Orientační běh 2013/3

3 2013 110 Kč ISSN 1803–7496

Zlatý double

Pozlacená dřina

MS juniorů v orientačním běhu 2013, Hradec Králové

Opravdový orienťák

MS v Trail-O, Vuokatti, Finsko

MS v OB, Vuokatti, Finsko

Kupkový mejdan Mistrovství ČR na krátké trati

Kalendáře 2014 MAPY

NA MÍRU  PRO ORIENTAČNÍ BĚH  VE FIREMNÍ GRAFICE  PRO REGION  MAPOVÉ VÝŘEZY  NÁSTĚNNÉ MAPY  

Pro firmy nabízíme přítisky na každý kalendářový list, na horní panel nebo spodní lištu.

 

TISK

KALENDÁŘELETÁKY KATALOGYVIZITKY  ZAKLÁDACÍ DESKY  HLAVIČKOVÉ PAPÍRY  BLOKY  KNIHY    

2014

Ladislav K Ka am marád

14

GRAFIKA ZLOM TEXTŮ GRAFICKÉ NÁVRHY  LOGOTYPY  SCANY  RETUŠE  VELKOPLOŠNÝ DIGITÁLNÍ TISK    

20 któbe2r014 nik/J/ O r r á ie u z n a d ń aź ober/ Pry / Stycze en /eOnc/tJanua

ŘíjLed

410. .

421. . ..

4 32 4.3.

54.4.

PL SK

středa ay dnesd We středa y Środa sda a Wedne Stred a Środ Streda

úterý rý y útesda Tue oreyk Wtsda Tue rok Utorek Wto Utorok

ělí pond í dělay pon Mond y k Monda działe Ponie iedziałekk Pon Pondelok Pondelo

en týden týd ek Week We zień Tydzień Tyd eňň Týžde Týžd

DE PL SK

66 1133 2200 2277

77 1144 2211 2288

pátek Friday tek Piąek pát Piatok ay Frid Piątek Piatok

k čtvrte y Thursda k tek rte čtvr wa Cz y rsda rtok Thu Štv k Czwarte Štvrtok

11 88 1155 2222 2299

22 99 6 116 3 223 0 330

DE

3 3 10 10 17 17 24 24 31 31

neděle Sunday ela Niedzi ľa ěle Nede ned Sunday Niedziela Nedeľa

sobota ay Saturd ta Sobo ota sob Sobota Saturday Sobota Sobota

5 52 1 1129 1296 26

4 4 11 118 1 185 2 25

ember /Nov2 topeabdru ár 014 /Listy r e /F b m Noveruary/ Lu toÚpnaodr// Feb k čtvrte y Thursda k tek warte čtvrCz k Štvyrto Thursda k Czwarte Štvrtok

pátek Friday Piątek pátek tok Pia Friday Piątek Piatok

sobota ay Saturd Sobota sobota Sobota Saturday Sobota Sobota

2014

neděle Sunday ela Niedzi Ne ledeľa neděle ay Sunday la ela Niedzie ľ Nedeľa

1 22 1 9 7 88 9 6 6 1 .

7 5 6 54.4 15 16 14 15 3 4 4 5 2 13 14 23 1 64. 5. 3 11 12 1320 21 2222 23 0 1 0 1 1 3 21 74. 6. 10 18 1919 2027 28 29 8 7 1 1 7 1 .

26 27 28 84. 7 2014 24 2525 26 udzień / Dec2e0m1b4er 94. 8. 24 r rec r/G mhb/eM arzec /Ma ecaerc / D/ M inzeecn 7 ProBsře 5 1/86 2/9 4 4 1 7 3 6 13 1 4 2 5 0 11 1412 15 1621 1 20 104. 9. 3 13 8 11 9 12 7 18 2119 22 2328 0 .

1 0 5 .

1 20 27 11 15 1816 19 24 25 2826 29 30 125. 1. 17 7 2 2 523 26 . 2. 242 2 30 31 135 29 14. 1 . 31 Lis

týden týden Week Week ń Tydzie Tydzień Týždeň Týždeň

ělí pond í ay ponděl Mond ndaydziałek Mo Ponie k k iałeelo Poniedz Pond k Pondelo

úterý y rý sda úteTue k Wtyore Tuesda Utorok Wtorek Utorok

středa ay esd Wedn středa da Śro ya sdaed WedneStr Środa Streda

PL SK

2014

PL

SK

týden týden Week Week Tydzień Tydzień Týždeň Týždeň

Žaket, Slánská 381/10 163 00 Praha 6 tel.: 210 083 570 fax: 210 083 571 info@zaket.cz

úterý sday ělí úterý Tue orek pond yWt ay pondělíMond ałek Tuesda Utorok y dzi Wtorek Monda Ponie k k elo rok iałe nd Uto Poniedz Po k Pondelo

středa ay esd Wedn středa Środa y a WednesdaStred Środa Streda

SK

k čtvrte y Thursda k rte čtvrtekCzwa y rtok Thursda Štv k Czwarte Štvrtok

DE PL SK

pátek Friday Piątek pátek Piatok Friday ek Piąt Piatok

sobota ay Saturd Sobota ta sobota Sobo Saturday Sobota ota Sob

neděle Sunday ela Niedzi Nedeľa neděle Sunday Niedziela ľ Nedeľa

DE PL SK

design

design a tisk

KET ŽAKE a tisk ŽAK

ŽAKET

www.zaket.czz

Více na www.zaket.cz

editorial

Chvála okurek

obsah

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Nevěřili byste, jak je těžké vymýšlet témata úvodníků v okurkové sezóně. Původně jsme to chtěli sfouknout další kverulantskou tirádou, tentokrát na téma předčasné nominace na mistrovství světa do Finska. Jenže při pohledu na výsledkovou šeď našich reprezentantů jsme usoudili, že je to vlastně celkem jedno.

Takže co tam máme dál? Pořádáme lepší závody než Poláci a umíme lepší TV přenosy než Finové.

Nihil novi sub sole. Na vícedenních zase mládež dělala ostudu. To ještě někoho zajímá? Nikdo nikde nepodal na nic protest a žádná disciplinárka taky není v dohledu. Tak jsme se těšili, že to zachrání aspoň juniorky a junioři. Jenže ti urvali jenom zlatý double, takže si ani nemůžeme zakřičet „Vítej, zlatý hattricku!“ A ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je venku překrásné letní počasí. Tak co byste po mně ještě chtěli? Jdu ven.

4 � ���Jan Exner Dvojnásobná zlatá radost

Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu, Hradec Králové

12 ���Lenka Klimplová O čem sní

Florian Schneider Rozhovor se šampionem JWOC

14 ���Lenka Klimplová Naprostý šok! Risby

Od čísla k číslu

Radim Hošek radimho@gmail.com

netušila, že si běží pro zlato Rozhovor se švédskou juniorskou reprezentantkou

Postup čísla: Praha – Vrbno pod Pradědem. Dlouho se diskutovalo o nejlepší ze spousty variant, od nejjižnější brněnské až po severní náchodsko-polskou.

Nestává se často, aby se trať dorostenecké kategorie závodu žebříčku B stala hitem sociálních sítí.

Podařilo se to Bořku staviteli (PZR) s tratí D18B navrhovanou podle šablony vánočního stromečku.

Překvapení na prvním úseku Jukoly. Z lesa se valí Dým.

Startovní místa na letošní Pěkné prázdniny byla vyprodána za 19 hodin a 43 minut. Chápeme, že závody se zkracují a zrychlují, ale je nutné tahat takové manýry i do přihlašování?

Poprvé, ač neoficiálně, proběhl v rámci akademického MČR pod vedením Bc. Špicara a ing. Žaloudka i závod štafet.

Užaslí účastníci MČR na middlu běželi pod směrné časy. To se nenosí, někteří závodníci to vnímají téměř jako zločin. Budiž jim útěchou, že si stavitel Vojta Král popel na hlavu nasypal dokonce před kamerou České televize.

Jak daleko je svět českého pěšího OB od MTBO? Nejen značením kategorií D/H a W/M. Bajkový spíkr Honza Hasman na plzeňských Áčkách působil opravdu trochu jako zjevení z jiného světa.

Když ho pak vystřídal Béďa, dočkal se uvítání potleskem.

16 � ���Petr Kadeřávek Opravdový orienťák Mistrovství světa v OB, Finsko

23 � ���Petr Kadeřávek Tenhle týden jsem si opravdu užila Rozhovor s nadupanou Finkou Merjou Rantanen

JWOCovým mapám chybělo schéma rozdělení mapařů. Na druhé etapě JWOC Tour ale majorita vnímavých závodníků hranici mapařů přesně identifikovala, přestože/protože je to stálo cenné minuty.

25 � ���Libor Forst Pozlacená dřina

Překonat tam a zase zpátky = nepřekonat? Olaf si to po letošním MS rozhodně nemyslí.

28 � ���Zdeněk Sokolář Lipnice

Útěcha a příslib pro méně úspěšné účastníky MS: příští rok se nebudou běhat kvalifikace middlu a klasiky a česká reprezentace bude mít do obou závodů nasazeny vždy 3 muže a 3 ženy. Teď už se jen nominovat.

Simone Niggli rozšířila svojí sbírku nejcennějších medailí o další tři kousky ve finském Vuokatti.

Rádi bychom Simone upozornili, že světové zlato ve sprintu a longu je ještě k dispozici v italském Sestriere v kategorii W35. „Je nemožné porazit Skandinávce v jejich technicky náročných terénech.“ Nepravdivost tohoto tvrzení dokázali sporem (tj. dvěma medailemi) naši trailisté.

Supertěžký, ale férový sprint postavil pro účastníky JWOC Tour blogger s nálepkou věčného kritika Kuba Weiner, a je proto naším borcem na konec.

tiráž Orientační běh – časopis orientačních sportů Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov Tel./fax: 220 513 295, E-mail: csob@cstv.cz Redakce a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz Jiří Krejčík – editor, 1krysy@gmail.com Lenka Klimplová – redaktorka, lenka.klimplova@gmail.com Petr Žaloudek – redaktor, zhaly@seznam.cz Jan Exner – redaktor, jenda.ex@seznam.cz Radek Laciga – redaktor, rala@volny.cz Na obálce vítězné štafety z MS juniorů, autor fotky Petr Kadeřávek

číslo 3/2013 Jarmila Němečková – inzerce a marketing, jarmila.nemeckova@zaket.cz, Tel.: 603 157 803 Předplatné: Marie Dvorská, marie.dvorska@zaket.cz Grafika, DTP: Jan Přibík, Jitka Štraitová – Žaket Tisk: Žaket, www.zaket.cz, info@zaket.cz Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy, apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 16. 8. 2013. Uzávěrka příštího čísla: 26. 8. 2013

Mistrovství světa v Trail-O, Finsko Nejlepší orientační terény

29 � ���Tom Novák Volská říše

Nejlepší orientační terény

30 � ���Petr Žaloudek Tsekkiläinen Jukola 31 � ���Jiří Krejčík Postup čísla 32 � ���Jiří Krejčík Kupkový mejdan

Mistrovství ČR na krátké trati, Kunčice

36 � ���Marie Krejčíková MEDové déjà vu 37 � ���Vojta Kettner Podmáčený přebor škol 38 � ���Dominika Plochová Orienťák na olympiádě, dějství druhé

40 � ���Radek Laciga Polské rekviem?

Mistrovství Evropy v MTBO 2013

43 � ���Radek Laciga Letem MTBO-světem 44 ���Výsledkový servis

OB světová scéna

Dvojnásobná zlatá radost

Jan Exner jenda.ex@gmail.com Foto: Petr Kadeřávek, Petr Háp, Michael Vambera

Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu, Hradec Králové, 30. 6.–7. 7. 2013 Jako z pohádky. Takovými slovy by se dalo označit vystoupení českých reprezentantů na juniorském mistrovství světa v Hradci Králové. Snad jen s tím rozdílem, že namísto smyšlených bytostí bojovali o medaile nejlepší junioři z celého světa a konec nebyl jen dobrý, ale přímo fantastický. Obě české štafety vybojovaly v posledním závodě tituly mistrů světa a udělaly tak zlatou tečku za úspěšným domácím šampionátem.

Na začátku července přijíždí do České republiky opět po 13 letech nejlepší juniorští orientační běžci z celého světa. Do Hradce Králové se vydává 330 závodníků z 39 zemí, aby se na východě Čech poprali o tituly světových šampiónů. Čekají je čtyři náročné závody v odlišných terénech. Úvodní klasická trať prověří jejich schopnosti volby postupu v náročných kopcích, v následném závodě na krátké trati se naplno ukáže umění pečlivě mapovat při běhu v kamenitém svahu.

Neustálá pozornost, schopnost zvolit ideální postup a rychlé nohy budou rozhodovat při městském sprintu a na samý závěr šampionátu čeká na běžce rovinatý terén plný hustníků a jiných porostových detailů při závodě štafet. Českou republiku reprezentují juniorky Vendula Horčičková, Barbora Hrušková, Kateřina Chromá, Lenka Knapová,

Lenka Svobodová a Markéta Tesařová a junioři Filip Hadač, Michal Hubáček, Adam Chloupek, Tomáš Kubelka, Marek Minář a Marek Schuster.

Organizaci si bere na starosti Královéhradecké sdružení orientačních sportů. Tým pod vedením Milana Novotného tvoří 300 dobrovolníků z oddílů OK 99 Hradec Králové, Slavia Hradec Králové a mnohých dalších z Česka i ze zahraničí. To vše za dohledu České televize, která připravuje poprvé v historii juniorského mistrovství světa záznamy i přímé přenosy ze všech závodů.

Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu 2013 je slavnostně zahájeno v neděli 30. června v kongresovém centru v hotelu Černigov, který se stává centrem závodů i místem ubytování téměř všech výprav.

Pozornost všech běžců se ale již pomalu

Český tým

4 | o r i e n t a č n í b ě h

soustředí na další den. Čeká je náročná klasická trať v terénech Jestřebích hor.

Klasická trať: Kopce? Pro vítěznou Švédku žádný problém, ba naopak

Je pondělí 1. července, půl desáté dopoledne, a do lesa se vydávají první juniorky a junioři. Čeká je sedm, respektive deset kilometrů dlouhé tratě stavitele Radka Novotného v kopcovitém terénu s velkým množstvím údolí a hřebenů. V cílové aréně v Odolově, disponující velkoplošnou obrazovkou a vším potřebných k důstojnému závodu formátu světového šampionátu, zatím vládne klid. O několik desítek minut později se poprvé ozývá hlas komentátorů Pera Forsberga a Matěje Klusáčka, kteří přinášejí divákům první zprávy z lesa. V sousedním terénu se běží první etapa doprovodných závodů JWOC TOUR a o kulisu pro doběh nejlepších juniorů je postaráno.

Dnes to bude opravdu dlouhý, ale nesmírně zajímavý den. Start posledního závodníka je naplánován na třetí hodinu odpolední a o nenadálé zvraty v pořadí v cíli není nouze.

Vedoucí čas drží Švédka Sara Hagström, těsně před Ruskou Ekaterinou Savkinou. Na svůj start však stále ještě čeká jedna z velkých favoritek Lisa Risby ze Švédska. Ta nakonec svou úlohu jednoznačně potvrzuje a po loňském ne příliš povedeném vystoupení na Slovenku získává hned v úvodní den zlatou medaili. „Terén se mi fakt moc líbil! Miluji kopce, takže to bylo absolutně perfektní,“ svěřuje se v cíli šťastná vítězka.

Těsně pod pódiem končí nejlepší Češka, celkově sedmá Kateřina Chromá. „Nečekala jsem to. Nevolila jsem dobré postupy a fyzicky se mi ze začátku běželo hrozně. Rozběhla jsem se až ke konci, takže s výsledkem jsem spokojená,“ popisuje svůj závod po doběhu brněnská závodnice.

OB světová scéna Fanoušci vkládají velké naděje do českých juniorů. Klasická trať v horském terénu by jim měla sedět. Brzy se však ukazuje, že závod bude vesměs nad jejich síly. Adam Chloupek i Marek Schuster běží výborně, ale v závěru v důsledku vyčerpání ztrácejí. Filip Hadač ze stejného důvodu závod vzdává. Nejlepším českým reprezentantem je nakonec Michal Hubáček, který uzavírá nejlepší desítku. „Před závodem jsem pomýšlel na lepší umístění. V průběhu závodu mi ale došly fyzické síly, takže nakonec jsem s výsledkem spokojený,“ přiznává ihned po doběhu dvacetiletý český reprezentant. Jeho chvíle na šampionátu však má teprve přijít.

Dobrý výkon předvádí mezi juniory Rus Andrey Kozyrev, startující v úvodu závodu, který se dlouho drží na vedoucí pozici. Z mezičasů je však již patrné, že vedení až do konce neudrží. Výborně běží Švýcar Florian Schneider, který jde na první místo a v cíli předvádí vítězné gesto.

To je však ještě trochu předčasné. Jako z jiné planety se zdá výkon Poláka Piotra Parfianowicze, který nasazuje od začátku strhující tempo a na diváckém průběhu poráží Schneidera o více než minutu.

Při náběhu do arény je již jasné, že Polsko získá po štafetovém vítězství juniorů na domácím světovém šampionátu v roce 2011 další zlatou medaili. „V průběhu jara jsem měl zdravotní problémy, kvůli kterým jsem měsíc nemohl běhat.

Závěrečná příprava mi však vyšla a z tohohle vítězství jsem nesmírně šťastný,“ jásá Parfianowicz, který již o chvilku později létá vzduchem při oslavách mistrovského titulu.

Zbytek výprav svým medailistům zpravidla věnuje náležitou pozornost, šampion z klasiky Parfianowicz rozhodně nebyl výjimkou.

Mapu lze trochu oříznout, popisy tam být nemusí.

Krátká trať: Zakletý kamenitý svah

Náročná klasika stojí mnoho běžců hodně sil. Na výraznější odpočinek však není čas, protože již o den později čeká kvalifikace krátké trati. Závod se odehrává ve svahu nad Radvanicemi plném kamenů a terénních detailů. České dráhy zastavují provoz na místní železnici, aby ji mohli závodníci překonávat cestou do cíle. Jedinou kaňkou na krásném slunečném dni je nepříliš povedený výkon Tomáše Kubelky, který dobíhá ve svém rozběhu mimo nejlepší dvacítku a je tak jediným českým závodníkem, kterého

Risby Hagström Savkina

OB světová scéna

Mapu lze trochu ořízn popisy tam být nemu

Svensk Johansson Wängdahl

neuvidíme ve středečním finále. Smůlu si vybírá i několik Seveřanů, všichni velcí favorité ale bez problémů postupují.

Hrdinou dne se stává Remi Baudot z Francie. „Běžel jsem velice dobrý závod, ale najednou jsem zaslechl křik. Okamžitě jsem se zastavil a po chvilce rozhlížení jsem uviděl o kousek dál izraelskou běžkyni. Měla něco s nohou, tak jsem s ní zůstal a počkal na pomoc organizátorů,“ říká Francouz, kterého nepotkáte jinak než s úsměvem na tváři. Ačkoliv dobíhá do cíle s velkou ztrátou, pořadatelé zvažují jeho průběžný čas a umožňují mu finálový start. O dva dny později dostává při medailovém ceremoniálu v Hradci Králové za svůj čin cenu fair play.

Po kvalifikaci je jasné, že finále bude mapově nesmírně náročné. Tratě z dílny Michala Jedličky vedou závodníky kamenitým svahem s nepříjemnou podložkou. V lese čekají televizní kamery a v cíli se těší na napínavou podívanou 1 500 diváků, mezi nimi třeba i dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty Martin Doktor. České juniorky začínají výborně. V polovině závodu se Vendula Horčičková a Kateřina Chromá drží na medailových pozicích. Poté však přichází osudný postup ve svahu na jedenáctou kontrolu, kde se sny o pódiovém umístění rozplývají. „Dnes jsem běžela velmi dobře.

Jedinou větší chybu jsem udělala při postupu na jedenáctou kontrolu. Je to škoda,“ říká v cíli z českých závodnic znovu nejlepší, tentokrát osmá Kateřina Chromá.

Vendula Horčičková drží i po zaváhání na jedenácté kontrole čtvrté místo, chyba v dohledávce následné poslední kamenité kontroly ji však Svensk definitivně vyřazuje ze hry Johansson o medaile.

V neděli oslavila Dánka Miri Wängdahl Švédsk á Thrane Ødum osmnácté v všechn ýprava vys narozeniny a o tři dny poznější se y mužské me bírala na mid daile, z dlu radova ději si dává dárek v podobě té l Emil S vensk. nejcentitulu juniorské mistryně světa na krátké trati. Běží od začátku velmi vyrovnaně a téměř bez chyb a zaslouženě získává zlatou medaili. „Dnešní závod se mi povedl velmi dobře. Věděla jsem, že rozhodovat bude mapa,

Krátká trať v podání tří nejrychlejších juniorů.

Marek Minář si při cestě na patnáctou kontrolu vybírá delší postup na jistotu, který se však vzhledem k většímu převýšení ukazuje jako pomalejší. Na čtrnácté kontrole se na výborném čtvrtém místě drží Filip Hadač, který volí na patnáctku postup traverzem, kontrolu však míjí, což znamená velkou ztrátu a propad ve výsledkové listině.

Chyby se zde dopouští i Adam Chloupek, který i přes dobře rozběhnutý závod a rychlý závěr končí sedmý o vteřinu za Markem Minářem.

Marek Minář míjí výhybku stanice Radvanice v závěru krátké trati. V jejím finále měl nakonec z českého týmu výhybky postaveny do nejrychlejší cesty právě on. „Byl jsem na každém závodě před startem totálně v pohodě“, uvádí závodník z klubu Magnus orienteering, který nebyl vystaven takovému tlaku okolí i vlastní přemotivovanosti jako naši hlavní favorité, z nichž navíc většina bojovala s pocitem, že se s juniorskou érou loučí.

6 | o r i e n t a č n í b ě h

OB světová scéna a proto jsem si dávala velký pozor. Neudělala jsem žádnou větší chybu a jsem šťastná, že to takhle dopadlo,“ říká v cíli Dánka, která přemáhá i problémy s kolenem, které jí zabránily startovat v úvodním závodě na klasické trati.

Jeho vítězka Lisa Risby se vydává do lesa až v samém závěru a po úvodní části to vypadá na konec všech nadějí. Švédka však závod nevzdává, bojuje až do konce a odměnou jí je druhé místo a stříbrná medaile. Z bronzu se raduje Norka Mathilde Rundhaug. V tom okamžiku ještě netuší, že si tímto úspěchem vybírá štěstí až do konce šampionátu.

Až do dnešního dne se žádné zemi nepodařilo na juniorském mistrovství světa obsadit kompletní stupně vítězů v jedné disciplíně. Švédové se však rozhodují, že stejně jako za třicetileté války dobudou Čechy a závod juniorů zcela ovládají.

Emil Svensk vítězí o jednu vteřinu před svým reprezentačním kolegou Antonem Johanssonem. „Jednoduše perfektní závod,“ raduje se zlatý medailista. Pro bronzovou medaili si dobíhá další Švéd Jens Wängdahl.

První pódiové umístění pro Českou republiku získává po vyrovnaném výkonu šestým místem Marek Minář. „Mrzí mě, že to nevyšlo na medaili, dnes jsem byl opravdu blízko.

Udělal jsem chybu na druhou kontrolu a poté jsem znovu zaváhal těsně před koncem, což mě stálo lepší umístění,“ říká závodník ze Šumperka, který ztrácí rozhodující sekundy na stejném zakletém postupu, kde přišly o medaile i české juniorky. Čtvrtek se nese ve znamení slavnostního medailového ceremoniálu na Masarykově náměstí v centru Hradce Králové následovaném koncertem kapely Charlie Straight.

Sprint: Stříbrný déšť

Sprint je disciplínou, která se na juniorském mistrovství světa běhá teprve od roku 2006.

Za tak krátkou dobu však již čeští reprezentanti dokázali v nejkratší disciplíně vybojovat sedm medailí. Příležitost získat tu osmou, a první na letošním šampionátu, mají naši reprezentanti v samém srdci Hradce Králové.

Tuto šanci bere za pačesy Michal Hubáček, který běží výborně a v cíli jde do průběžného vedení. „Byl to orientačně náročný sprint, žádný běžák. Začal jsem pomaleji, protože jsem tušil, že v Jiráskových sadech budou náročné kontroly, ale hned na té druhé jsem udělal desetisekundovou chybu. Pak už jsem šel dobře.

S výkonem jsem velice spokoMapu lze trochu oříznout, jený,“ raduje se luhačovický závodník, pro popisy tam být nemusí. kterého to v konečném účtování, kdy již na město dopadá drobný déšť,

Schneider Hubáček Robertson

OB světová scéna Sprintová křižovatka Hned dvakrát použili pořadatelé sběrku i jako diváckou – pro muže na klasice a pro všechny kategorie na sprintu. Občas si tak závodníci museli probojovat cestu dál (zde se Mateusz Dzioba pokouší přes Erkana Sezgina dostat ke kontrole) a mnozí mohli zpytovat svědomí, že si pořádně nepřečetli bulletin. Nastalou situaci pak řešili všelijak, diváci mohli sledovat různé skokové variace přes pásku oddělující doběhový a průběhový koridor, poctivce jako Wängdahl, kteří se od cílové čáry vrátili až k divácké kontrole, až po zmatené nešťastníky, kteří v prostoru cíle řešili co dál –Jannina Gustafsson po předčasném protnutí fotobuňky proběhla před nosem osazenstvu VIP stanu a zástupu pořadatelů, než naskočila zpátky do trasy.

znamená stříbrnou medaili. Rychleji dnes běží pouze Švýcar Florian Schneider, který se i přes dlouhotrvající problémy s kolenem na vrchol sezóny výborně připravil a po stříbru z klasiky získává titul mistra světa ve sprintu. „Nezačal jsem úplně nejrychleji, protože jsem nechtěl zopakovat chybu z úvodu krátké trati. Až na drobné zaváhání na čtvrtou kontrolu jsem však běžel výborně a jsem nesmírně rád, že to takhle dopadlo,“ říká v cíli vítězný Schneider. Bronz slaví trochu překvapivě, ale naprosto zaslouženě Novozélanďan Tim Robertson. Pohled do výsledkové listiny může být ještě hezčí. Filip Hadač dobíhá do cíle na čtvrtém místě, avšak bez neoražené divácké kontroly. Pro opavského závodníka to znamená diskvalifikaci.

Nejlepší českou juniorkou je tentokrát Vendula Horčičková, jejíž výkon stačí na jedenácté místo. Po skvělém výkonu se ze suverénního vítězství raduje Norka Heidi Mårtensson. „Dnes jsem předvedla výborný výkon. Věděla jsem, že jsem na tom velice dobře běžecky a snažila jsem se hlídat si mapu. To se mi až na drobnou chybu na předposlední kontrole povedlo. Jsem nesmírně šťastná,“ svěřuje se v cíli dcera několikanásobného mistra světa Jörgena Mårtenssona ze Švédska. Se ztrátou dvanácti sekund si dobíhá pro stříbro a druhou dánskou medaili na šampionátu Nicoline Friberg Klysner.

První běloruskou medaili v historii juniorských mistrovství světa získává bronzová

Anastasia Denisova, která přicestovala do Česka kromě trenéra jako jediná členka výpravy. První ze dvou smolných dnů prožívá švédské medailové duo z klasické trati Lisa Risby a Sara Hagström. Obě závodnice běží v úvodu velmi dobře, shodně si však pletou pořadí kontrol v závěrečném pytlíku a jsou diskvalifikovány.

Je to doma Orienťák je často nákazou přeskakující na ostatní členy rodiny nebo potomky, takže statistikové by jistě našli řadu případů, kdy doma vedle sebe visí medaile více členů rodiny. Otcem Heidi Mårtensson, vítězky sprintu, není nikdo jiný než Jörgen Mårtensson, účastník 11 MS, na nichž vybojoval 11 medailí.

A jedním ze členů štafety juniorů v roce 2007, dosud naší poslední zlaté z MSJ, byl Adam Chromý, tedy bratr letošní zlaté medailistky. Štafety: Dvojnásobná zlatá radost

Posledním závodem celého šampionátu jsou štafety. Běží se v rovinatém terénu plném hustníků, pasek i dalších porostových detailů nedaleko Hoděšovic. Již při startu juniorek by se atmosféra v aréně dala krájet. Česká televize vysílá závod v přímém přenosu a oči všech diváků tlačí české reprezentantky

Kateřina Chromá posílá Vendulu Horčičkovou na poslední úsek.

kupředu. První úsek zvládá nejrychleji Dánka Cecilie Friberg Klysner. Za ní dobíhají v těsném odstupu další štafety včetně Švédek, které jsou považovány za největší favoritky. Sara Hagström však okamžitě po vyčtení svého čipu propuká v pláč, když zjišťuje, že orazila špatnou kontrolu. Následuje diskvalifikace a konec švédských nadějí.

Z českých závodnic je rychlejší v cíli Markéta Tesařová se ztrátou minuty a půl na vedoucí týmy. O pár vteřin za ní dobíhá členka českého áčka Lenka Knapová. „Úplně se mi dnes nedařilo. Chybovaly ale všechny holky a ta ztráta nakonec nebyla tak výrazná. Do hustníků na začátku se vběhlo opravdu zostra a také mi přišlo, že tratě byly hodně farstované,” přiznává v cíli závodnice Lokomotivy Pardubice žijící v nedaleké Koudelce u Holic.

Na druhém úseku dominuje Švédka Frida Sandberg, která však v tom okamžiku ještě neví, že vzhledem k chybě Sary Hagström je její štafeta mimo hru. Frida Sandberg, která byla před šampionátem označována za jednu z největších favoritek na medaile, si tak nakonec z letošního juniorského mistrovství světa žádný cenný kov neodveze. Výborně si počínají obě norské štafety. Do cíle dobíhá na vedoucí pozici Andrine Benjaminssen, která předává bronzové medailistce z krátké trati Mathilde Rundhaug s náskokem 40 sekund před štafetou Finska a švédským béčkem.

Kateřina Chromá běží skvěle a stahuje dvanáct míst. „Přišlo mi, že běžím hodně pomalu, ale snažila jsem se všechno si hlídat a pořád koukat do mapy a asi se to vyplatilo. Myslím si, že jsem neudělala žádnou velkou chybu, jen pár kliček. Jsem spokojená,“ říká česká závodnice, která vysílá do lesa Vendulu Horčičkovou na čtvrtém místě. Vše se rozhodne až na závěrečném úseku.

Mathilde Rundhaug běží na čele závodu suverénně a vypadá to, že o zlatu pro Norsko je rozhodnuto. Za ní se však schyluje k souboji o další medaile, do kterého se skvělým

Kde by hradecké pořadatele napadlo, že se zapadlý cíp louky za Hoděšovicemi, který snad každý z nich někdy minul aspoň při odpolední vyjížďce na kole, jednou – a ještě díky nim – na pár chvil změní v bouřlivou arénu a ještě s takovou zlatou (dvoj)tečkou. výkonem hlásí i Vendula Horčičková. Vedoucí Norka probíhá arénou a čeká ji závěrečných pár kontrol. Podle track-tracku však ihned tu druhou kazí a začínají se k ní blížit švédská, česká a finská vlaječka. Další šok přichází ihned o kontrolu dál, kterou Norka, vyvedená z míry po předchozí chybě,

Chyba norské finišmenky Mathilde Rundhaug.

vynechává úplně. Dobíhá do cíle, norská štafeta slaví zlato, ale diváci v aréně už tuší, že něco není v pořádku. V samotném závěru váhá i Švédka Tilda Johansson a pro druhé místo tak za mohutného povzbuzování fanoušků dobíhá české štafetě Vendula Horčičková, která odráží i tlak v cíli třetích Finek. Mathilde Rundhaug si mezitím vyčítá čip a zjišťuje, že kontrolu těsně před náběhem do arény opravdu minula. Vítězný pocit se mění v černou noční můru. V okamžiku, kdy je tato informace potvrzena, propuká česká zlatá euforie. Trojice Lenka Knapová, Kateřina Chromá a Vendula Horčičková získává v posledním závodě domácího světového šampionátu titul mistryň světa. „Jsem nesmírně šťastná, nedokážu své pocity ani popsat. Už na diváckém průběhu jsem nemohla, ale řekla jsem si, že jsem přeci rok netrénovala proto, abych to teď vzdala.

Bojovala jsem až do konce a povedlo se to!” raduje se v cíli Vendula Horčičková. „Před závodem jsme věřily, že máme na bednu, ale zlato jsme nečekaly. Je to úžasné!“ jásají členky vítězné štafety, které navazují na osmnáct let staré vítězství československé juniorské štafety ve složení Kateřina Mikšová, Kateřina Pracná a Eva Juřeníková na mistrovství světa v Dánsku. Krásný slunečný den dostává zlatý nádech.

o r i e n t a č n í b ě h | 9

Zlatý double

Zatímco juniorky již slaví titul mistryň světa a sdílejí svojí radost s rodinami a přáteli, o kousek dál se v prostoru startu schyluje k druhé bitvě tohoto dne. „Tři, dva, jedna, start!“ ozve se ze zvukové aparatury hlas Pera Forsberga a na trať se vydávají první úseky štafet juniorů. České áčko rozbíhá Marek Schuster, který dle vlastních slov nepředvádí ideální výkon, přesto to však stačí na kontakt a minimální ztrátu na čelo závodu. „Ze začátku to bylo trošku neohrabané, hodně se tam chybovalo. Nevěděl jsem, kolikátý jsem a trochu jsem se bál, abych neztrácel moc.

Poté už jsem šel celkem čistě a hlídal jsem si to. Na diváckém průběhu jsem zjistil, že jsem na tom vcelku dobře, tak jsem se to snažil držet, ale to se mi nepovedlo. V závěru jsem udělal minutovou chybu, což mě mrzí. Pak jsem to nějak doklepal, naštěstí ještě v přijatelné ztrátě,” přiznává opavský závodník, který dobíhá na sedmém místě minutu za vedoucím Andersem Visterem z Norska.

Diváci netrpělivě čekají na závodníka, který se jako první objeví na první radiové kontrole druhého úseku. „Je to Adam Chloupek z České republiky,“ zní arénou, která propuká v jásot. Závodník z Jičína si dnes spravuje chuť po předchozích závodech, které mu nevyšly úplně podle jeho představ

OB světová scéna a předvádí suverénně nejlepší výkon ze všech závodníků. „Mě vždycky štafetový závod nakopne a nervozita, kterou trpím v indivi­duálních závodech, je pryč. Věděl jsem, že jsme na tom dobře, že se držíme v první skupině. Šel jsem si svůj závod. Už na první kontrolu jsem běžel úplně sám a nebylo se čeho bát. Věděl jsem, že je to český terén, všechno jsem volil na jistotu. Šel jsem naplno, naprosto plynule, bez větší chyby, všechno jsem si pohlídal a dopadlo to, jak to dopadlo,“ raduje se v cíli Adam Chloupek, který předává první s náskokem dvou minut na druhou štafetu Švédska.

Michal Hubáček běží na třetím úseku výborně. Předvádí profesorský výkon a při průběhu arénou drží dvouminutový náskok před juniorským mistrem světa na krátké trati Švédem Emilem Svenskem. České fanoušky, kteří již pomalu otevírají šampaňské, trochu zamrazí, když se česká vlaječka na track tracku na chvíli zastavuje v okolí sedmnácté kontroly. Je to jediná větší chyba, kterou stříbrný medailista ze sprintu předvádí. Po minutě však kontrolu razí, pokračuje bez problémů dál a za několik okamžiků se již za bouření celé arény objevuje na louce a míří k poslední kontrole. Je to jasné. Po triumfu juniorek získají titul mistrů světa i čeští junioři. Po doběhu do cíle míří s vědomím

chyb norské a švédské štafety juniorek Michal Hubáček přímo k vyčítání. Všechno je v pořádku a mezi zlatými medailisty propuká zasloužená radost. „Pocit na doběhu byl skvělý, úžasný! Nebyl jsem si úplně jistý, jestli náhodou nejsem po té chybě v závěru druhý, ale pak, když jsem začal vbíhat na shromaždiště, věděl jsem, že dobíhám pro první místo,“ raduje se Michal Hubáček, který zvládá náročnou úlohu na výbornou. „Před startem jsem byl trochu nervózní. Nechtěl jsem to Márovi a Adamovi pokazit, jelikož to byla jejich sladká tečka po dost zkaženém mistrovství. Cítil jsem, že já už mám své za sebou – ten včerejší úspěch ve sprintu byl pro mě hrozně veliký a do lesa jsem šel takový uvolněný,“ přiznává dvojnásobný medailista, který si byl vědom své odpovědnosti. „Tušil jsem, že to vyjde, když budu obíhat. Myslím, že obíhačky byly pomalejší, ale deset sekund tam nehrálo žádnou roli. Než abych se tam někde ztratil, tak jsem šel radši na jistotu kolem. Cítil jsem se celou dobu dobře, protože jsem tušil, že mě nemůžou doběhnout.“ Nedoběhli. Emil Svensk finišuje Švédsku pro stříbro se ztrátou minuty a šestnácti sekund. Bronz získává Rusko díky skvělému finiši Andreye Kozyreva. Česká republika získává zlato v závodě štafet juniorů opět po šesti letech.

V roce 2007 se ze stejného úspěchu radovali

v Austrálii Štěpán Kodeda, Jan Beneš a Adam Chromý.

Vítězství v obou kategoriích dokázali na juniorském mistrovství světa vybojovat v historii pouze čtyři země. Švédům se to povedlo dokonce třikrát v letech 1997, 2004 a 2008.

V roce 2002 se radovali ze zlata junioři i juniorky Švýcarska a v roce 2005 se stejný kousek povedl Norům. Lenka Knapová, Kateřina Chromá a Vendula Horčičková, respektive Marek Schuster, Adam Chloupek a Michal Hubáček dosáhli tohoto úspěchu letos a udělali tak dvojnásobnou zlatou tečku za domácím světovým šampionátem. Sobota 6. července se zapíše do historie jako jeden z neúspěšnějších dnů českého orientačního běhu.

Osm z dvanácti juniorů, kteří letos reprezentovali Českou republiku, bude od příštího roku bojovat o cenné zkušenosti již v kategorii dospělých. Přejme jim, aby se jejich vystoupení na mistrovství světa juniorů 2013 v Hradci Králové stalo odrazovým můstkem pro jejich úspěšné budoucí kariéry. Juniorský tým bude mít nesnadnou pozici navázat na úspěchy předchozí generace na šampionátu, který se v roce 2014 koná v Bulharsku.

V letech minulých i letos však čeští orientační běžci ukázali, že sílu a schopnosti měřit se se zbytkem světa rozhodně mají.

Soutěž národů V soutěži národů se 180 body s přehledem zvítězilo Švédsko, druhé skončilo Finsko (293) a jen o špičku boty třetí náš tým (296). Švédsko tak prokázalo svou sílu, když tak suverénního výsledku dosáhlo i s diskvalifikací áčkové ženské štafety, dvou závodnic na sprintu, které byly jinak na medailových pozicích, a celkově nepříliš vydařené účasti Fridy Sandberg (na snímku právě vybíhá).

Pořadí v medailové statistice je následující: 1. Švédsko (2-4-2), 2. Česko (2-1-0), 3.-4. Dánsko a Švýcarsko (1-1-0), 5.

Norsko (1-0-1), 6. Polsko (1-0-0), 7.

Finsko (0-1-0), 8. Rusko (0-0-3), 9.–10.

Bělorusko a Nový Zéland (0-0-1).

Z předchozích čtyř MSJ vozili medaile i přímo závodníci z OK99 Hradec Králové.

Nadějí na prodloužení této tradice mohla být letos Markéta Novotná, po vleklých zdravotních problémech však nakonec ani nebojovala o nominaci. Díky Lence Svobodové měli ale „domácí“ svoji zástupkyni v týmu i letos, v 17 letech však zatím hlavně sbírala zkušenosti. Ve skutečnosti však nebyla jediná – za OK99 běhají v ČR i Weronika Cych a Mateusz Dzioba, kteří byli pro změnu benjamínky polské výpravy.

Aby bylo jasno O nominaci do týmu ČR bojovala i Marcela Tesařová (POB Opava) byť nakonec neúspěšně. Markéta Tesařová (nahoře), pocházející z Boskovic, s ní není nijak příbuzná, zato je však sestřenicí Báry Hruškové (dole), tedy další účastnice MSJ ze Žabin.

10 | o r i e n t a č n í b ě h

OB světová scéna Největší smolaři?

Z našich nejspíš Filip Hadač (na snímku), který měl medailovou formu, ale ani jednou ji nedokázal přetavit v cenný kov, když na middlu a sprintu k němu měl hodně blízko. Jistě i Adam Chloupek si představoval svoje výsledky jinak, dočkal se však aspoň ve štafetách.

Z největších favoritů se nakonec nedočkali ani jedné medaile Frida Sandberg (SWE), čtyřnásobná medailistka z loňska, Thor Norskov (DEN) nebo Borger Melsom (NOR), nakonec čtvrtý na klasice a pátý na krátké. Borger přitom přípravu na české terény rozhodně nepodcenil a měl k ní optimální podmínky.

Do východních Čech dříve zavítal nejen s repre kolegy, ale i díky družbě jeho domácího klubu Fossum IF s hradeckým OK99 vzešlé z toho, že je zde usídlena Lucka rozená Komancová (a její manžel Leif Størmer je Borgerův trenér).

Babylonská věž Jedna z dominant Hradce Králové, hotel Černigov, který je i prvním, na co padne zrak cestujícího po východu z vlakového nádraží, se stal pravým centrem závodu.

Byla zde umístěna závodní kancelář, ve zdejším sále se odehrálo slavnostní zahájení a z prakticky zcela vyprodané kapacity neměla jen hrstka hostů nic společného se závody. Výzdoba nástěnek ve vstupní hale dávala jasně najevo, čemu právě hotel slouží. Z výprav zde nebydleli pouze Švédové a Dáni, kteří šli do lepšího v centru, a Ukrajinci s běloruskou dvojkou, kteří naopak zvolili levnější ubytovnu na periferii. Vlajková výzdoba napříč všemi jeho patry zde byla tedy vpravdě pestrá a určitě nebývalá. Závodníci hotel poznali doslova odspoda až nahoru – ale zatímco do závodní kanceláře v suterénu zavítali prakticky všichni, přístup na střechu našli po banketu jen někteří.

Rekord nepadl Pořadatelé měli našlápnuto na překonání loňského účastnického rekordu – zatímco na Slovensko dorazilo 40 výprav, letos byla naděje až na 42. Tři z těch, které přislíbily účast – Srbsko, Makedonie a Černá Hora – se však v závěrečných týdnech definitivně odmlčely a své závodníky nakonec nevyslaly. Bývalé jugoslávské republiky vůbec na svoji o-budoucnost zřejmě příliš nemyslí – Slovinsko i Chorvatsko byly zastoupeny jediným běžcem.

Modrá armáda To jsou oni – pořadatelé. Bezmála tři stovky, převážně z hradeckých klubů OK99 a Slavia, ale i jiných, zájem projevila i řada neorienťáků a nechybělo ani pár nadšenců z Polska, Slovenska či v ČR pobývajících ruských studentů. Všude je to stejné – nadšení, elán, radost, snaha najít další síly i únava, noční směny, improvizace, učení se novým věcem za pochodu a touha aby to bylo už u konce. Výsledek akce ale určuje jak ji vnímali ostatní. A ten má jen zřídka jinou podobu než podtrženou jedničku.Pro aktéry je mimořádnou pochvalou Béďovo konstatování, že by tento tým měl raději pořádat rovnou MS, na jehož kandidaturu ČSOS opět pomýšlí, ale – jak už to bezprostředně po tak vyčerpávající akci bývá – nyní nad takovou představou spíš obrací oči v sloup.

o r i e n t a č n í b ě h | 11

Neměli toho dost Někteří z účastníků MSJ 2013 pokračovali za sběrem zkušeností i na MS dospělých, i když s ohledem na vražednou termínovku jich tak náročný program nepodstoupilo mnoho. Celkem pochopitelně nestanul nikdo v neděli ráno po banketu na startu kvalifikace klasické trati, ale ve startovce kvalifikace sprintu (o den později) bylo možné najít tři jména se záznamem výsledku z MSJ: Tsz Ying Yu (HKG, narozena 1993), Ivan Fomiciov (MDA, 1994) a čerstvý sprinterský bronzový medailista Tim Robertson (NZL, na snímku), narozený v srpnu 1995, takže v tento moment ještě stále pouze 17letý! Nikomu se však nepodařilo postoupit do finále, byť Tim za jeho branami zůstal o pouhých 20 sekund.

Na start kvalifikace krátké trati se kromě všech výše uvedených postavila také Rakušanka Anna Simkovics-Nilsson. I tentokrát však všichni sledovali finále jen v roli diváků. Do lesa se ale podívali ještě při štafetách, obě juniorky na prvním úseku, oba junioři naopak na posledním.

Na kvalifikaci krátké trati si možná ještě Anastasia Denisova užívala i výhledy na Sněžku. Finále pak vynechala, ale její chvíle přišla na sprintu, kdy zařídila první běloruskou medaili z MSJ vůbec.

OB světová scéna

O čem sní Florian Schneider

Lenka Klimplová lenka.klimplova@gmail.com Foto: Petr Háp, Petr Kadeřávek

Má na kontě kompletní sadu cenných kovů z juniorských světových šampionátů – zlato ze sprintu, stříbro z klasiky a bronz z middle. Univerzální běžec, který bojuje nejen se soupeři, ale i se svými vlastními zdravotními problémy. Doktoři mu řekli, že by neměl běhat žádné delší tratě. Nedal na ně a slaví.

Seznamte se, vycházející hvězda světového orientačního běhu. Florian Schneider.

Florian Schneider Země: Švýcarsko Klub: OL norska (SUI), Lillomarka OL (NOR) Narozen: 4. 6. 1993, Bern Bydliště: Stettlen (Bern) Úspěchy na JWOC 1. místo: Jednou 2013, Sprint, ČR 2. místo: Jednou 2013, Long, ČR 3. místo: Jednou 2012, Middle, Košice, SR Jaký je tvůj celkový dojem z letošního JWOC? Co se ti vybaví jako první, když se řekne JWOC 2013?

Určitě titul mistra světa ve sprintu. Nikdy jsem si nemyslel, že bych ho mohl získat, a dokázal jsem to. Dostal jsem hodně zpráv od mnoha švýcarských orienťáků, taky od

pár přátel z Finska, a všichni mi psali: „Čeká tě opravdu hezká budoucnost.“ Řekl bych, že tyhle pocity jsou asi ty nejsilnější. Ale dojem na mě udělal celý týden, protože jsem nikdy nebyl na závodech s tak dobrou organizací. Bylo to perfektní, spousta fanoušků, televizní kontroly, spíkr Per Forsberg byl fakt šílený. Bylo to skutečně výjimečné a člověk se pak snaží na takových závodech předvést dobrý výsledek.

Takže jsem moc šťastný za celý týden. Měl jsem hodně velké výkyvy – takřka perfektní klasika, strašně špatný middle, a pak přišla zlatá medaile ze sprintu… Včera (po sprintu – pozn. red.) jsem říkal trenérovi, že jsem nikdy nebyl tak šťastný jako teď a myslím, že to je na tomhle týdnu důležité.

Když půjdeme od prvního závodu – klasiky, co jsi od sebe očekával s ohledem na své zdravotní problémy s koleny?

Věděl jsem, že celý rok jsem trénoval opravdu dobře, takže jsem čekal, že bych se snad mohl dostat do patnáctky. Loni jsem byl desátý a přes zimu jsem měl hodně podobné problémy. Letos jsem měl potíže o něco déle a taky moje příprava byla trochu jiná.

Trénoval jsem o něco alternativněji, ale věděl jsem, že to jde dobře, takže jsem si říkal: „Top 15 je pro mě snad standard, a když to půjde dobře, tak top 6 je taky možná.“ Připravoval jsem si doma volby postupů a všiml si, že nebude takový

rozdíl volit obíhačky nebo chodit rovně, tak jsem si řekl: „Jsem dobrý do kopců, umím s buzolou – měl bych běhat rovně.“ Myslím, že to byla velmi dobrá taktika, na začátku závodu sice tolik ne, ale pak na konci jsem měl dost sil tlačit všechno rovně a řekl bych, že to bylo to nejlepší, co se tam dalo udělat.

Už jsme zmínili, žes měl problémy s koleny. Můžeš to trochu rozvést? Jak vypadala tvá příprava? Říkal jsi něco o alternativním tréninku, tak nám o něm něco prozraď.

To je moje tajemství! Neřeknu. (smích) Můj problém se dá popsat celkem snadno, prostě „běžecké koleno“. Ale každý člověk má problémy s koleny trochu jiné, u mě je to tak, že mám problém s příliš velkou rotací, takže mě koleno vždycky začne bolet. Když jsem s tím byl v únoru zase v nemocnici, tak mi doktor řekl: „Kdepak, jak máš tenhle problém s rotací, tak myslím, že nebudeš moct běhat moc dlouho, nanejvýš 30 minut.“ Nejdřív jsem to chtěl zabalit a skončit s orienťákem, ale pak mi můj fyzioterapeut řekl: „Tu rotaci je možné spravit vhodným tréninkem a zlepší se to.“ Takže i když jsem nemohl běhat tolik jako ostatní, šel jsem do toho. Mám skvělého kouče na fyzickou přípravu. Jeho manželka je Anita Weyermann, nejlepší švýcarská běžkyně na 800 metrů, která měla taky spoustu problémů, a on díky

12 | o r i e n t a č n í b ě h

ní ví hodně o alternativním tréninku. Zkusili jsme zařadit krátké a těžké běžecké fáze a pak dlouhý a lehký zbytek nějakým alternativním pohybem – třeba 10 nebo 15 minut běh naplno a pak 90 minut volně na rotopedu nebo chodítku a podobně. A samozřejmě plavání – chodil jsem hodně do bazénu a nebylo to jen nějaké čvachtání. Jsem přírodní člověk, takže bych byl rád na vzduchu, ale možná i 80 % mého tréninku probíhalo pod střechou. V zimě byl trénink venku obtížný, ale i když jsem potom měl jít trénovat na kolo, tak jsem si mohl vybrat mezi více než dvěma hodinami venku nebo 60–70 minutami uvnitř. Na to, abych šel ven, nebylo moc času, tak jsme to vyřešili tak, že jsem šel běhat na 20 minut rychle, na deset minut si odpočinul a pak jel 90 minut doma na přístroji, takže to hodilo nějaké dvě hodiny tréninku.

Před těmi 20 minutami rychlého běhu ses nijak nerozbíhal?

První minuta je na zahřátí, pak postupně přidávám, až se dostanu do tempa. Ale nejsem tak rychlý jako ostatní – neumím běžet pod 3 minuty na kilometr, moje nejvyšší rychlost je 3:20, teď možná 3:10 nebo o něco lepší. Ale v zimě jsem neběhal rychleji než 3:20, tak proč bych se kvůli takovému tempu zbytečně dlouho rozbíhal. Není to tak rychlé a trenér mi řekl, že běhat pod 3 min/km není důležité.

OB světová scéna V orientačním běhu musíme mít sílu na běhání po lese, proto jsem taky běhal hodně kopců a terénu, ne jenom třeba 10 kilometrů po rovných cestách. Závod na klasice byl hodně kopcovatý a myslím, že to je moje velké plus, že tohle umím. Jsem taky moc rád, že mi mamka předala tyhle geny. (úsměv) Říkáš, žes běhal jen 20 minut, ale klasika na JWOC ti trvala 70 minut. Jak dlouho jsi před mistrovstvím běžel nejdéle?

V dubnu jsem zvládl 30 minut, v květnu 45 minut orienťáku.

Se samotným běháním jsem přestal a místo toho zařadil mapové tréninky. Pak jsem měl testovací závod ve Švýcarsku, to bylo 69 minut a ten závod jsem vyhrál (úsměv). Taky jsem běžel Jukolu a to mi trvalo 82 minut. To už na mě bylo moc, posledních 10 minut mě bolelo koleno. Ale věděl jsem, že bych možná 90 minut vydržel. Takže jsem před klasikou na JWOC běžel dva podobně dlouhé závody a tohle byl třetí.

A stříbrný! Ale říká se, že tvoje nejsilnější disciplína je middle. Nicméně tam jsi byl až čtrnáctý. Co se stalo?

Na krátkou trať jsem se chystal jako na svůj vrchol, protože jsem z ní měl z předešlého roku bronzovou medaili.

Připravoval jsem se na ten závod celý rok. Mluvil jsem o tom se svými trenéry a měl to být můj den. Přijeli jsme sem na jaře s reprezentací, trénovali v podobných terénech a cítil jsem se výborně. Po klasice jsem myslel, že bych měl běžet rychleji a lépe, abych dosáhl na zlato. Tak jsem se postavil na start s tím, že to nakopnu a vyhraju – jenže to byla právě chyba. Vystartoval jsem příliš rychle, nečetl pořádně mapu a příliš riskoval, takže jsem nechal dvě minuty hned na jedničce. Jakmile jsem ji orazil, objevil se za mnou Emil Svensk. V tu chvíli mi bylo jasné, že je konec, ale vzpomněl jsem si na slova, která mi kdysi říkal Daniel

Hubmann – že musím běžet každý závod tak, jako by to byl můj poslední. Tak jsem do toho společně s Emilem tlačil a myslím, že jsme běželi dost rychle.

Bylo pro mě důležité vědět, že umím běžet stejně jako mistr světa. Zbytek závodu byl fakt dobrý, ale s dvouminutovou chybou nemůže člověk myslet na vítězství. Přesto když si vzpomenu, jak jsem to nevzdal, je to pro mě důležité do dalších závodů.

Co se ti honilo hlavou po middle? Co sis říkal, aby ses dokázal soustředit na sprint a stát se mistrem světa?

To bylo složité. Hodně jsem mluvil s trenérem. Řekl mi: „Nemusíš běžet tak, abys vyhrál. Měl bys prostě jen jít dobrý závod.“ Uvědomil jsem si, že na klasice jsem udělal všechno správně. Řekl jsem si, že má asi pravdu, a zkusil se zkoncentrovat na nový závod.

To bylo vlastně celkem snadné, protože sprint je něco úplně jiného než middle a můj cíl byl umístit se do desítky, to by mi ke spokojenosti bohatě stačilo.

Samozřejmě jsem měl vnitřní pocit, že se do desítky vejdu, ale lepší umístění jsem nečekal. Myslím, že tohle byl klíč k mému úspěchu na sprintu.

Mentální naladění je moje velké plus, ale zároveň i minus.

Podle toho, jestli jsem na tom psychicky dobře nebo špatně, můžu vyhrát nebo prohrát závod.

a neurval by medaili. Teď už chápu, proč jsem vyhrál, ale včera mi to fakt nešlo do hlavy.

Než jsi přijel na JWOC, byla krátká trať tvou špičkovou disciplínou. To je pak pohled na výsledky dost překvapivý… Čtrnácté místo taky není tak špatné. Po závodě mi trenér řekl: „Vždyť jsi v top 15 a to jsi vždycky měl jako cíl, když zaběhneš normální závod.“

A můj závod nebyl normální, ale trochu horší. Každopádně je pro mě super vědět, že dovedu získat medaili na každé trati. To mi v budoucnu hodně pomůže, protože si myslím, že člověk by neměl trénovat jen jedinou disciplínu. Měl by se připravovat na všechny, pak má víc šancí na medaile. To je pro mě dobrý příslib, a taky je dobré vědět, že poslední Švýcaři, co získali medaile na JWOC, jsou dnes v dospělé reprezentaci

Florian Schneider a Lisa Risby byli s jednou zlatou a jednou stříbrnou nejúspěšnějšími účastníky individuálních disciplín. Schneider byl však jediným švýcarským medailistou a zároveň tak zachraňoval čest své země – v následujícím týdnu navíc vyšli jeho zkušenější kolegové na MS překvapivě medailově zcela naprázdno.

Byl jsi po sprintu překvapený, že ti tvůj výkon stačil na zlato?

Byl, protože jsem chyboval.

Udělal jsem dvě pětisekundové chyby na čtvrté a na šesté kontrole, takže to dohromady dalo asi 10 sekund ztráty. A jak jsem už říkal, nejsem tak rychlý jako ostatní. Loni jsem byl ve sprintu 67., předloni 55. Tak jsem si říkal, že někdo půjde určitě rychleji a bezchybně.

Ale teď si uvědomuju, že můj výkon byl takřka dokonalý, protože ten sprint byl vážně tak složitý a těžký, že se asi nedal zvládnout bez chyb. I pokud by se to člověku podařilo, nedokázal by běžet tak rychle

o r i e n t a č n í b ě h | 13

OB světová scéna a světoví šampióni. Takže je hezké vidět, že moje budoucnost by mohla být stejná.

Co pro tebe znamená, že máš kolem sebe v reprezentaci závodníky jako Daniel Hubmann, Matthias Kyburz a další? Jsou pro tebe hrdinové, nebo spíš tréninkoví partneři?

Asi obojí. Trochu víc hrdinové, protože jsou tak dobří. A taky je skvělé, že s nimi můžu trénovat a vidět všechny ty rozdíly… Hodně spolu mluvíme, takže se od nich můžu naučit všechno o orienťáku i o závodění. Matthias Kyburz

mi povídal: „Uvidíš, že bude těžké běžet s medailí. Vědět, že jsi měl medaili loni a budeš ji mít i letos...“ To mi hodně pomohlo. A Simone Niggli taky – to je možná nejlepší učitelka, protože ví úplně všechno. Z mužského týmu zase Daniel Hubmann ví hodně o zraněních a návratech na vrchol, a taky měl nějaké nevydařené závody. Myslím, že to je taky důvod, proč je náš tým tak dobrý – máme hodně dobrých běžců a mluvíme mezi sebou.

Co tvé plány do budoucna?

Plánuješ si svou orienťáckou budoucnost?

No jo, plánuju. Jsem si jistý, že se na konci roku dostanu do švýcarské elitní skupiny – nebo spíš doufám… se dvěma medailemi a titulem mistra světa by to mělo vyjít (smích). Můj cíl je dostat se za 3 roky, v roce 2016, do reprezentačního výběru na mistrovství světa ve Švédsku.

Do té doby musím mít hodně trpělivosti, protože ve švýcarském týmu je deset běžců, kteří můžou být mistři světa, a já jsem až za nimi. Takže další dva roky budu muset najít dobré tréninkové tempo a optimální tréninkové metody, ještě lepší než letos. Bude totiž nejspíš těžké udržet si motivaci,

Naprostý šok!

Risby netušila, že si běží pro zlato

když budu dva roky trénovat stejně a nebudu mít žádný okamžitý výsledek jako teď na JWOC. Možná bych mohl běžet i CISM (armádní mistrovství světa) nebo akademické MS, anebo mistrovství Evropy, kde může běžet víc lidí. Takže si to přibližně plánuju tak, že můj cíl je běžet mistrovství světa 2016 a pak se uvidí. Můj velký sen je vybojovat medaili do roku 2020, a možná tou dobou bude zase šampionát ve Švýcarsku.

Je to jen sen – ale vždycky musíš mít sen, vždycky!

Lenka Klimplová lenka.klimplova@gmail.com Foto: Petr Háp, Petr Kadeřávek

Byla jednou z hvězd letošního šampionátu. Na cenné kovy měla našlápnuto ve všech disciplínách, nakonec získala jen dva – zlato na klasice a stříbro na middle. V dalších dvou závodech u jejího jména stojí DSQ: ve štafetách vlastně ani nevystartovala poté, co její reprezentační kolegyně Sara Hagström na prvním úseku orazila špatnou kontrolu, ve sprintu udělala fatální chybu. Nejen o tom vypráví usměvavá Švédka Lisa Risby v následujícím rozhovoru.

Když řeknu JWOC 2013, co se ti vybaví jako první?

To je opravdu těžká otázka.

Vlastně si myslím, že to bude náš tým. Možná je to obvyklá odpověď, ale skutečně ano, je to tým. Když Sara (Hagström, nakonec druhá – pozn. red.) doběhla do cíle klasiky, tak řekla: „Lisa to vyhraje!“ Věřili mi a to mi opravdu hodně pomohlo.

Tvé výsledky ze šampionátu jsou zlato – stříbro – diskvalifikace – diskvalifikace... (smích) Ano, dá se říct, že jsem šla z vrcholu až na dno.

Diskvalifikace ve štafetě, to bylo prostě smutné, a cítila jsem, že jsem s tím nemohla nic dělat.

Ale ve sprintu jsem se musela zbláznit, že jsem tam udělala tohle…

Co se stalo?

Po veřejné kontrole jsem běžela kus trati v protisměru, to se mi moc nepovedlo. Ani jsem to nešla ideálním postupem kolem šestnáctky, jinak bych možná měla ještě o 30 sekund rychlejší čas. Takže jsem posbírala kontroly v pořadí 15, 14, 17, 18 a do cíle. Sara udělala téměř to samé.

Nepovedený scorelauf v závěrečném pytlíku sprintové trati

14 | o r i e n t a č n í b ě h

OB světová scéna Četla jsem na webu OK Kåre, že sprint je tvá nejoblíbenější disciplína.

Ne, ne, ne. Myslím, že to byla nějaká ironie. (smích) Nezaběhla jsem předtím žádný dobrý sprint. Byla jsem sice třetí na švédském mistrovství, jenže víc než půl minuty za vítězkou. Takže jsem byla úplně překvapená, když jsem přiběhla na diváckou kontrolu na JWOC a slyšela, že jsem druhá, bylo úžasné cítit tu atmosféru. No a pak mi hráblo… Ale za deset minut už jsem si z toho nic nedělala. Pak jsem si řekla: „Jedenáct sekund za vítězkou na JWOC, nic takového se mi nikdy nepovedlo.“ Prostě cítím, že jsem se za tenhle týden hodně zlepšila a nemůžu být smutná.

Po vítězném longu jsi řekla, že bude hodně těžké soustředit se na další závody. Jak se ti to podařilo?

Ani nevím, ale myslím, že jsem prostě použila úvahu „udělala jsem to jednou a chci to udělat znova“. Na to jsem se zaměřila a zlatá medaile mi pomohla zvýšit sebevědomí.

Co ti nejvíc utkvělo v paměti ze zlatého závodu na klasické trati? (smích) Určitě finiš, protože terén byl tak těžký, že jsem si ani nemohla myslet, že běžím rychle. Takže jsem byla strašně překvapená, když hlásili, že jsem první. Byl to úplný šok!

Všechno se to odehrálo a přišlo tak náhle a byl to opravdu krásný pocit.

Od loňského mistrovství světa ses ohromně výsledkově zlepšila. Loni pro tebe bylo nejlepší 22. místo. Co jsi v přípravě na letošní JWOC udělala jinak?

Myslím, že loni jsem byla v opravdu dobré formě, ale neměla jsem to srovnané mentálně. Řekla bych, že tenhle rok jsem věděla, co čekat.

Věděla jsem všechno, nikdy jsem nepotřebovala přemýšlet, co dělat na předstartu, na startu a všude jinde. Naskočilo mi to samo a byl to zase závod jako každý jiný. Zkrátka jsem udělala všechno tak, jak jsem zvyklá, zatímco minulý rok jsem si myslela, že musím dělat něco zvláštního…

A stříbrný závod na middlu?

Ze začátku se nezdálo, že běžíš tak dobře.

Ne, to jsem skutečně neběžela.

Na dvojce a na čtyřce jsem trochu přeběhla kontrolu. Na pětce jsem uviděla Lucy Butt (startovala 2 minuty za Lisou – pozn. red.) a pomyslela si, že pokud teď nezrychlím, tak už nemám žádnou šanci. Tak jsem prostě zrychlila (smích).

S jakými ambicemi jsi přijela na JWOC? Věřila jsi, že bys mohla získat medaili?

Možná jsem věřila, že bych to mohla dokázat, ale zároveň jsem byla opravdu hodně nejistá, zda jsem toho schopná.

Tohle jsou totiž lidi, které jsem nikdy předtím na závodech nepotkala, takže si člověk nikdy nemůže být ničím jistý. Ale rozhodně jsem už předtím měla v hlavě, že medaili chci.

Který terén se ti líbil nejvíc?

To je těžké. Mám moc ráda, když je terén kopcovatý, ty

patří mezi mé nejoblíbenější.

Ale zase bylo hodně zábavné běžet technický middle. Ale řekla bych, že klasika, protože mám radši, když běžím a nemusím celou dobu přemýšlet.

Jak se ti líbila zdejší atmosféra? (smích) Jo, ta byla fakt dobrá.

Mnohem víc lidí než loňský rok. To se mi líbilo. Všechno

Lisa Risby Země: Švédsko Klub: OK Kåre (SWE) Narozena: 6. 7. 1993 Bydliště: Sundborn (Falun) Úspěchy na JWOC 1. místo: Jednou 2013, Long, ČR 2. místo: Jednou 2013, middle, ČR

o r i e n t a č n í b ě h | 15

jsem si to hrozně užila. A moc se mi líbilo, že to bylo v televizi, opravdu moc. Bylo super podívat se na to pak znovu.

Díky několika výměnám v rámci programu Mládež v akci a společným aktivitám s OK Lokomotiva Pardubice máš v ČR hodně kamarádů.

Cítila jsi jejich podporu?

Jasně, bylo fajn vidět všude samé známé tváře (smích). To bylo fakt dobré – jako bych byla tak trochu doma, když znám lidi ze země, kde závodím.

Bylo to tvoje poslední JWOC. Jaké máš plány na příští sezónu?

Přestup do dospělých bude těžký. Prostě se budu snažit stejně jako v předešlých letech.

Budu pokračovat dál a uvidím, čeho a na jaké příčky můžu dosáhnout.

OB světová scéna

Opravdový orienťák

Petr Kadeřávek kade@email.cz Foto: © WOC 2013, Jan Kocbach

Mistrovství světa v OB, 7.–13. července 2013, Vuokatti, Finsko

Po třech letech se mistrovství světa opět trochu více přiblížilo k polárnímu kruhu. Zatímco však terény zvolené v roce 2010 v okolí Trondheimu zůstaly poněkud za očekáváními, lesy v okolí finského střediska zimních sportů Vuokatti nezklamaly.

Pro nadšené diváky, novináře a nadějné juniory byla letošní termínovka opět velmi náročná – zatímco naši pořadatelé MS juniorů si zvolili období červencových svátků, Finové pro MS upřednostnili tradiční termín svých vícedenních Kainuu Orienteering Week. Výsledkem bylo, že první závodníci se na start kvalifikace klasické trati MS postavili v neděli ráno jen několik hodin po doběhu hongkongské štafety v Hoděšovicích. Závod v rovinatém písčitém borovicovém lese s četnými vrstevnicovými detaily s většinou rychlou podložkou nevyřadil žádné favority a postoupilo i všech šest českých závodníků.

Následující den se odehrál sprint, tradičně s kvalifikací a finálovým závodem v jednom dni. V prvním dějství jsme již nebyli tak úspěšní, Jana Knapová zůstala o jedno místo a 11 sekund za branami finále: „Na šesté kontrole zhruba v půlce závodu jsem se rozhodila. Pak jsem si říkala, že se musím srovnat zpátky, ale už jsem to nezvládla, už to nebylo plynulé.“ Premiéra – a účinkování na letošním MS vůbec – skončila pro pardubickou závodnici po necelých 16 a půl minutách. „Už jsem si dlouho závod tak neužila, bavilo mě to celou dobu,“ popisovala naopak závod Tereza Novotná, která mohla být s pátým místem spokojena. Pocity třetího nováčka, Miloše Nykodýma, pak byly někde mezi: „Asi jsem to přepálil a pak mi trošku došlo a trochu jsem zachyboval.“ Rozpačitý byl ze svého výkonu také Tomáš Dlabaja, který navíc podle svých slov překonával bolest ze zranění stehna, které si přivodil při tréninku o tři dny dříve.

A když jury zrušila diskvalifikaci Bulhara Sirakova, který se po náběhu do zakázaného prostoru vrátil zpátky na trať, náš někdejší sprintový specialista se do finále nakonec

o pět sekund nevešel a nejlepším výsledkem pro něj zůstává 6. místo z Olomouce před 5 lety.

Mezi ploty

Po finále byl nejspokojenější se svým výkonem nejspíš Honza Procházka, méně však s výsledkem – 10. místem se ztrátou 37 sekund na vítěze: „Šel jsem pěkný kontrolovaný výkon. Ze začátku jsem si říkal, že to bude fakt orientačně těžký závod, a to se potvrdilo. Snažil jsem se hodně číst mapu, to mě možná na začátku trochu zpomalovalo.

Druhá část byla taková běžečtější, tam jsem se to snažil rozběhnout, ale už jsem byl asi trošku unavený ... běželo to pěkně, ale jsem

Mårten Boström Matthias Kyburz Osudová chyba obhájce titulu Matthiase Kyburze.

Ještě ve dvou třetinách závodu bezpečně vede, pak však přehlédne ideální postup na sedmnáctku a rázem je venku z boje o medaile. zase na tom svém starém smutném místě okolo sedmého až desátého místa, které mě úplně neuspokojuje.“ Bet se tak ani při sedmém MS nedočkal individuálního výsledku na velké bedně. Miloš Nykodým skončil 37. (+1:58): „Špatné, jsem zklamaný. Dvakrát se mi podařilo přeběhnout odbočku mezi baráky.

Mezitím jsem si mapoval a myslel jsem si, že to bude jednoduše vidět, ale nebylo. A bylo to strašně těžké. Počítali jsme s nějakými ploty, ale že tam budou postavené úplně všude, to jsem nečekal.“ Pořadatelé totiž v prostoru závodu kvalifikace i finále rozmístili i množství umělých plotů. Takové objekty se možná stanou novým trendem – nejenže zvyšují náročnost závodu, ale také vnášejí

16 | o r i e n t a č n í b ě h

nečekané momenty. Závodníci si při dnešních technických možnostech mohou celý prostor prakticky dopředu sami „zmapovat“, ale rozmístění umělých zábran odhadnou jen těžko (takový byl koneckonců i motiv zavřené branky na letošním MČR, bohužel však s oním sporným způsobem zákresu…).

Iveta Duchová litovala chyby hned na druhou kontrolu: „Taková stupidní chyba – deset, možná patnáct vteřin. Ta hodně mrzí.“ Bylo z toho 13. místo se ztrátou 1:28, oproti loňsku tedy posun o 5 míst, ale jinak jen bohužel zopakování situace, kdy to na velkou bednu mohlo dát, ale nedalo. Tereza Novotná si byla vědoma jediné větší chyby: „Na šestou kontrolu jsem zvolila úplně hloupý postup,

Česká výprava byla letos dokonce 13členná – od někdejšího limitu 6 + 6 již IOF upustila a záleží na federacích, kolika reprezentantům dá důvěru.

Nominace se tvořila na vícekrát. První výběr byl takřka shodný s loňským – Iveta Duchová, Vendula Haldin, Eva Juřeníková, Michaela Omová, Dana Šafka Brožková, Tomáš Dlabaja, Štěpán Kodeda, Vojtěch Král, Jan Petržela, Jan Procházka, Jan Šedivý, byla tedy pouze ponechána rezerva pro obměnu jednoho jména mezi ženami a mezi muži vystřídal Kubáta jeho klubový kolega Petržela.

Loňský debutant si zavřel dveře k účasti týden před nominačními závody, když si na poháru elity nedaleko Brna rozsekl koleno. Po závodech Nordic Orienteering Tour pak počátkem června přibyly do týmu pro závod sprintu ještě Tereza Novotná a Jana Knapová a nakonec došlo i na jednu změnu, když se koncem června zraněním kotníku vyautoval Vojta Král. Šanci dostal Miloš Nykodým a náš tým tak čítal hned čtyři běžce, pro které se jednalo o premiéru na MS.

Radost vítěze sprintu – Mårtena Boströma

OB světová scéna Ještě na devatenáctce není o ničem rozhodnuto. Boström sice vede, ale jen tři sekundy zpět je mladý Dán Rasmus Thrane Hansen. Ten se však připravuje o medailové naděje volbou přes kopec.

GPS analýza později ukáže, že ztrácí rovnoměrně na celém postupu: nejdříve je pomalejší do kopce, pak v terénu a nakonec nic nedožene ani z kopce.

Obíhačka zprava je zdánlivě příliš dlouhá, ale jen zdánlivě: pokud to fiknete přes čtyřku a pak trefíte díru v plotě, přidáte si jen nějakých deset metrů a ušetříte deset výškových. Totožný postup mají i ženy a Simone Niggli zde na kopci promrhává skoro celý náskok na Anniku Billstam.

Na vítězství to však pořád stačí.

Mårten Boström 1:53 (1.)

Jerker Lysell 1:56 (2.)

Jonas Leandersson 2:00 (8.)

Rasmus Thrane Hansen 2:10 (26.) nevšimla jsem si úzkého průběhu mezi domem a plotem a hrozně to obíhala zleva; pak už jsem šla dobře.“ 22. místo, +2:00.

Svoji zlatou pouť a sérii dalších fantastických výsledků zahájila Simone Niggli – vedla od začátku do konce a zvítězila před Švédkou Annikou Billstam a domácí Venlou Niemi. Mužské výsledky byly již zajímavější: 1. Mårten Boström, 2. Scott Fraser, 3.

Jonas Leandersson. Pro 30letého domácího závodníka i pro Brita první medaile z MS vůbec, pro Leanderssona první individuální. Tvář šampionátu, Minna Kauppi, sprint vynechala, ale domácí publikum i tak mělo dostatek důvodů k radosti. Již tento závod však předznamenal konečnou švýcarskou bilanci – Simone pokračovala v přepisování dějin, ale muži už výše než na přízemí pódia nedosáhli. Hubmann je sice po zranění zpátky, ale není to úplně to co dřív…

Poctivý půlmaratón

Následující den bylo na programu finále klasiky. Terén byl typově obdobný jako při kvalifikaci, a tak z toho stavitelům vyšly tratě rekordních délek – 19,5 km s převýšením 680 m pro muže a 13,9 km/430 m pro ženy. Při směrných časech vítěze 91, resp. 71 minut, tedy průměru 4:40, resp. 5:06 na km (a to ještě vzdušnou čarou), se tak od závodníků a závodnic čekala opravdu letecká forma.

Tu si ti nejlepší sice jistě přivezli, ale OB je čistý sport a bez podpůrných prostředků asi opravdu nebyly předpokládané časy reálné – u vítězů činily 101:39 a 80:02. „Vše je, jak má být,“ mohlo se s jistou nadsázkou prohlásit při pohledu na jména, která byla u těchto

časů – Thierry Gueorgiou a Simmone Niggli. „Možná to bylo právě tím, že jsem včera běžela sprint – byla jsem rozzávoděná“, vyhodnotila v ten moment již 22násobná vítězka MS své rozhodnutí loupnout si (jako jediná) během prvních tří dnů čtyři závody. Pro fenomenálního Francouze se jednalo „teprve“ o 10. zlato z MS, ale zjevně ne z těch nejnáročnějších: „Moc jsem si tu trať neužil, bylo to hodně běžecké, možná jedna těžká kontrola.

Ale byla to moje poslední klasika na mistrovství světa, tak jsem do toho šel naplno a chtěl ukázat, že mohu vyhrát.“ Nicméně spokojen mohl být jistě i proto, že vloni zaznamenal ve Švýcarsku medailový půst.

Složení medailistů vcelku potvrdilo, že vytrvalost se s věkem neztrácí, nebo i přibývá.

Simone již je letos prvním rokem veteránka, Thierry bude za rok, stříbrný Jani Lakanen je ročník 1976 a subtilní Švédka Lena Eliasson oslavila krátce po šampionátu 32. narozeniny. I bronz pro ni byl jistě hezkým dárkem, po dvou sprintových bronzech zaznamenala na MS první medaili z lesního závodu – a připomeňme, že velmi slibně nastartovanou formu před českým MS v roce 2008 přerušila náhlá příhoda s krvácením do mozku.

I se ztrátou 3 minut získala stříbro Tove Alexandersson, která tak má ještě před zářijovým dovršením 21 let ze seniorských MS již pět medailí! To i Simone začala kovy sbírat až ve svých 23 letech.

Bronz v mužích bral Lotyš Bertuks, který ukázal, že jeho loňské překvapivé vítězství na middlu nebylo náhodné; Lakanen nejenže přidal domácím fanouškům na dobré náladě, ale přispěl i k pestrosti sestavy finských

18 | o r i e n t a č n í b ě h

medailistů, která byla nakonec opravdu nebývalá. Minna si však na klasice připsala bramboru a musela doufat v dny příští.

Nefalšovaný půlmaratón byl opravdu náročným závodem a naší hlavní naději, Honzovi Šedivému, bohužel nesedl – 16. místo, ztráta 6:36. „Trápil jsem se. Na konci už jsem měl úplnou mlhu před očima. Úplně to neběželo na maximum, jak by mělo. Ten závod je o tempu a to jsem dnes neměl jako ti nejlepší, navíc jsem ještě udělal nějaké chyby v dohledávkách.“ Nakonec jen o 40 sekund a dvě místa horší Kodeda byl spokojenější: „Běželo se mi dobře, ke konci teda už síly maličko docházely, což bylo znát v kopcích a hustnících, ale už to bylo fakt ke konci. Možná jednu, dvě volbičky jsem udělal blbě, ale rozhodně bych to hodnotil jako podařený závod.“ Jan Petržela si na své premiéře připsal 29. místo se ztrátou 12:08 po výkonu, který v necelých 21 letech jistě není neúspěchem: „Neustál jsem úplně začátek, kde jsem jednou nezvolil správně volbu a pak udělal ještě jednu kličku v dohledávce. Pak měl doběhl Timo Sild, trochu jsme spolupracovali, chodili jsme ale jiné postupy. Pak jsem udělal špatnou volbu. Fyzicky to bylo až do průběhu dobré, tak na 90. minutě jsem už ale cítil, že odcházím silově a posledních 15 minut to už byl boj s každou vrstevnicí a každou bažinou.“ V ženách se Evě Juřeníkové nepodařilo navázat na loňské pódiové umístění: „Ztratila jsem dvě minuty na dvojku, tam mě doběhla Minna Kauppi. Pak jsme šly čtyři kontroly spolu, ale postupně mi utekla. Je otázka, jestli nebylo kontraproduktivní s ní běžet, protože jsem cítila, že to je na mě moc rychlé, a pak jsem nemohla. Na jedenáctku jsem přeběhla průběh přes řeku, to byla další minuta a půl.

A pak jsem udělala ještě asi čtyřicet pět sekund chybu v motýlu. Celkem jsem tam nabrala tak čtyři, pět minut na chybách, což je špatné. A fyzicky? Čekala jsem, že to bude drsné, ale asi tím, jak jsem na začátku běžela rychle, tak mi pak došlo.“ Nejlepší výsledek našich na klasice tak byl 12. místo, Eva ztratila na Simone 9:24, zcela čistý výkon bez

Simone Niggli znovu přepisuje rekordy

Lena Eliasson v cíli klasiky

Jani Lakanen se na domácí klasiku připravoval roky a z druhého místa měl pořádnou radost

OB světová scéna Lena Eliasson Mari Fasting Minna Kauppi Simone Niggli Tatiana Ryabkina Tove Alexandersson

12:57 13:37 14:18 14:29 14:35 14:53

(1.)

(2.)

(3.)

(5.)

(6.)

(8.)

Rozhodující dvoukilometrový postup na ženské klasické trati. Lena Eliasson volí totální obíhačku zleva, vyhrává mezičas o 40 sekund před Mari Fasting běžící přímo, ostatním favoritkám naděluje minutu a půl a dotahuje se na do té doby neotřesitelně vedoucí Simone Niggli. Takřka identický postup měli na trati i muži, ti však zřejmě díky větší síle dosáhli na všech variantách velmi podobných časů.

Tove Alexandersson 4:01 (1.)

Dana Šafka Brožková 7:49 (43.)

exandersson afka Brožková

3000 m 2200 m 2300 m 2750 m 2700 m 2900 m

uvedených ztrát by dal na závěr velkého pódia, nicméně průběžně na 6. místě byla i tak ještě 15 minut před koncem. Došlo tak k určité paralele s Šéďou a Kodym, kdy jen o místo a 15 sekund pomalejší Dana byla naopak spokojená: „Šla jsem dobře, nedělala chyby, možná že jsem zvolila občas nějaký jiný postup. Že to nakonec nedopadlo na lepší výsledek, tak to holt je.“ Pro Míšu Omovou byla premiéra nad její síly: „Totálně jsem rupla. V závěru po výměně mapy už jsem se hrozně trápila, už jsem nebyla vůbec schopna běžet v tempu a dělala jsem chyby z únavy. Ještě musím potrénovat. U nás se běhají hrozně krátké klasiky, na tohle nemám zatím natrénováno.“ Výzva pro pořadatele? Asi bude

Česká naděje na medaili z middlu zhasíná až na poslední těžké kontrole. Dana Šafka Brožková nedobíhá dvanáctku a propadá se ze čtvrté pozice o dvacet míst níže.

20 | o r i e n t a č n í b ě h

jednodušší, když přeřadíme reprezentantky do mužské elity.

Pokud by – při vědomí v úvodu uvedeného – měl být nějaký závod hodnocen jako trochu za očekáváním, pak by to byla právě klasika: „Trať mě překvapila tím, že tam nebyl žádný opravdu dlouhý postup, což jsme trošku čekali, nějakou královskou volbu třeba na čtyři kiláky, to tam nebylo“, zhodnotil ji Štěpán Kodeda a podobně vyzněl popis od Dany: „V kvalifikaci byly některé kontroly těžší, finále bylo víc běžecké a nedalo se to tolik zazdít, což je vidět i z toho, že se proti kvalifikaci nedělalo moc chyb. Myslím, že je trošku škoda, že to bylo jednodušší než kvalifikace.“ Honza Petržela však potvrzuje, že fyzicky se nejednalo o laciný výkon: „Terén mi zas tak úplně letecký nepřišel – cesty většinou písčité, některé kontroly v nepřehledných oblastech se sníženou viditelností (i když na mapě bílá barva), občas klacky pod nohama, pár bažin a tak dále, takže celkově to byl náročný závod.“

OB světová scéna Další překvapení

Po dni volna přišla kvalifikace krátké trati čili middlu. S ní i přišly opravdu náročné skandinávské terény se sníženou viditelností a malým počtem komunikací, které přetrvaly přes finále až do závodu štafet. Do dalších bojů postoupili prakticky všichni nejvážnější favorité, závodníků širší špičky však vypadla řada. Kalich hořkosti si do dna vypil Honza Šedivý, který byl našim jediným nepostupujícím. Šéďo, nevzdávej to, věk aspoň na klasiku budeš mít ještě dlouho!

Náročnost terénu potvrdily finálové výkony – ani Thierry nedokázal běžet bez chyby.

Hned na dvojce ztratil 60 sekund a zahájil tak stíhačku z průběžné 40. pozice. Na 15. kontrole, 3:15 před cílem, už stáhl náskok vedoucího Leonida Novikova na pouhých šest sekund, některé z dalších mezičasů ukazují dokonce rozdíl tři vteřin, ruský borec však svoji pozici ustál a i letos tak měl middle nečekaného vítěze. „Nemůžu tomu uvěřit.

I pro mě je to opravdu velké překvapení, ještě nikdy jsem nebyl v top ten. Nebyl to perfektní závod, ale v tomhle těžkém závodě asi chybovali všichni. Neudělal jsem však žádnou velkou chybu.“ Mezičasy a track track ukazují ztrátu v řádu maximálně pár desítek sekund kolem dvojky a trojky. Leonid tím vystoupil ze stínu svého staršího bratra: nejenže na rozdíl od něj neměl dosud žádnou medaili z MS, ale nejlepším umístěním pro něj dosud bylo 13. místo na middlu v roce 2004 (poprvé běžel MS v roce 2003...). Třetí skončil naopak při teprve druhém startu 22letý Švéd Gustav Bergman. Dlouho držel takřka stejný čas s Novikovem, dvě kontroly za diváckým průběhem však udělal jednu půlminutovou chybu. Pořád to však stačilo na to, aby letos Švýcaři nezískali v mužích ani jednu medaili – tentokrát se totiž seřadili hned na dalších pozicích pódia (4. Kyburz, 5.–6. Hertner a Hubmann).

Na nadějné pozici se dlouho držel Honza Procházka, diváckým úsekem probíhal desátý, ale po chybách v další pasáži to bylo nakonec 21. místo (+4:43): „Měl jsem super

Medailistky z krátké trati

Thierry Gueorgiou sice ani tentokrát neovládl middle, vše si ale vynahradil zlatem z longu

začátek, do průběhu arénou jsem všechny kontroly pěkně ťukal. Poté jsem bohužel udělal asi minutovou chybu na kontrole v zeleném, kterou jsem nedoběhl, a následně ztratil flow a udělal další zbytečné chyby.“ Nejlépe tak z našich skončil 20. Dlabaja (+4:37), který naopak chyboval hned po startu a pak už spíše jen stahoval: „Hrozně moc chyb v dohledávkách. Do kolečka dobře a pak mnohokrát hledání 15–30 sekund. Ale bylo to lehčí

Leonid Novikov

22 | o r i e n t a č n í b ě h

a rychlejší než včera.“ Na loňskou hvězdu Bertukse zbylo nakonec 8. místo a to se po kvalifikaci ještě mohlo zdát, že z lotyšského rukávu vypadne další trumf, když jeden z rozběhů vyhrál Kalvis Mihailovs (nakonec 38.).

Stabilním výkonem si další zlato připsala Simone Niggli, nebyla však na čele od začátku, dlouho jí dokázala konkurovat hlavně Tove Alexandersson. Ta ale

OB světová scéna na dlouhém postupu na sedmičku zvolila méně výhodnou obíhačku, navíc s ne zcela vydařenou dohledávkou. Po dalších dvou drobných zaváháních z toho bylo druhé místo se ztrátou 1:45. Šanci na zlato měla konečně i Minna Kauppi, za diváckým průběhem však před desítkou nejprve málem našla jedenáctku, to ji zřejmě rozhodilo, následovala chyba v dohledávce na 12. a nakonec i na předposlední 14. kontrole. Tím však umožnila finskou radost na jiný způsob – a pro mnohé ještě dojemnější, než kdyby skórovala domácí šampiónka. Na bronz totiž nakonec dosáhla Merja Rantanen, která tak na svém šestém startu na MS, ve 32 letech, získala svoji první individuální medaili z MS. Vyhrála však již svůj kvalifikační rozběh a na sprintu skončila osmá, na domácí šampionát ke sklonku kariéry se tedy nejenže dokázala připravit, ale i jej psychicky ustát (což už tak ne docela dotáhla do konce její slavnější kolegyně).

Dlouho jsme úspěšně drželi palce Daně, která i pro mnohé osudnou desítkou prošla bez zaváhání a ještě na jedenáctce byla průběžně čtvrtá – a to nad ní v tento moment byla i později chybující Minna. Obrovský zásek na 12. kontrole však znamenal pád do hlubin, nakonec skončila 24. (+6:36). To bylo ale ještě místo před Evou Juřeníkovou (+6:44) a nejlépe z našich tak skončila 17.

Vendula Haldin (+5:17).

Letos bez medaile

Právě trojice běžící krátkou trať pak představovaly naše sestavy pro závěrečný závod štafet. Vendula Haldin hned od počátku musela stahovat ztrátu a předávala Evě Juřeníkové na 12. místě se ztrátou 4:30–4:50 na vedoucí čtyřčlenný balík. Eva se dotáhla na 8. místo, na medaili však chybělo 3:45 a úseky byly příliš krátké na to, aby se dalo doufat v nějaká dramata v podání tolika závodnic, které vybíhaly dříve. Přinejmenším dvě z nich podaly spolehlivý výkon – Anne Margarethe Hausken Nordberg udržela od startu až do cíle vedoucí pozici a doběhla sobě, Heidi Bagstevold a Mari Fasting pro zlato. Minna Kauppi tentokrát dramatickou situaci ustála a ze 4. pozice nakonec doběhla na stříbrnou.

Konečně tak vybojovala domácí medaili, spolu s ní ji získaly Venla Niemi a AnniMaija Fincke a nakonec si tak cenný kov odvezlo šest domácích závodníků, z toho čtyři v individuálních disciplínách. Bronz vybojovala Simone, čímž pro letošek uzavřela svoji bilanci medailí z MS na 23 zlatých a celkem 31. Neměla to však vůbec jednoduché. Vybíhala až šestá, ale hned na jedničce se chybou vyřadila z boje o přední místa mladá Dánka Ema Klingenberg, vybíhající druhá, kolem dvojky odpadla i Claire Ward (Velká Británie byla i po dvou úsecích pátá), zde však neměla docela vyvedenou dohledávku ani Simone a problém zde měla i třetí

Tenhle týden jsem si opravdu užila

Petr Kadeřávek kade@email.cz Foto: © WOC 2013

Merja Rantanen, závodnice finského klubu Jämsän Retki-Veikot, už má čtyři medaile z MS: v letech 2008–2011 se vždy dočkala na štafetách, vloni se pak právě po jejím zazmatkování na druhém úseku finská štafeta propadla z bojů o čelní místa. Až letošní bronz z krátké trati však byl její první individuální medailí z MS. Dočkala se ve věku 32,5 let a z výrazu po doběhu bylo nepochybné, že z ní má obrovskou radost. přesně stalo a jak ti to narušilo přípravu na MS? Upadla jsem a narazila hlavou na kámen.

Výsledkem byl otřes mozku a zlomený nos. Trvalo pár dní, než jsem se dala do pořádku, ale ve vztahu ke směřování na MS to nemělo žádný vliv.

Čím to, že jsi čekala na individuální medaili tak dlouho? Byla to prostě shoda okolností nebo se ještě stále zlepšuješ?

Možná jsem jako víno, s přibývajícím věkem jsem lepší J Už mnoho let jsem mohla mít šanci na medaili, ale prostě jsem nakonec nikdy nebyla tak dobrá.

Na MS ve Vuokatti jsem myslela už pár let předem a bylo to pro mě „teď nebo nikdy“. Po celý závěrečný rok příprav jsem maximálně snažila, ale letošní sezóna nakonec přesto nebyla podle představ. Nominačky se mi nepovedly, takže ani nebylo jisté, že se dostanu do týmu.

Když to přece jen vyšlo, pracovala jsem hodně na mentálním tréninku a posílila sebedůvěru, což mi ve finále middlu pomohlo.

Letos v květnu jsi psala na svůj blog, že ses při nějakém závodě nepříjemně zranila. Co se ti

Jak se ti závodilo na domácí půdě, s obvyklými plusy a mínusy – terény známého charakteru a povzbuzující publikum, ale větší tlak a očekávání...?

Domácí prostředí bylo příležitostí, ale byla jsem si vědoma tlaku, který to přináší. Spousta diváků a známých tváří, média...

Ale připravila jsem se na to mentálně a dokázala přeměnit to na pozitivní pocity. Ten týden jsem si pak opravdu užila.

Přímo k „tvému“ závodu – prostě jsi běžela, co to šlo, skoro bez chyb a vyšlo to? Jaká byla 14. kontrola, kde se vychybovala Minna Kauppi?

Stačilo tam prostě držet směr a zůstat v klidu?

Chybovala jsem na čtyřce a desítce. Před čtrnáctkou jsem se zorientovala podle okraje lesa a pak bylo snadné kontrolu najít.

O den později už jsi štafety sledovala jen jako divák. Byla nominace

o r i e n t a č n í b ě h | 23

rozhodnutá už předem, nebo jsi beztak byla příliš unavená na to, abys hned o den později zase naplno závodila?

Samozřejmě jsem chtěla běžet i štafety, ale o složení se rozhodlo už dříve. „Dříve narozený“ běžec už zpravidla není tak rychlý jak býval, spíš má pořád dost vytrvalosti na to, aby soupeřil s nejlepšími na klasice.

Nicméně taky má více zkušeností a může být rozvážnější než dřív, což pomůže i na techničtějších disciplínách.

Jak v tomto směru vidíš sebe – bez ohledu na svůj výsledek?

Viděl jsi můj mezičas na doběhu? J (mezi ženami nejrychlejší – pozn. red.) Donedávna jsem se považovala za lepší na delších tratích, ale podle výsledků mi jdou lépe ty kratší. Zkušenosti samozřejmě pomáhají posilovat sebedůvěru, ale nejdůležitější je si prostě věřit.

Jak to vidíš dál, prostě budeš pilně trénovat jak dosud a směřovat k dalším MS? Zatím nevím.

OB světová scéna

... a žen Norska

Vítězná štafeta mužů Ruska...

Minna Kauppi se ve štafetě konečně dočkala medaile

Historický bronz pro Ukrajinu vybíhající Tove Alexandersson, která tak defi- na medaili bezmála 4 minuty. Předchozích nitivně ztratila možnost kontaktu s Minnou. sedm závodníků bylo v rozsahu málo přes Simone pak zaváhala ještě dvakrát, takže dvě minuty a na úspěch tak mohlo pomýšlet Tove se na ni prakticky dotáhla, do cílové stále mnoho štafet. Jako první vyběhl na třetí arény však vběhla s již příliš velkou ztrátou, úsek dokonce Ukrajinec Ščerbakov, 40–45 než aby se mohla ještě pokusit vybojovat sekund před Bergmanem a Cvetkovem, pak medaili. Dobře běžící Dana předběhla chybu- následoval až po dalších 44 s Kyburz. Ten už jící Dánku i Britku, nadto i Rusku Rjabkinu, měl u dvojky soupeře na dosah, ovšem nejztráta na bronz však již byla příliš velká – blíže jim byl v momentě, kdy v dohledávce nakonec okolo dvou minut a bylo z toho páté tuto kontrolu minul... Začínal pak stíhačku místo, jediné pódiové umístění českých barev.

Závod mužů se pro nás na prvním úseku vyvíjel o poznání příznivěji, Tomáš Dlabaja předával Honzovi Šedivému na 11. místě, se ztrátou 50 sekund na Švýcarsko a Norsko, další od nich byli půl minuty odskočeni. Honza Šedivý vybíhal sice současně s Öbergem, ale když se od něj hned záhy kvůli jiné farstě oddělil, čekal jej už jen osamocený výkon, při kterém nejenže neměl kontakt s tempem čela, ale vyrobil i pár chyb. Na předávce Betovi byl České naděje letos přišly zkrátka osmý, se ztrátou na čelo 4:36,

24 | o r i e n t a č n í b ě h

od znova a na medaili již nedosáhl. A když další soupeři měli již příliš velkou ztrátu, medailisté už jen bojovali o hodnotu svých cenných kovů. Pořadí se nakonec otočilo, zlato letos brali Rusové (s Cvetkovem bratři Novikovové), stříbro Švédsko a nakonec i tak senzační bronz Ukrajina. Kyburz mohl být ještě rád, že jej nedostihl dlouho spolehlivě běžící Estonec Lauri Sild, který se propadl až v závěru. Páté místo tak nakonec vybojoval domácí Tero Föhr jen o finiš před Norem Dæhlim. O samotě běžící Procházka už s osmým místem nejenže nemohl nic moc udělat, ale nakonec o něj ještě přišel, jelikož za ním startující Thierry poctivě bojoval i na těchto pozicích. Pro nás tedy nakonec 9. místo, +5:09 na vítěze, 4 minuty na medaili. Náš finišman tak mohl pouze konstatovat, že „spokojeni rozhodně nejsme, bohužel jsme dělali chyby a s nimi se na pódium nechodí. Ale byl to nádherný závod a opravdový orienťák.“A možná, že tak nějak by bylo možno zhodnotit i celé vystoupení naší výpravy.

Trail-O světová scéna

Pozlacená dřina

Libor Forst forst@trailo.cz Foto: © WOC 2013

Mistrovství světa v Trail-O, Vuokatti, Finsko, 8.–12. července 2013 Ta myšlenka nás napadla někdy v roce 2009. Náš trail byl tehdy ještě v plenkách a představa, že Česká republika bude někdy mít IOF Trail-o Event Advisera nám připadala hodně vzdálená. Bylo nám jasné, že taková funkce je velká čest, ale také dřina. A neuplynuly ani čtyři roky a já nervózně čekal, jak se moji kolegové poperou s problémy, které jsme pro ně na MS ve Vuokatti připravili. To jsem ještě netušil, jak skvěle se jim to povede…

Když jsem poprvé držel v ruce certifikát Advisera, cítil jsem to jako výraz zadostiučinění pro všechny, kteří se u nás trailu věnovali a pozdvihli ho na takovou úroveň,

že si nás trailový svět začal považovat.

A když jsem byl vzápětí dotázán, zda bych nebyl ochoten dělat asistenta Robertě Falda na MS ve Vuokatti, dlouho jsem se

Historická zlatá medaile pro Janu Kosťovou

nerozmýšlel a souhlasil. Později jsem se o tom bavil s Tomášem Dlabajou a on se mě ptal, proč jsem to vzal a zda bych raději nezávodil. Samozřejmě, že bych rád závodil, zvláště v krásných severských terénech, ale (pomoci) postavit dobrý závod je přinejmenším stejná výzva, jako ho dobře absolvovat, a pokud někdo věří, že to Češi dokážou, není možné odpovědět „ne“.

První kroky

A tak jsem v létě 2012 vyrazil poprvé do Vuokatti. Byl to zvláštní pocit procházet se terény, kde se o rok později budou potit (obrazně i doslova) nejlepší světoví závodníci. Problémy připravené stavitelem Perttim Hartmanem se mi hned od počátku líbily.

Většina z nich vyžadovala přesné čtení vrstevnic, což v jemných tvarech kupek, nosíků a údolíček nebylo vždycky úplně triviální.

A mezi tím byly občas promíchané úlohy jiného typu, některé techničtější a někde naopak trochu chytáky. Ale chytáky orienťácké, žádné podrazy. Strávili jsme ve Finsku skoro týden, pečlivě jsme přitom probírali jednotlivé úlohy, kontrolovali mapu (ta ještě nebyla v definitivní verzi), nejrůznější záměrné linie a vzdálenosti a dělali si poznámky, co se musí do příštího roku změnit.

Kromě práce odborné jsme samozřejmě připravovali i další detaily potřebné pro hladký průběh šampionátu. Například jsme se snažili na každém kroku dbát na to, aby soutěž probíhala pokud možno co nejspravedlivěji s ohledem na vozíčkáře. Kontrolovali jsme kvalitu cest, výhled na kontroly ze sedu, dostatečný počet asistentů a prosadili jsme také přerušení trati po oba dny, aby si vozíčkáři mohli během tří hodin v lese odpočinout a dojít na záchod.

A jde do tuhého

Podruhé jsme do Vuokatti dorazili necelý týden před MS. Zbývaly nám poslední tři

o r i e n t a č n í b ě h | 25

Trail-O světová scéna

Nejlepší tři v kategorii Para: stříbrný Pavel Dudík, zlatá Jana Kosťová a bronzový Søren Saxtorph

dny do okamžiku, kdy musely jít mapy do tisku, takže práce bylo dost. Naštěstí jsme byli v zemi, kde můžete v létě v terénu pracovat doslova 24 hodin denně. A opravdu jsme také třeba i 14 hodin za den v lese strávili. Opět všechno důkladně prověřit a proměřit, zkontrolovat viditelnost a případně něco mírně upravit (např. vysekat hustník, který od loňska vyrostl a v mapě nebyl).

Pak přišly dva dny relativního odpočinku (pouze práce organizační a nikoliv terénní) a byl tu model. Myslím, že Janu Kosťovou docela nabudil, šla ho čistě a asi pochopila, že Perttimu docela rozumí. Že je třeba se soustředit na podstatné věci a nezabývat se virtuálními problémy, které si závodník na trati sám na sebe vymyslí.

Den plný šoků

A pak přišel večer před závodem a my jsme v pět hodin zjistili, že někdo projel traktorem celou trať prvního dne a z poměrně kvalitních cest udělal na několika místech i 20 cm hluboké pískoviště. A tak jsme opět poděkovali osudu, že se to stalo v zemi, kde je světlo i v noci. Ředitel závodu sehnal osmitunový válec a celou noc trať válcovali.

Ráno jsme vstali v pět a vyrazili na trať zkontrolovat, jak záchranná akce dopadla.

Kupodivu se opravdu povedlo dostat trať do stavu, kdy jsme mohli zaplašit stín obavy, že budeme muset první soutěžní den zrušit.

I tak ale ranní přípravy maličko skřípaly a start musel být o 15 minut odložen.

Já jsem měl na starosti karanténu a po startu posledního závodníka prohlídku trati s vedoucími týmů. Smyslem této prohlídky je, aby vedoucí byli v cíli obeznámeni s připravenými úlohami a mohli fundovaně zvážit případné návrhy protestů, které by chtěli členové týmu podávat. Procházel jsem se tedy po trati a netušil, co se mezitím v centru děje.

Takže když jsme dorazili do cíle, čekal mě další šok při pohledu na výsledkovou tabuli. Jana nejenže visela na prvním místě, ale za sebou měla fantastickou díru dvou bodů. To bylo skvělé, druhý den si mohla bezpečně dovolit udělat i nějakou tu chybku. Stačilo jen, aby si nadále věřila, že staviteli opravdu rozumí a že na to má.

Navíc hned za Janou visel Pavel Dudík a v Open byl Tomáš Leštínský zapíchnutý těsně pod medailemi.

Ještě se čekalo na protesty. Bylo jich docela hodně, pět, ale v podstatě jen u jediného

26 | o r i e n t a č n í b ě h

jury musela hlasovat, ostatní byly zamítnuty po krátké prohlídce v terénu jednomyslně.

Cinklo to hned dvakrát

Druhý den jsem naopak dostal na starosti roznos, takže po oněch pěti protestech první den jsem z toho byl maličko nervózní.

Po roznosu jsem opět čekal na vedoucí týmů a vyrazil s nimi po závodnících na trať. Tentokrát jsem ale byl podstatně nervóznější z toho, co mě v cíli čeká. A Jana nezklamala a dokonce svůj náskok ještě o jeden bod zvýšila! Měla trochu štěstí (které ale, jak známo, přeje připraveným), protože tentokrát se jí podařilo udělat zbytečnou chybu na dvojce, ovšem ostatní jich vyrobili ještě více. A aby radosti nebylo málo, dokonce i Pavlovi se podařilo krásné druhé místo udržet.

Opět se ale muselo čekat na protesty, ovšem po jejich přečtení bylo jasné, že výsledky se přepisovat nebudou. Bylo jich znova pět, ale jury byla tentokrát jednomyslná ve všech případech. Navíc tři protesty pocházely od Estonce Laiseva (vyrobil stejný počet protestů jako zbytek startovního pole) a už z jejich znění bylo jasné, že spíše než problémy stavby odhalují protesty

Trail-O světová scéna autorovo totální nepochopení Technické směrnice IOF…

TempO – premiéra

Poslední den se konala premiéra mistrovského závodu v nové disciplíně TempO. Při přípravě nás trochu vyděsilo počasí – během hodiny se nám některá finálová stanoviště schovala do mraku – ale při závodě nám počasí přálo. TempO bylo dle mého názoru hodně náročné (potvrdil to i nový mistr světa Jari Turto, vedoucí finského týmu, přestože jeho tým posbíral zlato, bronz a čtvrté místo) a připadá mi téměř neuvěřitelné, že finská specialistka, kterou si domácí přivezli jen na tento závod, dokázala jít v obrovské rychlosti závod s jedinou chybou na 39 problémech. Obdivuhodné.

Co říci závěrem?

Nezbývá než poděkovat celému týmu za vzornou reprezentaci, ale pochopitelně nejvíce Janě Kosťové. Už na jaře bylo jasné, že se na ní začíná projevovat tvrdá práce, kterou trailu v poslední době věnovala, hodiny a hodiny rozborů v rámci zimní přípravy a hodiny a hodiny strávené na tratích nejrůznějších závodů… Je krásné, že ta dřina byla nakonec pozlacená.

Je to samozřejmě především Janina zásluha, ale zároveň patří nemalou měrou dík všem, kteří se v českém trailu aktivně angažují.

Mám hlavně na mysli ty, kteří na úkor vlastního závodění pomáhají závody pořádat (naštěstí takových lidí stále přibývá,

a pokud by si někdo chtěl zkusit pro šampiony nějaký malý závod postavit, rádi mu poradíme). Bez takovýchto lidí by Jana tu cestu za zlatem měla podstatně těžší. Aspoň šňůrka z její medaile patří i jim všem.

Web závodu: http://edit.woc2013.fi/ssl/woc.nsf/sp?Open&cid=wtoc TempO najdete časem na on-line trenažeru www.yq.cz/trail-o/TempO Výsledky: Open: 1.

Jari Turto (FIN) 44 b 110 sec.

2.

Martin Fredholm (SWE) 44 b 164.5 sec.

3.

Antti Rusanen (FIN) 43 b 52.5 sec.

6.

Tomáš Leštínský (CZE) 42 b 60.5 sec.

11. Petr Dudík (CZE) 41 b 170 sec.

35. Miroslav Šimek (CZE) 34 b 267.5 sec.

Para: 1.

2.

3.

26.

Jana Kosťová (CZE) Pavel Dudík (CZE) Søren Saxtorph (DEN) Bohuslav Hůlka (CZE)

42 b 111 sec.

39 b 116.5 sec.

39 b 211.5 sec.

25 b 369 sec.

Družstva: 1. Švédsko 2.

Chorvatsko 3.

Dánsko 7. Česká rep.

59 b 52 sec.

58 b 47 sec.

58 b 124 sec.

57 b 106 sec.

TempO: 1.

Pinja Mäkinen (FIN) 2.

Marit Wiksell (SWE) 3.

Lauri Kontkanen (FIN) 9.

Tomáš Leštínský (CZE)

354 sec.

424 sec.

459 sec.

667.5 sec.

nejlepší orientační terény

Lipnice

Zdeněk Sokolář zdenek.sokolar@volny.cz Foto: archiv autora

Když se blížíte k Lipnici nad Sázavou snad z jakékoliv strany, zaujme vás pohled na dominantu starého gotického hradu nad městem. Vedle tohoto romantického městečka, rodiště spisovatele Jaroslava Haška, se rozkládá jeden pro oko z nejhezčích terénů u nás.

Stav: 2001 Plocha: 6,8 km2 Měřítko: 1 : 10 000 Mapovali: Miroslav Seidl, Zdeněk Sokolář, Petr Hranička, David Komín, Petr Kruliš Typ terénu: vysočinský les s jedním velkým kopcem a množstvím lomů Závody: MČR štafet a klubů 2001 Rychlost H21E: 6:00 min/km Klub: TJ Jiskra Havlíčkův Brod, VŠTJ Ekonom Praha

Byl by to možná tuctový vysočinský les, ale v důsledku dlouholeté těžby žuly zde najdete terén s množstvím velkých i malých lomů, zarostlých či zatopených, s velkými nebo malými srázy. Je to les plný prohlubní a kamenů se stopami dlát a vrtů pro dynamit. Většina lomů je dnes opuštěná a stala se útočištěm pro všelijaké trempy, turisty, rybáře, a samozřejmě i pro orientační běžce. Některé lomy slouží ke koupání, jiné k potápění, některé jsou dokonce soukromé,

třeba i oplocené. Zajímavostí je pak vytváření sochařských děl v opuštěných lomech.

Nejznámější jsou tři díla známá pod názvem Národní památník odposlechu. Sochy se jmenují Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči. Až si sem přijdete zaběhat, třeba se trefíte také do termínu některého festivalu, buď Haškovy, nebo Rockové Lipnice.

První mapa zde byla zmapována v roce 1981 v měřítku 1:15 000, poslední pak pro mistrovství štafet a družstev v roce 2001, které

28 | o r i e n t a č n í b ě h

pořádali Ekonom Praha a Havlíčkův Brod.

I mladší pamětníci si možná vzpomenou na stíhací jízdu Petra Losmana, který doběhl své soupeře na diváckém úseku a strhl vítězství na hradeckou stranu na posledním kamenném kopci. Terén v Lipnici je hodně různorodý, střídá se zde kamenný podklad v krásném borovém lese se zeleným mechem, labyrinty zatopených lomů i zarostlé bažinaté louky se solitérními kameny. Stavět tady tratě je prostě radost.

Už tu dlouho nebyl žádný velký závod. Je zase čas.

nejlepší orientační terény

Volská říše

Tom Novák prokart@centrum.cz Foto: Aleš Hejna ales.hejna@olles.cz

Někdy v roce 1996 inicioval Tomáš Prokeš vyhledávání vhodných terénů dosud nedotčených aktivitami OB a jejich následné využití pro mistrovské závody. Na jednom z konců severní větve tohoto průzkumu našel Jirka Martan překrásné utajené údolí, které v oblasti Tiských stěn padá netypicky z Čech do Německa a téměř se o něm neví. Zanedlouho už působilo na orienťáky přímo magicky. Stačilo vyslovit jméno tamní osady. Ostrov. Úkolu uspořádat zde mistrovství ČR v klasice 1999 se ujaly společně kluby z Ústí nad Labem a Doks. Terén lákal neobvyklým spojením drsných kopců a skalních měst s naprosto plochým terénem bez výraznějších terénních detailů, pouze s kameny, roztroušenou vegetací a bažinkami. Když se přidala snížená viditelnost a přitom dobrá běhatelnost, byl tady typ terénu, po kterém se tehdy hodně volalo. Údolí do té doby okupovala ryze horolezecká komunita, orienťáky však tolerantně přijala mezi sebe a pár let tu pak se základnou v místním kempu a hospodě Pod Císařem žili vyznavači outdoorových radovánek v pospolitosti. Černé hranaté skály mají daleko do oblé krásy skalních měst, v údolí je vlhko a sníh až do května a les méně zkušené orienťáky víc děsí než láká.

Mě osobně na mapování nejvíc lákala možnost vyzkoušet si v neporostlých pláních poprvé použití GPS pro o-mapování, tehdy ještě něco naprosto mimořádného.

V běžné kartografii se v roce 1999 GPS již běžně používala, např. pro trasování komunikací bez nároku na větší přesnost.

Mladší generaci mapařů je však možná dobré připomenout, že provozovatel systému (tedy vláda USA) do něj tehdy ze strategických důvodů vnášel záměrné Stav: 1999 chyby. Proto se pro přesná měření použí- Rozloha: 5,7 km2 valy referenční stanice na přesně daných Měřítko: 1 : 10 000 souřadnicích, se kterými terénní GPSky Mapovali: Tom Novák, Miloš Broulík, Petr „spolupracovaly“. Nic takového jsem Přikryl, Jiří Sýkora ovšem k dispozici neměl.

Porovnával jsem tehdy „vyrovnaný“ Typ terénu: skalní město, pískovce, přechází (rozuměj nezkreslený) letecký snímek v plochou náhorní rovinu (dnes běžná ortofota s dobrým rozliše- Závod: MČR na klasické trati 1999 ním k dispozici taky nebyla) se sítí bodů Rychlost H21E: 7:23/km (11,5 km/510 m, a polygony získanými Garminem. Abych vítězný čas Michala Jedličky 84:54) alespoň jakžtakž „eliminoval“ chyby, vracel jsem se na stejná místa vícekrát Klub: OK Doksy, Slavoj Ústí n. L. v naději, že zprůměrováním dat se podaří získat relevantnější souřadnice. Někde je, GPS více zdržuje, než pomáhá. Výsledek a někdy to fungovalo, jinde naopak vůbec, aplikace „progresivní technologie“ byl tedy výstup byl zkrátka ten, že kde není na fotce nevalný. Abych tedy alespoň něčím „novým“ vidět na zem, nepomůže ani GPS a kde vidět přispěl k rozvoji o-map u nás, opatřil jsem

o r i e n t a č n í b ě h | 29

výslednou mapu souřadnou sítí wgs84. Ani to se neujalo.

Na mapě dále spolupracovali Jirka Sýkora, Miloš Broulík a Petr Přikryl. Na tak extrémní terén nebylo ani dost času, ani dost peněz, proto velmi potěšily kladné ohlasy na celý podnik. Stín na ně trochu vrhalo vědomí těžkého mapařského prohřešku, a sice mnohem důkladnějšího promapování tratí na úkor toho ostatního, což pak pocítili stavitelé dalších závodů a tréninků v prostoru. I tak ale převládá dobrý pocit z jedné z nejpamátnějších mistrovských klasik – připomeňme rychlík Jedla Express, jehož famózně běžící mašinfíra sesbíral všechny favority do jednoho balíku.

OB světová scéna

Tsekkiläinen Jukola

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Taková slova by člověk, který překoná 1500 kilometrů v domnění, že ho čeká orienťácký orgasmus, nechtěl slyšet ani v tom nejhorším snu. „Paráda, je to jako v Čechách,“ zchladí ho nadšení krajané, kteří jsou na severu (jako) doma. Jo, letošní Jukola byla trošku česká. A to nejen terénem.

Jak od Babici

Kdyby mohli kuchaři vařit terény, pod tímhle bych čekal parafu miláčka všech patlalů, co místo parmazánu používá eidam třicítku.

Když nemáte kamenné plotny, šoupněte tam Pařeziny. Kolem cílové arény to byla opravdu placka jak od Lysé nad Labem, takže delší úseky jely polovinu závodu pilu ve vyšlapaných dálnicích pod pět na kilák.

Ty kratší si skoro ani nic jiného neužily. Navíc les to byl poměrně porostově pestrý, takže se chytali i takoví ignoranti azimutů, jako je autor těchto řádků. Na druhou stranu terén u Jämsy (200 km severně od Helsinek) český les pořád jen připomínal a mít tu pár takových by nebylo vůbec od věci.

Byli vidět – i v noci

Vědět o sobě dali i další čeští borci. Ze všech nejvíc asi Miloš Nykodým, který měl sice v cíli prvního úseku takový kašel, že nemohl mluvit, ale v lese na to rozhodně nekašlal. Béčku Kristiansandu předával na druhém místě devět vteřin za prvním Kyburzem z Tulinge. „Cestou na předsběrku se to začalo fakt hodně řezat. Už od holek se vědělo, že je to zprava rychlejší. Před sebou jsem uviděl první balík (to jsem ale nevěděl, že je první) a na sílu je doběhl. Při náběhu na cestu jsem si ještě trošku víc šlápl na pedál a dal se do dobíhání Kyburze,“ vylíčil Miloš závěrečnou turbozónu, díky níž dokázal smazat chybky, kvůli kterým ztratil v průběhu

Epická chyba Emmy Johansson v samém závěru třetího úseku, kvůli které ztratila štafeta Domnarvets kontakt s v tu chvíli vedoucím Haldenem. Těžko říct, kde si myslela, že je, ale předčasný výlet k cílové aréně ji stál přes minutu a půl.

Tak se dočkal

Taková malá hádanka. V pětašedesátileté historii Jukoly ji až do tohoto ročníku vyhrál jen jeden Čech. Vzpomenete si, kdo to byl?

Než vám to prozradím, je čas představit druhého českého šampiona. S Kalevanem Rasti to v Jämsä konečně dokázal Jan Procházka a bylo to pro něj sladké vítězství. Třikrát totiž s favorizovaným finským týmem skončil druhý a když už Kalevan loni vyhrál, on běžel jen ve druhé štafetě. „Večer před startem jsem si uvědomil, že jsem v týmu jediný, kdo ještě nevyhrál Jukolu. Tak jsem požádal kluky, aby mě naučili, jak vyhrát,“ vzpomíná Bet, který odvedl na pátém úseku spolehlivou práci. Když pak spolu se svými lektory vítězoslavně provázel finišmana Thierryho Gueorgioua do cíle, radostí skákal jednoznačně nejvýš. „Skvělý pocit a skvělý tým,“ radoval se. A už víte, do čí společnosti se Honza přidal? Tím borcem je juniorský mistr světa, dvojnásobný táta a člen BT Jaromír Švihovský, který v roce 2001 rozbíhal vítěznou štafetu Turunu Suunnistajat.

úseku vedení. Na nejdelším nočním úseku se pak pochlapil loni ještě junior Honza Petržela, který si našel správné parťáky

Problémy Leny Eliasson, která do finiše vyráží pod tlakem způsobeným nutností napravit chybu Johansson, začínají hodně rychle. Na kontrolách 3 a 4 neomylně obíhá i kompletní druhou farstu.

a dotáhl to s nimi až ke čtvrtému nejlepšímu času na úseku. Na něm se dařilo i sedmému Štěpánu Kodedovi.

Český pecháček

Zatímco Betovi se s Kalevanem letos podařilo získat cenný double (vyhrát Tiomilu i Jukolu), Dana Šafka Brožková a její Domnarvets takové štěstí neměly. A nutno dodat, že to nebylo vinou české reprezentantky – ta naopak letěla, měla nejrychlejší čas na druhém úseku a vytáhla tým z 13. místa do vedení. Naděje však pohřbily Emma Johansson a zejména pak finišmanka Lena Eliasson. Té se vymstila slova z květnové Tiomily, kde po vítězném doběhu jásala: „Dnes mi to fantasticky naskakovalo.

Celou dobu jsem věděla, kde jsem. Na trati jsem si říkala: Je mi skoro 32 a až teď jsem pochopila, jak to funguje.“ Zdá se, že to byla jen iluze, protože na Jukole minimálně třikrát neměla ani tušení, kde může být. Konečné sedmé místo tak bylo zklamáním. Tím ale ostatně byla i stříbrná příčka pro Halden s Evou Juřeníkovou v sestavě, kterému jsou letos zřejmě druhá místa souzena. Tentokrát mu vypálila rybník mladá děvčata z dánského OK Pan Århus, když o jejich vítězství rozhodla volba na předsběrku, kde Emma Klingenberg oprala Mari Fasting.

Další špatně naběhnutá farsta Lenu rozhazuje takovým způsobem, že na jedenáctku páchá chybu jak z žákovských kategorií.

Boj alespoň o stupně vítězů však ještě není ztracen.

30 | o r i e n t a č n í b ě h

OB světová scéna Žádná sláva, mami

Poslední naděje pro tým Dany Šafka Brožkové padají na čtrnáctce. Eliasson završuje závod plný chyb zkaženou dohledávkou. Zatímco češe okolí kontroly, jdou před ni čtyři týmy a propadá se na konečně sedmé místo. Pro Domnarvets velké zklamání.

Čistě české týmy byly na startu čtyři. Venlu běžely jen ženy z brněnské Mendelovy univerzity a bylo z toho 427. místo. Mezi muži bylo nejlepší béčko Sparty Praha, které se nebálo nasadit aerobicky hladkého Davida Hufa či na shromaždišti získanou finskou posilu Musima Kakkonena. Konečné 234. místo odpovídalo možnostem.

Co české už nebylo

Přes 16 tisíc lidí na závodech (2857 týmů), což je, jako by přijel celý Pelhřimov. Mapa velikosti A2, jejíž zpracování by zruinovalo nejeden oddílový rozpočet. Ražení EMIT, které se snad do české kotliny už nikdy nevrátí.

Sauna ve stanu a přímo na shromaždišti, kam přišli bez piva snad jedině Češi. Tradiční přehlídka vojenské techniky finské armády (ta česká by se pravděpodobně cestou na závody rozpadla). „Bohouškové“ rozprostřeni na ploše cca 40 arů. Obrat „Bohoušků“ v řádech milionů eur. Možnost zaplatit

Takhle se rozhodlo o vítězství Pan Århusu. Na 18. kontrole byly Emma Klingenberg a Mari Fasting ještě bok po boku, ale jižní obíhačka trafostanice byla díky využití silnice o drobet rychlejší a když se cesty spojily, Norka už koukala Dánce jen na záda.

Postup čísla

párek ve stánku kartou.

Tréninkové mapy za dvě stovky kus. Nepřeberné množství severských krásek nasoukaných dle poslední módy do nejelastičtějších elasťáčků. Stánek s pivem a v něm nepitelný plechovkový Fosters za 6 eur konzumovatelný pouze v určeném výběhu pro notory. Noc, která vlastně ani moc nenastala, protože i ve dvě bylo v lese trochu vidět i bez světla.

A další a další detaily, které prožijete jen na Jukole.

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Dnešní hádanka nás zavede do Lužických hor, konkrétně na mistrovství Ještědské oblasti na klasice. Hlavní mužská kategorie při něm nafasovala hned na úvod klasickou štákovinu – tedy postup na druhý konec mapy. „Tratě stavím hodně intuitivně, navíc v takhle vrstevnicově bohatém terénu je jasné, že se při překonávání členitých údolí vždy najde spousta variant,“ říká k tomu stavitel Petr Karvánek.

A kterou variantu byste si vybrali vy?

o r i e n t a č n í b ě h | 31

OB domácí scéna

Kupkový mejdan

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com Foto: Petr Kadeřávek, Jan Polášek, Jakub Benroth

Mistrovství ČR na krátké trati, Kunčice, 22.–23. června 2013 Mohlo to vypadat, že letní závody začaly předčasně. Světová špička nepřijela, počasí vyšlo krásně a stánky s občerstvením byly plné spokojených strávníků. Slunovratový víkend v Kunčicích se však od vícedenních lišil drobnou, ale podstatnou maličkostí: rozdávaly se zde mistrovské tituly na middlu. „Doufám, že jsme závodníkům nabídli něco odlišného a nového v porovnání s ostatními závody,“ pravil autor finálových tratí Vojta Král. A pravdu tedy měl. Jak už napsal třeba jeden z mapařů Luděk Krtička v loňském třetím čísle časopisu OB, horské lesy okolo Králického Sněžníku jsou kopcovaté, krásné a těžké. Nedodal už, že pro stavitele tratí sečtělého v metodických dopisech představují poměrně tvrdý oříšek. Když si totiž z mapy vymažete typické kupky, dostanete málo členitý kopec pokrytý dobře průhledným lesem. Krátké middlové postupy s častými změnami směru v takovém terénu mnoho neřeší: kupky se na těch několika krocích (za předpokladu správného odběhu) obvykle dají snadno dopočítat. Klíčové špeky je třeba hledat v místech na první pohled méně patrných – v dlouhých traverzech a šikmých sebězích, a především v postupech přes hranu svahu. Právě zde se závodník při chvilkové nepozornosti může fatálně nachytat. A tak se, zejména ve finále, často i stalo.

Kopec na konec začátek

Na úvod ovšem stačilo, že stavitel semifinále Martin Poklop nastražil běžcům do cesty pořádný kopec. Sofiina volba mezi nekonečným traverzem s mysteriózní dohledávkou při obíhačce a nekonečným stoupáním

s prudkým seběhem při postupu Sildem vyzněla jednoznačně pro první variantu. „Moje chyba, ten smrťák se určitě neměl jít rovně,“ hněval se v cíli Miloš Nykodým, kterému však ani 105 výškových metrů navíc nezabránilo v postupu do finále. O tom kromě zmíněného kopce rozhodovala i první série kontrol v jediném pásu hustšího lesa na celé mapě, a možná taky trochu i lopuchy (těch si užili závodníci startující v úvodu) a bahno (v němž si počvachtali ti na konci).

Favorité však jako obvykle postoupili takřka všichni, a tak se mohli jít ostentativně vyklusat mezi stánky, kde mezitím zapíjeli svůj žal účastníci finále B.

Po kolena rozbahněný doběh nejenže potěšil diváky a fotografy, ale dokonce málem i promluvil do pořadí v kategorii D16. Klára Novotná, která na poslední kontrole vedla o celkem bezpečné 4 sekundy, hodila v závěrečné bažině ukázkového tygra.

Stihla se však zvednout včas a celá od bahna nakonec doběhla pro titul s náskokem pouhých 2 sekund před Terezou Čechovou.

Letecký den

Jestliže z kvalifikace byly dojmy přinejmenším rozpačité a tréninková mapka některým na pohodě nepřidala, finále nabídlo úplně jiný zážitek. Start byl hodně nahoře, cíl hodně dole, a trať mezitím téměř letecká. „V rychlosti, kterou by dnes měl běžet vítěz, už se kupy dost dobře spočítat nedají, a proto jsem se snažil nabízet závodníkům i jiné záchytné body než kupky,“ upřesňoval svůj stavitelský záměr Vojta Král. A rychlost vítězů byla nakonec ještě vyšší, než stavitel očekával: součet časů nejlepší ženy a nejlepšího muže se zastavil už na hodnotě 59:16, což znamená nejrychlejší mistrovství od roku 2004, kdy krátká trať metamorfovala v middle. Tou nejlepší ženou se stala suverénně Iveta Duchová o dvě minuty před Radkou Brožkovou, kterou na trati doběhla.

V mužích to bylo o něco dramatičtější: dlouho vedoucí Adam Chromý možná částečně doplatil na to, že téměř celé jaro promarodil, a v závěru tak měl více sil Miloš Nykodým, jehož jistě hnala vpřed i touha dokázat, že nominace na mistrovství světa mu byla odepřena neprávem. To ještě netušil, že se nakonec ještě do Finska přece jen podívá…

A jak to vypadalo v lese? To už vám na následujících stranách poví sám vítěz mužské kategorie Miloš Nykodým.

Milošův mistrovský middle Musím se přiznat, že celkově se mi terén v Kunčicích nezdál jako ideální pro krátkou trať.

Po nepovedeném semifinále se změnilo i moje očekávání na finálový závod, bohužel k horšímu. Nezlepšilo se to ani v neděli po návštěvě tréninkové mapky: svah plný kupek,

ale bez jediného jiného detailu mě právě nenaplnil jistotou a obával jsem se, jestli se na trati nenajde nějaký postup bez záchranného bodu (tzv. haluzovka). Ale před startem měli pořadatelé všechno poctivě podchycené, tak jsem se trochu oklepal a šel na věc.

Dým: mezičas celkově Chrobák: mezičas celkově Start–1. D. 2:04 (8.) 8. (+0:15)

Ch. 1:54 (2.) 2. (+0:05)

Po startu jsme si vychutnali docela brutální výběh ke startovnímu lampiónu. Jednomu by se z toho skoro zatočila hlava, jako když rychle vstanete

32 | o r i e n t a č n í b ě h

ze židle. Pak jen pokračovat ve směru hrázky a pomalu stoupat. Ti co si neuvědomili, stejně jako já, že se dá jednoduše navigovat na oplocenku za kontrolou a nepodařilo se jim udržet správnou stoupací tendenci, překvapeně koukali, jak je kontrola vysoko.

OB domácí scéna 1.–2.

D. 1:26 (2.) 6. (+0:08) Ch. 1:28 (4.) 1. (0:00)

Jednoduchý postup na oplocenku a za rohem hustníku třetí kupka.

2.–3.

D. 0:52 (14.) 7. (+0:22) Ch. 0:38 (1.) 1. (0:00)

Jeden z nejtěžších postupů na trati. Šikmo svahem dolů na buzolu a všude jen samé kupky. Mě zachránil ten žlutej hřbítek severně od kontroly, ale i tak jsem zde prováhal docela dost času.

3.–4.

D. 0:35 (1.) 2. (+0:21) Ch. 0:36 (4.) 1. (0:00)

Na první pohled těžká kontrola, ale na ten druhý zas tak moc ne. Stačilo si držet výšku a jednu řadu kupek.

4.–5.

D. 0:40 (7.) 2. (+0:17) Ch. 0:44 (1.) 1. (0:00)

Odběh jak jinak než na buzolku, ale zjednodušení bylo dost. Hrázka, hustníček a pak už šla vidět. Myslím ta kupka, ne kontrola.

5.–6.

D. 1:14 (8.) 2. (+0:18) Ch. 1:13 (5.) 1. (0:00)

V plánu jsem měl odběhnout přesně na buzolu a držet se té optické řady kupek. Ten směr se mi ze začátku ale moc držet nepovedlo. Byl jsem o poznání níž a nikde žádná kupka. Tak jsem se trošku stočil zpět do směru. Po překonání hřbítku se na obzoru rozprostřela velká světlina, takže se rázem dala mapovat jen dohledávka a další postup.

6.–7.

D. 1:00 (9.) 2 (+0:16) Ch. 1:02 (12.) 1. (0:00)

Hlavní bylo udržet správnou výšku. V půlce postupu jsem se ujistil mezi světlinkami na šikmé podlouhlé kupce a pak už bylo jednoduché podívat se na druhou kupku před sebe.

směru se totiž na postupu nejevil jediný další záchytný objekt, než mírný ohyb cesty.

Nabíhat na to, že musí jít vidět ta velká kumulace kupek možná nebylo nejchytřejší, ale ke konci postupu jsem si uvědomil, že na jih od kontroly má končit světlina a s touto informací už to nebylo zas tak těžké.

9.–10.

D. 0:49 (11.) 2. (+0:20) Ch. 0:43 (1.) 1. (0:00)

První kontrola, kde jsem sám sebe nachytal při nepozornosti.

Beru hrubý směr a říkám si: „Jasně, někde tam bude ta velká světlina.“ Jenže ony tam byly dvě! A já si to štrádoval na tu severnější. Ted nevím, jestli jsem si uvědomil, že jsem špatně díky té oplocence na severu, nebo jenom tím shlukem kupek, do kterých jsem mířil. Chyba z nepozornosti.

10.–11.

D. 1:41 (8.) 2. (+0:30) Ch. 1:31 (1.) 1. (0:00)

Postup jednoduchý, dohledávka zrádná. Na postupu jsou dva velmi jasné míjecí body. Oplocenka, která mi už pomohla podruhé, a posed s průsekem. V dohledávce jsem mírně znejistěl, protože jsem myslel, že bude více rozeznatelný rozdíl mezi hustníkem a světlinou, ale moc nebyl. Směrem jsem naběhl na okraj hustníku a prorážel si cestu smrčky, než na mě mrkla světlinka. Paráda, teď už jen poračovat na bažinu.

Jenže ejhle, kontrola je už na světlince. Alespoň takový jsem měl já pocit. Moc dlouho jsem se nad tím ale nezamýšlel.

11.–12.

D. 0:55 (4.) 2. (+0:34) Ch. 0:51 (1.) 1. (0:00)

Jednoduchá kontrola, stačilo správně odběhnout a umět počítat do čtyř.

Předem jsem měl vymyšlené, že se vrátím zpět do bílého lesa a kolem posedu přes potůček za hřbítek. Ale když jsem probíhal smrčkama, tak jsem šel moc rovně a už se mi nechtělo vracet za oplocenku. Chrobova varianta po potoce se ukázala o něco málo rychlejší. Já měl strach zvolit brodění.

8.–9.

12.–13.

7.–8.

D. 0:30 (4.) 2. (+0:16) Ch. 0:30 (4.) 1. (0:00)

D. 1:03 (2.) 2. (+0:14) Ch. 1:05 (3.) 1. (0:00)

O poznání težší byla devítka.

Kromě hodně precizního držení

„Málokdy mi zbylo tolik síly do závěrečného finiše,“ hodnotil svůj úprk bahnem vítězný Miloš Nykodým

D. 2:58 (1.) 2. (+0:24) Ch. 3:08 (4.) 1. (0:00)

Druhý ze tří dlouhých postupů ve mně vzbuzoval jistý respekt.

Ale pak jsem si řekl, že když budu držet výšku, musím se potom u skal relokalizovat.

Takže jsem běžel čtyřista metrů bez mapové kontroly, prostě jenom držet výšku. Chtěl jsem si namapovat něco dopředu, jenže jsem musel pořád něco přeskakovat, takže to vůbec nešlo. Jen letmo jsem se podíval, jestli je tam dál nějáká volba, nebo se to bude rvát všechno rovně. Při náběhu do dohledávky jsem se našel u velké kupky na skále, která vypadala spíš jako docela velký kopec. Pak proskočit okrajem hustníku mezi srázky a jeden druhý kámen. Brnkačka.

13.–14.

D. 0:58 (20.) 2. (+0:32) Ch. 0:50 (3.) 1. (0:00)

Na tomto postupu se ukázalo, že chodit pořád rovně a nepřemýšlet o rychlejší cestě se nevyplácí. Namísto svezení se po cestě jsem se plácal rovně

o r i e n t a č n í b ě h | 33

svahem a ztratil cenné vteřinky, ačkoliv jsem běžel velmi přesně.

14.–15.

D. 1:44 (4.) 2. (+0:31) Ch. 1:45 (5.) 1. (0:00)

Na první pohled zákeřná kontrola. Ale cestou do kopce, když člověk neběží tak rychle, se dala krásně umapovat.

Důležitá byla světlina uprostřed postupu a poslední kamené pole. I když to z mezičasů moc nevypadá, tak jsem v závěru dost ztratil. Stál jsem na správné kupce, ale zaboha jsem nemohl najít kontrolu. Pro příště, čti pořádně umístění kontrol, blbče! Aspoň pět sekund promrhaných.

15.–16.

D. 1:16 (5.) 2. (+0:19) Ch. 1:28 (19.) 1. (0:00)

Hrůzostrašně vypadající postup, ale velmi jednoduchý. Stačilo běžet na horizont hřbetu. Ten kámen před kontrolou byl opravdu masivní,

Adam Chromý

OB domácí scéna takže nebylo moc co řešit, snad jen to, jak co nejrychleji proskákat kamennou podložkou.

16.–17.

D. 0:33 (1.) 2. (+0:19) Ch. 0:33 (1.) 1. (0:00)

Tento postup jsem šel čistě na buzolu na tu poslední kupku před kontrolou. Jako jediná byla podlouhlá, takže relativně dobrý orientační bod v tom houfu detailů. Navíc ten kámen zpoza ní vykukoval.

17.–18.

D. 3:27 (9.) 2. (+0:18) Ch. 3:28 (10.) 1. (0:00)

Pro Chrobáka i pro mě výrazně ztrátový postup. I když nevím, čím to bylo zapříčiněno. Chybu jsem neudělal, jen jsem v tom svahu moc nevěděl, kde jsem, než jsem se relokalizoval nad tím rozhraním porostu. Asi to chtělo stoupat víc postupně.

Mě tam na konci čekal docela pěkný pětivrstevnicový indiánský běh. Ztrácíme oba kolem půl minuty.

18.–19.

D. 1:26 (5.) 1. (0:00) Ch. 1:47 (24.) 2. (+0:03)

Kontrola, na které jsem na chvilku poprvé vytřídal Chrobáka ve vedení. Nic jsem nevymýšlel, prostě jsem to co nejrychleji prasil na skály na postupu. Proběhl kolem kontroly 39, kterou měli junioři a frčel dál pod hranou svahu.

Na kraji kolečka čněla opravdu vysoká skála, která mě nasměrovala přímo pod moje srázky.

Rychlejším postupem bylo běžet nad skalami, ale myslím si, že se pak dala udělat chyba.

Zvrchu člověk ty skály nevidí.

A přesně takovou chybu udělal Adam.

19.–20.

D. 0:51 (3.) 1. (0:00) Ch. 0:55 (8.) 2. (+0:07)

Zrádná kontrola, hlavně v dohledávce. V plánu bylo proběhnout mezi srázky hned po oražení devatenáctky a držet tu samou výšku. Po proběhnutí kameného pole jsem doufal, že už uvidím osamocenou kupku s kontrolou.

20.–21.

D. 0:50 (3.) 1. (0:00) Ch. 0:52 (9.) 2. (+0:09)

Velmi rychlý seběh. Člověk si měl na začátku uvědomit, že se

na kontrolu jednoduše sveze po hřbítku. Navíc takovéto srázky jsou pěkně vidět i ze shora, takže v podstatě hodně jednoduchá kontrola. Navíc to jistila ta druhá cesta pod kontrolou.

21.–22.

D. 1:11 (26.) 2. (+0:16) Ch. 0:46 (4.) 1. (0:00)

Jediná moje vyložená chyba.

Kontrola, na které se do vedení znovu vrací Adam, a která vypadá dost jednoduše.

Chvilku se svézt po cestě, pak pokračovat na buzolu a běžet podél hliněného hrázky až na kupku. Jenže já si všimnul nějakých kupek už dřív a naběhl na ně. Koukám do mapy, tam nic, tak pokračuju níž, jenže moc netuším, kde přesně teda jsem. Zastavuji na první větší kupce a koukám, že kontrola nikde. Začínám točit volantem, ale v tom si všímám kontroly za stromem. (+0:29) 22.–23.

D. 0:30 (4.) 2. (+0:18) Ch. 0:28 (1.) 1. (0:00)

Kontrola, kde to chtělo jen pořádně nasmažit na světlinku.

Po cestě si všímám kontroly na kupce, ale ta nemohla být moje. Navíc při náběhu na kontrolu slyším speakera mluvit o Danáčově průběhu, o tom že vede. Nemůžu být moc daleko za ním, říkám si. U kontroly navíc číhal Kade se svým oslepujícím kanónem.

23.–24.

D. 0:28 (4.) 2. (+0:20) Ch. 0:26 (1.) 1. (0:00)

Na diváckou kontrolu vedla slušná dálnice lehce zprava, tak proč si to ztěžovat.

24.–25.

D. 1:39 (1.) 2. (+0:01) Ch. 1:58 (9.) 1. (0:00)

Divácká kontrola a poslední postup do kopce zároveň. Už se nebylo na co šetřit. Diváci mě vřískotem slušně vyburcovali.

Navíc jsem věděl, že když si pohnu, tak bych mohl Danáče trošku seběhnout a možná by mi pak mohl dělat majáček.

Přes louku co to dá, pak po vyšlapané pěšince až na roh světlinky, od které byla skála, pod kterou už byla kontrola vidět. Při náběhu do dohledávky jsem viděl Dana odbíhat, ale po oražení už ne. Jen jsem

zaslechl Plecha zamumlat něco o praseti. Je pravda, že tento postup jsem vyhrál o 16 sekund před Mrázem.

25.–26.

D. 0:55 (6.) 2. (+0:05) Ch. 0:51 (1.) 1. (0:00)

Kontrola, na které jsem se rozhodl neběžet jenom na směr na světlinku, ale svézt se chvilku po cestě. Jakmile jsem uviděl tu kupku se srázkem, prudce jsem to stočil po vrstevnici. Pak už jen stačilo běžet po rozhraní světlina–hustník a kontrola šla nakonec z padesáti metrů vidět. Při odběhu mě ale čekalo překvapení. Na kontrolu se zespodu vraceli Noga a Kořeň v čele s Danáčem.

26.–27.

D. 0:38 (2.) 1. (0:00) Ch. 0:50 (14.) 2. (+0:07)

Chtěl jsem najít hranici mezi bílým lesem a jedničkovým hustníkem, tak jsem mírně klesal, dokud se mi to nezdálo čisté. Ale najednou jsem se objevil na cestě, a tak jsem po ní pokračoval. Náběh do dohledávky byl celkem „tricky“. Ale když člověk běžel správným směrem, tak před ním nakonec ten srázek vyskočil. Chrobák běží rovně na posed a ztrácí vedení.

27.–28.

D. 0:27 (1.) 1. (0:00) Ch. 0:37 (29.) 2. (+0:17)

Po vyběhnutí z lesa už se nepotřebuju soustředit na mapu a na to, kde jsem. Už z dálky vidím kontrolu a fotografa u ní.

Vyšlapaná cestička se proměnila v koridor bažiny, ale pořád je to mnohem rychlejší, než si razit vlastní cestu lopuchy. Konečně to můžu bezhlavě pálit.

28.–CÍL

D. 0:22 (1.) 1. (0:00) Ch. 0:27 (18.) 2. (+0:22)

Celkově

D. (1.) 33:02 Ch. (2.) 33:24

Zatím nebylo mnoho závodů, ve kterých by mě zbylo tolik síly do závěrečného finiše, a tak jsem toho musel využít. Bláto nebláto. Po doběhu jsem vedl o 2:53 nad Sosákem, ale věděl jsem, že největší soupěři jsou stále ještě v lese. Čekání na Adama bylo strašně napínavé.

Nakonec jsem se o něco málo víc radoval já.

34 | o r i e n t a č n í b ě h

Celkově se dá napsat, že Adam běžel konstantní tempo po celou trať. Techničtějšími pasážemi proletěl rychleji než já. Já jsem naopak tempo často měnil. V technických pasážích jsem si zvolnil, abych to umapoval, a v těch jednodušších jsem to pořádně pálil. Každý jsme udělali po jedné větší chybě.

Pro zajímavost jsem si vypočítal supermana (tj. součet nejlepších mezičasů), který by to oběhl za 30:11. Další zajímavostí bylo to, že se vytvořilo hodně vlaků. D. Hájek, který sesbíral R. Nožku, T. Kořínka a R. Čecha. Další skupinkou byli Losman, Kozák, Hepner.

A také Adam Chromý se ujal role strojvedoucího, postupně se k němu připojili D. Wolf, P. Kubát (ten po zvolení jiného postupu na K18 ujel – v mapě světle modrou barvou) a M. Prášil. A v neposlední řadě také skupinka M. Krajčík, M. Kamenický a P. Hradec. Což vypovídá o náročnosti trati.

Chybovalo se hodně.

Těžko odhadovat, jak by výsledky vypadaly, kdyby se mohli zúčastnit mistrovství i naši nominovaní. Mě samotného by hodně zajímalo co by předvedli zlatí hoši, Kodeda, či Petržela, ale to se už nikdy nedozvíme.

Nakonec bych chtěl napsat, že to byl perfektní závod se vším všudy. Pořadatelé předvedli skvělý výkon a patří jim velký dík a poklona za tento orienťácký svátek, který pro nás připravili. Moje předzávodní pochyby se nevyplnily, ke každé kontrole se dalo propracovat i za pomoci jiných objektů, než jen kupek.

Více než spokojený závodník Miloš Nykodým

OB domácí scéna Iveta Duchová

Klára Novotná ještě v čistém oděvu

Miloš Nykodým Adam Chromý Pavel Kubát

o r i e n t a č n í b ě h | 35

školní soutěže

MEDové déjà vu

Marie Krejčíková marie.krejcikova@gmail.com Foto: Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Při pohledu na startovní listinu letošního akademického mistrovství ČR bylo jasné, že bude hodně komorní. Oproti obavám, že závody budou po nedávných povodních spíše plavecké, nás však vítaly jižní Čechy v tom nejslunečnějším počasí. Sice se možná zvýšily počty poletující havěti, ale nebe téměř bez mráčku slibovalo pro hlouček akademiků pohybující se po shromaždišti opravdu krásný zážitek.

Pořadatelský tým vybral pro letošní Akádu terény použité při mistrovství Evropy dorostu před dvěma lety. Úterní krátká se běžela na mapě Hammer, která skýtá množství porostových i terénních detailů, kamenných polí a bažinek přiživených nedávnými dešti. Je pravdou, že některé porosty se od zmapování rozrostly, nebo naopak zmizely, a tak si někdo mohl připadat jako Jeníček a Mařenka v začarovaném lese. To se ovšem netýkalo Jeníčka Flašara reprezentujícího Univerzitu Karlovu, který tratí prosvištěl za 38:48, ani veterána Romana Horyny (taktéž UK), jež porazil Daniela Wolfa (VŠE) o pouhých šestnáct vteřin a s časem 41:37 si tak doběhl pro stříbrnou medaili.

S dámskou tratí si nejlépe poradila účastnice předloňského MEDu Johanka Šimková (UP), která se rozhodně nenechala vyvést z míry, vzpomněla si na úskalí některých pasáží lesa a pro jistotu v nich zpomalila. Čas 41:55 tak

pro ni znamenal druhý titul z této lokality.

Simona Karochová (ČVUT) zaostala o dvacet vteřin a třetí Lucce Mezníkové (MU) nadělila téměř devět minut.

O Ovčí ring

Výplň volného večera obstaralo výcvikové středisko UK FTVS Ovčín. Areál je totiž zmapován, a tak se jako výklus běžely mixované štafety zvané O-ring. Celkem se na start tohoto mini závodu postavilo sedm pětičlenných štafet, mimo jiné i výběr přítomných bikerů a středoškoláků. Nejlépe si vedlo družstvo dotCom ve složení Víťa Zakouřil, Dan Wolf, Martin Luštický, Standa Mokrý a Tomáš Kobr. Své „ovce“ oběhli přesně za sedm minut.

Kontrolovat kódy!

Středeční klasiku pánové Špicar a Žaloudek postavili na mapě Fabián rovněž použité

36 | o r i e n t a č n í b ě h

na MEDu. Množství roztroušených kamenů a skalek, hustníků, světlinek a vodotečí nabízí opravdu hodně objektů pro umístění kontrol. Hustá síť pěšinek a cest pak tvoří zajímavé volby postupů. Dámská trať o délce 9,1 km nejvíce svědčila Kamile Gregorové, ta ovšem nebojovala o titul, a tak se na první místo posunula Simona Karochová, která trať zvládla za 74 minut 28 vteřin. Druhý nejlepší čas 83 minut Marie Krejčíkové nakonec nemohl být počítán, neboť ve chvilkové nepozornosti naběhla na pánskou kontrolu.

Druhé místo tak obsadila Lucie Soukupová (ČVUT) před Lucií Mezníkovou (MU). Mezi Akademiky první místo ukořistil čerstvý bakalář Daniel Hájek (VUT) o více než pět minut před Standou Mokrým (VUT). Na třetí místo opět dosáhl Dan Wolf. Na závěr se ještě sluší dodat, že i přes malou účast to byl dobře postavený trénink, za což patří pořadatelům velké díky.

školní soutěže

Podmáčený přebor škol

Vojta Kettner kettner.vojtech@seznam.cz Foto: Jan Polášek honza.polasek@gmail.com

Pro někoho „zatáhnutý“ den ze školy, pro někoho jeden z nejpříjemnějších okamžiků – běh s mapou lesem. Pro všechny to ale byl tradičně oblíbený den s orientačním během. Řeč je o celostátním finále přeboru škol v orientačním běhu konaném ve středu 5. června v lese u Plané nad Lužnicí.

Ahoj Áňo, jak se ti dneska líbilo v lese?

Jo, pěkný závod! Očekávala jsem obdobnou obtížnost závodu, jako na krajském kole – nepříliš složitá, převážně po cestách a kontroly viditelné už z daleka. Musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena.

Hned první kontrola mě totiž přesvědčila o tom, jak hluboce jsem se mýlila. Byla postavena uprostřed bažinatého hustníku a i když se mohlo zdát, že vás na kontrolu přímo navede oplocenka, která byla poblíž, mohli jste se lehce nechat svést rozhraním a kontrolu přeběhnout.

A tak byla postavena trať celého závodu. Tím chci dokázat, že se závodník opravdu nenudil…

Povodně, sužující celé Čechy, nakonec průběh a vlastní konání akce nijak výrazně neovlivnily, a tak se do jihočeské Plané nad Lužnicí sjelo celkem 392 závodníků, aby celkem v šesti kategoriích (D7, H7, D9, H9, DS, HS) bojovali o prvenství v kategorii víceletých gymnázií a základních škol (DH7, DH9) a středních škol (DHS).

Pořadatelé, tedy dobrovolníci ze sdružení Vebrsportu, nakonec bravurně zvládli finální úpravy tratí a změnu shromaždiště kvůli omezením způsobeným povodněmi. Ani stromy v lese neměly v plánu kvůli snížené stabilitě během závodu toho dne padat, a tak závod proběhl zcela v klidu, ba dokonce v tiché spokojenosti většiny závodníků. A po právu.

Slušně postavené tratě dokázaly na přeborové poměry závodů potrápit kdejakého ostříleného orienťáka. Závod také ovlivnila vysoce podmáčená podložka v lese, takže se bažiny tvořily i tam, kde měl být jinak neškodný, rychlý, bílý

Anička Šňupárková na krátké trati MČR

Družstva D7,H7,D9,H9: 1. Gymnázium Turnov 2. Gymnazium Jihlava 3. Bisk. gym. B. Balbína Hradec Králové

168 bodů 167 bodů 165 bodů

Družstva DS, HS: 1. Gymnazium Jana Keplera, Praha 2. Gymnázium Zlín – Lesní čtvrť 3. Gymnázium Turnov

105 bodů 102 bodů 83 bodů

les, což závod dělalo fyzicky náročnější.

A jak probíhal závod očima závodníka? Vyzpovídal jsem svou spolužačku, vítězku kategorie DS – Aničku Šňupárkovou, která rozjímala, jaký den s celostátním přeborem vlastně byl.

o r i e n t a č n í b ě h | 37

Jak se ti jinak líbila organizace závodu, co bys pořadatelům pochválila a naopak (je-li něco takového), co bys udělala jinak?

Ráda bych pochválila celé uspořádání závodu, ale ze všeho nejvíce oceňuji, jak pořadatelé dokázali operativně přestavět tratě do finální podoby, kdy byly mapově složité, fyzicky velmi náročné (rychlý závod v podmáčeném terénu).

Nastaly sice nějaké problémy s vyčítáním (jako vždy), ale chyba se velice rychle vyřešila a pak již vše probíhalo v naprostém pořádku.

Jak jsi prožívala premiérové vítězství Tvé školy v kategorii DHS, kde jsi svým vítězstvím ve výsledku hrála stěžejní roli?

Samozřejmě, že člověku takové vítězství dodá sebevědomí a pocit úspěchu – měla jsem opravdu radost. Nemyslím si však, že by můj výkon byl důležitější, než výkon ostatních. Běželi jsme jako tým, vyhráli jsme jako tým!

mládí řádí

Orienťák na olympiádě, dějství druhé

Dominika Plochová d.plochova@gmail.com Foto: Jiří Pekárek, Karel Rambousek ml., Pavel Lebeda – Zlatá tretra

Olympijské hry a orientační běh jsou stále pouze abstraktním spojením, pro někoho snovým, pro někoho hororovým. To, o čem se v případě dospělých zatím jen diskutuje na závodech ve stáncích u piva, měli již podruhé možnost zažít vybraní mladší a starší žáci ze všech krajů České republiky.

V posledním červnovém týdnu se totiž konaly Hry VI. letní olympiády dětí a mládeže ČR, tentokrát ve Zlínském kraji, a stejně jako před dvěma lety v Olomouci se zde spolu se sedmnácti dalšími sportovními a uměleckými disciplínami dostal na program i orien­ ťák. Šestapadesát mladých závodníků tak dostalo jedinečnou šanci zazávodit si na takto prestižní akci a užít si její atmosféru a zároveň i ukázat ostatním sportovcům, co to ten orienťák vlastně vůbec je a jak jsou v něm běžci z jejich krajů úspěšní.

Olympijské hry dětí a mládeže ČR jsou projektem Českého olympijského výboru a ve své letní i zimní variantě se pravidelně konají již od roku 2003. Mladí sportovci zde reprezentují v jednotlivých sportovních disciplínách své kraje, ke kterým přísluší dle trvalého bydliště. Oproti olomoucké olympiádě se orienťácké výpravy jednotlivých krajů o polovinu zmenšily a v každé kategorii (žáci a žákyně mladší a žáci a žákyně starší) startoval vždy pouze jeden zástupce daného kraje.

Dohromady tak každá krajská výprava čítala čtyři mladé o-sportovce a jednoho trenéra.

Na bedrech každého závodníka tak ležela obrovská tíha v podobě velké zodpovědnosti za svůj výkon, který v dané kategorii již nemohl pro jeho kraj nikdo vylepšit. Na druhou stranu tento poněkud komorní počet ukázal další krásu našeho sportu, kde na sportovišti i mimo něj trvale panovala velmi příjemná přátelská atmosféra bez známek jakékoliv rivality. Pro nezasvěceného člověka mohla tato jednolitá a přesto různorodá skupina dětí a trenérů působit spíše jako jeden pohodový letní tábor, než jako čtrnáct malých krajských výprav, které si byly vzájemně soupeři. Dalo se tak snadno vycítit, že mladí o-běžci jsou ještě více než na kraj, který reprezentují, pyšní na sport, který provozují, což dělá orienťák mezi ostatními sporty jedinečným.

Jak se na správnou olympiádu sluší a patří, celý program nemohl začít jinak než slavnostním zahájením a vzplanutím olympijského ohně. O tuto část programu však celá řada o-běžců přišla, protože ve stejnou dobu byli o 150 kilometrů severněji v Kunčicích zrovna dekorováni ti nejlepší z finále MČR

Všichni olympionici pohromadě

na krátké trati. Vše tak naplno vypuklo až v pondělí hodinu po poledni, kdy se první závodníci vydali na trať závodu ve sprintu v prostoru sídliště v Bartošově čtvrti ve Zlíně. Pořadatelé z oddílů v Luhačovicích a ve Zlíně, kteří orienťák na olympiádě organizovali, předem avizovali, že jednotlivé o-disciplíny budou mapově náročnějšími tratěmi dosahovat úrovně mistrovských dorosteneckých závodů, a tak již v úvodním sprintu nebyla nouze o volby postupů a přesné dohledávky si vyžadovaly pečlivé čtení mapy. Sídlištní terén patřil spíše k těm snazším, přesto se hodně chybovalo a jak už to u sprintů bývá, uspěl ten, kdo nezaváhal. První zlaté medaile tak v pondělí večer na medailovém ceremoniálu na náměstí v Uherském Hradišti visely na krku Alžbětě Nešporové (Zlínský kraj), Tereze Čechové (Vysočina), Mikuláši Jirkovi (Olomoucký kraj) a Vojtěchu Sýkorovi (Zlínský kraj).

V úterý dopoledne pak přišly na řadu štafety, kde v kategoriích starších i mladších žáků startovaly vždy dvojice a každý z dvojice běžel dva úseky. Ze Zlína se na tento závod orienťáčtí olympionici přesunuli za mírného, avšak vytrvalého deště do Luhačovic, kde bylo centrum závodu na Lázeňském náměstí.

Zdejší terén i tratě byly ještě o několik tříd náročnější než při sprintu předchozí den. Po

38 | o r i e n t a č n í b ě h

úvodní rychlé a relativně mapově snadné pasáži v lázeňském parku se tratě přesouvaly do prudké stráně nad městem, kam také stavitel zařadil zásadní volby postupů. Seběhnutí z cesty či pěšinky do těžko prostupného a tou dobou navíc i značně podmáčeného terénu bylo rychle trestáno výraznější ztrátou. Jako první do závodu odstartovali mladší žáci, kde první úseky běžely dívky. Každý úsek trval zhruba 10–12 minut a pořadí se neustále přesýpalo. Po strhujícím finiši nakonec zvítězila dvojice z Moravskoslezského kraje před duem z Královéhradecka. Další dvě dvojice byly pro chybné ražení diskvalifikovány, a tak se ze třetího místa nakonec mohli radovat reprezentanti Prahy. Podobně napínavý byl i průběh závodu starších žáků, a i zde do konečných výsledků promluvila diskvalifikace jedné ze štafet doběhnuvší na medailové pozici. Pro zlato si tedy nakonec doběhl Královéhradecký kraj před krajem Moravskoslezským a Olomouckým.

Divácké atraktivnosti štafetových závodů využila nejen řada pyšných rodičů, kteří přijeli povzbudit své mladé reprezentanty, ale například i trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích Květa Jeriová-Pecková, která i poté dekorovala úspěšné medailisty. Závod tak měl přes nepřízeň počasí parádní atmosféru.

mládí řádí

Starší žákyně na bedně při vyhlášení krátké trati Posledním olympijským závodem byl middle s centrem na okraji Zlína. Parametry tratí budily respekt a dávaly vědět, že to určitě nebude zadarmo. Trať starších kluků měřila 4,2 km a měla převýšení 190 metrů, tedy o kilometr delší a 65 metrů větší převýšení než měla trať H16A na mistrovství na middlu o pár dní dříve v Kunčicích. Tratě vedly převážně čistým kopcovitým terénem, kde bylo třeba si nejdříve v úvodu trati pohlídat plno rýh a údolíček a v prostřední části v lese s minimem detailů pak hlavně směry.

To se ideálně povedlo borcům a borkyním z Královéhradecka, kteří na middlu získali tři zlata ze čtyř možných a jedno stříbro a naprosto tak deklasovali závodníky ze zbytku republiky. Tímto triumfem si tak navíc

královéhradečtí zajistili i celkové vítězství v bodování krajů v orientačním běhu.

Pět olympijských dní uteklo jako nic a ráno po čtvrtečním večerním slavnostním zakončení nastal čas odjezdu domů. Závodníky mladších kategorií mohl v tu chvíli dvojnásob hřát pocit jejich mládí, protože další letní olympiáda se bude konat již za dva roky v Plzeňském kraji, a to je jedinečná možnost, jak se jakožto starší žáci mohou stát na pět dní olympioniky ještě jednou. Pokud jsou pro někoho dva roky moc dlouhé, není nic snazšího než už si pomalu začít mazat lyže a pokusit se o nominaci na zimní olympiádu, která se uskuteční již v lednu 2014 na Vysočině a kde se poprvé bude závodit v lyžařském orienťáku.

Trať závodu štafet. Zajímavé je, že nikdo neběžel na jedničku ideálním postupem, tedy na mapovém startu otočka 180°, zpět přes centrum a celou dobu po cestě až ke kontrole s jednoduchou dohledávkou – několik dětí říkalo, že je to napadlo, ale styděly se běžet zpět přes centrum, a tak šly za ostatními. Asi jen dva borci běželi dlouhý postup na 9 úplně spodem opět přes náměstí, což údajně mělo být nejvýhodnější.

Dorotka Dědková (Praha)

Martin Roudný (Pardubický kraj)

Na základě vítězství v mladší a druhého místa ve starší kategorii na LODM byli orientační běžci Moravskoslezského kraje pozváni na tiskovou konferenci před Zlatou tretrou, které se ve Vítkovicích zúčastnil i legendární etiopský atlet Kenenisa Bekele. Po skončení tiskovky měli mladí běžci Sebastian Filipek, Lenka Hájová, Lucie Szareczová a Vojtěch Lanc možnost pobavit se s Kenenisou o běhání a o tom, jak se dostat na vrchol.

MTBO světová scéna

Polské rekviem?

Radek Laciga rala@volny.cz Foto: Olexandr Tsepurdey, Jan Svoboda © CykloDres.cz

Mistrovství Evropy v MTBO, Zamość, Krasnobród, 15.–23. června 2013 Poláci jsou jednoznačně nejpilnější pořadatelé. Začalo to na poněkud rozporuplném ME 2006, poté následovalo lepší MS a nejlepší SP v Gdaňsku. Hodně si to ale spackali velice špatnými závody Českého poháru pořádanými na polské straně Orlických hor… Připadá vám tento úvodník povědomý? Zašátrejte v paměti nebo archivu, zalistujte v loňském 3. čísle časopisu OB a naleznete tam stejný u článku o SP v polských Dusznikách Zdrój.

Důvod není ten, že bych si chtěl ulehčit práci, ale prostě proto, že po loňském SP, které nepatřilo zrovna mezi ty nejvydařenější, klesající úroveň závodů pořádaných našimi severními sousedy pokračovala, a tento úvodník tak teprve začíná nabývat na aktuálnosti.

Sprint

Abychom začali pěkně popořádku. První závod byl sprint, který se měl jet přímo v centru města Zamość ležícího takřka u ukrajinských hranic. Měl, ale nejel. Na poslední chvíli se prostor přesunul do městečka Krasnobród, kde bylo centrum

celého mistrovství a jel se zde také long a sprintové štafety. A důvod? Podle všeho pořadatelé neměli vůbec žádné předem uzavřené smlouvy o pořádání v tomto prostoru a kupodivu jim policie před závodem nepovolila uzavřít hlavní průtah městem a celé centrum pro dopravu. To však nebyl hlavní problém tohoto závodu. Tím byl fakt, že na ženské trati byla v mapě nezakreslená brána, k níž se dalo dojet po hlavní silnici, která měla být zakázaná, ale nebyla. Po protestu několika týmů byl závod zrušen a pořadatel nabídl náhradní závod ve volném dni, takže ženy jedoucí v obou štafetách měly tím pádem 6 závodů v řadě bez odpočinku.

Honza Svoboda sice po střetu s autem při sprintu odešel po svých, bohužel však do slova a do písmene

Middle

Middle se dal označit za velký úspěch.

Proběhl v původně plánovaném prostoru a nebyla zrušena žádná kategorie! Mapa sice moc neseděla, občas nějaká cesta chyběla, jindy zas přebývala, ale to už v Polsku nikoho nepřekvapí. Úspěch si připsaly i české barvy, když zásluhou Jirky Hradila získaly bronzovou medaili a na té bramborové ho ještě jistil Marek Pospíšek.

Štafety

Našim se dařilo střídavě, mužské Béčko dojelo za Finy a Rusy pro bronz jako již tradičně před Áčkem, které dojelo čtvrté.

MTBO světová scéna Middle byl stavbou vlastně v první půlce takový long s delšími postupy na volbu.

V druhé půli pak sprintík s jemnou mapařinkou. Celkově by to mohl být docela pěkný závod, kdyby ho neovlivnila řada chyb v mapě, chybějící či přebývající pěšiny apod.

Franta Bogar s Martinem Ševčíkem na sjezdovce po startu štafet

Martina Tichovská si vzpomněla na své OB kořeny, a sjezdovku po startu štafet vycupitala po svých

No comment

umístění jméno

čas

3.

Hradil Jiří

51:46:00

4.

Pospíšek Marek

52:15:00

9.

Bogar František

56:25:00

1(31) 13(57) 2:09 2:09 37:22 2:04 2:05 2:05 37:01 2:04 2:18 2:18 37:08 2:09

2(32) 14(47) 2:50 0:41 40:05 2:43 2:51 0:46 39:38 2:37 4:05 1:47 41:07 3:59

3(33) 15(46) 6:13 3:23 41:34 1:29 5:15 2:24 41:21 1:43 6:17 2:12 42:39 1:32

4(35) 16(48) 10:11 3:58 42:36 1:02 8:58 3:43 42:32 1:11 11:09 4:52 43:51 1:12

5(36) 17(44) 11:46 1:35 44:21 1:45 10:22 1:24 45:08 2:36 12:32 1:23 46:12 2:21

6(37) 18(43) 16:29 4:43 45:30 1:09 14:01 3:39 46:17 1:09 16:11 3:39 47:22 1:10

7(38) 19(49) 22:45 6:16 47:06 1:36 20:43 6:42 47:40 1:23 22:09 5:58 51:21 3:59

o r i e n t a č n í b ě h | 41

8(39) 20(58) 25:07 2:22 48:07 1:01 23:02 2:19 48:40 1:00 24:48 2:39 52:30 1:09

9(42) 21(50) 29:23 4:16 48:59 0:52 27:35 4:33 49:23 0:43 29:13 4:25 53:18 0:48

10(56) 22(51) 31:15 1:52 51:23 2:24 31:02 3:27 51:53 2:30 31:07 1:54 56:06 2:48

11(55) F 33:25 2:10 51:46 0:23 33:07 2:05 52:15 0:22 32:47 1:40 56:25 0:19

12(45) 35:18 1:53

34:57 1:50

34:59 2:12

MTBO světová scéna Zato ženám se nevedlo vůbec, když Martina Tichovská hned na prvním úseku vysekla obrovskou chybu znamenající konec jakýchkoliv nadějí na slušný výsledek. Organizátoři (nebo spíše organizátor, neboť celé ME bylo v podstatě one-man show Jana Cegielky) se opět vyznamenali. Příjezd na diváckou a od sběrky do cíle byl kreslen po louce, která ovšem nebyla loukou, ale polem, na něž kupodivu majitel zakázal vjezd. Tak se na poslední chvíli ručně překreslovaly mapy, a ve výsledku bylo značně nepřehledné, odkud kam se má jet; na některých mapách to bylo takřka nemožné. Závodníci však nejspíš byli natolik rádi, že se dostali do cíle živí a zdraví, že na nějaké protesty už jim nezbyly síly.

Long

Po odloženém závodu ve sprintu žen ve „dni volna“ se jel long, který přinesl další bronz pro Jirku Hradila. Smolařem dne, ale i celé sezóny se stal Martin Ševčík. Závod měl rozjetý na medaili, jenže doplatil na možnost, respektive díky stavbě trati spíše nutnost, jezdit na kole i mimo cesty. Martinovi se tak podařilo ulomit přehazovačku, což ho stálo nejen pěkné umístění v závodě, ale především nominaci na srpnové MS v Estonsku, která byla podmíněna výsledkem do 8. místa na ME.

Smíšené štafety

Závod ve sprintu dvojic už nabídl pouze 5. místo našeho Franty Bogara s Renatou Paulíčkovou, řadu nebezpečných protijezdů

a mapu, na které se jel už sprint (pro ženy 2x) a částečně i long. Ovšem jak šel čas, vyvíjela se i mapa, a na stejných místech vypadala každý den jinak. Mohli jsme tak být svědky procesu tvorby map v přímém přenosu. Ono se není moc čemu divit, vzhledem k tomu, že ještě necelý měsíc před závody se pořadatelé sháněli po mapařích, kteří by jim pomohli s tvorbou této, dle místních poměrů zřejmě podřadné, pomůcky orientačního bikera.

Mladí válí

Do Polska se kromě dospělých vydala i výprava našich dorostenců a juniorů, kteří se zde utkali na Evropském poháru.

Soutěži, která se sice nikam nepočítá, ale je to výborný jarní test (v letošním podání hlavně test psychické odolnosti) před MSJ, které se jede společně s MS v Estonsku. Naši se ukázali skvěle, v každém závodu pobrali řadu medailí a ukazují, že i bez největší opory – Kryštofa Bogara závodícího letos již mezi dospělými – se dokáží prosadit.

Déjà vu

Vždy, když se člověk chystá na závody do Polska, je to směs očekávání, napětí a strachu z toho, na co se má připravit. A když tam pak je, tak neví, zdali má zuřit, smát se, či brečet. Naši sousedé ze severu vždy přijdou s něčím skutečně nečekaným a s oblibou se řídí podle hesla „zážitek nemusí být hezký, hlavně že je silný“. Už teď se tedy můžeme těšit, co na nás připraví za rok, kdy by se v Polsku mělo uskutečnit mistrovství

Myšlenky Martina Ševčíka po longu netřeba komentovat světa. I když nyní není jisté, zda IOF pořadatelství Polsku neodebere. Pokud ne, tak se můžeme těšit na další déjà vu, otázka zůstává, zda se máme bát, či radovat…

ME očima šéftrenéra české reprezentace Jirky Vraného

Výřez mapy poblíž Event centra, na které se jelo pro ženy až 4 x, se měnila jak chameleon. A nebyl to jediný případ. Long se jel hromadným startem na dvě kola s výměnou mapy. Obě se sice jela ve stejném prostoru, ovšem mapy byly každá na některých místech taktéž trochu jiné.

Byla to bída. Ne tedy výsledkově, s tím jsem celkově vysoce spokojený. Po organizační stránce to byly asi nejhůře uspořádané závody, na kterých jsem kdy byl. Pořadatelů bylo děsivě málo – odhadem tak 15. A podle toho to vypadalo. Mapy plné chyb, cesty jednou zakreslené, podruhé ne.

Pravidla jakoby pro pořadatele neexistovala, všechno si to dělali tak nějak po svém. Sprint nebezpečný od začátku do konce, klika že se Makovi (Honzu Svobodu při sprintu srazilo auto, ač vedle stál pořadatel, který nikoho nezastavil – pozn. red.) nic nestalo a že to byla jediná kolize. Middle totální hrůza – shromaždiště vedle hnoje, nikde nikdo, neposekaná louka. Cíl – rozbahněná lesní cesta uprostřed ničeho. Štafety byly už o něco lepší, shromaždiště na úrovni, v lese ale opět chyby. Ručně překreslovaná sběrka, protože se den předtím zjistilo, že louka na které měla stát, není louka ale pole. A tak dál. Každému, kdo u nás kritizuje každou chybku na našich závodech, bych přál se tam podívat a zažít to. Pevně doufám, že se IOF rozhoupá k tomu, aby Cegielkovi pořadatelství MS pro příští rok odebrala.

42 | o r i e n t a č n í b ě h

letem mtb(ski)o-světem

druhý Jarní část MTBO sezóny vyvrcholila ích v les Brna leko neda červnový víkend ram prog ý ndov Víke ic. Šum ných Vinič o okol ne byl skutečně nabitý. V sobotu dopoled štafet MČR e ledn odpo hned tu, sprin ve MČR závod a víkend zakončil nedělní pohárový mně, nára o vyšl sí poča ž I kdy ru. orde Free ve ízapř nů a týd dnů ích deště z předcházejíc v lese, na bah stu spou a stu spou y činil něni. takže se závodníci vraceli řádně obah ho nové nic ů titul u ntu spri ve mco Zatí jsou ilem Hrad kou s Jir (Renata Paulíčková ech to ostřílení sprinteři), na dalších míst junirná stříb nách V že již bylo zajímavější. ěžda Nad á nzov a bro á ákov Nov a Katk orka edku Skácelová, která si i díky tomuto výsl ku, tons v Es MS ovém srpn na t debu de odby Také . edky výsl i vým jsou zajisté překvapi Vojta v mužích se prosadil junior – bronzový kací valifi disk 18 sérii po Ludvík. Ve štafetách i tervšem se cíle do la doje čně kone ě v řad bylo o z toh ed a hn y číky štafeta Smržovk nách zlato před USK Praha a Bruntálem. V že a Prah USK před čky zvítězily Šumpera . avou atisl a Br

Začátkem prázdnin již tra dič letech pořádá Plzeň 5de ně v lichých nní závody, tentokrát s centrem v tábo ře Skl Kultovní prostor z klasiky árna u Žihle.

MS 1991 nabídl velmi pěkné terény i pro bikování. 3. a 4. etapa se pak nezapočítával a jen do českého poháru, ale také do série WRE (světový ranking), což na start přilák alo závodníky z 15 zemí a kromě ruské, švý carské a mužské části finské reprezentace přijela prakticky kompletní světová špička . Zatímco v ženách to byl souboj ryze zahran ičních závodnic, který stylem start–cíl opanovala Finka Marika Hara, v mužích naš i dali „čuchnout“ pouze Italu Lucovi Dallav allemu na celkově druhém místě. Vítězství z roku 2011 obhájil Martin Ševčík, ale ani to mu nepomohlo k nominaci na MS. Tvrdý chleba český biker má…

NOMINOVÁNO NA MS

Na pětidenních se bojovalo též o poslední možnost nominace na MS a MSJ, které se jedou koncem srpna v Estonském Rakvere, tak snad se nám tam nikdo „nezrakví“.

Těžkou hlavu našim šéftrenérům udělal junior Kryštof Bogar, který si vyjel nominaci mezi dospělými a vystavil tak v nabité mužské konkurenci stopku letos velmi dobře jezdícímu Martinu Ševčíkovi, kterého navíc od přímé nominace již na červnovém ME v Polsku zastavil defekt. Kryštofa pak doplní jeho bratr František, Jirka Hradil, Marek Pospíšek, Vojta Stránský a Honza Svoboda. Juniorský trenér Petr Lukavec pak musel řešit opačný problém, kým Kryštofa nahradit. Nakonec je nominace následující: Vojtěch Ludvík, Tomáš Staněk a Michael Német. V juniorkách pak Veronika Kubínová, Ewa Haltof a Kateřina Nováková.

V ženách to bylo díky „mateřské horečce“ zase trochu komplikovanější, a tak si svoji premiéru v repre dresu bude moci užít šumperská Naďa Skácelová. S ní pak pojedou její trochu zkušenější oddílová kolegyně Marie Březinová a dvojice našich největších opor Renata Paulíčková s Martinou Tichovskou.

Jan Obuškevič míří za štafetovým zlatem pro Smržovku

ských závodnic, Vítězné trio mladých šumper nové MS srp na z nichž hned dvě pojedou

Junior Kr yštof Boga nominačkách rybn r vypálil na ík všem dospělým

ODLOŽENÝ LOB

Bylo, nebylo, a v únoru tedy spíš neby lo – dostatek sněhu na uspořádání MČR ve sprintu LOB. A byla, nebyla, a v červn u byla MTBO liga na Kavčích Horách. A kd yž na horách, tak proč bychom si k tomu nezalyžovali. Tak se zrodil nápad uskutečn it odložený lyžařský závod ve sprintu. Náp ad tak odvážný, že by to nebyli orientační běžci, aby ho hned neuskutečnili. 10 state čných lyžníků a lyžnic se pustilo na 1,2 km dlouhou trať v divočině Kavčích Hor, vyzb rojeni pouze lyžemi, SI čipem a vlastní odva hou do divočiny. Z vítězství se nemohl rado vat nikdo jiný než specialista na všechny existující sprinterské disciplíny – KLádin.

Jen se bojím nebezpečného precedentu: již je definitivně jisté, že na LOB není potřeba ani vločka sněhu…

o r i e n t a č n í b ě h | 43

výsledkový servis Mistrovství Evropy MTBO 2013

6. Stránský Vojtěch 7. Svoboda Jan 21. Pospíšek Marek

-. Ševčík Martin

Sprint – 17. 6. 2013 (W – 20.6.)

POL – Zamosc, Krasnobród

Ženy (5,9/8,3 km, přev. 20 m, 23 K, 42 záv.)

1. Hara Marika FIN 2. Jaggi Ursina SUI 3. Stengard Ingrid FIN 4. Benham Emily GBR 5. Thomasson Cecilia SWE 6. Rothweiler Maja SUI 7. Paulíčková Renata CZE 15. Tichovská Martina CZE 26. Březinová Marie CZE 31. Štěpánská Adéla CZE Muži (7,4/10,2 km, přev. 30 m, 24 K, 61 záv.)

1. Laurila Jussi FIN 2. Gritsan Ruslan RUS 3. Jutila Juuso FIN 4. Dallavalle Luca ITA 5. Bogar František CZE 6. Erm Tonis EST 12. Ševčík Martin CZE 13. Hradil Jiří CZE 18. Pospíšek Marek CZE

-. Stránský Vojtěch CZE

-. Svoboda Jan CZE

25:23 27:47 27:49 28:29 28:53 29:20 29:30 30:21 33:19 35:10 23:57 24:17 24:22 24:35 24:38 24:45 25:26 25:27 25:40 dnf dnf

CZE CZE CZE CZE

102:07 102:26 111:43 dnf

Štafety – 19. 6. 2013/POL – Zamosc, Jacnia Ženy (celkem 12 štafet) 1. Finsko 1

FIN

131:02

(Stengard Ingrid, Hara Marika, Laurila Susanna)

2. Rusko 1

RUS

138:15

(Poverina Svetlana, Vinogradova Olga, Chernykh Ksenia)

3. Slovensko

SVK

147:57

(Trnovcova Daniela, Tyszova Natalia, Fajtova Stanislava)

4. Dánsko

DEN 148:03

(Lisbygd Ann-Dorthe, Sogaard Camilla, Tindborg Marie)

5. Švýcarsko

6. Litva

SUI

148:44

(Rothweiler Maja, Hunig Claudia, Jaggi Ursina)

LTU

149:38

(Reinartaite Vaida, Simkoniene Asta, Mickeviciute Karolina)

8. Česká republika

CZE

181:28

(Tichovská Martina, Březinová Marie, Paulíčková Renata)

Muži (celkem 21 štafet) 1. Finsko 1

FIN

125:40

(Niemi Pekka, Saarela Samuli, Laurila Jussi)

2. Rusko 1

RUS

128:53

(Glukhov Valerii, Gritsan Ruslan, Foliforov Anton)

3. Česká republika 2

CZE

130:25

(Ševčík Martin, Svoboda Jan, Stránský Vojtěch)

Krátká trať – 18. 6. 2013 POL – Zamosc, Panska Dolina

Ženy (8,6/14,1 km, přev. 270 m, 16 K, 46 záv.)

1. Benham Emily GBR 2. Thomasson Cecilia SWE 3. Stengard Ingrid FIN 4. Chernykh Ksenia RUS 5. Gigon Michaela AUT 6. Scaravonati Laura ITA 10. Tichovská Martina CZE 16. Paulíčková Renata CZE 33. Březinová Marie CZE 36. Štěpánská Adéla CZE Muži (11,4/17,6 km, přev. 340 m, 22 K, 61 záv.)

1. Glukhov Valerii RUS 2. Niemi Pekka FIN 3. Hradil Jiří CZE 4. Pospíšek Marek CZE 5. Erm Tonis EST 6. Gritsan Ruslan RUS 9. Bogar František CZE 16. Stránský Vojtěch CZE 29. Ševčík Martin CZE 37. Svoboda Jan CZE

CZE

138:09

(Bogar František, Pospíšek Marek, Hradil Jiří)

47:43 49:56 51:07 51:33 51:38 51:54 55:51 58:24 68:50 72:32

4. Francie

FRA

139:00

(Fuchs Baptiste, Souvray Clement, Garde Yoann)

5. Estonsko 1

EST

141:06

(Malsroos Lauri, Hallik Margus, Erm Tonis)

6. Litva 1

LTU

147:33

(Kavaliauskas Regimantas, Andrasiunas Petras, Maiselis J.)

Smíšené sprintové štafety – 22. 6. 2013 POL – Zamosc, Krasnobród Smíšené štafety (celkem 13 štafet) 1. Finsko

FIN

57:12

(Hara Marika, Laurila Jussi)

49:53 51:31 51:46 52:15 53:12 53:29 56:25 59:05 62:53 67:28

Klasická trať (hromadný start) – 21. 6. 2013 POL – Zamosc, Krasnobród

Ženy (16,8/22,9 km, přev. 355 m, 24 K, 42 záv.)

1. Thomasson Cecilia SWE 2. Sogaard Camilla DEN 3. Rothweiler Maja SUI 4. Vinogradova Olga RUS 5. Stengard Ingrid FIN 6. Tichovská Martina CZE 7. Paulíčková Renata CZE 21. Štěpánská Adéla CZE 31. Březinová Marie CZE Muži (21,6/31,2 km, přev. 480 m, 29 K, 51 záv.)

1. Laurila Jussi FIN 2. Glukhov Valerii RUS 3. Hradil Jiří CZE 4. Foliforov Anton RUS 5. Bogar František CZE

--. Česká republika 1

75:10 75:58 77:25 77:44 77:51 78:03 78:12 87:00 95:57 97:02 99:31 101:13 101:28 102:03

2. Rusko

RUS 59:03

(Poverina Svetlana, Gritsan Ruslan)

3. Švýcarsko

SUI

59:11

POL

59:30

CZE

60:27

AUT

61:16

(Jaggi Ursina, Wuthrich Christian)

4. Polsko (Kaminska Anna, Gromadka Maciej)

5. Česká republika (Paulíčková Renata, Bogar František)

6. Rakousko (Gigon Michaela, Haselsberger Kevin)

MČR v OB na krátké trati (finále) – 23. 6. 2013 SSU – Kunčice

Ženy (4.0 km, přev. 120 m, 24K, 93 záv./ 24 F-A) 1. Duchová Iveta LPU 28:14 2. Brožková Radka SJC 30:23 3. Knapová Jana LPU 30:29 4. Zvěřinová Martina LPU 32:03 5. Hlavová Hana ZBM 32:34 6. Kovářová Kristýna DKP 32:41

7. Macinská Jana PHK 32:50 8. Hermanová Zuzana LPU 33:47 9. Przyczková Michaela LPU 34:13 10. Krafková Lucie TUR 34:27 Muži (5.3 km, přev. 245 m, 28K, 140 záv./32 F-A) 1. Nykodým Miloš ZBM 33:02 2. Chromý Adam ZBM 33:24 3. Krajčík Michal TKE 35:07 4. Wolf Daniel TUR 35:22

44 | o r i e n t a č n í b ě h

5. Hájek Daniel ZBM 6. Losman Petr PHK

7. Palas Jan ZBM 8. Kubát Pavel PHK 9. Kamenický Matěj LPU 10. Smola Michal TZL D16 (2.6 km, přev. 80 m, 14K, 52 záv./18 F-A) 1. Novotná Klára PHK 2. Čechová Tereza SJI 3. Tesařová Jana TRI 4. Chaloupská Barbora PHK 5. Janovská Kateřina PGP 6. Chaloupková Veronika CHC D18 (2.8 km, přev. 100 m, 16K, 35 záv./18 F-A) 1. Štičková Anna LLI 2. Hlubučková Kristýna KAM 3. Chládková Simona LPU 4. Hiršová Gabriela VBM 5. Šiková Karolína LPM 6. Kožinová Zuzana PGP D20 (3.1 km, přev. 115 m, 17K, 47 záv./18 F-A) 1. Knapová Lenka LPU 2. Chromá Kateřina ZBM 3. Tesařová Markéta ZBM 4. Hrušková Barbora ZBM 5. Horová Pavla LPU 6. Tužilová Magdaléna RBK H16 (3.2 km, přev. 125 m, 19K, 54 záv./17 F-A) 1. Netuka Vojtěch SHK 2. Hirš Otakar VBM 3. Sýkora Vojtěch LCE 4. Semrád Ladislav CHC 5. Vandas Daniel PHK 6. Koštejn Vít DOK H18 ( 3.7 km, přev. 105 m, 21K, 52 záv./19 F-A) 1. Hubáček Jonáš LCE 2. Pavlovec Jan BOR 3. Wolowczyk Krzysztof 28P 4. Kettner Vojtěch KAM 5. Mudrák Štěpán LCE 6. Fürst Matouš LLI H20 (4.1 km, přev. 150 m, 21K, 52 záv./16 F-A) 1. Chloupek Adam ZBM 2. Hadač Filip AOP 3. Grundmann Jan LPU 4. Mušínský Tomáš ASU 5. Hubáček Michal LCE 6. Horvát Petr ASU D35 ( 3.2 km, přev. 70 m, 17K, 26 záv./13 F-A) 1. Kašková Kateřina CHA 2. Vandasová Markéta VAM 3. Štěpánková Kateřina TBM D40 ( 2.7 km, přev. 70 m, 16K, 26 záv./13 F-A) 1. Kovaříková Mária TRI 2. Švadlenová Ivana CHC 3. Kamenická Lenka OSN D45 ( 2.5 km, přev. 70 m, 15K, 35 záv./18 F-A) 1. Novotná Petra PHK 2. Pilcová Petra ZPV 3. Knapová Iva LPU D50 ( 2.4 km, přev. 60 m, 15K, 18 záv./9 F-A) 1. Smutná Jana UOL 2. Hlavová Miroslava KON 3. Vavrysová Iva LCE D55 (2.1 km, přev. 50 m, 12K, 17 záv./8 F-A) 1. Vlažná Mirka LBM 2. Víchová Ladislava LPU 3. Zelená Markéta PGP D60 ( 1.9 km, přev. 50 m, 11K, 11 záv./6 F-A) 1. Horynová Eva TZL 2. Neradová Alena LDC

35:40 35:55 36:08 36:23 37:21 37:36 20:14 20:16 22:02 22:21 22:34 22:38 23:20 25:22 25:29 25:32 25:35 26:51 23:48 23:56 24:20 25:46 26:13 26:23 22:13 24:30 26:08 26:18 28:32 28:41 23:13 25:16 26:21 27:17 27:24 27:38 26:40 27:37 28:03 28:33 28:41 29:21 26:02 28:07 28:30 23:10 25:20 25:36 24:13 25:49 26:13 23:54 24:44 26:50 23:35 25:05 25:08 23:54 26:46

výsledkový servis 3. Kalibánová Jiřina NPA D65 (1.8 km, přev. 60 m, 11K, 9 záv.)

1. Suchánková Libuše SNA 2. Gavendová Anna TRI 3. Stará Pavla BOR H35 (4.0 km, přev. 100 m, 21K, 40 záv./20 F-A) 1. Klech Richard VPM 2. Bašus Petr SCP 3. Štěpánek Martin TBM H40 (3.6 km, přev. 100 m, 17K, 35 záv./18 F-A) 1. Aschermann Jan VSP 2. Kovalčík Tomáš AOP 3. Sokolář Zdeněk SNA H45 (3.4 km, přev. 100 m, 18K, 49 záv./24 F-A) 1. Pollák Jozef TJN 2. Pavlík Radek ASU 3. Barcík Peter AOP H50 (3.2 km, přev. 80 m, 16K, 53 záv./25 F-A) 1. Krejčí Jaroslav BOR 2. Němeček Jan VSP 3. Grepl Ladislav KON H55 (2.7 km, přev. 75 m, 16K, 44 záv./22 F-A) 1. Šrámek Jaromír KSU 2. Zdráhal Robert OOL 3. Milota Josef MLA H60 (2.6 km, přev. 80 m, 14K, 33 záv./17 F-A) 1. Navrátil Antonín UOL 2. Provazník Jiří TTR 3. Kalibán Jaroslav NPA H65 (2.1 km, přev. 65 m, 12K, 23 záv./12 F-A) 1. Pospíšil Jaromír PUL 2. Koč Zdeněk MBM 3. Vlach Oldřich BOV H70 (1.9 km, přev. 55 m, 12K, 7 záv.)

1. Čadil Jan EKP 2. Gřunděl Ivan SJH 3. Novotný František PTI H75 (1.9 km, přev. 50 m, 12K, 8 záv.)

1. Havlík Jaroslav SCH 2. Láznička Alois TZL 3. Attl Vladimír PGP

29:07 31:37 32:06 32:15 26:46 28:38 28:39 27:04 27:37 27:39 22:41 23:47 24:03 22:29 24:22 24:38 20:18 20:38 22:00 26:34 27:31 27:52 22:52 22:53 24:13 23:11 26:41 27:01 22:00 22:42 26:22

Mistrovství světa juniorů v OB 2013 Klasická trať – 1. 7. 2013/CZE – Odolov

W20 (7.1 km, přev. 470 m, 15 K, 147 záv.)

1. Risby Lisa SWE 2. Hagström Sara SWE 3. Savkina Ekaterina RUS 4. Basset Isia FRA 5. Klingenberg Ita DEN 6. Klysner Cecilie Friberg DEN 7. Chromá Kateřina CZE 11. Horčičková Vendula CZE 15. Knapová Lenka CZE 25. Hrušková Barbora CZE 37. Tesařová Markéta CZE 96. Svobodová Lenka CZE M20 (9.9 km, přev. 620 m, 21 K, 169 záv.)

1. Parfianowicz Piotr POL 2. Schneider Florian SUI 3. Kozyrev Andrey RUS 4. Melsom Borger NOR 5. Meier Christoph SUI 6. Johansson Anton SWE 11. Hubáček Michal CZE 22. Minář Marek CZE 47. Kubelka Tomáš CZE 56= Schuster Marek CZE 72. Chloupek Adam CZE

-. Hadač Filip CZE

60:42 61:29 61:36 62:15 64:17 64:30 64:48 65:31 66:42 69:16 71:03 84:18 69:21 70:37 71:44 71:53 72:17 73:04 74:28 75:58 79:54 81:12 84:23 DISQ

Krátká trať (finále) – 3. 7. 2013 CZE – Radvanice

Sprint – 5. 7. 2013/CZE – Hradec Králové W20 (2.1 km, přev. 54 m, 19 K, 149 záv.)

1. Mårtensson Heidi NOR 2. Klysner Nicoline Friberg DEN 3. Denisova Anastasia BLR 4. Savkina Ekaterina RUS 5. Benjaminsen Andrine NOR 6. Sandberg Frida SWE 12= Horčičková Vendula CZE 27= Chromá Kateřina CZE 30= Hrušková Barbora CZE 38= Knapová Lenka CZE 58. Tesařová Markéta CZE M20 (2.4 km, přev. 60 m, 21 K, 175 záv.)

1. Schneider Florian SUI 2. Hubáček Michal CZE 3. Robertson Tim NZL 4. Heggedal Sigur NOR 5. Meier Christoph SUI 6. Pedersli Trond Einar Moen NOR 18. Minář Marek CZE 34. Chloupek Adam CZE 35= Kubelka Tomáš CZE

-. Hadač Filip CZE

-. Schuster Marek CZE

14:33 14:45 14:48 14:49 14:52 14:59 15:17 15:47 15:52 16:00 16:49 14:35 14:39 14:47 14:57 14:58 15:00 15:26 15:56 15:57 DISQ DISQ

Štafety – 6. 7. 2013/CZE – Hoděšovice CZE

104:45

(Knapová Lenka, Chromá Kateřina, Horčičková Vendula)

2. Finsko 1

FIN

105:08

(Haataja Anna, Haikonen Henna-Riik, Hulkkonen Johanna)

3. Švédsko 2

SWE

106:35

(Svensson Andrea, Forsgren Hilda, Johansson Tilda)

4. Rusko 1

RUS

109:02

(Tomashevskaya V., Neverova Anastasiia, Savkina Ekaterina)

5. Norsko 2

NOR

109:37

(Martensson Heidi, Olaussen Kamilla, Ahlsand Anine)

6. Ukrajina

CZE

111:11

(Tesařová Markéta, Svobodová Lenka, Hrušková Barbora)

W20 (3.0 km, přev. 110 m, 14 K, 147 záv./60 F-A) 1. Ødum Miri Thrane DEN 25:05 2. Risby Lisa SWE 25:36 3. Rundhaug Mathilde NOR 25:45 4. Haataja Anna FIN 25:51 5. Basset Isia FRA 26:13 6. Høydal Gunvor Hov NOR 26:14 8. Chromá Kateřina CZE 26:52 11. Horčičková Vendula CZE 27:13 13. Tesařová Markéta CZE 27:22 18. Knapová Lenka CZE 28:24 22. Svobodová Lenka CZE 29:00 49. Hrušková Barbora CZE 36:18 M20 (3.6 km, přev. 120 m, 17 K, 171 záv./61 F-A) 1. Svensk Emil SWE 24:32 2. Johansson Anton SWE 24:33 3. Wängdahl Jens SWE 24:41 4. Anttolainen Aleksi FIN 24:45 5. Melsom Borger NOR 25:06 6. Minář Marek CZE 25:13 7. Chloupek Adam CZE 25:14 9. Schuster Marek CZE 25:36 22. Hadač Filip CZE 27:39 34. Hubáček Michal CZE 29:07 M20B ( 3.1 km, přev. 110 m, 14 K, 60 záv.)

1. Mušinský Tomáš SVK 22:52 12. Kubelka Tomáš CZE 25:47

W20 (celkem 42 štafet, red.poř. 27) 1. Česká republika 1

9. Česká republika 2

UKR

110:20

(Moskalenko Daria, Postelniak Olena, Polishchuk Mariya)

o r i e n t a č n í b ě h | 45

M20 ( celkem 55 štafet, red.poř. 31) 1. Česká republika 2

CZE

104:28

(Schuster Marek, Chloupek Adam, Hubáček Michal)

2. Švédsko 1

SWE

105:44

(Johansson Anton, Wängdahl Jens, Svensk Emil)

3. Rusko 1

RUS

107:35

(Kuchmenko Ivan, Polyakov Dmitry, Kozyrev Andrey)

4. Dánsko 2

DEN

110:04

(Knudsen Thomas, Hansen Simon Thrane, Maag Magnus)

5. Lotyšsko 1

LAT

110:29

(Sars Janis, Dislers Davis, Zernis Rudolfs)

6. Finsko 2

FIN

110:30

(Nenonen Lauri, Talvinen Arto, Niemi Aleksi)

11. Česká republika 1

CZE

112:58

(Kubelka Tomáš, Minář Marek, Hadač Filip)

Mistrovství světa v OB 2013 Sprint (finále) – 8. 7. 2013 FIN – Hiukka, Sotkamo

Ženy (3.43 km, přev. 50m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone 2. Billstam Annika 3. Niemi Venla 4. Alm Maja 5. Hill Tessa 6. Vinogradova Galina

7. Klingenberg Emma 8. Rantanen Merja 9. Bagstevold Heidi 10. Nordberg Anne M. Hausken 13. Duchová Iveta 22. Novotná Tereza Muži (3.92 km, přev. 69m, 46 záv.F) 1. Boström Mårten 2. Fraser Scott 3. Leandersson Jonas 4. Hertner Fabian 5. Kyburz Matthias 6. Hansen Rasmus Thrane

7. Østerbø Øystein Kvaal 8. Lysell Jerker 9. Strain Murray 10. Procházka Jan 37. Nykodým Miloš

SUI SWE FIN DEN GBR RUS DEN FIN NOR NOR CZE CZE

14:10.6 14:18.7 14:48.5 14:53.0 14:58.2 15:04.3 15:08.9 15:15.9 15:20.8 15:22.8 15:38.4 16:10.1

FIN GBR SWE SUI SUI DEN NOR SWE GBR CZE CZE

14:19.6 14:36.7 14:37.8 14:41.3 14:45.8 14:47.3 14:49.4 14:52.3 14:56.4 14:56.8 16:17.7

Klasická trať (finále) – 9. 7. 2013 FIN – Kumpula, Sotkamo Ženy (13.95 km, přev. 440 m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone 2. Alexandersson Tove 3. Eliasson Lena 4. Kauppi Minna 5. Ryabkina Tatiana 6. Fincke Anni-Maija

7. Johansson Emma 8. Fasting Mari 9. Wigemyr Tone 10. Taylor Catherine 12. Juřeníková Eva 13. Šafka Brožková Dana Muži (19.78 km, přev. 610 m, 45 záv.F) 1. Gueorgiou Thierry 2. Lakanen Jani 3. Bertuks Edgars 4. Tsvetkov Dmitriy 5. Dæhli Magne 6. Merz Matthias

7. Hubmann Daniel

SUI SWE SWE FIN RUS FIN SWE NOR NOR GBR CZE CZE

80:02 83:01 83:08 83:44 83:45 85:51 86:32 86:40 88:06 88:11 89:26 89:41

FRA FIN LAT RUS NOR SUI SUI

101:39 102:57 103:29 103:43 103:57 104:20 104:48

výsledkový servis 8. Lassen Tue 9= Nikolov Kiril 9= Novikov Valentin 16. Šedivý Jan 18. Kodeda Štěpán 29. Petržela Jan

DEN BUL RUS CZE CZE CZE

106:21 106:40 106:40 108:15 108:55 113:47

Krátká trať (finále) – 12. 7. 2013 FIN – Koulurinne, Vuokatti

Ženy (5.06 km, přev. 195 m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone 2. Alexandersson Tove 3. Rantanen Merja 4. Kauppi Minna 5. Nyberg Irina 6. Billstam Annika 7= Chataing Amélie 7= Ryabkina Tatiana 9. Nordberg Anne M. Hausken 10. Alm Maja 17. Haldin Vendula 24. Šafka Brožková Dana 25. Juřeníková Eva Muži (6.31 km, přev. 245 m, 45 záv.F) 1. Novikov Leonid 2. Gueorgiou Thierry 3. Bergman Gustav 4. Kyburz Matthias 5= Hertner Fabian 5= Hubmann Daniel

7. Kaas Carl Godager 8. Bertuks Edgars

9. Shcherbakov Denys 10. Öberg Peter 20. Dlabaja Tomáš 21. Procházka Jan

UKR SWE CZE CZE

39:59 40:22 42:22 42:28

35:25 37:10 37:59 38:39 38:45 38:49 38:50 38:50 38:56 39:13 40:42 42:01 42:09

RUS FRA SWE SUI SUI SUI NOR LAT

37:45 37:54 38:21 39:08 39:16 39:16 39:21 39:51

2. Finsko

3. Švýcarsko

4. Švédsko

5. Česká republika

6. Rusko

7. Dánsko

8. Velká Británie

UKR

114:03

(Danylova Anastasiia, Rieznychenko Olga, Volynska Nadiya)

10. Litva

LTU

116:11

(Ražaitytė Gabija, Valaitė Indrė, Kutkaite Ausrine)

RUS 101:47

(Novikov Leonid, Novikov Valentin, Tsvetkov Dmitriy)

2. Švédsko

NOR 97:53

(Bagstevold Heidi, Fasting Mari, Nordberg Anne M. Hausken)

SUI SWE FIN FIN RUS SWE FRA RUS NOR DEN CZE CZE CZE

9. Ukrajina

Muži (celkem 33 štafet) 1. Rusko

Štafety – 13. 7. 2013 FIN – Koulurinne, Vuokatti Ženy ( celkem 26 štafet) 1. Norsko

FIN SUI

3. Ukrajina

99:07

4. Švýcarsko

103:44

CZE

GBR

NOR 105:00

7. Estonsko

EST

105:50

FRA

106:20

(Kärner Olle, Sild Timo, Sild Lauri)

8. Francie

(Tranchand Frédéric, Adamski Philippe, Gueorgiou Thierry)

9. Česká republika

113:54

(Taylor Catherine, Orr Hollie, Ward Claire)

104:55

(Østerbø Øystein Kvaal, Kaas Carl Godager, Dæhli Magne)

DEN 108:27

(Alm Maja, Bobach Ida, Klingenberg Emma)

FIN

6. Norsko

RUS 106:29

(Vinogradova Galina, Nyberg Irina, Ryabkina Tatiana)

103:39

(Boström Mårten, Lakanen Jani, Föhr Tero)

105:48

(Haldin Vendula, Juřeníková Eva, Šafka Brožková Dana)

SUI

5. Finsko

SWE 103:58

(Johansson Emma, Billstam Annika, Alexandersson Tove)

102:55

(Merz Matthias, Hubmann Daniel, Kyburz Matthias)

(Luescher Sara, Wyder Judith, Niggli Simone)

UKR

(Ushkvarok Pavlo, Kratov Oleksandr, Shcherbakov Denys)

(Niemi Venla, Fincke Anni-Maija, Kauppi Minna)

SWE 102:37

(Holmberg Anders, Öberg Peter, Bergman Gustav)

CZE

106:56

(Dlabaja Tomáš, Šedivý Jan, Procházka Jan)

10. Rakousko

AUT

110:14

(Kerschbaumer Gernot, Gremmel Helmut, Merl Robert)

Kompletní výsledky najdete na stránkách závodů:

Mistrovství Evropy v MTBO, Evropský pohár dorostu v MTBO, Polsko Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB na krátké trati, Kunčice (SSU) Mistrovství světa juniorů v OB, ČR Mistrovství světa v OB, Světový pohár v OB 9, 10, 11, Finsko

Postup čísla řešení „Jasná obíhačka po cestě!“ velí první impuls. „Ale ne, vždyť je to zbytečně do kopce a kolmo na postup!“ reaguje mozek po několika sekundách přemýšlení. A tak někteří přemýšleli a špekulovali, až prošpekulovali. Nejrychlejší dva mezičasy zaznamenává drzé mládí (Patrik Horák a Vítek Zakouřil) na prvoplánové obíhačce vrchem, zatímco kreativním zkušeňákům se na jejich variantách daří se střídavými úspěchy. Kupodivu nikdo nevymyslel úplně spodní variantu kolem oplocenek, kterou stavitel Petr Karvánek považoval za nejlepší. Za uvážení ještě stojí varianta Sild, tedy začátek jako Baier a konec jako Janata. Jinak tento postup částečně předznamenává i celý zbytek závodu: Janata obíhá a skoro vždycky je to moc dlouhé; Krejčík chodí rovně a nikdy tím nic nezkazí; a Baier vždycky najde správné řešení a navíc má dnes v zadku vrtuli.

http://www.emtboc2013.pl/ http://mcrkt2013.ssu.cz http://www.jwoc2013.cz/ http://www.woc2013.fi/

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

7.

12.

1.

3.

2.

5.

4.

Horák Patrik Zakouřil Vít Baier Martin Wolf Daniel Horáček Michal Krejčík Jiří Janata Martin

8:04 8:14 8:15 8:16 8:29 8:54 10:03

(1.)

(2.)

(3.)

(4.)

(6.)

(9.)

(19.)

Horák Zakouřil Baier Wolf Horáček Krejčík Janata nikdo

46 | o r i e n t a č n í b ě h

Partneři ČSOS pro rok 2013

Bezchybná orientace v základních potřebách je cestou k úspěchu.

TOI TOI. Řešení pro malé i velké potřeby. www.toitoi.cz | info@toitoi.cz | t: 312 527 488