Začátky lyžování důkladně známe, ale kdy se odštěpilo lyžování prašanové a vydalo se po své vlastní cestě? Žádné takové datum neexistuje, i když několik přesně datovaných faktorů tu máme: jeden z milníků představuje Hans Gmoser a založení heliski operátora CMH v roce 1965. Dveřmi k prašanovému lyžování se ale také stalo otevření lanovky na Aiguille du Midi v Chamonix už o 10 let dříve. Specializaci na prašan můžeme spojit i s vývojem úpravy sjezdovek, který odstartoval začátkem 70. let – do té doby totiž existoval jenom prašan, více nebo méně uježděný. Až díky upraveným tratím se prašan stal svébytnou značkou a vznikla prašanová turistika do zemí jako Japonsko a další.
PRAHA Metropole Zličín, Centrum Černý Most, Westfield Chodov
| Ski With Me: pO gravitaci a prOti gravitaci
| jak udržet ruce a NOhy v teple Na Svahu
| apul NeWS re SOrt
| caMpigliO: rOdiNNé dOlce vita za BezkONkureNčNí ceNu
| deFereggeN: NeNápadNé SpOrtOvNí i SNěhOvé překvapeNí 98 | Na SjezdOvky a ... dO hOSpOdy!
| kOšOvé laNOvky v itálii 118 | z MěSta Na lyže NeBO i za láSkOu
alice robinson dosáhla v copper Mountain na konci listopadu svého
5. vítězství v Sp: jako první žena „mimo evropu a Severní ameriku“ dosáhla pěti výher ve Světovém poháru. (Fotografie pochází z letního tréninku, co říkáte na její styl?)
Zima je tu.
Pánská lyžařská bunda »RC«
Vyrobena ze % recyklovaného polyesteru, prodyšná, elastická, vodní sloupec mm, teplá výplň.
Vodní sloupec mm, teplá podšívka, prodyšné, pružné.
Kč
Uvedené akční ceny platí od 3. 12. do 14. 12. 2025. Další nabídku najdete v našem letáku nebo na www.intersport.cz
jára Sijka pochází z jesenické ski&snb komunity. Neřekli byste, kolik krásných prašanových obrazů vzniká českou rukou
& Freeride
Sijka: dvě tři hezké
Dokonalý nástroj
Obzvlášť v letošní sezóně, kterou deformuje olympiáda v Alpách, slyšíme z mnoha stran nářky, jak je to lyžování stresující, jak je těžké sehnat pobyt. A ty ceny!
Lyžování je zadarmo!
Lyžování holt patří mezi populární fenomény, které jsou silně ovlivňovány společenskými tendencemi. A společnost není jednoduchý organismus. Sociologie a psychologie její projevy docela přesně mapuje. Víme třeba, že společnost (člověk) často a slepě kopíruje to, co je nejvíc vidět a slyšet. Přizpůsobujeme se nevědomě mínění jiných, místo abychom hledali vlastní nejlepší řešení. Naše já nechce vyčnívat, riskovat odmítnutí. To, co si vydobude největší pozornost, vyhrává nejen v byznysu, ale často i v našich srdcích – aniž vlastně víme proč. Máme to ostatně na talíři každý den: hlasitější vítězí, obsah je až druhotný.
Falešný dojem shody pak podporuje mlčení těch, co nesouhlasí. Obraz světa tak ve výsledku vyrůstá, spíše než z konsenzu a historické paměti, z povrchních dojmů a hysterických emocí.
Proč se o tom takto rozepisuji? Stejný princip prosakuje i do lyžování. Je nabíledni, že následujeme jakési obecné vzorce, proč, kde a jak lyžujeme. Lyžování má ale mnohem více forem, než nám naše mysl prvoplánově podsouvá. Chce to jen vystoupit z paradigmatu a objevit ty správné cesty pro sebe.
Mysleme na to, že lyžování není nic jiného než způsob pobytu člověka
v přírodě. V té zimní, tak jedinečné a unikátní. A lyže jsou k tomu klíč. Díky nim se lze po sněhu pohybovat a nalézat to, co hledáme: zážitky, obrazy a výjevy, které potřebujeme, které nás léčí.
Je druhotné, co máte na nohou: ostré racecarvery, prašanovky, skialpy, snowboard, běžky, možná nakonec stačí sněžnice či brusle… Do jednoho umí člověku předat velký kus zimního tajemství. To, že někdo vybudoval 5hvězdičková předražená střediska ještě neznamená, že i my sami musíme za přírodní dary platit obří peníze a hledat zimní radost právě tam. Často píšeme, že aby si člověk dokázal vybrat správné lyže, je nutné kriticky poznat sám sebe jako lyžaře. Ale platí i to, že je nutné poznat sám sebe jako člověka, abych si mohl naordinovat to nejradostnější, nejefektivnější lyžování ve formě mé duši nejbližší. Proto pozor na podvědomé zkratky, odvádí nás od toho, kým jsme a co skutečně chceme. Je rozdíl mezi tím, co je hlasité, a tím, co je pravdivé; mezi tím, co je populární, a tím, co je dobré pro nás.
A ceny? I zde se nabízí nekonečná kreativita. Možná nakonec budeme překvapeni, že i minimalistická investice může přinést paradoxně vysoký výnos. Samotné lyžování je zcela zadarmo. Daň ze skluzu naštěstí ještě nikdo nezavedl. Zimu plnou radosti a beze stresu!
Skol! Petr Socha a SNOW
Redakce
šéfredaktor
Petr Socha
zástupce šéfredaktora
Radek Holub
r edaktoři
Andrea Rucká Drengubáková
Michaela Kratochvílová
Ondřej Novák
Tom Řepík
Lukáš Vavrda
grafika
Petr Antoníček
inzerce
Petr Socha
Radek Holub
Tomáš Rucký Tom Řepík
distribuce
Andrea Rosenbaumová
internet
Radek Holub
Tomáš Roba
s ociální sítě
Lukáš Vavrda
E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz
autoři
Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická
jazyková korektura
Tereza Kožíšková
odborní partneři
Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR v ydavatel
SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511
a dresa redakce SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz inzerce inzerce@snow.cz
Využijte jarní akci na Seiser Almu: jeden den budete zdarma bydlet i lyžovat, k tomu můžete očekávat, delší lyžařské dny se spoustou slunečního svitu, volnější sjezdovky a vyhlídkové terasy otevřené až do západu slunce.
Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km
seiseralm.it/zimni
První vyhřívané rukavice s krátkou manžetou
Vyhřívané ponožky s patentovanou technologií S.E.T.
Narozená ve Švédsku, žijící v Salcburku, skórující za Německo – čerstvě dvaadvacetiletá Emma Aicher zažívá skvělé časy. Loni se trojnásobná juniorská vicemistryně světa z roku 2022 z kanadské Panoramy na sklonku sezóny parádně rozjezdila, když byla druhá v prvním sjezdu v norském Kvitfjellu, aby v tom druhém dokázala zvítězit a následně přidala ještě výhru v super-G v italském La Thuile. Vše nasvědčuje tomu, že si formu přenesla i do nového ročníku Světového poháru. V Levi se jí podařilo třetím místem za Mikaelou Shiffrin a Larou Colturi poprvé v kariéře stanout rovněž na slalomovém pódiu a z top ten v nejtočivější disciplíně nevypadla ani v náročných podmínkách s nespojitým sněhem v rakouském Gurglu. Kde si Němci před časem po odchodu Viktorie Rebensburg z vrcholného sportu zoufali,
tam nyní plane naděje. Vždyť Emma Aicher je v dnešním stále víc specializovaném lyžařském světě jednou z posledních univerzálek! Jezdí všechny disciplíny a ve třech z nich už také předvedla, že dovede doručit skvělý výsledek. Zvládne přidat medailové umístění i ve své dosud nejslabší disciplíně – obřím slalomu? A vůbec – kde se jízda talentované rodačky ze švédského Sundsvallu zastaví?
Jisté je, že se její jméno už nyní skloňuje v souvislosti s velkým křišťálovým glóbem. Uznání se jí dostalo i od německé legendy Marie Höfl-Riesch: „V mnoha ohledech mi připomíná mě samotnou. Já možná dosáhla prvních vítězství o chvilku dřív, ale ten vývoj je jinak velice podobný. I ta mladická bezstarostnost a pohoda!“ Tak to už je přece jen závazek! (mk)
Kraťasy a první placka pro Brazílii
Téhle rubrice říkáme pracovně kraťasy. A protože je sezóna a venku navíc pořádná kosa, bude to dnes už spíš na dlouhý gatě. Nebo na pořádnou brazilskou sukni, kterou musel logicky vytáhnout Lucas Braathen na oslavě první zlaté placky v alpském lyžování pro Brazílii. Stalo se tak v Levi, kde si Lucas s přehledem dojel pro první místo ve slalomu, a získal tak tradičního soba pro výherce. Všeobecnou radost však kazí právě obavy o budoucnost soba, jehož šance na přežití jsou ve slunné Brazílii minimální, a nezvýšila je ani velkorysá nabídka na odkup od chorvatského slalomáře Samuela Kolegy, který je známý svojí láskou k tradičnímu balkánskému pokrmu čevabčiči. O osudu Lucasova soba budeme, doufejme, nadále informovat.
Horní, a ještě větší okurka
V Obergurglu se losovalo, v Hochgurglu závodilo. Již potřetí hostilo středisko, které je na dohled od Söldenu, holčičí i klučičí slalom Světového poháru. A oba závody přinesly mnoho překvapení, stejně jako v předchozím Levi. Třeba že oba norští jezdci, Kristoffersen i Haugan na podium tentokrát nedosáhli. Místo nich tam v Levi stál kromě Lucase ještě Eduard Hallberg, mladý Fin, který si poprvé svým třetím místem sáhl na pódiové umístění v SP. Stejný Fin, který v Hochgurglu sahal po další bedně a nakonec nedojel. Místo něj to ale vzali jiní nováčci. Poprvé si na pódium v SP stoupl Francouz Paco Rassat, který poskočil po prvním kole o 13 příček, a rovnou na tu nejvyšší. Tu druhou za ním zabral Belgičan Armand Marchant, pro kterého to bylo poprvé hned dvakrát: poprvé na pódiu SP a poprvé pro Belgii. Třetí místo nechali pro Nora Atlieho McGratha, který tak zachránil čest dalších Norů, kteří opět skončili v poli poražených. A holky? Stejně jako loni. CtrlC – CtrlV. Dohledejte si to.
Ondřej Novák redaktor SNOW
Solidní stádo
Stádo je letos takovým ústředním tématem. V prvních dvou číslech časopisu jsem ho zmiňoval v souvislosti s rozrůstajícím se stádem jelenů, dnes to bude naopak s Mikaelou Shiffrin. Ta si totiž v Levi dojela již pro devátého soba a její stádo začíná konkurovat tomu jelenímu. Po neuskutečněné fúzi Vonn Dear (Lindsey Vonn a drahý Marcel H.) se tak začíná spekulovat o křížení Mikaeliných sobů s Marcelovými jeleny. Pro Marcela by to sice znamenalo částečný a trochu potupný návrat k Atomicu a pravděpodobně i zřeknutí se šlechtického titulu Van, ale úderný marketingový tahák ATOMDEER za to prostě stojí! Navíc by ho určitě podpořili nemálo dolary i rudí býci.
Johnny Be Good
Když se něco děje v Söldenu a okolí, nechybí tam Johnny. Teda Jan. Hudec. A pokud si sedne v místním Live baru za bicí a neukecá na kytaru mě, musí zavolat svému věrnému spoluhráči z legendárních Masters of Disaster, Ivicu Kostelićovi. A ten zas nesmí chybět tam, kde chorvatští lyžaři závodí. Hlavně pak Zrinka Ljutić, která to na kytaru taky solidně válí.
Takže stačilo v pátek po losování startovních čísel v Obergurglu zajít do baru a podívat se, jak si velký kluci pověsí na krk místo olym-
pijských medailí kytary a místo lyžařských hůlek chytí paličky. A protože na pódiu bylo tentokrát opravdu těsno, pověsil jsem si na krk místo olympijské medaile foťák. Vlastně místo kytary. Medaili dostanu, až všechny tyhle „kraťasy“ vyjdou jako audiokniha!
PS: Byť se Ivica Kostelić pohybuje v blízkosti chorvatských slalomářů, o Lucasově sobovi se nezmínil a na otázku, proč se ze Söldenu letí do Levi a pak zase zpět do Obergurglu jen mávl kytarou. A co na to Jan Hudec?
Honza Hudec vzadu za bicími, Ivica Kostelić v předu u mikrofonu
text: Michaela KratochVíloVá
foto: Gepa/atoMic
Malorie Blanc
Snažím se brát
život s lehkostí
Jaké byly tvé lyžařské začátky?
Ve Valais bydlím poblíž sjezdovky a u nás ve Švýcarsku je zkrátka zvykem, že když chceš sdílet okamžiky s rodinou, tak jdete lyžovat. Na začátku tedy bylo prostě takové ježdění pro zábavu, přičemž posléze jsem začala jezdit nějaké závody, to mi bylo asi osm let. Strašně mě to chytlo, nicméně bych si nikdy nepomyslela, že mě to jednou dovede až sem a že závoděním strávím takový kus svého života.
Kdy tě poprvé napadlo, že by ses mohla stát profesionální sportovkyní?
Myslím, že to přišlo na sportovním gymnáziu. Nejprve jsem chodila dva roky na obyčejné gymnázium, ale bylo pro mě trochu obtížné to všechno skloubit s lyžováním, tak jsem pak přešla. Tam jsem se stala takovou poloviční profesionálkou a řekla jsem si – dobrá, zkusím do toho investovat víc času a uvidíme, co z toho vzejde. S tím rozhodnutím to najednou začalo žít v mé hlavě, začala jsem lyžování brát coby svou práci. Proto jsem také nepokračovala posléze studiem na univerzitě, jelikož se nyní chci prostě věnovat pouze stoprocentně lyžování.
Začátek tvé loňské sezóny byl úplně snový, ve svém druhém závodě Světového poháru jsi skončila na druhém místě při sjezdu v Sankt Antonu. Jak ses tehdy cítila? to musely být neskutečné emoce…
Bylo to neuvěřitelné. V lednu 2024 jsem z juniorského šampionátu přivezla dvě zlaté a stříbrnou medaili a vypadalo to na posun do Světového poháru, jenže pak jsem měla těžký pád v Crans-Montaně, kdy jsem si přetrhla křížový vaz v levém koleni, natrhla vnější meniskus a postranní vaz. Na začátku loňské sezóny jsem dostala zelenou na svěťák, tak jsem si řekla, že se tam zkusím usadit, ale opravdu jsem nečekala, že to bude hned druhé místo! Samozřejmě bylo úžasné už to, že jsem předtím v prosinci v Zinalu poprvé zvítězila v super-G Evropského poháru. Řekla bych, že tím jsem v hlavě byla tak svobodná a lehká, že to celé bylo tak snadné. Ano, potom to potvrdit, když už mají fanoušci očekávání, to je jiná výzva.
Sotva stačila zazářit na juniorském šampionátu 2024 ve francouzském chatelu, přišel těžký úraz na domácí půdě a náročná rekonvalescence. Jedenadvacetiletá
Švýcarka, jež patří k největším talentům tamějšího lyžování – a to už je co říct! – se s ní ovšem vypořádala, aby napřesrok v lednu
opět oslňovala. Sankt anton, druhý start ve Světovém poháru a druhé místo. Jaká vlastně je nadaná rodačka z kantonu Valais?
Rozumím, že to pro tebe jako Švýcarku je náročná otázka, protože máte vždy extrémně silný tým, ovšem jaké jsou tvé myšlenky směrem k olympiádě?
Ještě před rokem bych na olympijské hry vůbec nepomyslela. Je to pro mě nová, překvapivá situace. Teď uvažuji nad tím, jak zvládnout kvalifikační kritéria a ano – definitivně tu je možnost. Beru to však od začátku, nejdřív projít sítem – a pro to udělám vše, co je v mých silách. Teď je tedy důležité zůstat otevřená všemu a pak se uvidí.
V Cortině d’Ampezzo jsi letos startovala ve Světovém poháru. Jak se ti líbila olimpia delle tofane?
Jednoznačně je výhoda, že už jsem se tam svezla. Hodně se mi zamlouvá, že tam je řada technických pasáží. Vím, že co se týče skluzných pasáží, tam ještě mám co pilovat. Rozhodně to pro mě je dobrá sjezdovka a já doufám, že tam dostanu šanci ještě zlepšit své minulé výkony. Nadto prostě miluji to okolí! Dolomity jsou nádherné a pak to člověka rázem baví ještě úplně jinak.
Dnes se tady mluvilo i o tobě a obřím slalomu. Je to do budoucna tvůj plán, přidat třetí disciplínu a pokusit se třeba o velký křišťálový glóbus?
Obří slalom je disciplína, již umím jezdit, líbí se mi a baví mě, takže možné je určitě všechno. Teď ovšem nechci nic uspěchat, budu se soustředit na rychlostní disciplíny. Neříkala bych tomu cíl, spíš takový sen… Jenže kdo říká, že se ze snu jednou nemůže stát cíl. Chci svou kariéru budovat krok za krokem, přemýšlet o ní, vytvořit si strategii. Ale jednou… Možná… Bylo by to hezké, že?
Jaký je to pro tebe pocit, když jsi tu dneska poprvé při Atomic Media Day mezi legendami, jako jsou Mikaela Shiffrin nebo Aleksander
Aamodt Kilde?
Je to pro mě opravdu hrozně napínavé, vůbec pozorovat, jak si oni vedou, komunikují s novináři… A klobouk dolů před Atomikem, že nám takhle umožní se setkat. Cítíme se takto jako rodina a myslím si, že to je pro pohodu sportovce klíčové. Jsem
strašně vděčná, že jsem dokázala jezdit tak rychle, že tu dnes můžu být také. Baví mě tu focení, to že do našeho sportu akce vnáší i takovou až uměleckou úroveň, jak tu jsou různé instalace… Je to zase něco jiného a pro mě velmi inspirativní prostředí.
Kdyby ses měla představit lyžařským fanouškům – kdo je vlastně Malorie Blanc?
Co ti přináší radost, jsi spíš otevřená, nebo introvertka a čemu se věnuješ, pokud právě nelyžuješ?
Prostřednictvím sportu můžeme lépe poznávat sami sebe a to mi přijde fantastické. Vlastně bych řekla, že jsem tak trochu něco ode všeho. Občas jsem velmi extrovertní a jindy mám sociální baterii úplně vybitou a prostě nechci nikoho vidět. Smutná naštěstí nebývám často, spíš se považuji za pozitivní osobnost.
Snažím se brát věci s lehkostí, hodně se smát a užívat si život, protože je plný ohromných příležitostí. Jsem ráda na světě, a ačkoliv jsou situace, co nejsou snadné, růžové a pěkné, většinou se prostě dobře bavím.
A jedna snadná otázka na závěr: Kam ve Švýcarsku bys pozvala naše čtenáře?
Nedaleko odtamtud, kde bydlím, je naprosto nádherné místo –přehrada Lac de Tseuzier mezi
Anzère a Crans-Montanou.
V létě je tam tak krásně, spousta modré a zelené a teď na podzim je okolí krásně oranžové, je to úplně jako nějaká malba. Ráda tam chodím na túry, to je pro mě také velmi důležitá aktivita. Jen tam teď bývá víc a víc lidí –škoda.
Příští mistrovství v Crans-Montaně tak vlastně pojedeš na domácím kopci… Nejsem přímo z Crans-Montany, pocházím z Anzère a vlastně si ze sebe neustále děláme navzájem docela legraci, ale ano, je to tak. Především jak jsem se postupně vydávala na závody stále dál, tak jsem si uvědomila, že když se vrátím, tak cítím, jak moc je Švýcarsko ten můj skutečný domov. A jestli je to Anzère, nebo Crans-Montana, to už nehraje roli. Takže to skutečně budou takřka domácí závody a já už se neskutečně těším.
text: tom ŘePík
Benni Raich
Blesk z Pitztalu
Rakouský lyžař Benjamin Raich, považovaný za jednoho z nejlepších – a nejuniverzálnějších – závodníků v historii alpského lyžování, dodnes zůstává aktivním v řadě oblastí horského byznysu.
lyžařským světem přezdívaný Blesk z Pitztalu se výrazně zapsal do historie lyžařského sportu. Benjamin Raich získal během tří let čtyři zlaté medaile na juniorském mistrovství světa, čtyři medaile na mistrovství světa v alpském lyžování v roce 2005 (po jedné v každé disciplíně, které se zúčastnil), šest titulů ve Světovém poháru a nadto velký glóbus Světového poháru v roce 2006.
Avšak jeho nejpůsobivější výkon, podle jeho dlouholetého trenéra Christiana Höflehnera, přišel na olympijských hrách v Turíně v roce 2006, kde se Raich vzpamatoval ze dvou katastrofálních výkonů v prvních dvou disciplínách, aby se stal prvním (a jediným) mužem od éry Alberta Tomby v roce 1988, který vyhrál slalom i obří slalom na jedné olympiádě.
turínská horská dráha
Raichova italská odysea v roce 2006 začala zklamáním na Valentýna; v kombinaci měl Raich nejrychlejší celkový čas po sjezdu a prvním kole slalomu. „Stačilo mu dokončit druhý slalom a vyhrál by zlato,“ vzpomíná trenér Höflehner.
Těsně před cílem druhého slalomu však Raich zachytil o bránu a vítězství přenechal 21letému Tedovi Ligetymu z USA. „To pro mě jako trenéra byla obrovská frustrace,“ říká Höflehner.
O čtyři dny později Benni Raich dojel na skličujícím 21. místě v super G – poté, co jen o rok dříve získal bronzovou medaili na mistrovství světa v této disciplíně. „Vzdor neúspěchům bylo důležité zůstat soustředěný,“ vysvětluje Raich. „Tak jsem se díval dopředu. Další závod je další šance. To byl můj přístup.“
Další dva dny nato, v obřím slalomu, kde se utkal s úřadujícím mistrem světa, krajanem Hermannem Maierem, byl Raich po prvním kole pátý. Poté, za jasného nebe v Sestriere, zajel Raich nejrychlejší druhé kolo, vyhrál svou první zlatou olympijskou medaili a Herminátora odsunul na bronzovou příčku o méně než dvě desetiny sekundy.
Za devět dní po Raichově nepříliš povedeném začátku pak dominoval ve slalomu a získal svou druhou zlatou medaili. „Nebylo to snadné,“ vzpomíná Raich, „ale když už máte v kapse jednu zlatou medaili, je to určitě snazší.“
Z osmi rakouských medailí v alpském lyžování mužů na ZOH v Turíně byly Raichovy jediné zlaté. A pokud byla jeho první zlatá medaile nápravou, druhá byla vykoupením.
O čtyři roky dříve, na ZOH 2002 v Salt Lake
tři křišťálové glóby pro Rakousko 2006/07 – marlies schild je vítězkou světového poháru v superkombinaci a slalomu, Benjamin Raich ve slalomu. za nějakých devět let spolu tito dva vstoupí do svazku manželského
City, skončil totiž Raich ve slalomu čtvrtý, ale bronzovou medaili získal poté, co byl třetí Alain Baxter diskvalifikován kvůli pozitivnímu testu na metamfetamin, zakázaný stimulant, který podle Brita pocházel z volně prodejného nosního spreje.
Původně Raich o přerozdělenou bronzovou medaili nestál, později v tom samém roce ji ale přijal.
Průlom na výsluní
Měsíc před svými dvacetinami dosáhl Raich ohromujícího úspěchu. V lednu 1999 se během 11 dní poprvé pětkrát umístil na stupních vítězů Světového poháru. Zahrnovalo to tři vítězství: slalom v rakouském Schladmingu, obří slalom v rakouském Flachau a další slalom ve švýcarském Wengenu. Trenér Höflehner se s Raichem setkal na jaře. „Benni byl v Rakousku právě vycházející hvězdou,“ vzpomíná. „Byl velmi milý a skromný. Měl mysl šampiona. To se pozná vždycky jako první. A celé jeho tělo bylo v perfektní kondici pro lyžařskou kariéru.“
Až na nohy. „Měl trochu vybočené nohy, jako do O,“ říká Höflehner o 180 cm vysokém Raichovi. „A při zatáčkách na levou nohu se mu vždycky trochu třáslo vnější koleno, protože v oblouku vyvíjel velký tlak na vnitřní lyži. Mnoho trenérů to chtělo napravit. Ale když se podíváte na jeho otce, lyžuje úplně stejně. Všimli jsme si, že to byly oblouky jeho otce. Nakonec jsme se shodli, že právě to ho dělá rychlým. Tak jsme to nechali tak, jak to je.“
Raich byl jedním z prvních závodníků, kteří začali používat lyže s velkým bočním vykrojením. V roce 1999 závodil na 196centimetrových lyžích s poloměrem krojení 38 metrů; o dva roky později, na vrcholu mistrovství světa v alpském lyžování v rakouském St. Antonu v roce 2001, závodil ve slalomu na 155 cm dlouhých lyžích s poloměrem 10 nebo 12 metrů. (V současné době je minimální délka lyží pro mužský slalom 165 cm.)
Po prvním kole byla hostitelská země na prvních čtyřech místech, v čele s Raichem. Ve druhém kole před padesátitisícovým publikem startoval Raich jako poslední, ale udělal hned v úvodu jízdy chybu a nakonec získal stříbro, 15 setin sekundy za svým dětským rivalem Mariem Mattem.
Benjamínek Benjamin Raich na portrétu z roku 2002
zdokonalování techniky
Přes všechny své úspěchy Raich přiznává, že někdy míval problémy na rovinkách a agresivním sněhu, protože vyžadovaly jinou rovnováhu na lyžích než led a strmé svahy. „Na MS 2003 ve švýcarském Sv. Mořici,“ říká Raich, „jsem ztratil medaili v posledních dvou slalomových brankách, protože šlo o velmi rovinatý dojezd.“ Umístil se na čtvrtém místě. Podle jeho slov mu nejvíce pomohly tréninky v krytých lyžařských halách v Německu; jedna se nacházela ve Wittenburgu poblíž Hamburku a druhá v Bottropu v Porúří (kde byl investorem celého komplexu Marc Girardelli). V té době trénovalo v krytých halách jen velmi málo závodníků Světového poháru. Nejenže mohl absolvovat asi 20 jízd denně,
ale terén byl velmi mírný, dokonale mírný pro jeho tréninkové potřeby. „Bylo to tak rovinaté,“ popisuje Raich, „že jste museli najít způsob, jak zvýšit rychlost a udržet ji.“
O dva roky později byl Benni Raich schopen mnohem lépe pracovat s těžištěm a na mistrovství světa v alpském lyžování v italském Bormiu v roce 2005 získal čtyři medaile. V tom samém roce také vyhrál celkové hodnocení Světového poháru. Následující rok, na svých druhých olympijských hrách, získal dvojité zlato ve stylu Alberta Tomby.
Benni Raich se zúčastnil dalších dvou olympiád (bez medailí) a pěti dalších mistrovství světa, kde získal dvě stříbrné medaile (v roce 2007 v kombinaci a v roce 2009 v obřím slalomu).
Ačkoli Raich nikdy nezískal druhý celkový glóbus Světového poháru, pětkrát se umístil na druhém místě (mezi lety 2004 a 2010) –dvakrát za Američanem Bodem Millerem, dvakrát za Akselem Lundem Svindalem z Norska a jednou za Carlem Jankou ze Švýcarska. Během své kariéry Raich vyhrál tři slalomové glóby SP, dva glóby v obřím slalomu a jeden v kombinaci. Celkově se v 441 startech ve Světovém poháru dostal na stupně vítězů ve 20 % případů a vyhrál 36 závodů ve čtyřech disciplínách (ve všech kromě sjezdu).
Mimo Evropu se však nikdy nestal známou osobností. „Protože nejsem Američan a nezhavaroval jsem v Naganu,“ žertoval jednou pro Associated Press s narážkou na mediálně slavnější kolegy Millera a Maiera.
Raich ukončil kariéru ve věku 37 let, 22. března 2015, poté, co se umístil na 19. místě ve slalomu na finále Světového poháru v Meribelu ve Francii.
„Stačilo mi to,“ rekapituluje. „Bavily mě tréninkové jízdy, ale nebavilo mě riskovat v závodě, když byly špatné podmínky. A když to nemáte rádi, je konec.“
Uvažoval o ukončení kariéry už dříve, říká, „ale měl jsem velký cíl: vyhrát zlatou medaili v obřím slalomu v Beaver Creeku na mistrovství světa v roce 2015.“ Raich byl dvakrát stříbrným medailistou v obřím slalomu, ale nikdy nezískal zlato. „Byl jsem ve velmi dobré formě, měl jsem startovní číslo 1,“ vzpomíná. „Byl jsem nejrychlejší až do mezičasu, pak jsem ale vypadl.“ Raichova první a poslední mistrovství světa se tedy konala ve Vailu, v letech 1999 a 2015. „Kruh se tím vlastně uzavřel,“ komentuje mezníky své kariéry.
Hvězdný
pár
Následně Benni Raich spojil svou bohatou sbírku trofejí se stejně působivou medailovou kolekcí své nastávající ženy. V roce 2015 se oženil s Marlies Schild, absolventkou lyžařské akademie Stams v Salcburku, která má na svém kontě čtyři olympijské medaile, pět medailí z mistrovství světa a čtyři slalomové glóby ze Světového poháru.
„Nemáme speciální místnost pro trofeje,“ říká Raich, „ale většina z nich je u nás doma.“
Výsledkem je, že jejich tři malé děti – Josef, Jakob a Magdalena – je vidí, ale jak říká Raich: „Myslím si, že tomu moc nerozumí.“
Když byl Raich v jejich věku, už vyhrával závody. Jeho otec Alois ho naučil lyžovat nedaleko jejich rodného města. V pěti letech vyhrál závod chlapců v obřím slalomu v Pitztalu. V deseti letech sledoval v televizi, jak jeho hrdina Tomba získal dvojnásobné zlato na olympijských hrách v Calgary 1988. V roce 1996, ve věku 18 let a přímo ze Stams, debutoval Raich ve Světovém poháru v Hafjellu v Norsku. V prvním kole slalomu nedokončil závod a Tomba skončil čtvrtý. O dva roky později ve švýcarské Crans Mon taně si Raich zapsal stejný výsledek, zatímco Tomba ve svém posledním závodě získal své 50. vítězství.
Tomba byl jiný jak stylově, tak fyzicky, říká Raich o svém idolu. Tomba byl stavěný jako masová koule, Raich jako špagety.
Život
po kariéře
I po skončení kariéry zůstává 47letý Raich velmi aktivní. Kromě výchovy tří dětí se Schild a kondičního lyžování 80 až 90 dní v roce (s pomocí doži votního skipasu v Rakousku) strávil Raich čtyři roky testováním systému zapínání boa pro lyžařské boty. „Znal jsem to z cyklistických bot,“ říká Raich o systému využívajícím tenkou kovovou tkaničku a otočný knoflík. „Pomyslel jsem si: Pokud je to dostatečně pevné pro lyžařskou botu,
foto:
u lyžování stále působí, třeba jako komentátor pro televizi oRF
pak je to dobrý nápad. Přezky používáme už 40 nebo 50 let a já jsem vždy otevřený novinkám. Pro mou kariéru už bylo trochu pozdě, ale myslím, že to funguje.“ Systém boa již začlenily do svých bot takřka všechny značky. Raich také komentuje lyžařský Světový pohár pro rakouskou televizi a podniká v pronájmu apartmánů a prázdninových domů v Rakousku. Jeho rodina provozuje Race Center Benni Raich na ledovci Pitztal, které jeho otec otevřel před více než 30 lety. Nabízí trénink pro závodníky ve věku od 5 do 80 let. Raichův starší bratr Florian je závodním ředitelem, Raichova mladší sestra Carina, která závodila na olympijských hrách v roce 2002, se provdala za šestinásobného olympionika v severské kombinaci Maria Stechera, který je nyní generálním ředitelem a sportovním ředitelem Rakouské lyžařské federace. I manželka Marlies Schild zůstává exponovanou veřejnou osobností. Píše sloupky o lyžařských závodech pro noviny ve svém
rodném městě a je členkou správní rady lyžařské akademie ve Stams, která již desítky let vychovává alpské šampiony.
Ostatně, Benni Raich byl v posledním ročníku na akademii Stams, když Marlies začínala. Sportovci v prvním ročníku obvykle tráví více času ve škole než na závodech, ale Raich byl pravým opakem, neustále závodil. „Myslím, že jeho jméno znal každý, protože byl mladý a opravdu rychlý,“ vzpomíná Schild. Před svatbou spolu chodili 11 let.
Schild říká, že během své kariéry ve Světovém poháru spolu „hodně trénovali na suchu a navzájem se motivovali. Bylo psychologicky velmi prospěšné mít partnera, který ví, co děláte, cítí to samé a má pro každou situaci ta správná slova.“
Civilní svatbu měli v roce 2015 a v roce 2016 se vrátili do Stams, kde měli velkou církevní svatbu. Höflehner byl jedním z pozvaných hostů. „Absolutně dokonalý pár,“ říká, „prostě perfektní spojení. Oba jsou velmi skromní,
pocházejí ze skromných rodin, jsou to velmi milí lidé, mají stejné zájmy, stejný přístup k lyžařským závodům: jsou stoprocentně soustředění, ale stále mají na paměti celkový obraz. I teď je vidíte na některých závodech a je to vlastně skoro trochu kýčovité, jak jsou ti dva dobří.“
Svou lásku k lyžování předávají svým dětem. Benni Raich se snaží nechat je rozvíjet se přirozeně, tak jako ho na sjezdovkách vedl jeho vlastní otec. „Nemusíte moc mluvit,“ vysvětluje. „Stačí jim to ukázat. Možná to je to kýžené tajemství. Stačí vybrat správný terén a můžete je učit velmi snadno.“
Nový comeback? Ne
Když se vloni Marlies a Benni Raichovi po desetileté pauze opět objevili v závodním vybavení na slalomovém svahu, hned to vyvolalo úvahy o možném sportovním návratu. Manželský pár podnítil spekulace dvěma samostatnými videi na svých instagramových kanálech – svým fanouškům však rychle vzal naději na další senzační comeback.
„Je to sice vzrušující, ale nevidím náš návrat jako realistický,“ vysvětlila Marlies v rozhovoru pro rakouský deník Kurier. Manželé Raichovi filmovali své slalomové oblouky na ledovci Pitztaler pro reklamní účely svého sponzora. Téměř větší výzvou než samotná slalomová jízda bylo prý obléknout si znovu závodnické kombinézy: „Vtěsnali jsme se do nich,“ smála se Marlies. „Byl jsem trochu nervózní, jestli to vůbec ještě zvládnu,“ dodal Benjamin. Navzdory počáteční nervozitě si však oba reklamní natáčení užili.
„Benni se bál, že ho to zasáhne do jeho bolavých zad. Proto chtěl projet co nejméně branek,“ cituje Kurier manželku Marlies. Den po natáčení reklamy však sama pocítila, že na nějaký comeback je pozdě: „I mě bolela hlavně záda.“
Po reklamní kampani prý oba líp chápou, že Marcel Hirscher a Lindsey Vonnová znovu „dostali chuť“ a připravili se na svůj comeback. Benjamin Raich však záhy dodal: „Abys dokázal to, co dokážou ti nejlepší, potřebuješ extrémní přípravu. V mém věku by to už nebylo možné.“ Marlies dodala: „Doufám, že to pro nás všechno dobře dopadne, protože to není dvakrát bezpečné.“
Na rozdíl od některých bývalých slavných závodníků, například Michaely Dorfmeister, se Raichovi zdržují veřejné kritiky těchto plánů na sportovní návrat. Benjamin článek v Kurieru vstřícně uzavírá: „Comebacky jsou pro lyžování dobré.“
Niels Hintermann:
Ptát se, proč zrovna já, by byla past
Letos třicetiletý Švýcar patřil ve sjezdu stabilně do top ten a měl na svém kontě sedm
pódiových umístění, když mu diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin. Trvalo to lehce přes rok, ale vášnivý golfista Niels Hintermann je zpět. V rozhovoru otevřeně mluví o nejnáročnějším období ve svém životě i plánech do budoucna.
Nielsi, je moc milé tě zase potkat a vidět mezi svými. Jak se cítíš, když jsi zpět? Momentálně opravdu dobře.
Jsem zdravý, šťastný, nejsem ničím limitovaný, a to vše vnímám jako velmi pozitivní.
Všiml sis, zda tě boj s nemocí nějakým způsobem změnil?
To je složitá otázka. Na jednu stranu tě něco takového asi vždy musí změnit. Víme, že zdraví je to nejdůležitější, ale až v takové chvíli to na člověka dolehne plnou silou. Najednou je ještě vděčnější za určité aspekty v životě, začne některé dosud neuskutečněné plány realizovat, víc si pak váží některých maličkostí. Třeba když pak opět může brzy vstát a jít na sjezdovku. Ne že by mě to dřív netěšilo, ale byla to taková rutina. Nyní cítím skutečné nadšení, a hlavně prostě vděčnost, že můžu.
I přes svou absenci jsi vlastně nikdy nepřestal být členem týmu – tvoji reprezentační kolegové tu byli pro tebe. Pomohlo ti to po psychické stránce?
Kluci byli fantastičtí, je neskutečné, co všechno pro mě v průběhu té sezóny udělali. A příjemné bylo sledovat jejich výkony, byť i jen v televizi – vždyť v celé své historii mělo Švýcarsko už jen jednu lepší sezónu než tu loňskou!
Jak se těšíš, až teď opět naplno naskočíš do závodů?
Jak bych to řekl? Nemůžu se dočkat, ale pochopitelně je stále hodně věcí, na nichž je zapotřebí pracovat. Po fyzické stránce si připadám dobře a ukazují to i všechny hodnoty, které měříme. Nicméně je ještě nutné se zaměřit na zdánlivě samozřejmé věci, jako je cit pro sníh, kde jsem přece jen
lehce pozadu. Cítím, že to není takové, jak bych si představoval. Budeme tedy postupovat z týdne na týden, sledovat, jak si to sedá, a doufám, že Beaver Creek už mě zastihne připraveného. Copper Mountain pro mě padá, v super-G máme osm Švýcarů ve třicítce a další dva, co jsou na tom momentálně líp než já, za třicítkou, takže se budu plně soustředit na sjezdy. Šanci, že bych letos jel nějaké super-G, považuji za velmi malou. A je to tak dobře. Musím si zvyknout opět na závodní tempo, a nadto jsem teď na celý rok vypadl z vývoje lyží. Musím se znovu naučit, jak reagují, jak nastavit botu, vázání, podložky, hrany a všechno možné. Takže si ponechám zatím jednu disciplínu.
text: MicHaeLa KraTocHVíLoVá foto: GePa/aToMic
Švýcarsko má teď opravdu neskutečně silný tým. Ubírají se v té souvislosti tvoje myšlenky i k olympiádě?
Každý z nás sní o olympiádě a bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Takže je to i můj sen. Zároveň si ale uvědomuji, že aby to v letošní sezóně klaplo, musel by to být tak trochu zázrak. Jdu na to postupně, těším se, že budu v Beaver Creeku zase pořádně v akci, a ani přitom nemyslím na pódium. Chci každopádně dokázat, že jsem konkurenceschopný, takže nechci dojet někde třicátý a těsně na bodech. Technicky si myslím, že na dobrý výsledek mám, ale na olympiádu nominujete právě borce s vyhlídkou na to, že dojedou na pódium. A já teď mám skutečně před očima pouze Birds of Prey, dál nehledím. Čeká mě spousta práce s kondičním trenérem, se servismany… A uvidíme, co přinese zbytek sezóny.
Jak jsi vlastně zvládal být nad věcí? Útočily na tebe někdy myšlenky ve stylu co by, kdyby?
Do téhle pasti jsem se naštěstí nikdy nedostal. Proč já a podobně, bla, bla, bla. Ne. Prostě jsem si vyslechl diagnózu, co stála pěkně za hovno, a po psychické stránce bylo hrozně těžké to zpracovat. Ale věděl jsem, že od toho musím zaujmout odstup, že ničemu nepomůže se v tom nimrat. Relativně rychle jsem ztratil přímou vazbu na svůj sport i proto, že po tělesné stránce to prostě nemohlo být totéž. Tím spíš mě ovšem začalo bavit sledovat lyžování v televizi, dokázal jsem se na dálku identifikovat s lyžaři. A bylo to tak naprosto v pořádku, byla přede mnou jiná mise – naučit se prožívat všední dny. Navíc jsem si uvědomoval, že se musím ovládat, že čím hůř by mi bylo po psychické stránce, tím obtížnější
Po vynechané sezóně stojí Niels Hintermann opět na startovní čáře a rád by se probojoval na olympijské hry
by pro tělo bylo i uzdravit se po té fyzické. Kontaktoval jsem sportovního psychologa i hypnotizéra, abychom spolu našli cestu. K našemu sportu patří úrazy a takový přetržený vaz není nic pěkného. Ale vyslechnout si diagnózu rakovina, to přece jen převrátí život vzhůru nohama.
Najednou jsi měl spoustu času – čím jsi jej vyplňoval, právě abys nepropadl malomyslnosti?
Nesmírně mi pomohlo, že jsem se přes všechnu tu léčbu a opatření stále mohl něčemu věnovat, jen jsem neseděl s rukama v klíně.
V roce 2020, když byla koronavirová pandemie, jsme založili firmu, k tomu stále studuji finančnictví, rád čtu – i noviny, zajímá mě třeba hospodářství a politika.
To vše mi pomáhalo překonat tu časovou prázdnotu, co přede mnou najednou byla. Občas jsem si vybral třeba dva tři špatné dny po sobě, kdy jsem se pomalu nedokázal dostat z postele na gauč nebo vyjít patro. Všední dny najednou představovaly úplně jinou výzvu než dosud. Zato pak
to bylo vyvážené ohromnou radostí, když jsem konečně mohl někam zajít, navštívit hokejové utkání nebo pak v březnu, když zase začala formule 1, nebo golf… Z nutnosti jsem se musel naučit vyplnit svoje dny jinak, nicméně to nakonec bylo prostřednictvím věcí, co mě baví.
Co bylo to nejkrásnější –a lyžování teď nechme stranou – co jsi v tomto náročném období zažil?
V prvé řadě musím říct, že asi to, že jsem věděl, kdy mám jednotlivá vyšetření, a tím pádem jsem věděl, kdy bude celý ten hnus u konce. Teď to bude znít kýčovitě, ale poslední ozařování jsem měl před rokem na Štědrý den. To pro mě byl velký milník, od Vánoc dál už jsem si zase začal život užívat. A pak jsme na přelomu ledna a února byli s mojí ženou, tchánem, tchyní a švagrem v Tromsø. To bylo vážně něco, protože jsme s manželkou měli sever už hodně dlouho na svém bucket listu. Byl to speciální čas, kdy jsem měl opravdu jednou volno a mohl si ho naplno užívat se svými blízkými.
text: JAn KOUSAL, foto: SLČR
Startovní čára do světa lyžování a snowboardingu
Svaz lyžařů ČR tentokrát přiveze Výzvu zimních sportů do Deštného.
A z jednodenní akce dělá celoroční projekt.
Výzva zimních sportů se po úspěšném pilotním ročníku vrací v ještě silnější podobě. Už 31. ledna přiveze Svaz lyžařů ČR do Deštného v Orlických horách nabitý program plný zážitků, který dětem otevře dveře do různých disciplín lyžování a snowboardingu. Akce je nově součástí platformy SLČR
Pojď lyžovat // snowboardovat, jež z jednodenní události dělá celoroční projekt podporující nábory, vzdělávání i bezpečný pohyb na horách. Pod dohledem trenérů si děti vyzkouší slalom, běžecké lyžování, skoky, freestyle i snowboarding – a třeba objeví talent, který by jinak zůstal skrytý.
Poprvé spatřila Výzva zimních sportů světlo světa v únoru 2025, v lednu příštího roku se po úspěšném prvním dílu může těšit na své druhé pokračování –tentokrát v Deštném v Orlických horách. „Výzva zimních sportů vznikla jako jednodenní událost, jejímž cílem je přiblížit dětem krásu a pestrost zimních sportů. Dopřát jim možnost vyzkoušet si všechny formy lyžování a snowboardingu, a to hravou formou, v jeden čas, na jednom místě a pod vedením odborníků,“ popisuje ředitel komunikace Svazu lyžařů ČR Tomáš Haisl. „Každá disciplína lyžování a snowboardingu přináší zcela odlišný pohybový charakter –některá vyžaduje maximální dynamiku, jiná naopak vytrvalost, další zase precizní koordinaci a práci s rovnováhou. Ta pestrost je obrovská, ale jedno mají všechny společné: jde o zdravý pohyb na čerstvém vzduchu v prostředí, které nemá konkurenci,“ říká Haisl. „Chceme dětem ukázat, jak fascinující a široký svět zimních sportů je. Aby si mohly najít disciplínu, která je chytí a nepustí, a zároveň si odnesly zážitek, jenž v nich probudí chuť sportovat, zdravě se hýbat – a třeba odstartuje i jejich budoucí cestu ke špičkovému vrcholovému sportu,“ dodává.
Jedno místo, spousta stanovišť, nekonečné možnosti
Koncept celé akce vychází ze známé formy „pohádkového lesa“. Děti postupně obcházejí jednotlivá stanoviště, kde si pod dohledem trenérů a instruktorů zkusí různé zimní disciplíny – od slalomu, skoku na exkluzivní miniatuře můstku, běhu na lyžích, freestyle lyžování až po snowboardingové disciplíny ve snowparku. Ve všech zónách si přitom mají možnost bezplatně zapůjčit specifické vybavení pro danou disciplínu. Za každé stanoviště získají děti samolepku s postavičkou Yetíka Sněžíka – maskota akce. Tu si nalepí do plánku a toho, kdo projde celou trasu, čekají věcné ceny od partnerů a účast ve slosování.
Výzva zimních sportů přitom cílí na dvě hlavní skupiny dětí:
1. Ty, které se zimním sportům ještě nevěnují a chtěly by si je poprvé vyzkoušet bez stresu, tlaku a pod dozorem profesionálů.
2. Ty, které už lyžují nebo jezdí na snowboardu, ale znají jen jednu disciplínu, protože je k ní přivedli rodiče.
lyžaře Radima Palána. Efektní kousky zase přijeli ukázat aktuální reprezentanti freestyle lyžování, včetně juniorského mistra světa v boulích Matyáše Kroupy.
Z jednodenní akce celoroční záležitost
„Děti automaticky následují rodiče – když táta miluje běžecké lyžování, dítě je celé dětství na běžkách. A přestože se pohybuje na horách, nemá třeba žádnou zkušenost s jinou disciplínou, než je právě běžecké lyžování. Přitom může být talentované na freestyle nebo snowboarding. Výzva jim umožní objevit směr, který by je jinak vůbec nenapadl, anebo ho chtěly vyzkoušet, ale nikdy k tomu neměly příležitost,“ říká Haisl s tím, že právě tato „otevřenost možnostem“ je největší přidanou hodnotou dne. Nejde o soutěž. Jde o zážitek, který může dítěti ukázat, že hory nejsou jen o jednom typu pohybu.
Na místě při Výzvě zimních sportů nechyběly lyžařské a snowboardové legendy, které dětem podepisovaly kartičky a radily při prvních pokusech. Vedle vícenásobného mistra světa ve skicrossu Tomáše Krause nebo olympijského vítěze v akrobatických skocích Aleše Valenty na akci zavítaly i známé tváře současnosti či nedávné minulosti, a tak se děti mohly projet na ovále s běžkyní Petrou Novákovou, zaskákat si na můstku se sdruženářem Ondřejem Pažoutem nebo odkoukat pověstné „vajíčko“ rychlostního
Po prvotním úspěchu ve Špindlu se Svaz lyžařů ČR rozhodl projekt posunout z jednodenní akce na systematickou náborovou a osvětovou činnost. Hned v pilotním ročníku uspořádal další dvě události. Jedna proběhla na konci léta v Mostě v areálu u jezera Matylda s můstkem a dopadem do vody a byla zaměřená primárně na freestyle lyžování a snowboarding. Druhá pak na podzim v rámci Lyžařského supervíkendu v Liberci, kde se konalo mistrovství ČR v klasických disciplínách. Zaměřena byla na běh na kolečkových lyžích, skoky a také na severskou kombinaci. „Chtěli jsme poukázat na to, že lyžování už dávno není aktivitou jen na pár měsíců v zimě, když zrovna napadne sníh. Je komplexním celoročním sportem, všechny zimní disciplíny mají své letní obdoby, které můžou být stejně zábavné. A dají se provozovat ve městech i u vody,“ říká Haisl. Další výrazný posun pak slibuje už nadcházející zima. „Před aktuální sezónou vznikla na půdě Svazu lyžařů ČR platforma Pojď lyžovat // snowboardovat, která kromě náborových akcí přímo v lyžařských areálech zahrnuje další oblasti, jako jsou prezentace ve školách, speciální programy při lyžařských kurzech, edukace v rámci metodiky, prevence úrazů a bezpečnosti ve stopě nebo spolupráce na aktivitách jednotlivých lyžařských a snowboardových klubů tak, aby se nejednalo o jednorázovou akci, ale o kontinuální a smysluplnou činnost napříč celou Českou republikou,“ vyhlíží s tím, že do budoucna by se projekt mohl více propojit také s Nadačním fondem Svazu lyžařů ČR, a rozšířit se tak o sociální rozměr.
Dnes Ing. arch. Martin Vokatý založil a pracuje s otcem v ateliéru ATIP nedaleko Krakonošova náměstí v Trutnově. Hned zkraje sportovního žití se o víkendech jezdilo s partou přátel rodičů na chatu Lokomotivy a tam už to lítalo nahoru dolů. Přidaly se kratochvilně lískové slalomové tyče. Mezi nimi to sjezdařskému elévovi Martinovi sedělo od žákovských let. Sám glosuje přednosti fyziologické, taktéž do kolébky vložené. Výhodný, dynamiku a výbušnost zaručující podíl rychlých svalových vláken, to byl základ, bez kterého se neobejde ani jeden ze špičkových slalomářů.
V 15 letech nastupuje Martin do vrchlabského SVSM k trenéru Petříkovi. Maturuje na gymnáziu v bráně Krkonoš. Přiřítí se věk juniorský, Vokatý junior je zařazen do československé juniorské reprezentace. S koučem Mílou Sochorem absolvuje dva světové juniorské šampionáty. A šup – studium na technice v Brně, architektura ve šlépějích Vokatého seniora. Mužský reprezentační tým a postupně trenéři Beňačka, Molčan a Augusta. Na mistrovství ČSSR a ČR získává od sezóny 1987 mezi dospělými 11 medailí.
Tituly šampióna v kombinaci a obřáku, 4 slalomová stříbra a další placky v kombinaci, obřím
Trutnovské gravitační finále
Po třech fejetonech o historii lyžování v Trutnově nelze opomenout osobnost třetího reprezentanta sjezdaře, Martina Vokatého. Ročník 1968, dítko obdařené rodičovskými geny; tatík a maminka, oba výsostní reprezentanti let padesátých.
slalomu, super-G. V cizině při SP je Martin nejvýš opakovaně do 20. místa ve Švýcarsku. Střihnul si i akademická mistrovství světa, nejlépe to dopadlo v top 10 ve španělské Jace.
Všichni zpovídaní oceňují Martinovu pracovitost, nasazení, sociální cítění, nejvíc snad, že v partě byl takovým guru a tmeličem družstva. V současnosti je mentorem svému potomkovi, který drží prapor 3. sjezdařské generace Vokatých.
Zájmy Martinovy jsou, jak jinak, pohybově aktivní: golf, cyklistika, mořská jachtařina. S kamarády na prkýnkách často probírají historické sezóny – s M. Bírešem, P. Jiráskem, D. Kučerou, R. Jarošem. Ve své profesi architekta si považuje projektování vysočanské O2 arény, dějiště světových úspěchů našich hokejistů, tenistů…
Tož architekte a skijáku Martine Vokatý, do života furt pěkně nahoru, ničeho se neobávat a zdolávat jeden vrchol za druhým.
text: Aleš Suk
LADIES PROGRESS
Jak už název modelové ř ady nazna č uje, tyto lyže jsou ur č eny p ř edevším pro ambiciózní a sportovn ě ji zam ěř ené lyža ř ky. Model LP 68 (č íslo zna č í ší ř ku lyže pod botou v mm) je díky odebrání jedné titanalové vrstvy odleh č enou variantou závodních slalomek Race Carver, LP 72 je jistě jší ve st ř edních a delších obloucích a poslední zástupce – model LP 76 – proveze lyža ř ku po hran ě i h ůř e upravenou sjezdovkou, stabiln ě a bez zaváhání.
text: Peter BuČka foto: archiv autora
Počátky lyžování
na SlovenSku a v uherSku
Počátky lyžování v Česku jsou notoricky známé a tvoří takřka národní mýtus. víte ale, jak a proč se začalo lyžovat na Slovensku?
to bylo do roku 1918 součástí Uherska. Na rozdíl od Předlitavské části Rakouska-Uherska se mohl společenský život rozvíjet jen v maďarském ekvivalentu. Spolky byly často prostředkem maďarizačního tlaku. Na rozvoji spolkového života se negativně podepsalo také zaostávání v průmyslové oblasti. Na druhé straně hornatý charakter krajiny vytvářel pro rozvoj zimních sportů výborné přírodní podmínky. Uvedené skutečnosti se podepsaly pod to, že lyžování se na Slovensko nedostalo prostřednictvím jednoho spolku, ale díky izolovaným jednotlivcům různého postavení a profesí.
1865: První lyže na Slovensku
První písemná zmínka je z roku 1865, když se na Slovensko vrátil z nucené emigrace magistr Karol Cornidesz. Z Norska si přivezl lyže, které zdobily jeho lékárnu ve Smokovci (pozn. aut.: název Starý Smokovec se udomácnil až po vzniku sanatoria, které dostalo název Nový Smokovec). Další významnou osobností, která se zasloužila o rozvoj lyžařské turistiky, byl MUDr. Mikuláš Szontágh. V roce 1873 nastoupil ze zdravotních důvodů jako lékař ve Smokovci a v zimních měsících, kdy bylo sanatorium prázdné, střídavě pracoval v sanatoriích v Německu, Švýcarsku, Francii a Itálii. Poznatky z těchto cest potom uplatnil ve Vysokých Tatrách, kde vybudoval vlastní sanatorium – Nový Smokovec. Součástí jeho léčebných procesů byla také turistika na lyžích, které byl horlivým propagátorem. Protože od roku 1871 byly Vysoké
Tatry spojené s okolitými zeměmi železniční sítí, začali přijíždět stále ve větším počtu nejen pacienti, ale také majetnější vyznavači nového sportu – lyžování.
1873: Magyar kárpátok
egyesülete
Od tohoto momentu trvalo jen krátký časový úsek k založení první turistické organizace. Stalo se tak v Smokovci v roce 1873 a měla název Magyar Kárpátok Egyesülete – Uherský karpatský spolek (UKS). Postupně UKS založil 20 regionálních sekcí, ze kterých 17 působilo na Slovensku. V roce 1913 reagoval spolek na narůstající zájem o lyžování a založil lyžařskou sekci. Zpočátku spolek sdružoval turisty bez ohledu na národnost, ale postupně docházelo k pnutí mezi německou a maďarskou částí členské základny, to vyústilo v roce 1891 k založení Magyár Turista Egyesület – Maďarský turistický spolek se sídlem v Budapešti. Jeho základnou se stala Kremnica, kde pro svoje členy organizoval kurzy lyžování. Tyto dvě organizace měly zásadní vliv na rozvoj turistického lyžování na Slovensku.
1876: lyže
v armádě
To už se první lyže objevily také v armádě. Zásluhu na tom měl husarský kapitán K. Lersch, který zavedl v roce 1876 přesun na lyžích do výcviku vojenských posádek v Kežmaroku, Levoči a Spišské Nové Vsi. Také do dalších regionů hornatého Slovenska se lyže dostávaly zásluhou jednotlivců. Například na Liptov je dovezl v roce 1888 kůžkař K.
MuDr. M. Ghur, zakladatel a předseda Maďarského lyžařského svazu
Stodola, který předváděl jízdu na lyžích jako společenskou zábavu. Lyžování se postupně dostalo také do větších měst. Například v Bratislavě, kde se německé obyvatelstvo mohlo těšit z určité tolerance uherských úřadů, založili v roce 1908 spolek Die Naturfreunde – Spolek přátel přírody, které mělo svoje zimní středisko na Kamzíku. Lyže se začaly používat také z praktických důvodů. Jako první je pro personál zavedl v roce 1875 lesník K. Kummer. Sám byl aktivním cvičitelem. Jeho odborné služby často využívala CK armáda při vojenských lyžařských kurzech, které se ve Vysokých Tatrách organizovaly od roku 1899.
1899: První závody
Z téhož roku se zachovala také informace o prvních lyžařských závodech. Uskutečnily na závěr lyžařského kurzu, který ve dnech 8.–27. února zorganizoval 34. pěší pluk CK armády. V soutěži startovalo 39 důstojníků a 49 poddůstojníků a vojáků. Trať měla 10 km a vedla od Štrby přes Štrbské pleso do Velkého Slavkova. Časem se vyprofilovaly dvě skupiny lyžařů: První byla představitelkou přirozeného rozvoje turistiky, kde se lyžování stalo jednou z nových forem činnosti, a druhá, pro kterou mělo lyžování praktický význam. Samozřejmě, že existovaly další jednotlivé pokusy. Jako třeba ten z roku 1886, kdy byl založen spolek pod názvem Késmaki Télisport
Egyesület – Sdružení zimních sportů v Kežmaroku, který se věnoval také lyžování. O aktivitách tohoto spolku se ale bližší informace nedochovaly. O něco lepší je to v případě dalších, které ho následovaly: Téli Sport Club –Zimní sportovní klub ve Starém Smokovci (1904), který sdružoval lyžaře a sáňkaře, Magyar Síklub Tatra Poljanka – Maďarský skiklub v Tatranskej Polianke (1906).
Na rozvoji lyžování měl nezanedbatelný podíl také Magyar Skiklub – Maďarský lyžařský klub založený v roce 1908 v Budapešti, jehož aktivity se soustředily především ve Vysokých Tatrách. Jeho spoluzakladatelem byl MUDr. M. Ghur, který ve Vysokých Tatrách navázal na činnost svého předchůdce, vzpomínaného M. Szontágha.
1911: První mezinárodní závody
V roce 1911 se Ghur rozhodl z pověření Maďarského svazu tělesné výchovy zorganizovat první mezinárodní závody v lyžování. Soutěž se uskutečnila ve dnech 4.–5. února a realizoval ji Maďarský Skiklub v Tatranské Poliance. Do historie vstoupily jako první mistrovství Uherska v lyžování. Závodilo se v běhu, skoku a krasojízdě na lyžích a ve sjezdu. Celkovým vítězem se stal R. Gerin z Österreichscher Ski Clubu. Mistrovství Uherska se v Tatranské Poliance uskutečnilo také v dalších letech. Celý proces vyvrcholil v roce 1913 založením Magyar Síszövetség – Maďar-
J. a hefty – profesor obchodní školy v kežmaroku a zároveň vedoucí lyžařského kurzu s kurzantkou M. Bély
vojenský lyžařský kurz v tatranské Poliance v roce 1915
ského lyžařského svazu (MLS), který organizačně zastřešoval všechny spolky pěstující lyžování v Uhersku. Iniciátorem jeho založení a jeho prvním předsedou byl MUDr. Ghur.
1914: 1. světová válka
Potom však válečné události v roce 1914, které vyvolaly světový konflikt, umrtvily cestovní ruch. Kapacity hotelových lůžek se využily pro vojenské lazarety. Aktivity lyžařských spolků nahradily lyžařské kurzy horských oddílů rakousko-uherské armády organizované především ve Vysokých Tatrách.
V druhé polovině roku 1917 se na návrh MLS a Tělovýchovné rady ministerstva školství v Budapešti zavedl lyžařský výcvik ve vybraných středních školách formou jednorázových kurzů. První se uskutečnil ve dnech 22. prosince až 6. ledna
1918 v Kremnici. Absolvovalo jej 28 středoškolských profesorů. Následně se uskutečnily kurzy středoškolské mládeže v Kremnici, Kežmaroku a Spišské Nové Vsi. Do přípravy kurzů se zapojila také armáda, která na každou vybranou školu věnovala 20–40 párů lyží společně s obuví a lyžařskými brýlemi. Zájem byl velký. To motivovalo MLS uskutečnit 2.–3. února 1918 celostátní lyžařské závody ve Vysokých Tatrách. Soutěž se uskutečnila v Tatranské Poliance. Hlavním organizátorem závodů byl M. Ghur, který zajistil pro víc než 100 účastníků ubytování a plnou penzi zdarma. Byla to labutí píseň předešlého období, která skončila na podzim roku 1918. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho troskách vznikly nové státní útvary. Jeden z nich bylo Československo. To už je další kapitola z historie lyžování na Slovensku.
Účastníci iv. mistrovství uherska v roce 1914
text: tom Řepík
Cigarety, lyžování a sportswashing
proměna společenského vnímání sportu jako nástroje mediální a etické manipulace ukazuje, že sport byl vždy víc než jen hra – byl i mocným prostředkem k utváření veřejného mínění. od cigaretových kampaní s lyžaři až po miliardové investice autoritářských režimů do světového sportu se nemění podstata: využít sport k očistě vlastního obrazu.
kouř na startu
když italský lyžařský šampion
Zeno Colo stál na startu obřího slalomu na mistrovství světa FIS v Aspenu v roce 1950, ještě ve startovní bráně kouřil cigaretu až do začátku odpočítávání, kdy ji nonšalantně odhodil do sněhu. Tehdy to nikomu nepřišlo zvláštní. Dnes
při pohledu na záznam tato scéna většinu diváků pobaví.
Colo byl extravagantní a elitní závodník první kategorie (zlatý medailista z olympijských her a mistrovství světa) a jeho cigaretový rituál na startovní bráně v Aspenu byl jen dalším projevem jeho nenucené pohody, kterou ještě umocnilo
jeho vítězství v závodě. V té době bylo v západní kultuře kouření cigaret jednou z nejmódnějších věcí, které jste mohli dělat: sexy filmové hvězdy kouřily (na plátně i mimo něj), modelky si zapalovaly a stejně tak i slavní sportovci. Kouření se stalo téměř stejně běžnou součástí života jako pití alkoholu. Podle statistik v roce
1964, kdy kouření v USA dosáhlo svého vrcholu, kouřilo 42 procent Američanů. Děti dokonce cucaly bonbónové cigarety, aby si připadaly stejně dospělé jako jejich rodiče.
kouřem zahalené reklamy
Když se tedy na celostránkových reklamách na cigarety v předních celostátních publikacích začalo objevovat lyžování, bylo to znamením, že se tento sport stal mainstreamovým. Rovněž to naznačovalo, že výrobci tabáku pochopili, že se jedná o ideální spojení: využít zdravou a moderní atmosféru lyžování k prodeji svých produktů.
Reklama na cigarety Camel z roku 1943 obsahovala fotografie lyžařských jednotek z druhé světové války a propagovala popularitu cigaret v různých vojenských službách, kde byly tabákové mini balíčky součástí vojenských přídělů. Když se legendární americký lyžař Dick
Durrance objevil v jiné reklamě na cigarety Camel, která byla zveřejněna v časopise Colliers na počátku 40. let, byl oblečen do vojenské sněhové kamufláže. Ačkoli Durrance pomáhal trénovat výsadkáře, nikdy nesloužil v Desáté horské divizi – místo toho pracoval jako fotograf testovacích letů pro projekt Boeing B-29.
Představa, že by dnes Mikaela Shiffrin propagovala cigarety Marlboro, by nepochybně vyvolala bouři. Společenský postoj ke kouření se v západním světě pomalu začal měnit v polovině 50. let, kdy několik epidemiologických studií v USA i Velké Británii počalo objasňovat souvislost mezi kouřením a fatálními nemocemi, jako je rakovina plic. Zásadní zpráva amerického ministra zdravotnictví z roku 1964, která prokázala přímou souvislost mezi kouřením a život ohrožujícími nemocemi, tuto změnu definitivně potvrdila.
počátky sportovní mediální manipulace
I po zveřejnění kritické zprávy amerického ministra zdravotnictví pokračovaly časopisy ve využívání lyžování jako pozadí pro reklamy na cigarety, aby zdůraznily sexy image kouření a zároveň zakryly jeho zdravotní rizika. Tyto reklamy byly raným příkladem toho, co se dnes nazývá „sportswashing“, tedy využívání sportu ke zlepšení veřejného image tím, že se pozornost odklání od sporné etiky nebo chování. Tento termín se používá od roku 2010 a jeho zařazení do moderního marketingového slovníku je připisováno organizaci Amnesty International. Teprve nedávno se však tento odborný výraz ujal, když země a korporace začaly financovat velké sportovní akce ve snaze zlepšit svou mezinárodní reputaci. Například v roce 2021 Saúdská Arábie, známá porušováním lidských práv, podpořila novou
profesionální světovou golfovou tour LIV částkou několika miliard dolarů.
Tato praxe není nová. Snad nejznámějším raným příkladem sportswashingu je pořádání zimních i letních olympijských her nacistickým Německem v roce 1936. Mezinárodní pozornost zaměřená na zimní olympijské hry se k politické mediální manipulaci zjevně hodí i v současnosti – nejpřiléhavěji snad při ZOH 2014 v ruském Soči a ZOH 2022 v čínském Pekingu. Blíže o fenoménu v infoboxu níže.
morálně společenské tabu
Jak uvedeno, i po zveřejnění zprávy z roku 1964 se lyžování stále často objevovalo v reklamách na tabákové výrobky. Je pozoruhodné, že tento trend mediální manipulace v následujících několika desetiletích ještě zesílil. V roce 1971 byly reklamy na tabákové výrobky zakázány ve vysílacích médiích. Poté, co
byly odstraněny z vysílání, tabákové společnosti rychle přesunuly obrovské reklamní rozpočty do tehdy zdravě rostoucího tiskového odvětví, kde se lyžování v některých reklamách objevovalo na prominentních pozicích předních stran.
Situace v oblasti reklamy v časopisech se dramaticky změnila v roce 1998, kdy právní dohoda mezi tabákovými společnostmi a vládami států západního světa zahrnovala omezení tabákových reklam v časopisech, které měly významnou čtenářskou základnu mezi mládeží. Jakkoli v současné době neexistuje žádný formální zákaz tištěných tabákových reklam, v polovině prvního desetiletí 21. století z mainstreamových časopisů téměř zmizely.
Navzdory obavám mnoha lidí mají někteří pocit, že označení „sportswashing“ je ve skutečnosti jen projevem morální nadřazenosti. Podle tohoto argumentu je problematické
kritizovat sportovce za to, že inkasují peníze. Vinu nese systém, ne hráči; ať už jde o golfistu
Jona Rahma, který odešel do LIV
za více než 300 milionů dolarů, Tadeje Pogačara, který dostává více než 8 milionů eur ročně v cyklistickém profitýmu UAE
sportovní mediální manipulace
Team Emirates, anebo zmíněného Dicka Durrance za to, co dostal ve válečných letech, kdy lyžaři moc nevydělávali.
A opět – představme si tu společenskou melu, kdyby Mikaela Shiffrin zítra začala veřejně propagovat třeba Marlborky…
Takzvaný sportswashing je skrytá strategie, kdy stát, korporace nebo osoba využívá sportovní události, kluby nebo sportovce ke zlepšení svého veřejného obrazu – zejména pokud má negativní reputaci kvůli lidským právům, politice, korupci nebo kontroverzní činnosti. Velmi názorně funguje jako politický nástroj ruský hokej, skrze který se exportuje domnělý úspěch a význam Ruské federace.
Přehled dalších známých případů sportswashingu v posledních letech:
FIFA Mistrovství světa ve fotbale 2022 v Kataru
Katar si pořídil pořadatelství mistrovství světa, přestože čelí kritice za porušování lidských práv migrantů nejen na stavbách stadionů. Turnaj byl vnímán jako způsob, jak zlepšit mezinárodní obraz země a ukázat
Katar jako moderní a vlivný stát.
Olympijské hry v Číně 2008 a 2022
Kritika cenzury a lidských práv byla do jisté míry překryta mezinárodním slavnostním obrazem her.
Fotbalové kluby financované bohatými státy Např. Manchester City (Abú Dhabí) a Paris Saint-Germain (Katar): bohaté státy či státní investiční fondy investují do klubů, což zlepšuje jejich image a prestiž. Tyto investice mohou odvést pozornost od politických nebo lidskoprávních problémů těchto zemí.
Formule 1
Pořádání závodů v zemích s kontroverzními režimy (např. Bahrajn, Saúdská Arábie, Rusko před rokem 2022). Přes sport se propaguje „moderní a otevřený“ obraz země.
Velké tenisové a golfové turnaje
Některé státy pořádají prestižní turnaje a investují do marketingu skrze slavné sportovce, aby zmírnily mezinárodní kritiku.
Ve všech těchto případech jde o strategickou manipulaci veřejného vnímání. Sport se stává účinným nástrojem PR, ne jen zábavou nebo soutěžením. Kritici varují, že sportswashing umožňuje státům či firmám „vyprat“ negativní reputaci skrze pozitivní mediální obraz sportu.
Sníh má v lidském vnímání zvláštní symboliku – čistotu, férovost, nový začátek. Jenže i na té nejbělejší sjezdovce se dají psát temné příběhy. Sportswashing, tedy využívání sportu k vylepšení obrazu země či režimu, zasáhl i svět zimních sportů. a právě jejich estetika čistoty, svobody a přírody dává propagandě mimořádně působivé plátno.
Olympiády jako dokonalé jeviště
Zimní olympijské hry – s jejich kombinací technické náročnosti, vizuální krásy a mediální přitažlivosti – se staly přirozeným prostředím pro moderní sportswashing.
Soči 2014 byl učebnicový příklad. Putinova administrativa investovala rekordních 50 miliard dolarů do vytvoření „nového Ruska“ – moderní, sebevědomé velmoci. Svět viděl úsměv, pořádek a sportovní nadšení, zatímco o pár set kilometrů dál se rodil konflikt na Krymu.
text: tOm ŘepíK
SpORtSwaShing na Sněhu a ledě
Když se čistota zimních sportů stává nástrojem propagandy
O osm let později se Peking 2022 pokusil zopakovat totéž v čínském podání – v době, kdy svět řešil pracovní tábory v Sin-ťiangu a tvrdou kontrolu společnosti. I zde se sport stal obrazovkou, přes kterou měla prosvítat „harmonie“ systému.
Bílý business jako měkká moc
Zimní byznys nabízí i další, méně nápadné formy sportswashingu. Pořádání šampionátů, investice do areálů či globálních značek zimního vybavení se stávají nástroji měkké diplomacie. Kazachstán chtěl pořádat ZOH 2022, Ázerbájdžán financoval lyžařské akce na Kavkaze, a Čína masivně investuje do lyžařského průmyslu – zčásti kvůli ekonomice, ale především kvůli obrazu „sportující velmoci“.
Sport se zde stává politickou výkladní skříní – čistý, upravený, s přesně naladěnou hudbou optimismu.
Když se propaganda opře o hůlky
Sportswashing nemusí mít podobu velkolepých olympiád. V postsovětském prostoru vznikla řada „výkladních“ středisek: Rosa Chutor v Soči, Shymbulak v Almaty či Tsakhkadzor v Arménii – všechna nesou znaky státního dotování a propagandistického
marketingu. Lyžování se zde prodává jako důkaz stability, prosperity a otevřenosti.
Podobně i arabské monarchie vstupují do hry: Dubaj má vlastní lyžařskou halu, Saúdská Arábie chystá projekt Trojena – horské letovisko uprostřed pouště, které má hostit zimní asijské hry 2029.
Ruský hokej –ledová vitrína impéria
Ani hokej nezůstal stranou. KHL vznikla jako geopolitický projekt –„naše NHL“, symbol ruské modernity. Po roce 2014 i 2022 se proměnila v politickou vitrínu: důkaz, že Rusko „zůstává silné a civilizované“. Putinovy exhibiční zápasy s bývalými hvězdami NHL se staly PR rituálem – vizuálním spojením síly, tradice a moci. Na povrchu led, uvnitř beton ideologie.
Česká stopa: imunita z tradice, ale i zranitelnost
Na první pohled se může zdát, že české prostředí je vůči sportswashingu imunní – chybí zde autoritářské režimy i státní giganty ochotné utrácet miliardy. Jenže i tu se objevují citlivé momenty. Když české svazy či kluby spolupracují s autoritářskými zeměmi – ať už jde o účasti na závodech v Rusku před válkou, nebo sponzoring z východních trhů – ocitají se v eticky šedé zóně.
Sportswashing nemusí být vědomý: často jde o prostou ekonomickou závislost. Zároveň ale má české prostředí přirozený obranný štít – tradici lyžařského romantismu. Tady se sníh vnímá spíš jako prostor osobní svobody než jako jeviště moci. Naše horská kultura se rodila z klubové a turistické sounáležitosti, ne z ideologických zakázek. Právě to vytváří bariéru vůči propagandistickému zneužití – lyžování jako „útěk od systému“, nikoli jeho dekorace.
Kam až sahá odpovědnost diváka?
Sportswashing by nemohl existovat bez publika. Politické režimy investují do sportu, protože vědí, že my se díváme. Každý přenos, každý hashtag, každý „wow“ moment z velkolepých ceremoniálů posiluje iluzi normality. Odpovědnost tedy neleží jen na pořadatelích, ale i na médiích a fanoušcích. Sport už dávno není izolovaná aréna – je to kulisa pro mocenské hry, které se hrají na pozadí sněhu.
Sportswashing na sněhu je paradoxní jev: v prostředí, kde se vše jeví jako čisté, průzračné a férové, se skrývají sofistikované mechanismy manipulace a PR. Zimní sport má přitom i sílu se bránit – svým étosem, komunitní kulturou a blízkostí k přírodě. Otázkou zůstává, jestli si ji dokážeme uchovat. Protože i ten nejbělejší sníh se dá snadno použít jako zrcadlo propagandy.
bretton.cz
PJe to tady!
Elektrické lyže!
Elektrifikace dorazila i do lyžování. Švýcarský projekt E-Skimo se v médiích objevil již loni a od té doby
pokročil. Vyrobil první stovku lyží a slibuje, že výstup bude až o 80 % rychlejší, ujde se až 4× větší převýšení za hodinu a svalová zátěž klesne zhruba o třetinu.
rincip? V každé lyži je integrovaná hnací jednotka s „nekonečným“ stoupacím pásem pod skluznicí, který pohání tichý elektromotor. Systém sám – podobně jako třeba na elektrických jednokolkách – vyhodnocuje pohyby jezdce, sklon a další parametry a zapíná pomoc jen tehdy, když ji lyžař opravdu potřebuje. Na vrcholu se pak pohonné ústrojí během chvíle sundá a dolů jedete jako na běžných sjezdových lyžích.
E-skimo se netají inspirací e-biky: stoupání má být dostupnější širšímu okruhu lidí, zatímco sjezd zůstává tradičně postaru.
Do budoucna se firma bude snažit vyvíjet univerzální pohonný systém – podobně jako výrobci motorů na e-biky – a technologii posléze nabízet k integraci do
lyží běžných značek a výrobců.
V praxi tak může v budoucnu vzniknout více elektricky asistovaných skitouringových modelů různých značek.
Jak to funguje v terénu
Na rovinách a v mírném stoupání pomáhá přenést sílu motoru na sníh tradiční stoupací pás poháněný elektromotorem. Řídící jednotka sleduje celou řadu parametrů a automaticky aktivuje tah jen při skluzu vpřed. Je propojena s holí — pustíte-li ji, motor se vypne. Sundání pohonného mechanismu nahoře na kopci trvá zhruba minutu, komponenty putují do batohu a otvory v lyžích se zaklopí krytkami. Reálnou výdrž na jedno nabití výrobce udává v řádu hodin, silně závisí na typu sněhu, hmotnosti lyžaře a profilu trasy.
Specifikace E-skimo
Deklarované přínosy: až +80 % rychlejší výstup, až 4× EG+/h, až o třetinu svalové práce méně.
Pohon a senzory: bezpřevodový nábojový motor řízený přes 6osé IMU s autoaktivací
Hmotnost systému: cca 2,8 kg / pár (pohon/baterie bez batohu)
Baterie a dojezd: ~220–246 Wh na lyži a zhruba až 3 h asistence v závislosti na podmínkách. Rychlost a sklon: „Drive mode“ pro roviny/mírný sklon do 9° – až 14 km/h.
Dostupnost: omezená startovací série (stovka párů) je k dispozici od letošní zimy.
Cena: ~6 000 € za model z první limitované edice (včetně lyží/vázání a baterií)
text: PEtr Socha foto: E-Skimo
úroveň asistence a v případě potřeby může výkon okamžitě zastavit nebo systém vypnout. ovLádání je navržené tak, aby byLo intuitivní a pohodLné i v rukavicích, takže se při chůzi nemusíte ničím zdržovat.
kde a jak si to osahat
Značka buduje testovací střediska, tzv. Experience Centra; první vzniklo ve Verbier, další najdete ve Sv. Mořici, San Bernardinu a Sestriere. Pro české publikum velmi pravděpodobně proběhne první test v rámci SNOWfestu v Davosu v lednu 2026 (snowfest.cz).
Nicola Colombo ten, kdo dal světu e-lyže
Nicola colombo je švýcarský podnikatel a sportovec – a právě spojení jeho vášně pro hory a schopnost měnit vize v realitu
stojí za snahou zpřístupnit skialpinismus širšímu okruhu lidí prostřednictvím elektrifikované lyže a značky E-Skimo. V rámci společnosti nejenom vyvíjí nový produkt, ale určuje strategický směr a buduje klíčová partnerství, díky nimž se e-lyže stávají realitou dnešních hor. Velmi vstřícně nám svůj produkt popsal a poskytl tento rozhovor.
Jak vlastně vznikl nápad na E-Skimo?
Během covidu, kdy byly skiareály zavřené, jsem často chodil s kamarády na skitouring. Po čase to ale většina z nich vzdala – dlouhé výstupy byly fyzicky náročné a už je to tolik nebavilo. Právě tehdy se zrodil nápad na E-Skimo. Na dlouhých alpských výšlapech jsem hledal způsob, jak si prodloužit akční rádius, zpříjemnit nástupy a udělat skitouring přístupnější i pro skupiny s rozdílnou výkonností. Samozřejmě jsem ale nechtěl, aby se z něj stal motoristický sport. Od začátku šlo o „elektrickou asistenci“, ne o plnohodnotný „elektrický pohon“. Filozofie zněla: chci pomoc při výstupech a na rovinách, přitom ale nulový zásah do sjezdu. Postavili jsme první funkční prototypy, na kterých jsme ověřovali trakci, ovladatelnost a chování v různých typech sněhu. Pak jsme testovali se skialpinisty různých typů a preferencí a vylepšovali a vylepšovali, až jsme se dostali k dnešnímu sériovému modelu.
Na jakém principu funguje pohon a regulace výkonu? Jak lyžař ovládá přípomoc?
E-Skimo nefunguje jako motorový pohon, ale jako asistence.
Systém využívá šestiosou řídicí jednotku, která měří celou řadu parametrů – zrychlení, náklon, tlak a další. Na základě těchto dat počítač průběžně vyhodnocuje situaci a dávkuje výkon. Vše je plně automatizované, takže uživatel nemusí řešit ani to, kdy systém zapnout – elektronika neustále sleduje zatížení a rychlost a podle toho reguluje točivý moment tak, aby se lyžař plynule pohyboval na mírných výstupech a traverzech.
Lyžař si volí jen úroveň asistence a v případě potřeby může výkon okamžitě zastavit nebo systém vypnout. Ovládání je navržené tak, aby bylo intuitivní a pohodlné i v rukavicích, takže se při chůzi nemusíte ničím zdržovat. Nabízí také zvláštní režim drive, který umožňuje samostatný pohyb v lehkém terénu se sklonem do zhruba 9 stupňů – v takových podmínkách systém poskytuje souvislý tah, pokud to podmínky – sklon a sníh – dovolují.
V jakém terénu je pohon opravdu efektivní? Zvládne E-Skimo vystoupat i na opravdový kopec?
Asistenční režim E-Skimo je jednoznačně navržený právě pro výstupy na opravdové vrcholy. Zatímco avizovaný režim drive se hodí pro lehčí terén pod 9°,
standardní asistence funguje efektivně i na strmých sklonech až někam k 35 stupňům, samozřejmě v závislosti na sněhových podmínkách, přičemž lépe funguje na pevém sněhu. Systém průběžně upravuje dodávaný výkon tak, aby udržel trakci a stabilitu. Při dlouhém testování jsme věnovali velkou pozornost optimalizaci záběru, aby lyžaři mohli stoupat v podmínkách podobných klasickému skitouringu. Takže ano – na skutečné hory se dostanete, asistence jen rozšiřuje vaše možnosti, aniž by měnila podstatu výstupu.
Jak se mění účinnost v různých typech sněhu? Nezahrabou se e-lyže v prašanu? Typ sněhu má na účinnost zásadní vliv. Na upraveném nebo tvrdším sněhu je účinnost i dojezd nejvyšší. Velmi dobře systém pracuje také ve zhutněném nebo větrem ufoukaném prašanu. Překvapivě dobře funguje i v chladném hlubokém prašanu – to pak E-Skimo nejlépe zabírají, když si razíte vlastní lajnu, ve vyšlapané stopě je to horší. Čím je sníh hlubší, tím víc energie je potřeba, takže kapacita baterie je přímo ovlivněna podmínkami. Tvary lyží a dalších dílů jsou navrženy tak, aby efektivně odváděly sníh a lyže udržela stálý záběr i v hlubokém prašanu.
Kdo nejvíc E-skimo využije, pro jaké typy výletů je ideální?
Největší přínos vidíme u několika typických skupin. Jednak u sjezdařů, kteří přecházejí ke skitouringu a nemají ještě potřebnou fyzičku – právě tady vnímáme největší potenciál. Dále u skialpinistů, kteří chtějí prodloužit dojezd a zkrátit čas v horách, jít za větším cílem nebo zvládnout více jízd během jednoho dne s menší silovou investicí. Velmi vhodná je asistence také pro smíšené skupiny, kde vyrovnává tempo mezi jednotlivými členy, i pro horské vůdce a instruktory, kteří potřebují držet stálé, předvídatelné tempo. A v neposlední řadě může být velkým pomocníkem při návratu po zranění nebo pro sportovce v rekonvalescenci, kdy je žádoucí snížit silové zatížení.
Jak dlouho vydrží baterie –uvádíte čas, nebo vzdálenost?
Hrozí, že během dne energie dojde?
Spotřeba baterie závisí na celé řadě proměnných: teplotě, sklonu svahu, hmotnosti lyžaře a jeho batohu, typu sněhu (tedy valivém odporu) i zvoleném režimu – zda jedete v klasické asistenci, nebo v režimu drive. Na tvrdém, efektivním sněhu a v mírném mrazu získáte mnohem více času asistence než v chladném, hlubokém prašanu, kde jsou energetické nároky podstatně vyšší. Zbývající energii proto komunikujeme spíš jako odhadovaný čas budoucí podpory nebo odhad převýšení, které ještě lze nastoupat, než jako jedno číslo vyjádřené vzdáleností – právě terén a sníh totiž určují spotřebu.
Stejně jako u každého alpského plánování je rozumné nechat si rezervu na cestu dolů a v náročných podmínkách nakládat s asistencí obezřetně.
A i když baterie nakonec dojde, pořád můžete stoupat dál, nebo normálně sjet dolů. Naším cílem je umožnit e-túry až kolem
3,5 hodiny čistého času s asistencí; velmi realisticky počítáme s tím, že dobré podmínky přinesou spolehlivých 2,5 hodiny. A je dobré si uvědomit, že za stejný čas díky asistenci nastoupáte větší převýšení.
Takže když baterie dojde úplně, dá se ještě stoupat s vypnutým systémem?
Ano, úplně bez problémů. Při vypnutém systému pokračujete jako s běžnou skitouringovou výbavou – se stoupacími pásy, otočkami a cikcak výstupem. Už nemáte žádný aktivní pohon, ale postup v terénu je zcela standardní. Systém ovšem přidává určitou hmotnost, takže vaše tempo bude podobné klasickému skitouringu bez asistence či mírně pomalejší.
Kolik celý systém váží?
Při návrhu jsme kladli velký důraz na vyvážené rozložení hmotnosti, aby zůstalo přirozené těžiště a předvídatelné chování lyže na hraně. Prioritou byla stabilita pod botou a neutrální pocit v podélném směru. Hmotnost je rozložená tak, aby lyže dobře fungovala i při zvedání špičky v otočkách. Oproti lehké skitouringové sestavě je rozdíl necelé 3 kilogramy na jednu lyži.
A jak lyže jede z kopce?
Uvádíte délku 173 cm – kde je umístěné vázání? Patka vypadá delší…
Při sjezdu se E-Skimo chová jako moderní freeridově laděná touringová lyže. Na sjezdu není žádná aktivní asistence, ale geometrie i montážní bod vázání odpovídají vysoce výkonným lyžím. Model 173 cm nabízí sjezdové vlastnosti srovnatelné s freeridovou lyží podobné délky, takže z hlediska sjezdu neděláme kompromisy. Patka může vizuálně působit delší kvůli integrované konstrukci, ale efektivní jízdní délka i montážní bod jsou nastavené tak, aby lyže působila vyváženě, přesně a „známým“ dojmem.
Na čem pracujete teď a jak vidíte elektrické lyže za 3–5 let? Dostanou i klasické značky nějaký modul pohonu?
Naším cílem je, aby se tato technologie stala součástí nabídky stávajících lyžařských značek – podobně jako se systémy elektrické asistence postupně staly standardem v cyklistice. Letošní limitovaná startovací edice o 100 párech je reálným tržním testem, který má ověřit potenciál a poptávku. V horizontu 3–5 let očekáváme širší přijetí asistence pro efektivnější nástupy, další odlehčování systémů a stále nenápadnější integraci do touringových platforem. Jsme otevření spolupráci a je velmi pravděpodobné, že zavedené značky budou postupně přebírat kompatibilní moduly pohonu, jakmile se tato kategorie ustálí.
Budou se jednou lidé nechávat vyvézt do kopce na lyžích, podobně jako třeba na rolbě při catskiingu?
E-Skimo je koncipované jako asistence pro vlastní, lidský pohon – nikoli jako náhrada lanovky. Při současném stavu technologií by energetické nároky na plnohodnotný „osobní vlek“, který vyveze celé tělo jen pomocí lyží, byly nereálné. My věříme ve využití elektrické asistence k tomu, abychom si pobyt venku užili v tempu a intenzitě, která je tělu příjemná a zároveň efektivní. Osobní „lyžařský vlek“ je jiná cesta – je to podobný rozdíl, jako mezi motocyklem a elektrokolem. E-Skimo zůstává věrné myšlence vlastní síly, jen prodlužuje výdrž a zvyšuje radost z pohybu, nikoli lidské svaly a vůli.
OVLÁDNĚTE SJEZDOVKY
AMPHIBIO 19TI2, SÍLA, PŘESNOST A VYNIKAJÍCÍ REAKCE
INSOMNIA 17TI, SNADNÁ OVLADATELNOST A ELEGANCE
text a foto: petr socha
NesNesitelNá pestrost jízdy!
Allmountain & freeski 2025/26
V kategorii allmountainů dnes naleznete vše možné, od sjezdovkové mašiny s radikálním carvingovým tahem až po živou lyži zaměřenou spíš na jednoduché lyžování s vyšším podílem smyku. K nám do testu tentokrát napadaly i vyložené freeski, lyže konstruované pro hravé prvky nejen na sjezdovce, ale i ve snowparku a v prašanu. i díky nim jsme mohli srovnávat, jak tyto „koncepty pro mladé“ stále více inspirují masové lyžování.
j eden ze zajímavých obecných poznatků našich testů ukázal, že šířka sama není zdaleka určující faktor. O finálním charakteru lyže rozhoduje ještě celá další řada technických řešení, vedle stále přesněji naladěné pevnosti v ohybu a zkrutu také camber a rocker čili cílový tvar jejího prohnutí. A také umístění montážního bodu –nejedna značka s ním experimentuje s cílem docílit jednoduché ovládání, ale zároveň
udržet stabilitu lyže. Důsledkem velkého počtu parametrů promlouvajících do finálního projevu lyže je pak široká pestrost lyžařského zážitku, kterou nabízejí i zdánlivě obdobné lyže.
Kdybychom měli být konkrétní, k těm „alternativním“ modelům, které se nezaměřují primárně na carvingový zážitek, patřila dokonce většina nominovaných lyží, z těch širších (řekněme 86+) takřka všechny, ale i mnohé užší. Naopak k race kategorii měly nejblíže oba modely Blizzard, Stöckli, ale i třeba jeden z modelů Faction.
testujte!
Plyne z toho to, že není snadné vybrat si na první dobrou lyži, která člověku s jistotou sedne. I když si myslíme, že se lyžařsky známe, tu svou pravou jedinou – a právě k pokrytí všech lyžařových potřeb jedním párem lyží allmountainy míří – můžeme objevit i tam, kde bychom to vůbec nečekali. Viděl jsem technicky vyspělé lyžařky instruktorského typu, které se zbláznily ze širokých lyží s rockerem a na ničem jiném nějaký čas nejezdily. Podobný trend je zřejmý i u nastupující lyžařské generace, která už neprožívá fascinaci zařízlou hranou zdaleka tak silně jako její rodiče. Lyžování je i díky inovativním výrobcům nadále plné překvapení a nečekané zábavnosti.
lyže
celodenní lyžování na sjezdovce i vedle ní
ski indikátor sNoW
Skier IQ neurčuje kvalitu lyže, ale její nároky na kvalitu lyžaře
rychlost jízdy
NízKá rychlost – VysoKá rychlost
Každá lyže – proto, aby fungovala optimálně – vyžaduje určitý jízdní režim, do kterého patří i rychlost. Na základě měření technologií Carv i subjektivních odhadů určujeme, jakou rychlost lyže potřebuje proto, aby se „probudila“ k optimální funkci.
Velikost skutečného oblouku
KrátKý oBlouK – dlouhý oBlouK
Každá lyže má konstrukční rádius (R). Ten ale mívá odchylky od skutečně realizovatelného poloměru oblouku – například tvrdší lyže nezmenší rádius tolik jako lyže měkčí, skutečnou trajektorii ovlivňuje i geometrie lyže a samozřejmě délka. Graf určuje optimální rozsah poloměrů pro dané lyže.
tělesné proporce lyže lehKý – těžKý lyžař
Každá lyže interaguje na dynamickou zátěž, kterou na ni lyžař klade – a ta závisí také na hmotnosti a velikosti lyžaře. Zjednodušeně řečeno, těžký lyžař zatíží lyži významně vyššími silami než například drobná lyžařka. Oblast grafu určuje optimální hmotnostní interval lyžaře. Pozor, tato vlastnost se váže k testované délce (delší lyže bývá obvykle tvrdší a naopak).
i Q
s kier
terén/povrch sjezdovky led – peVNý sNíh – měKKý sNíh Určuje, do jakého sněhu a podmínek na sjezdovce se lyže hodí. Většina nezávodního lyžování se odehrává na urolbovaných sjezdovkách, umrzlá trať je jeden extrém, měkká kaše z rozježděného firnu druhý. Nový sníh napadaný sjezdovce je podobný měkkému sněhu, byť nutně není mokrý.
skier iQ
začátečNíK až expert
Každý lyžař jezdí osobitým způsobem, což technologie Carv, kterou při testování využíváme, hodnotí jako ski IQ – viz tabulka níže. My u každé lyže stanovujeme přibližnou hodnotu IQ lyžaře, kterému bude lyže vyhovovat. Nejprve se tedy pokuste (sebekriticky) určit vlastní ski IQ, a podle něho vybírejte lyži.
začátečník mírně pokročilý středně pokročilý pokročilý Vysoce pokročilý expert
instruktor a závodně zkušený
Pluh/polopluh, nestálé přehraňování, nízká rychlost, potíže s rytmem a držením hran. Základní paralelní oblouk na modré, jistější kontrola rychlosti, občas smýkaný oblouk na červené.
terén/ rychlost
Zelené–lehké modré sjezdovky, velmi nízké tempo.
Modré, opatrně červené; klidné–střední tempo.
Plynulé paralelní oblouky na modré/ červené, začínající carving, lepší timing.
Modré a většina červených; střední tempo.
Konzistentní paralelní oblouk, náznaky čistého carvingu na modré, jistota na červené. Čistý carving na červené, práce s tlakem a rytmem, stabilní postoj, menší drift.
Vysoké úhly hran, čistý carving i na prudších pasážích, variabilita rádiusu (krátký/dlouhý). Precizní tlak a timing, konzistence v různých sněhových podmínkách, vyšší rychlosti bez ztráty kvality oblouku. t y pický
Modré/červené; střední až vyšší tempo.
Černé a proměnlivé sněhy; velmi vysoké tempo. p ozn.
*Carv cílí hlavně na úrovně od ~100 výše; IQ pod 100 se objevuje spíše u úplných začátků.
Začíná fungovat plynulejší přenos váhy a hrany.
Roste podobnost hranění L/P a stabilita v těžišti.
Červené, občas černé; vyšší tempo.
Červené/černé; vysoké tempo.
Zlepšuje se tlak do lyží a čistota vedení.
Vyrovnanost mezi vnitřní/vnější, solidní uhly zahranění.
Velmi vysoká podobnost hranění a stálá pozice těžiště.
Profesionálové různého druhu
Armada Declivity 82Ti (a 92Ti)
Na sjezdovkách v americkém stylu
Model Armada Declivity 82 Ti je sportovně zaměřená allmountain sjezdová lyže. Série Declivity zahrnuje spíš širší modely o větší tuhosti, které jsou určeny pro razantnější způsob jízdy na sjezdovce, která může být i v horší kondici. Pro porovnání jsme měli k dispozici také širší Declivity 92 Ti – a rozdíly byly znát.
Declivity jsou určeny pro sportovní, pokročilé lyžaře, primárně na (poměrně) tvrdou pistu. K tuhosti krom titanalu přispívá celotopolové jádro a další karbonové výztuhy, rocker je na poměry značky Armada spíš decentní. I přes „macatější“ tvary ji výrobce popisuje spíš jako tuhou lyži na tvrdou sjezdovku pro dynamický carving – možná je to i tím, že Armada jako původně freestyle značka užší lyže prostě nevyrábí. Skutečně, Declivity 82 Ti jsou nejužší lyže, které u značky seženete, takže i když by bylo absurdní je srovnávat s nejsportovnějšími modely jiných značek, bezmála o dva centimetry užšími, v rámci značky je to opravdu obzvlášť úzká sjezdová lyže.
Co prozradil test
Robustní lyže s titanalem, která není úplně nejlehčí, navíc v testované délce 182 cm, může na první pohled vzbuzovat respekt i u zkušených lyžařů – tyto délky jsou běžné u závodních GS modelů. Ukázalo se však, že kombinace délky, šířky a tuhosti i rockeru dělá z této lyže nástroj výrazně poslušnější. Declivity 82 Ti je velmi univerzální, zajede takřka cokoli, přičemž není vůbec vlezlá, naopak spíš podřízená. Do oblouku lyžaře vtahuje později, její efektivní hrana je kratší, nastupuje až na základě aktivity jezdce, který jí musí dát jednoznačný impuls. Není to žádná kolejnicová lyže, ale přesto je stabilní, spolehlivá a relativně klidná. A zábavná! Jak někdo z testérů řekl, je to lyže pro mladě smýšlející lyžaře.
Celkově se testéři kladně podivovali nad tím, jak je klidná a stabilní jízda v souladu s dobrou ovladatelností, jelikož na první pohled vypadá náročnější. Přesto ji nakonec považují za lyži vhodnou pro celodenní lyžování téměř v jakýchkoliv podmínkách pro středně až velmi pokročilé lyžaře. Exceluje samozřejmě v odměklém sněhu, vyloženě si lebedí v jarním firnu.
„Nejvíce mě překvapila krásná vodivost a celková stabilita jak na měkkém, tak i na tvrdém sněhu. Překvapilo mě, že se lyže chovala jako velmi poddajná GS lyže.“ (IQ 160) „I na krátký oblouk a na pevnější sjezdovce.“ (IQ 146) „Hravá lyže.“ (IQ 119) „Čekal jsem, že bude radikálnější, ale je to poměrně beránek, který i přes svou délku poslouchá a umí zkrátit oblouk.“ (IQ 151)
Pro porovnání, komentáře testérů na širší Declivity 92Ti (188 cm): „Mimořádně klidná síla, spolehlivá zejména na rozbitém podkladu a v rychlosti i zábavná.“ (IQ 159) „I v tak děsivé délce se jí můžete s klidem odevzdat. Nesmíte ale spěchat s obloukem – je to pravý opak slalomky!“ (IQ 151)
Závěr
Declivity 82Ti je velmi sportovní, ale přesto klidná a stabilní. Její o centimetr širší sestra 92 Ti je ještě stabilnější, ale už o něco déle přehraňuje. S 82 Ti ovládnete jakýkoliv svah za jakýchkoliv podmínek, s 92 Ti už to chce měkčí povrch a vyšší tempo – o to větší má ale potenciál v prašanu.
Super lyže pro mladé lyžaře, umí carving na manšestru i prašan vedle sjezdovky.
Lukáš Vavrda, autor recenze
Parametrylyže:
R: 16,4m(v testu182cm)
Parametrylyže:133–92–119, R: 18m(v testu188cm)
HLAVNí VLASTNoSTi
Armada Declivity 82Ti stabilní, i přes svou šířku sportovní klidnější, než by se zdálo, přesto zábavná
na celodenní sjezdovkové lyžování
HLAVNí VLASTNoSTi
Armada Declivity 92Ti
klidná, probudí ji rychlost pro měkkou sjezdovku i prašan
Atomic Maven 88 CTI
Dámskou all-mountain lyži značky Atomic, ekvivalent pánských modelů Maverick, jsme dostali na test v univerzální šířce 88 mm, přičemž ty nejširší začínají až na 103 mm. Lyže je určená pro zdatné lyžařky, které hledají stabilní, živou a univerzální lyži do všech podmínek na horách.
Lyže je to technologicky nabitá, nese třeba prestižní technologii HRZN 3D – to je zaoblené rozšíření špičky, které má zlepšovat chování lyže v měkkém sněhu a lépe rozbíjet nerovnosti. Jádro je dřevěné, topolo-jasanové, uvnitř lyže je titanalová a nově i karbonová výztuha, to vše lyži předurčuje i pro náročnější využití ambiciózními lyžařkami. Odpovídá tomu také závodní skluznice.
co prozrAdil test:
Maven je moderní allmountain oslovující nevyhraněné lyžařky, kterým nabízí hravou a stylově neorámcovanou jízdu – samozřejmě zejména v měkčích podmínkách. Své vlastnosti tak trochu přebírá jak ze sjezdových, tak freeski řad, což je na něm ihned patrné. Není to lyže, která vám podsouvá jeden přesný
oblouk za druhým, naopak je to ultra tolerantní lyže, která vám nechá vybrat se široké škály jízdních stylů, a to možná i takových, které jste dříve ani nepoznali. Zřejmé to bylo i z reakcí testérek – ty, které nic neočekávaly, lyže s „hybridním“ projevem přijaly, zatímco ty, co se těšily na sportovní carving, potřebovaly trochu čas na to, aby si zvykly. „Musela jsem si na ni zvyknout, což chvilku trvalo. Pak jsem si ji ale překvapivě užila.“ (IQ 121) „Není to žádná carvingová mašina, ale silně univerzální lyže, která sama a na fleku zatočí a propluje vším, co se před ní nahrne. Zábavná, sportovní, přitom lehká.“ (IQ 136) Byly ale i lyžařky, kterým ne úplně seděly, a to zejména ty carvingově vyhraněné – pochopitelně, není to slalomka.
Atomic Maverick 88 CTI
Jméno Maverick se vyskytuje v katalogu značky už pěknou řádku let, přesto unikalo větší pozornosti. Model CTI je novinkou a profiluje se jako typická allmountain lyže pro zkušené lyžaře a celodenní požitek na měnícím se sněhu.
CTI znamená Carbon Titanium Powered, tedy kombinaci titanalové výztuhy a karbonových vláken, vyvažujících torzní tuhost a lehkou konstrukci. Jádro je celodřevěné Power Woodcore z prokládaného topolu a jasanu, hrany zesílené, aby se brzy neprobrousily, a k lepší ovladatelnosti má přispívat technologie špičky HRZN 3D (větší vztlak v hlubokém sněhu, přesnější kontakt v měkkém = jednodušší zatáčení).
co prozrAdil test:
Lyži nejvíce ocenili pokročilí a sportovní lyžaři s dobrou technikou a fyzickou kondicí, obzvláště dobré ohlasy vzbudila v měkčím a hlubokém sněhu a odpoledních podmínkách. Z typických podkladů bravurně zvládá téměř vše kromě ledové pisty, rocker znatelně pomáhá ovladatelnosti (ráda točí) a jízdě v roz-
bitém sněhu. Lyže je poměrně tuhá, a tak je vhodná pro těžší lyžaře, zůstává stabilní i pod lyžařem >95 kg, přitom je poměrně lehká, což podporuje její manévrovatelnost.
Nejde ale nutně o pouze odpočinkovou lyži, pokud chcete, ocení aktivní styl jízdy, vyšší rychlost i sílu v nohách. Kvůli její šířce i kratší efektivní hraně není její první disciplínou čistý sjezdovkový carving, naopak je to lyže mrštná, otevřená různým stylům víc, než bychom čekali: „Má v rejstříku i poměrně krátké oblouky. Ale musíš zabrat!“ (IQ 146) „Hravá lyže, super ovladatelná, ale do oblouku netáhne od špičky.“ (IQ 151) „Bomba. Kromě super tvrdého zmrzlého manšestru zvládne úplně všechno a s velkou grácií.“ (IQ 157)
závěr:
Maven budou skvělou volbou pro více či méně zkušené lyžařky, které chtějí univerzální, lehce ovladatelnou, a přitom sportovní lyži – ano, umí být i výkonná – pro celodenní ježdění bez ohledu na proměnlivé podmínky. Optimálně fungují v odměklém sněhu, s grácií se probijí rozježděnou jarní pistou a neztratí se ani v prašanu. Ukázalo se, že nejvíce je ocení mladě smýšlející lyžařky nefixované na kroužení na manšestru.
Cena bez vázání: 17 790 Kč
r:
závěr:
Lyže s hravým, přesto spolehlivým charakterem, ideální do měkčích podmínek a pro kreativní lyžování v rozmanitém terénu. Není určena pro sjezdovkové „rychlíky“, ale spíše pro stylem jízdy široce rozpřažené, mladší a technicky zdatné jezdce hledající hravější alternativu ke klasickému allmountainu.
bez vázání: 17 790 Kč
Atomic Bent 100
Multihravá
Bent 100 je nejuniverzálnějším modelem z ikonické řady Bent, kterou navrhl freerider Chris Benchetler. Řadí se mezi freestyle/ freeride allmountain lyže pro ty, kteří chtějí jezdit park, prašan, ale i sjezdovku – a nejlépe všechno během jednoho dne. Bent 100 je šířkou zlatý střed: dostatečně široký na hlubší sníh, ale stále ovladatelný na tvrdším povrchu a na překážkách v parku. K ruce jsme měli i kratší a užší, už více sjezdovkový Bent 90.
Klíč je jenom v hlavě. Pak se otevře nejen terén a snowpark, ale i sjezdovka.
Lukáš Vavrda, autor recenze
V kolekci Bent najdete také další modely, které podle šířky inklinují spíš do prašanu (Bent 120) nebo parku (Bent 90 a 85). sami jsme testovali i Bent 90, který byl o kousek jednodušší a pro menší a více resortové/parkové lyžaře. technologie. Doporučujeme ji lyžařům, kteří chtějí objevovat hranice lyžování a nevázat se v prostoru upravené sjezdovky, jezdit i v parku nebo hlubokém sněhu, a zároveň si dovedou hrát v odpoledním změklém sněhu a dalšímu dovádění: „Multihravý model, který vybízí k hrátkám, skokům, otočkám…“ Hodí se také pro „resort freeride“ jako jediná lyže, se kterou se lze vydat mimo sjezdovku, ať je tam čerstvý prašan nebo boule.
Ani u řady Bent nechybí nejnovější technologie
Atomic – špička HRZN
Tech 3D zvyšuje vztlak v prašanu, Directional
Shape je těžiště posunuté dopředu – stabilizuje ocas lyže a jízdu rovně ve vyšší rychlosti, což je využitelné především u doskoků v terénu a snowparku. Jádro je z výběrového, extra vyschlého topolu, zesílené hrany mají odolat i intenzivní jízdě na railech.
Co prozradil test?
Multihravý model –toto označení použil jeden z testérů a perfektně vystihuje jízdu na lyžích Bent. Není to totiž ani lyže na sjezdovku, ani čistě do parku nebo hlubokého sněhu, ale od každého umí kus. Z dojmů tes-
térů bylo jasně znát, kdo je lyžařem konzervativním, vázaným na sjezdovku a kdo progresivním, mladě a hravě smyšlejícím. Těm prvním se totiž tento model příliš nezamlouval. Je pravdou, že to není typická sjezdová lyže, která by se zakousla hranou do svahu a motivovala lyžaře k symetrickým obloučkům. „Montážní bod je hodně vepředu, ocas proto při jízdě na sjezdovce trochu překáží – ale to je koncepcí lyže, je třeba si to přenastavit především v hlavě.“ (IQ 151) Naopak to měla druhá skupina testérů – ti, kteří si dovolí místo symetrického carvingu trochu blbnutí tu na nahrnuté muldě, jindy na skokánku nebo metr za hranicí sjezdovky, v hlubším prašanu. K hodnocení této lyže lze přistoupit dvěma pohledy. Ten první je, že neumí nic pořádně. Druhý ale je, že umí od všeho něco, a to může být dost zábavné. Tím je přesně definováno, který lyžař ji ocení, a proto je výsledné hodnocení poměrně jednoduché. „Snadno se ovládá, otáčí, velmi dobře plave. Je to lyže se zcela jinou DNA, než nesou lyže sjezdovkové.“
Závěr
Jde o moderní lyži, využívající kvalitní materiály a moderní
Zabavte puberťáky!
Zajímavou korelací je pak to, že lyžařům, jimž se na těchto lyžích dobře jezdí, se většinou líbí i jejich divočejší design, který má původ v malbách freeskiera Chrise Benchetlera. Jednoznačně jej můžeme doporučit i progresivním rodičům pro své odrůstající děti – puberťáci se z nich mohli takřka zbláznit, protože jim seděly jak stylem, tak jízdním projevem. A hlavně poznali, že je to něco jiného, než mají a chtějí rodiče!
H LAV ní VLA s tnosti hravost ve snowparku, terénu i na členité sjezdovce poradí si s každým terénem atypické umístění montážního bodu vyžaduje úpravu techniky lyžování
Soutěž o helmu Revent GT AMID Visor
Revent GT AMID Visor HD PHOTO
Naskenujte QR kód, přihlaste se k odběru novinek a vyhrajte nejnovější helmu Revent GT AMID Visor HD PHOTO. Soutěžit můžete do 8. ledna 2026, tak nezmeškejte svou šanci jezdit s čistým výhledem a ochranou po celý den.
Black Crows Sato Nepřehlédnutelná multipurpose lyže
Black Crows je relativně mladá a progresivní francouzská značka, založená v roce 2006 v Chamonix, tedy v srdci alpského freeridu. Od začátku se zaměřuje na vývoj lyží, které spojují vysoký výkon, hravost a výrazný design. Právě silný vizuální styl a důraz na detail z Black Crows dělá možná jednu z nejvýraznějších značek současného trhu.
Model Black Crows Sato (a jeho dámská varianta Sato Birdie) navazuje na úspěchy moderních all-terrain konceptů značky, jako jsou Mirus Cor a Octo. Značka chce modelem Sato vyplnit prostor mezi čistě sjezdovkovými a allmountain lyžemi.
Víc resort než freeride
Sato podle výrobce představuje „zlatý střed pro resortové lyžaře“ – stabilní, snadno ovladatelný a čitelný. Blíž má mít k tvrdému povrchu a sjezdovce než freeridovému terénu. Přestože jde
Dámský model poznáte podle přídomku Birdie
Co ukázal test?
o lyži poměrně širokou (88 mm) a bez titanalu, její působiště je primárně na sjezdovce. Ve srovnání s dalšími modely Black Crows je méně agresivní než Serpo (93 mm, titanal, silnější off-piste orientace), ale zase pevnější a těžší než lehký skialpinistický Orb Freebird, ke kterému má však blízko tvarem i proporcemi. Lze jej tedy chápat jako „sjezdovkového bratra“ Orbu, optimalizovaného pro celodenní ježdění v rámci areálu s občasnými výjezdy do terénu – tzv. resort freeride.
Testování potvrdilo očekávání, že nejvhodnějším terénem je měkčí, povolená sjezdovka v odpoledních hodinách, i hůř upravená. Ti nejzkušenější a nejrychlejší lyžaři naráželi na tvrdé sjezdovce na limity tuhosti při vysoké rychlosti, ovšem připouštěli, že typově tuto lyži nelze hodnotit jako čistě sjezdovou, už pro její šířku. Logicky to vedlo k pozitivním reakcím na vlastnosti lyže na měkčí sjezdovce, testéři na měkkém chválili ovladatelnost a stabilitu i ve vyšší rychlosti a reaktivitu v krátkém oblouku. Zkušenější lyžaři (IQ nad 130) ji hodnotili jako spíše snadnou.
Co říkají testéři
„Na relativně širokou lyži mi přišla velmi předvídatelná a stabilní ve vysokých rychlostech v rozbitém, změklém terénu. Určitě vhodná pro lyžaře, co jezdí rychle a rád zabloudí i mimo sjezdovku.“ (IQ 158) „V měkkém sněhu skvělá. Odpolední šlichta jí seděla neuvěřitelně... Mírný či strmý kopec, žádný
Zlatý střed pro resortové lyžaře, kteří se vyhýbají zmrzlým tratím.
problém. Na tvrdém jí to ale trochu trvá. Vzhledem k parametrům je překvapivě dobrá v krátkém oblouku.“ (IQ 157)
Závěr
Skvělá alternativa na odpolední sjezdovku i do offpistu – naplnila očekávání testérů jako univerzální lyže do proměnlivých podmínek, jediným limitem je tvrdá pista ve vysoké rychlosti v delším oblouku, kdy už ztrácí na jistotě. Zde je zkrátka znát absence titanalu. Ovšem pro lyžaře, kteří se vysokým rychlostem a zmrzlým sjezdovkám radši vyhýbají – a takových není málo –, naplní tato lyže i roli jediné univerzálky.
H L aVN í VL a st NO sti skvělá v odpoledním sněhu a na rozbité sjezdovce stabilní a obratná i v krátkém oblouku vhodná pro celodenní lyžování na sjezdovce s občasným výletem mimo
Cena Bez vázání: 15
Lukáš Vavrda, autor recenze
Jediné lyže na celou zimu? Tyhle patří do top 3. ondřej Novák, autor recenze
Blizzard s tormbird 82 DTI
Ptáci v bouři
S takovým titulkem bychom mohli aspirovat rovnou na literární cenu a nikdo by nečekal, že to bude o lyžích. Ale název zcela nové řady rakouského výrobce si o takový kus poetiky a intelektu prostě sám řekl.
Nová kolekce lyží Stormbird svým názvem vtipně navazuje na již zavedenou závodní kolekci pod označením Firebird a řadu sportovních univerzálek Thunderbird, které na svazích vídáme už nějakou dobu. Stormbird tak skvěle doplňuje široké spektrum sportovních lyží o modely, které atakují šířku 80 mm a jsou konstrukčně přizpůsobeny tak, aby si skvěle poradily i s rozbitým nebo naopak novým sněhem. Od závodních firebirdů tak kolekce Blizzardu skvěle plyne přes univerzální thunderbirdy až k novým stormbirdům, které jsou stále výkonné, ale již otevřené širší vrstvě lyžařů.
Silná šestka
Stormbird přichází na trh rovnou se šesti modely v šířkách 72, 76, 80 a 82 mm. Ty se od sebe kromě zmíněné šířky ale odlišují hlavně konstrukcí. Oproti thunderbirdům je zde znát více univerzální zaměření a důraz na vlastnosti, které se pozitivně projeví v horších podmínkách a na neupraveném terénu. Jádro Trueblend je zde koncipováno v podstatě stejně jako u modelů Thunderbird. Stejně tak dva titanaly u nejvyššího a nejširšího modelu Stormbird 82 DTI, který jsme testovali. Ale přibývá rocker ve špičce, který v horším sněhu usnadní průchodnost terénem a celkový průhyb lyže. Za zmínku také stojí
antivibrační systém Vibration Dampening System umístěný ve špičce a patě lyže, který je naopak standardem u klasických allmountainů a modelů pro freeride.
Jaké jsou a pro koho?
Na testování jsme letos dostali několik modelů nových Stormbird a Thunderbird, tak bylo rozhodně co srovnávat. Testované Stormbird 82 DTI jsme měli k dispozici v délce 175 cm s poloměrem 15 m. Ten se ukázal jako ideální zejména pro střední oblouky, ale zvládl slušně i delší poloměry, a byť jsme to od tohoto typu lyží ani nečekali, poradil si s drobnými limity i s krátkými oblouky. Většina testérů je hodnotila jako lyže, které jim „přesně sedí“ a dovedli by si je představit jako svoje jediné lyže na celý den. Snadná ovladatelnost, harmonie, stabilita jsou nejčastěji zmiňované atributy. Lyže překvapivě sedly velkému výškovému a váhovému spektru testérů a testérek. Stormbird 82 DTI se chovají velmi sportovně na pevné ranní sjezdovce a působí stabilně
a spolehlivě i ve vyšších rychlostech. Je třeba přiznat, že čistý led a rychlost obřačky už jim nesvědčí, ale na to nejsou ani stavěny. Jejich doménou je naopak měkčí povrch a lyžování až do zavíračky, kdy už je většina jezdců s obřačkami dávno doma. Jsou totiž velmi snadno ovladatelné a v rozbitém terénu se chovají jako tank.
Co říkají testéři?
„Působí solidně, stabilně, sportovně.“ (IQ 162) „Harmonická, sportovní, nikterak přehnaně náročná, až hravá.“ (IQ 151) „Super stabilní. 82 mm není znát, je docela živá.“ (IQ 157) „Navzdory své šířce a designu podobnému spíše kategorii širších lyží byla skvělá v carvingovém oblouku.“ (IQ 158)
sledujte videorecenzi na www SNow.Cz/test-sjezd
Výhody
překvapivě univerzální lyže velmi snadno ovladatelné solidní i na pevném povrchu hravé a zábavné
Cena s vázáním: 22 499 Kč
Ideální kombinace sportovní lyže na pevnou i měkčí pistu. Jedou jako hrom!
ondřej Novák, autor recenze
Blizzard Thunderbird R15 82
Jako hrom!
Thunderbird je označení pro lyže, které se v kolekci rakouského Blizzardu objevují už několik let. Tvoří skvělý oslí můstek mezi závodními firebirdy a novou řadou Stormbird, která má už zřetelný nátisk lyží na celý den.
Poprvé přes 80!
Thunderbird až do loňského roku nikdy nepřekročil hranici 80 mm pod botou. I ty nejširší thunderbirdy s označením wide body dosáhly na pouhých 76 mm. Letošní novinka s 82 mm poprvé vykračuje na pole univerzálních lyží a nabízí skvělou možnost porovnání s novými Stormbird 82 DTI, které mají stejnou šířku, ale přesto jsou úplně jiné, byť na první pohled to tak nevypadá. Stejné rozměry, stejné krojení, stejné poloměry, dokonce i jádro Trueblend, jen s tvrdší dřevinou, a rocker ve špičce. Hlavní rozdíl je tak v použité desce pod vázáním, která ladí thunderbirdy více do tuha, zatímco stormbirdy nechává v průhybu naopak měkčí. Druhý rozdíl je pak v technologiích využitých k tlumení vibrací. Zatímco thunderbirdy využívají osvědčený Active Armor – karbonovou desku umístěnou pod vázáním, která pracuje nezávisle na jádru lyže a chová se spíše aktivně, stormbirdy mají umístěné tlumicí vrstvy gumy ve špičce a v patě (Vibration Dampening systém), které plní
svoji funkci zejména v rozbitém terénu. Už je to jasnější? Naladění modelů Thunderbird je stále blíž k firebirdům a počítá se s nimi hlavně na dobře upravenou sjezdovku a rychlejší lyžování. Stormbird je naopak celodenní univerzálka, která bude excelovat hlavně ve chvíli, kdy je sjezdovka rozježděná.
Devět hromů
Kolekce Thunderbird čítá hned devět modelů. Některé s označením LTD, což znamená limitovanou edici vybavenou lepší deskou a vázáním, ostatní jsou pak ve standardu. Devítka pokrývá široké spektrum šířek od 68 až po letošní novinku s 82 mm pod botou. Shodné je pro ně jedno. Koupit si je letos můžete jen přes autorizované prodejny.
Jaké jsou a pro koho?
Thunderbird R15 82 jsme testovali v délce 170 cm s poloměrem 14 metrů. Nejlépe jim tedy logicky šly střední poloměry oblouků a jízdu přes svůj poloměr v těch delších
zvládaly také solidně. S krátkými si poradily, byť šířka 82 mm už je pro nějaké rychlejší přehranění limitující. Kdo chce slalomky, musí se poohlédnout jinde. Tohle je čistokrevná celodenní univerzálka určená na upravenou a mírně rozbitou sjezdovku, se sportovním charakterem, jenž je tak akorát příjemný pro pokročilé jezdce i experty, kteří neočekávají zrychlení a grip závodních firebirdů. Naprostá většina našich testérů je označila jako lyže, které jim sedí na první dobrou. Nejčastějšími atributy byla stabilita, hravost, živost, nekomplikovaný a spolehlivý projev. Nad těmi všemi pak stojí jedno nejčastěji skloňované slovo. Univerzální.
Co říkají testéři?
„Dobře vyladěná sportovní lyže s velmi univerzálním výrazem vhodná i pro lehčí lyžaře a lyžařky.“ (IQ 151) „Univerzální. Šíře středu klame, chová se, jako by byl střed mnohem užší. Lyže je živá.“ (IQ 157). „Hravá, točivá, ale přitom krásně stabilní na různém povrchu – od utažené pisty až po
měkčí sníh.“ (IQ 160) „Zábavná, ale zároveň hodna lyže, co netrestá.“ (IQ 162) „Příjemná univerzální lyže na celodenní ježdění.“ (IQ 160)
Sledujte videorecenzi na www.SNow.Cz/test-sjezd
Výho Dy
velmi univerzální i přes svoji šířku snadno ovladatelné
solidní i na pevném povrchu živé, točivé, hravé
Zve vás Svaz lyžařů ČR, garant radosti ze sněhu
Super dárek pro lyžaře a lyžařky, které chtějí být nekonvenční, a přesto jezdit carving.
Lukáš Vavrda,
autor recenze
Faction Dancer 79
Spíš tak akorát
Faction Skis je švýcarská značka lyží, která vznikla v roce 2006 ve středisku Verbier. Od svého začátku si klade za cíl vyrábět inovativní, odolné a hravé lyže, které odpovídají požadavkům moderních lyžařů – od freeridu přes freestyle až po allmountain modely, které najdeme třeba v řadě Dancer – a právě tu jsme testovali.
Lyže Faction proslavila legenda freestyle lyžování Candide Thovex, stále je lze často spatřit na nohách freestyle a freeride lyžařů, ovšem to se týká spíš kolekcí Studio, Agent nebo Prodigy či širších Dancer 3 a 4. My testu podrobili jejich nejmladšího sourozence, bělostně růžový Dancer 79 (číslo v názvu = šíře pod botou). Hlavním hřištěm modelu je sjezdovka, více či méně měkká a rozježděná. Jako referenční model k porovnání jsme měli allmountain freeride Dancer 2 (střed 96 mm).
Co prozradil test
Dancer 79 zaujme na první pohled designem – bělostné tělo a sytě růžová skluznice zaujme nejen dámy (které vzhled takřka pobláznil), ale i muže, především ty bez konzervativního nastavení (mimochodem lyže se vyrábí i v jasně růžové barvě). Pozitivní pocity ale navazovaly i při jízdě. V délce 172 bylo cítit, že by silovější lyžaři uvítali delší variantu, ale vhodně parametrově nastavení jezdci, v našem případě převážně lyžařky, si lebedili. „Neuvěřitelně stabilní na měkkém sněhu.“ (IQ 160) „Faction – je to jiné, než na co jsme zvyklí, ale dobré. Nečekal jsem, že bude tak zábavná, vykouzlila mi úsměv na tváři.“ (IQ 162) „Lehce ovladatelná, carving dokonalý. Zároveň dokáže projet boule a pozitivně reaguje i na sebemenší impulz, který jí dáte. Ideální pro střední rychlosti. Jsem naprosto spokojená.“ (IQ 129)
Novinka Dancer 79 je hravou, přívětivou lyží pro sportovní lyžování nejen na odpolední sjezdovce, která (v našem případě pod lehčím jezdcem) hravě zvládne i delší, sportovní a carvingové oblouky. Rychle a ochotně přehraňují, ve středním oblouku umí být i velmi sportovní, přitom je snadno ovladatelná, takže poslechne i lehčí nebo méně zkušené lyžaře.
Závěr
Dancer 79 je sportovní, přívětivá a výrazně univerzální lyže pro celodenní lyžování s akcentem na rozježděnou sjezdovku. Takřka všichni je hodnotili pozitivně. Snadno se ohýbaly, a přitom z nich lyžař dostal i nějaký ten rebound do dalšího oblouku. Prostě dobře vyladěný sportovní allmountain, který sice nebude dosahovat výkonu dvoutitanalových sportovních modelů na tvrdé sjezdovce, ale ve vodivém sněhu jim už beze zbytku konkuruje. Testovaná délka 172 cm je spíš pro drobnější lyžaře a dámy, pokud patříte jinam, sáhněte po delších.
a co Faction Dancer 2? V porovnání s Dancer 79 je to dost jiná kategorie, díky delšímu rockeru a centrálnímu montážnímu bodu se chová jako kratší lyže s výrazným freestylovým charakterem. Lze na něm i běžně lyžovat, pokud odhlédnete od zažitých požadavků sjezdovkových lyžařů a zvyknete si na kratší špičku, delší ocas a rocker, a tím ovlivněný styl jízdy. Potom překvapí dobrou stabilitou, ale i vysokým stupněm zábavnosti. Zejména lyžaři s aspiracemi na hravější ježdění na rozbité sjezdovce nebo mimo ni budou nadšeni, ovšem i naši tradičně stavění testéři byli spokojeni: „Čekala jsem ji hůř ovladatelnou, protože je o 20 cm vyšší než já. Ale překvapila mě, hned dělala přesně to, co jsem chtěla.“ (IQ 129) „Hravá, veselá na odpolední ježdění super!“ (IQ 146)
H L aV ní VL a S tn OS ti parádní design, neotřelý styl hravé, stabilní a ovladatelné, přesto i sportovní mladým lyžařům a lyžařkám splní všechny sny, estetické, stylové i jízdní
Cena BeZ VáZání: 16 690
LINE Pandora 92
Line Skis je americká značka s freestyle a freeride kořeny, ovšem dnes vyrábí lyže pro různorodé použití – bývají odvážně tvarované nebo odlehčené, s důrazem na lehkost, hravost a mladý design. Do testu jsme dostali univerzální model Pandora 92.
Pandora 92 je součástí stejnojmenné kolekce, která zahrnuje modely v šířkách 85, 92, 99 a 106 mm. Typově je to univerzální allmountainová lyže pro široké spektrum jezdců – od pokročilých po experty – kteří ocení všestrannost a svižnost na různém povrchu a v rozmanitých podmínkách. Jak napovídá šířka 92 mm pod botou, měla by si snadno poradit s odpoledními podmínkami i lehkým freeridem. „Pandory“ si pamatujeme jako dámský model, ale to už neplatí –jde o unisex všestranné lyže, které by neměly být ani příliš náročné, ani příliš robustní – s osikovým jádrem, které se směrem od středu zužuje na obě strany, aby vytvořilo plynule měkčí flexi na koncích lyží. Jak to funguje v praxi?
Co pRozRadIL tEst:
Jsou to allmountain lyže, velmi lehké (1 630 gramů při délce 175 cm) a velmi hbité. Právě hbitost v kombinaci se stabilitou a klidem při jízdě v rozličných podmínkách na testéry zapůsobila. Flexe se velmi plynule změkčuje od středu na obě strany, což umožňuje pružně a přesně reagovat, zejména v nerovném terénu (odpolední sníh, muldy, neupravený terén) tyto schopnosti vyplavou na světlo světa podobně snadno, jako samy lyže vyplavou na povrch v hlubokém sněhu. Pro robustnější jezdce pak existují také v širších variantách (až 106 mm).
závěR:
Hbité a hravé allmountain lyže pro velmi široké spektrum lyžařů. Poměrně rychlé přehranění a ply-
NoRdICa Dobermann Multipista DC
Nordica Dobermann je značka elitní kvality a zacílení na ty nejlepší. Nový model
řady, Multipista, by ale měl být univerzálnější než sportovnější Multigara a – jak už samotný název napovídá – připraven k tomu zvládnout jakoukoliv sjezdovku. Testovali jsme ho v délce 180 cm.
Mírně širší sjezdová lyže je určená pro sportovní lyžaře a celodenní lyžování v jakýchkoliv podmínkách a i díky upravenému rockeru jistější v rozbitém terénu. Dvojitý titanal s dřevěným jádrem a elastomerem pro tlumení vibrací (Double Core) naznačují, že půjde o vyladěnou, spíše sportovní lyži, větší rádius zase to, že nejlépe jí bude ve středních až delších obloucích a na hranách.
Co pRozRadIL tEst:
Podle testérů jde o všestrannou lyži využitelnou v jakýchkoliv podmínkách na sjezdovce. Její celkový projev je přívětivý a ovlivňuje ho i dopředu posunutý montážní bod. Ten usnadňuje zahájení oblouku, stabilizuje předozadně, přidává „fun faktor“, ale omezuje rebound
z patky. Lyže umí rychle reagovat, je hravá a zábavná – dalo by se možná říci, že má charakter, který obzvlášť ocení mladší generace lyžařů. Vyžaduje ale aktivní přístup a trochu vyšší rychlost. Zejména pokročilými a sportovními lyžaři je vnímána jako příjemný všeuměl, který má limity ve chvíli, kdy se chcete opravdu naplno položit do konkrétního stylu – zvládá vše, ale v ničem nevyčnívá. „Díky rockeru je velmi přátelská v zahájení oblouku. Když pak dojde na jízdu po hraně, skvěle drží.“ (IQ 148) „Všestranná. Hravá. Do postupně se měnícího terénu – od nového sněhu až po rozježděné oraniště...“ (IQ 137) „Tvrdost lyže pomůže při delších obloucích vyjetých po hraně.“ (IQ 159)
nulá flexe z nich dělají vhodný nástroj i pro středně pokročilé lyžaře, kteří nechtějí skončit s první odpolední muldou a rádi pokoušejí prašan vedle sjezdovek. Oceňují je ale i experti. Pandora lyžaře učí mít rád i složitější terén a pomáhá najít zábavu tam, kde sjezdovkové lyže už končí. Je to ten druh lyže, která podporuje i pomalejší jízdu, byť exceluje ve střední, a to z ní dělá zábavnou parťačku pro celodenní lyžování s cílem hlavně si to užít.
Cena BeZ váZání: 13 400 Kč
závěR: Trochu nevšední kombinace vlastností: univerzální, výkonná, tuhá, a přitom hravá. Lyže na různé sněhové podmínky nabídne každému něco, rychlí ocení stabilitu při rychlosti a carvingový charakter, středně pokročilí a mladší zase snadné ovládání a hravost. Před koupí ji vyzkoušejte –někoho nadchne, ale nutně ne všechny – konzervativní lyžaři podle nás ocení spíš model Multigara.
Cena s váZáním: 29 990 Kč
Testováno
týmem
testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda
Quechua Patrol 90
a ještě něco navíc
Tovární značky spadající pod koncern Decathlon patří již řadu let ke stálicím evropských hor, pohoří a zimního sportovního sortimentu obecně. Redakčním testem nám v minulosti prošly lyže značky Wedze. Letos přicházejí sjezdové lyže s novinkou pod značkou Quechua – k testu jsme dostali velmi zajímavý kousek s modelovým označením Patrol.
Katalogové označení „Patrol“ jsme v minulosti mohli najít u koncernového sourozence, zmiňované značky Wedze. Těžko říci, zda si lyže Quechua nesou něco z DNA těchto modelů. Co ale víme s jistotou, že se francouzským konstruktérům (a rakouské výrobě) povedl velmi zajímavý sportovní univerzál, který snese přísná testovací měřítka.
Klasická konstrukce neurazí
Proč se pouštět na tenký led experimentování, když je spousta dobrého již vymyšleného. Lyže má klasické sendvičové dřevěné jádro, ABS bočnice a klasický camber. Ten je ve špičce i patě doplněn velmi mírným rockerem, přesně tak akorát pro snadné ovládání, převážně v zahájení oblouku. Velmi kvalitně působí řemeslné zpracování produktu, od detailu, jako je solidní kovové zakončení na patce lyže, přes vysoce kvalitní a odolnou vrchní fólii až po důvěryhodnou sintrovanou skluznici. Testovaný pár měl naprosto ideálních 178 cm s poloměrem oblouku 18 metrů a šířkou pod botou 88 milimetrů. Design je decentní, laděný do odstínů šedé s červenými bočnicemi a částmi skluznice. A pozorným neunikne ani logo celého koncernu Decathlon, což je na lyžích z této francouzské společnosti novinka.
Super zážitek. na lyži jsem si nemusel nijak dlouho zvykat. Bavila mě od první zatáčky.
Michael Turek, autor recenze
Co prozradil test
Kdo nechce nebo nepotřebuje na sjezdovce makat s obřačkami nebo krátkými slalomkami na nohou, zvolí většinou něco mezi tím. Tedy tzv. cross-over lyži, která svým poloměrem i délkou spadá přibližně někam mezi přísnou SL a někdy už moc dlouhou GS lyži. Délka 178 cm a střed skoro 90 milimetrů by mohl na někoho působit již jako velmi mohutný a spíše „hodně terénní“ allmountain nástroj, ale pocity našich testerů jsou jiné – výrazně přívětivější. „Lyže se chovala naprosto fantasticky, jako sportovní univerzálka, která umí v pohodě střední rádius, snese trochu té rychlosti, ve které je zároveň dostatečně stabilní. Pocitově byla velmi agilní a živá. Střed lyže se jeví spíše jako 75–80 milimetrů, nikoliv 88 milimetrů. Všechny povrchy, kromě tvrdého ledu, lyže zvládala bez bázně a hany. Torzní tuhost i průhyb lyže jsou velmi vyvážené a rebound je příjemně funkční,“ popisuje jeden z trefných komentářů.
Kam a pro koho?
Je to typická lyže na celý den se silně univerzálním charakterem a nemalým sportovním potenciálem. Ocení ji zejména lyžaři, kteří lyžují až do odpoledne nebo si občas i odskočí vedle sjezdovky za napadaným prašanem. Kdo chce jezdit jen po manšestru, stačí mu lyže užší. Námi testovaná délka 178 cm velmi dobře sloužila i lyžařům vyšším a těžším a všem, kdo jezdí rychle a sportovně. Model bude dostupný i v kratší variantě 162 a 170 cm, které budou sedět pro změnu lehčím a menším lyžařům a lyžařkám. Nemůžeme nezmínit velmi dobrý poměr cena/ výkon, asi ještě lepší, než je u produktů z Decathlonu typický.
Parametrylyže:
testu178cm)
Výho Dy
plynulý průhyb, vedení oblouku a dobrá torzní flexe poloměr lyže – není problém oblouky zkrátit nebo naopak lyžovat mírně přes konstrukční rádius decentní, ale moderní design neVýho Dy jízda na velmi tvrdé sjezdovce
VENOM 3D SL
MIKAELA SHIFFRIN
Hybrid mezi konzervativní a moderní školou, mezi klasikou a divokým mládím.
Petr socha, autor recenze
Rossignol Arcade 88
tahle lyže není pro starý
Rossignol arcade 88 je nová allmountain lyže, která podle výrobce přebírá hodně závodních genů, a přitom nepotřebuje upravenou sjezdovku. Rossignol ji staví jako univerzální lyži pro zkušené jezdce, ale i pro ski-patroly, a dokonce lyžařské instruktory.
Co se týče konstrukce, lyže adoptovala mnohé top technologie Rossignol: Je to poctivý sendvič s celodřevěným jádrem z topolu, titanalovým plátem a plnými bočnicemi.
Nechybí LCT optimalizující torzi, V-A-S a Air Tip pro klid špičky a snadnou manévrovatelnost.
Na první pohled vystoupí krátký rádius: 15 m při 178 cm délky (135–88–124 mm).
Co prozradil test
Arcade 88 je další smělý mix přístupů ze sjezdovkového a freeride lyžování – anebo by se taky dalo říct hybrid mezi konzervativní a moderní školou, mezi klasikou a divokým mládím. Vychází z toho ve výsledku lyže s poměrně širokým záběrem – ale také s úměrnými limity a specifickým charakterem. Zažijete na ní – pokud najdete cestu, jak na to – carvingové přetížení, ale spíš touhu vypadnout mimo pistu do prašanu, a dokonce i snowparku. Ztratíte důvod, proč kvůli lyžování ráno vstávat…
Vrcholná konstrukce může za to, že lyže je poměrně tuhá, vhodná pro sportovní lyžování. Na druhé straně její šířka je při přehranění už cítit a v ledových podmínkách nutí (všechny s nedokonalou jízdní technikou) ustoupit ke kompromisu. Oblouk zahájí rychle, najdete v ní odezvu z freeridových řad značky i něco jako „tradiční rossignolovský klid“. Jízdní pocit i potenciál lyže významně ovlivňuje umístění montážního bodu, které po vzoru freeski lyží leží více vepředu, než je běžné u ryze sjezdovkových lyží. Někomu – hlavně starším klasikům – to může vadit, mladší a méně vyhranění lyžaři to naopak
ocení. Delší ocas a kratší předek lyže vyžaduje specifické zatěžování pro vedení oblouku na hraně, na druhé straně zahájení oblouku proběhne pověstným lusknutím prstu, což přidává na ceně akcií pro hbité a rychlotočivé lyžaře, a naopak ubírá těm, kdo se rádi oddávají jízdě na dlouhé hraně. „Když už se zařízne, drží a je spolehlivá, hlavně chce ale točit, což je v dané délce překvapivé.“ (IQ 145) „Přechod z hrany na hranu je rychlejší, než by člověk čekal, ale závodní lyže to zdaleka není, spíš univerzálka pro různé podmínky.“ (IQ 122) „Montážní bod je dost vzadu = snadno otáčí, klidně i smykem, za to poskytuje výraznou předozadní oporu. Na hraně září v měkčím terénu, ale chce to maličko adaptovat techniku. Sama zahajuje, ale málo táhne.“ (IQ 151)
Pro koho a kam?
V délce 178 cm dává Arcade 88 největší smysl pro slušně jezdící lyžaře s otevřeným lyžařským srdcem, kteří nehledají pouze krouživý carving, ale vydají se i mimo sjezdovku nebo do snowparku. I přes svou délku zvládá v pohodě krátký smýkaný oblouk, naopak ne každému dodá zážitek z obřačky. Typický uživatel? Ne ten, kdo ráno čeká s nabroušenými lyžemi především na první manšestr, ale naopak někdo, kdo si lyžování užívá jak na upravené pistě tak i v jarním odpoledni v rozbitém a neupraveném terénu a neřeší závodní orientaci.
Hlavní vlastnosti
širokopásmová lyže na všechny typy sněhu kvalitní konstrukce = vysoká stabilita a dobré tlumení naladěna na snadné točení
zaujme jejich přesah snad do všech myslitelných kategorií.
Dnes už legendární univerzálky Stance, které spatřily světlo světa poprvé v sezóně 2020/21, stačily projít mnoha změnami. Zatímco jejich první generace byla jako nekompromisní tank, druhá se chovala spíše jako neprůbojný a hodný strýček. Na trh jde generace třetí, která si vzala vše dobré z těch předchozích a vyladila své vlastnosti dále k dokonalosti.
Design, recyklované materiály, allmountain. Skvěle vyvážená autor recenze
tvrdším krásně drží, mají pěknou odezvu. Pocitové užší, než ve skutečnosti jsou.“ (IQ 160) Fajn allmountain lyže, pěkně fungovala především na měkčím povrchu. A design – třešnička na dortu!“
Výho Dy třetí generace v sobě spojuje to nejlepší z předchozích dvou velmi snadno ovladatelné, klidné a agilní pro lehčí jezdce solidní i na pevném povrchu využití recyklovaných materiálů jsem
Aktuální kolekce má 6 modelů v šířkách 80, 82, 84, 86, 90 a 96 mm pro kluky a 4 modely s doplňkovými 88 mm pro holky. Všechny se kromě svých milimetrů pod botou odlišují konstrukcí. Základem je topolové jádro, u dámských 84 a 88 a pánských 90 a 96 je celodřevěné jádro kombinací topolu a karuby. Poslední dva jmenované modely jsou vyztuženy dvěma titanaly, ostatní mají titanal jeden, případně v kombinaci s karbonem. Celou konstrukci pak doplňují zesílené ocelové hrany pro zvýšení počtu servisních cyklů.
Stance Pro 86
Model Pro 86, který jsme testovali v délce 177 cm, využívá technologii Powerflex Ti. Nejsou to standardní dva titanalové pláty po celé délce a šířce lyže, ale spíše vložené titanalové vrstvy v různé délce i tvaru, které spolupracují se zbytkem konstrukce tak, aby jí ponechali její hravost,
průhyb a přizpůsobivost, a zároveň zajistili dobrý grip i na tvrdší upravené sjezdovce.
Jaké jsou a pro koho?
Jejich domovským prostředím je měkký povrch a střední nebo mírně rychlejší tempo. Protože mám srovnání s vyššími modely Stance 90 a 96, vím, že pokud chcete takové lyže použít opravdu na všechno, musíte sáhnout právě po těch širších – ty drží jako přibité i na ranním ledě. Užší „osmdesátšestky“ jsou určeny pro klidnější jezdce, kteří hledají celodenní pohodu, navíc na designově ojedinělém kousku z dílny francouzského výrobce. Při 17 metrech poloměru a s výrazným rockerem ve špičce jdou do oblouku jako po másle a cokoliv od 14 do 20 metrů jim není cizí. Do kratšího poloměru se zmáčknou, ale není to zábava pro žádného ze zúčastněných. Nadchnou spíše jistotou a stabilitou
než dynamikou a emocemi, i když to také nemusí platit pokaždé a pro každého. Zatímco agresivní a těžší jezdci sahali jednoznačně po tužších modelech, děvčata a chlapci nižších váhových kategorií s hravou technikou si je chválili jako ideální kombinaci šířky a tuhosti. Jedná se zkrátka o typický allmountain, který se svým tvarem už vzdálil lyžím určeným na sjezdovku a vyniká stabilním a klidným projevem na povrchu, kde většina sportovců končí a jde domů. Čerstvý sníh, boule, jarní břečka… To všechno umí s převahou, v šířce 86 mm si navíc zachovávají i příjemnou hbitost a ovládání.
Co říkají testéři?
„Hbitá a opravdu zábavná – s nižší hmotností a měkčí konstrukcí lyže nebude tak dobře fungovat na ranní zmrzlé sjezdovce.“ (IQ 158) „Akorát pevná, univerzální, i na
Parametrylyže:125–86–107, R: 17m(vtestu177cm)
Sledujte videorecenzi na www.SNow.CZ/test-sjezd
S vázáním: 22 400 Kč
Stöckli Laser MP, MX a Montero AW Třikrát Stöckli pro dámy
Švýcarské Stöckli si spojujeme zejména s přesnými, výkonnými a technologiemi vybavenými modely pro nejnáročnější klientelu. Do ní ale patří i dámy – a Stöckli to vidí. Vyvíjí proto specifické modely nikoli jako zmenšeniny unisex typů, ale hledá a v konstrukcích zohledňuje specifika ženské části populace.
eny jsou jiné než muži. Mají jinou stavbu těla, například níže položené těžiště, odlišné silové předpoklady, a nakonec i odlišná očekávání a motivace ke sportu. Stöckli proto vyrábí dámské modely tak, aby je právě ženy ocenily. Stojí na vlastních jádrech s měkčím průhybem (Softflex), mají přeladěné geometrie a využívají lehčí materiály. V nabídce značky pro něžnou polovinu lidstva dominují tři modely: vedle dvou ryze sjezdovkových Laserů MP a MX i univerzálnější Montero AW. Který ale pro tu svou vybrat?
Dámská sportovní mašina
Laser MP je ryze dámský nástroj na svižný carving se štíhlounkým pasem (67 mm), který nabízí nejdynamičtější jízdu, rychlé přehranění, nekompromisní držení na hraně. Berte ho, pokud je vaše milá opravdu sportovní lyžařka, která má vyhraněnou techniku, ocení přesnost, agilitu a hravost lyže na tvrdé pistě. Laser MP miluje upravený manšestr a krátké až střední oblouky a nejvíc radosti vrací ve svižném rytmu i rychlosti.
Komfortní carving
Laser MX už je znatelně pohodovější lyže s univerzálním spektrem sjezdovkového využití: zvládne i mírně rozježděný terén (pod botou má 71 mm), byť i on si nejvíc lebedí na vyžehleném manšestru. V nabídce má sportovní carving, ale i mnoho dalších režimů, aby se lyžování chtivá dáma nasytila podle chuti. Shrnuto a podtrženo je to komfortní a civilizovaná lyže pro celodenní ježdění obsahující sport i odpočinek. Nejraději má střední rychlosti, přičemž ale vůbec nenutí do neustálé fyzické angažovanosti.
MiMo sjezdovku na sjezdovku
k r átký oblouk dlouhý oblouk
PoM alá jízda rychlá jízda
Montero AW je už poctivý allmountain s 80 mm pod botou, který slibuje plnohodnotné lyžování nehledě na podmínky sjezdovky – není problém, pokud si bude chtít vaše polovička přispat, skvěle se povozí i odpoledne v měkčím sněhu a na rozbité pistě. Není to lyže pro paničky, ale povedený sportovní nástroj, který ocení technicky vyspělé lyžařky s ambicemi jezdit aktivně a dlouho přes den, i když stav tratí není ideální. Pokud majitelka trochu umí, na Montero AW si užije odpolední muldy nebo natátý jarní firn, i bezpečný carving na ranním manšestru.
MiMo sjezdovku na sjezdovku
k r átký oblouk dlouhý oblouk
PoM alá jízda rychlá jízda
MiMo sjezdovku na sjezdovku
k r átký oblouk dlouhý oblouk
PoM alá jízda rychlá jízda
STÖCKLI Montero AS
Montero AS je model tak trochu schovaný ve stínu mezi ostatními hvězdami kolekce Stöckli. Má přitom obdobnou konstrukci jako modely řady Laser, jen geometrii přesahující do odpoledního rozbitého sněhu. Testovali jsme ji v délce 172 cm.
Konkrétně tento model využívá odlehčené jádro z topolu a buku, k němuž pro tuto sezónu přidává Tip & Tail Flex technologii, která cíleně ovlivňuje mechanické chování špičky a patky – lyže má proto harmoničtěji nasazovat a ukončovat oblouk bez ztráty stability. Nový je i 3D shape a zesílení v oblasti vázání.
CO prOzradIL TeST:
Klame tělem. Pod maskou klidného allmountainu se skrývá energií nabušená, hravá a přesná lyže fungující nekompromisně i na tvrdé sjezdovce – ostatně její šířka 76 mm je tak něco mezi sjezdovkovou a allmountain lyží. Testéři se shodují: „Úžasně vyladěná, přestože allmountain, má v sobě sportovní srdce… Zábavná, živá, hravá, přesto stabilní a spolehlivá. Umí po hraně i smykem, k ničemu nenutí,
ale nudu na ní nezažijete.“ (IQ 151) Anebo: „Čekal jsem línější lyži, ale vyklubala se z ní střela, která atakuje řadu Laser – a zejména v jarních podmínkách ji plnohodnotně nahradí.“ (IQ 156) A do třetice: „Všestranná, výborná na tvrdý i rozježděný kopec.“ (IQ 152) Všechny nadchlo rychlé přehranění, okamžitý záběr hrany a přívětivý charakter lyže, která je živá, ale přitom klidná a drživá. Stabilní je i ve vyšším tempu a vysoký faktor zábavy drží přes celý den s proměnlivými podmínkami.
závěr:
Montero AS je utajovaný klenot, švýcarsky precizní lyže určená sportovním a technickým jezdcům, kteří vyžadují přesnou a zábavnou lyži na celodenní ježdění. V podstatě svým
TOKO Nová éra rychlosti
Tipněte si, v jakém roce byly na olympijských hrách poprvé oficiálně servisovány lyže. Odpověď najdete na konci tohoto článku, ale napovíme, že to bylo již v první polovině minulého století.
Už od té doby je švýcarská značka Toko úzce spojena se světem elitního lyžování. A právě z tohoto dlouhého závodního dědictví vznikla i zatím poslední inovace, do které se promítly roky testování, práce s týmy a neustálého hledání rychlosti. Díky této inovaci si teď mohou závodní know-how užít i ti, kteří jezdí jen pro radost.
Toko totiž otevírá novou kapitolu svého příběhu
Fluor-free éra závodních top finišů posouvá hranice toho, jak může lyže jet. Technologie stvořená pro Světový pohár je nyní dostupná každému lyžaři, který miluje rychlost.
Jet Liquid Top Finish, Jet Powder Top Finish a zbrusu nový Jet Bloc Top Finish
Tři různé přístupy k jednomu cíli – co nejrychlejší, nejplynulejší a nejefektivnější skluz – a to vše 100% bez fluoru.
Jet Powder Top Finish je volbou těch, kdo chtějí z lyží dostat absolutní maximum. Díky speciální receptuře poskytuje dlouhotrvající top speed, výjimečné odpuzování vody i nečistot a velmi hladký skluz od prvního do posledního oblouku.
Jet Liquid Top Finish přináší jednoduchost, která nemá konkurenci. Stačí nastříkat, nechat krátce zaschnout a můžete vyrazit. Technologie Polyanos zajišťuje výborné zrychlení a okamžitý efekt – ideální pro rychlou přípravu přímo před startem.
potenciálem kopíruje hravější modely řady Laser, řekněme třeba proslulý SC, k tomu navíc přidává širší rozmezí sněhových podmínek, ve kterých se plně uplatní, a taky decentní design, který neevokuje závodní prostředí. V testované délce preferuje krátké a střední oblouky, po hraně i smykem. Pokud chcete jedinou lyži na všechno on-piste lyžování, Stöckli Montero AS je za nás rozhodně jeden z horkých favoritů.
Cena s vázáním: 38 725 Kč
Jet Bloc Top Finish je nejnovější posilou Jet řady – praktický rub-on blok, který funguje tam, kde se podmínky neustále mění. Poskytuje okamžité zrychlení, vyšší maximální rychlost a díky vysoké odolnosti proti oděru i stabilní výkon na dlouhou dobu. Je navržený tak, aby spolehlivě pracoval napříč širokým rozsahem teplot a typů sněhu.
A nakonec správná odpověď: k prvnímu oficiálnímu servisování lyží na olympijských hrách došlo v roce 1948 ve Svatém Mořici. Tak dlouho už značka Toko hledá cesty, jak udělat z těch nejrychlejších ještě rychlejší.
Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha
BLizzArd
Od tesařské dílny k unikátní technologii
Cesta od poválečné tesařské dílny zakladatele značky Toniho Arnsteinera k revolučnímu dřevěnému jádru True Blend byla dlouhá, ale protkaná mnoha úspěchy na závodních svazích i technologickými inovacemi, které rakouská značka často uvedla na trh jako první. A zůstává to tak i dnes.
Lyže, které psaly dějiny
Příběh Blizzardu je fascinující historií alpského lyžování. Po prvních dřevěných lyžích na sklonku 40. let přišla v roce 1953 registrace značky Blizzard a rok nato revoluční polyethylenová – kofixová skluznice, kterou jako první výrobce na světě začal používat pro sériovou výrobu.
Kvalitu nové značky brzy potvrdily první úspěchy na závodech. Již v roce 1958 získala Švýcarka Frieda Dänzer první mistrovský titul v kombinaci a v roce 1964 zářila Christl Haas na zimních olympijských hrách v Innsbrucku,
kde získala zlato ve sjezdu. Během 80. let značka vyrostla k roční produkci půl milionu párů a v roce 1996 stál Blizzard u zrodu moderní éry lyžování, když představil jedny z prvních carvingových lyží. Neustálá snaha o vývoj a posouvání hranic jsou pro značku typické dodnes i pod křídly Tecnica Group, kam Blizzard vstoupil v roce 2006.
Když dřevo myslí za vás
Jednou z nejvýraznějších technologií na trhu sjezdových lyží je dnes unikátní dřevěné jádro Trueblend. Blizzard je aktuálně jediný na světě, kdo s technologií skladby dřevin s různou hustotou a tvrdostí pracuje na této úrovni. Jádro rozdělené na tři zóny podle tvrdosti je precizně složeno z různých druhů dřeva tak, aby bylo v oblasti pod vázáním tuhé, ve špičce a patě naopak měkké a ohebné a v přechodech mezi nimi plynule flexibilní. Zní to komplikovaně, ale projev hotových lyží na kopci je naopak velmi jednoduchý, harmonický a stabilní. Unikátní jádro Trueblend doplněné dalšími technologiemi pro jeho vyztužení najdete napříč všemi sportovními řadami kolekce, která se z velké části stále vyrábí v domácím Rakousku.
Lara Colturi
Ceccarelli je s Blizzardem spojena odmala a nyní přichází doba, kdy promlouvá do těch nejvyšších příček závodního lyžování. Ve věku pouhých 18 let už má na kontě čtyři umístění v top 3 Světového poháru v disciplínách slalom a obří slalom a je považována za jednu z největších nadějí nastupující generace.
Tradice a inovace
Blizzard se vydal trochu jinou cestou než velké konkurenční značky. Peníze investuje především do vývoje, ale následně také do precizního výrobního procesu. Jeho top modely jsou vyráběné precizními technologiemi ve firemním centru, rakouském Mittersilu – kvůli tomu i vyspělým technologiím se top modely Blizzard řadí do vyšší cenové úrovně. Že je ale poměr cena/výkon výhodný, pochopíte, když se na současných blizzardech doopravdy svezete.
Že to celé funguje, potvrzují výsledky. Současný závodní tým Blizzard – Tecnica není nikterak velký, firma totiž sází na podporu mladých talentovaných lyžařů, které si v průběhu času hýčká, až dospějí k vrcholu. Aktuálně nejzářivějším příkladem je Lara Colturi. Dcera olympijské vítězky Daniely www.blizzard-tecnica.com
LYŽAŘSKÁ SPECIÁLKA SLAVÍ 20 LET
Servisní
Držák lyží, SNB a běžek
Stereo SKiS
Lyže z kolébky lyžování
Historie lyžování a Norsko nepochybně patří k sobě.
Země nádherné přírody, perfektních lyžařských podmínek a nespočtu svahů k ježdění.
Norsko, které nám přineslo lyžování, jaké známe dnes, nám dnes přináší i značku
Stereo, která chce navázat na historii a vrátit norský lyžařský průmysl na výsluní.
Stereo = hudba spojená s lyžováním
Pokud hrajete nebo posloucháte jakoukoliv hudbu, chcete, aby její tony byly vyvážené, čisté a precizně vyladěné – a přesně to samé chcete jako lyžař najít v lyžích. Čistý požitek z jízdy, s precizním vedením oblouků a pocitem maximální kontroly. Tohle všechno si v Norsku uvědomují a s tím také své lyže vyvíjejí. Právě díky tomuto spojení vznikl název Stereo.
Stereo skis x Kjetil Andree
Aamodt
Když chcete vyrábět ty nejlepší lyže na světě a vrátit tak norské lyžování zpět na výsluní, potřebujete k tomu ty nejlepší lidi, lidi, kteří budou mít stejný zápal a chuť pro věc jako vy. Když v roce 2017 přišli majitelé Stereo skis za norskou legendou alpského lyžování, několikanásobným vítězem Světového poháru a vítězem olympijských her a představili mu svoji vizi, Kjetil se bez váhání do projektu zapojil. Dnes se podílí na vývoji všech modelů sjezdových lyží pro
Stereo skis jako hlavní vývojář a testér. To, že si za lyžemi stojí, dokládá i jeho podpis na každém modelu, na kterém se podílel. Samozřejmě Kjetil není na vývoj a testování lyží sám. Součástí týmu je i Švýcar Kili Weibel, člen švýcarského demo teamu a jedna z největších osobností instruktorského lyžování na světě.
Lyže Stereo
poháru a pro normální lyžaře jsou nepoužitelné. Hned po první jízdě se ale naše obavy rozplynuly. Lyže jsou perfektně poddajné, skvěle drží na hranách, ať už při rychlých carvingových obloucích, nebo při kratším smýkaném oblouku.
To, jak je lyže perfektně vyladěná, nejvíce lyžař pocítí na výjezdu z oblouku, kdy mu lyže vrátí investovanou energii v podobě reboundu, a zahájení dalšího oblouku tak bude daleko hladší.
Kolekce lyží Stereo je relativně široká, svého favorita si tam najde každý, ať už jste vyznavačem dlouhých oblouků, slalomových lyží nebo zkrátka jen chcete jeden model do všech podmínek. Navíc díky čistému designu vás lyže neomrzí a budete si tak moci užívat pocit z jízdy naplno.
Stereo skis ve Světovém poháru
To, že to značka se svou existencí myslí vážně, dokazuje, že už v letošním ročníku Světového poháru budeme mezi brankami vídat na lyžích Stereo jednoho závodníka norského týmu.
Věříme, že budoucnost lyží Stereo bude skvělá, neboť jako jedna z mála značek na trhu nabízí perfektní lyže, postavené bývalým závodníkem, ale vyladěné pro sportovní a nadšené lyžaře, kteří hledají ten nejlepší pocit z jízdy bez kompromisů a s DNA závodní lyže.
Když jsme poprvé měli možnost otestovat lyže značky Stereo, trochu jsme se obávali, aby lyže nebyly příliš tvrdé, nepoddajné, zkrátka takové, jaké se používají ve Světovém www.stereoskis.com
Komplexní služby pro lyžaře
prodej & servis & půjčovna | testcentrum & bootfitting
KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ
Specialista na lyžování s 20letou praxí
Nová značka lyží, které si u nás můžete zapůjčit, otestovat či koupit
Völkl Peregrine 82
Ostrý univerzál
na všechno
Řada Peregrine oslovuje lyžaře již druhým rokem a cílí na sportovní střední třídu. V podání značky Völkl to ale znamená mimo jiné nekompromisní výkon – řada Peregrine sice nepatří mezi skutečně závodní, ale vsadíme se, že i závodník by si na takové lyži pošušňal. Konkrétně nyní mluvíme o Peregrine 82 – hybridu mezi rychlou lyží na sjezdovku a širokopásmovým modelem do rozličných podmínek.
Lyže (s geometrií 128–82–111) preferují v první řadě carving na pistě, ale už je jim celkem jedno, v jakém je ta sjezdovka stavu. Jejich poctivá a inovativní konstrukce nemá problém s držením na ranní tvrdé pistě, stejně tak jako v rozježděném firnu jarního odpoledne. Pokud od lyže očekáváme stabilitu a průchodnost, i když se povrch rozjezdí, pak už těžko počítáme s tím, že bude i bleskově reagovat a agilně zatáčet – Völkl Peregrine 82 je výjimka. Na základě ohlasů testérů (nejen) ze SNOW víme, že je schopná zatočit „na myšlenku“. Čím to je?
Konstrukce Völkl
Samozřejmě to není jen boční křivkou, ale i dalším komplexem technologií. Třeba obvodový rám z titanalu (Tailored Titanal Frame) je „šitý na míru“ jednotlivým délkám – delší dostávají více kovu pro vyšší tlumení a přímější přenos sil, kratší méně pro lepší obratnost a manévrovatelnost. Tenčí Ti výztuha pod vázáním zklidní střed lyže, aniž by omezila průhyb.
Karbon v oblasti špičky (Tailored Carbon Tips) je orientován po směru silových vektorů, takže špička reaguje rychleji a přesněji, s menší námahou při zahájení oblouku. Inovativně aplikovaná skelná vlákna (3D.Glass) zvyšují torzní tuhost, plné bočnice bezztrátově přenáší tlak na hranu.
3D Radius
Sidecut
Do velké míry tím, že nabízí unikátní geometrii: Tři efektivní rádiusy podle zóny lyže. Například v délce 172 cm má tzv. R1 (na špičce) cca 25 m, přestože hlavní centrální R udává 14,1 m – to umožní klidný nástup do oblouku, ale poté možnost jeho významného zkrácení až takřka ke slalomovému režimu –pokud chcete. Výjezd je díky R3 (22 m) zase klidnější. Taková geometrie se nekoncentruje na jeden typ oblouku, ale právě naopak umožňuje variabilní volbu stopy podle aktuální touhy lyžaře, sklonu, stavu tratě, rychlosti…
V testech SNOW jí testéři přiznali „univerzálnost bez výrazných slabin, vysoký výkonový strop a stabilitu, přesto ochotu k jemnému vedení i smyku“.
Oboje má za následek jistotu vedení a optimalizaci torzního a podélného ohybu projevující se jízdní harmonií.
Obecné ohlasy
Z terénních dojmů testérů vyplývá, že Peregrine 82 vyniká rychlou, přesnou iniciací, stabilitou i ve vyšších rychlostech a nadprůměrnou použitelností na měkčím svahu, kde prodlužuje okno kvalitního lyžování. Pro reálné každodenní podmínky nabízí vyvážený mix přesnosti a tolerance. Vhodná je pro středně pokročilé a lepší lyžaře, ale ochočí si ji i lehčí jezdci a jezdkyně. Splňuje opravdu vysoké a mnohdy protichůdné nároky na lyži, která má sloužit celý rok a pro všechny představitelné jízdní režimy.
Klíčové technologie
128–82–111 mm; 3D Radius Sidecut; Tailored Carbon Tips; Tailored Titanal Frame + steel band; 3D.Glass; Full Sidewall; iPT Lowride XL; skluznice P-Tex 4504. Vyrobeno v Německu.
Jedny brýle na všechny podmínky
TŘI TOP TECHNOLOGIE integrované v jednom zorníku
We Design For Sport GIrO
Americká značka Giro, která stála doslova u zrodu moderních lyžařských přileb, vstupuje do sezóny 2025/26 s novým dynamickým logem, svěžím vizuálním stylem a odvážnější paletou barev. Giro tak potvrzuje svou pověst značky, která kombinuje špičkový
hvězdy kolekce 2025/26
Orbit a Aria – vrchol luxusu
Modely Orbit a Aria představují to nejlepší, co značka dokáže nabídnout. Prémiové materiály, integrované štíty s technologií VIVID, čisté linie a naprosté pohodlí. Pro lyžaře, kteří chtějí maximum stylu i bezpečí.
design, inovace a hluboké porozumění potřebám sportovců.
Technologie, kTeré chrání a posouvají dál
Spherical Technology Powered by MIPS
Nejvyspělejší ochranný systém značky Giro vznikl ve spolupráci se švédským MIPS. Dvě na sobě nezávislé skořepiny umožňují při nárazu mikropohyb, který minimalizuje rotační síly působící na mozek. To vše bez kompromisů v komfortu, hmotnosti nebo ventilaci.
VIVID – čistý výhled za každého počasí Optická technologie VIVID, vyvinutá ve spolupráci s firmou Zeiss, zvýrazňuje kontrast, filtruje přebytečné modré světlo a současně propouští to, které je pro vnímání terénu klíčové. Výsledkem je ostřejší vidění, menší únava očí a větší jistota na svahu.
Neo a Avera – výkon, který dává smysl
Nejprodávanější sportovní přilby v nabídce Giro. Lehké, perfektně odvětrané, s MIPS technologií a výborným poměrem výkon/cena. Neo pro muže, Avera pro ženy – technicky identické, liší se barvami a detaily.
Spur a Crue – radost pro nejmenší lyžaře
Dětské modely Spur a Crue spojují vysokou bezpečnost s hravou estetikou. Nízká hmotnost, snadné zapínání a veselé barvy podporují to nejdůležitější – radost z pohybu a dobrý pocit na svahu.
Perfektní pár: Giro přilby & brýle
Přilby Giro jsou navrženy tak, aby nejlépe fungovaly s brýlemi Giro. Díky konceptu Seamless Fit dochází k dokonalému propojení tvaru přilby a brýlí – bez mezer, bez zamlžování, bez nepohodlí. Lyžař má nerušené periferní vidění, stabilitu na obličeji a maximální komfort. V široké nabídce brýlí si vybere každý: od luxusních bezrámečkových modelů Contour s panoramatickým zorným polem až po cenově dostupné varianty, jako jsou Roam nebo Cruz. Ať už hledáte styl, výkon nebo jednoduchou spolehlivost – Giro má řešení.
CAN‘T WAIT to
fly
Jan Zabystřan
text: PetR SochA foto: SKi SeRviS KuNžAK
Ski servis Kunžak Když nejde hora k Mohamedovi…
Na mapě českých hor byste Kunžak hledali marně, přesto se sem už od konce devadesátých let sjíždějí
lyžaři z širokého okolí. Ski servis Kunžak je příkladem toho, jak lyžování dokáže inspirovat, generovat touhu
a ovlivňovat lidské osudy. Myslíte si snad, že by někdo otevřel v městečku daleko od velkých metropolí i hor lyžařský obchod? Měli byste ho za blázna. A to je přesně Rostislav Smejkal, jeho tým a rodina.
„Já vždycky říkám, že to musí vycházet zevnitř člověka, že to člověk musí cítit, žít – nedá se něco jen tak opsat, zkopírovat, aby to pak autenticky fungovalo,“ zmínil Rosťa takřka na konci našeho rozhovoru. Má pravdu. Dokazuje to i jeho podnik, který v Kunžaku funguje více než dvacet let. Pokud někdo nevíte, kde leží Kunžak, tak zhruba mezi Jindřichovým Hradcem a Dačicemi. Malé městečko na pomezí Jižních Čech a Českomoravské vrchoviny nemá lanovky ani sjezdovky, ale Rosťu Smejkala „Já jsem vždycky trval na tom, že budu mít obchod tady, tahali mě do velkých měst, aspoň do Jindřichova Hradce, ale já chtěl, aby lidi jezdili pro své lyže do Kunžaku, aby se Kunžak stal tak trochu slavným i díky lyžím,“ vypráví.
Začátky v garáži, jak jinak
Rosťa vlastně patří do určité typické generace dnešních prodejců lyží. K lásce k lyžování přišel v mládí díky rodičům („lyžuji již od tří let“), v roce 1997 začal brigádně brousit lyže pro jeden budějovický obchod. Praxi si pak přenesl
do domácí garáže, kde postupně přidal bazar a prodej lyží z rakouských půjčoven, pro které si sám jezdil do Hinterstoderu. A pak už to jelo jako po másle, hlavně díky věrné klientele, která pravidelně vyhledávala jeho služby. Před několika lety pak Ski servis Kunžak otevřel unikátní a velkorysý obchod postavený na torzu někdejší stodoly. „Lidem se tady líbí, je tu hodně prostoru, velký výběr zboží a příjemná atmosféra. Docela často se mě ptají, který architekt ten prostor navrhoval,“ usmívá se. A dodává: „Vše jsem si vymyslel a zrealizoval s vlastním týmem a splnil si tak jeden ze svých snů.“ A vyzdvihuje i velké parkoviště pro 20 aut. I to se ale umí ve špičkách naplnit. Dlouhodobě funguje týmově a svého týmu si velmi cení. „Já nikdy nikoho nehledal. Když mi přišel do cesty šikovný člověk, tak jsem se snažil pro něj najít uplatnění v mém týmu. Což je i případ Dušana K., který se mnou spolupracuje téměř od mých začátků.“ A tak dnes má kolem sebe deset věrných, se kterými spolupracuje nejen v lyžařské prodejně, ale i v letní mimosezóně.
Lyže a rybník s kempem
Provozovat kvalitní lyžařskou speciálku, která má potenciál fungovat šest měsíců v roce, je totiž docela oříšek. Většina prodejen to řeší tak, že – i když třeba původně ani nechtěla – musí zavést prodej letního zboží, kol, turistiky… A to už zase splétá další řetěz nároků a odtahuje to člověka-lyžaře od jeho koníčka často až do spárů nemilosrdného podnikání. Ski servis Kunžak to vyřešil originálně, byť přirozeně: jelikož leží v České Kanadě, kde příroda láká k rekreaci, vybudoval rekreační areál Chaty Zvůle s chatičkami a místy pro karavany kolem tamního rybníka. Přes léto se pak prodavači a servisáci lyží promění na kuchaře a údržbáře areálu. Celý tým, který se na podzim a v zimě stará o lyžařskou speciálku, se na léto přesune k vodě, kde se zase stará o letní klientelu. „Já jsem takový ten pozitivní člověk, který vidí vše růžově a myslí, že si to člověk na světě má užívat. Baví mě pečovat o lidi a předávat jim radost, ať už z lyžování, nebo z dovolené v létě“. Rosťova pozitivní kreativita se projevuje i v tom, že rozjíždí
Rosťa Smejkal (vpravo) a celebrita světového sjezdu, honza hudec projekty pro své sezonní spolupracovníky. Tak třeba vzniklo i bistro U lyžaře, které dnes slouží nejen veřejnosti, ale i jako „závodní jídelna“ pro onu desítku zaměstnanců Ski servisu Kunžak.
Lyžování je největší relax
Když se Rosti ptám, jaký je vlastně on lyžař, rozpovídá se: „No, abych řekl pravdu, nevím, nikdy jsem se neviděl. Před nedávnem jsem si vzal na tři dny instruktora a zjistil jsem, že stále mám co zdokonalovat“, směje se. „Mně ale nejde o samotný výkon nebo nějakou kvalitu lyžování. Hory mě ohromně nabíjí, a myslím, že musí nabíjet každého, ať je jakýkoliv lyžař. Myslím, že lyžování je tak populární, protože vše kolem – hory, sníh, pohyb, slunce… – je tak silné“. A to je vlastně možná Rosťova životní filozofie, kterou podvědomě ucítíte, když vstoupíte do jeho lyžařské stodoly, kde na vás dýchne atmosféra Alp.
Do stodoly
testy lyží v Söldenu
Až člověk překoná první wow efekt, může vyrazit nakupovat nejen sjezdovky, ale i snowboardy, běžky a další vybavení. „Je tady dost prostoru, člověku je tady dobře, protože může volně dýchat. Po příchodu vám uděláme kafe, aby Vám bylo příjemně při nakupování, čekání na servis a v půjčovně.“ Rosťa nepůsobí při popisu svých služeb vůbec nafoukaně, naopak je cítit, že ví, co a jak by se dalo posouvat dál. Ruku do ohně ale strčí za svůj servis, o kterém se podrobně rozvypráví. Není až tolik lidí a prodejen, kde by vám dokázaly vysvětlit efekty úhlů hran. A hlavně vám lyže (na svém Wintersteger Discovery) nabrousit přesně tak, jak potřebujete, jak si řeknete. Toho využívá i místní Ski klub plný mladých lyžařů a školy z širokého okolí při svých lyžařských kurzech. Přes deset let se zlepšují i v úpravě sjezdových bot: „Bootfitting děláme u nás zakoupených bot zdarma, a to i opakovaně až do chvíle, než bude klient spokojen.“ Rosťa ví, že v době, kdy většina sportovní výbavy putuje do košíku pár kliky na e-shopu, je potřeba být se zákazníky v osobním kontaktu a poskytovat natolik kvalit- wwww.sport2000smejkal.cz
Specifickou a pravidelnou podzimní akcí je testování lyží v Söldenu. Na organizaci se podílí ještě českobudějovický a brněnský partner. „My naše testování pořádáme už od roku 2015. Není to ale nějaký akademický test lyží, ale spíš taková společensko-kulturní akce spojená s lyžováním a poznáváním nových modelů lyží, SNB a dalšího lyžařského vybavení,“ vysvětluje. Jestli to funguje? Letos se tam ve dvou turnusech otočilo na 350 lidí! A to ski testů v zimní sezóně stihne v menší míře ještě několik na okolních sjezdovkách. Nejvíc ho na tom baví okamžitá zpětná vazba hned na kopci od koncových zákazníků.
ní služby, aby je přivedly nazpět. „Dnes tady byla paní, která se odstěhovala do Plzně –přesto absolvovala tak dlouho cestu právě k nám, aby se dovybavila na letošní sezónu,“ dodává potěšeně.
Vzdáleným a možná i zatím trochu tajným snem Rosti je v okolí svého kempu a kolem rybníka vybudovat a přes zimu udržovat běžkařskou trať s restaurací, kam by si lidé mohli po práci jezdit sportem vyčistit hlavu a pak spočinout v útulné hospůdce. „To jsme ale už moc daleko dopředu v čase, dodává. Já jsem se ještě nevzpamatoval z naší nové prodejny, byť už je to nějaké čtyři roky, pořád jsem z toho celý paf.“
SKi Servis Kunžak
Prodejna – půjčovna – ski servis
Hradecká 540, 378 62 Kunžak
Dárky, které hřejí ještě na svahu, najdete
na Lyžebraní
Když milujete sníh, oceníte dárky, které zimu opravdu doplní. Stačí něco, co zahřeje, potěší a připomene ten okamžik, kdy stojíte nahoře na kopci, díváte se do bílé krajiny a slyšíte jen ticho a křupání mrazu. Takové dárky mají smysl – opravdu se používají a dělají radost dlouhodobě.
Aprávě proto stojí za to vybírat je na Lyžebraní. Na jednom místě najdete to nejdůležitější, bez čeho se sezóna neobejde: lyže, lyžáky, běžky, boty na běžky, snowboardy, helmy, hole – a k tomu kompletní vybavení i oblečení pro dospělé, juniory i děti. Rezervace termínu je nutná, ale zároveň pomáhá rozložit návštěvníky v čase tak, aby měl každý dost prostoru na výběr. A protože se akce kryje s obdobím Black Friday, jsou ceny velmi příjemné a nabídka nebývale široká.
Doplňky, které potěší každého lyžaře
Když máte vyřešené základní vybavení, přicházejí na řadu dárky, které nikdy neminou cíl. Rukavice Leki, Scott nebo Rossignol, teplé ponožky Lenz a Salomon nebo štítové helmy, které zlepšují výhled a chrání i v nepříjemném větru. Oblíbenou stálicí jsou také hole Leki, které díky spolehlivému madlu a nízké hmotnosti používají začátečníci i sportovnější jezdci.
Děti potěší čepice Jail Jam nebo výrazné doplňky POC, dospělí ocení mikiny a druhé vrstvy Salomon, Aulp či Rossignol. A pokud chcete jistotu, že dárek nezůstane ležet ve skříni, skvěle fungují svetry, trika, fleecové vrstvy nebo kvalitní funkční prádlo.
Pro ty, kdo chtějí něco opravdu výjimečného
Lyžebraní nabízí i kousky, které jinak najdete spíše ve specializovaných prodejnách. Například Salomon Highland Jacket s odolnou membránou do proměnlivého počasí, Rossignol Hero Blackside inspirovanou závodními kolekcemi nebo Spyder Titan – oblíbený u sportovních jezdců díky výborné hřejivosti a střihu. Pro náročnější lyžaře je tu i ikonická Colmar Replica Jacket.
Když chcete darovat něco skutečně hodnotného
Lyže jsou dárek, který se používá roky –a potěší téměř každého, kdo jezdí pravidelně. Muži často vybírají ženám, rodiče dětem a díky širokému výběru je snadné najít správný model i délku. Jistotou jsou například Atomic Redster Q7, Salomon S/Race 8, dámské Atomic Cloud Q9 nebo dětské Elan Formula Ace Jr.
Dětské sjezdové lyže Elan
Formula Ace Jr. s vázáním
Shift EL 7.5 mají lehké jádro Synflex, které optimalizuje rozložení sil a pružnost.
Konstrukce Full Power
Cap se postará o plynulé a snadné oblouky. Určeny jsou pro začínající až středně pokročilé lyžaře. Inovativní systém usnadňuje juniorům zatáčení za všech sněhových podmínek, poskytuje správnou kombinaci pružnosti, stability a přilnavosti hran.
Na Lyžebraní jsou k mání za 3 900 Kč.
Společně děláme zimu krásnější
Lyžebraní by bez lidí, kteří milují hory, nemělo atmosféru, již si každý rok užívají tisíce návštěvníků. Ať si ji letos užijete v klidu – stačí si předem zarezervovat termín, bez něj to bohužel nejde.
U lyžáků je výběr citlivější, ale pokud obdarovanému sedí konkrétní řada, je to dárek, který zásadně zlepší pohodlí na svahu. Osvědčené jsou modely Atomic Hawx, Tecnica Mach Sport nebo Salomon S/Pro Supra Boa – a na místě lze díky odborníkům doladit i detaily. lyzebrani.cz/rezervace
Děkujeme – a přejeme, ať vám letošní dárky přinesou spoustu krásných dní na sněhu.
Rezervace povinná na
ročně od října do
dárky pro předplatitele si vybírejte v e-shopu snoW! snoW.cz/casopis
platnost:
1.– 31. 1. 2026
skipas si stáhněte na
celodenní skipas 1+1 zdarMa
skipasomat.cz/sleva/787
celodenní skipas 1+1 zdarMa
platnost:
1. 1.– 29. 3. 2026
skipas si stáhněte na
skipasomat.cz/sleva/788
platnost:
6.– 23. 12. 2025
celodenní nebo večerní skipas 1+1 zdarMa
skipas si stáhněte na
skipasomat.cz/sleva/789
Lyže BLizzArd Phoenix
SL + TP 11 Light W
Phoenix SL vykrajuje extrémně rychlé a krátké oblouky, přesně takové, jaké se jezdí ve slalomu. Díky 70mm šířce pod botou a camber profilu s okamžitou odezvou se dostanete na hranu bez jakéhokoli zaváhání. Titanalem vyztužené jádro TrueBlend poskytuje jistotu a pevný kontakt se sněhem i ve velmi vysoké rychlosti. Dámský specifický design udržuje lyži klidnou a stabilní, takže vás v obloucích nic nevyhodí z rovnováhy.
19 999 Kč
Boty TecnicA Forge
Hike MID GTX Ms
Model Forge Hike GTX je moderní interpretací nadčasové turistické boty, která je vybavena exkluzivní technologií AST společnosti Tecnica pro dokonalé přizpůsobení. Lehká konstrukce a vyvážené tlumení poskytují celodenní pohodlí při chůzi na lesních cestách i v technickém terénu. Vybavena prémiovými technologiemi Gore-Tex®a Ortholite®
4 899 Kč
Dámský lyžařský overal LUHTA Sammalvaara
Overal Sammalvaara zaujme úzkým střihem a funkčním designem. Kombinuje softshell pro pružnou ochranu před povětrnostními vlivy s lehkou výplní z imitace prachového peří pro zajištění komfortu, a to při nízké celkové hmotnosti. S vodním sloupcem 10 000 mm a prodyšností 5 000 g/m²/24h vás spolehlivě ochrání před vlhkostí a větrem.
Cena: k doptání v obchodě
HARRACHOV
Pánská lyžařská bunda LUHTA Dahlsvik LG
Bunda Dahlsvik LG je skvělou volbou pro ty, kdo milují aktivní pohyb – je funkční a zároveň stylová. Díky vodnímu sloupci 10 000 mm, prodyšnosti 5 000 g/m²/24h, 4směrnému strečovému materiálu pro volnost pohybu a pohodlnému vnitřnímu límci poskytuje ideální ochranu při vašich zimních dobrodružstvích.
Cena: k doptání v obchodě
komerční prezentace
Pánská bunda Hannah Vertical a kalhoty Hannah Kash Pants
Funkční minimalismus do hor
Značka Hannah již roky dokazuje, že ji hory baví, což v posledních letech potvrzují i její vyspělé výrobky pro skialpinisty. Letos na sklonku zimy jsme měli možnost otestovat hned celý její set určený do ošidných horských podmínek a režimově náročný pohyb při skialpinismu.
Začněme shora. Bunda Hannah Vertical je navržena primárně právě pro aktivní skialpinisty. Po několika týdnech testování v různých podmínkách jsme nasbírali množství dojmů pro shrnutí jejích základních vlastností, schopností a určení.
Po nějakých 40 minutách v dešti. Materiál Airlite Windproof (ten okrový) vodu nepustil, mokré byly zejména manžety rukávů – na bundu tohoto typu nadstandardní výkon
v opravdu extrémním počasí, v
Střih pro sportovce
Užší střih (v hantýrce firmy Alpine Fit) je určený spíše pro sportovní postavy. Bunda těsněji kopíruje tělo, v některých partiích, především kolem pasu a boků, se může zdát trochu užší, což nemusí vyhovovat robustnějším postavám. Zato v ramenou je místa dost. Po chvíli užívaní se ale takový střih ukázal jako příjemný a funkční, užší oblast pasu utěsní prostor spodního břicha a pasu, čímž získáte jistotu, že bunda nikdy nepodfoukne. Při pohybu se pak spodní část přimkne celkem pevně k tělu, v prostoru od žeber nahoru se naopak velmi živě pohybuje a rotuje s pohybem paží při chůzi. V ramenou je dostatek prostoru nejen pro volný pohyb, ale i termoregulaci – vzduch uvnitř může proudit a usazovat se v buňkách členité struktury Polartecu Alpha. Samozřejmě, každé tělo je jiné, ale v principu můžeme shrnout, že střih bundy Hannah Vertical ocení zejména sportovec s tělem ne daleko od antického ideálu. Já osobně mám k ideálu daleko a hlavně bych potřeboval nějaké to kilo břišního tuku dolů, ale i tak jsem byl s bundou pocitově spokojen.
Oblečení netřeba komplikovat –hlavní je, když funguje.
Petr Socha, autor recenze
Ke střihu patří i kapuce – ta je plnohodnotně vyteplená, je tedy schopná převzít funkci čepice. Dá se natáhnout i přes skiapovou přilbu, ale plně zpředu ji nepřekryje celou a límec vytažený nad pusu není úplně pohodlný – tedy spíš jen jako nouzovka. Rukávy a elastické manžety jsou naopak příjemné, lehké, jednoduché a funkční. Vysoko položené kapsy konvenují se štíhlým střihem spodní části i potřebou občas si natáhnout sedací úvazek. Jsou hluboké, ale nosit v kapse takto těsné bundy třeba velký mobil nebo pípák příjemné moc není. Náprsní kapsa chybí.
Materiály musí pracovat Větruvzdornost zdá se být dokonalá díky materiálu Airlite Windproof, který pokrývá takřka celé břicho, horní část rukávů a většinu zad. Ve spolupráci s izolačním materiálem Polartec Alpha – nutno říct, že to je špička oboru se skvělým poměrem tepelné izolace a hmotnosti – odvádí svou práci velmi dobře, což znamená,
Bundu se nám podařilo – ačkoli tam nepatří – testovat
hustém sněžení i dešti
že bunda Vertical je použitelná do velmi širokého spektra klimatických podmínek od suchého mrazu po jarní, vlhké a větrné počasí s občasnými přeháňkami, ale také pro různé režimy pohybu od mírných až po ty nejintenzivnější. Může za to i výborná prodyšnost, jen málokdy má uživatel pocit, že je bunda uvnitř vlhká od tělesného potu.
Co nás mimořádně mile překvapilo, byla povrchová úprava DWR. Ačkoli je použita varianta bez PFC, odpuzuje tekutinu (typicky dešťové srážky) natolik, že lze v bundě přežít i intenzivnější déšť. Osobně jsem v poměrně silném dešti strávil víc než hodinu, přičemž vlhkost se přes svrchní materiál Airlite díky DWR nedostala vůbec a pouze vzlínala po manžetách rukávů a bočních panelech z materiálu AFT Double
Weave Pro. Tolik jsem od bundy této kategorie rozhodně neočekával (byť se dá předpokládat, že funkce DWR s časem zeslábne).
Závěr
Celkově hodnotím bundu Hannah Vertical jako vysoce funkční a široce využitelný model vhodný pro aktivní pohyb v chladnějších a proměnlivých horských podmínkách. Je to hybridní bunda, která z principu logicky má některé limity (zjm. odolnost vůči dešti/sněhu). Minimalistický střih podporuje funkčnost produktu, nejvíce pohodlí poskytne pro sportovně rostlé postavy a využít lze vedle skialpu na turistiku a vlastně i jakékoli další více i méně sportovní činnosti. Hannah navíc dodává i další kompatibilní funkční vrstvy, trika či lehké mikiny v patřičně barevně sladěném designu.
Bund A H A nn AH Vert I c AL hybridní, lehká skitouringová bunda
Střih: technický, Alpine Fit, určený pro náročný pohyb
Boční panely: AFT Double Weave Pro (pružné, větru odolné)
Izolace: Polartec® Alpha® (aktivní, hydrofobní, rychleschnoucí) – udržuje teplo a zároveň efektivně odvádí vlhkost při aerobních aktivitách
Povrchová úprava: DWR C0 (PFC-FREE), vodoodpudivá a ekologická
Vý HO dy širokospektrální použití pro různé podmínky a pohybové režimy funkční, a přitom jednoduché
neVý HO dy uvítal bych chytrou kapsu na telefon
I
kalhoty Hannah Kash Pants jsou postaveny pro aktivní skialpinisty. Navazují na podobné starší modely značky, ale jejich krédem je ještě větší minimalismus.
Materiál AFT
Double Weave Thermo už dříve dokázal, že nabízí dobrou rovnováhu mezi komfortem a funkčností, je odolný vůči větru, a přitom prodyšný. Počesaná vnitřní strana dodává potřebný tepelný komfort v chladnějších podmínkách a je příjemná při kontaktu s kůží. Podobně jako bunda Vertical pokryje široké spektrum teplotních podmínek, od mrazu (v případě potřeby s přidanou spodní vrstvou) po jarní proměnlivé počasí.
přes boty, chyběla nám ale možnost efektivní ventilace stehen v teplejším prostředí.
Závěr
Celkově hodnotím kalhoty Hannah Kash Pants jako zajímavý a univerzální kousek zejména pro skialpinismus a nejen zimní turistiku, který oplývá zejména jednoduchostí použití. Doporučil bych ho široké škále rekreačních skialpinistů mimo extrémní terény, výkony a podmínky.
K ALHO t y H A nn AH K ASH PA nt S
skialpové softshellové kalhoty
Střih: technický, Alpine Fit, určený pro náročný pohyb
Využití: skialp, běžky, zimní sporty, turistika
Co se týče střihu, nejvíc nás překvapil jednoduchý elastický pas bez jakékoli přezky, flexibilitu pasu obsluhuje plochá pružná stuha podobně, jako tomu je u mnohých běžných tepláků. Tu zajišťuje už jen subtilní stahovací tkanice s drobnou přezkou, jako se obvykle používá třeba při stahování kapuce. Přes počáteční nedůvěru se ale toto řešení v praxi ukázalo jako funkční –pokud se velikost pasu trefí do rozsahu skutečných tělesných proporcí. Jediné „ale“ vzbuzovalo při potřebě (ehm) malé potřeby, kde je jednodušší a komfortnější rozepnout poklopec, než stahovat gumu zpředu až skoro po boky – hrozí tak vpuštění zimy k tělu.
Jinak oceňujeme jednoduchost, anatomicky tvarovaná kolena, povrchovou úprava DWRC6 (zvládala lehké sněžení nebo slabý déšť, ale už ne tolik jako bunda Vertical). Zipy na koncích nohavic usnadňují přetahování
Hmotnost: velikost L: 360 g
MAterIáLy:
AFT Double Weave Thermo – softshell, větruvzdorný, vodoodpudivý, odolný proti oděru, prodyšný; vnitřní strana počesaná pro tepelný komfort
73 % polyamid, 18 % polyester, 9 % elastan
Povrchová úprava: DWR C6 (vodoodpudivá, obnovitelná, výdrž cca 10 praní)
certifikace: Bluesign – ekologicky šetrná výroba
Vý HO dy
jednoduchost a funkčnost konstrukce
ekologický produkt s certifikací šíře použití
neVý HO dy nižší komfort při čurání vestoje kvůli absenci poklopce
Fjällräven Bergtagen 2025
Jak bunda, tak kalhoty se dodávají v dámské i pánské variantě. Materiál se neliší, pouze střih
S novinkou v prašanu
Švédský Fjällräven přichází s novou generací řady
Bergtagen, což je kolekce určená do nejnáročnějších horských podmínek, a tedy i pro skialp či freeride.
Fjällräven opět po čase vsadil na spolupráci se značkou
Gore-Tex – jeho nová ekologická membrána totiž nabízí přesně to, co Fjällräven vyhledává: výbornou funkčnost, a k tomu široké servisní zázemí a především soulad s dlouhodobou snahou značky o udržitelná řešení.
Redakce SNOW měla možnost jedny z prvních sérií letošních modelů Fjällräven otestovat. Konkrétně set pro skialp a freeride: bundu Bergtagen GTX Touring Jacket a kalhoty Bergtagen GTX Pro Bibs.
Lehká, ale i odolná Bergtagen GTX Touring Jacket staví na třívrstvém Gore-Texu s novou ePE membránou a DWR bez polyfluorovaných látek (PFAS). Že je nový materiál funkční, je první předpoklad, který člověk empiricky ověří jen částečně. V těžkém mnohadenním gruzínském sněžení ovšem obstál bez problémů. Navíc je příjemný na omak, není přehnaně tuhý a zbytečně těžký – a přesto působí mechanicky spolehlivě a odolně. Podobně i střih: Kapuce s kšiltem funguje komfortně i s helmou a společně s límcem (a brýlemi) pevně utěsní před vnějšími vlivy, větrem a sněhem, i obličej. Prodloužený zadní lem přidává tepelné bezpečí, na druhé straně ventilace je díky dlouhým otvorům na boku mimořádně efektivní, pokud jednou otevřeme patřičný zip po celé délce na obou stranách, je komplet vyvětráno takřka okamžitě. Mimochodem, efektivní větrání mnoho produktů zanedbává, přitom je to základní funkce pro dlouhodobé udržení tepelného komfortu. V našem případě ho podporuje i dvoucestný centrální
zip, který také usnadňuje další manipulaci s bundou. Kapsy jsou prostorné, byť umístěné až na prsou – to možná snižuje pohodlí, pokud si chceme ohřát ruce, ale u nejtechničtějšího modelu musíme akceptovat nezbytnou kompatibilitu se sedacím úvazkem. Podobně díky tomu nevzniká kolize ani s bederním pásem batohu. Bunda nepatří do ultralight kategorie, ale dá se sbalit do válce 15 x 20 cm a ve velikosti S váží zhruba 580 g. Samozřejmě zaujme design –jednobarevné řešení respektuje přírodní filozofii značky a nabízí se v třech variantách: khaki (deep forest), písková (fossil) a černá.
Bergtagen znamená v češtině něco jako „unesený horami“. Pro náš případ dodáme, že plnými prašanu.
Oblečení jsme nejvíce otestovali v drsných podmínkách Gruzie, v hustém sněžení a mrazivém větru
Top bunda ve střídmém stylu
Bergtagen GTX Touring Jacket cílí na nejnáročnější skialpinisty, ale i freeridery (a proč ne i normální lyžaře?), kteří vyžadují nejvyšší nároky hned v několika oblastech: 1. Nekompromisní funkčnost bundy v extrémních podmínkách, a to co se týče materiálu i střihu.
2. Zodpovědný přístup k přírodě – nový ePE Gore-Tex je bez PFAS a klade důraz na opravitelnost, podobně PFAS neobsahuje ani povrchová úprava DWR.
3. Specifický, klidný a nenápadný, pro mnohé (včetně mě osobně) ale atraktivní design odkazující na sympatickou filozofii značky.
Petr Socha, autor recenze
Je to bunda do vysokých hor a náročných podmínek, díky chytrým řešením ale využitelná v mnoha dalších situacích. A plusem jsou i setové kalhoty, jež popisujeme dále. Jediný problém, na který jsme narazili, je specifikace velikostí – ty jsou zacíleny patrně na severské vikingy, jelikož velikost M je spíše L a S zase M – určitě to chce před nákupem každý kus vyzkoušet.
Kalhoty Bergtagen GTX Touring Bibs
Obdobný materiál jako bunda využívají i kalhoty Bergtagen
GTX Touring, které jsme testovali ve variantě Bibs – tedy s kšandami a laclem.
Podobný typ kalhot je specifická kategorie a nemusí nutně vyhovovat všem –proto jsou v nabídce i konvenční kalhoty ze stejného materiálu a totožného užití. Za nás by ale bylo škoda brát si ty běžné. Proč?
Radosti a taje kalhot s laclem
Kalhoty s laclem řeší dva specifické problémy: ochranu proti vnikání zimy k jádru těla, ale hlavně nebývalé pohodlí v oblasti pasu. Výrazně zvýšený pas vzadu bezpečně kryje bedra, což je vždy příjemné. Ovšem skutečnost, že kalhoty nemusíte upevňovat stažením k pasu, je zcela nový rozměr komfortu – člověka nikde nic netlačí, netahá, nemačká. Nestane se, že by kalhoty sjížděly, že by člověk musel regulovat šíři pasu, nebo opakovaně zastrkávat vylézající triko. Prostě veškerý potenciál nepříjemností až problémů spojených se stahováním pasu je pryč. Kalhoty na člověku prostě visí a nijak neomezují v pohybu. Na druhou stranu mohou mít i určité nevýhody, zejména přenastavení tepelných zón – pod laclem je pochopitelně tepleji než bez něj. Dobré kalhoty –podobně jako tyto námi testované – to řeší ventilačními zipy. U našeho modelu se táhnou od spodní části stehna vzhůru až k zadnímu hornímu lemu kalhot, kde lze díly zcela oddělit. Diagonální střih větracího zipu
umožňuje ukotvit zadní kšandu k přednímu dílu kalhot, a tak snadno odklápět zadní díl pro případ potřeby v horách. To je zásadní faktor hlavně pro holky, které, jak zpívá klasik, těžší to maj. Kdyby Franta Nedvěd tehdy znal kalhoty Bergtagen Bibs, možná by trampský svět o tento hit nadobro přišel. Ale vážně – holky kalhoty s touto vychytávkou ocení o kus víc než chlapi, po odepnutí zadní části si totiž mohou po „akci“ pohodlně porovnat všechny vrstvy níž i výš, vzadu i vpředu. Pěknou vychytávkou proti koncentraci nechtěného tepla je i megaprodyšný zadní lem, který bedrům pod batohem umožňuje slušně dýchat.
Pod pasem kapsy nenajdeme, zato na stehnech jsou hned dvě a pěkně velké. Díky nim se zúročí další výhoda kalhot této konstrukce – nabízejí totiž víc místa třeba pro pípák tím, že se nepřimykají ke stehnu, ale i díky širokému střihu nohavic jakoby volně visí maličko před ním. V kapsách také unesete větší zátěž, protože ramena, na nichž jsou nohavice zavěšeny, umožňují mnohem vhodnější ukotvení než pas, který drží jen třením, pročež každý těžší náklad může kalhoty stahovat dolů…
Když pak ke všemu přidáte prvotřídní materiál a promyšlené detaily, je nasnadě se do kalhot podobného ražení zamilovat.
nOV ý G OR e-Te X eP e Gore-Tex ePE je nová voděodolná a paropropustná membrána z expandovaného polyetylenu nahrazující starší generace výrobků Gore-Tex: je tenčí, lehčí, ale pevná, trvale nepromokavá, větruodolná a paropropustná. Vzniká jako mikroporézní film, který se laminuje k textiliím – často z recyklovaných vláken – a tvoří 2- až 3vrstvé textilie. ePE membrána je PFAS-free (bez perfluorovaných látek) a bez PFAS impregnace, čímž snižuje i uhlíkovou stopu výsledného laminátu. Na bundy používá Fjällräven lehčí variantu GORE-TEX Performance, zatímco na kalhoty odolnější verzi Pro.
Kalhoty Bergtagen GTX s laclem jsou vhodné do studených podmínek a obzvlášť je díky odepínací zadní části ocení holky. Totožnou funkci má ale i pánský model
Spíš na freeride než na běh
Přes celou plejádu uvedených výhod ale musíme upřesnit, že „vysoké kalhoty“ obecně se hodí spíše na méně dynamické aktivity, protože přeci jen přenáší pohybové impulsy skrze celé tělo, od chodidel po ramena, což třeba při běhu nebude to pravé. Ovšem turistický skialp – a vůbec nejvíc lyžování v prašanu – tam pro studené podmínky nenajdete lepší model.
Výh O dy
praktický střih, velkorysé kapsy (i kapuce), efektivní větrání funkční a eko materiál: ePE Gore-Tex a DWR bez PFAS, důraz na opravitelnost střídmý design a přírodní barvy neVýh O dy pozor na velikosti, raději zkoušejte
Cena: 19 690 Kč (bunda) 17 190 Kč (kalhoty)
Norrøna
– norská tradice technické dokonalosti
Norrøna, norská rodinná značka, přichází na český trh. Již od roku 1929 posouvá hranice technického outdoorového vybavení a dlouhodobě spojuje ve filozofii funkčnosti, odolnosti a čistého, až minimalistického designu. Portfolio vybavení má Norrøna široké a najde si v ní každý to své, ať už jste horolezec, skialpinista nebo lyžař.
Začalo to v roce 1929, kdy norský dobrodruh Jørgen Jørgensen vyrobil odolné vybavení do drsné norské přírody. Prvními produkty byly kožené návleky, plátěné batohy a bavlněné oblečení. Nastolil tak jasnou filozofii Norrøny směrem k hledání toho nejlepšího technologického řešení k vytváření těch nejlepších produktů na trhu.
Čtvrtá generace, stejný směr
Norrøna zůstává dodnes rodinnou firmou se sídlem v Oslu a řídí ji již čtvrtá generace Jørgensenů. Klíčová filozofie se ale nemění, dokonalost tkví v jednoduchosti a promyšlených detailech. Produkty jsou navrhovány s důrazem na maximální funkčnost.
O zaměření na inovace svědčí i jedno historické prvenství: Norrøna byla první evropská značka, která v roce 1977 začala spolupracovat s firmou Gore-Tex, z níž vzešla první GTX bunda pro horolezce a lyžaře Trollveggen Pro Light. Aktuálně je v kolekci už její čtvrtá generace.
Lofoten Gore-Tex PRO Jacket
22 990 Kč (barva Whisper White)
Lofoten Gore-Tex PRO Pants
20 490 Kč (barva Whisper White)
Až sedm let záruka
Veškerý vývoj a výroba vzorků probíhá ve vlastních dílnách v Oslu, všechny prototypy testuje i sám majitel, samozřejmě s celým týmem specialistů a ve spolupráci s profesionálními sportovci a expedičními dobrodruhy. Tomu, než se produkt dostane na trh, předchází přes tisíc hodin práce a stovky prototypů. Vše musí fungovat i v extrémních podmínkách a všechny produkty musí vykazovat tu nejvyšší kvalitu a odolnost, potažmo dlouhou životnost. To na straně zákazníka dokazuje záruka 5 let, pro registrované pak dokonce 7. Díky vlastnímu servisnímu středisku v Oslu pak dokáže Norrøna opravit jakýkoliv svůj produkt i po více než 10 letech.
Bunda Trollveggen Superlight 800 Jacket
7 190 Kč (barva Sky Diver)
Kalhoty Trollvegen Gore-Tex Pro Light
14 190 Kč (barva Caviar)
Lofoten Gore-Tex PRO Jacket W's, 22 990 Kč (barva Dark Ivy Green)
Lofoten Gore-Tex PRO Pants W's, 20 490 Kč (barva Dark Ivy Green)
Závěr
Norrøna není jen výrobcem oblečení – je pokračovatelem norské tradice „friluftsliv“, života v přírodě. Důraz klade nejen na funkčnost, ale i udržitelnost: využívání recyklovaných materiálů, snižování uhlíkové stopy a dlouhé životnosti produktů.
Kolekce Norrøna patří mezi špičku v technickém outdooru a cílí na ty, kteří chtějí spolehlivý a funkční oděv do hor – ať už míří na skialpinistické túry, do hlubokého prašanu nebo na extrémní severské výpravy.
Partneři značky Norrøna v ČR
Místa, která značku inspirují a podle nichž dostávají jména jednotlivé kolekce
Kolekce Norrøna: Přes turistiku, horolezení až k lyžování
Norsko je země nádherné a různorodé přírody. Lofoty, pohoří Trollveggen, část Lyngen a mnoho dalších různorodých míst. Každé místo je jiné, specifické... A přesně z toho vychází i kolekce Norrøna. Člověk trochu znalý norské geografie hned podle názvu produktu pochopí, k jaké aktivitě je tak která produktová řada určena – jmenují se totiž právě po nejslavnějších horských a přírodních oblastech Norska.
Norrøna.com
Patnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o lyžování. Stejně jako v uplynulých 14 ročnících. Dojde na fyziku, na telemark i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat, nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz
dodavatel vybavení
text: oNdřeJ Novák foto: Michael turek
Po gravitaci a Proti gravitaci
Minule jsme se zamotali lehce do fyziky a dnes se z ní budeme snažit vymotat. Nebo zabrousili a vybrousíme? Jazykovým trendům ministrů kultury ale naštěstí v lyžování podléhat nemusíme. v budoucnu bychom museli totiž možná i rapovat. Budeme tedy volit jazyk jednoduchý a srozumitelný.
oblouk na dvě půlky
každý oblouk si můžeme rozdělit na několik fází. A když se v tom chvilku pohybujete, zjistíte, že čím víc fází znáš, tím větším jsi odborníkem. Nikoliv však lyžařem. Protože tomu stačí fáze dvě. Můžeme jim říkat „do oblouku“ a „z oblouku“. Nebo taky nájezd a výjezd, nebo taky zpevňování a uvolňování. Těch dějů, které v každém oblouku probíhají, je nespočet a můžete se naučit podle nich fázování oblouku rozlišovat, nebo rovnou i pojmenovat. My si dnes vystačíme s gravitací a směrem, kterým se lyžař pohybuje.
Po gravitaci
Nebude to poprvé, co vytáhnu svůj oblíbený ciferník hodin. Podle něj se dokážeme dohodnout na celém světě, aniž bychom museli čmárat na papír nebo hůlkou do sněhu. A aby to bylo srozumitelné, budeme si vysvětlovat oblouk po směru hodinových ručiček a pro začátek nám bude stačit vědět, kde je na ciferníku trojka. Tam se totiž láme chleba. Gravitační síla má při lyžování z kopce dvě složku. Jednu, která nás drží na sněhu, a druhou, která nás po něm táhne z kopce dolů. Té říkáme pohybová a přesně o ní dnes bude
řeč. V nájezdu do oblouku, tedy v jeho horní půlce, hraje tahle složka gravitace s námi. Táhne nás dolů z kopce stejně jako setrvačnost. Všechno nám tedy hraje do karet. Až do tří hodin.
Proti gravitaci
Přesně ve tři hodiny je to na kružnici, a tedy i v oblouku nejlepší. Gravitace i setrvačnost jsou na malý okamžik ve shodě a my máme skvělou oporu o vnější lyži, aniž by nás to zatím stálo nějak hodně sil. Hned za třetí hodinou se ale všechno mění. Gravitace by chtěla, abychom jeli rovně dolů, ale setrvačnost je už trochu jiného názoru a do toho tady máme stále výslednou reakci od sněhu, která se nás snaží zatlačit do středu kružnice. Snažíme se tedy zůstat pevní nejen v kramflecích, ale i v celém těle, abychom všem silám a jejich směrům odolali, vyvážili je a využili je ve svůj
Oddejte se gravitaci, nechte se naklánět dO OblOuku a pOstupně se zpevňujte prOti vnější
lyži. OdměnOu vám bude zadek na zemi a hned pO něm pOstupné uvOlnění, které přejde v ten nejlepší pOcit při lyžOvání: vOlný pád dO dalšíhO OblOuku!
prospěch. Pokud se nenecháme žádnou z těch sil přetlačit do středu kružnice ani vytáhnout od jejího středu ven, nad našimi lyžemi zvítězí reakce od sněhu a prohne je kolem naší boty, tedy kolem nás. A to je to, co dělá oblouk. Trvá to chvilku, třeba od tří do čtyř hodin a hned potom můžeme lyže uvolňovat.
uvolnění
… znamená, že se přestaneme lyžím vzpírat a zároveň se snažíme zmenšit jejich zahranění. Tím totiž zmenšujeme reakci od sněhu a vysíláme gravitaci spolu se setrvačností signál, ať si nás vezmou, překlopí do nového oblouku a dovezou ke třetí hodině.
Zpevnění
… znamená, že když vás gravitace překlopí na nové hrany, měli byste mít oporu o novou vnější lyži, a protože reakce od sněhu se
bude stupňovat, měli byste se proti ní také postupně zpevňovat. Zpevnění dosáhne svého maxima právě mezi třetí a čtvrtou hodinou a pak už je zase čas pro uvolnění. a proč to všechno píšu?
Protože nájezd do oblouku je vlastně jeho nejdůležitější část. Měli byste nechat působit síly, které hrají pro vás, nechat se naklánět a lyžím se nijak nepříčit, pouze sledovat svým tělem jejich směr a udržovat si oporu o vnější lyži. Ten moment, kdy se objeví ten obrázek závodníka se zadkem blízko sněhu a s rameny namířenými do údolí více než lyže, přijde postupně a nejvíce v okolí třetí hodiny a za ní. Počkejte si na svůj oblouk, buďte trpěliví a pamatujte, že příliš brzkým a aktivním hraněním a tlačením svůj nájezd, a v důsledku pak celý oblouk jen pokazíte. Do tří buďte prostě trochu víc v klidu!
setrvačnost
reakce od sněhu
gravitace
ondřej Novák
Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.
text: Jan Svoboda
v nateplesvahu ruce a nohy Jak udržet
Síla správného dýchání
Rukavice za tisíce, vyhřívané ponožky, nejnovější bunda – a prsty vám stejně mrznou. Proč? Protože rozhoduje, kolik teplé krve se dostane až do jejich konečků. dobrá zpráva ale je, že průtok do okrajových částí těla lze ovlivnit dechem.
Klidný nosní dech, krátké pauzy po výdechu a tiché pobrukování „mmm“ upraví chemii krve i napětí nervového systému tak, že se drobné cévy snáz uvolní.
Teplo v prstech ovlivníme
Teplé prsty v rukavicích a botách nejsou jen otázkou vrstev a vyhřívaných vložek. V mrazu se drobné cévy na končetinách reflexivně stahují a do prstů proudí méně krve – tím tělo chrání životně důležité orgány před podchlazením. Část této reakce lze zmírnit dechem. Nosní dýchání, krátká pauza po výdechu a tiché „mmm“ zvyšují v nosních dutinách tvorbu oxidu dusnatého (NO). A krátká pauza po výdechu jemně zvýší oxid uhličitý (CO₂), čímž tlumí zbytečné stažení cév. Tato dvojice účinků uvolňuje cévní stěnu, zlepšuje průtok až do konečků prstů. Praktický následek je prostý: stabilnější teplo a jistější cit v rukavicích i v botách, bez nutnosti „hýbat prsty“ nebo přidávat další vrstvu.
Jan Svoboda
Před dvěma lety mu lékaři řekli, že už se nepostaví na lyže. To se člověku, který se lyžováním třináct let živí, přijímá těžko. Honza se nepoddal. Na rozdrcenou patní kost – zranění, které se jen málokomu podaří úplně opravit – začal hledat vlastní recepty na internetu i v sobě samém. A dostal se z toho. Opět učí lyžovat, v létě v Austrálii v Mt. Buller a v zimě ve švýcarském Verbier. A k tomu o svých poznatcích píše. „Nikdy jsem moc neposlouchal názory ostatních a nevěřil jsem tomu, co mi kdo tvrdí. Proto i moje texty jsou jen o věcech, které mám sám dlouhodobě ověřené,“ upozorňuje.
větrejte opatrně
Studený, suchý vzduch musí plíce při nádechu ohřát a zvlhčit. Při výdechu pak o teplo i vodu zase přicházíte. Rychlé, hluboké dýchání tyto ztráty zvyšuje a zároveň snižuje hladinu CO₂ v krvi, což vede ke stažení cév v kůži. Dýchání ústy navíc obchází nosní „výměník“ tepla a vlhkosti, a proto je ochlazování ještě výraznější. Je to jako v zimě s okny dokořán: čím víc větráte, tím rychleji byt vychladne, a naopak jemná mikroventilace udrží teplo uvnitř. Na svahu proto pomůže nosní, menší a tišší nádech s výdechem o kousek delším. Takový typ ventilace šetří teplo, drží CO₂ v normě a nechává teplou krev proudit do prstů plynuleji.
Pobrukování: proč funguje?
Tiché pobrukování „mmm“ při výdechu nosem zvyšuje v nosních dutinách tvorbu oxidu dusnatého, který pomáhá cévám uvolnit se a podporuje mikrocirkulaci v kůži prstů. Jemné vibrace zároveň zklidňují nervový systém, uvolňují obličej a krk a zpomalují výdech. Ventilace se tak sníží a CO₂ se drží v normě, takže se okrajové cévy zbytečně nestahují.
ZKuSTe Si To!
Lanovka: čas na dýchání
Na lanovce máte nejvíc klidu, kdy můžete „přepnout“ cévy do spolupráce, jak popisujeme výše. Celé to je nenápadné, funguje v helmě i rukavicích a pomáhá udržet komfort mezi jízdami, aniž by si toho kdokoliv všiml.
Jak na to:
Pohodlně se posaďte, uvolněte ramena.
Zavřete ústa a dýchejte jen nosem.
Nadechněte se klidně nosem, výdech o kousek delší.
Při výdechu nosem jemně pobrukujte „mmm“ a vnímejte lehkou vibraci v nose a ve tvářích.
Po výdechu krátce vyčkejte do jemného hladu po vzduchu.
Znovu se pomalu nadechněte nosem a udržte plynulé tempo.
Udržujte klidný rytmus dýchání po celou dobu jízdy a držte výdech o kousek delší.
Tento postup zvyšuje NO a jemně zvedá CO₂ v krvi. Vzduch plyne tiše, cévy se uvolňují a teplo se drží déle i při nízkých teplotách.
Pokud se objeví tlak v uších, točení hlavy nebo silné nutkání k nádechu nebo nepohodlí, zkracujte pauzu a zjemněte dech. Cílem je klid a jen mírný pocit nedostatku vzduchu, ne výkon.
dýchání jednou nosní dírkou
Uzavření jedné nosní dírky zvýší odpor v dýchacích cestách, zpomalí proudění a zmenší objem každého dechu. Výdech se přirozeně o kousek prodlouží a vzduch má v nose delší kontakt se sliznicí. Díky tomu se lépe ohřeje a zvlhčí, a celkově méně „větráte“ – CO₂ neklesá. Na lanovce z toho vzniká tichý ohřívač, který nic nestojí. Jak na to: Jemně přiložte prst a uzavřete jednu nosní dírku (bez tlaku). Druhou dírkou dýchejte pomalu a jemně: nádech menší a klidný, výdech o kousek delší. Rychlost i objem regulujte tak, abyste cítili jen lehký „hlad po vzduchu“ a drželi rovnoměrný rytmus po celou jízdu. Pokud „hlad“ necítíte, účinek může být slabší; když je naopak příliš silný, uberte a vraťte se k pohodlnému tempu. Před výstupem uvolněte nos, pár dechů proveďte oběma dírkami a plynule přejděte na běžné nosní dýchání. Na lanovce tím omezíte větrání, podpoříte NO a udržíte víc tepla mezi jízdami – bez rozptylování od lyžování.
dlouhodobý trénink:
jak si „přeučit“ cévy a nervy
Nečekejte zázrak na poprvé. Stejně jako lyžování se i dechové návyky učí opakováním – krátké, časté dávky dělají největší rozdíl. Každý den si vyhraďte 5–10 minut klidného nosního dýchání: menší objem, výdech o kousek delší, orientačně 5–6 dechů/min. Občas vložte krátké pauzy po výdechu a trénujte pobrukování. Tělo si postupně zvykne na mírně vyšší CO₂, cévy se budou uvolňovat snáz a reakce na chlad nebude tak prudká.
nejčastější chyby a jak je opravit
„Dýchám moc, ať je to pořádně.“ Velké, rychlé nádechy snižují CO₂ a chladí.
Oprava: menší, tišší nosní dech; výdech o chloupek delší.
Přehnané zadržování dechu. Dlouhé apnoe stáhne krev z prstů.
Oprava: jen krátké, pohodlné pauzy; žádné lapání po dechu.
Dýchání ústy „jen na chvilku“. Chvilka se snadno protáhne — a chladí.
Oprava: ústa zavřená, klidný nosní dech.
Ztuhlý hrudník, zvedání ramen. Napětí zhoršuje dech i průtok.
Oprava: posadit se výš, ramena „těžká dolů“, nechat pracovat spodní žebra.
Netrpělivost. „Zkusil/a jsem minutu a nic.“
Oprava: dejte tomu víc času a vracejte se k tomu několikrát denně. Účinek se sčítá.
Závěr
Špičkové vybavení pomůže, ale o teple v prstech rozhoduje průtok teplé krve do periferie — a ten můžete ovlivnit dechem. Na svahu stačí tři kroky: nádech nosem, výdech s tichým „mmm“, krátké vyčkání po výdechu. Tenhle nenápadný rituál dá cévám prostor povolit a nechá vás soustředit se na jízdu, ne na zmrzlé prsty. Techniky jsou jemné a vhodné pro většinu lidí. Vynechejte delší pauzy po výdechu, pokud jste těhotná, máte kardiovaskulární nebo respirační onemocnění, sklon k mdlobám či se vám dělá špatně. Cílem je pohoda, ne výkon. A nečekejte zázrak na poprvé. Stejně jako lyžování se i dechové návyky učí opakováním – krátké dávky během dne udělají víc než jednorázová snaha.
AsociAce profesionálních učitelů lyžování A lyžAřských škol (A pul)
generá L ní partner ap UL:
Lyžování očima dětí
O lyžování dětí toho bylo napsáno již mnoho. Téma lyžování dětí je probrané více než regál se slevami v supermarketu. Alespoň si to myslím. Moje kolegyně se zde v posledním článku skvěle pověnovala motivaci dětí a formě výuky začátečníků.
Nejen od ní, ale i od ostatních nadšenců výuky dětského lyžování víme, že koště neslouží jen k zametání, ale parádně se na něm sveze pidilyžník. také víme, že „jízda k medvědovi“ neznamená absolutní ztrátu pudu sebezáchovy prezentovanou snahou navázat uprostřed lesa blízký kontakt s rozzuřeným medvědem hnědým, ale motivační cvičení na směrování lyží vstříc figurce v bezpečí dětského lyžařského parku.
Víme, že si máme s dětmi na lyžích hrát, používat přirovnání, příběhy, kroužky, míče, hady, osmiveslice (jen zkouška, jestli dáváte pozor), zkrátka lyžovat volně bez drilu a stresu.
no jo, ale narazili jste už někde na článek o lyžování napsaný dítětem? Já úplně ne. Mám tedy za svou kariéru lyžování v blízkosti bytostí všech generací úctyhodnou sbírku zážitků, „hlášek“ a neskutečných situací, jaké dokážou vyprodukovat jen děti, a hlavně děti na lyžích. ale ne, nějaký reprezentativní materiál k výuce lyžování a lyžování vůbec pohledem dětí jsem skutečně nečetla. nevadí, dnes to napravím. Dnes vám povím příběh. příběh, který jste doufám zažili nebo zažíváte i vy. příběh o sněhu a zimě a tom nejkrásnějším sportu. Vlastně nebudu vyprávět já, ale děti. parta dětí, které jsem měla tu čest provázet nějakou část jejich lyžařského vývoje, se uvolila zodpovědět pár otázek nebo se volnou formou vyjádřit k tématu sníh a lyžování.
partneři ap UL:
Začneme básní, improvizací na zvolené téma.
Jel jsem po sněhu
Našel jsem sníh
Ten se roztál, byl to bých
Lyže se mi ztratila, jezdil jsem jenom na jedný
Bum a prásk
Ztratila se mi a spadnul jsem do řeky Kordula, 4 roky
Následuje klasický dotazník na základě konkrétních otázek.
1)
Je zasněžená zima, na louce vedle tebe přistáli Kepleriáni (obyvatelé jedné ze tří habitabilních exoplanet Kepler) a ty bys je chtěl/a nadchnout pro lyžování, co jim řekneš? (samozřejmě používáš mezigalaktický komunikátor gX7, takže si rozumíte)
Je to zábava a můžeš na nich toho spoustu dobrýho zažít.
Fanda, 8 let
Protože je to sranda a protože proč ne. Tonda, 10 let
Lyžování je sranda, protože se naučíš nový věci a triky a naučíš se sjíždět z kopce. Mě baví lyžovat, protože můžeš sjíždět kopce dolů a můžeš jezdit lanovkou nahoru.
Róza, 7 let
Je to zábava a hlavně můžeš odpočívat na lanovkách.
Petr a Viki, 8 a 7 let
Lyžování mě baví! Moc ráda lyžuji. Je to sranda, když se to naučíš.
WoHoo Pepi, 7 let
Protože lyžování je jeden z nejlepších zimních sportů, který přináší spoustu zábavy a nových kamarádů.
Meda, 14 let
Kepleriány zajímá nějaký tvůj skutečně zásadní zážitek z lyžování a sněhu, vůbec ale potřebují komplexní vjemovou informaci (zažil jsem, viděl jsem, čmuchal jsem…).
Spadl jsem v závodě. Viděl jsem sníh, hmatal jsem branku, čuchal jsem sníh… Kašpar, 12 let
Já jsem prostě jela a z ničeho nic nabourala do stromu a hrozně jsem se smála. Nebo jen koukat se, jak Alda prostě lyžuje rovně dolů bez žádných obloučků, je nejvtipnější. No jo, objímání stromečku, to si pamatujeme.
Meda, 14 let
Zažil jsem velký kopec, skokánky a safari. Petr a Viktor, 8 a 7 let
Když jsem skočil na skokánku 2 metry. Čuchal jsem zimu, viděl jsem všechno z vejšky, slyšel jsem řvaní dítěte.
Fanda, 8 let
Velkej zážitek, když jsem se naučil 180, čuchal jsem kuklu, hmatal jsem hůlky, viděl jsem sníh.
Tonda, 10 let
3)
povedlo se ti Kepleriány nadchnout pro lyžování a sníh, chtějí neprodleně začít s učením, jak se k tomu postavíš? předpokládáme, že Kepleriáni mají jako my pouze dvě nohy, tři ruce snad nebudou na obtíž. Vybavení už si půjčili v místní půjčovně.
Zeptal bych se, co má rád za jídlo, to bych si pak vzal a běhal před ním a on by za tím jezdil.
Fanda, 8 let
Začal bych tím, aby si nandal lyžáky, zacvaknul se do lyží a pak prostě jel, a když se rozseká, tak ať se zvedne, protože nehraje fotbal.
Tonda, 10 let
Úplně na začátku jen pizza a špagety a ať se nebojí padat.
Meda, 14 let
Prostě bych mu dal lyže a vysvětloval na menším kopci za jízdy a pak na větším až největším. Mimozemšťan je chytrej a zvládne stejný kopce jako my.
Petr a Viktor, 8 a 7 let
Následuje volné zamyšlení na dané téma „Já se každý podzim strašně těším na zimní sezónu, až se začne lyžovat, a je mi líto těch, kteří lyžovat neumí, protože já to mám strašně
ráda. Cítit tu volnost a sjet celou sjezdovku a okolo sebe cítit vítr a vidět sníh. Vzpomínám si, jak jsem se učila lyžovat. Bylo mi asi pět a učila mě teta a později i táta. Hrála jsem s ní a bratrancem různé hry, třeba mi jednou dala plastový kroužek, a že je to volant, a my že jsme na serpentinách, a tak jsem se naučila obloučky. A taky jsme měli speciální názvy, třeba pluh byl pizza, a mít nohy vedle sebe byly špagety, a když jsme jeli sjezdovku, tak ona volala: „Chci vidět špagety, ne pizzu!” Jezdíme s ní i super freeride v lese a vždycky mě přesvědčí to sjet a pak se už ani nebojím. Taky nám dělala noční bojovky na lyžích. To bylo super! A naše společné výlety na běžkách a na skialpech jsou nezapomenutelné, stačilo si jen pamatovat, že si mám vzít čelovku. Kdybych měla někoho naučit lyžovat, asi bych to dělala podobně, formou her. Nejprve bych je naučila vyšlapat kopec ve stromečku a pak bych je naučila pluh, potom bych je naučila obloučky. Třeba bych jim dala nějaký ten kroužek, a až by jim to šlo, naučila bych je zabrzdit smykem. Jsem ráda že mě učila zrovna ona.“
Kristýna Greifová, 13let
Kdy jsem se učila lyžovat, si nepamatuju, lyžuju odjakživa. Máma s tátou říkali, že mi byly necelý dva, byla u toho teta s koštětem, lyžařskou písničkou a nějakýma hračkama.
Na lyžování mám asi nejraději, jak nechám ty lyže jet a jak svištím a studenej vítr mi fouká do tváře.
Na snowboardingu mne baví, jak dělám ty zatáčky a jak si to můžu ovládat a blbnout s tím.
Běžky ty nemám rada, ale nejlepší je na tom asi to padání, protože jak jsou úzký, tak vždycky spadnu.
Kdybych měla naučit někoho, kdo neumí na lyžích nebo snowboardu, zavolala bych tetě, ta neučí, jenom si hraje a pak lyžuješ, ani to nevíš. Ema, 9 let
A je to, zbytečné cokoliv dodávat, jen nechat doznít. A když budete s dětmi hodně na sněhu a hodně a s láskou a fantazií řádit a lyžovat a vůbec, tak třeba dostanete také takové dopisy: Ahoj, díky za naučení, jak se nebát na lyžích a užívat si sjezdovek, což moji boomerští rodiče nikdy nezvládli.
Klárka, 15 let
Ahoj, děkuju moc za ukázání, že lyžování je sranda, a za naučení snowboardingu. Beky, 12 let
Díky, parto!
ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL
Italská Marilleva v lyžařské oblasti Campiglio patří k nejoblíbenějším místům rodinné dovolené nejen pro české lyžaře (pohled na sjezdovky z Monte Viga)
Garance sněhu v Kitzbühelu a klidu v Söldenu
Rakouský Kitzbühel garantuje sníh od 21. prosince do 14. března. Pokud by se v této tzv. prémiové sezóně nelyžovalo z důvodu nedostatku sněhu, bude lyžařům za každý takový den vrácena poměrná částka z ceny skipasu. Ovšem jen pokud si skipas pořídí v e-shopu nejpozději do 20. prosince.
V Söldenu zase zavedli zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti podél hlavní ulice ve městě. Slibují si od toho spokojenější návštěvníky, kteří nebudou rušeni „après-ski virválem“ na ulici. Konzumace v barech a na zahrádkách samozřejmě bude i nadále možná.
A v italské Madonně budou ve vybraných týdnech omezovat počet prodaných jednodenních skipasů, aby na svazích nebylo více než 15 000 návštěvníků.
V praxi se asi nic moc nezmění: v Kitzbühelu se lyžuje od listopadu do dubna, v Söldenu se paří ostošest a o Vánocích a masopustu je v Madonně rušno. Ale snaha se cení.
Britové měřili nadýchanost prašanu
Mezi každoročními „zaručenými“ zprávami před zimní sezónou, které oznamují, jestli bude tisíciletá zima, nebo naopak sníh v Evropě vůbec nenapadne, letos zaujala absurdní studie zveřejněná na portálu Novinky.cz o tom, kde najít nejlepší prašan. „Zakladatel britské meteorologické služby Jim Dale se spojil se společností Inghams Ski, aby společně zjistili, kde je nejvhodnější sníh pro lyžování. Roli přitom hrálo šest klíčových faktorů: povrchová teplota, četnost sněhových přeháněk, relativní vlhkost, teplota vzduchu, rychlost větru a nadmořská výška.“ Nějaký meteorolog tedy zavolal do cestovky Inghams a společně se vydali do Alp měřit „povrchovou teplotu“ a vítr? Údajně zjistili, že „nejjemnější a nejnadýchanější prachový sníh mají v rakouské obci Westendorf v Tyrolsku“. Vesnice si podle nich vysloužila skóre 84,8 ze 100. Takže vysokohorské ikony jako Val Thorens nebo Tignes se můžou jít klouzat. A ve Westendorfu prosím letos dávejte pozor na freeridery, asi jich bude dost… (rh)
Na Kitzsteinhornu „krmí“ ledovec sněhem z děl
Využívání sněžných děl na ledovcích dnes již není nic neobvyklého, většinou se však zasněžují spodní části ledovce, aby vyrobený sníh pomohl navázat sjezdovky mezi ustupujícím ledovcem a morénou. V rakouském Kaprunu pod vrcholem Kitzsteinhorn zasněžují naopak akumulační zónu ledovce, tedy jeho horní část, kde se ledovec teprve tvoří. Teoreticky tak sněžná děla mohou zastavit anebo výrazně zpomalit ústup a ztenčování ledovce, neboť vytvoří před horkým létem mnohem masivnější sněhový „polštář“ pro jeho ochranu. Jiné ledovcové areály se spíš připravují na to, že ledovce zmizí úplně, což bude z provozního lyžařského pohledu v lecčems jednodušší než současný stav, kdy se povrch a mocnost ledovce každoročně mění. Každopádně záchrana ledovce „kaprunským“ způsobem by byl světový úspěch.
(rh)
text a foto: radek holub
CaMpiglio
rodinné dolce vita za bezkonkurenční cenu
Málokterá jiná lyžařská oblast kombinuje solidní velikost areálu, přívětivost sjezdovek, moderní lanovky a ubytování přímo na svahu s příznivou cenou pobytu. Campiglio je v podstatě ideální destinací pro rodinnou dovolenou, avšak právě pro její mohutnou oblibu je vhodnější navštívit ji mimo termíny prázdnin.
lyžařské území mezi Folgaridou a Marillevou v údolí Val di Sole a Madonnou di Campiglio a Pinzolem v sousedním údolí Val Rendena, zvané Campiglio (nově také Skiarea Madonna di Campiglio), tvoří především mírné přívětivé sjezdovky, zasazené do řídce zalesněné k rajiny, jíž dominuje úchvatné panorama skalního masivu Brenta. Mnoho ubytování se nachází přímo na sjezdovkách nebo v pěší vzdálenosti od nich, a to za bezkonkurenční ceny i v hlavní prázdninové sezóně. Z toho zároveň vyplývá značná popularita oblasti a o prázdninách mohutná návštěvnost. Celková atmosféra oblasti Campiglio je přesto italsky uvolněná, k čemuž samozřejmě přispívá i převážně slunečné počasí.
Milé mírné sjezdovky s „černým“ kořením
Sjezdovky v oblasti Campiglio se táhnou od Marillevy a Folgaridy přes Madonnu do Pinzola v celkové délce 150 km, přičemž každé ze středisek má svůj vlastní charakter. Nejrozmanitější lyžování je v Madonně, kterou sjezdovky obepínají kolem dokola, a to v lesích, na mýtinách i na vrcholových pláních s poutavými výhledy. Marilleva s Folgaridou působí jako jedno velké výukové hřiště, zpestřené několika náročnějšími tratěmi. Pinzolo je nejmenší a poněkud odlehlejší součástí lyžařské oblasti, ale třeba pro zdatnějšího lyžaře velmi lákavou.
Sjezdovky rozbíhající se po lesích i horských pláních jsou jemně terénně členité, a přestože jsou převážně mírnější, což je dané
Na širokou sjezdovku z vrcholu doss del Sabion na Malga grual shlíží skalní hradba brenty (pinzolo)
zatímco
mírné dálnice bývají přelidněné, schovanější tratě zůstávají docela volné.
i množstvím plošších a odpočinkových úseků, areál je okořeněn také dostatkem strmějších tratí. Zatímco mírné dálnice bývají přelidněné, schovanější tratě zůstávají docela volné. Zvláště černě značené sjezdovky jsou méně frekventované, neboť většina návštěvníků jsou začátečníci a méně zdatní lyžaři, navíc vjezd na ně je vždy opticky oplocen s varováním „jen pro experty“.
Výukové hřiště Marilleva s Folgaridou
V Marillevě je páteřní a nejfrekventovanější sjezdovkou modrá Orso Bruno z vrcholu Monte Vigo mírně se vlévající do centrální kotliny, kterou celodenně využívají jak lyžařské školy, tak rekreační lyžaři. Naopak souběžně s ní padající černá Little Grizzly bývá poloprázdná – zvrchu je velmi strmá, brzy se však narovná do přehledné a příjemně svižné dálnice. Po červeně značené, ale mírné trati lze pokračovat až do ubytovacího resortu Marilleva 1 400. Nově je v Marillevě přestavěna „cvičná“ lokalita Ometto. Nová pohodlná vyhřívaná 6sedačka začíná oproti předchozí staré 2sedačce níže a končí výše až na hřebeni, čímž se prodloužily dvě tamní modře značené sjezdovky – jedna typicky dálniční, druhá o něco členitější.
Z vrcholu Doss della Pessa se směrem k Marillevě řítí dlouhá černá, opravdu strmá však jen krátce zvrchu, nebo do centrálního kotle točivá a členitá červená trať.
I ve Folgaridě dominují mírné sjezdovky – jednak z vrcholu Monte Spolverino, kterou doplňují přímější červená a černá varianta, jednak z mezistanice Malghet Aut dále lesem do údolí k ubytovacímu resortu Folgarida 1 400 a 1 300. Náročnější jezdci se mohou spustit po přímé „lehké“ černé trati.
Dlouhá a přívětivě červená sjezdovka klesá kotlinou mezi Folgaridou a Marillevou podél dlouhé přístupové lanovky z údolní Daolasy, jinak mají přejezdové tratě opravdu spíš jen tranzitní charakter. Atraktivnější profil má červená trať Malghette na jižním úbočí Monte Viga, slouží však jako jediná tranzitní propojka do Madonny, a bývá tak hned od rána až dost frekventovaná.
pohled údolím Val rendena k jihu
Madonna a její lyžařsky rozmanitý amfiteátr
V Madonně di Campiglio je nejoblíbenější lokalitou nejvýše položené Passo Groste, kde sjezdovky rolují po přívětivé pláni s dalekými výhledy směrem k pohořím Adamello a Cevedale, ale především přímo pod skalními „komíny“ Brenty. Hlavní červeno-modrá sjezdovka je přehledná, přitom hravě zvlněná a svižná.
Pestrobarevná směs středně dlouhých sjezdovek všech obtížností stéká z vrcholu Monte Spinale podél moderní 6sedačky Nube d´Oro a dále do údolí nebo lze sjet po červeno-černě „direttissimě“ přímo do centra Madonny.
Jižní svahy pod vrcholy Monte Zeledria a Pradalago, přivrácené k Marillevě, jsou převážně mírné s mnoha výukovými modrými tratěmi. Výjimkou je černě značená Amazzonia se strmou střední pasáží, která vede do sousední lokality 5 Laghi.
Sjezdovky okolo 5 Laghi nebo Pěti jezer mají sportovnější charakter – černá Miramonti hostí slalom Světového poháru, černá Pancugolo je využívána pro trénink a centrální červená 3-Tre má rovněž závodní homologaci FIS.
Nenápadné sportovnější pinzolo
V Pinzolu je nejvíce využívaná široká červeno-modrá pláň z vrcholu Doss del Sabion směrem k mýtině Malga Grual, kterou si lze zpestřit i přímější černou variantou. Opačným směrem k mezistanici Pra Rodont nad Pinzolem klesá v širokých obloucích červená trať, z níž lze odbočit na černou „závodní“ variantu,
nebo se po krátké a velmi strmé propojce přesunout do lokality Malga Cioca. Kromě dvou kratších červených sjezdovek odtud stéká lesem až do údolí velkoryse prostorná černá trať Tulot. Začátečníci a méně zdatní se soustředí na cvičnou louku v mezistanici Pra Rodont nebo přilehlou točivou modrou trať Fossadei.
Snowpark v každém středisku
V celém areálu jsou čtyři pečlivě udržované snowparky – největší z nich je Ursus Snowpark na Passo Groste, poměrně rozsáhlý je také Brenta Snowpark v Pinzolu, menší v lokalitě Pradalago na opačné straně Madonny a malý snowpark je také na Doss de la Pesa v Marillevě.
Sněhově vyčnívající passo groste
Sjezdovky se rozprostírají nejvíce ve výškách od zhruba 1 500 do 2 100 m n. m. a jsou prakticky 100% pokryté technickým zasněžováním. Jen lokalita Passo Groste „vyčnívá“ až do 2 500 m n. m. a skýtá obvykle nejlepší sněhové podmínky z celé oblasti. Při jarní návštěvě hraje velkou roli orientace svahu –zatímco v Madonně je přibližně polovina tratí orientovaná na sever a druhá polovina na jih, v Marillevě, Folgaridě a Pinzolu převažují severní svahy.
Výlet areálem vyžaduje plánování
V areálu je vybudována celkem pestrá směs lanovek od nejmodernějších a kapacitních až po několik posledních „muzejních“ exemplářů.
Nejnovější 10místné kabinky – Doss del Sabion v Pinzolu a Fortini v Madonně – jsou nejen pohodlné, ale bez problémů zvládají vysokou návštěvnost. Naopak starší „čtvercové“ kabinky Spinale a Pradalago v Madonně, do nichž se má teoreticky vejít 12 osob, mají mnohem nižší reálnou přepravní kapacitu (v praxi většinou do 6 osob), takže jsou náchylnější k frontám.
Areál je propojen řetězově: mezi Folgaridou, Marillevou a Madonnou harmonicky, tedy „jezdivými“ sjezdovkami, byť občas s ploššími úseky, do Pinzola naopak vede z Madonny pouze dlouhá tranzitní kabinka s dobou jízdy okolo 20 minut.
Na tranzitních trasách vzniká v určitých časech o prázdninách až enormní provoz, zejména v okolí vrcholu Monte Vigo na přejezdu mezi Folgaridou a Marillevou, které mají ohromnou a cenově nejpříznivější ubytovací kapacitu, a Madonnou di Campiglio, kde se soustředí spíš luxusnější hotely a mnoho návštěvníků se ani nevěnuje lyžování. Ve špičkách sezóny je tedy vhodné strategické časové plánování, třeba přesun do Madonny hned se spuštěním lanovek, než ji zaplní davy proudící z okolních středisek. O masopustních prázdninách lze také využít dřívější ranní otevírací dobu, a to již od půl osmé. ubytování na sjezdovce nebo v šarmantním městečku
Zatímco Folgarida s Marillevou jsou typické „umělé“ ubytovací resorty na sjezdovce, kam se jezdí na týdenní pobyt, Madonna je šarmantní horské středisko s dlouhou historií
letní i zimní turistiky, kde se nabízí mnohem více aktivit než lyžování. Čeští a polští lyžaři se tedy soustředí hlavně do Marillevy a Folgaridy, naopak prominentní hosty nejen z Itálie potkáte spíš v Madonně. Výhodného poměru ceny a lyžařské nabídky čím dál více využívají také britští návštěvníci.
panini i pizza
Na svazích je mnoho velkokapacitních chat se samoobslužnými restauracemi, mnohé z nich nově rekonstruované. Častá jsou i bufetová okénka s teplými sendviči, nabízející panini nebo hot dog za cenu do 10 eur. Hlavní jídla v „tácovkách“ jsou na alpské poměry levná (okolo 15 eur), v restauracích s obsluhou pak spíš od 20 eur výše. Všude je k dostání také pizza za 10 až 15 eur.
Z Česka 8 až 9 hodin
Vzhledem k velkému množství ubytování na sjezdovkách nebo poblíž nich nejsou k dispozici parkoviště u všech nástupních stanic lanovek. Větší záchytná parkoviště se nacházejí na dně údolí Val di Sole v Daolase nebo třeba u nástupní stanice kabinky Groste v Madonně, zpoplatněné garážové domy najdete ve Folgaridě nebo v centru Madonny. Bezplatně lze parkovat u lanovek v Pinzolu.
Příjezd z Brennerské dálnice od Mezzolombarda do údolí Val di Sole vede po klikaté, místy stoupající silnici a zabere zhruba 1 až 1,5 hod. Celá trasa ze středu Čech při vzdálenosti okolo 750 km vyžaduje 8 až 9 hodin jízdy autem, z Moravy ještě o hodinu déle.
hotel a skipas na den
apartmán a skipas na den
jedna z největších propojených lyžařských oblastí Itálie
mnoho přívětivých sjezdovek pro začátečníky, méně zdatné a děti strmější tratě jsou většinou poloprázdné rozmanitá směs lanovek kouzelné panorama Brenty bezkonkurenčně příznivé ceny
méně náročnějších sjezdovek propojení areálů mezi sebou jen jednou trasou bez alternativ vysoká návštěvnost o prázdninách s frontami na tranzitních trasách vzdálenost z Česka
radek holub
Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.
Chalet Malghet aut je moderní budovou s veškerým zázemím v areálu Folgarida
Nejvýhodněji pořídíte skipasy online
text a foto: raDek hoLub
Nenápadné sportovní i sněhové překvapení
Defereggen
Malé, skryté a celkově nenápadné středisko v jednom z postranních údolí Východního Tyrolska nedaleko Lienzu kompenzuje svou skromnější lyžařskou rozlohu nadprůměrným převýšením a výtečnými sněhovými poměry. Díky vzdálenosti od velkých měst na zdejších širokých svazích snad ani nemůže být plno. I když je lákavé pro všestranný rodinný pobyt, nejlépe si ho užijí sportovnější lyžaři.
dolí Defereggental se zařezává do mohutných Vysokých Taur v řídce turisticky využitém Východním Tyrolsku a je tak předurčeno být klidným a komorním zákoutím. Jediný lyžařský areál Brunnalm se rozpíná nad obcí Sankt Jakob, údolím se však táhnou také běžkařské stopy, leckde se
vinou sáňkařské dráhy a svahy samozřejmě lákají i ke skialpinistickým túrám. Lyžaři, kteří rádi poznávají sjezdovky v okolí, se mohou při vícedenním pobytu z Defereggentalu (24 km sjezdovek) vydat do půl hodiny vzdáleného Lienzu (21 km) nebo Matrei (39 km).
Široké černo-červené dálnice ve zvlněném terénu
V Sankt Jakobu se lyžuje na strmějším severně orientovaném svahu s horským až vysokohorským charakterem. Sjezdovky jsou nadprůměrně široké, neboť se rozlévají především na bezlesé zvlněné pláni, navíc mají vždy dvě či více variant, a lze si tak vybrat přímější i pohodovější lyžařskou „stopu“. Hlavní sjezdovky obtékají pohodlnou kapotovanou 6sedačku Weisspitz – jednak široká, zprvu mírná a postupně se zostřující červená, která se později větví na dvě varianty, druhak okružní, občas traverzující, ale celkově dosti prostorná modrá. Široké, svižné a terénně proměnlivé jsou i dvě červené sjezdovky podél 3sedačky Moosberg – ta je bohužel ukrutně pomalá, a proto jsou i obě tratě dost opomíjené, ačkoliv jsou dostupné i z hlavní 6sedačky, ovšem jen pomocí dlouhého a plochého traverzu.
6sedačka s novými černými sjezdovkami rozšířila areál teprve v sezóně 2022/23
Menší areál se solidníM převýšeníM a trvanlivýM sněheM
si užijí hlavně sportovnější lyžaři.
Nedávnou novinkou jsou dvě černé sjezdovky z nejvyššího, více než dvouapůltisícového vrcholu Leppleskofel, obsloužené luxusní 6sedačkou – obě začínají krátkým úzkým traverzem, po němž se spustí velmi ostře a více méně přímo dolů.
Až do údolí směřují dvě tratě – jednak náročnější černá sjezdovka, zprvu sice poněkud serpentinovitá, pak ale prostorná a postupně strmá pláň, vlévající se na závěrečnou traverzovitou cestu, druhak široká červená „cesta“ šikmo svahem, zakončená společným traverzovitým dojezdem.
Při jednom sjezdu se dá z vrcholu až do údolí zdolat solidní převýšení téměř 1 300 m, a to ve velmi sportovním profilu s minimem plochých přejezdů.
V údolí se nacházejí ještě mírné cvičné louky s několika vleky.
Mrazová kotlina a prašan až do jara
Všechny tratě se rozbíhají po severním svahu Leppleskofelu (2 680 m) nad vesničkou St. Jakob (1 400 m) v údolí Defereggental, které patří mezi tzv. mrazové kotliny, a sníh tak
má díky nadmořské výšce i orientaci svahu značnou trvanlivost. Brunnalm je tak sněhově spolehlivým areálem i pro teplejší jarní dny, naopak ve vrcholu zimy může být až příliš mrazivý.
nahoře až luxusní lanovky
Vzhledem ke skromné rozloze je areál vybaven poměrně luxusně, neboť hlavní tratě obsáhnou dvě moderní 6sedačky s bublinou. Výjezd z údolí obstarává malá 6místná kabinka, na niž navazuje stará a pomalá 3sedačka, která je zároveň bohužel jedinou spojkou do hlavní části areálu.
Malé chaty s tyrolskou klasikou
U horní stanice kabinky se nachází horská chata Brunnalm a v hlavní části areálu pak ještě chaty Mooseralm a Weisspitzstubn, restaurace a bar jsou i u nástupní stanice kabinky. V nabídce je tyrolská klasika, tedy polévky mnoha druhů, klobásy nebo řízek, a to za ceny od 5 do necelých 20 eur.
Mezi Lienzem a Matrei
Do dlouhého a proměnlivě stoupajícího údolí Defereggental se odbočuje z Felbertauernské silnice mezi Lienzem a Matrei.
Parkoviště přímo u kabinkové lanovky nad vesničkou Sankt Jakob je malé, parkuje se tak převážně podél stoupající příjezdové cesty.
Příjezd ze středu Čech trvá při vzdálenosti okolo 600 km mezi 6 a 7 hodinami, z Moravy pak ještě o hodinu déle.
24km sjezdovek hotel a skipas na den
apartmán a skipas na den
široké sportovní sjezdovky s velkým převýšením
dvě moderní 6sedačky obsáhnou většinu tratí
výborné sněhové podmínky díky nadmořské výšce i severní orientaci svahu dětské ceny skipasů až do 18 let komornější atmosféra
jediný lyžařský svah s omezenou rozmanitostí sjezdovek
jediná mírná sjezdovka kromě cvičných luk v údolí
pomalá 3sedačka nutná pro výjezd do hlavní části areálu
text: KAteřinA Sochová
Do hoSPoDy! Na sjezdovky
A
Lyžařský pobyt je v moderní době stále komplexnější. Dobré sjezdovky jsou první podmínkou, ale stále více sledujeme i další atrakce, sportovní i ryze odpočinkové. Patří mezi ně i gastronomie, o to víc, že na sjezdovce potřebujeme něco zakousnout. Přístupy k ní se mění s kulturou a místem, zatímco někde se snaží lyžaře nakrmit racionálně a rychle, jinde to může být naopak oduševnělé a beze spěchu.
Aněkde se úroveň gastronomie dostává na takovou úroveň, že návštěvník ani nepotřebuje na nohou lyže – díky zážitku z posezení, z odpočinku, meditace, ba ze spočinutí. Jedním z takových je jihotyrolský Seiser Alm.
Člověk by tomu ani nechtěl věřit. Však známe, jak moc problémů řeší restaurace doma i jinde, a nejen ty horské, od personálu po sezónnost a závislost na počasí. A sledujeme, jak z krajiny pomalu mizí. Na Seiser Almu je to – kdo ví proč, snad odlišným tokem dějin a unikátním mixem kultur – úplně jinak. V zimě tam má otevřeno kolem 45 restaurací různých typů – některé fungují v rámci větších horských hotelů, ale nejvíce je těch samostatných, malinkých, které pojmou kolikrát jen několik stolů uvnitř a dalších pár na terase. Na Seiser Almu nenajdete jedno jediné hromadné stravování, kde by si lidé chodili pro jídlo s tácem – každá restaurace je s obsluhou, a to milou a profesionální.
Schwaige, baita, Berghütte
Kdo má rád i klidné chvilky na horách, baví ho autentické hospůdky s originálním obsahem, bude na Seiser Almu nadšen. Malé rodinné restaurace bývají vybudovány na základech někdejších salaší nebo seníků – říká se jim v německém dialektu Schwaige či italsky baita – jsou atrakcí, kterou jinde nenajdete. Obvykle je provozují jejich majitelé a rodinní příslušníci, a to s upřímnou péčí a kulinářskou láskou. Nabízejí své rodinné recepty, samozřejmě založené na kvalitních a striktně lokálních surovinách. Na jídelních lístcích se mísí horská jihotyrolská kuchyně s tou středozemní, tedy jak vydatné (polenta, knedlíky, maso), tak lehké pokrmy s množstvím zeleniny (těstoviny, zeleninové saláty). Stejně jako interiéry restaurací, citlivě budované z místních surovin, dřeva a kamene, tak i jídla sama si zakládají na estetickém podání: pokrmy i nápoje jsou zdobeny čerstvými větvičkami jehličnanu nebo sušenými květy lučních bylin.
K aperitivu obvykle dostanete malé zobání, třeba prosciutto s schüttelbrotem
Kde vlajka plápolá, je
otevřeno
Na Seiser Almu a v jeho okolí mají jeden dobrý zvyk – tam, kde je otevřená restaurace, vlaje vyvěšená obrovitá provinční vlajka. Když se zavře, vlajka se stáhne. Tak už na dálku víte, kde je právě teď otevřeno. Ve všech restauracích na Seiser Almu vaří teplá jídla – snad jen pokud nepřijdete deset minut před zavíračkou. Takže pokud je třeba čerstvý prašan a vlajka vlaje, můžete se na lanovce Goldknopf rozhlédnout, jestli si dát freeride k Almrosenhütte, restauraci, která jako jedna z mála neleží přímo u sjezdovky, a i výlet k ní je tak trochu zážitkem. Odjet se dá po svážnici na sjezdovky v oblasti Florianu. Mimo lyžařské prostory leží celá řada dalších salaší, ale to poznáte až v létě, když opustíte lyžařské teritorium. Pro letní turisty má hustota restaurační sítě v horách kolem Seiser Almu i tu výhodu, že nemusí nosit svačinu. Pokud dostanou hlad či žízeň, za chvilku jsou v hospůdce.
Útulky pro obdivovatele hor
Horské hospůdky Seiser Almu mají jednoho mocného spřízněnce – okolní nádherné Dolomity. I proto mají snad u každé restaurace terasu. Je na počasí a jedincově nátuře, jestli chce zůstat venku. Díky klimatu této části hor jsou venkovní terasy značně využívány i v zimě, stačí totiž trocha slunce, které je tu takřka na denním plánu. S výhledem na okolní hory se „vysedávání v hospodě“ posouvá na další, snad až posvátnou úroveň…
Některé historické salaše jsou velmi citlivě modernizovány, ostatně i architektura je v Jižním Tyrolsku pověstná. Původní, kolikrát mnoho set let stará stavba pak kloubí svůj dějinný ráz s nejmodernějšími prvky, od zařízení kuchyní přes interiér až po hygienické zázemí. Stupeň útulnosti je v nich občas tak vysoký, až máte v hospůdce pocit, jako by vás někdo objal… V určitém osobnostním nastavení lyžaře se může čas strávený v restauraci stát na horském plató silně konkurenční pro čas lyžařský.
Zaplatit a na grappu
Na závěr gastronomického zážitku přichází káva pověstné italské kvality a, chcete-li, dezert. Nemusí to být jen věhlasné Kaiserschmarrn, ale i něco menšího a lehčího (panna cotta, crème brûlée, štrúdl s jablky nebo tvarohem…). A sakra, placení. Ani to ale není tak strašné, jak bychom mohli na nejkrásnějších lyžařských místech světa čekat. A není vůbec výjimka, že vám majitel na rozloučenou nalije domácí digestiv na slehnutí – grappu, šiškovici, hořec… – i tyto alkoholické pochutiny vznikají přímo v horských chatách s použitím lokálních surovin, horských bylin… To by ale dalo na celý článek.
huber Schwaige – průhled do dávné historie
Typický příběh malé hospůdky na Seiser Almu: Až do roku 2014 se na horské pastvině v letních měsících pásly a dojily krávy a vyrábělo se máslo. Ve stejném roce však byl statek přestavěn a vznikl i malý horský hostinec. Od té doby se rodina
Gostnerových, zejména Michael a jeho žena Natalie, spolu se svými třemi dětmi Josefem, Marií a Annou, starají o potřeby hostů a zároveň jiní členové rodiny spravují farmu, jak v létě, tak v zimě, z níž také zásobují kuchyni. Existence této rodinné farmy je v archivech zmíněna už roku 1291, od roku 1774 ji vede jedna a tatáž rodina.
Gostner Schwaige – květinová restaurace
Gostner Schwaige proslavily lahodné pokrmy z vlastní výroby zdobené květinami a bylinkami, které si sami sbírají a připravují. Soběstační jsou v mase a mléčných výrobcích, které produkují na své přilehlé farmě. Polévka ze sena podávaná v chlebu a připravená z 15 různých bylin, je v mrazivých měsících absolutním hitem.
„Když jsem byl malý, s dědečkem jsem hodně cestoval po lesích a horách. naučil mě všechny jedlé rostliny, sám se to naučil po válce, když se musel skrývat v horách.“ Šéfkuchař Franz Mulser
Sanonhütte – jedna z nejstarších chalup
Jedna z nejpůvodnějších chalup, podávaná jídla jsou jihotyrolskými a ladinskými specialitami, chata je proslulá i domácími dezerty, jako např. buchtičky nebo štrúdl s vanilkovou omáčkou.
tirler Alm Restaurant – za Luisem trenkerem
Luis Trenker natáčel na Tirler Almu scény ze svého filmu Ztracený syn (1934). Dodnes proto sedí před hotelem ve formě bronzové sochy. Filmové plakáty a fotografie scén tu připomínají dobu, kdy bylo Jižní Tyrolsko blíž Hollywoodu než kdy jindy. Mají tady ale i specifický koncept kuchyně: tzv. pozitivní stravování. Inspiroval je jeden z hostů, Johannes Coy, německý biolog a vědec zabývající se výzkumem rakoviny. Podle něj a dalších vědců je cukr škodlivý, v několika studiích je zmiňován dokonce jako možný spouštěč rakoviny, deprese i Alzheimerovy choroby. Kuchaři proto dezerty sladí jen alternativními přírodními cukry.
v Zimě BErNSKé Alpy
Od historického
města až po zasněžené vrcholky
Kanton Bern spojuje jedinečný mix městské elegance a alpských zážitků.
Z hlavního města Bernu – s historickým centrem zapsaným na seznam UNESCO a 6 km krytých podloubí – máte zimní dobrodružství doslova na dosah ruky.
Stačí nasednout na vlak a během chvíle se ocitnete v srdci Bernských Alp, kde se otevírá svět ledovců, vyhlídek a prvotřídních zimních aktivit.
v regionu Berner Oberland, jak zní švýcarský název, vás čekají proslulé destinace jako Gstaad, Adelboden, Lenk, Kandersteg či Interlaken – každá s vlastní zimní atmosférou. Od luxusního, ale autentického Gstaadu až po rodinné oblasti a tradiční vesničky nabízí Bernské Alpy širokou paletu zážitků: nekonečné kilometry sjezdovek, noční lyžování, romantické chatky s fondue, zipline v ceně skipasu nebo adrenalin na
Firstu a výhledy z nových vyhlídkových plošin.
Milovníci panoramat si zamilují i legendární Jungfraujoch – Top of Europe, dostupný za pouhých 45 minut díky ultramoderní lanovce Eiger Express. Ať už vyrážíte na lyže, sněžnice, zimní túry, sáňkování, nebo třeba na zimní kajak na Brienzském jezeře, Bernské Alpy nabízejí zimu v celé její jednoduché, autentické i dobrodružné kráse.
Nejstrmější lanovka světa při cestě na Schilthorn
Švýcarsko opět dokazuje, proč je světovým lídrem v technologiích a turistických zážitcích. Od prosince 2024 si návštěvníci užijí jedinečnou jízdu na nejstrmější lanovce světa, která spojuje vesnici Stechelberg s horským střediskem Mürren. Tato inovace, součást ambiciózního projektu Schilthornbahn 20XX, nepředstavuje pouze revoluci v lanové dopravě, ale otevírá i nové možnosti, jak si vychutnat výhledy a přírodní krásy Alp. Lanovka na trase dlouhé 1 194 m překonává výškový rozdíl 775 m, tedy s maximálním sklonem dráhy až 159,4 %. Kabiny, navržené společností Garaventa, jsou zavěšeny na 11 m dlouhých ramenech a pojmou až 85 osob. Provoz je plně automatizovaný, kabiny se obejdou bez obsluhy, jejich pohyb a bezpečnost monitorují kamery a senzory. Nová lanovka výrazně zkracuje dobu přepravy, cesta do Mürrenu trvá pouhé čtyři minuty. Držitelé Swiss Travel Passu mají navíc tuto lanovku zahrnutou ve svém jízdném bez příplatků.
03
Schilthorn Brunch
Vychutnejte si Schilthorn Brunch v první otáčivé restauraci světa na vrcholu Schilthorn – Piz Gloria (2 970 m n. m.)
04
Schilthorn – piz Gloria na narozeniny zdarma
02
Jungfraubahnen – přední horská železnice světa
Jungfraubahnen nabízí jedinečné zážitky v oblasti Jungfrau v pohodlí a lehkosti.
– proslavené bondovkou V tajné službě Jejího Veličenstva. Brunch je v nabídce restaurace Piz Gloria na Schilthornu denně vždy do 14 hodin za výhodné ceny: 38 CHF (dospělý) bez jízdenky na vrchol; 120 CHF (dospělý) do 8:51 vč. zpáteční jízdenky ze Stechelbergu; 131 CHF (dospělý) od 8:51 vč. zpáteční jízdenky ze Stechelbergu.
Díky nejmodernější trojkabelové lanovce Eiger Express se dostanete na Jungfraujoch –Top of Europe za pouhých 45 minut. Jakmile stanete ve výšce 3 454 m n. m., ucítíte jiný svět. Zažijte adrenalin na vrcholu Grindelwald-First – Top of Adventure, vychutnejte si večeři při západu slunce na Harder Kulm – Top of Interlaken nebo se vydejte za historií zubačkou na Schynige Platte – Top of Swiss Tradition. Jungfraujoch je nejvýše položená železniční stanice v Evropě, atrakce č. 1 s vyhlídkou na největší údolní ledovec v Alpách a s výhledy i na Itálii, Německo a Francii.
V den svých narozenin máte nárok na bezplatnou jízdu lanovkou ze Stechelbergu nebo Mürrenu na Schilthorn a zpět. Na pokladně se stačí prokázat platným průkazem totožnosti s datem narození (občanský průkaz, cestovní pas) a získáte na počkání bezplatnou jízdenku. Nabídka platí pouze v den vašich narozenin a nelze ji kombinovat s jinými slevami nebo speciálními nabídkami.
foto: Schilthorn
foto: Schilthorn
foto: Jungfraubahnen
foto: Schilthorn
vyhlídková plošina a zipline zdarma ve skipasu v Grindelwald-First Ski region
Nová vyhlídková platforma First View v kombinaci s bezplatnou jízdou na zipline, která je zahrnuta ve skipasu, vám usnadní rozhodování mezi lyžařskými oblastmi. Během dne si užijete na lyžích, odpoledne si užijete výhledy z nové vyhlídkové plošiny ve tvaru ozubeného kola a nakonec si zvednete adrenalin při jízdě rychlostí přes 80 km/h na ziplině z vrcholu First – to vše je již zahrnuto v ceně skipasu.
05
ver tical Experience
Na stanici Eigergletscher, přímo u úpatí severní stěny Eigeru, se nejen ocitnete tváří v tvář nejznámější horské stěně Alp, ale také se ponoříte do její legendární historie díky Eiger Museum.
07 Jungfrau Ski region
1 skipas, 3 ski areály (Grindelwald-Wengen, Grindelwald-First, Mürren-Schilthorn), 211 km sjezdovek, 50 km sáňkařských drah a 100 km pěších zimních tras. Milovníci zimních sportů si zde naplno užijí nejrůznější aktivity a budou ve svém živlu. Toto zimní království s ikonickým pozadím hor Eiger, Mönch a Jungfrau nabízí lyžařům i snowboardistům vše, po čem jejich srdce touží: pohodové široké sjezdovky, strmé sjezdy, snowparky, závodní tratě i prašanové party. 06
foto: Jungfraubahnen
08
Noční lyžování v Haslitalu
09
Alpspass
– tvůj klíč ke švýcarským horám
AlpsPass otevírá dveře k neomezenému lyžování ve čtyřech špičkových oblastech — Adelboden-Lenk, Aletsch Arena, Engelberg-Titlis a Jungfrau Ski Region — po celou zimní sezónu. Navíc obsahuje 3 volné dny v každém z 5 vybraných partnerských regionů (Arosa Lenzerheide, Laax, Davos Klosters, Portes du Soleil a 4 Vallées). Platí od listopadu do dubna (s využitím i v říjnu a květnu, jsou-li střediska v provozu). V předprodeji za výhodnou cenu.
Haslital v regionu Jungfrau nabízí dramatické scenérie a zimní dobrodružství. Lyžařská oblast Meiringen-Hasliberg má 60 km sjezdovek, specializované centrum pro závody a Skihäsliland pro začátečníky. Noční lyžování a sáňkování z Mägisalpu dodá dovolené kouzelnou atmosféru, zatímco fondue a živá hudba v horských restauracích tvoří ideální après-ski.
10
Zimní kajak na Brienzském jezeře
Co takhle zažít zimu z úplně jiné perspektivy? Vydejte se na jezero Brienz v kajaku a nechte se okouzlit zimní krajinou. Sluneční paprsky odrážející se od hladiny nebo tajemná atmosféra za sněhového dne vytvářejí jedinečné kulisy. Ve speciálním obleku a s termoskou horkého čaje se budete cítit jako uprostřed zimní pohádky.
Lyžařská a horská oblast
GitSchberG JochtaL : slunné svahy
Slunné svahy s výhledem na Dolomity v lyžařské a horské oblasti Gitschberg Jochtal na severu Itálie v Jižním Tyrolsku/ Südtirol nabízejí pohodové rodinné i sportovní lyžování a mnoho zážitků také mimo sjezdovky.
Oblast Gitschberg Jochtal je z celého území Dolomiti Superski nejsnáze dostupná, přičemž skipas, který je společný s nedalekým areálem Plose, umožňuje lyžovat dohromady na 100 km sjezdovek.
Lyžování až do 2 510 m n. m. V lyžařském areálu Gitschberg Jochtal čeká 55 km perfektně upravených sjezdovek se zárukou sněhu ve výšce 1 307 až 2 510 m n. m. Mnoho sjezdovek se nachází na jižně orientovaných svazích, které zaručují slunečné lyžování po celou zimu.
Zábava na sněhu
Děti si mohou užít rodinnou funslope s klopenými zatáčkami, tunely a malými skoky Gimmy Fun Ride nebo trať Kidscross plnou zatáček a vln, kde se děti i teenageři učí lyžovat hravou formou. Slalomová trať SkiMovie o délce 250 m zajistí videonahrávku jízdy i měření času.
horské chaty s jihotyrolskými delikatesami
K posezení láká 25 horských chat se slunnými terasami a výtečnou jihotyrolskou kuchyní. Mezi nejlahodnější speciality patří špenátové nebo sýrové knedlíky se zelím.
Zážitky
i mimo sjezdovky
V oblasti si můžete užít sáňkařské dráhy a rozsáhlou síť upravovaných běžeckých stop a značených zimních pěších tras.
Ubytovat se můžete v rodinných hotelech s wellness centry pro dokonalý odpočinek.
almencard a Mobilcard: karta plná výhod
Hosté partnerských ubytovacích zařízení získají po příjezdu zdarma Almencard nebo Mobilcard. Karty zahrnují neomezené cestování veřejnou dopravou po celém Jižním Tyrolsku, slevy na aktivity v rámci pestrého volnočasového programu a výhodné vstupy na akce a kulturní zážitky v oblasti.
www.gitschberg-jochtal.com/cz
Gitschberg Jochtal v kostce
Sezóna: 5. prosince až 12. dubna
Nej akce: Gitschberg Jochtal Opening, Speck Aperitivo, Retro Party, The Alpine Table, Sound of Snow
Zábava pro děti: Gimmy Fun Ride, 2x Gimmy Snowpark, Skimovie, Kidscross, Speed Check relax: 25 horských chat a statků s domácími specialitami
s výhledem na Dolomity
Arberské
nejvyšší lyžování šetrné k přírodě
Bavorské lyžařské středisko Arber neboli Velký Javor se rozprostírá na nejvyšší hoře Šumavy, tyčící se do výše 1 456 m, a to pouhých 10 minut jízdy od českých hranic. Nabízí prostorné sjezdovky všech obtížností, moderní lanovky a celkově alpský nádech lyžování. A velmi si dává záležet i na šetrnosti k přírodě.
Arber je velmi všestranným lyžařským areálem, který má výborné sjezdovky pro začátečníky i zdatné lyžaře. V areálu najdete rozlehlý dětský lyžařský park se čtyřmi pojízdnými pásy různých délek, cvičné a mírné modré sjezdovky, sportovní červené a nechybí ani poctivě černá sjezdovka, na které se v minulosti jel i Světový pohár žen v alpském lyžování.
Nejmodernější rolby s měřením výšky sněhu
Arber si velmi zakládá na moderní technice, a tak tu sjezdovky připravuje nová rolba Pistenbully 600, která disponuje speciálním systémem LiDAR, jehož úkolem je podrobně mapovat terén pomocí laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. Systém tak vyhodnotí aktuální výšku sněhu ve výseči přímo před rolbou, takže rolbař může rozhrnout sníh právě tam, kam je potřeba. O kanonádu sněhu se stará 55 sněžných děl Technoalpin, které lze rozmístit až na 190 různých míst.
Lyžování s čistým ekologickým svědomím
Arber jde zároveň ekologickou cestou, aby návštěvníci mohli lyžovat s čistým svědomím. Z celkového množství nafty spotřebované rolbami připadá na 1 návštěvníka pouhých 0,33 litru, tedy zhruba obsah jedné plechovky redbullu.
Obdobně lze vypočítat, že na jednoho lyžaře a den se v průměru spotřebuje 6,5 kilowatthodin elektrické energie, používané pro zasněžování, provoz lanovek nebo třeba topení.
Arber si navíc zvládne vyrobit až 60 % energie z vlastních zdrojů, zejména z nedaleké vodní elektrárny, kterou provozuje již od roku 1949. V areálu jsou instalované také solární panely na střechách vhodných budov. S rozšířenou vodní elektrárnou a novým fotovoltaickým systémem bude Arber v dohledné době vyrábět více než 100 % své roční spotřeby elektřiny, což je unikát mezi lyžařskými areály vůbec.
Jakmile bude dokončena centrální výtopna na dřevní štěpku, obejde se areál již zcela bez topného oleje. Syntetické palivo se plánuje v budoucnosti používat i pro pohon rolb.
11
1.
www.arber.cz
důvodů, proč lyžovat na Arberu
Přírodní sněhová jistota: Grosser Arber je nejvyšší horou Šumavy (1 456 m) s nadpůrměrnou sněhovou jistotou.
2.
Sjezdovky pro každého: Na Arberu jsou sjezdovky velmi přehledně uspořádány podle obtížnosti. Nejmenší lyžaři začínají v dětském areálu ArBär-Kinderland. Kabinková a dvě sedačkové lanovky uprostřed areálu zpřístupňují široké, přehledné modré a červené sjezdovky. Pod kabinkovou lanovkou na opačném konci areálu se pak řítí zdejší nejznámější, černá sjezdovka pro Světový pohár.
3.
Moderní lanovky: Hora je zpřístupněna moderními odpojitelnými lanovkami – šestimístnou kabinkou, dvěma šestisedačkami, třemi vleky a čtyřmi pojízdnými koberci pro začátečníky.
4.
Dětský park: ArBär-Kinderland v lokalitě Thurnhof patří se čtyřmi pojízdnými koberci a mnoha herními prvky k největším a nejlépe vybaveným cvičným svahům ve střední Evropě. Prostorná pláň a mírný sklon zaručují ideální předpoklady pro výuku lyžování. S pomocí instruktorů, včetně česky mluvících, se děti naučí první obloučky a také si užijí zábavu na trati Familien-Cross-Park s lehkými vlnami a klopenými zatáčkami. Rodiče při tom mohou sledovat své potomky ze slunečné terasy chaty Thurnhofstüberl.
5.
Zasněžování: Plně automatický zasněžovací systém z dílny světové jedničky TechnoAlpinu spolu s vysokou nadmořskou výškou zajišťuje perfektní podklad sjezdovek. A na špičkové úrovni je i péče o sníh a rolbování.
6.
Večerní lyžování: Arber disponuje jedním z nejvýkonnějších osvětlení sjezdovek. Ve středu a v pátek čeká lyžaře od 18 do 21 hodin čerstvě upravený manšestr na třech tratích – Sonnenhang, Damenstrecke a Familienstrecke. Při koupi vícedenního skipasu je večerní lyžování zahrnuto v ceně.
7.
Příznivé ceny: Lyžování na Javoru je vzhledem k nabídce cenově velmi příznivé – dospělý skipas přijde na 42 eur na den, v přepočtu tedy zhruba 1 000 korun. V minulých letech areál obdržel mnohá mezinárodní ocenění za vysokou kvalitu služeb, přívětivost k rodinám s dětmi i vysokou úroveň bezpečnosti.
8.
Zázemí areálu: Lyžaři tu na jednom místě najdou půjčovnu lyží, snow boardů a také je tu pro ně k dispozici ski depot s vysoušeči, takže druhý den máte přímo u sjezdovky připravené vysušené boty i rukavice. V půjčovně lze také využít servis lyží, jako je broušení, voskování, i větší opravy skluznic. V nabídce je také závodní broušení.
9.
Sáňkování: Sáňkařská dráha o délce 1 200 m slibuje parádní zážitek ze sjezdu i bez lyží pro celou rodinu. Na start se všichni pohodlně vyvezou do půli svahu 6sedačkou Sonnenhang, která byla jako první na světě vybavena dětskou pojistkou. Cíl dráhy je u horské chaty Thurnhofstüberl. Bezplatný skibus sáňkaře přiveze zpět k nástupní stanici lanovky. Dětem slouží dětská sáňkařská dráha v parku ArBär-Kinderland.
10.
Horské chaty: Během pobytu na horském vzduchu určitě vyhládne, takže přijdou vhod útulné bavorské chaty, kterých je podél sjezdovek hned několik. Eistensteiner Hütte, Arberschutzhaus, après-ski Schirmbar, Thurnhofstüberl a Gasthaus zur Gondelbahn servírují typické bavorské občerstvení za přiměřené ceny ve velmi příjemném, autentickém prostředí.
11.
Ekologické lyžování: Arber je energeticky poměrně soběstačný areál – 60 % energie si vyrábějí sami. Areál totiž vlastní dvě vodní elektrárny a solární panely a v budoucnu chce být energeticky zcela soběstačný. Lyžařský provoz je zde díky tomu ekologický a v tomto ohledu můžete na Javoru lyžovat s čistým svědomím.
PARK SNOW Donovaly
s největší houpačkou na Slovensku
Lyžařské středisko PARK SNOW Donovaly vstoupilo do nové zimní sezóny s vylepšenou nabídkou pro rodiny, děti i sportovní nadšence. Letošní zima tak snad přinese nejen dostatek sněhu a výborné lyžařské podmínky, ale i novou dávku adrenalinu a ještě více důvodů, proč si zimu užít právě na slovenských Donovalech.
Donovaly jsou již tradičně jednou z nejoblíbenějších zimních destinací na Slovensku. Každý rok sem přijíždějí rodiny, školy i sportovní kluby – kvůli výborným podmínkám, příjemnému prostředí a pocitu, že na svahu se zde každý cítí jako doma. „Naším cílem je, aby si každý našel důvod přijet na Donovaly – od dětí, které se učí své první oblouky,
až po aktivní lyžaře a hosty, kteří si chtějí vychutnat jen pravou zimní pohodu a dobré jídlo,“ říká Branislav Veľký, ředitel PARK SNOW Donovaly.
Vychytávky nové sezóny 2025/26
Středisko letos rozšířilo nabídku pro rodiny, sportovce i ty, kteří se rádi nechají vtáhnout do dobrodružství. Největším lákadlem je Giant Swing, největší houpačka na Slovensku. Se svojí výškou 14 metrů nabídne pořádnou dávku adrenalinu a k tomu výhled, na který se nezapomíná.
Pro děti přibyl především zvětšený H-SKI Park, výukový lyžařský park se 3 pásy a 1 vlekem na Záhradišti u Yetti Baru. Malí lyžaři zde mohou trénovat své první jízdy, zatímco rodiče si vychutnají pohodlí a výbornou dostupnost gastroslužeb. Nové je také bezplatné kluziště přímo u parkoviště na Záhradišti.
Donovalská sezónka – ideální pro rodiny Výhodné lyžování pro rodinu zajišťuje Donovaľská sezónka. Při koupi jedné sezónky pro dospělého lyžují dvě děti do 13 let během celé zimy zdarma a další dospělá osoba má 50% slevu na deset dní. V ceně jsou také praktické benefity jako bezplatné parkování a 20% sleva na gastro služby. Donovalská sezónka se vyplatí a už po několika návštěvách lyžují u nás rodiny prakticky zadarmo.
„Ve středisku se dlouhodobě zaměřujeme na začínající lyžaře a mládež, proto je pro nás klíčové, aby jejich láska k lyžování
nebyla limitována cenou,“ přibližuje Branislav Veľký. Horské středisko Donovaly nabízí také lyžařskou a snowboardovou školu a školku pro nejmenší.
Program od brzkého rána až do pozdní „après-ski“ večeře
Fanoušci „manšestru“ a východu slunce na sjezdovkách si jistě užijí fresh track na Nové Hoľi.
Na své si přijdou i snowboardisté a příznivci freestyle v Riders Parku na Záhradišti, který se řadí mezi největší na Slovensku. Park bude otevřen od prvního dne zimní sezóny a nabídne mnoho různých překážek, jako jsou skoky, railové rampy a boxy určené pro začátečníky i pokročilé jezdce. Návštěvníci se během sezóny mohou těšit na několik freestylových soutěží a akcí.
Pro sportovní kluby a aktivní lyžaře budou k dispozici dvě trvalé tréninkové sjezdovky na
Nové Hoľi a v Riders Parku, které jsou připraveny k celosezónnímu využívání.
I letos PARK SNOW Donovaly nabídne lyžařské kurzy, a to za příznivou cenu, od 9 eur na den.
A zábava bude pokračovat i po setmění. Večerní lyžování bude během hlavní sezóny probíhat každý den od 15.30 do 20.00 hodin. Zima, která má atmosféru
Donovaly nabízí také psí spřežení, tandemové lety, běžecké a skialpinistické tratě, skvělou gastronomii a après-ski zábavu.
„Věříme, že i tato sezóna přinese návštěvníkům množství zážitků a rodinné pohody. Donovaly jsou místem, kde se potkává sport, odpočinek a zábava, zkrátka vše, co k zimě patří,“ dodává Branislav Veľký.
www.parksnow.sk
v Orlických horách Říčky
mísí tradice sjezdového lyžování s moderním přístupem
íčky si během své dlouhé historie vybudovaly renomé všestranného lyžařského areálu, kam se rádi vypraví sportovně ladění lyžaři, ale i rodinka s dětmi. V orlickohorských Říčkách se mísí tradice sjezdového lyžování s kvalitními podmínkami a přátelským přístupem. Již 64. ročník závodu Skiinterkriterium prověří závodníky v kategoriích U14 a U16 na černé sjezdovce. „Skíčko“ si drží unikátní primát nejstaršího závodu ve své kategorii na světě. Běžní lyžaři zase ocení rozmanité a vždy perfektně vysněžené a upravené sjezdovky – od modré přes nejoblíbenější červenou až po černou.
Oblíbená červená, slavná černá i pohodová modrá
Nejvíce využívaná je červená sjezdovka, na níž můžete díky šíři a přívětivému profilu vykrajovat svižné carvingové oblouky. Méně zdatní si užijí nejmírnější dlouhou sjezdovku, příhodně zvanou Loučky. A na své si v Říčkách přijdou také sportovně zaměření lyžaři. Pozvolnější začátek černé sjezdovky střídá příkrý, ale široký úsek. Díky mezinárodnímu lyžařskému závodu Skiinterkriterium se na této trati projela věhlasná jména světového lyžování, jako jsou sourozenci Kostelićovi, Petra Vlhová, Ester Ledecká a prakticky celý český reprezentační výběr.
890 kč
Dospělý zaplatí v sezóně 2025/26 za jednodenní skipas 890 Kč, děti do 165 cm a senioři 660 Kč, zvýhodněné ceny platí pro rodiny. Nákupem skipasu on-line v e-shopu ušetříte 5 % z běžné ceny skipasů.
Bobíkova výcviková louka pro malé i velké
Na úpatí svahu se nachází také prostor pro výuku jízdy na lyžích a prkně, vybavený 100 m dlouhým pohyblivým pásem, který patří k nejdelším v republice. Kromě pásu zde naleznete také kolotoč pro získání stability a také zvířátkový slalom, který zejména těm menším usnadní první obloučky.
Rychlá šestisedačka s bublinou
Na start sjezdovek vás doveze šestisedačková lanovka s bublinou anebo stále spolehlivá „pamětnice“ Tatrapoma. Vysoká kapacita lanovky odmazala dřívější fronty, lanovka navíc disponuje bublinou, která vás ochrání před větrem a deštěm.
Nová restaurace pod černou sjezdovkou V areálu se můžete občerstvit a ohřát ve velké samoobslužné restauraci Skirest, velmi oblíbený je také cenově příznivý Kiosek U Karla. Novinkou je zbrusu nová restaurace přímo pod černou sjezdovkou s výhledem na školičku a spodní část areálu.
kompletní služby na jednom místě
Skipas se slevou
Již v pohodlí domova si můžete pořídit skipas, a vyhnout se tak frontě u pokladen, neboť s ním můžete zamířit rovnou k turniketům. A navíc ušetříte!
Veškeré zázemí je situované poblíž nástupu na lanovku. Využít můžete servis lyží na nejmodernějších strojích, půjčovnu lyží nebo testcentrum.
Po Říčkách jezdí na svých pravidelných linkách bezplatně skibus a parkování na plochách skicentra v blízkosti areálu je také zdarma.
www.skiricky.cz
Skiinterkriterium: nejstarší závod na světě
Již více než 60 let prověřuje závodníky v kategoriích U14 a U16 černá sjezdovka, na které se závod Skiinterkriterium koná.
Za celou historii závodů se do Říček vypravilo celkem 51 různých reprezentačních výběrů. Z evropského kontinentu by se našlo jen velmi málo zemí, které na „Skíčku“ nestartovaly. Z nejvzdálenějších zemí, které do Říček přijely, lze zmínit Austrálii, Argentinu, Nový Zéland, Izrael, a dokonce tu přivítali i jednoho závodníka z Tchaj-wanu.
Závod si dlouhodobě zakládá na tom, že není potřeba pouze perfektně připravená
závodní trať, ale i vše okolo. Již několik let je pevnou součástí závodu multimediální obrazovka, na kterou se přenáší jak výsledky v grafické podobě, tak hlavně průběh celého závodu. Podél závodní tratě stojí několik kameramanů, kteří natáčejí každého závodníka při průjezdu jednotlivými pasážemi závodu. Závod se po celou dobu streamuje, tudíž je možné ho sledovat po celém světě. Rodiny a fanoušci závodníků z dalekých zemí tak mohou sledovat své oblíbence na trati od svých obrazovek z pohodlí domova.
Skiaréna Jizerky inovuje
Novou
odpojitelnou lanovkou se svezou lyžaři na Tanvaldském Špičáku
S
kiaréna Jizerky propojuje lyžařské areály Tanvaldský Špičák a Severák pomocí jednotného společného skipasu. Skipasy zakoupené na Tanvaldském Špičáku platí bez výjimky i na Severáku. V ceně tří- a vícedenních skipasů zakoupených na Severáku je jeden den lyžování na Tanvaldském Špičáku. Oba areály jsou zároveň propojené také pravidelným skibusem, který mezi nimi jezdí 3x denně.
nová lanovka na Špičáku od sezóny 2025/26
Největší letošní novinkou je nová lanová dráha Tanvaldský Špičák I. Namísto dosavadní neodpojitelné 4sedačky se lyžaři svezou odpojitelnou lanovkou, která výrazně zkrátí dobu přepravy, usnadní nástup i výstup a zároveň zvýší přepravní kapacitu přepravy. Umožní také převoz kol během letního provozu Bikeparku.
Modernizovaná půjčovna Špičák I nabídne nový interiér i nové lyžařské vybavení k zapůjčení. Výměna rozvodů, nový motor, modernizace čerpací stanice a instalace 30 nových sněžných děl zlepší výkon a efektivitu zasněžování.
Díky demolici objektu na parkovišti Špičák I dochází k rozšíření parkoviště o další parkovací místa.
1 100 kč
Dospělý zaplatí na Tanvaldském Špičáku při koupi v e-shopu za jednodenní skipas 1 100 Kč, děti 6 až 14 let 790 Kč a mládež od 15 do 17 let stejně jako senioři nad 63 let pak 940 Kč. Na Severáku přijde dospělého jednodenní skipas na 640 Kč, děti 6 až 14 let na 440 Kč a mládež od 15 do 17 let a senioři nad 63 let pak 560 Kč.
Rodiny mohou využít zvýhodněných rodinných skipasů – dva dospělí a dvě děti tak za 1 den lyžování v hlavní sezóně na Špičáku zaplatí 3 520 Kč, na Severáku pak 1 960 Kč.
Tanvaldský Špičák – pro celou rodinu
Tanvaldský Špičák je největším lyžařským areálem s nejdelšími sjezdovkami Jizerských hor, na jehož vrchol dopravují lyžaře dvě 4sedačkové lanovky. Na úpatí se nachází ještě 5 kratších vleků poma, ti nejmenší se mohou při výuce svézt na pojízdných kobercích
Sunkid. Z vrcholu vede hned 5 sjezdovek všech obtížností, přičemž ta nejdelší měří bezmála dva kilometry při převýšení 280 m.
Skiaréna Jizerky
15 km sjezdovek
2 odpojitelné lanovky
15 vleků
3 pohyblivé koberce
Modernizovaný navigační a informační systém přináší nové mapy, legendy, informační cedule a obrazovky.
V Bikeparku na červené sjezdovce vzniká nový trail, zaměřený především na skoky a technické prvky, rozšiřující nabídku Bikeparku o nový typ trasy.
Severák – pro děti a výuku
Menší areál Severák nabízí mírné terény, které jsou velmi vhodné pro výuku a lyžařské vyžití rodin s menšími dětmi. Nejmenším je k dispozici Dětský svět Severák, vybavený pojízdným kobercem a kolotočem. Je zde také možnost hlídání dětí v herně, prostor je též možné využít pro ohřátí či odpočinek. Škola, půjčovna, herna a veškeré zázemí je umístěno jen pár kroků od parkoviště.
nové zázemí s půjčovnou a úschovnou lyží na Severáku
Na Severáku se rozšířil centrální objekt Malá Arnika, v němž je umístěna nová moderní půjčovna s kompletním vybavením. Nová je také úschovna lyží (skidepot) se 75 skříňkami pro bezpečné uložení vybavení přímo v objektu Malé Arniky.
Lyžařská škola Skiarena School získala samostatný objekt v lokalitě Kampa.
I na Severáku bylo posíleno zasněžování v lokalitě U Arniky a modernizován informační systém.
Skibusem po Jizerkách
Skibus mezi areály jezdí 3x denně na trase Jablonec nad Nisou – Janov nad Nisou –Bedřichov – Severák – Tanvaldský Špičák a zpět. Slouží nejen lyžařům, ale také běžkařům, kteří ho mohou využít například pro návrat z výletu.
www.skijizerky.cz
Lyžařská
pohoda za příznivé ceny
v Branné již od listopadu
Branná v Jeseníkách je příjemné místo pro rodiny s dětmi, jehož tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Malý areál nabízí příznivé ceny, malé děti mohou využít provázkový vlek dokonce zdarma. Zároveň je tradičně jedním z prvních otevřených lyžařských areálů v Česku a ani letošek není výjimkou – lyžařská sezóna začala již 28. listopadu 2025!
Dvousedačka s červenou a modrou sjezdovkou
Areál je tvořen dvousedačkovou lanovkou a pomou, jež obtékají sportovnější červená a přívětivá modrá sjezdovka. Nejmenším slouží na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí zajišťuje sněhovou jistotu areálu, kterou každoročně potvrzuje jako jeden z prvních lyžařských areálů v Česku.
planoucí krb a přívětivý Bandita
Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.
S majitelem areálu Banditou se můžete setkat přímo na svahu a téměř vždy v dobré náladě a s veselými historkami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně v pohodovém duchu.
Dospělý zaplatí v sezóně 2025/26 za jednodenní skipas 600 Kč, děti do 150 cm 450 Kč, zvýhodněné ceny platí pro rodiny. Malé děti do 150 cm se v doprovodu dospělého mohou učit lyžovat na provázkovém vleku zdarma.
Karolína Amchová
01:23:37 | 10 km
Dospělý zaplatí v sezóně 2025/26 za jednodenní skipas 720 Kč, děti 6 až 15 let pak 500 Kč.
ski areál Přemyslov je klidnějším, ale moderním lyžařským centrem v Jeseníkách, které je zaměřené na rodiny s dětmi. Mezi areály vybavenými sedačkovou lanovkou navíc patří k těm cenově nejdostupnějším.
Nový povrch modré sjezdovky a posílené zasněžování
Severní svah pod vrcholem Jelení je obsloužen 4sedačkovou lanovkou, již obtéká 1 250 m dlouhá modrá sjezdovka Esíčko. Před
sezónou 2025/26 byl kompletně terénně upraven její povrch pro bezpečnější a pohodlnější lyžování. Na sjezdovce se lyžuje v pátek a sobotu také večer od 18.30 do 21.00 hodin. Od letoška bude trvale zrušena červeno-černá sjezdovka podél lanovky a její plocha vrácena do užívání jako lesní půda. Zároveň byly vyměněny rozvody vody, doplněny nové hydranty a posílena čerpací stanice pro výkonnější zasněžování.
Cvičný svah pro začátečníky
Úplní začátečníci se mohou bezpečně učit na samostatné cvičné louce. V dětském výukovém areálu s pohyblivým pásem a krátkým vlekem je k dispozici také obslužný domek pro návštěvníky.
veškeré
zázemí na úpatí svahu
Přímo na úpatí svahu je bezplatné parkoviště a k němu přiléhající budova s bufetem, restaurací, lyžařskou školou, půjčovnou a ski servisem. Na modré sjezdovce se nachází ještě bufet, který v příjemném prostředí s krbovými kamny nabízí teplé i studené nápoje a pokrmy a toalety s teplou vodou. Ubytovat se je možné v penzionu přímo na sjezdovce.
nejlepší beskydský areál
s nejmodernější lanovkou v Česku
Areál v Bílé dominuje lyžařské nabídce Ostravska a celých Beskyd nejen díky své velikosti, ale hlavně všestranností, neboť se tu malí lyžaři mohou učit první obloučky a závodníci trénovat a měřit své schopnosti.
Sjezdovky pro děti, hobíky i závodníky
Lyžařské terény pokrývají severní i jižní svahy nad obcí Bílá, jimiž se spouštějí tratě všech obtížností. Na mírnějších jižních svazích se nachází cvičná louka a mírnější sjezdovky, strmější severní nesou delší, členitější a náročnější sjezdovky až po atraktivní závodní trať s homologací FIS, využívanou i pro tréninky. Freestylovou nabídku završuje 300 m dlouhý snowpark.
V předloňské sezóně byla vybudována zcela nová vyhřívaná 6sedačková lanovka, která je stále nejnovější lanovkou v celém Česku, o rok později přibyl bufet u horní stanice.
Nejlépe vybavený výukový park na Moravě
Dětský výukový park v Bílé patří mezi nejlépe vybavený na Moravě. V areálu je samozřejmě lyžařská škola s dostatkem profesionálních instruktorů a školka i pro ty nejmenší začínající lyžaře, půjčovna a ski servis.
Opening sezóny s testováním lyží
Během zimní sezóny se téměř každý víkend koná nějaká akce pro veřejnost, návštěvníky i závodníky, o čemž se vždy s předstihem dozvíte v kalendáři akcí na webu www.skibila.cz/kalendar-akci. Na úvod sezóny
se v sobotu 13. prosince 2025 bude konat slavnostní „opening“ sezóny se speciální cenou skipasů 500 Kč/den, testováním lyží Atomic a celou řadou doprovodných programů včetně večerního závodu na skialpech.
Přímo v obci Bílá je k dispozici ubytování nejrůznějšího typu (Hotel Bauer, Apartmány Fara a Stodola, Horská chata Bílá a další), podobně jako gastronomická zařízení (Restaurace a kavárna Domovjanka, Bistro Špicar nebo Bufet Zbojník), takže si každý návštěvník vybere podle svého gusta.
900 Kč
Dospělý zaplatí v sezóně 2025/26 za jednodenní skipas 900 Kč, děti do 10 let 340 Kč a mládež do 17 let včetně 740 Kč. V nabídce jsou také skipasy 6 nebo 12 dnů ze sezóny (3 800, resp. 5 000 Kč) nebo 8 hodin ze sezóny (1 650 Kč), které je možné využít postupně při více návštěvách, a to v celém ski regionu Beskydy Valašsko.
Standardní provozní doba je 9–16 hod. a večerní lyžování 18–21 hod.
www.skibila.cz
Z měSTa na lYže
nebo i za láskou
Za značkou CITY SKI, která reprezentuje největšího poskytovatele jednodenních lyžařských zájezdů v České republice, stojí sourozenci Pavel Trčala a Hana
Robinson. Jako bývalí závodní lyžaři milují lyžování a snaží se jej podporovat a přitáhnout k němu pozornost všemi možnými způsoby.
Studovali jste obory, které nesouvisí s lyžováním ani s cestovním ruchem. Jak vás napadlo vozit lidi na hory?
Pavel: Když jsem hodil kravatu do Temže a vrátil se domů, mým prvním podnikatelským nápadem byl areál na beach volejbal v kancelářském komplexu přímo pod okny různých nadnárodních firem. Sám jsem zažil korporát a chtěl jsem poskytnout mladým pracovníkům sportovní vyžití, tak jsem areál nazval jednoduše CITY BEACH.
Jako patriot jsem vždy chtěl vozit lidi na hory zejména v České republice, ale naše střediska tehdy holt nebyla tak rozvinutá jako dnes. Lidi trávili noc a den v autobusech cestou do Francie.
Můj úplně první nápad na službu CITY SKI vznikl ještě před otevřením nových středisek u nás. Ve Washingtonu jsem dělal pilotní průkaz a po návratu domů jsem se účastnil mistrovství světa ve snowkitingu ve Svatém Mořici, kde jsem si všimnul letiště. Vymýšlel jsem, že bych bohaté lyžaře posadil na letadlo v Brně a letěl s nimi na víkend třeba právě
tam. Dnes už jsou všude dálnice a do Alp se dá dojet relativně jednoduše, ale tehdy to byla strašná cesta a třeba by někdo ten komfort zaplatil. Zjišťoval jsem letadla, piloty, letiště, poplatky. Ekonomicky to ale vůbec nevycházelo. Pak jsem si říkal, že bych dělal letecké zájezdy pro normální lidi do velkých středisek třeba ve Francii nebo v Itálii. Oslovil jsem velké letecké společnosti, jestli by mi nepronajaly letadlo. Strašně se kroutili, že jsou to komplikované destinace, a to právě i kvůli sněhu.
Nakonec tedy padla volba na autobusy a především domácí zájezdy. Se kterými středisky jste začínali?
Pavel: Když jsem závodil v Masters, vracel jsem se jednou z Krkonoš do Brna a zastavil se ještě v pondělí ráno v Čenkovicích. Byla tam tehdy stará Tatrapoma a na prázdných svazích jsem si mohl kárvovat můj oblíbený dlouhý oblouk jednu jízdu za druhou. Byl jsem tam skoro sám a bavil jsem se s vlekaři. Ukázali mi, kde se bude stavět nová lanovka
z Červené Vody. Přes kamarády závodníky jsem se také dozvěděl, že bratři Kestlovi chystají Kouty a pan Rulíšek má velké plány na Dolní Moravě.
V rámci Československa měly podporu především areály v Krkonoších a v Tatrách. I když jsme na Moravě měli první lanovku v Evropě, od roku 1940 vedla na Pustevny, byli jsme za socialismu lyžařsky totálně podinvestovaní. V 90. letech se postavilo pár vleků, ale lidé z Brna nemohli do pořádného střediska jet nikam jinam než do Rakouska. Zájezdy do moravských středisek neexistovaly. Jednodenní lyžařský výlet z Brna do střediska s převýšením čtyři sta metrů a odpojitelnou čtyřsedačkou znamenal vstávání ve tři hodiny ráno a dlouhý přesun do Alp. Jako věřící věřím na institut Božího vnuknutí. Jednou večer nebo v noci ke mně prostě myšlenka na jednodenní domácí zájezdy sama přišla. Plánovaly se velké investice do našich moravských kopců a chtěl jsem být u toho.
Kdy to tedy všechno začalo?
Pavel: V sobotu 4. prosince 2010 se otevíralo středisko Kouty. Díky tomu beach volejbalovému areálu, který jsem postavil rok před tím, jsem už měl nějakou sportovní klientelu. Všem jsem napsal a měl jsem plné busy hned tu první sobotu a neděli. S Červenou Vodou jsem byl již také domluvený a Dolní Moravu jsme chtěli rozjet později, protože tam ještě nebylo parkoviště a místo budov zázemí byly jen přenosné záchody.
O našem úspěchu se dozvěděl marketingový ředitel z Dolní Moravy a hned v pondělí mi volal, že za mnou přijede do Brna na schůzku. Potkali jsme se ve středu a další víkend se už jelo i na Dolní Moravu.
Když se později začalo investovat i na Červenohorském sedle, byla to přirozená volba. Sedlo pro nás bylo navíc srdcovka, protože jsme tam v dětství hodně závodili.
Prahu jste rozjeli až o pár let později. První zájezdy z Prahy byly na Klínovec?
Pavel: Na Klínovci se chystal investiční hurikán, tak jsem zajel za majiteli a ukázal jim, co se nám podařilo v Brně. Líbilo se jim to a první den otevření vlastně nového areálu jsme přivezli bus. Pak jsme přidali Rokytnici.
HaNa: Když se později začalo jezdit taky do Špindlu, na Ještěd a do Herlíkovic, musela jsem dát klavír stranou, abych pomohla.
text: RadeK Holub
Pavel: Jsme rodinná firma a dnes si už vůbec nedokážu představit, že bych to celé vedl sám. Já mám nápady a vize, ale ségra je svědomitá a pečlivá.
Jak vlastně vybíráte partnerská střediska?
Pavel: Převýšení! Ať si kdo chce, co chce, říká a marketing na vás vymýšlí různá zaklínadla, topografii nikdy nepřelstíte. Převýšení je zásadním aspektem, na který byste se měli dívat při volbě lyžařského střediska. Jsme přesvědčeni, že převýšení je jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování kvality lyžařského zážitku. Proto se snažíme naše lyžaře vozit do středisek s největším převýšením v dojezdové vzdálenosti jednodenního výletu z velkých měst.
HaNa: Stále nás kontaktují další střediska, která s námi chtějí spolupracovat. Příležitostně uděláme zájezd pro zpestření, ale pravidelně jsme věrní těm, se kterými jsme od začátku v dobrých i zlých sněhových časech.
Jezdíte i do zahraničí?
Pavel: Naší prioritou je podpořit lyžování na našich moravských a českých horách. Příležitostně děláme i zájezdy do Rakouska, do Polska nebo do Itálie. Tam se ale musí vyrazit brzy, nebo se musí jet přes noc. Naší hlavní činností je, že vstanete v normální lidskou hodinu, v 7 hodin vyjedete z Brna, z Prahy, z Ostravy, v 9 hodin jste u lanovky a lyžujete do čtyř. Skipas dostanete od nás a nemusíte stát frontu na kase. Nemusíte platit za parkování. Můžete si dát drink. A hlavně nemusíte řídit. Ohledně té sedmé ranní jsou jedinou výjimkou střediska Stuhleck nebo Szczyrk z Brna, kam se vyráží v šest.
HaNa: V této sezóně bychom určitě rádi lyžaře vzali fandit na olympiádu. Od her v Innsbrucku v roce 1976 nebyly zimní olympijské hry tak blízko.
a jak se daří zájezdům z ostravy?
Pavel: Tam je situace velmi specifická. Zaprvé je to město socio-ekonomicky v jiném postavení než Brno nebo Praha. Zadruhé je to z Ostravy na hory blízko. Nejbohatší lidé z Ostravy navíc nebydlí v Ostravě, ale třeba na Čeladné a mají lyžování u baráku. Mnoho Ostraváků má chatu někde v Beskydech. Proto vozíme ostravské lyžaře do Jeseníků, které jsou pro ně vítanou změnou. Příležitostně nabízíme také Szczyrk nebo Chopok.
Když je hezké počasí, nemáte asi o účastníky nouzi. ale co když není dost lidí?
Pavel: To se samozřejmě může zejména ve všední dny stát. Snažíme se lidem vysvětlit, že v létě přijdou z práce domů a ještě mají mnoho hodin světla na tenis, kolo nebo zahradu. Proto je mnohem cennější si vzít den volna v zimě a zalyžovat si na prázdných sjezdovkách. Některá střediska dokonce lyžaře motivují a naše zájezdy jsou ve všední dny levnější.
HaNa: Naši práci vnímáme jako službu lyžařům a zájezd vypravíme, i když je částečně ztrátový. Pochvaly od spokojených klientů, kteří si zalyžovali, mají největší hodnotu. Oba lyžování milujeme a vlastně jsme vděční za to, že se sami můžeme dostat na hory a být při tom v práci. Nejlepší kancl je ten s lyžemi na nohou.
Kdo jsou vlastně vaši klienti?
HaNa: Je to opravdu taková lyžařská všehochuť. Teenageři, studenti vysokých škol, mladí ajťáci, senioři, ale i rodiny s dětmi. Velkou skupinou jsou lyžařky, které jsou třeba singl, rozvedené nebo manžel nelyžuje a samy by si netroufly řídit na hory zejména v zimních podmínkách.
Pavel: Někteří rodiče posílají starší děti samotné nebo s partou kamarádů.
Jak velké děti s vámi mohou vyrazit?
HaNa: Do 15 let s nimi musí jet někdo dospělý. Od patnácti do osmnácti musejí mít písemný souhlas rodičů. Výjimkou jsou školní zájezdy, kde jsou děti pod dohledem pedagogů.
Pavel: Beru na zájezdy i pětiletou dceru a chystáme speciální zájezdy právě pro ty nejmenší.
ale vaše cílová skupina nejsou jen lidé bez auta?
Pavel: Jsou lidé, kteří auto mají, ale většinou jezdí jen po městě a v okolí a nemají ani dálniční známku. Nebo nejezdí v zimě. Najdou se i klienti, kteří přijedou ráno v Q7 celá rodina a děti se těší na zábavu v autobuse a tatínek je rád, že nemusí řídit.
HaNa: Někteří lyžaři si také rádi dají svařák nebo pivo po lyžování. Když jede firma nebo parta na oslavu, v buse je prostě lepší atmosféra, než když jedou třemi auty. Navíc žádné hledání míst na parkování a dlouhý přesun v lyžákách na svah. Kde je to technicky možné, jezdí naše autobusy až k lanovce. Cesta busem je pohodlnější a i rychleji uteče.
lidé vám v referencích chválí zábavu v autobuse. Jak je cestou bavíte?
Pavel: Již od našeho prvního zájezdu dostávají lidé v autobusech časopisy SNOW. Tohoto partnerství si velmi vážíme a pro naše lyžaře to znamená ideální naladění před lyžováním. Cestou zpátky mohou lidi spát, dívat se na filmy nebo se účastnit soutěží. Děláme různé kvízy a lidi mohou vyhrát zájezdy nebo třeba lyžařské vybavení od našich partnerů. Nemůžete se zavděčit všem. Někdo si dá sluchátka a pustí si film na mobilu. Ale člověk je tvor společenský a lidé se prostě chtějí bavit. Snažíme se, aby byla v buse uvolněná atmosféra. Záleží, jaké je zrovna ten den osazenstvo, ale spousta lidí s námi jezdí roky a pravidelně. Někteří jedou třeba v sobotu i v neděli. Když se sejde dobrá parta, tak je to někdy prostě celou cestu jedno velké televarieté. Nedílnou součástí je i naše lyžařská seznamka.
Jak funguje seznamka na lyžařských zájezdech?
Pavel: V poslední době jsou lidé více a více singl. Všude jsou online seznamky, ale potkat někoho offline vlastně není jednoduché.
A lyžařský zájezd je pro mnohé šancí potkat sympatický protějšek. Jsme rádi, že jsme za ty roky dali dohromady mnoho párů. Většina našich klientů tento úkol zvládne sama, ale zejména borci jsou v poslední době více ostýchaví. A tak je prostě někdy přesadíme.
HaNa: Někdy organizujeme i vyloženě zájezdy pro nezadané.
Jak jste vlastně vybrali název firmy?
Pavel: Firma se jmenuje CITY SPORTS a patří do ní také naše letní aktivity, tedy výše zmíněný beach volejbal CITY BEACH a vleky na vodní lyžování a wakeboarding CITY WAKE.
HaNa: Ale také sportovní team buildingy či letní akce pro děti. Nabízíme prostě sportovní vyžití lidem z měst.
Pavel: Název má i další konotaci, protože právě v londýnské City jsem hodil kravatu do Temže, opustil korporát a rozhodl se podnikat ve sportu.
Kdo jsou Hana Robinson a Pavel Trčala
Hana vystudovala hudební management v Bostonu a je úspěšnou zpěvačkou a klavíristkou a také držitelkou hudební ceny Anděl. Pavel vystudoval ekonomii ve Washingtonu, pracoval pro Světovou banku v Africe a později také v Londýně. Dodnes je nejmladším československým horolezcem, který zdolal vrchol Everestu.
KošoVé lanoVKy v Itálii
V rámci lanovkových kuriozit jsme si již dříve představili košové lanovky, kde jsou cestující přepravováni v otevřených vozech připomínající právě „koše“ (v novějším pojetí pak v uzavřených kabinkách na stání). Podívejme se nyní podrobněji na poslední košové lanovky v Itálii, zejména na ty, které jsme si ještě nepředstavili. Pro připomenutí, v Itálii se tento druh lanovek nazývá jako „cestovie“.
Košová lanovka je osobní visutá jednolanová dráha oběžného systému s pevným uchycením (obvykle) dvoumístných otevřených vozů, ve kterých cestující stojí. V Itálii se první z nich objevily již na počátku 50. let minulého století, svůj největší rozmach však košové lanovky zažily v 60. le -
tech. Mezi jejich výhody patřily především nízké pořizovací a provozní náklady a na tehdejší dobu relativně vysoká přepravní kapacita – v tehdejší době se totiž v Itálii stavěly především málokapacitní jednosedačkové lanovky a kapacitnější dvousedačkové lanovky přišly na scénu až mnohem později, koncem
60. let. Na košových lanovkách se nastupuje a vystupuje podobně jako u sedačkových lanovek za jízdy, což je poněkud problematické a obvykle se neobejde bez pomoci staničního personálu. Z toho plyne i nižší dopravní rychlost, která se pohybuje obvykle v rozmezí od 1,5 do 2 m/s.
Marciana – Monte Capanne (Elba)
Mezi nejvyhledávanější cíle ostrova Elba patří jeho nejvyšší vrchol – Monte Capanne (1 019 m n. m.). Ten je již od roku 1963 z obce Marciana zpřístupněn košovou lanovkou výrobce Marchisio, kterou v roce 2006 rekonstruovala firma CCM Finotello. Při této rekonstrukci došlo také k výměně všech 22 podpěr, ty však byly realizovány opět v příhradovém provedení, což lanovce i nadále propůjčuje historický charakter. Délka trasy dosahuje 1 635 metrů při úctyhodném převýšení 617 m. Celkem 55 dvoumístných košů je na laně rozmístěno v poměrně velkých vzdálenostech, což přináší nevelkou přepravní kapa-
Dolní stanice košové lanovky v Gubbiu
Krátká, ale poměrně strmá trasa košové lanovky v Gubbiu
Horní stanice košové lanovky Monte Capanne
Trasa košové lanovky Monte Capanne s pěknými výhledy na moře
citu 180 osob za hodinu – ve špičkových časech je tak třeba počítat s čekáním. Při maximální rychlosti 1,5 m/s trvá jízda za občasného zpomalování přibližně 20 minut.
Gubbio – Colle Eletto
Naopak hluboko ve vnitrozemí najdeme košovou lanovku ve městě Gubbio, která již od roku 1960 ulehčuje přístup k bazilice San Ubaldo. Postavena byla firmou Marchisio a v nedávné době prošla dílčí rekonstrukcí firmou CCM Finotello. Nepříliš dlouhá trasa o délce 617 metrů překonává převýšení 271 m a je na ní rozmístěno celkem 7 podpěr. Pohon i napínání jsou umístěny v dolní stanici, celkem 33 dvoumístných košů dokáže za hodinu přepravit 302 osob.
Frontone – Monte Catria
Pozoruhodná lanovka spojuje Frontone se střediskem Monte Catria. Původní košovou lanovku Leitner z roku 1976 nahradila v roce 2007 nová lanovka od firmy CCM Finotello, kde byly pro přepravu cestujících využity starší repasované koše. Jednou z nevýhod této košové lanovky bylo, že cestující nebyli během jízdy chráněni před nepřízní počasí. Proto byla v roce 2018 provedena rekonstrukce, která spočívala v náhradě otevřených košů uzavřenými kabinkami. Současně byl změněn režim provozu na pulzační, kdy je na trase rozmístěno celkem 14 skupin po 7 kabinkách – díky tomu se nyní nastupuje a vystupuje při velmi nízké rychlosti, zatímco traťová rychlost činí 2,8
m/s. V souvislosti s tím musela být také upravena trať, kdy některé podpěry byly zvýšeny a jedna přidána. Na 1 878 metrů dlouhé trase s převýšením 803 m jich tak je nyní rozmístěno 26, pohon se nachází v horní stanici. V zimní sezóně jsou zde lyžařům k dispozici dvě sedačkové lanovky.
Taranta Peligna – Grotte del Cavallone
V roce 1978 se rozjela košová lanovka zpřístupňující rozsáhlé jeskyně Grotte del Cavallone u obce Taranta Peligna. Dráha byla projektována a vyrobena firmou Teletrasporti Genova, dokončena již však musela být firmou Nascivera. Na 1 778 metrů dlouhé trase s 20 podpěrami dosahuje převýšení 625 m,
pohon je umístěn v horní stanici. Celkem 80 otevřených košů je schopno za hodinu přepravit 450 cestujících. V letech 2017 až 2022 byla dráha mimo provoz. Lanovka je v provozu pouze v letním období od července do září.
aviatico – Monte Poieto
První lanovka na této trase byla otevřena již v roce 1959. Jejím výrobcem byla firma Teletrasporti Genova a šlo o pro Itálii typickou košovou lanovku. Cestující přepravovalo celkem 48 dvoumístných vozů ve tvaru koše, zajímavostí bylo jejich vybavení malými stříškami. I přes dílčí rekonstrukci provedenou v roce 1996 byl s ohledem na značné stáří technologie provoz ukončen v září 2006 a následně začala být
Horní stanice lanovky Monte Catria se skupinou 7 kabinek
Trasa pulzační lanovky Monte Catria
Trasa košové lanovky Grotte del Cavallone
Horní stanice košové lanovky Grotte del Cavallone
připravována stavba nové lanovky. Dodavatelem nové lanovky se stala firma MEB Impianti, provoz byl zahájen v květnu 2008. Délka trasy činí 1 114 metrů při převýšení 328 m, přepravu cestujících zajišťuje celkem 74 dvoumístných kabinek. Přibližně ve dvou třetinách trasy se 17 podpěrami plnostěnné konstrukce se nachází mezistanice tvořená jednou nosnou a dvěma tlačnými podpěrami (původní lanovka mezistanici neměla). Horní stanice leží ve výšce 1 353 m n. m. Pohon je umístěn v dolní stanici, horní stanice je napínací.
lurisia – Colle Pigna
Zajímavou dráhu najdeme v Lurisii, kde původní košovou
lanovku Marchisio z roku 1963 nahradila v roce 2009 nová lanovka od firmy CCM Finotello vybavená uzavřenými dvoumístnými kabinkami shodného provedení jako výše zmíněná lanovka Monte Catria. Délka trasy dosahuje na dráhu tohoto typu úctyhodných 2 206 metrů při převýšení 672 m a je na ní rozmístěno 24 podpěr. Na laně je v pravidelných intervalech rozmístěno 135 kabinek, což umožňuje dosáhnout přepravní kapacity 330 osob za hodinu.
neprovozované lanovky
Kromě provozních lanovek najdeme v Itálii také dvě již odstavené košové lanovky, které jsou ale stále v kompletním sta-
vu – tedy s koši na laně. Zatímco zchátralá lanovka od firmy Graffer z roku 1967 na Monte Gennaro v Palombara Sabina poblíž Říma (druhý úsek, první úsek je již z části demontován) je mimo provoz již dobrých 42 let, dráha Oropa – Monte Camino (Marchisio 1971) je mimo provoz teprve od konce roku 2021 a je zde šance, že se někdy ještě rozjede, podaří-li se uskutečnit plánovanou rekonstrukci přístupové kyvadlové lanovky. Pro úplnost dodejme, že v Itálii najdeme ještě již dříve zdokumentované košové lanovky lanovky Laveno – Poggio S.Elsa, Langkofelscharte v údolí Val Gardena, Vellau – Leiteralm v jihotyrolském Algundu, Prada
– Ortigaretta u jezera Lago di Garda a dále vyhlídkovou dráhu Telesafari di Sizilia v Belpassu pod Etnou s tratí ve tvaru pětiúhelníku.
Radim Polcer
Novinky v lyžařských střediscích sledujte na
Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. snow.cz/novinky
Dolní stanice lanovky lurisia – Colle Pigna
Přes 40 let neprovozovaná košová lanovka Monte Gennaro poblíž Říma
Horní část trasy lanovky aviatico – Monte Poieto
Trasa lanovky aviatico – Monte Poieto
Nejodvážnější sjezd
lyžařské historie
Americký skialpinista Jim Morrison uskutečnil 15. října 2025 první doložený sjezd žlabem Hornbein Couloir na severní stěně Mount Everestu. To je úzký, strmý a technicky mimořádně náročný žlab – americký SKI ho nazval jako nejodvážnější sjezd lyžařské historie. Některé úseky slyžovat ani nešly, 200 metrů bylo nezbytné slanit. Sjezd s převýšením kolem 3 650 m do kempu č. 1 proto trval přes čtyři hodiny. Ještě před tím ale Morrison na nejvyšším vrcholu světa rozptýlil popel své partnerky Hilaree Nelson, která v roce 2022 zahynula nedaleko na Manáslu. (ps)
Je tady čistý e-catskiing
Jedním z možných využití roleb na elektrický pohon může být v budoucnu catskiing. Jistěže oblaka černého kouře v jinak voňavých horách leckoho pohoršují. Asi i to byla motivace pro švýcarskou společnost Powderproject.ch, která od letošní sezóny nasazuje hned dvě plně elektrické rolby xelom e-Cats z Bolzana. Jde o první použití elektrických strojů pro prašanový catskiing, investice za zhruba 1 milion eur bude k vidění všem, kdo zavítají kam jinam než do gruzínského Bachmara. Pro přepravu pasažérů má baterie vydržet zhruba 7 hodin, díky 300kW nabíjecí stanici se prý nabijí na 80 % kapacity za 50 minut. Teoreticky to dává smysl: Díky levné elektřině z tamní vodní energie se v horách sníží emise i hluk. Uvidíme, co praxe. (ps)
Foto Jára Sijka, jezdec Dan Koudelka Revelstoke, Britská Kolumbie
Tohle je přesně ta fotka, kdy máš jen foťák u sebe. Najdete v resortu extrémně dobrej spot a všechno to vyjde, jak má!
Fotogalerii Járy Sijky najdete na straně 130.
text: redAkce nA ZáklAdě knihy lAviny v ČeSku (kOlekTiv AuTOrů: AlenA Zárybnická, PAvel cinGr, vAlerián SPuSTA , rOberT dlOuhý), redAkČně krácenO A uPrAvenO
Zkušenosti jsou v horách hodnotnou devízou – ale ne vždy s nimi přeplatíte nepřízeň osudu. Jak bohužel ukázal i případ, který se stal v únoru 2021. Zkušený horolezec s vysokým počtem realizovaných prvovýstupů od Grónska po Patagonii, instruktor skalního lezení, vyrazil společně s mladším kolegou na skialpy.
Ze Sněžky jedním ze žlabů k Trkači a pak znovu vystoupali do Obřího sedla ke Slezskému domu. Přes Úpskou hranu najeli do žlabu Úpičky. Potěšeni prašanovým sjezdem až ke zlomu žlabu, kde svah padá strmě přes zamrzlý vodopád na dno Obřího dolu, stoupali znovu nahoru – nejdřív na lyžích, pak s lyžemi na
batohu. Starší a zkušenější se kvůli únavě rozhodl počkat na okraji žlabu. Jenže za pár chvil se uvolnila sněhová masa a nastal chaos. Zasáhla oba. Starší byl mírně stranou, asi proto a díky štěstěně se zastavil na povrchu. Jedině on nám dnes může podat svědectví. Ten mladší pád s lavinou – mimo jiné přes 10 m vysoký ledopád – nepřežil.
Starší skialpinista dlouho váhal, nakonec s rozhovorem s Alenou Zárybnickou souhlasil.
Kdy jste si uvědomil, že se děje něco nestandardního? Vím, že jste měl těžký otřes mozku. Přesto, víte, co se odehrávalo před tím, než jste volal pomoc? Všechno se odvíjelo podle scénáře. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Rozhodli jsme se, že druhý sjezd dáme tím samým svahem.
Stoupali jste tedy nahoru v místě, kudy jste předtím sjížděli dolů?
Ano, stejnou trasou. Když jsme sjížděli dolů poprvé, jel jsem první. Zastavil jsem dole – na bezpečném místě. A on přijel ke mně. Tam jsme se rozhodovali, co budeme dál dělat. Začali jsme stoupat nahoru – nejdřív na lyžích a pak, jak to bylo víc strmé, sundali jsme si lyže. A někde v půlce jsem se rozhodl, že už jsem tak unavený, že dál nahoru nepůjdu. Ustoupil jsem maličko stranou
z centrální části žlabu a můj kamarád pokračoval dál.
Stál jste zády, když se to začalo sypat?
Ne, ale určitě jsem se nedíval tím směrem. Myslím si, že jsem něco hledal v batohu. A pak se to najednou pohnulo! Zvednul jsem hlavu… a to je asi tak všechno, co si pamatuju.
Stihl jste něco zakřičet?
Možná jsem o tom tak mluvil v nějaké výpovědi. Mohlo to tak být, ale jistý jsem si tím nebyl a ani nejsem. Vůbec netuším, co se pak dělo. Ani to, jak jsem se zranil, jestli jsem seděl na sněhu, nebo byl částečně zasypaný.
Dodnes to nevíte?
Asi tři nebo čtyři měsíce poté, co se to stalo, jsem zašel na Horskou za záchranáři, přinesl jsem čokoládu, láhev vína, děkoval jsem jim
za pomoc. Říkali mi, jak to bylo. Sám si jen matně pamatuju vrtulník, jak jsem na něj mával. A pak nějakou místnost, kde mi zašívali uši. Moc toho nevím. Myslel jsem si, že se mi to časem vybaví, že si budu postupně vzpomínat. Buď to mozek vytěsnil, anebo je to tím silným otřesem mozku. Měl jsem hodně potlučenou hlavu, asi od lyží, nevím. Musel jsem se hodně praštit, když jsem padal.
Máte velké zkušenosti z hor, cestoval jste po světě, vylezl neskutečné „prásky“. Mockrát jsem byl v daleko nebezpečnějších situacích. Párkrát i v hodně nepříjemných podmínkách – v Indii přes nás padaly laviny, v Pákistánu kameny… To byly momenty, kdy jsem si říkal, že jestli tohle přežiju, bude to zázrak.
Krkonoše jsou oproti tomu „malé“ hory.
Největší chyba byla v tom, že jsme si neuvědomili, jak rychle pokročil čas. Bylo už odpoledne – teplo –a navíc jsme byli na jižním svahu. Byl to hezký den, chtěli jsme si co nejvíc zalyžovat. I proto jsme podcenili situaci.
Nerada vám znovu svými otázkami připomínám tenhle těžký moment. Chtěla jsem, abychom pochopili souvislosti a rozuměli tomu, co se tenkrát stalo. A měli možnost se poučit.
Chápu. Proto jsem souhlasil s rozhovorem. Je to pro mě pořád stejně bolestivé. Od té doby je v mém životě leccos jinak. V horách jsem míň než dřív. Párkrát jsem lezl v Chamonix, byl jsem v Grónsku. To, co pro mě bylo kdysi důležité, je mi dneska jedno. Třeba moje vlastní horolezecké výkony už mě nenaplňují. Nic mi to nedává. Je mi úplně fuk, jestli někam vylezu nebo ne. Po 15. únoru 2021 se mi zásadně přeskládaly životní hodnoty.
Děkuju za upřímnost!
Wolfgang Berger
Člen HS od roku 1987, profesionální člen HS od roku 2005. Na výzvu vyrazil s Romanem Seidlem na Úpskou hranu a na lyžích se dostali shora na laviniště.
Jak se k tobě zpráva o nehodě dostala?
Původně to bylo ohlášené jako úraz skialpinisty v Obřím dole. Ve 12:39 přišla informace přes systém GINA (národní informační systém IZS) a vzápětí, o minutu později, volali z dispečinku linky 155.
Prvotní informace byla, že se jedná o úraz kolene?
Ano, měli ho asi hodinu na telefonu a pořád nebylo z toho hovoru jasné, o co jde. Jak se pak ukázalo, kvůli zraněním nebyl schopen říct, co a jak se stalo a že tam nebyl sám. Aniž bychom věděli, že se jedná o lavinu, pustili jsme se do organizace záchranné akce.
Kdybyste věděli, že je to lavina, postupovali byste jinak?
V ten okamžik bychom aktivovali dva vrtulníky. Jakmile je jeden zasypaný, automaticky se počítá, že tam šli minimálně ve dvou. A kdyby jich bylo víc, počítá se jednoduše: co člověk, to vrtulník.
Jaká byla tvoje úloha?
Během deseti minut jsme s kolegou Romanem Seidlem vyrazili směrem na Úpskou hranu. Měli jsme v plánu sjet za zraněným dolů do Obřáku, na místě ho ošetřit a stanovit další postup. Zároveň byla aktivována letecká záchranná služba, protože šlo o zranění v těžko přístupném terénu.
Jak jste se dostali k němu?
Roman zůstal nahoře jako pozorovatel, aby ohlídal, že na nás někdo neshodí ještě něco seshora. Sjížděli jsme s Petrem
Dlouhým z hrany bokem, lavinovou dráhu jsme měli po pravé ruce. Opatrně, tak abychom viděli jeden na druhého. Nechtěli jsme mít z jednoho průšvihu rázem dva. Přitom druhá dvojice, tedy Viktor Kořízek a Petr Kysela, přijeli z Čertova hřebínku dolů pod lavinu a stoupali směrem vzhůru.
Kde byl v tu dobu vrtulník?
Přesně v okamžiku, kdy jsme sjeli dolů, přiletěl v podvěsu Tomáš Novák. Společně jsme přeživšího ošetřili a Tomáš s ním odletěl v podvěsu na stanici HS do Pece.
V jakém byl stavu?
Dobré to nebylo, proto z něj ani zkušená dispečerka nemohla dostat ty nejpodstatnější informace. Minuty naskakovaly. Kdyby byl schopen odmáčknout aplikaci Záchranka, mohlo se ušetřit minimálně 50 minut.
A to je dost pravděpodobné, že byl nějakou dobu v bezvědomí a teprve pak začal volat. Kdyby polohu odeslal, všechno by se výrazně zkrátilo. Dá se poslat i nouzová SMSka. Dodnes nevíme, v kolik se to přesně stalo, nevíme, jak dlouho tam ležel, než byl schopen volat o pomoc. Ale to jsou samé kdyby... Jakmile jsme se k němu dostali, řekl nám, že je tam ještě druhý člověk. A to bylo všechno, co jsme z něj dostali.
Přitížilo se mu?
To je standardní. Jakmile se ke zraněným lidem dostane pomoc, začínají uvadat. Do té doby jim funguje adrenalin, to je drží při životě. A když se dostaví prvotní úleva, chemie přestane fungovat a je to rychlé.
Jakmile jste se dozvěděli, že je tam ještě jeden, začali jste hledat.
A taky jsme okamžitě aktivovali druhý vrtulník. Bylo půl druhé. Petr Dlouhý s vyhledávačem zasypaného hledal a po dalších 20 minutách našel. Vykopávali ho už ve třech – s Viktorem Kořízkem a Petrem Kyselou, kteří tam přišli odspodu. Byl metr pod sněhem, takže to šlo docela rychle. Za chvíli měl odhalený obličej. A dalších 15 minut trvalo, než se ho podařilo vyprostit úplně. Kluci ho okamžitě resuscitovali. Vzduchovou kapsu neměl, ani sníh v puse. V tom okamžiku přiletěl vrtulník s lékařem. Ten ho napojil na přístroje, podával medikamenty, společně jsme pokračovali v resuscitaci... Všechny pokusy o záchranu byly marné. Ve 14:20 byla resuscitace ukončena.
Nebyl to tvůj první případ záchrany v lavině... Za 30 let jsem viděl leccos. Žiju tady v Peci, všechno se to odehrává kousek ode mne, jsem pořád po ruce. Každý příběh je originál. Nechci hodnotit jejich rozhodnutí... Zda si udělali profil, aby věděli, do čeho jdou, to je jejich věc. Jestli byl dobrý nápad, aby šli znovu nahoru místem, kudy předtím sjížděli dolů... Je strašně smutný, že odešel takhle mladý kluk – v plné síle, s životem před sebou.
Viděl ses ještě někdy s tím starším, který nehodu přežil?
Byl tu po nějaké době, přišel o berlích poděkovat. Je to zkušený lezec, má za sebou velké věci ve vysokých horách a pak se tady v Krkonoších stane takový průšvih.
Petr Dlouhý
Člen HS od roku 2009, profesionální člen HS od roku 2018. Pomocí vyhledávače našel zcela zasypaného muže.
Kdy ses o nehodě dozvěděl, pohyboval ses na hřebenech?
Byl jsem mezi Svorovou horou a Sněžkou, tedy na druhé straně Sněžky, když přišla výzva. Napadlo mě, že by se mohlo jednat o lavinovou nehodu, a co nejrychleji jsem se snažil dostat na Úpskou hranu. Trvalo mi to asi půl hodiny.
Tam ses potkal s Wolfem Bergerem a Romanem Seidlem. Stáli jsme tam, slyšeli jsme, jak volá o pomoc. A přilétal vrtulník s Tomášem Novákem v podvěsu. S jeho souhlasem jsme se pak stranou – mimo lavinovou dráhu – pustili na lyžích dolů. V tu chvíli už Tomáš od zraněného věděl, že tam nebyl sám a že druhý je pod sněhem a má vyhledávač.
Proto jste se rozdělili?
Dva ošetřovali a já jsem s vyhledávačem sjížděl po laviništi dolů. Bylo jasné, že nahoře nebude, že mám hledat dole. Zkoušel jsem najít jakýkoli signál. V první třetině nebylo nic. Pak jsem ho konečně zachytil až u vodopádku – přístroj ukazoval beze směru asi 40 metrů. Nikam jinam než dál dolů to vést nemohlo.
Jak to laviniště vypadalo?
Dostal jsem se do složitého terénu, spíš než na přístroj jsem se musel dívat na lyže. A pak jsem je zul, abych tam vůbec doklopýtal. Jakmile se mi signál přiblížil na 3 metry, zpomalil jsem. Ukázalo mi to metr pod sněhem, tak jsem ani nevyndával sondu a začal kopat. Byl na pravé straně toho žlabu. Jako první jsem narazil na jeho pravou ruku.
A podle toho ses orientoval?
Chtěl jsem se rychle dostat k hlavě. Neměl přilbu. U obličeje neměl vzduchovou kapsu, ale měl masku jakoby odlitou ze sněhu – z úplně tvrdého sněhu.
Tu jsem mu sejmul a dal ji stranou. Dutina ústní byla prázdná, neměl v puse sníh. Když jsem měl vykopanou hlavu, přijel z jedné strany Wolf Berger a z druhé strany odspodu přišli Viktor Kořízek s Petrem Kyselou. Byli jsme čtyři, začalo to rychle odsejpat.
To je sakra znát, když jsou lopaty čtyři.
Sám jsem se úplně vyšťavil, jak jsem se mu snažil rychle vykopat hlavu. Dokud jsme mu neuvolnili nohy, nešlo ho vytáhnout ani za ruce. Makali jsme, za chvilku jsme ho měli venku a začali s resuscitací. Za chvilku přiletěl vrtulník s lékařem.
Byla to tvoje první lavinová nehoda?
Ano a měla špatný konec. Pohybovali jsme se v hodně nebezpečném terénu, nebyli jsme si jistí, že nahoře je dost lidí, kteří uhlídají celou Úpskou hranu, aby na nás někdo něco neshodil ještě shora.
Pravidlo zní, že nesmí být ohrožen život záchranáře... To se dobře říká, hůř realizuje. Myslíme na to. Třeba když přilétal vrtulník kvůli prvnímu zraněnému. Počkali jsme, než prohlédne terén, a ujistili se, že nestrhne nějakou sekundární lavinu. Jak jsem říkal, slyšeli jsme, že křičí. A kdo křičí, má ještě nějakou naději. Zbrklost by nic dobrého nepřinesla.
Pracuješ zcela automaticky?
Prostě jsme makali. Přitom jsme pozorovali okolí. Zůstal tam totiž ještě jeden nevyjetý žlab. Jen jsem si zkontroloval, že mám vyhledávač pevně připnutý na sobě. Jakmile jsem narazil na ruku, absolutně jsem se soustředil, abych našel hlavu. Kdyby něco v ten moment přišlo, nic bych s tím nenadělal.
A pak, ve 14:20, kdy lékař ukončí resuscitaci – nastane ticho...
Dostaví se pocit marnosti. V ten moment začneš přemýšlet, jestli nešlo něco udělat jinak. A přemýšlíš do okamžiku, než ti lékaři po nějaké době potvrdí, že zemřel na následky pádu. V ten moment je jasné, že jsme nic nemohli udělat líp. A i kdyby, tak by mu to stejně nepomohlo.
Změnilo se nějak tvoje vnímání rizika?
Je to zkušenost! Uvědomuju si, že hranice mezi rizikem a „nerizikem“ není přesně definovaná a může být pěkně kostrbatá. Nikdy nevíš, jak daleko jsi od průšvihu a jestli už náhodou nějakou chybu neděláš. Holt se to někdy stane, že zajdeme dál. Čím víc víme, tím větší šanci máme zůstat na té správné straně.
dATA O nehOdě
datum: 15. 2. 2021
lokalita: Obří důl – Úpská jáma, Úpička
co dalšího najdete k tomuto případu v knize l aviny v Česku:
Rozhovor s Tomášem Novákem, zasahujícím záchranářem
Nezkrácené rozhovory se všemi v článku uvedenými účastníky
Rozhovor s Danielem Tučkem, zasahujícím pilotem vrtulníku
lavinový problém: vítr – navátý sníh nad 1 200 m n. m. a starý sníh
čas uvolnění laviny: neznáme, 12:40 – výzva z dispečinku 155 aktivita skialpinismus – při výstupu
orientace svahu: jih
sklon svahu: 42°
parametry laviny: výška odtrhu 0,3–1,7 m, šířka odtrhu 60 m, délka laviny cca 400 m, výška čela nánosu až 7 m
příčina pádu laviny: na rozhraní ledové krusty a sněhové desky z větrem navátého sněhu se vytvořila asi 1 cm silná vrstva hranatozrnitého sněhu a po ní se pak sněhová deska po zatížení vystupujícím lyžařem uvolnila délka trvání záchranné akce: 12:39 až 19:00, ve 14:20 ukončení resuscitace na místě nehody
Michal Uriga
Člen HS od roku 2011, horský průvodce a instruktor skialpinismu, profesionální hasič. O lavině se dozvěděl při obchůzce v terénu na Kozích hřbetech, během záchranné akce hlídal na Úpské hraně, aby nikdo neohrozil další lavinou záchranáře pracující na laviništi.
Kde jsi byl, když ses dozvěděl, že se v obřáku něco děje?
Měl jsem terén, vyrazil jsem si na procházku – na Kozí hřbety, chtěl jsem se podívat, jak vypadá sníh. Dvakrát jsem kopnul a slyšel jsem ve vysílačce, jak se organizuje záchranná akce v Obřím dole. Mělo jít o nějaký úraz kolene.
Jasný důvod pro změnu plánu – vyrazil jsi tam?
Nechal jsem kopání a šel směrem na Luční a pak dál, k Úpské jámě. Z další komunikace ve vysílačce bylo
jasné, že to není jen koleno, ale že jde o lavinu. A cestou, přibližně 100 až 150 m před místem, kudy kolegové pak sjížděli do Obřího dolu, jsem narazil na skupinku asi pěti, šesti mladých kluků. Měli na nohou lyže a chystali se ke sjezdu dolů.
Ptal ses jich, co mají v plánu?
Moc nevěděli, co mi odpovědět, viděli uniformu – bundu Horské služby. Znejistěli, co vlastně chci, ale naštěstí poslechli. Kdyby tam tenkrát vjeli, skončili by v té stejné lavinové dráze.
Jestli by utrhli ještě další lavinu, těžko soudit. Ale je to dost pravděpodobné, protože ta levá strana žlabu, při pohledu nahoru, byla ještě nevysypaná. Kdybych přijel o 5 minut později, mohlo být všechno daleko složitější.
Vlastně jsi jim tak dost možná zachránil život... Minimálně jsem jim ušetřil nějaké komplikace. A taky těm, kteří dole zachraňovali. Ten svah by další zatížení, kdyby do toho vjelo dalších pět nebo šest lidí, nemusel vydržet.
SVĚDECTVÍ
PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ
Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.
Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři
Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky
Unikátní fotografie ze zásahů
Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci
Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.
SijKA jára
Dvě
tři hezké fotky za rok stačí
Fotografie z lyžování je pořád jedním z nejsilnějších médií – byť je statická, dokáže zachytit emoci, riziko i radost z pohybu v jediném okamžiku. V horách je ale focení zimních sportů úplně jiná disciplína: člověk se musí umět pohybovat v nepředvídatelném terénu, v mrazu a větru. A je zřejmé, že focení horských sportů není disciplína, kterou by se člověk dokázal uživit. Plyne z toho, že horský fotograf musí být vždy srdcař. jak to dělá jeden takový z Česka, jára Sijka?
Michal „Osel“ Osinin Rogers Pass, Britská Kolumbie
Tohle je pro mě TA fotka. Našli jsme v backcountry místo, kde ještě nikdo nic nevyfotil. Nějaké 3 hodiny šlapání do hor kvůli úplně jinému pojezdu. 2x jsme tam během zimy šli, ale nezadařilo se. Potřetí už nám to vyšlo, vznikla tahle neskutečná fotka na hřebínku. Cestou domů nám lavina zavalila i potok, kterým jsme se rano dostávali nahoru
Ptal se: PeTR SOChA foto: jáRA SijKA, jARASijKA.COM
Živíš se focením?
jo, jo, mám to obrovské štěstí, že se jako jeden z mála Čechů můžu fulltime živit outdoor fotkou. Barák si zřejmě nekoupím, ale mám hodně času na rodinu a dělám, co mě baví. Posledních 5–6 sezón trávím zimy v Japonsku, tak asi nemusím ani vysvětlovat, že tam se jezdí dávit prašanem, a ne kvůli penězům. Ale obecně, většina z nás, co fotí, guiduje nebo učí na horách, to dělá, protože to miluje. Určitě bych mohl vydělávat víc peněz focením něčeho, co mě nebaví, ale stojí to za ty peníze? Já v tom mám jasno…
Jsi víc jezdec, nebo fotograf? Řekl bych, že jsem nadprůměrný jezdec jak na snowboardu, tak na kole, takže si zvládnu sjet to, co jiným i fotím. Ale co si budem… Jak to začne být velký, nebo už moc, tak vytahuju foťák.
Povyprávěj nám tvůj osobní příběh – cestu k horám a k foťáku – je to dnes i práce, nebo jen koníček?
Já jsem na horách vyrostl od malička, takže ta cesta byla úplně jasná. Táta nás k lyžování vedl už snad od 2–3 let doma za barákem na umělých kačenkách. Postupem času, když mi bylo víc a víc, šli jsme kolikrát lyžovat/snowboardovat i místo školy a taťka psal omluvenky, že mi nebylo dobře. My jsme s klukama pak místo záškoláctví někde v hospodě nebo nevím, kam se chodilo zašívat, jezdili nahoru na Praděd lyžovat nebo stavět skoky.
Samozřejmě, že dnes je to už práce… Ale je to zároveň můj největší koníček. Někdy mě to baví a někdy ještě víc. Já jsem docela často nespokojenej s fotkou, ale když pak vidím radost těch lidí z fotek, které já bych smazal, ale pro ně to jsou super fotky, které jim už vždycky budou připomínat, co zažili, tak si na konci dne stejně řeknu, že to je fajn. Ale pokud jde čistě o mě, tak když udělám za rok 2–3 hezké fotky, dá se to považovat za úspěch.
V jednom rozhovoru zmiňuješ, že tě k focení posunula i nepříjemná událost. Řekneš nám o tom?
Ano, asi jako každého z nás, co fotíme/točíme tyhle věci. A to sice klasicky přervané vazy v koleni. Během rekonvalescence jsem si půjčil foťák a kluky fotil… No a nějak mi to zůstalo. Dlouho jsi žil a fotil v horách v zahraničí, mimo jiné v Kanadě. V čem se liší mentalita tamních jezdců od těch našich?
My jsme žili v Revelstoke v době, kdy Revy bylo ještě opravdové skibum město, jak jsi to vídal ve videích. Bylo to takové víc otevřené, kamarádské a je jedno, na jaké jezdíš úrovni. Nikdo neřeší, jaké máš lyže a co na sobě, prostě jdeš lyžovat, a to je to, co všechny spojuje. Pokud jsi zapálený, zajezdíš si bez problémů s lidmi, co potkáš ve frontě, aniž bys je znal. Když pak jedeš dolů, slyšíš všechny jen pořvávat, jak je to siiick a seeend it brooo…
Jak vypadá v praxi focení?
Fotíš spíš na náhodu, nebo vše detailně plánuješ, promýšlíš a posíláš jezdce na jasné místo?
V tomhle je to celý obrovský freestyle, všechno řešíš za pochodu. Přizpůsobuješ se terénu, sněhovým podmínkám, viditelnosti a to všechno kombinuješ tak, jak ti příroda dovolí. To záleží… Když jdem jezdit, mám u sebe vždycky nějaký foťák. Pokud něco pěkného najdem a je nálada, tak to cvaknem, ale jak fotíme poměrně často, tak s těmi nejbližšími to řešení bývá jasné: jeeeď pi*o/vole, jeb*j na tooo, jedem shredit.
A pak máš fotky, kdy si prostě to místo najdeš a čekáš na ty pravé podmínky – které většinou nepřijdou. A to jsou ty nejkrásnější fotky, co pak uděláme.
největší Prodejna fototechniky v Česku www.fotoskoda.cz
Když chystáš záběr, co je první, co řešíš: světlo, stopu, jezdce, pozadí…?
To řeším tak možná před spaním, kdy vzývám všechny vločky galaxie, aby to vyšlo. Ale toho času pak tolik není, tak prostě pokud jde vidět, jdem to zkusit vyfotit.
A ohledně expozice, využíváš preferenci času, clony, nebo manuál? Jaký expoziční čas tě nejvíc baví při focení lyžování?
Já jedu od začátku striktně manuální nastavení. Všechno mezi 1/1250 a nekonečnem.
Jaký styl fotek máš osobně nejraději?
Já mám hodně rád přírodu a hory, takže si rád najdu nějaké hezké místo a to pak jen doplním tím sportovcem, kterého mám po ruce. A pak mě ještě hodně baví úplně jednoduché stylové triky na dlouhý sklo, ať naopak vynikne krása toho stylu a pohybu. A miluju closeup faceshot fotky (skoro portrét, kdy ti lezou z prašanu ramena s hlavou).
Zmiňuješ, že často fotíš s relativně minimalistickou výbavou. Co přesně používáš, co je pro zimní akční focení naprosto zásadní?
Záleží, jestli jedu freestyle a foťák mám v batohu, to pak mám jen 24–70 a nic víc. Samozřejmě pokud jdu fotit cíleně, tak už si ty ohniska pokryju 12–24, 24–70, 70–200. A zásadní věc je mít víc baterek, než si myslíš, že stačí.
Jak funguje tvoje komunita kolem tebe? S kým nejčastěji a nejraději jezdíš?
Jak jsem říkal, já si zajezdím skoro s každým, kdo není úplnej blbec a je v pohodě. To už mě naučilo focení guidovaných klientů, kdy prostě nevíš, koho potkáš. Ale rozhodně nejlepší ježdění je s kámošema nebo mojí Eliškou, je to všechno přece jen o zábavě.
Dan Peřina
pobřeží h okkaidó, j aponsko
To místo jsem hledal po večerech na Google Maps po celém pobřeží h okkaida. j eli jsme se tam podívat, jen po skalách jsme putovali nějakých 40 minut. Fotit se tam dalo jedině po sněhové bouři, protože u moře sníh kvůli vlhkosti nevydrží. Den po bouři jsme vyrazili na misi. Krásný bluebird day! Na místě jsem zjistil, že batoh s foťákem zůstal doma... Takže znovu –4 hodiny jen v autě. Než se vrátíme, zase sněží a není vidět na krok. Přesto jdeme... V totální bouři nevidíme vůbec nic a sílí obava, že to budeme muset vzdát. Byla to jediná šance za dva měsíce, za 4 dny odlétám domů. Po půlhodině se otevírá okno s mraky a neuvěřitelným světlem. Dan s Tomem měli každý jen jeden pokus, pak se opět zatáhlo a začalo sněžit. Vyšlo to na jednu z nejkrásnějších fotek, co jsem udělal.
David Čítek h okkaidó, j aponsko
Tenhle spot jsme našli, když jsme šlapali v j aponsku v backcountry a najednou jsme viděli bílý dým. Říkáme si, co to může být? Tak jsme se k tomu místu dostali a našli jsme přírodní onsen (horký vyvěrající pramen).
Samozřejmě nás nenapadlo nic lepšího, než k němu sjet a cvaknout to. A pak už to bylo jasné, pěkná koupačka v 39stupňové vodě
h ony Svasta R ogers Pass, Britská
Když jsme žili v Revelstoke, nejvíc času jsme trávili
šlapáním v Rogers Passu s klukama od nás z j eseníku, kteří milovali jezdit pillow lines
Kolumbie
Vena Rogers Pass, Britská Kolumbie
Když už jsem zmínil h onyho, tak kdo jiný by mohl mít fotku na pillow line než druhý střelec z j eseníku. U téhle
lajny bylo zvláštní i to, že ji jel první na video Skiboss sám Tanner h all
Nina h ercog Lyngenské Alpy
Ono vlastně není ani moc co k této fotce psát. Posledních pár oblouků v západu slunce k moři a pak už jen pivo na plachetnici
Ondra Bank h okkaidó, j aponsko
Když za námi byl v j aponsku i můj skvělý kámoš Ondra Bank, zadarmo to tam fakt neměl! A jo, umí jezdit v prašanu, obloukům moc nedá, ale rychlý tedy je
Lyžař z Velké Británie h okkaidó, j aponsko
i takhle může vypadat jedna z fotek, kterou si ode mě odveze klient z j aponska
text: andrea rucKá foto: Freerideguides.cz
Když srdce plesá a prašan létá přes ramena
Catskiing Kyrgyzstán
střední asie byla pro mě odjakživa ještě větší exotikou než prašanem proslavené vzdálenější Japonsko. řekněte sami, kolik lidí už vám řeklo, že sjížděli kopce v Kyrgyzstánu?
nejen proto jsem měla „Kyrgoš“ dlouho v hledáčku.
pro tenhle prašanový výlet jsem si vybrala Ondru Pekárka (FreerideGuides), jednak proto, že vím, že má tuto destinaci v malíku, a jednak ho už nějaký pátek znám. Kemp v Kyrgyzstánu se skládal nejprve z několikadenního pobytu v jurtách, kde se za prašanem vydávalo na skialpech, a následně se přejelo do Jyrgalanu, opuštěné horské osady v pohoří Ťan-šan, kam sice nevedla ani pořádná silnice, zato tu měli k dispozici rolby a skútry, přesně pro takové exoty, jako jsou lyžaři. Koneckonců, 40 % Kyrgyzstánu leží nad hranicí 3 000 metrů nad mořem a na některých místech dosahuje roční úhrn srážek až 15 m, takže bychom tuhle zemi mohli vlastně označit za jednu velkou freeride arénu v srdci Asie.
Heliski operátoři v Kyrgyzstánu využívají především odlehlá údolí s minimem infrastruktury. Základny bývají v jednoduchých lodgích nebo jurtových kempech, odkud vrtulníky nalétávají různé expozice podle počasí a lavinové situace. Sezonou je zima a časné jaro; díky suchému kontinentálnímu klimatu tu dlouho vydrží hluboký, lehký sníh, který z Kyrgyzstánu dělá tajný tip pro heliskiing ve Střední Asii. do Biškeku na trh
Abych to ale upřesnila, osobně jsem neměla čas zúčastnit se první části kempu v jurtách a přidala jsem se až v polovině zájezdu i s mou o 15 let mladší neteří až na rolby v Jyrgalanu. Ptáte se, jestli je bezpečné, aby dvě dámy cestovaly samy do Kyrgyzstánu?
Možná to pro vás bude novinka, jako pro mě, ale kriminalita v Kyrgyzstánu je velmi nízká a turisté jsou pro místní něco natolik posvátného, že by vám neuměli vzít ani propisku z kapsy. Při příletu jsme jeden den věnovaly návštěvě Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu, který architektonicky svoje sovětské kořeny nezapře. Jelikož jsme s sebou táhly kufry na kolečkách a v ruce hůlky (lyže nám na místě zapůjčil Ondra), neměly jsme velké ambice na poznávání místních pamětihodností, nicméně jedno místo jsem vyhlídnuté měla a tím byl Osh Bazaar. Jde o jeden z největších trhů ve Střední Asii a má nabízet ten nejautentičtější zážitek z místní kultury.
Heli- a catskiing v Kyrgyzstánu
Kyrgyzstán je jednou z mála zemí, kde se heli- a catskiing odehrává téměř výhradně ve skutečné divočině Ťan-šanu.
Catskiing se tam soustředí hlavně do údolí Jyrgalan na východ od města Karakol, v pohoří Ťan-šan nad jezerem Issyk-kul. Bývalé hornické údolí se proměnilo v freeridovou základnu: rolby vozí na okolní hřebeny a do širokých žlabů zhruba mezi 2 500 a 3 400 m. Terén kombinuje otevřené pláně, řídký les a strmější svahy přes
40°, přičemž mikroklima nedalekého jezera Issyk-kul – druhého největšího horského jezera světa! – zajišťuje hodně suchého sněhu po velkou část zimy.
A tak tomu i bylo. Z plných košů se tu skvěla zelenina všech barev a rozměrů, že jsem myslela, že je umělá (takhle velký zázvor jsem nikdy neviděla), vůně koření se tu linula všude kolem a oči přecházely z barevných kuliček ve velkých koších, o kterých jsme se mylně domnívaly, že jde o bonbóny, a jakýkoli kout byl obsazený babičkou v šátku, co nabízela vajíčka, zjevně zcela čerstvě sebraná. Jak jsem si myslela, že jedu do chudé země, tak jsem si říkala, jestlipak co do kvality potravin na tom nejsou lépe než my. U prodejců tu s angličtinou moc nepochodíte, takže výhodu mají starší ročníky, které se ještě učily rusky. Na druhou stranu, jakmile si nás všimla kolemjdoucí paní, jak se s pánem na tržišti snažíme dohodnout na prodeji zmíněných bonbónů, ochotně nám přišla pomoct nejen tlumočit, ale ještě nám směnila dolary za kyrgyzské somy. Jen tak, sama od sebe. Byla by to moc hezká příhoda, pokud by se z bonbónů nevyklubaly kuruty, tedy slané kuličky, které
Nedaleko se provozuje i heliskiing, konkrétně v oblasti masivu Terskey Ala-Too nad jižním břehem jezera. Lyžuje se mezi 3 000 a 4 500 m, s převýšením 500–1 200 m a délkou jízd několik kilometrů.
Významným centrem prašanového lyžování je také Suusamyrské údolí asi 130 km od Biškeku. Leží mezi hřebeny Kyrgyz Ala-Too a Suusamyr-Too, samotné dno údolí má kolem 2 200–2 600 m, zatímco okolní vrcholy šplhají ke 4 500 m.
Sjezdy začínají vysoko nad horní hranicí lesa, na širokých, otevřených svazích s typickým kontinentálním prašanem od prosince do března.
se vyrábí ze sušeného fermentovaného jogurtu nebo podmáslí. Pokud se někomu budete chtít pomstít, kupte mu je. Na druhou stranu moje maminka si je nemohla vynachválit… Nutno také podotk nout, že to byla moje jediná negativní zkušenost s jídlem v Kyrgyzstánu, jinak si nebylo na co stěžovat, spíš naopak. Gastronomie mile překvapila.
řidič chtěl v přepočtu kolem 1800 Kč. Na druhou stranu litr nafty tu vyjde na 17 Kč, takže jiný kraj… Celkově tu vládla pro nás příjemná cenová politika, ať už šlo o litr nafty, nebo vodky. A náhodou té kvalitní, ale to je zas do jiného časopisu.
nejdojemnější vesnice
světa
Převoz z Biškeku do Jyrgalanu už se odehrál autem, které nám na dálku domluvil Ondra, a nezbývalo, než si na asi 9 hodin najít nějakou zábavu, třeba sledovat divoké koně v krajině nikoho, protože sem tam tu chybí silnice, a tak se i 450 km trochu protáhne. Za devítihodinový taxík jsem čekala pořádně mastný účet, k mému údivu po nás ale
Jyrgalan pak byl jiný svět. Tahle horská osada, kdysi velmi prosperující důlní město, je natolik odstrčená a natolik skromná, až je to pro mě jedno z nejdojemnějších míst, co jsem viděla. Vesnice leží v nadmořské výšce 2 300 m a dohlíží na ni několik čtyřtisícových kopců, které ji chrání před silným větrem. Jyrgalan leží východně od jezera Issyk-kul, které je po jezeře Titicaca druhé největší horské jezero světa. Vítr tady unáší vlhký a teplý vzduch od jezera směrem k horám na východ, kde stojí přírodní bariéra,
tedy centrální Ťan-šan. Díky této přírodní hradbě musí tento teplý a vlhký, párou nasycený vzduch vystoupat do výšky až 4 km, kde se srazí se studeným suchým vzduchem z východu. Tím pádem se právě tady utvoří nejvíc srážek v Kyrgyzstánu.
Když pak Jyrgalanu hrozil zánik, protože po rozpadu Sovětského svazu místní důl skončil a lidé přišli o živobytí, rozhodli se místní přeorientovat se na cestovní ruch, protože věřili, že jejich údolí je nejkrásnější ve Střední Asii a díky nadpůrměrným srážkám i velmi atraktivní právě pro freeride. A vyplatilo se. Kromě jiného tady provozují právě catskiing, pořídily se sem rolby a skútry, aby lyžaře mohly vyvážet až 10 km do hloubi hor na otevřené prašanové pláně. Vesnička jako taková se s chudobou samozřejmě do jisté míry stále potýká, pro návštěvníky to má ale svoje nekomerční kouzlo. V ulicích je tolik bláta, že pokud nemáte dobře zavázané tkaničky, spolkne vám boty. Mezi domy se promenádují husy, zatímco oslíci, krávy a koně tu pravidelně probíhají ve stádu zcela sami, jako by přesně věděli, že mají být
kromě malé obědové pauzy jsme opravdu celý den prolyžovali – a to pokaždé v prvních lajnách. kluci mají z předloňska rekord 110 km nalyžovaných v prašanu za jeden
den s převýšením 9 000 m.
v pět u kostela. V tomto případě u mešity. Ať jsou domečky jakkoli zchátralé, vždycky se pyšní nazdobenou vstupní bránou. Děti se tu vesele koulují, jezdí na kole po zablácených cestách a u toho na vás už z dálky volají „heloooou“ a smějí se od ucha k uchu. Zvědavě si nás prohlíží, když se zeptáme na WiFi nebo chceme platit kartou. Místo terminálu tu mají papírovou krabičku na peníze a místo WiFi prostě regulérní život v maximální přítomnosti. Dodnes nevím, proč jim chybí otvor v ruličce u toaleťáku, nebo proč mají teplé potahy na záchodovém prkýnku, ale místní příroda jim natolik dává, že mohou mít ráno k snídani opravdové máslo a opravdový med. Na ranní limču, která chutnala jako „zelená“, vzpomínám dodnes. Opět nemám tušení, z čeho byla smíchaná, ale skleničku jsem nikdy nenechala prázdnou.
prašan přes ramena
Kouzlo freeridu tady samozřejmě není o moc menší než kouzlo hrajících si dětí venku bez mobilů. Každé ráno jsme měli sraz v 8 hodin na základně roleb na okraji vesničky, což bylo nějakých 10 minut pěšky od ubytování s tím, že první den jsme si tam nesli i lyže s hůlkami, další dny už jsme si výbavu nechávali schovanou v kamrlíku přímo u rolby. Zatímco ráno byly ještě cesty zmrzlé, odpoledne teploty vystoupaly výš a přeskáče řádně čvachtaly. Ačkoli tady píšu o bahně na ulicích, na okolních kopcích bylo sněhu dost, a to jsme se už přehoupli do druhé půlky března. Respektive z hlediska lavin, které tu kluci zkoumali a studovali, se jedná o jedno nejbezpečnějších a zároveň sněhově nejjistějších období. Jelikož ale v posledních dnech až tak nepadalo, nepočítala jsem s nějakou prašanovou
nirvánou a spíš jsem se těšila na ježdění ve volném terénu jako takové a na zase trochu jinou přírodu, než jsou Alpy. K mému překvapení mi ale lítal prašan přes ramena hned první jízdu první den. Sám Ondra byl mile překvapený, že kopce nebyly nikým dalším pokreslené, takže jsme byli první a jediní, kdo tu maloval různě dlouhé oblouky do netknutého sněhu. Vybrat správný svah ve správnou hodinu je alchymie a kluci z FreerideGuides ji zvládali bezvadně, protože se nám dařilo prášit každou jízdu, maximálně jsme se po nějaké tvrdší krustě museli dostat od rolby na start svahu, šlo ale vždy opravdu jen o pár desítek metrů. Bylo evidentní, že průvodci tu opravdu znají každý kámen. Na začátku jsem vůbec nechápala, že jsme dojeli na nějakou hranu, kam nebylo vidět, a Ondra povídá: „Když pojedeš tady zleva, tak pak uvidíš tři stromy, tak ty podjedeš a pod nimi bude volná pláň.“ Říkala jsem si, že přece absolutně nemůže tušit, kde jsme, natož aby měl spočítané stromy. A ejhle. Přesně pod třemi stromy se skvěl panenský severní svah. Nikde jsme se proto nemuseli prodírat křovím a mohli jsme si užívat bezlesé pláně, na kterých jsme tu lyžovali jen my. Uvítala jsem i pohodlné dojezdy k rolbě, kdy se nemuselo nikam šlapat a nezáživné dojezdové pasáže netrvaly dlouho. Snad jen cesta rolbou občas utíkala pomalu, protože jakmile člověk dojel,
hned měl chuť na další rundu, ta mohla přijít ale nejdříve za nějakých 20 minut. Na druhou stranu šlo o takový povinný odpočinek, takže o to víc energie zbylo na lyžování.
Nevím přesně, kolik jsme za jeden den nalyžovali km, ale vyráželi jsme v 8 hod ráno a vraceli se kolem páté odpoledne a kromě malé obědové pauzy jsme opravdu celý den prolyžovali – a to pokaždé v prvních lajnách. Kluci mají z předloňska rekord 110 km nalyžovaných v prašanu za jeden den s převýšením 9 000 m.
Za těch pár dní jsme probrázdili svahy všech druhů – jak ty nejprudší, kde se dalo do oblouku v podstatě naskakovat, tak pozvolné mezi nízkými stromky a nechyběly samozřejmě ani akorátně prudké otevřené pláně s výhledem do nížiny kolem jezera Issyk-kul a za ním se vypínající Almaty. V poledne nechyběla pauza na oběd, který nám připravovala paní z ubytování. Tenhle dýchánek jsme si s oblibou dělali při posezení na lavičkách v horách, kde nebylo nic než my a termoska čaje.
Zatímco ranní cca 10minutová procházka za základnou roleb na okraji vesnice se nesla ve znamení těšení se na svahy, odpolední cesta na ubytování zas zpravidla obnášela zdravení dobytka na ulici a tradiční koupi místního piva. Večerní debaty se pak daly vést buď u večeře, pod kterou se prohýbal stůl, nebo v horké kádi s hvězdnou oblohou nad vámi. Poslední den nám průvodci připravili překvapení v podobě speciální večeře a nechali k ubytování přistavit originální taxík.
Mně osobně se na Jyrgalanu líbila nejen možnost prášit každou jízdu panenskou lajnu, ale také vstřícnost tamních obyvatel, kteří se na rozdíl od některých alpských provozovatelů z turistů (zatím) stále těší. Jejich pohostinnost nezná meze, ať už jde o ubytovatele, kteří jako by vás chtěli k snídani i k večeři co nejvíc vykrmit, nebo o majitele místní malé hospůdky, kteří měli radost, že jejich domácí napečené koláče všem chutnají. Návštěvu tohoto moderní dobou nezkaženého místa ale raději neodkládejte, už nyní se tu plánují výstavby nových lyžařských areálů, které budou jistě velmi atraktivní, kouzlo zapadlé vesničky a prázdných svahů by tak ale mohlo v budoucnu trochu zmizet.
na kolik to vyjde?
Ceny jsou v Kyrgyzstánu víc než férové. Za 8 dní freeridu dáte bez letenky necelých 33 000 Kč. V ceně máte ubytování, výuku freeridu/ skialpu, fotografie, dopravu z letiště v Biškeku a zpět, pro prvních 5 zájemců možnost zapůjčení lavinového vybavení a freeride lyží. V ceně je také plná penze a obědové balíčky připravené od místních kuchařek z lokálních potravin. Za rolbu nebo skútr na den připlatíte 2 800 Kč. Za zážitek tohoto druhu, tedy prázdné svahy, na kterých jste sami, a prašan každou jízdu bych tuto cenovku považovala za velmi atraktivní. Výhodou kempu je také omezený počet účastníků na 12, přičemž skupina je rozdělená ještě na dvě – ambiciózní a pohodáře, takže vás společně na svahu bývá kolem šesti. Tu svoji prázdnou lajnu budete mít, i kdybyste nechtěli.
text: ondřeJ Panzar foto: Shar ouTdoorS
PoPrvé na rolbě
Popova Šapka: catskiing
v „Barevných horách“
Severní Makedonie, často spojovaná s letními dovolenými a historickými památkami, nabízí i překvapivě atraktivní možnosti pro zimní sporty. Tato balkánská země s bohatou historií a nádhernou krajinou ukrývá nějakých osm lyžařských středisek, z nichž asi nejoblíbenější a nejznámější je Popova Šapka. Jako čerstvý zástupce redakce jsem se tam vypravil za svým prvním catskiingem.
Popova Šapka je lyžařský areál vybudovaný v roce 1947 na jižních svazích pohoří Šar Planina, což v překladu znamená Barevné hory. Horstvo se táhne na hranici Severní Makedonie a Kosova a jeho zlomeček, necelé
1 % území leží v Albánii. Popova Šapka pak leží v nadmořské výšce 1 708–2 525 m a jeho nejvyšší hora, Titov vrh, má 2 748 m n. m. – je to druhý nejvyšší vrchol celé Severní Makedonie a zároveň nejvýše položený lyžařský cíl oblasti.
Jedu na každoroční freeski setkání přátel a lyžařů lyžařské značky Elan. Můj průvodce, rodilý Makedonec, mi cestou z letiště přednáší lehký úvod do nedávné historie země. Před lety bylo možné do střediska vystoupat lanovkou z města Tetovo. Pak ale, v roce 2001, proběhl v Severní Makedonii ozbrojený konflikt mezi státními bezpečnostními silami a Národní osvobozeneckou armádou, albánskou ozbrojenou skupinou bojující za vyšší míru autonomie albánské menšiny. Mezi březnem a srpnem vyvrcholily boje v tzv. bitvě o Tetovo a během střetů byla skoro 7 km dlouhá kabinová lanovka Tetovo–Popova Šapka poškozena. Krize skončila dohodou a úpravou práv albánské menšiny, lanovku ale už nikdo neopravil, takže dnes se do střediska jezdí po silnici místy lemované pozůstatky někdejšího turistického symbolu.
Cestou ze Skopje do Tetova člověk vnímá náturu krajiny i místních, kolem silnice jsou pro Balkán tak typické porůznu „odložené“ odpadky, občas stojí v pravém pruhu dálnice prodejci zeleniny a ovoce… Fascinující je i dopravní situace v samotném Tetovu, kdy místní řidiči nemají nejmenší problém nechat stát auto uprostřed silnice a jít si popovídat do kavárny se známými.
Počasí zatím není pro lyžování úplně ideální, na letišti bylo onoho 18. března 2025 přes 20 stupňů a krásně slunečno. Jakmile stoupáme do hor, začíná pršet. Ani vesnice nevypadá nijak zimně, cestám vládne bláto a atmosféra je podezřele ospalá – už týden před naším příjezdem totiž celé středisko ukončilo sezónu, tak tu zůstalo jen minimum turistů, těch, kteří používají k cestě za sněhem alternativní prostředky nebo vlastní sílu. Pozitivně nahlíženo, vlastně naprosto dokonalý klid.
Pohádka začíná
V pozdním odpoledni se déšť a mrholení mění na sněžení a prudce se ochlazuje – přes noc teplota padá až na −17 °C! Sníh se uchytil na zmrzlém blátě i v místech, kde parkují rolby společnosti Shar Outdoors, která má celou akci na starosti. U večeře jsme dostali lehký briefing přímo od jejího spoluzakladatele, Metodiho Chilimanova, přátelského chlapíka, který Shar Outdoors vede už od jejího počátku v roce 2017. Druhý den nás čeká pohádka – krásné slunné ráno a zasypané hory. Shar Outdoors zajišťuje vše: nafasovali jsme lavinové vybavení, sondu, pípák, lopatu i batoh s airbagem. Po důkladné kontrole, že každý člen skupiny ví, co je co, a umí vybavení dobře ovládat, si jdeme vybrat lyže, které zase zajišťuje partner společnosti, značka Elan. Shar Outdoors se slovinským Elanem spolupracuje dlouhodobě, ostatně proto
Jak do střediska Popova Šapka
Středisko leží nějakých 100 km od Skopje, z České republiky lze letět, pokud máte štěstí, i za méně než 1 000 Kč přímým dvouhodinovým letem z Prahy, případně z rakouské Vídně. Pak je to už ani ne hodinu po tamních pozemních komunikacích. Cesta přímo autem je nepoměrně delší (například z Prahy či Brna cca 1 400 /1 200 km, tedy 14/12 hodin) a může být – v závislost na počtu cestujících – i výrazně dražší.
provádějí důkladnou obhlídku terénu a sondáž sněhových vrstev, zároveň pravidelně cvičí vyhledávání a záchranné akce.
tady taky jsme, takže výběr lyží v jejich garáži je opravdu široký. Volíme mezi Elan Ripstick ve verzi 108 a Ripstick Black Edition ve verzi 102. Black Edition je tvrdší, protože má ve svém jádru čtyři karbonové vrstvy oproti dvěma v běžné verzi.
Nemohu zapřít mírnou nervozitu, když zjišťuji, že tu máme i dva borce z Redbull týmu. U rolby ale už čeká usměvavý Meto, druhý průvodce a řidič rolby. Takže nastoupit a jede se.
Sami proti lavinám
Meto a jeho Shar Outdoors jsou místními lavinovými experty. Severní Makedonie nemá centrální instituci, která by vydávala pravidelný lavinový bulletin, proto se Shar Outdoors musejí opírat o vlastní znalosti a zkušenosti, sledují počasí, nový sníh, vítr, teploty. Šar planina je totiž horská oblast s významným výskytem lavin, proto průvodci každé ráno
Jdeme na to Lyže máme na rolbě, všichni sedíme na svých místech a můžeme vyrazit! I přes noční mráz a sněžení není v blízkém okolí střediska dostatek sněhu, a musíme tedy jet kousek dál. Cestou předjíždíme skupinku pěti skialpinistů, kteří nám s úsměvem mávají. Když se s námi později dávají do řeči, to když už se chystáme na první jízdu, překvapuje mě, jak v pohodě rolby berou. Přece jen je to krabice hřmotně se valící jinak tichou přírodou, jako skialpinista bych se na ni asi tolik neusmíval.
První jízda je zkušební jak pro nás, tak i pro průvodce, kteří musí zhodnotit naše schopnosti a podle toho pak dál postupovat s výběrem sjezdů. A je to super! Sníh má k ideálním podmínkám daleko, není to jízda prašanem po pás, ale práší to, sněhu je bezpečně a ty výhledy kolem… Atmosféra je úžasná.
Průvodci se s námi dělí o jízdní tipy, abychom si aktuální sněhové podmínky užili naplno, a nasedáme na další asi půlhodinový přesun – do trochu náročnějšího terénu a sněhu. Po dešti, sněžení, mrazu a dalším sněžení z předchozího dne je na svazích sníh, který nic nedává zadarmo.
oběd z rolby
Je po poledni a stehna volají po pauze. Načež se z lesa vyloupne naše rolba, řidič s průvodci vytáhnou z útrob stroje obrovský plech a na něm kouřící a vonící lasagne! K tomu nakládané papriky, okurky… Takový, a hlavně tak dobrý oběd jsem opravdu nečekal – znovu mi to připomíná, jak chutná v přírodě a po sportovním výkonu.
Po obědě pak průvodci vybírají svahy tak, abychom se postupně přibližovali zpátky k hotelu. druhý den: mimo komfortní zónu
A další den je zase o kus náročnější. Rolba nás vyváží na místa, kde se zdá, že se při otáčení musí překulit přes boudu, a při
Shar outdoors
je outdoorová agentura se sídlem v Tetovu, která provozuje catski freeride na severní straně Popovy Šapky. Ubytování je zajištěno zpravidla ve 4 hotelu Scardus se saunou a wellness. Díky partnerství se značkou Elan si můžete na místě vypůjčit – vedle kompletní lavinové výbavy – i aktuální freeridové modely Elan Ripstick. Můžete tak letět nalehko s jistotou, že si zalyžujete na parádních lyžích.
sharoutdoors.com
vystupování a vykládání výzbroje čekám, kdy nám nějaká lyže ujede do údolí. Řidič ale má svůj stroj naprosto pod kontrolou a při každé zastávce nám ještě nahrne radlicí sníh tak, abychom měli ve strmém svahu pohodlnou rovinku.
Náročnost terénu, a s ní i nálož endorfinu v krvi, stoupá. Dostali jsme se nad terénní zlom, pod který nevidíme dolů. První se přes hranu přehoupne průvodce a snad po minutě se z vysílačky ozve: „Je to úplně v pohodě, jen se musíte držet víc vlevo, vpravo lezou nějaké skalky.“ Po tomto sdělení mizí v hlubinách hor jeden lyžař za druhým. Moc se mi tam nechce, ohlédnu se kolem sebe, ale rolba už je pryč – tak musím taky… Ten příval euforie potom dole! A když se ohlédnu zpátky na svah na naše stopy… Úžasné, nepopsatelné.
Řidič ale
má svůj
stroj naprosto pod kontrolou a pŘi každé zastávce nám ještě nahrne radlicí sníh tak, abychom měli ve strmém svahu pohodlnou rovinku.
Poznáváte? legenda freeskiingu Glen Plake, která se podílí na vývoji freeski modelů elan
Proč zrovna catskiing
Přiznám se, že mě vždycky při pohledu na lidi vozící se rolbou přišla tato aktivita jaksi podivná. Proč bych proboha měl chtít jet do přírody rolbou, když si tam můžu kamkoliv dojít na skialpech? Už znám odpověď: Protože to je něco úplně jiného. A funguje to sakra dobře. Dostanu se rychleji a dál tam, kam mě to táhne. Stihnu si užít víc sjezdů a najezdit víc kilometrů. Bezstresově nadávkovat fyzicky náročný sjezd a odpočinek při
výjezdu. Ale také spatřit více krás okolní přírody: Šar Planina jsou specifické hory a i pod tou vší sněhovou pokrývkou vypadají opravdu „barevné“.
večery v Popově Šapce
K celému zážitku patří neodmyslitelně lokální balkánská kuchyně. Čekal jsem, že bude dobrá, ale byla zcela vynikající. A navíc zábavná – nejvíc mě asi pobavil hotelový číšník, když mi barvitě vysvětloval, jak pracoval v Praze, že umí perfektně česky
a na důkaz toho plynule přešel z angličtiny do… polštiny. Poslední večer pak máme slavnostnější společnou večeři se všemi průvodci ze Shar Outdoors. Vyrážíme do místní hospody, na níž se za posledních 80 let změnila snad jen fasáda – jsou na ní stále vidět šrámy od kulek vystřelených před 20 lety. Balkánská pohostinnost opět exploduje, vítají nás s otevřenou náručí a na stůl pak dlouho nosí jednu pochoutku za druhou…
PRVNÍ OPRAVDOVÁ LYŽOVAČKA?
Možnost i letecky
L A S T
ZIMA 25/26
ZIMA 25/26
M I N UTE
text: JiMMy PettersoN
dobrodružství: turecká
nahoru, výš a pryč
Můj život hodně zasáhly verneovky, nejvíce pak zfilmovaná cesta kolem světa za 80 dní. byl to jeden z prvních filmů, který jsem kdy viděl, a v mé tehdy sedmileté mysli zanechal nesmazatelnou stopu. Natolik mě okouzlil, že jsem přemluvil své rodiče, aby mě na něj vzali čtyřikrát.
byl jsem před širokoúhlým plátnem zcela uchvácen, když Phileas Fogg a jeho služebník Passepartout cestovali přes nejexotičtější místa na Zemi. Během svých cest Fogg projde Francii, Španělsko, Indii, Čínu, Japonsko nebo Thajsko, část své cesty absolvuje na hřbetu slona, zamiluje se do indické princezny Aoudy a přeletí mohutné Alpy v horkovzdušném balónu. Tato scéna mi zvlášť utkvěla v paměti.
Ten příběh ve mně probudil touhu cestovat, zejména do exotických destinací, a po dobrodružství. Bylo to pravděpodobně první semínko, které mě nasměrovalo na cestu za lyžováním do tolika zemí – doposud jich bylo 75. Více než 60 let poté jsem navštívil všechny země zobrazené ve filmu, jel na několika slonech a zamiloval se do vícero žen z dalekých koutů světa. Ještě jsem neplul vzduchem v balónu, ale je potřeba mít i nějaká nesplněná přání, aby moje mladistvá fascinace nezmizela.
kam za dobrodružstvím?
Zatímco nejlepší lyžařská střediska na světě se jasně nacházejí v Alpách nebo Rocky Mountains, mnoho známých lyžařských oblastí přerostlo a ztratilo mnoho ze své autenticity a kouzla. S velikostí přišla síť moderních vleků, které se navzájem kříží jako křižovatky v Los Angeles, každá lokalita má podrobné mapy, průvodce, a dokonce i aplikace, které si můžete stáhnout, aby vás systémem provedly.
Ale kam zmizelo to dobrodružství? Kde je radost z objevování nových zemí? Dal by Phileas Fogg přednost lyžování na hoře Whistler v Kanadě, nebo v nějaké malé, málo známé lyžařské oblasti na okraji lyžařského vesmíru?
S takovými myšlenkami jsem opustil Alpy a vzal lyže na výlet na jih.
směr turecko!
Na tuto cestu jsem se vydal se starým přítelem Axelem a švédským novinářem Danielem, vášnivým snowboardistou.
Součástí dobrodružství lyžování v zemích jako Turecko je nepředvídatelnost. Každé překvapení může být jak příjemné, tak nepříjemné. V Turecku je doposud velký rozdíl mezi
životním stylem ve městech a na venkově. Představte si, jak mohla vypadat rakouská horská vesnice před 100 lety, před nástupem turismu — primitivní domy z kamene a dřeva, hliněné a dlážděné cesty a hospodářská zvířata volně se potulující po okolí. Vítejte v Bozdagu, naší první zastávce v západní části země, asi 90 minut jízdy autem od Izmiru.
bozdag – pozor, zákaz
Infrastruktura? Moc neexistuje. Podařilo se nám najít jediný hotel. Pamatujte, že se jedná o lokální lyžařskou oblast se dvěma vleky, která se ale nachází jen 90 minut od třetího největšího města Turecka. Většina lidí sem přijíždí na jeden den.
Nejsou tu Mcdonaldy, ale když dostanete hlad, můžete se na cestě zastavit na výbornou pečenou bramboru
První ráno jsme se probudili do třpytivé modré oblohy a ujeli 10 kilometrů z vesnice do střediska. Na obzoru se objevil vlek a nám se začaly sbíhat sliny. Kotva stoupala poměrně strmě asi 600 vertikálních metrů na vrchol, ze kterého se otevíral přístup k různorodému terénu – pláně, hřebeny i žlaby – a v hlubokém sněhu nebyla ani jediná stopa. Když jsme dorazili na parkoviště, stála tam jen dvě nebo tři auta. Vše se zdálo být až příliš dobré, aby to byla pravda… Jak se však ukázalo, byla. K vleku jsme přišli až po desáté hodině, přesto nejezdil. Tušili jsme první problémy, ale velmi milým zaměstnancem jsme byli plynnou angličtinou ujištěni, že dělají jen ranní údržbu a že vlek brzy spustí. „Koneckonců,“ vysvětlil, „nikdo tu ještě není.“ Turci nejsou ranní ptáčata.
Antalya
Konya
Kayseri
Isparta
Denizli
Bozdag Davraz
Erciyes Dağı
Hierapolis
Saklikent
Axel, Daniel a já jsme si sedli na slunce s šálkem turecké kávy a netrpělivě čekali.
Po půl hodině a troše přemlouvání konečně obsluha vleku spustila malou kotvu. Pokrok. Začali jsme jezdit. Sníh byl perfektně tvrdý a sjezdovka dobře upravená.
Po očku jsme sledovali sedačkovou lanovku. Uplynulo dalších 20 minut, auta začala plnit malé parkoviště a u vleku se začala tvořit fronta. Jakmile se lanovka rozjela, okamžitě jsme se zařadili a už skoro nastupovali, když ke mně přistoupil vlekař s vážným výrazem ve tváři. Navzdory tomu, že mluvil pouze turecky, jeho poselství bylo velmi jasné: nesmíte jet. Co nebylo jasné, bylo proč.
středisko, kde se nesmí lyžovat Nakonec jsme vydedukovali, že před třemi lety zde spadla lavina, která zabila několik lidí a zničila půjčovnu vybavení. Kombinace této události spolu s tím, že se jednalo o prázdninový týden, přiměla armádu vydat nařízení, že tento týden nesmí být na svazích žádní lyžaři ani snowboardisté. Ano, vím, nezní to moc logicky. Rozhodujícím faktorem je přeci stabilita současné sněhové pokrývky… Ale jsme v Turecku. Lavinám nerozumí. Hádali jsme se, jak jsme mohli, ale argumentovat proti vojenskému nařízení?
Vrátili jsme se k malému vleku a vyšlapali jen krátkou cestu od vrcholu, abychom se dostali na nedlouhý, neježděný svah. První jízda v prašanu nás ještě více rozčílila, v souvislosti s tím, že jsme nemohli na velké
Vše se zdálo být až příliš dobré, aby to byla praVda… Jak se Však ukázalo, byla.
davraz – utajený tip
Davraz není velký, ale je větší a rozvinutější než Bozdag – a příjemně nás překvapil. Mapy, které jsem našel na internetu, ukazovaly systém vleků s asi 500 vertikálními metry lyžování. A hle – po příjezdu jsme našli novou čtyřsedačkovou lanovku, která dosahovala výšky 2 344 metrů, což areál povýšilo na asi 700 vertikálních metrů. Turci investovali miliony do zlepšení infrastruktury, ale nikdo neutratil ani korunu za marketing, a tak o lanovce nikdo neví.
kopce, to bylo frustrující. Nezbývalo nám nic jiného než se přeskupit, ustoupit a vymyslet plán B.
Naštěstí má Turecko úžasný počet krásných a zajímavých míst a k jejich návštěvě nikdy není příliš daleko. Země je plná nádherných hor, krásných pláží, starobylých měst a pozůstatků a ruin dávno zaniklých civilizací. Byli jsme jen asi tři hodiny jízdy od unikátního místa, zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie a horké prameny
Hierapolis-Pamukkale je téměř jako dvě památky v jedné. Pamukkale jsou neobyčejné horké prameny – velká plocha bílých travertinových teras s mnoha horkými bazény s křišťálově tyrkysovou vodou, která díky liliově bílému vápenci vypadá téměř fluorescentně. Není divu, že tyto pozoruhodné lázně přitahovaly osadníky už před několika tisíciletími, a dnes už jen ruiny řecko-římského města Hierapolis leží přímo vedle nich.
Axel, Daniel a já jsme se blaženě louhovali ve vodě o teplotě 35 stupňů a sledovali, jak slunce vrhá poslední paprsky na nedalekou horu Honaz, jejíž zasněžený vrchol se barvil do ruda. Možná jsme ten den málo lyžovali, než abychom si zasloužili uklidňující seanci v horkých pramenech, ale právě tam jsme rychle zapomněli na zklamání z nevydařené lyžařské příležitosti. Zítra je nový den a další destinace, Davraz, je vzdálená méně než 3 hodiny.
Nová lanovka byla pro Turecko, kde je málo zkušených lyžařů, asi i poněkud neobvyklou investicí. Obsluhovala dvě sjezdovky, z nichž obě byly obtížné černé. Není překvapením, že jsme byli téměř celý den jediní, kdo lanovku využíval.
Nejlepší lyžování bylo v nižších partiích mezi stromy. Sníh byl měkčí a méně přefoukaný. Celé odpoledne jsme si hráli mezi řídce vzrostlými borovicemi, než nadešel čas opět se vydat na cestu.
Axel si to dává na nové černé sjezdovce v davraz
Návštěva horkých pramenů v Pamukkale je po lyžování tou nejlepší relaxací
saklikent – minulost a budoucnost
Davraz je vzdálený od Saklikentu přes tři hodiny. Pokud vynecháte après-ski, můžete lyžovat celý den a dorazit do další destinace na večeři. Saklikent je malé středisko, jehož nejčastější návštěvníci jsou z Antalyi, vzdálené asi 90 minut. Místo jsem navštívil již před 25 lety, tak jsem měl možnost pozorovat, jak se země vyvíjí. Stará kotva, kdysi opora střediska, je nyní vlekem duchů – pilíře bez
Autor tohoto článku se vždy snaží mít své lyže při ruce. Zde si užívá jízdu na kole v Antalyi, nedaleko sjezdovek v saklikentu
vodicího lana stále stojí jako rezavá připomínka časů minulých. Nahradila jej sedačková lanovka, která vede mnohem výš do hor, takže i Saklikent nyní nabízí asi 700 vertikálních metrů lyžování.
Na lanovku jsem nastoupil s přátelským mužem z Antalye, a než jsme dojeli nahoru, spřátelili jsme se. Baki Karaçay byl nejen zkušený lyžař, ale také vynikající fotograf
a skvělý hudebník. Se třemi společnými vášněmi jsme měli o čem mluvit. Baki s námi lyžoval celý zbytek dne, a než jsme opustili horu, nabídl nám, že nám v noci ukáže staré město Antalya.
Vzal nás do vynikající místní restaurace, kde jsme hodovali na tureckých pochutinách a poslouchali místní hudebníky. Když byly naše žaludky přeplněné, vytáhl svůj bağlama, já jsem popadl kytaru a zpívali a hráli jsme, dokud nebyla lahev rakije prázdná. Následující den bylo špatné počasí a rozhodli jsme se pro odpočinkový den s prohlídkou města.
Nejsou tu téměř žádní lyžaři, a tak ani nemáme s kým závodit
foto: Axel Persson
foto: Jimmy Petterson
foto: Jimmy Petterson
Nový obří hotel stojí přímo pod horami v davraz
Mt. tahtali – jen pár oblouků
Turecko je země, kde lze lyžovat a plavat v moři ve stejný den. To platilo v kterékoliv z našich prvních tří lyžařských destinací, ale pro naši další zastávku, Mt. Tahtali (2365 m), byla tato kombinace naprosto ideální. Hora, dříve známá jako Olympos, je vzdálena méně než 20 kilometrů od Středozemního moře, od mořského břehu k lyžařské základně Olympos Teleferik (726 m) se dá dojet přibližně za 20 minut. Poté moderní lanovka přenese návštěvníky více než 1 600 vertikálních metrů na vrchol hory.
Mt. Tahtali není lyžařské středisko. Je nepravděpodobné, že by zde kdy lyžovalo více než pár lidí. Lanovka byla postavena v roce 2006 jako vyhlídková, aby lidé mohli z výšky více než dvou kilometrů obdivovat pobřeží. Z fotografií, které jsem viděl, bylo ale jasné, že z úplného vrcholu se lyžovat dá. Přivezli jsme proto vybavení na vrchol a doufali, že nám naše plány nezmaří nějaký úředník. Opět jsme byli příjemně překvapeni. Zatímco místní před několika dny v Bozdagu byli nedůvěřiví, tady proti našemu plánu lyžovat nikdo nic nenamítal. Přesto zde byla jedna překážka. Ráno bylo krásné, ale jak to často bývá, když se hory setkávají s mořem, vrstva mraků rychle narůstala a stoupala. Nejočividnější skialpové trasy vedly na východ, ale vyžadovaly by hodně stoupání do okolních hor a mnoho hodin. Bylo přitom jasné, že vrchol brzy zahalí mlha. Rozhodli jsme se proto
sjíždět přímo dolů kuloárem poblíž lanovky. Mohli jsme se pak rychle vrátit zpět stejnou cestou. Sníh byl nedotčený firn. Každý oblouk byl nezapomenutelný, ale dobrodružství bylo krátké — trvalo přesně dvanáct oblouků. Pak už se začaly na vrcholu objevovat cáry mlhy. Splnění druhé části našeho plánu bylo mnohem snazší. Asi hodinu po lyžování jsme se už koupali v akvamarínově zbarvené vodě krásné zátoky vedle ruin starověkého města Phaselis.
erciyes
– světový resort
Všechny části Turecka při jednom výletu objet nejde, ale nelze minout Kappadokii. Tento neobvyklý region nabízí něco pro milovníky lyžování, pro zájemce o geologii, historii, nebo i pro ty, kteří mají zájem o horkovzdušné balóny.
Kappadokie je jedinečný region plný podivných skalních útvarů podobných stalagmitům, které se táhnou krajinou, kam oko dohlédne. V biblických dobách se zde křesťané,
kappadokie je se svými „pohádkovými komíny“ jedním z nejoblíbenějších míst na světě pro lety horkovzdušným balónem
foto: Jimmy Petterson
foto: Jimmy Petterson
daniel míří na snowboardu do velkého neznáma nedaleko vrcholu Mt. tahtali
pronásledovaní Římany, ukrývali před svými nepřáteli, hloubili podzemní katakomby a do měkkého kamene tesali jeskynní obydlí.
Nedaleko tisíců takzvaných pohádkových komínů, v blízkosti velikého města Kayseri, stojí hora Erciyes, vyhaslá sopka, která kdysi dávno vychrlila magma, jež bylo původem těchto geologických fenoménů. A dnes sopka slouží lyžařům.
Na hoře Erciyes jsem lyžoval při své první cestě do Turecka v roce 1991. Tehdy to bylo lyžařské středisko třetího světa tvořené několika zrezivělými starými vleky, které fungovaly až po příchodu dostatečného počtu lyžařů.
V roce 2013 jsem četl článek o tom, jak starosta nedalekého Kayseri, nadšený lyžař, prosadil rozvojový plán s cílem proměnit horu v hlavního hráče na lyžařském trhu. V té době se středisko rozrostlo na 11 vleků a 45 kilometrů tratí, ale v plánu bylo až 160 kilometrů sjezdovek. Byl jsem velmi zvědavý, jak se sen starosty Mehmeta Özhasekiho vyvíjí.
Středisko má dnes třináct lanovek a vleků, včetně dvou moderních gondol a další alpskou infrastrukturu jako pojízdné koberce. Horní lanovka stoupá do výšky 3 346 metrů, středisko tak má převýšení 1 258 vertikálních metrů. Povedlo se to!
Přesto se některé staré zvyky těžko mění. Několik vleků, důležitých pro přejezdy mezi sjezdovkami, bylo zavřeno — mám podezření, že kvůli malému počtu lyžařů v polovině týdne. I horní vlek byl po celou sezónu zavřený prý kvůli nedostatku sněhu. Na dolních svazích ho bylo více než nahoře, kde jsou holé svahy vystaveny silným větrům.
Ať už je to jakkoli, bylo jasné, že starosta dosáhl velkého pokroku ve snaze dostat Mt. Erciyes a Kayseri na mezinárodní lyžař-
skou mapu. Den byl šedivý a sníh tvrdý. Jinými slovy, podmínky nebyly zrovna nezapomenutelné. Přesto jsme celý den jezdili, ochutnávali všechny terény a já měl radost z pokroku, který lyžování v této části světa udělalo.
kappadokie z balónu
Jako lyžař jsem mohl snadno strávit další den na svazích Erciyes, ale pro následující den jsem měl na radaru jiný cíl. Ve stejném roce 1991, kdy jsem poprvé spatřil úžasnou topografii Kappadokie, přinesli do této oblasti Lars-Eric Möre a Kaili Kidner komerční létání horkovzdušnými balóny. Jaký skvělý nápad, spojit pozoruhodnou krajinu regionu s pohledem z koše balónu. Myšlenka byla tak dobrá, že mnoho dalších balonářů brzy následovalo jejich příkladu a z Kappadokie se stala Mekka vzduchoplavce. Běžně tam lze ráno vidět až 150 balónů v letu.
Konečně se stal skutečností můj 60 let starý sen. Krátce po šesté hodině ráno jsme s Danielem pozorovali, jak se balóny kolem nás
pomalu plní horkým vzduchem z plynových hořáků. Ve světle prvních ranních paprsků jsme začali pomalu a tiše stoupat. Kolem nás se do vzduchu zvedaly jasně barevné balóny, vytvářející neuvěřitelné představení nad kamennými věžemi pokrytou krajinou.
Po následující hodinu jsem byl fascinován panoramaty, která se rozvíjela všude kolem. Pod námi rozsáhlá krajina kamenných kuželů jako z Dalího obrazu, na východě slunce právě začalo stoupat nad obzor, jižně od hory Erciyes, jejíž zasněžené svahy převyšovaly okolí široko daleko. Obklopovala nás pestrá paleta barevných horkovzdušných balónů.
Každých pár sekund se jeden nebo druhý rozsvítil jako čínská lucerna, jak pilot nažhavil hořáky a poslal plamen dovnitř.
Nemohl jsem si nevzpomenout na Philease Fogga a Passepartouta a jejich magickou cestu, o které jsem poprvé slyšel před 60 lety. Můj celoživotní sen se naplnil! Další položka vyškrtnuta ze seznamu přání.
Teď už jen najít krásnou indickou princeznu…
kouření vodní dýmky je v turecku oblíbená kratochvíle
Spokojenost lyžařů klesá
od Ameriky po Alpy. Nový normál zimních středisek?
Čtyři po sobě jdoucí sezóny klesá spokojenost návštěvníků v lyžařských areálech. Data z USA i signály z Evropy ukazují, že lyžařský svět se mění: lidé sice dál do hor jezdí ve velkém, ale jejich nadšení ochladlo. Nastal čas znovu objevit emoci, která z lyžování dělá vášeň – ne jen produkt.
Americký signál: hosté ztrácejí nadšení
N
ejnovější zpráva Kottke End of Season & Guest Experience Report 2024/25 vydaná americkou oborovou asociací National Ski Areas Association (NSAA) přináší varování: index Net Promoter Score (NPS), který měří loajalitu a ochotu doporučit středisko ostatním, zůstal na hodnotě 66 bodů –stejně jako v minulém roce.
Ještě v sezóně 2020/21 se americká střediska vezla na vlně euforie. Pandemie přivedla do hor nové zákazníky, kteří hledali únik z měst. Rekordní návštěvnost, vysoká spokojenost, plné parkoviště i hotely. Jenže po tomto vrcholu přišlo vystřízlivění: přeplněné svahy, nedostatek personálu, omezené služby, růst cen a ztráta kouzla výjimečnosti.
Návštěvníci začali vnímat, že cena zážitku roste rychleji než jeho kvalita. Přibylo stížností na fronty, chaos v rezervačních systémech či neosobní přístup. „Obrovská poptávka po éře pandemie, spojená s personální krizí a cenovou rezistencí, proměnila mnohá střediska ve stroje na přepravu lidí,“ shrnuje autor analýzy Michael Kruse. „To je přesný opak toho, co buduje loajalitu.“
Z dat NSAA vyplývá, že největší ztráty zaznamenala velká střediska – ta, která tvoří více než polovinu všech návštěv v USA. Jejich NPS se propadl z 80 na 66 bodů, tedy o 14. Kruse dodává: „Problém velkých resortů je, že jsou oběťmi vlastního úspěchu. Zájem je obrovský, ale kvalita zážitku se tím rozmělňuje.“
Menší regionální areály si naopak vedou lépe: jejich NPS se pohybuje nad 70 body. Hosté zde nacházejí osobnější přístup, klidnější atmosféru a menší komercializaci –přesně to, co modernímu rekreačnímu lyžování začíná chybět.
Evropa: když komfort nestačí
Evropská střediska nemají zaveden jednotný systém měření NPS, ale trend je zřejmý. Podle Rakouské asociace lanovek (WKO Seilbahnen)
Čtyřletý průměr 66,25 je o více než šest bodů nižší než v předchozím období, kdy americká střediska dosahovala 72–74 bodů. Jinými slovy: návštěvníci jsou stále spokojení, ale méně nadšení. A pro obor, který stojí na emocích, to není maličkost. Lyžování je totiž zážitkový produkt – prodává radost, volnost a pocit výjimečnosti. Když nadšení mizí, mizí i loajalita. text: Tom Řepík
foto:
Alpská horská střediska se ocitla v paradoxu: čím více investují do technologií, tím víc se vytrácí pocit autenticity
se sice návštěvnost po pandemii vrátila na rekordní hodnoty, ovšem hodnocení „poměr ceny a kvality za peníze“ a „autentické atmosféry“ klesá.
Alpská horská střediska se ocitla v paradoxu: čím více investují do technologií, tím víc se vytrácí pocit autenticity. V resortech jako Ischgl, Sölden, Val Thorens či Zermatt hosté oceňují dokonalé tratě a moderní lanovky, ale často zmiňují přeplněnost, uniformitu a „turistickou sériovost“. Návštěvníci hledají víc než jen výkon – chtějí zážitek s duší. Zermatt proto testuje tzv. emotion tracking – sledování nálady návštěvníků v reálném čase přes aplikaci. Ukazuje se, že nejvyšší emoční skóre mají chvíle mimo samotné lyžování: západ slunce na svahu, romantika horské chaty, vlídný úsměv obsluhy, pocit sounáležitosti v komunitě.
Francouzská střediska jako Les Arcs nebo La Plagne zase rozvíjejí koncept „après-ski zážitků“ – od kuchařských workshopů po koncerty přímo na sjezdovce. „Evropští lyžaři jsou extrémně informovaní a srovnávají. Už nechtějí jen kvalitní svah, ale pocit výjimečnosti,“ vysvětluje konzultant Thomas Drexler z Tyrolska. „Vítězí ti, kdo spojují technologii s lidskostí – třeba Lech nebo Arosa, kde se host cítí jako součást místa, ne jen zákazník s QR kódem.“
Lyžařská Evropa se tak v ohledu zákaznické spokojenosti učí od Ameriky: nestačí zvyšovat komfort, je třeba zvyšovat emoční hodnotu
pobytu. Střediska se zaměřují na příběhové sdělení, autenticitu a přátelskou kulturu –tedy na to, co dokáže převést jednorázového návštěvníka v loajálního ambasadora. Česko a Slovensko: malý trh, velká očekávání
V tuzemských skiareálech se odehrává podobný příběh. Lyžaři oceňují modernizaci infrastruktury, ale zároveň upozorňují, že atmosféra často pokulhává. Z průzkumu CzechTourismu vyplývá, že 47 % domácích návštěvníků považuje ceny za „neúměrné kvalitě doplňkových služeb“.
V Jasné se podle interních dat provozovatele Tatry Mountain Resorts (TMR) pohybuje NPS kolem 60 bodů. Návštěvníci chválí tratě a lanovky, ale kritizují parkování a gastronomii – právě tyto „okrajové“ detaily přitom rozhodují o celkovém dojmu. Ve Špindlerově Mlýně je spokojenost s vlastním lyžováním vysoká, avšak hosté popisují přeplněnost, fronty a ztrátu původní horské atmosféry.
Na druhé straně menší areály jako Dolní Morava, Monínec, Plešivec nebo Kubínska hoľa dokážou bodovat přátelským přístupem a osobní zkušeností. „Lidé chtějí cítit, že jim někdo naslouchá,“ říká manažer Dolní Moravy. „Místo abychom se honili za rekordní návštěvností, snažíme se udržet komunitu hostů, kteří se vracejí kvůli vztahu, ne kvůli akci.“
Zákazníci dnes více než kdy dřív rozlišují
mezi spokojeností a loajalitou. Spokojený návštěvník se může příště rozhodnout jinak, ale nadšený návštěvník se vrátí, i kdyby musel čekat ve frontě. Právě tuto hranici nyní česká a slovenská střediska hledají.
Měřit emoce, ne jen čísla NPS (Net Promoter Score) se počítá jako rozdíl mezi procentem „promotérů“ (hodnotících 9–10) a „odpůrců“ (0–6). Na rozdíl od průměrných známek z dotazníků dokáže zachytit intenzitu emocí. Odborníci stále častěji doporučují kombinovat NPS s měřením tzv. emočního indexu – jednoduché otázky jako „Byl jste dnes šťastný?“ nebo „Jak moc jste si den užil?“ dokážou odhalit, co se skrývá za číslem. Americké Deer Valley ukazuje, že práce s daty v reálném čase se vyplácí: když host ohodnotí návštěvu nízko, druhý den dostane osobní omluvu nebo slevu. Výsledek? NPS +3 body za jedinou sezónu. Podobné principy začínají zkoušet i alpská střediska. Serfaus-Fiss-Ladis například analyzuje odpovědi svých návštěvníků každé ráno a úpravy služeb zavádí ještě během týdne. „Nejde o to dostat známku o desetinu výš,“ říká Kruse. „Jde o to, aby přibylo lidí, kteří vás opravdu milují.“
Tento přístup se stává novým měřítkem úspěchu – místo honby za průměrem usilovat o emoci.
Dobré už nestačí
Čtyři roky stagnujícího NPS kolem 66 bodů v USA, stejně jako rostoucí citlivost evropských lyžařů, ukazují, že dobrý zážitek už nestačí. Zákazníci nehodnotí jen kvalitu sjezdovky, ale celý svůj pobytový den – od první interakce při koupi skipasu po poslední pohled na hory. Budoucnost lyžování se nebude odvíjet jen od investic do technologií, ale i od schopnosti vyvolat pocit výjimečnosti. Lyžování bývalo emocionálním symbolem svobody a radosti. Dnes musí znovu získat svůj tradiční lidský rozměr – přátelskost, osobní příběhy a energii, která zůstane v paměti.
Lyžařský průmysl stojí na zřetelném rozcestí. Buď přijme, že spokojenost stagnuje a „nový normál“ znamená menší loajalitu, nebo se pokusí vrátit k tomu, co z lyžování odjakživa dělalo magii – radost, přátelství a společný zážitek, který přetrvá i po návratu z hor.
Umělá inteligence na horách
Jak lyžařská střediska využívají AI pro bezpečnější a chytřejší provoz
Umělá inteligence (AI) si postupně razí cestu i do světa lyžování. Zatím nejde o revoluci, která by přes noc změnila tvář horských středisek, ale o sérii promyšlených inovací, jež zpřesňují plánování, zvyšují bezpečnost a zefektivňují každodenní provoz.
Zatímco v Kanadě testují kamerové systémy s počítačovým viděním pro dohled nad lanovkami a ve Spojených státech využívají AI k optimalizaci zasněžování, Evropa sází na komplexní integraci těchto technologií do samotného jádra provozu. Umělá inteligence se tak stává nejen nástrojem, ale stále častěji i strategickým partnerem horských resortů.
Chytřejší dohled nad lanovkami
Québecká skupina Les Sommets, která provozuje pět lyžařských areálů, patří mezi průkopníky využívání vizuálních systémů s AI v lanovkovém provozu. V areálu Sommet Saint-Sauveur už více než sedm let funguje systém Bluecime SIVAO, jenž automaticky sleduje, zda lyžaři spouštějí bezpečnostní madla na sedačkách.
Novinkou letošní sezóny je instalace platformy Mantis – pokročilého systému kamer a neuronových sítí, který dokáže rozpoznat nesprávné nasednutí a v případě potřeby automaticky zastavit lanovku. „Inspiraci jsme našli mimo náš obor,“ říká viceprezident pro provoz Greg McCullough. „V tiskárnách využívají AI k okamžitému rozpoznání vadných etiket. My jsme si řekli – proč by podobný princip nemohl hlídat i nasedání na sedačkovou lanovku?“
Systém Bluecime vyhodnocuje každý průjezd nosiče terminálem a v případě, že madlo zůstane nahoře, spustí akustické varování. Zároveň sbírá data o rychlosti lanovky, obsazenosti sedaček i poměru spuštěných madel. „Dnes už máme sedmiletou databázi provozních údajů, která nám umožňuje sledovat trendy a lépe školit obsluhu,“ doplňuje McCullough.
Pilotní projekt s Mantisem běží třetím rokem a jeho vývojář, společnost Doppelmayr, jej označuje za krok k plně automatizovanému provozu lanovek. V Evropě už několik takových instalací funguje bez přímé obsluhy. V Severní Americe to zatím legislativa neumožňuje, ale McCullough je optimista: „Je to nyní naše šedá zóna, ale pracujeme na tom. Zatím používáme Mantis jako asistovaný systém – pomáhá obsluze, ale nenahrazuje ji.“
Hlavní přínos? Bezpečnost a spolehlivost. „Ani ten nejlepší vlekař nedokáže být stoprocentně soustředěný osm hodin v kuse. Kamera ale chybu neudělá – pokud má dost dat a je správně nastavena,“ říká McCullough. „Po čtyřiceti letech v branži mám pocit, že tohle je krok správným směrem.“
Strategické zasněžování
Jinou cestou se vydalo americké středisko Greek Peak ve státě New York, které vidí hlavní potenciál AI v oblasti zasněžování. Viceprezident pro provoz Ayden Wilber dnes používá automatické zasněžovací systémy, jejichž logika je však zatím jednoduchá: děla se spustí, jakmile teplota a tlak vody dosáhnou stanovené hranice.
„To ještě není umělá inteligence,“ vysvětluje Wilber. „AI by měla dokázat sama vyhodnocovat situaci a rozhodovat se podle širšího kontextu, nejen podle předem nastavených podmínek.“ Příklad? „Když se ochladí a děla se rozjedou naplno, může se stát, že vyčerpáme více vody, než bylo plánováno. Dnes musíme jít a systém ručně přenastavit. V budoucnu by to AI dokázala vyhodnotit automaticky a přizpůsobit podle aktuálních potřeb.“
Wilber věří, že skutečný průlom nastane ve chvíli, kdy se propojí různé doposud izolované systémy – například měření výšky sněhu při rolbování s daty o zasněžování. Díky tomu bude možné přesně vědět, kde je sněhu dostatek a kde je třeba přidat. „Nechceme vyrábět dvoumetrovou vrstvu sněhu tam, kde v dubnu stejně roztaje,“ říká Wilber. „Chceme sníh tam, kde ho návštěvníci opravdu využijí.“
AI podle něj zároveň pomáhá uchovat know-how zkušených zasněžovačů, kteří odcházejí do důchodu. „Místo spoléhání na intuici člověka, který dvacet let zná každý kout areálu, dokáže systém vyhodnocovat data a učit se z nich. Tím chráníme znalosti pro budoucí generace.“ Ne všichni zaměstnanci jsou však z novinek nadšení: „Starší zasněžovači automatizaci nevěří,“ přiznává Wilber. „Mladší naopak oceňují, že nemusí tahat stovky metrů hadic a kontrolovat každé dělo zvlášť.“
Tři oblasti, kde AI už mění provoz středisek
Bezpečnost lanovek
Kamerové systémy s počítačovým viděním rozpoznají špatné nasednutí nebo nezapnuté madlo dříve, než by to zaznamenal člověk. Minimalizují riziko pádu a zvyšují plynulost provozu.
Chytré zasněžování
AI optimalizuje využití vody, energie a tlaku vzduchu. Pomáhá rozdělovat zdroje podle aktuální potřeby a tím šetří náklady i přírodu.
Analýza dat a plánování
Zpracování historických dat o počasí a provozu v reálném čase umožňuje přesnější rozhodování – od termínu otevření sezóny až po řízení personálu.
URČUJEME
Evropská zkušenost: od Alp po Tatry
Evropská střediska k praktickému využití AI přistupují jinak – méně spektakulárně, zato důsledně. Díky dlouholeté tradici technických inovací a úzké spolupráci s výrobci lanovek i sněžných děl (Leitner, TechnoAlpin, DemacLenko) se zde AI stává přirozenou součástí provozní infrastruktury.
Rakousko patří k lídrům v oblasti chytrého zasněžování. V Kitzbühelu funguje systém Snowvisual 5, který spojuje meteorologické modely, senzory vlhkosti a algoritmy strojového učení. Ten v reálném čase optimalizuje výkon kompresorů i rozložení tlaku v síti –podle provozovatele šetří až 20 % energie a 15 % vody. Podobně postupuje Obergurgl-Hochgurgl, kde TechnoAlpin nasadil modul SmartSnow. AI zde samostatně rozhoduje o zapnutí jednotlivých děl podle lokálních mikroklimatických podmínek, které se mohou měnit i během několika minut.
Ve Švýcarsku experimentuje Zermatt s prediktivní údržbou lanovek. Systém propojuje data z vibračních senzorů, teplotních čidel a provozních záznamů. Pomocí strojového učení dokáže odhadnout, kdy se komponenta blíží ke konci životnosti, a upozornit servisní tým dříve, než dojde k poruše.
V Itálii využívá Dolomiti Superski, největší lyžařský region Evropy, AI ke správě návštěvnosti. Analýza dat z turniketů, mobilních aplikací a parkovišť pomáhá rozprostřít lyžaře mezi jednotlivé areály. Výsledkem je menší přetížení lanovek a vyšší komfort lyžujících návštěvníků.
Ani tuzemsko nezůstává příliš pozadu: společnost TMR testuje na Chopku a ve Špindlerově Mlýně nástroj, který propojuje meteorologické modely s daty o spotřebě energie a výkonu zasněžování. Cílem je snížit náklady a zároveň udržet vysokou kvalitu sjezdovek i v podmínkách oteplujících se zim.
Podle odborníků z Evropské asociace lanovkových provozovatelů (CETUR) se kontinent stává laboratoří integrace AI přímo do infrastruktury – nikoli jako doplňku, ale jako klíčového řídicího prvku. Zatímco Severní Amerika experimentuje v jednotlivých areálech, Evropa míří ke komplexnímu a propojenému nasazení napříč celými horskými regiony.
Lepší rozhodování díky datům
V americkém středisku Cannon Mountain v New Hampshire využívají AI především pro analýzu dat. Generální manažer Jace Wirth přišel z jiného regionu a chtěl lépe pochopit specifické mikroklima oblasti Franconia Notch. „Spolupracujeme s meteorologickou observatoří Mount Washington, která zde provozuje síť automatických stanic. Máme záznamy od roku 2013 – každých pět minut teplotu, vlhkost, vítr… to je skutečný poklad dat,“ vysvětluje Wirth.
Díky AI dokázal tento rozsáhlý soubor dat analyzovat během půl minuty – úkol, který by manuálně trval týdny. Výsledkem je interaktivní řídicí panel, jenž kombinuje meteorologická data s kapacitami zasněžování a umožňuje plánovat optimální termíny otevření sezóny i alokaci zdrojů. „Dřív jsme měli velké meziroční rozdíly v datu otevření areálu,“ říká Wirth. „Díky AI dnes víme, co je reálně možné – a naše rozhodnutí jsou podložená.“
Loni v listopadu, přestože šlo o jeden z nejteplejších podzimů od roku 2015, se Cannonu podařilo otevřít včas po Dni díkůvzdání. „Potvrdilo to, že data a modely mají smysl a posilují důvěru týmu v plánování,“ dodává Wirth.
AI jako pomocník, ne náhrada
Jak ukazují tyto příklady, umělá inteligence zatím nenahrazuje zkušené operátory – spíše jim pomáhá pracovat chytřeji a rychleji. Digitální expert Mike Lannen, zakladatel agentury Eternity a spoluautor projektu Ski Resort AI Bootcamp, uvádí několik praktických nástrojů, které může resort využít už dnes:
Živý překlad přes ChatGPT – Mobilní aplikace ChatGPT dokáže v reálném čase překládat mluvené dialogy. Ideální pro komunikaci s mezinárodní sezónní pracovní silou.
Vlastní GPT pro údržbu lanovek – Pokud se jazykový model „naučí“ z manuálů a záznamů o poruchách, může sloužit jako okamžitý asistent při řešení technických problémů. Stačí se zeptat: „Mám poruchu brzdy, jak postupovat?“
„Tyto nástroje lidi nenahrazují,“ říká Lannen. „Umožňují jim ale získat potřebnou informaci mnohem rychleji.“
Budoucnost: propojení lidí, dat a technologií
Umělá inteligence na horách už dávno není sci-fi. Pomáhá zvyšovat bezpečnost, šetřit vodu, energii i čas. Její rozšíření bude postupné, ale nevyhnutelné. Zatímco Severní Amerika ukazuje cestu prostřednictvím jednotlivých experimentů, Evropa směřuje ke komplexním integrovaným řešením. Společným jmenovatelem obou přístupů však zůstává člověk – zkušený operátor, který díky datům a algoritmům dokáže dělat lepší rozhodnutí než kdy dřív.
A přestože žádná technologie nenahradí lidskou intuici a zkušenost, právě AI může pracovníkům uvolnit ruce, aby se mohli soustředit na to, co je pro hory nejdůležitější: bezpečí, zážitek a radost z lyžování.
příklady a zdroje evropských projektů využívajících AI
TechnoAlpin SmartSnow – systém inteligentního zasněžování s AI rozhodováním o spuštění děl
www.technoalpin.com/smartsnow
Snowvisual 5 (Kitzbühel) – platforma pro energeticky efektivní správu zasněžování založená na strojovém učení www.technoalpin.com/snowvisual5
Leitner Connect & Predictive Maintenance (Zermatt) – AI systém pro prediktivní údržbu lanovek www.leitner.com/en/leitner-connect
Dolomiti Superski Data Hub – integrované datové centrum spravující návštěvnost a dopravní toky pomocí algoritmů www.dolomitisuperski.com/en/company/datahub
TMR Smart Operations (Chopok / Špindlerův Mlýn) – pilotní program optimalizace zasněžování pomocí prediktivních modelů www.tmr.sk
Udržitelnost bez iluzí
Horské restaurace hledají rovnováhu mezi ideálem a realitou
Ekologická udržitelnost v horském pohostinství už není jen módní trend. Střediska čelí výzvám rostoucích nákladů, omezených zdrojů a náročného provozu ve vysokých nadmořských výškách. Přesto stále více lyžařských středisek nachází způsoby, jak skloubit očekávání hostů s reálnou možností snižování odpadu a ekologických dopadů.
Slovo udržitelnost zní nejlíp, když se ozývá uvnitř zasedaček. Kdo by nechtěl zachraňovat planetu, omezovat odpad, snižovat ekologický dopad a servírovat lokální pokrmy, za které jsou hosté ochotni otevřít peněženky v uznání péče o životní prostředí?
Pro většinu provozovatelů pohostinství ve frontové linii je však tvrdá realita „jít zeleně“ obrovskou lavinou výzev – pohřbenou pod rostoucími náklady na produkty, stále se zužujícími zdroji a často nepochopenou složitostí provozu na odlehlých místech a ve vysokých nadmořských výškách.
Jistě, každý provozovatel restaurace ve skiresortu chce zavádět ekologičtější praktiky, ale cesta od úmyslu k realizaci je zásadní výzvou. Nejde jen o výměnu plastových brček nebo kompostování kávové sedliny – jde o restrukturalizaci celého rámce gastro segmentu a změnu kulturního nastavení mysli. Někdy je potřeba přepracovat strategii a přetvořit fungování resortu od vrcholového managementu až po jednotlivé provozy. Vyžaduje to docílit rovnováhu mezi očekáváním hostů, provozní realitou a velmi reálnými, ale často přehlíženými limity toho, co je fyzicky dosažitelné.
Nenechte se tím však odradit. Změna nemusí nastat najednou – organizační přestavbu lze dělat postupně. Ať už ji pojmete jakkoliv, podstoupit ji musíte. Jít zeleně už není jen možnost, ale stává se morální povinností a standardním očekáváním hostů. Mezera mezi očekáváním hostů a realitou
Střediskoví návštěvníci jsou dnes ekologicky uvědomělí více než kdy dřív, což je zároveň příležitostí i výzvou. Očekávají kompostovatelný kelímek na kávu, farmářský příběh
u svého menu či naslouchání personálu, který hovoří o iniciativách nulového odpadu. Tyto věci mohou ovlivnit rozhodování spotřebitelů a jejich výdaje – podle Sustainable Hospitality Alliance je 73 % cestovatelů ochotno zvolit destinaci, která upřednostňuje ekologické praktiky.
Splnit tato očekávání je ale úplně jiná disciplína, zejména při provozu v odlehlých oblastech horských středisek. Pro mnohé resorty může být nejbližší „místní farma“ nedozírně daleko; ne všechny mají přístup k velkým dodavatelům a jejich specializovaní dodavatelé mají omezené zásoby. A i když dodavatelé mohou nabídnout ekologické produkty, často jsou cenově nedostupné – ještě nejsou na cenové hladině, kterou by bylo možné snadno absorbovat do cenové skladby menu. Řešením je přístup po malých krocích –drobná, reálná opatření, která se dají udržet dlouhodobě.
Například Boyne Resorts se aktivně snaží zavádět rostlinné menu a omezovat používání jednorázových plastů napříč svým portfoliem. Nejedná se o velké a nápadné změny – jsou to malé, dosažitelné kroky, které ukazují opravdové úsilí vyvážit očekávání hostů s logistickou realitou provozu vysoké intenzity na odlehlém místě.
„Naši hosté oceňují naše úsilí více, když chápou výzvy, kterým čelíme při získávání lokálních surovin a snižování odpadu. Nejde o dokonalost; jde o upřímnost,“ říká Stephen Kircher, prezident Boyne Resorts. Boyne otevřeně komunikuje své ekologické iniciativy v rámci programu ForeverProject – na webech i ve střediskových materiálech vysvětluje konkrétní kroky ke snižování odpadu a energií.
Není důležité pouze, aby tým resortu navrhl udržitelné iniciativy, ale také aby hosté znali a ocenili jejich úsilí. To může zvýšit celkový spotřebitelský zážitek: „Zjistili jsme, že hosté milují příběhy o našich ingrediencích – odkud pocházejí a jak snižujeme odpad v kuchyni. Dělá to jejich zážitek z jídla smysluplnějším,“ říká Nicolas Sangros, ředitel gastroprovozu v Jackson Hole v americkém Wyomingu.
Vysoká cena nízkého dopadu
Ekologický provoz má svůj paradox: udržitelné snahy nejsou levné. Bio ingredience stojí výrazně více než běžné. Kompostovací programy vyžadují velké investice do střediskové i veřejné infrastruktury. A energeticky úsporné vybavení je často dražší na začátku. Ale nejde jen o finanční náklady – jde také o neobnovitelný zdroj: čas. Školení sezónního personálu o udržitelných praktikách je opravdová překážka. Hledání nových pro -
duktů a dodavatelů je náročná práce. Sledování a snižování plýtvání potravinami vyžaduje úsilí a další školení. To vše zabírá čas, který je v rychlém horskostřediskovém světě luxusem, jejž si většina šéfkuchařů nemůže dovolit.
Alterra Mountain Company přistupuje k výzvě pragmaticky. Místo aby se snažila změnit vše přes noc, zaměřuje se na oblasti, kde může dosáhnout největšího dopadu. Například zavedla udržitelné vinné lístky a koktejly bez odpadu ve vybraných resortech, proměňujíc zelené praktiky v prémiové nabídky, za které jsou hosté ochotni zaplatit více.
Zajímavé je, že impulz ke změně často přichází od lidí „z provozu“. Stačí se jich zeptat, jaká malá opatření by sami navrhli –a obvykle se objeví řada praktických nápadů, které se dají rychle realizovat.
Lidé jako klíčový faktor
Zapojit zaměstnance je pro úspěch ekologických změn klíčové. Jednou z největších výzev je každoroční fluktuace značné části personálu. Školení nového personálu o udržitelných praktikách každý rok je tvrdý oříšek. Ale budování kultury udržitelnosti začíná u vedení. Pokud hlavní šéfkuchaři a gastro manažeři nejsou na palubě, zbytek týmu pravděpodobně také ne.
Skupina Alterra zavedla školící programy zaměřené na snižování odpadu v kuchyních a barech, od kompostovacích iniciativ po techniky úspory vody. Programy jsou jednoduché a opakovatelné, takže sezónní personál se rychle zaškolí. „Jde o vytvoření změny myšlení – udělat z udržitelnosti přirozenou součást kuchyně, ne dodatečný úkol,“ říká šéfkuchař Michael Voltaggio z kalifornského Mammoth Mountain.
Ekologický provoz má svůj paradox: udržitelné snahy nejsou levné. Bio ingredience stojí výrazně více než běžné. Kompostovací programy vyžadují velké investice do střediskové i veřejné infrastruktury.
A energeticky úsporné vybavení je často dražší na začátku.
Konec přejídání, konec plýtvání
Plýtvání potravinami je jednou z největších výzev udržitelnosti. Podle OSN bylo v roce 2022 zbytečně vyhozeno přibližně 1,16 miliardy tun jídla, což představuje asi pětinu dostupných potravin. Téměř 27 % z toho pocházelo ze sektoru pohostinství.
V lyžařských oblastech významně přispívají k plýtvání střediskové samoobslužné bufety – tác s nezkonzumovaným jídlem je vyhozen a hosté si nabírají více, než snědí. To je tvrdá realita pro provozovatele, kteří se snaží o udržitelnost, ale vidí své snahy sabotované samotnými hosty.
Kanadský Whistler Blackcomb reaguje odstraněním tradičních bufetů ve prospěch menu připravovaných na objednávku. Jak resorty budují nové ubytování, renovují kavárny a rozvíjejí nové koncepty restaurací, trendem je nahrazování bufetů menšími, rychlými a stylizovanými stánky, které diverzifikují nabídku menu a zároveň jsou efektivní a přehledné.
Whistler Blackcomb také spolupracuje s místními potravinovými bankami a daruje přebytečné připravené jídlo, takže nic nepřijde nazmar. „Dříve jsme každý večer vyhazovali kvanta nezkonzumovaného jídla. Nyní jsme chytřejší při přípravě a porcování a snížili jsme plýtvání o více než 30 %,“ říká Ed Rodgers, ředitel whistlerského gastrosegmentu.
Kam směřuje horská gastronomie
Do budoucna bude udržitelné pohostinství v lyžařských resortech vyžadovat inovaci, spolupráci a kreativitu. Více než u jakékoliv městské restaurace.
Některé resorty již experimentují s hydroponickými farmami, které poskytují čerstvou zeleninu či bylinky po celý rok. Jiné využívají systémy řízené AI pro minimalizaci odpadu a optimalizaci objednávek. Pak jsou tu snahy o bezodpadní menu – kreativní způsob, jak využít každou část suroviny, od slupek a „ošklivého“ ovoce a zeleniny po vaření celých kusů masa.
Zatímco americké resorty často udávají směr ve velkých strategiích udržitelnosti, v Evropě se prosazuje přístup více „řemeslný“ – vycházející z tradice, regionálních surovin a propojení s místní komunitou. Mnoho evropských provozovatelů chápe udržitelnost ne jako trend, ale jako návrat k přirozenosti.
Alpy: lokální, ale ne za každou cenu
Rakouské, švýcarské i italské resorty čerpají z dlouhé tradice horského zemědělství a gastronomie. Například Tirolská iniciativa Klimaberg propojuje farmáře, hoteliéry a horské chaty do systému, který podporuje lokální dodavatele a sdílenou logistiku. Horské chaty díky tomu nemusí každý den vyjíždět
s nákladním autem do údolí – potraviny se sdílejí mezi provozy a objednávky se plánují kolektivně.
V Zermattu nebo St. Moritz se udržitelnost projevuje také v přístupu ke stavebním materiálům, recyklaci vody a omezení dopravy v okolí restaurací. Kuchyně využívají sezónní menu postavené na sýrech, luštěninách a zvěřině z regionu, což snižuje potřebu dovozu. Ve francouzských Alpách jsou zase populární „menu de montagne durable“, tedy horská menu sestavená z produktů s jasným původem – např. sýry z lokálních mlékáren, fermentované zeleniny nebo mouky z horských mlýnů. Udržitelnost zde má chuť autenticity, ne kompromisu.
Česká a slovenská realita: od ambice k systému
V tuzemských horách se téma udržitelnosti v gastronomii dostává z teorie do praxe pomaleji, ale jistě. Průkopníky jsou zejména menší rodinné provozy, které chápou, že „zelený přístup“ není jen ekologický, ale i ekonomický.
Například Resort Dolní Morava už několik let systematicky snižuje spotřebu plastů, třídí
odpad a spolupracuje s lokálními dodavateli masa a mléčných produktů z Orlických hor. Zbytky z kuchyně míří do bioplynové stanice v regionu.
Podobně Ski areál Špindlerův Mlýn postupně zavádí koncept „Green Hospitality“ – zaměřuje se na úspory vody, energeticky úsporné technologie v kuchyních a komunikaci s hosty o ekologických iniciativách. Mnohé horské chaty ve Špindlu dnes nabízejí lokální piva, horské sýry nebo regionální pečivo – nejen kvůli marketingu, ale i z přesvědčení.
Na Slovensku se daří například Jasné či Tatranské Lomnici, kde vznikají první projekty společného zásobování pro horské chaty. Místní farmy z Liptova a Spiše dodávají maso, sýry a med, zatímco resorty pracují na společné kompostovací infrastruktuře.
Zajímavým příkladem je Chata pod Rysmi, která je zcela energeticky soběstačná – využívá solární panely, zachytává dešťovou vodu a nakládá s odpadem bez napojení na veřejné sítě. Přesto nabízí kvalitní gastronomii, která stojí na jednoduchosti, čerstvosti a lokálnosti.
Realistická udržitelnost
Evropské i tuzemské resorty sdílejí společný problém – sezónnost a logistiku. Krátká sezóna omezuje návratnost investic do zelených technologií a nedostatek pracovní síly komplikuje dlouhodobé plánování. Přesto přibývá provozů, které si uvědomují, že udržitelnost je nejen o ekologii, ale i o odolnosti byznysu.
Kuchaři v Krkonoších, Tatrách i Alpách stále častěji experimentují s bezodpadovým vařením, kvašením a výrobou vlastních sirupů či omáček. Vznikají gastro komunitní sítě, které propojují horské podniky s regionálními farmami a řemeslníky. „Udržitelnost není jen o certifikátu, ale o zdravém rozumu. Když v zimě použijeme kořenovou zeleninu ze dvora místo dovozových rajčat, je to krok správným směrem,“ shrnuje šéfkuchař beskydského Hotelu Grůň.
Zelený provoz v horské gastronomii není o dokonalosti. Je to dlouhodobý proces, který vyžaduje odvahu a trpělivost. Kdo dokáže najít rovnováhu mezi ideálem a realitou, mezi ekologickým závazkem a ekonomickou udržitelností, ten uspěje. Udržitelnost totiž není jen o menším dopadu na planetu – je to také investice do reputace, loajality hostů a budoucnosti horského byznysu.
Vyhrajte: jednodenní skipasy do rakouských středisek pod značkou Skisport (Hochficht, Hinterstoder, Wurzeralm, Heiligenblut nebo Kössen) podle svého výběru pro dvě osoby! Stačí odpovědět na jednoduché otázky a uhodnout, kolik účastníků v soutěži odpoví správně.
JONES MERCURY FASE®
Revoluční FASE Fast Entry System přináší jezdcům osvědčený výkon a pohodlí dvou přezkového vázání. Intuitivní zapínání, plná kompatibilita pro jakékoli boty.
Faster. Always
Rychlost, stabilita a preciznost. Pro vaše nejrychlejší dny na kopci.
