Ramusí kodex

Ramusí kodex verze 19. 10. 2019

Následující dokument je souborem doporučení, které vyplývají ze zkušeností, jež spolek Ramus načerpal od roku 2009. Je samozřejmě možné je porušovat – než však dojde k jejich porušení, je minimálně dobré je znát.

Tímto kodexem se snažíme řídit na všech akcích Ramusu, což jsou akce, které pořádá spolek Ramus. Primárním cílem spolku Ramus je vytváření platformy pro setkávání mladých lidí s postižením i bez něj.

Ramus není nijak politicky ukotvený: pokud by však byl politickou stranou, pak by patrně loboval za maximálně ekologickou nízkorozpočtovost, improvizované kutilství a zodpovědný punk.

ASISTOVANÍ V RAMUSU Asistentky a asistenti asistují lidem s postižením na ramusích akcích bez nároku na finanční či jiný honorář.

Během akce mají zdarma jídlo a ubytování (na drsných akcích se na rozpočtu částečně sami podílejí).

Lidé, kteří asistují na ramusích akcích, neprocházejí předem žádným školením. Podepisují a dodržují nicméně mlčenlivost týkající se informací o lidech, kterým asistují.

Na ramusích akcích se asistuje tak, aby se plně podporovala a rozvíjela samostatnost. Zvládne-li někdo něco sám, není třeba mu pomáhat. Zároveň však citlivě vnímáme, když někdo něco sám nezvládá - v takovém případě nabízíme podporu. Snažíme se o proces, který je někde mezi pasivním konstatováním jsme v přírodě, v partě lidí, to bohatě stačí a příliš horlivým měli bychom ho/ji naučit, měli bychom se snažit, měli bychom změnit.

K lidem s postižením se chováme úplně stejně jako ke všem ostatním lidem - když nás něco štve, řekneme jim to.

Když se s nimi chceme bavit, bavíme se s nimi – a naopak.

Každý si může určit, kde jsou jeho limity co se nasazení nebo určitých úkonů osobní asistence týče.

Na rozdíl od sociální služby není nevhodné se s lidmi z Ramusu vídat mimo akce Ramusu, naopak! Je však dobré mít na paměti, že mezilidské vztahy nemusí všichni lidé s postižením vnímat tak, jako lidé bez postižení.

Je dobré být maximálně upřímný a nevytvářet nerealistická očekávání – ostatně jako v jakémkoliv jiném vztahu dvou lidí…

Svá telefonní čísla a jiné kontakty rozdáváme dle vlastního uvážení, rozhodně však neposkytujeme kontakty na někoho jiného bez jeho vědomí.

Ramus je otevřený a snažíme se ho zprostředkovat každému. Může však nastat situace, kdy spolupráce s asistentem či asistentkou nesedne. V takovém případě může provozní skupina Ramusu navrhnout, ať s námi již nejezdí. Není to příjemná a vyhledávaná varianta, po vyčerpání všech jiných možností řešení však může nastat.

lidé s postižením v ramusu Lidem s postižením, kteří na akce Ramusu jezdí, říkáme v oficiálních materiálech Ramusu klienti, stejně jako tomu činí další sociální služby (kterou nejsme). To však nikomu nebrání v označování klientů jiným názvoslovím: nejlepší je samozřejmě použít jméno a hledisko postižení či nepostižení vůbec neřešit. Označení klienti používáme s plným vědomím toho, že není ideální. Toto názvosloví je pro Ramus věčně prohrávanou bitvou: určitě se do ní zapojte a běžte do prvních linií!

Přes proklamovaný rovný přístup ke klientům jsme si vědomi toho, že vzhledem k fyzickému či mentálnímu postižení je jejich možnost zapojit se do různého dění omezenější. Proto: dbáme na to, aby vždy byli natočeni směrem k dění. Sedí-li dva lidé na vozíku vedle sebe a povídají si, nemusí to znamenat, že se extra baví: může to taky prostě znamenat, že se kolem nich nějakou dobu neobjevil nikdo, kdo by jim navrhl změnu nebo komu by si řekli, že se chtějí přesunout.

Akce Ramusu bohužel nejsou vhodné pro lidi s inkontinencí, těžkým smyslovým postižením či závažným duševním onemocněním. Těmto lidem nejsme na našich akcích schopni zajistit vhodné podmínky.

Snažíme se, aby s námi na akce mohl kdokoliv, ale pokud spolupráce nefunguje, může provozní skupina Ramusu navrhnout, ať s námi dotyčný již nejezdí. Není to příjemná a vyhledávaná varianta, po vyčerpání všech jiných možností řešení však může nastat.

Ramus a průběh akcí Program na akci se snažíme vždy připravit a koordinovat takovým způsobem, aby se na něm podíleli a měli možnost se ho zúčastnit všichni, bez ohledu na své fyzické či mentální postižení. Snažíme se program nebojkotovat a neupřednostňovat program vlastní.

Mechanismy rozhodování si na každé akci určuje přípravný tým akce. Obecně usilujeme o co nejvíce možné společné rozhodování, ve kterém má každý hlas své místo a svoji cenu. Vždy tak však činíme s realistickým a empatickým vědomím toho, že za každou akci spolku Ramus je zodpovědný a případné právní důsledky nese jeden konkrétní člověk. Který, ano, dobré vědět, může jít třeba i bručet!

Když se na akci nudíme, zeptáme se, jestli není něco potřeba: vždycky je totiž něco potřeba. A paradoxně vždycky když to vypadá, že není co dělat, pořád je co dělat! Ptáme se, nečekáme, jsme iniciativní: jaký si to uděláme, takový to máme.

Víme-li o tom, že je něco potřeba udělat, ale zároveň to z různých důvodů udělat nemůžeme, či nechceme, delegujeme to na někoho dalšího. Na akci Ramusu platí: co neudělám já, bude muset nejspíš udělat někdo jiný.

Akce Ramusu jsou často náročné: jídlo je tak důležité nejen coby fyzická vzpruha, ale i jako prostor pro duševní klid a rozjímání. Na podávané jídlo může mít každý svůj názor, vždy však respektuje, že ho pro něj někdo uvařil.

Zároveň: každý se může nabídnout, že na příští akci bude vařit on sám. Často se vaří výhradně vegetariánsky, vaří-li se maso, existuje vždy i bezmasá varianta.

Každý si hlídá své věci a vede k tomu i klienty.

Zvědomujeme, kam co dáváme a případně předáváme info dál. Přes to, že ztrácení věcí se na akcích Ramusu děje neustále, nevzdáváme tento boj a vymýšlíme stále nové taktiky, jak ztrátám předejít.

Na jemných akcích se nepije alkohol vůbec, není-li učiněna výjimka. Na drsných se pije a pijí ho všichni, kdo chtějí, v takové míře, jakou sami uznají za vhodnou. Alkohol by nicméně neměl narušovat zdárný průběh akce a neměl by vést k situacím, za které by se později Ramus jako celek mohl stydět.

Na drsných akcích se kouří v zásadě kdykoliv a kdekoliv.

Na jemných akcích se kouří stranou od ostatních a konkrétní systém kouření se domlouvá vždy první večer v závislosti na počtu asistujících.

Pokud jsme přihlášeni na akci, snažíme se na ni opravdu jet! V opačném případě dáváme naši nepřítomnost zavčasu vědět organizátorovi. Pokud si nejsme na sto procent jisti, jestli jet na akci můžeme a zvládneme, raději se na ni nepřihlašujeme.

Případné problémy a nejasnosti se snažíme řešit přímo na akci. Pokud je nám nepříjemné, jak se k nám někdo chová, jak se nás dotýká (ať již psychicky či fyzicky) či jaké má poznámky, dáváme upřímnou zpětnou vazbu a řešíme.

Pokud se na to necítíme, obrátíme se na koordinátora akce či někoho dalšího. Maximálně dbáme na duševní zdraví naše vlastní i ostatních. Máme-li podezření, že by se někdo z akce Ramusu vracel ve výrazné duševní nepohodě, snažíme se to aktivně řešit nabídnutou podporou.