lužních lesů v nížinách až do nejvyšších poloh (Krkonoše 900 m, Beskydy 1160 m, Šumava 1200 m). Preferuje zejména bučiny, jedlo-bučiny a doubravy, ale hnízdívá i v parcích, nebo menších skupinách stromů (Hudec & Šťastný 2005). V posledních letech bývá zastižen i ve městech (Zvářal 2004). Holub doupňák je závislý na nabídce doupných stromů, jejichž přítomnost je hlavní podmínkou jeho hnízdění. Nestaví hnízda, ale ke hnízdění využívá stromové dutiny především po datlu černém (Dryocopus martius). Nejčastěji v duntinách buků, méně v dubech a příležitostně např. v jasanech, borovicích, jilmech a vzácně hnízdí i v budkách. Známa jsou však i hnízdění v zemních norách (nory králíků divokých, Oryctolagus cuniculus; Del Hoyo et al. 1997), ve skalních děrách (zříceniny hradů, skalní stěny; Hudec & Šťastný 2005). Holub doupňák, podobně jako ostatní holubi (Columbidae), formují monogamní partnerské svazky, minimálně na hnízdní sezónu. Hnízdění může být protaženo přes celé jaro a léto až do podzimu (holubi hřivnáči, Columba palumbus, mohou hnízdit dokonce během všech měsíců v roce; Del Hoyo et al. 1997). Holubi doupňáci začínají v našich podmínkách snášet vejce koncem března, ale i začátkem srpna. Nejčastěji hnízdí 2-3x, zřídka 4x a výjimečně i 5x do roka (Hudec & Šťastný 2005). Někdy hnízdění následují postupně ve stejných dutinách, obvykle jsou však dutiny střídány. V prostorných dutinách bývají někdy mláďata i vejce současně, ale obvykle samec pečuje o mláďata a samice ze stejného páru inkubuje v jiné dutině (Hudec & Šťastný 2005). Vyšší počet hnízdních cyklů během jedné sezóny je vcelku mimořádná záležitost. Tuto schopnost holubům umožňuje vyšší rezistence k délce měnící se fotoperiody. Ta se projevuje tím, že gonády se zvětšují nezávisle na roční době. Holubi jsou schopni začít hnízdit při prodlužování světlé části dne, stejně jako při jejím zkracování. Je to adaptivní záležitost také k nabídce potravních zdrojů. V případě kratší fotoperiody krmí holubi sebe i svá mláďata výživnější potravou, než v jiných částech roku. Např. vysoký obsah bílkovin v semenech zajišťuje mláďatům zrnožravých druhů holubů časnější samostatnost, protože nejsou tak závislá na výživě holubím mlékem, které zajišťuje normální vývoj (mezi zrnožravé patří většina druhů holubů, kromě holuba doupňáka také holub skalní, Columba livia, holub hřivnáč, Columba palumbus, k částečně plodožravým patří hrdlička divoká, Streptopelia turtur, k typicky plodožravým pak holubi podčeledí Treroninae, Duculinae, Ptilinopodinae aj.; Del Hoyo et al. 1997, Hudec & Šťastný 2005). Snůšky holubů jsou překvapivě malé a u holuba doupňáka tvoří pravidelně, až na výjimky, 2 vejce. Ta jsou inkubována oběma partnery. Mláďata se líhnou brzy po sobě, nebo současně, po 16 17 (18) dnech. Zprvu (8 - 10 dní) jsou krmena rodiči výměškem z volete (tzv. holubí mléko, na rozdíl od mléka savčího, neobsahuje téměř uhlovodíky /cukry/ a laktózu, ale 75 - 77 % vody, 11 - 13 % bílkovin, 5 - 7 % tuku a 1,2 - 1,8 % minerálních látek a volných aminokyselin; Del Hoyo et al. 1997), později téměř výhradně rostlinnou potravou, kterou jim rodiče vyvrhují do zobáku z volete (Hudec & Šťastný 2005). Rodiče o mláďata pečují 16 - 30 dní (Del Hoyo et al. 1997). Poté se mláďata rozletují. Holub doupňák je migrující druh, který přilétá na hnízdiště v ČR poměrně brzy (od poslední dekády února do konce března) a do zimovišť odlétá naopak pozdě (koncem srpna). Ptáci z hnízdišť odlétají v malých hejnech (snad hejna sourozenců, nebo ptáci z jedné lokality). Naše znalosti o přípravě na tah a formování hejn k odletu jsou bohužel velmi malé. Zimovišť dosahují naši holubi
4