Holub doupňák 2011 - Náměšťsko by Vojtech Kodet

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině Úvoz 23, 586 01 Jihlava, IČ 75107988 www.cso.cz/vysocina.html

Mapování holuba doupňáka (Columba oenas) na LS Náměšť nad Oslavou 2011 Vojtěch Mrlík & Vojtěch Kodet listopad 2011

Tento projekt byl v roce 2011 finančně podpořen programem Ochrana biodiverzity, což je národní program Českého svazu ochránců přírody financovaný Ministerstvem životního prostředí ČR a státním podnikem Lesy České republiky. Děkujeme.

Mapování holuba doupňáka (Columba oenas) na LS Náměšť nad Oslavou 2011 Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině MVDr. Vojtěch Mrlík, CSc. & Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D. Závěrečná zpráva projektu: listopad 2011

Obsah

Úvod

str. 3

1.1.

Holub doupňák – fakta o studovaném druhu

str. 3

1.2.

Význam holuba doupňáka pro přírodu, její ochranu a člověka

str. 5

Materiál a metodika

str. 6

Výsledky

str. 7

3.1.

A) Lesní oblasti kraje Vysočina mimo správu LS Náměšť nad Oslavou

str. 8

3.2.

B) Lesní oblasti kraje Vysočina ve správě LS Náměšť nad Oslavou

str. 8

Diskuse a závěr

str. 11

Citovaná literatura

str. 12

Přílohy

str. 13

1. Úvod

Průzkum ptáků v oblasti Náměště nad Oslavou byl, a do značné míry je, nadále soustředěn do rybničnatého území, které svou druhovou diverzitou ptáků přitahovalo a nadále přitahuje pozornost zoologů nebo ornitologů. Ve středu pozornosti byly a jsou především vodní druhy ptáků (řády: potápky, brodiví, vrubozobí, dlouhokřídlí). Holubu doupňákovi (Columba oenas) nebyla dosud věnována bližší pozornost, a to i přes skutečnost, že celkové přírodní podmínky Náměšťska představují pro tento druh vhodné životní prostředí. Členové naší organizace (Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava), případně některých jiných organizací (např. ZO ČSOP Náměšťské rybníky, Náměšť nad Oslavou), však působí v širším okolí Náměště nad Oslavou již dlouhodobě. Kromě jiného se věnovali a věnují pozorování a studiu měkkozobých ptáků (řád Columbiformes), mezi něž holub doupňák patří. Data dokumentující v této oblasti jeho výskyt, hnízdění a biologii jsou členy těchto skupin shromažďována a zčásti také publikována (např. Škorpíková 2004, 2007, Kodet & Kunstmüller 2008c, Kodet, Mrlík & Hobza 2010). Výsledky dosavadní práce mnoha členů naší skupiny jsou shrnuty v knižní publikaci „Ptáci Českomoravské vrchoviny“ (Kunstmüller & Kodet 2005). Navíc členové naší organizace označili v lesích kraje Vysočina (spadající pod Krajské ředitelství LČR Jihlava) v letech 2007 – 2010 celkem 1 954 doupných stromů, v nichž bylo 4 219 dutin, z toho 673 dutin patřilo původně datlům černým (Kodet 2010). V oblasti spadající pod LS Náměšť nad Oslavou bylo zahájeno značení doupných stromů členy naší organizace v letošním roce.

1.1. Holub doupňák – fakta o studovaném druhu

Holub doupňák (Columba oenas) je u nás legislativně chráněn a je zařazen mezi druhy silně ohrožené (prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). V Červeném seznamu ptáků ČR je uveden jako zranitelný druh (Šťastný & Bejček 2003) a v rámci Červeného seznamu ptáků Vysočiny též jako druh zranitelný (Kodet & Kunstmüller 2008a), kde jeho hnízdiště zasluhují zvýšenou pozornost (Kodet & Kunstmüller 2008b). Tento holub je rozšířen v Holarktické oblasti, kde obývá celou Evropu (kromě severních oblastí Skandinávie a Ruska), východně svým rozšířením zasahuje do Kazachstánu (až pod jezero Balchaš a západní části pohoří Ťan-Šan; Gavrin et al. 1962, Kovšar 1988), na jihu jeho populace dosahují pobřeží Středozemního moře a nejzápadněji obývá Velkou Británii. Izolovaná populace žije rovněž v severní Africe (Maroko; Del Hoyo et al. 1997). Upřednostňuje zejména nižší oblasti, do 500 m nad mořem, příležitostně ovšem i nad 1000 m. Oblast jeho hnízdění zaujímá temperátní zónu, kde je vázán na přítomnost listnatých lesů (Gavrin et al. 1962). Jeho biotopem jsou otevřené krajiny, často zemědělsky obhospodařované, ovšem s přítomností lesů. Vyhledává zejména ekotony lesů a otevřené krajiny. Nutnou podmínkou je množství starých stromů umožňujících hnízdění (Del Hoyo et al. 1997). V České republice obývá především krajinu se starými listnatými a smíšenými lesy od

lužních lesů v nížinách až do nejvyšších poloh (Krkonoše 900 m, Beskydy 1160 m, Šumava 1200 m). Preferuje zejména bučiny, jedlo-bučiny a doubravy, ale hnízdívá i v parcích, nebo menších skupinách stromů (Hudec & Šťastný 2005). V posledních letech bývá zastižen i ve městech (Zvářal 2004). Holub doupňák je závislý na nabídce doupných stromů, jejichž přítomnost je hlavní podmínkou jeho hnízdění. Nestaví hnízda, ale ke hnízdění využívá stromové dutiny především po datlu černém (Dryocopus martius). Nejčastěji v duntinách buků, méně v dubech a příležitostně např. v jasanech, borovicích, jilmech a vzácně hnízdí i v budkách. Známa jsou však i hnízdění v zemních norách (nory králíků divokých, Oryctolagus cuniculus; Del Hoyo et al. 1997), ve skalních děrách (zříceniny hradů, skalní stěny; Hudec & Šťastný 2005). Holub doupňák, podobně jako ostatní holubi (Columbidae), formují monogamní partnerské svazky, minimálně na hnízdní sezónu. Hnízdění může být protaženo přes celé jaro a léto až do podzimu (holubi hřivnáči, Columba palumbus, mohou hnízdit dokonce během všech měsíců v roce; Del Hoyo et al. 1997). Holubi doupňáci začínají v našich podmínkách snášet vejce koncem března, ale i začátkem srpna. Nejčastěji hnízdí 2-3x, zřídka 4x a výjimečně i 5x do roka (Hudec & Šťastný 2005). Někdy hnízdění následují postupně ve stejných dutinách, obvykle jsou však dutiny střídány. V prostorných dutinách bývají někdy mláďata i vejce současně, ale obvykle samec pečuje o mláďata a samice ze stejného páru inkubuje v jiné dutině (Hudec & Šťastný 2005). Vyšší počet hnízdních cyklů během jedné sezóny je vcelku mimořádná záležitost. Tuto schopnost holubům umožňuje vyšší rezistence k délce měnící se fotoperiody. Ta se projevuje tím, že gonády se zvětšují nezávisle na roční době. Holubi jsou schopni začít hnízdit při prodlužování světlé části dne, stejně jako při jejím zkracování. Je to adaptivní záležitost také k nabídce potravních zdrojů. V případě kratší fotoperiody krmí holubi sebe i svá mláďata výživnější potravou, než v jiných částech roku. Např. vysoký obsah bílkovin v semenech zajišťuje mláďatům zrnožravých druhů holubů časnější samostatnost, protože nejsou tak závislá na výživě holubím mlékem, které zajišťuje normální vývoj (mezi zrnožravé patří většina druhů holubů, kromě holuba doupňáka také holub skalní, Columba livia, holub hřivnáč, Columba palumbus, k částečně plodožravým patří hrdlička divoká, Streptopelia turtur, k typicky plodožravým pak holubi podčeledí Treroninae, Duculinae, Ptilinopodinae aj.; Del Hoyo et al. 1997, Hudec & Šťastný 2005). Snůšky holubů jsou překvapivě malé a u holuba doupňáka tvoří pravidelně, až na výjimky, 2 vejce. Ta jsou inkubována oběma partnery. Mláďata se líhnou brzy po sobě, nebo současně, po 16 17 (18) dnech. Zprvu (8 - 10 dní) jsou krmena rodiči výměškem z volete (tzv. holubí mléko, na rozdíl od mléka savčího, neobsahuje téměř uhlovodíky /cukry/ a laktózu, ale 75 - 77 % vody, 11 - 13 % bílkovin, 5 - 7 % tuku a 1,2 - 1,8 % minerálních látek a volných aminokyselin; Del Hoyo et al. 1997), později téměř výhradně rostlinnou potravou, kterou jim rodiče vyvrhují do zobáku z volete (Hudec & Šťastný 2005). Rodiče o mláďata pečují 16 - 30 dní (Del Hoyo et al. 1997). Poté se mláďata rozletují. Holub doupňák je migrující druh, který přilétá na hnízdiště v ČR poměrně brzy (od poslední dekády února do konce března) a do zimovišť odlétá naopak pozdě (koncem srpna). Ptáci z hnízdišť odlétají v malých hejnech (snad hejna sourozenců, nebo ptáci z jedné lokality). Naše znalosti o přípravě na tah a formování hejn k odletu jsou bohužel velmi malé. Zimovišť dosahují naši holubi

v polovině října (Cepák et al. 2008). Jsou rozmístěna kolem Středozemního moře, zejména však v jihozápadní Francii, méně často ve Španělsku nebo např. v Itálii. Odlet z hnízdišť se ale může někdy zpozdit, protože někteří ptáci se u nás zdržují ještě v polovině října a dokonce, v posledních letech poměrně vysoké počty těchto ptáků, u nás i zimují (jižní Morava; Škorpíková et al. 2004), případně na západním Slovensku (Kaňuščák 2004). Hnízdí již v následujícím roce života, stejně jako je tomu u většiny druhů holubů (Hudec & Šťastný 2005). Je však třeba poznamenat, že některé druhy holubů mohou hnízdit ve stejném roce, kdy se narodili a vylétli z hnízd. Např. drobný holoubek vrabčí (Columbina passerina) hnízdil v 79 dnech věku, holoubek skořicový (Columbina talpacoti) a hrdlička karolinská (Zenaida macroura) hnízdili ve 3 měsících a v zajetí chovaná hrdlička černouchá (Zenaida auriculata) poprvé hnízdila ve věku 5 měsíců. Ovšem taková hnízdní předčasnost je mezi ptáky neobvyklá (Del Hoyo et al. 1997, české názvy podle Hudce et al. 2003). U holuba doupňáka závisí hnízdní úspěšnost, kromě nabídky dutin vhodných ke hnízdění, rovněž na nabídce potravy, za kterou zaletuje hlavně na neobdělávané půdy (ale také na pole, louky a další otevřené plochy). Potravu sbírá na zemi a tvoří ji semena, zrna, zelené listy a pupeny, květiny a někteří bezobratlí (měkkýši). Mezi semeny jsou i plevele (merlíky - Chenopodium, lebedy - Atriplex, šťovíky - Rumex) a různé luštěniny. Konzumuje řadu květin (např. violky - Viola, pryskyřníky Ranunculus a svízele - Galium), ale také žaludy (Quercus), bukvice (Fagus) a oříšky borovic (Pinus; Del Hoyo et al. 1997). V našich podmínkách jsou nejdůležitější semena a pupeny hořčice, řepky, tobolky ptačince, žabince, semena rdesen, merlíku. Obilí, listy bylin, pupeny a plody dřevin jsou zcela nepodstatnou součástí potravy (Hudec & Černý 1977, Hudec & Šťastný 2005). V rámci České republiky byla početnost holuba doupňáka odhadována při posledním mapování hnízdního rozšíření ptáků (2001 – 2003) na 4 – 7 tisíc párů (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). V oblasti Českomoravské vrchoviny hnízdí sice na řadě míst, ale velmi roztroušeně a tedy málo početně (Martiško et al. 1994). Pro léta 2001 – 2004 zde byla odhadnuta jeho populace na 250 – 500 párů (Kunstmüller & Kodet 2005).

1.2. Význam holuba doupňáka pro přírodu, její ochranu a člověka

Holub doupňák je druh, který je pro člověka, z hlediska jeho hospodaření v krajině, naprosto bezvýznamný a neškodný. V jeho potravě převládají semena plevelných rostlin, takže z tohoto pohledu by měl zasluhovat spíše větší pozornost. Jeho úspěšné přežití v krajině exploatované člověkem závisí pouze na jeho adaptabilitě, tedy schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám a člověku. Uvážíme-li, že se jedná o živočišný druh, který je z pohledu myslivosti celoročně hájený, z pohledu hospodaření člověka neškodný, tak by v cestě ovlivňující jeho přežití v krajině nemělo nic stát. Bohužel, opak je pravdou. Jedná se totiž o druh úzce vázaný na specifickou nabídku hnízdních příležitostí. Hnízdí totiž pouze v dutinách starých, především listnatých stromů, kde upřednostňuje buky (Fagus sylvatica). Hnízdní dutiny nedokáže ve kmenech těchto stromů sám vytvořit, proto je

v tomto ohledu závislý na přítomnosti těch druhů ptáků, kteří tyto dutiny tesají. V našich podmínkách se jedná zejména o datla černého (Dryocopus martius). Datel se jeví jako druh mnohem více ekologicky plastický, neboť se dokáže rychleji a úspěšněji přizpůsobit měnícím se přírodním, respektive hnízdním podmínkám. Početnost a hnízdění holuba doupňáka není tedy limitována nabídkou potravy, ale nabídkou vhodných lesních porostů s dutinami, ve kterých může hnízdit. Problémem je však nedostatek takovýchto přes 100 let starých porostů. A to díky skutečnosti, že pro současný vývoj lidské společnosti hraje nejdůležitější moment ekonomika, která je založena na trhu, tedy výrobě a prodeji, nebo použijeme-li jiného termínu, tak na obratu peněz. Z ekonomického hlediska nemají tyto dřeviny nijak velký význam, takže jejich stávající podíl v lesích je již nyní malý, a jak je zřejmé, ještě se zmenšuje. Již dnes plochy starých bukových porostů představují v současných hospodářských lesích pouhé zbytky - torza. Jsou to ostrůvky o rozloze maximálně několika málo hektarů, řídce roztroušené v lesnaté krajině, většinou lokalizované do prudkých svahů a do míst, kde je obtížné využít těžkou lesnickou mechanizaci. To je skutečnost a trend, který zřejmě nelze změnit. Je ovšem pravdou, že přibývá lidí s ekologickým cítěním a se smyslem pro krásu, která se může odrážet i v přirozené, respektive původní skladbě lesních společenstev. Bude-li vnímán les i tímto způsobem, tak by bylo možné v porostech uchovat ostrůvky různověkých bukových porostů i s torzy porostů starých až přestárlých, a to v takovém množství, které by zachovalo ekologickou funkci těchto ekosystémů s tím, že by nebyla narušena hospodářská funkce lesa. V současné době je výskyt holuba doupňáka v lesích poměrně vzácný. Početnost v ČR představuje jen několik málo tisíc párů, z čehož v regionu Vysočina to je jen několik málo set párů. V lesích spravovaných LS Náměšť nad Oslavou je to jen několik málo desítek párů. Nedostatek hnízdních příležitostí a snad i změny v jeho potravní nabídce jsou hlavními mechanismy, které limitují jeho rozšíření. Přítomnost holuba doupňáka v lesích pak může být určitým indikátorem kvality lesního prostředí, protože v těchto místech se musí nacházet přírodní, respektive ve svém složení přírodě podobný les s dostatečnou nabídkou doupných stromů a potravy.

2. Materiál a metodika

Monitoring holubů doupňáků a studie spojené se zjištěním jejich alespoň přibližné početnosti byl realizován v souladu s normami a stanovami České společnosti ornitologické (dále ČSO). Jednalo se o kombinovaný ornitologický průzkum. Pozorování byla realizována vizuálně, tedy s využitím optických

přístrojů

(binokulární

dalekohled,

stativový

monokulární

dalekohled),

akustickým

odposlechem (v terénu zaznamenaných hlasových projevů ptáků) a akustickou nahrávkou (záznamem akustické aktivity ptáků pomocí digitálních zvukových záznamníků). Při fyzických kontrolách lokalit byla data zapisována přímo do terénních sešitů, akustické záznamníky byly analyzovány následně s využitím počítače. Akustické záznamníky byly na lokality instalovány tak, aby byla zaznamenána nejintenzivnější denní vokální aktivita zjišťovaných holubů, tedy zejména brzy ráno a večer. K jejich rozvozu,

rozmisťování a následnému svozu bylo využito osobní vozidlo. Podmínkou kvalitních akustických záznamů bylo snímání ptačích hlasů za příznivých klimatických podmínek (slunečné počasí bez silnějšího větru a srážek). Digitálně zaznamenané akustické nahrávky byly následně zpracovány a vyhodnoceny s použitím počítače a metodiky podle Savického (2008). Tuto metodu jsme využili v několika lokalitách. Jednalo se o oblast (sektor): Náměšťské rybníky (C - 19.5.2011, 25.5.2011), Jinošovská obora (F - 19.5.2011), Oslava mezi Zňátky a Kladeruby (I - 19.5.2011), oblast JZ od Skřípiny (K - 2.8.2011), oblast J od Velké Bíteše (M - 27.7.2011), lesy pod Mohelnem (29.7.2011), habřina u Kralic (19.5.2011) aj. (Obr. 14). Podstatným dílem byla data shromažďována vizuálním pozorováním a akustickým odposlechem. Pro získání takových dat byla využita metodika periodických kontrol vytipovaných lokalit. Snahou bylo navštívit alespoň některé lokality opakovaně. Lokality s očekávaným výskytem holubů doupňáků byly vytipovány předem, na základě znalosti terénu, podle porostních map, podle vlastních zkušeností, respektive podle údajů v literatuře, nebo informací kolegů ornitologů. Protože se jednalo o velkou oblast, tak terén byl v první řadě kontrolován za pomalého projíždění z vozidla, poté byly vhodné lokality podrobně kontrolovány za pomalé chůze, případně z vhodných pozorovacích bodů (stanovišť). Při přemisťování v terénu jsme pro orientaci používali turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, 1 : 25 000, nebo podrobné porostní mapy (zapůjčené od Lesů ČR, s.p.). Přístroje GPS jsme přednostně využívali k přesné lokalizaci digitálních záznamníků, případně k zaměření některých vytipovaných lokalit, nebo k lokalizaci obsazených dutin holuby doupňáky a datly černými. Detailně byly kontrolovány následující lesnaté oblasti: v okolí Náměště nad Oslavou (Náměšťské rybníky), lesnaté břehy řeky Oslavy (od Tasova až po Kramolín a Kladeruby či Skřípinu), lesnaté břehy podél řeky Jihlavy (od Kramolína po Mohelno), břehy říčky Chvojnice (od Kralic nad Oslavou po Senorady), významné lesní segmenty jako Náměšťská obora, Jinošovská obora a lesní komplex jižně a jihovýchodně od Velké Bíteše (Obr. 11). Kontrolovaná vhodná místa, která spadala pod správu LS Náměšť nad Oslavou, jsme pak označili jako oblasti, respektive segmenty krajiny a specifikovali je od A po O (případně X, viz Tab. 1, Obr. 11). V těchto oblastech jsme pak místa s výskytem holubů doupňáků označili jako lokality (Tab. 1, Obr. 12, 13). Zde jsme se pak zaměřili nejen na jejich monitoring, ale pozorování jsme vedli také s cílem zjistit velikost dané populace holubů, nebo přímo lokalizovat jimi obsazené hnízdní dutiny.

3. Výsledky

Holubi doupňáci byli cíleně zjišťováni při terénních pracích v širším okolí Náměště nad Oslavou od roku 2009. Data o jejich případném výskytu, hnízdění a migraci však byla v této oblasti shromažďována již od roku 1990. Postupně bylo prozkoumáno všech 15 vybraných oblastí, které spadají pod správu LS Náměšť nad Oslavou (Obr. 11, Tab. 1). Kromě toho byly prozkoumány zčásti také oblasti spravované jinými správci než LS Náměšť nad Oslavou, ale byly to oblasti, které geograficky bezprostředně navazovaly na těchto 15 vybraných oblastí (Tab. 1).

3.1. A) Lesní oblasti kraje Vysočina mimo správu LS Náměšť nad Oslavou

Jednalo se o lesní komplexy, které se rozprostírají po obou březích řeky Jihlavy, respektive Dalešické přehrady (od Vladislavi po Biskoupky), lesy po obou březích řeky Oslavy nejen v oblasti od Kuroslep po soutok řek Chvojnice s Oslavou, ale i výše (od Náměště nad Oslavou po Tasov), a lesy podél břehů říčky Chvojnice (od Kuroslep po Rapotice). Kromě toho byla věnována pozornost také menším lesním komplexům a remízkům v oblasti toků potoků Jasénky a Naloučanky a také podobným místům v okolí Pyšele, Holubí Zhoři, Budišova, Častotic, Pozďatína a jinde.

Z našich zjištění vyplývá, že téměř ve všech těchto jmenovaných lokalitách jsme běžně z čeledi holubovitých (Columbidae) zjišťovali pouze holuba hřivnáče (Columba palumbus), ve všech vhodných lokalitách synantropně vázanou hrdličku zahradní (Streptopelia decaocto) a ve světlých listnatých lesích řidčeji hrdličku divokou (Streptopelia turtur). V místech navazujících na lidská obydlí a v polích jsme se rovněž pravidelně setkávali s ferální populací holuba domácího (Columba livia forma domestica). Holuba doupňáka jsme zjistili v hnízdní době mimo větší lesní komplexy jen v polích nedaleko malých remízků. Byla to však pouze ojedinělá pozorování a navíc v situacích a prostředí, které plně neodpovídají hnízdění někde v blízkosti (ale případné hnízdění vyloučit nelze). Tito holubi byli zjištěni pouze ve třech případech, při sběru potravy na polích, nebo podmáčené louce nedaleko obce Častotice (3 ex. - 6.4.2006, 2 ex. - 15.4.2006, 9 ex. - 23.8.2006; jedná se o jediná data z let 2005 – 2011).

3.2. B) Lesní oblasti kraje Vysočina ve správě LS Náměšť nad Oslavou

V lesích kraje Vysočina spravovaných LS Náměšť nad Oslavou jsme prokázali holuby doupňáky pouze v sektoru G, I a J, tedy konkrétně v Náměšťské oboře, na 5 lokalitách v sektoru Oslava (les mezi obcí Zňátky a Kladeruby) a na 3 lokalitách v sektoru Babylon (les od rozhledny Babylon k řece Jihlava, Tab. 1, Obr. 11, 12, 13, 15). V Náměšťské oboře se jednalo o její východní část, v sektoru Oslava o lokalitu Mločí potok, Vlčí kopec, Velká bučina, Malá bučina a Bučina – torzo. V sektoru Babylon byli holubi zjištěni v lokalitě Zelený vrch, Zelený les – torzo a U silnice – torzo (Obr. 1-6, 15). V souhrnu se jednalo o 9 lokalit a pozorování nasvědčují tomu, že na všech těchto lokalitách holubi hnízdili. Souhrnný odhad počtu hnízdících párů je nejméně 24. Nejvíce párů bylo soustředěno pouze do několika lokalit v relativně velkém komplexu lesa, který se rozprostírá od Náměště nad Oslavou směrem na jih až k řece Jihlavě. Zde se vyskytovala naprostá většina zjištěných párů (92 %, n = 22, Tab. 1).

V souhrnu se jedná o 9 lokalit, ve kterých bylo zjištěno nejméně 24 párů. Současně se však jedná o jediné lokality s ověřeným výskytem holuba doupňáka nejen v lesích, kde hospodaří LS 2

Náměšť nad Oslavou, ale na mnohem větší oblasti (o velikosti asi 310 km ), která spadá alespoň částečně do 6 plošných čtverců, používaných pro mapování živočichů v ČR (6662, 6663, 6762, 6763, 2

6862 a 6863; velikost jednoho čtverce je 133,2 km ; Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Naše současné výsledky (2009 – 2011) vcelku korespondují s rozšířením tohoto holuba, které bylo zjištěno v letech 2001 - 2003, kdy proběhlo zatím poslední mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Tehdy byli holubi doupňáci zjištěni pouze v kvadrátech 6763, 6862 a 6863. A to je naprosto identické rozšíření, které se zcela kryje i s našimi výsledky. Také v letech 2009 – 2011 jsme tyto holuby zjistili pouze v kvadrátech 6763 (lokalita Náměšťská obora), 6862 (lokality Mločí potok, Vlčí kopec, Velká bučina, Malá bučina, Zelený kopec, Zelený les – torzo, U silnice – torzo) a 6863 (lokalita Bučina – torzo).

Fakta získaná o přítomnosti či nepřítomnosti holubů doupňáků doplňujeme poznatky o rozšíření dalších příslušníků čeledi holubovití (Columbidae). Podobně jako v lesích, které nespadají pod správu LS Náměšť nad Oslavou, tak i v lesích pod tuto správu spadající, jsme téměř všude registrovali holuby hřivnáče. Zjištěni byli jak vizuálně, tak akusticky během přímých terénních kontrol nebo pomocí akustických záznamníků (Obr. 16). V rámci podzimních přeletů jsme pozorovali i větší hejna, např. o velikosti nejméně 110 ex. (9.9.2006, Mohelno). Hrdlička divoká byla zjištěna jen na několika málo místech, kde se navíc vyskytovala relativně velmi řídce, a je to jistě druh, který by zasloužil zvláštní pozornost (Obr. 17). Pravidelněji byla pozorována pouze v oblasti Náměšťských rybníků, mnohem řidčeji na jiných místech. Její výskyt byl v přímém protikladu s rozšířením hrdličky zahradní, která byla zjištěna prakticky na všech synantropních lokalitách.

Tab. 1. Holub doupňák v lesích spravovaných LS Náměšť nad Oslavou - kraj Vysočina (2011)

Oblast (sektor)

Přítomnost 0/1

Lokalita

A – oblast JZ od Poďatína 2009, 2010, 2011 B – oblast SZ od Pozďatína 2009, 2010, 2011 C – Náměšťské rybníky 2009, 2010, 2011 D – Čikovská doubrava 2009, 2010 E – oblast J od Jedova 2009, 2010 F – Jinošovská obora 2011 G – Náměšťská obora 2010, 2011 H – oblast SZ od Rapotic 2011 I – Oslava (Zňátky – Kladeruby) 2010, 2011

0 0 0 0 0 0 1 0 1

J – oblast Babylon

2009, 2010, 2011

K – oblast JZ od Skřípiny L – Chvojnice (JV od Kuroslep) M – oblast J od Velké Bíteše N – oblast Březí O – oblast SV od Ořechova

2011 2009, 2011 2010, 2011 nekontrolováno 2010

? 0 0 ? 0

V část obory 2 Mločí potok 4 Vlčí kopec 3+ Velká bučina 5+ Malá bučina 2 Bučina - torzo 1+ Zelený kopec 3 Zel. les - torzo 3 U silnice - torzo 1 -

Souhrn

Kontrola (rok)

Počet Výhled (páry) +/neg

+ + + neg. ? neg. + neg. +.

24+

Legenda: Popis lokalit s výskytem holuba doupňáka V část obory Mločí potok Vlčí kopec Velká bučina Malá bučina Bučina – torzo

- východní část Náměšťské obory u Kralic nad Oslavou - zbytková bučina na pravém břehu potoka Kotlík - zbytková bučina na pravém břehu Oslavy mezi řekou a budovami na Vlčím kopci - zbytková bučina ve svahu nad pravým břehem Skřípinského potoka - zbytková bučina u lesnické chaty - zbytková bučina s roztroušenými stromy na levém břehu Stenkravy (vytěžena, podzim 2011) Zelený kopec - zbytková bučina pod Zeleným kopcem Zel. les – torzo - zbytková bučina s roztroušenými stromy v pramenné oblasti Mohelničky U silnice - bučina jižně od silnice Kramolín – Kladeruby, pod Zeleným kopcem

Přítomnost

0 1

holub doupňák nezjištěn holub doupňák přítomen

Výhled

+ neg.

pozitivní trend (stav populace setrvalý, možný její mírný nárůst) negativní trend (populace v úpadku, vesměs jde o kácení hnízdních porostů)

4. Diskuse a závěr

Holubi doupňáci se vyskytovali v oblasti, kterou nyní obhospodařuje LS Náměšť nad Oslavou již v minulosti. Informace, které máme k dispozici, však naznačují, že ani hnízdění v minulosti nebylo nikterak běžné. Záznamy existují zejména z údolí řek Chvojnice a Oslavy. O dvou hnízdech v údolí Chvojnice (r. 1887) se zmiňoval již Čapek a tentýž pozorovatel zjistil hnízdění i v lesních porostech na Kraví hoře (Čapek in litt. in Chytil 1986). Čapek dokonce prokázal hnízdění tohoto holuba v atypických místech, např. hnízdil ve stěnách hradu Templštýn (1889) nebo v opěrné zdi železničního mostu (1912) u Ivančic (Čapek in litt., ex. Vačkař in Martiško et al. 1994). Ale již v roce 1907 se zmiňuje Hála (= Halla) o úbytku těchto ptáků a doslovně píše, že ptáků rok co rok ubývá se starými doupnými stromy. Četněji hnízdili podle něj jen v oboře Hrotovské a Náměšťské, kde jak napsal, dosud není nouze o příhodná hnízdiště (Halla 1907). Kolem roku 1928 hnízdilo asi 8 párů v dutinách borovic nebo dubů v blízkosti obcí Zahrádka a Častotice (oblast Náměšťských rybníků). V polovině března zde bylo možné pozorovat na migraci hejna o velikosti 50 – 60 ex., jednou zde bylo pozorováno dokonce 200 ex. (Zdobnitzky 1943). Baby (1943) se ve své knize věnované výrům v oblasti soutoku řeky Oslavy a Chvojnice u Senorad o holubu doupňáku nezmiňuje. O několik desítek let později Havlín & Havlínová (1977) při výzkumu otevřených biotopů v oblasti výstavby budoucí jaderné elektrárny Dukovany tohoto holuba také nezjistili, ostatně podobně jako Beklová & Pikula (1977) při výzkumu v lesních biotopech. Přitom ve své následující práci stejní autoři informují o hnízdění těchto holubů v oblasti lesů na pravém břehu Dalešické přehrady, a to v úseku Hartvíkovice – Rabštejn (1 – 10 párů), v oblasti Hrotovického lesa směrem k Rouchovanům a Prešovicím (1 – 10 párů) a v oblasti komplexu lesů kolem řeky Oslavy až po Senorady, pak podél řeky Chvojnice od soutoku s Oslavou po Kuroslepy a v lesích mezi Kramolínem a Slavěticemi (11 – 50 párů, Pikula & Beklová 1977). Martiško (Martiško et al. 1994) se zmiňuje také o jeho přítomnosti v Budišově. V Náměšťské oboře zůstala jeho populace zřejmě stabilní, protože zde byl zjištěn i v r. 1995 (velmi časný přílet na lokalitu – 7.2.1995; Mrlík in litt.). V údolí řeky Jihlavy (Lhánice) byl holub doupňák zjištěn sporadicky v hnízdní době v letech 1996 – 1998 (Mrlík 1999). Je pravděpodobné, že kolísání početnosti holuba doupňáka je normální a může mít i cyklický charakter. Např. ve 40. – 50. letech XX. století holub doupňák zmizel z mnoha míst v ČR, avšak již v mezidobí 1973 – 2003 došlo naopak k jeho výraznému šíření (Hudec & Šťastný 2005, Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Tento trend byl zaznamenán i v posledních letech na jižní Moravě v oblasti Znojemska (Škorpíková 2004, 2007), nebo v mezidobí 1985 – 2004 na Vysočině (Kodet 2008). Je také možné, že se časem tento holub stane v ČR, alespoň částečně, synantropním druhem, jak naznačují pozorování z posledních let (Zvářal 2004).

Ve studované oblasti širšího okolí Náměště nad Oslavou zatím k výraznějšímu šíření holuba doupňáka nedošlo. Jeho početní stavy, velikost lokálních hnízdních populací i jejich distribuce v krajině zůstává po mnoho let víceméně stabilní či setrvalá. Alespoň tak je tomu při srovnání současných dat s daty publikovanými z identického území v minulosti. V současné době můžeme 2

holuba doupňáka v širším okolí Náměště nad Oslavou (310 km ) považovat, stejně jako v minulosti,

za vzácný, ostrůvkovitě rozšířený druh, jehož početnost reprezentuje do 50 hnízdících párů (možná ale spíše méně, kolem 30 párů). V relativně blízké budoucnosti tomu však může být zcela jinak. Místní populace mohou být významně ovlivněny cyklickými změnami, ke kterým dochází uvnitř samotných populací a které pak postihují celé populace na velkém území (mohou snížit celkovou početnost druhu). Tuto skutečnost zřejmě ovlivnit nemůžeme. Můžeme ale pro tyto ptáky ovlivnit nabídku hnízdních příležitostí a zajistit určitou kvalitu potravy. Znamená to, alespoň významně nesnižovat plošnou výměru starých listnatých porostů (hlavně buků a dubů), které jsou v hospodářských lesích dosud roztroušeny, uchovat některé staré doupné stromy v lesních porostech na dožití a omezit chemizaci při ošetřování kulturních rostlin na polích a loukách.

5. Citovaná literatura:

- BABY J. K., 1943: Kuhúk – chvojnický výr. Nakladatelství Brněnské tiskárny v Brně, Brno: 86 p. - BEKLOVÁ M. & PIKULA J., 1977: Ptactvo lesů. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: 155-173. - CEPÁK J., KLVAŇA P., ŠKOPEK J., SCHRÖPFER L., JELÍNEK M., HOŘÁK D., FORMÁNEK J. & ZÁRYBNICKÝ J. (eds.), 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Avicenum, Praha: 607 p. - Del HOYO Y., ELLIOT A. & SARGATAL J. (eds.), 1997. Handbook of the Birds of the World. Vol. 4. Sandgrouse to Cuckoos (in english). Lynx Edicions, Barcelona. - GAVRIN V. F., DOLGUŠIN I. A., KORELOV M. N. & KUZMINA M. A., 1962: Pticy Kazachstana. Tom II. (in russian). Izdavatělstvo Akademii nauk Kazašskoj SSR, Alma-Ata: 779 p. - HALLA J., 1907: Ptactvo kraje Mor. - Krumlovského a Střelicka. Zprávy Kommisse pro přírodovědecké prozkoumání Moravy. Oddělení zoologické, Brno: 8: 31 p. - HAVLÍN J. & HAVLÍNOVÁ S., 1977: Ptactvo otevřené krajiny. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: 105-123. - HUDEC K. & ŠŤASTNÝ K., 2005: Fauna ČR, Ptáci – Aves, Díl II/2 (2., přepracované a doplněné vydání). Academia, Praha: 903-910. - HUDEC K. & ČERNÝ W., 1977: Fauna ČSSR, Ptáci – Aves, Díl II. Academia, Praha: 893 p. - HUDEC K., ČAPEK M. Jr., HANÁK F., KLIMEŠ J. & PAVÍZA R., 2003: Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského v Přerově, Přerov: 462 p. - CHYTIL J. 1986: Ptactvo údolí Chvojnice. Zprávy MOS 44: 75-105. - KAŇUŠČÁK P., 2004: Ďalšie údaje o zimovaní holubov plúžikov (Columba oenas) v širšom okolí Piešťan. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 106-108. - KODET V., 2008: Změny hnízdního rozšíření ptáků (Aves) na Vysočině podle mapování z let 1973 – 1977, 1985 – 1989 a 2001 – 2004. Cinclus 19: 35-50. - KODET V. (ed.), 2010: Doupní ptáci v lesích na Vysočině 2010. - Závěrečná zpráva, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 72 p. - KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008a: Červený seznam ptáků kraje Vysočina. Cinclus 19: 5158. - KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008b: Kategorizace významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany. Cinclus 19: 59-63. - KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008c: Ornitologická pozorování na Vysočině v letech 2005 a 2006. Cinclus 19, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 113-144. - KODET V., MRLÍK V. & HOBZA P., 2010: Avifauna EVL Náměšťská obora. Závěrečná zpráva, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 5 p. - KOVŠAR A. F., 1988: Mir ptic Kazachstana (in russian). Vydavatelství Mektep, Alma-Ata: 272 p. - KUNSTMÜLLER I. & KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. ČSOP Jihlava, Muzeum Vysočiny Jihlava: 116-118.

- MARTIŠKO J., ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., PELLANTOVÁ J. & VLAŠÍN M., 1994: Hnízdní rozšíření ptáků, jihomoravský region. Část 1, nepěvci. Moravské zemské muzeum, Český svaz ochránců přírody ZO Pálava: 237 p. - MRLÍK V., 1999: Výzkum fauny obratlovců (velcí savci a ptáci) v zájmové oblasti NPR Velká skála a přiléhajícím okolí. Expertíza pro RŽP v Třebíči, Brno. - PIKULA J. & BEKLOVÁ M., 1977: Ecological distribution of forest avifauna in the region of constructed energetic system Dukovany – Dalešice. Acta Sc. Nat. Brno, 11 (Nova Series 12): 152. - SAVICKÝ J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. – In: KODET V., SAVICKÝ J. & HERTL I.: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 9–37. - ŠKORPÍKOVÁ V., 2004: Několik dalších údajů k rozšíření holuba doupňáka (Columba oenas) na Znojemsku s přihlédnutím k širšímu regionu. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 98-105. - ŠKORPÍKOVÁ V., 2007: Holub doupňák (Columba oenas) na jižní Moravě v hnízdním i mimohnízdním období. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 27: 50-59. - ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků České republiky. In: PLESNÍK J., HANZAL J. & BREJŠKOVÁ L. (eds.): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha: 95-110. - ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum: 176-177. - VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny § 14., v platném znění - ZDOBNITZKY F., 1943: Die Vogelwelt der Namiester Teiche und ihrer Umgebung. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, Neue Folge, III.Band, Brno: 38 p. - ZVÁŘAL K., 2004: Holub doupňák (Columba oenas) tokající ve městě. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 109-110.

6. Přílohy Obr. 1. Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4. Obr. 5. Obr. 6. Obr. 7. Obr. 8. Obr. 9. Obr. 10.

Obr. 11. Obr. 12. Obr. 13. Obr. 14. Obr. 15. Obr. 16. Obr. 17.

Náměšťská obora, sektor C – hnízdiště asi 2 párů holuba doupňáka (30.6.2010) Velká bučina, sektor I – Oslava – hnízdiště asi 5 párů holuba doupňáka (22.10.2011) Zelený kopec, sektor J – Babylon – hnízdiště asi 3 párů holuba doupňáka (22.10.2011) Vlčí kopec, sektor I – Oslava – hnízdiště asi 3 párů holuba doupňáka (26.5.2011) Vlčí kopec, sektor I – Oslava - hnízdiště asi 3 párů holuba doupňáka (26.5.2011) Mločí potok, sektor I – Oslava – hnízdiště asi 4 párů holuba doupňáka. Na snímku obsazená dutina na buku (26.5.2011) Kaňon řeky Oslavy pod Senorady, sektor L – Chvojnice – hnízdiště holubů v minulosti, v letech 2009 – 2011 holub doupňák nezjištěn (28.3.2009) Velká bučina, sektor I – Oslava – hnízdiště asi 5 párů holubů. Mladé borovice čekají na prokácení starého bukového porostu. Zanikne hnízdiště? (22.10.2011) Bučina – torzo, sektor I – Oslava – hnízdiště min. 1 páru holuba doupňáka v r. 2011. Porost vytěžen, hnízdiště zaniklo (22.10.2011) Zelený les – torzo, sektor J – Babylon – hnízdiště asi 3 párů holuba doupňáka. Modrým trojúhelníkem jsou označeny doupné stromy, které budou ponechány na dožití, oranžovým bodem vytyčen strom určený k těžbě (22.10.2011) Lesy LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina. Blíže studované oblasti – sektory (mapa) Sektor I – Oslava (Zňátky – Kladeruby). Lokalita: 1 – Vlčí kopec, 2 – Mločí potok Sektor J – Babylon. Lokality: 1 – Velká bučina, 2 – Malá bučina, 3 – Bučina torzo, 4 – Zelený kopec, 5 – Zelený les torzo, 6 – U silnice torzo Akustický monitoring na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina Holub doupňák (Columba oenas) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (akustický záznam) Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (akustický záznam) Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (akustický záznam)

Obr. 1.

Obr. 2.

Obr. 3.

Obr. 4.

Obr. 5.

Obr. 6.

Obr. 7.

Obr. 8.

Obr. 9.

Obr. 10.

Obr. 11. Lesy LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina. Blíže studované oblasti – sektory

A – oblast JZ od Pozďatína B – oblast SZ od Pozďatína C – Náměšťské rybníky D – Čikovská doubrava E – oblast J od Jedova F – Jinošovská obora G – Náměšťská obota H – oblast SZ od Rapotic I – Oslava (Zňátky – Kladeruby) J – oblast Babylon K – oblast JZ od Skřípiny L – Chvojnice (JV od Kuroslep) M – oblast J od Velké Bíteše N – oblast Březí O – oblast SV od Ořechova

Obr. 12. Sektor I – Oslava (Zňátky – Kladeruby). Lokalita: 1 – Vlčí kopec, 2 – Mločí potok

Obr. 13. Sektor J – Babylon. Lokality: 1 – Velká bučina, 2 – Malá bučina, 3 – Bučina torzo, 4 – Zelený kopec, 5 – Zelený les torzo, 6 – U silnice torzo

Obr. 14. Akustický monitoring na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina

Obr. 15. Holub doupňák (Columba oenas) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (červeně = akustický záznam druhu)

Obr. 16. Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (červeně = akustický záznam druhu)

Obr. 17. Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Náměšť nad Oslavou v kraji Vysočina (červeně = akustický záznam druhu)