5 Doporučení pro ochranu a management lokality 5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Pravidelná péče se na ploše enklávy soustředila pouze na pravidelnou seč vlhkých luk. V posledních letech zde byla také částečně vykácena část náletu dřevin v horní části plochy, která regeneraci vlhkých druhů trávníků částečně napomohla. Bez realizace pravidelné seče by již území bylo zcela degradované a rozhodně by zde nepřežila např. populace ohroženého prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3). Na druhou stranu slabinou praktikované péče byla absence mozaikovité seče a vzhledem k degradaci porostů by ve vlhkých letech prospěla dvojí seč, která by významněji mohla redukovat nežádoucí dominanty a napomoci lepšímu transportu živin z porostu. Samostatnou kapitolou je stav rybníka, který je velmi tristní. Intenzivní způsob rybářského hospodaření není v souladu s existencí zvláště chráněného území a informační cedule oznamující výskyt kuňky ohnivé (Bombina bombina, §2/EN) představuje spíše památku historickou než přírodní.
5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Níže uvedená doporučení navrhujeme pro jižní enklávu PP Dobrá Voda, která byla součástí realizovaného projektu: Pokračovat v pravidelné seči vlhkých luk. Optimální stav by bylo kosení 2x ročně mozaikovitým způsobem, kdy při každé seči bude ponechána stát jiná část porostů (dohromady cca 15 - 20 %). V případě nemožnosti realizovat dvojí seč, kosit alespoň 1x ročně v termínu od 20.6. do 30.7. Kosit je potřeba na co nejnižší strniště. Při seči 1x ročně je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různévelikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána. Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. Neponechávat pokosenou biomasu na ploše tůní. Případnou napadanou biomasu do tůní vyhrabat. Je nezbytné pravidelně odstraňovat výmladky pokácených dřevin. Je možné je každoročně vyřezat v rámci provedení pravidelné seče, nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frézování důkladně odstranit) anebo je bodově po vyřezání ošetřit herbicidem (natřít plochy řezu štětcem). Dále by bylo potřeba vyřezat ještě mladé polykormony olše v nejzachovalejší části luk pod hrázkou velké tůně (viz. obr 19). Jedná se o jediné místo s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3) na této enklávě. Olše rostou velmi rychle a za pár let mohou plochu výrazně degradovat. Bylo by potřeba se cíleně zaměřit na likvidaci populace invazní netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), která se šíří především podél toku potoka. Nejlépe provést cílenou likvidaci vytrháním mladých rostlin ještě před tím než začnu tvořit semena. Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou 80