ELEMENT 2 květen - láska a móda by Školní časopis Element

ELEMENT

Láska a

Móda

2. číslo

Láska a móda Je jaro. Jako výhonky květin klíčíme na povrch, chceme po dlouhé zimě a ještě delším covidu na světlo. Chceme kvést… potkávat se, bavit, milovat, líbit se sobě navzájem. Tak, jako většinu mladých lidí, co žijí spokojeně a v míru, nás láska a móda zajímají téměř vždy a za všech okolností. Přišla válka. Nechceme se tvářit, jako by tu nebyla. Události však nabraly příliš rychlý spád a my se rozhodli, že u jarního ladění tohoto vydání zůstaneme i tak, válce navzdory. Té se však budeme rozhodně věnovat v příštích číslech, protože nás bolí, tak jako všechny ostatní. Berte tedy toto vydání jako pokus o lehké odreagování od těžkých zpráv, kterých je náš dnešní svět plný.

ELEMENT

školní časopis vydání číslo 2, Květen 2022 elementgnp@gmail.com @elementgnp Gymnázium Na Pražačce www.gymnazium-prazacka.cz Sponzor Klub rodičů a přátel školy

Socialní sítě Bára Tomcová Natalie Rákosníková

Šéfredakce Ema Nejedlá

Antonie Zavadilová

Klobouky aneb lepší čepice___________________ 4 Kuriózní plášť napříč kouzelnými příběhy______ 5 Co se nosilo v 19. století_______________________ 6 Dámská móda první republiky________________ 7 O dívce s hnědými vlasy a mladíkovy v košili____ 9 „Ta bába mi zase zasedla místo‘‘_______________ 11 Moderní ples a tradice________________________ 12 Láska napříč kulturami______________________ 13 Nová móda__________________________________ 14

Ilustrace

Hanka Beranová Antonie Zavadilová Veronika Kollárová Natálie Rákosníková Alžběta Šejnostová Sára Pánková Róza Glomová David Krumpl Nela Vodňanská Kristýna Novotná

Redakční tým

Alžběta Šejnostová Antonie Zavadilová Lucie Sekotová Beranová Hana Sára Pánková Valentýna Hájková Antonie Vrabcová Marta Paslerová

Titulka David Krumpl

Móda na Pražačce___________________________ 15 Móda ve školách dnes a kdysi_________________16 Seríál TBH_________________________________17 Básně______________________________________ 23 Křížovka a seznamka________________________ 24

Grafika

David Krumpl

Klobouky aneb lepší čepice

Alžběta Šejnostová je typická kipa neboli jarmulka, maličký klobouček na temeno hlavy. Klobouky symbolizují postavení ve společnosti a existuje jich mnoho druhů. Kromě tohoto všeho mají klobouky ještě jednu vlastnost, sluší naprosto každému! Kdo má klobouk, vypadá vzdělaně a galantně zároveň. Klobouky dopomáhají i k neverbální komunikaci, třeba takové smeknutí je jedna z nejzdvořilejších věcí, podobně jako poklona. Za klobouk si můžete dát nalezená peříčka a podzimní listy nebo jarní květy a letní traviny. Jen si dejte pozor na záludný vítr, který vám může klobouk lehce sfouknout z hlavy a to už potom můžete jen doufat, že ho někdo chytí… A když chytí, tak si toho nového kamaráda pořádně prohlédněte, protože pouto mezi zachráncem klobouku a majitelem klobouku je neuvěřitelně pevné. Co se mě týče, bez klobouku je mi smutno. Nejraději mám buřinky a pastýřské klobouky (černé s velmi širokou kulatou krempou a mělkým dýnkem). Klobouky vám paradoxně rozzáří den, dodají vám energii a hned si začnete prozpěvovat. Navíc, do klobouku se výborně sbírají peníze… A jestli vám klobouky připadají podivínské, tak ano, možná jsou, ale oči pod krempou se na vás vždycky usmějí (především ti blázni kloboučníci).

istorie klobouků sahá až do Mezopotámie a starověkého Řecka, kdy kromě korun a podobných ozdob na hlavu používala tehdejší šlechta i klobouky s krempou. Pletli je z rákosu a poté je barvyli pestrými barvami. V Evropě se klobouky začaly nosit na zámcích panovníků okolo 15. století. Dámy nosívaly dlouhé a špičaté klobouky, které můžeme znát z legend o bílé paní strašící na hradě. Pánové nosily látkové klobouky, nižší a měkčí. Mezi normální občany se klobouky rozšířily až v 18. století, patřily do pánského šatníku a nosily je džentlmeni do společnosti. V 19. století se začaly vyrábět klobouky i pro dámy, povětšinou se dvěma mašlemi, jednou ozdobnou a druhou na zavázání pod krkem. V Asii se klobouky využívaly už mnohem dříve, především pro zemědělce a hospodáře, kteří pracovali v polích. V jihovýchodní Asii byly vynalezeny špičaté slaměné klobouky tak typické pro Asijskou kulturu. Na druhé straně zeměkoule, v Americe, se naopak nosili klobouky zvané stetsony, která můžeme znát z westernů. V Severní Americe převládaly kovbojské klobouky s šišatou krempou, ve střední Americe, v Mexiku to jsou sombrera se špičatým nebo zakulaceným vrškem a krempou kruhovitého tvaru. Klobouky hrají významné role i v náboženských rituálech všeho druhu. Indiáni mají nádherné a honosné čelenky, v Africe to jsou domorodé masky a pro judaismus

Kuriózní pláště napříč kouzelnými příběhy Beranová Hana

každém pořádném magickém světě se nachází nějaký kouzelný plášť, ať už způsobuje cokoliv. Může být milou, nevýznamnou součástí majetku hlavního hrdiny, nebo může být pro příběh naprosto zásadní. Harry Potter a kámen mudrců, J.K. Rowling ak kupříkladu známe klasický neviditelný plášť, který - nenechme se zmást - sice není neviditelný sám o sobě, zato činí neviditelným toho, kdo si jej obleče. Takový má v držení Harry, jemuž několikrát zásadně ulehčil život. Na druhou stranu ho párkrát dostal do nepříjemných problémů, které rychle eskalovaly.

Hraničářův učeň - Rozvaliny Gorlanu, J. Flanagan

ezapomínejme na další pláště, které sice nejsou kouzelné, ale přesto velmi užitečné. Například taková hraničářská pláštěnka se skvěle hodí jako maskování v přírodě, navíc se vyrábí jak základní, zelenohnědý model, tak upravený černobílý do zimy a světlý, žlutohnědý do pouště.

Jméno větru , P. Rothfuss ak existují o něco delikátnější pláště, jako ten, který si Kvothe odnesl z říše Fae. Utkala mu ho ze stínů sama Felurian, která svou krásou svádí poutníky na scestí a ti se posléze nevyhnutelně zblázní, pokud rovnou nezemřou. Takový plášť, šáhal, chceme-li, je velice všestranný kus oděvu a ten, kdo ví jak ho používat, pro něj najde mnohá využití. Šáhal lze zkrátit na elegantní pelerínu přes rameno, nebo ho prodloužit, až vás zahalí od hlavy k patě. Může být elegantní i nenápadný. Hlavně je to ale krásný kus magie, který se v dnešní době jen tak nevidí

Arabela, V. Vorlíček dyž zavítáme do českého prostředí, mezi hrady, jež jsou obývány čerty a trpaslíky, kteří se navzájem splachují do záchoda, objevíme další skvělý exemplář kouzelného pláště. Přemisťovací plášť, díky kterému se můžete pohybovat mezi světem lidí a světem pohádek, zažil nejednu zajímavou cestu. Inu, Rumburak si jej naštěstí neudržel a všechno dobře dopadlo.Takže nakonec zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Co se nosilo v 19.století Sára Pánková Určitě jste někdy vypracovali projekt, který se týká dějepisu nebo historie. Většinou se ale učíme o bitvách, hospodářských výrobcích nebo důležitých událostech, které si musíme zapamatovat na test. Zde se ale budeme zabývat trochu specifičtějším tématem, které v průběhu dějin zcela jistě reagovalo na důležité světové situace a dění – oblečení. Jedním z nejzajímavějších a nejkomplexnějších období, které mě vždy fascinovalo, je viktoriánské období. Bylo pojmenováno po britské královně Viktorii, která vládla od roku 1837 do počátku roku 1901, což z ní dělá druhou nejdéle vládnoucí panovnici světa. Celých 63 let vlády. Za tu dobu samozřejmě kromě nových technických vynálezů vznikaly i nové střihy a styly oděvů. Pokud se ptáte, co přesně bylo na tomto období z módního hlediska tak složitého a zvláštního, byly to hlavně často se střídající druhy dámského šatstva. Vybrala jsem 3 dekády, které měly ty nejzajímavější střihy.

střihům: šaty končily pár centimetrů nad kotníky a někdy sahaly až na zem. Zajímavé byly i obrovské a extravagantní klobouky, které se pod krkem vázaly dlouhou stuhou. Zhruba každých 5 let se střihy měnily, ale nejvíce změn nastalo s vynálezem krinolíny v 50. letech. Krinolína byla tvořena několika obručemi, které byly schopny držet obrovské množství látky. Tím se začaly róby podobat starším modelům z 18. století. Mezi základní módní doplňky samozřejmě stále patřily klobouky s velkým množstvím dekorací. Na začátku 70. let přešla do módy neobvyklé formy zúžených šatů, pod kterými se nosila pozměněná verze krinolíny. Kvůli své nepraktičnosti byly však rychle pozměněny na dvoudílné oděvy, které dnes již dobře známe: kombinace sukně a halenky. Ta nahradila většinu nepohodlných šatů a umožnila ženám větší přístup ke sportu, například k jízdě na kole. Tak vše pokračovalo až do nového Eduardovského období.

Začneme tedy ještě před začátkem viktoriánské éry. Silueta vycházející z původního empírského stylu začala kolem 20. let mizet, ale je dobré zmínit nějaké její základní znaky, aby se lépe porovnávaly rozdíly s nadcházejícími úpravami a změnami. Klasická empírská silueta měla vždy nějakou formu zvýšeného pasu. Většinou se skládala pouze z blůzy a dlouhýc h šatů, které se přes ni nosily. Samotné šaty byly častokrát velice skromně dekorovány – pouze ozdobný pásek a načechrané rukávy.

V dnešní době se projevují střihy z viktoriánské éry ve spoustě alternativních módních stylech a vidíme je i v množství animovaných i hraných filmů. Je tedy dobré vědět alespoň nějaké základy o módě z vašich oblíbených seriálů a dokázat rozpoznat, z jaké předlohy byly kostýmy vytvořeny. Oblečení nám dokáže říct spoustu věcí o charakteru postav nebo jejich životě a dává knize nebo filmu skvělou atmosféru.

Od 30. let 19. století se střih za tuto zdánlivě krátkou dobu dramaticky změnil. Hlavním prvkem byly obrovské rukávy, pod kterými se musely nosit i speciální vycpávky, aby udržely tíhu látky. Dále se s nástupem královny Viktorie na trůn dávala přednost umírněným a více tradičním

Dámská móda první republiky Marta Paslerová Dámská móda za dob první republiky doznala revolučních změn - sukně se zkracovaly, siluety s vosími pasy a bujným poprsím už nebyly tak důležité. Ženy totiž musely začít zastávat práce, které byly do té doby výhradně mužské. Tak se ke slovu v dámské módě dostává pohodlí a s ním i mužské prvky. Za doby 1. světové války bylo pro ženy nezbytné mít kotníky a ramena zakrytá vrstvami látek, nosit korzet, v některých případech dokonce vlečku. Ty, které si to mohly dovolit, se zdobily obrovskými klobouky s všelijakými pery, šperky i květinami. Protože většina mužů byla nucena jít do války, ženy se musely ujmout do té doby především mužských úkonů. Kvůli práci na úřadech, ve školách, nemocnicích, továrnách nebo v obchodech bylo nutné dosavadní styl oblékání změnit na něco praktičtějšího. Oděv žen se náhle stal vyjádřením nového stylu života. Sukně se postupně zkracovaly, až dosáhly kolen a odhalily tím celé lýtko. Místo toho, aby byly šaty sepnuty korzetem a svazovány množstvím háčků a šňůrek, jednoduše se přetáhly přes hlavu. Nemusela se již primárně stavět na odiv silueta postavy se zvýrazněným pasem a bujným poprsím. Šaty měly rázem jednoduchý střih a bylo snadné si je ušít doma.

Postupně tak mizel viditelný rozdíl mezi příslušníky různých sociálních vrstev. Významnou osobností v módě byla v té době francouzská návrhářka Coco Chanel, která obohatila dámský šatník o kalhoty. Inspirovala se oděvy svých milenců. Dle jejího názoru poskysytovaly ženě maximum pohodlí. Když nastal večer, ženy ozdobily své oděvy třásněmi, volánky, drobnými šperky a peřím. Šaty si prošívaly zlatými a stříbrnými nitěmi, aby se celé třpytily, a na vlasech střižených do mikád nosily čelenky a tiáry. Kolem roku 1920 se ženy začínají emancipovat. Díky československé ústavě u nás ženy získaly volební právo, možnost studovat na vysokých školách nebo kandidovat do Poslanecké sněmovny. Nebylo neobvyklé, že řídily motocykl či automobil. Do nové republiky vstoupila „nová žena” moderní, sportovní a samostatná.

Nová móda Sára Pánková Zajímáte se o módu, oblečení, nebo jen rádi prohlížíte nové trendy? Pokud ano, určitě jste si všimli spousty lidí s extravagantním a neobvyklým vkusem. Stačí se porozhlédnout po naší škole a jistě najdete žáky, jejichž módní styl Vám připadá nevšední a nějakým způsobem se vymyká normám. Často se tyto styly označují jako „alternativní“. Alternativní styly však často čerpají z historické módy a my jsme pro Vás dva z nich zpracovali podrobněji. Cottagecore arozdíl od steampunku, cottagecore je novějším stylem, který se ve světě rozšířil během let 2019 - 2021 a jeho popularita stále pokračuje. Pravděpodobně ale vznikl už roku 2010. Zaměřuje se na život v souladu s přírodou, květiny, dobrou náladu a je spojován s celkem pozitivními věcmi. Kromě módy může být cottagecore i životním stylem. Lidé se jím snaží hledat krásu i v malých a zdánlivě obyčejných věcech jako je například úklid, pečení, nebo sbírání bylinek. Oblečení vychází z typických oděvů anglických chudších a středních vrstev ve viktoriánské éře.Tato móda se objevuje například ve známém seriálu Anne s E na konci, který je adaptací dětské knihy Anna ze zeleného domu od Lucy Maud Montgomery.

Steampunk teampunk je označení stylu spadajícího pod sci-fi a cyberpunk. Vznikl v 80. letech 20. století a vztahuje se především k módě. Ta vychází z módy 18. a 19. století, doby průmyslové revoluce. Styl samotný je zaměřen na vědu a techniku. Používá hlavně tmavé barvy a technické součástky (ozubená kolečka, ručičky hodin nebo plány vzducholodí) jako motivy doplňků i samotného oblečení. Steampunk byl také inspirován literaturou, například knihami od Julese Vernea. I přesto, že je tento styl už poměrně starý, v České republice se začal rozvíjet až v letech 2010 a 2011. Steampunk vidíme do určité míry v animovaném seriálu Arcane nebo filmu Zlatý kompas.

O dívce s hnědými vlasy a mladíkovi v košili Alžběta Šejnostová

i když zákazníků neubývalo, spíše naopak. V důsledku toho si musela nechat dovážet zásoby každé pondělí, třikrát častěji než předtím. A vůbec jí to nevadilo, a pravdu říct, nevadilo to ani mladíkovi v košili. Jednou, když se odvážil, promluvil na majitelku obchůdku se slovy: ,,Vážená slečno, vezeme vám speciální látky, které se budou líbit určitě každému.” ihned zalitoval svých slov, protože zněla moc pokrytecky a vlezle, jako by se snad v látkách vyznal více než ona. Ale jí to nevadilo, jen se zarděla a pak další týden nesnila o ničem jiném, než o větě mladíka v košilích, který mluvil o speciálních látkách. Z jedné takto speciální látky s indiánským vzorem si ušila šaty, které nedala na prodej. Potom ještě kalhoty se speciálním střihem, které jí byly velké, protože měly střih pánský. A pánský střih měly schválně. Když další pondělí přivezla dodávka mladíka, nemohl se na dívenku s hnědými vlasy vynadívat, až se styděl, jak hrozně okatě se kouká. Dívenka se s ním dala do řeči a další pondělí přijel mladík v kalhotách s indiánským vzorem, které mu padly jako ulité. Culil se od ucha k uchu a tentokrát vyložil náklad a zaplul do obchůdku zeptat se na otevírací dobu. A tak se stalo, že přijel ještě toho týdne, bez dodávky, ve středu a ve čtvrtek a nakonec i v sobotu, kdy měl obchůdek zavřeno. Dívenka byla šťastná, šťastnější než byla kdy dřív a to ji těšilo a mátlo zároveň. Vždyť měla už tři měsíce dokonalý život a teď, teď je ještě dokonalejší. Později toho roku v bytě nad obchůdkem na rohu Mariánské a Pod topoli na předměstí bydlely osoby dvě. Dívenka s hnědými vlasmi a mladík s košilemi všeho druhu, o tolika košilích si dříve mohl nechat jen zdát. A žili své živoucí sny nad obchůdkem s látkami.

ebyl nijak veliký, byl to malý obchůdek nově otevřený, který si vysnila jedna mladá dívenka s hnědými vlasy. Takových dívek s hnědými vlasy je mnoho, ale jen tahle si dokázala zařídit svůj vlastní nový obchůdek s látkami na rohu ulice Mariánská a Pod topoly. A bylo jí právě třiadvacet let, když si obchůdek otevřela a začala naplno žít. Každé ráno vstávala, aby mohla sejít do obchodu v přízemí domu, ve kterém měla v prvním patře byteček, a tam pobíhala, šila, prodávala nitě, látky, jehly a vůbec všechno, co k švadlenskému řemeslu patří. A když bylo zrovna jedenáct hodin dopoledne, kdy nikdo do obchodu nechodil, sedla si za šicí stůl a z těch látek, které prodávala si šila šaty a kalhoty, košile, sukně a blůzy a když to bylo dílo povedené, rozhodla se ho dát za výlohu a prodat. A prodeje jí vydělávaly, protože v okolí nebyl žádný obchod podobný jejímu, žádný obchod s tak milou slečnou, která by měla tak milý úsměv a tak útulný krám. Každý den, když zavřela svůj obchod, spočítala výdělek a často nemohla uvěřit svým očím, když swi uvědomila, že by jí to, co jí baví, mohlo i uživit. I když celý den strávila v obchůdku, necítila se unavená, byla odpočatá a konečně byla šťastná. S pocitem zadostiučinění si lehala do postele a snila sny, ve kterých nic nechybělo, sny, o kterých dříve snila. Jednou za čas si musela nechat dovézt zásoby, aby měla co prodávat. To přijela veliká dodávka a pánové nosiči začali dovnitř skládat objednaný náklad v krabicích. Mezi těmi pány byl i jeden mladík. Mohlo mu být okolo třiadvaceti možná čtyřiadvaceti let. Nosil košile a pěkné kalhoty, vlasy neměl sešmikané až do hola, ale padaly mu často do očí, velkých a výmluvných. Když přijel tenhle mladík nosit náklad podruhé, všimla si ho dívenka s hnědými vlasy a začala menšit své ojednávky,

‚‚Ta bába mi zase zasedla místo!‘‘ Mariana Maršáková

nu, kdo z vás tuto větu ještě nikdy nepronesl při rozčíleném líčení své cesty do školy? Je to zcela přirozená reakce na situaci, kdy se poté, co jste jako nebohý student nucen opustit vyhřátou postel a vydat se do školy, konečně dohrabete do autobusu a nějaká stařena Milena vám zabere místo jako stvořené pro spaní. Nejen že jste poté odkázáni pouze na své nohy, musíte se ještě k tomu vmáčknout mezi houf podivínů. Protlačíte pak svou ruku k úchytnému madlu a využijete zbytek svých sil na to, abyste se udrželi a nezřítili při každém úhybném manévru řidiče. Navrch vaší tragické situace je ještě třeba připočítat tu nervy drásající snahu vyhnout se jakémukoliv očnímu kontaktu s učitelem či dokonce několika učiteli, kteří se řítí v autobusu do školy s Vámi. Ale snaha je marná, pronikavému pohledu paní profesorky Válkové či znepokojujícímu úsměvu pana profesora Tulky neunikne nikdo. V tuto chvíli je pro vaše přežití cesty kritická dostatečně výživná snídaně. Patříte-li mezi elitní skupinu studentstva, která ráno stíhá snídat, poté Vám gratuluji, nejspíš jste přežili. Pokud ovšem do této elity nepatříte a snídat jste nestihli, pak nezbývá než říct: „Bůh Vám pomáhej“. Nyní již nejspíš stojíte na zastávce kousek od školy spolu se stádem dalších studentů vyčkávajících na „osvobozující“ zelené světlo na semaforu. Jakmile se světlo rozsvítí, začne se

stádo pohybovat poslušným krokem směrem ke školní budově. Kolem Vás už začíná znít symfonie řinčících klíčů a nářků vyčerpaných studentů. Když dojdete ke dveřím budovy, začíná dilema, který ze studentů vytasí čip, aby otevřel vstup do školy. Poté, co se někdo z vás smiluje a otevře, začíná štafeta v držení dveří studentovi za vámi. Teď už směřujete kvapným krokem ke skříňkám a z nich rovnou do třídy. Ovšem všichni víme, že taková cesta do třídy není jen tak. Spíše než chůzí bych to nazvala výšlapem – výšlapem s nepříliš šťastnou destinací. První schodiště zdoláno, ale krasojízda ještě nekončí, v prvním patře nastává oddechová pauza a přestávka na vodu či toaletu. V druhém patře je pauza při kontrole nástěnky suplování následovaná výkřikem: „Si děláš s*andu, už zase si tam nacpala fyziku!“. Se zklamaným výrazem a batohem připomínajícím pytel kamení vyčerpaně zdoláte třetí patro a plazíte se ke třídě. S nepřirozeným úsměvem pozdravíte souseda v lavici a po příchodu učitele ještě vykonáte další dva cviky, než dostanou vaše nohy 45 minut odpočinku. Ale moc bych se nezabydlovala, svaly musí být stále v pozoru a připraveny na další přesun do třídy. Avšak nebojte se, schody dnes budete muset zdolávat už jen šestkrát, sedmkrát, možná devětkrát. A poté už jen zítra a pozítří a popozít… No, možná ta online výuka byla přece jen lepší.

Moderní ples a tradice Sára Pánková Moderní plesy Plesy se tedy konají i teď, ale důležitější je, jestli mají pro lidi stále stejný význam.V mnoha případech se lidé nechtějí účastnit právě kvůli jejich tradičnímu založení. Ne všichni jsou spokojeni s nařízeními ohledně oděvů, tanečních partnerů a tak dále a raději by proto šli na nějakou trochu modernější a živější oslavu. Oblečení je samozřejmě velice důležitou součástí sebevyjadřování pro dospělé i pro mladší. Bylo by tedy dobré, kdyby dnešní doba nabízela inkluzivnější plesy, kde může každý projevit svůj osobitý módní styl. Něco z historie… Plesy se organizují z historického hlediska už stovky let. Tato tradice se dodržuje i dodnes. Většina z nás už někdy zažila nějakou formu plesu nebo formálně řízené oslavy. Například maturitní ples na jehož konání se můžeme těšit už v blízké době. S plesem je spojeno mnoho tradic a zvyků, které zůstávají nezměněny po dekády a milenia. Mezi ty úplně nejzákladnější patří specifické požadavky na oděvy. Spousta z nás by se nad tím asi ani nepozastavila, jelikož má tato tradice hluboké kořeny a z histowrického kontextu i celkem důležitý význam. Jak všichni víme, ples je slavnostní záležitostí, a tak se očekává, že přijdeme i vhodně oblečeni. Pro ženy byla vždy jedinou volbou róba odpovídající tehdejším střihům a většinou měla formu šatů. Muži zpočátku nosili velice dekorované oděvy, které se později změnily na saka a kalhoty. Tato kombinace se nosí už několik stovek let bez větších změn nebo modernizace. V minulosti bylo hlavním cílem plesů seznámení potencionálních partnerů, ale mimo jiné sloužil i k navázání přátelských vztahů nebo jednoduše jako zábava. V dnešní době je pro většinu lidí pravděpodobně jen sociální akcí na které se mohou bavit s přáteli nebo něco oslavit.

Co na sebe? Na konec se tedy podíváme na něco trochu zábavnějšího a to je teorie barev. Co bychom si měli vzít, pokud chceme, aby oblečení komplimentovalo naší barvě očí, vlasů nebo odstínu pleti. Nejprve chci říct, že náš osobní styl nedefinuje teorie barev ani to, jak vypadáme. Samozřejmě bychom měli upřednostňovat oblečení, ve kterém se my cítíme nejlépe. Většinou se při výběru barev rozdělují lidé do 4 skupin podle ročních období. Pokud nevíte, jak se do nějaké kategorie zařadit, test je jednoduchý. Stoupněte si před zrcadlo a pozorujte, jak na vás vypadají různé barvy a jejich odstíny. Pokud se cítíte lépe v teplých odstínech, měli byste být “ jarní “ a “podzimní” typ. Pokud na vás lépe vypadají studené barvy, jste “zimní” a “letní” typ. K jarnímu typu patří světlejší oči i vlasy. K tomuto typu jsou doporučeny světlejší barvy jako je například meruňková, tyrkysová a lososová. Letní typ mívá většinou tmavší vlasy a světlejší oči a hodí se wk němu všechny odstíny modré, fialové a červené. K podzimnímu typu, který má tmavé vlasy a hnědé nebo zelené oči se hodí různé odstíny oranžové, hnědé nebo červené. Poslední, zimní typ má tmavé vlasy a oči světle hnědé nebo modré. K tomuto typu se hodí fialová,

Láska Napříč Kulturami Valentýna Hájková

Finsko Ve Finsku se každoročně pořádá závod, ve kterém mužští účastníci překonávají různé překážky a každý z nich přitom na zádech nese ženu. Být pár samozřejmě není podmínkou, tento sportovní zážitek má ale jistě často za následek sblížení zúčastněných.

Spojené království Ve Walesu (země Spojeného království) se podle tradice ze 17. století muž ženě dvoří tím, že ji obdaruje složitě vyřezávanou dřevěnou lžící. Lžíce symbolizuje, že muž je svou milou připraven zaopatřit.

Japonsko V Japonsku je za projev lásky a náklonnosti považováno přichystání velké svačiny pro vaše milované v krásně zdobené svačinové krabičce. Čím bohatší je svačina a čím zdobenější je krabička, tím je projev lásky silnější a hlasitější.

Slovinsko Ve Slovinsku se věří, že 14. únor (den svatého Valentýna) je “zásnubním dnem” polního ptactva, což znamená, že přichází jaro a ve vzduchu se vznáší láska. V tento den Slovinci tradičně bosky přechází zmrzlé pole. (Únor byl totiž ve Slovinsku vždy čas pro začátek práce na poli.) Čína Národ Daurů žijící na severu Číny má tradici, kdy snoubenci pitvají kuře aby zjistili, zda jsou játra kuřete zdravá a v dobrém stavu. Pokud tomu tak je, je to znamení že vztah snoubenců bude úspěšný. Pokud ne, pár hledá dál, dokud se jim ohledně jater nepoštěstí.

Niger Lid Wodaabe Fula z Nigeru má tradici pořádat “soutěž krásy” jakožto rituál námluv. Narozdíl od nám známých soutěží krásy, v Nigeru je zvykem, že se krášlí mladí muži aby se zalíbili dívkám. Tváře mají natřené hlínou, na hlavě čelenku s pštrosím chocholem, zpívají a předvádí rituální tance na oslavu konce období dešťů.

Indie V Indii noc před svatbou nastávající nevěsty slaví rituálem mehndi. Za použití henny si nechávají na ruce a nohy tetovat komplikované květinové ornamenty a symboly plodnosti. Mehndi symbolizuje lásku a cit mezi párem a jejich rodinami. Barva mehndi je také měřítkem vztahů mezi nevěstou a její budoucí tchyní. Říká se, že když tetování na rukách nevěsty dlouho drží, prý se má v domě svého manžela velmi dobře a nemusí dělat domácí práce.

Móda na Pražačce Antonie Zavadilová Co si o módě studentů GNP myslí paní profesorka Kahounová a paní profesorka Chaloupecká?

Kahounová: Móda studentů na Pražačce se mi velice líbí, zejména těch z výtvarných tříd, kdy mě to často potěší, pobaví a občerství. Líbí se mi i taková ležérnost a jindy zase originální tvorba, když vidím, že mají něco vlastnoručně ušitého. Kdybych to srovnala s módou mých mladých let, kdy jsem chodila na gymnázium v 80. letech, tak je to pestřejší, zábavnější a kreativnější. Akorát mě někdy vyděsí, že v té současné módě vidím prvky, které mi přišly v té době naprosto odporné. Pro mě byl tehdy ideálem dlouhý, černý santusácký kabát, pod kterým nebylo nic vidět. Moc se mi líbí, když jsou studenti a studentky barevně sladění, když se třeba i výrazně namalují. Já se sice vůbec nemaluji, ale na jiných se mi to líbí. Nebaví mě tuctové nudné oblečení mnohých áčáků. U déčáků vidím zase takovou snahu vypadat solidně, ale taky to není moc zajímavé.

Chaloupecká: Já nemám úplně dojem, že by by byli studenti Pražačky něčím specifičtí nebo zvláštní, ve srovnání s tím, jak jsme se oblékali my, nebo jak jsme řešili módu. Když já jsem byla na gymnázium, tak všichni byli buď punk, nebo emo, nebo se snažili odlišovat něčím jiným. A mám pocit, že pro tu dnešní generaci už to tolik neplatí, možná že jsou mnohem víc srovnaní sami se sebou a že se realizují v něčem jiném, nebo mají víc možností, kde tu svojí identitu projevit. Třeba v céčkách to trochu vidím - chodí většinou v černém a nějak se odlišují, ale u áček a déček nevidím nějaké specifikum v oblékání. Nelíbí se mi, když chodí studenti do školy v teplákách, nebo když chodí studentky vyzývavě oblečené; mám nicméně pocit, že se to občas stává a že by v tom mohly mít střízlivější přístup.

Móda ve školách dnes a kdysi Lucie Sekotová

nes je pro mnohé z nás těžké si představit, jaké je být výrazně omezován v oblékání. Ne vždy si mohli studenti na sebe vzít to, co my. Dnes každý nosí to, co se mu líbí. Ale jaké problémy měli studenti tenkrát? Kdybychom se totiž vrátili do dřívější doby, bylo by to úplně jinak. Například v 80. a 90. letech se do školy nosily takzvané mrkváče a plísňáče. Jednalo se o džíny, které vzhledově působily, jako by ležely pár let ve vlhku - měly v té době velmi oblíbený plesnivý vzhled. Mrkváče byly džíny, jejichž střih se do módy znovu vrací - nahoře široké s vyšším pasem a dole užší. Dnes se často nosí kalhoty s vysokým pasem, mom džíny nebo boyfriend džíny, postupně se zvyšuje obliba i tzv. zvonových kalhot. Ve volném čase se nosily také velmi křiklavě barevné legíny, nejčastěji se jednalo o žlutou, zelenou, modrou nebo růžovou barvu. To si dnes moc nedokážu představit. Takhle barevné legíny by asi zrovna nebyly mým nejoblíbenějším kouskem v šatníku. Co se týká svrchní části těla, oblíbené byly pletené svetry. Babičky moc rády využívaly své tvůrčí schopnosti a tak zrovna o svetry nouze nebyla, jen materiál bylo těžké sehnat. Při normální výuce byl dress code na tehdejší dobu ještě poměrně volný (stále to ale nelze srovnávat s dnešní dobou). Co se však týká tělocviku, úbor

byl velmi přísně hlídán a jasně definovaný - bílé tričko, holky modré trenýrky, kluci červené a na nohou pouze jarmilky. Pokud by se někdo neoblékl podle nařízení, měl by velký problém. Z vyprávění mé babičky vím, že v 60. letech byla volnost v oblékání ještě menší. Výstřední oblečení vůbec nepřipadalo v úvahu. Důraz byl kladen na úpravu - žáci do škol vždy museli chodit vždy slušně oblečení a řádně učesaní. Ve školách se studenti museli i při vysokých letních teplotách potit v dlouhých kalhotách. Jít do školy v kraťasech by nikomu jen tak hladce neprošlo. A narozdíl od společenských akcí nebo kamarádských setkání, ve škole při výuce nebyly uvítány ani krátké sukně, které byly jinak mezi děvčaty velmi oblíbené. Učitelé často hlídali také to, zda nemají studenti obarvené vlasy nebo jestli dívky nejsou namalované. Dlouhé vlasy mohly nosit pouze děvčata. Myslím si, že můžeme být vděční za to, že žijeme v době, kdy si můžeme obléct skoro cokoliv, co chceme a skoro nikdo nás za to nesoudí. I tak se najdou lidé, kteří na základě oblékání odsuzují nebo nesouhlasí s dnešní volností ve vybírání oblečení. Já jsem ale toho názoru, že si každý může nosit to, co je mu příjemné a jsem ráda, že to tak i je. Ne všichni měli takové štěstí.

Seriál TBH ze středoškolského prostředí je plný amerického balastu Antonie Zavadilová Proč musí být seriál ze střední cringe? Nebo vás baví koukat se na afektované depresivní holky a nasvalené sportovce, kteří jako by vypadli z amerického seriálu? Domnívám se, že i takový film Gympl (z roku 2007) nám nabízí komplexnější pohled do duše puberťáka.

TB H

V nedávné době vydala Česká televize první hraný webseriál, jehož cílovou skupinou máme být především my, středoškoláci. Jedná se jistě o chvályhodný počin, který má ovšem jedno velké “ale”. Seriál se odehrává na jednom brněnském gymnáziu, kde dojde ke střeleckému útoku. V jednotlivých epizodách se pak skrze různé postavy snažíme porozumět celé situaci, k níž ve škole došlo. Jak už jsem zmínila, autoři cílí na mladé

publikum. Sázejí tedy na ověřené vzorce z amerických seriálů ze střední, které, jak se nejspíš autoři domnívají, jsou právě tím, co nás na seriálech ze školního prostředí tak baví. Už v úvodní scéně hlavní hrdinka Nessa popisuje školní hierarchii, kde jsou členové florbalového týmu na špici, nosí typické školní uniformy a chodí s nejpopulárnějšími holkami nazývanými Bitchez. Je toto ale opravdu zapotřebí, aby nás seriál zaujal? Podle mého názoru by úplně stačilo autenticky zobrazit, jak to na české střední ve skutečnosti chodí. Mohli bychom se s postavami jednodušeji ztotožnit a zbavili bychom se otravného pocitu, že se to celé odehrává někde daleko za oceánem. Naštěstí se díky zápletce se střeleckým útokem dostáváme k pro nás české studenty palčivějším a srozumitelnějším tématům, jako je kyberšikana, hledání vlastní identity a sexuality. Od ČT je tedy dle mého seriál krok správným směrem. Jen by bylo fajn přidat mu na autentičnosti českého prostředí. Tak tedy televizi vzkazuji: Téma nevzdávejte, ale jděte do toho znovu a lépe!

B Á S N Ě 17

Písně lásky

Láska a bolest

Alžběta Šejnostová Můj život byla prázdnota,

Hraj nejdražší, sic v mé hlavě, přesto hraj. Hraj můj milý, nejhezčí píseň co lidé znaj. Píseň o štěstí a lásce, co jako nit vlasce stáhne mne do hlubin snů. Modré vlny mne přikryjí, ticho, jen tóny písně zní. Začátek nových to dnů. A z těch dnů předešlých, vzpomínek ztracených, nepamatuji si nic nic nic… Ach milý můj, jak krásnou píseň hraješ, zahraj mi víc víc víc… Maluji barvami vlnité vlasy, modré tvé oči a dlouhé řasy. Maluji barvami spřízněnou duši, které to pokaždé nádherně sluší. Maluji barvami, které se propijí. Přitom mi v břiše létají motýli. Stojíš tu v tramvaji, lidé se dívají, nevidí to co já, nevidí anděla. Jdeš zpustlou ulicí, pod lampou svítící svatozář nad hlavou letící noční tmou. Oči se tázají, duše jim odpoví: ,,Zas jsme se potkali můj strážný anděli.”

než se objevila ta láska mého života, co mě oslepila. Každý den jsem přemýšlela nad tou láskou mou, šťastný vztah si vymyslela jenom o nás dvou. O vztahu s ním každou noc sním, lásku cítím. Teď jsem k němu přistoupila, hlas se mi tak chvěl, co dělat jsem nevěděla, co cítím neviděl. Když lásku jsem mu vyznala, on nezájem jevil. Panikařit jsem začala, zády se otočil. Na zemi ležím, na strop hledím, bolest cítím.

O kouzelném šicím stroji Lucie Sekotová V té chalupě za horami je tráva posetá jahodami. Příběh nám tu padá do klína a pohádka zde začíná.

Den za dnem tu přibývaly šaty, co místo zabíraly. V oblečení se tak brodí každý, kdo tamtudy chodí.

V té naší vsi bouřlivé, opletačka vás nemine. A přes všechen nepokoj, byl zde jeden šicí stroj.

Ves tak jeden problém sužuje. A to, zda se tolik oděvů užije. A dívka, která ty šaty ušila? Ani ta neví, co s tím teď udělá.

Ten stroj, s pomocí kouzelných sil, cokoli nám v oděv proměnil. Nikdo ze vsi neměl zdání, jaké čáry ten dům chrání.

Den za dnem stále utíká, naše ves se s potíží potýká. Její lid však nebyl bez šance, pomohl jim zachránce.

Pak jednoho chladného večera do chalupy přišla dívka za šera. A když ten stroj zahlédla, svou zvědavost nezvládla.

“Radši než látku zpřetrhat, pojďme ji do světa darovat. Chudým sukně navlečeme a každého tak oblečeme.”

Kamínek, co v ruce měla, vedle stroje položila. A stroj na nic nečekal, do své práce se hned dal.

Každý názor stejný měl s ním a všichni už vědí co udělat s tím. Tak lidé do přepravné ponorky nacpali dokonce i pohorky.

Jen co to její oči spatřily, samým štěstím se rozzářily. Na stole místo horniny byl šat se zlatými odstíny.

Kam se nám houf oděvů vylodil? Přesunul se až na jiný světadíl! Malá holčička křičí: “Mami! Tati! Přece jen nám pomohli svatí.”

Díky věcem, co do domu vnikly, nové šaty ihned vznikly. Když dívka stala se zkušenou, nazvána byla místní švadlenou.

A tak jsme zasvětili do módy všechny světové národy. Panečku, to bylo odměn, každý je teď slušně oděn! Potřeba je ale říci moudro, co nos pod čepicí: Je jedno, co máš na sobě, hlavně záleží na tvé osobě!

Zápisky nešťastné tmavovlásky

Píseň strašlivá o přesolené polévce

Láska, to je ale pocit zvláštní, někdy kvete a jindy zmírá. Nenechme se zmásti vášní, co nocí létá, jak křídla netopýra.

Strašná věc se dneska stala, co vám budu vyprávět… Přišla jsem si do jídelny, do zástupu stoupla hned.

Melian

Johana Jásková

Co to vidím, co to cítím? Snad někdo tu rozlil cos? Ostrá vůně nosy škádlí. I přes roušku cítím dost!

Každý nějakou lásku prožil, ať k rodičům či miláčkům svým. Štěstí do něčích rukou vložil, ze snů a radosti však zbyl mu jen splýn.

A tak na židli se svalím, snad se aspoň dobře najím, když přede mnou talíř plný hnědé horké tekutiny.

Jen hrstka z nás pak tuší jen, co s tím vším si počít má, jak z jejího sevření dostane se ven, srdce zamkne a klíč uschová.

První sousto ještě ušlo, po druhém mi v krku vyschlo a to třetí, hrůza, děs! Snad jen sůl v tom byla dnes.

Autor: Melian

Veru

Neopětovaná láska

Matyáš Říha

Aranka Ženíšková

Ó Veru, Veru, Veru! Sen se mi zdál, v den kdy ses mi vzdálila… Ó Veru, Veru, Veru! V Pau byli jsme zpátky, tys Pána mi nalila.

Vídám tě jednou za týden, však miluji tě každý den. Chci tě hladit po vlasech, rtů tvých se dotýkat. To se děje jen v mých snech, když ráno začne, můžu se rozplakat.

V Solkanu na podlaze, u Štěpána blaze, neuvidíme-li se v Praze, zaplatíme za to draze!

Každý den přemýšlím, různé plány vymýšlím, jak ti to vše povědět, jak ti lásku vyznat, že máš hlas sladký jak med a unášíš mé srdce na křídlech ty jsi anděl snad.

Ó Veru, Veru, Veru! přes vzdálenost vím, jak samotná jen záříš… Ó Veru, Veru, Veru! mnou svojí vizáž zmaříš, zkazíš,...

A teď přišel ten den, kdy tu stojím já jen a chci ti to, co na srdci mám sdělit, co slovy říci nelze, že se ti šípem podařilo střelit něco co bylo mé a teď je tvé, mé zamilované srdce.

Je opravdu jasné, že bez tebe krásně? Takto si nemohu lhát! Bez tebe se budu bát… tajně si přát, před tebou tát a sebe se ptát: ,,Co asi dělá Veru?“

Proč ty ho odmítáš, proč odvahu nemáš. Mé srdce praská je na 2 půlky zlomené, jak bolestná je láska a to mi věřte, je tu spoustu krve červené.

A tak srdcem svým, vymýšlím rým, kterým ti smím říct, jak sním, o tobě v Pau s pitím lihovým! Ó Veru!

Rande za 0? Šimon Bízek „Ahoj, co děláš dneska odpoledne?“ „Dneska? Hm? Zase na rande“ „Opravdu na rande?! Vždyť vypadáš tak ustaraně! Oči máš plné čísel, pohled strohý? I řekla: To nebude muž ztepilý „Není rodu mužského, nýbrž feminina!“ „Jak to myslíš feminina“? „Jak, míním, tak říkám“ Hm, tak snad bude i tou osudovou To bych řekla, vždyť je Newtonovou I Einsteinovou vdovou Pořád to nechápu, jsi samou „abstraktou“ Ale, prdlais, snad abstraktem a ne „abstraktou“, Ale ani to ne, vždyť já mám rande s fyzikou Celou noc strávila ve vzorcích a teorii, Až duši skoro vydechla a oči tmu zastřely. Už se v oné lavici, chvěje se. „To je boží znamení, snad. A jestli ne, Bože nesměj se! I výsledky přišly a její zrak mdlob pln. Ozval se ze patosem utrápený s patosem hlas: Proč já? Proč já?! 0… 0… 0… 0… zas! Ach, volal dál teď už v očích slzy Nohy jediné, co by, v úprk rády se daly: Kde je ten zasloužený kvas?! Proč ne 10? Ó, 10 Ty byly by ratolestem zdrojem spás. I povstal naposled hlas jinocha, aby zvěstoval naděje trocha: Dnes sic nám Bůh nenakloněn

Nechť oprava nám úsvitem! Jitří se již pátek, ještě však tma Oči slečna sotva otevřela, jasno má: I přetváří myšlenku ve verš: „Pro 10 bodů šla bych světa kraj, Šla bych s hlavou odkrytou a šla bych bosa, šla v ledu – ale v duši věčný máj, šla vichřicí – však slyšela zpívat kosy, šla pouští – a měla v srdci perly rosy, Za 10 bodů šla bych světa kraj, Jak ta, která zpívá u dveří a prosí? „Já prosím?“ „Bosá jsem?“ „Nebylo mi to jen jím… Snem?“ Dobré ráno! Již praví Ona, fyziky znalá, perutná slova: Co si chcete opravit? Dívka, jako v božím chvění V její hlavě už paměti parazit se rodí. První otázku však s přehledem: Pro pověstnou kvantovku tu jsem! I na radu svého kmeta děda zvolala ještě: Veni! Vidi! Vici! V odpověď Ona, fyziky znalá, znovu praví perutná slova: Raději připrav si věci nežli Vici! Však čtenáři vzdej hold jejímu odhodlání! Neb více neskýtala a zbytek bylo pěkné nadělení. Parazit vzorce její smazal, do myslí jí bludy vkládal. Test dopsán, dívka na trní, studený pod jí po na šíji prýští, bez dojmu, bez vzpomínky. I věřme že získala své bodíky

Zdraví vás Páťa. Jsem malý chlapeček který hledá sřízněnou duši. Budu tvůj šugar taťka a se vším ti rád pomůžu....Oslním tě svým úchvatným úsměvem a smyslem pro humorík. Rozjasním ti dny a srdce nezlomím:). Napiš mi co nejdřív ty můj broučku. @patronajerabina

Are u lost baby boy? Hledáme italského mafiána, který nás naučí německy. Zadarmo. Podmínka: musí se do nás zamilovat do 3,65 vteřin @annn.tr @tynahajk

Dobrý den, hledám klyenty. Sen uklízečka z Žiškova. Mám psa, nemám jídlo. Potřebuji peníze. NUTNÉ @kittyx137

Antonie Zavadilová