úpatí Grebenzenu protíná zdejší nejprostornější sjezdovka – široká, svižná a terénně hravá červená trať FIS, využívaná i pro trénink či závody. Ve střední části areálu kopíruje trasu vleku Starnberg lehce červená a proměnlivá sjezdovka v lesním průseku. Na vrchol pokračuje vlek Grebenzen, po odvrácené straně jezdí ještě vlek Dreiwiesn – oba jsou obtékané červenými tratěmi v prořídlém lese. Od horní stanice páteřní kabinkové

3 500

27 %

St. Georgen ob Murau

Grebenzen: labyrint v lese

4 000

Údolí Murtal je vzhledem k dopravní dostupnosti z Čech a Moravy ideálním cílem i na kratší pobyt, třeba prodloužený víkend, přičemž různorodý charakter zdejších areálů zabaví i náročnějšího lyžaře. Od Lince vede nejkratší příjezd z dálnice A9 od Triebenu přes sedlo Hohentauern, od Vídně pak po rychlostní silnici S6 přes Mürzzuschlag a Leoben. Cesta z Brna sem trvá okolo 4 hodin, z Prahy o hodinu déle.

LYŽOVÁNÍ NAPLNO SJÍŽDĚJTE TY NEJLEPŠÍ CENY

SKIPAS V CENĚ ČESKÁ REPUBLIKA | FRANCIE | ITÁLIE | POLSKO | RAKOUSKO | SLOVENSKO SLOVINSKO | ŠVÝCARSKO | TURECKO – KAYSERI

Kam s námi na lyže na www.cedok.cz +420 296 184 910

5 dní od

5 990 Kč polopenze a skipas

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ZINAL GRIMENTZ

vysokohorské sjezdy mezi „kuletrhy“ Nejzápadnější švýcarský kanton Wallis s ohromující horskou kulisou čtyřtisícovek je lyžařsky mimořádné území, kde najdete jak velké světoznámé resorty, tak doslova vesnické areály, vždy však s rozmanitými a působivými sjezdovkami. Dvojstředisko Zinal a Grimentz na konci malebně horského údolí Val d’Anniviers je „něco mezi“ a nabízí v první řadě solidní rozlohu tratí i volných terénů, sněhově spolehlivou nadmořskou výšku od 2 000 do 2 900 m a vysokohorské rozhledy.

82

U

ž poloha obou středisek na konci dlouhého, rozvětveného údolí Val d’Anniviers naznačuje, že nepůjde o velkokapacitní lyžařskou „továrnu“, ale autentičtější kout Alp. Modernizace však vkročila i sem, a tak původně samostatná střediska Zinal a Grimentz před 10 lety propojila dlouhá kyvadlová lanovka a výpravná černá sjezdovka. Na svazích v posledních letech vyrostly namísto několika již notně omšelých vleků moderní lanovky, a tak se někdejší lyžařský skanzen

Červené sjezdovky se sbíhají na dno horské kotliny Bendolla nad vesničkou Grimentz

Na konci údolí Val d’Anniviers si užijete vysokohorské lyžování na oldschoolových rychlopomách, které postupně mizí.

Výhled zpod vrcholu Corne de Sorebois v Zinalu na okolní čtyřtisícovky

mění v poměrně atraktivní destinaci, což dokládají i nově vyrůstající rezidenční komplexy, zvláště v Grimentzu. Stále jsou tu však zapadlejší zákoutí s „kuletrhy“ v podobě rychlých samoobslužných pom, jež ve strmých svazích překonávají mnohasetmetrová převýšení.

Plnokrevně sportovní sjezdovky

Záludná zalomená a strmá rychlopoma Lona 2 s černou sjezdovkou

Zatímco sjezdovky v Zinalu se soustředí především do jednoho horského kotle pod vrcholem Sorebois, tak v Grimentzu jsou rozprostřené do vícero menších kotlin, vzájemně oddělených skalními hřebeny. Tratě jsou převážně středně strmé se sportovním duchem, nezřídka okořeněné strmějším úsekem. Kromě vyúkových terénů, které se nacházejí hlavně u horních stanic páteřních lanovek z údolí, jsou opravdu lehké tratě o dost vzácnější – příjemné a široké modré dálnice procházejí především dnem hlavních kotlin nad Zinalem i Grimentzem, jinak jde spíše o přejezdové nebo traverzující cesty.

83

REPORT

Zinal Grimentz

115 km

Becs de Bosson

Roc d´Orzival

35 km 51 %

23 %

3 000

Chiesso Tsarmettaz Grimentz

2 000 1 500

OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

Durand

3 9 1 3 1 3 1 ŘÍJEN

Grands Plans

2 500

24 100

Col du Pouce

Bendolla

3 500

26 %

Tsarva Corne de Sorebois

4 000

ČERVEN

ZINAL GRIMENTZ

KVĚTEN

RESORT

1 000 500 0

m n. m.

www.rma.ch 3–5

CENY POBYTŮ ZINAL GRIMENTZ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

Zinal

4 000 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem Mírnou centrální část kotliny Sorebois v Zinalu obsluhuje horní sekce páteřní kabinky a také 4sedačka Chiesso, jejíž nástupní stanice je však poněkud nepochopitelně umístěna o dost níže ve strmějším svahu s náročnějším, neboť místy užším a strmějším dojezdem.

Dlouhou a zvláště v závěru velmi strmou rychlopomu Durand na okraji areálu obíhají tři svižné tratě – jedna přímá černá a dvě spletitější červené, z nichž ta méně nápadná (Crete) nabídne sportovní svezení i atraktivní výhled z hřebene, po kterém stéká. V sousedství vleku se rozprostírá velká freeridová zóna.

Dvě svižné červené a v závěru serpentinovité tratě kopírují také rychlopomu Tsarmettaz na opačné straně kotliny.

Nejvýše položenou, bohužel pomalou neodpojitelnou 4sedačku Corne obíhají široké sportovně skloněné sjezdovky – dvě černé a jedna červeno-modrá.

Do údolí do Zinalu spadá z hlavní kotliny lesem červeně značená trať s přímější černou alternativou ve střední části a s dlouhým plochým dojezdem.

Lyžařské terény nad Grimentzem jsou přístupné malou kabinkovou lanovkou, které překvapivě chybí lavičky k sezení, a je tedy „na stojáka“. Poblíž horní stanice přístupové kabinky (Bendolla) startují dvě sedačkové lanovky, které vymezují obě hlavní lyžařské osy areálu – rychlá 4sedačka Grands Plans vyjíždí po slunečném úbočí hory Roc d’Orzival, 6sedačka s modrou bublinou Col du Pouce stoupá podél skalního hřebene pod vrchol Becs de Bosson.

84

Podél 4sedačky Grands Plans a navazující 6sedačky Tsarva se lyžuje na mírnějších a přehledných modrých a červených sjezdovkách, přičemž na dojezdu těchto tratí pod Bendollou se rozkládají cvičné svahy a výukové hřiště.

Stranou přímo pod vrchol Roc d’Orzival stoupá ještě rychlopoma Orzival, obtékaná „kochací“ modrou sjezdovkou, v závěru se rozkládá freestylový snowpark se skokánky a ve směru od 6sedačky Tsarva do snowparku ústí crossová dráha.

Z této lokality šplhá na nejvyšší bod areálu pod vrcholem Becs de Bosson dlouhá kotva, podél níž se vrací dnem kotliny dlouhá modrá sjezdovka Becs a jež dále ústí do modré dálnice podél 6sedačky Tsarva, a kromě ní také užší a členitější černá a červená, která od nástupu na vlek pokračuje údolíčkem až k Bendolle.

Od výstupu z „hřebenové“ 6sedačky s modrou bublinou Col du Pouce se lze vydat zpět k Bendolle jak trasou podél kotvy Becs de Bosson a 6sedačky Tsarva, tak po přilehlé straně hřebene po dlouhé červeno-černé sjezdovce, jež má i modrou variantu, která strmější pasáže překonává mírnými serpentinami.

Z nejvyšších partií pod Becs de Bosson strmě spadá pustou horskou kotlinou ještě dlouhá černá trať Lona, jejíž horní úsek obsluhuje velmi strmá rychlopoma.

Z Bendolly, centrální křižovatky lanovek a sjezdovek Grimentzu, klesá lesem do údolí červená trať s přímější černou variantou.

3 000 Kč

4 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Zinal: mírný kotel se strmými úbočími

Horský kotel pod vrcholem Sorebois má mírné centrální dno a strmá postranní úbočí.

Okolo mezistanice a horního úseku přístupové kabinkové lanovky z vesničky Zinal se tak soustředí cvičné svahy a hlavní modrá sjezdovka, podél níž se nachází také rodinný snowpark se skokánky a překážkami. Nejvýše položenou sedačku na vrchol Corne de Sorebois i obě krajní pomy naopak obtékají sportovně skloněné červené a černé sjezdovky – prostorné i úzké, přehledné i spletité.

Legendární rychlopomy přitom vyžadují lyžařský um a výdrž už při cestě vzhůru.

Z údolí je kotlina zpřístupněna moderní 10místnou kabinkovou lanovkou, která nedávno nahradila kapacitně nedostačující kyvadlovou lanovku a která vyjíždí přes mezistanici až do vrcholových partií areálu.

Pod vrcholem Sorebois kotví také velká kyvadlová kabina pro 100 osob, která Zinal spojuje s Grimentzem. Není-li otevřena dlouhá černá sjezdovka Chamois, řítící se divokou horskou kotlinou (a v posledních letech bohužel otevřena nebývá), je lanovka zároveň jedinou možností přejezdu mezi oběma středisky.

Grimentz: labyrint mezi skalními hřebeny Sjezdovky nad Grimentzem se proplétají členitými údolíčky mezi skalními hřebeny, přičemž stejně jako v Zinalu převažují proměnlivé, středně obtížné tratě. Většina z nich je přístupná z rychlých sedačkových lanovek,

2 900 1 330 m

1 570

jen ty nejvýše položené a nejvíce spletité je opět nutné dosáhnout rychlopomami.

Pohodové a přehledné sjezdovky obtékají především dvě rychlé sedačky v pravé části areálu, kde se upravuje také crossová dráha nebo snowpark. Do údolí se dá sjet středně náročnou tratí v lesním průseku.

Slunečné ranní lyžování

Sněhové podmínky vydrží dlouho do jara solidní, neboť s výjimkou sjezdů do údolí se lyžuje nad dvoutisícovou hranicí. Téměř všechny svahy jsou orientovány přibližně na východ, jsou tedy osluněné hned od rána, naopak bohužel chybí zcela severně orientované tratě, které by zaručovaly, že ani v teplých jarních dnech sníh během dne příliš nepovolí.

Méně chat, více „tácovek“

Hlad a žízeň se dá zahnat především v samoobslužných restauracích, soustředěných u výstupních stanic přístupových lanovek.

Ve vrcholových partiích areálů naopak žádné chaty ani posezení s občerstvením a výhledy nečekejte. Malý oběd typu těstoviny, kuřecí nugety nebo párky s hranolky přijde

Horská vesnička Grimentz se starodávnými dřevěnými domky i moderními rezidencemi

v „tácovce“ na Bendolle v Grimentzu na 15 až 20 franků, za steak dáte dvojnásobek.

Údolí působí stále nepřístupně

Příjezdová silnice ze Sierre do kdysi těžko přístupného údolí Anniviers kličkuje strmým svahem a později se prodírá podél drolících se skal, teprve výše v údolí už stoupá méně

dramaticky, stále však jde o klikatou horskou silnici. V údolních vesničkách i v „hlavním“ městečku Vissoie se zachovalo velké množství starobylých dřevěných staveb, které spolu s vysokohorskou kulisou tvoří půvabný genius loci. Údolí se zároveň nachází na jazykové hranici, takže se tu mísí francouzský a germánský vliv.

TECHNIKA

FOTO: LEITNER

RESORT

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Zimní snímek lanovky Rittisbergbahn s kabinkou a sedačkou

Nové lanovky v Ramsau a ve Sterzingu V roce 2022 postavila firma Leitner celkem 27 nových lanovek. Na následujících řádcích si dvě z nich představíme – kombinovanou lanovku v Ramsau am Dachstein a 10místnou kabinku Rosskopf v jihotyrolském Sterzingu.

Ramsau am Dachstein – Rittisberg (Rakousko)

P

Horní stanice lanovky Rittisbergbahn

rvní lyžařský vlek na svahu Rittisbergu pod masivem Dachsteinu se objevil v roce 1971, o jedenáct let později ho následoval druhý vlek na jižní mírnější straně hory. Areál je tak vhodný jak pro začátečníky, tak pro náročnější lyžaře. V roce 1989 se středisko dočkalo systému technického zasněžování včetně nádrže na vodu a důležitým milníkem v rozvoji areálu byla náhrada hlavního lyžařského vleku za neodpojitelnou 4sedačkovou lanovku Doppelmayr v roce 1998.

Díky tomu areál mohl začít být provozován také v létě. V roce 2008 nabídku letních atrakcí ještě doplnila bobová dráha Alpine-Coaster.

Mezitím již nárokům tohoto rozvíjejícího se střediska přestala neodpojitelná 4sedačka posta-

Kabinka v dolní stanici Rittisbergbahn

Dolní stanice lanovky Rittisbergbahn

Kabinky lanovky Rittisbergbahn u podpěry č. 9

86

čovat a po třech letech plánování tak v roce 2022 ustoupila moderní kombinované lanovce firmy Leitner, kde se na laně v poměru 1:3 střídají 6místné sedačky s bublinou a 10místné kabinky Diamond EVO firmy Sigma. Díky tomu je tak zajištěn komfort všem skupinám cestujících – náročnější lyžaři ocení sedačky bez nutnosti vyzouvání lyží, naopak rodiny s dětmi a pěší návštěvníci upřednostní díky komfortu a bezpečnosti při nastupování kabinky. V létě je pak dráha provozována pouze s kabinkami.

V současnosti je k dispozici 30 sedaček a 10 kabinek, v budoucnu bude možné kapacitu navýšit až na 2 343 osob/hod. doplněním dalších 3 sedaček a 1 kabinky (v letním režimu může ve finální fázi činit počet kabinek až 15). Trasa lanovky s deseti pod-

pěrami měří 853 metrů, převýšení dosahuje hodnoty 316 m. Přímý pohon DirectDrive o výkonu 441 kW i hydraulické napínání je umístěno v dolní stanici s vysokým zastřešením, u horní stanice s nízkým tunelovým zastřešením dopravníků se nachází depo vozů (jedna kolej pro kabinky, druhá pro sedačky). Tato stanice je navíc realizovaná v prodloužené třípilířové verzi, takže vystupování/nastupování do kabin probíhá v rovném úseku. Celková hodnota investice dosáhla 8,5 mil. eur, 17 % pokryly dotace z veřejných prostředků.

Sterzing – Rosskopf/ Monte Cavallo (Itálie)

První lanovka pod vrchol Rosskopf/Monte Cavallo tyčící se nad městem Sterzing se rozjela na konci března 1966. Šlo o kyvadlovou lanovku s 30místnými kabinami, která byla v roce 1987 nahrazena ve své době moderní 6místnou oběžnou kabinkovou lanovkou. Obě generace lanovek dodala firma Leitner.

Přeskočme nyní ale do posledních let, kdy zde byly postaveny dvě moderní lanovky od firmy Leitner. Nejprve byla v roce 2018 nahrazena již zastaralá trojsedačková lanovka International z roku 1985 kombinovanou lanovkou, kde se na laně střídají 8místné kabinky a 6místné sedačky s bublinou. V loňském roce pak již zmíněnou 6místnou kabinku nahradila moderní, prostornější a pohodlnější 10místná kabinka.

Celková délka trasy s 15 podpěrami (o 9 méně než u původní

kabinky) dosahuje 2 716 metrů při převýšení 891 m, přepravní kapacita se díky nové lanovce navýšila z 1 667 na 2 300 osob/ hod. V horní stanici ležící v nadmořské výšce 1 857 m se nachází přímý pohon DirectDrive bez převodovky o výkonu 950 kW a také garážování pro všech 65 kabinek typu Diamond EVO, lano je pak napínáno ve stanici dolní.

Kromě dvou hlavních lanovek najdeme v areálu ještě odpojitelnou 4sedačku Stock z roku 2003 a v letech 1989 až 2014 se zde nacházela také neodpojitelná 4sedačka Telfer, která se následně přemístila do slovenské Krušetnice.

Všechny lanovky dodala – jak jinak – místní firma Leitner, která má přímo ve Sterzingu sídlo společnosti i jeden z výrobních závodů.

Dolní stanice původní 6kabinky Rosskopf z roku 1987

Pohled z horní stanice na poslední podpěry nové lanovky Rosskopf

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Trasa lanovky Rittisbergbahn – podpěra č. 9

Kabinky v horní stanici nové lanovky Rosskopf

Přímý pohon DirectDrive lanovky Rosskopf váží 17 tun

87

ADVERTORIAL

Tanvaldský Špičák – pro celou rodinu

Tanvaldský Špičák je největším lyžařským areálem s nejdelšími sjezdovkami Jizerských hor, na jehož vrchol dopravují lyžaře dvě 4sedačkové lanovky, z toho jedna odpojitelná s bublinou. Na úpatí se nachází ještě 5 kratších vleků poma, ti nejmenší se mohou při výuce svézt na pojízdných kobercích Sunkid. Z vrcholu vede hned 5 sjezdovek všech obtížností, přičemž ta nejdelší měří bezmála dva kilometry při převýšení 280 m.

Bedřichov a Severák – pro děti a výuku

Ski aréna Jizerky

tři areály pro rodiny s dětmi

T

ři areály sdružené pod značkou Ski aréna Jizerky jsou ideálními místy pro rodinné lyžování a výuku malých lyžařů.

Novinkou v sezóně 2023/24 bude nový automatický zasněžovací systém na modré Turistické sjezdovce na Tanvaldském Špičáku, která byla již před dvěma lety významně rozšířena. Před loňskou sezónou proběhly

úpravy na dojezdu modré sjezdovky Zalomené, kde byl přemístěn dětský vlek a dětské hřiště tak, aby vznikl bezpečný prostor jak pro malé začínají lyžaře, tak pro zdatnější pohybující se po sjezdovce. V příštích letech se počítá s postupným rozšiřováním také dalších sjezdovek.

V Bedřichově bude letos sjezdovky upravovat nová rolba Prinoth Leitwolf.

Menší areály Severák a Bedřichov nabízejí mírné terény, které jsou velmi vhodné pro výuku a lyžařské vyžití rodin s menšími dětmi. Na Severáku je dále k dispozici Dětský svět Severák, vybavený pojízdným kobercem a kolotočem. Je zde možnost hlídání dětí v herně, prostor je též možné využít pro ohřátí či odpočinek. Škola, půjčovna, herna a veškeré zázemí je umístěno jen pár kroků od parkoviště.

Tři areály propojené skibusem

Všechny tři areály Skiarény Jizerky – Tanvaldský Špičák, Severák a Bedřichov – jsou propojené společným odbavovacím systémem a skibusem.

Celkem si v nich můžete zalyžovat na 17 km sjezdovek.

990 Kč

Ceny skipasů v sezóně 2023/24 zůstavají stejné jako loni. Dospělý zaplatí na Tanvaldském Špičáku za jednodenní skipas 990 Kč, děti 6 až 14 let 710 Kč a mládež od 15 do 17 let stejně jako senioři nad 63 let pak 850 Kč. Tento skipas platí i v Bedřichově a na Severáku, pro tamní areály lze ale pořídit také levnější místní skipas.

Rodiny mohou využít zvýhodněných rodinných skipasů – dva dospělí a dvě děti tak za 1 den lyžování v hlavní sezóně na Špičáku zaplatí 3 080 Kč.

www.skijizerky.cz

88

NA MONÍNEC MEZI SVÁTKY REZERVUJTE SI SVŮJ POBYT

RESORT

TIPY

ŠPIČÁK – do sezóny s novou restaurací TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

Jednička české Šumavy oslovuje díky sportovním členitým sjezdovkám, širokému cvičnému svahu a nejprudší freeridovou tratí u nás poměrně širokou škálu lyžařů.

Loni se Špičák vyšvihnul s novým depotem, půjčovnou a zázemím lyžařské školy, do letošní zimní sezóny pak vstupuje s novou samoobslužnou restaurací a prostornou terasou.

NOVINKA Č. 1

Provoz nové samoobslužné restaurace byl na Špičáku zahájen už v létě a nyní se v ní můžete zahřívat horkým svařákem. Restaurace má příjemný horský interiér a dostatečnou kapacitu, která vevnitř pojme 100 hostů, venkovní prosluněná terasa pak dalších 150. Denně se tu vaří několik hlavních jídel, která se obměňují. Kdo se udržuje fit, může si vybrat i z denních salátů, kdo ne, tomu doporučujeme vyzkoušet tamní dortíky.

ODMĚNA ZA OBLOUČKY

VYSUŠENO I NABITO

Špičácká lyžařská škola nabízí kromě klasických lyžařských lekcí také pravidelné víkendové kurzy, takže se děti mohou zdokonalovat v průběhu zimy v rámci „party“ lyžařských kamarádů – přitom jsou samozřejmě rozdělené podle výkonnosti. Malé lyžaře i nelyžaře pak můžete odměnit hrou v novém moderním dětském koutku přímo v zázemí lyžařské školy.

Novinkou z loňska jsou nové prostory půjčovny v novém hlavním zázemí, které jsou doplněné o ski depot, tedy úschovnu lyží. Vytápěné skříňky dvou velikostí obsahují sušicí stojany na boty a elektrickou USB přípojku pro nabíjení mobilů. Nechybí tu ani sportovní obchod a samozřejmostí je servis na stroji Wintersteiger, přičemž malý servis si tu můžete nechat udělat i na počkání.

STARÁ DOBRÁ TROJKA Profil sjezdovek zůstává stejný a já osobně si je velmi užívám.

I když by mi místy nějaký ten metr do šířky nevadil, líbí se mi, jak sjezdovka vyseknutá na zalesněném kopci vytváří přirozenou linii otevřeného super-G, jehož zatáčky znám za ta léta už skoro zpaměti. Nejvíc se ale vždycky „odvážu“ na padáku na trati číslo 3, který je relativně prudký, ale krásně přehledný, takže se to tady dá pustit „do plných“ až na dojezd k lanovce.

90

ŠPIČÁK JEDNÍM DECHEM Šumavský Špičák nabídne členité sjezdovky, které jsou známé svou vyšší náročností a ryze sportovním charakterem. Neustále se na nich něco děje a profil se mění z mírnějších do prudších pasáží po celé délce tratí. Ve spodní části areálu ale najdou i začátečníci a prcci několik cvičných svahů, ať už na sjezdovkách na Sirotku nebo na Spodní Šanci, plochém dojezdu legendární černé freeridové sjezdovky.

Více informací: www.spicak.cz

ADVERTORIAL

ARBER

všestranný rodinný lyžařský areál, který bude již brzy energeticky soběstačný Arber neboli Velký Javor je dokonale všestranná šumavská hora s terény všech obtížností, které jsou navíc velmi přehledně uspořádané. Jak nejmenší lyžaři, tak rodiny i závodníci si Arber užijí naplno. A lyžovat tu můžete s čistým svědomím, že energie potřebná pro lyžařský provoz pochází z místních ekologických zdrojů.

Z

měny klimatu znepokojují lyžaře i provozovatele areálů, nicméně pokud se s fakty pracuje pečlivě a chytře, lyžování má před sebou poměrně spolehlivou a navíc ekologickou budoucnost.

Přinejmenším v případě bavorského Arberu.

Zima se neotepluje zdaleka tolik jako léto

Statistiky prokazují, že v zimní sezóně, tedy v období od prosince do března, se teplota na Arberu v posledních 36 letech příliš nezměnila – oteplilo se pouze o 0,2 °C, a to z minus 3,1 na minus 2,9 °C. Naproti tomu ve zbývající části roku od dubna do listopadu se oteplilo v průměru o 1,8 °C. To samozřejmě nevylučuje, že i v zimě mohou přijít drtivé oblevy – podobnou jako na přelomu let 2022 a 2023 zažil Arber i v sezónách 1962/63, 1971/72 nebo 1989/90.

92

Spotřeba nafty? Jedna plechovka redbullu na lyžaře

V souvislosti se změnami klimatu se ostře sleduje také energetická náročnost lyžování nebo spotřeba fosilních paliv. I v tomto ohledu je na tom Arber velice dobře.

Když se celkové množství nafty spotřebované rolbami vydělí počtem návštěvníků, vyjde na jednoho pouhých 0,33 litru, tedy zhruba obsah jedné plechovky redbullu.

Obdobně lze vypočítat, že na jednoho lyžaře a den se v průměru spotřebuje 6,5 kilowatthodin elektrické energie, používané pro zasněžování, provoz lanovek nebo třeba topení.

Plná energetická soběstačnost areálu

Již dnes si Arber zvládne vyrobit až 60 % energie z vlastních zdrojů, zejména z nedaleké vodní elektrárny, kterou provozuje již od roku 1949.

V plánu pro příští rok je modernizace této elektrárny, čímž se její výkon zvýší přibližně o třetinu. Budují se také solární panely na střechy vhodných budov v celém areálu.

S rozšířenou vodní elektrárnou a novým fotovoltaickým systémem bude Arber v dohledné době vyrábět více než 100 % své roční spotřeby elektřiny, což je unikát mezi lyžařskými areály vůbec.

Mezitím se pracuje i na úsporách energie, ať už díky nasazení roleb s přesným měřením výšky sněhu, nebo změnou systému vytápění budov. Jakmile se postaví centrální výtopna na dřevní štěpku, obejde se již zcela bez topného oleje. Syntetické palivo se plánuje v budoucnu používat i pro pohon rolb.

Na Arberu se již dnes lyžuje s dominantním využitím vodní a solární energie a v nejbližší budoucnosti bude areál energeticky soběstačný zcela.

11

www.arber.cz

DŮVODŮ PROČ LYŽOVAT NA ARBERU

1.

Přírodní sněhová jistota: Grosser Arber je nejvyšší horou Šumavy (1 456 m) s nadpůrměrnou sněhovou jistotou.

2.

Sjezdovky pro každého: Na Arberu jsou sjezdovky velmi přehledně uspořádány podle obtížnosti. Nejmenší lyžaři začínají v dětském areálu ArBär-Kinderland. Kabinková a dvě sedačkové lanovky uprostřed areálu zpřístupňují široké, přehledné modré a červené sjezdovky. Pod kabinkovou lanovkou na opačném konci areálu se pak řítí zdejší nejznámější, černá sjezdovka pro Světový pohár.

3.

Moderní lanovky: Hora je zpřístupněna moderními odpojitelnými lanovkami – šestimístnou kabinkou, dvěma šestisedačkami, třemi vleky a čtyřmi pojízdnými koberci pro začátečníky.

4.

Dětský park: ArBär-Kinderland v lokalitě Thurnhof patří se čtyřmi pojízdnými koberci a mnoha herními prvky k největším a nejlépe vybaveným cvičným svahům ve střední Evropě.

Prostorná pláň a mírný sklon zaručují ideální předpoklady pro výuku lyžování.

S pomocí instruktorů, včetně česky mluvících, se děti naučí první obloučky a také si užijí zábavu na trati Familien-Cross-Park s lehkými vlnami a klopenými zatáčkami. Rodiče při tom mohou sledovat své potomky ze slunečné terasy chaty Thurnhofstüberl.

5.

Zasněžování: Plně automatický zasněžovací systém z dílny světové jedničky TechnoAlpinu spolu s vysokou nadmořskou výškou zajišťuje perfektní podklad sjezdovek. A na špičkové úrovni je i péče o sníh a rolbování.

6.

Večerní lyžování: Arber disponuje jedním z nejvýkonnějších osvětlení sjezdovek. Ve středu a v pátek čeká lyžaře od 18 do 21 hodin čerstvě upravený manšestr na třech tratích – Sonnenhang, Damenstrecke a Familienstrecke. Při koupi vícedenního skipasu je večerní lyžování zahrnuto v ceně.

7.

Příznivé ceny: Lyžování na Javoru je vzhledem k nabídce cenově velmi příznivé – dospělý skipas přijde na 42 eur na den, v přepočtu tedy zhruba 1 000 korun. V minulých letech areál obdržel mnohá mezinárodní ocenění za vysokou kvalitu služeb, přívětivost k rodinám s dětmi i vysokou úroveň bezpečnosti.

8.

Zázemí areálu: Lyžaři tu na jednom místě najdou půjčovnu lyží, snowboardů, a také je tu pro ně k dispozici ski depot s vysoušeči, takže druhý den máte přímo u sjezdovky připravené vysušené boty i rukavice. V půjčovně lze také využít servis lyží, jako je broušení, voskování i větší opravy skluznic.

V nabídce je také závodní broušení.

9.

Sáňkování: Sáňkařská dráha o délce 1 200 m slibuje parádní zážitek ze sjezdu i bez lyží pro celou rodinu. Na start se všichni pohodlně vyvezou do půli svahu 6sedačkou Sonnenhang, která byla jako první na světě vybavena dětskou pojistkou. Cíl dráhy je u horské chaty Thurnhofstüberl.

Bezplatný skibus sáňkaře přiveze zpět k nástupní stanici lanovky. Dětem slouží dětská sáňkařská dráha v parku ArBär-Kinderland.

10.

Horské chaty: Během pobytu na horském vzduchu určitě vyhládne, takže přijdou vhod útulné bavorské chaty, kterých je podél sjezdovek hned několik. Eistensteiner Hütte, Arberschutzhaus, après-ski Schirmbar, Thurnhofstüberl a Gasthaus zur Gondelbahn servírují typické bavorské občerstvení za přiměřené ceny ve velmi příjemném, autentickém prostředí.

11.

E kologické lyžování: Arber je energeticky poměrně soběstačný areál – 60 % energie si vyrábějí sami.

Areál totiž vlastní dvě vodní elektrárny a solární panely a do roku 2025 chce být energeticky zcela soběstačný. Lyžařský provoz je zde díky tomu ekologický a v tomto ohledu můžete na Javoru lyžovat s čistým svědomím.

93

ADVERTORIAL

NASSFELD

lyžařský svět plný slunce, sněhu a radosti

N

ejvětší lyžařské středisko Korutan je díky 110 km sjezdovek, 30 moderním lanovkám, pravidelnému přídělu nového sněhu a 100 hodinám slunečního svitu navíc zárukou šťastné zimní dovolené.

110 km modrých, červených i černých XXL-sjezdovek zajistí prostor pro lyžařské vyžití každému. Středisko je jedním z nejrozmanitějších na slunečné straně Alp, takže rozbuší srdce milovníkům carvingu, snowboardistům i freeriderům.

Malé radosti přináší pocit štěstí hlavně dětem. Kromě čtyř výukových parků děti potěší hlavně zábavná sjezdovka Snake, kde si užijí ostrých zatáček, terénních vln i skoků.

K pohodové zimní dovolené patří i dobré jídlo a odpočinek. V Sun Ski World Nassfeld je proto hned 25 malebných horských chat a restaurací, a to jak na rakouské, tak italské straně střediska. Kulinářské poznávací cestě tak nestojí nic v cestě!

I mimo sjezdovky si užijete. V okolí střediska je nedotčená příroda, kterou můžete prozkoumávat na skitouringových lyžích nebo na sněžnicích. Sáňkařské dráhy se zase postarají o veselé chvíle při říznějším sjezdu.

www.nassfeld.at/cz

94

Photo: GEPA Pictures

ESTER LEDECKÁ

VENOM 3D SL

ARE YOU MADE FOR MORE? LEKI.COM

RESORT

TIPY

LIENZ – tajný tip východního Tyrolska TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

V Rakousku najdete kromě velkých komerčních středisek i malé, komornější, přitom se širokými pohodovými a nepřeplněnými sjezdovkami jako třeba ve východotyrolském Lienzu.

Nad městem se zdvihají dva areály – zatímco na Zetterseldu si zalyžujete na prosluněných pláních, na Hochsteinu si můžete ve stinných lesních průsecích projet sportovně skloněné sjezdovky včetně trati Světového poháru.

SPORTOVNÍ CARVING Nejlépe se mi oblouky vykružovaly na Zettersfeldu na červené sjezdovce č. 8a, která je minimálně členitá a zhruba v prostřední části nabídne dlouhý carvovací koridor olemovaný lesem, kde naberete sice vyšší rychlost, ale dostatek prostoru a přehlednosti vás nechá vyřezávat parádní sportovní oblouky.

PRÁZDNÉ PLÁNĚ Ty nejprosluněnější a nejpřehlednější lyžařské dálnice najdete v areálu Zettersfeld, kam vás přímo z okraje města Lienz vyhoupne kabinková lanovka. Tento komorní ráj přehledných sjezdovek s pohodovým profilem, které zejména po ránu patří opravdu jen vám, potěší i příjemnými parametry. Sjezdovky nejsou nijak extrémně prudké, naopak mají příjemný sklon pro carving a zároveň se „nezdržujete“ dlouhými přejezdy či traverzy.

S DĚTMI DO VLN I DO BRANEK Malým lyžařům se bude líbit v okrajové části areálu Zettersfeld podél sedačkové lanovky Wartschenbrunn, kde se na širokém mírném svahu rozprostírá dětský lyžařský park s jednoduchým slalomem, podjezdovými brankami a dokonce i kratší trať s terénními vlnami. Nově je vybudován dětský park také v mezistanici na Hochsteinu, kde se prcci můžou těšit na nové figurky, další vlny, slalom nebo i funpark pro začátečníky.

96

S NÁDECHEM SVĚŤÁKU Vedlejší kopec Hochstein sice na první pohled až tak alpsky nepůsobí, o to víc ale překvapí sportovně laděné sjezdovky, dokonce světového formátu. Na sjezdovce č. 7 ve spodní části areálu se jezdí Světový pohár žen ve slalomu a obřím slalomu – letos 28. a 29. prosince 2023. Naposledy tu v roce 2021 vyhrála slalom Petra Vlhová, takže o česko-slovenské fanoušky tu jistě nouze nebude.

NEJLÍP CHUTNÁ U KOZIČEK „U Koziček“ se lidově říká restauraci Mecki’s, která leží ve spodní části modré sjezdovky č. 8 a její terasa je orientovaná přímo na sluníčko s tím nejlepším výhledem na Lienzské Dolomity. V Mecki’s nabízí tradiční rakouskou kuchyni, jako je silný vývar s poctivými tyrolskými knedlíky, vídeňský řízek nebo východotyrolské pirohy.

6,5 KM NA SANÍCH Na Hochsteinu u výstupu dvousedačkové lanovky najdete také sáňkařkou dráhu Schlossberg, která je 6,5 km dlouhá a končí až dole v údolí. Na horské výhledy je sice dráha kvůli zalesněnému Hochsteinu trochu skoupá, profilem jde ale o velmi příjemnou trať, která není ani příliš prudká, ani rovinatá. Občas nám rakouské sáňkařské dráhy přijdou zbytečně rychlé a je na nich potřeba hodně brzdit, tahle však umožňuje pohodové, leč stále svižné svezení a občas vykoukne i nějaké to panorama.

Sáňkařská dráha je otevřená podle sněhových podmínek.

LIENZ JEDNÍM DECHEM I když Lienz od nás leží tak trochu za devatero horami a devatero řekami, vyplatí se do tohoto východotyrolského zákoutí zavítat. A to zejména pokud k lyžování nepotřebujete stovky kilometrů sjezdovek a upřednostníte kvalitu nad kvantitou. Oba areály jsou velmi klidné a obzvlášť liduprázdný vrchol Hochsteinu se staršími vleky by mohl lákat příznivce „starého dobrého“ lyžování.

Více informací: www.lienzer-bergbahnen.at

97

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITES / H. WISTHALER

ADVERTORIAL

Perfektně upravená sjezdovka v jednom z pěti propojených areálů: Rotwand/Croda Rossa

L

FOTO: IDM SÜDTIROL / K. HUBER

yžařské středisko 3 Zinnen Dolomity je ideálním místem pro lyžaře, kteří ocení vždy perfektně upravené, vysněžené a přitom nepřeplněné sjezdovky v malebné přírodě.

Ve skiareálu 3 Zinnen Dolomity si zimní dovolenou užijí jak začínající lyžaři, tak znalci, kteří už procestovali velký kus Alp. Zdejších 115 km sjezdovek je rozprostřeno do jednoho rozsáhlějšího a několika menších areálů, propojených veřejnou dopravou. Vyvážený poměr obtížností tratí zaručuje, že si tu zalyžují méně zdatní i sportovní jezdci. Díky tomu, že

98

Ski Pustertal Express přijíždí každých 30 minut přímo ke stanici lanovky a terminálu Punka

sjezdovky jsou rozprostřené po mnoha svazích, lyžování se odehrává v poměrně komorní atmosféře, kterou ještě umocňuje kouzelná horská kulisa Sextenských Dolomit.

Vzhůru lyžaře vyvážejí převážně nejmodernější lanovky, mezi nimiž zaujme třeba 10místná kabinka Helmjet Sexten, která slouží jako propojení areálů Stiergarten a Helm/Monte Elmo, nebo vyhřívaná 8sedačka Hasenköpfl, obsluhující široké a hravě zvlněné sjezdovky ve vrcholových partiích Monte Elmo.

Děti potěší obří sněhuláková rodina nebo dobrodružná jízda na sáňkařských drahách.

Vhod jim přijdou také lehké objížďky náročnější úseků tratí, které byly v posledních letech vybudované.

Jedinečná je sněhová jistota zdejších sjezdovek, které se zhusta nacházejí na severně orientovaných svazích. O jejich včasné a dostatečné zasněžení se v případě potřeby stará jeden z nejvýkonnějších a nejkapacitnějších zasněžovacích systémů v Alpách.

V oblasti se nachází 5 ubytovacích vesniček a městeček, z nichž se lze na sjezdovky dostat pěšky, skibusem nebo vlakem. Večer můžete strávit v příjemně klidné atmosféře horské vesničky nebo procházkou po pěší zóně malebného městečka se zastávkou na aperitiv nebo večeři v příjemné restauraci.

Skibusy jezdí z každé obce přímo ke sjezdovkám. Oblastí projíždí také vlak Ski Pustertal Express, který má zastávku přímo v hlavním lyžařském areálu. Za 30 minut je možné se s ním přesunout také na úpatí sousedního areálu Kronplatz.

i

Ve staré stanici lanovky na Helm vzniká další muzeum slavného horolezce Reinholda Messnera s názvem Roca. Otevřeno bude od léta 2024.

Cestování veřejnou dopravou po Jižním Tyrolsku usnadňují karty Mobilcard nebo Südtirol Guest Pass, které obdrží každý ubytovaný host zdarma.

www.dreizinnen.com/lyzovani FOTO: DOLOMITI SUPERSKI / H. WISTHALER

3 Zinnen Dolomity: moderní areál v komorní kulise Dolomit

Messner Mountain Museum

Jihotyrolské delikatesy a víno chutná nejlépe s výhledem na Dolomity

FOTO: OBEREGGEN | HARALD WISTHALER

4=3: Jeden den ubytování a lyžování zdarma

V období 25. listopadu až 23. prosince 2023 získáte v partnerských ubytovacích zařízeních v rámci akce Dolomiti Super Premiere nocleh a skipas na 1 den zdarma.

Každou neděli od února do dubna můžete vyrazit na sjezdovku v Obereggenu už v 7.30 hodin

Obereggen a Carezza: rozmanité sjezdovky, ubytování na svahu a jistota sněhu

FOTO: CAREZZA DOLOMITES | HARALD WISTHALER

Carezza je středisko zaměřené na děti

Členitý lyžařský areál v Obereggenu pod skalním masivem Latemar sestává z pestrých sjezdovek převážně střední obtížnosti, doplňuje jej však také 6 černých tratí (Latemar Sixpack), které svým sklonem až 60 % rozbuší srdce i náročným lyžařům.

Milovníci ranního manšestru se mohou v Obereggenu vydat na sjezdovku každou neděli od února do dubna již v 7.30 hodin.

V provozu bude sedačková lanovka Oberholz s přilehlou červenou sjezdovkou, následuje bohatá snídaně v horské chatě.

V lyžařském areálu Carezza si zase můžete dopřát výzvu krále Laurina. Sjezd začíná ve výšce 2 337 m n. m. přímo pod skalní stěnou Rosengartenu a končí po 7,7 km s převýšením 1 132 m ve Welschnofenu. Odměnou pro pokořitele výzvy je mimo jiné nádherné panorama Dolomit.

V Carezze si jinak užijí především rodiny s dětmi. Pro nejmenší lyžaře jsou připraveny tři dětské výukové parky, kde nechybí ani zábavné překážkové dráhy nebo snowpark.

O zážitek se postarají i dvě unikátní lanovky na úpatí Rosengartenu. Kabinková lanovka König Laurin zaujme podzemní výstupní stanicí, kterou navrhl renomovaný jihotyrolský architekt Werner Tscholl. V tamním baru Laurin’s Lounge si můžete vychutnat aperitiv při západu slunce. Kyvadlová lanovka z obce Tiers na Frommer Alm zase umožňuje vyhlídkovou jízdu na střeše kabiny.

O jistotu sněhu se starají nejmodernější zasněžovací systémy, jejichž vývoj je již po desetiletí pevně spjat s Obereggenem. Právě tam začíná lyžařská sezóna pravidelně již koncem listopadu.

Cestování veřejnou dopravou po Jižním Tyrolsku usnadňuje karta Eggental Guest Pass, kterou obdrží každý ubytovaný host zdarma.

www.eggental.com/cz Carezza se zavázala dosáhnout do r. 2025 tzv. klimatické neutrality (Turn to zero).

Hosté se mohou ubytovat v mnoha hotelích přímo pod sjezdovkami bez nutnosti dalekého dojíždění. Spolehnout se mohou i na dokonalý relax v jejich wellness centrech.

FOTO: CAREZZA DOLOMITES | HARALD WISTHALER

L

yžařská střediska Obereggen a Carezza v údolí Eggental nabízejí rodinám s dětmi i sportovním lyžařům klidné zázemí a pestré lyžování v kulisách Dolomit.

Lyžařská střediska Obereggen a Carezza jsou obklopena horskými masivy Rosengarten a Latemar tvořícími spektakulární jeviště. Jen 20 minut jízdy z jihotyrolského hlavního města Bolzano čeká celkem 90 km sjezdovek ve dvou lyžařských areálech, patřících do komplexu Dolomiti Superski.

i

Kulisu obstarává masiv Rosengarten

99

RESORT

SWISS MADE

TEXT: PETR SOCHA

Dolní Engadin

Dolní Engadin je nejbližší švýcarskou destinací z ČR – z hraničního přechodu Rozvadov se tam dostaneme za nějakých 4 či 5 hodin. Proč má smysl tam vyrazit? Najdete tam vše: skvělé sjezdové lyžování, běžky, brusle, skialp, sněžnice, kulturu a architekturu, vyhlášené minerální lázně, … A božský klid!

T

uristickým centrem Dolního Engadinu – což je údolí podél řeky Inn na severovýchod od slavného Svatého Mořice – je Scuol, město mnohem skromnější, ale s podobnými předpoklady uspokojit zimní dovolenkáře. V okolí i v něm samotném najdeme silnou atmosféru zachovalých historických vesnic a městeček, divoká horská zákoutí, v nichž s příchodem sněhu vše usíná, autentické hotýlky a restaurace a k tomu všemu výše uvedené plnohodnotné možnosti sportovního vyžití. Žolíkem pak jsou léčivé termální prameny využívané pro léčbu i relaxaci.

První slavný lázeňský hotel – Waldhaus v obci Vulpera – tu vznikl v roce 1897. Dnes nejvíce vody chtivých návštěvníků přitahují veřejné lázně Bogn Engiadina.

100

Na běžky podél Innu Hlavní běžkařské tratě se táhnou nahoru i dolů centrálním údolím podél řeky Inn, navazují na stopy vedoucí od Svatého Mořice. Mimochodem to přináší možnost běžkovat pouze jedním směrem a třeba po proudu řeky – vrátit se lze autobusem zpět do Scuolu z některé ze stanic, jež plus minus míjíme. Na běžkách se dá dojet až do hraničního města Martina, nějakých 20 km po proudu ze Scuolu. V širším okolí pak najdete další běžkařské okruhy, jmenujme třeba vyhlídkový na Motta Naluns, který se točí u horní stanice lanovky ze Scuolu, nebo 5,4 km dlouhé kolečko nad vesnicí a hlavně slavným hradem Tarasp.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Nejbližší švýcarská dovolená all inclusive

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Na bruslích lesní stezkou

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Nikde než ve Švýcarsku nenajdete přírodní, přitom upravovanou ledovou dráhu pro bruslaře. Jedna z nich je zařízlá do stinného svahu nedaleko vesničky Sur En. Je tu maringotka pokladna s půjčovnou a maringotka s kamínky převlékárna. Ledová stezka upravovaná rolbou je něco přes kilometr dlouhá, v blízkosti je i restaurace, takže za bruslením můžete vyrazit třeba po dopoledním lyžování.

Na sněžnice nebo skialpy Dolní Engadin je samozřejmě i skvělou základnou pro výlety na skialpech, sněžnicích i pěší zimní túry. Výškovou základnu lze zřídit ve vsi S-charl, kde v zimě funguje jediný hotel. Náladou připomíná spíše horskou chatu – je to centrum aktivních turistů a skialpinistů – a na střeše má jako bonus horkou vanu a saunu. Nedaleko od vsi pak leží bájný borovicový prales Tamangur, kde nejstarší stromy dosahují 600–800 let.

101

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

RESORT

SWISS MADE

Sjezdovka snů: Traumpiste

Samnaun je poslední horské údolí Švýcarska kryté soutěskami a skalními štíty.

I pro jeho špatnou dostupnost a tvrdý život v něm dodnes drží jednu netradiční dějinnou satisfakci: statut bezcelní zóny. Ale co je hlavní, nad ním leží obří lyžařský areál Silvretta Arena, sdílený společně s rakouským Ischglem – 235 km sjezdovek přístupných z Rakouska i Švýcarska.

Zatímco Ischgl je místo plné lyžařů kypící životem a veselím, Samnaun je taková skromná zadní branka, kam se davy nedostanou – nemají proč. A proto tam je příjemná a vlídná atmosféra bez popěvků dýžejů a dupotu přezkáčů.

V Samnaun se začíná lyžovat překvapivě brzy a končí se až tehdy, kdy lidi přeřadí na jarní sporty. A jelikož nejde uvedené stovky kilometrů tratí nějak jednoduše popsat, přidáme alespoň jeden tip: dlouhatánskou červenou sjezdovku z vrcholu Palinkopf (2 864 m). Začíná jako sportovní a svižná sjezdovka, zanedlouho jí však sevře spektakulární údolí a z vysokohorské lyžovačky se začíná stávat více a více záležitost turistická – což ovšem neznamená, že nudná. Trať nakonec po osmi kilometrech a převýšení přes 1 000 m vyústí u posledního hotelu v Samnaun, který vás dost pravděpodobně zhypnotizuje a usadí do některého z křesílek své zahrádky třeba k aperolu. Při dobrých sněhových podmínkách sjezdovka pokračuje dále městem kolem potoka až k tamní dvoupodlažní lanovce.

102

Nad Scuolem se rozléhá kompaktní, přehledné a prosluněné lyžařské středisko, do jehož centra vyváží lanovka přímo od městského nádraží. Nabídka pestrých tratí čítá zajímavých 80 kilometrů, přičemž nejlepší svahy vedou z vrcholu Salaniva. A je tu i jedna specialitka: romantický sjezd pryč mimo dosah lanovek a vleků do malebné vísky Sent.

Zážitková trať Traumpiste („Sjezdovka

snů“) spadá po línějším začátku střídavě svižně a zase klidně, než zhruba v půli cesty přijde povinná zastávka: vyhlídková romantická chaloupka s občerstvením – Sömi Bar. Sjezdovka končí na okraji starobylé vesničky Sent, kudy je nutno projít cca 300 m pěšky k zastávce skibusu, který jede zpět do Scuolu. Máte za sebou 6 kilometrů jízdy a 1 280 m převýšení.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Nejvyšší lyžařská liga: Samnaun

FOTO: JOHANNES FREDHEIM

Swisstainble – udržitelnost po švýcarsku

FOTO: JOHANNES FREDHEIM

Regiony Engadin Scuol Zernez a Val Müstair jsou mimořádně aktivní, co se týče udržitelného přístupu k turistice.

Staly se vůbec prvními, které získaly nejvyšší možnou klasifikaci v rámci celonárodního programu udržitelnosti Swisstainable. Pokud se tedy vydáte do Dolního Engadinu, můžete se na vlastní oči přiučit, co všechno k takovému přístupu patří a jak vypadá turismus budoucnosti.

Lázeňský Scuol

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Lázně Bogn Engiadina leží v centru Scuolu a jsou napájeny čtyřmi z více než dvaceti léčivých pramenů, které již v šestnáctém století objevil proslulý lékař Paracelsus. Moderní bazénový komplex zastřešuje četné bazény, sauny a wellness zařízení, stejně jako terapeutické centrum. Specialitou jsou římsko-irské lázně – již Římané totiž relaxovali v parních lázních různých teplot, zatímco staří Irové si naopak užívali lázeňské procedury v horkém a suchém vzduchu.

Tajemství těchto dvou lázeňských postupů dohromady je dnes vypilováno do nových rozměrů: procedury se skládají z kombi-

nace teplých a horkých vzdušných lázní, minerálních parních lázní, minerální bublinkové lázně a studené koupele. Součástí dvouapůlhodinového rituálu je i masáž, buď mýdlová masáž kartáčem, medová masáž nebo jogurtová masáž s aloe vera.

Tělo se na závěr potře od hlavy k patě jemným krémem z alpských bylin a odpočine si v panoramatické odpočívárně. Více o lyžování najdete v patřičné samostatné kapitole. www.bognengiadina.ch

Nejkrásnější vesnice Švýcarska Nedaleko Scuolu stojí za návštěvu ves Guarda, která je oceněná jako nejkrásnější vesnice Švýcarska.

Prastaré románské domy jsou zdobenými sgrafiti, a protože je ve vesnici zákaz vjezdu aut, můžete v klidu putovat touto tajemnou zástavbou.

Pokud ovšem nenarazíte na sváteční průvod Chalandamarz, svátek tamní mládeže, kdy místní chlapci na oslavu pochodují ulicemi Guardy, zpívají, práskají bičem a hlasitě zvoní kravskými zvonci.

103

SKIALPOVÝ

FESTIVAL MNOHA TVÁŘÍ A ZÁŽITKŮ

MATĚJ BERNÁT

HORŠTÍ VŮDCI

ALENA ZÁRYBNICKÁ

Rychle, zběsile v horách i v životě

Lavinové kurzy pro začátečníky i pokročilé

Předpověď počasí v zimních horách

JÁN KOŘÍNEK

ROMAN JURAS

ZDENĚK HÁČEK HÁK

Doktor z hor a jeho tatranské historky

Svět sněhu: bude na čem lyžovat?

Z kopce s Hákem o závod

WWW.SKIALPUJFEST.CZ

EXPERTI Z HORSKÉ

ONDŘEJ MORAVEC

PŘEDNÁŠKY A WORKSHOPY

poradí, jak na lavinovou předpověď

s vámi proběhne krkonošské terény

na 8 horských boudách po celé 4 dny

ŠMARJAAAAAAAAAAAAAAA UŽ JE TO TADY ZASE

17. ROČNÍK SNOWFESTU SE BLÍŽÍ V prašanu se jezdilo vždy a vždy se jezdit bude. Oslavou této člověku libé činnosti je týdenní akce, kde se koncentrují všechna témata horského lyžování: laviny, technika jízdy v prašanu i na sjezdovce, test freeridových lyží, ale i pohodové, méně ambiciózní lyžování a prostá radost z hor a pohybu.

Peak Performance SNOWfest se letos koná už po sedmnácté! Jako

tradičně je na co se těšit, navíc v Davosu bylo už na konci listopadu dvojnásobné množství sněhu, než je tou dobou obvyklé. Takže, kdo se chce svěřit vůdcům UIAGM a pod jejich vedením nasbírat zážitky, na které se nezapomíná, má nejvyšší čas se přihlásit!

7.–12. 1. 2024

snowfest.cz

106

FOTO: DEPOSITPHOTOS

SKIALPUJFEST A NOC TULENÍCH PÁSŮ: UŽ JE TO TADY ZASE! Jedenáct přednášek, dvacet workshopů, přes patnáct osobností, a to všechno najednou během čtyř dní. V druhé polovině ledna se v Peci pod Sněžkou opět chystá čtyřdenní skialpové dostavení, které vyvrcholí legendárním nočním závodem Noc tuleních pásů. Čekají vás cestovatelské přednášky z exotických destinací s tipy na skialpové túry a spousta workshopů i přednášek spojených se sněhem ve všech skupenstvích, počasím nebo lavinami a jejich prevencí!

Mezi workshopy najdete i lekce první pomoci nebo konzultace s fyzioterapeutkou. A co víc? Naučíte se lyžovat z kopce i do kopce, po ledovci i v prašanu, rychle i bezpečně.

Mezi dějišti přednášek se účastníci pohybují jak jinak než na skialpových lyžích a užívají si tak současně jak program festivalu, tak víkend plný skialpování.

Osobnosti na SkialpujFestu: Alena Zárybnická, Ondřej Moravec, Matěj Bernát, Zdeněk „Háček“ Hák, Ivan „Dosky“ Doskočil, Vojtěch Dvořák, Ján Kořínek, Radoslav Groh alias Radar a mnoho dalších.

Noc tuleních pásů

Pomyslným vyvrcholením festivalu je tradiční sobotní hobby závod dvojic: Noc tuleních pásů. V něm si každý může změřit síly na zhruba šestnáctikilometrové trati s tisícimetrovým převýšením

a zároveň si zasoutěžit v tombole o hodnotné ceny. Pro ty, co se na závod necítí, si organizátoři připravili o něco jednodušší procházku při měsíčku okolo trasy závodu zakončenou svařákem!

18.–21. 1. 2024

skialpujfest.cz

Bájná hora Ararat. Podle některých výkladů bible právě na něm přistála po potopě světa Noemova archa. Ararat (5 137 m) je nejvyšší hora celého Turecka a také národním symbolem Arménie, která ho má ve svém státním znaku. Vydejte se na jeho vrchol na skialpech v článku na straně 140.

107

SKIALP & FREERIDE

TEXT: TOM ŘEPÍK

Lyžařský dějepis:

HELISKIING Než se Rakušané Hans Gmoser a Mike Wiegele zasloužili o úspěch a slávu heliskiingu a za oceánem mu vtiskli punc nejvyššího lyžařského luxusu, jeho téměř neviditelnými průkopníky byli neznámí lidé.

108

FOTO: CMH/ CRAIQ MCGEE

H

FOTO: WIKIPEDIA

elikoptéra byla nazývána božským strojem pro svou schopnost vznášet se a přistávat v téměř jakémkoli terénu. Jedna z nich dokonce zdolala Mount Everest: 14. května 2005 se pilot Didier Delsalle odvážil v silném větru usadit na vrcholu na necelé 4 minuty se strojem Eurocopter AS350 B3 a následující den přistání zopakoval. Od té doby podobnou věc nikdo nezopakoval.

Za slušného počasí mohou vrtulníky přistát kdekoli na zemi. Nebylo tomu tak vždy. Raná verze vrtulníku Bell 47G2 s pístovým motorem o výkonu 260 koní se sotva dokázala vznášet a přistát z tříkilometrové výšky za bezvětří; 3 km bylo právě dost vysoko na to, aby stroj vzlétl na hřebeny, ne-li na všechny vrcholy, v pohoří Bugaboos v kanadské Britské Kolumbii.

V červnu 1955 přistál testovací pilot Jean Moine se speciálně odlehčeným vrtulníkem Bell 47G na vrcholu Mont Blancu (4 809 m) s horským vůdcem Contaminem

Hans Gmoser, všeobecně považovaný za vynálezce heliskiingu, přišel do Kanady z Rakouska v roce 1951, když mu bylo 19 let, a rychle se proslavil jako špičkový horolezec.

V roce 1957 si otevřel vlastní průvodcovskou službu a v roce 1963 se podílel na založení Kanadské asociace horských vůdců. Sám Gmoser uvedl, že na myšlenku heliskiingu ho poprvé přivedl Art Patterson, geolog a lyžař

109

FOTO: WIKIPEDIA

SKIALP & FREERIDE

Vrtulník Bell 205 s turbohřídelovým motorem byl průlomovým strojem pro efektivní provoz heliskiingu. Hans Gmoser (CMH) a Mike Wiegele (MW) na něm postavili veleúspěch svých společností

FOTO: ???

sněhové podmínky nejsou ideální. V květnu se pokusili o další heliski den, ale narazili na silný vítr, který omezil možné přistávací zóny.

Patterson se rozhodl, že heliskiing je riskantní záležitost, a od účasti upustil. Gmoser však viděl ve vrtulnících potenciál.

1945

1939

Focke-Achgelis Fa-223 Drache (Drak)

110

Jejich první heliski dobrodružství začalo koncem února 1963. Dvacet klientů zaplatilo po 20 dolarech (v dnešních dolarech přibližně 160 dolarů) za jeden den na ledovci Old Goat Glacier, 15 km jižně od Canmore v Albertě.

Výsledek byl zklamáním. Dvoumístné vrtulníky Bell 47G2 mohly letět pouze s jedním pasažérem a stoupaly rychlostí menší než 260 metrů za minutu; trvalo hodiny, než se všichni dostali na vrchol ve výšce 2 500 m. Pak se ukázalo, že

Bell 47G2 s pístovým motorem o výkonu 260 koní se dokázala za bezvětří vznést maximálně do tříkilometrové výšky.

FOTO: ???

z Calgary. Patterson používal helikoptéry v horách pro letní terénní práce a věděl, že mnoho těchto strojů v zimních měsících stojí ladem. Napadlo ho, že přeprava lyžařů by mohla být novým zajímavým byznysem. Uvědomil si také, že k realizaci nápadu potřebuje profesionální průvodce, kteří se vyznají v hledání tras, sněhu a lavinách. Gmoser a Patterson se spojili, Patterson se staral o obchodní stránku věci a Gmoser o průvodcovství.

První těžké stroje

FOTO: ???

1961

se v roce 1944 zřítil na Mont Blancu při pokusu o horskou záchranu. V září 1944 byly v Mittenwaldu v bavorských Alpách obnoveny zkoušky horských letů, při nichž se kladl důraz na přepravu těžkých nákladů například k horským jednotkám. Nejvýše přistál ve výšce 2 300 metrů při testování výkonnosti jako letecká ambulance. V té době byla továrna opakovaně ničena spojeneckými bombardéry a projekt byl opuštěn. Z 11 postavených letounů přežily válku pouze tři. Ani jeden z průkopníků kanadského heliskiingu, Hans Gmoser a Mike Wiegele, narozených v Rakousku, o německých experimentech nevěděl.

Prvním těžkým výškovým vrtulníkem byl Drak Fa-223 od EADS-Messerschmitt poháněný radiálním motorem o 1 000 koních. Dokázal vystoupat 500 metrů za minutu

FOTO: WIKIPEDIA

Nakonec přejmenoval svou průvodcovskou službu na Canadian Mountain Holidays (CMH) a s příchodem rychle stoupajících, těžkých vrtulníků s proudovým pohonem se mu podařilo vytvořit veleúspěšnou heliski a helihike společnost.

To je katalogově uznávaná verze geneze heliskiingu. Gmoserovi a Pattersonovi však předcházeli dřívější průkopníci.

Použití helikoptér v horském terénu závisí v rozhodující míře na výkonu motoru. Prvním strojem, který zvedal významné náklady ve vyšších nadmořských výškách, byl německý Focke-Achgelis Fa-223 Drache (Drak), dvourotorová konstrukce, která poprvé vzlétla v roce 1940, poháněná radiálním motorem o výkonu 1 000 koní. Rychlost stoupání byla 500 metrů za minutu.

Teoretický provozní strop byl 7 100 m při nízké hmotnosti a 2 440 m s plným užitečným zatížením 1 000 kg. To bylo více než dvojnásobek výkonu mnohem menšího stroje Bell 47.

Je známo, že Fa-233, těžký výškový vrtulník vyvíjený německou armádou,

FOTO: ???

Bell řady 204/205 poháněné turbohřídelovým motorem, přišly na svět roku 1961, byly schopné přepravit 10 až 14 cestujících a vystoupat do výšky 530 metrů za minutu, jejich následovníci Bell 212 operují v severoamerických horách doposud.

1962

1948

V časopise Vertical (3/2012) kanadský letecký publicista Bob Petite napsal: „První záznam o použití vrtulníku k přepravě lyžařů do hor pochází z roku 1948 od společnosti Skyways Services, která byla v té době jednou ze tří kanadských komerčních společností.“ Nejednalo se o vlastní heliskiing; šlo o leteckou taxislužbu z Vancouveru na vrchol lyžařského střediska Grouse Mountain (1 231 m). Cestující, kteří platili jízdné, pak lyžovali v lanovkami obsluhovaném terénu.

1950

Mi-8 operuje pro lyžaře třeba na Kamčatce, osobní verze této sovětské helikoptéry může přepravovat až 28 cestujících

V roce 1950 použil průkopnický lavinový expert Monty Atwater při průzkumu Mineral King Valley, navrhovaného lyžařského střediska společnosti Disney v Kalifornii, vrtulník.

Nadmořská výška se pohybovala od dna údolí ve výšce 2 300 m až po okolní vrcholy ve výšce přes 3 400 m. Ve své knize Lovci lavin Atwater napsal:

111

SKIALP & FREERIDE

„V severní Kalifornii jsem jednou dělal průzkum komplexu budoucích lyžařských areálů. Se svým společníkem jsme nejprve použili vrtulník, abychom přeskočili zasněžené (tj. na zimu uzavřené) silnice.

Pak jsme ho použili jako lyžařský vlek s nekonečným počtem tratí. Vynesl nás na vrchol, dole nás vyzvedl a vyletěl s námi na jiný vrchol. Za tři dny zhruba tříhodinového letu jsme udělali víc práce, než bychom zvládli za měsíc pěšky a s rolbami, a udělali jsme to lépe. Byla to letecká plošina pro tvorbu map a fotografií; pokud by se někdo z nás zranil, náš anděl strážný mu kroužil

1968

nad hlavou. Létal jsem vrtulníky od Chile až po Britskou Kolumbii a mám k nim velkou náklonnost.“ Atwater zjevně létal za účelem čistokrevného heliskiingu. Jeho žena Joan si uvědomovala, jaká to může být zábava. Atwater v knize píše: „Jakmile se dozvěděla, že je na programu helikoptéra, Joan se začala přimlouvat, abychom si spolu zaletěli lyžovat. Ani náhodou, říkal jsem jí. Máš vůbec představu, kolik stojí hodina letu s tímhle bazmekem? Kromě toho je to vládní zakázka a vláda neschvaluje používání svého vybavení k radovánkám.“ Mnohem později, v roce 1965, si Walt Disney najal také lavinového výzkumníka (a průkopníka lyžování v Aspenu), Švýcara Andrého Rocha, aby prozkoumal terény zamýšleného kalifornského střediska Mineral King. Také Roch používal k přístupu do vyšších partií vrtulník a na tyto výlety s sebou bral další lyžaře. Kdyby to podnikavý Disney věděl, možná se mohl

Lyžařský dobrodruh Bengt Binx Sandahl se v roce 1953 přestěhoval do Alty v Utahu a pracoval jako barman v Alta Lodge. Tam se začal zajímat o práci se sněhem a lavinami a podle své dcery často hovořil s Atwaterem, který byl v té době ředitelem střediska lavinového výzkumu. Následujícího roku odešel na Aljašku, kde pracoval jako lyžařský instruktor ve středisku Alyeska. Časopis Skiing (2/2007) psal, že v roce 1958 Sandahl dopravoval lyžaře pomocí vrtulníku: „Existuje videozáznam, na kterém je zachycen první vrtulník Alouette II s turbohřídelovým pohonem, představený v roce 1956, jak veze čtyři lyžaře a pilota v Alyesce. Sandahl zřejmě vozil lyžaře na Max's Mountain na jižním okraji Alyesky a účtoval si 10 dolarů za jízdu pro 100 lyžařů denně.“ Sandahl se později stal ředitelem pro lavinovou bezpečnost ve středisku Alyeska. Když se vrátil do Alty, byl v roce 1964 přijat jako

FOTO: ???

Bell 47 v roce 1970 používaný pro heliskiing společností Mike Wiegele

112

1957–58

1974

Bell 212 byl původně vyvinut pro kanadské ozbrojené síly v roce 1968

1970

stát prvním developerem heliski dovolených.

Bez ohledu na to však lyžařský areál Mineral King nebyl kvůli odporu ekologických skupin nikdy vybudován; do značné míry i proto, že hned následujícího roku (1966) nemocný Walt Disney zemřel.

Eurocopter AS 350 Écureuil (Veverka) je vyvíjen od 70. let minulého století a vyrábí se ve dvoj i jednomotorové verzi. Uveze vedle pilota šest pasážerů a v mnoha verzích se používá i pro helisking.

FOTO: CMH/ DANNY STOFFEL FOTO: ???

1975

sněhový ranger U.S. Forest Service. Tehdy používal vrtulníky ke shazování výbušnin do lavinových žlabů.

V časopise SKI (1/1959) vyšel dobový článek s názvem „Helikoptérou na panenské sněhové pláně“ o nahrazení letadel vybavených lyžařskou výzbrojí vrtulníky pro lyžování na ledovcích na Aljašce a v Alpách: „Helikoptérou je možné lyžovat celý den v neporušeném prašanu, aniž byste viděli jiné lyžařské stopy než ty, které si sami vytvoříte.“ Odkaz na heliskiing na Aljašce se týká Sandahlova provozování. V článku se uvádí, že ve Gstaadu a ve Val d'Isère mohli lyžaři jezdit za 22 až 52 dolarů za let – dnes asi 176 až 416 dolarů. Heliskiing nikdy nebyl levný.

FOTO: ???

Šedesátá léta

AgustaWestland AW109 je dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyráběný italsko-britskou společností AgustaWestland. Známe je z Česka i Alp coby helikoptéry záchranářů. Pro heliskiing se používají jak v Alpách, tak například v Gruzii

V roce 1963 létal Bob Hosking s lyžaři z Rustler Lodge v Altě. Není jasné, zda měl zvláštní povolení, které to umožňovalo. Uvádí se, že za 5 nebo 10 dolarů si člověk mohl koupit let na Mount Superior nad Altou.

113

SKIALP & FREERIDE

2000

FOTO: ???

1995

Bel 407 – první prototyp vzlétl v roce 1995

114

Moderní helikoptéru známe od záchranářských služeb jako Rega nebo ADAC, ale hodí se i k přepravě lyžařů

FOTO: CMH

Velký průlom, jak Sandahl zjistil, přišel s proudovými motory. V roce 1961 Bell představil vrtulníky řady 204/205 poháněné turbohřídelovým motorem, které byly schopné přepravit 10 až 14 cestujících a vystoupat do výšky 530 metrů za minutu. To byl více než dvacetinásobek výkonu vrtulníku Bell 47.

Zanedlouho byl model 205 vybaven motorem o výkonu 1 500 koní. Takto vybavené stroje měla společnost Gmoser koncem šedesátých let minulého století skutečně v provozu. Majitel střediska Sun Valley Bill Janss lyžoval s Gmoserem v pohoří Purcell a v roce 1966 založil společnost Sun Valley Heliski. Mike Wiegele zahájil provoz ve Valemountu v kanadské Britské Kolumbii v roce 1970 a v roce 1974 se přestěhoval do Blue River. V roce 1973 zahájila v Utahu činnost společnost Wasatch Powderbird Guides (Hosking byl jejím partnerem). V listopadu 1982 uvedl časopis Powder jen v dolních 48 státech USA (nezahrnujících Aljašku a Havaj) 15 heliskiingových provozů.

Průkopnický vývoj

První lídři heliskiingu se učili metodou pokusů a omylů. Bylo zapotřebí protokolů pro vrtulníkovou i lavinovou bezpečnost. Jakmile začal boom, potýkali se zejména Gmoser a Wiegele s nedostatkem kvalifikovaných průvodců, což bylo důvodem založení Kanadské asociace lyžařských průvodců (CSGA) v roce 1990. CSGA má nyní asi 130 členů a heliskiing přispívá ekonomice Britské Kolumbie více než 160 miliony dolarů ročně.

FOTO: ???

FOTO: ???

2005

14. května 2005 se pilot Didier Delsalle odvážil vyletět a na necelé 4 minuty usadit na vrcholu Mount Everestu, což od té doby nikdo nezopakoval.

Druhý boom: prašanové lyže

Koncem 80. let minulého století snižovaly zisky heliskiingových provozovatelů rostoucí náklady na letecké palivo. Tuto krizi ještě zhoršovala omezená množina schopných lyžařů – jednoduše nebylo mnoho lyžařů, kteří by zvládli bezedný prašan na tehdejších rovných úzkých lyžích. V roce 1988 pak jeden ze závodníků soutěže Powder 8 Mikea Wiegeleho kontaktoval Ruperta Hubera z továrny Atomic a požádal ho o širší lyže do prašanu.

Huber odpověděl v roce 1990 a nabídl tlusté lyže Powder Plus (šířka středu 112 mm). Wiegele tento koncept přijal a propagoval. Tlusté lyže se ujaly a heliskiing opět začal růst.

Heliskiing dnes

Dva zmínění operátoři, CMH a MW, zůstávají od dob svého založení světovými lídry odvětví.

Průměrná plocha jejich heliskiingového revíru v Britské Kolumbii je 2 200 kilometrů čtverečních (pro srovnání, lyžařsky rozlehlý Vail poskytuje kombinovanou lyžařskou plochu sjezdovek a volného terénu 22 km2).

Heliskiingoví provozovatelé dnes létají s moderními stroji typu Bell 212, Bell 407 nebo Eurocopter A-Star, v závislosti na velikosti skupiny a například provozovatel CMH vlastní 32 helikoptér. Když stroje nelétají, parkují ve vyhřívaném hangáru, kde podstupují pravidelnou kontrolu a údržbu. Coby alternativu k lyžování z vrtulníku společnosti často nabízí dopravu vyhřívanými moderními rolbami, například Pistenbully 300 (v případě MW).

Heliskiing je v současnosti provozován v bezmála třiceti zemích světa: v Andoře, Argentině, Arménii, Chile, Chorvatsku, Finsku, Francii, Gruzii, Řecku, Grónsku, Islandu, Íránu, Itálii, Japonsku, Kašmíru, Kyrgyzstánu, Nepálu, Novém Zélandu, Pákistánu, Rusku, Slovinsku, Švédsku, Švýcarsku, Rumunsku, Turecku, v Kanadě, kontinentálních USA i na Aljašce.

Soudobý heliskiing je z uživatelského pohledu tak trochu podobný zážitkovému táboru pro dospělé – žádné řízení, žádné vaření, žádné nádobí, žádný úklid; jen lyžování, jídlo a volitelné aktivity, jako je běh na lyžích nebo cvičení. Ale ve skutečnosti je dnešní heliskiing tak jako kdykoli v minulosti o čerstvém sněhu – a toho mívají provozovatelé, zdá se, stále ještě hodně!

115

FOTO: MING T. POON

SKIALP RECENZE

TEXT: PETR SOCHA

SNOWtest: skialpové lyže 2023/24

Co znamenají?

Čekání T na zimu Skialp se rozvlnil jako moře při tsunami, když covid akceleroval poptávku po všem, co by člověka dostalo na sníh ve chvílích, kdy nefungovala lyžařská střediska. Ohromný hlad trhu reflektovali výrobci, takže v minulých sezónách přišla i záplava nových modelů.

Vlna zájmu se ale zase stáhla zpět do moře, takže na trhu zůstalo ochlazení, které navíc podpořilo ne úplně skialpinistické počasí loňské zimní sezóny. Nyní se zdá, že se vše stabilizuje – nabídka je stále široká, jen novinek méně.

116

o se odrazilo i na testovacím potenciálu. Nejenže novinek nebylo tolik, ale i očekávání z trhu plného zásob upadalo. I proto se za podobné situace dají těžko abstrahovat trendy či směr, kterým tato část trhu s materiálem kráčí. Snad jediným postřehnutelným je zvýšená snaha výrobců v segmentu tzv. entry level modelů, tedy základních lyží, které mají člověka ke skialpu přivést. Tyto modely jsou vlastně jakýmsi ekvivalentem rekreačních sjezdových lyží s obdobnými cíli: poskytnout lyžařům bezpečnou a tolerantní jízdu, jednoduchou ovladatelnost a charakter orientovaný nikoli na výkon, ale na uživatelskou přívětivost. Má to smysl, produkty pak dosahují dostupnějších pořizovacích cen, přičemž jejich funkční nastavení stačí pro nějakých 80 procent běžných turistických skialpinistů. šířka středu (mm) Armada Locator 104 104 Armada Locator 96 96 Black Crows Ova Freebird 85 Blizzard Zero G 085 85 Dynastar M-Tour 90 90 Fischer Transalp 92 CTI 92 Fischer Transalp 92 CTI Pro 92 Kästle TX87 UP 87 Kästle TX93 UP 93 Movement Fast 85 85 Rossignol Escaper 87 87 Scott Pure Mission 98 Ti 98 Ski Trab Neve + TR1 93 Wedze Touring Cruiser 80 78 značka/model

délka lyže (cm) 170 178 176 178 177 169 176 174 178 169 175 177 174 168

Lyže doporučené na náročnější turistiku a přechody hor Lyže doporučené pro kondiční skialpinismus Lyže vhodné pro prašanové lyžování, resp. freetouring

Jako vždy platí, že základem výběru lyže je důsledně promyslet, co od ní budete požadovat. Jak budete šlapat/jezdit, kde, vlastně i proč.

Jak budete lyži zatěžovat (tělesné parametry, styl a rychlost jízdy). Moudrým řešením je si lyže na první dva tři výlety půjčit, a až podle toho rozhodnout, co si natrvalo pořídit.

špičky rádius (m) šířka (mm) 21 130 21 127 17 126 22 117 18 120 20 123 21 124 15,5 124 17,1 129 18 116 19 124 19 133 23,7 123 18 116

šířka paty (mm) 121 117 109 101 110 109 111 111 115 100 109 119 113 102

hmotnost lyže (pár) 2 750 2 700 2 400 2 220 2 700 2 520 2 410 2 890 3 110 1 860 2 800 3 340 2 800 2 400

recenzi najdete ve vydání SNOW 150 skialp SNOW 150 skialp SNOW 150 skialp SNOW 149 SNOW 149 SNOW 150 skialp SNOW 149 SNOW 149 SNOW 149 SNOW 147 SNOW 149 SNOW 149 SNOW 149 SNOW 145

RECENZE

Blizzard Zero G 085

Mimořádná vyváženost a široké spektrum použití

Jedna lyže na všechny skialpové túry? Hlásí se klasika od Blizzardu.

Petr Socha, autor recenze

Blizzard Zero G 085 je dlouholetou klasikou v kolekci rakouského výrobce se sídlem v Mittersilu. Už loni přinesl tento model mírně vylepšené jádro Carbon Drive Technology 3.0, letos míří na trh v novém designu. S šířkou středu 85 mm nabízí lyži pro široké spektrum použití, a nejen sportovní lyžaře.

V

edle Zero G 085 Blizzard nabízí ještě širší G 095 a G 105, turistické odlehčené modely G LT, začátečnické G 084 Approach a také závodní G Race.

Základ Zero G 085 tvoří specifické dřevěné jádro složené převážně z paulovnie doladěné segmenty z topolu. Blizzard obecně sází právě na jádro, kdy každá modelová řada dostane takové, aby splňovalo specifické požadavky na danou kategorii lyží – koncept se jmenuje Trueblend Woodcore. Tento dřevěný segment je dále obalený vícesměrnými karbonovými výztuhami. Ty, společně s částečnou sandwich-sidewall konstrukcí, jsou cestou, jak Blizzard dodává lyžím potřebnou torzní tuhost a optimální flexi.

Mluvíme-li o skialpových lyžích, tak navíc při významně nízké hmotnosti produktu (1 110 g při 178 cm). I proto, že model přímo navazuje na již dříve testované modely, nebyly pozitivní výsledky ani zdaleka překvapivé.

Co prozradil test:

Model Zero G 085 se ukázal jako vysoce univerzální a spolehlivá lyže jak při výstupu, tak při sjezdu. Navzdory svému subtilnímu vzhledu nabízí poctivý skialpinistický standard s mnoha výhodami: při výstupu se lyže chová přesně a klidně a drží směr i stopu. S vázáním Marker Alpinist 12 dosahuje velmi zajímavé celkové hmotnosti, což umožňuje svižné tempo při stoupání i v náročném terénu. I při otočkách v prudším svahu je agilní a intuitivně ovladatelná.

S tím jde ruku v ruce poznatek, že i při sjezdu je lyže spolehlivá, vyniká zejména snadným zahájením oblouku, dostatečně jistá a stabilní je i v těžkých podmínkách, jako je krusta nebo firn. A přestože není nikterak předimenzovaná, velmi ráda to má i v čerstvém sněhu, kde exceluje.

zvládnout jak celodenní výlety, tak vícedenní přechody v náročných alpských podmínkách. V obdobné konfiguraci se vyrábí v unisex (modrá) i dámském designu, kde převažuje bílá – už to napovídá, že to zdaleka není nástroj pouze pro sportovce muže.

VÝHODY mimořádně široké spektrum využití propracovaná konstrukce

NEVÝHODY nenápaditý design VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

SJEZD

Závěr:

Blizzard Zero G 085 je skvělá volba pro sportovce, kteří hledají vysoce univerzální skialpinistickou lyži se solidní hmotností pro rychlý výstup, ale žádají i stabilitu a klid při sjezdu. Dokáže

CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

BLIZZARD ZERO G 085 PARAMETRY: 1 17–85–101, R: 22 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 110 g @ 178 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) Blizzard Zero G 085 je k dispozici nejen v základní a bílé dámské verzi, ale také v černé s označením limited

NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

117

FOTO: DYNASTAR

SNOWTEST

RECENZE

Dynastar M-Tour 90

Osvědčená klasika, která umí i překvapit.

Dostatečně lehké a velmi obratné při výstupu. Přesné, výkonné a spolehlivé při jízdě dolů. Sebevědomý projev ve všech typech terénu a ve všech sněhových podmínkách. Jednoduše: „Hunt your line.“

T

yhle lyže prostě umí.

Nahoru i dolů. A to velmi dobře. Klasickou otázku, která řeší poměr hmotnosti pro výstup a vlastností pro sjezd, si nemusíme u tohoto modelu pokládat. Limit v univerzálnosti je hodně vysoko.

Balancování na hraně toho, jak moc lehká lyže je ještě dostatečně výkonná pro kvalitní sjezd, je v případě M-Tour 90 zbytečné.

Zachování vlastností a šetrnost k přírodě.

Lyže je, stejně jako drtivá většina lyží v kategorii touring/freeride, postavena primárně na dřevěném jádru z paulovnie. Obecně tato dřevina při stejném objemu snižuje hmotnost o 15–20 % v porovnání s jinými typy dřevin (například topol). Značka Dynastar pro sezónu 2023/2024 vylepšila jádro lyže (Hybrid Core 2.0 u všech modelů s továrním označením „M“) a kromě paulovnie do něj přidala další dřeviny ve dvou dalších směrech. Skladba dřevěného jádra je tedy trojsměrná, a naopak je chudší o umělá vlákna (laminát) – zachovává si tak nízkou hmotnost i potřebné vlastnosti jako průhyb lyže nebo stabilitu. Značka takto postupně snižuje svoji ekologickou stopu.

V technologickém výčtu bychom měli dále zmínit klasické

118

bočnice (sidewall), kterými lyže disponuje v celé své délce. Bočnice pomáhají docílit potřebné pevnosti a přesnosti při jízdě.

M-Tour disponují mírným rockerem ve špičce i patě, což skvěle doplňuje výčet pozitivních jízdních vlastností lyže.

Díky umírněnému tvaru rockeru lyže velmi dobře drží na tvrdším povrchu, ale zároveň perfektně surfuje v měkčích sněhových podmínkách. V námi testované délce 177 centimetrů (poloměr 18 m) je lyže v tomto směru vyladěná perfektně.

Pro všechny, nebo jen pro experty?

Kdybych šel Haute Route, sáhl bych právě pro ni.

Michael Turek, autor recenze

VÝHODY poměr nízké hmotnosti/jízdních vlastností geometrie, rozměry a parametry rockeru

NEVÝHODY stejný design jako modely z minulých let VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

Pro všechny, kteří nechtějí zbytečně moc kompromisů, a pro všechny, kteří chtějí CHŮZE SJEZD najít svoje limity. Lyže bude stoprocentně spolehlivá jak v prašanových dnech, kdy na (preference sjezdu/výstupu) ní bude její majitel hltat kilometry v čerDYNASTAR M-TOUR 90 stvém sněhu, stejně PARAMETRY: 1 20–90–110, R: 18 m tak velmi dobře ROCKER: poslouží skialpinisHMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 350 g @ 177 cm tům, kteří trochu více preferují výstupovou část výletu. M-Tour ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) 90 bude doma i při REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT vícedenních túrách v náročných podmínTERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) kách. Kdo to myslí TVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN s backcountry vážně, CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) může zvolit tento model s jistotou, že NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ se nesplete.

SKIALP RECENZE

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

FISCHER Transalp 92 CTI Pro

| HMOTNOST: 2 410 g (pár)

Řada Transalp je v kategorii backcountry pojmem. A model 92 CTI Pro vlajkovou lodí této řady, která pokrývá spektrum šířek od 82 až po 105 milimetrů.

Námi testovaný model je technologiemi nabitý koncept, který má tradiční jádro z paulovnie, ale odlehčené pomocí technologie Air Tec a vyztužené sérií uhlíkových strun pro zachování nízké hmotnosti. Lyže je vyrobena sendvičovou konstrukcí s klasickými bočnicemi (kromě oblasti patky a špičky lyže). Modely řady Transalp disponují mírným rockerem.

CO PROZRADIL TEST:

Evergreenem v našich úvahách při testování skialpových lyží je vyváženost chování při chůzi a sjezdu. U modelu 92 CTI Pro je hodnocení „dobrá“ pouze začátek. Lyže je totiž skvělá. Při jízdě dolů jsme měli pocit, že máme na nohou snad nějaké sportovní obračky. I ve vyšších rychlostech a v delších obloucích na tvrdším sněhu se lyže chovala velmi spolehlivě. O tom, že jí to jde velmi dobře

v měkčích podmínkách a hlubším sněhu, nemusíme mluvit.

Chvála pokračuje, protože se na nich i skvěle chodí. Velmi dobře drží směr, jsou na svoji šířku (92 mm) velmi lehké (1 205 gramů, 176 cm). Shoda testérů panuje v určení lyže. Díky své stabilitě je model předurčen do těch nejtěžších podmínek, pro strmé výstupy, náročné sjezdy i vícedenní přechody.

V kombinaci s vázáním Fischer Tour Classic Free Break a stoupacími pásy (KOHLA/Fischer – 70/30 mohér-nylon) se systémem Fast Fix jsme na tomto kompletu nenašli žádnou slabinu a lyže nás bavily po celou dobu testování.

ZÁVĚR:

Skvělá univerzálka, která vyhoví těm nejpřísnějším měřítkům. Vhodná pro sportovce, kteří chtějí nízkou hmot-

nost a vlastnosti pro výstup, ale zároveň sjezdovou DNA bez kompromisů.

Lyže je vhodná na celodenní výlety po českých horách, ale bude stejně dobře vaším parťákem při vícedenních přechodech v Alpách. Stabilní nástroj, na který je naprosté spolehnutí. V délce 176 cm bude vyhovovat středním a těžším váhovým kategoriím a užijí si ji všichni milovníci jednoduchého a elegantního designu.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 124–92–111, R: 21 m | ROCKER:

SKIALP RECENZE

KÄSTLE TX87 UP | HMOTNOST: 2 890 g (pár)

ZÁVĚR:

Minulý rok jsme v testu měli dvoje touringové lyže Kästle – TX87 a TX93.

Letos jsme prověřili jejich konstrukčně jednodušší varianty s označením UP, které mají zcela shodné parametry vyjma hmotnosti.

Příjemná lyže pro turisty, začínající nebo rekreační skialpinisty. Ačkoliv je o něco těžší než model bez označení UP, pocitově se to skoro nepozná. Je na klidnou, komfortní jízdu především Konkrétně model TX87 UP je asi zřejmě záměr, aby více vyhovovala o 150 gramů těžší než TX87, zjednoduše- v mírnějším terénu. začínajícím, lehčím lyžařům, kteří se Největší pohodu lyže dokázaly vykouz- na ni budou moci plně spolehnout ná (a levnější) konstrukce je předurčuje lit na odpolední, rozměklé sjezdovce, pro méně náročné skialpinisty či jako díky její skvělé ovladatelnosti v nižších velmi spolehlivou jízdu předvedly také vstupní modely do světa skialpu. To je rychlostech. Vhodná je v měkčím čerstvém sněhu, v němž zřejmé i ze setupu, ve kterém se lyže pro každodenní turistiku vynikají snadnou manévrovatelností nejčastěji prodávají: vázání Tour 9 se i kondiční večerní výšlapy SJEZD hodí pro mírnější jízdu nebo lehčí jezdce. a točitelností i při své délce. Právě mav okolí střediska.

CHŮZE Nechybí jim však dřevěné jádro a robust- névrovatelnost v nízkých rychlostech je pro méně zkušené jezdce velmi důležitou ní konstrukce s technologiemi Dula Rise (preference sjezdu/výstupu) vlastností. a Hollowtech 3.0.

Rozhodně lépe fungují lehčím a poÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) CO PROZRADIL TEST: malejším lyžařům, kteří od sjezdu čekají SPORTOVNÍ EXPERT Ověřený shape při výstupu funguje skvě- bezpečný způsob, jak zakončit výlet. Těžší REKREAČNÍ le – lyže je na noze pořád příjemně lehká, nebo agresivnější jezdci by měli sáhnout TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) drží směr, s originálními pásy (basic) spíš po modelu bez označení UP, stejně i vázáním fungují bezproblémově, a to tak pokročilí lyžaři, kteří chtějí jezdit agTVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN jak co se týče manipulace a uživatelské resivněji a mít větší možnosti ve výběru CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) přívětivosti, tak chůze samotné. Při sjezterénu – na zmrzlém povrchu nebo pruddu je pak velmi znatelné jejich zaměření kém svahu se více uplatní TX87 bez UP. NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 124–87–111, R: 15,5 m | ROCKER:

KÄSTLE TX93 UP | HMOTNOST: 3 110 g (pár)

Širší skialpová lyže postavená na šasi osvědčené TX93 s cílem přinést stále dostatečně výkonnou lyži, ale s jednodušší konstrukcí a potažmo nižší cenou.

Oslovuje široké pole lyžařů, kteří nemají ty nejvyšší ambice a cílí spíše na zážitkový skialp.

Testovaný model v délce 178 cm váží 1 555 g / jedna lyže, a přitom je široký pod patou 93 mm – to už ji řadí mezi lehčí modely ve freetouringové nabídce.

Má dřevěné jádro s karbonem a tradiční shape s rádiusem 17,1 m. Dodává se osazené základními pásy a vázáním Tour 9 CA – tento set, parametry lyže i určení dle výrobce jasně říkají, že jde o to co nejvíce zjednodušit začátky skialpového sportu. Mělo by tedy jít o lyži pro umírněné skialpinisty, kteří se nebudou pouštět do extrémních terénů, ale láká je chůze i jízda v hlubším sněhu.

Zatímco výhodou při sjezdu je snadná ovladatelnost, daní za jednodušší konstrukci jsou pak limity při rychlejších sjezdech zejména na tvrdém povrchu, ať už firnu nebo upravené zmrzlé pistě.

Zvlášť pro těžší jezdce mohou být TX93 UP příliš měkké, a nepustit je proto do sportovnější akce.

Velmi příjemně dokázala lyže překvapit při výstupu, díky nízké hmotnosti a jednoduchému krojení se s ní velmi snadno stoupá, se zavřenýma očima by člověk hádal, že jde o alespoň centimetr užší lyži.

CO PROZRADIL TEST:

ZÁVĚR:

Nejvhodnější pro tuto lyži je kopec s měkkou podložkou, lyže dobře zvládá nadýchaný prašan i mokrý, těžký sníh.

120

TX93 UP může být vstupní branou do skialpu či freetouringu – pro toho, kdo si chce užívat lehčí či zážitkové sjezdy

v hlubokém sněhu a mít jistotu, že lyži bez boje ovládne. A přitom nechce přijít o snadnost výstupu. Takový požitkář se zřejmě bude chtít vyhnout přesně tomu, kde tato lyže také zaostává – nepožene se ďábelskou rychlostí do ledových a strmých svahů.

Kdo takové ambice přeci jen má, nechť sáhne po modelu TX93 bez označení UP, který je ekvivalentem pro pokročilejší a silovější jezdce.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 129–93–115, R: 17,1 m | ROCKER:

FOTO: ROSSIGNOL

SNOWTEST

RECENZE

Rossignol Escaper 87

Jistota a spolehlivost Dobře vyladěná lyže do Krkonoš i do Alp. Varianta pro všechny, kteří chtějí jistotu, bezpečí či teprve objevují krásy skialpinismu.

M

odelová řada Escaper má v kolekci francouzského výrobce již několik let pevné místo.

Najdeme v ní pět modelů od šířky 105 milimetrů ve středu lyže až po relativně subtilních 80 milimetrů. Námi testovaný model vychází konstrukčně z modelu Escaper Nano 87, který jsme měli tu čest testovat i minulý rok.

Rozdíl mezi modely Escaper 87 a Escaper 87 Nano je v konstrukci jádra a také v množství a skladbě karbonových výztuh.

Aktuálně testovaná lyže si hravě vystačí s capovou konstrukcí v přední a zadní části lyže, přičemž uprostřed lyže disponuje konstrukcí sandwichovou. Tato semi-cap konstrukce se může zdát jako technologický kompromis, ale v segmentu skialpových lyží, které musí být lehké a zároveň na ně nejsou kladeny tak vysoké mechanické nároky, to smysl dává.

122

Rossignol ví, proč se touto cestou vydal. Klasické dřevěné jádro z paulovnie je doplněno podélnými výztuhami z karbonových vláken, které jsou umístěny primárně v oblasti pod vázáním. Lyže disponuje tzv. free rockerem, který se nám v testované délce 175 cm zdál nastavený přesně tak akorát.

Za samostatnou zmínku stojí konstrukce samotné špičky lyže nazvaná AirTip. Tuto vychytávku používá Rossignol dlouhodobě, přičemž je designově elegantně přiznána.

Benefitem tohoto konceptu je především snížená hmotnost špičky, díky níž se lyže chovají velmi agilně, hbitě a jsou nadstandardně obratné a točivé.

Co prozradil test?

Že Escaper 87 je entry level značky Rossignol, uvádí i sám výrobce, anglické dvojsloví znamená, že oslovuje zejména ty, kdo si skialp chtějí teprve osahat a zažít svá první dobrodružství v horách. Na ně je koncept lyže od počátku naprogramován. Neznamená to ale, že zkušenější od něj mají dát ruce pryč.

Vedle příjemné ceny totiž zaujme třeba svým klidným projevem při výstupu. Od svého vychytanějšího kolegy (model Nano) se liší sice pár gramy navíc, ale při cestě do kopce to skoro není znát. Lyže velmi dobře drží stopu a dělá přesně to, co její uživatel chce.

I při sjezdu projevuje svůj univerzální charakter a dokáže dobře fungovat pod nohama většiny lyžařů a ve všech typických druzích terénu.

Univerzální pak platí i ve smyslu uživatele, nabízí mix vlastností, které

Sympatická lyže pro všechny, kdo neřeší gramy a kilometry a jedou si na pohodu. Michael Turek, autor recenze osloví statistickou většinu skialpinistů, a do extrémů nezasahuje. I proto se na ni můžeme nejvíce spolehnout zejména ve středních rychlostech a obvyklých jízdních situacích.

Pro těžší jezdce, vyšší rychlosti a celkově agresivnější jízdu bude už vhodnější model Nano.

Pro koho?

Model Escaper 87 můžeme vedle začínajících doporučit všem lehčím a středním hmotnostním kategoriím lyžařů a lyžařek. Je to vydařený kompromis pro všechny, kteří nebudou sjíždět extrémní svahy a neřeší každý gram. I pro experta je to sympatická lyže, která nabídne široký základ všech potřebných skialpových vlastností a na nic jiného si nehraje. Doporučím ji proto všem, kteří nehltají kilometry a jedou si prostě na pohodu.

SJEZD CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

ROSSIGNOL ESCAPER 87 VÝHODY tvar špičky – vybrání pro uchycení pásů poměr cena/výkon

NEVÝHODY

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

nestabilní ve vyšších rychlostech VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

PARAMETRY: 1 24–87–109, R: 19 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 400 g @ 175 cm

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

FOTO: SCOTT

SNOWTEST

RECENZE

Lyže Scott Pure Mission 98 Ti

Tři v jednom

Je to už hodně let nazpět, co značka Scott opustila sjezdovkové lyžování. Sjezdovkoví lyžaři jsou ale zejména v Evropě významný segment, a tak občas kolekce lyží přešlápla i k upravenému povrchu – dnes Scott nabízí v řadě all mountain jedinou lyži, která se vejde pod 80 mm.

Neznamená to ovšem, že ani formálně freeridové lyže Scott nejsou na sjezdovkách použitelné. My jsme k testu dostali právě takovou – lyži z rodiny freeride, ale konstrukčně připravenou i pro lyžování na sjezdovce: 98 mm širokou Scott Pure Mission 98 Ti.

K

atalogově jsou to lyže pro freeride a všechny horské terény, spoluvytvářel je Jérémie Heitz – slavný to freerider. Do jejich sendvičové konstrukce z lehkého dřeva (Dual Power Wood Core z paulovnie a buku), aramidu a karbonových vláken zakomponoval i titanal. Lyže se tak ve výsledku mohou pochlubit relativně nízkou hmotností 1 850 gramů pro délku 184 cm, zároveň ale příslibem slušného sportovního výkonu.

Co se týče dalších konstrukčních prvků, Heitz využívá vlastní boční krojení (Pure Freeride Sidecut) a jemný rocker na špičkách a patách pro obratnost a vztlak v čerstvém sněhu, k tomu tradiční camber. Bylo hodně důvodů proč se na test těšit.

Na sjezdovce za jedna!

Zpočátku jakoby nevíte, jestli je Scott Pure Mission 98 Ti lyží sjezdovkovou, skialpovou, nebo freeridovou. Navzdory své lehkosti tyto lyže ukazují překvapivou tuhost a sportovní naladění flexe: měkčí špičky pro snazší zahájení zatáčky a tužší střed pro stabilitu.

Když pak lyže trošku poznáte, odpověď najdete – zjistíte, že máte tři v jednom.

124

I na sjezdovce čekáte marně. Nuda se prostě nedostaví. Petr Socha, autor recenze

Závěr

Nejpreciznější dojem z lyže lze získat při lyžování na tvrdých upravených sjezdovkách. A to bylo právě naše nejpoužívanější hřiště. Netrvá to ani minutu, a na lyži jsem si zvykl. Zanedlouho natolik, že bych ji klidně označil jako plnohodnotný celodenní allmountain, který otevírá dveře do všech podmínek (samozřejmě zdaleka nejen) na sjezdovce.

S lehkou lyží se velmi snadno manévruje, přitom je ale při jízdě stabilní a až překvapivě drží na hraně i na tvrdém podkladu – to možná bylo naše vůbec největší pozitivní zjištění. Vzal jsem si je dokonce do bran veřejného slalomu, i to se překvapivě dobře dalo (i čas, který jsme průběžně porovnávali s přáteli, mě překvapil, ačkoli to samo-

Scott Pure Mission 98 Ti jsou zřejmě nebyly zdaleka laboratorní podmínky). Jiný- mimořádně podařené lyže, jejichž konstrukce je pozoruhodně mi slovy, v režimu univerzální výkonná, ale přitom lehká. Mají sjezdovkové lyže si na Scott schopnost zvládat různé jízdní Pure Mission 98 Ti velmi snadno režimy, sněhové podmínky, ale zvyknete, zajedete na ní, co přitom jsou snadno manévrovapotřebujete, a to i v překvapivě telné a intuitivně ovladatelné. I na sportovním tempu – rychlostní sjezdovce lyžaře zabaví na celý limit jsme neobjevili. Samozřejden. Nejvíce je ocení pokročilí mě to není slalomka a širší poda expertní lyžaři, kteří hledají sadu člověk cítí. Ale potřeba, že jedny lyže pro všechny lyžařské bychom pro účely celodenního zábavy a typy terénů, jež mohou lyžování měli tyto lyže vyměnit kombinovat okamžitě i v jednom za jiné, se prostě nedostavila. dni – třeba se vrátit po poledni Nikoho asi nepřekvapí, že z túry za prašanem do střediska podobná lyže bude excelovat a tam vydržet až do zavíračky. zcela jinde než na sjezdovce.

Vedle prašanu, který je přeci jenom SCOTT PURE MISSION 98 TI trochu sváteční PARAMETRY: 1 33–98–119, R: 19 m podmínkou, nabízí ROCKER: zcela spolehlivou HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 670 g @ 177 cm stabilitu a pocit bezpečí i v rozježděném terénu, a to ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu lyže sedne) i přimrzlém. Díky své REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT (poměrně) nizoučké TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) hmotnosti si ji dokážu představit i jako TVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN lyži na freetouring CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) v poměru chůze/ sjezd nějakých NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ 50/50.

Haglöfs

Touring Outdoorové oblečení Haglöfs Touring Vassi a L.I.M Touring Proof pro nejnáročnější zimní aktivity. Odolné, technicky propracované, vysoce funkční.

Jsme outsideři. Náš domov je tam venku.

SNOWTEST

RECENZE

Skialpové lyže Ski Trab Neve + vázání TR1

Lyže se srdcem

Lyže jsou skvělé, ale vázání Ski Trab TR1 mi nasadilo opravdu pořádného brouka do hlavy.

Ondřej Novák, autor recenze

Když dáte freetouringovou novinku italské značky Ski Trab pěkně k sobě, ze zvláštní grafiky najednou vznikne srdce. Nebo taky trochu vločka. Záleží na představivosti.

Každopádně tyhle lyže nejsou jen pro srdcaře značky. Směle konkurují a v kombinaci s novým vázáním TR1 se stávají velkým želízkem v ohni pro nadcházející sezónu. Proč?

S

ki Trab lyže na šlapání prostě umí. Italská firma se ničím jiným ani nezabývá, proto patří v segmentu k nejlepším, ale zároveň je také jedním z největších inovátorů. Model Neve je toho dalším důkazem.

Konstrukce je pro Ski Trab standardní. Jádro je součtem 14 různých vrstev materiálu počínaje lehkým dřevem a nezbytnými karbonovými vlákny. Výsledná hmotnost v testované délce 174 cm je pouhých 1 400 gramů, což je na lyži s 93 mm pod botou a zaměřením primárně na sjezd víc než solidní výsledek. Novinkou je pak zcela nová geometrie, díky které by měly lyže mnohem lépe plavat v čerstvém prašanu.

To nakonec podporují i mnohem delší, byť mírné rockery ve špičce a patě. Zajímavé je také vyztužení střední části lyže elastomery uloženými mezi hranami. Ty mají lépe absorbovat nárazy, ale také pozitivně ovlivňovat grip lyží přímo pod botou.

Nahoru a hlavně dolů

Chodí se na nich skvěle. Ukázkově drží směr, jsou na svoji šířku nepřirozeně lehké a obratné.

Jejich doménou je ale sjezd. Měli jsme možnost na nich jezdit nejen v jarním mokrém sněhu, ale i v čerstvém prašanu nebo na starém přemrzlém a rozbitém firnu.

Tedy na všem, s čím se můžete při těžších sjezdech setkat. A všude se Neve chovají zcela spolehlivě a jako doma. Zásadně tomu ale napomáhá nové vázání Ski Trab TR1.

126

Vázání TR1

„Opravdové vázání“, tvrdí o něm propagační materiál. S hmotností 685 g bude zásadně konkurovat podobným vázáním na trhu. Ale nejenom hmotností. Základ špičky i paty totiž tvoří kostra ze slitin kovu, kterou teprve následně obepínají součásti z tvrzeného plastu. Špička má velmi širokou základnu, hodí se tak i na mnohem širší a těžší lyže než testované Neve.

Navíc lze, stejně jako u paty, nastavit vypínací sílu v rozmezí 6–13 DIN. Vázání je celkově velmi nízké, vzdálenost mezi botou a lyží je necelých 2,5 cm a přenos impulsů na lyži je tak okamžitý a bezztrátový.

Nazouvání špičky vyžaduje trochu cviku, zároveň ale poskytuje standardní výhody jako většina vázání Ski Trab.

V extrémních podmínkách můžete šlapat se špičkou

v otevřené poloze, aniž byste riskovali ztrátu lyže. Díky tomu funguje špička bezpečnostně i v režimu chůze a v případě pádu laviny vám lyže rychle vypnou. Díky unikátnímu systému si navíc lze v hlubokém sněhu nebo na prudkém svahu lyže nazout šikovným pohybem přímo „z ruky“. Pata je naopak nášlapná stejně jako jakékoliv alpské vázání. Žádné piny, ale pořádná kovová pata, která se velmi snadno a intuitivně přepíná do „walk“ módu pouze za pomoci hůlky. Zároveň s ní se automaticky přepíná do zvoleného módu i brzda.

Pro koho?

Neve nejsou nejširší, ale jsou fantasticky univerzální, a pokud hledáte touringové lyže, na kterých jde opravdu lyžovat, mají patřit do vašeho výběru. Hodí se na jednodenní túry i vícedenní přechody s těžkými sjezdy.

Navíc v kombinaci s vázáním, které má téměř všechny vlastnosti standardního sjezdového vázání, a navíc se tak při jízdě i chová.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

VÝHODY velmi univerzální lyže se skvělými vlastnostmi při sjezdu nízká hmotnost celého setu výborné pásy i unikátní způsob jejich uchycení

SKI TRAB NEVE + VÁZÁNÍ TR1

NEVÝHODY

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne)

pro vážnější freetouring může být 93 mm málo

PARAMETRY: 1 23–93–113, R: 23,7 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 1 400 g @ 174 cm

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) VIDEO

S ledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

TO PRAVÉ HELISKI JE V GRUZII Česká Mountain Ski základna v Bachmaru, divoké hory a taky skvělé jídlo a pití.

Trip Vám upravíme na míru dle Vašich požadavků a přizpůsobíme Vašim schopnostem.

Připravte se na nezapomenutelný FREERIDE! přímé lety z Prahy, Vídně, Katowic

Kontaktujte nás

profesionální lyžařské a lavinové vybavení

nekonečný prašan

certifikovaní guidi

ubytování pro jednotlivce i skupiny

individuální přístup

www.georgia-trip.com info@georgia-trip.com +420 602 113 331

SEZÓNA OD PROSINCE DO BŘEZNA

PLNÁ PENZE GRUZÍNSKÉ SPECIALITY

SAUNA K DISPOZICI ZDARMA

SKIALP & FREERIDE

TEXT A FOTO: HONZA NAVRÁTIL

Jedině kulatou špičku a fullrocker

Pavel Božák má jasno. Ale Viktor taky V březnu 2014 se na slovenském Chopku konaly freeridové závody. Preteky, jak by tam spíše řekli. Viktor Devečka, místňák z Liptova, si pod sjezdovkami – hned vedle stánku Headu – postavil vlastní zelený přístřešek a do stojanu vyskládal svou první kolekci lyží s dřevěnou dýhou a designovým nápisem Forest na špičce.

128

V

elká premiéra! A najednou se u Viktorova stánku objevilo jakési chalanisko z Čech. Že prý je závodník – freerider, a že prý si v tátově dílně vyrobil lyže a co že na ně říká. Vypadaly… no… zajímavě.

Ale hlavně úplně jinak, než byla Viktorova představa o lyžích. Každopádně to dvaadvacetileté chalanisko jménem Pavel Božák o několik hodin později stálo na stupních vítězů. Jeho jízda obdržela v klání Freeride World Qualifier třetí nejlepší hodnocení.

Vygooglit dnes informace k tomu, aby si člověk mohl doma vyrobit vlastní lyže, není tak úplně složité. A nebylo ani před těmi deseti lety, kdy to Viktor Devečka a Pavel Božák – oba tenkrát ještě studenti – začali zkoušet. Každý po svém a každý někde jinde.

Jeden v Liptovském Mikuláši a za pomoci karbonových technologií, s nimiž se seznámil v Mnichově, druhý v Českých Budějovicích. „Informací je plný internet. Ať už o materiálovém inženýrství nebo třeba kompozitech,“ vysvětluje Pavel, že stačí jenom chtít si ty informace najít. On je v té době hledal mimo jiné na internetovém fóru skibuilders.com, kde se freerideři a lyžaři z celého světa dělí o své zkušenosti s garážovou výrobou lyží.

Tedy hledej – a nalezneš.

Otázka ale je, proč by si měl člověk vůbec vyrábět vlastní lyže? Když je jich všude kolem tolik – desítky značek a tisíce modelů. Navíc za dobré ceny a bez práce. „Já si vždycky kupoval tak dvoje lyže na sezonu a hrozně mě bavilo zkoušet, co které umí,“ vzpomíná Pavel, který když už neměl z čeho vybírat, tak se rozhodl, že si prostě zkusí vyrobit lyže vlastní. Duší technik byl prý odjakživa, matika a fyzika ho vždycky bavila a ve freeridu válel. U Budějovic je sice nejvyšší kopec akorát ta tisícimetrová Kleť, a to není bůhvíjaká hora, ale do Alp jsou to jen tři hodiny a ve dvaceti letech už měl i slušný zářez

v podobě druhého místa na Polish Freeride Open v rakouském Heiligenblutu. A tak se s docela dobrou představou, co od lyží chce, s informacemi ze skibuilders.com a s nářadím z tátovy dílny pustil do svých prvních lyží.

Freeride je fajn, jenže…

Mezitím Viktor pendloval mezi Brnem, kde na Fakultě strojního inženýrství studoval energetiku a techniku prostředí, a Liptovským Mikulášem, kde zase s bratrem Jakubem a přítelkyní, grafickou designérkou Broňkou, pracovali na první ucelené kolekci vlastních lyží.

Měli už i vymyšlený název, který překvapivě ještě nebyl nikým zabraný a který třeba měl i lidem, co si tyhle lyže jednou pořídí, připomenout, že les je živoucí organismus, o který se musíme starat. O několik měsíců později na Chopku se pak cesty těch dvou – cesty Viktora Devečky a Pavla Božáka – protnuly.

Oba ten první březnový víkend roku 2014 mohli považovat za úspěšný. Pavel dokončil závod, v němž uhánělo z kopce i takové eso jako Léo Slemett, třetí. A Viktorovy lyže, jejichž minimalistický dřevěný design navrhla právě Broňka, si přišlo vyzkoušet až překvapivě dost lyžařů. „Začali sme si potom radiť, vymieňať názory a skúsenosti,“ vzpomíná Viktor na setkání dvou mladých lyžařských alchymistů, kteří spolu tehdy začali výrobu lyží více probírat a pokračovali v tom ještě nějaké dva až tři roky, než se jejich cesty rozešly. „V podstate sme potom komunikovať prestali. Pavel si šiel svojou cestou freeridu, ale ja som potreboval svoju kolekciu rozširovať. Po škole som už mal firmu tak rozbehnutú, že som sa musel rozhodnúť, či v tom budem pokračovať, alebo začnem robiť niečo iné.“ A přestože Viktorovo srdce tlouklo hlavně pro freeride, bylo mu zároveň jasné, že musí svými lyžemi oslovit i běžnější lyžaře – ty na sjezdovkách. Jinak se neuživí.

Je to inženýr. Ale s duší umělce

Na druhou stranu, vyrábět lyže jen sám pro sebe, pro pár známých a známé známých – i tohle už je pro jednoho člověka docela náročné. Pak ten člověk vymyslí název – třeba Bear Skis – a zájemci o parádní lyže ručně vyrobené někým, koho nakonec i osobně poznají, se začnou kupit. A najednou stál Pavel Božák před rozhodnutím: buď budu v zimě na lyžích lyžovat, nebo budu lyže prodávat. Obojí totiž moc dobře skloubit nejde. „Nejzábavnější pro mě bylo, když jsem přes léto vyrobil deset párů lyží. Jenom nějaký zajímavý zakázky,“ vysvětluje Pavel, že když už pod značkou Bear Skis vyráběl během jednoho roku sám asi třicet párů, měl toho plné zuby. Na jednoho člověka a domácí dílnu to zkrátka bylo až až. „Navíc to stejně nebyl dostatečný příjem na to, abych si pak v zimě třeba udělal volno, abych si šel zalyžovat a koupil si, co potřebuju. Takže jsem se stejně musel živit jinak.“ A když se vydáte do nové kavárny Gram na pražských Vinohradech – mladší sestřičky Kavárny co hledá jméno – a rozhlédenete se po interiéru, tak zjistíte, že Pavel má i výtvarné cítění, které umí velmi dobře použít. Truhlařina tam, to je totiž jeho práce. A k tomu vyrábí ještě roxorový nábytek a spoustu dalších věcí z kovů, dřeva a kompozitů. „Co si budeme povídat. Živit se výrobou lyží je takový nejistý. A když ti to zůstane jen jako koníček, tak to taky není špatný.“ A tak, asi tři roky zpátky, kdy už si Pavel vyráběl zase jen těch svých pět párů ročně

129

SKIALP & FREERIDE

pro radost a Viktor naopak prodával do celého světa okolo sto dvaceti párů, přičemž výrobu dávno přesunul do dílny s profesionálním zázemím, se ti dva po delší době zase potkali. Pavel mluvil o svém vývoji a technologiích, které vymyslel, a otázka vlastně zněla, jestli by o ně Viktor neměl zájem. „Paľko, je to tvoj produkt, tvoje nápady,” zapřemýšlel Viktor nahlas o tom, že on má svou lyžařskou ideologii jinak postavenou a vlastně by neuměl takové lyže sám prodávat. „Ale ak chceš, môžeme zaradiť tvoje lyže k našim súčasným modelom a urobiť samostatnú kolekciu Pavla Božáka a posúvať to dopredu spoločne.”

Nedlouho poté se Pavel s Viktorem pustili do vývoje prvního společného prototypu.

Zvláštní ale je, že ti dva vždycky měli a pořád mají naprosto odlišný – a řekněme dokonce opačný – pohled na to, jak mají lyže vypadat.

Jeden je ryzí freerider, druhý všestranný lyžař.

Jak spolu můžou pracovat?

Jedny, nebo druhé.

A co obojí? To nejde

„Viktor má tvrdší patky než špičky a my se o tom pořád dohadujeme,” poukazuje Pavel na první citlivé místo, ve kterém se s Viktorem rozcházejí. On to má totiž přesně naopak – podle něj mají mít lyže patku měkčí: „Protože ve freeridu prostě děláš chyby, a tak chceš, aby ta lyže byla hodná. Ale zároveň, aby neměla limity,” vysvětluje to Pavel na příkladu, kdy člověk po dropu zůstane trochu vzadu, a tím pádem nechce, aby ho lyže hned vystřelovala do oblouku, což je ale přesně efekt tvrdší patky. Takový je pohled freeridera.

Vlastně špičkového freeridera. Tak alespoň o Pavlovi hovoří Viktor, který se ale při konstrukci lyží zaměřuje zase spíše na pestrost

130

lyžařské techniky – v rozličných sněhových podmínkách a na různých površích – na sjezdovce, v muldách a vlastně i v tom freeridu. „Preto mám tvrdšie pätky. Aby sa lyže v oblúku rozbiehala,” popisuje Viktor ty své lyže jako pokoušivé, přičemž pro ještě lepší obraznost používá anglické slovo temptation. „Chcem, aby tá lyža dodávala do jazdy také korenie, aby vracala veľa energie, že sa človek aj na bežnej zjazdovke zabaví a vyšťaví.”

Chtělo by se říct, že se dva kohouti potkali na jednom smetišti. Jenže tak to vůbec není.

Oba vědí, že lyžaři jsou různí a nikomu se nedá vnutit, že jedině jeden přístup je ten správný. Jejich zkušenost z testovaček v době, kdy ještě každý vyráběl lyže pod tou svou značkou, to jen podporuje: lidem se lyžovalo dobře buď na jedněch, nebo druhých. Na Pavlových, nebo Viktorových. „Len pár ľudí povedalo, že v tom nevidí rozdiel, a to sme

potom s Pavlom obaja zažívali mozgovú smrť,” říká Viktor a upozorňuje na skutečnost, že Bear Skis i Forest Skis byly a jsou hlavně pro lidi, kteří vědí, co od lyží chtějí.

Tvar špičky?

Ani v tom se neshodnou

A teď pojďme společně přemýšlet. Dá se téměř dvoumetrová lyže se 119 milimetry pod patou otočit na místě? Tak, aby se s ní člověk propletl například hustým lesem? Pavel pro to našel svoje řešení. Respektive – s myšlenkou použít fullrocker přišel před lety Pavlův tehdejší parťák Honza Schauer, který měl v lyžařské komunitě spoustu známých, a takto pomáhal Pavlovi tlačit Bear Skis kupředu. „Když jedeš pomalu a potřebuješ manévrovat, pereš se díky fullrockeru jenom se středem lyže,” vysvětluje Pavel, že v takovém případě člověk nepřeklápí lyže v nejširších místech u paty

A od fullrockeru nebo camberu se na jejich lyžích vlastně odvíjí i tvar špičky. Každý z těch dvou preferuje něco jiného – jeden kulatou a druhý hranatou – a většině lidí to může připadat jako prkotina, ale oni jsou o tom schopni vést hodinové debaty, na jejichž konci stejně každý odejde s tím, s čím přišel.

Tím, že Viktor kombinuje camber a rocker, zvyšuje hranatou špičkou – a řekněme to třeba takto hovorově – plavavost lyže v hlubokém sněhu. „Hranatý tvar maximalizuje plochu špice voči dĺžke lyže, ktorú tak rýchlejšie vytiahne zo snehu,” představuje svůj přístup Viktor a pro kontext dodává, že Pavel onu plavavost získává právě fullrocker konstrukcí. Hranatá špička se pak druhotně stala také ikonickým poznávacím znakem Viktorových lyží.

Pavel k tomu pak přidává svůj pohled ryzího freeridera: „Jenže když něco trefíš pod sněhem, tak necheš mít hranatou špičku.

Protože je větší pravděpodobnost, že chytíš špicara a rozbiješ si držku. Kulatá špička se ale po tom šutru sklouzne spíš.”

Pro Háčka i Pavlovu mámu

a špičky, a tím pádem může i rychle měnit směr. „Ale zase čím víc ty lyže položíš na hrany, tím více je zatížíš do špičky a paty a přítlak na hrany tak dávkuješ progresivně.”

Viktor ve svých lyžích naopak preferuje kombinaci camberu – tedy klasického prohnutí lyže – a rockeru na patě a špičce. „Pre skupinu lyžiarov, ktorí jazdia carving, rýchlo a vyžadujú stabilitu, je vhodnejšia moja konštrukcia,” uvádí to v reálnějších obrysech Viktor, „ale pre lyžiarov, ktorí majú radi rýchle zmeny smeru a takú hravejšiu jazdu a nerobí im problém predozadná nestabilita lyží, sú zase vhodnejšie Pavlove lyže.”

Když za Pavlem do Bear Skis v roce 2016 přišel horolezec, horský vůdce a pan lyžař Zdeněk „Háček“ Hák, že potřebuje vyrobit lyže na sjezd 7492 metrů vysoké afghánské hory Noshaq, měl vlastně docela prosté, a přitom přesné požadavky: délka asi tak 180 centimetrů a 96 milimetrů pod patou.

Pavel je tehdy poskládal podle své freeridové filozofie – fullrocker, měkká pata, která je zároveň oproti špičce výrazně užší, kulatá špička. „Nošaqy vznikly na první dobrou,” připomíná Pavel, že dokonce ani Háček nestihl nové lyže před expedicí otestovat. Udělal jenom pár oblouků ve výškovém táboře a pak s nimi hned absolvoval ostrý sjezd z vrcholu sedmitisícovky. „O to víc mě lyže překvapila.

Hned jsme si kápli do noty,” referoval tehdy Háček. „Ale jezdí na nich i moje máma, a to není nějaký velký lyžař,” poukazuje na univerzálnost těchto lyží Pavel, „má Nošaqy a žádný jiný lyže nechce.”

Dnes jsou skialpové lyže Nošaq druhým projektem, do kterého se Viktor a Pavel společně pustili. Tím prvním byla ryzí, téměř 120 milimetrů široká freeridová placatice Alpha. „Najprv sa jej naši klienti na testovačkách akoby báli, ale potom sa našli odvážlivci, čo ju vyskúšali, a boli nadšení,” připomíná Viktor, že po první sezóně sbírá na Fullrocker kolekci Pavla Božáka jen a jen pozitivní zpětnou vazbu. Pavel se totiž díky tomu, že nevyráběl lyže sériově, ale každý pár, který zpod jeho rukou vzešel, byl v podstatě originál, dostal k mnoha užitečným informacím a postupům. „Vyskúšal toho veľmi veľa a aj to nám teraz pomáha v ďalšom vývoji Pavlovej fullrocker série v rámci Forest Skis,” pochvaluje si spolupráci Viktor, „a treba doplniť, že Pavel vymyslel veľmi krásne názvy lyží, ktoré hrajú s našim názvoslovím.”

K dosavadním Viktorovým Druidům, Lotorům, Frostům, Perunům nebo třeba Orkánům tak přibyly názvy Alpha, Nošaq a taky Pilot.

Ale co je Pilot? Nebo spíše – co bude Pilot? „To by mal byť spoločný projekt nás dvoch nastavený primárne Pavlom, v ktorom chceme dať von to najlepšie z oboch našich svetov,” nastiňuje budoucí plány Viktor, „a veľmi sa na to teším.” A tím nejlepším, tím Viktor myslí profesionální možnosti dílny s CNC mašinami, přesnými šablonami nebo jádry frézovanými na přesný profil, díky čemuž mohou mít teď Pavlovy lyže konstantní kvalitu. Myslí tím také unikátní skladbu karbonu, aramidu, lnu a vlákna Dyneema®, kterou Viktor vyvinul už do šesté generace a o které sám Pavel říká, že to snad už ani líp dělat nejde. A samozřejmě tím myslí i Pavlův hravý a bláznivý přístup freeridera, který se promítl do designu celé kolekce, jež v rámci portfolia Forest Skis nese jeho jméno. „Je to stále minimalistické, ale je to zároveň uletené,” usmívá se Viktor.

Teď už snad jen může čtenáře napadnout, jaké pocity zažívá člověk, který kdysi budoval vlastní značku, ale nakonec se jí vzdal a poskytl všechno, co se naučil, jinému brandu. „S tím jsem úplně v pohodě. Je zmíněný, čí je ta série lyží. A zase všechna čest Viktorovi, jakou značku vybudoval a jak dokáže své lyže prodávat,” má Pavel jasno, že spojení jeho jména a Forest Skis je nakonec vlastně skvělou cestou, jak dostat své nápady do světa. „Myslím, že jsem objevil to, co jsem celou tu dobu hledal. A teď je to jen o tom ty lyže nabídnout lyžařům,” uzavírá Pavel. „Máme diametrálne odlišný prístup, a preto ma to baví,” dodává ještě Viktor.

Toliko tedy ke dvěma kohoutům na jednom smetišti.

131

SKIALP & FREERIDE

TEXT: JIMMY PETTERSON

SEVERNÍ MAKEDONIE

syndrom víkendového lyžaře Severní Makedonie je malou, kopcovitou zemí v jižní části bývalé Jugoslávie. Od jejího rozpadu je společnost v zemi rozpolcená a málokdo vychází s každým.

Se Srby se rozhádali při rozdělení země v roce 1991, s Řeky se přeli o jméno země, etničtí Albánci za sebou zase vláčí stín civilní války. V důsledku těchto hádek a nepokojů se zde lyžařský průmysl nestihl vyvinout tak jako v některých okolních zemích. Zatímco lyžařské areály po celém světě naráží na hranici kapacity vleků i přelidněnost sjezdovek, top resorty v Makedonii mají k takovým problémům předaleko.

J

estli zdejší areály něčím trpí, pak je to nedostatečný zájem místních.

Vyskytuje se zde totiž tzv. syndrom víkendových lyžařů. Soboty a neděle, kdy místní mohou jet lyžovat, jsou charakteristické dlouhými frontami a vleky praskají ve švech. Oproti tomu ve všedních dnech bývají naopak zavřené pro nedostatek zájmu.

I já s přáteli, Rafim a Michelem, jsme se brzy stali obětí tohoto fenoménu. Do země jsme vstoupili z jihu, po chvíli řízení jsme dojeli do areálu Kopanki, známého také pod

132

názvem Pelister – to bylo v pondělí ráno.

Hned nám bylo oznámeno, že v pondělí se vleky nepouští, protože v pondělí nikdo lyžovat nejezdí. Museli jsme tak improvizovat a vyrazit do blízkého letoviska Ohrid. Užili jsme si hezký den chozením po památkách, městečko Ohrid leží na břehu velkého jezera a z historického centra vedou malebné uličky vzhůru k mohutné pevnosti. Pitoreskní řecké ortodoxní kostelíky jsou zde namačkány jeden na druhém a dodávají místu atmosféru.

My jsme však nepřijeli chodit po městě, ale lyžovat.

Když nás vypekl Pelister, vyškrtli jsme z programu rovnou další dvě malá střediska, Krushevo a Oteshevo, a rozhodli se strategicky vyhledávat během všedních dní spíš větší areály. Prvním byl skiresort Zare Lazarevski, blízko vesnice Mavrovo, poblíž břehů stejnojmenného jezera.

Při příjezdu pod svah se nám už nohy chvěly nahromaděnou lyžařskou energií. Cesta vedla přes velkou přehradu s mírnými, zasněženými břehy. Rafi zadupnul brzdy a dřív, než jsem se stihl podivit: „Co to sakra děláš?“, se on i Michel už oblékali a radostně po sobě házeli sníh.

FOTO: JIMMY PETTERSON

FOTO: IMAGO

Liduprázdné Zare Lazarevski

V Zare Lazarevski je 14 vleků, ale bylo úterý, takže v provozu jich bylo jen pár. Ty výše položené byly zavřené kvůli větru, ty níže byly uzavřené spíš pro nedostatek lyžařů – no, museli jsme vzít zavděk tím, co bylo.

Moderní resort a vyhovoval dnešním standardům – hotel hned u sjezdovky, další penziony rozmístěné po celé vesničce a mnoho malých restaurací. Sjezdovky byly kvalitně upraveny a podél nich byla sem tam umístěna sněžná děla, důkaz, že zde od rozpadu Jugoslávie přeci jen nějaké investice proběhly. Děla byla zřejmě velmi účinná, protože na sjezdovce ležela tlustá vrstva sněhu.

Níže položená část hory má velmi dobré sjezdovky pro pokročilé lyžaře, ve vyšších pasážích se pak svahy narovnávají a poskytují excelentní terény naopak pro začátečníky.

Pro freeride zde mnoho příležitostí není, navíc sníh v horních pasážích byl ufoukaný na led, dole zase rozměklý a příliš těžký.

V daných podmínkách jsme se museli trochu snažit, ale nakonec to šlo. Dopoledne jsme si užívali perfektně upravené a zcela liduprázdné sjezdovky, později odpoledne jsme našli pár míst s velmi hustým lesním porostem, který zakonzervoval trochu čerstvého sněhu, a ten jsme prostě museli rozjezdit.

FOTO: JIMMY PETTERSON

Kdyby výmoly byly centy, byla by Makedonie nejbohatší zemí na světě. Na druhou stranu množství výmolů nutí řidiče zpomalit a kochat se okolím…

Země výmolů a odpadků

Všichni tři rádi sbíráme drobné suvenýry z netypických lyžařských lokalit. Tady jsme bohužel žádné nesehnali, Michel se šel dokonce ze zoufalství zeptat do lyžařské školy, jestli by si nemohl koupit třeba instruktorský průkaz od některého z učitelů, kupodivu mu ho žádný z nich neprodal.

Vyrazili jsme na sever a při průjezdu zemí jsme si všímali bolestných nedostatků.

Kdyby výmoly byly centy, byla by Makedonie nejbohatší zemí na světě. Na druhou stranu množství výmolů nutí řidiče zpomalit a kochat se okolím – bohužel zaneseným hromadami odpadu. Upřímně řečeno, většina téhle země vypadá jako obří skládka. Podél cesty ale

133

FOTO: JIMMY PETTERSON

SKIALP & FREERIDE

Naše modlitby byly naštěstí vyslyšeny.

Ranní modré nebe nás potěšilo a slunce osvítilo starou dvousedačkovou lanovku.

FOTO: JIMMY PETTERSON

jsme se pobavili na účet makedonských ozbrojených složek. Já, Rafi a Michel jsme pak radši vyrazili shánět nějaké suvenýry, aspoň samolepku, ale výsledek byl stejný jako v Zare Lazarevski. V Makedonii navíc všechny bary musí zavírat o půlnoci, a tak jsme tento krátký lyžařský den zapíchli brzo a do postele ulehli s tichou modlitbou, aby nám počasí zítra přálo víc.

A naše modlitby byly naštěstí vyslyšeny.

Ranní modré nebe nás potěšilo a slunce osvítilo starou dvousedačkovou lanovku, která končí těsně pod vrcholem Mt. Ceripasina (2 510 m) – a ta lanovka se točila! Na všední den bylo díky počasí na svahu dost lyžařů, aby se provozovatelům vyplatilo lanovku zapnout, bezvětří zajišťovalo její bezpečný provoz. Navíc na části sjezdovky trénovali závodníci slalom.

leželo dost sněhu na to, abychom si cestu zpříjemnili trochou lyžování – Rafi přivázal lano k autu a pěkných pár chvil strávil vykružováním oblouků, zatímco byl tažen naší dodávkou.

Cesta však nebyla příliš dlouhá, už za hodinu jsme dorazili do města Tetovo na úpatí areálu Popova Sapka. Tetovo bývalo výchozím bodem areálu, dnes slouží spíš jako basecamp – gondola, která na sjezdovky vyvážela lyžaře, byla v roce 2001 při občanských nepokojích natolik poškozena, že dosud nejezdí. Ke sjezdovkám je to tedy

134

od hotelu ještě pěkných pár serpentýn autem.

Hustě sněžilo a horu halila mlha.

Popova Sapka má půl tuctu vleků, ale v provozu byly jen dvě začátečnické kotvy. Jedinými návštěvníky kromě nás byla vojenská jednotka, takže kapacitně dva vleky stačily. Vojáci byli oblečení v bílých kamuflážích, ale ty by jim zřejmě v boji příliš nepomohly – prohrávali totiž už při pokusech o zdolávání mírného svahu. Když už tady pro nás nebylo moc lyžování, aspoň

FOTO: JIMMY PETTERSON

SKIALP PŮJČOVNA

PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

m o u n t a i n •

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

v ů d c e

Všichni tři jsme nastoupili a čekala nás 22 minut dlouhá jízda na Mt. Ceripasina.

Pomalé tempo lanovky umožňovalo podrobný průzkum terénu pod námi. Kromě freeridových sjezdů to vypadalo také na snovou lokalitu na skialpy. Vypadalo to, že by se několik sjezdů dalo natáhnout až do údolních vesnic.

Zatímco v nejnižších pasážích skiareálu byly sjezdovky urolbovány úměrně množství začátečníků, shora vedla jediná upravená trať.

Zbytek hory byl ponechán lyžařské představivosti. Nejlákavější byly střední pasáže – na rozdíl od ufoukaného firnu na vrcholu zde byl parádní prašan. Při výběru prašanových sjezdů jsme však byli střídmí, a to kvůli absenci záchranného systému. Prudší svahy jsme radši sjížděli přímo, abychom svah příliš nezatěžovali oblouky a nešli lavinám naproti.

Těsně pod vrcholem bylo několik žlabů, některé z nich ústily až do borovicového porostu v nižších polohách. Vynechali jsme oběd, abychom ušetřili čas. Přesto tak dobře zahájený den skončil příliš brzy. Závodníci totiž o půl třetí ukončili trénink, a lanovka se zastavila asi o deset minut později. Stěžovali jsme si, hádali se a handrkovali s provozo-

SKIALP OBCHOD

h o r s k ý

Snová Popova Sapka

vatelem (ano, nasákli jsme balkánskými způsoby), ale bezvýsledně.

Měli jsme tedy jedinou možnost, vyšlápnout si ještě kousek pěšky. Vyrazili jsme podél staré, nefunkční gondoly do mezistanice s lyžemi na zádech. Po cestičce, která vypadala, že kdysi před válkou bývala sjezdovkou, jsme stoupali vzhůru. V mezistanici jsme pak obdivovali ruiny toho, co kdysi vozilo lyžaře nahoru.

Jedna kabina ležela odpojená na cementovém náspu, ostatní se houpaly na zvolna korodujícím ocelovém laně. Do kabin i budovy stanice foukal vítr čerstvý sníh skrz popraskaná skla a plasty. Jean Michel vlezl do jedné ze starých červeno-žlutých kabin, aby zapózoval na fotku – mohl by tohle konečně být náš vysněný suvenýr z Makedonie?

Rafi z ničeho nic vytáhl svůj armádní nůž a vydal se s ním ke kovové vitríně, za kterou ležely dva malé modely kabin lanovky – přesně takové, jaké se houpaly nad našimi hlavami. Pár rychlými pohyby vitrínu otevřel a tyto vzácné artefakty už putovaly do našeho vlastnictví – konečně suvenýr, po kterém jsme toužili. Bude připomínat nefunkční lanovku jako důsledek války, ale hlavně skvělý den plný freeridového lyžování na hoře, která by si zasloužila trochu lepší lyžařský osud.

O méně než měsíc později jsem navštívil jeden z nejlepších alpských skiareálů, jel jsem tam se synem Erikem na Velikonoce.

Proti Makedonii bylo všechno naopak – rychlé a komfortní, vyhřívané šestisedačky a moderní osmimístné gondoly jezdily bez ohledu na počasí nebo množství klientů. Když jsme vyjeli nahoru, Erik se mě zeptal: „Tati, musím si dneska brát helmu?“ Rozhlédl jsem se po okolí – na všech sjezdovkách se to lyžaři hemžilo jako v mraveništi. Stáli jsme v davu asi stovky lidí, všichni si ve stejný moment obouvali lyže a připravovali se ke sjezdu. „Ano,“ odpověděl jsem konečně, „dneska si helmu vzít musíš. Ale příští rok tě vezmu lyžovat do Makedonie, tam můžeš v klidu lyžovat bez helmy.“

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

www.ski-alp.cz

SNOWTEST

RECENZE

ORTOVOX Ravine 28

Spolehlivý batoh do nejprudšího terénu Batoh Ravine je technický batoh pro freeride, přičemž splňuje nejpřísnější nároky na snadnou ovladatelnost a pohodlné nošení, a přitom se vzhledem příliš neodchyluje od stylových městských batůžků.

28

litrů: to máte mačky, lano, smyce, lopatu… vnitřní prostor je opravdu velkorysý, ostatně blíží se ustálené třicítce, která už postačuje skromnějším skialpinistům k vícedenním túrám. A na lyžařské túry se také hodí, zvlášť pokud vyhledáváte techničtější sjezdy. To hlavní v konstrukci batohu je přeci jen podřízeno dvěma hlavním disciplínám, které freeridu dominují.

Při sjezdu drží jak přibitý

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

První chválu musím zapět na zádový systém – byť jednoduchý, velmi dobře nastavitelný. Ani při

136

plném naložení včetně lana navrch batohu není zádový systém vrtkavý a zůstává pevně přilepen tam, kam jej na začátku sjezdu nastavím.

Neuvěřitelná lehkost upevnění

To hlavní, co Ravine odlišuje od podobné řady Free Rider (kromě toho, že batohy Free Rider jsou menší, od 20 do 28 litrů, ale největší Ravine pojme litrů 34), je centrální vstup, který zde není řešen skrz záda, ale klasickým horním přístupem. Tomu odpovídá i veškerá manipulace s batohem a odpadá např. riziko zasekávání zipu. Celý batoh se zapíná jedinou bytelnou sponou – přeci jen zapnout jednu sponu je v rukavicích a ve větru jednodušší. Ovšem pro dobrou dostupnost je na boku zip, skrz který se do centrální kapsy také dostanete, takže pro rychlý přístup je batoh také dostatečně uzpůsoben, a tak například není potřeba sundávat z vrcholu batohu lano.

Velmi milá je celková ergonomie nejen vnitřností

V prudkých svazích je každý zbytečný pohyb rizikem, je skvělé mít vše při ruce.

Lukáš Vavrda, autor recenze batohu, ale hlavně všemožných variant vnějšího upevnění materiálu. Například diagonální upnutí lyží (velmi rychlé a praktické pro krátké výstupy bez lyží) často naráží na maximální šířku lyží, ale zde je poutko široké přes 20 centimetrů, takže i ty nejširší běžně vyráběné lyže se do něj pohodlně vejdou a lze je upevnit i bez sundání batohu. Nechybí boční vstup pro mačky, lano lze upevnit nahoru, takže vše pro slanění do žlabu nebo přechod hřebene k ideální lajně je hned pod rukou.

Pro ty, kteří si v horách podobně jako já rádi hrají s překonáváním technicky náročných terénů, je uspořádání batohu velmi vhodné. Samozřejmostí je samostatná kapsa na lavinovou výbavu, praktická je možnost rozdělit centrální kapsu a do spodní části batohu přistupovat pouze z boku. Do dolní kapsy se za mačky, haršajzny a pásy vejdou ještě drobnosti jako záložní občerstvení nebo nouzová bunda, kterou potřebujete uložit někam, kde nebude překážet.

Centrální kapsa se tím sice významně zmenší, ale zároveň zpřehlední, a protože všechen materiál může být dobře upevněn na batohu, zbývá zde akorát místo pro termosku, svačinu a oblečení. Čelovku a další drob-

nosti lze uložit do dvou menších kapes na čele batohu. Do centrální kapsy lze umístit i vak s vodou nebo vložit chránič páteře – ten je nutno dokoupit zvlášť.

Odolnost do nejprudších svahů

Tím myslím jednak, že batoh je z velmi pevné tkaniny, zvlášť na místech, kde se o něj třou cepíny nebo lyže, ale také to, že se díky snadnému upínání opravdu hodí pro aktivity v prudkém terénu, kde není prostor stále batoh sundávat a přehrabovat se v něm.

Udělá tak odolného ve svahu i svého nositele. Vše podstatné je na dosah rukou, respektive rukavic, protože ovládání všech částí je bezproblémové i v palčáku.

Jednoznačně velmi dobrý batoh do komplikovaného horského terénu.

VÝHODY celková ergonomie batohu pro technické pasáže pevnost zádového systému při sjezdu možnost integrovat chránič páteře mechanická odolnost tkaniny

NEVÝHODY využití je poměrně specializované pro freeride, freetouring či běžný skialp

zalítej si s vránami na chopku 10.–11. února, víc info na bit.ly/skisauvage-chopok-24

SNOWTEST

RECENZE

Skialpový batoh Rab Khroma 30

Neprůstřelný?

Spíš nezničitelný Značka Rab má mnoho zkušeností i díky své produkci horolezeckých batohů, u kterých se zaměřuje na odolnost materiálu vůči prořezu skálou. K jejich výrobě používá odolnou technickou nylonovou tkaninu s výjimečně pevnými vlákny Spectra. Odolnost se tedy zdá být hlavní devízou také u skialpového batohu Khroma 30, není ale zdaleka jedinou.

V

Minimalismus a čistota

Na první pohled batoh působí minimalisticky a čistě. A nutno říct, že i při používání je přehledný a uspokojí všechny, kdo mají rádi ve vybavení pořádek. Nad tuto čistotu ale vystupuje jakási skrytá funkční nadstavba – málo viditelné, ale chytré a praktické detaily.

Zádový systém X-Shield je lehký, a přitom poměrně robustní a dobře přilnavý k tělu – nikoliv ale ke sněhu, který naopak odpuzuje. A ve své jednoduchosti je nakonec i velmi pohodlný.

Nastavitelnost batohu je široká, takže batoh dobře sedí i na menší postavě. To i proto, že ramenní popruhy jsou umístěny celkem blízkou u sebe.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

lákna Spectra®, zapracovaná do nylonové tkaniny Cordura, jsou až 15krát pevnější než ocel stejné hmotnosti. Také proto se používají v neprůstřelných vestách nebo se z nich vyrábí rybářské šňůry a sítě. Batoh je díky těmto mimořádně pevným vláknům nejen pohledově „jiný“, ale především je odolný proti prořezu a prodření.

A zásluhou povrchové úpravy HydroShield i dobře odolává vodě. Pocit spolehlivosti navíc ještě přiživují kovové přezky na bederním pásu a bočních kompresních popruzích, které slouží k připevnění lyží. Člověk se tedy nemusí obávat, že by mu přezka v tuhém mrazu praskla mezi prsty nebo že si ji rozšlápne – což je u přezek plastových možné.

138

Jako do skříně

Na skialpech se obsah batohu dělí na část, která je operativně připravena k použití (bunda, čepice, lano, termoska…), a tu, v níž je obsah v batohu uložen po většinu času a vytahuje se buď v krizové situaci (lavinové vybavení a lékárna), pro překonání technicky náročného úseku (mačky a cepín, haršajzny…) nebo až pro sjezd (lyžařské brýle, oblečení). Batoh Rab Khroma jako by byl

přesně rozčleněn pro tyto kategorie. Přední kapsa má rychle přístupný slot na sondu a lopatu a vejde se do ní i lékárna. Na uložení brýlí, krému a dalších drobností, které je potřeba mít po ruce, je zde nezvykle velká střední kapsa.

Do hlavního prostoru se vstupuje pouze skrz zádový systém, který se dá snadno zcela odklopit. Podobně, jako když otevíráte skříň. Prostor je tak velmi přehledný, nicméně při velkém množství vybavení, které se do batohu jen tak tak vleze, vyžaduje balení řád a přemýšlení, co a jak uložit. Při menším množství věcí ale naopak nevadí, když vše do batohu rychle „bez rozmyslu“ naházíte – i díky své ploché stavbě a pevným zádům bude na těle dobře sedět. Do hlavní kapsy se pak vejde i objemnější technický materiál – dolů pohodlně dáte mačky a lano, podélně termosku a nahoru veškeré potřebné oblečení nebo třeba zrcadlovku s velikým externím objektivem.

Pokud máte rádi zádový vstup a zvyknete si na tento způsob členění, hrozí, že už se nikdy nebudete chtít vrátit k batohům s klasickým horním plněním. Nic se vám neztratí a máte o svých věcech neustálý přehled. A do batohu se dá snadno dostat, i pokud si batoh necháte na bederním popruhu a otočíte ho dopředu – viz obrázek.

Praktická a překvapivě velká

Batoh pro všechny, kdo chtějí mít pořádek.

Lukáš Vavrda, autor recenze

kapsa je umístěna na bederním pásu. Hrudní popruh lze jednoduše posunout, což se hodí pro úpravu na různě silných vrstvách oblečení – uprostřed zimy na naducané péřovce a při jarních túrách jenom na tričku. Uchycení cepínu je rychlé – stačí provléknout olivku hlavou cepínu. Helmu zase vložíte do odnímatelné síťky, která se připíná na čelo batohu.

Přičemž obojí zvládnete také v rukavicích. I lyže nad 100 mm pod patou se dají připnout do popruhů po stranách batohu, případně je můžete upevnit také na čelo. Stejně tak splitboard.

VÝHODY hmotnost 1,22 kg kvalitní materiály a odolná konstrukce praktické členění prostoru, jednoduché a univerzální snadná nastavitelnost všech popruhů, batoh dobře drží velká kapsa na drobnosti dobře otevíratelný zádový přístup

NEVÝHODY věci v tomto typu batohu nemohou být tolik stlačené jako u vrchně plněných

POC

NOVINKA_

VITREA UVÁDÍ NOVÝ SYSTÉM RYCHLÉ VÝMĚNY SKEL. VÍCE INFORMACÍ NA POCSPORTS.COM

VITREA

NOVINKA

SKIALP & FREERIDE

TEXT A FOTO: PETR NOVOTNÝ

S přemírou hojnosti na horu bolesti aneb skialpový výstup na bájný Ararat

Ararat, národní hora Arménů a zároveň nejvyšší hora Turecka i mýtický vulkán z biblických dob, se tyčí se svojí zasněženou čepicí do rozlehlého údolí Araxes ve východní Anatolii. Ačkoliv jí Turci říkají Ağrı Dağı neboli „Hora bolesti“, kterou při výstupu na skialpech do 5 137 m okusí určitě každý lyžař, odmění každého svého pokořitele doslova snovým výhledem i sjezdem z vrcholu až do základního tábora.

140

I Malý Ararat tvoří překrásnou sopečnou siluetu

V

ýprava na bájný Ararat začíná obvykle v městečku Van, jež leží na pobřeží stejnojmenného jezera daleko na východě Turecka, v provincii známé též pod názvem „divoký Kurdistán“. Od Araratu je to ještě nějakých 300 km daleko, ale důležité je, že jezero ze všech stran obklopují vysoké hory: na jihu je to nádherný Artos Dağı (3 537 m) a na severním pobřeží se do více než čtyřtisícové výšky

vypíná vulkán Süphan Dağı (4 058 m), třetí nejvyšší hora v celém Turecku. Oba vrcholy jsou v zimních měsících pokryty sněhem a nabízejí skvostné výhledy na blankytně modrou hladinu jezera Van. Ale hlavně, oba „kopce“ poskytují velmi důležité prostředí pro potřebnou důslednou a postupnou aklimatizaci na vysokou nadmořskou výšku, která bude při zdolávání Araratu více než potřeba.

V připravených stanech je na první pohled skromná tabule nakonec stejně bohatá jako ve městech.

ARMÉNIE Ararat

TURECKO IRÁN Van

141

SKIALP & FREERIDE

Nezbytná aklimatizace

Lyžaře, s nimiž se pak zase uvidíte někde v okolí jezera Van, potkáte jen na letišti.

S lyžemi v rukou si pak v centru Vanu, ale i v další městech či vesničkách budete připadat tak trochu zvláštně, protože místní lyžování prakticky neznají. Městečko Gevaş, položené na úpatí Artos Dağı, je ospalou zemědělskou lokalitou podobně jako vesnička Kışkılı, odkud začíná výstup na Süphan Dağı. Zdánlivá liduprázdnost oblasti je ale kompenzována nesmírnou pohostinností i výtečnou gastronomií. Vynikající kuchyně člověku bohatě vynahradí relativně složitou cestu a zdánlivě bláznivou vzdálenost, kterou je třeba z Evropy na východ Turecka urazit.

Konečně na Ararat

Samotná cesta z Vanu pod bájný Ararat zabere asi tři hodiny jízdy podél turecko-íránské hranice. Silnici lemuje bezpočet vojenských stanovišť. Vstupní branou k hoře se pak stává odlehlé město Doğubayazıt, kde je možné ještě doplnit poslední proviant.

Z Doğubayazıtu je už nutné najmout vozidla s pohonem 4×4, jež zvládnou cestu sopečnou, téměř pouštní krajinou do pastevecké

Až do výšky 3800 metrů vynesou i v zimě koně veškeré zásoby a proviant

vesničky Çevirme. Zde již čekají koně a honáci, s jejichž pomocí se začíná stoupat k základnímu táboru Araratu v nadmořské výšce kolem 2 900 m. Lyže si lze nazout někde kolem 2 500 m n. m., podle aktuálních sněhových podmínek.

Podpora místních agentur je nesmírně užitečná a zároveň prakticky bezpodmínečná.

Kromě potřebného proviantu a veškerého zázemí poskytují i kompletní legislativní a bezpečnostní servis, bez něhož je pohyb v pohraniční oblasti, kde se potkává východní Turecko, nedaleký Írán, ale také Arménie a Ázerbájdžán, prakticky nemožný.

Stoupání na lyžích v doprovodu karavany koní tak působí stejně exoticky jako samotný

Hory na východě Turecka jsou překrásné, liduprázdné a sněhové podmínky bývají úžasné

142

Jídelní teepee poskytuje skromné, ale velmi příjemné zázemí

Věřte nebo ne, najde se zde i úžasný rockový klub s točeným pivem!

Mystické výhledy nás doprovází během celého výstupu

výstup z letadla ve Vanu. Ale s první večeří tento servis ocení každý. V připravených stanech je na první pohled skromná tabule nakonec stejně bohatá jako ve městech.

Následující den pokračuje výstup do prvního výškového tábora ve výšce 3 400 m. Není to příliš dlouhé ani náročné, a tak lze navázat dalším aklimatizačním výstupem i prvním sjezdem. V podobném duchu se nese i následující den, kdy se pokračuje do druhého výškového kempu, který se už nachází na hranici 4 000 m.

Samotný výstup na vrchol Araratu pak začíná hluboko v nočních hodinách.

S ranním rozbřeskem se objevuje menší ze dvou vrcholů – malý Ararat, nádherný sopečný kónus zakončený ve 3 896 metrech. Nejstrmější partie samotného výstupu zasahuje až do

Místní tržnice je plná skvostných místních potravin a specialit

výšky zhruba 5 000 m, odkud se závěrečné metry odkrajují již po relativně pozvolném, zledovatělém hřebenu až k samotnému vrcholu.

Po třech náročných dnech pak přichází vskutku fantastická skialpinistická odměna. Sluncem nasvícenou jižní stěnou vede překrásný, zprvu strmý a později pozvolnější, nekonečně dlouhý sjezd zpět až do základního tábora… No, nekonečný nakonec bohužel není, ale délka sjezdu přesahující 10 km a převýšení přes dva a půl kilometru také není zlé, ne?

Je kde oslavit výstup

V uličkách Vanu si je pak možné vybrat některou z bezpočtu milých hospůdek a restaurací, kde lze samotný výstup i sjezd oslavit. A věřte nebo ne, najde se zde i úžasný rockový klub s točeným pivem!

143

FASHION

ADVERTORIAL

CRAZY PULL OXYGEN PRINTED WOMAN SELFIE Technická mikina na skialpy s propracovaným střihem a jedinečným potiskem. hmotnost 284 g

4 790 Kč CRAZY ENERGY SOCKS SELFIE

CRAZY VEST CHANNEL WOMAN FROZEN

Nejoblíbenější ponožky pro aktivní lyžování, skialpinismus, horolezectví nebo závodění. hmotnost 49 g

Hybridní lehoučká vesta pro aktivní výstupy s unikátním JOY zateplením. hmotnost 184 g

830 Kč

5 360 Kč CRAZY GLOVES TOUCH SELFIE

Tenké fleecové rukavice s ukazováčkem pro ovládání chytrých telefonů. hmotnost 38 g

1 260 Kč CRAZY PANT OXYGEN WOMAN FROZEN

Úzké kalhoty doplňující OXYGEN komplet. Navržené pro ty, co hledají oblečení na výkon bez kompromisů. hmotnost 306 g

5 190 Kč 144

CRAZY NECK GAITER LIGHT SELFIE

Víceúčelový nákrčník s Primaloftem. hmotnost 28 g

690 Kč

NOVINKA CRAZY JACKET VIPER MAN LIKEN

Je jedno, kam se právě chystáte a do jakého počasí.

Díky propracované hybridní konstrukci s vámi Viper bude držet krok. hmotnost 355 g

6 990 Kč CRAZY JACKET WONDER MAGIC WOMAN MANDALA Stylová zateplovací bunda pro lyžařské túry, ale i zimní večery ve městě. hmotnost 362 g

CRAZY CAP SWITCH LIKEN-BLACK Sportovní atypicky střižená čepice z česaného fleecu. hmotnost 30 g

8 990 Kč

960 Kč

CRAZY BAND VOLTAGE MANDALA

Vysoká čelenka z mikrofleecu pro všechny zimní aktivity. hmotnost 22 g

660 Kč CRAZY PANT FLAME MAN LIKEN

Všestranné hybridní kalhoty z ENDURANCE softshellu pro horolezectví a skialpinismus. hmotnost 374 g

5 890 Kč

CRAZY PANT WONDER MAGIC WOMAN MANDALA

Superpohodlné fleecové kalhoty s ikonickým džínovým potiskem. hmotnost 226 g

3 360 Kč 145

FASHION

ADVERTORIAL

Nepromokavá bunda s membránou DERMIZAX. Strečová, lehká a snadno sbalitelná. Parťák, na kterého je spoleh, když se počasí nepovede. hmotnost 314 g/ 279 g

9 860 Kč 146

NOVINKA

CRAZY JACKET BOOSTED PROOF 3L ENERGY/ POP

CRAZY PANT BOOSTED UNISEX ENERGY /PRINT GRAY JEANS/ POP

Skutečný klenot ve stylu Fast & Light s velmi nízkou hmotností. Nepromokavé kalhoty na skialpinismus, freeriding, horolezectví a lezení v ledu. hmotnost 400 g

12 590 Kč

CRAZY PULL NEUTRON MAN ENERGY

Technická hybridní druhá vrstva s graphenovou úpravou. hmotnost 298 g

5 330 Kč

CRAZY CARBON SOCKS ENERGY Pro chladnější dny na sněžnicích či skialpech. hmotnost 64 g

830 Kč

CRAZY JACKET ACCELERATION MAN ENERGY

Minimalistická zateplovací, lehká a sbalitelná bunda na skialpy nejen pro závodníky. hmotnost 290 g

8 090 Kč CRAZY GLOVES SCI ALP RACE ENERGY

Tenké softshellové rukavice pro aktivnější výstupy. hmotnost 56 g

CRAZY PANT NEUTRON MAN ENERGY Nejtechničtější a nejkomplexnější kalhoty pro vysokohorské výzvy. hmotnost 484 g

6 690 Kč

CRAZY BAND INPUT ENERGY

1 660 Kč

Stylová pletená čelenka s merino vlnou. hmotnost 66 g

960 Kč 147

FASHION

ADVERTORIAL

FASCINACE SKITOURINGEM Nová kolekce Sella od Salewy

Skitouring je významným zdrojem inspirace značky Salewa již od jejího úplného počátku. Letos chce Salewa i svou kampaní Winter Soul Days, „Dny zimní duše“, povzbudit skialpinisty všech věkových kategorií a úrovní, aby společně s dalšími stejně smýšlejícími milovníky skitouringu rozvíjeli své dovednosti v přírodě.

O

bjevování nedotčeného sněhu a prašanu s přáteli a užívání si klidu a pohody v zimní přírodě daleko od davů. Uspokojení z toho, že jste se nadřeli při stoupání, dosáhnutí vrcholu, zasloužení si své odměny a při zpáteční cestě dolů vykrojení pár oblouků v čerstvém prašanu – to je to, co dělá skitouring tak výjimečným. Nicméně skialpinismus také znamená být správně vybaven a oblečen.

Oblečení musí být lehké, prodyšné a odolné, aby poskytovalo dostatečnou ochranu v náročných podmínkách. Skitouring je velmi všestranná aktivita – s vysoce intenzivním stoupáním a rychlými, někdy chladnými sjezdy. Systém vrstvení, na kterém je založena nová skitouringová kolekce Sella pro zimu 2023/24, poskytuje flexibilitu a výkon pro aktivní použití v různých podmínkách: cílenou ochranu před nepříznivým počasím s body-mapovaným tepelným komfortem a vysokou paropropustností.

Jedná se o kolekci pro všechny skialpinisty – od nováčků až po profesionály – kteří jsou připraveni poznávat a objevovat nová místa.

Vidět zimu a vše, co nabízí, novýma očima.

148

Skitouring se jako aktivita v závislosti na mnoha faktorech velmi liší. Osobní preference a úroveň zkušeností, výběr trasy nebo aktuálně převládající podmínky – to vše určuje vaši túru. Proto Salewa nabízí tak širokou škálu všestranného skialpinistického oblečení, zejména pokud jde o svrchní vrstvy. Od softshellu Durastretch přes hybridní technické vrstvy až po lehké 100% větru a vodě odolné kombinace hardshellu. Aby se zajistila vysoká funkčnost a maximální prodyšnost, je kolekce

Sella navržena podle principů bodymappingu, který umisťuje specifické tkaniny přesně tam, kde jsou potřeba. Kromě toho je oblečení z kolekce Sella vyrobeno z pevných a odolných materiálů navržených tak, aby opravdu něco vydržely. Díky použití strategicky umístěných vložek Durastretch zajišťují modely Sella plnou volnost pohybu, která je nezbytná pro obtížné otočky v prudkém svahu nebo dlouhá stoupání. Všechny výrobky z kolekce jsou navíc výjimečně lehké a snadno se nosí.

SELLA DURASTRETCH HYBRID JACKET W/M Bunda Sella Durastretch Hybrid Jacket je navržena jako kombinace toho nejlepšího z obou světů: voděodolná ochrana pro použití v nepříznivých podmínkách a prodyšnost a volnost pohybu pro aktivní výstupy.

Specifikace: hmotnost cca 390 g (dle velikosti), funkční design s bodymappingem, hlavní materiál Durastretch softshell s 22% obsahem vlny merino, třívrstvý materiál Powertex na ramenou a prsou, kapsa s přímým přístupem s inovativním dvojitým zipem pro rychlý přístup k lavinovému přístroji nebo vnitřním vrstvám, lemy jsou s úpravou Velcro, aby se daly dobře přetáhnout přes zimní rukavice, bez obsahu PFC MOC: 7 000 Kč

Winter Soul Days: Dny zimní duše

SELLA DURASTRETCH VEST W/M Díky skvělé výkonnosti softshellu a 4cestnému strečovému materiálu je tato lehká vesta ideální k tomu, aby poskytovala větší pohodlí s volností pohybu v náročných a chladných alpských podmínkách.

Specifikace: hmotnost cca 260 g (dle velikosti), vysoký integrovaný límec, dvě skryté postranní kapsy, lehký elastický lem a úprava uzávěru šňůrky, dámská verze s kapucí, trvanlivá vodoodpudivá úprava (DWR), bez obsahu PFC MOC: 3 500 Kč

Se svou novou skialpovou kolekcí Sella nabízí Salewa spolehlivý a vysoce funkční systém oblečení, který je navržen tak, aby splňoval požadavky speciálně vyznavačů skitouringu.

Kolekce Sella od společnosti Salewa získává vysoké hodnocení nejen z hlediska funkčnosti a kvality, ale také pokud jde o udržitelnost. Všechny modely z této kolekce jsou označeny ikonou Salewa Committed a jsou vyráběny podle extra přísných a nezávisle auditovaných standardů environmentální a sociální odpovědnosti pro nižší dopad na naši planetu.

Co je to, co nás skutečně pohání?

Co nás nutí toužit po cestování? Jak do toho vstupuje duše? Co nás nutí vyhledávat nové výzvy? Je cestování vždy setkáním se sebou samými?

Každý má své osobní spojení s horami – jaký je ale nejlepší způsob, jak tuto vášeň sdílet s ostatními a objevovat vzájemné styčné body?

Je skutečně možné přivést čtyři různé jedince ze čtyř různých zemí do neznámého terénu v Dolomitech s celou jejich kulturní rozmanitostí? Čtyři profesionální lyžaři ze čtyř různých zemí se vydávají vlakem a veřejnou dopravou do Val Badia/ Gadertal v Dolomitech. Yannick Boissenot, francouzský freerider z týmu Salewa People, Maria Zlotecka, skialpinistka z Polska, Nina Gigele, podnikatelka a lyžařka z Rakouska, a Michael Mair, lyžařský instruktor a freerider z Jižního Tyrolska. Společně putují za poznáním tradičních hodnot a zvyků, na místo, kde jsou tradice a moderní kultura v harmonii a pokrok se snoubí s úctou k přírodě.

Samozřejmě, hlavním cílem zájezdu jsou strmé a úzké žlaby v Gadertalských Dolomitech u Val Badia, jedny z nejpůsobivějších kuloárů na území Jižního Tyrolska.

www.snow.cz/video/7645

149

FASHION

ADVERTORIAL

„Výrobky z kolekce Salewa Sella se staly mými oblíbenými – dokonale odpovídají mým požadavkům na skitouring. Jak při výstupech, tak při sjezdech.“ Yannick Boissenot, extrémní skialpinista a člen týmu Salewa

SELLA 24L BACKPACK W Dámský 24litrový batoh Sella je určen na skitouring a obsahuje lehký a vysoce prodyšný nosný systém Dry Back Contact. Diagonální dvojitý fixační systém umožňuje připnout lyže, aniž byste si museli batoh sundávat.

Specifikace: hmotnost: 880 g, délka zad: 38–45 cm, velikost batohu: 54x28x16 cm, objem: 24 l, úzký kontakt při nošení pro větší stabilitu na lyžích, 3D vzduchové kanálky, které jsou zabudovány přímo do zadního panelu EVA, otvor na zip, který se otevírá po celé délce, dvojité upínání na cepíny, magnetické přezky, které lze dobře používat i v rukavicích, přihrádka na bezpečnostní lavinové zařízení materiál: 100% recyklovaný nylon 210-denier Regen Robic® – o 60 % odolnější proti opotřebení MOC: 5 000 Kč

150

SELLA DURASTRETCH HYBRID PANT W /M Kalhoty Sella Durastretch Hybrid Pant poskytují softshellovou flexibilitu odolnou vůči vlivům počasí s teplotní regulací a funkčností bodymappingu, abyste zůstali aktivní a v pohodlí bez promrznutí během celého dne.

Specifikace: hmotnost: cca 500 g (dle velikosti), hlavní materiál: softshellový Durastretch Merino, přidané zipy pro lepší ventilaci během období vyšší aktivity, třívrstvý materiál Powertex vpředu v oblasti stehen a v oblasti sedu, dvě kapsy na ruce se zipem, cargo kapsa na zip na nohavici se skrytou kapsou uvnitř MOC: 6 500 Kč

www.zazijskialpy.cz

3. ročník

POŘADATEL

27 – 28|01|2024 Praděd |začátečníci 17 – 18|02|2024 Zahraničí |pokročilí 2 – 3|03|2024 Kraličák |středně pokročilí HLAVNÍ PARTNEŘI

Text: Tom Řepík FOTO: © IMAGO

snowBIZ | PŘÍPADOVÁ STUDIE

SNĚŽNÉ DĚLO SE TENTOKRÁT POUŽÍVÁ NIKOLI K ZASNĚŽOVÁNÍ, ALE K OCHRANĚ PROTI ROZŠÍŘENÍ POŽÁRU

Z popela znovuzrození Ředitel kalifornského střediska Sierra-at-Tahoe John Rice popisuje nezměrné úsilí o obnovu jejich provozu po ničivém požáru Caldor a zmiňuje nečekané lekce, které se vynořily v oblasti environmentální a sociální odolnosti.

Z

měna klimatu mění půdu, na které působíme. Celý svět sužují stále extrémnější cykly horka, sucha a požárů a žádná lyžařská oblast není na dopady tohoto typu lépe připravena než Sierra-at-Tahoe. V srpnu 2021 požár Caldor nepřetržitě překonával tisíce hasičů na své cestě k zuhelnatění více než 80 procent území areálu a zanechal za sebou roztavenou infrastrukturu, tisíce poškozených stromů a nefunkční středisko plné nových nebezpečí – a v mnoha ohledech i nových příležitostí.

Tým Sierry si vyhrnul rukávy a s pomocí nesčetných přátel a partnerů se pustil do odstraňování škod a vyhodnocování nové krajiny. Vloni, pouhých 16 měsíců po niči-

152

vém požáru, se lanovky ve středisku roztočily do první jiné sezóny. V letošní druhé se už návštěvníci mohou sklouznout na všech sjezdovkách Sierry-at-Tahoe, z nichž mnohé nyní vypadají úplně jinak.

O následcích požáru ve středisku jsme informovali v této rubrice v loňském SNOW 140: Neštěstí chodí i po horách. Po roce je tu opět o mnohé zkušenější John Rice, zamýšlející se nad procesem obnovy a znovuotevření. I když sanační práce ještě zdaleka nejsou u konce, obnova areálu je lekcí odolnosti: půdy, personálu, který se věnuje znovuotevření a novému pojetí střediska, a tamější komunity, která se při každé příležitosti spojila ve spontánní podpoře.

Les pro stromy „Když jsme poprvé provedli průzkum krajiny po požáru a podívali se na to, co bylo zasaženo, uvědomili jsme si, že před sebou máme kolosální projekt,“ začíná své vyprávění John Rice. „Při takovém množství nebezpečných stromů, které bylo třeba posoudit a odstranit, bylo otázkou, zda je to vůbec proveditelné.“ Přestože Sierra-at-Tahoe působí na pozemcích státní lesní správy (USFS) a ta byla partnerem při sanaci lesů v lyžařském areálu, odpovědnost za odstranění nebezpečných stromů nese středisko. V epicentru ochranářských aktivistických skupin (nejen Walt Disney zde dostal červenou pro své lyžařské projekty) John Rice nic neriskoval a obrátil se rovnou

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

Úspěšné příběhy

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

DŘÍVE LESNATÝ TERÉN AREÁLU SE ZMĚNIL K NEPOZNÁNÍ A S NÍM I POVĚTRNOSTNÍ PODMÍNKY OVLIVŇUJÍCÍ SNĚHOVOU POKRÝVKU I PROVOZ LANOVEK

Pila, která se nachází na pozemcích indiánského kmene Washoe v Nevadě, před požárem neexistovala. Byla postavena proto, že v oblasti povodí Tahoe neexistoval žádný trh s odpadní kulatinou a prořezávkami; pily v Kalifornii nepotřebovaly nebo nechtěly více dřeva kvůli požárům v posledních několika letech. Nová pila tuto mezeru zaplnila, přičemž první nákupy kulatiny pocházely z odstraňování následků požárů v Sierra-at-Tahoe. Do budoucna plánuje zpracovávat drobnou kulatinu a prořezávky z lesnických projektů v okolí.

Pro Johna Rice je pila jedním z mnoha úspěšných příběhů, které vzešly z popela tragického požáru: „V celém procesu se odehrávají zajímavé děje a jedním z nich je, že kmen Washoe mohl dát práci 30 nebo 40 svým lidem a najít nový zdroj příjmů. A myslím, že lesní správa (která spolupracovala s kmenem Washoe na podpoře vzniku jejich pily) je velmi hrdá na to, jak dokázala znovu využít dřevo z našeho areálu.“

na jednu z místních ochranářských neziskovek, El Dorado Resource Conservation District (RCD), aby na obnově oficiálně spolupracovali.

V rámci této struktury byla RCD zodpovědná za předložení plánu lesní správě, která pak prostřednictvím RCD směrovala finanční prostředky na najmutí posádek provádějící práce.

První fáze z mnoha Vzhledem k rozsahu projektu se sanace řeší ve fázích. První fáze byla zaměřena na odstranění požárem oslabených stromů z oblastí s infrastrukturou a vysokým využitím. Na základě zásad USFS pro odstraňování nebezpečných stromů se středisko dohodlo na 50m ochranném pásmu pro koridory lanovek a lyžařských tratí. V místech, kde se tato ochranná pásma kříží, byly stromy v podstatě vykáceny.

John Rice: „Například v oblasti West Bowl, což je asi třetina našeho střediska, když se od jedné sjezdovky vzdálíte 50 m a pak 50 m od další sjezdovky, je to tam v podstatě vykáceno.

Kdysi hustě zalesněná West Bowl je nyní skutečnou otevřenou mísou.“ „Celkem bylo v první fázi odstraněno zhruba 18 000 stromů. To je docela velký úkol, zejména v horské oblasti s lanovkami a ohroženými budovami. Když se lesnická četa pustí do takových prací po požáru, obvykle se nestará o budování cest, které by mohly způsobit problémy s lyžařskými tratěmi, nebo o stromy, které by mohly zasáhnout lanovky.

Takže měli skutečné problémy, nehledě na to, že je tu spousta skal. Jsou místa, kde nemohli protáhnout cesty. Je tu také hodně strmého terénu.“

KDYSI HUSTĚ ZALESNĚNÁ WEST BOWL S VYHLEDÁVANÝM OFF-PISTE LYŽOVÁNÍM MEZI STROMY JE NYNÍ SKUTEČNOU OTEVŘENOU MÍSOU

„Aby se přizpůsobila, přivezla společnost Atlas Tree Surgery, která práce prováděla, celou řadu specializovaného vybavení: tři stroje Albach na kácení stromů a štěpkování klestu a také vrtulníky na odstraňování stromů ve svahu větším než 50 stupňů. Pilaři přijížděli z Idaha, Utahu a Wyomingu, aby sváželi a řezali dřevo, a do 50 km vzdálené pily, která byla nově postavena v Carson City, mířilo asi 50 obřích náklaďáků denně.“

Celkem se při úklidu vyprodukovalo odhadem 40 až 50 tisíc m3 obchodovatelného dřeva, z nichž část si středisko nechalo. Rice: „Snažíme se co nejvíce dřeva znovu využít, abychom mohli vyprávět příběh. Vyrábíme si z něj do střediska stoly a taky jmenovky pro naše zaměstnance.“ Dokonce i poškozené dřevo se do jisté míry znovu využívá, i když netradičně, jak prozrazuje John: „Ve městě je pivovar, který vaří

153

snowBIZ | PŘÍPADOVÁ STUDIE

místní pivo, v němž je část spáleného dřeva.

Sládek, který naše středisko miluje, chtěl, aby se kousek ohně dostal do jednoho z jeho piv.“

Nový svět

Mezi další výhody nově rozšířených tratí patří více míst pro umístění závodních tratí i více uvolněného prostoru pro výuku lyžování a jízdy. „Budeme pokračovat v kreativitě, bavit se novým terénem a naslouchat našim hostům. Oni nám řeknou, co funguje a co ne,“ je si jistý ředitel Rice.

Restart v rozpacích Zatímco příležitostí se zdá být spousta, tamější sezóna vloni začala v rozpacích.

Většina zaměstnanců Sierry byla po požáru, který uzavřel lyžařský areál na sezónu 2021– 22, vyzvána, aby se nechala zaměstnat jinde.

Někteří se vrátili, ale mnozí mají úspěch v jiných střediscích a podnicích. Na začátku prosince měla Sierra jen asi 60 procent potřebných zaměstnanců.

Přesto zůstával John Rice optimistický: „Spousta ostatních středisek už nenabírá a my stále ano. Někteří noví zaměstnanci už k nám také přeběhli ze sousedních středisek. Obvykle se jich ptám, proč přišli právě do Sierry-at-Tahoe. Téměř všichni říkají: Chci se podílet na znovuzrození tohoto střediska.

Což je dobře, protože v podstatě pro každého, včetně mě, platí: Zapomeňte na svou pracovní pozici, protože tady budou sloužit všechny ruce všemu!“

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

Stejně jako zachráněné stromy i samotné středisko získává nový život. V mnoha ohledech je Sierra-at-Tahoe zcela novým skiareálem. Sierra byla v minulosti oblíbená pro lyžování mezi stromy, ale vzhledem k pokračujícím sanačním pracím jsou oblasti volného terénu, kde se dříve lyžovalo, uzavřeny po celou zimu kvůli nebezpečí pádu stromů: „Vyvěsíme cedule a budeme doufat, že lidé pochopí rizika. Chceme se ujistit, že lidi varujeme, aby nevystavovali riziku sebe nebo naše hlídky, které je budou muset hledat.“ S menším počtem stromů přicházejí nové výzvy, jako je menší ochrana před větrem a dalšími živly. John Rice: „Naše sněžení obvykle přichází z jihozápadu. Ale bez nárazníku v podobě stromů ve West Bowl vítr, který přišel, odnesl spoustu sněhu a odnesl ho na východní stranu.

O pár týdnů později přišel východní vítr, který všechen sníh vrátil zpět. Jsou to pro nás zcela nové sezóny, ve kterých se učíme od nuly.

Musíme otevřít, získat nějakou dynamiku a začít se učit, jaký druh sněhové pokrývky budeme mít a jak to ovlivní vítr.“ Aby se na to připravil, čerpá tipy ze středisek, která jsou nad hranicí stromů: „Už jsme

byli několikrát v Mammoth a dívali se, jaké sněhové zábrany používají k zachycení sněhu.

A budeme hodně sněhu zkoušet skladovat a dobře s ním hospodařit, včetně šetrné úpravy.

Dlužno dodat, že kalifornský Mammoth byl jedním z nespočtu středisek, pracovníků v oboru a místních podniků, kteří pomohli Sieře s obnovou. V jednom případě bývalý zaměstnanec Mammothu, nyní provozující vlastní arboristickou firmu, přivezl svou četu a pokácel více než 100 mrtvých stromů z okolí tubingového kopce Sierry. Kalifornské středisko Snow Valley poskytlo areálu Sierra množství dvojitých sedaček a Dopplemayr pomohl středisku uspíšit opožděnou objednávku. Místní firma Ed's Electronic poskytla spojovací skříňky pro komunikační vedení a sněžné skútry věnovaly sousední skiareály June Mountain a Palisades Tahoe. Přímá konkurence odvedle, pomyslete.

Co se týče změn v provozu střediska, snížení ochrany proti větru může mít dopad na vleky i úpravu terénu. „Bezvětrností našeho lyžování jsme byli známí odjakživa a teď je to nová věc, se kterou se musíme vypořádat. Na východní straně je stále hodně stromů, ale na západní straně to bude jiná hra,“ ví dobře John Rice.

Podotýká, že všechny změny nejsou nutně špatné: „Naši lidi z terénního parku slintají nad novými možnostmi krajiny.“

BĚHEM ROKU 2022 MUSELI V AREÁLU ODTĚŽIT ODHADEM 40 AŽ 50 TISÍC KUBÍKŮ OHNĚM POZNAMENANÉ KULATINY. NA VYSAZENÍ ČEKALO NA 10 TISÍC SAZENIC JEHLIČNANŮ

154

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

SIERRA-AT-TAHOE JE DNES V MNOHÉM VELMI JINÝM PROVOZEM, NEŽ BYLA PŘED ZNIČUJÍCÍM POŽÁREM CALDOR V LÉTĚ 2021, JENŽ SPÁLIL 80 PROCENT PLOCHY STŘEDISKA

Příležitosti ke vzdělávání I když má Sierra možná větší překážky při opětovném najímání zaměstnanců než její ostatní sezónní konkurenti, Rice a kmenová skupina 40 zaměstnanců zůstali od požáru na místě, aby Sierru provedli obnovou až do dne otevření.

Když vloni v létě zemřel ředitel střediskového provozu s českými kořeny Paul Beran, John Rice a jeho tým nečekaně přišli o drahého přítele a muže, kterého Rice dlouhodobě zaučoval jako svého nástupce: „Paul Beran – jemu jsme věnovali celou sezónu. Navzdory této ztrátě však neztrácím naději ohledně personálu, který povede středisko do budoucna. Máme několik opravdu solidních lidí, kteří chtějí růst,“ říká John Rice s tím, že na Beranovu pozici se přihlásila téměř desítka interních uchazečů.

Příležitostí k profesnímu růstu bylo v uplynulém roce téměř standardně hodně. „Zaměstnanci se dostávají k tomu, aby se seznámili s pojišťovací stránkou věci. Učí se pracovat s veřejnými agenturami.

Za krátkou dobu se jim dostává velkého růstu. Naši vlekaři získali za jedno léto 10 let zkušeností, když provedli pět spojů tažných lan. Když se podívám do očí lidem, kteří nám pomohou přenést toto místo do budoucnosti, a na jejich růst, jsem opravdu nadšený,“ vyznává se John.

Pohled do budoucnosti Po sněhově hojné lyžařské sezóně se v Sieře vrátili k sanaci půdy.

Práce na obnově vegetace – klíčové pro podporu ochrany půdy a vody, odolnosti proti požárům a biodiverzity v lese – začaly letos v létě. Podle dohody s lesní správou se RCD v letošním roce prioritně zaměřila na protierozní práce a také na program managementu vegetace. Kontrola eroze zahrnuje rozvoz dřevní štěpky ze stromové mlaziny na narušenou půdu, práce na vodních zábranách a údržbu dočasných těžebních cest. Na vysazení čekalo na 10 tisíc již připravených sazenic jehličnanů.

Stejně jako u mnoha jiných věcí v Sierra-at-Tahoe bude i tato další fáze obnovy záviset na podpoře komunity. John Rice: „Zvažujeme iniciativy typu adopce stromu, dny, kdy mohou naši sezónkáři vysadit strom – nejrůznější programy. Již 30 let intenzivně investujeme do naší komunity, pomáháme podporovat umění, rekreaci mládeže, vzdělávání. Takže když jsme byli na dně, hodně lidí nám fandilo a stále fandí.“ „Náš tým je odhodlán otevřít dveře a přivést lidi zpět do střediska, přivést zpět naše věrné lidi, naše zaměstnance, obnovit rekreační možnosti a začít pracovat s novými možnostmi, plánujeme investiční projekty v budoucnu. Čekají nás sezóny, v nichž se budeme hodně učit, ale odolnost této skupiny je neuvěřitelná.“

BUDOUCNOST. UŽ DNES. official product partner

Naši experti pracují na průkopnických technologiích, aby pro vás našli to nejlepší řešení. Ať už sněžná děla, rídicí software nebo systémy zásobování vodou – rozhodnete se dnes pro budoucnost, abyste i zítra mohli těžit z technologického náskoku.

TT10 získal ocenení iF DESIGN AWARD 2022 Gold

W W W.T E C H N O A L P I N . C O M

2022

snowBIZ | advertorial

DEMACLENKO

Společnost DEMACLENKO je jednou z předních mezinárodních společností v oblasti realizace plně automatických zasněžovacích systémů a zaručuje včasné zahájení zimní sezóny po celém světě.

P

rojektujeme, vyvíjíme, vyrábíme a prodáváme zasněžovací systémy a systémové komponenty na klíč, které jsou dokonale přizpůsobeny individuálním potřebám zákazníků a geografickým požadavkům lyžařských středisek.

Ve své vývojové práci se zaměřujeme zejména na ekonomickou efektivitu a udržitelnost technického zasněžování a na zasněžování, které je co nejúspornější z hlediska zdrojů.

Účinnost zdrojů: Ve společnosti DEMACLENKO je zlepšování účinnosti zdrojů při technickém zasněžování již mnoho let hlavním motorem výzkumu a vývoje.

V oblasti inovací se nám jako lídrovi pravidelně daří získávat zákazníky po celém světě svým průkopnickým stylem a jedinečnými technologiemi. A když mluvíme o efektivitě zdrojů, nemluvíme jen teoreticky. Máme na mysli každodenní nasazení zaměřené na tři pilíře:

Radek Pleva, nový obchodní manažer pro Českou republiku Radek pro nás začal pracovat v létě 2023. Jeho pracovní životopis je rozmanitý a zahrnuje podnikání ve vlastní cestovní kanceláři, IT technologie, export a import. Radek byl vždy vášnivý lyžař a nyní je prodejcem našich sněžných děl v České republice.

Energetická účinnost

Nejlepší možný poměr mezi spotřebou energie a výrobou sněhu (kWh/m³). Řízení zdrojů Nejlepší možné využití zdrojů díky automatizovanému zasněžování řízenému daty.

Uživatelská přívětivost Zjednodušená údržba a manipulace, která šetří čas i peníze.

Servis Naše portfolio doplňuje profesionální poprodejní servis – od uvedení systému do provozu až po údržbu a havarijní servis během sezón. Bezpečnost podnikání je klíčovou hodnotou, proto za centrální týmovou hotline a pohodlné dodávky náhradních dílů otevíráme nad rámec stávající podpory novou servisní asistenci společně s naším českým partnerem Service Ski Karlov. Zkušení technici budou podporovat stávající i budoucí systémy a sněhová děla na území České republiky.

156

V případě zájmu o DEMACLENKO volejte nebo zašlete e-mail: Radek Pleva Mob.: +420 771 151 000 radek.pleva@demaclenko.com

www.demaclenko.com

snowBIZ | BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK

Text: Tom Řepík

Konec hotovosti na dosah?

FOTO: KILLINGTON RESORT

Stále více horských středisek přechází z praktických důvodů na výhradně bezhotovostní transakce.

K

dysi mohla vypadat příprava na lyžování nějak takhle: utáhněte si boty se zadním nástupem, obepněte si nohy sichrpásky a – než si natáhnete vlněné palčáky na ledově studené ruce – zkontrolujte, zda máte v kapse nezbytnou bankovku na oběd a čaj.

Boty se zadním nástupem už nadobro odplavil tok času. Sichráky? Ty naštěstí nahradily mnohem bezpečnější lyžařské brzdičky pod vázáním. Ani ruce už nebývají tak často studené jako kdysi. Jediné, co z té minulé éry zůstalo, je možná hotovost. Anebo?

Stále více lyžařských středisek, poučených specifickými zkušenostmi z pandemie, směřuje k tomu, aby se platby v hotovosti u nich staly nadobro minulostí. A přestože se nízké procento lyžujících staro- a svobodomilců dobrovolnému vzdání se hotovosti rezolutně brání (včetně autora článku), většina horskostřediskových návštěvníků shledává přechod na bezhotovostní systémy nejen vcelku bezproblémovým, ale v mnoha ohledech i přínosným.

Postpandemické placení Přední východoamerické horské středisko Killington se myšlenkou bezhotovostního platebního styku zabývalo už od pandemie, kdy v areálu z nařízení zrušili pokladny. To je přimělo přemýšlet, říká prezident Killingtonu Mike Solimano: „Pandemie přinesla celou řadu nových věcí. Uvažovali jsme o přechodu na bezhotovost, a jakmile jsme získali první část (areál bez pokladen), přemýšleli jsme dál.“ K činu však killingtonské přiměl až jejich podzimní výlet do utažského Snowbirdu na tamní proslulý americký Oktoberfest v roce 2022 (psali jsme o něm v této rubrice ve SNOW 109). Podle tamního finančního ředitele Iana Russella přešel Snowbird v srpnu toho roku výhradně na kreditní karty a několik reverzních bankomatů poté, co se tato myšlenka několikrát objevila v interních firemních debatách. „Viděli jsme to tam v akci, vrátili jsme se domů a řekli si, že je čas,“ vzpomíná Solimano. „Zdálo se, že relativně nový systém ve Snowbirdu funguje bez problémů, a to i během jedné

z nejrušnějších akcí v roce. S více než 200 místy po celém Killingtonu, která přijímala hotovost, a jen asi 5 až 6 procenty zákazníků, kteří s ní stále platili, dával tento krok smysl.“ Přijetí bezhotovostního platebního styku, které středisko provedlo počínaje zahajovacím dnem sezóny 2022–23, vyžadovalo určitou osvětu směrem k veřejnosti a směrem od ní zase pozorné naslouchání. Mike Solimano: „Pokladní po celém našem resortu učili zákazníky používat Apple Pay. Mladé děti? Těm to nevadilo. To lidé v mém věku (padesátníci) se museli přizpůsobit.“

Lidé jsou připraveni Stejně jako Killington se i společnost SNOW Partners, vlastník lyžařských areálů Mountain Creek a Big SNOW v New Jersey, kvůli pandemii přeorientovala na bezhotovostní provoz, ačkoli se tímto směrem ubírala už dříve: v Mountain Creek byly v roce 2017 odstraněny pokladny. Přesto pandemie přiměla střediska k rychlejšímu postupu, než jaký by při takové kulturní změně obvykle udělala, říká tamní šéf Joe Hession: „Byla to naše reakce na okolnosti.“ Ve SNOW Partners zjistili, že veřejnost je na to připravena: „Jakmile jsme se rozhodli, všechno se změnilo. Hotovost musí být fyzická a musí být transakční. Nyní už opravdu nepotřebujeme prodejní místo. Může být plovoucí.“

Hession a jeho tým si již dříve prostudovali bezhotovostní destinace ve svém okolí: „Provedli jsme spoustu srovnávacích analýz v okolí New Yorku. Broadway je již nějakou dobu bezhotovostní, stejně jako velká sportoviště. Na stadionu Giants jsem viděl svůj první reverzní bankomat. Zdálo se, že funguje dobře.“ (Reverzní bankomaty jsou přesně tím, co jejich název napovídá: člověk do nich vloží hotovost a dostane za to přednabitou debetní kartu.)

Přechod na bezhotovost byl tak úspěšný, že střediska SNOW Partners v nadcházející sezóně učiní další krok, kdy jejich návštěvníci budou muset mít aplikaci, aby mohli v areálech cokoli zaplatit. „Lidé jsou na to připraveni,“ trvá na svém Hession: „Tohle je zkrátka budoucnost oboru, že každý host bude mít svou vlastní aplikaci a všechny transakce pro něj budou probíhat v ní.“ Střediskoví návštěvníci si musí stáhnout aplikaci do jakéhokoli chytrého telefonu.

Pokud ho člověk nemá, má k dispozici staronové možnosti, jako je vytištění karty RFID, což, jak přiznává Hession, bude pravděpodobně vyžadovat několik kroků navíc, ale vyplatí se to, říká.

Překážky Horská střediska, která přešla na bezhotovostní platby, tvrdí, že se setkala s několika málo – až překvapivě málo – překážkami.

157

Největší svízele, kterým je třeba předcházet?

Jak poučit veřejnost o tom, jak celý systém funguje; dávat lidem srozumitelně a trpělivě vědět, ale zároveň být připraveni setkávat se s neznalostí či nepochopením v areálu; jak vyřešit problém pro personál zvyklý na spropitné; a především: co nezletilé děti?

Aspekt dětí byl největší obavou, kterou horská střediska od svých návštěvníků slýchala a stále slýchají. Rodiče – ti méně technicky zdatní z nich – jsou přivyklí procvakávat dětský papírový skipas a strčit jim bankovku do kapsy. Hession: „Nikdo, kdo tohle říká, nemá malé děti. Dnešní rodiče by řekli: ,Děláš si srandu? Nikdy bych neposlal své dítě ven z domu bez telefonu.' Dokonce už jsou i školy, které hotovost nepřijímají.“ Zaměstnanci Killingtonu pomohli uklidnit znepokojené rodiče tím, že je poučili, jak nastavit Apple Pay v telefonech dětí a/nebo je naučili, jak zakoupit reverzní bankomatovou kartu, kterou mohou děti schovat do kapsy stejně jako hotovost. Podle Russella však necítí potřebu využívat reverzní bankomat tolik zákazníků; v zimní sezóně 2022–23 byly bankomaty ve Snowbirdu využívány v průměru jen 17krát denně.

Komunikace je klíč Dobrou komunikací lze předejít roztržkám a nedorozuměním i bez řešení na místě, jako jsou reverzní bankomaty, říkají střediska.

Střediska skupiny Vail Resorts (VR) přešla na bezhotovostní platby koncem roku 2022 poté, co „pandemie iniciovala a urychlila přechod“, a jak říká mluvčí VR Sara Dixonová, navzdory rozhodnutí neinstalovat reverzní bankomaty se setkala jen s malým odporem nebo stížnostmi. Svou roli podle ní sehrála komunikace mezi jednotlivými odděleními, která hosty o změně informovala. „Transparentnost a proaktivní nastavení očekávání návštěvníků bylo zásadní pro úspěšné zavedení všech novinek, včetně přechodu na bezhotovostní platby,“ pokračuje Dixonová. „Informování hostů o tom, co mohou očekávat, je zásadní pro to, aby si mohli naplánovat svůj den v našich střediscích.“ Hession souhlasí: „Rozhodující je jasná komunikace a nastavení očekávání našich návštěvníků před jejich příjezdem. Mountain Creek a Big SNOW využily e-mailové rozesílky, jasná sdělení na webových stránkách, vysvětlení těm, kteří nakupují, a všechny kanály sociálních médií. Je to tak normální, že to nebyl velký problém.“

Zkouška ohněm Skiareál Lutsen Mountains v Minnesotě – spolu se svými sesterskými středisky – právě přechází na bezhotovostní platby a plánuje

158

FOTO: KILLINGTON RESORT

snowBIZ | BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK

REVERZNÍ BANKOMATY JSOU JEDNÍM Z NÁSTROJŮ, KTERÉ STŘEDISKA POUŽÍVAJÍ K PŘECHODU NA BEZHOTOVOSTNÍ PROVOZ. TYTO BANKOMATY FUNGUJÍ PŘESNĚ TAK, JAK JEJICH NÁZEV NAZNAČUJE: VLOŽÍTE DO NICH HOTOVOST A VÝMĚNOU ZA NI OBDRŽÍTE PŘEDNABITOU DEBETNÍ KARTU

s předstihem zveřejnit informace, rozesílat často kladené dotazy předchozím návštěvníkům a šířit informace všemi obvyklými kanály.

V červnu 2023 však přišla krize: požár jim zničil nejen restauraci, ale i datový systém, což vedlo k rozhodnutí okamžitě přejít na bezhotovostní provoz, říká viceprezidentka Charlotte Skinnerová.

Středisko, které nyní přijímá pouze hlavní kreditní karty a bezkontaktní platby (např.

Apple Pay), plánuje následnou osvětu a marketing v podobě e-mailů pro předplatitele sezónek, často kladených otázek na webových stránkách střediska, rozesílání zpráv na sociálních sítích a po příjezdu do střediska také reverzní bankomaty s dobře umístěným značením rozmístěným na místech, kde je to výhodné. „Chceme si být jisti, že hosté mají vše připraveno dříve, než se ocitnou na nějakém místě, kde je nepřipravenost (na bezhotovostní platby) nepříjemná, “ říká Skinnerová.

Středisko Lutsen si pronajalo reverzní bankomaty prostřednictvím společnosti Mobile Money, která se specializuje na mobilní platební systémy, částečně proto, že nabízela možnost tříleté smlouvy. „Chtěli jsme mít jistotu, že v případě potřeby budeme moci věci v budoucnu změnit,“ vysvětluje Skinnerová.

Středisko dodavateli platí snížený měsíční poplatek v období, kdy je zavřené, a prosadilo si verzi bez poplatků pro spotřebitele, takže návštěvníci při používání bankomatů neplatí žádné poplatky.

Je to politické Bez ohledu na kroky, které byly podniknuty k usnadnění přechodu na bezhotovostní platby, se do tohoto trendu, stejně jako v poslední době téměř do všeho v naší společnosti, dostává politika: „Někteří lidé mají pocit, že nepřijímat hotovost je nevlastenecké, takže je to politické,“ říká Mike Solimano. „Žijeme v polarizovaném světě. Ultrapatrioti – pravděpodobně tři lidé z každých asi několika set – se brání,“ podotýká Hession.

V utažském Snowbirdu odpor očekávali.

K překvapení střediska, říká Russell, se však jednalo o malý kontingent, který se zřejmě přizpůsobil: „Existuje část populace, která je velmi zaujatá proti tomu, aby podniky nepřijímaly hotovost, a my jsme věděli, že tato skupina bude mít negativní nálady. Přesto podle našeho pozorování došlo ke ztrátě jen velmi malého množství transakcí z důvodu nedostupnosti nebo neochoty použít alternativní platební metodu.“

Provozní výhody Pro střediskové zaměstnance nabízí bezhotovostní platba řadu výhod. Od toho, že není třeba obsluhovat pokladny (v Killingtonu tento přechod umožnil středisku převést 15 zaměstnanců na plný úvazek na jiné potřebné funkce), přes to, že odpadají obavy o bezpečnost (zaměstnanci přenášejí tašky s hotovostí z jedné lokality do druhé, což je nyní minulostí), až po – pro mnohé překvapivý – nárůst tržeb.

Podle Solimana je bezhotovostní prodej výhodný i pro návštěvníky: „Můžeme mít více lidí, kteří obsluhují stoly, pracují na recyklačních stanicích a starají se o hosty.“ Hession jako analogii uvádí společnosti jako Uber a taxislužbu. Ve střediscích, která jsou bezhotovostní, mohou podle něj hosté odstranit prostředníka a sami si vybrat – a také ušetřit čas, protože fronty u pokladen jsou minulostí.

Hession říká, že díky interní aplikaci v jeho resortech mohou zaměstnanci i zákazníci lépe plánovat svůj den: „Všechny transakce probíhají v aplikaci. Takže host může přijít v 9 hodin ráno, předem si objednat a zaplatit oběd, pak v době oběda říct na místě, že přijde o několik minut dříve, a rovnou si dojít pro jídlo.“ Tento proces podle Hessiona ponechává zaměstnancům volné ruce pro urychlení objednávek jídla, spíše než pro správu transakcí. „Přešli jsme na bezhotovostní platby, protože jsme měli pocit, že to zlepší zážitek našich hostů (rychlejší transakce, méně front) a také efektivitu našeho účetního oddělení (trávili jsme spoustu času počítáním hoto-

FOTO: KILLINGTON RESORT

vosti a odsouhlasováním tak malé části našich celkových příjmů). Když se zamyslíme nad tím, kolik hostů můžeme obsloužit v našich gastroprovozech, můžeme je nyní opravdu obsloužit rychleji. To v podstatě znamená více času pro hosty na sjezdovkách,“ dodává Skinnerová.

Jeden možný zádrhel: Jak by přechod na bezhotovostní platby ovlivnil ty, kteří se spoléhají na spropitné, jako jsou barmani? Snowbird shledal, že se tím ve skutečnosti zvýšilo spropitné. „S překvapením jsme zjistili, že přechod zákazníků na spropitné z kreditních karet vedl ke zvýšení příjmů našich zaměstnanců v oblasti stravování a nápojů, což zmírnilo naše obavy. Tým však stále přemýšlí, jak tento problém vyřešit na dalších místech, kde se dává spropitné, jako je úklid a obsluha parkoviště,“ říká Russell.

Ne pro každého Středisko Magic Mountain ve Vermontu se vymyká tomuto trendu a stále přijímá hotovost, i když se snaží zavádět nové technologie, jako je RFID. Magic je nejen známý tím, že je starou školou, ale je za to i milován. Jeho červená dvojsedačka je ikonou a středisková chata je klasická novoanglická. Jeho značka je založena na tradici. „Máme hodně lidí ze staré školy. Řekl bych, že 20 procent našich hostů platí hotově. Tuto možnost si prostě necháme otevřenou,“ říká šéf Magic Mountain Geoff Hatheway. Pro malá střediska je to jednodušší. Hatheway uznává, že pro menší místa, jako je Magic, by bylo jednodušší přejít na bezhotovostní platby: „Jsme dost centralizovaní. Nemusíme někoho posadit do auta, aby jel s hotovostí

ŠÉR KILLINGTONU MIKE SOLIMANO: „POKLADNÍ PO CELÉM NAŠEM RESORTU UČILI ZÁKAZNÍKY POUŽÍVAT APPLE PAY. MLADÉ DĚTI? TĚM TO NEVADILO. TO LIDÉ V MÉM VĚKU (PADESÁTNÍCI) SE MUSELI PŘIZPŮSOBIT.“

na druhou stranu resortu hledat reverzní bankomat.“ Nebrání se myšlence, že by se přešlo na bezhotovostní platby, a očekává, že s přibývajícími lety se bude hotovost v Magicu používat méně. Ale „vzhledem k naší kultuře a základně budeme v dohledné budoucnosti hotovost určitě dál používat,“ poznamenává.

Žádná lítost Společnost SNOW Partners ústy svého šéfa Hessiona tvrdí, že přechodu nelituje: „Přechod na bezhotovostní platby snižuje celko-

vou pracnost a složitost. A když se podíváte na náklady na poplatky za kreditní karty, stále jsme daleko vpředu v úsporách: shánění a plánování pancéřových vozů, najímání zaměstnanců auditního centra na plný úvazek, školení o postupech manipulace s hotovostí a údržba pokladních zásuvek a tiskáren účtenek. K používání hotovosti se už nikdy nevrátíme!“ Ať už se nám to líbí či ne, papírové bankovky v kapse bundy mohou lyžařům brzy připadat stejně kuriózní jako sichrpásek kolem kotníků.

NEJEFEKTIVNĚJŠÍ VÝROBA SNĚHU DEMACLENKO Česká Republika Radek Pleva Mob. +420 771 151 000 radek.pleva@demaclenko.com www.demaclenko.com

snowBIZ | UMĚLÁ INTELIGENCE

Text: Tom Řepík

Otevřená Pandořina skříňka AI Umělá inteligence je možným novým nejlepším pomocníkem marketingu horských středisek; současně vládne potenciálem stát se jejich novým nejhorším záškodníkem. Jak identifikovat rizika a využít příležitosti AI?

D

íky relativně nedávnému uvolnění několika služeb umělé inteligence, jako je například Vertex AI a ChatGPT společnosti Google, může umělá inteligence automatizovat úkoly, analyzovat rozsáhlé soubory dat, simulovat lidské poznávání, optimalizovat procesy a pomáhat při rozhodování.

Dokáže turboaktivovat automatizovanou zákaznickou podporu prostřednictvím sofistikovaných chatbotů, analyzovat lékařské údaje pro horskou službu, simulovat průběh počasí pro zasněžování, nabízet předpovědi návštěvnosti, optimalizovat trasy dopravních a rolbovacích strojů, či dokonce pomáhat při finančním plánování.

Zdá se to být bezbřehé, vzrušující, ohromující a děsivé zároveň: je to nová hranice s dobrými a zlými lidmi. Dnes už snad naivně nepochybujeme, že na každou pozitivní aplikaci umělé inteligence někdo vymyslí přinejmenším jednu aplikaci podvratnou.

Zatímco je snadné vidět okamžité výhody AI (začíná toho být plný internet), coby konzervativnímu skeptikovi se mi chce hlasitě dodat: existuje celá plejáda rizik, která je téměř nemožné předvídat. Proto by střediska měla postupovat veleopatrně, aby prozkoumala výhody a zároveň se vyhnula možným (spíš však jistým) úskalím.

Co je umělá inteligence?

Zeptejme se na to AI. (Pro tento úkol jsem použil službu ChatGPT, ale není to jediná služba svého druhu. Jednoduše řečeno, tam, kde kdysi existovala „aplikace na tohle“, bude brzy existovat nástroj s umělou inteligencí pro téměř jakýkoli úkol. Microsoft, Google, Amazon, IBM a Salesforce mají podobné jazykové modely – v podstatě systémy generování lidského jazyka pomocí algoritmů a analýzy jazykových dat k identifikaci vzorců a předvídání souvislého textu.)

Do rozhraní ChatGPT jsem zadal otázku, co to je umělá inteligence. Během vteřiny se vrátila odpověď: „Umělá inteligence označuje vývoj počítačových systémů, které mohou provádět úkoly, které obvykle vyžadují lidskou inteligenci, a zahrnuje širokou škálu technologií a technik, které umožňují strojům učit se z dat, uvažovat a činit rozhodnutí nebo předpovědi. Tyto systémy jsou navrženy tak, aby napodobovaly lidské kognitivní schopnosti, jako je

160

rozpoznávání řeči, řešení problémů, rozpoznávání vzorů a rozhodování.“ Co robot nepřekvapivě vynechal? Případné nevýhody jeho existence. Mnozí lidé z oboru umělé inteligence i mimo něj uznávají obrovský potenciál škodlivosti AI; více než tisíc vedoucích pracovníků a vývojářů v oblasti umělé inteligence podepsalo dopis hlásající, že systémy umělé inteligence s lidskou konkurenční inteligencí představují pro lidstvo hluboké riziko. „Zmírnění rizika vyhynutí v důsledku AI by mělo být globální prioritou vedle dalších rizik celospolečenského rozsahu, jako jsou pandemie a jaderná válka,“ varuje dopis. To vedlo mnoho odborníků k oficiálnímu apelu, aby vlády po celém světě umělou inteligenci co nejdříve regulovaly.

Co však umělá inteligence (zatím) nedokáže, je určit, na co by vedoucí pracovníci horských středisek měli a neměli myslet, když se vydávají do tohoto neprobádaného nového světa.

Výhody AI Způsobů, jak integrovat umělou inteligenci, je nepřeberné množství. V nejzákladnější verzi jí uživatelé (manažeři, pracovníci komunikace, IT technici) mohou jednoduše pokládat otázky nebo ji nechat psát obsah. AI může vytvářet kód, brainstormovat nápady a další. Na pokročilejší úrovni mohou vývojáři integrovat služby AI jako rozhraní pro programování aplikací (API) do stávajících aplikací, produktů nebo služeb střediska, což by zpřístupnilo informace vytěžené AI dalším digitálním službám nebo softwarovým programům používaným střediskem, a to napříč různými kanály.

Můj obecný názor na to, jak mohou střediska využívat AI, je ten, že nakonec budou zvětšiny využívat nástroje a aplikace, které pocházejí od prodejců nebo dodavatelů, které již používají.

To zahrnuje sady pro elektronické obchodování, systémy pro řízení vztahů se zákazníky, cloudová úložiště a podobné věci. Další možné aplikace zahrnují analýzu minulých a současných údajů o počasí a zasněžování, údajů o návštěvnosti, finančních údajů, záznamů o údržbě nebo hlášení o incidentech.

Cokoli, co lze vložit do tabulky, lze použít ke konverzaci. Třeba vyexportovat každou e-mailovou komunikaci s hosty nebo všechny komentáře k příspěvkům na sociálních sítích.

Rozdíl mezi umělou inteligencí a například

softwarovým programem? AI pak může vygenerovat výsledek, zda jsou lidé obecně spokojeni nebo jaký mají pocit ze střediskové značky.

S lidským přispěním se modely AI přizpůsobují, stávají se chytřejšími nebo přesnějšími a schopnějšími v průběhu času – v řádu dní a týdnů. V době, kdy budete číst tento článek, nejspíš bude webový chatbot, se kterým jste komunikovali před měsícem dvěma, zastaralý jak Sony Walkman z osmdesátých let.

První verze chatbotů fungovaly spíše jako interaktivní stránky s často kladenými otázkami (FAQ). Uživatel zadal svůj dotaz, a pokud se trefil na určitá klíčová slova, chatbot mu poskytl předem naprogramovanou odpověď. Dnes konverzaci přebírá umělá inteligence a poskytuje konkrétnější (a relevantnější) odpovědi.

Chatboti s AI umožňují uživatelům komunikovat stejně jako s člověkem. Některé modely dokonce umí rozpoznat lidské emoce a reagovat na ně. Dokážou uživateli poskytnout odpověď nebo doporučení prakticky na jakoukoli otázku a odkázat ho na webové stránky a další zdroje. Díky umělé inteligenci se funkce chatu učí s každou interakcí s hostem. Navíc se může učit i prostřednictvím všech minulých interakcí zachycených digitálně.

To je hlavní novinka soudobé AI: tento učící se model rozumí jazyku – běžnému lidskému jazyku, a vy nemusíte umět kódovací jazyk.

Dokáže sledovat každou z těchto jednotlivých konverzací a najít společné rysy.

AI svede odstranit nudnou část mnoha úkolů, včetně mnohonásobného zvednutí ranní infolinky, a to bez stížností, kafíčkovacích a kuřáckých přestávek či pádu po namrzlém schodišti a řešení nemocenské. Už jen schopnost odpovídat na tyto otázky ve velkém měřítku bude pro tak komplexní provoz, jako je horské středisko, opravdu silná věc. Než však AI zapnete, je třeba ji zapracovat, protože pokud AI neposkytne opravdu dobré informace, je tu určitý potenciál divnosti a nešikovnosti, než začne správně fungovat.

Stejně jako v případě SEO mohou střediska optimalizovat způsob, jakým AI získává data z jejich webových stránek nebo odjinud, včetně způsobu, jakým jsou data sestavována.

Takzvaná strukturovaná data se řídí standardizovaným formátem, mají přesně definovanou strukturu, odpovídají datovému modelu a jsou snadno přístupná lidem i programům (napří-

Rizika AI AI se krmí skutečnými daty a některá z nich nejspíš nebudete chtít sdílet. Je důležité mít interní zásady, kam která data mohou a kam ne.

Umělá inteligence má různé vrstvy, a jakmile data opustí váš svět, netušíte, jak k nim může přistupovat a používat je někdo jiný. U ChatGPT existuje možnost nesdílet svá data pro účely tréninku AI, ale to vyžaduje, aby uživatel vložil velkou důvěru do něčeho, co je v tuto chvíli zvětšiny bílým místem na mapě.

Krádeže osobních dat i celých identit se děly již před nástupem AI; ta ale živnou půdu pro podvody dokonale připravila. Podvody se

s ní stávají mnohem sofistikovanějšími – podvodníci už začali zneužívat naklonované hlasy nebo video blízké osoby, a jsou tak důvěryhodnější a přesvědčivější. Při používání každé digitální služby za sebou necháváme pomyslný otisk, a je třeba si uvědomit, že tuto stopu zanecháváme pokaždé, když interagujeme v podstatě s kteroukoliv digitální službou či aplikací.

V posledních dvou dekádách se vyvinul globální systém sběru a výměny dat, v jehož rámci se naše otisky skládají a vzniká doslova náš digitální klon.

Z něj lze za pomoci strojového učení rozpoznat řadu našich osobnostních vlastností, včetně psychologických profilů, jež je možné následně pomocí AI využít k našemu ovlivňování. Nejen na úrovni jednotlivce, ale i vyšších pater cílení.

Kromě samozřejmého – svědomité ochrany finančních údajů a zákaznických údajů je dalším tenkým ledem v této oblasti potenciální porušování autorských práv. Nikdy nemůžete brát umělou inteligencí vygenerované odpovědi za bernou minci, protože záhadou AI – a vývojáři AI vám to potvrdí – je, že neví, jak konkrétně AI odpověď formulovala nebo kde informace získala. Vždy je třeba výstup ověřit z marketingového hlediska; AI mohla ukrást kopii od konkurence hned vedle. Nikdy nevíte, odkud obsah od AI pochází.

Implementace AI V současné době to, nakolik a jak horská střediska integrují AI, do značné míry odráží stav, jak dobře je v procesu uplatněna lidská inteligence. Potenciální přínosy existují pro skiareály všech velikostí. Představte si, že byste každému zaměstnanci dali asistenta, který je světově uznávaným odborníkem na cokoli, jemuž můžete položit jakoukoli otázku bez ohledu na to, jak hnidopišské nebo opakující se otázky to jsou.

I v sebemenším středisku by měl být nějaký člověk s přívětivým přístupem k AI; někdo, kdo si může vytvořit odbornou znalost a s technologií se opravdu pohodlně seznámit. Pochopitelně by to měl být někdo zevnitř administračních kanceláří, protože AI alespoň prozatím nebude chodit ven a odklízet za vás sníh.

AI je bezpochyby vzrušující novou technologií, která vám bude užitečná hned. Než si ale začnete hrát, ujistěte se, že znáte požadovaný výsledek, který chcete. Ptejte se proč. AI vás nenahradí – ale (inspirovaný, nápaditý, neohrožený) člověk, který AI používá, by mohl.

FOTO: WIKIPEDIA

klad: bankovní informace/transakce nebo jména a e-mailové adresy zákazníků). Jedná se o organizované a formátované informace prezentované konzistentním a předvídatelným způsobem, který umožňuje snadnou analýzu, vyhledávání a interpretaci.

Umělá inteligence musí mít dostatek dat, která jsou strukturovaná, označená a modelovaná, aby byla schopna inteligentně poskytnout návštěvníkovi například seznam pěti nejlepších míst, kde se lze najíst. To, v čem je AI opravdu excelentní, je přijímat tuny strukturovaných dat, která jsou nějakým způsobem definována v jazykovém modelu, a rychle poskytovat výsledky zpět. Pokud ji nakrmíte dostatečným množstvím dat, strukturujete je, označíte a definujete, může být středisková AI opravdu výkonná.

Problémem většiny dnešních nástrojů AI je, že jejich výstupy jsou stále dost obecné. To se časem změní, ale zatím je třeba v souvislosti s AI dbát na to, aby zákazníci neměli pocit, že vašemu lyžařskému areálu chybí lidský přístup.

Byl bych velmi opatrný, pokud jde o používání AI při přímých rozhovorech s návštěvníky. Při živém chatu s hostem se zvyšuje faktor rizika, ale také faktor příležitostí. Je tu riziko, že propásnete příležitost poskytnout empatického posluchače nebo prodat dovolenou či produkt.

Prakticky si umím představit hybridní chatbotové řešení, které využívá AI k zodpovídání základních, opakujících se otázek, ale s dozorujícím člověkem, který konverzaci sleduje a hledá příležitosti s přidanou hodnotou k uzavření obchodu a zodpovídá ty citlivější otázky.

Stále je důležité slyšet, že maminka na druhé straně linky je nervózní a potřebuje jen podpořit, aby mohla udělat další krok.

Přesto se umělá inteligence stále více podobá lidem. Dokáže se vycvičit na specifickém tónu, jazyku a stylu vašeho střediska a vytvářet obsah, který se podobá hlasu značky, nebo dokonce místnímu přízvuku. Můžete AI nakrmit daty o vzkazu vaší značky, a dokonce ji požádat, aby byla nadšená, ale ne příliš bláznivá. Cokoli, co odpovídá tónu vaší společnosti.

Tipy pro implementaci AI 1. Vypracujte plán zabezpečení dat.

Zařaďte zabezpečení na první místo vaší agendy AI. Pokud osoba, která dohlíží na zabezpečení vašich dat a sítě, neví, co představují rizika AI (či je bagatelizuje), možná byste se měli poohlédnout po novém dodavateli.

2. Začněte konverzaci s dodavateli.

AI se vyvíjí tak rychle, že pro manažery lyžařských areálů je nelehkou výzvou vůbec udržet krok.

(Zejména technologičtí) dodavatelé horského oboru však již několik let AI žijí a dýchají. Dovolte jim, aby se stali vaším rádcem a pomocníkem v oblasti AI. 3. Vytvořte tým AI. Zahrňte do něj manažery střediska a vedoucí oddělení, ale nevynechávejte ani další myšlenkové lídry – a buďte otevření novým nápadům.

4. Určete si požadované výsledky a cíle. AI představuje nekonečné možnosti, proto je důležité spočítat potenciální rizika a přínosy úkolu, kterého se snažíte dosáhnout, a vždy si položit kritickou otázku „proč?“.

5. Začněte v malém a postupujte směrem nahoru. Stejně jako v případě internetu, sociálních médií a textových zpráv je lepší smočit si nejdřív prsty, než se pustíte do hlubokého ponoru do nové automatizace. Mohlo by vás to ušetřit bolesti a rozpaků z toho, pokud vám umělá inteligence propadne.

161

HAPPY END

162

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: pobyt na jedné z nejlepších vyhlídkových hor Švýcarska na dvě noci pro dva www.snow.cz/souteze

RODINNÁ DOVOLENÁ,

která baví

Nejdelší sjezdovka v Česku v délce 3,7 km Nová široká a bezpečná rodinná sjezdovka Dětská herna přímo na dojezdu sjezdovky Lavina zimních zážitků Nejmodernější systém zasněžování 100 % garance sněhu

Horský resort Dolní Morava...od lyží po zážitky www.dolnimorava.cz

SOUTĚŽ O LYŽÁKY HAWX C H C e T e v Y H r ÁT LY Ž A ř S K é b O T Y H A W X dLe vLASTníHO výbĚrU? S TA č í v Y p L n i T f O r m U L Á ř , přiHLÁSiT Se K OdbĚrU n O v i n e K AT O m i C A v ý H r A m ů Ž e bý T vA š e . prO víCe infOrmACí n Av š T i v T e p O m O C í q r Kó d U f b S T r Á n K U AT O m i C S K i i n g C z , K d e HLedejTe připnUTý příSpĚveK.