74Zimně letní zážitky

zimně letní zážitky

NABÍDKA LEHČÍCH I NÁROČNÝCH VÝLETŮ PO SVÝCH I S MOŽNOSTÍ POMOCI SI VZHŮRU LANOVKOU; TO JE STRUČNÝ VÝČET SKIALPOVÝCH LÁKADEL V PRIMÁRNĚ SJEZDAŘSKÉM KRÁLOVSTVÍ RAKOUSKÉHO STUBAIE. PANÍ ZIMA TAM SPOLEHLIVĚ VLÁDNE AŽ DO ČERVNA.

Rakouský Stubai netřeba dlouze představovat. Se sousedními Zillertalskými a Ötztalskými Alpami patří do trojice nejznámějších pohoří Tyrolska. Ledovcové oblasti Hintertux, Sölden a právě Stubai jsou díky nadmořské výšce oblíbeny zejména na počátcích a koncích sezony, kdy patří k několika málo evropským místům s téměř garantovanou jistotou sněhu. Avšak zatímco Zillertal a Ötztal mají kromě ledovcových plat i další areály rozeseté po stranách údolí, Stubai Glacier je v údolí osamocen. Díky tomu je o poznání klidnější a jeho návštěvu lze doporučit i plachým, klid vyhledávajícím skialpinistům. A zatímco se budete drápat na jeden z blízkých štítů, zbytek rodiny může odpočívat na prosluněné terase Top of Tyrol a se sklenkou v ruce přemýšlet o čase vašeho návratu.

KAŽDÉMU DLE JEHO GUSTA S pásy do Stubaitalu jde vyjet v podstatě na tři způsoby. Na mastňáka, kdy spíte v hotelu v údolí, každý den se vyvezete lanovkou do tří tisíc metrů a pak vybíráte z množství hodinových až celodenních procházek. Na pohodáře, k čemuž poslouží Dresdner Hütte (klasická alpenvereinská bouda mající štěstí či snad smůlu, že těsně u ní vyrostlo lyžařské středisko), odkud se vyráží do stopy z kóty 2308 metrů. Anebo si lze zahrát na sportovce kombinujícího výšlap z údolí s přespáním v některé z chat vysoko v horách, daleko od hukotu vleků a lanovek. Každý z těch scénářů má něco do sebe, navíc je lze kombinovat. Konkrétní cíle lze najít například na adrese outdooractive.com. Za den lze při šikovném naplánování stihnout víc než kdekoliv jinde. Na Stubai přistupují ke skialpinistům vlídně, nikoli jako k vetřelcům – takže i sami lanovkáři vyznačili pár terénů, po kterých lze přímo ve středisku stoupat vzhůru, a k dostání je i též skipas pro touring za přijatelných 25 eur.

Jarní louky v údolí doslova magnetizují svými jasně sytými barvami, ale stačí se vyšplhat o několik stovek metrů výš a tam je i na prahu léta čistě bílo.

VEZMĚME TO ODSHORA Netřeba se stydět za „klasiku". Výšlap do sedla pod 3500 metrů vysoký Zuckerhütl je výletem vhodným pro začátečníky i zkušené skialpinisty. Nečekají na něm žádné záludné převisy nebo exponované přechody, není třeba se jistit a za dobrých podmínek ani přemýšlet nad mačkami. Přesto se – při startu z údolí – při cestě na něj zahřejete, hezky projedete a dočkáte kýžených panoramat. Také start na Zuckerhütl jde pojmout dvěma způsoby. Pokud s pásy začínáte nebo chcete túru jen na vydýchání, nastoupíte na parkovišti do fungl nové kabiny a s jedním přestupem dojedete až do výšky 3210 metrů na Top of Tyrol. Jestliže si chcete dát trochu do těla, je tu varianta obout lyže už v údolí a podél legendární Wilde Grub'n se vyhoupnout pod lana sedačky Daunjoch. Jde o necelých 1000 výškových metrů. Lyžařský instruktor Juraj Málek, který v údolí bydlí, chodí takto do práce denně a trvá mu to něco přes tři čtvrtě hodiny. Jen co se pak objevíte v areálu, přepněte lyže na sjezd a posuňte se po sjezdovce o pár metrů níž ke Gamsgarten, odtamtud na Eisgrat a Top of Tyrol. Samozřejmě že i tohle jde šlapat po svých, ale zdržovat se ve středisku, když se dá vyrazit mimo něj, by byla škoda. Z nejvyšší kóty areálu vedou cesty obou druhů sportovců společně: mezi lanovky Gaisskarferner a Pfaffengrat pod ledovec Pfaffen. Jeho nádherné rovné plato vyzývá ke sjezdu, nejdříve se však musíte dostat nad něj. Není to žádná divočina, necelých

Největší ledovcová lyžařská oblast Rakouska leží pouhých 45 minut jízdy od tyrolského Innsbrucku. Se zimními radovánkami můžete počítat až do června.

500 výškových metrů a jste v sedle Pfaffenjoch, slabý kilometr a půl (300 výškových) od nejvyššího vrcholu Stubaiských Alp. Odměnou za trochu námahy jsou parádní výhledy směrem na kurz vaší cesty i Sölden, stejně jako do sousední Itálie. Ostatně právě tím směrem leží Wilder Pfaff, jen o padesát metrů slabší, než je Zuckerhütl (3507 m). Na ten je však zapotřebí opravdu dost sil jištěných i mačkami v batohu.

Vysoko na ledovci se počasí rychle a pravidelně mění. Stačí jediný nocleh na chatě Dresdner Hütte a druhý den ráno blízké okolí možná ani nepoznáte.

SAMI UPROSTŘED AREÁLU Druhý z výletů má za cíl přenést vás na trochu nižší, ale o to známější vrchol oblasti, nad areálem se tyčící dominantní Hinterer Daunkopf. Dosáhnout jeho špičky jde s trochou práce i přímo z vleků, od konečné čtyřsedačky Daunjoch ho nedělí víc než 225 výškových metrů. Mnohem zábavnější je však jeho pokoření ze dna Stubaitalu – výlet ideální i pro začátečníky a pro období, až přestanou jezdit kabinky a vleky. Stejně jako při cestě na Zuckerhütl kopíruje začátek cesty trasu Wilde Grub'n. Na jejím levém odbočení ovšem pokračujete rovně okolo ostrého skalnatého solitéru až pod závěrečný údolní hřeben. Pod jeho dohledem se cesta stáčí k jihu a stoupá ostře vzhůru do sedla Daunjoch. Obzvlášť v pozdním jaru, kdy už na okolních kopcích neřádí davy freeriderů, budete na těchto pláních zcela sami. Až se vám nebude chtít věřit, že máte za zády jedno z nejoblíbenějších alpských středisek. Teď na konci sezony krásně slunné, teplé i levné. Až do 5. května si můžete objednat balíček nazvaný příznačně STUBAISKÉ LEDOVÉ KOUZLO, který zahrnuje následující položky. Dvě až sedm nocí se snídaní, polopenzí či bez stravy, pobyt v prázdninovém bytě i skipas na Stubaiský ledovec. Zdarma ho dostanou i děti do 10 let, pokud je bude doprovázet alespoň jeden z rodičů. A co je na tom nejlepší? Cena začínající už na 159 eurech za osobu.  Viz: www.stubai.at

Andyho rukopis

JAKO MÁ KAŽDÝ SPISOVATEL, HUDEBNÍ SKLADATEL ČI NÁVRHÁŘ OSOBITÝ STYL, DAJÍ SE ROZPOZNAT TÉŽ UNIKÁTNÍ PŘÍSTUPY V PŘÍPRAVĚ A NÁSLEDNĚ V CHUTI JÍDEL. ŠÉFKUCHAŘ RESTAURACE SASAZU – ANDY TAN –MILUJE A VAŘÍ JIHOASIJSKOU KUCHYNI. ALE PROTOŽE ŽIJE DLOUHÁ LÉTA V AMSTERODAMU, MÁ ODHAD A CIT PRO CHUŤOVÉ POHÁRKY STŘEDOEVROPANŮ.

Sám byl přítomen už při otevření SaSaZu umístěném v hale číslo 25 Pražské tržnice na počátku roku 2009. Tehdy, před deseti lety, vyvolalo mezi gurmány opravdovou senzaci. Jako by přistálo z kosmu. Nikde nebylo podobné prostředí vyzdobené obrovskými, pozornost poutajícími lustry. Nikde nezdobily stoly tak barevné a chuťově podmanivé pokrmy. Díky čerstvým surovinám dovezeným z vybraných asijských zemí neuměl podobný chuťový koncert rozehrát nikdo jiný. Nejznámější a dodnes nejúspěšnější signature dishes, mezi které patří salát ze zelené papáji Thai Papaya Salad, krevetové rolky Bang Chang Shrimp a SaSa Crispy Roll s tuňákem, lososem a omáčkou z černého sezamu, proto nesou rukopis Andyho. Cílem jeho snažení zůstává i po letech dokonalá fúze toho nejlepšího z východní a západní kuchyně. Přitom, aby takové párování odlišných kuchyní fungovalo, je třeba dokonale znát suroviny i kuchařské postupy a nebát se experimentovat. Andy se narodil na Jávě, kde vařil už jako malý s babičkou, ale později si osvojil umění francouzské kuchyně, ve které se zdokonaloval v restauraci Les Pieds Dans L’eau v Haagu. A právě tyto dva různorodé světy umí spojit s dokonalostí evokující prudce smažené suroviny v půlkulatém čínském woku.