Většinou žehráme na to, že sněhu je málo. Ale ještě větší problémy může přinést situace opačná –když je sněhu moc. To se pak na silnicích neuplatní běžný vozový park, ale pouze specializovaná sněžná vozidla. Jak se stalo letos koncem února na západě Gruzie, kde mimořádná sněhová bouře paralyzovala celé regiony a způsobila nejméně tři oběti na životech. Nejhůř na tom byla nížina –nahoře v horách se sice s omezeními, ale přesto vesele lyžovalo.
RAURIS
& FREERIDE
| LAVINY V ČESKU: LAVINA MŮŽE SPADNOUT KDEKOLI 118 | FOTOGALERIE VALERIÁN SPUSTA –
IR FOTOGRAFIE
| CATSKIING: AUTENTICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ A ČASTO I PRAŠANOVÉ HODY
138 | HORSKOSTŘEDISKOVÁ GASTRONOMIE 2025
| ZKOUMEJTE SVÁ ČÍSLA
| KDYŽ MÉNĚ JE VÍCE
SNOWbiz
PRVNÍ OPRAVDOVÁ LYŽOVAČKA?
Možnost i letecky
L A S T
ZIMA 25/26
ZIMA 25/26
M I N UTE
MÁME UČIT DĚTI LYŽOVAT?
Sezóna lyžování se blíží a mediální krajina se probouzí s různými komentáři a dotazy, nejednou kritickými. „Baví mě vlastně ještě to lyžování?“ „Má vůbec smysl dnes učit děti lyžovat?“ Často mi v paměti oživne i pár let starý aktivistický atak vyzývající ke zrušení lyžařských středisek, že prý by se v horách místo nich vyráběly telefony. Nebo sloupek s nadpisem „Normální je nelyžovat“… Nemám důvod brát to nějak zvlášť vážně, dnešní svět médií je otevřen komukoli.
Lyžaři ale od nás dost možná nějakou reakci čekají. Takže?
Lyžování je kultura. Člověka na ose jeho evoluce potkalo už nesčetně novinek a prvků, které přistoupily do společného vlaku a lidský život proměnily, posunuly, obohatily… Třeba pazourek, žárovka, medicína, knihtisk, filozofie, kolo, parní stroj i lyže… Všechno z tohoto nekonečného seznamu člověka a společnost formuje, je její integrální součástí. Lyžování nevyjímaje.
Lyžařský sport je soubor již rozvětvených specifických praktik, má svá pravidla, rituály a sdílené významy. Přenáší se napříč generacemi, má dokonce i vlastní jazyk, estetiku i humor, knihovnu příběhů a seznam hrdinů. Vytváří odlišné subkultury: sjezdaře, běžkaře, snowboarďáky, freestylisty, skialpinisty… Lyžařské aktivity se propisují do našeho prostředí, formují exteriér, instituce, způsob života a trávení lidského času, spoluzaplňují společenskou paměť. Lyžování samozřejmě vytváří i vlastní – a to vůbec ne malou – ekonomiku.
Všechno to patří do rámce pojmu kultura. Zahrnout tam můžeme i vliv na
jednotlivce, nás samotné. Však už po několik generací se tento navýsost expertní pohyb zapisuje do lidské DNA, odkud nikdy nezmizí.
A odpověď na otázku, jestli má dnes smysl učit děti lyžovat? O výchově si rozhoduje každý sám. Můžete svým dětem předat sami sebe v plném bohatství, anebo taky ne. Lyžování se po své historické cestě rozvětvilo do různých směrů a leckdy došlo do míst, která ani mně nejsou sympatická, ba dokonce ve mně budí odpor. Sám třeba nepotřebuji ukřičené après-ski nebo bary, kde se lidé ukazují proto, aby stvrdili své společenské postavení. Z přeplněných megaresortů na mě jde úzkost, i z cen jejich skipasů, obzvlášť, pokud dorazím s rodinou. Ale nejen to je lyžování. Jsou tu i jeho mnohé další polohy a záleží jen a jen na naší kreativitě, jak si tu konstelaci poskládáme. Podobně, jako si můžeme vybrat, jestli posloucháme vlezlý pop, jehož cílem je co nejširší zásah (needukovaného) publika, nebo něco menšinového, o čemž lidé mimo bublinu ani netuší, že existuje. Člověk potřebuje něco, co ho pozvedá, co ho drží nad vodou. A rozhodně i v dnešní době to může být lyžování! Nebylo by vám posléze líto, když svým potomkům nepředáte ty nejkrásnější pocity, neukážete nejsilnější momenty, které vás při lyžování potkaly? Pokud lyžování správně uchopíte, může se z něj stát tajná superzbraň, která vám – a vašim dětem! – umožní probít se životem ve zdraví a ve stále vzácnější psychické pohodě.
Skol! Petr Socha a SNOW
REDAKCE
ŠÉFREDAKTOR
Petr Socha
ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA
Radek Holub
REDAKTOŘI
Andrea Rucká Drengubáková
Michaela Kratochvílová
Ondřej Novák
Tom Řepík
Lukáš Vavrda
GRAFIKA
Petr Antoníček
INZERCE
Petr Socha
Radek Holub
Tomáš Rucký Tom Řepík
DISTRIBUCE
Andrea Rosenbaumová
INTERNET
Radek Holub
Tomáš Roba
SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Lukáš Vavrda
E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz
AUTOŘI
Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická
JAZYKOVÁ KOREKTURA Tereza Kožíšková
ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR
VYDAVATEL
SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511
ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz
Investujte prémiově a získejte naši nejlepší spořicí sazbu až na 1 milion korun. Naši odborníci mají vypilovanou techniku.
Vy se tak můžete soustředit na své disciplíny.
Chtějte vždy to nejlepší.
S investováním je spojené i riziko.
Více informací na www.csobpremium.cz/top-sazba.
Premium linka +420 499 900 900 | www.csobpremium.cz
Zve vás Svaz lyžařů ČR, garant radosti ze sněhu
A zase ten Odermatt…
„Můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat,“ vzkázali by nejspíš Švýcaři rakouským hostitelům tradičního openingu Světového poháru na ledovci Rettenbach v Söldenu. Mezi oběma lyžařskými supervelmocemi se totiž strhla mediální přestřelka poté, co Mezinárodní lyžařská federace (FIS) v červnu oznámila, že v platnost vstoupí zákaz karbonových chráničů holení. Ty používal mimo jiné právě Marco Odermatt – podle vlastního tvrzení coby zdravotní pomůcku kvůli častým zánětům holení. Švýcaři za tím viděli snahu oslabit svého favorita a potměšile poukazovali na skutečnost, že rakouští závodníci se danou součástku vybavení zkrátka nenaučili používat, a proto chtějí výhodu odebrat i ostatním. Rakušané a FIS naopak připomínali Cypriena Sarrazina, jenž i v důsledku užití neskutečně masivních karbonových protektorů utrpěl vážný pád na Stelviu v Bormiu, který jen zázrakem neskončil tragicky.
A někde nad tím vším – ve svém vlastním universu – pobýval suverén posledních sezón Oddie. S karbonem nebo bez něj opanoval potřetí obří slalom v Söldenu, takže úspěšnějším jezdcem tam už je pouze Mr. GS – Ted Ligety. Rakušané ovšem také nemusejí být kyselí, jeden z posledních skutečných univerzálů Marco Schwarz na druhé pozici se ukázal být velmi konkurenceschopným a oznámil, že se chce pokusit o velký glóbus.
Takže nakonec byl poněkud kyselý pouze Henrik Kristoffersen, kterému se nezamlouvalo počasí. Jenže ruku na srdce – komu by se po letní idylce, kdy si Nor při nesmírně romantickém obřadu vzal po letech svou krásnou partnerku Tonje Barkenes, nestýskalo po tom pravém Henrikovi – nabroušeném jako nejnovější Van Deery?
Komu hrají po Söldenu
Komu se hrálo v Söldenu, už víme. A víme taky, kdo nehrál. Třeba Kilde. Do Söldenu přihlášen nebyl, a i když trénuje i obřák, jeho návrat se předpokládá na první klouzavé disciplíny. Vzhledem k tomu, že Mikaela se údajně rozhodla překonat Stenmarkův rekord o 100 vítězství (chybí tedy už jen 85, v Söldenu byla až 4.), je Kildeův odchod na mateřskou dočasně odložen. Pán z Jelenova naopak přihlášen byl, ale nakonec si to rozmyslel a pragmaticky usoudil, že místo chlazeného šampaňského ho v cíli bude čekat maximálně Red Bull. Účast za Nizozemí tedy nulová, i kdybychom započítali Adrianu Jelínkovou – ani ona, dnes už v barvách českých, do sobotního obřáku nenastoupila. Což je škoda, protože obřák to byl pěkný, napínavý a s docela hodným sněhem, který nakonec nejvíce svědčil Rakušance Julii Scheib. Tu budou teď nosit na rukou, protože po dlouhých 11 letech získala prvenství zpět pro domácí Rakousko. Naposledy se to povedlo v roce 2014 Anně Veith. Rakouští chlapci naopak kletbu nezlomili a od roku 2014, kdy v Söldenu naposledy vyhrál Hirscher, sbírají jen druhá (čerstvě Marco Schwarz) a třetí místa. Letos titul Rakousku vyfoukl „šachmat“ Odermatt.
Vyfouknutý Mathieu Faivre
Francouzský lyžař Mathieu
Ondřej Novák redaktor SNOW
Faivre ukončil kariéru. Za svou kariéru posbíral ve Světovém poháru 2 vítězství v obřáku, 10 umístění v top 3, medaile z olympiády i mistrovství světa. Nejvíc se mu ale dařilo na mistrovství světa v Cortině v roce 2021, kde všem vyfoukl zlato nejen v obřáku, ale i ve slalomu. Kilde mu pak na oplátku vyfoukl Mikaelu, které se tenkrát na stejném mistrovství také nebývale dařilo. Takže když si dáme dohromady fakta: Mathieu chodil s Michaelou v letech 2017–2019. To se mu nedařilo vůbec, zatímco Kildemu i Mikaele to šlo. Pak byl odejit a o dva roky později udělal díru do světa na MS, stejně jako Mikaela, která už se kamarádila s Kildem, kterému to postupně přestávalo jít a nakonec si zlomil nohu. A to není náhoda. Za vším hledej ženu! A ty, Mathieu, díky za skvělou podívanou a buď rád, žes to přečkal bez zlomeniny.
Tvrdý nohy zakázaný!
Vedle povinných airbagů a neproříznutelného spodního prádla, které FIS přikázala povinně od letošní sezóny, také něco zakázala. Moc se o nich nemluvilo ani nevědělo, a tak je FIS pro jistotu zakázala hned v prvopočátku. Vnitřní chrániče holení. Ne ty pro slalom, které jsou vidět. Ale výztuhy, které se vkládají mezi jazyk boty a holeň a mají za cíl prodloužit páku lyžařské boty. Není to v principu nic nového, už v 80. letech se experimentovalo s prodlouženými jazyky, ale dnešní materiály tomu dávají trošku jinou pointu – ale také zvýšené riziko lámání kostí, které vedlo FIS k následné eliminaci tohoto prvku. Už se ale hledají jiná řešení a některá jsou už i na trhu pro nás běžné smrtelníky, aby nám namísto ušetření několika setin naopak prodloužily lyžařský život. Sidas pro nás chystá podobné „shin pads“ už na příští sezónu, a koho bolí nohy ještě víc, koukněte v tomto čísle na článek o Ski Mojo!
Neproříznutelné spodní prádlo je nově povinná spodní vrstva pro závodníky v alpském lyžování, účelem je chránit oblast od kyčelního kloubu po začátek boty před poraněním hranou lyže. Vyrábí se hlavně z vláken UHMWPE (např. Dyneema) obvykle ve směsi s elastanem či polyesterem, někdy i aramidem.
Další rána pro chudé lyžaře
„Čech a jeho chorvatský kumpán byli v pátek v Linci odsouzeni k 30 měsícům odnětí svobody za krádež 326 párů lyží v hodnotě asi 147 000 eur (3,75 milionu korun). Uvedla to agentura APA, podle níž bylo mužům 20 měsíců z trestu podmínečně odloženo na tři roky.” Čučkaři. 326 párů ve dvou lidech. Ano, bylo to v roce 2012 a museli jezdit náklaďákem po lyžařských střediscích a krást je přímo ze stojanů na dojezdu sjezdovky, takže nějaký kudos za snahu si rozhodně zaslouží. Navíc určitě kradli bohatým a prodávali chudým!
Ale proti zaměstnanci továrny Atomic, který dokázal během dvou let odnést přímo z fabriky 2 600 párů lyží, je to úplný prd. 57letý muž byl v továrně odpovědný za likvidaci zmetků, lyží s pokaženým designem a drobnými výrobními vadami. A likvidoval je poctivě. S pomocí 72letého Bulhara, který prodával pár za 50 eur. Pamatujete na závodní skelety Atomic, které se před 10 lety prodávaly v Tescu za 1 499 korun? To byl zase jiný příběh. Ale oba mají jedno společné. Zase chytli dalšího lyžařského dobrodince, který nám dodával kvalitní materiál za skvělé peníze. Stejně jako tu vrátnou z Leki. Karbonové hůlky za pětikilo byly přece skvělé! Tohle nám, kluci továrnický, nedělejte. Set z race departmentu za tři tisíce my chudý jednou za čas potřebujeme!
BYLO TO VÁŽNĚ ZVLÁŠTNÍ. PAK TAM BLESKLO TAKOVÉ:
WOW! VYKROUŽIT ZATÁČKU ČISTĚ PO HRANÁCH JE
PŘECE TAK ZATRACENĚ ÚŽASNÉ! Aleksander
NEZNIČITELNÝ NE, NEJSEM
Dlouhých dvacet měsíců trvala po těžkém pádu v pasáži Ziel-S ve Wengenu nepřítomnost Aleksandera Aamodta Kildeho ve Světovém poháru. Za tu dobu se musel vypořádat s řadou výzev jak po fyzické, tak i psychické stránce. Nyní stojí na začátku nové sezóny namotivovaný jako dlouho ne. Podzim mu zpříjemnil i příběh losího tuláka Emila – jak Aleks říká, z Norska je na losy zvyklý, jelikož jich mají plné lesy. Avšak takový, co se prochází po městě, má vlastní písničku, a dokonce i fanclub, ten dokázal pobavit i norského sympaťáka.
Potkali jsme se na setkání s médii, které pořádá každoročně Aleksova domovská značka Atomic.
Aleksi, je milé tě vidět zpět, jaký je tvůj aktuální stav?
V prvé řadě jsem rád, že můžu být tady. Před rokem jsem byl ve zcela jiném rozpoložení a smutný, že se neúčastním. Tím víc si užívám být tu zase naplno ve společnosti dalších skvělých sportovců, vidět na vlastní oči, jak se značka vyvíjí… Vždyť jsem členem rodiny Atomic už určitě nějakých patnáct let. Cítím se nyní skvěle. Samozřejmě – stále přede mnou jsou nějaké výzvy a podle mého názoru to tak bude po celou sezónu, ovšem zároveň vnímám vývoj a to mi hodně dává.
Jsou ty pocity dané tím, že na sobě sleduješ pokroky?
Určitě ano. Bez trpělivosti by bylo opravdu obtížné docílit čehokoliv. Mám za sebou těžké časy. Zranění ramene se vleklo, nešlo s tím nic moc dělat, a tak jsem se učil trpělivosti. Hlavou mi táhlo, zda ještě někdy budu v pořádku, zda s tím ramenem budu schopný ještě vůbec někdy něco zvednout… A pak se začal můj stav lepšit, posledních několik měsíců bylo bezvadných, nabilo mě to pozitivitou. Posléze bylo báječné být zase s ostatními na přípravném kempu v Chile. Momentálně jsem silně namotivovaný, což je přesně to, co mi minulé dva roky chybělo.
Máš už v hlavě nějaký časový harmonogram, kdy bys rád zase naskočil do závodů?
Pokud příštích několik týdnů – nebo lépe řečeno měsíců – půjde podle plánu, tak byste mě měli vidět na startu možná už v Copper Mountain, ale daleko spíš až v Beaver Creeku. Copper Mountain mi však stále hlodá v hlavě, ten kopec znám dobře, super-G tam nebude z nejnáročnějších… Ještě uvidíme.
Jaké to bylo, když ses konečně mohl opět postavit na lyže?
Bylo to neskutečné. Myslel jsem, že budu až křičet radostí, měl jsem úplně husí kůži. Zkraje jsem se cítil plný otazníků, jen jsem si tak jezdil volně, abych si na to opět zvykl. Uvažoval jsem o každém centimetru, každém obloučku. Bylo to zajímavé a zase něco nového. Když jste součástí Světového poháru takovou spoustu let jako já, vaše pohyby jsou automatické, nepřemýšlíte nad tím. Já se teď při návratu najednou každým obloučkem snažil hledat odpovědi. Bylo to vážně zvláštní. Pak tam blesklo takové: ‚Wow! Vykroužit zatáčku čistě po hranách je přece tak zatraceně úžasné!‘ To je to, co cítím nadále. Spoustu radosti a velkou vášeň pro lyžování. Ani jsem netušil, že to v sobě mám.
TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ
Kvůli tragické nehodě Mattea Franzosa se hodně řeší bezpečnost tréninkových tratí. Co o tom soudíš ty? Jsou dostatečně zajištěné?
Rozhodně jsou chvíle, kdy si přeješ, aby tam byla další síť, další ochranná bariéra. Nehody se stávají, jenže se teď dějí příliš často. Proto je za mě vysoce důležité, aby každý – tím myslím trenéry, závodníky, personál lyžařského střediska, FIS a všechny zainteresované – převzal odpovědnost za to, udělat náš sport bezpečnějším. V praxi se odehrává vše velice rychle, čas na trénink je třeba od sedmi do desíti, tým dojede na místo, trenéři stavějí trať ještě za tmy, my si ji prohlédneme a už se jede. Není čas ztrácet čas. A tohle je jedna z věcí, která představuje potenciální problém pro naši bezpečnost. Protože pak nemáme čas ani přemýšlet, kde by mohlo nastat nebezpečí. A u Mattea to byl přesně ten případ. Proto bychom všichni měli
Co ti pomáhá se správně koncentrovat, než vyrazíš do závodu?
Dobrý trik je právě správné dýchání. S nervozitou pochopitelně nastupuje třeba pocení, zvýší se tlak, žaludek je jako na vodě… Jakmile ale dokážete uklidnit svůj dech, pořádně zhluboka nabrat vzduch do plic, tak to na výše zmíněné pomůže. Vím, zní to banálně, ale ono to tak banální není. Pak se dovedu zaměřit na výkon, soustředit své myšlenky správným směrem a lyžovat rychle.
Můžeš už o sobě v tuto chvíli říct, že jsi stoprocentně v pořádku?
Nejsem a už nikdy ani nebudu. Je to jako s nabouraným autem – to také odvezete do servisu, aby ho opravili, ale už nikdy to nebude to samé auto jako před nehodou. Stejně je to s mou nohou. Ale vím, že pořád umím docílit, aby to auto jelo super rychle. Jinak mohu sportovat prakticky normálně,
13. ledna 2024 přišel den, který zlomil úspěšný seriál Aleksandera Aamodta Kildeho. Nyní celý lyžařský svět čeká, jestli se mu po 20 měsících léčby a rehabilitace podaří velký návrat
že je, jsem přesvědčený, že mi bude sloužit až do okamžiku, kdy se rozhodnu ukončit kariéru. Především je nyní vše mnohem lepší, než jsem čekal. Trvalo to dlouho, musely se uzdravit nejen svaly, ale také nervy, a ty si žádají spoustu času. Teď pracuji na tom, abych opět nabral sílu. To je docela oříšek, řez byl hluboký a já stále cítím následky při některých pohybech, jako třeba když mám skočit do strany. Nicméně na lyžích to podle všeho funguje normálně.
Jaký je stav tvého ramene? Tam se hodně vlekly potíže...
To je problém a důvod, proč říkám, že to se mnou není stoprocentní. Asi byste řekli, že rameno se na těch lyžích prostě veze tak nějak mimoděk, jenže ona je to velmi důležitá část těla. Cítíte ho v brankách, při dopadu po skoku, když jdete dopředu do sjezdového postoje. Když jsem ale trénoval v Chile, byl tam progres z pozice, kdy mi šlo těžko držet krok s ostatními, po fázi, kdy jsem si konečně připadal jako plnohodnotný člen týmu. Je neuvěřitelné sledovat, jak se tělo umí učit. A to je také možná důvod, proč jsem zase na lyžích – protože se umím adaptovat na nové podmínky. To je nakonec možná důležitější než být stoprocentně fit. Protože tělo je fantastický mechanismus, co tohle umožní. A to říkám, ačkoliv nedám stále ruku pořádně nahoru. Je potřeba se zkrátka přizpůsobit novým podmínkám. Před úrazem jsem měl dojem, že jsem neporazitelný, vlastně až nezničitelný, a pak jsem se při pádu ve Wengenu zničil.
Co ti pomáhalo udržet se v těch měsících, kdy jsi nemohl lyžovat, mentálně v pohodě?
Trpělivost, přijetí mého stavu tak, jak byl, odhodlání pracovat na sobě tak, aby bylo lépe. Snažil jsem se nemalovat si v hlavě černé scénáře, jak je to s mým ramenem špatné. To by ničemu nepomohlo. Ale logicky tam byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to je šílené a já to všechno nenávidím. Hledal jsem způsoby, jak svou situaci učinit snesitelnější. Pomáhala mi podpora mého týmu, pochopení, které se mi z jejich strany dostávalo. Ovšemže byly i okamžiky, kdy mě přepadly chmury a já si říkal: ‚Zvládnu to? Chci to vůbec?‘ Ale pak jsem se vždy ohlédl za svou kariérou a došlo mi, že je pro mě důležité dostat se zpět. Člověk se naučí věci vnitřně přijmout tak, jak jsou, a to je i cenná vlastnost do života.
Byl jsi pryč řadu měsíců. Je po technologické stránce něco, co tě překvapilo?
Ano a je to velmi dobrá otázka. Atomic znám velmi dobře, společně jsme vybojovali celou řadu úspěchů. Když jsem závodil, bral jsem lyže přirozeně vlastně za takovou další část svého těla. Pak najednou proběhlo dvacet měsíců, kdy jsem byl bez lyží, dost jsem se musel učit znovu. Celkově si musím zase na některé věci zvyknout, k tomu tam proběhl nějaký vývoj, bude to hodně o nastavení. Vyhovuje mi ovšem, že tady jsou vývojáři v úzkém styku s námi sportovci a můžeme leccos ovlivnit. Komunikujeme z očí do očí, z takové spolupráce pak mám radost. Tak společně doopravdy dovedeme vytvářet modely,
co skvěle fungují. Jsem zvědavý, jaké to pro mě bude tuhle sezónu, až budu zase závodit na atomikách.
Vrátit se, být zase konkurenceschopný…
Jsou to velké mety, kterých chceš dosáhnout. Změnil se třeba nějak i tvůj přístup k lyžování?
To bych neřekl, spíš bych opět zdůraznil, že se změnila ta motivace. Když jsem byl mimo, postrádal jsem ten pocit být s ostatními na cestě ze závodu na závod, chybělo mi napětí z bojů o medaile i úplné maličkosti. Pak je nepopsatelné, jaké to je, když už nemusíte sedět doma a nastoupíte cestu zpět.
Měl jsi vůbec nějaké pochybnosti?
Ano, při cestě, kterou mám ze sebou, se jim nešlo ubránit. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to prostě nebude fungovat. Převážila ale vášeň pro sport, touha se vrátit mezi ostatní a pocit, že ještě nejsem hotový, že jsem dosud nenapsal tečku za svým příběhem. Uvědomuji si však, že se může samozřejmě pořád stát, že v závodě zjistím, že mám mentální blok, který mi brání v cestě. A pokud to přijde, budu se s tím muset vyrovnat a vyřešit to. To nezjistím, dokud to pořádně nezkusím.
Hodně se teď v souvislosti s bezpečností mluvilo také o zákazu karbonových chráničů holení, jenž platí od nové sezóny. Ten se od některých závodníků dočkal silné kritiky. Jak to vidíš ty?
Téma bezpečnosti skloňujeme stále dokola a FIS musí podnikat nějaké kroky, tohle je jeden z nich. Sám jsem tyto chrániče nikdy nepoužíval, a jak jsem byl dvacet měsíců mimo, tak pro mě vlastně byla novinka, že závodníci s něčím takovým jezdí. Osobně mi přijde, že by to možná bezpečnost chtělo uchopit komplexněji, a nejen prostřednictvím zákazů. Nicméně svým způsobem to může být dobrý start.
S Mikaelou jste na sebe velmi napojení –jak náročné je pro vás v závodní den koncentrovat se jen sami na sebe a nemyslet na druhého?
Je to náš způsob života, kdy jeden druhého maximálně respektujeme. Nemohu na ni ale myslet ve chvíli, kdy jedu Kitzbühel. Sice bych možná i tak dokázal vyhrát, ovšem taky bych se mohl nepěkně vysekat, jelikož sjezd je v prvé řadě o naprostém soustředění. A to vlastně souvisí opět i s bezpečností – koncentrovat se a být stoprocentně duchem přítomný v daném okamžiku, to je základ bezpečnosti.
Převážně nevážně aneb
střípky z Atomic Media Day:
Kdyby ses měl popsat ve třech slovech –jaký jsi?
Šťastný, trpělivý a občas praštěný.
Měl jsi nějaký lyžařský idol, když jsi vyrůstal?
Ano, bylo jich víc. Jmenoval bych rád alespoň Aksela Lunda Svindala a Kjetila Jansruda.
Jaký je tvůj oblíbený závod?
Top tři jsou Beaver Creek, Kvitfjell a Val Gardena. A vzhledem k prostředí samozřejmě i další klasiky – Kitzbühel, Wengen.
Máš před závodem svůj rituál?
Mám spíš takovou rutinu, jak se zahřát a zkoncentrovat. Ale určitě to není o tom, že bych potřeboval mít třeba svoje speciální závodní ponožky.
Bez čeho se nevydáš na cesty?
Vždycky si s sebou vozím své povlečení, protože ve světě nikdy nevíte, co na pokoji dostanete.
Kdybys nebyl lyžařem, co by byla tvá vysněná profese?
Opravdu rád něco buduji, takže možná inženýr. Pocházím z rodiny s mnoha inženýry. Ale také se hodně zajímám o to, jak funguje tělo, takže možná i fyzioterapeut.
Kdo je větší nerd, když přijde na lyžařské vybavení?
Těžko říct, já i Mikaela jsme oba velice precizní, ale každý z nás přistupuje k vyladění lyží trochu jinak.
Kdo by déle vydržel v džungli – ty, nebo Mikaela?
To bych byl já. Mikaela je sice tvrdá holka, ale vydržet řadu dní bez sprchy, to by se jí nelíbilo.
LYŽAŘSKÁ
INSULATED JACKET Navy Washed
POC FORNIX BC Rouge/Blanc –9
NORDICA
SPORTMACHINE
3 120 BOA GW
Black/Grey/Red
KOŠIR: Jure
Vždy přátelský rapper
Slovinská rapová hvězda, sportovní manažer i filantrop, jenž většinu své sportovní kariéry strávil ve stínu legendárního Alberta Tomby. Historicky nejlepší slovinský lyžař Jure Košir.
Téměř 30 let předtím, než country zpěvák Luke Combs natočil coververzi hitu Tracy Chapman „Fast Car“, jeden z nejlepších technických lyžařů světa přepsal text a popularizoval rapovou verzi v rodném Slovinsku. Hit se jmenoval „Někdy lyžuju rychle a někdy pomalu“ a frontmanem na pódiu byl Jure Košir.
Američtí lyžaři seznámili Košira s rapem na začátku 90. let na tréninkovém kempu na Novém Zélandu. Závodníci Casey Snyder a Chad Fleischer poslouchali tehdejší hip-hopové hvězdy Snoop Dogga a Dr. Drea a, jak vzpomíná Snyder, „Jure byl tímto žánrem fascinován“. Brzy vyměnil evropské kazety s elektronickou hudbou za kazety raperských skupin NWA, Public Enemy a Geto Boys.
Košir vzpomíná, že „rap byl tehdy ve Slovinsku neznámý“, a proto se mu líbil. Začal psát texty se svým nejlepším přítelem z národního týmu, Matejem Jovanem, bronzovým medailis-
tou v super-G na juniorském mistrovství světa v alpském lyžování v roce 1989.
Košir a jeho skupina nakonec natočili tři alba, ale jejich největší hit, zmíněná skladba „Včasih smučam hit, včasih pa počas“, byla v angličtině se slovinským refrénem.
Koširova popularita udělala z písně hit. Jure byl první samostatně slovinskou lyžařskou hvězdou; starší borci jako Bojan Krizaj, Rok Petrovic, Jure Franko a Mateja Svet se všichni narodili ve Slovinsku, ale lyžovali za Jugoslávii. Po získání nezávislosti v roce 1991 Košir postavil nový slovinský lyžařský tým do centra pozornosti národa. „Jure byl opravdu charismatický, velmi sympatický. Všichni věděli, kdo to je,“ říká Snyder, který navštívil jeden z Koširových rapových koncertů a zúčastnil se jeho svatby s modelkou Alenkou Ružičovou v roce 2001. Svatba byla národní událostí konající se na středověkém hradu Bled.
TEXT: TOM ŘEPÍK
Mladý talent
Během 15 po sobě jdoucích sezón ve Světovém poháru, od roku 1991 do roku 2006, se Košir dostal dvacetkrát na stupně vítězů, včetně tří vítězství, a v roce 1994 na ZOH v Lillehammeru získal bronzovou medaili ve slalomu. Po 28 let to zůstalo jedinou olympijskou medailí Slovinska v alpském lyžování mužů (Franko získal stříbro v obřím slalomu za Jugoslávii v Sarajevu v roce 1984 a Svet získal stříbro ve slalomu v roce 1988 a následující rok se stal mistrem světa ve slalomu). Ani dnes žádný slovinský lyžař nedosáhl v celkovém pořadí Světového poháru lepšího umístění než Košir, který se na konci sezóny 1995–96 probojoval na 3. místo.
Košir vyrůstal v Mojstraně v Jugoslávii, v údolí pod Triglavem, nejvyšší horou Slovinska, která je dnes vyobrazena na slovinské státní vlajce. Kranjska Gora byla vzdálená asi 15 minut, ale Koširův dům stál hned vedle malého vleku, kde mladý Jure denně absolvoval na 50 sjezdů. Koširova matka Meta byla profesorkou slovinského jazyka a literatury. Jeho otec Rado, který v mládí závodně lyžoval, řídil duty-free obchody.
Koširův talent byl zřejmý. V 18 letech vyhrál titul v super-G na juniorském mistrovství světa v alpském lyžování před druhým Christianem Mayerem z Rakouska a Brunem Kernenem ze Švýcarska. (Všichni tři později získali bronzové olympijské medaile ve všech disciplínách kromě super-G.)
Osm měsíců poté, co Slovinsko získalo nezávislost na Jugoslávii, debutoval Košir na olympijských hrách ve francouzském Albertville. „Byl to pro nás velmi hrdý den,“ říká Košir o 27 sportovcích prvního slovinského zimního olympijského týmu. Až do poslední chvíle však nevěděli, zda budou moci soutěžit pod slovinskou vlajkou.
Mezinárodní olympijský výbor plně uznal slovinský národní olympijský výbor až tři dny před
zahajovacím ceremoniálem. V regionu pokračovaly konflikty a Košir říká, že „pro veřejnost mělo velký význam představit nový stát na olympijských hrách“. Olympijský průlom
Na následujících ZOH 1994 nesl Košir slovinskou vlajku na zahajovacím ceremoniálu v Lillehammeru jako potenciální kandidát na medaili. V lednu 1993 porazil Alberta Tombu a poprvé se dostal na stupně vítězů ve slalomu SP v rakouském Lechu. V prosinci 1993 porazil Tombu znovu a zaznamenal své první vítězství, když italskou supernovu překonal o devět setin sekundy na jejím domácím terénu v Madonně di Campiglio. Triumf v Madonně měl dvojnásobný význam, protože Košir se stal prvním lyžařem, který pro Slovinsko vyhrál závod Světového poháru.
O slalomu v Lillehammeru Košir říká: „Měl jsem tam misi. Byl jsem ve skvělé formě… ale udělal jsem obrovskou taktickou chybu.“ Závodníci si mohli vybrat startovní čísla podle svého pořadí. Tomba, který vedl, si vybral číslo 1. Druhý Thomas Stangassinger z Rakouska si vybral číslo 8. „Bylo trochu legrační, proč to udělal,“ říká Košir, jenž byl další na řadě a vybral si číslo 2.
Koširova první jízda slalomu byla solidní. Jure byl rychlejší než Tomba téměř o tři desetiny sekundy. Ale najednou, po pátém lyžaři, mu došlo: „Sníh se stal mnohem, mnohem rychlejší. Má větší přilnavost.“ Teď pochopil, proč si Rakušan vybral své pozdější startovní číslo. Po prvním kole mělo sedm z deseti nejlepších mužů startovní čísla osm nebo vyšší. Stangassinger měl náskok 1,8 sekundy před ostatními. Košir byl osmý a Tomba dvanáctý.
Koširův budoucí trenér Janez Smitek sledoval závod doma v televizi. „Myslel jsem si už, že Jure prohrál. Neměl šanci na medaili,“ vzpomíná. Ale ve druhém kole Košir a Tomba riskovali vše a sjeli trať pod minutu. Stangassinger jel pomalu a druhé kolo absolvoval o 1,69 sekundy pomaleji než Tomba a o 1,04 sekundy pomaleji než Košir. Stangassinger přesto získal zlato, ale Tombova zázračná jízda zajistila stříbro Itálii. A Košir získal bronz. Byla to třetí olympijská bronzová medaile Slovinska v tom týdnu a příliv gratulačních zpráv lyžařům Koširovi, Katji Korenové a Alence Dovzanové zahltil fax v hotelu, kde tým bydlel. „Mělo to velký význam,“ říká Košir. „Jako národ jsme stále hledali svou identitu ve sportu. Načasování bylo opravdu výjimečné.“
Tombův stín
Ale Košir teprve začínal. Sezónu SP 1993–94 zakončil na třetím místě ve slalomu. V následující sezóně se umístil druhý v obřím slalomu (za Tombou) a na třetím místě ve slalomu (za Tombou a Michaelem Tritcherem z Rakouska) a dosáhl historického maxima: třetího místa v celkovém pořadí. Košir by pravděpodobně skončil ještě výše, kdyby si v druhém kole finále Světového poháru v Bormiu nezlomil hůlku
a neskončil v posledním závodě na 13. místě, kde získal pouze 20 bodů.
Myslí si, že s nepoškozenou holí mohl projet branami normálně. Kdyby byl v Bormiu o čtyři desetiny sekundy rychlejší, mohl se umístit na druhém místě v celkovém pořadí – což by byl pozoruhodný úspěch. „Byla to dost frustrující technická porucha,“ vzpomíná.
Ale zlomená hůlka nebyla skutečným problémem. Tím byl jeho dobrý přítel, téměř neporazitelný Tomba. Než La Bomba nakonec odešel do lyžařského důchodu, Košir s ním sdílel 12 ze svých 15 pódiových umístění. Tomba vyhrál devět z těchto závodů.
Oba však měli odlišný styl.
Erik Schlopy, který se s Koširem seznámil, když jim bylo oběma 14 let, popisuje, že Košir držel ruce neobvykle široce pro slalom, a to i ve startovním bráně. „A moc s nimi nehýbal,“ pokračuje. „Jure měl jednu z nejklidnějších horních částí těla ve Světovém poháru.“
Smitek, který Košira trénoval tři sezóny (1999, 2005, 2006) a považoval Ingemara Stenmarka za „technicky dokonalého, baletního tanečníka“, říká, že Tomba byl „Stenmark křížený s Mikem Tysonem, zkrátka silnější. A Jure byl něco mezi tím – ale nebyl dost agresivní. Kvůli své povaze přišel o mnoho, mnoho, mnoho výborných výsledků,“ míní Smitek.
Vrchol kariéry
Po Tombově konci kariéry měl Košir ještě jednu vynikající sezónu. V lednu 1999 vyhrál notoricky obtížný slalom v Kranjské Goře – k radosti domácích fanoušků – a o 18 dní později zvítězil ve slalomu v Kitzbühelu. „Je škoda, že ten rok nevyhrál více závodů,“ lituje Smitek, který si okamžitě vzpomněl, že Jure vyhrál Kranjsku Goru ve středu. Ve čtvrtek vyhrál první kolo nočního slalomu ve Schladmingu, ale těsně před cílem druhé jízdy ztratil rovnováhu a skončil pátý (zatímco dvacetiletý nováček
Benni Raich se z 23. místa propracoval k vítězství).
Na konci sezóny 1999 byl Košir druhý v celkovém pořadí slalomu, což byl jeho nejlepší výsledek v kariéře. Lepší umístění v některém ze závodů ho však mohlo posunout před Stangassingera, který získal křišťálový glóbus s náskokem 151 bodů. Koširovi se podařilo vystoupit na své poslední svěťákové pódium v japonském Shiga Kogen v únoru 2001. V roce 2003 však spadl při tréninku obřího slalomu v italském Kronplatzu a zlomil si holenní kost a poranil levé koleno. „Po roce 2003 už jsem nebyl stejný,“ rekapituluje. „Měl jsem velké bolesti.“ Košir vytrval v další přípravě v naději, že se dostane na svou pátou olympiádu v Turíně, ale to se nestalo. V lednu 2006 ve věku 33 let ukončil kariéru s 20 pódiovými umístěními ve SP. „Rozhodnutí bylo snadné. Věděl jsem, že to přijde,“ vysvětluje Jure. „Během jednoho léta se do té doby konzervativní slalomky změnily na krátké, radikálně krojené carvingové lyže. Bylo to ve špatnou chvíli mé kariéry. Byl jsem ve špičkové formě, ale bylo těžké bojovat proti dětem, které s touto technikou vyrostly.“
Aktivní dodnes
Dnes 53letý Jure Košir nikdy nepřestal lyžovat. Stále tráví 35 až 40 dní v sezóně jako lyžařský ambasador pro Krvavec, horské středisko nedaleko Lublaně, které před časem pojmenovalo jednu sjezdovku po něm. „Je pěkně strmá a náročná,“ pochvaluje si: „Byla by to perfektní slalomová sjezdovka!“
Jure Košir už sice nerapuje, ale zůstává všudypřítomnou veřejnou osobností.
Jeho společenská angažovanost začala partnerstvím s Tombou. Spojili se, aby věnovali své prize money z mistrovství světa v Kranjské Goře v roce 1995 na pomoc mládežnickému
lyžařskému družstvu Bosny, kde 32 měsíců zuřila válka méně než tři hodiny od sjezdovek šampionátu. Na svých startovních číslech měli nápis „Stop válce!“ a společnost Diesel jeans přispěla penězi navíc k 16 922 dolarům, které oba muži vyhráli toho dne za první a čtvrté místo. „Podařilo se nám vybrat dost peněz, abychom dostali ty děti z bosenské válečné zóny,“ říká Košir, zatímco italské Bormio jim poskytlo prostor pro trénink.
Dnes Košir natáčí televizní reklamy pro e-commerce společnost Shoppster. Moderoval sportovní reality show Exatlon, v roce 2021 soutěžil ve slovinské verzi The Masked Singer, kde se v kostýmu sovy umístil na osmém místě. A stále vede svou sportovní marketingovou společnost CM Sports se sídlem v Curychu, kterou spoluzaložil a která zastupuje profesionální hokejisty, lyžaře a kdysi i legendární jamajskou atletku Merlene Ottey, sedminásobnou olympijskou vítězku.
Košir také rád tráví čas se svými třemi dětmi: dcerami Alinou, Anikou a nejmladším synem Jalenem, kteří všichni dali přednost umění před sportem. Anika zpívá, Alina absolvovala národní baletní školu a Jalen je vášnivým pianistou. Stále se vídá s bývalými členy slovinského lyžařského týmu. Ti narození mezi lety 1970 a 1980 se každoročně scházejí na pikniku nebo společném jídle. A udržuje kontakt i se starými americkými kamarády, jako je Snyder. Jednoho dne na jaře 2019 dokonce překvapil Schlopyho, když byl Američan s rodinou v Lublani. Koširovi neřekl, že tam je. Ale Košir má své zdroje: „Z ničeho nic se objevil na místě, kde jsme právě obědvali, na svém kole,“ vzpomíná Schlopy, „a strávili jsme spolu příjemný čas.“
To je typický Jure Košir, jak si jej jeho kolegové pamatují: všeho nechá, aby vyhledal svého starého kamaráda. Nebo, jak řekl jeho blízký přítel Christian Mayer, je „silný, rychlý, ale především vždy přátelský“.
Jure Košir natočil tři alba, největší hit byl skladba „Včasih smučam hit, včasih pa počas“
Hawx Family
Fit, pohodlí a výkon. Na tom záleží.
Ať už máte jakýkoli tvar chodidla, zasloužíte si boty, které vám perfektně padnou. Hawx přichází ve třech různých šířkách, takže si vybere opravdu každý. Skvěle sedí hned po obutí a díky přizpůsobitelnému skeletu a vnitřní botičce se postará o maximální pohodlí i špičkový výkon na svahu.
Hawx Ultra 98mm Low Volume
Hawx Prime 100mm Medium Volume Hawx Magna 102mm High Volume
Birds of Prey:
Po čertech dravá pista
Věkem patří ve Světovém poháru alpských lyžařů spíše k novějším tratím, už si nicméně dokázala vybudovat mezi závodníky slušnou popularitu. Řeč je o sjezdovce
Birds of Prey, která od roku 1997 pravidelně hostí rychlostní disciplíny mužů, dámy se zde však už rovněž několikrát představily. Její pasáže jsou mimo jiné nazvané podle dravých ptáků, kteří žijí v okolní přírodě – to také dalo jméno celému kurzu.
Spřidělením pořadatelství světového šampionátu v roce 1999 bylo jasné, že Beaver Creek potřebuje novou sjezdovku pro mužské rychlostní disciplíny. Stávající kurz Cenntennial sice hostil závody Světového poháru v roce 1988, nicméně pořadatelé mistrovství měli mnohem ambicióznější plány. Proto, jak už to tak bývá, oslovili legendárního bývalého závodníka a posléze stavitele tratí Bernharda Russiho.
Bernhard Russi v akci
„Když jsem poprvé Birds of Prey spatřil, řekl jsem ostatním, že tu horu nechci měnit. Chci jí naslouchat a zjistit, co se mi snaží říct. Okamžitě mi bylo jasné, že je to skvěle vyvážený kopec disponující všemi prvky, které
jsou zapotřebí, aby se tam dal odjet skutečně zajímavý závod,“ nechal se Bernhard Russi slyšet na sklonku 90. let na tiskové konferenci v Beaver Creeku. Nutno uznat, že odvedl precizní práci. Dlouhé dny trávil procházením lesů pokrývajících tehdy tamější svah, zvýrazňoval stromy prostřednictvím různobarevných odznáčků, aby tak určil směr, kudy sjezdová trať povede. Až na pár výjimek, jako v případě skoku Schreech Owl, se pak obešel bez nutnosti výraznějších terénních úprav.
Birds of Prey naostro
První výhru na Birds of Prey si připsal Ital Kristian Ghedina, když zde 4. prosince 1997 ovládl sjezd před Francouzem Jeanem-Lucem Crétierem a Norem
Lasse Kjussem. Právě třetímu jmenovanému se zde následně při mistrovství světa 1999 povedl husarský kousek – domů si odvážel hned pět medailí. Zvítězil tehdy ve shodném čase s Hermannem Maierem v super-G – třetí Hans Knauss na ně ztratil jen setinu! – vyhrál rovněž obří slalom a bral tři stříbra za sjezd, kombinaci a slalom.
Ženy si pistu poprvé vyzkoušely v rámci náhradního super-G za zrušené ve Val d’Isère v roce 2011. Trofej pro vítězku tehdy nad hlavu pozvedla domácí star Lindsey Vonn, kterou na stupně doprovodily Fabienne Suter a Anna Fenninger, dnes již Veith. O dva roky později hostil obří slalom a v rámci mistrovství 2015 pak výhradně slalomy žen, zbytek disciplín se odjel ve Vailu. Až
loňský ročník Světového poháru – snad i pro nepřítomnost jindy tradiční destinace Lake Louise v kalendáři, přinesl předem plánovanou rychlostní zastávku lyžařek v Beaver Creeku. Navzdory nadšení mnohých závodnic se však letos opakovat nebude…
Když chybí jen kousek…
Na Birds of Prey zanechali svou stopu rovněž čeští lyžaři – stačí si vzpomenout minulý rok na Jana Zabystřana, který nejprve prolétl sjezdem se startovním číslem 54 v jedenáctém čase a hned nato s číslem 48 na dvanáctém místě v super-G. Oba dva dny si odnesl finanční bonus určený závodníkovi, jenž se s nejvyšším startovním číslem umístí nejlépe v cíli. Ve sjezdu se před rokem dařilo také Ester Ledecké, když vybojovala šesté místo a na stupně vítězů jí scházelo pouze 26 setin. K tomu pak přidala šestnácté místo v super-G.
TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ
Pokud se ohlédneme k šampionátu v roce 2015, vracíme se zároveň k medailovému úspěchu Šárky Strachové. Zlatou medaili tehdy vyhrála devatenáctiletá teenagerka Mikaela Shiffrin, druhá finišovala Frida Hansdotter ze Švédska a Šárka Strachová tehdy odvážela do České republiky bronz, tak ceněný poté, co jí tři roky zpět odoperovali nezhoubný nádor na mozku a ona se vracela zpět na vrchol.
Místem úspěchů i nemesis se sjezdovka Birds of Prey stala pro dalšího Čecha, Ondřeje Banka. Bylo to právě tam, kde na sklonku listopadu 2007 třetím místem v super kombinaci slavil jedno ze svých dvou pódiových umístění ve Světovém poháru v kariéře. Tím druhým se pak stal Kitzbühel 2015, kdy skončil také třetí. Po zraněních a vážném onemocnění, s nímž se potýkal po návratu z Thajska v roce 2011, byl konečně ve fázi, kdy jeho hvězda začínala opět zářit a za dveřmi bylo mistrovství světa v Beaver Creeku.
z MS 2016
Pro rodáka ze Zábřehu na Šumpersku začal šampionát snově – ve sjezdu překvapivě vybojoval sedmé místo a nechal za sebou i velikány typu Carla Janky či Didiera Defaga. Následující den byla na programu jeho oblíbená kombinace. Ve sjezdu se řítil do cíle na průběžném třetím místě – a to byl jasný předpoklad medaile pro český národní tým, vždyť jej měl ještě čekat slalom! Těsně před závěrečným skokem
se mu však zařízla pravá lyže do podložky a vypnula. Zlom jej vyhodil do vzduchu a následoval těžký pád, po němž zůstal ležet nehybně v cílovém prostoru a publikum oněmělo.
Středisko, kde zaznamenal první velký úspěch, se tak stalo místem, kde začal konec jeho působení ve svěťáku. Ondřej Bank se sice pokusil v nadcházející sezóně o návrat, ale nakonec svou kariéru ukončil.
ZDEJŠÍ SJEZD JE FANTASTICKÝ, MÁ ZKRÁTKA VŠECHNO –KLOUZAVÉ SEKCE I POŘÁDNÉ PADÁKY. CÍTÍM, ŽE AČKOLIV JDE O NÁROČNOU TRAŤ, PRO MĚ JE VELMI SNADNÉ ZDE JEZDIT. ABYSTE ZDE ZVÍTĚZILI, MUSÍTE MÍT VELMI AGRESIVNÍ STYL JÍZDY.
Hermann Maier
JE TO MOJE OBLÍBENÁ TRAŤ. VŽDY JSEM ŠŤASTNÝ, KDYŽ TU DOKÁŽU PORAZIT TOLIK DOBRÝCH SJEZDAŘŮ. JÁ SE TOTIŽ ZA ČISTOKREVNÉHO SJEZDAŘE NEPOVAŽUJI, MOU LÁSKOU NADÁLE ZŮSTÁVÁ OBŘÍ SLALOM.
Stephan Eberharter
MOC JSME SI TO UŽILY. JSEM HRDÁ, ŽE JSEM TENHLE ZÁVOD MOHLA JET. ... JE TO KLUČIČÍ KOPEC A JÁ OD NICH DOSTALA ZPRÁVY, JAK TO TU VYPADÁ. A KDYŽ JSEM SROVNALA TO, CO MI ŘÍKAJÍ, S TÍM, CO JSEM VIDĚLA V REÁLU? PODLE NICH JSEM SI ŘÍKALA, ŽE TO CELÉ BUDE V PODSTATĚ PLACKA. ALE VĚZTE, ŽE JE TO O HODNĚ JINÉ NEŽ V TELEVIZI.
Ester Ledecká (pro iDnes)
MILUJU ZÁVODIT V AMERICE. BIRDS OF PREY JE LEGENDÁRNÍ SJEZDOVKA. VŠECHNY OSTATNÍ HOLKY KOUKALY NA TELEVIZI A JÁ VISELA NA TELEFONU S LINDSEY (VONN). VYSVĚTLOVALA MI, JAK TO NA TRATI VYPADÁ, A JÁ JÍ MUSÍM PODĚKOVAT, PROTOŽE JÍ VELICE VĚŘÍM. CO ONA ŘEKNE, TO JE ZÁKON.
Sofia Goggia
Česká radost v Beaver Creeku, bronz Šárky Strachové (samozřejmě ve slalomu)
Start muži
Muži míří do sjezdu z nadmořské výšky 3 483 metrů.
Flyaway
Následuje mírnější skluzná pasáž, kde závodník jen pozvolna nabírá rychlost.
Start ženy
Dámské disciplíny začínají ve výšce 3 435 m n. m., jen o kousek níže se nachází záložní mužský start pro případ nepříznivých povětrnostních podmínek, vršek bývá náchylný na vítr.
The Brink
Sjezdovka konečně získává grády, kromě prudkého sklonu se navíc naklání a dává zabrat na levou nohu.
Peregrine Jump
Technické pasáže The Talon a Pete’s Arena zavedou závodníky na skok pojmenovaný na počest sokolů stěhovavých.
Rahlves’ Roll
Pista opět zatáčí, tento úsek za svůj název vděčí
Daronu Rahlvesovi, který je držitelem traťového rekordu z prosince 2003. Následuje Russi’s Ride, kde jezdci naberou rychlost až ke 145 km/h.
Goshawk Jump
To už se závodníci blíží na Goshawk Jump neboli Jestřábí skok.
Screech Owl Jump
Teď se zkrátka bude létat, v rychlém sledu je tu skok nazvaný pro změnu po sýčkovi. Toto je jedno z mála míst, kde Bernhard Russi sáhl k terénním úpravám – to proto, aby zde i při dlouhém skoku sjezdaři dopadali do svahu, a nikoliv na rovinu.
Ligety’s Legacy
Odkaz k mistrovi obřích slalomů – Tedu Ligetymu alias Mr. GS – dává tušit, že závodníky opět čeká nějaká ta zatáčka.
Golden Eagle Jump
A je tu ikonický Skok orla skalního, kde sjezdaři stráví ve vzduchu nějakých šedesát metrů.
Abyss
Po dopadu následuje pasáž zvaná Propast, sjezdaři se prořítí místem nazvaným Miller’s Revenge a ostře zatočí doleva.
Harrier a Redtail Jump
Od cíle ve výšce 2 730 m n. m. pak už závodníky dělí pouze Motákův skok a Skok káně rudoocasé. Co asi ukáže časomíra?
Goshawk Connector
TEXT: TOMÁŠ HAISL
ZPĚT VE ŠPINDLU LYŽAŘSKÁ ELITA
Světový pohár se po třech letech vrací do Česka
Velký comeback je tady! Špindlerův Mlýn se po třech letech opět může těšit na ty
nejzářivější hvězdy lyžařských svahů. O víkendu 24.–25. ledna 2026 se ve Svatém Petru pojedou dva závody Světového poháru v alpském lyžování žen – jeden v obřím slalomu, druhý ve slalomu. Pro závodnice v točivých disciplínách půjde o vůbec poslední zkoušku před únorovými olympijskými hrami v italské Cortině d’Ampezzo.
Nejprestižnější seriál závodů napíše v krkonošském středisku již šestou kapitolu. Premiéru si zde odbyl v prosinci 2005, další zastávky Světového poháru se ve Špindlu konaly v letech 2008, 2011, 2019 a zatím naposledy v roce 2023.
Ve všech případech byli diváci ve Svatém Petru svědky ryze ženské oslavy alpského lyžování. V Krkonoších vítězily samé legendy – Chorvatka Janica Kostelič, Švédka Anja Pärson, Rakušanka Marlies Schild nebo ikona svahů posledních let Američanka Mikaela Shiffrin.
Šest setin a naprosté ticho
Právě Shiffrin si z posledního setkání nejlepších lyžařek světa ve Špindlerově Mlýně tak trochu nechtěně udělala soukromou galashow. V sezóně 2022/2023 se totiž americká hvězda řítila k rekordnímu počinu legendárního Ingemara Stenmarka v počtu vítězství ve Světovém poháru a před závody v České republice se zastavila na čísle 85, pouhou jednu výhru od rekordu fenomenálního Švéda.
Pro české pořadatele naprosto vysněný scénář, který znamenal jediné. Pokud Mikaela zvládne
oba slalomové závody s typickou dávkou lehkosti a suverenity, bude se ve Špindlu přepisovat historie.
První část plánu klapla na jedničku. Mikaela v sobotním měření sil předvedla nejrychlejší jízdu v obou kolech, s přehledem si dojela pro vítězství a poprvé rozjásala tribuny ve Svatém Petru. Stenmark vyrovnán.
Nedělní závod pak pro americkou lyžařku ani nemohl začít lépe. Shiffrin v prvním kole zdecimovala soupeřky a zdálo se, že druhé kolo už je v cestě za rekordním vítězstvím s pořadovým číslem 87 jen formalitou.
Jenže to se ukázalo jako jeden velký omyl. Mikaela od samého začátku své jízdy v druhém kole ohromný náskok postupně ztrácela. Cílová tabule pak ukázala něco, s čím se nepočítalo. Shiffrin dojela v červených číslech a osamostatnění v čele historických tabulek se nekonalo. Rozhodlo pouhých šest setin!
Šokované publikum natěšené na přepisování historie v tu ránu oněmělo. Zavládlo ticho a částečně zklamání. Tím tak trochu nešťastně zanikl triumf Němky Leny Dürr, která ve slalomu Světového poháru vystoupala na nejvyšší stupínek vůbec poprvé v kariéře.
Měsíce příprav
Aby i leden 2026 přinesl podobně spektakulární podívanou, probíhají v Krkonoších od jara pečlivé přípravy. „Máme jasný harmonogram a podle něj jedeme,“ říká předseda organizačního výboru a zároveň předseda
ŠOKOVANÉ PUBLIKUM NATĚŠENÉ NA
PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE V TU RÁNU
ONĚMĚLO. ZAVLÁDLO TICHO A ČÁSTEČNĚ ZKLAMÁNÍ. TÍM TAK TROCHU NEŠŤASTNĚ
ZANIKL TRIUMF NĚMKY LENY DÜRR.
úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR Ladislav Forejtek.
„Tím, že máme státní peníze od Národní sportovní agentury, tak jsme všechno soutěžili. Díky tomu jsme nicméně získali velmi dobré ceny a na některých položkách jsme oproti roku 2023 hodně ušetřili,“ pokračuje.
Jednou velkou zkouškou už si Špindlerův Mlýn prošel v létě. V rámci standardní předzávodní kontroly zavítala do České republiky delegace z Meziná-
rodní lyžařské a snowboardové federace FIS v čele s ředitelem Světového poháru v alpském lyžování žen Peterem Gerdolem, šéfem tratí pro technické disciplíny Markusem Mayrem a šéfem cílového prostoru Andreasem Krönnerem.
„První den jsme prohlíželi hotely, kde by potenciálně mohly být ubytované závodnice s jejich týmy a probíhat schůze a fungovat závodní kancelář,“ popsal průběh první
Speciální místo pro šampionku
Špindlerův Mlýn není pro Mikaelu Shiffrin mimořádný jen dorovnáním Stenmarkova letitého rekordu. V první řadě je totiž Svatý Petr areálem, kde si v roce 2011 americká suverénka vůbec poprvé stoupla do startovní brány Světového poháru. Ani v jednom závodě jí však tehdy nebylo přáno, ve slalomu i obřím slalomu zůstala před branami postupu do 2. kola.
etapy prohlídky ředitel závodu Petr Záhrobský mladší. „Druhý den jsme pokračovali přímo na závodní sjezdovce, prošli ji od startu až do cíle a řekli si, kde přesně budou startovní brány, kde mezičasy a jak bude trať zabezpečená.“
Aktuálně se pořadatelé nacházejí v pokročilé fázi příprav. „Ladíme detaily: příjezdy, dopravu, zvuk, pódia, oplocení, toalety, kontejnery, ale i bezpečnost a únikové plány,“ upřesňuje Forejtek.
Právě otázka bezpečnosti je pro organizátory stěžejní. „Na
Reprezentace AD ženy 2025/2026
Ester Ledecká (RD-A)
Martina Dubovská (RD-A)
Barbora Nováková (RD-A)
Tereza Nová (RD-A*)
Elisa M. Negri (RD-B)
Adriana Jelínková (RD-C)
Alena Labaštová (RD-C)
Celine Sommerová (RD-C)
Elese Sommerová (RD-C)
* v rekonvalescenci
místě bude třeba přítomen zásahový tým policie ČR, protože předpoklad je, že tam bude mnoho fanoušků, přes deset tisíc. Je potřeba tu akci enormně zabezpečit,“ doplňuje sportovní ředitel alpských disciplín Jan Fiedler.
Světový pohár by se jen těžko mohl uskutečnit bez pomoci dobrovolníků a dalších lyžařských nadšenců. Jejich přínosu si Fiedler velmi váží: „Dobrovolníků máme v tuto chvíli přihlášených kolem 350. Tím už teď převyšujeme plánovanou kapacitu. Věřím, že to všichni dohromady zvládneme a uspořádáme skvělou akci.“
Hvězdy na startu
Punc skvělé akce dodá Světovému poháru ve Špindlerově Mlýně nepochybně také startovní listina závodů. Právě česká zastávka totiž bude poslední velkou prověrkou pro závodnice v točivých disciplínách před únorovou olympiádou v Cortině d’Ampezzo.
Na startu by tak neměla chybět ani hvězda posledního setkání světové elity v Krkonoších Mikaela Shiffrin. Mezi branky by se však měla pustit i další velká jména – vycházející hvězdy Zrinka Ljutič z Chorvatska, Lara Colturi z Albánie nebo naopak velezkušená Švýcarka Lara Gut-Behrami.
Rýsuje se i možnost jednoho velmi očekávaného návratu. Do přípravy na sezónu 2025/2026 totiž po delší pauze zaviněné ošklivým zraněním vstoupila Slovenka Petra Vlhová, která by se ráda představila pod pěti kruhy a pro kterou by fanoušci z Česka i Slovenska mohli vytvořit bouřlivou kulisu.
Tu by si měla do sytosti užít česká slalomářská jednička Martina Dubovská, k níž se budou obracet zraky tisíců domácích příznivců. Co se týče dalších českých závodnic, záležet bude na světovém rankingu. V nejlepším případě jich domácí reprezentace bude moci do obou závodů nasadit až šest.
Snowboardová premiéra paralelu
Světový pohár v alpském lyžování nebude jediným, který se v letošní sezóně ve Špindlu uskuteční. Vůbec poprvé totiž zavítá do České republiky také nejprestižnější seriál v alpském snowboardingu. Domácí fanoušci se tak 7. a 8. března 2026 mohou na sjezdovce ve Svatém Petru těšit na dva závody v paralelním slalomu na prkně, tedy v disciplíně, kterou v tuzemsku proslavila olympijská šampionka Ester Ledecká, na niž v posledních letech zdatně navazují další mladí talenti tuzemského snowboardingu jako Zuzana Maděrová nebo Kryštof Minárik.
Pomoc pro Terezu
Ať už bude sestava českých závodnic jakákoli, chybět v ní bude Tereza Nová. A to nejen z důvodu její specializace na rychlostní disciplíny. Sedmadvacetiletá lyžařka se stále zotavuje z těžkého lednového pádu při tréninku na sjezd Světového poháru v německém Garmisch-Partenkirchenu.
V létě zřídil Svaz lyžařů ČR na její podporu v rekonvalescenci
dobročinnou sbírku a důležitou roli v pomoci Tereze sehraje i Světový pohár ve Špindlu. Svaz plánuje sbírku podpořit finanční částkou odpovídající pěti procentům z prodaných vstupenek. Terezu tak sportovní fanoušci můžou podpořit sami prostřednictvím nákupu lístků na domácí vrchol nadcházející zimní sezóny. Také tím bude poslední lednový týden v Krkonoších výjimečný.
Ester Ledecká
Built for perfection
#BuiltForPerfection
CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách
TEXT: TOM ŘEPÍK
ZIMNÍ VÁLKA:
Lyžující David proti Goliášovi
Lyže se proplétají historií lidstva a v minulosti rozhodně neměly pouze rekreační funkce. Jejich rozšíření významně přispěly i armády mnoha zemí, které díky lyžím měly jednotky schopné rychlého pohybu i tam, kde by to jinak možné nebylo – v zasněžené krajině a horách. Nejtypičtější válkou, kde lyže hrály hlavní roli, byla zimní válka, kdy Sovětský svaz napadl Finsko. Tehdy lyže – a zdatné a vycvičené jednotky vojáků-lyžařů – fungovaly takřka jako nedostižná superzbraň.
Neexistuje snad lepší příklad výhody, kterou může armáda získat využitím lyžařské techniky, než takzvaná zimní válka mezi Sovětským svazem a Finskem v zimě 1939/40. Tato válka spočívala v obranném boji finské armády, jež byla ve výrazné početní nevýhodě a podstatně méně mechanizovaná, proti nechvalně proslulé Rudé armádě tehdejšího Sovětského svazu, což se nabízí metaforicky připodobnit k pověstnému boji Davida s Goliášem. Pouze díky využití jedinečné geografie Finska a zvýšené mobility vojenských jednotek, kterou získaly díky téměř všudypřítomné zdatnosti tohoto severského národa v lyžování, byla finská armáda schopna úspěšně vést paralyzující partyzánskou válku.
Abychom správně pochopili roli, kterou v tomto konfliktu hrály lyžařské jednotky a terén, je vhodné nahlédnout do historie obou.
Lyže coby válečná výzbroj
Ačkoli skutečné datum může být starší, první doložené využití lyžařských jednotek sahá do 13. století, kdy armády Norska a dalších skandinávských zemí vybavily mnoho svých průzkumných jednotek lyžemi, aby jim umožnily větší rychlost v zasněženém terénu. Následně se lyže znovu významně objevily v armádních řadách v první světové válce. Italská armáda v rámci příprav na válku v Alpách vytvořila řadu horských pěších praporů zvaných Alpini, z nichž některé byly speciálně vycvi-
čeny v lyžování. Jednotky Alpini sklízely zpočátku velké úspěchy, ale s rostoucí stagnací zákopové války v celé Evropě se i ony začaly ocitat v patové situaci, což výrazně snížilo jejich účinnost. V období po první světové válce, konkrétně během zimní války, však lyžařské útvary dostaly příležitost prokázat své schopnosti jako účinná a smrtící bojová síla díky změně strategického přístupu k válčení a specifickému terénu.
V té době docházelo k několika významným technologickým pokrokům, zejména k rozsáhlému rozvoji obrněných vozidel a letadel. To předznamenalo nový válečný přístup, často nazývaný Blitzkrieg, využívající vysoce mobilních jednotek útočících rychlými ofenzivními údery
na nepřátelské síly. Opuštění zakořeněné tradiční formy válčení a zavedení Blitzkriegu se v celé Evropě ukázalo jako velmi účinné; přispělo však i k tomu, že lyžařské jednotky finské armády byly tak úspěšné proti sovětské invazi.
Lyžující Finové
Po staletí bylo lyžování, konkrétně běžecké lyžování, důležitou součástí života takřka všech Finů. Na rozdíl od sousedních Švédska a Norska je Finsko převážně rovinatou krajinou, což vedlo k tomu, že běžecké lyžování se stalo více než jen populární rekreační aktivitou, nýbrž i důležitým způsobem dopravy během dlouhých zim, jež v tamních oblastech panují. Statistiky uvádí, že dodnes lyžuje či lyžovalo více než 90 % všech Finů. Finská armáda začlenila lyžování coby nedílnou součást svého základního výcviku přežití již tak dávno, že se jí připisuje vytvoření první soutěže podobné biatlonu v roce 1767. I když lze takřka s jistotou prohlásit, že finská armáda neměla v lyžařských schopnostech konkurenci, totéž nelze tvrdit o zbytku její vojenské síly.
AČKOLI FINSKÉ SÍLY BYLY ZJEVNĚ V EXTRÉMNÍ POČETNÍ A MATERIÁLNÍ
NEVÝHODĚ, VYUŽILY ŘADU DOMOVSKÝCH VÝHOD; ZEJMÉNA SVÉ LYŽAŘSKÉ
DOVEDNOSTI.
Rudá armáda Sovětského svazu byla mnohem větší a rozvinutější, zejména s ohledem na to, že finská populace čítala přibližně čtyři miliony obyvatel, zatímco tehdejší SSSR 170 milionů. Po úplné mobilizaci finských vojsk měla jejich armáda k dispozici přibližně 300 000 vojáků, zatímco sovětská 5 milionů, z nichž nejméně několik set tisíc bylo nasazeno proti Finsku. Ve většině bitev měli Sověti dvojnásobnou či vyšší početní převahu a dramaticky vyšší přesilu v počtu tanků a letadel. Váleční historici odhadují, že finské síly disponovaly nanejvýš 32 funkčními tanky a 114 letadly, zatímco Rudá armáda měla k dispozici tanků a letadel tisíce. Ačkoli finské síly byly zjevně v extrémní početní a materiální nevýhodě, využily řadu domovských výhod; zejména své lyžařské dovednosti a geografického složení bojišť.
Průběh války
Středobodem konfliktu byl Karelský průliv, jehož geografie do značné míry určila osud války. Průliv, jenž byl výrazně formován pozdní fází odtávání ledovců, se do čtyřicátých let 20. století stal prostředím hustě zalesněných členitých kopců a četných jezer. Krajinou procházelo jen velmi málo zpevněných silnic, takže její převážná část zůstávala nížinným stálezeleným lesem. Válka sama o sobě trvala 105 dní a odehrála
se výhradně v zimě, jedné z nejchladnějších v historii, kdy teploty klesaly až pod čtyřicet stupňů. Takto krutá zima přinesla Finům další výhody, protože jezera byla zamrzlá a silnice, po kterých se na jaře dalo snadno jezdit, se staly mnohem hůře sjízdnými. Takové podmínky vytvořily ideální prostředí pro partyzánský odboj na lyžích,
který finská armáda plně využila. Vysoce mechanizovaná sovětská armáda byla nucena používat zpevněné silnice, protože nebyla schopna pohybu v zasněžených lesích. To byl základní předpoklad pro velmi efektivní využití lyžařských jednotek, které vybavené lyžemi a oblečené do zcela bílého maskovacího oblečení, aby splynuly se zasněženým pozadím, se
pohybovaly lesem rychle a téměř neviditelně. Zhruba dvousetmetrové kopce Karelského průlivu byly dostatečně vysoké, aby poskytovaly účinné krytí pro pohyby lyžařských jednotek, ale ne příliš vysoké, aby bránily jejich operacím. Aby si finská armáda zachovala prvek utajení, šla tak daleko, že ve velkém rozsahu využívala sobů, kteří umožňovali bojovníkům téměř bezhlučně přepravovat kulomety a minomety lesem.
Naproti tomu sovětské vojenské kolony byly slyšet na kilometry daleko. Díky své vynikající manévrovatelnosti na lyžích se finská armáda mohla pohybovat lesy nepozorovaně až do okamžiku, kdy provedla překvapivý útok na nepřátelské vojenské kolony, obvykle s devastujícím účinkem. Ačkoli finské jednotky neměly prostředky na vyzbrojení svých vojáků protitankovými zbraněmi, používaly nové vynalézavé způsoby, jak vyřadit
sovětská obrněná vozidla z provozu. Patřilo mezi ně blokování kol nepřátelských tanků pomocí různých páčidel, aby se nemohly pohybovat, a také mnohem účinnější Molotovovy koktejly, které během války zničily desítky tanků.
Kvůli nedostatku podstatné infrastruktury nebo významných opevnění na šíji byli Sověti nuceni vytvářet dlouhé neefektivní zásobovací trasy, které i přes početní převahu byly často přerušeny nebo vyřazeny z provozu. Finské síly se následně často přesunuly, aby obklíčily oblasti s koncentrovanými sovětskými jednotkami
VYBAVENÉ LYŽEMI A OBLEČENÉ DO ZCELA BÍLÉHO MASKOVACÍHO OBLEČENÍ, ABY SPLYNULY SE ZASNĚŽENÝM POZADÍM, SE POHYBOVALY LESEM RYCHLE A TÉMĚŘ
NEVIDITELNĚ.
bez možnosti ústupu. Sověti mrzli, hladověli a snášeli špatné hygienické podmínky. Historik William R. Trotter je popsal takto: „Sovětský voják neměl na výběr. Pokud by odmítl bojovat, byl by zastřelen. Kdyby se pokusil dezertovat lesem, umrzl by. A kapitulace pro něj nebyla možností; sovětská propaganda mu vtloukala do hlavy, jak Finové mučí vězně k smrti.“
Zatímco bájný příběh Davida a Goliáše končí vítězstvím Davida, o Finsku to stejné uvést nelze. Po neúspěšné první ofenzivě se Rudá armáda přeskupila a nasadila do války ještě více vojáků a materiálu, čímž nakonec finskou obranu překonala. Většina historiků však tuto válku považuje za alespoň částečnou porážku Sovětského svazu; skončila zachováním nezávislosti Finska, i když se ztrátou přibližně 10 % jeho území. Navíc ztráty na životech na straně Sovětského svazu byly nečekaně masivní, podle některých odhadů až 125 000 mrtvých v Rudé armádě, desítky tisíc dalších obětí a zničení stovek letadel a tisíců
obrněných vozidel. Ačkoli Finsko nakonec zimní válku formálně prohrálo, jeho schopnost využít znalosti lyžování k získání výhody v terénu Karelského průlivu mu umožnila způsobit silnějšímu nepříteli neuvěřitelné ztráty.
Budoucnost lyžařského válčení
Vzhledem k tomu, že svět od druhé světové války až do nedávna zažíval éru relativního míru, ozbrojené vojenské konflikty, zejména v oblastech, kde by mohly být využity lyžařské jednotky, do značné míry ustaly. Bohužel pro nás všechny se jedna taková oblast opět dostala do povědomí mnoha národů, protože svět se vrací do stavu, kdy se zdá, že násilné dobývání je opět povoleno. Jedna taková „horká zóna“ se může nacházet v jedné z nejchladnějších oblastí planety, uvnitř polárního kruhu. Jelikož dopady klimatických změn způsobených člověkem nejsou nikde tak citelné jako na arktických ledovcích, byly v polárních oblastech čerstvě odkryty přírodní zdroje v odha-
dované hodnotě 35 bilionů dolarů, dříve považované za nedosažitelné. Několik zemí, například USA a Čína, proto výrazně zvýšilo svou vojenskou přítomnost v Arktidě. Žádná země však v Arktidě nevybudovala silnější vojenskou pevnost než Rusko, které vlastní více než polovinu pobřeží Severního ledového oceánu. Tato „nová“ důležitá oblast má svou vlastní jedinečnou geografii, ale v mnoha ohledech se podobá bojištím zimní války.
Geografie Arktidy se skládá převážně ze dvou typů terénu: horských oblastí na okraji a nížin, od hustě zalesněných až po zcela pusté. Ačkoli v obou typech terénu lze využít lyžařské jednotky, druhý z nich vykazuje největší podobnosti s Karelským průlivem. Rozsáhlé plochy ledu a sněhu, tvořené převážně rovinami, které formují Arktidu, představují z hlediska mobility výzvu i pro moderní armády. Krajina je z velké části plochá, s občasnými vyvýšeni-
nami a mnoha mělkými jezery, jež bývají v zimních měsících obvykle zamrzlá, podobně jako Karelský průliv. Takové prostředí se již osvědčilo jako účinné bojiště pro použití lyžařských jednotek.
Hrozba konfliktu v této oblasti, zejména s nově oživenou agresivitou Ruska na okrajích svého území, nikdy nebyla větší a jedním z rozhodujících faktorů by jistě byla mobilita vojsk. V posledních letech čínská a ruská armáda prováděly společné zimní výcvikové operace, zatímco Spojené státy se připravují se svými spojenci z NATO. Nejlepším výsledkem by jistě bylo, kdyby nedošlo k žádnému boji o operační převahu v Arktidě; avšak pokud by ke konfliktu došlo, dnešní podoba lyžování jako výhradně rekreační aktivity by mohla být brzy nahrazena mnohem smrtelnějším obrazem.
FOTO: COURTESY IMAGE FOTO:
V minulém SNOW 159 jsme popsali situaci židovského lyžování a sportu obecně a fungování zastřešujících institucí. I to, že Makabiáda je jakási olympiáda v židovských svazech sdružených sportovců. Ta druhá zimní se konala v Československu v roce 1936.
POSLEDNÍ ZIMNÍ SEN
Makabiáda v Československu, 1936
Jen dva dny po ukončení IV. zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu se v sousední zemi uskutečnily jiné hry. Na rozdíl od těch olympijských, v nichž se vlajky zúčastněných států ztrácely v záplavě hákových křížů, byly ty druhé manifestací jiných hodnot.
Zúst řečníků při otevření
II. světových zimních her
Makabi zazněla nejen slova odhodlání, ale i obav. Předseda židovské strany v Československu A. Goldstein jménem světové sionistické organizace řekl: „Žijeme v době, kdy vznešené myšlenky rovnocennosti všech lidí jsou nebezpečně ohrožené hříšnou teorií o nadhodnotě jednoho národa proti druhému.“
Připomeňme si, že Makabiády vznikly po vzoru olympijských her, a taky to, že v meziválečném období měly nejen letní, ale
i zimní část, která se uskutečnila celkem dvakrát. Poprvé v roce 1933 v polském Zakopaném. Československá reprezentace zde skončila na druhém místě. Tato skutečnost a mezinárodní situace v druhé polovině třicátých let rozhodly, že v pořadí druhá se v roce 1936 uskuteční v Československu. Na sjezdu předsedů základních organizací Československého svazu Makabi, který se uskutečnil ve dnech 27. až 28. října 1935 v Praze, se rozhodlo, že hostitelem her bude město Banská Bystrica.
II. Makabiáda v Banské Bystrici
V roce 1934 se bystrická Makabi spolupodílela na organizování mezinárodních mistrovství Svazu lyžařů ČSR. O rok později dokončila výstavbu moderní turistické chaty. Organizátoři na podzim 1935 oslovili všechny členské země Světového svazu Makabi se žádostí o vyslání co nejpočetnějších výprav. V pozvánce se doslova uvádělo: „Pomozte realizovat zimní hry tak, aby se staly důstojným doplňkem Makabiád! Přičiňte se o plný zdar tohoto podniku Světového svazu! Vyšlete četné výpravy na II. světové zimní hry Makabi do Banské Bystrice ve dnech 18.–24. února 1936.“
O hry byl obrovský zájem. Československý svaz Makabi zařídil pro všechny účastníky těchto her zdarma potřebná víza a náležitosti, připravil různé výhody pro držitele základní účastnické legitimace, která stála 10 Kčs. Československé státní dráhy poskytly od 13. do 29. února 50% slevu na jízdné. Za dražší legitimaci (50 Kč) už byl vstup na všechny podniky zimních her zdarma.
Přijely tyto země (zastoupeny státními svazy Makabi): Lotyšsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Norsko, Rakousko, Rumunsko, Polsko, Německo, Palestina, Maďarsko a Československo.
Garantem pro sestavení a přípravu reprezentačního družstva československého Makabi se stal Židovský svaz zimních sportů (o něm jsme psali ve vydání SNOW 159), který od roku 1932 organizoval pro více jak tisíc svých členů župní a svazové mistrovství. Po sérii kvalifikačních závodů jednotlivých žup se vytvořilo reprezentační družstvo. Do přípravy her bylo zapojeno i mnoho dobrovolníků z dalších tělovýchovných a sportovních organizací i vojáci místní posádky.
TEXT: PETER BUČKA, RED. FOTO: ARCHIV AUTORA
Pavel März zahajuje II. zimní Makabiádu na svahu
Slavnostní zasedání při příležitosti zimní Makabiády v Banské Bystrici 1936
Všechny země v Banské Bystrici
Úvodní den začal 18. února 1936 v osm večer nástupem účastníků před budovou krajského soudu v Banské Bystrici. Na čele slavnostního pochodu šla reprezentace Norska, hodinu trvající průvod uzavíralo Německo. Pak se účastníci přemístili do Národního domu, kde po úvodních projevech složil jménem všech sportovců slib v hebrejském jazyce J. Grünwald z Banské Bystrice. Před zraky 3500 diváků zazněly
státní hymny, byly vztyčeny prapory a po vzoru olympijských her zapálen makabejský oheň. První soutěžní den se konal štafetový běh mužů 4x10 km a rychlobruslařské závody na 500 a 5 000 m. Na kluzišti sportovního klubu Banská Bystrica začal hokejový turnaj s mužstvy Československa, Rakouska, Německa a Rumunska – v prvním utkání porazili naši výběr Německa 2:0. Bohužel, teplá fronta poté zkřížila plány všem sportům na ledě, které byly nakonec zrušeny.
Odznak vydaný při příležitosti II. zimní Makabiády
Sjezd dlouhý 3,5 km
Lyžařská štafeta mužů na 4x10 km začínala za slunečného počasí a velmi dobrých povětrnostních podmínek. Po velmi dramatickém průběhu, kterého se zúčastnilo celkem devět štafet, zvítězilo Československo B, druhá byla Jugoslávie a třetí naše první štafeta. Radost z tohoto úspěchu ale netrvala dlouho, první čtyři štafety byly diskvalifikovány, protože jejich běžci neproběhli jednou z kontrol.
V následující den se uskutečnil sjezd a sáňkařské disciplíny. Sjezd mužů, do kterého bylo přihlášeno 60 závodníků, začínal na vrcholu Krížna a po 3,5 km a převýšení cca 750 m končil ve vesnici Rybó. Sjezd žen s 20 závodnicemi byl zkrácen na 2,5 km.
V sáňkařských závodech, které se uskutečnily na 3km trati u vesnice Kordíky, se konaly tyto disciplíny: jednosedadlové sáňky muži, dvousedadlové sáňky muži a ženy a nakonec smíšené dvousedadlové sáňky.
Třetí den Makabiády proběhl slalom mužů a žen na 600m trati. V případě mužů šlo o nejpočetnější disciplínu, přihlášeno bylo 91 závodníků a 24 závodnic.
Vyhodnotil se i závod v alpské kombinaci, do kterého se započítávaly výsledky sjezdu a slalomu.
Celkové pořadí zemí: Československo 107 b., Rakousko 88 b., Německo 53 b., Polsko 29 b., Jugoslávie 17 b. a Švýcarsko 7 b. Zbývající země žádné body nezískaly. Československo si nad všechna očekávání odneslo první místo a dokázalo, že i v zimních sportech se dostalo zásluhou svých mladších členů do popředí světového Makabi. Velké uznání si zasloužilo Německo, které za velmi těžkých podmínek ve své domovině vyslalo natolik silné družstvo, že skončilo třetí. ŽIJEME
Závody v běhu mužů na 18 km přivítaly 60 závodníků, 20 závodnic pak soutěžilo na 7km trati. Skoky na lyžích se konaly na můstku v Laskomeri. Náročnost závodu, v němž startovalo 19 skokanů, umocnil déšť, výsledky skoků a běhu na 18 km se započítávaly do závodu sdruženého. Poslední den zimní Makabiády pak proběhl závod v běhu na 30 km, na trati s převýšením 400 m startovalo 19 závodníků. Ten den, v sobotu, proběhly ještě slavnostní bohoslužby, mítink Židovské strany Československa a večer ples.
Účastníci sjezdu na II. zimní Makabiádě
Sport oslovuje mladé. Všechny
Hry ukázaly, že žádná jiná židovská organizace nedokáže především na mladé členy působit tak, jako právě Makabi. Ani jedna z množství překážek, které se svazu stavěly do cesty, včetně politické a hospodářské situace, akci nepřekazila. Švýcarští účastníci o hrách napsali: „Víte, jak těžko nás museli přemlouvat, abychom přicestovali k vám. Mysleli jsme, že nám Švýcarům opravdu nemůžete nic nového poskytnout. A jak jsme se mýlili! Pobyt ve vašem kraji a setkání s vašimi spoluobčany byly pro nás takovým zážitkem, na který nikdy nezapomeneme!“
V atmosféře nacionalismu, který po roku 1933 zaplavoval Evropu z nacistického Německa, se pro mnohé účastníky mohly hry zdát jako skutečný zimní sen, který jim organizátoři z Československa připravili.
Pozn. red. Bohužel, zlá tušení tehdejší doby se vyplnila. Budoucnost celému hnutí – a židovskému národu – zkřížila 2. světová válka a všechny děsivé hrůzy, které přinesla. Těžko dohledat jednotlivé osudy jmen mladých lidí z tabulky vítězů níže. Historické odhady uvádějí, že Židů zavražděných v Evropě během holokaustu (1939–1945) bylo 5,7–6,3 milionů, což představovalo zhruba dvě třetiny tehdejší židovské populace…
Disciplína Kategorie Jméno sportovce Země Umístění
Štafeta 4x10 km Muži Rakousko I. Německo 1. II. Německo 2. III.
Sjezd Muži
Sjezd Ženy
Slalom Muži
Slalom Ženy
Alpská kombinace Muži
Alpská kombinace Ženy
Saně jednosedadlové Muži
Saně dvojsedadlové Muži
Saně dvojsedadlové Ženy
Saně dvojsedadlové Ženy
Běh na 18 km Muži
Běh na 18 km Muži
Běh na 7 km Ženy
Běh na 30 km Muži
Skok Muži
Závod sdružený Muži
Schapira Rakousko I. Kraus Československo II. Peinl Československo III.
Raubitschková Rakousko I. Abelesová Československo II. Becková Rakousko III.
Schapira Rakousko I. Weider Československo II. Kraus Československo III.
Becková Rakousko I.
Raubitschková Rakousko II. Abelesová Československo III.
Schapira Rakousko I. Kraus Československo II. Peinl Československo III.
Raubitschková Rakousko I. Becková Rakousko II.
Blum Německo I. Dreyfuss Švýcarsko II.
Mayer Německo III.
Blum - Mayer Německo I. Šebök - Fischer Československo II.
Winter - Grünbaum Rakousko III.
Falková - Laufrová Německo I.
Schlezingerová - Šebök Československo I.
Faklová - Blum Německo II.
Weissgraussová - Mayer Německo III.
Kürti Československo I.
Warenhaupt Polsko II.
Bloch Německo III.
Urbach Švýcarsko I.
Diamant Československo II.
Matzner Německo III.
Singerová Československo I.
Guttmannová Německo II.
Enkerová Polsko III.
Warenhaupt Polsko I.
Schwarzbart Polsko II.
Neu Československo III.
Kürti Československo I.
Bogyansky Československo II.
Tauber Jugoslávie III.
Kürti Československo I.
Tauber Jugoslávie II.
Bogyansky Československo III.
Medailové výsledky II. zimní Makabiády
Plakát II. zimní Makabiády
Karol Kürti, nejúspěšnější závodník II. zimní Makabiády
NEW WINGMAN 86 TI, COMPLETELY REDESIGNED
Trutnovské pelášení
na vrchol
Jen poctivá práce –to je cesta
A jsme v další kapitole vzpomínek na trutnovské lyžování. Kloužeme v bílé stopě, stále ještě jen klasickou technikou, a ocitáme se v Trutnově v letech sedmdesátých. Koutkem oka švenkneme na výřad matadorů staré gardy trenérské –Hampla, Šípka, Chmelaře a spol., kteří poznenáhle předávají štafetu mladým elévům řemesla náčelnického a trenérského. Ti bardové na momentce nad Pecí se tedy ukládají k zimnímu spánku koučů, přesto pomáhají, přidávají a radí.
Sportovní škola dorostu, nahrazená lyžařskou základnou, se plynule mění na tréninkové středisko mládeže, v sezónách pozdějších a nakonec i současných je systém přípravy talentované mládeže jištěn sportovními centry mládeže, sportovními třídami, sportovními středisky a v Trutnově od sezóny 2025/26 sportovním gymnáziem.
Navíc, od sezóny 1976 špičkoví lyžaři z Trutnova absolvují komplexně zabezpečený trénink ve Středisku vrcholového sportu mládeže ve Vrchlabí. Byli to Petr Murčo, Michala Dokoupilová, Martin Vokatý. A tady tu už bylo tréninkové tempo furioso.
Talenty a trenérské osobnosti Lokomotivy
Osobně mám živě v mysli mladičké talenty Lokomotivy Trutnov z let sedmdesátých – kluky Nývltovy, holky Jansovy, Hynkovy, Dášu Vítovou, Petra Basaře, sourozence Kratochvílovy… Co
jméno, to skvostné výsledky. Jejich výkonnost, rostoucí na individuálních předpokladech, posouvali nahoru vedoucí trenéři – v posledních sezónách trenérských Květa Lelková, v třiasedmdesátém převzala kormidlo Danila Hačková, další osobností šéftrenéra byl Milan Hrdinka, Bohouš Novák (skokan z Richtrovek) a pak už to fičelo v řádcích sem tam se klikatících: Pavel Kraus, Iva Slabá, Zdeněk Plecháč (sdruženář), Vladimír Šlofar, Oskar Šretr, Jitka Semeráková, Zuzana Matoušková, J. Horáčková. Na pozici dobrovolných trenérů připravují závodníky Olfin Car Ski Team Trutnov Ondřej Bíman, Šlofar junior, Jarda Korbelář, Jitka Semeráková, Michal Schreiber, Martin Vrabec…
Medaile a boom soutěží v 70. letech
Medailí a titulů republikových šampionů za půlstoletí, od sedmdesátek po současnost, získali
Republikové šampiónky ve štafetě mladších dorostenek Benecko 1974, uprostřed Jarča Jansová, běžkyně Lokomotivy Trutnov
trutnovští lyžaři nepočítaně. Tak trošku výjimečný byl štafetový triumf mladších dorostenek na MČSR 1974 na Benecku. Tým dívčin ročníku 1959 v běhu rozestavném na 3x 2 km vyhrál o několik parníků (časoměřiči si mohli odskočit na párek).
Družstvo I. Východočeského kraje – Jarča Jansová, Jana Šolcová, Zuzana Matoušová – tehdy vyhrálo o téměř minutu a tři čtvrtě. Však to trutnovské Jarče Jansové na stupni vítězů sekne.
Závodní zimy let sedmdesátých znamenaly boom v klasickém lyžování, lví podíl měly medailové výsledky reprezentace na MS 1974 ve Falunu (Henych, Paulů, Svobodová, Jaškovská, Palečková). Bývaly plné soutěží družstev. Což platilo u všech ka-
tegorií a územních celků: krajské a celostátní žebříčky, 1. liga, 2. liga, divize… a výsledkové listiny čítaly v mládežnických kategoriích i více než stovku běžců. Jak v žactvu, tak v dorostu. Jaký to rozdíl proti dnešku. Příklad: zima 1973 – krajská soutěž oddílů běhu: vítězí Jilemnice, 3. Loko Trutnov, 6. TJ Turnov… O rok později už je počet soutěžících klubů vyšší o 10, v týmech vyhrává Trutnov před Jilemnicí a Horní Brannou. V šestasedmdesátém (ZOH Innsbruck) má v celostátním žebříčku Trutnov dva závodníky v první desítce – Jarču Jansovou a Petra Musila – a celek Trutnova je 8. v celostátní lize družstev dospělých a 10. v pořadí oddílů v ČSSR všech kategorií dohromady.
TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA A VLADIMÍRA ŠLOFARA
Nastupující generaci, asi prostřední v úhlu 1970–2025 z pohledu top výsledků, vedou juniorští a dospělí reprezentanti republiky: Eva Vrabcová Nývltová, Martina Chrástková, Přemysl Kovařík, Michal Schreiber, Tomáš Hrabal, Jitka Semeráková, Karolína Kalašová, Jitka Vrabcová, Jana Leblochová, Jan Stránský, Ondřej Bíman, Ondřej Horyna, Tereza Beranová, Anna Marie Jaklová, Eliška Bímanová. Všichni nosili lvíčka na kombinézách.
Historky z cest a tréninkové
vylomeniny
A jejich lyžařské úspěchy, peripetie, trable cestou nahoru byly plné dnes už úsměvných kroků, příběhů a situací. Třeba životní sportovní kalup Přemka Kovaříka juniora (roč. 1971), žijícího s rodiči kantory na školní Hrnčířské boudě. Měšťanka žáčka Kovaříka byla ta v Horním Maršově. Když soudružka učitelka posílala v žákovské knížce poznámky o prohřešcích Přemkových: „Každý den se honí po třídě, co s tím budete dělat?“ Otec na třídní schůzce rezolutně poradil nerozhodné učitelce: „Dejte mu přes hubu.“ A že na šikovného klučinu, synka nevycválaného, byli rodičové akurátní a přísní, vypovídají postihy za přestupky, kdy Přemek „zlobil“. Jednoduše všechno parádní: džíny, mikiny, čapky… zůstalo ve skříni a do školy se jezdilo v teplákové soupravě.
Přemysl Kovařík byl v sezóně 1990/91 členem RDJ, vzpomněl si na juniorské mistrovství světa 1990 (Reit im Winkl), kde jsme
vkládali borcům českým v závodě pod jedoucí běžky molitan napuštěný Arvou, aby skluznice byla čistá a jelo to. To bývaly trenérské vylomeniny ve stylu konání Kurta Matze – co je tolerováno, to je dovoleno. Nakonec v tom Reitu jsme nebyli sami, činili se stejně i servisáci z Polska a Kanady.
Juniorské medaile: reálné i legendami přikrášlené
V těch zimách byla parta kolem Kovaříka mladšího výkonnostně nahoře a byly to dámy Petra Blahová, Kateřina Grussová, Michala Dokoupilová, Jitka Semeráková a hošani Pavel Hartman a Aleš Mach. V těch časech prvotřídních výsledků tuzemských a zahraničních nad jiné ční tituly a medaile získané na juniorských MS, ať už zmíníme úspěchy Evy Vrabcové Nývltové, bronz trutnovského Ondřeje Horyny ve štafetě v Kranji 2006 či další týmové zářezy. Reprezentanti Bíman a Horyna si navíc střihli i soutěže na distancích ve Světovém poháru.
Osobnosti současnosti
Sportovkyní a běžkyní století –jednadvacátého – v Trutnově je Eva Vrabcová Nývltová, ta má na kontě 5. místo na ZOH, 7. na MS a bronz už v atletice na ME v maratonu.
Dnes se mezi závodníky trutnovského klubu leskne reprezentantka Tereza Beranová (v dresu liberecké Dukly), k ní se blíží a nakukují juniorské reprezentantky Eliška Bímanová a Anna Marie Jaklová.
34 trenérských sezón
V závěru trilogie mapující stoletou pouť lyžařského Trutnova ukažme důrazně na trenéra Vladimíra Šlofara. Svoji trenérskou stáž zahájil Láďa v roce 1991, čili kroutí už svou čtyřiatřicátou sezónu, a to už je nářez. Ve vzájemné diskuzi jsme spolu probírali řešení struktury tréninku sportovce, který má nebeskou formu, ač vrchol sezóny přijde až po týdnech. To je urputný mazec. Šlof si to prožil s Evou Vrabcovou Nývltovou, když na Českém poháru v individuálech vyhrála o 2 minuty, v „převlíkáči“ (skiatlonu) o pět! Já si to užil v třiadevadesátém s Ondrou Valentou, kdy jako junior mezi dospělými při MČSSR a současně kvalifikaci na MS v Lahti byl 2. na 30 km a 4. na 15 km a splnil nominaci na MS. Vrchol – výsledek na MSJ byl až za 5 týdnů… Tréninkové metody Vladimíra Šlofara bývaly někdy překvapivé, ba za hranou ctěné a prověřené tréninkové metodiky národní. Přesto byly účinné. S čím přicházel?
Ondrou Horynou
Po tréninku, ať už věnovanému rozvoji tempa, silové vytrvalosti, nebo objemu, ordinoval svěřencům v únavě v závěrečné části tréninku, a to už toho měli plné kecky, ještě 5 km klasicky. Ale pouze na hladkých lyžích, bez stoupacího vosku. Galeje – a zvládnout odraz „z ničeho“!
Ve finále fejetonu „Trutnovská lyžařina“ nakonec Šlofarovo sportovní krédo, platné nakonec pro uplynulé století: „Jen poctivá práce – to je cesta.“
Láďa Šlofar a Eliška Bímanová (vlevo) s Annou Marií Jaklovou, mladičkými hvězdami reprezentace ČR
Eva Nývltová-Vrabcová, sportovkyně Trutnova první čtvrtiny 21. století Trenér Láďa Šlofar s reprezentantem
TEXT: PETR SOCHA
Ski Mojo: když pružiny
První exoskelet
navržený pro lyžování
makají za vás
Za Ski Mojo stojí britský vynálezce Martin Hannaford. Sám popisuje, že impulsem k jeho vývoji byly vlastní limity na sněhu a představa „mechanických nohou“, které by část zátěže převzaly. Ostatně, asi každý lyžař zná pálení stehen a pro mnoho z nás je to obtěžující denní chleba… Následovaly roky prototypování a ladění pružinové soustavy, aby pomáhala v klíčové fázi
Ski Mojo je mechanický exoskelet pro sjezdové lyžování: lehká soustava pružin a pák, která se upíná na stehna a lýtka a přes rozhraní k lyžařské botě, přebírá kus práce lyžaře.
Cíl je prostý — odlehčit kvadricepsy a kolena, oddálit únavu, a tím prodloužit čas na svahu v plném jízdním tempu. Je to výkřik do prázdna, nebo pomůcka, která prosvětlí náš lyžařský život?
zatížení v oblouku, a přitom nepřekážela v jemné práci kotníků a kolen. Z vytouženého snu se postupně stávala realita a vznikala komunita stovek až tisíců uživatelů – firma uvádí desítky tisíc spokojených majitelů. Ski Mojo se dnes nabízí jako již praxí a roky prověřený produkt, který ale jaksi ne všude prorazil do povědomí lyžařské společnosti – podobně jako u nás mám dojem, že ho znají jen experti, a to vesměs z vyprávění nebo reklamy. Ostatně i proto nás zvědavost zavedla k tomu ho osobně otestovat a přinést nějaké ověřené zprávy pro naše čtenáře.
Exoskelet se prodává ve třech variantách odlišujících se tuhostí pružin (blue/silver/gold), které se volí podle hmotnosti a preferencí jezdce — aby podpora nebyla ani
slabá, ani příliš silná a taky aby soustava pružin pomáhala právě v silovém vrcholu, kdy nároky na stehenní svaly v oblouku rostou, dosahují vrcholu a opět pozvolna klesají.
Exoskelety obecně: od mýtu k nástroji
„Exoskelet“ dnes neznamená sci-fi brnění, ale širokou rodinu nositelných pomůcek — aktivních s motory a aktuátory, nebo pasivních (pružiny, elastické prvky). Slouží dvojímu účelu: zvýšení výkonu zdravých uživatelů a rehabilitaci či kompenzaci u lidí s poruchami (například chůze). Přehledové práce v biomechanice i robotice ukazují, že dobře navržené exoskelety umí měřit pohyb v reálném čase a vracet pomoc přesně v okamžiku, kdy ji tělo potřebuje.
Aktuátor je část mechatronické soustavy, která převádí informaci na technickou reakci, mechanickou energii. Je vlastně opakem senzoru, který snímá skutečnost a z ní vysílá informaci.
Průmysl, zdravotnictví, armáda
V průmyslu se prosadily hlavně zádové exosuity (pasivní i aktivní), které snižují zatížení při zvedání a manipulaci. Studie z roku 2024 v Nature Communications Engineering ukazuje, že lehký aktivní zádový exosuit dokáže snížit svalovou námahu zádových extenzorů při skladových úkonech – při podmínce, že se musí správně používat.
Aktivní lyžařský exoskelet
Elevate
Pneumaticky poháněný lyžařský exoskelet
Elevate od firmy Roam Robotics se dostal do výběru „Best Inventions“ časopisu TIME. Na rozdíl od Ski Mojo je to aktivní zařízení s aktuátory v batohu a pneumatickými hadicemi vedoucími k nohám – do budoucnosti se máme na co těšit.
Nejrychleji ale roste oblast rehabilitace. Například francouzský celotělní exoskelet Atalante pro pacienty po mrtvici a se zraněním míchy je považován za důležitý milník, kdy pacienti se mohou pohybovat bez berlí a s aktivní kontrolou kotníků. Také ozbrojené složky testují exoskelety už desítky let. Zaměřují se zejména na logistiku (nošení břemen) a dílčí zvýšení výkonu, ne až tolik na bojové obleky.
Exoskelety a sport
Sport je skvělá laboratoř — zátěž je vysoká, cíl jasný (rychlost, výdrž, kontrola) a zpětná vazba okamžitá. Mimo lyžování stojí za zmínku sofistikované „exosuity“ pro běh podporující kyčle a kolena, které měří vrcholné zatížení svalů a v tu chvíli dodávají impuls. Exoskelety mají dokonce své soutěže, které mají za cíl zejména ověřit techniku mimo laboratoř a tlačit obor k praktickým řešením.
Jak Ski Mojo funguje na těle
Ski Mojo je pasivní systém: žádné baterie, motory ani hadice. Pružiny (s volitelnou a nastavitelnou tuhostí) přebírají část axiálních sil v okamžiku, kdy lyžař přechází do zatížení v oblouku, a vrací ji při odlehčení. Díky tomu se šetří práce stehenních svalů, kterou pružiny převezmou.
Zásadní je správné nastavení výšky popruhů, délka táhla od boty a zejména tuhosti podle hmotnosti lyžaře — to rozhoduje,
DOBŘE NAVRŽENÉ EXOSKELETY UMÍ MĚŘIT POHYB V REÁLNÉM
ČASE A VRACET POMOC PŘESNĚ
V OKAMŽIKU, KDY JI TĚLO POTŘEBUJE.
ve které fázi zatížení začne systém pomáhat, jakou silou a kdy na konci oblouku skončí. Lehčí lyžaři obvykle preferují měkčí pružiny kvůli jejich citlivosti na začátku oblouku, těžší naopak potřebují tvrdší, aby zátěž unesly.
Výrobce argumentuje i stabilizací kolen a úlevou pro bedra a kyčle. To dává biomechanicky smysl, protože zatížení svalů se přenáší i do úponů a kloubů a řetězí se celým tělem.
Ski Mojo má režim off, kdy pružiny nenesou, třeba když nastupujete do lanovky, a režim aktivní jízdy. Přepíná se popotažením prvku u kloubu při současném propnutí mechanismu (nohy) – chce to maličko cvik, ale nic složitého to není.
Ski Mojo je na dnešní dobu jednoduchý exoskelet, kde pracuje mechanika místo elektroniky. Podobný minimalismus (pasivní pružiny, elastické členy) se osvědčuje díky nízké hmotnosti, rozumné ceně a snadné údržbě – Ski Mojo jednou nastavíte na svoji postavu a pak už nemusíte nic řešit.
FOTO: SKI MOJO
FOTO: SKI MOJO
FOTO:
Honza Hudec si coby vrcholový sportovec prošel nejrůznějšími zdravotními trablemi a na jeho těle je to znát. Ski Mojo mu však umožňuje jezdit tak, jak vidíte
Netřeba s lyžováním skončit. Nikdy. Vyzkoušejte to!
Petr Socha, autor recenze
Ski Mojo na vlastní nohy
Spásná externí síla
Výrazná úleva pro stehna a překvapivě lepší styl. Zde jsou mé osobní poznatky z prvního testování Ski Mojo.
Ski Mojo jsme testovali na konci sezóny v Söldenu. Pozval nás k tomu Jan Hudec, který produkt pro český trh zastupuje – ano, je to ten držitel olympijského bronzu ve sjezdu, tehdy ještě v barvách Kanady. Chvilku trvalo, než jsme tu věcičku správně nastavili, pak jsme si vyzkoušeli dřepy bez lyží – a hle, člověk skáče snadno skoro jako Maxipes Fík na svých slavných pružinách. Ale pojďme na kopec…
První jízda – nový svět Úvod asi bude vždy lehce rozpačitý: Ski Mojo člověka citelně ovlivňuje – „spoluovládá“ jízdu a tělo si to musí přebrat. Mně trvalo zhruba dvě až tři stovky metrů, než jsem si zvykl a přestal řešit, že do mého pohybu vstupuje nějaký vnější prvek. Velmi brzy jsem se tomu podvolil, začalo mě to pomalu bavit, až mě to zanedlouho dokonce nadchlo.
První jízdy pocitově evokovaly trenažér nebo snad virtuální realitu: rychlosti i síly jako by byly
„odfiltrované“, vzdálené a mě se netýkající. Chvílemi jsem se obával, jestli jízdu nevnímám příliš zpomaleně, a nečekaně zmírněné síly v obloucích nechápal. Tenhle dojem se ale po krátké adaptaci usadil a mohla začít radostná práce – řezání oblouků v solidním tempu a s dobrým pocitem kontroly – a hlavně to vše bez potřeby stavět kvůli odpočinku.
Postavení, symetrie, rytmus Když se člověk s exoskeletem
nepere, ale spolupracuje, může se zlepšit i jeho lyžařská technika. Ski Mojo mě osobně narovnalo do lepšího frontálnějšího postoje. Oblouky se staly symetričtějšími a snad i více rytmickými. Člověk totiž cítí jakýsi odpor nasazeného skeletu, a pokud se mu tlaky exoskeletu podaří vyrovnat, symetrizuje se. Bez nasazeného exoskeletu, jeho odporu pod hýžděmi, člověk nemá jak poznat, že je stranově vychýlený. A patrně nešlo jen o můj pocit:
lyžovali jsme ve skupině s lektory APUL, kteří záhy postřehli a komentovali, jak mi Ski Mojo opravilo styl. Subjektivně jsem měl i pocit, že jsem změnil i předo-zadní postoj – Ski Mojo mě porovnalo trochu víc dozadu, než jezdím obvykle. V praxi to ale pomohlo, jízda působila konstantně a harmoničtěji, bez změn a výkyvů, které (a i to jsem si uvědomil až kvůli Ski Mojo) jsem dřív využíval k ulehčení si námahy. Člověk sám nikdy nepozná, kde má slabé místo, sníženou pohyblivost, ochablý sval, prostě jede, jak mu tělo narostlo. Ski Mojo je taky jistý externí dohled. Mimo jiné také pomáhá člověka aktivně vytahovat ven z oblouku – jako by přidávalo jemný rebound do stehen, než zas plynule naváže další oblouk. Což je velmi zábavné!
30 % síly navíc
Systém jsem měl nastavený standardně na svoje kila a parametry, tedy s přípomocí kolem 30 % (jak tvrdil Honza). Na sněhu je to zpočátku zásadní rozdíl, cítíte jakési odlidštění, ale jak si tělo zvyklo a adoptovalo cizí element, začal jsem Ski Mojo vnímat jako přirozenou oporu. Rychlá, dlouhá, sportovní jízda, poctivě řezané oblouky, a přitom nohy netrpí. Zázrak!
Autor textu před první jízdou se Ski Mojo
FOTO: JAN HUDEC
Náš kolega a lyžařský lektor Ondra Novák sledován Honzou Hudcem. Ondra je za zimu 150 dní na sněhu a jako lektor lyžování se koncentruje na přesně vedené pohyby, které za ta léta dokonale zná. Ski Mojo vnímal tak, že ho spíš omezuje –z toho plyne, že cílovou skupinou jsou ti, kteří přípomoc vítají
Neznamenalo to, že jsem stehna necítil vůbec – cítil jsem práci svalů, ale ne do bolesti a ne tolik, aby mě to nutilo zastavit. Trasy, kde normálně dělám pauzy, šly jet zcela bez problémů v kuse. A poslední jízdu dne, kdy byl sníh nejhorší a únava nastřádaná, že prý dáme na jeden zátah – to byl nápad Honzy. Ok. Podobnou radost jsem nezažil snad ani zamlada:
Bez odfláknutých pasáží, včetně mírnější rovinky, jsem projížděl poctivě, stále z hrany na hranu oblouk za obloukem a takřka naplno. Až k lanovce, bez potřeby zbrzdit, zastavit, vydýchat se… Krátký návrat do reality
Když jsem Ski Mojo na jednu jízdu opět vypnul, přišel ostrý kontrast. Po nějakých osmi obloucích se ozvala stehna a jízda se rozkolísala. Uvědomil jsem si, jak jsem následný kus kopce „prolajdačil“ a neužil si to. Vedle sebe jsem měl dva pocity: se Ski Mojo plynulá, kontrolovaná jízda se silovou rezervou; bez
něj rozkolísaně, v obavě z rychlé únavy (když se objeví první bolest stehen, podvědomě myslím na to, že už musím brzy zastavit) a s menším obsahem radosti. Hned jsem to zas zapnul…
Dlouhá řada výhod. Fakt!
Ski Mojo, byť bych měl vystupovat jako střízlivý novinář, mě nadchlo. Přineslo mi skutečně novou úroveň radosti a zbavilo mě určité vrstvy nepříjemných lyžařských obav z nedostatku či rychlého úbytku tělesných sil. Zde je souhrn výhod tak, jak jsem je pociťoval: V klidu zvládnete naráz i dlouhé sjezdy do údolí a na rozbitém sněhu. Udržíte sportovní tempo i na kratších lyžích typu slalomky, které vyžadují intenzivní práci. Půlden radostného sportování na svahu se vám reálně protáhne na celý. Papírová pomoc je sice jen „třicet procent“, subjektivní dopad na lyžařskou výdrž mi ale přišel výrazně větší – klidně bych mluvil o 50 % lyžování navíc, tedy dvojnásobku lyžařské radosti.
Úsměvná vsuvka s automatickými lýtky
Když si po jízdě se Ski Mojo pružinu vypnete, lýtka začnou při chůzi vystřelovat nahoru. Tělo si navykne na externí síly a po odepnutí přípomoci si zase musí zvyknout na stav původní – trvá to pár kroků a působí to komicky. Zároveň je to jednoduchá ukázka, jak se s exoskeletem rychle sžijete a jak si mozek přepíše mapu sil a práce s nimi.
Kdy Ski Mojo exceluje
Sportovní jízda a slalomka – když chcete řezat oblouky déle a poctivě, ne je švindlovat
Dlouhý sjezd do údolí i v těžkém sněhu – nemusíte zastavovat, odlehčovat a šidit jízdu Začátky sezóny – když vylezete po měsících z kanceláře na kopec a svaly nejsou připravené. Po zranění – postupný návrat do zátěže Odlišně lyžující páry – když je jeden z dvojice výrazně výkonnější, Ski Mojo může srovnat krok a umožnit společné lyžování Senioři – úspora sil a zatížení kloubů = víc radosti z delšího dne na sněhu Pro všechny, kdo chtějí vylepšit svůj styl nebo se efektivně naučit moderní techniku. Honza Hudec: „Dlouho jsem učil lyžovat manželku a moc se to nedařilo. Když pak dostala Ski Mojo, tělo se jí srovnalo a jela nejen lehčeji, ale i lépe technicky – pochopila najednou ty pohybové principy. A patrně ji to začalo i bavit…“
Nevýhody a omezení Ski Mojo
Ski Mojo nefunguje všude. Je to pomocník, který potřebuje rytmus a plynulost, pravidelnou sinusoidu zatížení–odlehčení, přechod hrana–hrana, oblouk–oblouk. Velmi pomůže při carvingu, kdy se zatěžují obě nohy paralelně. V atypických režimech s potřebou rychlých změn a reakcí (moguls), odlišné práce nohou nebo tam, kde je rozbitá rytmika, se s ním můžete trochu prát.
Je to další věc na sebe. Musíte si ji navléct, (byť jen poprvé) nastavit, trefit polohu a sílu, zapínat a vypínat. Na začátku je to proces navíc, ale když pak už funguje, je to snadné. Přesto musíte zařízení věnovat určitou péči.
Estetika: Ne každému se skelet přes kalhoty bude líbit. Dá se to řešit širšími nohavicemi, pod které lze exoskelet schovat.
Ski Mojo imperativ
Doporučení je jednoduché, ale zásadní: vyzkoušejte si to! Dejte tomu chvilku, nalaďte nastavení a pak posuďte, jestli je vám k něčemu. Může být náhoda, že právě mně osobně tohle zařízení tak sedlo, třeba proto, že mám nedostatek sil i nepřesnou techniku, že nelyžuji dostatečně často a poctivě a vůbec cíleně netrénuji. Věřím, že posílený lyžařský instruktor může mít dost sil a externí pomoc nepotřebuje.
Zajímavý je příměr s elektrokolem. Kdysi bylo odsuzováno, ale dnes už je všeobecně přijato. A leckdy preferováno i mezi sportovci, kterým třeba prodlouží horskou túru na dvojnásobek. Pokud uvítáte přípomoc elektromotoru při stoupání na biku, přesně obdobnou službu vám přinese i Ski Mojo (byť bez motoru). Pokud si to chcete vyšlapat jen za své, samozřejmě můžete a exoskelet nepotřebujete.
Mám ale za to, že nadšení rekreační lyžaři ho z veliké většiny ocení. Obzvlášť ti starší, co mají potíže s regenerací či nějaké tělesné neduhy jako bolest kloubů. Ski Mojo nejenže přidá svalovou sílu, ale také ochrání klouby a pomůže se stylem. Není to úplně levná věc, ale pokud ji rozpočtete do nákladů na skipas – a najedete třeba jen o třetinu víc – máte ji zanedlouho zpátky, výše uvedené benefity nepočítaje.
OSTRÉ, NEJOSTŘEJŠÍ,
I PŘEKVAPIVĚ LIDSKÉ
Sportovní lyže na sjezdovku 2025/26
Lyže na upravenou sjezdovku jsou v Evropě jasně nejprodávanější komoditou. Přestože dlouhodobě roste význam allmountainů a podobných hybridních modelů, které toho leckdy umí překvapivě mnoho, slalomky a obřačky – upravená tak, aby na nich mohli lyžovat běžní sportovní lyžaři – pořád vzbuzují největší pozornost a emoce. Výběr těch největších hitů z této kategorie v balení pro sezónu 2025/26 najdete na dalších 18 stranách.
Pokud máte dobrý kopec, není co řešit – štíhlé sjezdovkové lyže jsou tím nejlepším, po čemž můžete sáhnout. A dál záleží: Chcete jezdit rychle? Kratší, či delší oblouk? Pomalu, nebo rychle? Jen na hraně, nebo i smykem? Jste silový, velký, nebo drobný lyžař či lyžařka? Odpovědi na tyto otázky najdete právě ve výsledcích našich testů.
Hrana je alfa a omega!
Na vždycky se stane, že lyže v testu předvede právě to, do od ní očekáváme. Může být zařazena v katalogu hodně vysoko, a přesto může mít povahu beránčí. Může být naopak překvapivě sportovní, aniž by se tím navenek prsila. A pak může mít specifické charakterové vlastnosti, které vás třeba osloví, anebo taky ne. To už si ale musíte vylovit z námi předložených textů sami. A držíme palce, pokud hledáte, abyste našli!
Jen pozor, musíme připomínat. Chování lyže zásadně ovlivňuje brus jejich hran. Podle toho, jaké úhly hrany hran vám v servisu připraví, bude se odvíjet i charakter lyže. Proto vždy doporučujeme vybírat kvalitní servis, kde cítíte jistotu nejen v obsluhu, ale i ve strojový park – moderní automatické stroje brousí rutinně a přesně podle přání zákazníka. A co se týče námi testovaných lyží, ty mají buď tovární broušení, anebo je připravuje jednotně Prague Sport radiálním brusem na automatu Montana.
oblouk, slalomky a od nich odvozené modely
Univerzální lyže a lyže na delší oblouk
TEXT A FOTO: PETR SOCHA
Ski indikátor SNOW
Skier IQ neurčuje kvalitu lyže, ale její nároky na kvalitu lyžaře
Rychlost jízdy
NÍZKÁ RYCHLOST – VYSOKÁ RYCHLOST
Každá lyže – proto, aby fungovala optimálně – vyžaduje určitý jízdní režim, do kterého patří i rychlost. Na základě měření technologií Carv i subjektivních odhadů určujeme, jakou rychlost lyže potřebuje proto, aby se „probudila“ k optimální funkci.
Velikost skutečného oblouku
KRÁTKÝ OBLOUK – DLOUHÝ OBLOUK
Každá lyže má konstrukční rádius (R). Ten ale mívá odchylky od skutečně realizovatelného poloměru oblouku – například tvrdší lyže nezmenší rádius tolik jako lyže měkčí, skutečnou trajektorii ovlivňuje i geometrie lyže a samozřejmě délka. Graf určuje optimální rozsah poloměrů pro dané lyže.
Tělesné proporce lyže
LEHKÝ – TĚŽKÝ LYŽAŘ
Každá lyže interaguje na dynamickou zátěž, kterou na ni lyžař klade – a ta závisí také na hmotnosti a velikosti lyžaře. Zjednodušeně řečeno, těžký lyžař zatíží lyži významně vyššími silami než například drobná lyžařka. Oblast grafu určuje optimální hmotnostní interval lyžaře. Pozor, tato vlastnost se váže k testované délce (delší lyže bývá obvykle tvrdší a naopak).
terén/ rychlost
Typický
Pozn.
Terén/povrch sjezdovky LED – PEVNÝ SNÍH – MĚKKÝ SNÍH Určuje, do jakého sněhu a podmínek na sjezdovce se lyže hodí. Většina nezávodního lyžování se odehrává na urolbovaných sjezdovkách, umrzlá trať je jeden extrém, měkká kaše z rozježděného firnu druhý. Nový sníh napadaný sjezdovce je podobný měkkému sněhu, byť nutně není mokrý.
Skier IQ ZAČÁTEČNÍK AŽ EXPERT
Každý lyžař jezdí osobitým způsobem, což technologie Carv, kterou při testování využíváme, hodnotí jako ski IQ – viz tabulka níže. My u každé lyže stanovujeme přibližnou hodnotu IQ lyžaře, kterému bude lyže vyhovovat. Nejprve se tedy pokuste (sebekriticky) určit vlastní ski IQ, a podle něho vybírejte lyži.
Začátečník Mírně pokročilý Středně pokročilý Pokročilý Vysoce pokročilý Expert
Pluh/polopluh, nestálé přehraňování, nízká rychlost, potíže s rytmem a držením hran.
Zelené–lehké modré sjezdovky, velmi nízké tempo.
*Carv cílí hlavně na úrovně od ~100 výše; IQ pod 100 se objevuje spíše u úplných začátků.
Základní paralelní oblouk na modré, jistější kontrola rychlosti, občas smýkaný oblouk na červené.
Modré, opatrně červené; klidné–střední tempo.
Začíná fungovat plynulejší přenos váhy a hrany.
Plynulé paralelní oblouky na modré/ červené, začínající carving, lepší timing.
Modré a většina červených; střední tempo.
Roste podobnost hranění L/P a stabilita v těžišti.
Konzistentní paralelní oblouk, náznaky čistého carvingu na modré, jistota na červené. Čistý carving na červené, práce s tlakem a rytmem, stabilní postoj, menší drift.
Modré/červené; střední až vyšší tempo.
Zlepšuje se tlak do lyží a čistota vedení.
Vysoké úhly hran, čistý carving i na prudších pasážích, variabilita rádiusu (krátký/dlouhý).
Červené, občas černé; vyšší tempo. Červené/černé; vysoké tempo.
Vyrovnanost mezi vnitřní/vnější, solidní uhly zahranění.
Velmi vysoká podobnost hranění a stálá pozice těžiště.
Instruktor a závodně zkušený
Precizní tlak a timing, konzistence v různých sněhových podmínkách, vyšší rychlosti bez ztráty kvality oblouku.
Černé a proměnlivé sněhy; velmi vysoké tempo.
Profesionálové různého druhu
Rozdíl proti loňské verzi je díky přidanému karbonu velmi znatelný. Naladění pro široké spektrum pokročilých jezdců ale zůstává!
Ondřej Novák, autor recenze
Atomic Redster S9 Slalomka pro lidi
„Slalomka je pro běžné lyžování ta nejhorší volba. Podobně, jako byste si vzali speciální lyže na sjezd nebo super-G,“ píšu už několik let, kde se dá. Ale paušalizovat se nevyplácí. Vyplácí se testovat, protože pak možná nečekaně narazíte na slalomky, které vám mohou být dobrými a docela univerzálními společnicemi skoro na celý den. Jako nové Atomic Redster S9.
Ke klasické červené se letos nenápadně prodírá odstín růžové, kterou příští rok najdeme i na ikonických závodních botách Redster stejně jako na všem, co se u Atomicu závodění alespoň přiblížilo. Tady je prostě znát podpis Lucase Braathena, který nové slalomky pomáhal při své závodní pauze vyvíjet. Pro
konzervativce to bude šok, pro milovníky designu a liberály to bude naopak sympatické plus. Ale barva nejede. To nejdůležitější se skrývá pod „top sheetem“ a letos navíc s nejednou novinkou. Ta první se jmenuje Carbon Boost a jedná se o vrstvu karbonu vloženou podélně do konstrukce lyže. Má za úkol lépe přenášet impulsy od lyžaře, ale hlavně zajišťuje dynamický, ale plynulý rebound na konci oblouku. Ta druhá je nový Revoshock S. Technologie je letos vyříznuta do konstrukce lyže laserem, je v přímém kontaktu s titanalovou vrstvou a ještě lépe tlumí vibrace dřevěného jádra z jasanu a topolu, které má stoprocentní camber bez jakéhokoliv rockeru a navíc dvě titanalové vrstvy. V nabídce jsou samozřejmě opět i měkčí verze S8 bez Carbon Boostu a S7, u kterých chybí i Revoshock.
Jaké jsou a pro koho?
Nebudeme si nic nalhávat. Je to poctivá slalomka, ale od ostré závodní verze se stále liší nejen konstrukcí a tvarem, ale také použitou deskou pod vázání, která ze závodních verzí dělá často náčiní opravdu jen pro experty. S9 je naladěna pro lidi. Zachovává si svůj slalomkový charakter, je velmi živá a dynamická, ale dá se udržet na uzdě i s technikou,
než si vůbec stihnete rozmyslet, kde a jak uděláte první oblouk. Zabere bez jakéhokoliv zaváhání a během další vteřiny už je čas na další oblouk. Užší střed 68 mm podporuje rychlé reakce a přehranění a technologie Carbon Boost, ve srovnání s modelem z loňského roku, dává lyžím velmi dynamický projev. Ale jak komu. Pro lehké jezdce a děvčata je lyže velmi dynamická, pro těžší váhové kategorie je velmi snadno ovladatelná a agilní. Kromě krátkých poloměrů solidně zvládne i střední oblouky kolem 15 metrů, byť jízda přes její poloměr není to, co bychom od ní měli očekávat. Testéři ji hodnotí přesně podle svých dovedností a hmotností. Expertům přijde snadno ovladatelná, zábavná a živá, dobrým technikům přesně sedí, průměrní lyžaři ji hodnotí jako spíše náročnou, ale slalomka, ať už jakákoliv, prostě náročná je. Atomic S9 bude prostě sedět těm, kteří chtějí slalomku, vědí, co od ní očekávat a že to není úplně zadarmo. Byť konkrétně tato uspokojí mnohem širší spektrum pokročilých lyžařů, než je u slalomek obvyklé. Živá, sportovní, a navíc perfektně vyla-
děná. A kdo chce nekompromisní výkon, může zvolit verzi S9 RS se závodní deskou, která naopak nic neodpustí.
Co říkají testéři?
„Živá dynamická lyže pro kratší oblouky a pevnou sjezdovku.“ (IQ 152) „Lyže je skvěle ovladatelná a agilní.“ (IQ 162) „Funguje, jak má. Prostě točivá komerční slalomka!“ (IQ 157) „Myslel jsem, že bude více kopat a působit více agresivně.“ (IQ 161)
Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd
VÝHODY
osvědčená a ještě lépe vyladěná klasika
nová technologie Carbon Boost přidává na dynamice oproti loňské verzi
snadno zahajují oblouky výborné na rovném a tvrdém povrchu
skvělý design (který ale nemusí oslovit každého)
BLIZZARD Stormbird 80 TI
Stormbird je známé jméno, letos nová série s označením „piste sport performance“ opět přidává další kvalitu – zejména dřevěné jádro Trueblend, které je znakem pro technologicky nejzralejší modely značky Blizzard. Konkrétně Stormbird 80 Ti je sportovní lyže, které by měl zvládnout i středně zkušený lyžař, pokročilým by pak měly sloužit jako spolehlivý nástroj pro celodenní klidnější sport.
Model 80 TI je druhým nejvýkonnějším
modelem řady, jádro Trueblend kombinuje s jednou titanalovou výztuhou (Stormbird 82 DTI má dvě, užší modely jsou měkčí). 2mm rocker má pomáhat s ovladatelností a technologie tlumení (vrstvy pryže na špičce a patě) vibrací poskytnout komfortní a klidnou jízdu ve středních obloucích i v rychlosti.
CO PROZRADIL TEST:
Široce univerzální lyže nabídne vše, co potřebuje běžný sportovní lyžař, který nehledá něco specifického. Zvládá různé poloměry oblouků, je velmi snadno ovladatelná a díky mírně širšímu středu vhodná pro odpolední podmínky. Působí příjemně vyváženě, chová se předvída-
telně. Bodovala i u vyspělých lyžařů-testérů/testérek: „Dělá přesně to, co chceš, a je to milé svezení, živé lyže pro radost a sportovní dovolenou.“ (IQ 147) „Byla jsem velmi mile překvapena zejména odpoledne.“ (IQ 146) „Neotřelý design, dobrá kombinace barev, ovladatelnost, jednoduchost, poslušnost.“ (IQ 151) „Umí všechno a jediným limitem je až rychlost. … Není to echt sportovec, spíš klidná síla, která vyniká na měkčím povrchu, ale klidně i na upraveném.“ (IQ 161)
ZÁVĚR:
Široce univerzální a příjemně vyladěná lyže pro středně až velmi pokročilé lyžaře, kteří hledají pohodlnou, tolerantní, ale přitom sportovní a jis-
Vavrda
tou lyži. Jezdí nejlépe na odměklé sjezdovce, ocení dobrou techniku a lebedí si ve středních rychlostech –limitem jsou jen led a enormní zatížení (vysoká rychlost/těžký lyžař), máte-li nad 90 kg, už sáhněte pro model DTI se dvěma titanaly. Tip pro všechny, kdo chtějí vlastnit jen jediný pár, který toho ale dokáže mnoho jak z hlediska jízdního režimu, tak terénu.
CENA S VÁZÁNÍM OD: 18 749 Kč
Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš
Blossom N°1 SL
Hodina těžkého tělocviku
Blossom Skis naši
čtenáři znají, ale zopakujme, že jde o italskou značku specializující se na malosériovou výrobu prémiových lyží. Opírá se o závodní dědictví a zkušenosti s konstrukcí
World Cup lyží, ale přenáší je i do přístupnějších, sportovních modelů pro náročné hobby lyžaře.
Numero Uno SL je nejtočivější model z kolekce
Numero Uno, určený pro technicky pokročilé až expertní lyžaře a krátký oblouk na upravené pistě. Model SL navazuje na závodní slalomové lyže, ale nese civilnější charakter – podle výrobce by měl zachovávat preciznost a dynamiku, zároveň být ovladatelnější a o něco tolerantnější než FIS slalomky.
Se závodními lyžemi je obdobná i konstrukce, klasický sendvič s dřevěným jádrem v kombinaci topol a buk. Je to už na první pohled poctivá lyže, navíc jsme ji v testu měli osazenou závodní
Tváří se jako katalogová slalomka, ale nenechte se zmást – je to nadupaná zbraň!
deskou WCR14, což byl další příslib výkonu. Námi testovaná délka 165 cm má parametry 123–67–104 a rádius 13,5 m.
Co prozradil test?
Každá slalomka je specifická už jen tím, že je slalomka. A čím blíže ke skutečně závodním modelům má, tím je obvykle jednoznačnější, radikálnější a náročnější. Často tedy při testování podobných lyží hledáme polohu mezi přátelskou slalomkou a radikální jednoúčelovou zbraní.
V případě Numero Uno SL jsme někde mezi a dost záleží na tom, kdo lyži sedlá. Prvním předpokladem je špičkový lyžař, ale i ti se dělili na dva tábory. Zaprvé ti drobnější: „Čekáš
tvrdou slalomku a díky závodní desce se dostaví mega hardcore tvrdá zbraň, která chce dost síly a přesnosti. Hodina tělocviku, dřina.“ (IQ 157) „Nečekal jsem takovou tuhost. Je to závodní stroj, a nikoliv katalogová lyže.“ Ovšem ne všichni testéři (špičkoví lyžaři) měli tak jednoznačné závěry. Možná, když se na lyži sveze mohutnější testér, může jeho komentář vypadat takto: „Lyže je poměrně hravá, středně tvrdá a hezky vrací energii, co do ní lyžař dává. Ve větší rychlosti spolehlivě drží a věřil jsem jí i ve středním oblouku. Vybral bych ji středně pokročilému lyžaři, který chce spíše výbojnější slalomku na rychlejší jízdu po hraně a je ochotný do toho šlapat.“ (IQ 159) „Lyže zatáčí skoro sama. Velmi tomu napomáhá i širší špička, chce jezdit jen a jen na hraně a točit a nedovolí smyk.“ (IQ 151) Pokud slalomka obecně přináší nějaké potěšení, je to mírně masochistická radost z intenzivní jízdy s vysokou frekvencí oblouků s krátkým, ale výrazným přetížením. Právě to, že jízda není zadarmo, je „benefit“, který ryze servíruje i tato lyže. N°1 SL navíc vyžaduje velmi sportovní až závodní styl. Člověka sveze i po konstrukčním rádiusu, ale pokud od ní chcete vracet energii, musíte investovat aktivitu. Zkrátit oblouk pod konstrukční rádius dokáže jen vyspělý lyžař, nejlépe na tvrdé pistě.
Pro koho a kam
Blossom N°1 SL je koncentrovaná dávka závodního slalomového charakteru, převedená do lyže pro civilní použití. S úzkým středem a agresivním poloměrem nabízí skvělou kontrolu při velmi krátkých obloucích a nejlépe na hodně tvrdém povrchu, kde se nejlépe projeví její potenciál. Je to specifická lyže pro technické jezdce, kteří chtějí slalomku s duší závodníka, ale v ručně vyráběném, elegantním stylu.
HLAVNÍ VLASTNOSTI téměř závodní slalomka vyžaduje obzvlášť aktivní vedení a dost síly nejtočivější lyže v řadách značky Blossom
Lukáš Vavrda, autor recenze
Blossom No. 1 RC
Hravost i stoický klid
Blossom Skis je malá, ale respektovaná italská značka, která vyrábí lyže v proslulé manufaktuře v oblasti Valtellina na severu
Itálie. Je známá pro kombinaci poctivého řemeslného zpracování, precizních materiálů i závodní DNA, protože za jejím vznikem samozřejmě rezonují, jak jinak, osobnosti spjaté s vrcholnými alpskými soutěžemi.
Modely Blossom obecně jsou vyráběny v menších počtech, čímž dostávají punc nevšedního zboží pro znalce. Do testů nám přistávají většinou velmi sportovní až závodní lyže, které v sobě nesou výrazný výkon v přístupnější formě.
Konkrétně testovaný model No.1 RC patří do řady Numero Uno, která je určena pro výkonné a sportovní lyžaře hledající špičkovou kvalitu a výkon bez nutných FIS parametrů. Jako všechny on-piste
modely značky stojí na klasické sendvičové konstrukci s dřevěným jádrem topol/ buk, v testované délce 176 cm má parametry 121–71–106.
Co prozradil test?
RC znamená Race Carve čili lyže na pomezí slalomky a obřačky –neměla by tedy být úzce specializovaná na krátké nebo dlouhé oblouky, ale jednoznačně patří na upravenou, pevnou a vodivou sjezdovku. Očekáváme nejlepší zážitek při volné, ale sportovně pojaté jízdě po hranách.
Právě jistota při jízdě na hranách a to, jak dobře drží
Seznamování je jen krátká první fáze. A hned pak přichází trvalá extáze.
Lukáš Vavrda, autor recenze
v oblouku, byly nejčastější společné ohlasy snad všech testérů. „Drží, vedou, ale ne přehnaně nekompromisně. Chápou, že na prvním místě má být lyžař a ne lyže.“ (IQ 147) Přesto většina testérů upozorňuje, že jistota neznamená nudu a lyže umí být i hravá, a poslušně jde dokonce i do kratšího oblouku – což předpokládá aktivní přístup jezdce a jeho jasný pokyn. Testéři s nižší mírou aktivity, rychlosti i technického umu už ale na lyži ne vždy stačili a někteří ji popsali jako „těžko ovladatelnou“. (IQ 122). Další dojmy: „Úžasná, harmonická, sportovní, nenechá člověka odpočinout. Rychlá lyže, která se ale nebrání a pod tlakem je schopna oblouky zkracovat, vrací energii v přesně nastavených dávkách. Zábavná a spolehlivá.“ (IQ 151) „Skvělá lyže, jistá si sama sebou v každé situaci, můžu se na ni spolehnout, má ráda rychlost, vyžaduje aktivitu…“ (IQ 152) „Lyže byla zejména v krátkém oblouku velmi hravá. Krásně držela a velmi dobře otáčela.“ (IQ 162) „Bál jsem se, že bude moc rigidní, ale naopak, je lidská, žene do
rychlého carvingu a člověk se při tom tetelí blahem. Fungovala by i jako jediná sjezdovková lyže.“ (IQ 151)
V souladu s očekáváním se nejlépe chová na pevné, upravené a široké sjezdovce, překvapivě ale fungovala i v rozměklém sněhu: „Na měkčím sněhu se chovala při krátkém oblouku snad ještě lépe.“ (IQ 160)
Kam a pro koho
Je to lyže pro znalé a náročné lyžaře, jednoznačně se ukázalo, že dobří lyžaři až experti ji adorovali až milovali. Vyžaduje aktivitu, techniku i rychlost, kdokoli, kdo výše uvedené podmínky splní, může očekávat slast. Obzvlášť ve středním oblouku, kam je určená, poskytne jistotu a klidnou jízdu i ve vyšších rychlostech, a zároveň překvapivou hravost i v kratším oblouku. A dokonce i na odpolední měkčí sjezdovce. Naopak, kdo sám sebe přecení, může narazit – není to lyže pro masy, ale pro vyspělé carvingové požitkáře.
HLAVNÍ VLASTNOSTI jistá a stabilní lyže exceluje pod dobrými lyžaři a ve vyšších rychlostech pozor na přecenění sama sebe (od IQ 145 výše)
Super
design, nové jádro
a vše pro život na hraně.
Lukáš Vavrda, autor recenze
Dynastar Speed 650
Dynamika na tvrdé tratě
Model Speed 650 je zcela novou nejvyšší a technologiemi nejnabitější lyží z řady „Speed on piste“. Je navržena pro náročné lyžaře hledající výkon, stabilitu a přesnost – nikoli už ale v závodní konfiguraci. Na první pohled zaujme poctivou stavbou i odvážným designem. Jak jezdí?
Nejprve se ale ještě vraťme ke katalogu. Do pozornosti dobrých lyžařů se totiž z kolekce Dynastar dostávají zejména modely Speed Race, které také obvykle testujeme a vnímáme je tak trochu jako etalon značky. Série Speed on piste leží o patro níž a oslovuje tedy i o patro níž ubytovanou klientelu – cílí na sjezdovku, technicky přesné lyžování, ale ne nutně závodním tempem. Testovaný model Speed 650 je frontmenem této kategorie, nejsportovnější, nejvíce reaktivní, vyladěný pro technicky vyspělé lyžaře, kteří ale nemají ambice být nejrychlejší a nejagresivnější. Parametry a konstrukce lyže (střed 68 mm) predikuje rychlé
přehranění a přesnou ovladatelnost. Velkou novinkou v takřka celé kolekci Dynastar je letos nové jádro Hybrid Core 2.0, které kombinuje inovativně poskládané dřevo z lehkého topolu s tlumicím polyuretanem –dřevěné lamely jsou místo jednoho rafinovaně orientované do tří směrů: podélně, příčně i vertikálně. To má částečně nahradit skelná vlákna. Na jádro navazuje ve špičce i patě lehčí polyuretan (proto Hybrid Core), konstrukce obsahuje i dvě titanalové vrstvy, přičemž ta nad skluznicí je profilovaná do U (její okraje jsou o cca 45° zdviženy). Cílem nového přístupu je snížit objem použitého materiálu i ekologický dopad. A samozřejmě ještě zlepšit odezvu lyže.
Co prozradil test?
Lyže je na první dojem mimořádně
miku točivé, přesné lyže. Poctivá konstrukce stojí i za tím, že Speed 650 není nijak záludný. Snadno jej zkrotí i technicky vybavené dámy a junioři, kteří se s ní snadno poskládají do krátkého oblouku.
Nejčastější pozitivní hodnocení v našem testu vyjadřovali drobnější testéři, kterým sedla jediná testovaná délka, kterou jsme měli k dispozici (166 cm).
Ti silovější a větší už potřebovali delší verzi, obzvlášť ve vyšší rychlosti naráželi na limit podélné tuhosti: „Je zásadně měkčí, než jsem čekal.“ (IQ 151).
Pro koho a kam
poslušná, bleskově reagující a velmi snadno ovladatelná – tak ostatně nejčastěji formulovali začátek hodnocení vesměs všichni testéři. Má velmi silnou tendenci točit, což má několik důvodů: kratší délku, velmi štíhlý pas (67 mm), malý rádius (12 m) i nastavení podélné tuhosti – lyže se velmi ochotně ohýbá i pod lehkými lyžaři. Suma sumárum tak vybízí k delikátní slalomové jízdě, symetrickým obloukům na hranách, které lze snadno zvládat i v nižších rychlostech. Slušná torzní tuhost dokáže lyži udržet na hraně i na tvrdém kopci a umožňuje technicky přesnou jízdu. I lehcí lyžaři mohou od lyže získat skvělou zpětnou vazbu s přiměřeným reboundem, podobně ji ocení technicky vyspělí jedinci hledající slalomovou dyna-
Speed 650 je ojedinělá lyže –trochu mate, protože evokuje slalomku, ale je to spíš moderně koncipovaná sportovní univerzálka na tvrdou sjezdovku (v našem případě v krátkém provedení). I kvůli své délce sbírala pozitivní body zejména od drobných lyžařů a juniorů, ve verzi 174 či 182 cm to bude už o poznání ostřejší model, předpokládáme, že stále vysoce přesný a s vysokou mírou hravosti, dynamiky i výkonu. Varianta 166 cm pak může být skutečná trefa do černého pro subtilní somatotypy, jelikož podobně reaktivních a přesných lyží na trhu moc nenajdete.
HLAVNÍ VLASTNOSTI
velmi přesná a snadno ovladatelná výrazné krojení = krátký oblouk pro dobré lyžaře na tvrdou sjezdovku
S VÁZÁNÍM: 23 590 Kč
CENA
Tváří se přísně, ale to je jenom zdání.
Lukáš
Vavrda, autor recenze
Dynastar Speed Race
Závodní lyže pro každého
Model Speed Race je součástí sjezdové řady Speed, zaměřené na precizní a rychlou jízdu na upravených tratích. Podobně jako příbuzné modely, i náš testovaný dostal letos jádro Hybrid Core 2.0.
Nové jádro využívá inovativně tvarované topolové lamely orientované podélně, příčně i vertikálně (tedy ve třech směrech) a ve špičce i patě využívá polyuretan. Dvě titanalové vrstvy, nad a pod jádrem (ta spodní má profil U) lyži zpevňují, ale stále ji zachovávají lehkou. Taková konstrukce má zajistit dobré jízdní vlastnosti, ale nižší objem materiálu při výrobě, a tedy větší ohled na přírodu. Model Speed Race je určen především pro pokročilé sportovní lyžaře a lyžařky, kteří vyhledávají přesnou a rychlou reakci a jistotu při carvingu na tvrdém podkladu. Očekáváme rychlou, precizní a stabilní lyži, a protože i v designu odkazuje na závodní geny značky Dynastar, i nějaký ten závodní feeling.
Všestranná a přesná
Model Dynastar Speed Race si během testování vysloužil pozitivní reakce zejména díky své
všestrannosti, jistotě v oblouku a sportovnímu, přesto citlivému charakteru. Testéři ocenili výbornou stabilitu lyže a jisté vedení i ve vyšších rychlostech. Zaujala nejen v krátkém, což bylo už kvůli přídomku SL očekávatelné, ale překvapivě i v delším oblouku – dobře reagovala, a přitom se nebála reboundu v závěru oblouku. Jeden z testérů doslova napsal, že „vystřeluje z oblouku tak, jak to mám rád.“ (IQ 152)
A další komentáře: „Tak ty mě hodně bavily. Hravé. Univerzální co do délky oblouku i kondice sjezdovky. Snadno šly do slalomových oblouků, bezproblémově šel oblouk prodloužit. Zanechaly ve mně pocit jistoty, že mě nenechají ve štychu v žádné situaci.“ (IQ 147) „Není tak náročná, jak vypadá. Pro experty tedy s omezeným rychlostním limitem.“ (IQ 151)
Lyže se ukázala jako skvěle ovladatelná i v nižších rychlostech, nejlépe fungovala, pokud k ní lyžař přistoupil aktivně. Zároveň si rozumně poradila s odpoledním rozměklým terénem – což potvrzuje její přizpůsobivost a určitou univerzálnost. Pokud se objevily kritičtější poznámky, pak obzvlášť z úst těžších jezdců, kteří naráželi na nižší tuhost lyže – to je ale vlastnost spjatá s aktuální testovanou délkou, ti nejrychlejší využijí spíš verzi 182 cm, anebo mohou sáhnout do vyšších řad – dle preferencí Course nebo Omeglass.
Pro koho a kam
Příjemné sportovní lyže s širším využitím budou vhodné pro technicky zdatné lyžaře, kteří ocení jistotu na hraně a –dokonce i ti lehčí – živou odezvu dobře dimenzovaného jádra Hybrid Core 2.0. Jsou univerzální a přitom zábavné, tolerantní a nijak zbytečně náročné. Důkazem je, že téměř všichni testéři by je akceptovali jako svůj jediný pár pro lyžování na sjezdovce.
HLAVNÍ VLASTNOSTI
univerzální, ale přesná lyže pro sportovní, ale celodenní lyžování odlehčená konstrukce, snadné ovládání
sportovní jízda, různé poloměry závodní image
FISCHER RC4 LT
Fischer RC4 LT není horká novinka, ale už ověřený a oblíbený racecarver pro delší a střední oblouky na tvrdé sjezdovce. Do testu se dostal jako bestseller vyhledávaný kvůli svým jízdním vlastnostem i poměru cena/výkon. A také proto, že v portfoliu otestovaných lyží značky Fischer doposud chyběl.
Model RC4 LT vychází z oblíbených lyží RCS, které se ale pro letošní sezónu přeskupily: modely na delší oblouk dostaly jméno RC4 LT (long turn) a lyže s charakteristikou slalomky RC4 ST (short turn). Jak LT, tak ST mají klasickou sendvičovou stavbu s bočnicemi, bukovo-topolovým jádrem a titanalem (0.5/0.5). Od takové štíhlé lyže (112–68–100, R 16,5 m při délce 175 cm) se očekává přesnost a výborný grip.
CO PROZRADIL TEST: Především ti zkušenější testéři se závodními zkušenostmi oceňovali výbornou stabilitu a vedení v oblouku – lyže velmi dobře drží, chová se přirozeně a předvídatelně. LT však zvládla překvapivě široké spektrum oblouků – jak delší carvingové oblouky, tak i kratší a uzavřenější, a to
s relativně malým úsilím a bez záludností. RC4 LT oplývaly specifickou jízdní harmonií, příslibem bezpečí a jistoty, slušnou ovladatelností bez potřeby extrémní síly nebo rychlosti.
„Jsou výborně ovladatelné, mají přesně trefené těžiště a oblouky vyjíždí přesně tak, jak chci. Nevyžadují extrémní sílu ani rychlost, ale nevadí jim. Krásně vedou, nevibrují a nejsou nijak záludné.“ (IQ 144) Na lyže se sypaly všeobecné pochvaly od různých typů testérů, jediné, v čem se neshodli, byl design.
ZÁVĚR:
RC4 LT ocení pokročilí až velmi pokročilí lyžaři, kteří hledají přesné a harmonické lyže a dokážou je probudit dostatkem dynamiky a správně cílené energie. Poskytnou slušný výkon
FISCHER RC4 Noize ST
Top model v sortimentu značky Fischer s novou technologií Noize Control určenou pro kratší oblouky. Noize díky unikátní struktuře tlumí vibrace lyží při jízdě a letos je vedle RC4 Noize ST implementována do dalších čtyř sportovních modelů.
V řadě Noize najdeme kromě čistě závodní kolekce celkem 5 komerčních modelů – tyto ST pro krátký oblouk a LT pro dlouhý oblouk, obě buď se systémovou deskou Superflex, nebo se závodní M-Plate, a top univerzálku RC4 Noize s M-Plate. Modely Noize spojuje zcela nová konstrukce: nové masivní dřevěné jádro Solid Woodcore, titanal a specifická struktura na povrchu lyže, podle níž lyže poznáte na první pohled – laminát s kovovou drtí ve formě sítě má za úkol minimalizovat vibrace a umožnit co nejhladší jízdu.
My jsme testovali lyži RC4 Noize ST s deskou Superflex, u níž lze očekávat, že nejlépe bude umět krátké až střední oblouky při razantní až agresivní jízdě na dobře upravené, tvrdé sjezdovce.
CO PROZRADIL TEST:
Model překvapil rozsahem použití a získal nezvykle vysoké hodnocení v kolonce „klid“. Byť vychází ze slalomky a jeho primárním úkolem je krájet krátké oblouky, má i výrazný přesah do středních poloměrů. Skvělé výsledky má, i co se týče ovladatelnosti. „Výborně drží, a to i na čistém ledu“ a „zvládá i velmi rychlou jízdu“. Celkově testéři uváděli, že lyže přesně naplnila jejich očekávání: Ocení ji sportovní lyžaři, kteří mají rádi ostře řezané krátké oblouky o značné razanci a jezdí převážně na tvrdší pistě silně sportovním stylem. Oproti rigidní slalomce ale model ST dovolí i změnu na klidnější nebo méně točivý režim a, je-li třeba, dovolí lyžaři si i trošku odpočinout.
ZÁVĚR:
RC4 Noize ST je vhodnou volbou pro pokročilé lyžaře, kteří hledají
bez přehnaných nároků na fyzičku a uplatní se nejlépe na upravené, spíš tvrdší pistě. Model pro (i těžší) fajnšmekry toužící sportovně kroužit dynamické oblouky po hranách ve vyšších rychlostech, aniž by se báli ztráty kontroly. Skvělý poměr cena/ výkon.
CENA S VÁZÁNÍM: 18 490 Kč
umírněnou slalomku a s ní přesnost a preciznost v kratším až středním oblouku na tvrdém podkladu. Počítá se s dostatkem techniky, síly a dynamiky, která je pro maximální využití potenciálu těchto sportovních lyží potřeba, ačkoli v tomto případě lyže umí i ubrat. Na to, jak v katalogu zaujímají horní příčky, je překvapivě uřídí i slabší jezdec a v kontextu kategorie jsou nadstandardně tolerantní a poslušné.
CENA S VÁZÁNÍM: 24 490 Kč
Testováno
KÄSTLE RX9
Kästle RX9 je novinka, která v katalogu značky zakončuje řadu RX, je to tedy poslední sportovní ryze sjezdovková lyže. Byť vzhledem patří do RX, konstrukčně už míří na středně pokročilé a mírně sportovní lyžaře.
Semicap konstrukci přebírá od modelu RX11, ale využívá na rozdíl od ní jen jednu titanalovou výztuhu. Pod botou přináší univerzální sjezdovkovou šíři 72 mm, v testované délce 168 cm má R 16,2. Není to typická lyže pro naše testování, obvykle pod nohy našich vesměs expertních lyžařů míří modely sportovnějšího charakteru, nicméně i taková lyže má na trhu místo – a dokonce možná širší pole potenciálních zájemců, než mají top expertní lyže.
CO PROZRADIL TEST:
RX9 je lyže pro klidnou jízdu na upravené sjezdovce. Při běžném lyžování v nevysokých rychlostech se chová pohodově, obzvlášť ve fázi vedení oblouku. Titanal v jádru přidává jistotu na hraně v oblouku a přispívá k poměrně přesnému přenosu síly. Dobří a silovější lyžaři
KÄSTLE RX11
se také svezou, ale nesmí se rozvášnit –lyže pak naráží na rychlostní limit. V testu se proto lyže nejvíce osvědčily u juniorů a méně ambiciózních lyžařů a lyžařek. „Dobře ovladatelná na upravené sjezdovce, univerzálka na klidnou jízdu.“ (IQ 121, dospělý) „Skvěle se drží na upravené sjezdovce v obřákovém oblouku. Krátký oblouk mi moc nešel.“ (IQ 128, junior) „Nečekal jsem, že na rozježděné sjezdovce pojede tak rychle, nestíhal jsem:-)“ (IQ 134, junior) „Ze začátku jsem měl problém si na lyže zvyknout, ale později jsem jim přišel na kobylku a moc jsem si užil hlavně tvrdší upravenou sjezdovku.“ (IQ 128, junior)
ZÁVĚR:
RX9 je racionální volba pro pokročilé rekreační a pomalejší, sportovně naladěné lyžaře. Nejsou ideální pro úplné
začátečníky, vyžadují určitou základní dovednost i nějakou minimální rychlost, aby se daly ovládat. Lehčím lyžařům, lyžařkám a juniorům dovolí více, dokonce i slušnou variaci různě dlouhých oblouků. Pokud jezdíte rychle, sáhněte o jedno nebo klidně dvě patra výše po RX11, resp. RX12. A pokud zůstáváte na kopci až do odpoledne, využijete nejlépe allmountain, typicky MX74.
CENA S VÁZÁNÍM: 17 940 Kč
Kästle RX11 navazuje na závodní řadu RX12, ale konstrukčně je umírněnější – cílí na sportovní jízdu na upravené pistě a chce originálním způsobem oslovit milovníky krátkých i dlouhých oblouků. Jak?
Vtip je v konstelaci tvaru lyže v závislosti na délce. Kratší lyže (155, 160, 165 cm) jsou vysloveně slalomky s R mezi 11 a 12,7 m. Další v řadě, jen o tři centimetry delší 168 už má ale R 16,2 m, nejdelší 178 cm pak rovnou 18,3 m. Pod jedním jménem tedy najdete slalomku až obřačku. Konstrukce se drží osvědčeného receptu s dřevěným jádrem z buku a topolu a s dvojitým titanalem, ale s kratší bočnicí (semicap). Z vrcholných modelů naopak bere plný camber či grafitovou sintrovanou skluznici. Pro kompletnost doplňme i specifickou odlehčenou špičkou Hollowtech Race. My testovali nejkratší obřačku, tedy 168 cm s R 16,2 m.
CO PROZRADIL TEST:
Délka rozhoduje. 168 cm je na obřačku spíše málo, podobně většina našich testérů baží po rychlosti a agresivní jízdě,
přičemž délka bývá plus. Dveře do obřákového tempa se nám tedy jenom pootevřely. Měli jsme spíš co do činění s univerzálkou, která byla spíš než sportovní pohodová. Hbitá a přesná lyže se ráda nechala vodit po hraně, nabízela zábavné přehranění i slušnou jistotu držení na tvrdé sjezdovce. Přesto cílila spíše na lehčí jezdce, děvčata a juniory a ani těm se nezdála nikterak přehnaně náročná: „Působí lehce a měkce, dobře drží i v rozjetém nahrnutém sněhu.“ (IQ 118) „Nemám absolutně co vytknout. Spolehlivá, klidná, hezky drží, funguje i v odpoledních muldách.“ „Dobře drží stopu, točení vyžaduje energii, nechce moc do smyku.“ (IQ 143)
ZÁVĚR:
RX11 je čistě sjezdovkový nástroj pro pokročilé lyžaře, kteří preferují ryzí carving a upravené tratě. V délce
168 cm umí vše kolem středního oblouku, počítáme, že o 10 cm delší lyže bude dost jiná (a samozřejmě ještě více odlišnější budou kratší SL modely). Ta námi testovaná se projevila jako tolerantní allmountain s určitými prvky sportovní lyže – jako například grip a preference hrany. Koncept proměnných vlastností v závislosti na délce je zajímavý, může ale mást méně edukované zákazníky.
CENA S VÁZÁNÍM: 20 390 Kč
Lusti Dual Radius Lusti na druhou
Každý už to ví, ale stejně to zopakuji.
Lusti jsou české, vyrábí se na okraji Krkonoš v Žacléři a název kdysi vznikl zkrácením jména zakladatele značky, Milana Luštince. Ten si v posledních letech dělá radost a postupně představuje limitovanou kolekci ML nesoucí kromě jména značky i jeho iniciály. Mezi „limitkami“ se většinou objevují jeho oblíbené modely, které redesignuje a přináší zpět ke svým zákazníkům.
LDual Radius
Solidní univerzálka na celý den. Limitovaná edice nejen do sbírky každého patriota Lusti!
Ondřej Novák, autor recenze
Jaké jsou a pro koho?
Dva poloměry zde opravdu plní svoji funkci. Zahájení je velmi snadné, špička působí velmi měkce a snadno se zařízne i bez větší snahy jezdce. Nástup do oblouku je spíše pomalejší, průběh oblouku a zejména pak výjezd je velmi klidný, bez přílišného a rušivého reboundu. Přesto se jedná o tužší lyže určené spíše pro zkušenější jezdce. Nechce se jí úplně do krátkého oblouku, ale střední a dlouhé poloměry zvládá snadno i v rychlejším tempu, byť na velké závodění to úplně není. Naši testéři ji hodnotili přesně podle svých dovedností. Pro rekreační lyžaře byla příliš náročná, pro některé experty zase příliš snadná. Ideální tedy bude pro jezdce mezi těmito dvěma skupinami. Pokročilí, zkušení, ale klidní lyžaři, kteří nejezdí pomalu, ale zároveň se nepouští do těch nejvyšších rychlostí. Jejímu univerzálnímu a klidnějšímu pojetí odpovídá i širší střed, díky kterému je lyže stabilní v horším terénu a v měkkém sněhu. Kdo chce agresivitu a tvrdou sjezdovku, sáhne po loňských ML White Cross. Kdo chce klid a celodenní univerzálku z limitované edice Lusti, budou pro něj Dual Radius to pravé ořechové.
Co říkají testéři?
a hezky stabilní.“ (IQ 144) „Lyže mi přišla docela zajímavá, na mou drobnou postavu byla na sněhu velmi stabilní, mohla jsem si dovolit jet rychleji.“ (IQ 162) „Jistá na hraně při delším oblouku, do krátkého se jí moc nechce. Má ráda rychlost, pro běžného lyžaře trošku náročnější.“ (IQ 152) „Velmi dobrá lyže, hlavně pro zkušenějšího lyžaře.“ (IQ 109)
Lusti ML Dual Radius vychází konstrukčně z modelu White Cross. Ten má celodřevěné jádro v kombinaci smrku a buku, dva titanaly po celé délce, antivibrační gumové pásky pro tlumení rozdílů v roztažnosti materiálů a kvalitní závodní skluznici. Zatímco White Cross mají 68 mm pod botou, novinka je rozšířena na celých 73 mm, a je proto mnohem univerzálnější i v rozbitém odpoledním nebo měkkém sněhu. Tím nejzajímavějším jsou ale dva poloměry oblouku. Ve špičce mají lyže 13,5 metru, což usnadňuje zahájení oblouku, v patě pak 16,8 metru pro plynulé a klidnější zakončení.
VÝHODY
oni jsme testovali první vlaštovky této kolekce. Slalomky ML Steel a univerzálky určené na tvrdý kopec pod označením ML White Cross. Obě mají základ v době před téměř 20 lety, ale prošly konstrukčními úpravami, dostaly nový tvar špičky, a hlavně povedený ojedinělý design. Byli jsme z nich nadšeni po všech stránkách a o to víc jsme se těšili na letošní novinku označenou ML Dual Radius. CENA S VÁZÁNÍM: 29 650 Kč
limitovaná kolekce s ojedinělým designem dvojitý rádius pro snadnější zahájení a klidný výjezd osvědčená a kvalitní konstrukce česká výroba velmi klidné a stabilní
LEHKÁ, SKLADNÁ A UDRŽITELNÁ
NORDICA Dobermann Multigara DC FDT
Dobermann Multigara DC FDT je osvědčená klasika stojící na špičce sjezdovkové kolekce značky. Vychází ze závodních „dobermannů“ a proti verzi Race používá měkčí desku a civilnější vázání. Cílí na ambiciózní sportovní jezdce a fajnšmekry, kteří chtějí závodní preciznost pro celodenní použití.
Konstrukce lyže je poctivá: plný camber, tradiční sendvič se dvěma vrstvami titanalu, ale specifickým dřevěným jádrem – je totiž dělené a proložené elastomerovou vložkou Pulse Core – , které je oceňováno pro své tlumicí schopnosti. Na první pohled tedy lyže pro znalé a experty.
CO PROZRADIL TEST:
Multigara je kliďas, ale aby se ukázala v plné parádě, potřebuje vedení a trochu rychlosti. Čím čistěji a důrazněji lyžař pracuje s hranou, tím víc ho odmění. Zaujme přesností a rychlým přehraněním, nejlépe funguje na tvrdém podkladu a ve středním až delším oblouku. K obřačkám nemá Multigara daleko, ale je přístupnější, zejména v nástupu do oblouku. Na testovaném modelu se odrazilo i civilnější broušení, které nám opět
dokázalo, jaký má potenciál proměnit lyži: „Příjemně tolerantní. Nebyla taková ta ‚zaříznu se a už nepustím‘, umožní si přismýknout, když se v příliš rychlém oblouku nebo v prudším sklonu třeba už necítíte komfortně.“ (IQ 147) „Nezáludná lyže nevyžadující extrémní sílu, mohla by být vhodná i pro lehčí lyžaře.“ „Čekal jsem, že nebude vůbec tolerantní. Že bude moc tvrdá, že budu mít problém si oblouk uzavřít, zkrátit. Ale bylo to v pohodě a super.“ (IQ 145)
Dlužno dodat, že tolerantní brus se nelíbil všem. Co ale všichni jednotně ocenili, byl přesný přenos síly, plynulý průhyb bez kmitání a obecně minimum slepých míst. V podstatě jednotný byl i názor, že jde o nástroj, který vyžaduje aktivního pilota, a že potenciál lyže leží spíše v expertním lyžování.
NORDICA Spitfire DC 68
Řada Spitfire opouští závodní ambice rodiny Nordica ve prospěch každodenní carvingové radosti. S univerzálním multi-rádiusem a překvapivě štíhlým středem cílí na sportovní lyžaře, kteří chtějí přesnou a rychlou, ale celodenní sjezdovkovou lyži na upravenou sjezdovku.
Konstrukce napoví, že je to poctivá, ale ne příliš tuhá lyže: jádro Energy Double Core s elastomerem Pulse Core, plný camber i bočnice do jisté míry obhájí absenci titanalu. Šířka pod botou 68 mm napovídá, že to bude ostrá a hbitá lyže, my ji testovali v délce 170 cm a R 15 m.
CO PROZRADIL TEST: Člověk by si kvůli pozici lyže v katalogu mohl myslet, že to už bude malinko nuda, ale zdaleka to není pravda. Je to pořád překvapivě přesná a klidná lyže, která funguje parádně při jediné splněné podmínce – pokud není přetížena. 68mm pas jí dává rychlé přehranění, multirádius zase poměrně široké rozpětí jízdních stylů. Snad i elastomerová vložka přispívá k tomu, že Spitfire
je klidný i na tvrdém manšestru. Však si poslechněme naše testéry, pozitivní byli zejména ti drobnější: „Fajnová, hbitá a poměrně snadně ovladatelná lyže, lehčí lyžař si na ní může i parádně zasportovat. Úzký střed je zábavný, poskytuje bleskové přehranění, načež se lyže snadno prohne tak, jak to lyžař chce. A na konci oblouku si můžete pohrávat s reboundem – radost a zábava.“ (IQ 151) „Měkčí lyže, lehce ovladatelná, hravá.“ (IQ 138) Velmi sedla i juniorům: „Precizně drží ve středním i delším oblouku...“ (IQ 128) A ani robustnější lyžaři se neurazili a přečetli ji podobně: „Nenáročná, až téměř ‚dámská‘ lyže. (Přesto) dělá to, co se od ní chce.“ (IQ 147) „Nečekal jsem, že bude tak měkká. Což je příjemné na pohodovou jízdu, ale pod tlak ji nedostanu.“ (IQ 146)
ZÁVĚR:
Lyže pro technicky vyspělé a fyzicky připravené lyžaře, kteří tráví dny na upravených sjezdovkách a hledají precizní náčiní na sportovní tempo od středních po delší oblouky. Sedne výborným lyžařům, bývalým závodníkům a všem, kdo preferují tvrdý podklad i trochu závodní DNA.
CENA S VÁZÁNÍM OD: 30 990 Kč
ZÁVĚR:
Nordica Spitfire DC 68 je sjezdovkový nástroj pro pokročilé, klidně i výborné lyžaře, kteří ale nemají více než 75 kg. Všem takovým a lehčím dává vytouženou možnost hrát si s reboundem, a tím se bavit a zlepšovat si techniku. Libuje si na dobře upravených tratích a dopřává precizní i klidnou jízdu po hraně v krátkých a středních obloucích. Skvělý tip pro opojný carving pro juniory, lehčí lyžaře a sportovní dívky.
CENA S VÁZÁNÍM OD: 19 990 Kč
Testováno týmem
SNOW, recenzi zpracoval
Rossignol Forza 70° TI (Konect)
Carver všeuměl
Řada Forza patří mezi moderní hybridní koncepty určené pro výborné lyžaře, ale do univerzálních sněhových podmínek.
Konkrétně testovaný model
Forza 70° TI (Konect) stojí na vrcholu řady a vedle odvážné šířky sází i na výrazné vykrojení.
V kontextu kolekce jde o nejtužší a nejpřesnější model pro experty.
e se jedná o expertní lyži, potvrzuje i sendvičová konstrukce s celodřevěným jádrem z topolu, plný titanal a karbonová výztuha, poctivé bočnice a klasický camber. K tomu ale Forza přidává rocker ve špičce a na délku 173 cm poměrně výrazné krojení 14 m (134–77–110 mm). Nabízí se spíše rychlejší (delší) délky (163, 173, 181 cm) dodávané s deskou Konect a vázáním SPX 14 GW.
Co prozradil test
Přestože máte pod sebou na poměry ranní sjezdovky širší lyži, už na tvrdém manšestru lyže zabírá okamžitě od špičky a ihned harmonicky spolupracuje na pokračování oblouku. Extatický moment přichází v centrální fázi oblouku, kdy je lyže bezpečně zaříznutá do podložky. Carving přímo miluje, čím větší náklon, tím lepší. I pře -
Závodní jistota pro všechny povrchy, která podrží i v hodně položeném oblouku.
chod hrana-hrana je překvapivě rychlý a nikterak nervózní, nutno podotknout, že svou šířku lyže zdárně maskuje a i ve vyšších rychlostech se chová vyloženě jistě bez tendence opouštět hranu nebo plavat. Jakmile podklad povolí, jezdec pocítí ještě větší jistotu –zcela optimální je pro ni mírně odměklá, ale rovná a přehledná sjezdovka umožňující rychlou sportovní jízdu se silnou odstředivkou v zavřených obloucích.
A ve chvílích, kdy sníh ještě více rozbředne působením tepla a lyžařů a užší sportovní modely přestávají stíhat, se projeví největší benefity konceptu –lyžujete dál a stejně naplno. Široká špička s mírným rockerem napomáhá i v rozbitých podmínkách ke snadnému nástupu do oblouku, poměrně tuhá lyže pak žehlí rozbitou trať s grácií a jistotou, čímž reálně prodlužuje lyžařský den. Na krátký smýkaný oblouk se sice zlomit nechá, ale dává najevo, že to má radši aspoň střední a po hraně.
A co na ni testéři? „Všestranná. Dynamická. Výkonná. Ráda rychlou jízdu, v rozbitém terénu nevyjímaje. Snadné zahájení oblouku, v něm neskutečně stabilní. Zábavné lyžování.“
(IQ 147) „Civilní ‚race-feeling‘ na celodenní ježdění: čistý vstup do oblouku a klid na hraně.“ (IQ 157)
„Chce jasné vedení a bere jenom hranu, pak se odmění stabilitou bez kopanců.“ (IQ 151)
Kam a pro koho
Forza 70° Ti (Konect) je celkem unikátní kousek napříč celým trhem. Doporučujeme ji expertům a ambiciózním pokročilým, kteří mají rádi sportovní tempo, čistou hranu a střední až delší oblouk na nejlépe, ale nejen upravené pistě. Patří k nejpřesnějším „all-mountain-carverům“ se závodním nádechem, které nevyžadují výhradně tvrdou sjezdovku – takže se hodí i dobrá fyzička, abyste na ní mohli využít skutečně celý lyžařský den.
HLAVNÍ VLASTNOSTI
výrazné vykrojení a široká špička i tělo pro hravou race jízdu stabilita ve vysoké rychlosti, klidná v oblouku
vysoký rozsah sněhových podmínek, v nichž lyže 100% funguje limity objeví jen ti nejrychlejší při velmi rychlé jízdě na velmi tvrdém povrchu
Petr Socha, autor recenze
Stöckli Laser SC Jedna jediná?
Pak asi právě tato.
Stöckli Laser SC
patří dlouhodobě k nejuniverzálnějším sjezdovkovým lyžím prémiové švýcarské značky. Čitelnost chování, kvalitní tlumení a možnost doladit charakter deskou a vázáním byly hlavní důvody toho, proč po tomto modelu sahají sportovněji ladění jezdci i techničtí fajnšmekři. Nová generace doznala jemných změn a podle výrobce lyži posouvá k ještě přesnějšímu výkonu. Co na to redakce?
Laser SC se vždy držel klasické konstrukce: je to sendvič se závodními bočnicemi a (novým) jádrem z buku a topolu a využívá mnohé špičkové technologie značky (Full Edge Contact – delší efektivní hrana, Flex Torsion Control – řízení torzní tuhosti špičky pro snazší zahájení oblouku nebo Size Optimized Construction, kdy je konstrukce lyže laděna specificky pro každou
délku zvlášť). Model 2026 dostal navíc odolnější povrch, což by mělo, společně se Solid Metal Edge, silnější hranou pro vyšší životnost a více servisních cyklů, podpořit celkovou životnost lyže. Novinka se vyrábí v pěti délkách 152–176 cm s krokem 6 cm, přičemž začíná na rádiusu 11,6 (152 cm) a končí na 16 m (176 cm). Přepracovaný je celý shape, základní rozměr lyže pod botou je 70 mm (dříve 72), štíhlejší než dříve je špička i patka. Naopak nadále platí, že si lyži můžete dotunit jednou z několika variant desek pod vázání – katalog nabízí konkrétně čtyři.
Můžeš ji vést, jak se ti zachce, ale také se jí plně oddat – nezradí. Petr Socha, autor recenze
Závěr
Co prozradil test
Užší pas je moderní, protože přináší lepší grip a rychlejší přechod z hrany na hranu – SC s přehraněním nemělo problém nikdy, ale proč ho v souladu s trendy ještě nevylepšit? Těžko dát ruku do ohně za to, jestli je nový koncept opravdu hbitější, změřit to nejde, pocitově se ale nová SC drží dobré tradice a pokračuje ve svém historickém poslání: splnit každému přesně takové přání, s jakým za ní přijde. Nestane se, že by se na ní musel nováček rozkoukávat a hledat strategie – kýžený pohyb lyže vysekne hned na první pokus, oblouk zahájí hned a bez protestů, vede jistě, krátce i dlouho, jak si to lyžař zrovna přeje. Při svižnějším tempu zůstává klidná a vůbec se nerozpakuje jet hodně přes svůj konstrukční rádius. V námi testované délce 170 cm dokázala fungovat jako slalomka i – snad díky tvrdší patě – jako skoro obřačka. Na bezhlavé GS rychlosti stavěná není, pro endorfinovou záplavu to ale stačí. Úžasně širokopásmová je i vzhledem k typu lyžaře: uspokojí experta, ale nepozlobí méně pokročilého. „Jistá, rychlá, spolehlivá, klidná… zkrátka fajn parťačka na upravené i lehce rozorané sjezdovky. (IQ 121) „Hravá, ale klidná; sportovní, ale pokojná. Ideální univerzální slalomka.“ (IQ 162) „V téhle délce toho umí mnohem víc, než by se čekalo. Pokud ji necháte jet, můžete se na ni plně spolehnout, dokonce i když povrch není ideální.“ (IQ 151)
Laser SC je i ve svém novém podání mimořádný sjezdovkový univerzál pro lyžaře se slušnou až výtečnou technikou, kteří chtějí tolerantní lyži, jež přitom umí naservírovat pestrou a živou sportovní jízdu po hraně od krátkého po střední oblouk. Nejvyšší potenciál využití nabízí zejména lehčím lyžařům, těžší mohou v delších a rychlých obloucích narážet na limit – tuto tezi ovšem může popřít tužší deska. Nadále platí, že sama o sobě je to jedna z nejuniverzálnějších lyží na trhu. A to do toho vůbec nepočítáme proměny, jež jí nabízejí čtyři varianty desek. Kdo rád lyžuje sportovně a vyžaduje variabilní jízdní režimy, s Laserem SC se nemůže splést.
HLAVNÍ VLASTNOSTI
mimořádně univerzální z hlediska jezdce a jízdních režimů rychlé přehranění, snadný nástup do oblouku, stabilita a slušné tlumení nejlepší jsou ve středním a kratším oblouku charakter lze měnit volbou desky
Komplexní služby pro lyžaře
prodej & servis & půjčovna | testcentrum & bootfitting
KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ
Specialista na lyžování s 20letou praxí
Autorizovaný prodejce značky Stöckli TESTCENTRUM – PŮJČOVNA – PRODEJ
STEREO SKIS Piste Carve AC S
Stereo Skis je horkou novinkou na českém trhu, norská značka zamřená na prémiové lyže. Ty jsou vyráběny v malých sériích a staví na top materiálech a konstrukci inspirované závodním prostředím. Model Piste Carve AC S je sportovní univerzál, v našem testu díky své délce a parametrům (166 cm/R 13) tíhnoucí spíše směrem k civilní slalomce.
Stereo spolupracuje s elitními sportovci a inženýry, vývoj modelu Piste Carve AC S probíhal ve spolupráci s Kjetilem André Aamodtem a Kili Weiblem. Cílem bylo vytvořit přesný, ale přístupný carvingový model pro pokročilé sportovní lyžaře. Sendvičová konstrukce s jádrem kombinuje tvrdý buk a lehký topol, titanalový plát pokrývá celou šířku lyže, použitá je závodní grafitová skluznice a hrany se závodním profilem.
CO PROZRADIL TEST:
U podobných lyží jsme vždy mile překvapeni, když narazíme na takovou, která vedle své základní role točit umí ještě něco dalšího. Jako právě tato. Testéři si zamilovali kombinaci rychlé odezvy, předvídatelnosti a plynulosti
– lyže působí jako promyšlený sportovní nástroj, který osloví nejen ty nejrychlejší, ale naopak i běžné sportovní jezdce. Značka Stereo letos vstupuje na český trh, možná i proto nikdo netušil, co od lyží čekat. Nakonec se ukázala jako velké a milé překvapení. Konkrétně tento model ocenili zejména sportovní jezdci a experti se zralou technikou, kteří chtějí výkon, ale ne rigidní slalomku. Piste Carve AC S umí přepnout do vícero režimů, nikomu nic nevnucují, poslouchají, jsou tolerantní a fungují dobře i pod lehčím lyžařem.
„Je extrémně hravá, nádherně točí a skvěle drží.“ (IQ 160) „Velmi příjemná a točivá lyže“ (IQ 143) „Úplně super, funguje jak při pomalejší, tak i dynamické jízdě.“ (IQ 160)
STEREO SKIS Race Carve Performance
Stereo podruhé. Nová norská značka v Česku nabídla do testu nejen lyži pro krátký, ale také pro dlouhý oblouk: Stereo Skis Race Carve Performance v délce 179 cm.
Lyže je určena pro pokročilé, až expertní lyžaře, kteří hledají přesnou, rychlou, ale přesto i trochu pohodovou společnici pro dlouhé hodiny volného lyžování. I v tomto modelu se dá předpokládat závodní DNA, i ji spoluvyvíjel olympijský vítěz Kjetil André Aamodt. Jádro kombinuje tvrdý buk a lehký topol, titanal je umístěn po celé ploše lyže, závodní skluznice a hrany dokazují vysokou materiálovou kvalitu a expertní zaměření lyže.
CO PROZRADIL TEST:
Stereo Skis svou přítomností letošní test velice obohatily. Více než polovina testérů, obzvlášť těch zkušenějších, by model Race Carve volila jako svou jedinou lyži, a to i přesto, že ji mnozí označili jako spíš náročnou – to svědčí o tom, že jízda na ní je tak zábavná, že stojí
za investici z vlastních energetických zásob. V hodnocení testérů se odrážela precizní stabilita a jistota v oblouku i ve vyšších rychlostech, okamžitá reaktivita a přesnost, ale i velká dávka dynamiky a reboundu: „Nekompromisní. Chce rychlost, sílu, neuhne, zařízne se a z kolejí už nesjede.“ (IQ 147) „Láska na první pohled pro sportovce a experty.“ (IQ 157) „Velmi pohodová v nájezdu, ale vysoce sportovní na středu a na konci oblouku.“ (IQ 158) Shoda panovala na tom, že nástup do oblouku je lehčí, ale celkový charakter jízdy je velmi sportovní. Nejlépe funguje na upravené tvrdé pistě a ve vyšší rychlosti, žádá si dobrou fyzičku a vyspělou techniku. Je to osobnost pro někoho až moc direktivní: „Někdy je až příliš svéhlavá a nutí lyžaře do toho, co chce ona. Pak stojí více sil ji zkrotit.“ (IQ 144)
ZÁVĚR:
Stereo Skis Piste Carve AC S je neokoukaná sportovní lyže pro kratší oblouky s velmi dobře vyladěnou odezvou, stabilitou i vysokým stupněm hravosti. Přinese dynamický carvingový zážitek bez přehnané jednostrannosti. Ideální pro ty, kdo hledají neotřelý styl, a přitom špičkovou výkonnost.
CENA S VÁZÁNÍM: 34 500 Kč
ZÁVĚR:
Stereo Skis RC P je špičková sportovní lyže s vysoce sportovním laděním. Nabízí nekompromisní záběr hrany, bleskové přehranění, výrazný rebound a velmi živý, sportovní projev. Je to nástroj pro technicky zdatné jezdce, kteří baží po dynamické, takřka závodní jízdě, ovšem v přístupnější a delikátnější formě.
CENA S VÁZÁNÍM: 44 900 Kč
Testováno
týmem
testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha
Testováno
týmem
testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha
Žádná komerční slalomka, ale tuhá a jednoznačně sportovní SL lyže.
Lukáš Vavrda, autor recenze
Van Deer SL
Echt slalomky pro experty
Značka Van Deer se specializuje na výrobu lyží s jasným zaměřením na výkon a závodní technologie přizpůsobené běžnému lyžaři. Za značkou s logem jelena ostatně stojí legendární závodník Marcel Hirscher. Jeho modely kombinují precizní zpracování, spolehlivost a radost z jízdy na svazích hlavně pro ty nejvíc zkušené a pokročilé lyžaře.
Model Van Deer SL je inspirován závodní řadou SL World Cup, takže lze očekávat poslušnější, ale stále výkonnostní slalomové lyže navržené pro běžné, každodenní užívání na sjezdovkách. K závodním kořenům se přidává praktické vázání FDT, zesílené hrany a odolný korundový svrchní plát, což má zajistit dlouhou životnost a odolnost. Model SL je benjamínkem řady Race, která přibližuje závodní technologie směrem k běžným lyžařům.
Lyže jako výzva
Z testu vyplývá, že jezdit na této lyži je trochu výzva. Nikdo z testérů lyži neoznačil jako snadnou, naopak většina, a to včetně velmi zkušených jezdců se Ski IQ nad 160, uváděla, že jízda na ní není pro každého:
„Tuhá slalomka, na kterou je potřeba tvrdá pista a ideálně dobrá technika a síla, případně i větší hmotnost.“ (IQ 162) „Opravdu ostrá lyže, která potřebuje i tvrdou a ideálně i prudkou sjezdovku.“ (IQ 160) „Nejlépe funguje při velmi dynamické jízdě, kdy na tvrdé pistě drží možná nejlépe z testovaných SL lyží.“ (IQ 158) „Ne každý ji prohne. Uplatní se na velmi tvrdých kopcích při sportovní až závodní jízdě. Tuhostí snese srovnání s FIS
modely, je jen pro experty a milovníky slalomového rytmu.“ (IQ 151)
Jde tedy rozhodně o lyži náročnou na techniku i sílu, avšak odměnou je perfektní stabilita a jistota i na tvrdém povrchu a ve vysoké rychlosti. Samozřejmě vyžaduje jen krátké oblouky, do kterých vysloveně nutí. Potřebuje silný impuls, v nízké rychlosti a při málo dynamické jízdě je nepoddajná a chová se přesně tak, jak od velmi (pro mnohé až příliš) sportovní lyže čekáme – nepustí z hrany, jede si svůj oblouk, který se těžko zkracuje, a ani zkušeným lyžařům neodpustí chvilkovou nepozornost – zkrátka vyžaduje plnou koncentraci a zcela aktivní vedení.
Pro koho?
Jednoznačně pro zkušené lyžaře, na tvrdou sjezdovku, klidně pro ty, kteří mají ambice závodit nebo se závodnímu stylu přibližovat. Jednoznačně pro ty, kdo chtějí přísnou slalomku a vědí, co to všechno znamená. Pro aktivní, dynamické, technicky vyspělé jezdce, kteří
dokážou tuhou lyži prohnout a aktivovat tak její potenciál. Velmi pravděpodobně poslouží jako pár lyží specializovaný na ranní jízdy, kdy je sjezdovka tuhá a upravená –i silný lyžař zřejmě po pár hodinách rád přesedlá na méně náročný model. Pro celodenní lyžování nabízí Van Deer SL řadu dalších modelů.
VÝHODY
tuhá, téměř závodní SL lyže stabilní ve vysoké rychlosti a na tvrdém podkladu hůř ovladatelná v malé rychlosti nebo na měkkém podkladu náročná na techniku a důslednost lyžaře v každém oblouku
VÖLKL Peregrine 72 Black
Řada Peregrine figuruje u značky Völkl teprve druhým rokem, když loni nahradila modely Deacon. Novinkou pro letošek je univerzálka na sjezdovku Peregrine 72 Black, sportovně laděná sjezdová lyže pro pokročilé až velmi zkušené lyžaře. Jak se nám líbila v délce 173 cm?
Už na první pohled se jedná o výkonný carvingový model využívající závodní technologie. V jádru lyže najdeme kombinaci tvrdého bukového a lehkého topolového dřeva, dvojitou vrstvu titanalu po celé délce lyže a technologii Tailored Carbon Tips – špičky zpevněné uhlíkovými vlákny, díky čemuž má být lyže citlivější na ovládání a zároveň lehčí. Tvar kombinuje trojitý rádius pro lepší ovladatelnost, reaktivitu v krátkých a stabilitu v dlouhých obloucích. Lyže je určena pokročilým až expertním lyžařům jako univerzálka na tvrdou sjezdovku a omezeně i do měkčího odpoledního sněhu.
CO PROZRADIL TEST:
Podobně jako loni její širší sestra, i letošní model zaujal velmi pozitivně. Více než polovina testérů by ji dokonce volila jako jedinou lyži. Za největší plusy považovali přesné vedení v oblouku: „Lyže dobře reaguje, zvládá jak kratší, tak delší oblouky po hraně s jistotou.“ (IQ 146) Zároveň je výborná v měnících se podmínkách od čerstvého po rozježděný sníh. Karbonová výztuha ve špičce účinně tlumí vibrace při rychlé jízdě přes nerovnosti. Ve vyšších rychlostech lyže působí jistě, její charakter je jasně sportovní. „Typický Völkl – výborně vedou v oblouku, dělají přesně, co chci, kratší i delší oblouky na hraně zvládají s jistotou...“ (IQ 152) Při pomalé jízdě stojí jejich ovládání více sil, zejména lehčí jezdce. „Vyžaduje zatlačení do podložky, pak se odmění!“ (IQ 109)
ZÁVĚR:
Völkl Peregrine 72 Black je precizní sportovní lyže s vyváženým poměrem výkonu a ovladatelnosti, využitelná i jako jediná lyže pro veškeré sjezdovkové lyžování. Je stabilní, přesná, dobře utlumená, nebojí se rychlosti a neztratí se ani v proměnlivých podmínkách. Hodí se i pro agresivnější a těžší lyžaře, vždy však spíše pro sportovní a technicky vyspělé lyžaře.
CENA S VÁZÁNÍM: 26 000 Kč
VÖLKL Racetiger SC Black
Völkl Racetiger SC je legendární zlidštěná slalomka, která vychází ze závodního SL modelu přítomného na trhu už přes padesát let! Univerzálnější Racetiger SC si za dlouhou dobu své existence vydobyl obdiv mimořádně širokého spektra lyžařů, ovšem ani jemu se evoluce nevyhýbá. I v sezóně 2025/26 se nabízí ve třech barevných variantách (černá, žlutá, bílá), přičemž my testovali tu první v délce 165 cm.
V jádru lyže se dnes nachází bukové a topolové dřevo, vrstva titanalu, nechybí moderní technologie Tailored Carbon Tips čili špičky jsou zpevněné uhlíkovými vlákny nebo mírný rocker na špičce. I přes zařazení v katalogu mezi závodní modely tato lyže osloví i méně ambiciózní lyžaře jako zábavná univerzálka na upravenou sjezdovku.
CO PROZRADIL TEST:
Černá varianta modelu SC se ukázala jako lyže v první řadě poslušná a tolerantní. A přesto z ní lze snadno vyždímat i sportovní výkon. Málokdy se stává, že lyže naplní očekávání protichůdných typů testérů, ale v případě Racetiger SC se tak stalo – chválili ho nejen pokročilí sportovci. Ovladatelnost tohoto modelu je totiž
fenomenálně snadná. Vypadá to zpočátku možná jako nuda, než ale lyže s přičiněním lyžaře zapne turbo. To se pak promění v šelmu – nebo dobře, v šelmičku – se kterou si náramně užijete. Pokud se nenecháte odradit její dobromyslností (mírný rocker špičky zatáčí na myšlenku) a uvěříte jí, zjistíte, že má daleký přesah za hranice krátkých oblouků a nízké rychlosti. I při razantní jízdě se chová vlídně a jednoduše, bez jakýchkoliv zákeřností nebo nástrah. „Skvěle jednoduchá, přesto sportovní, slalomka. A univerzální. Vysoký faktor zábavnosti, zajedeš na ní všechno a snadno – výborná jako učitelská lyže.“ (IQ 151) „Velmi příjemná a tolerantní.“ (IQ 152) A hodnocení začátečníka: „Trochu jsem se obávala, ale nakonec jsem z ní měla dobrý pocit.“ (IQ 102)
ZÁVĚR:
R: 13,1m(vtestu165cm)
Lyže se vzdáleným odkazem na slalomky, které jsou poslušné a tolerantní, jízda na nich není příliš náročná, ale přitom plnohodnotně zábavná. Dokáže bavit po celý den, hodí se na užší tratě českých hor i instruktorům pro klidné demonstrační jízdy. Těžší a rychlejší lyžaři, vy ale sáhněte pro model SL, RC nebo Peregrine.
CENA S VÁZÁNÍM OD: 21 580 Kč
SNOW DARK
KAŽDÝ VYHRÁVÁ SKIPAS
LYŽE ATOMIC LOSEM
Lyžařská přilba Smith Vantage 2 MIPS (a brýle Smith I/O MAG)
Přichází nový bestseller?
Americká značka Smith je proslulá jako top výrobce lyžařských doplňků zejména na severoamerickém kontinentu, byť se její sláva viditelně přelévá i do Evropy. Na trh letos přichází přilba Vantage 2 – největší novinka sezóny s ambicemi nahradit dosavadní bestseller USA, model Vantage. K tomu do setu jsme dostali top lyžařské brýle I/O MAG.
Smith je známý používáním technologie Koroyd – materiálu složeného dle principu včelích pláství, který má vysokou schopnost absorbovat energii při nárazu, a přitom poměrně nízkou hmotnost. U Vantage 2 jde o tzv. Full Koroyd®, který je součástí tříkomponentní hybridní konstrukce kombinující MIPS technologii na jedné a propracovanou skořepinu na straně druhé. Přilba skutečně působí poctivě, propracovaně a masivně. Na trhu najdete určitě mnoho lehčích při-
leb, pro Vantage 2 je ale hlavním parametrem maximální ochrana. 581 g (zvážili jsme / vel. M) tedy není v tomto ohledu nikterak obtěžující.
40 ventilačních otvorů
Technologicky je přilba už na první pohled mimořádně nabušená. Ventilaci zařizuje systém AirEvac™, jenž spolupracuje s brýlemi v odvodu vlhkosti, a velkorysých 40 ventilačních otvorů rozdělených na dvě zóny – obě se dají zvlášť regulovat, otevřít a uzavřít, a tak přizpůsobit
A další technologie v kostce: Stahování zajišťuje BOA® 360 fit systém helmy jednoduchým otočením. Kolečko je maličké, což je pěkné na pohled a malinko méně praktické na ovládání, naducané palčáky mohou být problém. Praktickými detaily jsou magnetická přezka Fidlock®, která je intuitivně ovladatelná v rukavicích, audio-kompatibilní náušníky (Snapfit SL2) nebo podšívka s antimikrobiálním efektem (Ionic+®).
Špičkově chrání a vypadá stylově. Co víc ještě můžeme
od přilby chtít?
Petr Socha, autor recenze
Padne (skoro) všem
Za zmínku zmínit fakt, že, kdo si přilbu (v patřičné velikosti) vyzkoušel, tomu seděla. Dokonce z toho byli testéři většinou až překvapeni. Její fit nutno hodnotit individuálně, ale i promyšlený a zralý vnitřní tvar přileb Smith přispívá k jejich oblíbenosti.
LYŽAŘSKÉ BRÝLE SMITH
I/O MAG
Brýle Smith I/O Mag stojí u vrcholu firemní kolekce a patří v současném sortimentu mezi ty nejvyspělejší. Smith je proslulý špičkovou optikou, sférické zorníky ChromaPop™ navíc poskytují širší rozsah výhledu.
Novinka pro lyžařky, dámské brýle Preview se zaobleným zorníkem pro rozšířený rozsah vidění. Helma na obrázku do setu je Smith Vida MIPS
Pro koho a kam?
Smith Vantage 2 je příkladem toho, jak má vypadat moderní lyžařská helma. Akcent klade na maximální ochranu, vysoký komfort a technologickou výbavu bez kompromisů. U odborných médií patří mezi nejlépe hodnocené helmy vůbec, i my se musíme k tomuto názoru přihlásit.
VÝHODY
skvělá bezpečnostní výbava: MIPS + Koroyd + hybridní konstrukce výtečné větrání, jednoduchá regulace, pohodlná manipulace zajímavé barevné varianty
NEVÝHODY
vyšší cena malé boa kolečko se hůř ovládá v rukavicích
odstředivá síla
Při lyžování často mluvíme o potřebě tlačit do lyží a bránit se odstředivé síle, která nás táhne ven z oblouku
TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK
SILNÝ JAK SILNICE!
Jak silní potřebujete být na lyžování? Jako silnice, nebo stačí trochu míň?
A myslíte se, že to dnes bude víc o kondici, nebo o fyzice?
Bude to tak trochu o obojím, a ještě o mnoha dalších souvislostech. Lehká sonda do fyziky nám trochu pomůže poodkrýt „jak to vlastně funguje“ a zasadí oblíbená tvrzení o odstředivé a dostředivé síle do lepšího kontextu. To, že na lyžování nepotřebujeme žádnou velkou sílu pro nějaké tlačení do lyží nebo do bot, už dávno není žádné tajemství. To, že se nedá sportovně lyžovat bez nějaké solidní kondice, už jste asi také časem zjistili. Ale vzpěrači být na lyžování rozhodně nemusíte. Fyzika dnes bude opět makat trochu za vás.
Sílu, nebo sílu?
Potřebujete pro lyžování víc síly, nebo potřebujete víc sil? Češtinářský oříšek můžeme rovnou přehodit fyzikáři a tělocvikáři, kteří se na něj budou dívat úplně z jiného úhlu
pohledu, než jsou jednotné a množné číslo. Ale hodit se nám budou rady od obou z nich. Pro lyžování totiž potřebujeme vytvořit sílu. Lépe řečeno – vytvořit podmínky pro to, aby nějaká síla vznikla a začala na nás jako na lyžaře působit. K vytvoření takových podmínek potřebujeme pohyb – musíme být tedy pohybově zdatní. A když taková síla vznikne, měli bychom se jí umět bránit, abychom její potenciál využili co nejlépe.
Dostředivá síla
… je ta, která nás otáčí. Pokud děláme zatáčky, naše lyže i s námi lyžaři jedou po kružnici. A dostředivá síla nás tlačí do jejího pomyslného středu, tedy nás vlastně otáčí. Abychom takovou sílu vytvořili, musíme lyže nastavit po směru našeho zamýšleného zatáčení. Jednoduše řečeno – zahranit.
Dostředivá síla působí přímo do našich lyží a v kombinaci s dalšími silami vytváří výslednou reakci od sněhu, která působí na celé naše tělo. Naším úkolem je pak vytvořit stejně velkou sílu proti, aby jejich vzájemné působení bylo vyrovnané. Vzhledem k tomu, že nejsilněji budeme proti reakční síle působit tam, kde jsme připevněni k lyžím, a reakční síla působí na jejich celou délku, tak je všude tam, kde proti nim nepůsobíme my, začne přetlačovat. Jednoduše – tam, kde se proti reakci od sněhu můžete přímo bránit, zůstávají lyže bez deformace, naopak tam, kde se bránit nemůžete, se ohýbají, tedy kromě zatáčení navíc zkracují svůj poloměr. Pamatujete, kolikrát jsme mluvili o tom, že je potřeba se zpevnit, v dolních končetinách i v trupu, jak být odolní a rezistentní?
Teď už víte proč.
Doopravdy se ale snažíme celé tělo vybalancovat proti reakci od sněhu a bráníme se setrvačnosti
Odstředivá síla … je síla fiktivní. Často o ní mluvíme, protože ji sami cítíme. V autě, na lyžích, na kole. Vždy, když jedeme do zatáčky, máme pocit, že nás z ní něco vytahuje. V lyžování vyplývá ze setrvačnosti našeho těla, respektive z tendence bránit se jakékoliv změně pohybu. Odstředivá síla, kterou cítíme, je reakcí na dostředivou sílu. Z našeho vlastního pohledu ji cítíme, což ji činí relevantní a skutečnou, z pohledu vnějšího pozorovatele však žádná odstředivá síla neexistuje. Síla, která opravdu otáčí naše lyže a s nimi i nás, je dostředivá. Pokud ji odstraníte, tzn. zrušíte zahranění lyží, zmizí s ní i pocit odstředivé síly a ke slovu přichází termín „setrvačnost“. Představit si to můžete snadno na řetízkovém kolotoči. Kdyby někdo uprostřed jeho otáčení přestřihl všechny řetízky, kam byste se sedačkou letěli? Pokud
Patnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o lyžování. Stejně jako v uplynulých 14 ročnících. Dojde na fyziku, na telemark i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat, nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz
DODAVATEL VYBAVENÍ
dostředivá síla
výslednáreakceodsněhu
by existovala odstředivá síla, museli byste letět zcela nepřirozeně od středu kružnice po přímce ven. Vy však máte nějakou setrvačnost a směr vašeho letu bude tedy úplně jiný.
Co s tím?
Po takové komplikované přednášce se vždy dere na jazyk jediná otázka: „Proč tohle všechno potřebuju vědět?“ Nepotřebujete, ale se základní znalostí toho, co se při lyžování opravdu děje, dokážete svoje tělo lépe používat. Pokud třeba víte, že nějaká síla od sněhu tlačí do vašich lyží, snažíte se svoje celé tělo nastavit a vybalancovat tak, abyste vytvořili stejně velkou „protisílu“ a ubránili se jí. Tím styčným bodem, kde se dvě takové síly potkají, jsou lyže a na ně se soustředíte. Bránit se odstředivé síle, kterou sice cítíte, ale v podstatě neexistuje, často vyvolá nejenom
jiné pohyby, ale i jiné pokyny od vnějšího pozorovatele. Třeba více se zalomit, tlačit zadek více ke svahu a podobně. Pokud ale víte, že existuje dostředivá síla, která spolu s dalšími vytváří reakci od sněhu, tlačí do lyží a vy své tělo proti ní co nejlépe nastavujete, rychle si začnete uvědomovat, že zalomení nebo zadek na svahu jsou jen důsledky takového nastavení. A vězte, že to co vznikne přirozeně, v důsledku vypadá na fotkách mnohem lépe než to, o co jsme se ze všech sil snažili. Používejte sílu, ne sílu.
Ondřej Novák
Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.
TEXT:
JAN SVOBODA
pro výkon i regeneraci SPÁNEK
Proč vám špatný spánek krade radost z lyžování? Jak s tím pomůže dech?
První den na svahu. Počasí přeje, přesto cítíte chlad a nedokážete udržet pozornost. I po několika jízdách máte dojem, že si s kopcem nerozumíte...
Problém není nutně v tom, jak dobře umíte lyžovat. Možná jste jen nespali tolik, kolik tělo potřebuje, a chyběl čas na regeneraci. Dobrá zpráva je, že mnoho z toho spraví vědomé dýchání, které máte stále s sebou.
Kvalitní spánek je nejefektivnější zkratka k lepšímu lyžování. Přináší jistotu do každé jízdy. Zlepšuje reakce, posiluje stabilitu, ladí termoregulaci a urychluje regeneraci, takže se na svahu cítíte jistěji a klidněji.
Mezi nejsilnější páky, jak spánek ovlivnit, patří něco, co máte vždy po ruce – váš dech. Ten funguje jako jednoduchý nástroj pro zklidnění i soustředění. Pomůže na lanovce, při čekání, večer před spaním i ráno po probuzení.
Když se dobře vyspíte
Když se vyspíte do sytosti, svah vás přivítá jinak. Jste v přítomnosti, nejedete na setrvačnost. Rytmus sedí od prvních oblouků a hrany si snadno najdou jistý kontakt se sněhem. Tělo se rychle zahřeje, síly neubývají hned po prvních jízdách a i odpoledne máte chuť si s kopcem hrát, jako by byl každý svah nová výzva. Vnímáte terén, hlava je
Jan Svoboda
Před dvěma lety mu lékaři řekli, že už se nepostaví na lyže. To se člověku, který se lyžováním třináct let živí, přijímá těžko. Honza se nepoddal. Na rozdrcenou patní kost – zranění, které se jen málokomu podaří úplně opravit – začal hledat vlastní recepty na internetu i v sobě samém. A dostal se z toho. Opět učí lyžovat, v létě v Austrálii v Mt. Buller a v zimě ve švýcarském Verbier. A k tomu o svých poznatcích píše. „Nikdy jsem moc neposlouchal názory ostatních a nevěřil jsem tomu, co mi kdo tvrdí. Proto i moje texty jsou jen o věcech, které mám sám dlouhodobě ověřené,“ upozorňuje.
klidná a po obědě přetrvává příjemná chuť dát si ještě jednu jízdu. Učení jde rychleji a včerejší poznatky zdárně aplikujete –nové pohyby si totiž mozek fixuje právě ve spánku. Dobrý spánek má prostě potenciál udělat z lyžování čirou radost. Znamená méně zbytečných pádů, více energie i jistoty v nohách a dobrý pocit z každé jízdy. Žádné drkotání zubů u lanovky ani malátnost po obědě.
Spánek je základní výbava lyžaře
Spánek je základní servis pro tělo i hlavu a je to čas, kdy se celý systém obnovuje a ladí. Během noci tělo opravuje tkáně, doplňuje zásoby energie a zklidňuje nervový systém. Nedostatek spánku naopak škodí: U lyžařů zvyšuje nervozitu a zhoršuje koordinaci, potažmo techniku. Zhoršuje se soustředění, čtení terénu a zpomalují reakce. Spánek je stejně důležitý jako technika, kondice, kvalitní lyže a helma, možná i důležitější.
Jak usnout s pomocí řízeného dýchání
Večer chceme ztišit nervový systém a převést tělo do klidu, abychom snáz usínali. Pomohou tři jednoduché kroky: prodloužený výdech, pobrukování (angl. humming) a tzv. dech moře.
Prodloužený výdech přepíná tělo do klidového režimu. Dýchejte nosem pomalu a nechte výdech o kousek delší než nádech, tím dáváte nervovému systému jasný signál k uklidnění.
Pobrukování znamená více nosního oxidu dusnatého (NO). Při výdechu si tiše zabručte „hmmm“, jako když ochutnáte skvělou čokoládu. Vibrace patří do nosu a tváří, ne do krku. Pobrukování krátce zvedne koncentraci oxidu dusnatého v nose až zhruba patnáctkrát, což často uvolní nos a zlepší pohodlí nosního dýchání před usnutím.
Dech moře je jemně šumivý výdech. Klidný nosní nádech i výdech doprovází velmi jemný šum v hrdle. Představte si, že si chcete vyčistit brýle a velmi potichu je zamlžíte výdechem. Cílem není tlačit vzduch, ale ukotvit pozornost a ztišit vnitřní dialog.
Dýchejte nosem, ne ústy!
Nos není jen trubka, ale multifunkční filtr s více než třiceti rolemi. Ohřívá, zvlhčuje a čistí vzduch, a tím šetří teplo i sliznice. Produkuje vlastní oxid dusnatý (NO), který v plicích rozšiřuje cévy a chytře rozděluje průtok krve, čímž usnadňuje výměnu plynů. Klidné nosní dýchání navíc uklidňuje nervový systém a ve spánku zlepšuje okysličení. Proto večer i na svahu dejte přednost nosu, dýchejte tiše a pomalu a držte výdech o něco delší.
DÝCHEJTE NOSEM
ZKUSTE SI TO!
Časování v kostce
Výdech na 6–8
Nádech na 4
Nejde o vteřiny, ale o poměr.
Výdech o něco delší než nádech Příklad rytmu 4 : 6–8
Poměr výdech/nádech držte tak, aby výdech byl o něco delší. Jako jednoduché vodítko poslouží rytmus: nádech na čtyři a výdech na šest až osm v klidném tempu. Pro samotné cvičení stačí několik minut, jakmile je cokoliv nepříjemné, zvolněte a vraťte se k menšímu rozsahu. Časování berte jako orientační nastavení, důležitý je především poměr a ne jednotlivé vteřiny. Nádech na čtyři a výdech na šest až osm je pouze orientační vodítko.
Cvičení: plynulá večerní metoda
Všechno veďte jemně a tiše.
1. Zpomalte a prodlužte výdech: dýchejte nosem a držte rytmus: nádech na čtyři a výdech na šest až osm.
2. Střídejte výdechy: jeden výdech pobrukování „hmmm“ a další dech moře jako při tichém zamlžení brýlí.
3. Po každém výdechu přidejte krátkou pauzu: dopřejte si příjemnou chvilku ticha.
4. Nechte cvičení přirozeně plynout: přestaňte počítat a pouze dýchejte klidně a potichu.
Nejčastější
chyby před spaním
Vyhněte se příliš hlubokému nebo hlučnému dýchání, protože zbytečně aktivuje tělo i hlavu. Nesnažte se o výkon, volte raději jemnost a plynulost. Nedýchejte ústy, protože vzduch rychle vysuší hrdlo i nos a snižuje pohodlí při dýchání.
První večer po příjezdu – rychlé zklidnění
Po příjezdu na hory bývá hlava rozjetá stresem z cesty a ze zařizování. Abyste se zklidnili, věnujte pár minut klidnému nosnímu dýchání s delším výdechem, přidejte několik pobrukování a krátkou chvilku dechu moře. Ztlumte světlo, krátce vyvětrejte a nastavte spíše chladnější pokoj – tím podpoříte přirozené usínání. Cílem je ztišit celý systém a usnout v klidu. Když to nepůjde hned, nevadí, tělo si zvyká na nové prostředí, proto dýchejte jemně a potichu a dopřejte si čas.
Ranní reset před svahem
Ráno je někdy jako za trest. Nohy nechtějí a musíte se přemlouvat. Před snídaní si sedněte na okraj postele, několikrát jemně protáhněte krční páteř a ramena a dopřejte si krátké nosní dýchání s delším výdechem. Tři až pět klidných cyklů pobrukování zjemní nos a zklidní hlavu, čímž ji nastaví na přítomnost –na svahu pak rychleji chytíte rytmus.
Abeceda na usnutí
Netlačte na pilu. Změňte polohu a na pár minut zpomalte nosní dech s delším výdechem. Poté několik pobrukování „hmmm“ a chvilku dechu moře. Po každém výdechu zařaďte krátkou a příjemnou pauzu. Nesnažte se spánek vynutit, zvolněte dech, ztište se a nechte usnutí přijít přirozeně.
Místo počítání si můžete potichu přeříkávat abecedu a zapojit všechny složky dechu i hlasu. Prodloužíte výdech, jemně zúžíte hrdlo a pokusíte se vyslovovat každé písmenko na jeden klidný výdech. A zní jako jemné čištění sklíček brýlí. B nechte měkké, jako když sedíte při západu slunce na pláži a posloucháte šum moře. H opět připomíná čištění brýlí. Když přijde na řadu M a N zavřete rty a pobrukujte. R můžete vynechat nebo zaměnit za S, u něj se snadno prodlužuje výdechová část, klidně ho zopakujte třikrát, často pomáhá nejvíc a může posloužit i místo písmen X, W nebo Z, která se do této techniky příliš nehodí.
Noční probuzení (WC, hluk, neklid)
Je normální se v noci probudit. Důležité je nezapnout hlavu. Po návratu do postele dýchejte několik minut klidně nosem a nechte výdech o něco delší než nádech. Poté zařaďte pár výdechů s tichým pobrukováním a několik výdechů ve stylu dechu moře. Po každém výdechu přidejte krátkou a příjemnou pauzu, aby se tělo snáze uvolnilo. Co zklidníte přes den, pomůže i v noci, proto se během dne několikrát vědomě vraťte k nosnímu dechu s delším výdechem a večerní usínání bude plynulejší.
Chrápání a dech
Chrápání vzniká ve chvíli, kdy rychlý a turbulentní proud vzduchu rozvibruje měkké tkáně v zúžených dýchacích cestách. Čím rychleji nasáváte vzduch, tím snáz se zvuk objeví. Cílem je ztišit proud a dýchat nosem s menším objemem a pomalejším nádechem.
Krátký test – zkuste teď:
1. Napodobte rychlý nádech ústy, zvuk chrápání se objeví snadno
2. Zavřete ústa, položte špičku jazyka za horní zuby a na patro a nadechujte se nosem tak pomalu, že nos sotva zaznamená proud vzduchu
3.
Zpomalujte nádech a zmenšujte objem. V určitém bodě zvuk zmizí, tichý nosní nádech prostě nedokáže chrápání způsobit
Pozn.: Je-li chrápání časté a hlasité nebo se objevují pauzy v dechu, řešte to s odborníkem, dechová cvičení jsou jen podpůrná.
Večerní alkohol a studené ráno: jak to nepřepálit
Alkohol zahřeje jen na chvíli. V noci ale zhoršuje hluboký spánek a rozhazuje termoregulaci, proto je ráno člověku často větší zima a hlava je na svahu pomalejší.
Prakticky:
Poslední skleničku si dejte nejpozději pár hodin před spaním
M ezi drinky zařazujte sklenici čisté vody
Vyhněte se těžkému jídlu těsně před spaním
Klidná noc znamená lehčí start do dne a jistější jízdu.
Jak přes den dýchat, aby se večer lépe spalo
Stačí několik krátkých chvil nosního dýchání s delším výdechem během dne, například na lanovce, při čekání nebo při chůzi ke sjezdovce. Tělo si tak drží klidnější rytmus a večer se snáze usíná. Položte dlaň pod dolní žebra a nechte dech klesnout níž, vyhněte se velkým nádechům a dýchejte jemně a tiše.
Spánková hygiena – rychlý večerní rituál
Ztlumte světlo a na minutu vyvětrejte
Odložte mobil a dopřejte si pár minut ticha
Lehněte si, uvolněte čelist a dýchejte nosem (výdech o něco delší)
Po každém výdechu krátká, příjemná pauza
Myslete na klid, ne na výkon. Spánek přijde sám
Přestaňte počítat, když se myšlenky rozjedou, vraťte pozornost k delšímu výdechu
Jak poznáte, že to zabírá
Hledejte malé signály, podle nich poznáte, že to funguje. Ráno méně otéká nos a dýchá se snáz. Rytmus oblouků chytíte dřív a pozornost vydrží i po obědě. Prsty na rukou a na nohách méně mrznou a tělo se rychleji zahřeje. Po návratu do hotelu usnete klidněji a v noci se méně budíte.
Bootfitting v Harfasportu Každý oblouk začíná u nohou
Lyžařské boty jsou klíčem k perfektnímu zážitku na svahu. Můžete mít ty nejlepší lyže na trhu, ale pokud vás tlačí boty nebo vám noha v botě „plave“, výkon a lyžařská radost zůstane daleko za očekáváním.
Správný výběr lyžařských bot je proto základ, přesto ne každé chodidlo najde pro sebe vhodné kopyto – někdo má vyšší nárt, jiný širší špičku nebo rozdílnou velikost levé a pravé nohy. A právě proto je tu bootfitting – úprava bot na míru, která umí změnit každý oblouk ve zcela nový zážitek.
V Harfasportu věříme, že pohodlí a výkon nemusí být kompromisem. Bootfitting znamená, že se bota přizpůsobí vám – ne vy jí. Ať už jde o čerstvě zakoupený pár, nebo boty, které už nějaký čas používáte, naši zkušení fitteři dokážou navrhnout řešení, díky kterému vám bude bota sedět jako ulitá.
Jak to funguje?
Všechno začíná analýzou chodidla. Zkoumáme délku, šířku i tvar klenby a na základě toho doporučíme nejvhodnější úpravy.
Možností je celá řada:
Skelet lze teplem vytvarovat, lokálně vyboulit nebo frézovat.
Vnitřní botičku umíme nahřát, vyřezat či vylepit tak, aby přesně kopírovala nohu. Individuálně tvarované vložky podpoří klenbu, zvýší stabilitu a rovnoměrně rozloží tlak.
Výsledkem je bota, která pracuje s vámi – ne proti vám.
Technologie a zkušenosti
V Harfasportu máme vybavení, které si poradí s každým detailem. Speciální pece a přesné nástroje umožňují vyřešit drobné otlaky i složitější poúrazové problémy.
A pokud hledáte absolutní špičku, značka Strolz, kterou najdete exkluzivně v Harfasportu, nabízí výrobu bot kompletně na míru – od skeletu přes botičku až po ortopedickou vložku.
Příběhy z praxe
Bolest zmizela přes noc. Jeden zkušený lyžař k nám dorazil s botami, které mu na nártu způsobovaly nesnesitelný tlak. Po úpravě skeletu a vložek odjížděl s úsměvem – poprvé po letech bez bolesti. Různě velká chodidla už nejsou problém. Zákaznice s rozdílnou velikostí chodidel dříve vydržela jezdit jen pár hodin, pak přišla nepříjemná bolest. Po přesném vytvarování skeletu si poprvé užila celý den na sněhu pohodlně a bez omezení. Tyto příběhy ukazují, že bootfitting není jen o pohodlí. Je to cesta od bolesti k jistotě, precizní kontrole a větší radosti z každého oblouku.
Proč přijít k nám?
Ať už hledáte závodní přesnost nebo chcete konečně jezdit bez nepříjemného tlaku a bolesti, bootfitting vám dá svobodu, jistotu a radost.
Rezervujte si konzultaci v Harfasportu a zjistěte, jaké to je, když vám boty opravdu padnou.
Každý oblouk začíná u nohou
Perfektně padnoucí boty znamenají kontrolu, jistotu a rychlost – vaše lyžování už nikdy nebude stejné.
Rezervujte si bootfitting v Harfasportu a poznejte rozdíl.
NIXSKI
Nový Wintersteiger v Hranicích. A nejen to.
NIXSKI v Hranicích na Moravě není jen obyčejná prodejna lyží. Je to rodinný podnik s mnohem širším obsahem a přívětivou a osobní filozofií. Čerstvou novinkou a dalším důvodem k návštěvě je pak nový automatický servisní stroj Wintersteiger Scout.
NIXSKI vyrostl z lyžařské posedlosti a z přesvědčení, že dobrá služba má větší cenu než vysoký obrat. Prodejnu v Hranicích vedou Jaroslav Zeman a Markéta Dostálová –dvojice, která si přenesla zkušenosti z obchodu, testování lyží i výuky pod vlastní střechu a vytvořila místo, kde je na prvním místě lyžařova spokojenost. A kdo to ještě neví, NIX v názvu znamená latinský „sníh“, takže kdo miluje sníh a lyže (SKI), má se kam uchýlit spravit si náladu. A od letoška i výbavu. V Hra-
nicích seznali, že ty krásné prémiové věcičky, které si u nich koupíte, potřebují i podobně kvalitní servis a psi totiž pořídili si nový servisní automat Wintersteiger Scout.
Když stroj umí, lyže ožijí
Dobře připravená lyže je základ nejen bezpečného lyžování, ale i lyžařského zážitku. Plně automatický Wintersteiger Scout je moderní přesný stroj, který rychle a efektivně připraví špičkovou strukturu skluznice, ale samozřejmě hlavně precizní hrany – využívá keramické disky pro konzistentní geometrii i strukturu hran.
Kombinace kamene a keramických kotoučů znamená čistý, opakovatelný výsledek bez zbytečného ubírání materiálu.
Na profesionální mechanické ošetření lyže navazují samozřejmě další kroky: voskování, kartáčování a leštění skluznice lyží i snowboardů na stroji TFA WAXPO Digital.
Kdy a proč servisovat Ideální je nečekat, až hrana orezne nebo se ztupí a skluznice je šedá. Po každém týdenním ježdění si lyže zaslouží minimálně dočištění, vosk a kontrolu hran. Před sezónou je nezbytný malý servis jako jistota, po sezóně spíš velký servis a konzervace voskem, aby skluznice nevyschla. Pravidelný servis šetří materiál i nervy, lyžím prodlouží život a je podmínkou pro hodnotný lyžařský zážitek.
Co přesně umí Wintersteiger
Scout: modul brusného kamene (jemná, rovnoměrná struktura až ke špičce a patě) + keramické disky (stálý úhel, hladká hrana)
Trimjet: plně automatické broušení hran keramickými kotouči – přesné úhly a hladký výstup
Nejkvalitnější služby
Nestačí jen vybrat správný materiál, v NIXSKI vnímají stejně zásadně i další služby. Vedle nového servisního automatu je to třeba profesionální bootfitting, na míru tu vytvarují nejen skelet lyžařské boty, ale zákazníkům také zlepší lyžování nastavením ideálního postoje díky ortopedickým stélkám Sidas. To vše a mnohé další v pohodové atmosféře rodinné firmy. NIXSKI stojí na komunitě věrných zákazníků. Kdo to jednou zkusí, dost možná se do řad spokojených příznivců zařadí napořád.
Otevřeno sedm dní v týdnu!
Velká 144, 753 01 Hranice–Velká
Po–Pá 10:00–19:00, So–Ne 9:00–18:00
Výsledek: rychlejší skluz, lepší a bezpečnější chování lyží při jízdě (snazší a přesnější ovladatelnost), delší životnost hran nixski.cz
Parkování: ~20 míst přímo před prodejnou
Start první
lyžovačky v ČR
Dj a zimní drinky celý večer
Soutěže o skipasy a pobyty v resortech
Jízdy na nejmodernější bobové dráze
Zamiřte Nahoru a odstartujte sezónu v záři reflektorů!
značky Reusch 90 let
Rok 1934, Karl Reusch šije první pár rukavic v podkroví domu v Metzingenu.
O devadesát let později má již světoznámá značka centrálu v Bolzanu a je mimo jiné ikonou závodního lyžování.
Rukavice jsou sice drobný, ale podstatný díl skládačky – obzvlášť pokud přijde na mráz, hodí se i jistý grip nebo ochrana kloubů od ran od tyčí. Reusch je dnes na rukou závodníků SP jedničkou a proslavil se i podepsanými edicemi, které spoluvyvíjejí největší lyžařské hvězdy osobně. „Svoje“ rukavice má celá řada lyžařských mistrů a mistryň (viz rámeček).
Značka vznikla v Německu, dnes funguje z Bolzana, kde má hlavní sídlo od roku 2017. Zimní program je základní produktový pilíř, vedle fotbalu, kde se objevuje na rukou pro změnu slavných brankářů.
Důležité (ne)známé funkce rukavic
Chrániče prstů a kloubů proti úderům od branek
Tepelný komfort: různé konstrukce pro odlišné teplotní rozsahy (prstové vs. palčáky)
Důraz na grip v dlaních kvůli startu a stabilitě hole
Lucas Pinheiro
Braathen
–sport jako umění
Jak Brazílie – země proslulá fotbalem –ovlivnila tvou lyžařskou kariéru?
V Brazílii jsem se zamiloval do sportu – když jsme hrávali fotbal v ulicích São Paula s rodinou, přáteli a sousedy. Teď mám šanci vynést brazilskou vlajku na vrchol stupňů vítězů ve sportu. Vnímám to jako příležitost naplnit svůj hlavní cíl: inspirovat a povzbudit lidi, aby se nebáli jít za svými sny bez ohledu na to, odkud jsou nebo jak vypadají.
Co pro tebe znamená styl, umění, móda? Ve své nejčistší podobě je sport umění. Je to prostor, kde se můžu vyjádřit. Kreativní svět a lidé v něm jsou prostředím, do kterého unikám, abych si udržel rovnováhu. Na rozdíl od závodů je to subjektivní – nikdo mi neměří setiny, statistiky, data. Neexistují pravidla, omezení ani restrikce. Je to dokonalé hřiště, kde můžete ukázat, kým opravdu jste, a vyzvat lidi, aby přemýšleli jinak. To mě vzrušuje.
Alexander Steen Olsen – „Tolik mě to baví!“
Je něco, za co jsi lyžování obzvlášť vděčný?
Ano. Že se můžu živit něčím, co mě tolik baví! Zkoušel jsem si představit, že bych dělal jinou práci, ale upřímně si to neumím moc představit. Jsem opravdu šťastný, že můžu nazývat závodní lyžování svojí prací. Když trénuji s týmovými kolegy, jsou to nejlepší dny – pro ty žiji.
Reusch Signature Line 25/26
Co nejvíc oceňuješ na rukavicích?
Kvalitu a to, jak dobře fungují, jak dobře sedí a jak jsou odolné. Lyžujeme takřka denně a často dřeme rukou o sníh. Dobré rukavice to vydrží a zároveň mi chrání ruku. Co víc si přát?! Můj favorit je závodní model Reusch World Cup Warrior GS – většinou používám prstovou verzi.
Marco Odermatt, Marco Schwarz, Cyprien Sarrazin, Mikaela Shiffrin
Starší signature modely: Petra Vlhová, Alexis Pinturault, Henrik Kristoffersen, Marcel Hirscher, Lindsey Vonn, Lara Gut-Behrami, Anna Veith…
Tecnica Mach
Nadzvukovou rychlostí!
Mach 1 LV
Nadzvuková rychlost Mach nás v lyžování provází už několik let. Ne že bychom jí snad dosahovali, ale název legendárního modelu značky Tecnica se nám vybaví téměř okamžitě. Mach 1 jsou už po několik zimních sezón synonymem sportovního lyžování, výkonnosti, ale také komfortu a dokonalého usazení na noze. Na trh nyní přichází jejich další generace, navíc i ve verzi s kolečkem boa.
ada sportovních bot Mach 1 je letos kompletně přepracovaná a ve verzi LV (low volume) nabízí 5 pánských a 3 dámské modely ve flexích 95–130. Pro všechny modely platí stejná šířka 98 mm. S tou se dá ale pracovat stejně jako s celým skeletem, který se letos pyšní nejen marketingovým dovětkem „Real Feel“. V nových „machjedničkách“ se totiž opravdu cítíte tak nějak opravdově, jako doma, jako kdybyste si vzali na nohy svoje nejoblíbenější a za léta dobře vyšlapané boty, které vám prostě skvěle padnou. V případě Mach 1 za to může nová konstrukce vnitřní botičky i skeletu. Vývojáři z Tecnica tvrdí, že nejdříve konstruovali vnitřní botičku tak, aby co nejlépe zrcadlila tvar nohy, a následně podle botičky tvarovali skelet. Ten je navíc vlastně jakýmsi polotovarem,
1 LV 130 TD2 GW
protože cokoliv vám na ní nesedne, si můžete nechat za pomoci unikátní C.A.S. technologie vytvarovat přesně na vaši nohu. A netýká se to pouze skeletu. Tepelně tvarovatelný je během pár minut i jazyk vnitřní botičky, což je na poli bootfittingu lyžařských bot zatím ojedinělé.
Skelet Mach 1 letos dostal do vínku druhou generaci technologie T-Drive 2.0, která na zadní straně spojuje spodní část a komín boty. Skládá se ze dvou nezávislých částí, které lyžaři umožní velmi precizně pracovat s flexí boty a s předozadním pohybem komínu, aniž by docházelo k deformaci spodní části skeletu. Celý skelet je pak vyroben za použití recyklovaných materiálů, což vám při lyžování přidá minimálně dobrý pocit, že jste něco udělali pro planetu.
Mach Boa MV
Další letošní novinkou je i celá řada sportovních Mach Boa ve verzi MV (mid volume).
Oproti úzkým LV mají modely s označením MV šířku 100 mm a jsou dostupné ve všech flexích. Šířky opět nejsou definitivní, protože za pomoci technologie C.A.S. lze skelet přizpůsobit přímo na vaši nohu stejně jako vnitřní botičku, která je po zahřátí také tvarovatelná. Nejvíce ale zaujme kolečko boa, které se už pomalu stává v konstrukci lyžařských bot standardem a nahrazuje dvě přezky na spodní části skeletu. A funguje navíc výborně. Skelet je novému způsobu utahování přizpůsoben a už při mírném dotažení kolečka vás začne pevně, ale komfortně obepínat.
Celá řada Mach Boa čítá 8 pánských a 4 dámské modely ve flexích 85–130, a to jak v šířce 100 mm (MV), tak 103 mm (HV).
Zimní sezóna je za rohem a Lyžebraní znovu otevírá brány všem, kdo chtějí do sezóny vstoupit připravení – s kvalitní výbavou, odborným servisem a rozumnou investicí. Letos nabídne přes 75 000 produktů skladem – 10 000 párů lyží, 11 000 párů lyžáků a široký výběr helem, brýlí a oblečení nejen na sjezdovku.
Když
výbava dává smysl
S prvními mrazíky přichází i chvíle, kdy každý lyžař řeší, co vylepšit, doladit nebo obměnit. Lyžebraní se z původně výprodejové akce proměnilo v událost, kde se kvalita potkává s přijatelnou cenou a kde si vybere opravdu každý – od rekreačních jezdců po sportovní nadšence.
Lyžebraní – respektovaná událost
Dnes už Lyžebraní není jen o doprodeji starších modelů. Je to místo, kde se potkávají značky, zkušenosti i lidé, kteří lyžováním žijí. Na jednom místě najdete přes 75 000 produktů – lyže, lyžáky, oblečení, helmy i brýle.
„Na Lyžebraní vyhrává každý lyžař. Od dětských setů až po top modely World Cup kategorie – jde o výbavu, která má výkon, životnost a odpovídá stylu jízdy svého majitele,“ říkají organizátoři, kteří akci dlouhodobě rozvíjejí a posouvají dál.
75 000 PRODUKTŮ, 10 000 PÁRŮ LYŽÍ, 11 000 PÁRŮ LYŽÁKŮ NA JEDNOM MÍSTĚ SKLADEM.
Top modely a špičkový servis
Vedle oblíbených rekreačních modelů tu letos najdete také nejnovější vybavení pro náročné lyžaře – například Atomic Redster G8 Revoshock, dámské Atomic Cloud C12 Revoshock nebo legendární Völkl Racetiger SC Yellow. Z lyžáků zaujmou novinky se systémem BOA – Salomon Supra BOA 110 – i výkonné modely Atomic Hawx Prime 130 S a dámské Hawx Prime 95 W.
Každý model si můžete prohlédnout, vyzkoušet a porovnat s ostatními – v klidu, bez tlaku a s odbornou radou na dosah.
Boty, které padnou jako ulité
Součástí akce je i profesionální bootfitting –individuální úprava lyžařských bot, která zajistí perfektní usazení nohy, maximální kontrolu i pohodlí. Tepelné úpravy skeletu, tvarování vložek nebo doladění cantingu – vše probíhá pod rukama zkušených specialistů. Výsledek? Boty, které vás podrží i v těch nejnáročnějších podmínkách.
Záruka
odbornosti a kvality:
Salomon shop-in-shop
Silným prvkem Lyžebraní je také Salomon shop-in-shop – značková sekce s kompletním sortimentem francouzské legendy. Kromě špičkových modelů lyží a bot tu nechybí ani technické oblečení a doplňky, odborné pora-
denství, prezentace technologií a možnost vše porovnat na jednom místě. Je to záruka odbornosti a kvality, která potvrzuje, že Lyžebraní už dávno není jen o slevách, ale o kompletním zážitku z výběru.
Tam, kde začíná radost ze zimy Kombinace široké nabídky, odborného servisu a rozumných cen dělá z Lyžebraní největší lyžařskou akci svého druhu v Česku. Stačí si jen zarezervovat termín nákupu na www.lyzebrani.cz a užít si výběr v klidu – bez stresu, s přehledem a s pocitem, že zima může klidně začít.
14. kongres IVSI International
Ve dnech 18.- 22. 3. 2025 proběhl v lyžařském resortu Dolní Morava za účasti hostů z 14 zemí mezinárodní kongres instruktorů sportu na sněhu.
Po 50 letech, kdy Československo v roce 1975 hostilo kongres Interski International, se vrátil světový festival instruktorů lyžování zpět na české svahy.
Po takových destinacích jako švýcarský Mürren, Chamonix ve Francii, Oberstdorf v Německu nebo Hakuba v Japonsku se do ČR sjeli instruktoři z Japonska, Maďarska, Rakouska, Slovenska, Francie, Velké Británie, Norska, Polska, Německa, Belgie, Slovinska, Švýcarska a Bulharska.
Organizaci kongresu pod patronací hejtmana Pardubického kraje a dalších partnerů zajistila s velkým úspěchem a celosvětovým ohlasem Asociace instruktorů sportů na sněhu (AISS).
AISS zastupuje Českou republiku v IVSI (Mezinárodní organizace instruktorů sportu na sněhu) a na národní úrovni sdružuje neprofesionální instruktory všech forem lyžování a snowboardingu v České republice.
Organizace pořádá odborné semináře a školení, vzdělává instruktory dle pravidel Ministerstva školství, mládeže a sportu ČR a IVSI, a má oprávnění vydávat licence Mezinárodního instruktora sportů na sněhu.
Fotky a videa z akce www.ivsi2025.cz
ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL)
GENERÁLNÍ PARTNER APUL:
Kongres Interski International
PARTNEŘI APUL:
Olympiáda ve světě „snowsports“ instruktorů
Když se řekne kongres Interski, jen málokdo mimo svět výuky lyžování či snowboardingu tuší, o co přesně jde. Přitom právě tento kongres, konaný každé čtyři roky, je už více než sedm desetiletí místem, kde se rodí nové trendy a myšlenky v tom, jak učíme lyžovat – a v posledních čtyřiceti letech i snowboardovat. S trochou patosu a malé nadsázky můžeme říci, že kongres Interski je pro instruktory zimních sportů tím, čím jsou olympijské hry pro vrcholové sportovce – nejvyšší metou, ale hlavně platformou pro setkávání, inspiraci a sdílení vášně, know-how i přátelských vztahů.
Příběh kongresu Interski začal v roce 1951 v rakouském Zürsu, kdy se poprvé setkali instruktoři z několika alpských zemí, aby si vyměnili zkušenosti s výukou lyžování. Cílem tehdy bylo sjednotit metodiku výuky v Evropě, která se po válce dynamicky rozvíjela. Lyžování už nebylo výsadou horských národů – stávalo se celosvětovým fenoménem.
Od té doby se kongres Interski stal putovní událostí. Každé čtyři roky hostí jiná země stovky, někdy i tisíce odborníků, instruktorů, učitelů, trenérů, metodiků i akademiků z oblasti snowsports, kteří prezentují své přístupy, názory a nápady. První ročníky byly čistě evropské – Itálie, Švýcarsko, Rakousko či Francie. Postupně se kongres Interski rozšířil i za oceán – do Japonska, Chile, Kanady, Koreje nebo Argentiny. Dnes má tento kongres skutečně globální rozměr.
Zatímco v 50. a 60. letech 20. století se řešily především technické rozdíly mezi alpskými školami, později začal kongres odrážet i proměnu celého světa sportů na sněhu. V 80. letech vystrčil růžky snowboarding, v 90. letech jsme mluvili o carvingové revoluci, na přelomu století se snowboarding naplno etabloval na lyžařských svazích a od počátku 21. století se do našeho „byznysu“ stále silněji promítá technologický a materiálový rozvoj. Každý kongres z jiného úhlu pohledu ukazuje, kam se ubírá výuka, styl, filozofie i environmentální vnímání sportů na sněhu.
Interski je tak jakýmsi zrcadlem své doby – od éry, kdy instruktor působil jako přísná autorita s píšťalkou, až po dnešek, kdy se ze snowsports instruktora stává empatický kouč, průvodce a parťák.
Tradice v digitálním věku
Současný Kongres Interski už dávno není jen o ukázkách precizních oblouků a dokonalé techniky. Jde o rozsáhlé mezinárodní fórum, které propojuje svět sportu, pedagogiky, technologií i udržitelnosti. Během jednoho týdne se na svazích i v přednáškových sálech střídají národní demo týmy, experti a hosté z celého světa. Dopoledne se jezdí a demonstruje technika, odpoledne se diskutuje
o trendech – o tom, jak učit děti a seniory, jak využívat videoanalýzu či virtuální realitu, jak přizpůsobit výuku proměnlivému klimatu nebo jak zapojit moderní vědecké poznatky o pohybu člověka. Atmosféra kongresu je přitom všechno, jen ne suchá akademická konference. Vlají vlajky, hraje hudba, po svahu se prohánějí týmy v národních barvách. Každý chce ukázat to nejlepší ze svého portfolia – a to jak v rovině praktické, tak teoretické. Díky sociálním sítím dnes může být „na Interski“ vlastně tak trochu každý – prezentace, videa i záznamy se okamžitě šíří online, takže se poznatky dostávají i k běžným instruktorům a nadšencům po celém světě.
Text: Michael Turek, koordinátor vzdělávání a lektor APUL, účastník 5 kongresů Interski
Příští kongres, plánovaný na duben 2027 v americkém Vailu (Colorado), slibuje být opět výjimečný. Moderní infrastruktura, špičkové středisko, propojení s akademickou obcí – a samozřejmě vše po americku: velké, nejlepší, největší… a pravděpodobně i nejdražší.
Vail nabídne platformu Interski pro 21. století – propojení klasických výukových přístupů s umělou inteligencí, datovou analýzou a virtuální realitou. Naštěstí však platí jedno: z kopce musíme pořád a rádi sjet sami.
APUL a Interski
Českou republiku na kongresech dlouhodobě reprezentuje výprava vyslaná jménem Interski Česká republika, v níž APUL zastává od 90. let 20. století významnou a nezastupitelnou roli. APUL naplňuje a reprezentuje důležitost českého systému výuky sportů na sněhu a hraje klíčovou roli při jeho rozvoji – jak doma, tak v mezinárodním měřítku. Na kongresech Interski APUL tradičně představuje technicky vyspělou výuku lyžování, snowboardingu i telemarku, ale zároveň klade důraz na tzv. soft skills – komunikaci, vedení, empatii a moderní pedagogiku.
To vše stojí na kombinaci technické preciznosti a didaktického přístupu, které jsou pevnou součástí filozofie APUL. Čeští
instruktoři jsou v zahraničí ceněni pro profesionalitu, pracovitost a univerzálnost. I díky kongresům Interski dnes můžeme české instruktory potkávat po celém světě – od Nového Zélandu přes Japonsko a Čínu až po USA, Kanadu či Jižní Ameriku.
V minulých letech se český demo tým, v němž má APUL vždy zásadní roli, úspěšně prezentoval například v Pchjongčchangu (Jižní Korea 2007), St. Antonu (Rakousko 2011), Cerro Castor (Argentina 2015) nebo na posledním kongresu ve finském Levi (2023).
APUL se však nechce omezovat jen na reprezentaci. Cílem je, aby se inspirace z Interski přelévala zpět do českých hor – do kurzů, workshopů, výuky dětí, kurzů telemarku i práce s veřejností obecně. Díky tomu se i běžní lyžaři, klienti členských škol, mohou učit podle nejmodernějších trendů, které přicházejí doslova z celého světa. Kongres Interski není jen setkání elitních instruktorů. Je to oslava sportů na sněhu jako kultury, životního stylu a sdílené vášně. Každý jeho ročník ukazuje, že lyžování a snowboarding nejsou statické disciplíny, ale živé organismy, které se neustále vyvíjejí – stejně jako technologie i společnost samotná. Díky organizacím, jako je APUL, má i Česká republika své pevné místo v tomto globálním dialogu o tom, jak nejlépe naučit lidi milovat pohyb na sněhu.
ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL
Italská oblast Aosta je českým lyžařům málo známá především kvůli delší dojezdové vzdálenosti. Poloprázdné sjezdovky ve všední den nebo vysokohorská panoramata to však vynahradí (Courmayeur)
Zasněžování sjezdovek má platit obec
Není sníh na sjezdovkách, nejsou lyžaři. O tržby však v takovém případě přichází nejen vlekaři, ale i hoteliéři, restauratéři nebo instruktoři – v zimě zkrátka všichni, kdo pracují v turismu nebo jsou na něm nepřímo ekonomicky závislí. Zasněžování je proto –podle některých úvah – věc veřejného zájmu a přispívat na sníh by tak měli různou měrou podnikatelé z širokého okolí. Anebo obec.
Možná překvapí, že tuto logickou, nicméně poněkud „socialistickou“ teorii praktikují zrovna ve Švýcarsku. Již 20 let provozují zasněžovací systém na sjezdovkách například obce Flims, Laax a Falera – v jednom z nejúspěšnějších lyžařských středisek v Alpách!
Nyní o tomto modelu uvažují v areálu Tambo ve Splügenu na jihu kantonu Graubünden. Kvůli zastaralému a nevýkonnému systému areál často stojí nebo funguje jen v omezeném provozu a ztrácejí pak všichni.
Představme si, že by se z našich daní platil sníh třeba ve Špindlu nebo na Klínovci… (rh)
Je lyžování luxus, který si lidé můžou dovolit stále více?
Ceny skipasů pokořují další magickou hranici 80 eur na den, hlásí rakouská média. Nejdráže se bude jednodenní skipas v sezóně 2025/26 prodávat v Söldenu, a to za 83 eur (přímo v pokladně během vánoční a únorové hlavní sezóny, on-line v předstihu to může být až o 20 % méně, stejně tak v jiných obdobích sezóny). Italský Dolomiti Superskipas přijde až na 86 eur a skipas pro přeshraniční areál Matterhorn Ski Paradise mezi švýcarským Zermattem a italskou Cervinií dokonce na téměř 120 eur. „Stává se tak z lyžování čím dál větší luxus, který si mohou dovolit jen bohatí?“ ptají se každoročně média.
Vývoj počtu prodaných skipasů v přepočtu na jednotlivé dny (skier days) tomu neodpovídá. V Rakousku se tento ukazatel dlouhodobě pohybuje kolem 50 mil. za sezónu. A pohled za oceán je ještě zajímavější. Jednodenní skipasy v USA stojí v přepočtu až okolo 300 eur a návštěvnost lyžařských středisek tam trhá rekordy. (rh)
AOSTA neznámá, ale ne zaostalá
Italská Aosta je oblast přimknutá z jižní strany k nejvyšším a nejznámějším alpským vrcholům od Mont Blancu přes Matterhorn až po Monte Rosu. Zhruba 900 km sjezdovek je rozloženo do tří velkých a několika středních a menších lyžařských středisek, které středoevropského lyžaře pohltí vysokohorským panoramatem a nezvyklou italskou syrovostí. Sjezdovky jsou pečlivě upravené, stejně jako jinde v Itálii, a ve všední dny často poloprázdné. Horských chat je tu méně a pozná se v nich vliv blízké Francie jak stylem, tak cenami. Celkově vzato je Aosta rozmanitá a velmi působivá, navíc „neokoukaná“ oblast, kde se i náročnější lyžař za týden stihne sotva zorientovat.
TEXT A FOTO: RADEK HOLUB
Radek Holub
Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.
Aosta se rozkládá mezi čtyřtisícovými masivy Mont Blanc, Monte Rosa a Gran Paradiso. Centrální údolí, v němž se nachází i hlavní město Aosta, je protnuté dálnicí, která umožňuje poměrně snadný přejezd mezi jednotlivými lyžařskými středisky, poschovávanými v postranních údolích. Ty skýtají jak vysokohorské lyžování ve třítisícových výškách, tak dlouhé sjezdy do řídkých modřínových lesů. Terénní rozmanitost ještě zvyšuje fakt, že na jedné straně Aosty sjezdovky „přetékají“ do Francie, na druhé do Švýcarska. Vyšší nadmořská výška – nejvíce se lyžuje mezi dvěma a dvěma a půl tisíci metrů – déle uchovává kvalitní sníh, je však zároveň rizikem při nepříznivém počasí. Jižní strana Alp je však i v Aostě velmi slunečná,
častěji než chumelenice návštěvníky potrápí vítr. Panorama sestává ze známých alpských vrcholů, nicméně z „opačné“ jižní strany, takže jsou někdy k nepoznání. Každopádně výhledy jsou velkolepé, prakticky výhradně na tří- až čtyřtisícovky. Ubytování přímo v lyžařských střediscích je drahé jako jinde, zato se dají až neuvěřitelně levně sehnat apartmány v údolních vesničkách s dojížděním – kdo chce poznávat více středisek, může dopravně výhodnější polohu uprostřed oblasti uvítat i z tohoto důvodu. Aosta je přitom dostupnější, než by se podvědomě zdálo, přinejmenším ze středu Čech – něco přes 1 000 km téměř výhradně po dálnicích se mimo prázdninové soboty zvládne ujet za méně než 12 hodin.
Týden na poznávání nestačí
V Aostě je hned několik velkých a lákavých lyžařských oblastí. Nejvýchodněji situovaná je Monte Rosa Ski, zahrnující Alagnu, Gressoney a Champoluc, která pro svou rozlohu a odlehlost vyžaduje alespoň třídenní pobyt. Ještě rozsáhlejší je přeshraniční areál, roztahující se mezi italskou Cervinií a švýcarským Zermattem – jen italská část areálu, jejíž skipas je výrazně levnější než ten s mezinárodní platností, je však poměrně kompaktní a zvládne se prozkoumat za jeden až dva dny. Nejméně dva dny jsou potřeba na průjezd celého italsko-francouzského areálu Espace Bernardo mezi italským La Thuile a francouzským La Rosiere, které mají jeden společný skipas. Méně rozsáhlý je lyžařský areál nad Courmayerem, přímo na jižním úpatí Mont Blancu, kde však rozhodně stojí za to věnovat půlden také otáčivé vyhlídkové lanovce Skyway Monte Bianco na třiapůltisícový vrchol Punta Helbronner. A velmi hodnotná je z lyžařského pohledu i Pila, rozprostřená v jednom velkém horském kotli a spojená lanovkou přímo s hlavním městem Aostou. Hledači zapadlých sjezdovek se pak mohou nechat zlákat ještě areály jako Crevacol, Torgnon nebo Chamois. S výjimkou oblasti Monte Rosy jsou všechna střediska z Aosty dostupná za půl hodiny až hodinu jízdy autem. Dálniční mýto je však v Aostě poměrně vysoké – jedna jízda mezi Aostou a Courmayerem přijde na více než 10 eur.
AOSTA NABÍZÍ TYPICKY ITALSKY PŘÍJEMNÉ LYŽOVÁNÍ, HODNĚ SLUNCE I NEJVYŠŠÍ ALPSKÁ PANORAMATA.
Výhled z Theodulpassu (3 301 m) na ledovcové Plateau Rossa a švýcarský Klein Matterhorn (3 899 m)
Pohled z okrajové 2sedačky Grimondet na horský kotel, v němž se lyžařský areál Pila rozléhá
Pila je protkaná především širokými červenými sjezdovkami s lehce zvlněným profilem
Pila: „příměstský“ horský kotel
Pila je uměle vybudovaný ubytovací resort vysoko nad průmyslovým městem Aosta, s nímž je spojen dlouhou kabinkovou lanovkou. Nad Pilou se rozevírá prostorný horský kotel s červenými sjezdovkami v nižší zalesněné části a s černými tratěmi v holých vrcholových partiích. Mnoho z nich má prostorný dálniční, přitom lehce proměnlivý profil s občasnými terénními zlomy, strmější tratě z vrcholového hřebene jsou pak členitější – některé jsou točivé, jiné neposedné s prudkými změnami sklonu, další zase prochází úzkým kuloárem. Sjezdovky celkově tvoří poměrně spletitý labyrint mnoha variant, ale prakticky odevšud lze sjet zpět do resortu.
Lanovky jsou převážně rychlé sedačky, přičemž v sezóně 2025/26 bude již kompletně v provozu také nová 10místná kabinka se dvěma mezistanicemi, vytvářející přímé a páteřní spojení z resortu až na vrcholový hřeben Couis. Vzhledem k snadné dostupnosti z údolí je v areálu zvláště o víkendech značný ruch, mnoho tratí je navíc pravidelně využíváno pro trénink i závody.
Sněhové podmínky jsou díky severní orientaci celé lyžařské kotliny a nadmořské výšce velmi trvanlivé, zato jsou svahy ve vrcholu zimy dost stinné. Panorama na severním obzoru rámují čtyřtisícovky kolem Mont Blancu.
Široká a slunečná červená sjezdovka podél centrální kabinkové lanovky Checrouit
Courmayeur: rozmanité lyžování s ohromujícím výhledem na Mont Blanc
Malé horské městečko, ležící přímo na jižním úpatí masivu Mont Blanc, je tradičním letoviskem horolezců a turistů (první horští vůdci zde působili již v r. 1850), ale na východních i západních svazích dvouačtvrttisícového hřebene Col Checrouit stékají také rozmanité sjezdovky s ohromujícím výhledem. Lyžařský areál, zpřístupněný z centra a okrajových částí Courmayeuru dvěma kyvadlovými lanovkami a jednou oběžnou kabinkou, je oproti svým sousedům poměrně malý a kompaktní, o to však různorodější. Slunečným východním svahem se podél páteřní starší kabinky a rychlé sedačky řítí široká a přehledná červená dálnice, větvící se do různě profilovaných variant. Nechybí ani pestře „vyšejpovaný“ snowpark. Mírnější a subtilnější modré sjezdovky klesají svahem v četnějších zatáčkách.
Stinnější a zalesněnější západní svah je celkově strmější, takže se jím řítí několik černých a červených sjezdovek, doplněných „šněrovacími“ modrými cestami – všechny tratě končí u rychlých 4sedaček Bertolini nebo Zerotta. Nejprostornější červené tratě obtékají o něco výše položenou 4sedačku Gabba.
Z vrcholu Col Checrouit stoupá ještě mrňavá muzeální kabinová lanovka na více než dvouapůltisícový vrchol Youla, odkud klesá horským žlabem málo frekventovaná a sněhově výtečná, neboť k severu orientovaná červená dálnice.
Do údolí do čtvrti Dolonne lze z hlavní mezistanice Plan Checrouit sjet lesem po proměnlivě široké točivé červené sjezdovce.
U většiny lanovek stojí malé horské chaty, malebné i surovější a s poctivou aostánskou kuchyní.
Výhled z Punta Helbronner (3 466 m) směrem k francouzskému Chamonix na skalní jehlu Aiguille du Midi (3 842 m)
LA THUILE [ESPACE SAN BERNARDO]
La Thuile: pestré sjezdovky ve všech výškových patrech
Italský lyžařský resort La Thuile tvoří se sousedním francouzským La Rosiere velmi rozsáhlý areál, propojený přes vysokohorské pláně kolem známého průsmyku Malého svatého Bernarda.
Italská strana mezinárodní lyžařské houpačky je celkově rozmanitější. Hlavní svah pod dvouapůltisícovým vrcholem Chaz Dura skýtá přehledné červeno-modré tratě se strmějším začátkem a téměř plochým dojezdem.
Z mezistanice Les Suches se však pro změnu řítí lesem trojice velmi strmých černých sjezdovek, doplněných místy sportovními, místy traverzovitými červenými sjezdovkami. Kromě toho se v okrajové části areálu podél expresní 4sedačky Argillien a zejména podél pomalé 3sedačky Arnouvaz vlní klidné až výletní červené sjezdovky, proplouvající působivě vyhlídkovou krajinou.
V okolí hraničního průsmyku operují dvě rychlé 4sedačky Fourclaz a Piccolo San Bernardo, které obtékají proměnlivě skloněné, převážně červené sjezdovky, zpestřené dvěma černými variantami. Podél dvou dlouhých rychlopom, již na francouzské straně hranice, se po modré sjezdovce a dále krátkou 6sedačkou do-
Lyžařský areál La Thuile je vybaven především rychlými sedačkami
sáhne sedla Fort de la Redoute, kde se nachází jedna z mnoha pevností, připomínajících, že se o toto území Itálie s Francií dlouho přetahovaly.
Od pevnosti pak rolují přehledné a spíše mírnější slunečné pláně k samotnému francouzskému resortu La Rosiere.
Přeshraniční lyžařský areál nabízí kromě mnoha různorodých sjezdovek a vcelku blízkých výhledů na Mont Blanc také autentickou atmosféru obou zemí, samozřejmě včetně jejich gastronomie. Jen pozor, že lyžařské spojení občas přeruší silný vítr.
V případě zpoždění při návratu jsou zejména francouzští vlekaři velmi přísní a za pětiminutové prodloužení provozu „tranzitní“ lanovky se připlácí 60 eur na osobu, na což upozorňují výrazné varovné tabule.
Výletní sjezdovky na okraji areálu daleko od lanovek Argillien a Arnouvaz sálají absolutním horským klidem
CERVINIA [MATTERHORN SKI PARADISE]
Cervinia: mírné, široké a vysokohorské pláně zalité sluncem
Cervinia je ubytovací resort ve dvou tisících metrech, do něhož stékají dlouhé sjezdovky z okolních třítisícových vrcholů, nebo dokonce až z téměř čtyřtisícového švýcarského Klein Matterhornu. Lyžuje se tedy prakticky výhradně na bezlesých pláních, v nejvyšších polohách pak na ledovci, nicméně za příznivého počasí se lze slunit i ve vrcholu zimy, neboť lyžařské svahy jsou otočené k jihu nebo k západu. Ze „sídlištní“ Cervinie vyjíždí kabinková lanovka na hlavní mezistanici Plan Maison, odkud pokračuje na Theodulpass trojice krytých 4sedaček, obtékaná mírnými, pohodovými a přehlednými červenými sjezdovkami. Přímo na úpatí Matterhornu podél dvou 6sedaček klesají členitější a místy i strmější tratě, dojezd do Cervinie je opět mírnější.
Z Plan Maison směrem k tříapůltisícovému vrcholu Testa Grigia a na něj navazující ledovcové planině Plateau Rosa vyjíždí dlouhá kabinka a dále obří kyvadlová kabina. V příštích letech toto páteřní spojení nahradí řetěz nových kabinkových lanovek systému 3-S, které jsou dnešní top technologií, neboť zajišťuje vysokou rychlost, kapacitu, luxusní pohodlí i odolnost proti větru. Zpět k Cervinii se vrací
široká a zprvu strmá červená sjezdovka, která se později větví na proměnlivé varianty, střídající mírné i svižnější úseky.
Lyžařské terény nad Cervinií jsou rozsáhlé, přesto přehledné, ale zároveň rozdělené hlubokou roklí, takže mezi lokalitami kolem Testa Grigia a Theodulpassu lze přejíždět jen přes mezistanici Plan Maison anebo „vrchem“ přes ledovec.
Sousední Valtournenche, propojené s Cervinií přes vrchol Colle Superiore, má skromnější areál, přesto s více než 1 500m převýšením a opět převážně dlouhými červenými sjezdovkami ve dvou bezlesých kotlinách, které si lze prodloužit po točivé a neposedné červené sjezdovce lesem až do údolí.
Panoramatu samozřejmě vévodí Matterhorn, jen z „druhé“ strany, než je vyobrazen na všech pohledech či čokoládách.
Jiná, monumentálně horská Itálie
Milovníci Itálie by Aostu určitě neměli vynechat, neboť podobně jako třeba Jižní Tyrolsko je prostě „jiná“ než typická Itálie. Není tak pohádkově malebná jako Dolomity, zato její lyžařské rozměry a hory jsou monumentální.
AOSTA
CENA POBYTU
hotel a skipas na den
apartmán a skipas na den
obrovské lyžařské území s 900 km sjezdovek
velké mezinárodní i malé zapadlé areály dlouhé, převážně středně náročné sjezdovky
vyšší nadmořská výška, tedy trvanlivější sníh
„neokoukané“ vysokohorské výhledy italská atmosféra s francouzskou příchutí
méně sjezdovek v lese než na holých pláních
omezení provozu v případě silného větru dojíždění do jednotlivých středisek při pobytu mimo resorty větší vzdálenost z Česka
drahé mýto mezi Aostou a Courmayeurem, často i parkovné
Hlavní sjezdovka podél kabinkové lanovky Gipfel na Hochalmu skýtá příjemný profil i parádní výhledy
Malý blízký
RAURIS
Opomíjené sjezdovky s vysokohorským výhledem
Mezi populárními a rušnými lyžařskými oblastmi Ski amadé a Zell am See se do třítisícových Vysokých
Taur zařezává nenápadné údolí Raurisertal s menším a rodinně orientovaným lyžařským areálem, který nemá společný skipas s žádným z velkých sousedů, a slibuje proto mnohem komornější návštěvnost.
TEXT A FOTO: RADEK HOLUB Ú
dolí Raurisertal znají kromě skialpinistů především zvídavější lyžaři, neboť ostatní odlákají okolní velké a všeobecně známé lyžařské oblasti – ať už Ski amadé, rozkládající se východním směrem, nebo Zell am See s Kaprunem a Saalbach směrem na západ. Oproti nim Rauris nic „navíc“ zdánlivě nemá, nepočítáme-li však mnohem větší klid.
Hochalm pro rodiny, Waldalm pro sportovce
Jediný lyžařský areál se zdvihá přímo nad horskou vesničkou Rauris a zaujme především rodiny a méně nebo středně zdatné lyžaře. Lyžuje se hlavně v lese a na mýtinách, jen nejvyšší vrcholek vyčnívá nad hranici lesa a nabídne tak „ryzí“ alpskou atmosféru s výhledy.
Sjezdovky se spouštějí po východních svazích zpod dvoutisícových vrcholů Schwarzwand a Hirschkopf, a to ve dvou osách, které jsou vzájemně propojené velmi dlouhými přejezdovými cestami – areál je tak v podstatě trochu rozdělen na dvě části, a to Hochalm a Waldalm.
Hlavním areálem Hochalm procházejí převážně mírnější tratě, které jsou však v horní polovině hravě členité, takže se na nich nenudí ani náročnější lyžař. Od nejvyšší stanice kabinkové lanovky Gipfel klesají dvě modře značené sjezdovky, střídající svižné úseky s ploššími pasážemi, které se následně spojí a nakonec se promění v široké zvlněné „náměstí“.
Od sousedního vleku Grat, vyjíždějícího na postranní hřebínek, se připojuje ještě krátká, velmi zvlněná trať Mulde.
Pod úrovní kabinkové lanovky pokračuje hlavní sjezdovka lesem jako nenáročná modrá dálnice až do mezistanice kabinky Hochalm, která zajišťuje přístup z údolí.
Nejnižší patro areálu směrem do údolí překonává černě značená trať – užší, zpočátku s krátkými prudšími pasážemi na mýtině, poté už jen traverzující podél skal.
V údolí se rozkládá cvičná louka s lanovým vlekem.
V sousední lokalitě Waldalm dominuje dlouhá a široká červená sjezdovka lesem s proměnlivým profilem a občasnými terénními zlomy, která v již o něco užším profilu pokračuje z mezistanice dále do údolí. Návratová červená trať do údolí nese jméno Ulriky Meier, rodačky z Raurisu, která nešťastně zahynula při závodech v Ga-Pa v polovině 90. let.
Lyžuje se o něco výš než v blízkém okolí
Z pohledu sněhových podmínek Rauris zaujme hlavně vrcholovým patrem Hochalmu, které skýtá lyžování nad 2 000 m n. m., tedy o něco výš než většina areálů v okolí.
Zbývající sjezdovky se rozkládají převážně okolo 1 500 m n. m. Údolí v nadmořské výšce
1 000 až 1 250 m pak obvykle umožňuje i běžkování.
Pohodlné kabinky, ale žádná rychlá sedačka
Areál je obsloužen převážně kabinkovými lanovkami, jen přístup na Waldalm z údolí obstarává stařičká pomalá 2sedačka. Neobvyklý je vlek Grat, stoupající na postranní hřeben v nejvyšší části areálu Hochalm. Jeho nástupní stanice je vybavena samoobslužným podavačem, který vyžaduje si otočením páčky kotvu „přivolat“. Samotný výjezd strmým svahem je opravdu náročný, takže vlek je využíván jen málo.
Poctivé
rakouské chaty
Okolo mezistanic lanovek se nachází několik horských chat. Velmi malebná a útulná je chata Waldalm s tradiční a poctivou rakouskou kuchyní, jako je knedlíková polévka, sýrové špecle, řízek s hranolkami nebo Kaiserschmarrn.
Na skialpech podél sjezdovek i na třítisícovky
Údolí Raurisertal je také velmi oblíbeným cílem skialpinistů. Začátečníci mohou využít výstupovou trasu nedaleko sjezdovek s cílem v horské chatě Waldalm, pokročilejší a zkušenější se pak vydávají na okolní dvouapůl- až třítisícové vrcholy, jimž dominuje Sonnblick nebo Hocharn. Využít lze samozřejmě i místních horských vůdců.
V údolí se upravuje také zhruba 30 km běžeckých stop ve čtyřech lokalitách. Nejlepší sněhové podmínky a nejvíce upravených stop nabízí okolí Bodenhausu v závěru údolí Raurisertal.
Ze středu Čech za 5 hodin
Cesta ze středu Čech zabere díky novému úseku dálnice kolem Českých Budějovic již jen zhruba 5 hodin.
RAURIS NENÍ MOC ZNÁMÝ, PROTOŽE LYŽAŘE ODLÁKAJÍ SOUSEDNÍ OBŘÍ OBLASTI.
hotel a skipas na den
přívětivé mírnější až středně strmé tratě dlouhé sjezdy s převýšením až 1 250 m pohodlné kabinkové lanovky klidnější ruch
milé horské chaty vysokohorské panorama z vrcholu areálu blízko z Česka
malý areál, vhodný spíše po méně zdatné lyžaře
žádná rychlá sedačková lanovka www.raurisertal.at
Malebně útulná horská chata Waldalm
Hravě zvlněná sjezdovka Mulde od postranního vleku je sice krátká, ale aspoň je zpestřením hlavní tratě
V Klausbergu se lyžuje z výšky až 2 510 m n. m.
AHRNTAL:
Údolí Ahrntal/Valle Aurina patří k nejklidnějším a zároveň nejautentičtějším koutům Jižního Tyrolska/Südtirol. Obklopuje jej 80 třítisícových vrcholů a díky nadmořské výšce a moderním zasněžovacím systémům je tu záruka sněhu od začátku prosince až do poloviny dubna.
Údolí Ahrntal na severu Jižního Tyrolska je ideálním místem zimní dovolené pro všechny, kdo hledají klidnou autentickou atmosféru alpského údolí a zároveň moderní lyžařskou infrastrukturu. Lyžování se odehrává v menších a přehledných areálech.
Skiworld Ahrntal:
86 km sjezdovek pro děti i náročné jezdce Lyžařská oblast Skiworld Ahrntal zahrnuje dva hlavní areály –Klausberg a Speikboden – a menší rodinné areály v Rein in Taufers/Riva di Tures a Weißenbach/Rio Bianco.
Celkem nabízí 86 km sjezdovek všech obtížností, 21 moderních lanovek a mnoho atrakcí pro děti.
Zdejší sjezdovky patří k těm nejdelším v Jižním Tyrolsku, přičemž jejich převýšení dosahuje až 1 500 m. Většina tratí je přívětivá, široká a lehká až středně obtížná a díky vyšší nadmořské výšce mají kvalitní sníh po celou sezónu.
Každoročně se tu setkáte s nově postavenými lanovkami. Novinkou posledních let je pohodlná kabinková lanovka Sonnen v Klausbergu nebo luxusní 8sedačka Seenock ve Speikbodenu. Letos se můžete svézt zbrusu novou 6sedačkou Glück, která bude oproti své předchůdkyni o pětinu rychlejší a její kapacita vzroste dokonce o polovinu.
V areálech jsou dispozici cvičné svahy pro výuku a tři funparky, které zabaví nejen děti a teenagery.
Südtirol Guest Pass: doprava bez starostí
Každý host v partnerských ubytovacích zařízeních obdrží Südtirol Guest Pass – kartu umožňující neomezené cestování veřejnou dopravou po celém Jižním Tyrolsku. Hlavní autobusová linka spojuje Klausberg a Speikboden každých 15 minut, do bočních údolí zajíždějí autobusy každou hodinu. Auto tak můžete klidně nechat stát u hotelu.
Sáňkování: až 10 km vzrušující jízdy
Vedle lyžování patří k lákadlům údolí Ahrntal také sáňkování. Speikboden nabízí jednu z nejdelších sáňkařských dráh v Jižním Tyrolsku s délkou 10 km. V Klausbergu si užijete kolejovou dráhu Klausberg-Flitzer, kde to sviští rychlostí až 40 km/h. Jedna jízda je přitom zahrnuta v každém skipasu.
Ahrntal v kostce
Sezóna: 5. prosince 2025 až 12. dubna 2026
Nej sjezdy: 1 500 výškových metrů z vrcholu až do údolí (Speikboden, Klausberg)
Rodiny: široké sjezdovky ve Speikbodenu a Klausbergu nebo menší klidné areály v Rein in Taufers a Weißenbachu
Zábava a adrenalin: tři funparky a kolejová bobová dráha KlausbergFlitzer
Relax: horské chaty s tradiční kuchyní a slunečnými terasami
Běžky, sněžnice a skitouring mezi třítisícovkami
Pro běžkaře je připraveno 50 km tratí, z nichž většina vede slunnými úseky přírodního parku a bývá v provozu až do Velikonoc. Milovníci ticha a volnosti si přijdou na své při túrách na sněžnicích nebo skialpech – délka a rozlehlost údolí poskytuje spoustu možností od krátkých výletů po celodenní horské přechody.
Carezza & Latemar v kostce
Nej sjezd: König Laurin – 1 100 výškových metrů a 7,7 km (Carezza), Latemar Sixpack – 6 černých sjezdovek (Latemar)
ÚNenápadná, přesto výrazná horská chata Oberholz na úpatí Latemaru snowparku vydat dvakrát týdně ještě večer. Zdejší snowparky navíc patří k těm nejrozsáhlejším v Itálii.
dolí Eggental je velmi snadno dostupné, neboť se nachází jen 20 minut jízdy od Bolzana/Bozen, hlavního města Jižního Tyrolska/Südtirol, a je obklopeno majestátními dolomitovými masivy Rosengarten/Catinaccio a Latemar – oba jsou součástí světového dědictví UNESCO. Kromě všestranného lyžování v moderních areálech Carezza Dolomity a Latemar Dolomity Obereggen si tu můžete užívat běžkařské trasy, zimní turistiku i kulinářské zážitky.
Lyžování s panoramatem
UNESCO Celkem více než 90 km sjezdovek všech obtížností se proplétá po svazích mezi skalními kulisami Rosengartenu a Latemaru, na jehož úpatí se skrývá slavné jezero Carezza. Oba areály jsou moderně vybavené a rodinně přívětivé, ale mají co nabídnout i náročnějšímu lyžaři, který vyhledává strmé sportovní tratě nebo snowparky s freestylovými překážkami. Hned 6 černě značených tratí se sklonem až 60 %, zahrnutých ve sportovní výzvě Latemar Sixpack, můžete zdolat v Obereggenu. Kdo si během dne nezalyžuje dost, může se na osvětlené sjezdovky, ale i do
Na vrcholu sjezdovek se nachází chata Berghütte Oberholz, jejíž architektura připomíná spadlý strom a tvoří tak ojedinělou symbiózu s okolní krajinou. Carezza je typickým rodinným a zároveň stále trochu „neobjeveným“ lyžařským areálem, kde převažují pohodové mírné tratě pro rodiny. Nejdelší sjezd König Laurin přitom měří téměř 8 km a nároční lyžaři si užijí zdejší sportovnější černé a červené tratě. V Carezze se pravidelně pořádají závody Světového poháru ve snowboardingu, při nichž triumfovala i česká lyžařská a snowboardová šampionka Ester Ledecká. Jedna z kabinek lanovky Hubertus nese její jméno a samozřejmě se jí můžete i svézt.
Nová lanovka lépe propojí sjezdovky v Carezze
Carezza patří mezi nejmoderněji vybavené areály v Dolomitech, neboť většina jejích lanovek byla postavena v posledních 10 letech. Letos přibude nová 10místná kabinka Franzin, která nahradí dosavadní stejnojmenný vlek v prodloužené trase. Lanovka usnadní
i sportovní lyžování v srdci Dolomit
a zrychlí přejezd mezi lokalitami
König Laurin a Karerpass. Mezi pozoruhodné lanovky patří také kabrio kabinová lanovka, která slouží pro přístup do areálu z obce Tiers/Tires a s níž můžete cestovat na střeše s výhledem na široké okolí.
Delikatesy z místních surovin
V restauracích a horských chatách se podávají především tradiční speciality z místních surovin. Milovníci kvalitního hovězího masa by si neměli nechat ujít festival Beef & Snow, který se koná od 13. do 29. března 2026.
100 km běžeckých stop
Kromě sjezdovek je v údolí Eggental také 100 km upravovaných běžeckých tratí, z toho
www.eggental.com/cs většina v průsmyku Lavaze ve sněhově spolehlivé výšce okolo 1 800 m n. m.
Oblíbeným cílem zimních pěších vycházek je jezero Carezza.
Udržitelnost pro kvalitní život místních obyvatel
Údolí Eggental patří mezi průkopníky udržitelného cestovního ruchu. Již 5 000 domácností odebírá elektřinu bez uhlíkové stopy. Obereggen využívá od roku 2007 centrální vytápění na dřevní štěpku, které ročně ušetří půl milionu litrů topného oleje. Carezza sleduje svou uhlíkovou stopu od roku 2019.
Hosté získávají po dobu pobytu kartu Südtirol Guest Pass na neomezené cestování veřejnou dopravou po celém Jižním Tyrolsku.
které drží Seiser Alm 10 trumfů,
Seiser Alm, horský ráj o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je největší horskou plošinou v Evropě a jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Dovolená na Seiser Almu zaručeně potěší rodiny i sportovní nadšence, kterým nabídne dechberoucí výhledy na okolní dolomitské vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, 300 dní slunce a záruku sněhu.
Lyžařský areál Seiser Alm se rozkládá na největší vysokohorské pastvině v Evropě se slunečnými svahy a dostatkem prostoru pro každého. Se zaručeným sněhem, hojným slunečním svitem a úchvatným panoramatem Dolomit, které jsou zapsány na seznamu UNESCO, nabízí Seiser Alm ideální podmínky pro nezapomenutelnou lyžařskou dovolenou. Jaké jsou jeho největší trumfy?
1. Sjezdovky pro všechny
Seiser Alm nabízí 62 km sjezdovek všech obtížností – mezi nimi mnoho širokých mírných sjezdovek, ideálních pro začátečníky a děti, ale i strmější pro zkušené lyžaře. Jeho klidná a uvolněná atmosféra v kombinaci s rozlehlými prostranstvími a úžasnou scenérií z něj činí ideální místo k odpočinku, lyžování vlastním tempem a vytváření trvalých vzpomínek v srdci Dolomit.
2.
Lyže stále na nohou
V lyžařském areálu Seiser Alm návštěvníci ocení, že jsou zde pouze sedačkové lanovky, takže si nemusejí neustále sundávat lyže. Na rozdíl od mnoha jiných středisek, kde si často musíte před každou jízdou lanovkou nebo vlekem sundat lyže – což způsobuje dlouhé čekání a fronty – vám zdejší infrastruktura ušetří drahocenný čas.
3. Největší lyžařský areál v Dolomitech
Seiser Alm a Val Gardena dohromady tvoří rozsáhlý lyžařský areál se 181 km sjezdovek a 79 vleky, což z něj činí největší lyžařský areál v Dolomitech. S jedním skipasem se dostanete na všechny sjezdovky skibusem nebo lanovkou, což nabízí rozmanitý a bezproblémový lyžařský zážitek. Seiser Alm je také součástí sítě Dolomiti Superski – největšího lyžařského kolotoče na světě s více než 1 200 km propojených sjezdovek. Ze Seiser Alm se snadno dostanete na Sella Ronda: jeďte skibusem ze Saltrie do Monte Pany, nasaďte si lyže a vydejte se rovnou na tento světoznámý lyžařský okruh kolem masivu Sella – nezapomenutelné dobrodružství pro každého lyžaře.
4.
Lyžařské středisko vhodné pro rodiny s dětmi
Lyžařské středisko Seiser Alm v Dolomitech je známé jako jedno z nejvhodnějších lyžařských středisek v Alpách pro rodiny s dětmi. Díky širokým, slunným svahům a mírnému terénu je ideálním místem pro rodiny s dětmi, kde si mohou užít lyžování v bezpečném a příjemném prostředí. Moderní lanovky s dětskými bezpečnostními prvky a dvě lyžařské školy zaručují bezpečnou a pohodovou zimní dovolenou. O vzrušení pro všechny věkové kategorie se v areálu postarají lyžařské zábavní parky, měřené slalomy i s videozáznamem a rychlostní úsek. Od prosince 2025 nabídne Seiser Alm rodinám, teenagerům a všem dobrodružným povahám novinku – přelet čarodějnic nad Seiser Almem a interaktivní únikovou hru na lyžích podél okruhu Seiser Alm Ronda.
5.
Snowpark Seiser Alm
Ve Snowparku Seiser Alm si děti mohou vyzkoušet své první skoky a freestylové triky.
Snowpark je dlouhý 1,5 km a nabízí kolem 40 překážek – raily, kickery a boxy, zkrátka vše, co si může freestylista přát, a to od nenáročné rodinné přes střední až po profesionální úroveň.
V horní části se nachází zóna pro začátečníky a středně pokročilé, zatímco spodní část parku s náročnými kickery je určena pro pokročilé a profesionály. Neobvyklou atrakcí je Woodline, kde jsou všechny překážky vyrobeny ze dřeva.
6.
Útulné horské chaty
Podél sjezdovek najdete desítky útulných horských chat s lákavými specialitami, které se na Seiser Almu nazývají Schwaige. Pohostí vás svými tradičními specialitami, uvařenými z místních surovin. V závěru dne si na jejich terase můžete užít západ slunce se sklenkou aperitivu a obdivovat jedinečný jev enrosadira, při němž se skály v paprscích zapadajícího slunce barví do růžova.
7. Rozmanitost zimních aktivit
V oblasti Seiser Alm Dolomity si zimní dovolenou užijete, ať už lyžujete na perfektně upravených sjezdovkách, klouzáte po slunných běžeckých tratích, oddáváte se zimní turistice zasněženou krajinou, chůzi na sněžnicích v idylické přírodě, užíváte si romantické jízdy na saních nebo závodíte po sáňkařských drahách – na Seiser Almu si každý může přizpůsobit svůj zimní den svým představám. Milovníci zimních sportů si mohou užít pestrý program během celého dne: lyžování brzy ráno, odpoledne běžkařský výlet. Ti, kteří milují rozmanitost, mohou každý den objevovat nové způsoby, jak být aktivní.
8.
Lyžování pro ranní ptáčata
4. března – 2. dubna 2026
Každou středu od března až do konce sezóny můžete sjíždět čerstvě upravené a zcela prázdné sjezdovky, kdy je v provozu jedna z lanovek již od 7 hodin ráno. Po exkluzivním lyžařském zážitku se pak v 9 hodin v horské chatě podává bohatá jihotyrolská snídaně.
9. Swing on Snow
Letos Seiser Alm oslavuje 20. výročí festivalu Swing on Snow speciální edicí „Best of“, která zdůrazňuje dvě desetiletí hudební historie. Návštěvníci si mohou užít moderní reinterpretace tradiční lidové hudby smíchané s jazzem, soulem a popem. Od 12. do 21. března budou hudební skupiny z celého alpského regionu hrát venkovní koncerty: ráno u horských stanic lanovek, v poledne na alpských chatách a večer v obcích Kastelruth, Seis, Völs a Tiers.
10. Nabídky na začátek a konec sezóny
Na začátku a na konci lyžařské sezóny můžete ušetřit s atraktivními nabídkami Dolomiti Superpremiere a Dolomiti Springdays: užijte si den na svahu navíc s ubytováním a skipasem zdarma! Do těchto akcí se zapojují i lyžařské školy a půjčovny vybavení, které nabízejí své služby za obzvláště výhodných podmínek a usnadňují vám tak prožití plnohodnotné zimní dovolené za skvělou cenu:
Na lyže letecky do Gruzie, Turecka nebo Bulharska? Ano, jde to. Zatímco většina Čechů míří každou zimu do Rakouska nebo Itálie, cestovní kancelář Čedok letos opět otevírá cestu do tří méně tradičních, ale o to zajímavějších zimních destinací. Každá země má vlastní charakter, jiný styl svahů i atmosféru, ale všechny tři spojuje jedno – komfortní dovolená za dostupnou cenu a zážitky, které si zaručeně přivezete domů.
Lyžařská sezóna s Čedokem přináší tři výrazné destinace letecky pro ty, kdo chtějí objevit tak trochu jinou zimní dovolenou na horách: Gudauri v Gruzii, Kayseri v Turecku a Bansko v Bulharsku. Každá destinace nabízí něco jiného. Od exotického Kavkazu přes sopku Erciyes až po tradiční hory pohoří Pirin. Společně pokrývají široké spektrum potřeb od rodin až po zkušené lyžaře.
„Svatá trojice“
Gruzínské Gudauri překvapí výškou, délkou a rozmanitostí. Nabízí přes 70 kilometrů perfektně upravených sjezdovek, možnost skialpinismu či dokonce heliski zážitků, a to za ceny, které jsou hluboko pod standardem západní Evropy.
Turecko představuje spojení komfortu a výborné dostupnosti. Oblast Kayseri nabízí moderní střediska, kde je sníh spolehlivý, infrastruktura kvalitní a ceny zájezdů i služeb často příznivější než v alpských destinacích.
Bulharsko a středisko Bansko lákají lyžaře, kteří hledají rovnováhu mezi cenou a kva-
litou. Dostatek sjezdovek různé obtížnosti, moderní vleková infrastruktura, hotely blízko svahů a možnost relaxu v horkých pramenech, to vše dělá Bansko atraktivní volbou pro krátké i delší zimní pobyty.
„Chceme, aby si naši klienti užili víc než jen sjezdovky. Každá destinace, kterou nabízíme, obsahuje prvky, které dělají dovolenou výjimečnou, a tou je kultura, gastronomie, pohostinnost a nezapomenutelné zimní scenérie. Naší snahou je nabídnout balíčky tak, aby cena odpovídala kvalitě, bez kompromisů, a aby zájezdy byly dostupné i rodinám či náročnějším lyžařům,“ říká mluvčí Čedoku Klára Divíšková.
Komfort v hlavní roli
Při výběru destinace do této nabídky se Čedok řídí nejen délkou a kvalitou sjezdovek, ale také celkovou zkušeností. Od transferu z letiště či dopravy, přes ubytování až po restaurace a doplňkové služby. Komfort hraje velkou roli. V některých lokalitách zájezdy obsahují leteckou dopravu, bezplatnou přepravu lyží a vybavení, nebo půjčovny přímo ve středisku.
Gruzínské Gudauri je lyžařské středisko alpského stylu se sjezdovkami, ale i množstvím volného terénu
Ceny zájezdů jsou nastavené s cílem být konkurenční vůči západoevropským cenám. Bansko či Kayseri vycházejí levněji než obdobné pobyty v Alpách a Gruzie zase nabídne nevšední zážitek s autentickou atmosférou. Čedok doporučuje zájezdy rezervovat včas, zejména pro oblíbené termíny během prázdnin a svátků, protože kapacity známých hotelů se rychle plní.
Pro každého, kdo touží po zimním dobrodružství, je nyní ideální čas zvážit jednu z těchto tří destinací a odnést si nejen vzpomínky ze svahů, ale i na místa, která obvykle vídáme jen v letních průvodcích.
Bansko – nejmodernější a největší lyžařské středisko Bulharska
Skvělé a kvalitní hotely v blízkosti turecké hory Erciyes
Zima plná zážitků
v lyžařském cirkusu Saalbach Hinterglemm!
V hotelu Hasenauer najdete vše, co patří k dokonalé dovolené – od vzrušujících zážitků, přes spoustu zábavy až po zasloužený odpočinek. Uprostřed hor v „Home of Lässig“ se můžete pořádně vyřádit. Ať už přijedete s rodinou nebo přáteli, ve dvou, nebo sami – Hotel Hasenauer nabízí ideální program pro každého.
F perfektní poloha uprostřed střediska Hinterglemm
F pouhých 200 m od lyžařského vleku
F 408 kilometrů sjezdovek v areálu Skicircus
Saalbach Hinterglemm
F nový design: moderní, alpský, útulný, stylový
F panoramatická terasa na dvou patrech
F Rooftop Relax zóna (od 16 let) s panoramatickým větem saun a vířivkou
F vyhřívaný venkovní bazén
F hotelový bar s útulnou lounge atmosférou
F Beauty- & Spa
F Chillout zóna pro rodiny s infra kabinou
F rodinný herní svět na ploše 70 m² – s lezeckou stěnou, hrami a spoustou další zábavy
F speciální ceny v sportovním obchodě Rabbit Sports by Hasenauer
Ceny od € 184,za osobu a den
Cena za osobu v nejlevnější kategorii pokojů v nejlevnějším období.
Hotel Hasenauer GmbH
Familie Hanni und Fritz Steger Schwarzacherweg 157 5754 Hinterglemm
T. +43 6541 6332 www.hasenauer.at hotel@hasenauer.at
I Zde najdete všechny naše nabídky.
Grüezi, Buongiorno, Allegra VÍTEJTE V GRAUBÜNDENU
Kanton Graubünden je proslulý pro mnohé své kvality, čeští lyžaři jej ale především znají jako místo skvělé aktivní dovolené, které není z domova až tak daleko. Jde o největší kanton Švýcarska a jediný, kde se oficiálně mluví třemi jazyky — německy, italsky a rétorománsky.
Vedle světově proslulých středisek jako Davos Klosters a Svatý Mořic tu najdete i skryté poklady: klidný a autentický region Dolní Engadin, italsky mluvící údolí Poschiavo, kterým projíždí legendární Bernina Express přes spirálovitý viadukt, nebo Val Bregaglia, rodiště slavné rodiny Giacometti.
Mimochodem, v Graubündenu se nachází také nejvýše položená celoročně obydlená vesnice v Evropě. Jmenuje se Juf a leží ve výšce 2 100 m n. m. Najdete tu další unikáty, třeba UNESCO klášter sv. Jana ve Val Müstair nebo jediný Švýcarský národní park. Ale pojďme za sněhem a lyžemi.
Davos: lyžování především
Lyžaře čeká v Davosu, městě s celkem šesti skiareály a 300 kilometry sjezdovek, těžká volba: Jak to všechno stihnout? Madrisa a Rinerhorn jsou ideální pro rodiny, Jakobshorn láká hlavně freestylisty a milovníky après-ski, Parsenn je typický širokými sjezdovkami, Pischa je rájem pro freeride v prašanu a Schatzalp je ideální pro lyžaře, kteří vyznávají pomalejší a klidnější tempo.
A DOPORUČENÉ TIPY?
Parsenn: Z Weissfluhgipfelu do Küblis slyžujte po dlouhé vyhlídkové sjezdovce přes 2 000 výškových metrů
Madrisa: Madrisa-Land nabízí skvělou zábavu a sněhové radovánky pro rodiny s dětmi Jakobshorn: užij si Kafi Sex na slunečné terase legendární Jatzhütte. Co že to je? Nebojte, pouze kultovní horký kávový nápoj s alkoholem.
Běžky pro požitkáře i olympijské vítěze
Davos Klosters nabízí širokou nabídku i pro běžkaře. Síť tras má přes 100 km klasických a 75 km tratí pro volnou techniku všech stupňů náročnosti. Díky nadmořské výšce panují v Davos Klosters perfektní sněhové podmínky od října až do dubna.
Těchto předností si váží i švýcarský reprezentant, olympijský vítěz a vítěz Světového poháru Dario Cologna. Jeho tipy?
Sertigtal: klasika, moje nejoblíbenější trasa v překrásné přírodě
Flüelatal: trasa Světového poháru s náročným stoupáním „Cologna-Stutz“ jako přídavkem
Landwassertal: běžecká dráha ve vysokohorském údolí, skvělá pro ty, kdo „chtějí pořádně šlápnout na plyn“
Alp Garfiun: grandiózní výhledy směrem na Silvrettagebirge
Tradice sportů na ledě
Už v roce 1869 bylo v Davosu uvedeno do provozu první ledové hřiště a Mekkou těchto sportů je Davos Klosters dodnes. Stojí tam jeden z nejkrásnějších hokejových stadionů ve Švýcarsku a fungují zde i různé další umělé nebo přírodní ledové plochy pro bruslení, hokej, curling či třeba metanou, a to jak pod střechou, tak pod širým nebem. Kdo chce raději pozorovat profíky, může od září do dubna vyrazit do Zondacrypto Areny s působivou dřevěnou střechou, kde domácí zápasy hraje tým HC Davos. Speciální lahůdkou je Spengler Cup Davos: nejstarší a nejrenomovanější klubový turnaj na scéně mezinárodního hokeje. Každý rok bojuje 6 top týmů vždy mezi Vánoci a Novým rokem o žádanou trofej a ČR bude letos reprezentovat HC Sparta Praha.
Ledový minigolf v Davosu
Lední minigolf je v Davosu jednou z novinek pro rok 2026. Hráči používají hokejky místo klasických holí na minigolf, aby dostali puk do jamky na speciálně připraveném 18jamkovém ledovém minigolfovém hřišti v Arkadenplatz přímo u promenády Davos Platz v centru města. Areál je přístupný během celé zimní sezóny bez registrace předem. Ubytovaní hosté v Davosu mají vstup v rámci zimního návštěvnického programu zvýhodněný, normální vstupné je 15 CHF pro dospělé.
Pivovar v Monsteinu
Historický autobus vás zaveze do nejvýše položeného pivovaru ve Švýcarsku – do walserské vesnice Monstein, kde na vás dýchne osobitá atmosféra a historie. Následuje prohlídka pivovaru Bier Vision Monstein, která vyvrcholí ochutnávkou monsteinského piva v různých fázích kvašení.
Winter Guest Program – každý den dobrodružství
Návštěvnický program nabízí pro ubytované hosty s Davos Klosters Card řadu zimních zážitků v doprovodu místních insiderů. Východ slunce na jednom z místních vrcholů, zákulisí horské služby nebo výšlap s pochodněmi: Davos Klosters nabízí zhruba 40 zážitků v kategoriích sport & dobrodružství a umění & kultura za výrazně snížené ceny (5–15 CHF) vždy týdně od poloviny prosince do poloviny dubna.
Dolní
Engadin
Engadin Classica
Dálkovou trasu na běžkách od Maloji po Martinu – 111 km kilometrů podél řeky Inn – lze projet na běžkách po upravených trasách. Jen mezi Lavinem a Scuolem je nutné krátce využít vlak. Pro zkušené sportovce je to výzva na jeden den, pro ostatní vícedenní dobrodružství. Nabídka Engadin Classica zahrnuje čtyři noci v ubytování podél trasy, přepravu zavazadel mezi hotely a skipasy na běžecké tratě.
Silvretta Arena Samnaun/Ischgl
Lyžařská sezóna v Samnaun začíná 27. listopadu 2025, potrvá až do 3. května 2026, tedy celkem 158 dní! Silvretta Arena Samnaun/ Ischgl je obří arénou pro milovníky lyžování: jedno z nejlepších středisek Alp na pomezí Švýcarska a Rakouska nabízí 239 km sjezdovek se 45 moderními vleky. Ať už jde o nádherně široké carvingové sjezdovky s působivými alpskými panoramaty, nebo strmé a náročné sjezdy na Greitspitze, vždy se můžete těšit na špičkově upravené sjezdovky i vynikající horskou gastronomii. Nejnovější informace, nabídky a služby pro váš první den lyžování v Samnaunu najdete na jednom místě v mobilní aplikaci SamnaunApp.
Eisweg Engadin
Milovníky bruslení osloví středisko Scuol, kde se nachází speciálně upravená 3km stezka právě pro ně. V létě funguje jako běžná pěší turistická trasa, v zimě se promění v jednu dlouhou ledovou dráhu. Otevření je naplánováno na 20. 12. 2025 dle podmínek. Brusle je možné si zapůjčit na místě.
Vícedenní sněžnicové dobrodružství Via Silenzi
Vydejte se za dobrodružstvím na sněžnicích ze S-charl na Ofenpass, kde vás čeká nedotčená alpská příroda. První den si užijete cestu ze S-charl přes Pass da Costainas do Lü, druhý den nádhernou trasu přes Alp Champatsch a Alp da Munt až na Ofenpass. Celá 25km trasa nabízí převýšení 1 017 m, přičemž zavazadla jsou transportována do místa ubytování. Via Silenzi je možné zakoupit jako balíček vč. ubytování na 3 noci, transportu zavazadel, převozu do S-charl v koňském spřežení a mapy.
Netradiční švýcarské tipy i pro
Landwasser World
nelyžaře
Tip na jaro: V červnu 2025 spustila Rhétská dráha (RhB) nový návštěvnický
zážitek Landwasser World, zaměřený na ikonický viadukt Landwasser. Nejnovější atrakcí je Viaduct shuttle – scénický vlak s otevřenými vagony, který jezdí mezi Filisurem a Alvaneu. Ten vás doveze až k nové zastávce Schmitten GR
Landwasser Viaduct, odkud je to krátká procházka na vyhlídkovou platformu Hennings s impozantním pohledem na světově proslulý viadukt.
Gourmino – kulinářský zážitek ve stylu Belle Époque
Zažijte eleganci éry Belle Époque ve stylových jídelních vozech Gourmino Rhétské dráhy. Tyto nádherně zrekonstruované vozy nabízejí víc než jen cestu — je to výprava impozantní krajinou spojená s prvotřídním gastronomickým zážitkem. V typickém elegantním modrém provedení jezdí Gourmino pravidelně po malebné trati UNESCO Albula mezi Churem a Sv. Mořicem.
Viadukt Langwies na trati Chur–Arosa slaví 111 let Železniční trať Chur–Arosa je víc než krásná cesta — je to inženýrské mistrovské dílo a brána do srdce švýcarských Alp. Úzkorozchodná trať, provozovaná Rhétskou dráhou, spojuje rušné město Chur s horským letoviskem Arosa a na pouhých 26 km překonává převýšení přes 1 000 m bez ozubnice. Skutečným vrcholem je viadukt Langwies, dokončený v roce 1914. Tento průkopnický 284 metrů dlouhý betonový most překlenuje údolí Plessur a tyčí se do výšky 62 m – rozhodně must-see na jedné z nejkrásnějších švýcarských tras.
Objevte historii s Rhétskou dráhou
Více než sto let je Rhétská dráha v Graubündenu nejen dopravním prostředkem, ale také živoucím svědectvím Alp a jejich bohatého kulturního dědictví.
Nastupte na palubu jednoho ze speciálních historických vlaků RhB a sledujte, jak historie ožívá. Ať už cestujete v elegantních vozech Pullman, historických motorových vozech, nebo s pozoruhodnými parními lokomotivami, pečlivě zrestaurovaný vozový park Rhétské dráhy uchvátí železniční nadšence všech věkových kategorií.
NOVÁ SONNKOGELBAHN v Zell
Nová kombinovaná lanovka Sonnkogelbahn v Zell am See se vyznačuje dvěma režimy provozu – v zimní sezóně je provozována jako 6sedačková lanovka s bublinami, v letní pak jako 8kabinková lanovka.
Historie zimních sportů na hoře Schmittenhöhe nad Zell am See má dlouhou tradici. Již v roce 1927 se zde rozjela známá Schmittenhöhebahn, jedna z prvních visutých lanovek v Rakousku, následována v roce
1957 další kyvadlovou lanovkou Sonnenalmbahn. Na ni navázala o rok později jednosedačková lanovka Sonnkogelbahn, nahrazená v roce 1984 kapacitnější odpojitelnou trojsedačkou firmy Doppelmayr. Ani ta již však v po-
slední době nestačila nárokům tohoto moderního střediska, a tak začala být připravována stavba nové lanovky Doppelmayr nejnovější generace D-Line.
V zimě sedačka, v létě kabinka
Na nové lanovce je nejpozoruhodnější její provozní koncept, kdy zatímco v zimní sezóně jde o čistě sedačkovou lanovku s přepravní kapacitou 2 150 osob/hod. (v cílovém stavu je možné navý-
am See
šení na 2 500 osob/hod.) a lyžaře přepravuje celkem 55 (v cílovém stavu 64) sedaček s vyhříváním, bublinami a individuálními opěrkami na nohy, v letní sezóně pak jde o čistě kabinkovou lanovku s přepravní kapacitou 1 200 osob/hod. a přepravu návštěvníků zajišťuje 15 (v cílovém stavu je možné navýšení na 28) osmimístných kabinek typu Omega V firmy CWA. Nejedná se tak o tradiční kombinovanou lanovku v pravém smyslu.
TEXT A FOTO: RADIM POLCER
Trasa lanovky se sedačkami v zimní atmosféře
Dolní stanice vedle šestisedačkové lanovky Hochmaisbahn
Garáž ve stanici i v podzemí
Obě stanice jsou realizovány v prodloužené verzi se samostatnými oblouky pro kabinky a sedačky, díky čemuž pravidelná změna režimu ze zimního na letní a naopak nevyžaduje ve stanicích žádné úpravy. V dolní stanici, kde jsou oba staniční oblouky situovány za sebou, je nástup na sedačky s nástupním pásem realizován jako kolmý na osu trati. V zadním oblouku, kterým v zimě vozy neprojíždějí, je v tomto období garážováno celkem 12 kabin, zbylé 3 kabiny a také všechny sedačky pak parkují v podzemním depu
pod stanicí. Horní stanice si pak z prostorových důvodů vyžádala půdorys ve tvaru písmene L a druhý staniční oblouk pro kabiny je tak situován kolmo k ose trati. V horní stanici ležící v nadmořské výšce 1 830 metrů se nachází pohon lanovky o výkonu 486 kW, který je proveden jako tzv. sektorový pohon DSD firmy Doppelmayr, v dolní stanici je pak umístěno hydraulické napínání.
Do
restaurace přímo z výstupiště lanovky
Zatímco nová dolní stanice byla umístěna na původní místo, horní stanice byla z prostorových
důvodů přemístěna o 25 metrů doprava – díky tomu mohla být přilehlá restaurace znatelně rozšířena a modernizována a přístup do ní je nyní možný přímo z nástupiště lanovky. Na trase s délkou 1 210 metrů s převýšením 452 m je rozmístěno celkem 12 podpěr, tři z nich tvoří vjezdovou skupinu před horní stanicí. Při rychlostí 5 m/s se jízdní doba zkrátila na 5 minut. V budoucnu se počítá s dostavbou prvního úseku lanovky. Připomeňme, že již v minulosti se několik málo podobných lanovek (mimo klasických kombinovaných lanovek) objevilo – nejznámější z nich je od roku
1998 v německém Feldbergu, kde jde rovněž o kombinaci 8místné kabinky a 6sedačky.
Radim Polcer
Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.
Novinky v lyžařských střediscích sledujte na
snow.cz/novinky
Dolní část trasy lanovky
Trasa lanovky – podpěra č. 3
Horní zalomená poháněcí stanice s půdorysem ve tvaru písmene L Vystupování ze sedaček v horní stanici
Valerián Spusta starší, autor této momentky, zaznamenával na svůj fotoaparát činnost Horské služby zejména v druhé polovině 20. století. Jeho archiv spravuje syn, Valerián Spusta mladší, který na tátu navázal jak v činnosti pro Horskou službu, tak zájmem o fotografování. Jednu neobvyklou část jeho tvorby, krajinné fotografie v infračerveném spektru, najdete ve fotogalerii na straně 118
90 let ve službě horám
Horská služba slaví 90 let. K této slavné události vznikl dokument Ve službě horám, jehož námět připravila Alena Zárybnická. Je poctou lidem, kteří v českých horách budovali systém záchrany, ale i těm, kdo zachraňují životy dnes. Ukazuje jejich každodenní rutinu i okamžiky, kdy jde o minuty, a připomíná ryzí hodnoty Horské služby – pomoc bližním (v horách) a respekt k přírodě. Režisér Martin Vrbický skládá obraz z archivů, výpovědí pamětníků a současných adeptů; mluvené slovo doplňuje Oldřich Kaiser – představitel role Emericha Ratha ve filmu Poslední závod. Film je dostupný online v iVysílání. (ps)
Skimo na OH
Skialpinismus zažije na zimní olympiádě
Milano–Cortina 2026 velký moment: poprvé v historii se stane oficiální medailovou disciplínou. Tím se sport, který ještě donedávna fungoval hlavně v komunitě horalů a závodníků z alpských údolí, dostává na globální scénu. Nepůjde ovšem o stejný sport, jak ho znají turisté nebo vytrvalostní závodníci. Na olympiádě zůstaly jen rychlé, krátké formáty: sprint mužů, sprint žen a smíšená štafeta dvojic muž–žena. Původně byly v plánu i individuální závody (dlouhé trasy s víc stoupáními a sjezdy), ale ty byly vyškrtnuty kvůli omezení počtu sportovců, kterých přijede extrémně málo. Do každé individuální kategorie se vejde jen 18 mužů a 18 žen z celého světa a žádná země nesmí nasadit víc než dva muže a dvě ženy: konkurence tak bude spíš o vstupenku na start než o medaili. Závody proběhnou v Bormiu na sjezdovce Stelvio, kde se pojede i mužský sjezd. (ps)
TEXT:
FOTO:
Beskydy, 25. 1. 2006
Smrk – Kořenský potok
Lavina může spadnout kdekoli
A nejen spadnout – může způsobit i to nejhorší
Dokázal to případ z Beskyd z 25. ledna 2006. Tehdy dva mladí muži jen těsně přes třicet let, parťáci, kteří spolu absolvovali už nespočet túr po horách, vyrazili na skialpech na Smrk. Pro sjezd zvolili roklinu Kořenského potoka, strmý zářez v lese, kde tehdy leželo určitě přes metr a půl sněhu.
Filip měl štěstí. Vypadla mu lyže, musel se pro ni vrátit. Richard pokračoval čerstvým prašanem ve sjezdu do údolí. Jen on viděl, co se tehdy přesně stalo. Ale už nikdy a nikomu to neměl šanci povědět.
Jisté je, že se v těch místech uvolnilo velké množství sněhu, nejen ze zářezu potoka, ale i z okolního svahu. Lavina sjela korytem 250–280 m a Richarda strhla s sebou.
Filip poté, co si nazul lyži, pokračoval. Nikde Richarda neviděl, sjížděl dolů už vyčištěným korytem a jen doufal, že kamarád jel někam stranou… Pak ale narazil na jednu a zanedlouho i dru-
NEDÁVNO JSEM PŘIŠEL O KAMARÁDA V LAVINĚ. JSEM
ČLOVĚK, KTERÝ MILUJE PŘÍRODU A CTÍ JI. TAKÉ VĚŘÍM, ŽE
POKUD MÁ ČLOVĚK UMŘÍT NA HORÁCH, TAK SE STANE, CO SE MÁ, A NEPŘEJEDE HO AUTO. NEJSME SCHOPNI TO OVLIVNIT. VŠICHNI SI ALE KLADEME OTÁZKY: PROČ SE TO STALO?
NEMOHL HO NAJÍT? MUSELO SE TO VŮBEC STÁT? A SPOUSTU DALŠÍCH. V MÉ HLAVĚ JSOU JICH STOVKY A NEZNÁM
ODPOVĚDI… ALE S TÍM SE BUDU MUSET VYROVNAT SÁM. PTÁM SE SÁM SEBE: NEMOHL JSEM UDĚLAT VÍC, PROČ JSEM NESONDOVAL NA MENŠÍ VZDÁLENOSTI, PROČ JSEM ZAPOMNĚL MOBIL V AUTĚ? MUSÍM ŽÍT S TÍM, ŽE JSEM HO MINUL. A VYROVNÁVAT SE S TÍM, ŽE SE SVÝM PŘÍTELEM
UŽ NEPOJEDU NA LYŽE A S VĚDOMÍM TOHO, ŽE JEHO DCERA ZTRATILA TATÍNKA.
Z Filipova článku vydaného na webu horolezeckého oddílu SSK Vítkovice
hou lyži trčící ze sněhu. Zkoušel Richarda pod hromadami sněhu najít. Marně! Asi po hodině to vzdal a dojel do hospody pro pomoc.
V Beskydech, kde nic podobného v historii nezažili, nebyli na podobnou situaci připraveni.
Záchranná operaci proto probíhala pomalu. Příliš pomalu na to, abych Richard mohl přežít… Paradoxem osudu bylo, že Richard s Filipem už tehdy měli objednané dva vyhledávače a sondy a čekali, až dojdou z USA. Dorazily za dalších 24 dní…
Filip v rozhovoru s Alenou Zárybnickou pro knihu Laviny v Česku
…Jak složité to bylo a pořád je…
Bolí to pořád stejně, když na to myslím. Sešlo se několik nešťastných okolností. Nikdy na to nezapomenu. Bylo –16 °C, jasno, jen sem tam mráček. Ale foukal silný nárazový vítr. Kvůli němu byl někde nafoukaný sníh, občas jsme při výstupu prošlapávali tvrdé desky. A poslední tečka, to byl můj mobil zapomenutý v autě. Kdybych ho u sebe měl, mohlo to třeba dopadnout jinak. Dlouhou dobu jsem pak měl panickou hrůzu, abych si nezapomněl telefon...
Sjížděli jste dolů po Kořenském potoku?
Ještě nad potokem, mezi smrčky, mi vypnula lyže a já upadl. Richard se mi smál, jak jen on to uměl. Domluvili jsme se, že se sejdeme na cestě, asi 600 metrů pod námi. Otočil jsem se a šlapal pět metrů zpátky pro lyži. Nenapadlo mě, že se hned rozjede. Nenapadlo mě, že už ho nikdy neuvidím. Nemohl jsem tušit, že ujede s lavinou, a už vůbec ne, že ho zasype. Největší kámen úrazu byl, že si tohle nikdo z nás nepřipouštěl.
Do té doby se vůbec neuvažovalo o tom, že by v Beskydech lavina někoho zasypala. Nikdo s tím nepočítal… Otočil jsem se, připnul jsem si lyži a viděl jsem, že Richard už tam nestojí. Tak jsem sjížděl a zastavil jsem se na zlomu tvrdé, úzké a strmé rokle dlouhé asi 500 metrů. Měl jsem radost a říkal jsem si, že někde už musím uvidět Richarda. Neviděl jsem. Blesklo mi hlavou, že třeba tudy vůbec nejel. Popojel jsem, asi dva nebo tři skoky, necítil jsem se, nelíbilo se mi to, i když tohle byla moje parketa.
Jak vypadal sníh? Nahoře to bylo vyjeté. Ve tvaru trychtýře. Koryto bylo zřetelně vyčištěné po lavince s občas lehkým nánosem tmavého hrubého
krystalového cukru na dně. Jelo by se fajn, ale bylo to příliš úzké a prohnuté do tvaru u-rampy. Chtěl jsem vyjet pryč, ale odsud už cesta nevedla. Odtrh byl vysoký asi 40 cm, přibližně v úrovni mé hlavy. Nevypadalo to pěkně. Jel jsem, spíš jsem se šoupal, dolů. Konečně jsem byl na místě, odkud se snad dalo utéct. Zastavil jsem se a zdálo se mi, že jsem pod sebou, odhadem asi 80 metrů, viděl něco modrého ve sněhu. Nevím, nevěděl jsem, jestli se mi to nezdá. Něco ve mně mi ale řeklo, ať sjedu zpátky do koryta. Byla to lyže. Díval jsem se na značku a vázání.
Richardova?
Celou dobu jsem doufal, že je Richard nade mnou v bukovém lese a sem mu lyže jenom ujela. Nepřipouštěl jsem si, že by se mohlo cokoli přihodit. Rozhlížel jsem se, neviděl jsem ho...
Jak dlouho jste se rozhodoval, co uděláte dál?
Netrvalo mi to ani tři minuty, sundal jsem lyže a otočenou hůlkou i lyží jsem sondoval. Možná 100 metrů proti svahu a 50 metrů od nálezu lyže dolů. Celkem to šlo, čím jsem postupoval výše, tím bylo laviniště užší, ale plné velkých nánosů. Stále jsem tomu nemohl věřit... Nechal jsem toho, připnul jsem si lyže a sjel jsem.
Co vám běželo hlavou?
Pořád jsem doufal, že stojí na cestě a je naštvaný, že nemá lyži. Asi po 150 metrech jsem si všiml, že ze sněhu vyčnívá patka vázání. Tehdy už jsem věděl, že je zle. Zul jsem lyže a znovu: hůlkou i lyžemi jsem sondoval kolem místa nálezu té lyže – 30 m nahoru a dolů. Poté jsem sešel až ke konci laviny a šel prohledávat centimetr po centimetru. Aspoň tak mi to připadalo.
Kolik tam bylo sněhu?
Přes dva metry, možná i víc. Byl měkký, ale zasunout hůlku až po
rukojeť tam a zpět, to byla docela dřina. Byl jsem znovu v místech, kde už jsem byl – u první lyže. Prošel jsem ještě jednou spodní část přibližně po druhou lyži, tedy asi 50 metrů.
Kolik už uběhlo času?
To jsem se taky snažil srovnat si v hlavě. Sám sebe jsem se ptal, jestli má Richard ještě šanci. Vzdal jsem se ega, přiznal jsem slabost a bezmocnost a říkal jsem si, že teď už snad jedině profesionální pomoc.
Chápu, že rozhodnutí odejít bylo těžké... Nejtěžší!
Nechával jsem ho tam sice samotného, ale měl jsem naději, že profíci tu budou rychle a mají vybavení. Ale rozhodnutí odejít a nechat ho tu! Ten pocit, to rozhodnutí, to nechtějte nikdo zažít. Připnul jsem lyže a co nejrychleji jel dolů. Cestou jsem řešil, kam. Byla tam nějaká chalupa? Nebo hospoda? Ano, hospoda, tam měli mít otevřeno. Od dveří jsem volal, ať vytočí Horskou. Neměli číslo. Tak jsme volali policii, ti nás spojí, doufal jsem.
To už máte mobil u sebe?
Běžel jsem pro něj do auta, ale nebyl tam signál. Tak jsem se vrátil do hospody a volal znovu. A vzal jsem si od nich číslo na Horskou. Vysvětlil jsem, co a jak se přihodilo, odpovídal jsem na spoustu otázek a dostal jsem odpověď, že mám volat přímo náčelníka. Dostal jsem číslo a celé to vyprávění o okolnostech jsem absolvoval znovu… Volal jsem i svého švagra Lumíra, ať sežene lopaty, sondy a aspoň dva chlapy. Po dalších 45 minutách, tedy ve 12:15, dorazila policie, vzápětí, po asi 5 minutách, záchranka. Vrtulník stále na místě nebyl, ale dozvěděl jsem se mezitím, že poletí rovnou nahoru. Proto jsem jim znovu popsal polohu, tedy výrazný kotel spadající mezi Horní Čeladnou a Podolánky, ve směru na Kněhyni.
Jak na tom byl v té době Lumír?
Přijel ve 12:50, měl s sebou Petise, jednu sondu a lopaty. Komunikoval jsem s Horskou a snažil jsem se co nejrychleji dostat se na místo nehody.
V kolik jste tam dorazili?
Ve 13:55, po víc než hodině. Po 10 minutách dorazil i náčelník HS a vysílačkou začal řídit záchrannou akci. My jsme dál sondovali –Petis sondou, kterou si přinesl, já a Lumír hůlkami. Prosil jsem náčelníka, aby mi půjčil svou sondu, neměl ji. Měl jen lopatu. Po dalších 50 minutách, ve 14:45, ohlásil Petis pozitivní sondu.
To je po víc než čtyřech hodinách.
Jo, znělo to neuvěřitelně, ale kontroloval jsem si časy z dat digitálních fotografií, které jsem pořídil těsně před tím neštěstím. Když jsem tenkrát napsal článek popisující okolnosti, bylo mi jasné, že to vyvolá další vlnu diskusí. Ale věděl jsem, že kdyby to mělo zvýšit naději na záchranu dalšího lidského života, byť jen o pár procent, budu z toho mít dobrý pocit.
ČASOVÝ SLED UDÁLOSTÍ
10:30 nehoda
11:30 volání na Policii ČR
11:40 volání na HS
11:45 volání kamaráda
Lumíra
12:15 příjezd Policie ČR
12:20 příjezd ZZS
12:45 příjezd kamaráda
Lumíra a Petise
12:50 objevuje se vrtulník
13:55 vrtulník zpět na místě nehody
14:00 náčelník HS na místě nehody
14:45 pozitivní sonda – odvolání psovoda a přivolání skútru
Richard při jiném z beskydských sjezdů – z Ropice, únor 2005, tedy rok před nešťastnou událostí
Radim Pavlica
Dobrovolný člen HS od roku 1985, profesionální člen od roku 1990, náčelník HS Beskydy v letech 2001 až 2019
Co nastalo v okamžiku, kdy jste se o lavině dozvěděli?
Bylo nutné dopravit na místo co nejrychleji nejbližšího záchranáře. Této lokalitě byla nejblíž Bílá, takže vrtulník letěl z Ostravy na Bílou, tam naložil záchranáře a letěli jsme kolem Smrku. Tam jsme udělali jeden oblet, ale nebylo nic vidět.
Jaké bylo počasí?
Bylo sice jasno a mrazivo, ale hodně foukalo – od jihu. Nárazy větru byly až 26 m/s. Bylo to hodně turbulentní, proto jsme museli být vysoko. Přistáli jsme u restaurace U Holubů, aby se upřesnilo místo pádu laviny. Tam už skialpinista, který volal pomoc, nebyl. Policie ČR ho odvezla blíž k místu nehody spolu se dvěma
jeho kamarády, které si taky zavolal na pomoc. Původně si myslel, že ho můžeme vzít na palubu, ale to možné není.
Letěli jste tedy zpátky prohledávat svah?
Nic jsme neviděli. Na palubě byli tři pozorovatelé a pilot. Nechal jsem se vysadit na Barabské cestě a pokračoval pěšky dolů. Scházel jsem korytem potoka a tam jsem postupně objevil první a pak druhou lyži. Z toho se dalo přibližně určit, kde by asi mohl být ten zasypaný, zkoušeli jsme tam tedy hledat. Mezitím jsem začal organizovat další lidi – v tu chvíli jsem měl jistotu, že je to lavinová nehoda a že budeme potřebovat další lidi, abychom ho odtamtud dostali.
Co dalšího najdete k tomuto případu v knize Laviny v Česku:
V knize laviny v Česku najdete kompletní rozhovory, nekrácené rozhovory s účastníky záchranné akce, fakta o nehodě, vývoj meteorologických podmínek, poučení z nehody, zprávu HS o lavinové nehodě a vícero dalších fotografií.
Přiletěl jsi tedy vrtulníkem z lyžařského areálu v Bílé, kde jsi právě sloužil?
Ano, neměl jsem ani lavinovou výbavu – tu jsme v té době neměli na žádné stanici. Chápu, že z dnešního úhlu pohledu je to špatně, taky jsem za to sklidil obrovskou kritiku. Byla to první lavina u nás v Beskydech s takovými důsledky.
Co všechno se po této nehodě změnilo?
Požádali jsme o lavinovou výbavu, náš lavinový preventista dostal víc prostoru, aby se lavinami mohl zabývat – aby mohl chodit do terénu, aby mohl měřit. Začali jsme cvičit, abychom znali dojezdové časy. Tady je to všechno daleko. Reálně se na místo dostaneme za 2 hodiny.
DATA O NEHODĚ
datum: 25. 1. 2006
lokalita: Kořenský potok – pod Barabskou cestou (není lavinový katastr)
čas uvolnění laviny: 10:30 aktivita: skialpinismus – při sjezdu
orientace svahu: severozápadní sklon svahu asi 35°
parametry laviny: výška odtrhu cca 50 cm, šířka odtrhu 35 m (sesunul se i boční svah), délka laviny cca 280 m, výška čela nánosu 4–4,5 m příčina pádu laviny: uvolnění sněhu v korytě potoka při zatížení sjíždějícím skialpinistou délka trvání záchr. akce: kamarádská pomoc 10:30 až 15:00, oznámení na HS 11:45, akce HS ukončena v 17:00
Pavel Masopust
Dobrovolný člen HS od roku 1989, od roku 2005 profesionální člen
… Slyšel jsem ve vysílačce, že se na Smrku něco děje. Znám to místo detailně, protože tam bydlím, a to byl důvod, proč jsem po dohodě s dispečerem skočil do auta a jel tam…
Dojel jsi k restauraci
U Holubů?
Ano, dál to nejde. Snažil jsem se co nejrychleji dostat na místo nehody, bylo třeba pomoci s transportem, sněhu napadlo toho roku nevídané množství. Je to velmi odlehlé místo, v zimě prakticky nedostupné.
Jak široký byl odtrh? Ve zprávě se píše 35 m. Koryto potoka v místě odtrhu nemělo větší šířku než 3 metry, ale do něj se sesypal i přilehlý svah. Terén
Petr Petis Novotný
tam má tvar písmene U, celé koryto je jakási rampa a tou se to všechno sesunulo dolů. Odhadem to těch 35 metrů klidně mohlo být. Sněhu tam bylo hodně – tři dny foukalo dost silně od jihozápadu.
Bylo patrné, jak se lavina uvolnila?
Sesypalo se to na něj shora a z pravé strany, myšleno ve směru jízdy. Levá strana koryta byla holá, tam to bylo bez sněhu a ani v korytě potoka nebyl skoro žádný sníh. Všechno to bylo přefoukané na pravou stranu. A proto se právě pravá strana sesunula. Pamatuju si to přesně. Byli jsme tam ještě druhý den znovu, protože v den nehody nebyl čas se tam vracet.
Rozměry laviny byly na Beskydy mimořádné. Lavina se zastavila až na traverzové cestě, tam jsme pak nasondovali i přes 4 m sněhu. Koryta potoků jsou oblíbená a freerideři je vyhledávají, ovšem koryto je klasická terénní past. Kluci byli na nesprávném místě v nesprávný čas. Neměli „svatou trojici“, ale tu tehdy neměl skoro nikdo.
LAVINY V ČESKU
SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ
Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.
Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři
Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky
Unikátní fotografie ze zásahů
Horský vůdce UIAGM, diplomovaný záchranář, dobrovolný člen HS
Beskydy
… Měl jsem doma dva vyhledávače, dvě lopaty, ale jen jednu sondu. Cestou přistoupil Lumír a pokračovali jsme k Holubům. Poté jsme již stoupali nahoru k laviništi.
Předpokládám, že nic takového jsi do té doby v Beskydech neviděl. Určitě ne. To fakt byla lavina, žádný splaz. O následujícím postupu jsem vůbec nepřemýšlel. Byl jsem „nadrilovaný“ z výše zmiňovaného vzdělávání horských vůdců UIAGM. Ptal jsem se, kde Filip viděl Richarda naposledy. Filip ukázal na místo, kde se nacházela částečně zasypaná
zapíchnutá lyže. Našel jsem pomyslnou proudnici a pracoval jsem po svém. Kluci –myslím Lumír s Filipem – měli zhotovené provizorní sondy z lyžařských holí, ani jsem je nemusel nijak organizovat. Za 40 nebo 50 minut po příchodu na laviniště jsem hlásil pozitivní sondu.
Byl uprostřed koryta?
Tělo ale nebylo přímo v proudnici. Jak potok zatáčel, posunulo ho to kousek víc k východní, tedy levé straně koryta. Asi tam byla i nějaká překážka. Ležel ale v podstatě přesně po vrstevnici, hlavu měl orien-
tovanou na západ, v tříslech byl ještě teplý. Nohy, které jsem mu nasondoval, měl pod sněhem tak maximálně 25 cm a hlavu asi 40 cm. Kavernu o velikosti dětské hlavičky měl pěkně vydýchanou, žádná obstrukce – tedy dýchací cesty byly čisté. Našli jsme ho pozdě. Podle mého názoru nás musel slyšet... A to bylo nejsmutnější. Je otázka, zda by mu pomohl třeba mimotělní oběh, dle mého názoru důvod pro indikaci v tomto případě byl.
Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci
Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.
Jedny lyže na všechno, co si usmyslím
Od túry přes prašan až po odpolední jízdu po rozbité sjezdovce na cestě třeba i z après-ski – tenhle set zvládne všechno, co mě na horách napadne. A co je nejlepší? Nemusím se rozhodovat ani přezouvat.
Nemám ráda limity, a proto jezdím
na Maven & Hawx XTD
Na lyžích Atomic jezdím už roky – a pořád mě baví zjišťovat, kam mě ještě zavezou. Momentálně moje oblíbená kombinace jsou allround lyže Maven 93 C v kombinaci s lyžáky Hawx Ultra XTD 130 Boa, které zvládnou fakt úplně všechno: ranní túru s čelovkou, prašan po pás i odpolední sjezd po rozbité sjezdovce cestou z après-ski.
A hlavně – nemusím nic přezouvat ani přemýšlet, co si vzít za lyže na kopec. Prostě vezmu Maveny a vyrážím. Ať už nahoru, dolů, nebo klidně do prašanu.
MILUJU,
Lyže, které zvládnou všechno, co vymyslím
Maven 93 C jsou moje jistota v každém terénu. Jednou s nimi vyrážím v pět ráno na túru s čelovkou na východ slunce, jindy si dám fresh track na sjezdovce nebo menší freeride. Díky titanové výztuze drží na ranním ledu jako přibité, ale přitom zůstávají hravé a odpouští chyby, když už nohy odpoledne nestíhají.
Jasně, nejsou nejlehčí – na rozdíl od čistě skitouringových modelů, jako je Backland. Ale mně to vůbec nevadí. Ta váha se mi vrátí v jistotě a stabilitě, hlavně v proměnlivých podmínkách Jeseníků, kde se z tvrdé pisty během hodiny stane jarní kaše.
Jen když napadne opravdu hodně sněhu, beru svoje Atomic Bent 110 – jinak mi Maveny dělají společnost celý rok.
POCIT, ŽE BYCH SI VYBRALA
ŠPATNĚ.
Helena Krainz, ambasadorka Atomic
Boty, co se nezaleknou ničeho
K Mavenům používám Hawx Ultra XTD 130 Boa GW – boty, které mají všechno, co potřebuji. Jsou tvrdší, ale díky boa systému perfektně sedí a nikde netlačí. A když přepnu přezku na zadní straně boty, mám z nich během vteřiny pohodlné boty na skialpový výšlap.
Upřímně, nejvíc mě baví to, že už nemusím nic řešit. Ať se rozhodnu jít na túru, zalyžovat si na sjezdovce nebo si střihnout pár oblouků v prašanu, prostě beru jeden pár lyží a jedny boty. Hotovo.
Minulou zimu jsem s nimi zvládla i 14kilometrovou túru na Backland Tour v Tatrách – bez jediného puchýře. To byl moment, kdy jsem si definitivně potvrdila, že tahle kombinace funguje i tam, kde by to člověk od sjezdovějšího vybavení nečekal. Ani kluci z Atomicu mi nejdřív nevěřili, že jsem na tak dlouhou túru vyrazila právě v Hawx XTD lyžácích. Ale přesvědčila jsem je – tyhle boty jsou prostě důkaz, že výkon a pohodlí se nemusí vylučovat.
Atomic Maven 93 C a Hawx Ultra XTD 130 Boa GW jsou moje go-to kombinace – spolehlivá a hravá volba pro všechny holky (a kluky), co milují hory, dobrodružství a někdy jsou tak trochu nerozhodní, na co ten den budou mít chuť :)
Izolační bunda Helly Hansen Odin Everdown Hooded
Péřová revoluce
Udržet si tělesné teplo u těla je jedna z nejdůležitějších potřeb při jakémkoli pobytu v horách. Helly Hansen přináší v tomto ohledu revoluci – textilii z husího peří, kterou najdete i v péřové bundě Odin Everdown Hooded, jež je předmětem této recenze.
Většina z nás má s péřovkami všeho druhu zkušenosti, často i skvělé. Peří v nich je ale často nestabilní a sesypává se či hroutí, takže v některých úsecích izoluje méně nebo vůbec. A proto Helly Hansen sáhl po inovativním způsobu zpracování peří, kdy je formováno do souvislé netkané izolační textilie, jako se používá třeba u dutého vlákna. To spojuje výhody peří i syntetické izolace a eliminuje snad veškeré nedostatky doposud vyráběných péřových produktů.
Péřová tkanina
Péřová tkanina Thindown je inovativní technologií, která přetváří přírodní peří do tenké souvislé izolační textilie. Využívá kvalitnější husí peří, čímž ještě zvyšuje izolační schopnost. Bunda nevyžaduje žádné prošívání, díky tomu nedochází ke vzniku tepelných mostů nebo chladných míst. Je to mimořádně efektivní izolace s potenciálem dále snižovat objem izolace, potažmo odlehčit produkt. Praktickým benefitem této výplně je i odolnost proti úniku peří při případném poškození svrchní vrstvy. Prostě samá plus…
Odin Everdown Hooded získala prestižní ocenění Red Dot a ISPO Awards. Navíc je certifikovaná z hlediska udržitelnosti, a to i s ohledem na původ peří
Sauna do batohu
Bunda Helly Hansen Odin Everdown Hooded nás při testu velice zaujala. Vedle toho, že vypadá krásně – lesklý jakoby „metalický“ vnější materiál (Ripstop ze 100% recyklovaného nylonu s povrchovou úpravou DWR) je opravdu nepřehlédnutelný a efektní.
Zároveň je lehoučký a přináší i určitou odolnost proti vodě a plnou větruvzdornost. Hlavní je ale jeho mimořádná izolační schopnost.
Té je podřízen i design bundy: střih je minimalistický a kvůli hmotnosti a sbalitelnosti s kapsami bez zipů.
U bundy tohoto typu je to oprávněné řešení – byť alespoň jedna bezpečná kapsa na telefon by se šikla, protože bunda z principu často slouží jako převlečná, tedy svrchní.
První skutečná péřovka bez prošívání. A mimořádně teplá!
Když si totiž bundu obléknete, zažijete dost neobvyklý pocit – záhy celé horní tělo obklopí teplo, které cítíte mimořádně intenzivně, protože není, kudy by odcházelo. Dovolíme si tvrdit, že bunda poskytuje mimořádně vysokou úroveň tepelné ochrany, v poměru ke gramáži snad i vůbec nejvyšší na běžném trhu dostupnou.
Co se hmotnosti týče, ta je v pánské velikosti L 325 g, dámská velikost M má 275 g. Sbalit se dá do balíčku o průměru 15 a výšce 25 cm. Na trhu jsou i lehčí a sbalitelnější bundy, ale s jistotou můžeme potvrdit, že zdaleka nebudou tak hřejivé.
Nejteplejší bunda světa
Helly Hansen Odin Everdown Hooded je skutečně mimořádně hřejivá i díky tomu, že eliminuje dosavadní notorické nevýhody obdobných péřových produktů. Může znamenat změnu poměrů ve vnímání zimy u zimomřivých jedinců, ale každý jeden z nás –pokud bude bundu nosit jako záložní v batohu – využije její mimořádné vlastnosti právě v těch chvílích, kvůli kterým takovou bundu nosíme. Je to opravdu jistý tepelný přístav v situacích, kdy to v horách nejvíce potřebujeme.
Sbalená bunda tvoří váleček o průměru asi 15 a výšce 25 cm
VÝHODY
jedinečná tepelná izolace v minimalistické formě výrazný design, přitom maximálně funkční střih
NEVÝHODY
pro pohybové aktivity bude většinou až příliš hřejivá
CENA: 11 490 Kč
Petr Socha, autor recenze
Sluneční brýle
3F Avalanche 1946 a 1947
Světové brýle na skialp z Česka
Značku 3F mám rád. Pochází z Podkrkonoší, a přestože na globálním trhu nemá prakticky šanci porážet největší hráče, nabízí designově pěkné, funkční, a hlavně překvapivě inovativní produkty. Navíc za rozumnou cenu. Její aktuální novinkou jsou brýle určené především pro vysokohorskou turis tiku, skialpinismus a free ride. Testovali jsme je dlouhé měsíce v rozličných podmínkách zimy i léta.
Vzpomínáte si na kdysi slavné ledovcové brýle s bočními koženými krytkami? Dnes už jsou spíš retro, ale slunce v horách je pořád stejně nebez pečné a je potřeba hledat proti němu ochranu. Právě tímto uživatelským směrem míří nové modely Avalanche 1946 a Ava lanche 1947 – jen jsou evolučně zasazeny do dnešní doby. Oba sdílejí základní konstrukční prvky – lehký, odolný a pružný rám vyrobený z Grilamidu TR 90, materiálu využívaného díky kom binaci pevnosti a nízké hmot-
nosti. Koženou krytku nahrazuje plastová, kterou lze snadno odejmout, čímž dostat z brýlí civilnější designový efekt.
Světové zorníky
Mezi modely 1946 a 1947 jsou rozdílné jen zorníky. Avalanche 1946 používá HD Lens technologií využívající speciální krystaly pro zvýšení kontrastu a ostrosti obrazu. Kromě toho mají fotochromatickou úpravu, která automaticky mění zatmavení podle intenzity UV záření od
kategorie 1 (slabé světlo) až po kategorii 3,5 (velmi intenzivní světlo). Kombinaci HD zorníku s fotochromatickou funkcí přinesla společnost 3F jako první na světě a dones je v Evropě unikátní – logicky je tato technologie takový její žolík.
Model Avalanche 1947 nemá HD Lens, ale zase k fotochromatice přidává polarizační filtr, který dokáže efektivně odstranit nepříjemné odlesky ze sněhu, ledu či mokrých povrchů. Fotochromatika funguje v rozsahu 1 až 3.
Co ukázal test?
Rám (stejný pro obě varianty) velmi dobře sedí na obličeji a netlačí ani po dlouhých hodinách nošení. I při pohybu brýle drží díky vhodnému tvaru, ale pravděpodobně i díky gumovým vložkám uvnitř konců nožiček, které zvyšují komfort v kontaktu s kůží a zároveň tření. Moc se nám líbil design s odnímatelnými krytkami. Pro běžné městské nošení jsem krytky odňal, čímž se brýle vizuálně změní, zcivilní, a máte tak vlastně dvoje brýle v jedněch.
Zásadní jsou samozřejmě zorníky, ačkoli samo lidské oko je orgán velmi přizpůsobivý, a člověk proto nemá schopnost generovat objektivní výstupy, můžeme shrnout, že:
Růžový zorník modelu 1946 se ukázal jako univerzální zejména v horách, kde působí intenzivní světlo. Pocitově je zorník, který se zbarvuje z růžové do šedé, tmavší, což je znát zejména při rychlé změně světlo – stín. Přirozeně jsem ho proto začal používat do těch nejslunečnějších dní při pobytu na sněhu. Reálně jsem barvu zorníku vnímal nejvíce jako oranžovo-hnědou. Efekt HD Lens lze subjektivně hodnotit těžko – každopádně vidění je ostré a příjemné.
Šedy zorník modelu 1947 je polarizovaný, proto bych předpokládal, že spíše on se bude hodit do hor. Takové zorníky totiž minimalizují odlesky a odrazy od sněhu a zvyšují kontrast a ostrost vidění zejména v jasných podmínkách. V případě lyžování to pomáhá lepšímu vnímání terénu a samozřejmě poskytuje značnou úlevu očím. Nicméně v praxi jsem došel k tomu, že 1947 je ještě univerzálnější, jeho fotochromatický rozsah je sice užší (1-3 oproti 1-3,5 u 1946), ale
zato se jen velmi zřídka zatmavil při přechodu ze světla do stínu svět natolik, abych musel brýle sundat (na rozdíl od 1946). Model 1947 jsem tedy používal výrazně častěji i v běžném denním životě. Ovšem ani při použití v horách jsem nenarazil na jeho limit – jen je nenápadnější.
Které pro koho?
Určit přesně komu které brýle budou sedět více, není úplně snadné. Nové brýle Avalanche 1946 jsou volbou pro všechny, kteří hledají univerzální řešení pro primárně slunné, ale i pro proměnlivé horské počasí. Jsou efektnější a barevnější, což leckdo uvítá. Hůře ale zvládají přechody ze světla do stínu, kdy se musí déle adaptovat. Avalanche 1947 pak doporučuji všem, kteří chtějí jedny univerzální, celoroční sluneční brýle pro mnoho situací – hory, město, kolo, vodu…
VÝHODY
Inovativnovst: HD Lens technologie pro vynikající kontrast / polarizační filtr
Ivariabilní design
Ičeská značka z Podkrkonoší
Co je to HD Lens?
Slušivý, atraktivní, přitom široce univerzální sluneční brýle s autonomními zorníky zdaleka nejen pro skialp.
Petr Socha, autor recenze
Technologie tzv. HD Lens využívá krystaly v zornících k vytvoření pocitu vysokého rozlišení a kontrastu na sněhu. Zorníky HD jsou výsledkem dlouhodobého vývoje optických skel s příměsí krystalického fluoridu vápenatého, jež mají nízký rozptyl barev i při vysokých indexech lomu světla. To má za následek lepší korekci optických aberací, a tedy přesnější obraz. Brýle s fluoridovými (HD) skly oko ocení obzvlášť ve složitých světelných podmínkách – typicky při ostrém slunečním světle na sněhu, kdy se standardními zorníky jsou tmavé objekty na přesvětleném pozadí obklopeny barevnými lemy (optická aberace). Fluoridové či obchodně HD zorníky tento efekt výrazně potlačují, takže na tmavém objektu vystoupí jemnější detaily v přesnějším barevném podání.
Další světová premiére v říjnu
Značka 3F Vision opět přináší světovou novinku: lyžařské brýle, jejichž zorníky nabízejí kombinaci technologie HD Lens (vysoké rozlišení a kontrast), fotochromatiky (automatické zabarvování zorníky podle intenzity UV záření) a polarizace (odstranění odlesků). Unikátní kombinace se dosáhne díky dvojvstvému zorníku, kdy každá jeho vrstva má odlišná specifika – v jednom zorníku se totiž některé technologie kombinovat nedají. První vzorky by měly přijít na pulty snad ještě v této sezoně.
Valerián starší a Valerián mladší
Valerián Spusta je známé krkonošské jméno, které se ve fotogalerii SNOW objevilo takřka přesně před rokem. Galerie Valeriána Spusty staršího tehdy přinesla momentky z činnosti Horské služby z dob, kdy jeho syn Valerián mladší teprve spatřil světlo světa. Ostatně, sem tam jeho unikátní fotografie publikujeme průběžně. Valerián starší by měl jistě radost, jak se jeho syn potatil – navázal na své výlety do hor s tátou a fotoaparátem a sám vyráží na krkonošské hřebeny s fotografickým batohem dodnes. Proto dnes můžete najít na následujících stranách fotogalerii podepsanou právě Valeriánem Spustou mladším.
www.valin.cz
KRKONOŠE, JAK JE NEVIDÍTE
Krkonoše, ale i jejich široké okolí skýtají mnoho přírodních krás a obrazů, které lákají fotografy k jejich zachycení a zmrazení na filmových políčkách nebo digitálních snímačích. Povedených krajinářských fotek existuje dlouhá řada, ale takové, jaké přináší následující fotogalerie, jen tak někde neobjevíte. Jsou to totiž obrazy, které běžným okem nevidíte – fotografie z neviditelné oblasti infračerveného světelného spektra.
TEXT: PETR SOCHA FOTO: VALERIÁN SPUSTA ML.
IR v zimě
Infrared, či zkráceně IR, fotografie zachycuje zimní hory jinak, než jak je vidíme okem – nepracuje s viditelným spektrem, ale s neviditelným slunečním světlem těsně za červenou částí spektra. Sníh, obloha, stromy i skály v IR zobrazení vypadají jinak, a proto výsledné snímky působí tak nějak snově, graficky čistě a často i překvapivě informativně. „Je to čiré umění, buď se to někomu líbí, anebo nelíbí. Zajímavé je, že málokdy to je něco mezi,“ komentuje to Valerián, který se IR fotografií zabývá nějakých 15 let.
IR není termokamera IR fotografie pro krajináře obvykle pracuje s „blízkým infračerveným“ světlem (cca 700–1000 nm), tedy s odraženým slunečním zářením, podobně jako běžná fotografie – jen mimo viditelný rozsah. Termokamery naopak snímají vzdálené IR, které tělesa sama vyzařují teplem. Výsledek tedy není teplotní mapa, ale obraz založený na tom, jak různé materiály infračervené světlo odrážejí či pohlcují.
Proč je zima pro IR výjimečná Zimní scéna je jednoduchá v tvarech, ale bohatá v texturách – a právě to umí IR vytáhnout. Sníh bývá v IR zobrazení velmi světlý a jemné rozdíly v zrnitosti, navátý prašan nebo krusta se projeví jinou tonalitou a kontrastem než ve viditelném světle – povrchy, které „okem splývají“, jsou v IR čitelnější. Obloha a voda zase v IR tmavnou a mraky vystoupí jako plastické objekty. Jehličnany a kosodřevina odrážejí IR méně než čerstvé listy v létě, takže v zimě nevzniká známý „běloskvoucí les“ – naopak dostanete graficky čisté, tmavší plochy vegetace proti světlému sněhu. I skály a led mívají odlišnou absorpci, led a firnové pláně tak získají
dramatické přechody, které na běžné fotce tolik nevyniknou. Valin, jak Valeriánovi všichni říkají, využívá IR fotoaparát podle počasí: „Nejlepší výsledky jsou za ostrého světla, kdy je jasná obloha a ideálně i výrazné mraky, cirry. To si beru IR foťák, ale vždy s sebou nosím i běžný fotoaparát, abych pak byl schopen scénu vyfotit tak i tak.“ A jestli je to složité: „Nene, ale je to dost něco jiného než běžná fotka, člověk do poslední chvilky neví, co mu z toho vyleze.
Každá fotka je originál, vidíš až na displeji, kolikrát je obraz úplně červený a vyžaduje významnou postprodukci. Je to prostě tak trochu alchymie,“ popisuje Valin.
Typický IR vzhled
Nejznámější typický vzhled infračervených (IR) fotografií je tzv. Woodův efekt – Robert W. Wood byl průkopníkem
IR fotografie na počátku 20. století. Listy a tráva výrazně zjasní až „zbělají“ a obloha naopak výrazně ztmavne.
Tmavá obloha a jasný sníh tvoří vysoký lokální kontrast, ideální pro černobílé interpretace. Dokonce lze „prohodit“ odstíny tak, aby vznikly snové modro-zlaté kombinace. Přesycená „pohádkovost“ se ale dá krotit, takže IR umí být i velmi dokumentační a strohá.
Technika pro IR fotografii
Co se týče fototechniky, existují dva přístupy. První a jednodušší je použít před objektiv tzv. IR-pass filtr, který propustí jen infračervené světlo. Na běžném foťáku to znamená dlouhé časy (desetiny) až sekundy – tedy stativ, bezvětří a trpělivost. S podobnou metodou začal i Valin. „Když jsem v časopisu viděl první IR fotku, hned jsem si koupil filtr, který se nasadil na objektiv – ale moc to nefungovalo,“ vzpomíná.
Jeden z mnoha zářezů v Prachovských skalách, červenec 2023
Druhou možností je nahradit interní IR- cut filtr novým filtrem, takže se dá fotit i na krátké časy z ruky, což je použitelné pro akčnější situace na horách. Do toho stavu dozrál i Valin: „Na jednom americkém serveru, který se zaměřuje na přestavby fotoaparátů pro focení IR, jsem našel postup, jak si sám foťák předělat, tak jsem vzal svou starou D200 a podle návodu vyjmul původní filtr a dal tam nový, který jsem si musel předtím s pomocí modelářského nářadí pracně vyrobit. Díky tomu filtru teď fotím pouze vlnovou délku 790 nm.“
IR fotografie zimních hor není jen efektní trik. Je to jiný způsob, jak číst krajinu, zdůraznit tvary a struktury, které běžnému světlu unikají. Schválně, jestli se po prohlédnutí galerie zařadíte mezi ty, kdo IR fotku milují, nebo naopak mezi ty, kdo ji nemusí…
Od hrany v Labském dole, březen 2025. Stromy byly olezlé, zelené. Ale na infračervené fotografii zeleň odráží nejvíce světla, a tak pro diváka vypadá, jako by byla zasněžená. Infračervená fotografie dodává působivý kontrast
Ve viditelném světě by tato fotografie za denního světla nijak neohromila. V IR spektru evokuje, jako by kapradiny byly pokryté jinovatkou. Foceno koncem června 2025, okolní teplota vzduchu +28 °C
KRKONOŠE NA IR SNÍMCÍCH PŮSOBÍ
SNOVĚ, GRAFICKY ČISTĚ, A PŘITOM ČASTO PŘEKVAPIVĚ INFORMATIVNĚ.
Osamělá borovice v oblasti Oybin v Německu 16. 6. 2025
Opět hrana Labského dolu pod Zlatým návrším
IR NENÍ TERMOKAMERA: PRACUJE S ODRAŽENÝM
BLÍZKÝM INFRAČERVENÝM SVĚTLEM, KTERÉ
ZVÝRAZNÍ TVARY, TEXTURY A KONTRASTY, JEŽ
BĚŽNÉMU SVĚTLU UNIKAJÍ.
Několik dní po silném proudění. Vlivem následného oteplení však většina námrazy opadala a to byl přesný okamžik pro použití fotoaparátu s IR snímačem
Je pěkný sníh, ale vedro jak v pekle a ze stromů kape voda. Použití IR fotoaparátu dodá stromům opět zamrzlý vzhled
TEXT: PETR SOCHA
CATSKIING
Autentické dobrodružství a často i prašanové hody
Catskiing je lyžování mimo sjezdovky a optimálně v prašanu, při kterém vás na začátky sjezdů nevyváží lanovka ani vrtulník, ale rolba upravená pro přepravu lyžařů. Nastoupíte u hotelu nebo na konci horské cesty a rolba vás vyveze po zimních cestách a pláních nahoru do hor, odkud sjedete panenským sněhem někam, kde vás rolba zase záhy naloží na další rundu. Během dne zvládnete i vyšší jednotky kol, podle délky sjezdu a tvaru terénu, a nasbíráte klidně 3–5 tisíc výškových metrů.
Proč catski? Oproti heliski je dostupnější cenou a méně závislé na počasí – i při sněžení se dá jezdit v lese, takže se maximalizuje „prašanový čas“. Jedete obvykle s certifikovaným průvodcem, který volí bezpečné lajny podle sněhové stability a schopností skupiny. Díky nikoli tak rychlému stoupání si mezi koly i odpočinete a tolik nehrozí, že to přepálíte. Vždy ale potřebujete solidní techniku a dokázat sjíždět i v neupraveném sněhu –ideálně to samozřejmě milovat! Pokud toužíte po prašanu, catski je velmi efektivní a poměrně dostupný způsob, jak si ho legálně a bezpečně užít.
V PROSINCOVÉM SNOW 162 MŮŽETE ČÍST:
Catskiing v Kyrgyzstánu
Catskiing v Severní Makedonii
Catski vs. heliskiing:
7:5
ZVOLTE CATSKI, pokud chcete jistotu ježdění i ve sněžení, dobrý poměr cena/ počet jízd, hodně nového prašanu a jistější jízdní rytmus s menšími prostoji.
ZVOLTE HELISKI, pokud cílíte na epické vysokohorské linie, odlehlé ledovce a máte flexibilní program i rozpočet – s vědomím, že počasí může část dnů sežrat. Obvykle ale platíte za naježděné vertikální metry.
Cena
Závislost na počasí
Vertikál
Terén
Kvalita sněhu
Flexibilita lajn
Bezpečnost
CATSKIING (vývozy rolbou)
Obvykle výrazně levnější; v Evropě typicky balíčky v řádu nižších tisíc € za týden
Vysoká odolnost proti špatné viditelnosti a větru; lze jezdit i v lese i za špatného počasí
Stabilní nájezd, spousta jízd denně, ale výrazně méně než heli.
Omezený přístup na vrcholky – musí tam vést cesta.
Obvykle velmi dobrá, ale lyžařská plocha je omezena může se rozjezdit.
Opakované sjezdy na vybraných svazích, ale limitované rozlohou plochy a sítí cest.
Bez leteckého rizika; horské/ lavinové riziko. Přístupové cesty mohou být exponované.
Kapacita a social Větší skupiny (celá kabina), společné sdílení zážitků; méně exkluzivní.
Ekologie / hluk Nižší hluk, menší lokální dopad
Dostupnost v Evropě Širší ve „východnějších“ horách (Balkán, Kavkaz, Turecko); v jádru Alp většinou omezené/zakázané.
Uživatelský komfort
Teplá kabina, hut/lodge zázemí; mnoho krátkých jízd, méně čekání na počasí.
Poměr cena/výkon Cena za nalyžovaných 100 vertikálních metrů vychází na cca 10 eur a výše.
HELISKIING (vývozy vrtulníkem)
Nejdražší varianta freeridu; cena roste s letovým časem, lokalitou a exkluzivitou
Vysoce citlivé na vítr a viditelnost; častější volné dny, zvlášť v horším počasí
Až násobně vyšší potenciální vertikální metry v dobrém počasí
Přístup do velmi vzdáleného a členitého terénu (ledovce, vysoké a strmé hory).
Špičková, panenský prašan v odlehlých oblastech
Velká prostorová volnost; možnost dlouhých přeletů a „jednosměrných“ itinerářů.
Přidává se letecké riziko a provoz u vrtulníku
Menší skupiny, exkluzivní
Vysoký hluk i emise
V Alpách je heliski legální jen málokde a s omezeními; mimo Alpy dostupnost lepší.
Silný „wow-faktor“ z létání a dlouhých sjezdů; čekání na okna počasí je běžné.
Cena za nalyžovaných 100 vertikálních metrů začíná tam, kde cena catskiingu končí, tedy na cca 15 €/100 m.
CATSKIINGU V metropoli
Bachmaro, když je prašanu až moc
Gruzie, Bachmaro. Toto
místo není na stránkách našeho časopisu poprvé a není to náhoda: nabízí totiž mnoho obsahu i zajímavé polohy, ze kterých se na něj dá nahlížet. Mimochodem to je skutečně jedno z nejvýznamnějších míst evropského catskiingu, které má navíc obzvláště pozitivní konotace pro lyžaře z Česka, jelikož tam mají vlastní základnu. Tentokrát to bude také o tom, co se děje, když se trefíte do opravdické sněhové kalamity, která se objeví třeba jednou za deset let…
Bachmaro je jakási rekreační vesnice nebo lépe oblast v okolí horského průsmyku posetá široko daleko množstvím staveb, hustě i řídce a bez ladu a skladu. Odhaduje se, že tam stojí až tisíc domů, avšak i místní zdroje upozorňují, že legálních staveb je tam jen několik. Pro Evropana něco nepředstavitelného. Přesto by se to místo dalo označit typově něco jako švýcarský Davos. Jejich společným pojítkem je totiž čistý vzduch: Roku 1923 bylo Bachmaro oficiálně uznáno jako klimatické léčebné letovisko díky jedinečnému mixu mořského a horského vzduchu, který byl tehdy, před vynálezem antibiotik, metodou léčby hlavně tuberkulózy. Zatímco ale Davos včas vyvinul veškerou, zejména dopravní infrastrukturu, a proto tam dnes dojedete pohodlně autem i vlakem, v Gruzii, začleněné do Sovětského svazu, se přirozený vývoj horských lokalit jaksi zasekl. Do Bachmara sice vede velká silnice, ale kvůli klimatickým podmínkám (a jistě i kulturním a politickým,
v Davosu také vždy padaly hromady sněhu) v Bachmaru nikdy nezaklíčil celoroční život, osada tak fungovala jenom v době, kdy příjezdové cesty byly sjízdné. A přestože se zimní využití místa řešilo už ve 30. letech minulého století, nic moc se nezměnilo ani v tom 21. Tedy až na jednu výjimku – Bachmaro si totiž na zimní období zprivatizují catski společnosti, takže rozlehlá obec z malých zasněžených domků se stane domovem lyžařů a roleb. Hustota zalidnění je tu v zimě skutečně minimální… Zato sněhu hromady.
Něco jiného než mapa
Z Česka to je překvapivě blízko. Přímý let Praha–Kutaisi trvá tři až čtyři hodiny, přičemž silniční trasa Kutaisi–Bachmaro není zdánlivě nikterak dlouhá. Mapy.com ukazují 93 km a něco přes hodinu a půl jízdy autem. Ovšem teorie je věc jedna, gruzínská praxe druhá. A taky záleží, kdy zrovna letí letadlo. Letos se lítá ráno, to je lepší, my letěli navečer, odlet
20:20, přílet ale už 2:55, protože se přičítají dvě hodiny k českému času. Dlužno říct, že cestou zpátky se vám tento časový vklad zase vrátí. Přestože vše klape jako po drátkách, cesta ubíhá pomaleji, než by optimista očekával. Silnice jsou klikaté, hned jak se uhne z centrální nížiny, a to tím víc, čím blíže jsme k horám. Od určitého bodu se stoupá serpentinami vyfrézovanými v šířce jen pro jediné auto, byť silnice se zdá být dimenzovaná velkoryse. Náš minibus – s vytuněným disko-interiérem, jak to mají v těchto krajích rádi – se do dráhy vyčištěné na asfalt vejde, jen v ostrých zatáčkách občas zaplave ve sněhových mantinelech. Setrvačnost ale funguje, řidič se s tím nepárá, tak se už leckdo těší, až přestoupíme do rolby. Což se stane zanedlouho. Dva kässbohrery nás pak vezou dále po téže zapadané horské silnici ještě skoro 20 km vzhůru do zastavěné oblasti v průsmyku, která se jmenuje Bachmaro. Trvá to ještě asi hodinu či déle, takže ve chvílích, kdy míjíme první domky, začíná svítat.
Sotva existuje něco, co přinese více radosti než jízda v prašanu
Bachmaro v mlze Venku není úplně jasno, okénka korby jsou přimrzlá, takže vidíme jen fragmenty reality venku. Zástavbu pak lehounce přehlédneme až po výstupu, počasí i únava nás ale žene spíš se ubytovat. Vítají nás Češky, Jana a Kristýna, a taky guide Pepek Milfajt. Nebýt specifické architektury a stavební konstrukce, cítili bychom se jako doma – náš hotýlek vypadá jako nový, jen sem tam podfukuje
sníh pod lacinými plastovými okny a vůbec je znát, že gruzínské stavebnictví moc nepočítá se zimními podmínkami, a třeba tepelnou izolaci a vychytávky proti sněhu vůbec neřeší. Je tu ale samoobslužná pípa, kávovar plněný zrny z pražírny Volk Kafé, prosklená lednice plná všeho možného pití od džusů po dobrá vína… Vše na dobré slovo k dispozici vždy, a kdo si co vezme, zapíše si na svou stranu notesu.
Základna Čechy provozované společnosti Georgia-Trip, rolba čeká hned před dveřmi a jen kus dál obří nabídka různorodého prašanového lyžování
Pokoje jsou dostatečně komfortní hlavně tím, že poskytují soukromí, dva oddělené pokojíčky mají společnou sociálku – jednoduchou, ale dostatečnou. Máme úvodní mítink, kdo potřebuje, vyfasuje lavinový batoh, něco málo posnídáme a jdeme na tři hodinky do postele, abychom ještě ten den stihli nějaké lyžování.
Prašanový předkrm
Vejdeme se do jedné rolby, takže je to jednoduché. Ještě před tím fasujeme erární lyže, široké Lusti v designu základny se velmi osvědčily napříč snad všemi účastníky. Čili pokud před cestou budete váhat, jestli si komplikovaně vozit lyže své, buďte bez obav. Pepek nás s pomocí lokálního řidiče vyveze nedaleko nad náš hotýlek, abychom si sjeli první prašanové lajny. Trochu padá, trochu fouká, občas prokoukne slunce, ale i tak hned první den ochutnáváme porce prašanu podávaného za jízdy rovnou do úst (a nejen
tam). Nikterak to nepřeháníme, dáváme tři sjezdy a vracíme se na oběd na základnu, abychom pak vyrazili ještě na protější kopce na dva skromné lesní sjezdy. To už normálně sněží, šeří se a viditelnost klesá. Vracíme se a s určitou nejistotou sledujeme předpověď – blíží se několik dní těžkého sněžení v kuse.
Pepek
Pepek je na místě celou sezónu, už několikátou, takže místo dobře zná. I mezi ostatními guidy napříč catski společnostmi platí za respektovanou osobu a rozhodně tvoří jeden z vícero pilířů kvality celého výletu se značkou Georgia-Trip. V průběhu týdne se stává, že nasněží, cesty se musí prohrnovat, Pepek vybere kopec, kam jedeme první, dáme jednu dvě jízdy a nalepí se na nás další rolby od konkurence. Konkurence naštěstí v uvozovkách, protože tady guidi drží při sobě, alespoň v základních věcech. Ne, že bychom v průběhu týdne nezažili na kopci zácpu, když se
FOTO:
Nejlevněji vyjde catskiing na Ukrajině v oblasti Dragobrat, tam počítejte přibližně 90 € za den – ale jen za samotné vývozy, bez ubytování a dalších služeb. I Balkán (Kosovo, Albánie, Severní Makedonie) nabízí dobrý poměr cena/výkon: krátké pobyty obvykle vyjdou na 1 000–1 700 € za 3 dny, týdenní balíčky na 2 200 až 3 000 €. Podobně stojí i Gruzie (Bachmaro), kde se pohybuje za 6 dní kolem 2 500 až 2 800 €, nebo Turecko (Kačkar), které může být lehce dražší podle délky a typu zvoleného programu.
V ceně bývají zahrnuté vývozy rolbou, horští průvodci, často
na jednom spotu sejdou naráz třeba tři rolby, jede se lesem, jehož průchodnost je malá. Ale je to spíš výjimečný – vlastně se to stalo jen jednou. Každopádně, není to nikdy tak, že by naše rolba jela za někým, ale naopak ostatní rolby se to valí za námi. Důvěra v horského vůdce je důležitá. A Pepek ji má.
Jídlo, pití, pařba Po takřka probdělé cestovní noci se těším do postele. Jenže toto mé očekávání naráží na neprů-
1–2 na skupinu, bezpečnostní briefing, někdy zapůjčení lavinového vybavení; u týdenních pobytů obvykle i ubytování a plná penze. Naopak běžně nejsou zahrnuty letenky, pojištění zásahu, nápoje (alkohol) či další nadstandard. Různé je to s transfery a zapůjčením lavinového batohu (v popisované reportáži je zahrnuto oboje).
Doporučujeme počítat s možnými volnými dny kvůli počasí či lavinové situaci. Dobře nastudujte storno podmínky. Ušetřit můžete, pokud pojedete ve větší skupině (plné obsazení rolby) nebo zvolíte okrajové termíny sezóny.
chodnou překážku. Nejprve nás čeká večeře, typicky gruzínská, což se pozná podle toho, že stoly jsou plné jídla natolik, že není kam si položit vlastní talíř. Jednotlivé body menu se den co den mění, ale stoly jsou pořád stejně přeplněné. Jestli je něco, čeho se člověk v Bachmaru by Gerogia Trip nemusí bát, pak je to nejen hlad, ale absence gurmánského zážitku. Podobná je i snídaně, kde podle tradic východoevropské kuchyně nechybí ani teplé chody.
I NADŠENÍ Z PRAŠANU UMÍ NARAZIT NA REALITU. SÁM PRAŠAN SE MŮŽE STÁT TOU POSLEDNÍ PASTÍ.
Chce to hodně široké lyže a nepřibližovat se stromům
A žízeň… Na pípě je lokální pivo za 3 eura, ale vůbec ne špatné. Kdo bych snad chtěl lahvovou plzeň, zaplatí o jedno euro víc. Člověk si vezme vymražený půllitr, natočí sobě i kamarádům, zapíše čárky do sešítku a je to. Doplním, že lokální výborné víno vyjde na 10 eur a drahý není ani slavný gruziňák, pokud by nálada vystoupala až takto vysoko. Je to dost možné. V našem případě přišla na řadu i na zdi visící kytara, načež většina z nás absenci spánku a únavu z cesty vymazala z paměti…
Na korbě rolby
Předpovědi se dnes už moc nemýlí. Celou noc padal sníh a dost i foukalo, cesty byly zasypané, a to pak je pro rolby komplikace. Metrem nového prašanu se těžko prodírají i po rovině, natož do kopců. Sněžení s větrem snižuje viditelnost chvílemi až k nule i kvůli sněhu vířícímu od pásů rolby, což ztěžuje zase orientaci v místech nad hranicí lesa. Někdy se proto čeká, až některý smělý z catski operátorů jako první „otevře“ jednu z cest, a pak se na ni vrhnou i další rolby operující v oblasti – jet po vyjetém je snazší, bezpečnější, rychlejší i levnější. Celkem se v Bachmaru pohybuje víc strojů, byť my viděli na jednom místě u sebe maximálně čtyři. Náš Georgia-Trip provozuje rolby dvě, jednu má připravenou coby náhradní do foroty.
Člověk se na jízdu v boudě na korbě rolby docela i těší a očekává zážitek, ale není to nic pro lidi trpící kinetózou. Rolba cestou trochu cuká, na což si lze zvyknout, podobně každý cestující brzy zjistí, proč se má připoutat – při první akceleraci nebo i při jízdě do nebo z prudšího svahu se nepřipoutaní prostě sesypou do klína sedícím naproti. Dost kabin má proto sedačky orientovány jen směrem dopředu, ale ne tak naše. Má to zase výhodu, že můžete lépe komunikovat. Speciálně při výjezdech čerstvým prašanem se rolba často zahrabává, musí couvnout, aby pak překonala již zhutnělý sníh pod a před sebou. Znamená
Kolik a kde zaplatíte
Dobře zvolený typ rolby s prašanovými pásy si poradí s neuvěřitelným množstvím sněhu
to, že jedete dopředu, dozadu, houpete se nahoru a zase prudce dolů a tak pořád dokola. V našem případě jsme navíc ani moc neviděli z okýnek, která rychle namrzala, i když zrovna venku byla náhodou nějaká viditelnost. Pokud je kinetóza způsobena zmatením mozku z nesouladu mezi tím, co vidí oči (tedy v našem případě interiér kabiny) a co vnímá vnitřní ucho, je kabina rolby ideálním místem pro trénink odolnosti. Kupodivu jsme to ale všichni dali bez problémů. Kdo si nevěříte, berte si pytlík. Složitá může být i komunikace s řidičem, respektive guidem, který sedí vedle na místě spolujezdce. Druhý guide na korbě má sice vysílačku, ale jednou se nám povedlo nechtě přehodit kanál a měli jsme problém, protože z externí budky se do kabiny řidiče doboucháte složitě. Čurejte před cestou raději víc než míň.
Strašidelný den
Jezdíme lesy. Sněhu je tolik, že musíme volit adaptivní techniku sjezdu – Pepek jede první na svých nejširších lyžích šusem. Další jedou v jeho stopě, když naberou rychlost, můžou si odskočit na dva tři oblouky vedle, ale pak je zase potřeba se vrátit a opět se rozjet. Svět se zbláznil –už nehledáme prašan, ale naopak projetou stopu! Spadnout je nedoporučeníhodné, protože není snadné se vyhrabat. Sundat si lyže znamená malý průšvih –propadnete se někam hluboko, odkud se nesnadno dostává zpět. Bolestivé je i jenom vjet někam
na rovinu – to pak musíte plácat ploutvemi a pomalinku se posouvat jakýmsi pohupováním se, protože opora holemi o sníh zrovna neexistuje, i když máte ty nejširší talířky. Osobně se mi podařil i ukázkový tygr po hlavě do prašanu. Stačí jedna pod sněhem skrytá větev a z extatické jízdy je rázem hysterie. Doteď vidím, jak zbarvení sněhu přecházelo z bílé do temně modré s tím, jak jsem se nořil obličejem do sněhových hlubin. A co tam pak? Chcete se instinktivně vyhrabat, levou rukou mávám dokola a odhrnuji sníh, lapu po dechu stočen hlavou směrem k paži, kde čekám příliv čerstvého vzduchu – místo toho ale pořád jen sníh a sníh a dýchat není co. Nakonec se to povedlo, ale stálo to několik a možná i víc vdechů s příměsí prašanu, než jsem se konečně nadechnul samotného plynu. Pro ty, co mě pobaveně pozorovali zvenku, to asi byla chvilička, ale mě to upřímně zaskočilo a vystrašilo. Člověk o takových situacích moc nepřemýšlí, ani ho kolikrát nenapadnou… Měl jsem být trpělivý a jen si rukama vyhrábnout sníh z před úst? Šlo by to vůbec, aby se kaverna ihned zase nezasypala?
Sněží hustě, v lese je přítmí a není vidět daleko i kvůli porostu, pohyb v tom hlubokánském sněhu je hodně omezený. Dva z nás sjeli malinko stranou, a pak se možná dvacet minut brodili příliš málo strmým svahem k rolbě. Pro druhou holčinu, co taky uhnula z trasy sjezdu tentokrát na druhou stranu, vyrážíme rolbou. Sama zpátky do kopce by nikam nedošla. I nadšení z prašanu umí narazit na realitu. Sám prašan se může stát tou poslední pastí. Asi tak trochu chápeme, proč „normální lidi“ znají Bachmaro jen jako letní sídlo. Balíme to raději dřív – však se říká: „Když máš blbej pocit, nejezdi tam“. A Pepek dává domů signál, aby rozpálili saunu.
SVĚT SE ZBLÁZNIL – UŽ NEHLEDÁME PRAŠAN, ALE NAOPAK PROJETOU STOPU!
Relax
Pohoda na chatě je totální balzám. Člověka nikdo nikam nehoní, holky nás vítají s úsměvem na tváři a svačinou, pivo v pípě oddaně čeká. Je moc milé, jak komorní je atmosféra, lokální ženský personál je trochu ostýchavý, nenapadlo by mě, že místní víra je islám, což je asi i důvod, proč se kuchařky s turisty moc nedruží.
Sauna je malá boudička nějakých deset metrů za chatou, není to žádný wellness, pojme tak šest lidí, dostatečně na pokec a sdílení zážitků, i rozšiřování vědomostí – to když se s námi jde ohřát manažerka Kristýna, která nám ochotně vypráví o životě v Gruzii a zimním Bachmaru.
Sauna s menší ochlazovací kádí, kam permanentně vtéká pramen, se nám stane častým večerním útočištěm a terapeutem těla i duše. Pořád sněží.
Když už je i sněhu moc I ráno. Nejdelší sjezd v okolí Bachmara, kam běžně rolby vyvážejí, má skoro 900 výškových
metrů a délku nějakých 2,5 km. Známe to ale jen z vyprávění, protože každý den připadává po metru a sníh společně s větrem krajinu kolem neustále udržuje v nedotčeném stavu. Mění se jen obrazce sněhových návějí na pomalu mizejících objektech. Pepek už musí ráno vyrážet s rolbařem na testovací jízdy, aby zjistil, jestli jde vyšplhat za nějakým sjezdem, aby to bylo bezpečné nahoru i dolů. Po dlouhém večeru a krátké noci si můžeme ještě malinko přispat. Podobné počasí jsem nejednou zažil, nejvíce asi ve švýcarském Davosu, když už jsme na začátku článku nakousli to podobenství. Vím celkem jistě, že v podobných podmínkách už takřka všude vládne lavinová pětka, zastaví se nejen lanovky, ale dost často i vlaky, a čeká se, až se fronta přežene. Pak se odpalují svahy, které hrozí zasáhnout infrastrukturu, a až poté se postupně přikračuje ke zprovoznění středisek, postupně od těch lavinově nejbezpečnějších. V Bachmaru vyhlašuje lavinové riziko Pepek.
I tentokrát do toho jdeme a opět plně odkázáni na les. Podmínky nejsou vůbec jednoduché, to si uvědomují všichni, pokusný průjezd rolby nám předpřipravil cestu, což ovšem zanedlouho zpozorovali i další provozovatelé, takže po první pohodové jízdě se nahoře setkáváme s dalšími skupinami. Jsou chvilky, kdy rolbař nevidí a jede „po hmatu“, tak alespoň usuzujeme podle podivných pohybů, které v budce na korbě rozeznáváme. Noříme se dolů, nahoru, nakláníme doleva doprava, couváme… Rolbař to má ale plně v paži, takže vždycky přijedeme tam, kam je naplánováno. A zažíváme ten slastný po uši hluboký prašan, kterým se snažíme nějak probít do údolí. Pepek tu zná vychytávky, lesní průseky a průjezdy a umí to domluvit tak, že se v údolí vždy potkáme s naší rolbou. Obvykle ani moc nečekáme, spíš naopak, obzvlášť, když někdo zapadne do sněhových hlubin. Tree wells, obávané sněhové studny, tu jsou stejně nebezpečné jako
v Kanadě, ale obvykle nejvíc zdržuje to, když někdo někde zastaví, přepadne do nadýchané šlehačky nebo si zasekne lyži pod nějakou větev. Bez asistence to nedá.
Kalamita na západě Gruzie
Sněží pořád nonstop. Už to není jen velké sněžení, ale postupně přicházejí i varovné zprávy z údolí. Na západě Gruzie právě v těchto dnech (25.–26. února 2025) kulminuje mimořádná sněhová bouře: Paradoxně v Bachmaru, na horách, kde jsme na sníh zvyklí, se z toho nikdo nehroutí, horší je to ale v nížině. Bouře paralyzuje celé regiony, sníh prolamuje střechy a bortí vedení, stovky obcí jsou odříznuté a desetitisíce domácností bez elektřiny. Zavřené jsou školy i řada silnic, v Batumi se pod tíhou sněhu zřítil přístřešek hlavního vstupu na letiště a lety jsou rušeny či odkláněny do Kutaisi. Úřady později potvrdí nejméně tři mrtvé, jeden po zřícení střechy, druhý umrzl, třetí se nedočkal
Studie prašanové jízdy v podání experta
Bachmaro je jen kolem 40 km vzdušnou čarou od Černého moře. Právě proto dostává extrémní množství zimních srážek
lékařské pomoci. Povolány jsou státní složky, ale až jaksi trochu pozdě, jak to v postsovětských oblastech bývá. Bouře se stala i tématem trvale za demokracii protestujících mas v Tbilisi… Dáváme si den volna a většinu ho věnujeme lavinovému nácviku. Teoreticky by se dalo jít i do hospody, která prý v Bachmaru tak nějak funguje, ale vyrážet dál od domu nemá smysl ani s lyžemi – i s nimi se člověk propadá tolik, že nikam nedojde. Bez znalosti místa a v mizerné viditelnosti by i procházka centrem této obří aglomerace mohla znamenat velký problém. Musí se počkat, až sníh slehne, anebo až rolby vyjezdí ve sněhu široké bílé silnice.
Trvalo to dlouho…
…než se vítr utišil. Od neděle jsme čekali až do čtvrtka, abychom se konečně zeširoka rozhlédli po okolních kopcích. Abychom zjistili, jak rozsáhlé Bachmaro je – chatky a domky jsou nasázené po širokém okolí, všude… Převažují jednoduché domky, prý stojící na kůlech (což vidět nejde), často spíš trosky. V létě se skoro všechny obsadí svými letními obyvateli, kteří se zde podrobují léčebné kúře na zdravém vzduchu, většinou prý spočívající v odpočinku u chaty a obžerství. Čas od času někde vykoukne trochu větší stavba připomínající hotel. Právě takové tu využívají i tři catski společnosti, které zde operují. Češi tu byli jako druzí, hned po Švýcarech.
Catsking – oblíbené dostupné destinace
Kde se v Evropě jezdí s rolbami po horách? Mrkněte do tabulky níže. Jsou to většinou delší all inclusive pobyty mimo Alpy, kde catski s výjimkou pár míst v Itálii netolerují. Ve hře je vedle Gruzie hlavně Balkán, Kavkaz a Kačkar. Hodně se lítá do Kazachstánu a Kyrgyzstánu, kvůli dostupným cenám. A samozřejmě ještě dále mimo Evropu frčí Japonsko a nejvíc Severní Amerika.
V tento moment se hodí připomenout zakladatele zdejší české základny, Milana Wlasáka, na jehož energii a odvaze je projekt postaven. I když na tomto světě už fyzicky není – před několika lety zahynul tady ve „svých“ horách –, na všechno jako by pečlivě dohlížel a pomáhal s každým detailem: Třeba nabídka kávy z rodinné trutnov-
ské pražírny Volk musí každého návštěvníka základny potěšit –kdo to nevíte, Tonda Volk, horský vůdce UIAGM a lektor lyžování, je také jedním z těch, komu se hory staly osudem – tehdy vedl Tonda svou poslední skialpovou výpravu ve Švédsku. A my na ně můžeme nyní v Gruzii vzpomínat v Milanově baště a s Tondovým šálkem kávy.
Luxusní lyžařský den A samozřejmě, čeká nás konečně plnohodnotný lyžařský den naplněný nejen prašanem, ale i sluncem! Pořád s respektem z lavin – jednu, naštěstí nevelkou, utrhne ratrak při otočce za našimi zády –, ale troufáme si na delší a delší sjezdy, objevujeme nové kopce a nové pohledy na němou horskou krajinu posázenou bělostnou strukturou zasněžených domků v údolí, kde se jednou za čas zjeví monstrum supící někam na vrcholek. Je to jako cesta do neznáma, když se naše rolba odpojí od vyjetých tepen a s řevem motoru se prokusuje bílou plání někam, kam si dnes ještě nikdo netroufl. Mezi posledními skupinkami stavení se sápe vzhůru a podhrabává se pod elektrickým vedením, spletí drátů a kabelů mnohdy vypadajícími jako obří náhodně spletená pavučina. Když dráty rolbě kříží cestu, prostě si pod nimi vyhrabe cestu. Občas se kabel někde zahákne, ale zase se pustí, maximálně trochu rozhoupe, čímž opráší nejbližší podpěrné sloupy. A dočkáme se
i největší atrakce pro pořádkumilovné Evropany: tohle vedení je příliš nízko na to, aby se dalo podjet, a tak přijdou na řadu… ano, velké štípačky. Řidič je má pořád po ruce, protože je to tady asi běžná praxe. Šmik, kabel padá a jede se dál…
Začínáme chápat rozměrnost místních kopců a obzvlášť odpoledne, když se slunce trochu skloní, každého, předpokládám, přepadne jakási zvláštní omámenost z té krásy kolem, blyštivého sněhu, temně modré oblohy kontrastující s třpytivými krystalky poletujícími všude kolem, zvláštní vůně toho šampaňského vzduchu … Skoro by se chtělo spíš meditovat než skočit do posledních prašanových oblouků toho dne.
Mráz ale neodbytně hlásí blížící se večer a nás zase čeká teplé objetí základny s děvčaty, pro které není nic problém, ani zpívat a hrát se svými hosty až do rána, což nejednou dokázala (určitě poproste Janu, aby vám zazpívala – i když je skromná, je to zážitek!). Útulná sauna, hromady lahodného jídla… To se člověk
domů i těší, přestože je venku tak nádherně. Musím uznat, že lidské zázemí na základně je mimořádně příjemné, něco, co jsem zatím nikde na komerčním pobytu nepotkal.
Týden
končí
Poslední lyžařský den, výhledy na Kazbek, dokonce Elbrus, a poslední večer. Někdy se lyžuje i v den odjezdu, my ale víme, že musíme jet brzy, dole je peklo. Silnice po dlouhé sněhové bouři nejsou protažené ani v blízkosti měst, natož na konci světa, kde se zrovna nacházíme.
Necháváme si navíc i časovou rezervu, abychom si stihli prohlédnout centrum Kutaisi a koupit dárky v tamní věhlasné tržnici. Jedeme ve dvou rolbách, které se snaží držet do svahu zařízlé silnice. Tentokrát dolů. Skoro 1 500 výškových metrů. Kulisy jsou stále silně sněhové, jako by sníh s ubývající nadmořskou výškou neklesal. Místo, kde jsme přesedávali z busu do roleb, leží pod sněhem, metrem až dvěma. Jedeme tedy dál rolbou. Ani dole v údolí to nejde jinak.
s širším okolím je objektů až tisíc
Projíždíme vesnicemi, prostě po silnici, která je nějaký metr pod uježděným sněhem a kde nic než rolba nemá šanci. Až po třiceti kilometrech na korbě vidíme venku ruch, auta zahrabaná, a konečně aspoň mohutné čtyřkolky vypadají, že si se stavem silnice poradí. Místo autobusu na nás čekají dvě Mitsubishi Delica, dodávky na podvozku terénního Pajera. Do nich se naskládáme a pořád takřka nesjízdnou silnicí s vrstvou sněhu vyjetou do různě hlubokých kolejí pokračujeme k civilizaci. Z okénka vidíme sněhem poničená stavení, stroje i lidi bojující s následky sněhu, popadané stromy stržené sněhem a lavinami, v prvním městě Chokhatauri dokonce zborcenou moderní kovovou halu. Odstavená a zapadaná auta včetně náklaďáků, které své zboží nedovezly. Na vše už ale svítí slunce naděje.
Dálnice je uzavřená, takže nakonec čas na tržnici nezbyde. Naštěstí letiště Kutaisi, postavené díky grantu Evropské unie, funguje plně a letadlo domů startuje načas.
V hlavním údolním jádru Bachmara je prý 500–800 samostatných staveb, většinou malé dřevěné chaty či stodoly. Společně
HoRskostředisková gastronomie 2025
Zajištění dostatečného personálu, zákaznické zážitky a udržitelnost jsou hnací silou změn a vylepšení nabídky v gastro segmentu horských středisek.
Tradiční problémy se zajištěním dostatku zaměstnanců, které se během pandemie ještě vyostřily, nadále ovlivňují provozy stravovacích zařízení v lyžařských střediscích prakticky kdekoliv v západním světě. „Je to jedinečná výzva,“ přemítá Ross Ireland ze společnosti Hospitality Arts ve Vancouveru, jež poskytuje poradenství v oblasti strategie a designu stravovacích zařízení v předních lyžařských střediscích světa: „Horská střediska musí v podstatě každou sezónu najímat nové zaměstnance do stravovacích služeb. Mnozí se vracejí, ale mnozí jsou noví. Udržet si zaměstnance a školit nové je skutečná výzva.“
V důsledku toho, jak Ireland uvedl, mnoho horských středisek přechází ve svých velkokapacitních stravovnách na více jídel s odnosem s sebou a soustřeďuje vaření do jediné centrální kuchyně. „Denní bistra jsou
poměrně malá a vše připravují najednou. Šetří to personál. Vyprodukují velké množství jídel a nakrmí spoustu lidí.“
Typickým příkladem je nový podnik Spuds v jedné z centrálních chat kanadského resortu Big White, servírující různé pokrmy z brambor. Tamější manažer gastroprovozů Trevor Hanna uvádí, že omezený počet zaměstnanců byl klíčovým důvodem pro zavedení tohoto populárního nového konceptu.
„Jídelní lístek tu máme relativně malý a jednoduchý. Personální obsazení této provozovny je jednoduché, k provozu s poměrně vysokým objemem je potřeba jen několik zaměstnanců u pultu a pár kuchařů v kuchyni. K tomuto rozhodnutí jsme dospěli vzhledem k omezenému počtu lůžek pro ubytování zaměstnanců a potřebě maximalizovat návratnost každého lůžka pro zaměstnance,“ vysvětluje Hanna.
Nízké náklady na suroviny a méně dietních omezení u brambor byly dalšími faktory, které ovlivnily přijetí tohoto konceptu, tvrdí Hanna. „Můžeme snadno nabídnout bezlepkové, vegetariánské a veganské varianty, aniž bychom museli skladovat další položky nebo provádět náhrady za chodu v kuchyni.“
Přepracovaná menu
Rozšiřování stravovacích možností a nabídky s důrazem na kvalitu a rozmanitost je novým silným trendem horskostřediskového gastro segmentu. Za společnost Boyne Resorts uvedl Fred Barbier, viceprezident pro stravování a nápoje, že gastroprovozy ve všech spravovaných skiareálech zavedou „čerstvé, nikdy nemražené“ hovězí karbanátky pro všechny hamburgery a naváží nová partnerství s místními pekárnami pro dodávky čerstvě upečeného chleba.
Čerstvé hamburgery jsou důležité také pro resort Lake Louise v kanadské Albertě, uvedl ředitel prodeje a marketingu Emmett McPartlin: „V posledních několika letech jsme pečlivě upravili výběr dodavatelů tak, aby byla upřednostňována čerstvost a kvalita, a zajistili jsme, že každý hamburger je domácí a že suroviny pocházejí, pokud je to možné, z místních farem a rančů.“
Resort rovněž zohledňuje „kontextuální soulad s prostředím a aktivitami, kvůli kterým sem hosté přijíždějí“, dodává McPartlin. „Naše partnerství s místními pivovary a lihovary nejen podporuje komunitu, ale také dává našim hostům ochutnat jedinečné chutě, které náš region nabízí.“
Jinde, v Bear Valley v Kalifornii, bude otevřena „Base Camp Pizza“ uvnitř stávající denní chaty, nový stánek s jídlem a nápoji na terase v základně areálu a nové menu v hlavní kavárně s polévkami, chilli a „váhovým“ menu, které se skládá z různých položek, jež se účtují podle hmotnosti, když host opouští frontu. Menu podle váhy bylo velkým hitem, když ho Bear Valley testovalo na začátku sezóny, uvedl Tim Cohee, prezident California Mountain Resort Company, která Bear Valley vlastní. Kirkwood v Kalifornii renovuje a rozšiřuje nabídku svých restaurací rychlého občerstvení: fastfoodový brand Monte Wolfes nabídne nové položky, jako jsou kuřecí prsíčka s horkou medovou omáčkou, sendviče s trhaným vepřovým masem, misky s kuřecím masem a rýží s chipotle, sendviče s grilovaným kuřecím masem s chimichurri a makarony se sýrem a BBQ vepřovým masem; Timber Creek
přidává skořicové rohlíčky „Alpine Bites“ a Jets Hangar znovu zavádí své taqueria menu. The General Store, který nabízí rychlé občerstvení a jídlo s sebou, bude mít nové snídaňové nabídky a vylepšený výběr espressa a kávy.
Trendy v nabídce jídel
Přestože se mnozí rozhodli rozšiřovat nabídku jídel, kuřecí nugety zůstávají ve skiareálových gastroprovozech nejprodávanějším jídlem, následované grilovanými pokrmy a pizzou. „Bez prodeje těchto jídel se neobejdete,“ vysvětluje Ross Ireland. „Prodávají se snadno. Vytvořit jedinečná jídla je velmi náročné. Střediska se uchylují k tomu, co je snadné a co se prodává.“
Kromě dlouhodobě oblíbených jídel mnoho zařízení vytváří svá „signature“ jídla, která jsou jedinečná a prodávají se pouze na jednom místě, tvrdí Ireland. „Má to za následek, že to přitahuje lidi z celého resortu.“
Dalšími silnými trendy jsou malé prodejny, které prodávají pouze jedno nebo dvě jídla, jako jsou vafle nebo speciální preclíky, a více venkovního stravování, včetně food trucků, které jsou vytahovány do terénu. „Některá střediska mají dlouhé sjezdovky, trvá dlouho, než se lyžař dostane dolů k základně, takže vozí jídlo nahoru na kopec,“ popisuje Ireland.
Integrace technologií
„Jídelní lístky jsou nyní vesměs všechny digitální,“ tvrdí Ireland. „Vše se vrací k personálu. Personál provozu je tak velký problém, že pokud se můžete vyhnout procházení pokladnou, pomůže to.“
Ireland nastínil, že některá střediska vyzkoušela dynamické ceny (zvýšení cen o víkendech a v rušných obdobích) s rozporuplnými výsledky. Jiná experimentují s objednáváním na svahu – lyžaři si objednávají přes telefon a jídlo si vyzvedávají v provozovně. „V některých střediscích to funguje opravdu dobře, v jiných zase ne tak dobře,“ podotkl. „Všechno se vyvíjí. Střediska se snaží objednávání na svahu integrovat do svých stávajících technologických systémů.“
Ve společnosti Boyne Resorts rozšiřují ve velkém samoobslužné kiosky pro objednávání. Brighton Resort v Utahu letos přidal třetí kiosek; objednávání v kiosku je součástí návrhu nové restaurace Tennessee Sky Park a samoobslužná technologie bude součástí každého budoucího návrhu provozovny.
V resortu Big White investovali značné prostředky do cloudového prodejního systému Toast ve všech svých sedmi provozovnách. „Nová technologie přináší větší univerzálnost díky ručním tabletům, které naši číšníci mohou používat přímo u stolu, aby urychlili proces odesílání objednávek do kuchyně, vyzvedávání dalšího chodu nebo přijímání plateb,“ uvedl Hanna. „Očekává se, že to vše povede k menšímu počtu chyb, rychlejšímu účtování a rychlejšímu obratu.“ Kavárna Big White také zavede tištěné štítky pro každý objednaný šálek, aby zefektivnila proces a „snížila plýtvání nápoji, které si zákazníci omylem vezmou jako své vlastní“.
Manažer Hanna dále uvedl, že Big White bude v této sezóně využívat Optimum Control, automatizovanou platformu pro sledování
zboží, která resortu poskytne údaje v reálném čase o nákladech na zboží v jednotlivých prodejnách.
Rovněž v resortu Lake Louise zdokonalili kontrolu zásob a zkoumají možnosti budoucího zavedení technologických řešení, jako jsou objednávky v kioscích a online rezervace.
Středisko zachází s každou svou provozovnou samostatně, aby zlepšilo služby a efektivitu. „Z marketingového hlediska, zejména v létě, přistupujeme k našim gastroprovozům jako k samostatným atrakcím,“ vysvětluje tamější marketingový ředitel McPartlin.
Odpadové hospodářství
Udržitelnost je dalším z hlavních zaměření moderních horskostřediskových gastroprovozů.
Kalifornský Kirkwood, který v minulé sezóně díky svému zařízení na zpracování bio odpadu využil 12 tun potravinových zbytků, bude v těchto snahách pokračovat i letos, jak uvedla Carly Mangan, senior specialistka pro komunikaci: „V nové sezóně budou u nás zavedeny nové třídicí stanice obsluhované hosty, které nahradí běžné odpadkové koše, a naši zaměstnanci budou i nadále řídit třídění odpadu v jídelních prostorách. Byly zavedeny vylepšené recyklační programy pro obaly a měkké plasty a byly nainstalovány inteligentní senzory na kontejnerech, které slouží k upřesnění údajů o odpadech a ke zlepšení efektivity sběru.“
Dále uvedla, že resort zvýší energetickou a vodní účinnost díky novým myčkám nádobí
ve svých populárních provozovnách Monte Wolfes a Wall Bar a bude používat odolnější servírovací nádobí. Manažer Hanna k tématu doplňuje, že i středisko Big White přechází na nové servírovací nádobí, včetně dřevěných příborů a kompostovatelnějších obalů na jídlo s sebou.
Středisko Lake Louise, které každoročně provádí komplexní audity odpadu, zavedlo několik ekologických postupů, včetně biologicky rozložitelných příborů, kompostovatelných předmětů, recyklace plechovek a krabic a papírových brček. „Naše kavárna nyní používá opakovaně použitelné kelímky a košíky, čímž se snižuje množství jednorázového odpadu v celé horské oblasti,“ uvedl ředitel McPartlin.
I v Boyne Resorts rozšířili programy kompostování na více nemovitostí a uzavřeli nové partnerství zaměřené na komplexní snižování potravinového odpadu. „Přecházíme od jednorázového nádobí k opakovaně použitelným variantám, přičemž tuto iniciativu vedou naše střediska Cypress a Sunday River,“ vysvětluje tamní viceprezident Fred Barbier.
Obslužný personál
Zaměstnanci zůstávají klíčovým faktorem pro úspěšný provoz stravovacích služeb a zde zpovídaní provozovatelé hlásí zlepšení i v této oblasti personálního obsazení.
Nové ubytovací zařízení pro zaměstnance v Big White v hodnotě 12 milionů dolarů s kapacitou 128 lůžek umožnilo resortu úspěšně obsadit pracovní místa na zimu
dříve než kdykoli v minulosti. „Během letních měsíců bylo přijato více mezinárodních uchazečů s pracovními vízy než v minulých letech a většina manažerů s nadšením oznámila, že jejich zimní rozpisy jsou na konci letní sezóny plné,“ potvrdil manažer Hanna. „Zaznamenali jsme také, že díky zvýšení nabídky lůžek v naší místní ekonomice se zdá být dostupnost soukromého ubytování vyšší a cena za lůžko klesá.“
Hanna dále uvedl, že v gastronomickém provozu resortu tvoří asi 75 procent zaměstnanců zahraniční pracovníci, z nichž asi 65 procent pochází z Austrálie a zbytek z Nového Zélandu, Velké Británie a zbytku Evropy, v tomto pořadí.
Barbier poznamenal, že Boyne Resorts také zaznamenalo nejvyšší počet zaměstnanců za poslední roky. Přisuzuje to zaměření společnosti na iniciativy v oblasti bydlení pro zaměstnance, včetně nového ubytovacího zařízení v Big Sky v Montaně. „Máme úspěšnou kombinaci domácích a zahraničních zaměstnanců s vysokou mírou retence mezi pracovníky s vízy,“ řekl k tomu.
Také kanadské Lake Louise využívá vyváženou kombinaci domácích a zahraničních pracovníků: „Vzhledem k naší odlehlé poloze zůstávají pozice středního managementu v kuchyni výzvou, proto se zaměřujeme na povyšování zaměstnanců z vlastních řad, kdykoli je to možné,“ řekl McPartlin. „Krom toho náš cenově dostupný a výživný program stravování zaměstnanců pomáhá zlepšit jejich vlastní zkušenosti.“
Když záležÍ na každé hodině
EFEKTIVITA V OBLASTI HRANIČNÍCH TEPLOT
když se na konci podzimu teploty pohybují těsně kolem bodu mrazu, začíná pro lyžařská střediska nejdůležitější fáze přípravy sezóny. Většina hodin vhodných pro zasněžování totiž nepřichází při třeskutých mrazech, ale v rozmezí hraničních teplot mezi –2 °C a –5 °C vlhkovzdušné teploty. Právě v tomto citlivém rozmezí se rozhoduje, zda budou sjezdovky připravené včas, nebo zda se ztratí cenné dny do začátku sezóny. Pro mnoho provozovatelů je proto klíčové jediné: maximální výkon zasněžování i za obtížných podmínek.
Technologie, která přesvědčí v detailech
To, že se TechnoAlpin prosazuje právě v této oblasti, je výsledkem dlouholeté systematické práce na vývoji. I malé součásti, jako jsou trysky a nukleátory, mají zásadní vliv. Díky rubínovým vložkám zůstávají po mnoho let odolné proti opotřebení a zaručují přesný rozstřik. Směs vody
a stlačeného vzduchu je tak stabilní, že dokáže spolehlivě vytvářet sníh i při mírných teplotách. Nové ventily navíc zabraňují ztrátám vody – každá kapka je využita a vstříknuta přímo do proudu vzduchu, kde okamžitě zmrzne na sníh. Také technologie sněžných tyčí byla přizpůsobena právě hraničním teplotám. Model TL8 například disponuje osmi regulačními stupni, které umožňují jemné odstupňování dle sněžné křivky. Výsledek: znatelně vyšší efektivita a množství vyrobeného sněhu při hraničních teplotách – a zároveň nižší spotřeba energie.
Chlazení a data jako hnací motor efektivity
Kromě mechaniky rozhoduje o úspěchu i teplota vody. Již rozdíl čtyř stupňů může zvýšit efektivitu až o 20 %. TechnoAlpin proto využívá vlastní chladicí věže, které ochlazují vodu pomocí okolního studeného vzduchu –
zcela bez energeticky náročného chladicího okruhu. Výsledek: až o 50 % vyšší výkon v oblasti hraničních teplot a výrazně dřívější start zasněžování. Technické řešení se však neomezuje jen na hardware. Systém ATASSpro poskytuje zasněžovacím týmům digitální nástroj pro přesné prognózy. Speciálně vyvinutý modul počasí porovnává místní data s historickými hodnotami a vypočítává přesná „okna“ vhodná pro výrobu sněhu. Doplňuje jej produkční prognóza, která předem určuje očekávané množství vyrobeného sněhu na několik dní dopředu.
Pro provozovatele to znamená přesné plánování, úsporu zdrojů a výrazně vyšší jistotu při zahájení sezóny. Oba prognostické nástroje jsou navíc k dispozici také v manažerském softwaru SNOWMASTER.
Zkušenosti jako trumf
Veškeré tyto technologie se naplno projeví jen v promyšleně naplánovaném systému. A právě zde se ukazuje desetiletí zkušeností TechnoAlpinu: již více než 30 let buduje firma zasněžovací systémy po celém světě a zná klíčové faktory – od poměru mezi čerpací stanicí a sněžnými děly až po optimální dimenzování provozu. Právě v této rovnováze tkví klíč k maximální efektivitě. Souhra precizní techniky, inteligentního softwaru a hlubokého know-how v plánování jasně ukazuje, proč se v oblasti hraničních teplot stal právě tento výrobce měřítkem. Zatímco jiní ještě čekají na dostatečný mráz, střediska s touto technologií mohou už spolehlivě zahájit zimní sezónu – a to je v době, kdy rozhoduje každý sněhový den, výhoda k nezaplacení.
TEXT: TOM ŘEPÍK
Zkoumejte svá čísla
Využijte umělou inteligenci k těžbě dat z mezipaměti, jejich analýze a odhalení provozních poznatků.
Provozovatelé lyžařských středisek shromažďují velké množství dat z různých oblastí provozu, jako jsou stravovací zařízení, lyžařské školy, prodeje na pokladnách, internetové předprodeje sezónních permanentek a výstupy z CRM databází, a často je ukládají v izolovaných lokálních datových centrech.
Tato praxe možná zajišťuje bezpečnost dat, ale neumožňuje využít jejich potenciál pro podporu inovací.
Tím, že tato data nevyužívají pro prediktivní analýzy, personalizované zážitky svých návštěvníků nebo provozní efektivitu, střediska přicházejí o příležitosti ke zvýšení ziskovosti a konkurenceschopnosti v odvětví, které je stále více založeno na datech.
Do budoucna se pro transformaci tohoto nevyužitého zdroje na praktické poznatky nabízí přijmout cloudová řešení s integrovanou umělou inteligencí.
Využijte svá data
Snažit se využít neuspořádaná data je jako hledat jehlu v kupce sena, protože všechny cenné poznatky, které potřebujete, jsou pohřbeny v chaotické hromadě informací. Bez konsolidace a organizace dat vám nezbývá než prohledávat nesouvislé, nahodilé zdroje v naději, že narazíte na něco užitečného.
Tato neefektivita téměř znemožňuje odhalit využitelné poznatky, takže cenné příležitosti, jako je zlepšení návštěvnických zážitků nebo zefektivnění provozu, zůstávají skryté a nevyužité.
Abyste svým datům plněji porozuměli, je vhodné udělat tři věci:
Propojte svá data: Použijte jediný systém ke sloučení údajů ze všech oblastí (prodeje ski-
pasů, stravování, lyžařská škola atd.), aby byly všechny na jednom místě a bylo snazší získat celkový přehled.
Vyčistěte data: Uspořádejte a vyčistěte data, abyste odstranili duplicity a zajistili jejich konzistentnost, takže budou připravena k použití.
Zaměřte se na to, co je důležité:
Začněte s daty, která mají přímý dopad na vaše podnikání, jako jsou preference zákazníků nebo provozní trendy, a využijte je k chytřejšímu rozhodování ohledně personálu, předpovědí tržeb a zákaznické návštěvnosti. Jak to udělat? Zde jsou čtyři obecně populární platformy, které vám mohou pomoci kombinovat, organizovat a analyzovat vaše data.
Databricks
Jako jednotná platforma pro analýzu dat integruje Databricks datové inženýrství, strojové učení a business inteligenci do jednoho prostředí. Databricks kombinuje integraci dat, čištění a pokročilou analýzu s integrovanými nástroji umělé inteligence a strojového učení, což je zvláště užitečné pro organizace, které chtějí centralizovat své datové toky.
Snowflake
Tato cloudová datová platforma podporuje integraci, transformaci a dotazování dat, stejně jako hladkou spolupráci mezi týmy. Díky své schopnosti zpracovávat strukturovaná a polostrukturovaná data může Snowflake sloužit jako jednotné místo pro ukládání, čištění a analýzu dat.
Microsoft Azure
Systém integruje velká data a datové sklady s analytickými a AI funkcemi při použití s Azure Synapse Analytics. Umožňuje plynulý pracovní postup od sběru dat až po umělou inteligencí poháněné poznatky v rámci ekosystému Azure. (Pokud již používáte produkty Microsoft, může to být pro vás nejjednodušší řešení.)
AWS SageMaker
Poskytuje nástroje pro ukládání dat, transformaci a strojové učení v jediném prostředí. AWS umožňuje konsolidaci dat prostřednictvím svého řešení Data Lake, zatímco SageMaker umožňuje pokročilou AI a strojové učení přímo na platformě.
Než se však pustíte do podnikového softwaru, zvažte tuto radu od Cassie Kozykrova, CEO společnosti Data Scientific: „Stejně jako u většiny věcí v životě je i v podnikání nejlepším přístupem začít ne s technologií, ale s obchodním problémem, který se snažíte vyřešit.“
Zaměřte se na to, na čem záleží
Používání výše zmíněných systémů se může stát rychle nadměrně nákladným, protože čím více dat zahrnete, tím více stojí jejich ukládání, zpracování dotazů a napájení výpočetních zdrojů potřebných pro modely AI. To je další důvod, proč je důležité pečlivě posuzovat data, která do systému zadáváte, tedy soustředit se na to, co je důležité, a nezahrnovat data, která pro vaše podnikání nejsou důležitá. Náklady spojené s tím druhým jsou jako pořízení si většího skladu pro věci, které nepotřebujete.
Strategické využití dat, která chcete využít, přináší nespočet výhod. Použití umělé inteligence k organizaci a analýze dat, která mají přímý dopad na váš provoz, může odhalit následující informace o střediskovém provozu:
Předpověď tržeb: Každé ráno začínejte den s odhadem denních tržeb, výnosů a čistého obratu.
Předpověď lyžařské návštěvnosti: Získejte přesnější předpověď počtu lidí, kteří navštíví vaše sjezdovky. To vám pomůže při rozhodování o provozu a personálním obsazení.
Odhady pro nasazení zaměstnanců: Pokud znáte předpokládanou návštěvnost a tržby, můžete lépe naplánovat personální obsazení střediska.
Lepší zákaznické služby: Využijte shromážděná data o hostech k vytvoření personalizovaných zážitků, předvídání potřeb a proaktivnímu řešení problémů. (Návštěvníci vám poskytují data již řadu let, ale vy je možná využíváte pouze pro prodejní e-maily a reklamy.)
Využijte AI
I bez datových skladů a drahých nástrojů můžete dosáhnout pozoruhodných výsledků. Dave Amirault na konferenci NSAA 2025 Western Winter Conference na toto téma prohlásil: „Ve své funkci ředitele pro inovace ve
společnosti SNOW Partners mi použití ChatGPT umožnilo rychle analyzovat a interpretovat údaje o návštěvnosti, aniž bych potřeboval pokročilé znalosti Excelu nebo musel čekat, až náš tým pro business intelligence zpracuje požadavek. Během několika okamžiků jsem byl schopen filtrovat, vypočítat a porovnat trendy návštěvnosti v našem krytém lyžařském areálu Big SNOW, čímž jsem ušetřil drahocenný čas a získal praktické poznatky, jejichž nalezení by tradičními metodami trvalo podstatně déle.“
Celá řada dalších lídrů v horskostřediskovém oboru již využívá umělou inteligenci pro analýzu svých dat. Například Michael Rueckert, marketingový ředitel Grand America Resorts, používá Claude Workspaces (umělou inteligenci od společnosti Anthropic) k analýze a vyhodnocování trendů NPS pro jedno z lyžařských středisek společnosti, Snowbasin v Utahu, v němž také působí jako marketingový ředitel.
Tato úloha, která obvykle zahrnuje prohledávání několika zpráv Qualtrics a sestavování zjištění pro vedoucí tým, je nyní zjednodušena; díky dobře zpracovanému pokynu k extrakci kvalitativních a kvantitativních poznatků z průzkumu zkušeností hostů přímo z nahraných dat metriky NPS generuje Claude týdenní zprávu s grafy a vizuálními prvky napsanou ve stylu marketingového ředitele.
„Díky využití AI jsme dramaticky zvýšili produktivitu celého našeho týmu,“ podotýká ředitel Rueckert. „To, co se mi ještě před několika lety zdálo nemožné – vést marketing pro několik oblastí ve třech státech a zároveň učit jako vysokoškolský profesor – se stalo dosažitelným.“
Susie English, viceprezidentka pro marketing v ikonickém utažském středisku Deer Valley, využívá analytiku založenou na AI ke zlepšení způsobu, jakým resort komunikuje s návštěvníky: „V současné době jej již používáme k analýze dat v reálném čase, získávání hlubších poznatků o preferencích hostů a vytváření hyperpersonalizovaných zpráv, jež rezonují s různými cílovými skupinami. AI také zefektivňuje procesy, jako je optimalizace kampaní, což nám dává více času soustředit se na strategické myšlení a vytváření působivých zážitků pro hosty.“
„Do budoucna nám AI umožní předvídat trendy, proaktivně přizpůsobovat strategie a posilovat vazby s našimi cílovými skupinami. Není to jen nástroj – je to katalyzátor chytřejšího, rychlejšího a smysluplnějšího marketingu, který posiluje jedinečnost celého resortu Deer Valley,“ uzavírá English.
Buďte opatrní
Nástroje AI zdaleka nejsou dokonalé a v mnoha případech nesvedou nahradit lidský přístup.
Maddy Hansen, digitální brand manažerka pro Sunday River v americkém Maine, říká: „Při úpravách fotografií jsem několikrát vyzkoušela generativní vyplňování AI, ale zjistila jsem, že sama dokážu s obrázkem manipulovat lépe než AI. Mám silné kořeny v žurnalistice, takže pro mě má velký význam i myšlenka fotografické integrity.“
„Věřím v přijetí AI, která pomáhá činit informovaná rozhodnutí založená na datech, zefektivňovat procesy a zvyšovat efektivitu. Nevěřím však, že AI nahradí lidský dotek, který přinášejí umělci, spisovatelé a tým tvůrců obsahu,“ souhlasí s Maddy Nick Como, viceprezident marketingu v utažském středisku Sundance.
Přesto Nick Como dodává: „Umělá inteligence je budoucností světa a odvětví, ve kterých soutěžíme, ji určitě využijí k získání podílu na trhu, takže i my musíme tyto nástroje přijmout – jakkoli opatrně.“ Co jeho slova znamenají? Umělá inteligence, bude-li využita s rozvahou, má obrovský potenciál pomoci provozovatelům horských středisek odhalit příležitosti a poznatky skryté v rozsáhlých datových souborech, které již dnes mají k dispozici.
URČUJEME STANDARDY PRO BEZKONKURENČNÍ VÝKON PŘI HRANIČNÍCH TEPLOTÁCH
Když méně je více
Průkopnické skiareály v USA zvyšují své finanční výsledky snížením cen skipasů.
Na svém výročním setkání v létě 2024 v americkém Coloradu diskutovali členové z asi dvou desítek lyžařských areálů o vnímání lyžařského průmyslu veřejností, přičemž mnozí argumentovali, že lyžování nikdy nebylo dostupnější. Nelson Holland, tvůrce obsahu a nový lyžař, který byl na setkání pozván, aby poskytl pohled zvenčí, však nesouhlasil.
„Upřímně řečeno, tohle všechno je jak marné volání do hluchých uší,“ přednesl Holland provozovatelům středisek. Vysvětlil, že jako nováček nechce předem studovat webové stránky, aby zjistil, který den si může dovolit lyžovat, a ani nemá zájem o jejich sezónní permanentky, protože si ještě není jistý, zda ho lyžování bude vůbec bavit.
Toto sdělení zarezonovalo u Patricka Torsella, provozního manažera resortu Ski Cooper. Právě pracoval se svým týmem na aktualizaci tradičního modelu předprodeje skipasů pro lyžařskou sezónu 2024–25.
O čtyři měsíce později neměli cenu stále stanovenu. Pod tlakem generálního ředitele resortu požadujícího poslední zpětnou vazbu nebo neotřelé nápady, využil tým příležitost k diskusi o nepříjemném tématu – jejich model stanovení cen přispíval k problému dostupnosti.
Dvacet čtyři hodin poté tým přešel z dynamického cenového modelu na model nabízející skipasy pro dospělé za 45 dolarů od pondělí do čtvrtka a skipasy pro mládež za 35 dolarů sedm dní v týdnu, včetně svátků, bez
ohledu na to, zda jsou skipasy zakoupeny předem online nebo v den lyžování u pokladny.
To představovalo dramatické snížení cen oproti předešlé sezóně, kdy skipasy pro dospělé v polovině týdne stály 65 dolarů při předprodeji a 95 dolarů u pokladny. Byl to odvážný přístup a i pro skiareál jistě velké riziko. Ale výhody z něj udělaly krok, který se vyplatil.
Odstranění překážek
Pro frekventované lyžaře a snowboardisty nabízejí alianční sezónky do více horských středisek dobrou hodnotu ve srovnání s cenami denních skipasů na pokladně. Pro ty, kteří lyžují jen příležitostně nebo, jak Holland poukázal, jsou v tomto sportu nováčky, však tato hodnota neplatí.
„Jako tvůrce obsahu nebo přítel, který se snaží někomu prodat lyžování, je mnohem snazší říct, že lyžování bude stát celkem 150 dolarů,“ přemítá Holland. „Ve srovnání s tím, když jim řeknete, že lístek na vlek bude stát minimálně 150 dolarů, pak si musíte pronajmout vybavení a tak dále.“
Podobně může být pro nové lyžaře složitost plánování lyžařského výletu a související náklady zastrašující, což nechtěně odrazuje lidi od toho, aby se tomuto sportu věnovali. „Když jsem poprvé vyplňoval všechny tyhle věci na internetu,“ vzpomíná Holland, „všechno bylo ohromující – od toho, že jsem vše zařizoval na internetu, až po to, že jsem přijel pod kopec a nevěděl, kde jsem.“
„Jak dlouho už jako obor říkáme, že naším největším problémem je přeměna začátečníků a zvýšení počtu účastníků?“ ptá se Torsell. „Odvětví vytvořilo model, který je pro nové lyžaře tak nepřátelský, že v podstatě nastavujeme všechny tyto překážky přívětivému vstupu.“
Model předprodeje a dynamického stanovení cen, který má lidi přimět k nákupu skipasů předem online, má mnoho výhod, jako jsou výhodné nabídky pro lidi, kteří plánují dopředu, a předvídatelnost pro provozovatele. Může však zmást a frustrovat nováčky, kteří nevědí, co nevědí. Před zavedením dynamického stanovení cen měly lyžařské areály samozřejmě fixně stanovené ceny pro celou sezónu, takže všichni platili stejně. Pro spotřebitele to bylo jednoduché a srozumitelné.
Zvýšení návštěvnosti v týdnu
Tým cooperského resortu doufal, že zavedení nového cenového modelu nejen odstraní bariéry v podobě nákladů a komplikací, ale také splní těžko dosažitelný cíl přilákat více lidí na sjezdovky uprostřed týdne.
Speciální nabídka v podobě skipasů za 30 dolarů ve čtvrtek během sezóny 2023–24 sloužila jako zkouška tohoto nového přístupu. Nabídka se stala tak populární, že některé čtvrtky se blížily stanovené kapacitě plného střediska, zatímco pondělí až středa byly klidné. Teoreticky by nabídka výhodné ceny po všechny čtyři dny v týdnu vyrovnala návštěvnost v průběhu celého týdne.
Určení ceny
Vedení resortu se rozhodlo, že mohou nový model vyzkoušet, částečně proto, že lyžařské středisko nemělo žádné dluhy – pokud by model selhal, mohli by se bez větších dopadů vrátit k původnímu modelu. Samozřejmě ne každé horské středisko má takové možnosti. Poté, co byl nápad představen, vytvořil Torsell tabulku v Excelu, která zohledňovala různé proměnné, včetně cílového výnosu na návštěvu a ceny denního skipasu potřebné k dosažení takového výnosu. Zohledňovala také sezónní skipasy, fixní provozní náklady a odhadovaný nárůst počtu návštěvníků.
„Zadal jsem několik čísel a výsledek se blížil číslu 45 (dolarů za denní skipas),“ vzpomíná Torsell. „Předložil jsem to týmu a řekl jim, že si myslím, že toto číslo nám umožní dosáhnout našich finančních cílů, ale zároveň je dostatečně nízké, aby bylo revoluční a atraktivní.“
Ohromný počet návštěvníků, kteří se v předchozí sezóně objevili v levný čtvrtek, dokázal, že 30 dolarů bylo méně, než bylo nutné, ale také dal týmu základ pro odhad počtu návštěvníků, který se použil k výpočtu nových cen skipasů uprostřed týdne, což pomohlo potvrdit cenu 45 dolarů.
Oznámení záměru
Když byli klíčoví zaměstnanci střediska informováni o této změně na poradě krátce po přijetí konečného rozhodnutí, panovala všeobecná shoda, že i přes riziko se jedná o vzrušující projekt, který by mohl naplnit jejich celkovou misi přilákat na sjezdovky více lyžařů. Tamější komunita sdílela tento optimismus. Během každoroční komunitní schůzky Ski Cooper na podzim, která je otevřená veřejnosti, ale zaměřená na obyvatele místního okresu Lake County (jenž vlastní fixní aktiva Ski Cooper; lyžařský areál provozuje nezávislá organizace s dlouhodobým nájmem), bylo oznámení přijato potleskem. Někteří místní obyvatelé vyjádřili obavy z přeplněnosti střediska, ale vedení nepředpokládalo, že by to byl problém.
Marketingový tým také předpokládal, že oznámení vyvolá rozruch napříč širokou lyžařskou komunitou. Marketingová ředitelka Dana Johnson vypracovala PR plán. Zahájení proběhlo tiskovou zprávou, že „Cooper jde proti trendu s nejnižšími cenami denních skipasů i u pokladny“, což převzalo mnoho titulů a nejen oborových, včetně New York Times, Powder, Denver Post.
Od té chvíle se zpráva šířila jako požár a nepříliš známé středisko Ski Cooper se dostalo na národní mapu mediálního zájmu.
Počáteční výsledky
V polovině března dané sezóny vyhlížely finanční výsledky strategie slibně; tržby z prodeje skipasů meziročně vzrostly o 38 %, návštěvnost o 32 % a celkové hrubé tržby o 25 %. Jak se očekávalo, výnos z tržeb poklesl, ale to bylo kompenzováno zvýšenou návštěvností. Neočekávaným výsledkem byl výrazný nárůst v lyžařské škole a půjčovnách, jenž přispěl k růstu hrubých tržeb: lyžařská škola zaznamenala nárůst o 44 % a půjčovny o 54 %. Pro Torsella to představovalo důkaz, že nový model splňuje cíl zpřístupnit tento sport novým lyžařům. Samozřejmě, že cena skipasů není jedinou věcí, která lyžování prodražuje. Ski Cooper proto také snížil některé ceny jídel a nápojů – jejich cheeseburger stál v této sezóně 10 dolarů (oproti 12 dolarům v minulé sezóně) a sýrová pizza 5 dolarů (oproti 10 dolarům). Torsell sice připouští, že je ještě brzy na to, aby bylo možné vyvodit závěry o dlouhodobém dopadu nižších cen jídel a nápojů, ale hlavní středisková kafetérie dosáhla svého rozpočtovaného výnosu, což potvrzuje, že zvýšený objem prodeje opět kompenzoval snížení cen. I přes 32% nárůst návštěvnosti není Ski Cooper ani zdaleka vytížen na polovině své kapacity. Nejsou žádné fronty na vleky, k dispozici je dostatek vybavení k pronájmu a počet zaměstnanců zůstal téměř beze změny. „V minulosti byly dny od pondělí do
středy tady jako ve městě duchů,“ srovnává Torsell. „K provozování tohoto místa je potřeba určitý základní počet lidí, ať už lyžuje jeden člověk nebo 5 000 lidí. Jelikož se nám podařilo zvýšit návštěvnost a vše, co s tím souvisí, aniž bychom museli zvyšovat počet zaměstnanců, zaznamenáváme lepší výsledky.“
Navzdory počátečním výsledkům a optimistickým vyhlídkám Torsell uznává, že dynamické ceny mají své výhody, které nový model postrádá: „Z původních asi 80 % denních skipasů zakoupených předem jsme se dostali na asi 25 %. To nám ztěžuje předpovídání návštěvnosti.“
V krátkodobém horizontu je předvídatelnost důležitá při zvažování potřebného počtu zaměstnanců na daný den a množství potřebných potravin a maloobchodního zboží. Tým stále nabádá lyžaře, aby si skipasy kupovali předem, a jako výhody uvádí jednoduchost a kratší čekací doby. Tyto výzvy jsou však překonatelné a nemají dostatečný dopad, aby bylo nutné nový model přehodnotit.
Replikovatelný model
Podle Torsella nemusí podobný cenový model jako ve Ski Cooper fungovat pro střediska, která již mají potíže s řízením kapacity, nebo pro megastřediska zaměřená na destinační lyžaře a sezónkáře, ale mohl by být proveditelný v jiných malých a středních skiareálech s místní a regionální klientelou, zejména v těch, které se snaží zvýšit provoz v polovině týdne.
„Považuji to za skvělý model pro skiareály, jež chtějí přilákat nové lyžaře a přivést zpět ty, kteří přestali lyžovat,“ říká. „Ale tento model je vhodný nejen pro tyto lidi, ale také pro příležitostné lyžaře, kteří nepotřebují obrovské kvantum tratí a jsou spokojeni, když si dvakrát ročně zalyžují v malém areálu.“
I velké lyžařské areály však mohou nabízet cenově dostupné skipasy, a přesto být finančně úspěšné.
Další model
Příkladem je Bogus Basin v americkém Idahu; tento skiareál s 90 sjezdovkami prodává skipasy za méně než 90 dolarů. Vzhledem k jeho blízkosti k hustě osídlenému městu Boise často rozhoduje o jeho vytíženosti spíše počasí a sněhové podmínky než den v týdnu. To ztěžuje nabídku zlevněných denních skipasů uprostřed týdne. Ale tato blízkost poskytuje jiné možnosti, jak vytvořit příležitosti k levnějšímu lyžování, jako jsou časově omezené skipasy a permanentky.
„Abychom lyžování zpřístupnili širšímu okruhu lidí, vytvořili jsme časy, kdy můžeme přivést návštěvníky, aniž by došlo k přetížení našeho areálu,“ říká generální ředitel Bogus Basin Brad Wilson. „V sobotu máme stejně jako všichni ostatní ráno plno. Ale v polovině odpoledne lidé začínají odcházet. Proto máme sezónky i jednodenní skipasy, které platí pro pozdější část dne, a to sedm dní v týdnu.“
Stejně jako ve Ski Cooper je i v Bogus Basin jízdné na pozdní odpoledne za paušální cenu, bez ohledu na to, jak, kde a kdy je zakoupeno.
Za 39 dolarů mohou lyžaři využívat vleky od 15 do 22 hodin. Lístek na dobu od 18 do 22 hodin stojí jen 19 dolarů. Bogus Basin dosáhl v posledních letech rekordních nebo téměř rekordních tržeb i návštěvnosti a Wilson říká, že k tomu přispěl právě tento model cenové strategie.
Bez ohledu na to, jak se to dělá, podstata zůstává stejná: zjednodušení cenového modelu skipasů a nabídka cenově dostupných permanentek může prospět celému lyžařskému odvětví.
Cooperský manažer Torsell má tendenci vidět věci z nadhledu a naznačuje, že pokud by více středisek používalo model jako ve Ski Cooper, mohlo by to pomoci zpřístupnit lyžování více lidem díky dostupným cenám a zjednodušenému procesu – a zároveň by to stále generovalo silné finanční výsledky.
Líbí se vám
toto vydání SNOW?
Zajistěte si předplatné!
V sezóně 2025/26 se můžete těšit na:
Osobnosti bílého sportu, slavné momenty a legendární závodní svahy
Novinky v lyžařském vybavení, testy lyží a dalšího vybavení
Jak lyžovat lépe, efektivně, dlouho a ve zdraví – vědecký výzkum i osobní zkušenosti expertů
Známá i neznámá střediska Alp – tipy a rady pro nejlepší lyžařské zážitky
Unikátní světové lanovky
Exotické sjezdovky i volný terén – s lyžemi napříč planetou
a další...
Dárky pro předplatitele si vyberete v e-shopu SNOW!
Inspirativní lyžařské čtení 5x ročně od října do února
VIZION
První vysoce výkonné lyžařské boty na světě, které obujete bez pomoci rukou.
