Euro 25 let

25 let s vámi.

INVESTOR INVESTOR

Jsme křižovatka příležitostí. Už 25 let se u nás potkávají úspěšní investoři, majitelé firem i privátní klienti, kteří hledají něco výjimečného. Zakladatelé projektů a ti, co jim věří. Ti, co potřebují, s těmi, co mají. Ti, co znají trhy, s těmi, co znají lidi. U nás se potkávají soukromé investice a odvážné nápady. Majetek a zhodnocení.

Peníze & růst & společný úspěch.

Jsme privátní a investiční banka. Každé potkání je příležitost společně růst.

Potkejme se.

VŠE ZAČÍNÁ POTKÁNÍM.

Tak jako každý říjen, tak i letos sestavil týdeník Euro žebříček nejbohatších Čechů a Slováků, dříve označovaný jako Top miliardáři. Letošní vydání ročenky je ještě o kus speciálnější. Za pár dnů totiž magazín Euro oslaví plné čtvrtstoletí své existence, tak jsme se rozhodli spojit dva speciály do jednoho obsáhlejšího magazínu, kde vám představíme jak českou a slovenskou podnikatelskou elitu, tak zrekapitulujeme 25 let fungování Eura.

Letmý pohled na žebříček naznačuje, že nejbohatší Češi a Slováci v loňském roce, který lze označit přinejmenším jako značně nestabilní, nestrádali. Naopak, elita tuzemského byznysu výrazně zhodnotila své jmění – stovka nejbohatších Čechů a Slováků rozšířila svůj majetek v úhrnu o 463 miliard na více než 2,6 bilionu korun. Protože v Euru vypočítáváme hodnotu majetku miliardářů celou dobu stejně, dokážeme srovnávat vypočtené údaje v čase.

Z toho třeba vyplývá obří skok 121 miliard korun, o které zhodnotil svůj majetek Daniel Křetínský, který v aktuálním žebříčku drží stříbro. Zatímco v minulosti byl rozdíl mezi lídrem a druhým v pořadí v násobcích, vloni se Křetínský dostal na zhruba tři čtvrtiny jmění Renáty Kellnerové a dalších členů rodiny po zemřelém Petru Kellnerovi. Detaily najdete na následujících stranách. Pokud jde o donedávna nejbohatšího Čecha, jehož život vyhasl za tragických okolností, byl to právě Petr Kellner a jím ovládaná PPF, která svou investicí podpořila vznik týdeníku Euro v roce 1998. Toto spojení již víc než 12 let neplatí, po krátké epizodě privátního majitele se v roce 2012 stal nejprodávanější ekonomický týdeník v Česku součástí vydavatelství Mladá fronta.

To však v roce 2020 spadlo do konkurzu a následně i zcela zastavilo provoz. Vše bylo navíc umocněné smutným obdobím pandemie koronaviru a řadou hygienických nařízení vyhlášených během nouzového stavu. Namísto toho, aby Mladá fronta slavila 75 let své existence a Euro si užívalo zralé dospělosti, probíhala během tvrdého lockdownu jednání, jak magazín vůbec zachránit. Podařilo se, a v březnu roku 2021 vyšlo první Euro pod vydavatelstvím New Look Media. Od prvního vydání resuscitovaného Eura jsme domluvili pokračování partnerství se světově nejprodávanějším ekonomickým titulem The Financial Times (který je přesně o 110 let starší než Euro), také jsme znovu vstoupili do projektu ABC ČR, který ověřuje prodaný náklad periodického tisku. Každý týden si nás předplácí či koupí ve stánku zhruba 12 tisíc lidí, což z Eura dělá nejprodávanější ekonomický týdeník v zemi. Se sérií odborných konferencí Euro Business Breakfast jsme se také vrátili do segmentu eventů a naše plány s 25. narozeninami rozhodně nekončí, ať jde o networking, digitální novinařinu, či samotný tištěný magazín.

Ještě než se pustíte do čtení ročenky, kterou právě držíte v ruce, chtěl bych poděkovat kolegům za nasazení, bez kterého bychom Euro nedokázali vrátit zpět, ale především bych chtěl vyseknout poděkování vám všem – partnerům, podporovatelům, předplatitelům a čtenářům – bez kterých by Euro dnes neexistovalo. Díky, že jste nám pomohli překonat těžké období, vzhůru do dalších 25 let.

Přeji vám hodně zdraví, štěstí a vše dobré.

Ondřej Hergesell

Obsah 6-53

25 let týdeníku

Euro 54-65 66

Young Blood Awards

Rozhovor: Tomáš Koranda 70

Rozhovor: Andrea Gontkovičová

125 nejbohatších Čechů a Slováků

81-106

Máme dvacet let zkušeností s investováním, strategicky se zaměřujeme na oblast energetiky, nemovitostí a finančních služeb.

natland.cz

Naše projekty osobně řídíme a podílíme se na jejich dalším rozvoji.

Spravujeme majetek prostřednictvím specializovaných investičních fondů.

Jsme expertem na krizový management firem ve složitých situacích.

Euro slaví, slavte s ním

Číst si v Euru – to je jako číst dějiny této země. Je to už celé čtvrtstoletí; týdeník Euro je tu s vámi od roku 1998, kdy Češi slavili epochální hokejové vítězství v Naganu. Uteklo to, ale stovky obálek vydaných takřka pondělí co pondělí stále ukazují, jak se svět a Česká republika měnila. A my byli s vámi! Za celou tu dobu v čele renomovaného titulu, v němž začínalo i pracovalo několik desítek novinářů (dnes již známých jmen), stálo pouze pět šéfredaktorů: István Léko, Pavel Páral, Michal Půr, Vadim Fojtík a v posledních letech Ondřej Hergesell, jeden ze členů „staré party“, která počátkem 21. století mapovala rostoucí český byznys.

Euro je starší než euro. Zdánlivý protimluv, ovšem stoprocentně platný. Zatímco první vydání ekonomického týdeníku vydala společnost Euronews v pondělí 26. října 1998, tak evropská měna, kterou zná každý, vznikla teprve poté: dne 1. ledna 1999 jako virtuální měna, v bankovkové podobě pak byla v oběhu napříč Evropskou unií až s počátkem roku 2002.

To už ale Euro „jelo“. V každotýdenním rytmu – a s hektickými pátečními uzávěrkami, kdy redakcí zněla zvučná operní hudba i ryčné techno, běhaly korektorky s obtahy, ale také psi za tenisákem po chodbě a editoři s grafiky posílali poslední chybějící stránky do tiskárny – rostlo časem i povědomí o titulu, který přicházel každý týden (vyjma týdnů s dvojčísly) se svými původními breaking news, s analýzami, ostrými komentáři, kauzami i vtipnými obálkami.

Euro chtělo být jiné, odlišit se. Nikdy se nebálo legrace. Ovšem jak známo, ta příliš nevoní vrcholným politikům. Nejeden prezident, premiér a ministr nelibě nesl, když si z jeho chyb či kauz udělali artdirectoři a kunstmajstři na titulce šoufky. Zmiňme jen pár legendárních obálek, které uvidíte i na následujících stránkách naší výroční brožury: ve druhém roce existence to byl Václav Klaus s točitými brejličkami ČKD coby Profesor Transformátor (22/1999), Jiří Rusnok v indickém turbanu jako Rusnok na kari (6/2022), opět Klaus jako zmalovaná nevěsta pod volebním závojem s mottem Bez ženicha neodejdu (23/2002) anebo konečně i Jaroslav Tvrdík z ČSSD vyobrazený jako kapitán ČSA aneb slavný Luftjarda (36/2003).

Euro od svého počátku nadělovalo srandu, ale také hloubku zpráv, vhled do věcí. Dnes se tomu říká investigativní

žurnalistika a jen nejbohatší a největší média si mohou dovolit mít „investigativní oddělení“, ovšem ve zlatých časech Eura – počátkem nultých let 21. století – nebylo v redakci týdeníku reportérek a reportérů, kteří by neměli ambice přicházet s vlastními novými zjištěními, kauzami a věcmi „na citaci“. Vždyť sloganem Eura bývalo „Vědět víc“, ideálně jako první. Řada z tehdejších redakčních střelců dnes vede či pracuje ve velkých mediálních titulech – a to i proto, že je v dobrém smyslu vycepovaná. „Dělejte schůzky, dělejte telefony, tiskovky mě nezajímají,“ hřímal na poradách první šéfredaktor, István. A tak časopis přinášel žhavé novinky v privatizačních kauzách bank, v pochybném pořízení bytu premiéra Stanislava Grosse anebo v nemovitostním byznysu, arbitrážích či „ajtýčkách“.

Kdokoliv bude jednou psát dějiny českého byznysu po revolučním roce 1989 (a 1998) by neměl starší výtisky týdeníku minout. Stovky rozhovorů a analytických komentářů zůstávají pro dnešní i budoucí historiky fascinujícím svědectvím, jak se v této zemi tvořil svobodný byznys, jak se však také proplétal s politiky, s jejich lobbingem a osobním prospěchem. Jsou i dokladem, jak se české firmy postupně vplétaly do byznysu světového, vskutku globálního. Kdy a jak se rodily úspěšné projekty či společnosti zdejších miliardářů, to najdete v archivu.

Aby nevznikla mýlka: Euro se vždy zajímalo o širý svět, souvislosti, dění na Zemi, k čemuž přispívalo od ledna 2002 partnerství s prestižním americkým časopisem BusinessWeek, z nějž redakce přejímala týden co týden zhruba osm stran atraktivního obsahu. Současné Euro v této tradici pokračuje, takže pravidelně dostáváte „ochutnávku“ z čerstvých Financial Times. Ale i samotná redakce lidí různého vzdělání – měli jsme v řadách i sinoložku – přinášela novinky ze svých oborů „jinde“; náš čtenář dobře věděl a ví, co je trendem v Číně, v Japonsku, co se právě děje v USA anebo co znamenají volby v okolí – teď čerstvě v Polsku a na Slovensku.

S pestrostí světa souvisí i forma podání. Týdeník Euro výrazně změnil svůj layout a image asi pětkrát; původní logo s velkým hranatým „E“ z čárek a s modrým prstencem v červeném poli zdobilo obálky celou jednu dekádu! Upravený nápis Euro (bez stuhy a s výraznějšími malými písmeny) přišel až s vydáním 43/2008 ve zcela novém, modernějším zlomu časopisu, na jehož vizuální image dlouho dohlížel především Tomáš Novák. Tehdy jezdila Českem i celočervená lokomotiva, „Ojromašina“, která se pyšnila výrazným bílým logem. Další velkou proměnou své značky se týdeník dočkal v čísle 23/2011, kdy velké E přešlo v již typické „euro“.

V takové podobě – s drobnými úpravami – zůstává platné dodnes. Co se mění a měnilo, byli pochopitelně lidé v redakci. Novináři a novinářky. Buďme při narozeninách upřímní: větší a emotivní obměny redakce se udály v roce 2010 (s odchodem Istvána Léko do České pozice) a 2019 (s odchodem Vadima Fojtíka do časopisu Hrot). Víceméně souvisely s kroky tehdejších majitelů. Za celé čtvrtstoletí měl ekonomický týdeník Euro v zásadě jen tři vlastníky: a to finanční skupinu PPF (minoritně také přímo miliardáře Petra Kellnera), od roku 2012 patřil časopis do portfolia nakladatelství Mladá fronta (Františka Savova), které jej ale na podzim 2019 dovedlo do insolvence a následně i do konkurzu. V kombinaci s epidemií koronaviru, která paralyzovala celý svět, to pro Euro znamenalo zásadní problém. Koncem roku 2020 tak zavedený titul přestal – naštěstí jen na chvilku –vycházet.

Zásluhou vydavatelství New Look Media a Miloše Štěpaře se však začal „nejprodávanější ekonomický týdeník“ opět v březnu 2021 tisknout. Už jsou to více než dva roky, co Euro povstalo jako bájný Fénix z popela (máme jej tak namalovaného v úvodce na Twitteru, síti X) a slaví pětadvacetiny. V dalším rozletu už Euru nic nebrání.

Děkujeme, že nás čtete. Slavte s námi!

Text: Martin Rychlík

Spláchnout, či vytáhnout

Škoda Plzeň, Chemapol Group, Komerční banka a další průmyslová a finanční impéria hrála donedávna roli pilířů české ekonomiky. Richard Salzmann, Václav Junek či Lubomír Soudek se stali stejnými symboly transformace jako Václav Klaus, Josef Tošovský, Ivan Kočárník či Tomáš Ježek. Nyní vlastníci těchto podniků svolávají mimořádné valné hromady, na nichž oznamují katastrofické výsledky dosavadního hospodaření. Ztráty jdou do desítek miliard korun.

Junek, Soudek a další průmyslníci měli sice cit pro budování impérií, avšak postrádali schopnost je stabilizovat. Vždy, když se kruh kolem nich začal uzavírat, dokázali o správnosti svých kroků přesvědčit ministra financí, guvernéra ČNB či šéfy bank. V průběhu uplynulých let se jim podařilo několikrát dosáhnout toho, aby stát prostřednictvím bank pomohl dalšími úvěry či nakoupením obligací. Zkrátka, aby imperiální choutky financoval z kapes daňových poplatníků.

Uměle živené molochy se staly falešným důkazem úspěchu modelu Václava Klause, který byl založen na mýtu bezbolestné přeměny socialistické ekonomiky v tržní systém. Přitom se argumentovalo mimo jiné i po Japonsku nejnižší nezaměstna-

ností na světě a nikdo z vlády nechtěl slyšet, že je založena na omylu. Bohužel, s Komerční bankou, Škodou Plzeň a Chemapol Group se nestalo to, co jejich šéfové a vládní politici očekávali, ale to, co očekávat měli.

Zdání úspěchu bylo zaplaceno z úvěrů, které rády poskytly zahraniční banky. V roce 1993 byla zadluženost bankovního sektoru 1,7 miliardy dolarů, ke konci roku 1997 se tato částka vyšplhala na více než šest miliard dolarů. Dluh podnikové sféry v roce 1993 činil vůči zahraničí pouze 1,4 miliardy dolarů, o čtyři roky později už 7,3 miliardy.

Mimochodem, skutečnost, že česká vláda má v současnosti jeden z nejnižších vnitřních dluhů, je dána tím, že tento stav docílila na úkor soukromého sektoru. Krize totiž nevznikla kvůli dluhům, ale dluhy jsou důsledkem včas nepřiznané krize.

Jestliže se Klaus v roce 1997 ještě jako premiér vymlouval, že za dluhy nemůže jeho vláda, ale bankovní a podnikový sektor, zapomněl zřejmě na to, že rozhodující vlastník zadlužených společností se ve většině případů jmenoval Fond národního majetku, tedy stát.

LEDEN – Josef Tošovský byl jmenován premiérem tzv. přechodné úřednické vlády ÚNOR – Čeští hokejisté získali na zimních olympijských hrách v Naganu zlaté medaile BŘEZEN – Vypukla tzv. aféra Bamberg ČERVENEC – Byla uzavřena tzv. opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD ŘÍJEN – V pondělí 26. října vydala společnost Euronews první číslo týdeníku Euro

listopad, vydání 3 prosinec, vydání 8 prosinec, vydání 9

Šlo mi o moje zdraví.

LEDEN – Byl zastřelen Ján Ducký, generální ředitel SPP Bratislava a předtím několikanásobný ministr průmyslu a spolupracovník Vladimíra Mečiara ÚNOR – Česko se spolu s Polskem a Maďarskem stalo členem NATO KVĚTEN – Zemanova vláda rozhodla o dokončení stavby jaderné elektrárny Temelín ČERVEN – Byla dokončena privatizace ČSOB ČERVENEC – Ministr financí Ivo Svoboda rezignoval na svou funkci poté, co byl spolu se svou přítelkyní Barborou Snopkovou obviněn z tunelování mělnického výrobce kočárků Liberta

Jana, 57 let

Diskrétní krach

V centru Baku, kousek od Domu vlády, je rozsáhlý komplex starého mlýna. Koncem minulého století ho postavil Gadži Zejnalabdin Tagiev, ázerbájdžánský ropný selfmademan a mecenáš. Dlouho pustnoucí budova se po nedávné rekonstrukci stala jedním z prestižních komerčních sídel. V roce 1997 si dvě poschodí pronajal Viktor Kožený pro luxusní kanceláře své firmy Minaret Group. Po dvou letech to vypadá tak, že se český selfmademan také stal ázerbájdžánským mecenášem.

Proti své vůli. Kožený už v Tagievově mlýně delší dobu nemele a fakticky jen prodlužuje agonii svých investic.

Je s podivem, jak je ve světě démonizována postava „piráta z Prahy“ nebo také „českého torpéda“ K článkům amerických i českých žurnalistů si novinářský folklor v Baku přidal zatykač Interpolu (patrně dozvuky kauzy Wallis) a přímé propojení s kolumbijskou mafií. Z místních státních činitelů, podnikatelů, novinářů ho většina nikdy neviděla. Ani na fotografii. Neví se, že je původem z Čech. Tipují, že je mu kolem padesátky a více.

Každý obyvatel Baku ale kývne na dvě slova: Minaret Group. To je v Ázerbájdžánu pojem.

Podle publikovaných historek se Kožený doslechl o ázerbájdžánské kuponové privatizaci od svých řidičů a leteckých mechaniků při návštěvě Baku. Zaujala ho kresba vrtné plošiny na

Každý z nás měl jiný důvod.

Jaký bude ten váš?

vasduvod.cz

Přidejte se i vy mezi více než 500 000 bývalých kuřáků, kteří odložili cigarety a udělali změnu.

deskách kuponové knížky a vzpomněl si, že Baku leží na naftě. „Tam musím jít,“ řekl skutečný otec české privatizace, a jak řekl, tak udělal. Příběh vypadá na to, že si ho vymyslel sám Kožený. Ve skutečnosti to asi bylo tak, že si nemohl nepovšimnout nápadné shody projektu ázerbájdžánské privatizace s českou kuponovkou, v níž se pohyboval jako ryba ve vodě.

Nejlepším způsobem, jak snížit zdravotní rizika spojená s užíváním tabákových a nikotinových výrobků, je úplně přestat tabákové výrobky a výrobky s obsahem nikotinu užívat.

Skutečný spotřebitel, který byl za svou účast v kampani odměněn.

výši 55 milionů dolarů maďarské firmy jen do bývalého Československa investují letos přes 310 milionů dolarů. Některá slovenská média sňatek vítají, nacionalisté a HZDS jej označili za fatální chybu, neboť prý jde o součást dlouhodobé geopolitické strategie Budapešti.

Mečiarovi lidé si opět vydělají. Podle projektu Maďaři nejdříve zvýší základní jmění Slovnaftu o 150 milionů dolarů a za 112 milionů dolarů koupí akcie od dvou soukromých vlastníků, od firem Slovintegra a Slovbena. Společnost Slovintegra, která je vlastněná managementem Slovnaftu, získala před pěti lety od slovenského FNM 39 procent jeho akcií, přičemž za akcii zaplatila 257 korun, ačkoliv její tržní cena dosahovala 900 korun. Podíl těchto dvou subjektů, které jsou prý blízké Vladimíru

Mečiarovi a jeho straně, se po vstupu Maďarů sníží na 31 procent. Součástí obchodu s firmou MOL je i neveřejná kupní opce, která Maďarům garantuje, že po dvou letech mohou ve Slovnaf-

tu získat majoritu. Vzhledem k maďarsko–slovenským vzta hům je tento obchod nejen politicky výjimečný, ale vzbuzuje jisté rozpaky i mezi burzovními analytiky. Zaplatit skoro čtvrt miliardy dolarů, což je osmina tržní ceny společnosti MOL, za Slovnaft se zdá být hodně. Zvláště když vezmeme v úvahu, že zadluženost slovenské rafinerie činí kolem 600 milionů dolarů a cena jejích akcií ani po ohlášení akvizice nevyšplhala na polo vinu sumy, kterou zaplatí Maďaři (36 dolarů).

Spo ečnost HOCHTIEF etos slaví 150 výročí svého založení Ohl žíme se a vidíme za námi pestrou a úspěšnou h stori Od roku 1873 naš zaměstnanc klad i a stavěl arch tektonické milníky děj n, které stále stojí jako důkaz naší mezinárodně uznávané stavebn expertízy I po 150 letech naše značka symbol zuje kval tu a dokonalost Na český a slovenský trh přinášíme nejmodernějš technolog cké postupy v oblastech výstavby, nženýringu i nových sm uvn ch modelů Zaměřujeme se zejména na ty segmenty trhu, ve kterých můžeme využít svou odbornost D ky tomu přinášíme stabi n pracovn m sta a generu eme d ouhodobě udržitelný zisk.

2001

LEDEN – Vyvrcholila televizní krize. Na Václavském náměstí se sešlo sto tisíc lidí na podporu vzpoury zaměstnanců České televize proti nově dosazenému vedení Jiřího Hodače, která začala již před Vánocemi DUBEN – Začalo odcházení Miloše Zemana z politiky a příprava objímání stromů na Vysočině ZÁŘÍ – 11. září provedlo 19 příslušníků islamistické organizace al-Káida sérii útoků v USA ŘÍJEN – V utajení proběhla nejtemnější operace vlády Miloše Zemana v podobě deblokace ruského dluhu z dob SSSR PROSINEC – Konec roku byl ve znamení privatizací. Agrofert zvítězil v tendru o státní podíl ve společnosti Unipetrol, který v té době řídil Babišův manažer a spolupracovník Pavel Švarc

Fascinující absurdity

Václav Klaus sice říká, že prodej IPB byl krádeží století za bílého dne, transakční smlouvy se však psaly nejspíše přes noc a možná také ve tmě. Parlamentní vyšetřovací komise se snaží vnášet do situace trochu světla, zřejmě o to ale většina viníků nebude mít zájem a začne ze všech sil a všemi prostředky usilovat o zahlazení stop. Po téměř roční práci připravila vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky svoji závěrečnou zprávu.

Vyšetřovací spis, který má 9 200 listů, bude předán Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k dalšímu využití. Kompletní zprávu komise, která má 21 stran, najdete na webové stránce týdeníku Euro (www.tydenikeuro.cz). Klíčovou přílohou vyšetřovacího spisu je znalecký posudek Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, který vypracoval jeho ředitel Vladimír Balaš, jenž je vedoucím katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Posudek je ve většině bodech naprosto zdrcující zprávou zejména pro státní úředníky, kteří IPB prodali Československé obchodní bance (ČSOB). Ze závěrů vyplývá, že problém, který v bance explodoval před nucenou správou, vznikl především chybou státních úředníků na ministerstvech, Fondu národního majetku a České národní banky (ČNB). Komise usoudila, že odpovědnost za řadu úmyslných či neúmyslných kroků, které

nakonec z hlediska vývoje IPB vedly k tragickému konci, nese asi deset bývalých vysoce postavených státních úředníků.

Proto v návrhu usnesení mimo jiné doporučuje Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze prošetřit případnou trestněprávní odpovědnost jednotlivých osob. Komise vládě Miloše Zemana doporučuje „usilovat o novaci transakčních dokumentů s ČSOB tak, aby byly uvedeny v soulad s právními předpisy a aby bylo dosaženo větší vyváženosti ve prospěch České republiky.“

BŘEZEN – Od půlnoci 1. března začala platit v dvanácti členských zemích EU jediná měna –⁠ euro ČERVEN –⁠ Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála ČSSD. Premiérem se stal Vladimír Špidla, ministrem vnitra Stanislav Gross SRPEN – Největší povodně v historii zasáhly velkou část území Čech Moravy ZÁŘÍ – Ministr financí Bohuslav Sobotka předložil vládě ke schválení návrh státního rozpočtu, jehož deficit poprvé v české historii přesáhl sto miliard korun PROSINEC – Zkrachoval vládní pokus o privatizaci Českého Telecomu, kde stát vlastnil 21 procent a dalších 27 procent patřilo strategickému partnerovi, konsorciu Telsource, jež je získalo v předchozí privatizaci v roce 1995

Vinnetou, náčelník Kajmanů

Již delší čas napjaté vztahy mezi ministerstvem financí a Československou obchodní bankou (ČSOB) se v posledních týdnech silně vyostřují. Ministr Jiří Rusnok nešetří podezřeními, že banka se nestará o aktiva po zkrachovalé IPB tak, jak by se starat měla, a navíc vydává směrem k japonské Nomuře jasné signály, že by se místo započatého arbitrážního boje raději dohodl po dobrém. Lidé v ČSOB z toho mají pocit, že se ministr spřáhl s osobami, které po řadu let IPB poškozovaly. Mají strach, že postup státních úředníků může nyní poškodit jejich zájmy. Navíc se začaly množit příznaky sílící kampaně proti ČSOB. V televizi se objevila více než půl roku stará analýza daňových rizik působení ČSOB v kajmanských strukturách, policie prošetřovala trestní oznámení na jednoho vysokého úředníka banky za jeho aktivity v těchto společnostech, a přestože oznámení odložila, atmosféra silně zhoustla.

Chleba se bude zřejmě lámat při převodu takzvaných šedých aktiv a mezi nimi zejména kajmanských struktur. ČSOB nechce pustit z rukou otěže, kterými ovládá seskupení fondů i dalších společností, do nichž IPB vyvedla během dvou let před svým pádem majetek v nominální hodnotě přesahující čtyřicet

miliard korun. Tyto otěže nikdy nebyly řádně v rukou IPB, a tudíž ani nemohou být součástí dohod mezi ČSOB a státem o vypořádání majetku zkrachovalé banky. Úředníci ČSOB navíc dost neradi slyší, když se mluví a píše o tom, že Kajmany kontrolují. Původním smyslem operace totiž bylo, aby se s vyvedeným majetkem hospodařilo na základě představ původního majitele, ale bez jeho vlastnické kontroly. Této filozofie se drží i noví páni z Československé obchodní banky. Fakticky je však kontrola velmi pevná. Tak pevná, že je těžké se jí vzdát. Když to předáme, tak se nebudeme moci bránit obviněním, že jsme tam něco prohospodařili, tvrdí vysoký úředník ČSOB. Navíc právě páky, kterými disponuje ČSOB ve společnostech Torkmain a Levitan, mohou být rozhodující ve sporu o náhradu škody v kauze České pivo, kde jde o devět miliard korun. Popravdě řečeno urputnost banky, s jakou hájí své pozice, není moc jasná. Bankéř není Vinnetou, aby honil zloduchy, zabavoval jim ukradený majetek a vydával je spravedlnosti. ČSOB má všechna aktiva garantovaná, a tak by jí mělo být jedno, jak stát naloží se svými pozicemi v soudních přích a sporech s nejrůznějšími tuneláři ruin po IPB.

červen, vydání 23 leden, vydání 4 září, vydání 35

LEDEN – Začala prezidentská volba na společné schůzi Parlamentu České republiky. Až 28. ve třetím kole vyhrál Václav Klaus a stal se poprvé prezidentem ČR ÚNOR –⁠ Při návratu ze své 28. mise shořel 1. února raketoplán Columbia KVĚTEN – Česko prohrálo arbitráž se společností CME a muselo zaplatit 10,5 miliardy korun za to, že před Vladimírem Železným neochránilo její investici do televize Nova ČERVEN – Proběhlo referendum o vstupu do EU, které je dosud jediným celostátním referendem, které se v ČR konalo PROSINEC – Pavel Nedvěd získal jako teprve druhý Čech Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu

Luftjarda

Ve světě není výjimečné, když politici odcházejí do významných pozic v nejrůznějších privátních firmách. Přestup bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA však vzbudil poprask. Jednak mladý sociálnědemokratický politik má sice ekonomické vzdělání, ale zkušenosti z řízení tak velké a významné firmy mu nepochybně scházejí. A navíc v obecném povědomí bylo dosud zakořeněno, že České aerolinie jsou dobře řízenou a solidně hospodařící firmou. Vše tedy vypadá jako standardní přidělení trafiky, v tomto podání opravdu velmi lukrativní. Tvrdík patřil do okruhu dnes asi nejvlivnějšího muže v zemi – Stanislava Grosse, a ten se o něj zkrátka a dobře postaral. Pozorovatele může napadnout, že bývalý ministr si jen odskočil na zajímavý post, na němž bude stále dost na očích veřejnosti a zůstane připraven pro hladký návrat do politiky v případě, že se změní mocenská konstelace. Jenže sám Tvrdík, který jinak mlčí o svém novém angažmá jako hrob, se prostřednictvím svého mluvčího dušuje, že s politikou definitivně sekl a hodlá se nadále živit jako manažer. A potvrzují to i někteří lidé z jeho okolí. Nutno dodat, že sociální demokracie dala svému oblíbenému politikovi pro start nové kariéry doslova a do písmene pořádná křídla.

Při hlubším pohledu na situaci v ČSA se ale ukazuje, že si Tvrdík kousl do pořádného sousta a bude mít co dělat, aby se jím nezadusil a své manažerské perspektivy neutopil hned na počátku. Hospodaření firmy není zdaleka tak blýskavé, jak se odvolanému prezidentu Kůlovi dařilo poměrně dlouho prezentovat. Firma potřebuje pořádnou racionalizaci a především zeštíhlení. Rychlý růst mezd, doprovázený v minulých letech i růstem počtu zaměstnanců, nebyl doprovázen odpovídajícím růstem výnosů a od Tvrdíka se očekává, že tento vývoj otočí. Zda i v této činnosti dokáže být tak úspěšný jako v průzkumech popularity českých politiků, je ve hvězdách. Hned od počátku

bude pod silným tlakem odborů, protože ve firmě neexistuje dohoda o mzdách. Odříkaného chlebíčku největší krajíc, chce se zvolat. Připomeňme si, že důvodem jeho odchodu z kabinetu byla neochota tvrdě racionalizovat armádu. Uzavírání posádek a drastická reforma armády je nyní na jeho nástupci Kostelkovi. Že by se Tvrdíkovi zdálo propouštění leteckého personálu méně komplikované než rozdávání výpovědí přebytečným důstojníkům? Snad.

PRÉMIOVÉ BANKOVNICTVÍ

Zakládáme si na budování osobních vztahů a našich expertních znalostech.

Náš profesionální tým bankéřů poskytuje ten nejvyšší klientský servis. Staňte se klientem našeho prémiového bankovnictví.

www.creditas.cz/premiove-bankovnictvi

ÚNOR – Novým generálním ředitelem ČEZ byl jmenován Martin Roman, do té doby šéf Škoda Holdingu BŘEZEN – Vláda rozhodla, že menšinový 46procentní podíl ve společnosti OKD prodá majoritnímu akcionáři, skupině Karbon Invest Zdeňka Bakaly. Samotný prodej akcií OKD Karbon Investu za 4,1 miliardy korun schválila v září po dlouhém dohadování o ceně, do níž kromě jiného nebyla započítána cena čtyřiceti tisíc podnikových bytů DUBEN – Konsorcium firem TOYOTA-PSA (TPCA) dokončilo hrubou stavbu společného automobilového závodu v průmyslové zóně Kolín-Ovčáry PROSINEC – Na kongresu ODS byl zvolen předsedou strany ostravský senátor

Mirek Topolánek

Putinova hra

Při zkoumavějším pohledu na Rusko můžete snadno propadnout Alenčinou králičí dírou tam, kde nic není takové, jak se zdá. Pamatujete, jak se spletli západní sovětologové? Nejdřív je překvapil vzestup Michaila Gorbačova, pak zase nečekali, že ho přechytračí někdo jako Boris N. Jelcin. Nikdo na celém Západě –novináři ani akademici, prezidenti ani předsedové vlád, NATO, CIA ani MI6 – nepředvídal rozpad Sovětského svazu, k němuž došlo v roce 1991. Po finančním kolapsu Ruska roku 1998 si jen málokdo (pokud vůbec někdo) dokázal představit, že se v dalších pěti letech jeho ekonomika rozroste o neuvěřitelných 38 procent.

Stejně tak může Putin ještě zaskočit ty, kteří předpovídají vzkříšení nového Sovětského svazu. To proto, že v ruském prezidentovi se ukrývají Putinové dva: autokrat a mazaný reformátor. Pokud získá navrch reformátor, může být výsledkem silnější a demokratičtější Rusko. Putin autokrat nyní vyvolává širokou vlnu kritiky. Nemá přílišné pochopení pro sáhodlouhé tahanice v demokratickém procesu, vytrvale centralizuje svou moc, osobuje si faktickou kontrolu nad kdysi nezávislou televizí NTV a neváhal se uchýlit k nečistým praktikám, aby si zajistil drtivé vítězství v březnových prezidentských volbách, ačkoli byl už předtím horkým favoritem. Je to tentýž Putin, jehož vláda nařídila zatčení nejbohatšího podnikatele celého Ruska – bývalého generálního ředitele Jukosu Michaila B. Chodorkovského – na základě obvinění z podvodu a daňových úniků, což mnozí považují za politicky motivovaný tah.

Drsný Putin může zajít ještě dál. Může se rozhodnout vyměřit Jukosu takové daňové nedoplatky, že společnost položí a Chodorkovskij se bude muset vzdát svých akcií. V nejhorším případě může prohlásit velkou privatizaci devadesátých let za nezákonnou a uvrhnout trh do naprostého chaosu. Takový vývoj však není nevyhnutelný. Jelcin koneckonců vybral právě Putina, aby pokračoval v monumentálním úkolu znovuoživení Ruska.

Jen málokdo na Západě tuší, jakého pokroku již Putin dosáhl. Díky přísné fiskální politice a řízenému plovoucímu kursu rublu dokázala jeho vláda rychle stabilizovat zemi po krizi roku 1998. Minimalizovala výdaje a zisky plynoucí z vysokých cen ropy použila ke splácení státního dluhu. Dnes ruská obchodní bilance vykazuje přebytek šedesát miliard dolarů, přebytkem končí i rozpočtové hospodaření a hrubý domácí produkt ročně roste o sedm procent.

2005

BŘEZEN – Českého mobilního operátora Oskar Mobil koupila britská společnost Vodafone, tehdejší světová jednička mezi mobilními operátory DUBEN – Po aféře s nejasným financováním svého bytu 25. dubna rezignoval premiér Gross a vládní strany se dohodly, že novým premiérem bude Jiří Paroubek KVĚTEN – Francouzští voliči v závazném referendu odmítli návrh ústavy Evropské unie SRPEN – Propukl skandál kvůli privatizaci Unipetrolu LISTOPAD – Angela Merkelová se jako první žena v německé historii stala kancléřkou

Stotisícová

fata morgána

V hospodě ve Středoklukách se už tvoří pořadníky na úžasná nová levná auta z Číny. Až prý budou u místního prodejce k dostání, kámoši od piva mají rezervovány první kusy. Soudě dle toho, jaká mánie panuje kolem čínských automobilů letos v Evropě, zdálo by se, že už jich desetitisíce čekají v Hamburku a Amsterodamu na vylodění. Tak horké to nejspíš nebude. Anebo ano?

Záměr dovážet čínské automobily do Česka otevřeně vyjevil jako první velšský majitel autobazaru Auto Diskont Martin Emes na konci října. Mezi čínskými výrobci, s nimiž údajně vede jednání, figurují dvě jména – Jiangling Motors a Geely Group. „Jednání stále pokračují, ale již jsme blízko uzavření dohody. S ohledem na naše partnery nemůžeme nyní sdělit žádné detaily. Nebylo by korektní komentovat probíhající jednání také kvůli tomu, že o tento byznys mají zájem i další dealeři v Česku,“ sdělil Martin Emes týdeníku Euro.

Na otázku, zda se čínští výrobci zajímají o možnost vyrábět auta přímo v Evropě, majitel Auto Diskontu odpověděl: „Naznačili, že to je jejich střednědobý plán. Profesionálové v automobilovém průmyslu to očekávají, protože tímto způsobem by se čínští výrobci vyhnuli vysokým clům a ochranářským bariérám v Evropské unii. Otázka je kdy a kde v Evropě to bude.“ S prodejem by Emes chtěl začít na jaře roku 2006. Jasno o tom, zda vůbec bude některé modely dovážet, by mělo být do konce listopadu. V prvním roce by rád v Česku prodal 1 800 nových čínských vozů.

„To by měl být začátek, číslo by mělo růst v dalších letech. Během čtyř let bychom se rádi dostali mezi prvních pět největších dealerství v Česku,“ konstatuje Emes. Na otázku, jaký byznysplán zvolil, konkrétně neodpověděl. Uvedl však, že se

chce zaměřit na malé a levné modely. „Nejlevnější modely by mohly být prodávány za cenu těsně nad 100 000 korun. Tato cena se opravdu zdá být reálná, ale definitivní ceny budou až po podepsání smlouvy. Také je může ovlivnit změna devizových kurzů,“ upozorňuje ovšem Emes. Autobazar, který se při letošním vstupu na trh spojil s mediálně známou příležitostnou pornoherečkou a účastnicí zkrachovalé reality show Ester Ládovou, hodlá do konce roku přivézt první modely na ukázku.

2007

BŘEZEN – Stát podepsal smlouvu se společností Kapsch na vybudování mýtného systému na českých dálnících ČERVEN – Parlamentní volby skončily patem ČERVENEC – Začal platit nový silniční zákon, který zavedl do praxe bodový systém za některé dopravní přestupky ZÁŘÍ – Švýcarský nejvyšší federální soud zamítl odvolání České republiky v soudním sporu s japonskou bankou Nomura ohledně investic do banky IPB LISTOPAD – Zásahová jednotka zatkla na dálnici příbramského bosse Jaroslava Starku kvůli podezření, že se podílel na vraždě Lamberta Krejčíře

Smrt mafiána

Bývá šlechetným zvykem, že když tragicky zahyne člověk, zapalují lidé na místě skonu svíčky a pokládají květiny. Františku Mrázkovi nebyly tyto veřejné projevy soustrasti dopřány. Slzy a žal zůstaly jen za prahem rodinného domu. I na tomto drobném detailu si je možné udělat obrázek, co si český lid o brutální vraždě českobrodského podnikatele myslí. Mafiánské vyřizování účtů. Jen ať se postřílejí mezi sebou a konečně bude klid! Právě takové drsné komentáře nelze neslyšet v autobusech, v tramvajích i v hospodách. Je ale velmi nebezpečné přijímat za svůj tento alternativní koncept spravedlnosti.

O Mrázkovi si můžeme myslet cokoliv nepěkného, uvěřit, že posílal do „věčných lovišť“ lidi, kteří mu stáli v cestě, připravil české banky o stamiliony, a přesto nelze dopustit, aby nad ním či kýmkoli jiným byl vykonáván rozsudek na ulici ranou z velkorážné zbraně. Otázka, kdo zabil „Frantu“ Mrázka, se bude přetřásat patrně ještě dlouho. Stejně tak, kdo na něj pálil v létě roku 2002, kdo střílel v roce 1999 na Ivana Lhotského, kdo loni na Jaroslava Starku, kdo zabil v roce 2003 Petra Šebestu, kam zmizel Jakub Konečný, kam Lambert Krejčíř, kdo dal před lety vyhodit do povětří auta Miroslava Provoda.

Tyto násilné trestné činy mají dva společné jmenovatele: týkaly se Mrázkova okolí a pachatele nikdo nedohledal. Vysoká lokální koncentrace policejních pomníčků dodává váhy přesvědčení, že opět zůstane kat i zadavatel zakázky nepoznán. Očekávejme několikadenní intenzivní pátrací akci, vytvoření speciálního týmu, prověřování několika nadějně vyhlížejících vyšetřovacích verzí a po pár měsících odložení případu. Zatím nebyla nalezena nábojnice ani střela. Zřejmě je v noci ze středy na čtvrtek někdo sebral a odnesl do sběrny kovošrotu. Svědčí to o neschopnosti policie či profesionalitě pachatelů? Nebo je za tím ještě cosi horšího? Otázkou je, proč se právnímu státu

nepodařilo postavit Mrázka před soud, ač byly o jeho údajných zločinech za léta popsány romány? Řadoví policisté naznačují, kde může být zakopaný pes. Poukazují, že mnozí šéfové si svou práci pletou s tržnicí, kde si lze beztrestnost koupit jako kedlubny. Bohužel po kauzách Berka, Berdych, Krejčíř či po korupci v Národním bezpečnostním úřadu je těžké bezpečnostnímu aparátu věřit. Stejně jako ministrům vnitra tvářícím se jako ztělesnění dobra a čistoty.

LEDEN – Evropská unie se rozšířila o Bulharsko a Rumunsko ÚNOR – ČSSD měla vážný problém, advokát Zdeněk Altner žádal za vysouzený Lidový dům honorář, který dosahoval dohromady i s úroky 19 miliard korun BŘEZEN – Vláda schválila prodej sedmi procent akcií energetické firmy ČEZ PROSINEC – Česko vstoupilo do Schengenu, Češi mohou v tomto prostoru cestovat bez kontrol

Investor století

Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela má jednu vadu: nemůže ji obdržet bývalý český premiér Stanislav Gross. Ten je totiž na poli teoretické ekonomie diletantem, přestože v ryze praktické se vyzná jako učiněný génius. V letošním roce a možná i v těch předchozích bychom nejen v Česku, ale ani jinde na světě nenašli druhého investora, který by jako Gross dokázal zhodnotit za hubičku koupené akcie o stovky procent a stát se přes noc z dlužníka multimilionářem. Poslanci ve sněmovně a snad i sám expremiér by měli zvážit, jestli dokonce nezavést Grossovu cenu za ekonomii. Dotována by mohla být právě z jeho kšeftu desetiletí. Vydělat na investici během pár měsíců 500 procent je nevídaný výkon.

Kam se hrabou američtí investoři či ruští oligarchové! Čech Gross je největším finančním guru. Podobných případů, jako je ten, kdy si expremiér na dluh, a přesto hypervýhodně koupil od někdejšího sociálnědemokratického náměstka ministra průmyslu a obchodu a svého přítele Roberta Sýkory 31 procent akcií perspektivní firmy Moravia Energo a pak je střelil za několikanásobek kupní ceny, je možná více a ani o nich nevíme.

A zřejmě jich bude přibývat, jak budou vlivní politici odcházet s poděkováním do penze nebo naopak gubernátoři začnou z provincií přicházet do pražského centra. Prvním adeptem „grossovky“ by mohl být šéf lidovců Jiří Čunek, jemuž jsme letos měli možnost nahlédnout do dávných účtů a nečekaně spatřit miliony kmitající z účtu na účet a potkávající se cestou se sociálními dávkami od státu. Kam se na tuhle ekonomickou stínohru hrabe Topolánkův a Kalouskův batoh. Zářijový start reforem je hlavní událostí v letošní politice především pro běžné daňové poplatníky nebo pro dějepisce, zatímco překvapivě sám Topolánek vykreslil na žofínském kongresu ODS s děsem v očích prioritu jinou, pro demokracii velmi nebezpečnou. „Mafiánské metody, díky kterým (sociální demokracie - pozn.

red.) ovládla tento stát, dnes z velké části ovládají tento stát samy. Nejde pouze o propojení zločinu a státní správy, o bezprecedentní manipulace s orgány činnými v trestním řízení, ovlivňování výběrových řízení, rozdělování dotací. Jde také o masivní korupci novinářů a účelové zneužívání médií, jde o redistribuci politické a výkonné moci v této republice. Jde o šokující moc něčeho, čemu říkáme organizovaný zločin,“ stojí za to citovat premiérova slova.

LEDEN – Od 1. ledna začaly platit revoluční poplatky ve zdravotnictví, lidé si nově připlácejí za návštěvu lékaře, pohotovosti i pobyt v nemocnicích.; Makléř Jarome Kerviel připravil francouzskou banku Société Générale o pět miliard eur BŘEZEN – Dělníci našli na železničním nádraží v Břeclavi 71 pytlů nedoručené pošty ŘÍJEN – Shořelo levé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti

Tomáš Jan Baťa, poslední český rodák

Dne 1. září 2008 v 6.47 hodin místního času zemřel v torontské nemocnici Sonybrook Tomáš Jan Baťa. Spolu se synem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati odešel i významný systém hodnot.

Zpráva o smrti pokračovatele jednoho z nejznámějších českých podnikatelů většinu lidí v jeho okolí zaskočila. I přes svůj pokročilý věk – 17. září by se dožil 94 let – překypoval baťovskou aktivitou a na první zářijový týden měl naplánovanou i cestu do rodné země. „Jezdil minimálně čtyřikrát do roka,“ říká mediální zástupce rodiny Baťů v Česku Jindřich Lacko. Telefonoval dvakrát týdně a pečlivě se zajímal o dění v zemi. Přestože vedení globální firmy již před lety předal synovi, snažil se udržet v kontaktu se zámořskými a asijskými továrnami a s podnikáním, jednoznačnou prioritu ale dával Česku. Aktivit tu měl vícero. V roce 1992 převzala firma Baťa výrobní divizi podniku Svit v Dolním Němčí, kde dodnes vyrábí především pánskou vycházkovou obuv. V devadesátých letech založil Nadaci Tomáše Bati, která od roku 1997 sídlí v bývalé Baťově vile ve zlínském Čepkově. Nadace, jejíž předsedkyní správní rady je Baťova dcera Monica Pignalová, se zaměřuje na podporu vzdělávání mladých lidí a jejich projektů. Baťa se rovněž hrdě hlásil ke zlínské univerzitě pojmenované po svém otci, kterou nadace rovněž podporuje.

Jednou z hlavních aktivit, jimž se Tomáš Baťa junior v Česku věnoval, byla snaha o získání náhrad za majetek zkonfiskovaný

Benešovým dekretem v roce 1945. „Přestože znárodnění mělo být provedeno za náhradu, nikdy k ní nedošlo,“ říká Lacko. Podle něj se Baťa dožadoval vyřešení staré křivdy ve smyslu své zásady etického podnikání: když si něco objednám, musím za to zaplatit. Stejně tak když něco slíbím. „Jak sám říkal, nikdy kvůli tomu vůči Česku nezahořkl, ale nikdy neodpustil jednotlivým vedoucím představitelům země, se kterými o náhradě jednal, že nebyli schopni cestu k navrácení majetku najít,“ říká

ředitel nadace Pavel Velev. A dodává, že pokud by se navrácení podařilo dotáhnout do konce, měl v plánu získané prostředky investovat v Česku, především do vzdělání mladých.

Rodinná tradice založená na konci předminulého století Tomášem Baťou má zřejmě naději na pokračování i do budoucna.

Čím dál méně ale zřejmě uslyšíme měkce vyslovované „Baťa“.

Ve světě se značce jedné z posledních rodinných korporací již neřekne jinak než „Bejda“.

Prémiová lékařská pé

č e

Od hlavy až k patě

⋅ 7 klinik v Praze a v Brně

⋅ Zajištění péče osobním koordinátorem

⋅ Lékař online 24/ 7

⋅ Zdravotní dokumentace v aplikaci myCANADIAN

⋅ O tevřeno večer i v sobotu

Máte zájem o prémiovou péči?

Začněte na canadian.cz.

Health. The greatest wealth.

LEDEN – Česká republika začala na půl roku předsedat Evropské unii.; Zcela se zastavily dodávky ruského plynu do Evropy včetně Česka

DUBEN – Do Prahy přiletěl americký prezident Barack Obama ČERVEN – General Motors, největší americká automobilka, ohlásila, že již není schopna splácet své dluhy a skončila v řízeném bankrotu ČERVENEC – Začala toskánská aféra, média zveřejnila fotografie z toskánského letoviska Monte Argentario, na kterých jsou společně zachyceni Mirek Topolánek, Marek Dalík, Milan Urban a lobbisté napojení na ČEZ

Až bude sleva

Cena průměrného bytu vzrostla v Česku mezi roky 2000 a 2003 nominálně o 71 procent, cena průměrného rodinného domu stoupla ve stejném období o čtvrtinu. V lednu 2004 byla cena standardního bytu v Praze o 68 procent vyšší než v roce 2000. Čeká nás znovu doba, kdy ceny bytů porostou tak enormním tempem? Nyní, když se hodnoty rezidenčních nemovitostí snižují, se mohou takové úvahy zdát zcela mimo realitu. Jenže developeři zastavují projekty, protože poptávku nemohou podporovat masivními plošnými slevami. Oživení zájmu o nové bydlení může z bytů udělat nedostatkové zboží. A za to se platí víc.

K jízdě na horské dráze přirovnávají analytici pohyb cen nového bydlení v loňském roce. Nejprve pomalý rozjezd, následovalo setrvalé stoupání, které vystřídal zlom a pokles. Kdo si loni pořídil v Česku nový byt, v průměru investici zhodnotil o více než osmnáct procent. A to v době, kdy země jako Velká Británie, Irsko nebo Španělsko hlásily dvouciferný pokles hodnoty rezidenčních nemovitostí. Zkrátka loni nepřišli ani ti, kdo koupili starší byt. Ti svou investicí vydělali více než patnáct procent. Údaje vyplývají z analýzy, kterou zpracovala mezinárodní realitní společnost King Sturge. „Výsledky jsou trochu překvapivé,“ říká Ondřej Novotný, analytik z King Sturge. „Rok 2007 byl výjimečný, zažívali jsme silný rezidenční boom. Očekávali jsme proto loni daleko mírnější nárůst, do patnácti procent,“ dodává. Nejvíce rostly ceny bydlení v regionálních městech. Důvod je zřejmý – nízký cenový základ a omezená nabídka. Hovoříme-li o novém bydlení, největší cenový skok zaznamenaly Domažlice, kde zájemci zaplatili v meziročním srovnání o 38 procent více, v Ústí nad Labem o 34 procent, v Ostravě o 31 procent a ve Znojmě a v Benešově o 28 procent. Na opačném konci

OBJEVTE TO NEJLEPŠÍ

• Automatické ostření s využitím umělé inteligence

• Až 40 sn./sec. s dokonalou kvalitou obrazu

• Svoboda snímání z ruky

• Profesionální kvalita videa až 6K RAW / 4K UHD

• Extrémní výkon v extrémních podmínkách

• Intuitivní ovládání a ergonomie

žebříčku se umístilo Brno, kde nové byty podražily v průměru o 3,9 procenta, v Liberci o 4,4 procenta a v Olomouci o 5,9 procenta. V Praze rostly ceny nových bytů v průměru o 10,5 procenta. Hodnota starých bytů se v Česku loni v průměru zvýšila o 15,2 procenta. Nad průměrem se umístila například Ostrava (22,5 procenta), Znojmo (dvacet procent) a Benešov (19,7 procenta). Naopak ve Zlíně, v Brně, v Liberci, v Mělníku a v Olomouci staré byty zlevnily.

2010

DUBEN – Blízko ruské Smolenské letecké základny havaroval polský vojenský letoun, přepravoval polské vysoké vojenské a politické činitele, mimo jiné prezidenta Lecha Kaczyńského KVĚTEN – Parlamentní volby vyhrála velmi těsně ČSSD před ODS ČERVENEC – Restaurace se začaly dělit na kuřácké a nekuřácké LISTOPAD – U cvičných maturit neuspěla třetina žáků

2011

LEDEN – Nejvyšším státním zástupcem se stal Pavel Zeman ČERVENEC – Londýn, alespoň na čas, patřil Petře Kvitové, která vyhrála tenisový turnaj ve Wimbledonu ZÁŘÍ – Byl zakázán prodej 50wattových žárovek PROSINEC – Ve věku 75 let zemřel poslední československý a první český prezident Václav Havel

Korupce vypadá jinak

Aféra, kterou rozpoutal deník Mladá fronta Dnes kolem nákupu pandurů pro českou armádu, má dobrý základ, z něhož ale deník vyvozuje vratké závěry. Problémem nákupu transportérů nebylo uplácení, dostupné informace naopak korupci nenasvědčují. Většina z toho, co líčí deník MfD, se totiž týká tak dávné minulosti, že k rozhodujícímu roku 2005, kdy firma Steyr vyhrála výběrové řízení, už nemají výpovědi rakouských svědků – bývalých zaměstnanců zbrojovky Steyr Wolfganga Habitzla a Herwiga Jedlaucnika – o tom, koho zamýšleli korumpovat v roce 2002 a 2003, příliš relevantní vztah. Minulý týden deník uvedl, že má tajnou smlouvu na nákup transportérů pandur mezi Steyrem a ministerstvem obrany, kde je jako klíčová kontaktní osoba uveden právě Jedlaucnik. V původní smlouvě o nákupu pandurů, která byla v roce 2008 vypovězena, je podle informací týdeníku Euro Jedlaucnik skutečně jmenován jako jedna z deseti až patnácti kontaktních osob, které měly na starosti otázky technické, projektové, offsetové, právní a další. Podle informací týdeníku Euro ale Jedlaucnik z pozice projektového manažera o ničem nerozhodoval.

„Byl to úředník, který neměl šanci o ničem rozhodovat. Neměl žádnou z pravomocí ředitelů nebo obchodních ředitelů. Jde o klasický případ pomsty obyčejného úředníka, kterého k ničemu nepustili a který byl nakonec i vyhozen,“ sdělil zdroj z firmy Steyr. Jedlaucnik sám MfD povrdil, že poté, co do Steyru nastoupilo nové vedení, už se jeho radami neřídilo.

Tendru se v roce 2005 zúčastnily čtyři zbrojovky. Po odstoupení BAE Systems zůstaly ve hře kromě rakouského Steyru ještě finská Patria a německý Rheinmetall. Všechny firmy dodaly po jednom obrněnci v základní verzi a ministerská komise po jejich praktickém otestování určila za vítěze Steyr. Podle tehdejšího ministra obrany Karla Kühnla byla nabídka

Steyru o miliardu levnější a Steyr nabídl citelně vyšší objem přímých offsetů. „Jsou téměř osmimiliardové, u Patrie to bylo pět miliard korun,“ vysvětlil Kühnl ČTK 25. ledna 2006. Zbrojovka Patria poté sice zažalovala ministerstvo obrany kvůli netransparentnosti výběrového řízení u Městského soudu v Praze a poslala stížnosti na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komisi, po půlroce však veškerá obvinění stáhla.

Hušákův pád

Hušák už může svou prohru v Sazce jenom chvilku zdržovat, ale už ji neodvrátí. Od pátečního rozhodování Městského soudu v Praze se čekalo, že rozhodne o přijetí, či nepřijetí návrhu na čerpání úvěru od společnosti Gladiolus, ovládané Martinem Ulčákem a Markem Dospivou. Celkem jednoznačně mělo nasměrovat další vývoj v dnes fakticky insolventní loterijní společnosti. Tahle skutečnost vyvolávala značnou nervozitu na obou stranách usilujících o získání lukrativní, i když krachující loterijní firmy pod svou kontrolu. Hodnota Sazky se odhaduje i přes současné problémy až na patnáct miliard korun, a to hnalo boj na ostří nože a racionální kompromis byl nedosažitelný. Tím, kdo vždy blokoval jakékoli dohody, byl Aleš Hušák, jemuž v Sazce nepatří ani rohožka před jeho vlastní kanceláří, ale přitom vystupoval s razancí sedmdesáti procent akcií patřících ČSTV. Že se vše v té vřavě nemuselo odehrávat úplně korektně, naznačovala i podivná konzultace soudce Jaromíra Harmacha, který problém insolvenčního řízení v Sazce přímo řešil s místopředsedou Vrchního soudu v Praze Jaroslavem Burešem. Server Aktuálně.cz toto setkání interpretoval jako nátlak na rozhodování soudu ve prospěch Hušáka.

Soud nakonec o přijetí úvěru velmi racionálně nerozhodl, ale podnikl kroky, které do značné míry předurčují budoucí vývoj. Znovu jmenoval předběžného správce Josefa Cupku, jehož jmenování zrušil už dříve Vrchní soud z procesních důvodů.

Především ale jmenoval věřitelský výbor, v němž má většinu věřitelské spojenectví PPF a KKCG Karla Komárka (týdeník EURO vydává společnost Euronews, která je stoprocentně vlastněna společností PPF). Tento výbor posoudí přijetí úvěru od Penty a Ulčákovy společnosti E-Invest a je naprosto zřejmé, že jej odmítne.

Pro sled dalších kroků byl rozhodující postup představenstva Sazky, a především Aleše Hušáka. Ten v pátek večer představenstvo informoval, že se připojí k insolvenčnímu řízení.

Hušákův krok má poměrně zásadní význam. Soudce totiž díky němu může úpadek vyhlásit hned v pondělí 28. března a jmenovat definitivního insolvenčního správce, který převezme řízení společnosti. Kdyby se Hušák k řízení nepřipojil, soudce by mohl úpadek vyhlásit až v termínu, na nějž je nařízeno jednání, tedy 21. dubna. Do té doby by pokračovala válka mezi Hušákem a věřiteli a Sazka by měla problémy s vyplácením výher či hrazením svých závazků vůči dodavatelům.

INVESTOR UMOŽŇUJE ZMĚNY

LEDEN – Potopila se výletní loď Costa Concordia ÚNOR – Změnila se česká ústava, Senát schválil její novelu, která umožnila přímou volbu prezidenta ČR BŘEZEN – Protikorupční policie obvinila 17 členů pražské ČSSD KVĚTEN – Kvůli podezření z korupce byl zatčen středočeský hejtman a poslanec David Rath ZÁŘÍ – Kvůli hromadným otravám metanolem vyhlásila vláda České republiky plošnou prohibici na prodej tvrdého alkoholu s obsahem nad dvacet procent čistého lihu

Velká vlaková soutěž

Miliardy korun mají přivést do vlaků více cestujících. Kolik jich konkurence zvládne přebrat dnes dominantním Českým drahám? Na druhé nástupiště, kolej čtvrtou, přijel spěšný rychlík ‚Červené společnosti‘ číslo 372 ze směru Praha hlavní nádraží… Na třetím nástupišti, kolej sedmá, nastupujte do opožděného expresu ‚Zeleného holdingu‘ číslo 251 směr Pardubice hlavní nádraží… Na prvním nástupišti, kolej druhá, přijede vlak intercity ‚Fialové firmy‘ číslo 561… Do fiktivního hlášení staničního rozhlasu si za barevné podniky dosaďte libovolného dopravce, jehož jméno znáte a o němž víte, že v Česku jezdí či brzy vyjede, nebo doplňte i zahraniční společnosti typu Deutsche Bahn nebo rakouské ÖBB. Není totiž daleko doba, kdy se po tuzemských kolejích nebudou prohánět jen vlaky národního dopravce Českých drah a na jedné dálkové trase žluté vlaky Radima Jančury a jeho RegioJetu.

Spadeno na českého cestovatele vlakem má hned několik firem. V prosinci tohoto roku vyjede se svým Leo Expressem na trať mezi Prahou a Ostravou Leoš Novotný. O podíl na trhu se hlásí i německá společnost Arriva, jež spadá pod Deutsche Bahn. Zájem má dle informací Mladé fronty Dnes například o spojnici mezi hlavním městem a Českým Krumlovem, ačkoli trať je ještě stále dotovaná. Vlaky s vlastním logem by rádi na lukrativní tuzemské linky nasadily také třeba společnosti Abellio CZ s nizozemskou matkou, Veolia Transport s francouzským kapitálem v zádech nebo skupina Viamont. Kolik z nich má opravdu šanci prosadit se a získat významnější podíl na železnici, ukáže čas. „Myslím, že v budoucnu bude prostor tak pro zhruba pět významných konkurentů,“ míní Leoš Novotný, jehož pět souprav od prosince pojede mezi Prahou a Ostravou tam a zpátky osmkrát denně.

A otázkou také je, jak velký podíl budou schopni ukousnout Českým drahám. „Samozřejmě bychom rádi vyhráli všechny tendry, které budou na železnici vyhlášeny. Můj realistický odhad je, že jsme schopni zvítězit minimálně v polovině z nich. Tudíž pak bude záležet na tom, jak velká část trhu bude puštěna do soutěže. Když to bude třeba dvacet procent, pak nám zůstane 90procentní podíl, pokud 50 procent, pak jsme schopni určitě ovládat 75 procent trhu,“ vypočítává generální ředitel ČD Petr Žaluda.

Zájem o investice roste ve všech oborech, říká David Manych, partner skupiny Natland, odpovědný za výkonnost a udržitelnost vybraných projektů i jejich řízení.

Jak se v současné době podniká v oblasti investic?

V době drahých peněz a když hospodářství ne úplně roste, se charakter ekonomiky mění a investoři změny umožňují. Registrujeme zvýšený zájem o naše služby, ať se to týká projektů, do nichž investujeme, nebo lidí, kteří by s námi šli do businessu či co-investic, aby zhodnotili svoje peníze. Je nutné ale být víc obezřetný, vysoké úrokové sazby kladou nároky na efektivní řízení. Jsme v cyklu, který rozvoji podnikání nepřeje, i když velcí hráči jsou vzhledem k objemu likvidity stabilizovaní. Prodražuje se výroba i lidská práce, ale systémové změny státu a orgánů pro regulaci jsou bohužel chaotické nebo nedostatečné.

Do čeho vkládají peníze investoři vašeho typu?

Projekty posuzujeme individuálně, ale vytyčili jsme si v naší strategii, že focus je na investice do nemovitostí a energetiky. Třetí nohou, na níž stojíme, jsou pak finanční služby. Velmi často se naše projekty točí kolem řízení transformace firem, což jde napříč obory. Pokud to jde mimo strategii, jedná se o nějaký doplněk k investici, kterou už máme, což zároveň zlepšuje diverzifikaci investic celé skupiny. Abychom se pro investici rozhodli, musíme vidět dál než jen data a čísla. Musíme zároveň vědět a umět nabídnout pomoc, pokud není z naší strany prostor pro rozvoj, stabilizaci či zvýšení hodnoty investované společnosti, většinou je naše rozhodnutí o vstupu negativní.

Změnily se třeba principy financování projektů v této situaci?

které uživatelům energie šetří, například u našich CleverFarm. Vždy je to o hledání pružnosti a přínosu vlastněné investice, jejich flexibilita i v rozšíření například podpůrných služeb, nabídky a možnosti, jak posílit výnosovou stranu a doplnit další služby.

Do jakých developerských projektů se vyplatí investovat s výhledem na budoucnost?

David Manych (45)

Managing Partner investiční skupiny Natland, odpovědný za výkonnost a udržitelnost vybraných projektů i jejich řízení, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval ve společnosti BDO a zastával manažerské posty ve financích ve společnostech Telefónica/O2 v Praze a Slough/Londýně. Zajímá se o umění, baví ho horské túry. Je ženatý, má dvě děti.

V našem pojetí je to vždy o tom, že pokud vstupujeme do projektu, i třeba s nějakou vadou na kráse, financujeme nejdřív ze svých zdrojů. Po nějaké fázi stabilizace přichází pak možnosti bankovního financování a podobně. Umíme ale poradit s jakoukoliv formou kapitálové struktury, nejen emisemi dluhopisů. V posledních letech vidíme určitou proměnu u některých firem, projektů, snaží se zafinancovat samy sebe jakýmkoliv způsobem – když nedosáhnou na bankovní financování, řeší to emisemi dluhopisů. Což není problém, když jde o zaběhnutý projekt s historií, výsledky, cash-flow, ale na úplný rozjezd jen s příslibem budoucnosti to není vhodné.

Energetika prošla velkými cenovými výkyvy. Jak moc se dotkly vašeho podnikání?

Investorský pohled na energetiku je jiný než spotřebitelský. Když ceny energií vyletí vzhůru, spotřebitel šetří. Investor by měl naopak zvyšovat aktivitu ve změnách sektoru, což přinese něco i spotřebiteli včetně promítnutí do ceny. Nebýt energetických investic, platí se nyní za energie ještě víc. V teplárně Energo Příbram jsme odchod od fosilních paliv zainvestovali dřív, než přišly covid a válka, zároveň vidíme zájem v projektech,

Bydlení a dostupnost ovlivňuje mnoho faktorů. Odstranit jednoho z viníků vyšších cen, nejdelší stavební řízení téměř na celém světě, bude těžké. Vedle toho vstupují výškové limity, struktura staveb, práce s veřejným prostorem. Praha se dosud stále rozpínala do šířky, centra se zahušťovala, ale ne bydlením. Můžeme říct, že investice do developmentu nových nemovitostí se i do budoucna vyplatí, protože za tím je fundament, pozemky jsou konečný statek a nemovitost může být využívána různě, nejen pro bydlení, podnikání, komerci. V našem fondu máme projekty v různých fázích, vlastnickou strukturu investovaných projektů nerozdrobenou. Je důležité mít jako investor, pokud možno, celý proces přímo pod kontrolou.

Máte fondy pro kvalifikované investory, jaký je nyní zájem o investování?

Zájem obecně roste. A není to jen tím odstrašujícím efektem vysoké inflace. Konkrétně u skupiny kvalifikovaných investorů také platí, že do ní začíná spadat více lidí, kteří splňují právě minimální objemy pro FKI. Ale i u ostatních skupin zájem o investice roste, například i proto, že lidem více dochází, že i otázku svých důchodů budou muset vzít více do svých rukou.

Co ovlivní v dalších letech pro vás důležité segmenty energetiky a nemovitostí?

Energetické investice budou velkým tahounem ekonomiky ještě dlouhá léta. Ať už dopadne válka na Ukrajině jakkoli. U nemovitostí se také nerýsuje nějaké zhoršení situace, zejména u rezidenčních. Nutná je ale stabilita podnikatelského prostředí, daňová, právní stabilita. Jsou tu opakované tendence stále něco reformovat, ale nejsme k tomu blíže, inflace a chybná měnová očekávání se dnes ukazují, že umí výrazně devalvovat podnikání, a práce s dluhem je jako s ohněm. Dobrý sluha, ale špatný pán.

2013

LEDEN – Prezident Václav Klaus v rámci novoročního projevu vyhlásil částečnou amnestii. KVĚTEN – Na místě zbořených „dvojčat“, uprostřed New Yorku, vyrostla nová budova One World Trade Center ČERVEN – Premiér Petr Nečas (ODS) rezignoval, spolu s ním padla celá vláda. Spouštěčem byla aféra ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové.; Miliardář a politik Andrej Babiš vstoupil do mediálního byznysu, když koupil společnost Mafra LISTOPAD – Investiční skupina Petra Kellnera dokončila akvizici většinového podílu v české pobočce mobilního operátora O2 za necelých 64 miliard korun

JAK JSME PSALI: Euro č. 3/2013

Kellnerovo přepřahání

Výnos za postupný prodej všech akcií České pojišťovny ve výši 110 miliard korun je v tuzemsku druhou největší obchodní transakcí. To, jak dokázal Petr Kellner zhodnotit Českou pojišťovnu, je smutným vysvědčením pro stát, který při správě svých bank selhával a nakonec je prodával s velkou ztrátou a dotací z kapes daňových poplatníků. Samozřejmě banku s pojišťovnou nelze tak úplně porovnávat. Vzhledem k charakteru jejich obchodů a náročnosti na udržování likvidity měla pojišťovna mnohem více času i prostoru na vyčištění svých aktiv od postkomunistického balastu. Přesto je Kellnerův výnos za postupný prodej všech akcií pojišťovny ve výši zhruba 110 miliard korun druhou největší obchodní transakcí v Česku.

Primát zatím drží privatizace Transgasu v roce 2001 za zhruba 130 miliard korun. Český miliardář navíc prodává v čase, který není pro prodej finančních institucí právě nejvhodnější.

Ví ale, co dělá, protože lepší to v dohledné době nebude. Jinde a v jiných oborech bude ziskovost investic mnohem větší a ti, kteří jsou ochotni podstupovat větší rizika a vlastní dostatek hotovosti, mají v současnosti docela dost příležitostí udělat další životní obchod. Nejbohatší Čech tak naprosto logicky velkou část své energie i volných finančních zdrojů umísťuje v Rusku a ve východní Asii a podle dostupných zpráv se mu daří. Ruský Home Credit prudce roste a radost mu musejí dělat další investice.

Doma je vidět především jeho angažmá v energetice spolu s finanční skupinou J&T a Danielem Křetínským. Plánované spojení slovenské společnosti SPP, kterou Energetický a průmyslový holding již ovládl, a české firmy Net4gas by bylo vlastně obnovením bývalého československého Transgasu v původní velikosti. Jde o investici jednak nákladnou a také velmi nejistou, protože klasické zdroje energie včetně zemního plynu to mají nyní v západní Evropě i v tuzemsku dost těžké kvůli stupidní zelené politice Evropské unie. Navíc energetická

revoluce v USA způsobená masovým rozšířením těžby plynu a ropy z břidlic zásadně ovlivňuje ceny zemního plynu po celém světě a pochopitelně je přitom netlačí vzhůru. Kellner s Křetínským v tomto případě asi dost spoléhají na to, že ruští plynárníci budou hledat nejkratší, a tudíž i nejlevnější cestu do střední Evropy a spory s Ukrajinou spadnou pod stůl, takže se investice vyplatí. Hlavně ale nejspíše spoléhají na Kellnerův vliv na ruskou administrativu, bez jejíhož kladného postoje by byl kontrakt takového rozsahu v této době značným hazardem. To je prostě byznys plán pro zkušeného hráče s opravdu silným finančním zázemím, které čerstvý prodej České pojišťovny ještě posílí.

Atak na telekomunikační trh je oproti tomu zcela jiným žánrem. Telekomunikační firmy buď již restrukturalizací celého svého obchodního modelu procházejí, nebo do něj vstupují. Dlouho dominantní core byznys v podobě hlasových služeb je na ústupu, který by se dal označit jako panický. Vyrovnat propad datovými službami je možné jen na tak málo konkurenčních trzích, jako je ten český. V téhle podobě ale určitě dlouho nevydrží. Proto je teď právě O2 lákavým cílem pro útok žraloka typu PPF. Španělská Telefónica je kvůli tamní krizi v úzkých a něco prodávat musí. Na druhou stranu vzhledem k očekávanému vývoji trhu, který ovlivní i vstup čtvrtého operátora, za svou českou dceru už nikdy nedostane tolik peněz jako dnes, a tak se musí dohodnout na nějakém kompromisu. Zvláště když je společnost PPF ochotna jít se svou nabídkou za licenci do zdánlivě absurdních výšin a pak zatopit všem účastníkům. Znalci telekomunikačního trhu si mohou myslet cokoli, ale že to PPF v retailu opravdu umí, dokázala s Českou pojišťovnou, ale i s firmou Home Credit dost přesvědčivě. A transakce s Generali uvolňuje PPF ruce nejen z hlediska finančních rezerv, ale i z hlediska personální kapacity. Tak si chvíli počkejme a uvidíme, zda úspěch zase zplodí úspěch.

LEDEN – Začal platit nový občanský zákoník, jedna z největších legislativních změn posledních let.; Novým předsedou ODS se stal vysokoškolský profesor Petr Fiala, na sněmu v Olomouci získal silný mandát, volilo ho 437 delegátů BŘEZEN – Po několika měsících nepokojů na Ukrajině a ruské invazi do východní části země vyhlásil parlament na Krymu nezávislost na Ukrajině ŘÍJEN – Série výbuchů zničila muniční sklad ve Vrběticích na Zlínsku

Raketová kariéra

Miliardář Daniel Křetínský a skupina J&T udělali další významný krok k ovládnutí Energetického a průmyslového holdingu (EPH). Podařilo se jim totiž od bank získat úvěr ve výši 1,8 miliardy eur (49,5 miliardy korun), jak sdělily týdeníku Euro zdroje z bankovních kruhů. Část z těchto peněz bude přitom sloužit na financování odkupu 40procentního podílu v EPH, který dosud vlastní skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Zbylý podíl v EPH kontroluje právě Křetínský společně s J&T.

Jedná se o refinancování původního akvizičního úvěru ve výši 1,5 miliardy eur, který poskytlo holdingu konsorcium bank v lednu 2013 na nákup 49procentního podílu ve firmě Slovenský plynárenský priemysel od evropských energetických kolosů E. ON a GDF Suez. Od začátku roku 2013 EPH již dokázal z tohoto úvěru splatit přes půl miliardy eur.

EPH tak nyní přes firmu Slovak Gas Holding drží zmíněný podíl a plnou manažerskou kontrolu v plynárenských aktivech, která pokrývají tranzit, distribuci a skladování plynu na Slovensku. Vlastní společnosti Eustream, SPP Distribúcia, firmu Nafta nebo Pozagas.

Úvěr pro Křetínského a skupinu J&T zajišťovaly čtyři banky: americká Citibank, britská Royal Bank of Scotland, francouz-

ská Société Générale a italská UniCredit. Mimo tyto bankovní domy se na úvěru podílejí i další finanční instituce.

Kromě peněz z úvěru se na odkup Kellnerovy části EPH použijí rovněž výnosy z prodeje dluhopisů skupiny EP Energy (součást EPH) a dividendy ze společností, které jsou součástí Energetického a průmyslového holdingu. Při shánění peněz

jednal Křetínský již dříve i s australskou investiční bankou Macquarie, ale tato jednání nakonec padla.

ARCHITEKTI RODINNÉHO BOHATSTVÍ

JAK FUNGUJE

MULTI FAMILY OFFICE

Nejen úspěšné Čechy a Češky, kterým se podařilo díky podnikání v průběhu posledních 30 let vybudovat významné bohatství, ale i jejich nástupce čeká v dohledné době nelehký úkol. Zajistit, aby hodnota vybudovaného majetku neklesala a výnosy dál spolehlivě zajišťovaly rodinu. Právě s tím umí podle specialistů na služby pro nejbohatší Čechy a Slováky z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS pomoci One Family Office, multi family office zajištující komplexní správu a ochranu rodinného jmění, včetně právních, daňových a účetních služeb.

„Když onemocníte, chcete, aby se o vás postaral ten nejlepší odborník a lékař. Se správou hodnotného majetku by to mělo být podobně, protože klíčovou roli hrají zkušenosti. Stále častěji se proto na nás obracejí klienti a chtějí zajistit profesionální správu a ochranu majetku tak, aby rodinné jmění dál zhodnocovali a ochránili před případnými negativními událostmi či vlivy. Pro tyto účely jim pak pomáháme vybudovat

nejméně 250 mil. eur. Takový rozsah aktiv je schopen absorbovat náklady na správu v obvyklé výši okolo 1 % hodnoty majetku,“ přibližuje Neveselý. Multi family office pak funguje obdobně, jen pro více rodin či klientů najednou. Oproti klasické struktuře pro jednu rodinu tedy nabízí stejné špičkové profesionální služby, ale jejich sdílení rozloží náklady na správu majetku mezi více klientů. „Taková multi family office slouží klientům s podobnými finančními cíli nebo hodnotami, což je ve výsledku efektivní pro všechny zúčastněné rodiny,“ vysvětluje Neveselý. Sdílení řešení tedy přináší možnost využít podpory špičkového investičního a poradenského týmu a zároveň lepší efektivitu u privátních investičních příležitostí. Ve srovnání s jednotlivým klientem má multi family office silnější pozici u zahraničních správců majetků či investičních skupin. Sdružení majetku více rodin nabízí příležitost v mezinárodním prostředí, kde se možnost lukrativních investic otevírá na hranici 10 - 25 mil. eur.

family office neboli rodinnou kancelář,“ popisuje partner David Neveselý, který v HAVEL & PARTNERS vede skupinu více než 40 právníků a investičních i daňových poradců zaměřených na služby privátním klientům. Tento tým se stará i o třetinu nejbohatších Čechů a Slováků.   Family office je obecně skládačkou vhodných právních a daňových nástrojů, kterou staví právníci a poradci na míru konkrétní rodině. Dohromady pak vznikne bezpečný, ale zároveň flexibilní systém pravidel pro správu rodinného majetku a podnikání, investování, rozumnou distribuci výnosů členům rodiny či pro filantropické aktivity. Páteří je tým profesionálů, kteří zabezpečují každodenní správu, průběžnou alokaci části majetku, kontrolu investic a důsledné řízení rizik. Pomáhají daňově i právně ošetřit majetek, starají se o evidenci a zákonné povinnosti včetně administrativy.

„Evropským standardem pro single family office, tedy uskupení pro jednu rodinu, je objem majetku ve správě

Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS se aktuálně podílí na přípravě multifamily office řešení (One Family Office) a již několik měsíců ho testuje ve spolupráci s partnery, významnými klienty a vybranými společníky kanceláře, a to na majetku přesahujícím 300 mil. eur. „V průběhu roku 2024 bychom pak měli být schopní pracovat s částkou nejméně 1 mld. eur, což je velikost kritická pro úspěch na mezinárodním trhu,“ říká řídící partner advokátní kanceláře Jaroslav Havel. „Máme největší tým na trhu. Realizovali jsme stovky rodinných holdingů a privátních nadačních či svěřenských řešení v Česku i na Slovensku. Sami jsme úspěšní v byznysu, vedle výjimečného know-how v oblasti práva tak můžeme klientům nabídnout i naše manažerské a investorské zkušenosti,“ dodává.

One Family Office zajistí pro klienty profesionální služby a zastoupení v Praze, Brně i Bratislavě a díky spolupráci se zahraničními specialisty zároveň i propojení se světovými destinacemi, jako jsou Londýn, Dubaj, Frankfurt nebo Curych. Členy týmu jsou vedle právníků a daňových specialistů i špičkoví investiční odborníci s rozsáhlými mezinárodními zkušenostmi Kateřina Zychová (Verdi Capital) a Peter Bálint, dříve působící v přední slovenské single family office.

DUBEN – Linka A pražského metra se dočkala prodloužení o čtyři nové stanice (Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol).; Zemřel bývalý premiér (ve 34 letech nejmladší v historii země) a předseda ČSSD Stanislav Gross ZÁŘÍ – Po osmi letech budování (i nebudování) byl slavnostně otevřen tunelový komplex Blanka

Konec wolfsburského snu

Automobilka Volkswagen může zapomenout na pozici světové jedničky. Bude ráda, když skandál s emisními podvody přežije. Na chvíli, kdy toto vydání týdeníku Euro směřovalo do tiskárny, plánoval Martin Winterkorn největší triumf své kariéry. Nikdo nepochyboval, že jej v ten den dozorčí rada automobilky Volkswagen Group potvrdí ve funkci generálního ředitele na další tři roky. Sedmašedesátiletému bossovi (podle interních pravidel firmy už dva roky přesluhoval) hrálo vše do karet. V dubnu se zbavil největších odpůrců v dozorčí radě a svoji moc ve firmě s tržbami přesahujícími dvě stě miliard eur řádně konsolidoval. V červenci pak vyšlo najevo, že Volkswagen v prvním letošním půlroce prodal více automobilů než japonská Toyota, dosavadní jednička na trhu. Po pětadvaceti letech od chvíle, kdy coby vystudovaný doktor metalurgie nastoupil do Volkswagenu jako kontrolor kvality, stanul Martin Winterkorn na jednom z nejvyšších vrcholů světového byznysu.

Cesta zpět dolů mu trvala tři pracovní dny. Vrátil se však mezi smrtelníky nikoli jako lídr-hrdina, nýbrž jako spoluviník jednoho z největších skandálů v dějinách podnikání. A co hůř, nikde není psáno, že jeho pád nebude pokračovat až za vězeňské mříže.

Onen pád odstartovalo v pátek 18. září americké ministerstvo životního prostředí (doslova Úřad pro ochranu životního prostředí, EPA). Oznámilo, že nejméně pět typů vozů firmy Volkswagen Group již po léta používá software sestrojený zvlášť za účelem oklamání přísných amerických testů na množství škodlivých emisí, jmenovitě oxidů dusíku. Při testu se vůz vedený tímto počítačovým programem chová jako čistotný, kdežto při běžném provozu pouští do vzduchu deseti až čtyřicetinásobek povolených hodnot.

Jak to bývá, odhalení podvodu s emisními zkouškami přineslo více otázek než odpovědí. Mezi ty nejdůležitější patří následující: Co onen podvodnický software vlastně dělá? Kdo a proč ve Volkswagenu nařídil, schválil a věděl o jeho použití?

Jak americké úřady na jeho existenci přišly? Co bude odhalení znamenat pro budoucnost nejen Volkswagenu, nýbrž a) veškerého německého podnikání ve světě; b) automobilového průmyslu obecně? Kdo na tom vydělá?

LEDEN – Byl zrušen vojenský újezd Brdy, v minulosti rovněž označovaný jako vojenský výcvikový prostor Jince BŘEZEN – Soud rozhodl, že Kancelář prezidenta republiky se musí omluvit za výroky Miloše Zemana na adresu někdejšího novináře Ferdinanda Peroutky ČERVEN – Obyvatelé Velké Británie si v referendu odhlasovali odchod z Evropské unie PROSINEC – Jaromír Jágr se stal druhým nejproduktivnějším hráčem v celé historii NHL

JAK JSME PSALI: Euro č. 12/2016

Jak nakrmit čápa

Byla to potenciálně výbušná kauza. Andrej Babiš několik let tajil skutečné majitele své venkovské haciendy se snadno zapamatovatelným názvem Čapí hnízdo, jejíž stavbu zčásti financovala Evropská unie prostřednictvím svých fondů. Jenže při vstupu do politiky kolotoč vlastního majetku neuhlídal a farma se oficiálně vrátila do rukou jeho developerské společnosti Imoba. A to byla hlavní motivace, proč se týdeník Euro opět zaměřil na kauzu Čapí hnízdo, která se velmi dotýkala tehdejšího ministra financí a přímo zhomtňovala jeho obří střet zájmů.

Týdeník Euro se už od svého vzniku v roce 1998 vždy zabýval podezřeními ze zneužití veřejné moci i dalšími škraloupy politiků, kteří řídí tuto zemi. Je to hlavní úloha svobodných médií a také hlavní důvod, proč novináři dělají svou práci.

Na konci července 2015 jsme se proto vydali na rozlehlou farmu pár desítek kilometrů od centra Prahy. Z této návštěvy a z podrobné investigace všech majetkových transakcí kolem této farmy vznikl text, který tuto kauzu opět otevřel. Podařilo se nám zjistit, že Andrej Babiš zakryl vlastnictví své firmy anonymními akciemi, proti nimž mimochodem v předvolebních kampaních svého hnutí ANO tvrdě vystupoval. A zjistili jsme také, proč to udělal „Dotaci ve výši 50 milionů bylo možné

udělit jen malé či střední firmě. Tyto podmínky samozřejmě Agrofert ani Imoba nesplňuje. Proto byla vytvořena zcela samostatná společnost, která peníze mohla legálně získat,“ popsal týdeníku Euro oklamání dotačních úředníků zdroj z nitra Agrofertu, který měl celou transakci na starost. Zdroj si tehdy

nepřál zveřejnit svou identitu kvůli obavám o svou profesní budoucnost.

Svědek tak potvrdil, že Babiš středočeskou usedlost po celou dobu ovládal, i když oficiálně tvrdil něco jiného, aby dotaci získal. Zdroj uvedl, že vicepremiér záměrně lhal, když v roce 2013 veřejně tvrdil, že objekt je majetkem „nějakých advokátů“ a že jim na stavbu farmy půjčil 400 milionů korun. Bylo v tu dobu před parlamentními volbami, v nichž hnutí ANO uspělo. Babiš si proto nemohl dovolit skandál se zneužitím dotací.

Tehdejší ředitelka komunikace Agrofertu Kateřina Kuchařová se po návštěvě týdeníku Euro na farmě snažila velmi svérázným způsobem celou kauzu zažehnat. „Pane redaktore, a nechcete k nám někdy o víkendu přijet na dovolenou? Třeba i s rodinou?“ Tuto nabídku jsme s díky odmítli a text samozřejmě publikovali.

Během půl roku se z uzavřené kauzy stala opět kauza živá. Zprávy o podezřelém zisku veřejných peněz na stavbu Babišovy soukromé rezidence se záhy objevily v řadě médií a nakonec i v dokumentu režiséra Víta Klusáka Matrix AB, kde se ministr financí k založení firmy Čapí hnízdo sám nevědomky přiznal, a vystavil se tak vážnému podezření z dotačního podvodu.

Na základě našich textů bylo v září 2015 podáno trestní oznámení i podnět vyšetřujícímu orgánu Evropské unie OLAF. V tomto okamžiku pro novináře končí práce na rozpletání kauzy a začíná odpovědnost orgánů činných v trestním řízení.

Pozemkoví 25 let týdeníku Euro 40

2017

ÚNOR – Premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že takzvané bohumínské usnesení – tedy nepřípustnost spolupráce s extremistickými stranami včetně KSČM – je překonané DUBEN – Česká národní banka ukončila několikaletý režim devizových intervencí, přestala tak bránit posílení koruny pod hranici 27 Kč/€, kterou centrální banka držela mimo jiné kvůli zvýšení konkurenceschopnosti českého exportu ŘÍJEN – Parlamentní volby vyhrálo hnutí ANO se ziskem 29,6 procenta hlasů. Druhá skončila ODS (11,3 procenta), třetí příčku překvapivě zaujali Piráti, kteří oslovili 10,8 procenta voličů

Ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš má víc pozemků, než míval za Rakouska-Uherska arcivévoda František Ferdinand.

A není jediným miliardářem v současném Česku, který vlastní víc lesů, polí či rybníků, než měla před první světovou válkou šlechta. Divoké porevoluční roky v Česku vygenerovaly nejen velkou skupinu miliardářů, kteří ovládají rozsáhlé průmyslové majetky, ale i obrovské množství majitelů pozemků.

Týdeník Euro se pokusil tyto rozsáhlé vlastnické změny zmapovat a vypracoval žebříček největších pozemkových vlastníků v Česku. Kromě očekávaných jmen, jako je zakladatel chemicko-potravinářského konglomerátu Agrofert a místopředseda vlády Andrej Babiš, se v něm objevila řada překvapení. Velkým zemědělcem se nedávno stal třeba bývalý šéf Letiště Praha Miroslav Dvořák. Obrovské množství polí a lesů patří i finančníkovi Pavlu Tykačovi a hodně pozemků kolem ostravsko-karvinských dolů má rovněž Zdeněk Bakala.

Největším soukromým vlastníkem pozemků – a také největším biofarmářem – je však realitní miliardář Radovan Vítek. Jen dvacítce největších vlastníků pozemků patří 2,5 procenta celé rozlohy Česka.

Enormní zájem o českou zemědělskou půdu či pastviny trvá poměrně krátce. Ještě před deseti patnácti lety pozemky nikdo nechtěl a metr čtvereční se dal koupit za jednu korunu. Dnes stojí korun dvacet.

LEDEN – Poslanecká sněmovna rozhodla o vydání Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání ÚNOR – Novinář Ján Kuciak a jeho partnerka Martina Kušnírová byli zavražděni KVĚTEN – Začalo platit GDPR, nejpřísnější nařízení o ochraně osobních údajů v historii Evropské unie SRPEN – Tři čeští vojáci NATO byli zabiti při útoku sebevražedného atentátníka Tálibánu v Čáríkáru, hlavním městě afghánské provincie Parván

RODINNÉ LÉKAŘSTVÍ OPĚT NA SCÉNĚ

Doktor Kmeť nabídne v novém projektu koncept ideální zdravotní péče ve vstřícnějším a klientském rozměru služby

Máte v předdůchodovém věku ještě chuť se podílet na založení dalšího zdravotnického zařízení?

Kristovi hospodáři

Katolická církev získala v restitucích lesy, pole a nemovitosti za miliardy a hned do nich začala investovat. Fary bude pronajímat přes Airbnb.

Z kanceláře developera Serge Borensteina v pražském Karlíně je vidět obrovská proluka. Osmašedesátiletý Belgičan takových za posledních dvacet let zastavěl desítky a Karlín se i jeho zásluhou z kdysi zanedbané čtvrti proměnil na moderní městskou část.

Ve svém nejnovějším projektu, který doplní karlínskou zástavbu, ale má netradičního partnera. „Jsou to skuteční byznysmeni, velmi vzdělaní ve finančních otázkách,“ říká. Nemluví o bankéřích ani venture kapitalistech, ale o duchovních z královéhradecké diecéze, kteří s ním jdou fifty fifty do realitního projektu za 670 milionů korun. Do roku 2020 společně plánují postavit multifunkční budovu se 70 byty, kancelářemi a obchody v přízemí.

Borenstein patří mezi několik byznysmenů, které si hodnostáři z Hradce vytipovali ke spolupráci. „Bylo to pro mě příjemné překvapení, jak spolupráce probíhá. Česká církev je na rozdíl od jiných zemí velmi otevřená investicím a navazování kontaktů,“ chválí Borenstein.

Investovat ve velkém začala církev poté, co jí stát před pár lety vrátil majetek zabavený komunisty. A investovat musí.

Dnes sice ještě dostává každý rok od státu 1,37 miliardy korun, hlavně na platy duchovních, tyto příspěvky se však snižují a v roce 2030 přestane stát financovat provoz církví úplně. Katolíci, největší církev u nás, se proto už připravují na dobu, kdy si budou muset vydělávat sami. A investují miliardy korun, které jim stát postupně vyplácí jako náhradu za nevydaný majetek.

U Borensteinova kancelářsko-rezidenčního projektu čekají královéhradečtí duchovní na dnešní poměry slušný výnos 5,5 procenta ročně. „Peníze od státu jsou v zásadě určeny jen na investice. Jen v krajním případě, že by v momentálním provozu teklo do bot, je možné je dočasně použít na provoz,“ říká Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, pod kterou spadají všechny české a moravské diecéze.

Nejsem v předdůchodovém, ale již v důchodovém věku, leč věk pro mě není otázkou čísla, ale srdce a hlavy. Stejně jako zdraví či nemoc jsou primárně dány hlavou. Jde o můj celostní přístup ke každému pacientovi, který jsem se naučil od svého velkého přítele Pavla Koláře, kterého znám více než 30 let. On se stal profesorem a jednou z největších osobností české medicíny a já neoddělitelnou součástí podnikatelské sféry českého zdravotnictví. V hlavě mám nápadů ještě na minimálně tři další životy, takže ano, mám chuť a chci.

Vámi připravovaná Galen Clinic na pražských Vinohradech má navázat na tradici rodinných lékařů. Je na to česká společnost připravená?

Nevím, jestli připravená, ale jsem přesvědčený, že se rozšiřuje skupina lidí, kteří považují vlastní zdraví za nejcennější hodnotu a jsou připraveni investovat do péče o něj, a to i formou prémiové péče a preventivních programů. Myslím, že v oblasti primární péče o jednotlivce a rodinu dosud nebylo vymyšleno nic lepšího než fungující rodinný lékař. Právě on se znalostí genetického, ekonomického, pracovního i sociálního pozadí celé rodiny dokáže mnohem efektivněji diagnostikovat a léčit jednotlivé členy rodiny.

Jak to myslíte?

Pomohu si příkladem. Ve chvíli, kdy pacient vejde do ordinace, tak doktor, který ho zná, už v podstatě pouze z chů-

vyšetření, čekacích dob nebo harmonogramu zdravotní péče, zajistíme pro naše klienty i akutní péči či případnou hospitalizaci.

Je v případě soukromé kliniky prémiové péče možná spolupráce se zdravotními pojišťovnami?

Nejenom možná, ale i nezbytná, neboť základní pilíře této kliniky jsou praktický lékař pro děti a pro dospělé a tuto péči není možné zajišťovat v plném rozsahu bez smlouvy se zdravotní pojišťovnou. Galen Clinic prošla výběrovým řízením a v současné době uzavírá s jednotlivými zdravotními pojišťovnami smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče.

Luboš Kmeť (64)

Zakladatel a jednatel Galen Clinic. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, má atestaci z oboru všeobecné chirurgie. Jako lékař působil ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, Ústřední vojenské nemocnici Praha-Střešovice, Nemocnici Na Homolce. Založil a byl předsedou Sdružení soukromých nemocnic ČR, členem Poradního sboru ministra zdravotnictví pro soukromé nemocnice. Vybudoval zdravotnická zařízení Mediterra (1993), Vršovická zdravotní (2009), Chronicare (2014) a Galen Clinic (2023).

ze, držení těla, mimiky obličeje, gest, pozdravu nebo intonace hlasu vyčte polovinu diagnózy, ještě než se usadí.

V čem bude výhodnější nový systém pro pacienty a kde hledat největší rozdíly mezi veřejným a soukromým zdravotnictvím?

V našem pojetí jsme navázali na institut rodinného lékaře a doplnili ho o moderní rozsah diagnostiky, zobrazovacích technik a ambulantních specialistů jako konziliářů do komplexní podoby celé služby. Špičkovou kvalitu poskytovaných zdravotních služeb obohacujeme o humánní rozměr, který respektuje osobnost a individualitu klienta. Vše se musí odehrávat na úrovni absolutní důvěry mezi lékařem a pacientem. Ten pro nás bude zároveň i partnerem, který s námi bude spolupracovat. V tom vidím největší rozdíl mezi soukromým a veřejným zdravotnictvím. České zdravotnictví má sice vysokou odbornou úroveň, ovšem často pokulhává v rozměru humánní roviny, komunikaci s pacientem a jeho správné informovanosti. Jako privátní klinika budeme samozřejmě flexibilnější v oblasti dostupnosti, zejména z pohledu termínů jednotlivých

Cílem každého podnikání je zisk, budou si však moci péči dovolit i ti méně vydělávající?

Finanční úroveň naší služby je pod úrovní srovnatelné konkurence, měla by tedy být přístupná pro širší vrstvu obyvatelstva. Spíše než finance bych za limitující faktor považoval odvahu k tomu, přijmout odpovědnost za své vlastní zdraví a sám aktivně pro to činit potřebné kroky. Neznám cennější hodnotu než právě zdraví. Koneckonců to za nás řekl už před více než 2 000 lety Herakleitos z Efesu: „Když chybí zdraví, moudrost je bezradná, síla neschopná boje, bohatství bezcenné a důvtip bezmocný.“

Jaké jsou současné trendy ve zdravotnictví? Odlišují se ty v soukromém a státním sektoru?

České zdravotnictví zřejmě půjde cestou zvyšování kvality, odbornosti a zlepšování přístrojového vybavení a techniky. Vzhledem k rostoucím nákladům se však obávám, že nebude možné ve všech regionech země udržet stejnou dostupnost, možná i vyhovující strukturu a kvalitu zdravotní péče. A tady se otevírá prostor pro soukromý sektor. Tento by měl doplňovat zejména síť ambulantních zdravotnických zařízení tam, kde je objektivní potřeba. V neposlední řadě je privátní zdravotnictví předurčené svou větší flexibilitou a vyšší motivovaností k zajištění nadstandardních služeb. Ovšem nesmíme si to plést s odbornou úrovní zdravotní služby, ta zůstává stejně kvalitní bez rozdílu poskytovatele. Onen neustále diskutovaný nadstandard spočívá zejména v pružnější logistice organizace služby, doplatkových materiálech a ve vstřícnějším a klientském rozměru služby.

DUBEN: Novým předsedou hnutí STAN se stal Vít Rakušan, starosta z Kolína KVĚTEN: Proběhly volby do Europarlamentu, šest mandátů získalo ANO, čtyři ODS ČERVEN: Proti Babišovi demonstrovalo na čtvrt milionu lidí, nejvíce od roku 1989 ČERVENEC: Vzniklo velitelství informačních a kybernetických sil Armády ČR PROSINEC: Vláda ČR zveřejnila Národní investiční plán do roku 2050

Gottbye, aneb kdo po Karlovi?

Utvářel podobu českého šoubyznysu snad jako nikdo jiný. Odpověď, jak je možné, že sbíral body za totality i po revoluci, asi nejlépe vysvětluje dění v roce 1989. Tehdy proběhly dvě klíčové události Gottovy kariéry, jimiž prokázal své chameleonství. Nejdřív to byla obří poplatná televizní estráda Karel Gott s přáteli v Lucerně. O pár týdnů později, 4. prosince, se pak spolu s Karlem Krylem objevil na balkoně Melantrichu a národu zazpívali hymnu...

Václav Havel později vzpomínal, že tímto duetem chtěl po listopadových událostech spojit většinové Československo se světem disentu. Oba Karlové prý – alespoň dle Gottových vzpomínek – brali přelomový okamžik velice upřímně. Právě Lucerna a Melantrich jsou nejvýstižnějším popisem toho, proč by Karel Gott dokázal v jakémkoliv režimu fungovat jako univerzální hrdina. Každé jeho veřejné vystoupení, koncert, zdravice či rozhovory s fanoušky byly natolik uvěřitelné a bezprostřední, že nikdo neměl důvod pochybovat o jeho úmyslech.

Sám Karel Gott to vysvětloval takto: „Také se dá jít proti okolnostem, v písních. Ale to asi dělat nebudu, protože

si myslím, že mám jiné poselství. To si vybrali lidé, posluchači. Kdykoliv jsem se pokoušel o nějakou přeměnu sama sebe, začal jsem se jinak odvazovat, tak se jim to nelíbilo.“ Prostě v každé situaci potřeboval zpívat. A to se mu dařilo.

Otázkou je, jak se český hudební byznys vypořádá s odchodem svého hlavního tahouna. Z krátkodobého hlediska je to jasné. Objeví se pár kompilačních alb a reedice nahrávek, které na mnoho měsíců ovládnou žebříčky prodejnosti. Ostatně stačí se podívat na uplynulé týdny. Přestože se Gott stranil veřejného života a rušil koncerty, album 80/80 Největší hity 1964/2019 se i měsíce po vydání drží mezi dvacítkou nejprodávanějších titulů, během léta dokonce drželo bronzovou pozici. Dlouhodobý výhled je komplikovanější. Bez Karla Gotta to bude mít český šoubyznys těžké. Žádný ze současných zpěváků či zpěvaček není natolik univerzální a obecně přijímaný, aby se na něm shodla babička, maminka i dcera... Nikdo z žijících umělců navíc s národem neprošel klíčové události od poloviny minulého století.

leden, vydání 5 duben, vydání 14 duben, vydání 16

BŘEZEN: V Česku byly potvrzeny první případy nakažení koronavirem SARS-CoV-2 DUBEN: Poslanecká sněmovna PČR hned dvakrát prodloužila nouzový stav v zemi ČERVEN: Česká vláda kvůli tzv. ricinové kauze vyhostila dva ruské diplomaty ZÁŘÍ: Rezignoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a nastoupil Roman Prymula LISTOPAD: Česko objednalo vakcíny od různých výrobců pro 5,5 milionu obyvatel

Koruny z korony: Kdo vydělá nejvíc?

Rok 2020 se nesl ve znamení pandemie covidu. Z březnového článku týdeníku Euro vybíráme tyto pasáže: „Zrovna jsem se vrátil ze schůzky s premiérem Babišem,“ hlásí ještě udýchaný šéf firmy. Je neustále na telefonu, na němž vyřizuje objednávky speciálních respirátorů. Ty obsahují nanovlákennou membránu s aktivním stříbrem, takže viry, které se do ní chytnou, jsou zničeny. Respirátor lze použít opakovaně. Jeden kus vyjde zhruba na dvě stovky. Na černém trhu, který kvete, se ale běžně prodává za trojnásobek. Kromě běžných spotřebitelů projevily o respirátory enormní zájem i nemocnice či státní rezervy. Poptávku má ale z celé Evropy. Dosud závod prodával stovky respirátorů měsíčně, ale od ledna, kdy se onemocnění rozšířilo z Číny do Evropy a zbytku světa, se výroba významně rozšiřuje (...) Z paniky začaly kromě výrobců roušek a respirátorů těžit také e-shopy. Svezly se na vlně „předzásobení“ českého obyvatelstva, které reagovalo na zprávy o nákaze téměř apokalyptickým vykupováním základních potravin ze všech obchodních řetězců.“

Ovšem během roku se objevily naděje, že svět zvládne pandemii i jinak než rouškami, restrikcemi a lockdowny, které dusily byznys nejen v Česku (a stály místo i přísného ministra zdravotnictví Romana Prymulu, jenž si vyrazil na večeři, navíc bez respíku). Farmaceutické korporace investovaly miliardy do výzkumu vakcín, jak jsme v červnu psali: „Závod o první účinnou vakcínu proti koronaviru spěje do finiše. V čele je osmnáct adeptů. Je to vypjatá soutěž, které přihlížejí miliardy diváků. Už 18. května ohlásila americká Moderna, že její pokusná vakcína ochránila myší modely před nákazou koronavirem a jeví se nadějně i pro lidi. Akcie letěly vzhůru, nicméně vědci byli skeptičtější než trh – chtějí více důkazů a testů. Není dnes farmaceutických korporací, které by zůstaly stranou honičky za vakcínou proti koronaviru, jenž přibrzdil život a státům denně bere životy i miliardy dolarů. V pelotonu jsou již četní borci s logy a zkratkami: GSK, AstraZeneca, Merck, Novartis, Sanofi či Johnson & Johnson.“ Jak dnes víme, mistrovství světa vyhrály Pfizer a Moderna s mRNA vakcínou.

leden, vydání 2 červen, vydání 25 září, vydání 38

JAK JSME PSALI: Euro č. 18/2021 a 32-33/2021

Populisté by utráceli. Ale co škrtat?

LEDEN: Po 22 letech skončil v politice Miroslav Kalousek, vzdal se mandátu poslance BŘEZEN: Při letecké havárii zemřel na Aljašce miliardář Petr Kellner, nejbohatší Čech DUBEN: Premiér oznámil podíl ruských agentů na výbuchu skladů ve Vrběticích 2014 ŘÍJEN: Proběhly parlamentní volby, jež vyhrálo SPOLU (27,79 %) před ANO (27,12 %) LISTOPAD: Prezident Miloš Zeman jmenoval (ze skleněné krychle) Petra Fialu premiérem

Scházíme se v září, měsíc před volbami. Petr Fiala je lídrem koalice SPOLU, jež má ambice volby vyhrát a vládnout. Průzkumy však ukazují, že opět vyhraje Babiš. Jeho 27 procent je po všech peripetiích střetu zájmů, vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a covidové katastrofy nečekaně silných... Spojení ODS, KDU-ČSL  a TOP 09 je o šest procentních bodů na druhém místě. „My jsme udělali něco, co tu nebylo zvykem, spojili jsme síly a voličům to do velké míry usnadnili, aby měli možnost rozhodnout se pro politickou změnu. Že největší volební potenciál má naše koalice – no, kdo by si to před pár měsíci pomyslel? Asi jen já a pár lidí kolem mě,“ říkal tehdy lídr ODS, emeritní rektor Fiala. „Nebudeme jednat s ANO. To by nedávalo smysl. My nabízíme změnu, a pak bychom šli do spojení s Andrejem Babišem, který ničí tuto zemi? Lidé mi to na mítincích říkají: trápí je to obrovské zadlužení, nestavějí se byty ani silnice, nereformuje se školství, nepohnulo se s důchodovou reformou, s ničím. To nedává smysl. ČSSD to s ANO zkusila a kde jsou… Je otázka, zda se vůbec dostanou do sněmovny. To je důsledek uzavírání

paktu s populisty. My naopak musíme nabízet změnu, přesvědčit voliče, aby nám dali více hlasů, abychom sestavovali vládu,“ dodal. A volby skutečně vyhrál, takže jej končící prezident Miloš Zeman – krátce po své hospitalizaci a ještě zacovidovaný – jmenoval ze skleněné kukaně premiérem Česka, třináctým v jeho samostatné historii.

V roce, kdy Česko při tragické havárii ztratilo dlouhodobě nejbohatšího podnikatele Petra Kellnera ze skupiny PPF, se v řadách miliardářů objevili štědří mecenáši. V posledním vydání roku jsme proto přinesli profilový rozhovor s Katarínou a Ondřejem Vlčkovými, největšími známými filantropy v dějinách České republiky. Na jaře 2021 založili rodinnou nadaci, kam vložili deset milionů akcií Avastu, softwarové firmy, kterou Vlček z pozice generálního ředitele vedl. Tehdy dosahovala hodnota cenných papírů asi 1,8 miliardy korun! Z části peněz chtějí Vlčkovi vybudovat hospic a stacionář pro nevyléčitelně nemocné děti, větší část má nadace investovat a z výnosů financovat provoz zařízení, jež v Česku nebude mít obdoby.

březen, vydání 1 duben, vydání 3 prosinec, vydání 32-33

ÚNOR: Český a polský premiér podepsali dohodu o řešení dopadů těžby dolu Turów KVĚTEN: Prezident jmenoval generálním ředitelem České národní banky Aleše Michla ČERVENEC: Česko se (podruhé) ujalo předsednictví Evropské unie, prvně roku 2009

ZÁŘÍ: Míra inflace v České republice dosáhla nebývalé úrovně 17,2 procenta ŘÍJEN: Skončily volby do Senátu ČR, nejvíce postů získala ODS (7) a KDU-ČSL (6)

Generálem před bitvou, prezidentem po ní

Dne 24. února 2022 zaútočila vojska putinovského Ruska na svrchovanou Ukrajinu. Svět byl v šoku z bezprecedentní agrese v Evropě 21. století, takže dokonce i dlouhodobě proruský prezident Miloš Zeman s hanbou musel uznat, jak se v ruském Vladmiru Putinovi pletl. A koho jiného zvolit jeho nástupcem nežli zasloužilého generála a činovníka NATO? Koncem roku 2022, krátce před prezidentskými volbami, týdeník Euro hovořil s Petrem Pavlem.

V čísle s titulkem Generál před bitvou se vrátil k napadení

Ukrajiny: „Musím říct, že jsem do poslední chvíle, asi jako mnozí jiní analytici, pokládal variantu plnohodnotné války Ruska proti Ukrajině za méně pravděpodobnou. Protože jsme všichni vyhodnocovali, že taková varianta bude nejhorší pro Rusko. Ale zřejmě jsme udělali chybu v tom, že jsme se nedívali ruskou optikou, která nekalkulovala s tím, co je pro ně, řekněme, materiálně nejhorší, ale vycházeli ze svého vlastního hodnocení, které bylo pro nás trochu iracionální. To, co se ukázalo jako naprosto zřejmé, je, že ruské vedení výrazně přecenilo schopnosti vlastní armády a výrazně podcenilo

schopnosti ukrajinské armády a odhodlání se bránit,“ pravil Petr Pavel.

A sám coby generál přešel v následující prezidentské kampani do pozvolné ofenzivy, když svým klidem (i impozantním vzezřením) stíral nervózního protikandidáta, Andreje Babiše. „Jsem přesvědčený o tom, že to, co se teď děje na Ukrajině, to, co se dělo předtím ve vztahu k Číně, je součástí dlouhodobějšího globálního soupeření mezi demokracií na straně jedné a různou formou autoritářství na té druhé. Náš zájem je být v části světa, která je demokratická, a není to úplně nutně vázáno jenom na Evropskou unii nebo na NATO. V rámci těchto institucí, které jsou základem, protože jsou funkční a ověřené, bychom měli pracovat i na širším budování vztahů se všemi světovými demokraciemi,“ řekl Euru v prosinci. A krátce nato, v lednu dalšího roku, vyhrál před „Bábou“ jak první kolo voleb (se ziskem 35,4 %), tak i to druhé, ve kterém jasně zvítězil (58,3 %). Po letech lhaní, kdy musely zdi Pražského hradu snášet ledacos, tak nad Českem zase poctivě zavlála zástava s mottem „Pravda vítězí“.

Jestli v kampani začnou osobní útoky, budu ofenzivnější, říká Petr Pavel

květen, vydání 18 říjen, vydání 42 listopad, vydání 44

LEDEN: V Brodě nad Tichou bylo kvůli ptačí chřipce vybito 750 tisíc slepic, šestina v ČR BŘEZEN: Prezidentování se ujal Petr Pavel, jenž získal 58,3 % a porazil Andreje Babiše ČERVENEC: Do Česka přijel na státní návštěvu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj

ZÁŘÍ: Česko se rozhodlo pro nákup 24 amerických letounů F-35 za 150 miliard korun ŘÍJEN: Ekonomický týdeník Euro slaví čtvrtstoletí úspěšného působení na mediálním trhu

Základem české ekonomiky je autoprůmysl... a obecněji i pivo. Podívali jsme se tudíž detailněji na pivovarnický byznys. Proč? Český pivní trh se totiž mění. Lidé v tuzemsku pijí méně piva, preferují nealko a speciály, a klasické hospody na venkově krachují. Přijde snad Česko o postavení světové pivní velmoci? „Tuzemský pivní trh prochází hlubokou proměnou, jakou nepoznal. Sebevědomé investice vinohradských i zichoveckých pivovarníků dávají smysl, protože oba řemeslné pivovary spoléhají na odbyt v Praze a velkých městech. Rozdíly mezi nimi a venkovem se ale dramaticky prohlubují. Zatímco v městských centrech jsou pivnice plné, venkovské hospody bojují o přežití. Pivovary se musejí vyrovnat s mírným, ale setrvalým poklesem spotřeby, s měnícími se preferencemi zákazníků i s tím, že se stále více piva prodává v obchodech na úkor restaurací,“ stálo v reportáži týdeníku Euro.

A další ránu pivovarům i hospodám nachystala vláda. Její konsolidační balíček počítá se zvýšením daně z přidané hodnoty na točené pivo z deseti na 21 procent. „Bojíme se toho, co vyšší DPH roztočí. Budou mizet zákazníci z hospod a budou

mizet i hospody,“ obává se ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. V mnoha vsích už hospody skončily a obce, jež takové provozovny vlastní, jen stěží hledají nájemce. Ve Srubech u Chocně už takové hledání trvá sedm let! „To místo je snad zakleté. Je to trochu bokem centra vesnice, ale zase tam projede spousta lidí,“ povzdychla si starostka. Místní sokolové si mezitím otevřeli pivní bar na hřišti, takže hostinec slouží už dva roky jako sklad truhlárny.

V roce 2022 se sice výroba i spotřeba piva zvýšila, ale pouze v porovnání s covidovými roky 2020 a 2021. Ve srovnání s lety před pandemií se vyrobilo zhruba o milion hektolitrů moku méně! Klesající spotřeba, korona a nověji i energetická krize a inflace na byznys dost tvrdě dopadly. Zastavil se i boom minipivovarů, jichž v minulé dekádě vznikaly desítky ročně. Šéf jejich sdružení a majitel minipivovaru Zvíkov Michal Voldřich viní i nestabilní podnikatelské prostředí: „Vezměte si ty rány, které nám připravily vládnoucí kruhy. To byl zákaz kouření, pak jsme zavedli EET a zase jsme ji zrušili, pak přišel covid a potom ceny energií a inflace.“

Stále pijeme nejvíc piva na světě.

únor, vydání 7-8 květen, vydání 19 červenec, vydání 29-30

powered by

Kdo změní naši zemi?

Týdeník Euro s podporou nejúspěšnějších Čechů z podnikatelského a ekonomického sektoru historicky poprvé předává symbolickou štafetu nastupující generaci vizionářů.

toMáš mikoLov

„Osobnost, která by dokázala téma umělé inteligence zpopularizovat a zároveň přesvědčivě vysvětlit, aniž by se snížila k senzacechtivým zkratkám, tu momentálně chybí. Já se snažím mluvit s každým, kdo mě osloví. Byl bych rád, kdyby nás bylo víc.“

odcházel v roce 2012, ale bral jsem to jako krátkodobou stáž, kdy jsem chtěl prosadit svou dizertační práci na neuronových jazykových modelech, což byla problematika, na níž jsem pracoval šest let. Dařilo se mi a nakonec jsem zůstal mnohem déle, než jsem plánoval. Vždy mě to táhlo zpátky k výzkumu, a tak jsem využil nabídky nastartovat vlastní tým v CIIRC, kde mám větší svobodu a mohu se věnovat umělé inteligenci jako takové, nikoliv konkrétním aplikacím, které vás nějakým způsobem směrují a omezují,“ dodává Mikolov.

Jeho práce věnované neuronovým sítím nebo jazykovým modelům patří v akademické sféře k nejcitovanějším, téměř dekádu strávil v USA ve firmách jako Facebook a Google, kde se snažil rozvíjet umělou inteligenci v dobách, kdy to bylo téma jen pro filmaře Hollywoodu, kteří nás strašili vzpourou strojů a rychlým koncem lidstva, jež si podle digitálních vševědů jen samo sobě škodí. Tomáš Mikolov se před čtyřmi roky vrátil zpět do ČR, aby se tu věnoval výzkumu. Vystudoval v Brně, ale momentálně buduje svůj vlastní výzkumný tým v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) při ČVUT. Při rozhovoru s ním vás v první řadě napadne, že se pohybuje v úplně jiných sférách a vlastně cestuje časem, protože to, co považujeme za tzv. mainstreamovou umělou inteligenci v podání ChatGPT od OpenAI, on řešil v akademické sféře o mnoho let dříve a ze stáží na univerzitách i práce v Google BRAIN nebo ve Facebooku zná osobně i hlavní mozky stojící za aktuální revolucí umělé inteligence. Tomáš Mikolov však umí řadu mimořádně komplexních věcí srozumitelně vysvětlit i laikovi. Ostatně zmínil, že školák na druhém stupni, účastník matematické olympiády, by byl schopen uspokojivě pochopit fungování generativních jazykových modelů, jak je známe dnes, a prohlédnout skrz nejrůznější výmysly a polopravdy o umělé inteligenci, prezentované v českých i zahraničních médiích. „Osobnost, která by dokázala toto téma zpopularizovat a zároveň přesvědčivě vysvětlit, aniž by se snížila k senzacechtivým zkratkám, tu momentálně chybí. Já se snažím mluvit s každým, kdo se mě na toto téma zeptá. Byl bych rád, kdyby nás bylo víc, ale vědci musí nějaký čas věnovat bádání nebo shánění peněz na projekty,“ vysvětluje Tomáš mimo jiné i na dotaz, co ho motivovalo k návratu do Česka. „Do Googlu jsem

V dalším povídání se Tomáš svěřuje, že už v dětství přemýšlel nad tím, jak mohou počítače a lidé najít společnou řeč, když v roce 1990 na návštěvě u strýce a tety v Polsku poprvé viděl osobní počítač. Otevřela se mu vidina úplně nových světů, naprogramovaných tak, aby fungovaly samostatně bez zásahu člověka. Početní operace trvající miliony let, videohry žijící svým vlastním životem i ve chvíli, kdy nedržíte ovladač. Ten potenciál ho fascinoval a už v osmi letech věděl, že se mu chce věnovat. „Ve škole mě vždycky zajímalo, proč se rychlost chápání některých problémů liší. Že jsme jako jedinci „naprogramovaní“, aby nám něco šlo snáz a něco obtížněji. Někdo se naučí sčítat a odčítat velmi rychle a je to pro něj přirozený proces, jiný se s tím trápí. A psa můžete učit počítat klidně rok a nedokáže to. Přesto ho považujeme za inteligentního. Jsou zkrátka různé druhy inteligence a nelze je mezi sebou porovnávat. Stejně tak lidská inteligence je omezená a nedokáže obsáhnout některé problémy, jež jsou ale např. pro počítače triviálně snadné,“ popisuje Tomáš Mikolov prvotní impulzy, které ho navedly na cestu vědeckého bádání v oblasti umělé inteligence.

Když se osmiletý Tomáš vydával zkoumat možnosti počítačů a nic netušíc nastupoval na dráhu jedné z předních vědeckých osobností v oblasti A.I., přišel do kin Terminátor 2: Den zúčtování, pro mnohé filmové fanoušky jeden z nejlepších hollywoodských filmů vůbec, pro širokou veřejnost pak obraz vzpoury strojů, k němuž se nejen politici, ale i mnozí novináři často vracejí, kdykoliv se objeví zprávy o rostoucí síle umělé inteligence. Nejrůznější osobnosti naznačují, že se vývoj generativních jazykových modelů typu ChatGPT může náhle vymknout kontrole, vypisují se tučné granty na zkoumání v oblasti etiky

A.I., ale podle Tomáše jde spíš o zbytečný kalkul a šíření paniky ve snaze získat pozornost či peníze. „Jsem rád, že je umělá inteligence populární téma, protože s tím přichází i osvěta a snad ochota naslouchat odborníkům. Lidé často využívají A.I. jako součást nejrůznějších služeb či procesů, aniž by si toho všimli.

Strojové učení je tu s námi dlouho, ale až ta viditelná umělá inteligence přivedla ke slovu řadu samozvaných expertů.

I respektovaná média jako New York Times si občas pozvou někoho, kdo šíří nesmysly a skrz překlady do dalších jazyků se z toho najednou stává pravda, kterou není snadné vyvrátit,“ rozebírá Tomáš současnou image umělé inteligence v médiích.

Dodává, že je v lidech zakořeněná obava z něčeho nového, co se jim může vzepřít a zahubit je. Frankenstein, R.U.R. a další.

Vychází to z toho, že umělý život je nepřirozený, proti zákonům přírody, a jedná se tedy o hřích a čiré zlo. „V médiích se na tu

vlnu strašení často naskakuje a bohužel ji vidíme i ve výběrových řízeních nejrůznějších grantů a investic, takže na výzkum umělé inteligence peníze nezbývají, ale hodně se investuje do honu na čarodějnice,“ konstatuje Tomáš.

Sedm let strávil v Googlu, kde se snažil prosadit vyhledávání pomocí neuronových jazykových modelů, ale narazil na neochotu lídra trhu otočit výrazněji kormidlem do nejistých vod.

I proto teď v revoluci jazykových modelů slyšíme spíše o menších hráčích. „Google dodnes funguje na klíčových slovech, což vám dává hrubé výsledky. Dnes už ale lidé chtějí i odpovědi na složitější dotazy, ideálně by jim měl vyhledávač nabídnout sumarizaci informací, které se přímo týkají konkrétního dotazu. A to umí právě generativní jazykové modely. Já jsem za ně bojoval už v tom roce 2012, ale na Google to byla až příliš velká revoluce. Jeden z mých kolegů, Ilya Sutskever, v roce 2015 z Google BRAIN odešel a založil si vlastní startup, kde tu myšlenku realizoval. Bavili jsme se o spolupráci, ale nakonec jsme každý šli jinou cestou. Ten startup se jmenoval OpenAI a dnes ho zná celý svět. Zároveň je trochu obětí zájmu mnoha investorů, kteří ovlivňují jeho směřování. I proto jsem se vrátil k výzkumu,“ osvětluje Tomáš milníky své kariéry v USA. Upozorňuje také, že na jeho výzkumnou skupinu v CIIRC ze státních peněz zatím nešla ani koruna. I proto se chce soustředit na výzkum, osvětu a snad i snahu pohnout s legislativou, která by české vědce učinila konkurenceschopnějšími. „Momentálně nás předhání i Bulharsko či Polsko, protože obě země v roce 2020 založily s podporou vlády instituty A.I. a proběhly tam investice v objemu cca 100 milionů eur. My zatím váháme. Přitom když se člověk podívá na S&P 500, americký index nejúspěšnějších firem, tak největší růst mají značky spoléhající na strojové učení a využití A.I. ve svých provozech,“ varuje Mikolov.

Umělá inteligence zatím zůstává nepochopená

Stanislava beZdíček králOvá

Zachraňování světa v laborce není tak akční jako ve filmech

Stanislava Bezdíček Králová sbírá v posledních dvou letech nejrůznější ocenění jako na běžícím pásu. Po stážích v Belgii nebo v USA zakotvila momentálně na univerzitě ve Vídni, kde se věnuje naprosto zásadnímu výzkumu. Její cesta k mikrobiologii přitom nebyla ani zdaleka přímočará. „Můj otec byl lesník, takže jsme jako rodina měli vždy blízko k přírodě. Už na gymnáziu jsem si vybrala specializaci biologie-chemie, ale když to vezmu od dětství, tak jsem nejdřív chtěla být veterinářkou, pak jsem se zamilovala do paleontologie a cca dva roky před maturitou jsem začala přemýšlet nad mikrobiologií, konkrétně tehdy virologií. Až po roce studia jsem z virologie přesedlala na bakteriologii. Rodiče chtěli mít v rodině doktora, ať už práv, nebo medicíny, ale podporovali mě i v tomto, dalo by se říct méně finančně stabilním odvětví,” vyjmenovává Stanislava cestu k její aktuální misi, kterou je rostoucí antibiotická resistence, jež začíná být pro lidstvo doslova existenčním problémem. „Už v základech mikrobiologie na gymnáziu mě fascinovala infekční stránka nemocí. Kde to všechno začíná, jak probíhá přenos a vniknutí do organismu, co všechno tam působí proti sobě apod. Postupem času jsem se dostala na druhou stranu barikády, když jsem se při práci na doktorátu dostala k antibiotikům. Snažím se v souvislosti s antibiotiky laiky nestrašit, ale popravdě už jsme v situaci, kdy bychom se bát měli. Dlouhé roky jsme opomíjeli, že vše nasvědčuje tomu, že odolnost bakterií vůči antibiotikům bude růst. Dnes už tu máme mikroorganismy, jež nevyléčíte ničím. Při systémové nákaze se můžete spoléhat jen na autoimunitní systém, žádná další pomoc neexistuje,” odhaluje Stanislava aktuální situaci. Podle ní jsme jako lidstvo usnuli na vavřínech. Máme několik desítek fungujících antibiotik, občas je v rámci léčby prohodíme, ale vývoj nových neprobíhá a peníze ve farmaceutickém průmyslu putují jinam. A i kdyby

se biliony dolarů poslaly správným směrem, trvá podle vědkyně v průměru dvanáct až patnáct let, než se podaří nový lék na trh dostat. Mikroorganismy však nebrzdí neutěšená situace finančních trhů, rostoucí byrokracie nebo netrpělivost investorů. Proto se snaží Bezdíček Králová náskok stáhnout terénním výzkumem na Antarktidě, kde tamní mikroorganismy mají horší podmínky a méně živin. Proto se musí více snažit a být kreativnější v produkci látek. Dnes používaná antibiotika jsou totiž většinou přírodního původu – vyprodukovaná houbami či bakteriemi. Symbolický návrat z laboratoří do přírody by mohl lidstvo spasit, ale jde o hledání v hodně velké kupce sena. Nadšení do vědy připisuje Stanislava na vrub také dobře

vybaveným laboratořím na gymnáziu, kdy jí specializace umožnila trávit mezi zkumavkami, hořáky a mikroskopy velké množství času. Už tady studenti začínají bádat na vlastní pěst a jsou vedeni nejen znalostmi, ale také instinktem. „Už jako dítě jsem všechno zpracovávala systematicky. Napsala jsem si kartičky, všechno jsem si vypisovala a spojovala barevnými čárami. Když jsem byla poblázněná dinosaury, musela jsem o nich vědět všechno. A totéž je s mikrobiologií. Prostě se chytnu a už nepustím, dokud problém není vyřešený,“ vysvětluje svou dosavadní profesní dráhu.

Aktuální situace s antibiotiky je o to složitější, že se velkým společnostem nevyplatí do jejich výzkumu investovat přehnané peníze. Jak vysvětluje vědkyně, nová antibiotika jsou uvedena jako tzv. záložní a platí na ně mnoho restrikcí. Lze je použít až jako poslední možnou záchranu, protože nadužíváním by rychle vznikala nová resistence. Investovat mnoho bilionů do zbraně, kterou nesmíte použít, to i z hlediska investorů není ideální využívání kapitálu. „Momentálně platí, že my vědci něco vymyslíme, když to funguje, chytí se toho nějaký startup, který to dovede k prvním klinickým zkouškám. A jakmile je to úspěšné, velká farmaceutická společnost to koupí. Což je sice řešení, ale časově velmi náročné, protože vědcům to s omezenými prostředky a možnostmi vždy bude trvat mnohem déle,“ vyjmenovává boj s větrnými mlýny Stanislava. Její výzkum se snaží nabrat tempo cílenou selekcí mikroorganismů. Tým vyhodnocuje genetická data a na jejich základě predikují vhodné vzorky ke zkoumání. Toto zúžení pomáhá v rychlosti zpracování, ale brání většímu využití strojového učení a všude skloňované umělé inteligence, která vždy funguje tím lépe, čím větší vzorek dat a předem naučených modelů má k dispozici. „V přírodních zdrojích se skrývá obrovský potenciál. Zatím jsme odhalili možná jedno až dvě procenta produkovaných látek, z nichž umíme vyrobit antibiotika. Zbytek se skrývá někde pod povrchem a my ho musíme včas najít,“ popisuje situaci vědkyně, jež

v roce 2022 vyhrála české kolo prestižní soutěže Falling Walls Lab. Závažnou situaci se nám během rozhovoru podařilo nalomit, když jsme Stanislavu Bezdíček Královou coby světoběžnici po známých univerzitách i permafrostu přirovnali k vědecké Laře Croft, jež v mikrosvětě hledá klíč k rozlousknutí jeden z nejtěžších hádanek současnosti. Se smíchem nám popsala svůj denní rozvrh, který je součástí několikatýdenního plánu rozepsaného do jednotlivých úkonů pro každého člena týmu. Opět tedy přicházejí ke slovu již zmíněné kartičky: „Vejdete do laboratoře a to dlouhodobé snažení se rozkládá na jednotlivé krůčky. Některé trvají pár minut, jiné pár dní, ale člověk jde neustále dopředu a vlastně TO nikdy nejde vypnout. Mítinky, přednášky, opravy studentských prací, žádosti o granty, technická organizace laboratoře, desítky e-mailů, ale někde vzadu v hlavě vám neustále běží analýza aktuálního, předešlého nebo budoucího experimentu. Zní to akčně, ale jako akční hrdinka se necítím. Naopak spíš hledám způsoby, jak přijít na jiné myšlenky. Sport, jóga, čtení čehokoliv, co není odborná publikace.“ Řeč se stočila také na situaci českých a slovenských univerzit. Shodli jsme se na potřebě kvalitního mentoringu, ale Stanislava zmínila i nutnost budoucí doktorandy motivovat: „Často se jim vymyslí nějaký zbytkový výzkum, po němž není poptávka. Vznikne článek, ale jeho význam se rovná nule. Ve Vídni to funguje jinak. Studenti se stávají členy velkých týmů a pracují na výzkumech, co mají hlavu a patu. To jim přináší reference, díky nimž mají na konci studia nejen titul, ale také nabídky na práci v akademické sféře nebo jinde.“ Vítězství v naší soutěži je pro Stanislavu Bezdíček Královou dalším z mnoha (letos už vyhrála titul Kreativní superhrdinka), ale jde podle ní současně o závazek i motivaci. „Každá taková cena visí nade mnou a nutí mě, abych si svými výsledky onu přízeň zasloužila. A zároveň je to motor do dalšího snažení a snad i sebevědomější prezentace v médiích, protože nás vědce je vidět málo. Jsme zalezlí v laboratoři, málokdy se navzájem veřejně pochválíme, protože nám to není vlastní. Podobné soutěže jsou pro nás schůdnou cestou, jak o svém bádání informovat veřejnost,“ komentuje svůj úspěch v Young Blood Awards.

„V přírodních zdrojích se skrývá obrovský potenciál. Zatím jsme odhalili možná jedno až dvě procenta produkovaných látek, z nichž umíme vyrobit antibiotika. Zbytek se skrývá někde pod povrchem a my ho musíme včas najít.”

jAn koVář

Vidět pod povrch věcí

Firmu Workswell založil Jan Kovář se svými dalšími společníky ještě za studií na ČVUT v roce 2010. Zkušenosti s trhem jim chyběly, s výjimkou několika brigád během školy, vlastně neměli ucelenější plán. Věděli ovšem, že nechtějí po škole hned někam nastoupit a budovat vize někoho jiného ve velkých firmách. Chtěli zkusit něco jiného a doslova za rohem byl školní inkubátor, kde je přijali s otevřenou náručí. „Poskytli nám prostory a základní mentoring, ale podnikatelským pralesem nejrůznějších žádostí a úřednických koleček jsme si museli projít sami,“ vysvětluje Jan Kovář. Prvních pár let bylo krušných, protože chyběly finance, zkušenosti z obchodu a komunikace se zákazníkem, ale za pochodu se všichni zakladatelé učili identifikovat díry na trhu. „Chtěli jsme zůstat v oboru a naším cílem bylo věnovat se měřicím a řidicím systémům pro automatizaci. Při pozdější analýze jsme ale zjistili, že se musíme víc specializovat. A tak jsme se zaměřili na termografii, protože to bylo pro nás něco nového a zajímavého s velkým potenciálem a i obchodně to vypadalo nejslibněji,“ vysvětluje.

Zpětně Jan Kovář hodnotí podporu školy pozitivně, ale rezervy vnímá v samotné výuce. „Škola by měla studenty nadchnout a dodat jim sebevědomí být samostatný. Příliš často se stává, že škola je pouhá přípravka na práci ve střední či velké firmě. Vlastně získáváte teoretický a praktický základ, ale očekává se, že v prvním zaměstnání vás vše naučí a dotvarují si vás podle svých potřeb.“ Podle něj to není jen o odborných znalostech, která je v západních zemích daleko před námi, protože tam se už na školách studenti učí být samostatní, ale především o dodání odvahy zkusit to po svém. „Tady nás už předbíhá nejen USA a Asie, ale i některé pobaltské republiky. Je nejvyšší čas se na to ve vyšším stupni školství zaměřit,“ dodává spoluzakladatel Workswellu. Po studiích je ostatně ideální pustit se do podnikání po hlavě, bez rodinných i jiných závazků. Mezi zákazníky Workswellu dnes patří široká škála prominentních klientů – automobilky, špičkové univerzity, nadnárodní společnosti jako Apple či HP, které potřebují kontrolovat výrobu či ohlídat termovizí svůj majetek. Pro Workswell mluví

také kompaktní rozměry, nízká hmotnost produktů a schopnost měřit teplotu. Termální kameru je díky tomu možné osadit i na profesionální drony, což pomáhá nejen při monitoringu rozsáhlých výrobních hal či skladů, ale např. také solárních elektráren či lesního porostu. Před několika lety totiž Workswell vyvinul senzor umožňující měřit vodní stres rostlin a tedy i vyhodnocovat riziko potenciálních požárů. „Aplikace termokamer na drony a bezpilotní platformy je momentálně naším nejdůležitějším úkolem. Klienti požadují schopnost kontrolovat rozsáhlé prostory a inklinují k automatizaci celého procesu, kdy si dron sám přiletí na dobíjecí stanici a následně se vrací zkontrolovat zbylé území. Nejen v souvislosti s požáry lesních porostů v Evropě se jedná o nejčastěji využívanou platformu, k detekci stavu krajiny,” říká Jan Kovář. Obchodní náskok před konkurencí trochu podkopává státní legislativa, která produkty Workswellu řadí do tzv. zboží dvojího užití, kde platí přísnější zákony dovozu i vývozu. Konkurence v Asii se podobnými předpisy řídit nemusí a neplatí pro ni na mimoevropských trzích ani zákony o regulovaném sběru dat nebo uhlíkové stopě. Jan Kovář k tomu dodává: „Nový zákazník, který se neorientuje na trhu, jde primárně po ceně a rychlosti dodávky, kde nás samozřejmě asijská konkurence dokáže přeskočit. Stálí zákazníci si však uvědomují přidanou hodnotu, již jim nabízíme.“ Analýza velkého množství získaných dat je další důležitý aspekt. Čím

„Nový zákazník, který se neorientuje na trhu, jde primárně po ceně a rychlosti dodávky, kde nás samozřejmě asijská konkurence dokáže trumfnout. Stálí zákazníci si však uvědomují přidanou hodnotu, kterou Workswell nabízí.“

dál tím častěji se při ní využívá umělá inteligence, také známé univerzity po celém světě, jež potřebují špičkové zařízení pro nejrůznější experimentální měření. Tady přichází ke slovu i flexibilní podpora Workswellu, která je schopná se zákazníkem průběžně řešit i náročnější experimentální aplikace, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. „Stává se, že přijde klient s požadavkem, pro který naše zařízení není vhodné. Ale vždy se snažíme dané řešení najít a přijít s úvodním prototypem, jež zákazníkovi ukážeme ve snaze sejít se někde uprostřed, případně na dané aplikaci dál do budoucna pracovat,“ vysvětluje Jan Kovář.

Nejvíc času při vývoji nových projektů zabírá softwarový vývoj, ale klíčový je logicky i použitý hardware. Během globální pandemie covidu-19, kdy řada firem strádala, se naopak Workswellu nadmíru dařilo, protože o termovizní kamery s bezdotykovým snímáním teploty byl enormní zájem. „Standardně pracujeme na jednu směnu, ale během covidu jsme pracovní kapacity navýšili a firma strmě rostla. Bohužel jsme se potýkali s narušeným řetězcem dodavatelů. Podle mých odhadů jsme v některých měsících mohli prodat i trojnásobek přístrojů, ale chybějící součástky nás často brzdily,“ popisuje Kovář. Podle jeho slov zvýšené poptávky využila celá řada výrobců z Asie, často nováčků na trhu komplexních přístrojů, jejichž termokamery pak nebyly schopné dostát papírovým požadavkům a měřily tzv. ode zdi ke zdi. Přístroje od Workswellu se kromě kvalitních komponentů mohou pyšnit i důslednou kalibrací (firma vlastní klimatické komory, měření na černých tělesech). „Vývoj umělé inteligence v Asii má silnou vládní

podporu, kdy firmy dostávají nemalé státní pobídky a mohou si dovolit přetáhnout ty nejlepší mozky. Klíč je také v množství lidí. Náš konkurent v Asii má cca 1 500 inženýrů v několika mrakodrapech. A není to jen odhad od stolu, my jsme se tam byli osobně podívat. A na školách se tam novým technologiím věnuje celá další generace, což jsou miliony lidí. Velkou roli tam hrají i vojenské aplikace, v Číně ale také USA řadu předních společností stát částečně vlastní, takže jim tzv. umete cestičku. Proto se soustředíme na porozumnění konkrétním aplikacím, kvalitu zpracování i kalibrace. Samozřejmě máme požadavky i na strojové vidění a AI, ale je to běh na dlouhou trať a nerovný boj, protože odborníci na umělou inteligenci nám tu teprve rostou a není jich dostatečné množství,“ uzavírá Jan Kovář, spoluzakladatel a technický ředitel ve firmě Workswell.

luKáš Brchl

„Do konce roku 2020 vlastně majitelé dronů žádnou právní zodpovědnost neměli.

Na nebi se tak pohybují desítky tisíc starších dronů, jež požadavek na digitální identifikaci nesplňují. Díky Dronetagu je možné je dovybavit a zmodernizovat.“

Hlídač světa vysoko nad námi

Kdokoliv si pořídil v poslední době dron pro radost či práci, pravděpodobně zjistil, že provoz podobné „hračky“ obnáší celou řadu povinností. Kromě řidičáku na dron si musíte totiž pořídit i poznávačku, pokud zůstaneme u automobilového slovníku. Tu je třeba nalepit na svůj stroj, aby v případě způsobené škody, ale třeba i pouhého nálezu ztraceného dronu bylo možné vystopovat majitele. Ani tyto legislativní kroky nicméně neřešily, jak usměrnit houstnoucí letový provoz v rizikových zónách, který bohužel v několika případech vedl k milionovým škodám (zpožděné lety na letišti v Gatwicku např.). I podobné případy vedly ke zrodu Dronetagu, digitální poznávací značky ve formě malé krabičky nebo OEM čipu, kterou lze zpětně dovybavit starší drony. „Do konce roku 2020 vlastně majitelé dronů žádnou právní zodpovědnost neměli. Evropská komise pak přišla s reformou, která stanovila pravidla. Na nebi se ale pohybují desítky tisíc starších dronů, jež požadavek na digitální identifikaci nesplňují. Díky Dronetagu je možné je modernizovat a především zajistit, že budou viditelné v systému, což je klíčové např. pro letový provoz v oblasti,“ vysvětluje přednosti Dronetagu jeden ze zakladatelů firmy Lukáš Brchl.

Běžně dostupné drony pro hobby použití nikdy nebyly lepší. Jsou rychlejší, mají spoustu bezpečnostních prvků (antikolizní systém, automatický návrat zpět při nízké hladině baterie), vydrží déle ve vzduchu a mají pokročilé optické snímače. Laik ze základních zkoušek ví, že nesmí létat blízko letiště a dalších vyznačených prostorů, ale např. ve volné přírodě či v zahraničí se pravidla mohou lišit. Dronetag se snaží majitele dronů nejen „označkovat“ s pomocí své chytré krabičky, ale nabízí jim i virtuálního rádce jménem Dronald, který pomůže v případě, že si nevědí rady. „Ta existence digitální espézetky má primár-

ně výchovný charakter. Stejně jako v autě, kde mám poznávací značku, jež snadno zachytí dopravní kamera a mně pak přijde domů mastná pokuta, i tady se ukázalo, že drony vybavené identifikací létají podle předpisů. V Česku naštěstí nemáme případ nějakého záměrného útoku s cílem někomu ublížit, ale je tu spousta lidí, kterým i přes jasná pravidla přijde ok létat blízko letiště. V Praze řeší stovky narušení letového prostoru týdně. A pokud jim ten dron vyloženě nespadne do náruče, nemají jak pachatele dohledat,“ vysvětluje Lukáš benefity Dronetagu. Dalším logickým krokem by mohla být oboustranná komunikace, kdy by uživatel v systému Dronetagu viděl automaticky aktualizovaný seznam zakázaných zón a aplikace by mu na základě polohy poradila, kde smí a nesmí létat. Podle Brchla je to ale bohužel složitější: „Na něčem podobném pracujeme a naše zařízení už zvládá do mobilu posílat push notifikace např. ve chvíli, kdy se v okolí objeví další dron vybavený Dronetagem. Podobně může přijít upozornění, když člověk letí moc vysoko a opouští letovou hladinu, např. nad 120 metrů. Občas uživatel natáčí záběr krajiny a nevšimne si, že „uletěl“, takže my ho umíme varovat. S údaji o letovém provozu je to ale horší. Každý stát, každé letiště si je úzkostlivě střeží a nechce se o ně s nikým dělit. Letový provoz má tzv. NOTAM, Notice to Air Missions. Kdybychom k nim měli přístup, mohli bychom je do aplikace manuálně zadat a komfort uživatelů dronů by to značně zvýšilo. Momentálně se však v Evropě k těmto datům nikdo nedostane.“

Lukáš Brchl se do dronů zamiloval už v roce 2012 a vášni pro leteckou fotografii předcházelo stavění RC modelů letadel s tatínkem. „Dodnes si vzpomínám, že jsem si ušetřil tehdy pro mě neuvěřitelné čtyři tisíce korun na top model, abych ho pak neopatrným manévrem roztříštil o asfalt asi dvanáct sekund po

startu. Pak se ale objevily drony a já jsem jimi byl jako nadšený fotograf naprosto ohromen, protože ta ptačí perspektiva byla do té doby doménou několika vyvolených. Začal jsem pak stavět vlastní drony a byl svědkem toho překotného pokroku. Začínal jsem ve vzduchu fotit s akční kamerkou GoPro, ale pak jsem se přes kompaktní fotoaparát dostal až k profesionální zrcadlovce s Full Frame snímačem, díky čemuž jsem vyhrál několik fotografických soutěží,“ vyjmenovává svou historii v oblacích.

S partou kamarádů se zúčastnil hackathonu, který pořádal CzechInvest ve spolupráci s inkubátorem Evropské vesmírné agentury ESA. A protože o nápady byla nouze, navrhl Lukáš právě systém digitální identifikace dronů. Sám prý s létáním na čas přestal, protože měl pár špatných zkušeností s „místňáky“, jimž se nelíbilo, že jim za humny létá, byť v povolených zónách.

„Jedna paní mě dokonce proklela a já neměl jak jí dosvědčit, že můj dron je registrovaný a ničemu na nebi nepřekáží,“ vzpomíná na pár nemilých setkání. S Dronetagem hackathon vyhráli a CzechInvest je ihned propojil s ESA BIC. Díky zázemí zkušeného inkubátoru a první investici 50 tisíc eur tak nezůstal

nápad jen na papíře a mohl jít do dalšího vývoje. „Hackathon jsme vyhráli v listopadu a chvíli jsme přemýšleli, jestli Dronetag posuneme dál. Naštěstí jsme neměli nic lepšího na práci, a tak jsme se v březnu do ESA BIC přihlásili. Prý jsme byli vůbec první z projektů, co uspěl hned v úvodním kole námluv,“ chlubí se Brchl. Oceňuje zejména mentoring v oblasti komunikace se zákazníky a jméno velké a světoznámé instituce, jež otvíralo dveře na zahraniční trhy. Dronetag se vyvíjel tři roky. „Během loňska došlo k uvedení na trh a následnému prodeji stovek přístrojů, za letošek se k dnešnímu dni prodeje přehouply přes deset tisíc kusů, a máme další velké objednávky např. z Asie či Středního východu. Naše původní cílení ale bylo na americký trh, kde bychom se bez ESA BIC neobešli, byli jsme jen čtyři kluci z Česka, které si Američani stále pletou s Čečenskem,“ směje se Lukáš. Hodně také pomohla výhra „vesmírného Oscara“, soutěže Galileo Masters, což je neprestižnější trofej v oblasti satelitní navigace. Padesát procent výroby, zejména chytrých krabiček Dronetag, vzniká v prostorách poskytnutých českým partnerem Y Soft Ventures. Brněnský fond investoval do firmy 15 milionů korun. OEM čipy pro výrobce dronů se produkují na Tchaj-wanu a spolu s výrobou pro hobby segment představují druhou půlku celkové produkce. „Naším dalším cílem je postavit pozemní přijímače a vybavit jimi letiště, aby byla přímým účastníkem řetězce a měla absolutní přehled o provozu dronů v přilehlých oblastech,“ odhaluje plány do budoucna jeden z duchovních otců Dronetagu.

Autorem ceny Young Blood je umělecký ředitel Moseru Jan Plecháč. Do ocenění se snažil prolnout křehkost a zároveň odvahu mladých osobností, jejich touhu při prosazování svých snů a plánů. „Trofej je působivá nejen vizuálně, ale má i hluboký význam. Má za cíl podporovat mladé talenty a motivovat je na jejich cestě za budoucími úspěchy," uvádí Jan.

Tvar ceny odkazuje na úspěch nastupující generace, její zespodu červené zbarvení pak zastupuje element mladé krve a energie. Rudá barva se sice nachází pouze ve spodní části válce, nicméně díky optickým vlastnostem skla se odráží I v jeho vrchní části.

Podoba trofeje, kterou vítězové soutěže Young Blood získají, se zrodila z tradice českého křišťálu v karlovarské sklárně Moser.

ČESKÉ STAVEBNICTVÍ ZŘEJMĚ ČEKÁ KRIZE

Devadesát procent veřejných zakázek se pořád soutěží na cenu, přitom hledáme kvalitu a odbornost, říká Tomáš Koranda, šéf stavební společnosti Hochtief CZ

Text: Miloš Štěpař / Foto: Vojtěch Vlk

Německá stavební společnost Hochtief letos slaví 150 let od svého založení. Šéf její české pobočky Tomáš Koranda se zamýšlí nad aktuální situací na stavebním trhu tváří v tvář předpokládaným vládním škrtům, proč by se měla veřejná sféra posunout od soutěží výhradně na cenu k vícekriteriálním modelům a nakolik dramatická může být pro stavebnictví surovinová krize, o níž se už delší dobu hovoří. A mimo jiné říká: „Období jednoduchých paneláků s umakartovými jádry je dávno minulostí, ale princip robotizované předvýroby, a tím pádem zrychlení a zefektivnění logistiky výstavby je věc, nad kterou přemýšlíme

a ke které se budeme vracet. Součástí stavebnictví jsou dnes i drony. Moderním technologiím se v něm nevyhneme

a čím víc je budeme aplikovat, tím víc zatraktivníme obor pro mladé lidi.“

V jaké formě je české stavebnictví?

Čeká ho v nejbližší době nějaký významný předěl nebo krize?

Potenciální krize je před námi v souvislosti s hospodařením státu a výhledem státního rozpočtu, který se dnes propadá na historicky nejnižší hodnoty. To je celospolečenské téma, nejen problém ministerstva financí, potažmo průmyslových odvětví. Byť velké stavebnictví je nejvíce ovlivněno vývojem veřejných investic. Úsporná opatření se odehrají nejen na celostátní ministerské rovině, ale musejí se odehrát i na nižších úrovních – krajích, městech a obcích. A tam mám velkou obavu, že nastane omezení plánovaných investic a zakázek.

Částečně to vidíme už letos, ale s obavou sledujeme přípravu rozpočtů pro příští rok. Na trhu je to už dnes vidět, nervozita stavebních firem roste, protože konti-

nuita, byť je deklarovaná, není zajištěná z hlediska financí.

Jaké důsledky by měly zásadní škrty investic?

Nemáme dokončenou základní dálniční síť, která umožňuje ekonomický rozvoj země. Narůstá požadavek na vyřešení problematiky zadržování vody v krajině, což je klíčová otázka nejen pro zemědělce, ale týká se i zdrojů pitné vody. Aktuálně je obrovský nedostatek míst na základních školách, jsou připraveny významné investice do modernizace klíčových zdravotnických zařízení, měli bychom nastartovat odkládané investice do modernizace armádních základen a tak dále. To vše by škrty zásadně ovlivnily. V širším kontextu je riziko i ve znejistění perspektivy stavebního oboru pro mladé lidi. Bude-li se méně investovat,

méně stavět, pak asi svoji budoucnost ve stavebnictví neuvidí a budou hledat jiné profesní příležitosti v jiných technických oborech. V neposlední řadě může vést omezení investic až k nezdravému konkurenčnímu boji na stavebním trhu.

Jak to myslíte?

Devadesát procent zakázek se v Česku pořád soutěží pouze na nejnižší cenu. Pokud se ještě propadne jejich předpokládaný objem, můžeme se dostat do situace, kdy se z obavy o nedostatek práce bude soutěžit za ceny na hranici přímých nákladů. Kladu si otázku, nakolik je schopen takto vybraný dodavatel ručit za rizika v průběhu stavby nebo držet až desetileté záruky na kvalitu díla. A jak může dlouhodobě fungovat rozvoj tohoto odvětví bez přiměřeného zisku.

K poklesu výstavby ale nejspíš tak jako tak dojde. Lze tento problém zmírnit změnou veřejných soutěží?

Částečně ano. Na Západě se dlouhodobě se snaží využívat osvědčené vícekriteriální hodnocení, které umožňuje ve veřejných soutěžích zohlednit kromě ceny také další kvalitativní parametry nabídky. Když si kupujete nové auto, také si neseřadíte nabídky jen podle ceny, ale srovnáváte provozní náklady, bezpečnostní výbavu a další výhody. Stejně to může, a dle mě by i mělo, fungovat ve stavebnictví. Proč má být nejdůležitějším kritériem cena, když ve skutečnosti jde hlavně o kvalitu a odbornost? V legislativě je tento přístup přitom už dávno zakotven, jen se mu zadavatelé zatím vyhýbají. Argument, že zahrnutí obtížněji měřitelných kritérií povede k eskalaci sporů a odvolání, neobstojí. V současnosti, kdy se soutěží hlavně na nejnižší cenu, v podstatě každá významnější stavba stejně čelí nějakým námitkám a administrativním průtahům.

Zejména u infrastrukturních staveb je aktuální i otázka základních surovin. Za uplynulých 30 let v Česku například nebyl otevřen žádný nový kamenolom. Je reálné v takové situaci to, o čem jste hovořil?

Nejenže se neotevřel nový lom, ale zhruba polovina současných lomů bude během šesti až osmi let vyčerpaná. To

je v horizontu, kdy investiční příprava jedné zakázky na nový úsek dálnice trvá

12 let, opravdu vážný problém. A měl

by to být zásadní impulz pro stát. Jak plánovat stavby, ve kterých lokalitách

a jak aktivně přispět k tomu, aby se vybalancovaly materiálové zdroje –snahou podpořit otevírání nových lomů, komunikací s municipalitami. Dnes, když chcete stavět jakoukoliv veřejně prospěšnou stavbu, aktivní odpor lidí je enormní. Všichni sice říkají „chceme mít zdroje pitné vody, chceme mít zelenou energii, chceme mít moderní dálnici, jezdit rychlovlaky…, ale hlavně to nestavte tady u nás“. Takže bojují nejen proti přípravě staveb, ale i proti otevření lomu. To ale znamená, že když se bude dálnice stavět, kamenivo se bude dovážet ze zdrojů o desítky kilometrů vzdálenějších. Což bude významněji zatěžovat životní prostředí a celou výstavbu razantně prodraží.

Jak z toho ven?

Je potřeba lidem vysvětlovat, že je lepší hledat konsensus, jak stavbu v daném místě postavit, aby její okolí co nejméně zatížila výstavba i následný provoz. Ale to je úkol pro politiky, ne pro stavaře. Jsme připraveni stavět moderně, rychle a citlivě k životnímu prostředí, snažíme se zkoušet a uplatňovat alternativní materiálové zdroje, recyklované materiály.

A legislativa by tomu měla jít aktivně naproti. Investor by to měl vyžadovat už v projektové přípravě, aby se tyto materiály v nějaké míře uplatňovaly.

A to bychom se dostali k jinému velkému tématu, posuzování dopadů výstavby na životní prostředí. Jak eliminovat zbytečné čerpání přírodních zdrojů, když je možné využívat náhradní alternativní zdroje. Možná jsou dražší, ale chceme šetřit přírodu pro další generace, nebo hledat nejlevnější řešení? Zde bych se opět vrátil k veřejným soutěžím a vícekriteriálnímu modelu. Dovedu si představit, že hodnoceny budou i environmentální přístupy a prvky, například vzdálenost, ze které se suroviny dopravují, množství využitých recyklátů, snižování emisí, hospodaření s vodou a další. Ale to se zatím neděje a ani legislativa k tomu není upravena.

Nebude k tomu časem stát dotlačen, protože jedinou cestou, jak nahradit přírodní kamenivo, budou alternativní materiály?

Nikdy to nebude takto absolutní. Podíl přírodního kameniva vždy bude spíš většinový než menšinový. Zatím nejde stavět bez využití přírodního kameniva, ale ten poměr se dá měnit. Postupně vznikají nové receptury s využitím různých alternativních materiálů. My

například používáme stříkané betony s příměsí popílků, čímž šetříme cement.

Testují se betony s příměsí recyklátů sutí. Na druhé straně tyto recyklované nebo alternativní materiály snižují některé fyzikální vlastnosti, které u náročných typů konstrukcí potřebujete, například aby beton splňoval určitá kritéria pevnosti, mrazuvzdornosti a tak dále. Měla by to být kombinace aktivní snahy využít alternativní materiály a současně pořád jít cestou otvírání nových lokálních zdrojů, abychom nepřeváželi kamenivo stovky kilometrů přes celou republiku. To je do budoucna neudržitelné.

Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví chybí až několik desítek tisíc lidí. Má české školství kapacitu je vygenerovat a průběžně doplňovat, nebo budeme závislí na zahraničních zaměstnancích?

Trochu jsme se naučili, že pracovníky, kteří dělají „manuální“ práci, jsme z velké části nahradili lidmi ze zahraničí. Ale stavebnictví na tom do budoucna nemůže stavět. Dlouhodobě zde je nedostatek odborně vyučených lidí. Byl by potřeba asi trojnásobně vyšší počet studentů, aby to pokrylo potřeby oboru. Očekávám, že aktivní roli budou muset opět převzít i stavební společnosti a třeba se i vrátit k firemním odborným školám nebo podobným formám učňovského školství. My například spolupracujeme nejen s odbornými učilišti a středními průmyslovými školami, ale i s ČVUT, kdy se prostřednictvím různých programů a řízených odborných praxí snažíme ukázat, že studenti nemusejí mít strach do stavební společnosti nastupovat ještě v době studia, a vlastně si je tak můžeme vychovávat.

Alespoň podle čísel se nicméně klesající propad podařilo zastavit. Vnímáte to i v praxi?

Úplně asi ne, protože nám lidi chybějí zejména mezi středoškolsky vzdělanými odborníky, například mezi přípraváři, stavebními techniky, geodety. Těchto profesí máme pořád velký nedostatek. Statisticky zlepšení vidět je, ale nevím, čemu to přisuzovat. Jestli lepší školské politice, nebo tomu, že lidé sami pochopili, že když jejich děti budou studovat technické obory, jejich uplatnění na trhu práce bude daleko lepší. A možná, že i stavebnictví začíná být atraktivní tím, že se digitalizuje a modernizuje.

Tomáš Koranda (55)

• Oboru stavebnictví se věnuje od studia na VUT Brno, které dokončil v roce 1993 se specializací Ekonomika a řízení stavebnictví.

• Má téměř 30leté manažerské zkušenosti z velkých stavebních mezinárodních firem jak v dopravním, tak pozemním stavitelství.

• Do Hochtief CZ nastoupil v roce 2013 jako člen představenstva a výkonný ředitel. Od roku 2017 je předsedou představenstva a CEO.

Právě větší automatizace a digitalizace jsou cíli platformy Stavitelství 4.0, jejímž je Hochtief CZ členem. Jak se tyto trendy promítají do oboru, který má většina lidí spojený spíše s manuální prací?

Ve stavebnictví už zdaleka nejde jen o zedníka nebo o chlapa, který s lopatou kope výkop. Byť bez lidí, kteří dělají rukama, se stavebnictví jako odborné řemeslo nikdy neobejde. Jsem ale přesvědčený, že proces digitalizace se i ve stavebnictví zrychluje. Vezměte si například BIM (Building Information Management – proces vytváření a správy dat o budově, pozn. red.). Ještě před pár lety se o něm vedla akademická debata a dnes se objevuje na velkých stavbách téměř standardně. To znamená, že se digitálně nejen projektuje, ale digitalizace se dostává i do provádění staveb – od digitální evidence osob a elektronické dokumentace staveb přes 3D vizualizace a modelování logistiky výstavby až po řízení následného procesu nákladů životního cyklu, při údržbě a kontrole.

Nic takového stavebnictví donedávna neznalo.

Robotizace je teprve před námi. Asi všichni jsme schopní si ji představit například v automobilovém průmyslu, kde na začátku vložíte nějaký plech a na konci z toho máme svařenou karoserii. A zároveň můžeme vidět, jak na výrobní lince robotické stroje pracují. To se ve stavebnictví asi nikdy nestane, neboť každá stavba je originálním výrobkem. Paradoxně spíš vidím potenciál v něčem, co už tady bylo. A to je prefabrikace stavební výroby. Období jednoduchých paneláků s umakartovými jádry je dávno minulostí, ale princip robotizované předvýroby, a tím pádem zrychlení a zefektivnění logistiky výstavby je věc, nad kterou přemýšlíme a ke které se budeme vracet. Součástí stavebnictví jsou dnes i drony, kdy je využíváme k monitorování staveb, zaměřování nebo geologickému průzkumu. Moderním technologiím se ve stavebnictví nevyhneme a čím víc je budeme aplikovat, tím víc zatraktivníme obor pro mladé lidi.

DĚKUJEME, ŽE NEKOUŘÍTE

Chceme proměnit celé odvětví, říká Andrea Gontkovičová, generální ředitelka společnosti Philip Morris pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko.

Text: Ondřej Hergesell / Foto: Michael Tomeš

Philip Morris tvrdí, že chce opustit svět cigaret. Ty ale v Česku tvoří okolo dvou třetin vašeho byznysu. Jak jdou tyto dva faktory dohromady?

Jsem ráda, že plno našich, před pár lety jen těžko představitelných snů a vizí se nám již podařilo naplnit. Tou hlavní samozřejmě zůstává vybudovat svět bez cigaretového kouře; v Česku nebo na Slovensku se nám to zatím daří. Za nějakých šest let, co na trhu nabízíme bezdýmné alternativy, už je užívá téměř jeden milion dospělých kuřáků, kteří by jinak pokračovali s kouřením cigaret. Samozřejmě ale nejsme naivní a víme, že ačkoliv náš závazek od cigaret zcela odejít je neměnný, jak rychle se to stane, nezáleží jen na nás. Zatím je klasický cigaretový byznys natolik velký, že víme, že v momentě, kdy bychom dnes odešli, zaplní naše místo prakticky okamžitě někdo jiný.

Jak je patrné, prodej cigaret v Česku je v útlumu. Po pandemii koronaviru nastal odliv německých a rakouských cigaretových turistů. Má na to vliv i cena kuřiva v Polsku. Ale i v ekonomicky silnějších zemích – kupříkladu v Itálii či Španělsku – jsou cigarety nominálně levnější než v Česku.

Ceny tabákových výrobků jsou u nás již dnes na úrovni Rakouska, v některých případech i vyšší. Podíváme-li se na další sousední země a porovnáme například polské a německé ceny, tak v Polsku jsou zhruba na polovině těch německých, zároveň oproti Česku je Polsko levnější už asi o třetinu. Je tedy vcelku pochopitelné, který trh si německý spotřebitel vybral jako cíl své nákupní turistiky, když se hranice po pandemii znovu otevřely.

Cena cigaretových výrobků má přímou souvislost s výší spotřebních daní.

V Česku máme takzvaný daňový kalendář, podle kterého se změní spotřební daň v určitém časovém období. Počítá kalendář s dalším růstem pro rok 2024?

Podnikání v této oblasti nás připravilo na to, že spotřební daně z tabáku a nikotinových výrobků budou růst. Tříletý daňový kalendář pro tabákové výrobky končí na konci tohoto roku. Ačkoliv ještě není úplně hotovo, vláda v rámci konsolidačního balíčku počítá s jejich postupným růstem v rámci čtyřletého plánu. Na druhou stranu, oceňuji, že na poměrně dlouhou dobu víme, na čem jsme.

Na nižších přeshraničních prodejích tratí nejen tabákové firmy, ale i český stát.

Samozřejmě, zmiňovaný prodej do Německa, který tvořil 30 procent českých prodejů, představoval asi 20 miliard korun ročně.

Předpokládáte, že s dalším zdražením cigaret v Česku dojde k odlivu poptávky do Polska a dalších zemí s nižším daňovým zatížením?

Podle dostupných zdrojů byl už na sklonku loňského roku podíl polských cigaret na české spotřebě kolem pěti procent, což platí i v případě bezdýmných zahřívaných výrobků. Vlivem zvýšení daně v letošním únoru lze pak předpokládat, že dnes je to procento ještě vyšší. Ráda bych tím ilustrovala, že dovoz z Polska je už poměrně zásadní a jeho podíl pravděpodobně dál poroste.

Když do této rovnice dosadíme ještě silnou českou korunu, jejíž kurz vůči zlotému za tři roky posílil téměř o 20 procent, je to silná nákupní incentiva.

Daňové zatížení tabáku pro zahřívané výrobky typu IQOS zůstává i nadále nižší než u konvenčních cigaret, což kritizují někteří bojovníci proti kouření...

KUŘÁCI KOUŘÍ KVŮLI NIKOTINU. UMÍRAJÍ ALE KVŮLI CHEMICKÝM LÁTKÁM, KTERÉ VZNIKAJÍ PŘI HOŘENÍ CIGARETY. A POKUD NEJSOU SCHOPNÍ OD NIKOTINU ZCELA ODEJÍT, JE PRO NĚ BEZ DEBATY LEPŠÍ ZVOLIT MODERNÍ ZPŮSOB JEHO UŽÍVÁNÍ, KTERÝ JE ŠETRNĚJŠÍ PRO NĚ SAMOTNÉ I PRO JEJICH OKOLÍ.

Jistě, a tak by to být i mělo. Primárně s ohledem na fakt, že zdravotní dopad těchto výrobků je prokazatelně výrazně menší. Díky tomu, že tabák v IQOS nehoří, ale pouze se zahřívá do formy aerosolu, vzniká při jeho užívání v průměru o 95 procent méně škodlivých látek ve srovnání s cigaretami. Nikoliv náhodou se ta daň jmenuje spotřební. To znamená, že by měla regulovat spotřebu výrobků s negativními externalitami. Myslím, že přece není pochyb, že kromě fiskálních cílů by stát měl při stanovení spotřebních daní brát v potaz i dlouhodobé cíle v oblasti veřejného zdraví.

Bezdýmný tabák a substituce klasické cigarety elektronickým přístrojem, ať už jde o IQOS, či konkurenční produkty, jsou tedy méně škodlivé?

Když už má dospělý člověk potřebu užívat nikotin, je IQOS podstatně lepší volbou. Výrazně snižuje průměrné množství přijímaných škodlivých látek, tudíž je jeho užívání méně rizikové pro zdraví. Investovali jsme již víc než deset miliard amerických dolarů do výzkumu a vývoje řešení pro bezdýmné užívání nikotinu, loni to bylo 99 procent našich globálních nákladů v této oblasti. Jsem ráda, že za uplynulých šest let jsme na český trh uvedli už čtyři zásadní inovace IQOS, loni na podzim to byl model IQOS

Iluma s převratnou indukční technologií nahřívání tabáku. Navíc se pracuje i na dalších, včetně orálních nikotinových produktů, nikotinových sáčků a alternativách a technologiích, o kterých teprve uslyšíme. Kuřáci kouří kvůli nikotinu. Umírají ale kvůli chemickým látkám, které vznikají při hoření cigarety. A pokud nejsou schopní od nikotinu zcela odejít, je pro ně bez debaty lepší zvolit moderní způsob jeho užívání, který je šetrnější pro ně samotné i pro jejich okolí. Zveřejnili jsme také výsledky naší klinické studie, kde výsledky u uživatelů IQOS prokazují zlepšení všech osmi

hlavních klinických ukazatelů rizika nemocí spojených s kouřením.

Tudíž argument pro nižší daň zní, že je to méně nebezpečný výrobek. Podle statistik je v Česku zhruba dva a půl milionu kuřáků. Ty ale nerozlišují kuřáky klasických cigaret od uživatelů bezdýmných produktů. Podle našich

údajů k polovině roku 2023 totiž už skoro 630 tisíc kuřáků přešlo na IQOS. Opravdovou radost mám ale hlavně z toho, že odhadem více než 70 procent z nich odložilo klasické cigarety úplně.

Interně říkáme, že vývoj všech generací

IQOS a jejich uvedení na trh jsou největší protikuřáckou kampaní, kterou kdy kdo v Česku uskutečnil. Už od roku 2017 máme v terénu stovky ambasadorů, kteří dospělým kuřákům vysvětlují výhody přechodu na novou formu užívání tabáku, provozujeme síť vlastních obchodů se servisními centry a také rozsáhlé call centrum. V momentě, kdy kuřák na bezdýmné alternativy přejde, je naším hlavním cílem, aby se k cigaretám už nikdy nevrátil. Pokud budou alternativy skutečně široce dostupné a kuřáci o nich budou mít dostatek korektních, vědecky podložených informací, jsem přesvědčená, že jejich počet bude nevyhnutelně klesat ve prospěch uživatelů alternativ.

Podmínkou toho ale je i jejich cenová dostupnost. Pokud by byly, například vlivem daní, stejně drahé, nebo dokonce ještě méně dostupné než cigarety, byl by odchod kuřáků od cigaret ještě těžší. Samozřejmě na řadu kuřáků fungují i další podněty, které jsou pro ně důležité.

Třeba že jim po užívání IQOS na rozdíl od cigaret nepáchnou ruce, nežloutnou prsty, nezůstává zápach v puse, ve vlasech, na oblečení a tak dále.

Přesto zůstává jeden zásadní faktor: IQOS chutná jinak než klasická cigareta.

V tom s vámi souhlasím.

Budou někdy náplně Heets a Terea chutnat podobně jako klasická Marlbora, L&M nebo třeba Start?

To je technologicky nemožné. Zkrátka když něco hoří, bude to vždy cítit a chutnat trochu jinak, než když nehoří. Je to stejné, jako když si dáte řízek v trojobalu, smažený na pánvi či ve fritéze, nebo když si uděláte plátek na páře. Před pěti lety jsme začínali se čtyřmi příchutěmi náplní, dnes už jich máme patnáct. Pravdou ale je, že některé ochucené musíme zanedlouho přestat prodávat.

Očekáváte propad zájmu o IQOS?

Myslím, že až tak horké to nebude, podstata výhod přechodu na IQOS zůstává a našim dospělým uživatelům budeme nadále nabízet celou řadu klasických tabákových příchutí. Podívejme se však na jiné pozitivní příklady ze zemí, kde se vláda a regulátoři rozhodli přechod kuřáků k alternativám bez kouře aktivně podpořit. Prvním takovým je Velká Británie. V roce 2000 tam bylo v populaci 35 procent kuřáků, v současnosti jich je 13 a jejich ambicí je dostat se na pět procent v roce 2030. Jak je to možné?

Mimo jiné tím, že britská vláda aktivně podporuje přechod kuřáků k alternativám. Na jaře například oznámila, že rozdá dospělým kuřákům zdarma milion sad s elektronickými cigaretami a návodem, jak s kouřením přestat.

Druhým příkladem je Švédsko, kde mají nejnižší počet kuřáků v celé EU, konkrétně šest procent populace. Mají ale specifický tabákový výrobek, takzvaný snus, což jsou de facto nikotinové sáčky. A není náhodou, že ve Švédsku mají nejen nejnižší počet kuřáků, ale i nejnižší evropská čísla týkající se výskytu rakoviny plic, ústní dutiny a hrtanu mezi muži. Švédsko má navíc k dispozici dlouhodobá data týkající se politiky snižování rizika u tabákových výrobků.

Andrea Gontkovičová

Generální ředitelka společnosti Philip Morris pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1997 pracovala ve Philip Morris Slovakia, v roce 2004 přešla do centrály Philip Morris International ve Švýcarsku. V dalších letech pracovala pro firmu v několika zemích, od roku 2016 působila v Praze jako ředitelka pro inovace a rozvoj a stála za uvedením produktu IQOS na trh. V roce 2019 ji jmenovali generální ředitelkou a předsedkyní představenstva Philip Morris ČR se zodpovědností za Česko, Slovensko a Maďarsko. Je vdaná a má dvě děti.

Je však schopný průměrný český konzument vyměnit cigaretu za nikotinový sáček?

To je dobrá otázka. Právě proto jsme zaměření na IQOS, protože vidíme, že míra konverze od hořících cigaret na zahřívaný tabák je v Česku velmi vysoká. Pohybujeme se nad hranicí 70 procent dospělých kuřáků, kteří přejdou na IQOS a přestanou zcela kouřit klasické cigarety. U nikotinových sáčků a u elektronických cigaret je to číslo podstatně nižší.

Je výroba náplní do IQOS náročnější než u klasických cigaret?

Technologicky ano. A také na plochu, protože u klasických cigaret se tabák řeže, zatímco u náplní Heets a Terea se vytvářejí široké a dlouhé tabákové plachty s rozemletým tabákem, které se pak speciálně skládají.

Podle dostupných informací pracuje vaše firma na využití IQOS technologie v dalších sektorech, třeba ve výrobcích pro uklidnění nebo naopak povzbuzení, případně pro aplikaci léčiv či medikamentů.

Díky dlouholetému vývoji IQOS mají naši odborníci obrovské zkušenosti v oblasti inhalačních a aerosolizačních procesů a řešení. I vzhledem ke značným investicím do této oblasti si proto logicky klademe otázku, zda neexistuje také jiné využití pro naše vědomosti a vědecké, laboratorní i technologické zkušenosti. Do budoucna věříme, že můžeme být v oblasti inhalací a aerosolizací s našimi řešeními nejen relevantní, ale i velmi úspěšní.

Redakčně upraveno, celý rozhovor vyšel 15. května 2023

NAŠÍM CÍLEM NENÍ BÝT NEJVĚTŠÍ, CHCEME BÝT NEJLEPŠÍ

Do energetiky plánujeme investovat desítky miliard, říká generální ředitel skupiny Creditas

Jiří Hrouda

Skupině Creditas se daří, vloni jste dosáhli rekordního hospodářského výsledku přes pět miliard korun. Která z oblastí působení skupiny Creditas je pro ni ekonomicky klíčová?

Jedním z hlavních faktorů našeho úspěchu je rozložení investic do několika odvětví. Známé „nedávejte všechna vajíčka do stejného košíku“ platí i v byznysu.

Skupina Creditas stojí na třech pilířích a těmi jsou finanční služby, energetika a real estate. Všechna tato odvětví jsou pro nás klíčová a vhodně se doplňují.

To nám umožňuje efektivněji využívat příležitostí na trhu a zároveň být odolní vůči případným propadům v jednotlivých segmentech. V některých letech se více daří bankám, v jiných zase nemovitostem. V tom je právě naše síla. Nedá se tedy říct, že by jedna oblast byla z dlouhodobého hlediska méně významná než jiná. I díky tomu jsme uzavřeli rok 2022 čistým ziskem přesahujícím hodnotu

pět miliard korun. V minulém roce se dařilo především energetice, která vydělala cca 2,5 miliardy korun, a Bance Creditas, jež si připsala zisk přes 1,6 miliard korun. Zbytek zisku je za odvětví nemovitostí a jiné drobnější investice mimo naše hlavní tři segmenty.

Nejvíce se mluví o finančních službách. Loni Banka Creditas převzala

Expobank CZ a přejmenovala ji na Max banku. Nyní se mluví o jejich fúzi. Proč tedy ten mezikrok?

Od začátku jsme počítali s tím, že Max banka se jednou stane součástí Banky Creditas. Fúze je ale vždy proces na několik let. I mezikrok rebrandingu Expobank na Max banku má svou logiku.

Jednak jsme se chtěli co nejrychleji odstřihnout od původní značky, a pak to bylo součástí dohody s prodávajícím.

Expobank totiž kromě České republiky působí i na jiných trzích. Rychlý rebran-

ding se vyplatil. Rok po našem vstupu je Max banka v černých číslech a její zisk za první pololetí letošního roku dosáhl téměř 160 milionů korun. Pod křídly skupiny Creditas se více než ztrojnásobila i bilanční suma Max banky, která atakuje hranici 50 miliard korun, a významně jsme navýšili i počet klientů, kterých bude brzy 50 000.

Jaké ambice bude mít Banka Creditas po očekávané fúzi? Dostat se do top 10 či snad top 5 v Česku?

Banka Creditas už v současné době patří mezi deset největších bank v České republice, měřeno podle bilanční sumy. Máme samozřejmě ambici růst dále, ale naším cílem není být za každou cenu největší. Chceme být nejlepší v tom, co dlouhodobě děláme, a to je zhodnocování úspor našich klientů. Ať už je to formou depozitních produktů, nebo prostřednictvím investic. U těch stále

rozšiřujeme nabídku a připravujeme investiční aplikace. Nechceme jen kopírovat, co dělají velké banky. Chceme jít vlastní cestou.

Jak vlastně probíhá v Česku boj o klienty? Je běžné jejich tzv. přetahování?

V Česku je konkurenční prostředí jako všude jinde. Na trhu je přes 40 bank, které o své retailové či korporátní klienty bojují. Někdy je to boj ve stylu: nabídneme o desetinu procenta na spořicím účtu víc a budeme doufat, že k nám klient přejde. To není náš případ. Naší politikou vždy bylo nabízet jedny z nejlepších depozitních produktů na trhu. Snažíme se, aby se naši klienti nemuseli honit za o desetinku vyššími úroky na spořicím účtu nebo termínovaném vkladu. S námi mají jistotu, že jejich finance zhodnocujeme stabilně nadstandardně a bez zbytečných podmínek.

Jak jsou propojené fondy Creditas, nejstarší je ten s názvem Nemovitostní I, s vašimi zájmy a developmentem v oblasti realit?

Tyto dvě části skupiny nejsou nijak přímo propojené. Naše developerská divize Creditas Real Estate je středně velkým developerem, který se zaměřuje především na projekty v Praze a v Brně. Máme v přípravě zhruba dvacet projektů a během následujících deseti let postavíme okolo pěti tisíc bytů. Oproti ostatním developerům máme navíc divizi nájemního bydlení. Nekupujeme však hotové projekty z trhu, ale projekty od začátku sami stavíme a připravujeme na nájemní bydlení. Toto je obrovská výhoda. Pokud na začátku projektu víte, že byty jsou určené k pronájmu, můžete tomu projekt a výstavbu přizpůsobit. Vzhledem k tomu, že si byty sami stavíme, jsme navíc schopni dosáhnout lepší ekonomiky nájemního projektu.

A jak je to s tím nemovitostním fondem?

Creditas Nemovitostní fond se oproti tomu zaměřuje na akvizice logistických a průmyslových areálů. V současné době vlastní několik takových areálů na různých místech v Česku. Tyto nemovitosti fond spravuje, dále je zhodnocuje a tím tak i prostředky klientů. Mimochodem správa nemovitostí je něco, co neustále rozvíjíme a snažíme se sjednocovat napříč skupinou. Nové příležitosti fond aktivně vyhledává na trhu. Jeho fungování tedy nespočívá v akvizici hotových nemovitostí ze skupiny. Daří

se mu navíc velmi dobře. Zhodnocení za loňský rok bylo bezmála 12 procent, což z něj činilo nejlepší nemovitostí retailový fond na trhu.

Jak do toho spadá vlastnictví či provozování Grandhotelu Pupp v Karlových Varech?

Grandhotel Pupp považujeme za naše výjimečné aktivum. Proto mě těší, že je součástí naší skupiny. Jde o naše nejstarší aktivum i jedno z nejznámějších díky mezinárodnímu filmovému festivalu, protože Pupp byl založený už v roce 1701. A všechny filmové hvězdy spí právě v něm. Za několik let, co hotel vlastníme, jsme jej dokázali z velké části zrekonstruovat a významně pozvednout jeho renomé v očích hostů. Dosahujeme výborné míry obsazenosti kolem 80 procent a velmi solidní výkonosti.

Hodláte se v hotelnictví ještě více angažovat?

Nemyslím si, že bychom se do budoucna chtěli nějakým významným způsobem v tomto segmentu rozšiřovat, ale dovedu si představit posilovat naše působení právě v Karlových Varech. Vidíme tam další příležitosti. Chceme, aby jméno Pupp bylo spojováno s tím nejlepším, a děláme vše pro to, aby hoteloví hosté odjížděli s unikátním zážitkem.

O skupině Creditas se čím dál častěji mluví i v souvislosti s energetikou. Jak se vám podařilo dostat se na pozici čtvrtého největšího distributora energií v Česku?

To je dlouhý příběh. Začali jsme v podstatě na zelené louce se společností Českomoravská energetika a s ní jsme realizovali první akvizice lokálních distribučních soustav. Jsou to vymezená území, kde může licencovaný subjekt poskytovat služby distribuce energie. Přes jedno partnerství jsme se dostali k dalším lokálním distribučním soustavám a dále rostli. Růst byl jak organický – výstavbou distribuce na nových územích –, tak prostřednictvím akvizic. Náš tým energetiků je velmi silný a má jasnou vizi. Postupně jsme se proto věnovali i dalším oblastem energetiky, jako jsou například kogenerační jednotky. A když jsme byli dostatečně silní, začali jsme se dívat i po energetických zdrojích. Nyní máme několik elektráren a vedle distribuce energie se věnujeme i výrobě elektřiny a tepla a s tím souvisejícím propojováním zdrojů do takzvaných agregačních bloků. Ale tím naše

cesta nekončí. Přemýšlíme o výstavbě nových zdrojů. Díváme se i na některé příležitosti v zahraničí. Jsem přesvědčený, že o skupině Creditas v souvislosti s energetikou v budoucnu ještě uslyšíte.

Do vaší skupiny patří také britská společnost InterGen, jeden z největších nezávislých výrobců energie na Ostrovech. O jakých dalších akvizicích, třeba i v Česku, uvažujete?

Do roku 2030 máme v plánu v Česku vybudovat agregační blok o výkonu 1 000 megawattů, což se rovná přibližně polovině výkonu jaderné elektrárny Temelín. Předpoklad je, že náklady na jeho vybudování přesáhnou 20 miliard korun. V roce 2022 jsme koupili kutnohorskou teplárnu na biomasu –jednu z největších v Česku. Vloni jsme dokončili akvizici plynové elektrárny v Prostějově, jejíž výkon navíc v následujících letech zdvojnásobíme. Plánujeme postavit několik paroplynových elektráren. První by měla být v Chomutově. Když vše půjde dobře, mohli bychom ji spustit v roce 2027 a naší snahou je, aby v budoucnu postupně přešla na vodík.

Jak vybíráte startupové projekty, do kterých investujete?

Startupy nejsou úplně naší doménou. Občas říkám, že nejsou v DNA naší skupiny. Máme ale v portfoliu pár startupových investic, za zmínku stojí náš startup Lifeliqe, který se zabývá vzděláváním a rekvalifikací ve virtuální realitě. Své místo si našel již na trzích v USA i Číně. Ale z pohledu skupiny se jedná o marginální část našeho portfolia. Ale kdo ví? Nikdy bych si například nemyslel, že budeme kupovat druhou banku. A podívejte, nyní máme v portfoliu dvě banky a obě zaznamenávají tento rok solidní růst. Takže nás možná v budoucnu nějaký startup zaujme natolik, že se rozhodneme do něj významněji investovat. Nyní se soustředíme na finanční služby, energetiku a nemovitosti a v těchto oblastech hodláme dále posilovat. Chceme v nich dále růst a umožnit lidem, kteří se skupinou investují, aby rostli spolu s námi.

Jiří Hrouda (36)

Generální ředitel investiční skupiny Creditas vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze, je držitelem prestižní mezinárodní designace CFA. Dříve pracoval v Citibank Praha a Londýn. Mezi zájmy řadí potápění, jízdu na motorce, cestování, investování a četbu. Je ženatý, má sedmiletého syna.

BUDOUCNOST ZDRAVÍ

JE V DIGITALIZACI

Canadian Medical staví na klientském servisu a flexibilitě. Podle obchodního ředitele je klíčem k úspěchu především investice do moderní léčby.

Technologický pokrok i měnící se preference pacientů si žádají razantní modernizaci zdravotní péče. Směřuje k ní i Canadian Medical – síť prémiových klinik v Praze a Brně. „Svůj úspěch zakládáme především na spokojenosti klientů. Proto jsme hrdí na modernizaci našich klinik a zdravotnických center, do kterých průběžně investujeme. Řadu přístrojů jsme vyměnili za nové a lepší. Modernizujeme ale i interiér našich klinik, aby se u nás klienti cítili co nejkomfortněji,“ popisuje Vítězslav Havliš, obchodní ředitel společnosti Canadian Medical strategii, která během loňského i letošního roku výrazně rozšířila její portfolio služeb.

Na klinice Waltrovka například došlo k rozšíření gynekologické péče o specializovanou kolposkopickou ambulanci. V rámci jednodenní chirurgie tak nyní společnost Canadian Medical nabízí i nová ošetření v oborech gynekologie a porodnictví. Nové procedury byly zavedeny též v oblasti ortopedie, urologie, angiologie, cévní chirurgie a všeobecné

Komunikace klientů s lékaři je klíčová

Budoucnost zdravotní péče ale nestojí pouze na modernizaci přístrojů. Důležitý je i přístup lékařů ke klientům-pacientům. „Jsme přesvědčeni, že budoucnost českého zdravotnictví by měla spočívat i v globalizaci péče. V Canadian Medical jsou nemalou skupinou klienti ze zahraničí, všichni naši zaměstnanci, kteří s klienty přichází do styku, proto výborně ovládají alespoň jeden světový jazyk. Kromě snazší přístupnosti se ale zasazujeme i o to, aby klienti zůstávali se svým lékařem nepřetržitě v kontaktu, a aby zejména u komplikovaných diagnóz hladce spolupracovaly jednotlivé odbornosti. Ideálním nástrojem je v obou případech technologie telemedicíny,“ říká Vítězslav Havliš.

V Canadian Medical již ostatně zavádění moderních digitálních postupů přináší reálné výsledky. Zdravotní klientská platforma myCANADIAN například loni získala 3. místo v prestižní soutěži Internet Effectiveness Awards 2022, v kategorii Mobilní aplikace.

„Již během covidu jsme zaznamenali zvýšený zájem o dostupnější konzultace s lékařem. Snažili jsme se proto vyjít klientům, ale i lékařům vstříc, a vytvořili jsme aplikaci myCANADIAN.

EXKLUZIVNÍ INVESTIČNÍ SLUŽBY POD JEDNOU STŘECHOU

i dětské chirurgie. Klinika The Park na Praze 11 zase od března 2023 nabízí možnost provedení lumbální punkce (odběru mozkomíšního moku) pomocí atraumatické jehly. Klienti se díky tomu nemusí objednávat do nemocnic, navíc mohou hned po výkonu domů. Významným mezníkem bylo letos i otevření nového dermacentra. To pacientům nabízí komplexní a nadstandardní péči – od prevence až po léčbu kožních a venerických onemocnění. „Jsme velmi rádi, že se nám tento rok podařilo rozšířit spektrum zdravotnických služeb i v rámci kliniky Pankrác House na Praze

4. V dermacentru funguje například poradna pro pigmentové névy a kosmetologické poradenství. Dále se tým lékařů zaměřuje i na korektivní dermatologii, dermatochirurgické zákroky a ošetření pomocí CO2 laseru. V dermacentru provádíme i chemický peeling, injekční lypózu nebo mezoterapii. Odpovídá tomu i prostředí centra, které je vůči klientům příjemné, s citlivým přístupem a diskrétností,“ popisuje Vítězslav Havliš.

Klienti mají díky ní jednoduchý přístup ke kontaktům do ordinace, a především možnost domluvit si konzultaci na dálku. Aplikace také umožňuje klientům objednat se na vyšetření online a spojit se s lékařem kdykoliv, 24 hodin denně.

Mnoho klientů rovněž oceňuje možnost ukládat si e-recepty přímo v aplikaci, včetně jejich obnovování, nebo procházet svoje lékařské záznamy z absolvovaných vyšetření,“ vysvětluje Havliš.

Společnost plánuje podle slov obchodního ředitele pokračovat v současném trendu i do budoucna. Na prvním místě bude klientský komfort. „Základními pilíři, na kterých stavíme, jsou nadstandardní péče a flexibilita.

Každý z našich lékařů má k pacientovi osobní přístup a snaží se s ním plánovat jednotlivé návštěvy podle individuálních možností. V příštích měsících bychom rádi pokračovali se zaváděním nejmodernějších přístrojů do praxe a s rozšiřováním specializovaných pracovišť v rámci klinik,“ uzavírá Vítězslav Havliš z Canadian Medical.

CONSEQ INVESTMENT BANKING

Profesionální přístup je základem dlouhodobé spolupráce, která nemá hranice. Jako soukromá nezávislá společnost umíme portfolio nabízených produktů a služeb flexibilně přizpůsobit Vašim potřebám. To vše v oblasti dluhopisů, fondů obhospodařování Vašich aktiv.

CONSEQ WEALTH MANAGEMENT

Vytrvalost. Trpělivost. Oboustranná důvěra. To vše je zásadní pro dosažení zajímavých zisků. Neslibujeme nemožné a neskrýváme možná rizika. Jedině férovost a upřímnost může být základem úspěšného a dlouholetého partnerství.

Tomáš Kálal Ředitel sekce Investment Banking David Kufa Ředitel sekce Wealth Management

Jak vznikl žebříček nejbohatších

Základním vodítkem pro určení hodnoty majetku je výše čistého zisku dané firmy či firemní skupiny. Čistý zisk po očištění o podíly jiných akcionářů je násoben příslušným násobkem, který se pohybuje dle perspektiv oboru od 10 (třeba těžba uhlí) po 15 (rychle rostoucí firmy z perspektivních odvětví).

Proč zrovna čistý zisk? Nehledáme hodnotu podniku, kterou lépe zobrazuje příslušný násobek EBITDA, ale hodnotu podílu konkrétního majitele či akcionáře. Současně je čistý zisk očištěn od výše placených úroků. Mnohé české a slovenské společnosti chlubící se vysokou provozní ziskovostí jsou značně zadluženy a hodnota společnosti (enterpise value) se v takovém případě s hodnotou podílů vlastníků rozchází.

Přednost má čistý zisk

Protože čistý zisk může být zkreslen mimořádnými vlivy, brali jsme v úvahu také výši provozního zisku před odpisy (EBITDA) a vlastního kapitálu. Výhodou je, že stejnou metodou týdeník Euro sestavuje od roku 2017 a díky delším časovým řadám jsme schopni „odfiltrovat“ jednorázové výkyvy směrem nahoru i dolů.

Nejjednodušší situace je u byznysmenů, jejichž společnost je kótována na burze v Praze či zahraničí. V takovém případě je rozhodující tržní valuace podílu ke konci srpna daného roku. V případě developerů a miliardářů, kteří vložili majetek do fondu kvalifikovaných investorů, má přednost čistá hodnota aktiv. Cenným vodítkem jsou také znalecké posudky, které vznikly u příležitosti dělení či fúzování významných firem a holdingů.

Dalším klíčovým ukazatelem, bez kterého by výpočet nebyl úplný, je objem v minulosti vyplacených dividend směrem k vlastníkovi. Právě dividendové příjmy dnes tvoří významnou část majetku řady českých i slovenských miliardářů. V některých vybraných případech došlo k dotazování u zástupců

některých miliardářů, z nichž někteří jsou ochotni výši majetku komentovat.

Prezentovaná čísla jsou již očištěna o dluh na úrovni firem a menšinové podíly dalších akcionářů. Někteří miliardáři mohou být zadluženi i sami jako fyzické osoby; problém je, že takový dluh je téměř nezjistitelný a nikdo se k němu nechce přiznat. Tuto otázku tedy nebereme v úvahu, stejně jako dohady o možné roli utajených investorů či beneficientů v některých větších společnostech a firemních skupinách.

Odkud jsme čerpali

Informace o firmách a firemních skupinách sledovaných miliardářů jsme vyhledávali především ve veřejných zdrojích – v českém a slovenském obchodním rejstříku, ve výročních zprávách, tiskových zprávách, vyjádřeních do různých médií, případně během osobních setkání.

Velmi cenným zdrojem dat o situaci slovenských podniků jsou weby – Registr účetních závěrek, ve kterém lze již na počátku července dohledat aktuální finanční výsledky firem, a Registr partnerů veřejného a soukromého sektoru, v němž lze najít údaje o vlastnické struktuře řady velkých slovenských i českých podniků.

Relativně spolehlivým zdrojem informací je také veřejná Evidence skutečných majitelů firem v Česku. Neplatí to však ve všech případech, česká evidence někdy uvádí zavádějící a neúplné informace. Oblíbeným trikem je třeba zapsat právního zástupce namísto reálného vlastníka firmy (viz třeba Alza.cz).

Na trhu lze často narazit na „zaručené“ informace, že mezi stovku nejbohatších patří bývalý šéf ČEZ Martin Roman či různí zákulisní hráči a lobbisté. Z důvodu serióznosti však uvádíme v žebříčku jen ty osoby, u kterých lze hodnotu jejich firem a dalšího majetku ověřit z veřejných zdrojů.

Text: David Tramba

Jak zbohatnout o 477 miliard za rok. Nejbohatší Češi a Slováci dál navyšují své majetky

Daniel Křetínský, Patrik Tkáč a Pavel Tykač. To jsou tři hlavní vítězové, kteří dokázali vytěžit prospěch ze skokového růstu cen energií na evropském trhu. Dařilo se také byznysmenům se zaměřením na zbrojní průmysl, bankovnictví a zdravotnictví. Stagnace a nejistota zatím nejvíc doléhá na developery a realitní magnáty.

Týdeník Euro brzy oslaví 25 let od vydání prvního čísla, a tak je letošní žebříček unikátní. Obsahuje nikoli stovku, ale 125 nejbohatších Čechů a Slováků.

Prvních pětadvacet z nich představíme v podrobnějších profilech na následujících stranách.

Obecně lze říct, že poslední rok se velkým byznysmenům mimořádně vydařil.

Prvních 125 nejbohatších v žebříčku týdeníku Euro rozšířilo svůj majetek v součtu o 477 miliard na 2,722 bilionu korun. Neboli o 21 procent. Jenže ne všem se dařilo stejně. Víc než polovina ze zmíněného růstu připadá na tři energetické dravce – Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a Pavla Tykače.

Energetika je jasný případ, při takovém růstu cen elektřiny a plynu to nemohlo dopadnout jinak. Skvěle se však dařilo také miliardářům podnikajícím v oblasti finančních služeb a zdravotnictví. Rychlý růst vykazuje i zbrojní průmysl, který v našem žebříčku reprezentují Michal Strnad, René Holeček a Richard Háva. Také části byznysmenů v jiných oborech zpracovatelského průmyslu se daří, stačí připomenout růst majetku Andreje Babiše, Petra Otavy či Ivana Baťky.

Nejméně se naopak poslední rok vydařil byznysmenům pohybujícím se v oboru nemovitostí a developmentu. Zmíněný obor se ocitá pod tlakem ros-

toucích úrokových sazeb z půjček a také oslabující poptávky po vlastním bydlení – ceny nových bytů v Praze, Brně či Bratislavě už jsou neúnosné i pro střední třídu. Proto se hodnota majetku Radovana Vítka, Ivana Chrenka a Dušana Kunovského v žebříčku týdeníku Euro v meziročním srovnání snížila.

Kdo bohatne na drahé elektřině Pomyslným vítězem posledního roku je Daniel Křetínský. Ještě v roce 2016 jsme majetek Křetínského ocenili na necelých 40 miliard korun. Loni se už přiblížil hranici 100 miliard a letos je již na 217 miliardách. Dlužno dodat, že se jedná o odhad velmi konzervativní, který

Text: David Tramba (autor je redaktorem Ekonomického deníku)

bere v úvahu dočasnou povahu oživení v uhelné energetice i postupný ústup cen elektřiny z loňských rekordních hodnot.

Hlavním tahounem ziskovosti Energetického a průmyslového holdingu (EPH), ve kterém Křetínský nepřímo drží něco přes 50 procent akcií, jsou v poslední době uhelné a plynové elektrárny. Hlavně ty, které v minulých letech EPH levně nakoupilo v Německu, Itálii, Británii a dalších zemích. Elektrárny, které ještě před třemi lety byly doslova „na odpis“, dnes generují zisky v řádu desítek miliard korun.

Prospěch z toho má také druhý největší akcionář EPH Patrik Tkáč, ten vykázal v našem žebříčku skok z loňských 80 miliard na 165 miliard korun a pojistil si pozici nejbohatšího Slováka. Hlavním zdrojem jeho bohatství je 44procentní podíl v EPH a vyplacené dividendy, které Tkáč dále reinvestuje.

Uhelné elektrárny v Česku i zahraničí stojí i za skokovým zbohatnutím Pavla Tykače. Podle známých čísel a zveřejněných výsledků je zřejmé, že hodnota Tykačova majetku již překročila 100 miliard korun. V žebříčku se tak posunul vzhůru na sedmou pozici. Ale i v jeho případě je ocenění majetku poměrně

konzervativní, reflektuje omezenou životnost uhelných bloků i trend klesajících cen elektřiny.

Dočasné oživení v uhelné energetice vytáhlo zpět do žebříčku nejbohatších Čechů spolumajitele Sokolovské uhelné. Tedy jmenovitě Jaroslava Rokose, který svůj podíl loni v létě prodal a z uhelné firmy se stáhl, a také dvě dědičky majetku po zemřelém Františku Štěpánkovi. Jaroslavu a Romanu Štěpánkovou nalezneme u konce žebříčku s majetkem oceněným na 4,65 miliardy korun.

Obecně platí, že „fosilní“ byznysmeni nechtějí skončit spolu s uhlím a vymýšlejí, jak dál pokračovat. Chystají projekty v oblasti větrné a solární energetiky či výroby zeleného vodíku. Nejodvážnější je v tomto směru Sokolovská uhelná, která nedávno poodhalila zájem o možnou výstavbu jaderného bloku s výkonem 400 až 500 megawattů.

Zbrojaři a bankéři

Mezi skokany roku bezesporu patří zbrojní magnát Michal Strnad, který současně patří k nejmladším miliardářům v našem žebříčku. Díky oživení evropského zbrojního průmyslu zaznamenal skok z loňských 14,7 miliardy na

35,5 miliardy korun. Letošní výsledky Strnadovy skupiny CSG jistě budou neméně působivé, navíc se v nich plně projeví akvizice italského výrobce munice Fiocchi.

Pomalejší růst lze pozorovat v případě hlavního akcionáře Colt CZ Group Reného Holečka. Tady se hlavní skok odehrál v roce 2021, kdy společnost – ještě pod původním názvem Česká zbrojovka –koupila americký Colt. S akciemi Colt CZ Group se obchoduje na pražské burze, což ocenění majetku Reného Holečka usnadňuje.

Silné oživení byznysu lze naopak pozorovat v případě skupiny Omnipol, kterou ovládá Richard Háva se dvěma syny. Hlavním tahounem ziskovosti skupiny Omnipol je výrobce radarů ERA.

Na samém konci Top 125 nalezneme vlastníky další české zbrojní firmy STV Group, kterými jsou Martin Drda a Ludmila Drdová.

Když přeskočíme do jiného oboru, úctyhodný růst vykazují také menší a střední banky pod kontrolou českého kapitálu. Na sdílené dvacáté místo tak v žebříčku postoupili dva vlastníci Fio banky Romuald Kopún a Petr Marsa. Na 116. místě se pak umístil zakladatel Trinity Bank Radomír Lapčík, který

současně vlastní majoritu ve firmě SAB Finance.

Hned ve dvou ziskových oborech se pohybuje Pavel Hubáček se svou firemní skupinou Creditas; ten letos překročil hranici 20 miliard korun v čistém majetku. Co se týká bankovnictví, k původní Bance Creditas loni na podzim přikoupil ještě Expobank, kterou následně přejmenoval na Max banku. Současně Hubáček vlastní energetickou skupinu UCED, která má velké ambice nejen na českém trhu. Důkazem může být v lednu oznámený odkup čtyř moderních paroplynových elektráren v Británii.

Výrazně si polepšil i Babiš Ale i mimo výše jmenované růstové obory lze najít byznysmeny, kteří si v meziročním srovnání výrazně polepšili. Tak třeba Andrej Babiš a „jeho“ koncern Agrofert, ke kterému se někdy hlásí, a jindy ne. Aktuální propočet týdeníku Euro oceňuje majetek Babiše na 135 miliard korun, o rok dříve to bylo 93 miliard. Naprostá většina dceřiných firem Agrofertu v oboru chemického a potravinářského průmyslu loni skokově navýšila ziskovost.

Letos už prý budou zisky nižší, na Agrofert plně dopadne růst cen energií a pozvolný ústup cen zemědělských komodit z vysokých loňských hodnot. Zajímavé bude také sledovat, jak se do finančních výsledků promítne akvizice chemických závodů rakouské skupiny Borealis, která vyšla na bezmála 20 miliard korun, a také prodej pardubické Synthesie a mediální skupiny Mafra/ Londa.

Prodejní transakce někdy odhalí až nečekaně vysokou hodnotu podniku. Příkladem může být letošní prodej společnosti Meopta – optika, kterou vlastnil v Česku žijící americký podnikatel Gerald Rausnitz. Meopta, která dlouho spíš jen přežívala, prošla v minulých letech zásadní modernizací a zaměřila se na obor polovodičového průmyslu. Loňský čistý zisk prvně překonal hranici jedné miliardy korun. Těmto výsledkům odpovídá kupní cena, která se vyšplhala na zhruba 16 miliard korun. Kupujícím je mezinárodní private equity fond Carlyle Group.

Jindy stačí běžný neboli organický růst byznysu. Příkladem může být firemní skupina Tipsport zaměřená na kurzové sázky, jejíž roční zisk se počítá v řádu miliard korun. Vyplácí též štědré dividendy. V žebříčku 125 nejbohatších tak nalezneme hned čtyři spoluvlastníky

Tipsportu. Na další čtveřici pak připadá hodnota majetku v intervalu od tří do čtyř miliard korun.

Obdivuhodný je také růst skupiny Accolade, kterou napůl vlastní Milan Kratina a Zdeněk Šoustal. Společnost Accolade Holding se zaměřuje na výstavbu a následný prodej průmyslových a logistických hal, vedle českého trhu je aktivní také na Slovensku, v Polsku, Německu a Španělsku. Kratina a Šoustal vlastní také menší podíly ve fondu Accolade Industrial Fund, který tyto nemovitosti nakupuje a dlouhodobě vlastní.

Vzhůru na zahraniční trhy

Úspěšná zahraniční expanze je dnes tahounem růstu dlouhé řady českých i slovenských firemních skupin. Stačí zmínit mimořádný úlovek, který se podařil třetímu v žebříčku nejbohatších – Karlu Komárkovi. Letos v únoru Komárkův Allwyn ovládl provozovatele britské národní loterie, společnost Camelot UK. Od února příštího roku bude následovat desetileté období, po které bude britskou loterii provozovat Allwyn na základě loňského vítězství ve veřejné soutěži.

Pokračuje také expanze Komárkovy skupiny KKCG do nových oborů podnikání. Letos v dubnu zahájila provoz továrny na výrobu metanolu v americkém státě Západní Virginie. Výrobní kapacita dosahuje 200 tisíc tun ročně. Celková investice přesáhla 250 milionů dolarů.

Zajímavostí může být také nedávno oznámený vstup do projektu na těžbu ropy v Rakousku.

Trojice vlastníků skupiny bpd partners – Petr Pudil, Vasil Bobela a Jan Dobrovský – podniká ve více oborech, růst jejich byznysu však už několik let táhnou hlavně speciální chemikálie. Čistá hodnota aktiv skupiny bpd dosahuje bezmála 40 miliard korun, z toho přes 30 miliard připadá na skupinu Draslovka.

Zatímco původní výrobní závod v Kolíně se pod tlakem drahých energií mění hlavně na vývojové centrum, výroba kyanidů a dalších chemikálií běží hlavně ve Spojených státech. Inovativní „zelená“ řešení pro těžební průmysl pak nachází australská dceřiná firma Mining & Process Solutions. Draslovka měla v plánu koupit také výrobnu kyanidů v Jihoafrické republice, tady však narazila na místní neprofesionální politické prostředí a obchod stále nebyl finalizován.

Příkladem mezinárodně expandují-

cích slovenských byznysmenů mohou být třeba vlastníci skupiny Envien Group. Ján Sabol je s majetkem 7,3 miliardy korun na 75. místě žebříčku, jeho kolega Mikuláš Trstenský se s majetkem odhadovaným na 4,25 miliardy korun do Top 125 vešel jen těsně. Envien Group se zaměřuje na zemědělství a výrobu biopaliv. Aktivní je i v Česku, kde napůl s Agrofertem vlastní závod na výrobu bioetanolu ve Vrdech u Čáslavi.

Nová jména na seznamu

Letošní žebříček týdeníku Euro je unikátní i tím, že obsahuje nová jména. A to nejen díky rekordní délce. Prvně se v žebříčku objevují třeba majitelé firmy FTMO Marek Vašíček a Otakar Šuffner. Tito dva mladí podnikatelé vsadili na oblast moderního prop tradingu. Firma FTMO se stala hvězdou žebříčku Deloitte Fast 50 jako jedna z nejrychleji rostoucích technologických firem v regionu střední a východní Evropy. Také mnozí Slováci zabodovali v roli majitelů úspěšných a rychle rostoucích firem. Příkladem může být Ĺubomír Harvánek z obchodní firmy Raven, která patří mezi největší distributory hutních a stavebních materiálů v zemích visegrádské čtyřky. Nebo jiný příklad: Radoslav Bardún je polovičním spolumajitelem sítě diagnostických laboratoří Medirex, která loni i předloni vykázala čistý zisk okolo 17,5 milionu eur. Oblast zdravotnictví se stává solidním generátorem nových miliardářů v obou sledovaných zemích. Potvrzuje to také český byznysmen řeckého původu Sotirios Zavalianis, který se prvně objevil už loňském žebříčku (na 104. místě). Letos je o jednu příčku výše a jeho majetek překonal hranici 5 miliard korun. Zavalianis vlastní Akeso holding, který zahrnuje soukromé nemocnice, diagnostická centra, ambulance či lékárny. Letos v červnu otevřel nové Centrum duševní rehabilitace v Berouně, které přináší svěží vánek do značně temného a zatuchlého prostředí psychiatrické lůžkové péče v Česku.

Ve stejném duchu bychom mohli ještě dlouho pokračovat, každý případ podnikatelského úspěchu je unikátní a pozoruhodný. Čeští a slovenští miliardáři aspoň zatím zvládají turbulentní vývoj – od koronavirové epidemie přes válku na Ukrajině až po energetickou krizi – a vykazují mimořádnou odolnost vůči krizím. A to je docela dobrá zpráva na závěr.

Miliardářské vzestupy a pády

Žebříček nejbohatších Čechů a Slováků má v týdeníku Euro dlouhou tradici.

Přináší to možnost podívat na vývoj jejich majetku v delším časovém horizontu. Začít můžeme třeba jednou lehce provokativní informací.

Za posledních šest let se majetek stovky nejbohatších zdvojnásobil.

Součet první stovky totiž v žebříčku z roku 2017 vycházel na necelých

1,3 bilionu korun. Letos už se dostáváme na hodnotu zhruba 2,6 miliardy korun.

Průměrné roční zhodnocení vychází na 12,4 procenta, což nevypadá nijak dramaticky. Nicméně složené úročení i zde dělá divy.

Nebo jiný údaj ukazující míru bohatnutí. V žebříčku z roku 2016 stačilo, když měl dotyčný byznysmen majetek aspoň

2,7 miliardy korun, aby se ocitl mezi elitní stovkou nejbohatších. Letos už je zapotřebí dvojnásobek, tedy 5,4 miliardy korun.

Pro úplnost se sluší dodat, že tento posun souvisí i se zařazováním nových jmen do žebříčku. Ať už těch, kteří dříve unikali pozornosti médií, tak startupových hvězd, které svou firmu dostaly z hodnot blízkých nule k miliardovým cifrám během několika let. Jmenovat můžeme zakladatele online obchodu Rohlík.cz Tomáše Čupra, Jana Bednáře z logistické firmy ShipMonk či majitele fintechové firmy FTMO Otakara Šuffnera a Marka Vašíčka.

Obecně však platí, že prvních třicet míst v žebříčku dlouhodobě patří stálicím českého a slovenského byznysu.

Nová jména se zde objevují hlavně jako důsledek dědického řízení (Renáta Kellnerová) nebo převodu majetku v rámci rodiny (Valeria Haščáková, Michal Strnad).

Co se prvních třiceti miliardářů týká, všichni od roku 2016 zbohatli. Tempo růstu je někdy svižné, jindy pozvolné. Mezi ty pomaleji rostoucí můžeme zařadit třeba slovenského realitního

magnáta Ivana Chrenka, majitele J&T

Banky Ivana Jakaboviče a Jozefa Tkáče, Dušana Kunovského či většinu spolumajitelů skupiny Moravia Steel.

Naopak v případě Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a Pavla Tykače lze hovořit o exponenciálním růstu, který nabral na dynamice v posledních třech letech. Podobně jsou na tom třeba majitelé Fio banky Romuald Kopún a Petr Marsa. Ještě v roce 2016 vycházel odhad jejich majetku na 1,2 miliardy korun a mezi prvních sto se vůbec nedostali. Letos již jsou na sdílené 20. pozici a na

každého z nich vychází majetek za 29 miliard korun.

V žebříčku z roku 2016 byste marně hledali také vlastníky Accolade Holdingu Zdeňka Šoustala a Milana Kratinu, internetového podnikatele Zdeňka Cendru, majitele obchodů se stavebninami DEK Víta Kutnara a Petru Kutnarovou i jejich slovenského konkurenta, majoritního vlastníka firem IN Group a Stavmat Pavola Kollára. A mnohé další.

Velmi specifickým případem je majitel Agrofertu, expremiér Andrej Babiš. Jeho majetek se podle propočtů týdeníku Euro pohybuje po dráze připomínající písmeno V. Propočet jeho majetku v roce 2016 dosahoval 122 miliard korun a nacházel se na druhém místě žebříčku (s velkým odstupem za ním byl Karel Komárek jako třetí s 52 miliardami). Jenže pak nastal volný pád až na 68 miliard korun a šesté místo v žebříčku z roku 2021.

Poté se štěstí obrátilo ve prospěch Babiše a zisky Agrofertu začaly opět růst. Zlepšilo se též hospodaření firem, které ovládá bokem stojící fond Hartenberg.

Největší růst majetku mezi lety 2016 a 2023

Daniel Křetínský 177,5

Patrik Tkáč 127

Radovan Vítek 122

Karel Komárek 118

rodina Kellnerových 90

Pavel Tykač 77

Aleš Zavoral 39

Pavel Baudiš 28

Romuald Kopún 27,8

Petr Marsa 27,8

V letošním žebříčku už je Andrej Babiš bohatší, než byl kdy dříve minulosti, odhad jeho majetku činí 135 miliard korun.

Hodně se hovoří o vlivu dotací a investičních pobídek. Faktem ale je, že ziskovost Agrofertu závisí hlavně na globálních či evropských maržích ve výrobě syntetických hnojiv, v zemědělství a potravinářství. Ty jsou velmi proměnlivé, až vrtkavé. O jejich výši se rozhoduje hlavně v zahraničí a samotný Agrofert na ně má jen omezený vliv. Díky příznivému vývoji hospodaření Agrofertu je tedy Andrej Babiš o něco bohatší, než byl v roce 2016. Zpětný pohled do žebříčků minulých let nicméně odhalil šest byznysmenů, kteří jsou na tom pravděpodobně hůře než před sedmi lety. Patří mezi ně třeba Oldřich Šlemr, vlastník skupiny R2G. Zdá se, že podnik Pegas Nonwovens (nyní PFNonwovens) a pražský hotel Intercontinental koupil poměrně draze a návratnost obou investic nevypadá zrovna lákavě. Další tři jména – Tomáš Krsek, Michal Korecký a Marek Čmejla –jsou spjata s dopravně strojírenskou společností Škoda Transportation. Po letech inkasování nadměrných dividend ji vysáli tak dokonale, že ji nakonec museli na konci roku 2017 prodat skupině PPF za pouhých

3,2 miliardy korun (když zohledníme navýšení kapitálu před prodejem –pozn. red.). V případě Čmejly je těch problémů více, stačí připomenout zabavení části majetku ve Švýcarsku a neúspěšné pokusy vysoudit peníze ve sporu s realitním magnátem Radovanem Vítkem.

Petr Otava 26,7

rodina Strnadových 26,4

Tomáš Chrenek 21

Marek Dospiva 20,8

rodina Haščákových 20,8

Jaromír Tesař 17,7

Pavel Hubáček 17,7

Ivo Lukačovič 16

Tomáš Čupr 15,5

Největší propad, odhadem o 6,5 miliardy korun oproti roku 2016, zaznamenal pár Jiří a Hana Písaříkovi. Vlastníci společnosti Bohemia Energy a několika dalších energetických dodavatelů na českém i slovenském trhu doplatili na nezodpovědný přístup k nákupu elektřiny a plynu. Doslova během několika dnů se v říjnu 2021 jejich firemní impérium zhroutilo. Pokud je zapotřebí srovnat 130 jmen ze žebříčků nejbohatších, abychom našli šest s poklesem majetku, je to zpráva svědčící o zdravých poměrech v českém a slovenském byznysu. Pokud pět procent miliardářů v posledních sedmi letech vykázalo pokles majetku, znamená to, že zbylých 95 procent zbohatlo, nebo aspoň neprodělalo.

Text: David Tramba

(mld. Kč)

125 nejbohatších Čechů a Slováků v součtu vlastní majetek za

2,72 bilionu Kč 6

miliardářů mezi prvními 125 zbohatlo meziročně více než

dvojnásobně

DANIEL KŘETÍNSKÝ

PATRIK TKÁČ

MICHAL STRNAD

Tato cifra zhruba odpovídá výkonu slovenské ekonomiky (měřeno HDP v tržních cenách) v loňském roce.

Majetek stovky nejbohatších v žebříčku narostl za poslední rok o

21,3 %

Největší přírůstek majetku za poslední rok vykázal

DANIEL KŘETÍNSKÝ a sice o 121 mld. KČ

Oproti loňskému roku navýšilo hodnotu svého majetku

90

ze 125 nejbohatších, pokles zaznamenalo

19

Největší meziroční propad zaznamenal Pavel Baudiš v důsledku poklesu akcií Gen Digital (dříve Avast). Meziročně si pohoršil o

14 mld. KČ

JAROSLAV ROKOS

JAROSLAVA ŠTĚPÁNKOVÁ

ROMANA ŠTĚPÁNKOVÁ

15 14 13

miliardářů z Top 125 podniká v oboru IT, internetu či vývoje software

Nejmladším mezi 125 nejbohatšími byznysmeny je spoluvlastník firmy FTMO Marek Vašíček.

jich zbohatlo hlavně na nemovitostech

jich zbohatlo hlavně v oboru maloobchodu

Žebříček zůstává převážně mužskou disciplínou. Nalezneme zde pouze 9 žen samostatně a další tři spolu s manželem.

5,4 miliardy Kč

takový majetek potřebujete, abyste se vešli do stovky nejbohatších Čechů a Slováků.

Top 125 nejbohatších

Čechů a Slováků

hodnota majetku a meziroční změna v miliardách korun

* jedná se o firmu či skupinu, kterou již dotyčný miliardář prodal

pořadí jméno majetek 2023 (mld. Kč) změna (mld. Kč) hlavní značka hlavní obor

1 Renáta Kellnerová s rodinou 285 20 PPF různé obory

2 Daniel Křetínský 217 121 EPH energetika

3 Karel Komárek 170 15 KKCG, Allwyn sázky a loterie

4 Patrik Tkáč 165 85 EPH, J&T energetika

5 Radovan Vítek 154 6 CPI nemovitosti

6 Andrej Babiš 135 42 Agrofert různé obory

7 Pavel Tykač 108 48 Sev.en Energy energetika 8 Aleš Zavoral 50 6 Alza.cz maloobchod

Moravia Steel, Agel hutnictví 12 Marek Dospiva 37 4 Penta Investments různé obory

Valeria Haščáková s rodinou 37 4 Penta Investments různé obory

14 Michal Strnad 35.5 20.8 Czechoslovak Group zbrojní průmysl

7.5 1.1 Solvent ČR maloobchod

74 Ĺubomír Harvánek 7.4 0.5 Raven velkoobchod

75 Ján Sabol 7.3 0.75 Envien Group zemědělství

76 Otakar Moťka 7 0 Realtoria, Kavalierglass nemovitosti

Jozef Oravkin 7 0 Alto Investments nemovitosti

78 Jiří Dragoun 6.9 1.4 Tipsport sázky a

Renáta Kellnerová (56) s rodinou

265 mld. Kč

skupina PPF (finanční služby, telekomunikace, reality, média, strojírenství)

Odchod z Ruska bolel, ale PPF i tak zůstala zisková

Pokud něco PPF opravdu dobře umí, tak je to uzavírat velké obchody. Doslova vyrostla na výhodném prodeji České pojišťovny a dalších pojišťoven italské skupině Generali, později se vydařil prodej menšinového podílu. Loni v březnu PPF dokončila prodej třicetiprocentního podílu v CETIN Group do rukou singapurského investičního fondu GIC. Letos se dohodla na další mimořádné transakci.

Tentokrát je předmětem prodeje podíl ve výši 50 procent plus jedna akcie v aktivech PPF Telecom Group v Bulharsku, Maďarsku, Srbsku a na Slovensku. Kupujícím je společnost Emirates Telecommunication Group Company působící pod značkou e& (dříve známá jako Etisalat) ze Spojených arabských emirátů. V okamžiku vypořádání transakce zaplatí e& za tento podíl 2,15 miliardy eur s možností navýšení ceny o smluvní bonus ve výši 350 milionů eur.

Český telekomunikační trh však, aspoň zatím, nechce PPF opouštět. Společnosti O2 Czech Republic a CETIN nejsou součástí zmíněné transakce a budou z PPF Telecom Group před prodejem majority vyčleněny.

Zisk z této transakce bude jistě solidní, promítne se však až do výsledků letošního či příštího roku. Pro účely tohoto ohodnocení majetku dědiců po zemřelém Petru Kellnerovi byly rozhodující výsledky za loňský rok a ty nebyly zrovna oslnivé. Zisk bez podílů jiných spoluvlastníků firem loni klesl na 218 milionů eur a v kladných číslech skončil hlavně díky vysokému zisku německé energetické skupiny LEAG, v níž PPF drží poloviční podíl.

Loňské výsledky pokazil hlavně rychlý, i když logický odchod z ruského trhu. Jak PPF přiznala ve výroční zprávě, ztráta z prodeje ruského Home Credit and Finance Bank dosáhla 897

Daniel Křetínský (48)

217 mld. Kč

Energetický a průmyslový holding (EPH), EP Industries, Vesa Equity Investment aj. (energetika, průmysl, finanční investice)

Král

fosilní energetiky zbohatl dvojnásobně

milionů eur a z prodeje ruských nemovitostí 212 milionů eur. Částečně si aspoň skupina vykompenzovala ztráty výhodným prodejem podílu v Mall Group polskému Allegru, což vyneslo zisk 347 milionů eur.

Naopak prodej společností skupiny Home Credit působících na Filipínách a v Indonésii se projeví až v letošních výsledcích.

Podle vyjádření generálního ředitele PPF Jiřího Šmejce v úvodu výroční zprávy chce vedení PPF přenést těžiště podnikání na tradiční trhy vyspělých zemí, především pak zemí Evropské unie. Působení na asijských trzích tak chce PPF dál utlumovat.

Důkazem orientace na evropské trhy může být skupování akcií německé společnosti ProSiebenSat.1 Media. Na počátku června zde již měla podíl převyšující 15 procent. Nebo také v květnu uzavřená dohoda o koupi 15procentního podílu v původem polské společnosti InPost, která provozuje evropskou sít samoobslužných výdejních boxů a logistická centra pro obor e-commerce.

Co se týká společností na českém trhu vlastněných skupinou PPF, tak se jim většinou solidně daří. Air Bank patří mezi nejrychleji rostoucí banky na trhu a nedotažená fúze s Monetou již dnes nikoho netrápí. Také byznys strojírenské skupiny Škoda Group (dříve Škoda Transporation) se vyvíjí pozitivně. Stabilně zisková zůstává také televizní stanice TV Nova, O2 Czech Republic či infrastrukturní CETIN.

Na závěr můžeme zmínit dohodu o vyplacení menšinových akcionářů PPF, která byla oznámena na počátku září. Renáta Kellnerová a čtyři potomci tragicky zemřelého Petra Kellnera získají celkem sto procent akcií. A to díky odkupu zhruba půlprocentních podílů, které dosud v PPF vlastnili topmanažeři Ladislav Bartoníček a Jean-Pascal Duvieusart.

Skutečný hyperskok se loni povedl Danielu Křetínskému v žebříčku nejbohatších Čechů (a Slováků). Svůj majetek dle propočtu týdeníku Euro zhodnotil víc než dvojnásobně – na 217 miliard korun. Postoupil díky tomu na druhou pozici a nechal za sebou Radovana Vítka i Karla Komárka.

Tak výrazné zbohatnutí bylo možné hlavně díky rekordním ziskům Energetického a průmyslového holdingu (EPH), ve kterém Křetínský nepřímo drží 50,71 procenta akcií. Čistý zisk bez menšinových podílů loni dosáhl hodnoty 3,35 miliardy eur (82 miliard českých korun). Jedná se o čtyřnásobek oproti roku 2021 a mimochodem jde o vyšší zisk, než jaký za rok 2022 reportovala Skupina ČEZ.

Podnikání EPH stojí na dvou nohách, kterými jsou EP Infrastructure (přeprava plynu, rozvodné sítě, skladování plynu, teplárny) a EP Power Europe se zaměřením na výrobu elektřiny z fosilních i obnovitelných zdrojů. Loni přitom EP Power Europe, která vlastní elektrárny hlavně v Německu, Itálii a Británii, prvně v historii překonalo výší provozního i čistého zisku dříve dominantní EP Infrastructure.

Zatímco jiní byznysmeni se „špinavých“ uhelných či plynových elektráren zbavují, EPH je dál nakupuje. Příkladem může být letošní série nákupů v Nizozemsku, při kterých Křetínský nakoupil plynové elektrárny s celkovou kapacitou 2 600 MW. EPH se díky tomu zařadila na třetí místo mezi provozovateli elektráren v této zemi.

Podobně jako v případě PPF i zde platí, že pozitivně k majetku Křetínského přispěla německá skupina LEAG, zaměřená na těžbu hnědého uhlí a provozování uhelných elektráren.

Ta není konsolidována do výsledků EPH, tudíž jsme ji přičetli zvlášť.

EPH dlouhodobě funguje jako „dojná kráva“, odkud berou Daniel Křetínský a Patrik Tkáč finance pro expanzi v dalších oborech. Platilo to i loni, kdy podle údajů v nekonsolidované účetní závěrce vyplatilo EPH svým majitelům dividendu ve výši přes 37,4 miliardy korun.

Zřejmě z těchto zdrojů pocházejí miliardy korun, které následně Křetínský s Tkáčem prostřednictvím Vesa Equity Investment investují do veřejně obchodovaných akcií v Evropě i Severní Americe. V posledním roce takto investovali třeba do nizozemské pošty PostNL, ve které už mají skoro 30 procent akcií. Na dosah mají oba byznysmeni také ovládnutí francouzského obchodního řetězce Casino.

Ale zpět k energetice. Stále silná orientace skupiny EPH na fosilní energetiku sice skvěle vynáší, ale je také terčem kritiky ze strany ekologických organizací a aktivistů. Analytická firma Ember v červnu uvedla, že EPH patří spolu s koncerny RWE a PGE mezi tři největší znečišťovatele ovzduší v Evropě. Negativní komentáře vyvolalo také rozhodnutí EPH přesunout velmi ziskové tradingové aktivity z Česka do Švýcarska, aby se podnik vyhnul placení daně z mimořádných zisků. Poznámka na závěr: hodnocení majetku Daniela Křetínského i Patrika Tkáče je poměrně konzervativní. Vycházíme z předpokladu, že tak výrazná ziskovost elektrárenských podniků je pouze dočasným jevem a postupně zmizí – už jen s ohledem na očekávaný pokles tržních cen elektřiny a zdražování emisních povolenek.

Patrik Tkáč (50)

165 mld. Kč

Radovan Vítek (52)

154 mld. Kč

CPI Property Group (komerční reality)

Realitní magnát zápasí s dluhem i bývalými investory

Karel Komárek (54)

170 mld. Kč

KKCG (loterie a sázky Allwyn, těžba ropy a plynu – MND, reality, IT)

Rok ve znamení expanze do Británie a USA

Hlavním zdrojem bohatství miliardáře Karla Komárka je loterijní skupina Allwyn. Příběh začal ovládnutím české Sazky během let 2011 a 2012, následovalo převzetí podílů v řeckém OPAP, italské Lottoitalia a rakouské skupině Casinos Austria. Další významný skok se odehrál letos v únoru, kdy Allwyn ovládl společnost Camelot UK, provozovatele britské národní loterie. Od února 2024 bude následovat desetileté období, po které bude britskou loterii provozovat Allwyn na základě loňského vítězství ve veřejné soutěži. Od března navíc Komárek vlastní také společnost Camelot LS Group, která provozuje loterii v americkém státě Illinois.

Allwyn je solidně ziskový, ale je nutné vzít v úvahu, že ne ve všech společnostech je účast stoprocentní. Například v řeckém OPAP se jedná o necelých 50 procent a v Lottoitalia o podíl 32,5 procenta. Další háček je v rostoucím zadlužení Allwyn. Upozornila na něj agentura Moody‘s, která v dubnu sice zachovala rating Ba2, avšak výhled zhoršila na negativní.

Loni často diskutované plány na uvedení akcií Allwynu na burzu v New Yorku skončily takříkajíc „u ledu“. Mělo se tak stát po fúzi s americkou společností Cohn Robbins Holdings, která se už jako prázdná schránka neboli SPAC na burze obchoduje.

Loni v září však Allwyn z plánu vycouval kvůli „přetrvávající a zvyšující se volatilitě na akciových trzích“.

Pozitivní obrat v hospodaření hlásí další z klíčových oborů podnikání Komárkovy skupiny KKCG. Skupina MND (historicky Moravské naftové doly), která v minulých letech vykazovala slabé zisky, loni vykázala růst čistého zisku na 2,9 miliardy korun (bez nekontrolních podílů). Hospodářské výsledky byly příznivě ovlivněny růstem cen zemního plynu a ropy i volatilitou cen na energetických trzích, což zvýšilo zisky z tradingu s plynem a elektřinou.

Válka na Ukrajině zabrzdila slibně se rozvíjející byznys MND v této zemi, zahrnující průzkum ložisek a těžbu plynu i výstavbu větrných elektráren. Novým působištěm je Rakousko. MND v srpnu kapitálově vstoupilo do projektu na těžbu ropy z ložiska Anshof, jež se nachází jihozápadně od Lince. Český investor zde získal 30procentní podíl.

Válka na Ukrajině přinesla Komárkovi ještě jednu nepříjemnost. Stále se nepodařilo vyřešit jeden „drobný“ problém. MND stále vlastní napůl s ruským Gazpromem plynový zásobník Moravia Gas Storage. Gazprom měl současně pronajatou skoro celou jeho kapacitu a před zimou 2021/22 jej nenaplnil. Nakonec zasáhl stát, který po změně legislativy Gazpromu rezervovanou kapacitu odebral a uvolnil ji pro jiné zájemce.

Pokračuje také expanze KKCG do nových oborů podnikání. Letos v dubnu zahájila provoz továrny na výrobu metanolu v americkém státě Západní Virginie. Výrobní kapacita dosahuje 200 tisíc tun ročně. Celková investice přesáhla 250 milionů dolarů (5,3 miliardy korun).

Trochu ve stínu zůstávají aktivity skupiny KKCG v oboru ICT. Jak sama KKCG uvádí, za posledních šest let se její skupina Aricoma Group rozrostla na předního evropského hráče v oblasti IT s ročními tržbami dosahujícími téměř 500 milionů eur (12 mld. Kč), jenž ve 13 společnostech zaměstnává více než 4 000 lidí.

Energetický a průmyslový holding (EPH), J&T Private Equity, Vesa Equity Investment (energetika, finanční investice)

Nejbohatší Slovák oslavil padesátiny

Padesáté narozeniny letos oslavil pátý nejbohatší byznysmen v česko-slovenském prostoru. Sám je poměrně málo viditelný, v EPH i dalších firmách je hlavně v roli pasivního finančního investora. Podobně jako Daniel Křetínský meziročně zbohatl více než dvojnásobně, a to díky růstu ziskovosti skupiny EPH a štědrým dividendám, které energetický holding vyplácí.

Byznys pod hlavičkou EPH a Vesa Equity jsme popsali v profilu Daniela Křetínského, nemělo by smysl zde opakovat stejné informace. Navíc má Patrik Tkáč podíl v J&T Private Equity, tedy investiční divizi slovenské skupiny J&T.

Patrik Tkáč je duchovním otcem „megafondu“ J&T Arch Investments, který je díky příznivé legislativě pro fondy kvalifikovaných investorů registrován v České republice. Ke konci loňského roku v něm investoři měli uloženo 29,5 miliardy korun. Většina patří klíčovým figurám ze skupiny J&T, fond je však přístupný i pro ostatní zámožné investory. Dokonce jsou jeho akcie kótovány na pražské burze.

Vedle těch příjemných věcí musel Patrik Tkáč v posledním roce řešit i ty méně příjemné. Loni v říjnu ho srazilo auto, když jel na kole na rakouském území nedaleko Bratislavy. Incident se naštěstí obešel bez vážnějšího zranění.

Při počítání hodnoty Tkáčova majetku narážíme na problém s nepřehlednou strukturou firem, kdy si různé údaje v českém (a také slovenském) registru reálných vlastníků firem navzájem protiřečí. Bohužel musíme konstatovat, že založení zastřešujícího holdingu J&T Capital Investments v létě roku 2021 nepřineslo větší přehlednost v tom, co vlastní Patrik Tkáč a co celý „kolektiv“ šéfů J&T Private Equity. Proto je ocenění Tkáčova majetku zatíženo určitou nejistotou.

Celková hodnota aktiv 23,3 miliardy eur, čistá hodnota aktiv 8,2 miliardy eur, diverzifikované portfolio komerčních nemovitostí ve všech státech střední Evropy, ale také v Itálii, Rumunsku, Chorvatsku, Srbsku a dalších zemích. Takové parametry má realitní impérium CPI Property Group, jehož hlavním akcionářem je Radovan Vítek.

Přesto se zdá, že růst CPI poněkud zadrhl. Ovládnutí rakouských realitních skupin Immofinanz a S Immo bylo zkrátka velké sousto, které musí Vítkova společnost přežvýkat a zkonzumovat. Rostoucí dluh (jen loni z 4,7 na 10,6 miliardy eur!) a vyšší úrokové sazby se podepsaly na výsledcích; loni CPI vytvořilo čistý zisk 557 milionů eur. O rok dříve to přitom bylo 1,29 miliardy eur. Letos v prvním pololetí to již byla ztráta ve výši 50 milionů eur.

Napjatou situaci musí CPI řešit i s pomocí prodeje zbytných aktiv. Například v březnu odprodalo vídeňské Bureau am Belvedere za 166 milionů eur z majetku Immofinanz. Dceřiné S Immo na přelomu let 2022 a 2023 odprodalo 152 nemovitostí v Německu, což vyneslo zhruba 570 milionů eur.

Další velké projekty a budovy nabízí CPI na trhu, ale zatím bez úspěchu. Týká se to i velkých developerských záměrů v Praze či lyžařského střediska v Crans-Montaně. Podle oznámené firemní strategie je v plánu prodej aktiv v celkové hodnotě nejméně 2 miliardy eur.

Navzdory výše řečenému je překvapivé, že CPI mělo kapacitu odkoupit část svých akcií, hlavně tedy od Radovana Vítka. Transakce se odehrála loni v listopadu a Vítek inkasoval zhruba 4,3 miliardy korun. Uvolnil si tím peníze, které může investovat mimo strukturu koncernu CPI.

V dobrém nebude Radovan Vítek vzpomínat na letošní květen, kdy deník Handelsblatt přinesl špatnou zprávu. Kyperský soud nařídil bankám, které obchodují s Vítkem, aby zmrazily aktiva ve výši 13 miliard korun. Jako jistotu, že v případě prohry Vítek uhradí dluh bývalým obchodním partnerům. Mluvčí CPI uvedl, že se nic nemění a rozhodnutí soudu není účinné.

Na druhé straně sporu jsou investoři Marek Čmejla a Jiří Diviš, bývalí spoluvlastníci Mostecké uhelné a Škody Transportation. Ti v roce 2008 vložili do CPI peníze v pozici tichých společníků – a mají pocit, že je Vítek obral.

Když v roce 2016 mělo dojít k výplatě půjčených peněz s odpovídajícím zhodnocením, tak údajně Vítek účelově navýšil kapitál tak, aby podíl Čmejly a Diviše byl rozmělněn a ztratil na hodnotě. Výsledkem je série soudních sporů, které zpravidla vyhrál Vítek. Je tedy možné, že zvítězí i v aktuálním soudním sporu na Kypru.

O měsíc později přišla pozitivnější zpráva. CPI Property Group si udrželo solidní rating Baa3 u agentury Moody’s, i když za cenu snížení výhledu ze stabilního na negativní. „S ohledem na snížení ratingu, která učinily ratingové agentury vůči mnoha dalším vlastníkům nemovitostí, je potvrzení našeho ratingu Moody’s pozitivní a následuje po úspěšném hodnocení S&P dokončeném v květnu,“ uvedl finanční ředitel CPI David Greenbaum.

Aleš Zavoral (46) 50 mld. Kč

Alza.cz (internetový obchod)

Téměř anonymní vlastník Alzy

Andrej Babiš (69)

135 mld. Kč

Agrofert (chemický a potravinářský průmysl, zemědělství), Hartenberg Holding (různé investice)

Pavel Tykač (59)

108 mld. Kč

skupina Sev.en (energetika, těžba uhlí)

Velká jízda na vlně drahých energií

Ať už historii píše náhoda, nebo nějaká vyšší moc, tak má smysl pro humor. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš často nadával na drahé potraviny a rostoucí zisky firem, až se ukázalo, že jeho Agrofert patří mezi byznysové vítěze loňského roku. Agrofert vykázal skokový růst konsolidovaného zisku z předloňských 5,8 miliardy na loňských bezmála 13 miliard korun. Tržby největšího chemického a potravinářského koncernu v Česku narostly ze 185 miliard na 245 miliard korun.

Výrazné zlepšení zaznamenal Agrofert loni ve všech oborech svého podnikání. Největší ohlas logicky v Česku vyvolaly rostoucí zisky potravinářských závodů, ale faktem je, že hlavním tahounem ziskovosti byly dvě velké chemičky v zahraničí –německá SKW Stickstoffwerke Piesteritz a slovenské Duslo. Andrej Babiš tak podle propočtu Eura meziročně zbohatl o víc než 40 miliard na 135 miliard korun. Přesto je náš odhad poměrně konzervativní. Vysoký loňský zisk už zřejmě letos Agrofert nezopakuje. Holding to ostatně přiznává ve své poslední výroční zprávě. „V loňském roce došlo k výraznému nárůstu cen energií, paliv a následně většiny surovin, což bude mít dopad do letošních nákladů,“ uvádí se ve výroční zprávě Agrofertu.

Zajímavé bude sledovat, jak se ve finančních výsledcích Agrofertu projeví dosud největší realizovaná akvizice. V polovině letošního roku totiž holding dotáhl do úspěšného konce odkup divize dusíkatých hnojiv a dalších produktů od rakouské chemičky Borealis. Získal tak nové výrobní závody v Rakousku, Německu a Francii. Hodnota transakce se vyšplhala na 810 milionů eur (19,5 miliardy korun).

Na druhé straně došlo k odprodeji firem, které – jemně řečeno – nepatří zrovna k největším klenotům v Agrofertu. Podle dohody uzavřené na počátku září koupí chemičku Synthesia

a mediální firmy MAFRA a Londa firemní skupina Kaprain byznysmena Karla Pražáka. Podle informací Hospodářských novin kupní cena přesáhla 10 miliard korun, což lze prohlásit za velký byznysový úspěch Andreje Babiše a jeho manažerů.

Prodej společnosti MAFRA je do značné míry vynucený okolnostmi. Zpřísnění zákona zvaného „lex Babiš“, které bylo definitivně přijato v srpnu, totiž obsahuje zákaz vlastnictví médií vrcholnými politiky. Zkomplikuje jim také cestu k čerpání dotací a investičních pobídek. Až novela od ledna příštího roku vstoupí v platnost, tak už nebude stačit to, že dotyčný byznysmen převede firmy na osobu blízkou nebo do svěřenského fondu.

K celkové hodnotě Babišova majetku přispívá nejen Agrofert, ale i jeho druhý holding SynBiol. Pod ten patří vedle řady méně atraktivních činností také investice realizované prostřednictvím skupiny Hartenberg. Ta působí v celé řadě oborů, hlavním generátorem zisku jsou firemní skupiny FutureLife (soukromé kliniky se zaměřením na reprodukční medicínu) a HFF (prodej řezaných květin).

Jak se z výše řečeného zřejmé, dál považujeme Andreje Babiše za koncového vlastníka či beneficienta holdingů Agrofert a Hartenberg, i když se nás šéf hnutí ANO snaží neustále přesvědčit, že vlastníkem je jeho rodina prostřednictvím svěřenského fondu. Jako vlastníka Agrofertu ostatně Babiše zmiňují evidence skutečných majitelů firem v Česku i zahraničí.

Odhadovaná výše majetku Pavla Tykače, která před rokem 2020 stagnovala okolo 30 miliard korun, v posledních letech prudce vystřelila vzhůru. Má to logický a zřejmý důvod. Energetická krize výrazně zlepšila ziskovost uhelných elektráren. Příkladem může být Tykačem vlastněná Elektrárna Chvaletice. Ta ještě v roce 2019 měla čistý zisk pouhých 33 milionů korun, loni vydělala přes jednu miliardu korun.

Největším generátorem zisku je – aspoň co se středoevropských aktivit týká – společnost Sev.en Commodities, zaměřená na velkoobchodní transakce s uhlím a elektřinou. Výsledky za rok 2022 zatím nezveřejnila, předloni vydělala úctyhodných 2,16 miliardy korun čistého (čtyřnásobek oproti roku 2021).

Jinak se ovšem dnes jedná o košatou firemní skupinu s řadou společností v České republice (těžební společnosti Severní energetická a Vršanská uhelná, elektrárny Počerady a Chvaletice, teplárny Kladno a Zlín, servisní firmy), Spojených státech (těžební společnost Blackhawk Mining, pozemky pro další těžební záměry) a Austrálii (uhelná elektrárna Vales Point, minorita v dalších elektrárnách, těžba potaše).

Letos v lednu byl Tykačův Sev.en výjimečně na straně prodávajícího. Prodal svůj podíl v britské energetické skupině InterGen, kterou dosud vlastnil napůl s čínským investorem. Kupujícím byla skupina Creditas finančníka Pavla Hubáčka, která tak získala portfolio čtyř moderních paroplynových elektráren o výkonu 2 860 megawattů. Hodnotu Tykačova majetku dále navyšují burzovní investice. Vlastní významný podíl ve společnosti ČEZ (objevují se odhady od 1,5 do 3 procent) a také skoro 9 procent akcií Moneta Money Bank. Deník Referendum loni upozornil, že firmy spojené s Pavlem Tykačem a jeho manželkou Ivanou vlastní zhruba 500 bytů v centru Prahy.

Aleš Zavoral se vyhýbá médiím a patří tak mezi nejtajemnější české miliardáře. Za celou podnikatelskou kariéru nedal jediné interview, nenechal se nikdy vyfotit, vlastnická struktura jeho firem vede na Kypr. Ani evidence skutečných vlastníků českých firem v tomto případě moc nepomáhá. Po zadání společnosti Alza.cz vyjede jako „nepřímý skutečný majitel“ Zavoralův dvorní právník Pavel Steinwicht.

Podobně dopadne také hledání v jinak spolehlivém slovenském Registru partnerů veřejného sektoru. Navíc se tu dozvíme jen to, že kyperskou firmu L. S. Investments vlastní Greenshark Technology Fund registrovaný na Maltě a tu kontroluje Greenshark Investment SICAV registrovaný tamtéž. Budeme se však držet předpokladu, že reálným vlastníkem Alzy je Aleš Zavoral.

Byznysově se Alze daří skvěle. V roce 2021 navýšila tržby o 20 procent na téměř 45 miliard korun, čistý zisk se vyšplhal na 2,5 miliardy korun. Předloni obsloužila 5,25 milionu zákazníků a vyřídila 17,9 milionu objednávek. Vedle již tradičních trhů v Česku, na Slovensku a Maďarsku se firmě daří také v Německu.

Kompletní finanční výsledky však Alza.cz zveřejňuje v obchodním rejstříku až s velkým zpožděním. Proto se v tuto chvíli musíme spokojit s výsledky za rok 2021. Růst v roce 2022 nejspíš polevil na tempu; lidé se po odvolání proticovidových opatření začali vracet do kamenných obchodů a hodnota online nákupů začala stagnovat. I proto je naše ocenění majetku Aleše Zavorala poměrně konzervativní.

Pavel Baudiš (63) 46 mld. Kč

antivirový software Avast

Ivan Chrenko (56)

45 mld. Kč

HB Reavis (development)

Králi slovenských realit se moc nedařilo

Ivan Chrenko patří do kategorie „neviditelných“ miliardářů. Nedává rozhovory médiím ani se neukazuje přes větším publikem. Ocenění jeho majetku je letos nižší a také těžší než v minulých letech. Zatímco dřív byly všechny jeho aktivity pod střechou skupiny HB Reavis, nyní už se jedná o dvě skupiny.

Tomáš Chrenek (60)

42 mld. Kč

Moravia Steel, Agel (ocelářství, zdravotnictví)

Miliardové zisky z hutí i nemocnic

Marek Dospiva (54)

37 mld. Kč

Penta Investments (zdravotnictví, reality, sázky a loterie, finance, jiné investice)

Pavel Baudiš je spolu s Eduardem Kučerou, kterého nalezneme ve třetí desítce nejbohatších Čechů a Slováků, zakladatelem úspěšné IT firmy Avast. Software má stále značku Avast, ale společnost už nese jiný název. Loni v září se totiž podařilo dotáhnout do konce dlouho připravovanou fúzi s jiným výrobcem antivirového softwaru, kterým je americký NortonLifeLock.

Sloučená společnost následně přijala nové jména GEN Digital, pod kterým ji můžeme nalézt na americké burze NASDAQ, ale také na pražské burze. Podle dostupných informací získal Baudiš při prodeji podílu v Avastu zhruba 7,78 procenta akcií GEN Digital a 13 miliard korun v peněžním vyrovnání.

Je tu však jeden háček. Tržní hodnota společnosti GEN Digital je nižší, než by odpovídalo prostému součtu hodnoty NortonLifeLock a Avastu z loňského léta. To je hlavní důvod, proč odhadovaná hodnota majetku Pavla Baudiše meziročně klesla z 60 na 47 miliard korun.

Jedná se o největší propad v celém žebříčku stovky nejbohatších.

Peníze získané z prodeje akcií a dividend zakladatelé Avastu dále investují. Spolu s Oldřichem Šlemrem a jeho investiční skupinou R2G například ovládli dva velké výrobce netkaných textilií - český PFNonwovens a americký First Quality Nonwovens. Tady to zatím vypadá, že se hodnota textilek od jejich převzetí výrazněji nezměnila. Otazník visí nad jiným velkým nákupem, do kterého se trojice Šlemr/Baudiš/Kučera pustila. Odkoupení známého pražského hotelu InterContinental na přelomu let 2018/19 a jeho nákladná rekonstrukce z dnešního pohledu vypadají jako drahý a špatně načasovaný obchod.

Loni v listopadu totiž došlo k rozdělení skupiny na čistě developerskou HB Reavis Holding a na HB Reavis Investments Group, která bude komerční (hlavně kancelářské) budovy dlouhodobě vlastnit. HB Reavis Holding po rozdělení zaznamenal snížení hodnoty aktiv na polovinu, vlastní kapitál klesl o 55 procent na 763 milionů eur. Dokonce i po očištění o vliv divestic klesla hodnota majetku akcionáře HB Reavisu o 12 procent.

Investiční holding převzal do svého majetku budovy Bloom Clerkenwell v Londýně, berlínský DSTRCT, Agora Tower a Agora Hub v Budapešti, Nivy Tower v Bratislavě a Varso Tower, Varso 1, Varso 2, Forest Campus a Forest Tower ve Varšavě.

Jak se zdá, v Chrenkově firemní skupině nepanuje zrovna veselá nálada. Zpráva o podnikatelské situaci v prvním čtvrtletí roku 2023 začíná informací o vysoké inflaci, rostoucím úročení půjček, snížené likviditě na finančním trhu a mírném poklesu německé a britské ekonomiky. V reakci na tato fakta HB Reavis zpomalil realizaci několika velkých realitních projektů.

Současně HB Reavis přistoupil k odprodeji některých aktiv, aby snížil své zadlužení. Příkladem může být prodej 15 tisíc metrů čtverečních pozemků v centru Bratislavy skupině Alto Real Estate, za kterou stojí miliardář Jozef Oravkin – dříve jeden z hlavních partnerů skupiny Penta.

Podnikání Tomáše Chrenka stojí na dvou nohách –a oběma se byznysově daří. Tou první je ocelářská a hutnická skupina Moravia Steel, v níž má Chrenek čtvrtinový podíl. Druhou nohou je pak skupina Agel se zaměřením na oblast zdravotnictví. Celá skupina Moravia Steel, jejíž nejznámější součástí jsou Třinecké železárny, dokázala v loňském roce navýšit tržby z 58,2 miliardy na 75,4 miliardy korun a čistý zisk z 3,04 miliardy na 5,57 miliardy korun. Těchto skvělých výsledků dosáhla navzdory všem potížím, které souvisely se skokovým růstem cen energií a paliv či s ohrožením dodávek železné rudy z Ukrajiny. Navzdory nejisté době chystají Třinecké železárny více než 10miliardovou investici do ekologizace svého provozu. V plánu je pořízení elektrické obloukové pece s kapacitou výroby 1,3 milionu tun oceli za rok, přičemž celková kapacita výroby oceli zůstane na úrovni 3 milionů tun za rok. Dceřiná firma Energetika Třinec přejde od uhlí k plynu. Výsledkem obou projektů bude výrazné snížení emisí, a to nejen oxidu uhličitého. Zdravotnický holding Agel v době vzniku této publikace ještě nezveřejnil finanční výsledky za rok 2022. Podle výsledků z minulých let je však zřejmé, že zisk Agelu dlouhodobě a stabilně roste a v posledních letech převyšuje jednu miliardu korun ročně. Agel masivně investuje, a to jak do modernizace spravovaných nemocnic, tak do expanze na Slovensku.

K prvnímu červenci letošního roku se Agel definitivně stal vlastníkem tří nemocnic a dvou poliklinik v Banskobystrickém kraji. Smlouvu o akvizici těchto aktiv podepsal Agel již v polovině loňského roku, protáhlo se však čekání na souhlas slovenského antimonopolního úřadu.

Valeria Haščáková

s rodinou

37 mld. Kč

(49)

Penta Investments (zdravotnictví, reality, sázky a loterie, finance, jiné investice)

Penta má za sebou další úspěšný rok

Čistě byznysově se česko-slovenské investiční skupině Penta daří skvěle. Loňský zisk byl druhý nejvyšší v historii Penty, a sice 483 milionů eur (11,6 miliardy korun). Objem vlastního kapitálu z pohledu akcionářů vzrostl z 3,03 miliardy na 3,36 miliardy eur.

Penta působí v řadě oborů, největším úspěchem však jsou lékárny Dr. Max. Tato skupina se dál rozrůstá, důkazem mohou být akvizice na Slovensku, v Rumunsku a Srbsku. Penta rozšiřovala také svůj zdravotnický byznys v Česku, hlavně díky akvizici řetězce specializovaných domovů pro seniory, tzv. Alzheimercenter. V Bratislavě staví moderní nemocnici za 6 miliard korun.

Fortuna Entertainment Group se po negativním vývoji v covidových letech vrátila k solidním výsledkům. Stále významnější postavení v portfoliu Penty má její realitní divize, zaměřená na projekty v Praze a Bratislavě. Největším aktuálním projektem je Masaryčka – komplex kancelářských budov u Masarykova nádraží v Praze.

Penta loni zvládla odchod jednoho ze svých otců-zakladatelů Jozefa Oravkina. Zajímavostí může být, že v rámci vyrovnání získal nemovitosti v hodnotě 227 milionů eur (5,5 miliardy korun). Zbývající část peněz má Oravkin dostat během několika následujících let.

Mezi vlastníky se dnes neobjevuje už ani Jaroslav Haščák. Ten v závěru roku 2020 skončil krátce ve vazbě kvůli obvinění z korupce a z praní špinavých peněz. Trestnímu stíhání se vyhnul díky chybějícím důkazům. Krátce poté Haščák převedl majetková práva do svěřenského fondu T69, jehož beneficienty jsou manželka Valeria a dva neplnoletí synové.

Michal Strnad (31)

35,5 mld. Kč

Czechoslovak Group (zbrojní a strojírenský průmysl)

Zbrojní průmysl je po letech opět „in“

Mezi největší „skokany“ v našem žebříčku nejbohatších patří Michal Strnad, vlastník rozsáhlé skupiny Czechoslovak Group (CSG). Ještě loni byl na 32. místě s majetkem odhadovaným na 14,7 miliardy korun, letos už je patnáctý a hodnota majetku se mu více než zdvojnásobila. Vzhledem k oboru, ve kterém CSG působí, to není překvapivé.

Po ruském útoku na Ukrajinu v únoru loňského roku se mnohé změnilo. Zbrojní průmysl, který byl po dlouhé roky na okraji zájmu zemí EU, je najednou „v kurzu“. Najednou všichni zbrojí jako o závod. Tržby CSG loni vylétly o 73 procent na 24,9 miliardy korun a čistý zisk (bez nekontrolních podílů) dosáhl skoro 3 miliard.

Značka CSG je poměrně mladá, na českém trhu se objevila až na počátku roku 2016. Původní majitel Jaroslav Strnad v roce 2018 převedl vlastnictví CSG na svého syna Michala. Po sérii akvizic zahrnuje skupina celou řadu společností nejen ze zbrojního průmyslu, ale také ze strojírenství a leteckého průmyslu. Vedle České republiky vlastní zbrojovky také na Slovensku, Srbsku a Španělsku.

Největší akvizicí loňského roku (a také v historii CSG) byl odkup 70procentního podílu v italské společnosti Fiocchi, která je třetím největším světovým výrobcem malorážové munice a má vedle domácího trhu také výrobní závody v Británii a USA. Podle informací ve výroční zprávě zaplatila CSG za majoritu ve Fiocchi 12,2 miliardy korun.

Mimořádně úspěšná je skupina CSG v Indonésii. Podle smlouvy uzavřené loni v listopadu do asijské země dodá systém protivzdušné obrany a taktické balistické rakety. Hodnota obou projektů v součtu přesahuje 500 milionů eur. Již o rok dříve CSG v Indonésii uzavřela smlouvu o společné výrobě raketometů RM-70 Vampire na podvozcích Tatra.

Ivo Lukačovič (49)

34 mld. Kč

Seznam.cz (internet, média)

Základem bohatství Iva Lukačoviče je internetový vyhledávač Seznam.cz, fungující od roku 2006. Jedná se o stabilní byznys, který nijak zvlášť nepoškodila koronavirová krize ani růst cen energií. Loni Seznam.cz meziročně navýšil tržby o 5,8 procenta na 5,93 miliardy korun, naopak čistý zisk klesl o 34,5 procenta na 1,28 miliardy. Zisk si Lukačovič vyplácí formou dividendy a dál investuje.

Samotný zakladatel dnes již ve vedení Seznamu nepůsobí, z funkce předsedy představenstva odešel v únoru 2019. Od té doby se věnuje spíše svým hobby, jako je aplikace poskytující interaktivní předpověď počasí po celém světě Windy. Je také nadšencem do historických letadel a vlastníkem letiště Praha-Točná.

Lukačovič posiluje v oboru médií, kde je známý hlavně jako vlastník webu Seznam Zprávy a televize Seznam TV. Na konci loňského roku oznámil, že kupuje firmu Borgis, která vydává deník Právo a dodává obsah pro web Novinky.cz. Transakce se nicméně protáhla kvůli čekání na souhlas antimonopolního úřadu.

Vlastník Seznamu na sebe znovu upozornil v červenci, a to hned dvakrát. Na síti Twitter zmínil, že zvažuje uvedení akcií Seznam.cz na burzu. Lukačovič též nabídl několikamilionovou odměnu za dopadení vyděrače, který po něm chtěl platbu ve výši 12,7 bitcoinu (cca 8 milionů korun).

Petr Otava ml. (48)

33 mld. Kč

MTX Group (hutnictví, slévárenství, velkoobchod)

Mezi nejrychleji bohatnoucí české miliardáře patří Petr Otava, který základ svého průmyslového impéria zdědil po otci – bývalém spoluvlastníkovi OKD. Ziskovost hlavních podniků v Otavově skupině MTX – obchodníka s komoditami Metalimex, OKK Koksoven a hutí Al Invest Břidličná – dlouhodobě roste.

Teď pár konkrétních čísel. Navzdory, možná ale i díky prostředí energetické krize, dokázal Metalimex loni navýšit čistý zisk z 337 milionů na 770 milionů korun, Al Invest Břidličná z 305 milionů na 689 milionů korun a Strojmetal Aluminium Forging ze 100 milionů na 320,5 milionu korun. Méně se dařilo podniku OKK Koksovny.

Do příštích let má MTX Group velké plány. Během šesti let plánuje investovat více než 7,5 miliardy korun do udržitelných projektů, modernizace a zelené transformace svých podniků.

Nově založená dceřiná firma MTX Renewables připravuje pět projektů fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu 60 MW, do kterých investuje přibližně 1,2 miliardy korun a doplní je bateriovými systémy. Další plány se týkají třeba i získávání vodíku z průmyslového a městského odpadu.

Jaromír Tesař (50)

31,5 mld. Kč

Energo-Pro a Litostroj Power (energetika)

Čím víc vody, tím větší zisk

Firemní skupina DK Holding Investments, která zastřešuje aktivity byznysmena Jaromíra Tesaře v oboru energetiky, v loňském roce rekordně vydělala. Čistý zisk dosáhl výše 229 milionů eur (5,6 miliardy korun) oproti ztrátě 39,3 milionu eur o rok dříve. Ve ztrátě byl podnik i v roce 2020, jednalo se tak o první zisk od roku 2019.

Hlavním oborem působnosti skupiny DK Holding Investments je vodní energetika, většinu aktiv má v Turecku, Gruzii a Bulharsku. Zatímco v předchozích letech skupinu trápilo sucho, loni byly podmínky pro provoz hydroelektráren už lepší. Navíc se do loňských výsledků již plně promítly výsledky dvou nových vodních elektráren v Turecku, kterými jsou Alpaslan 2 (280 MW) a Karakurt (97 MW).

Vedle vodní energetiky se Tesařova firemní skupina Energo-pro zabývá distribucí a prodejem elektřiny v Bulharsku a Gruzii. Novinkou je expanze do Latinské Ameriky. Pilotní projekt vodní elektrárny Chorreritas (20 MW) v Kolumbii získal potřebná povolení a nyní je ve výstavbě. Další dvě hydroelektrárny v Kolumbii jsou nyní ve fázi přípravy a schvalování.

Energo-pro je součástí větší podnikatelské skupiny DK Holding Investments. Ta je aktivní i v oboru energetického strojírenství, vlastní slovinský Litostroj Power. Odvrácenou stranou úspěchu je poměrně velké zadlužení, na konci loňského roku se jednalo o 1,015 miliardy eur (24,5 miliardy korun).

Jaromír Tesař patří mezi „neviditelné“ miliardáře, vyhýbá se mediální i jiné pozornosti. Navíc tráví hodně času v zahraničí, hlavně v Bulharsku. Svitavský deník v srpnu zmínil, že se Tesař vrací do rodného regionu a snaží se zde skupovat podíly v zemědělských firmách.

Jozef Tkáč (73)

30,5 mld. Kč

J&T Finance Group (finance)

Ivan Jakabovič (51)

30,5 mld. Kč

J&T Finance Group (finance)

Odchod z Ruska a příchod nových akcionářů

Otec nejbohatšího slovenského byznysmena Patrika Tkáče Jozef stál u základů skupiny J&T a dodnes ve finanční divizi J&T Finance Group vlastní pětačtyřicetiprocentní podíl. Stejnou část pak po dlouhé roky vlastnil Patrikův vrstevník Ivan Jakabovič. Hlavním majetkem finanční divize této byznysové skupiny jsou česká J&T Banka a slovenská 365.bank. Dlouhodobě rostoucí trend se však loni zadrhl. Čistý zisk celé skupiny J&T Finance Group meziročně klesl o 13 procent na 162,6 milionu eur, a to navzdory dalšímu růstu přijatých vkladů a poskytnutých úvěrů. Pokles ziskovosti souvisí hlavně s tvorbou opravných položek k ruským a ukrajinským aktivům. Z toxického ruského trhu se chce J&T Banka zcela stáhnout.

Loni v listopadu skupina J&T dokončila akvizici kontrolního podílu v investiční společnosti Amista, která patří mezi největší české správce fondů kvalifikovaných investorů. Významně také narostl objem aktiv ve fondu J&T Arch Investments. Ke konci loňského roku v něm investoři (často právě ti ze skupiny J&T) měli uloženo 29,5 miliardy korun.

V březnu došlo na expanzi do Německa, kde zahájila činnost čistě digitální banka s názvem J&T Direktbank, která má skupině pomoct se nabíráním eurových depozit. Již v prvních týdnech provozu generovala pobočka solidní výsledky, jak uvedla J&T Finance Group ve výroční zprávě.

V polovině letošního roku došlo ke změně vlastnické struktury J&T Finance Group. Podíl Ivana Jakaboviče klesl z 45,05 na 35,15 procenta. Naopak dva klíčoví manažeři Štěpán Ašer a Igor Kováč získali každý 4,95 procenta. Jednalo se o odkup za zatím neznámou sumu peněz. Tato transakce se projeví v příštím žebříčku, až bude k dispozici více informací.

Eduard Kučera (70)

27 mld. Kč

Petr Marsa (58)

29 mld. Kč

Fio banka

Romuald

Kopún (54)

29 mld. Kč

Fio banka

Fííjo, to je jízda!

Vzestup, který se podařil dvojici majitelů Fio banky, je obdivuhodný. Teprve v roce 2018 pronikli mezi stovku nejbohatších, každý s částkou 3,2 miliardy korun. Letos už jejich majetek týdeník Euro odhadl na 29 miliard korun a zařadil je na sdílené dvacáté místo.

Jmění dvou nenápadných miliardářů roste v přímé úměře se zvyšujícími se zisky Fio banky. Ta loni vydělala 4,3 miliardy korun po zdanění, což byl skoro dvojnásobek oproti roku 2021. Objem klientských vkladů v bance loni vzrostl o čtyři procenta na 212 miliard korun.

Tak jako jiné menší a střední banky to Fio hraje na strategii „banky, kterou máte rádi“. Neobtěžuje své klienty zbytečnými poplatky či vnucováním dalších služeb, jejím trumfem je snadný přístup k akciovým trhům. Skupina

Fio je jedním z hlavních obchodníků s akciemi v Česku a také vlastníkem

„alternativní burzy“ RM-Systém.

Petr Marsa a Romuald Kopún se vyhýbají publicitě a rozhovory médiím neposkytují. O Kopúnovi je nicméně známo, že prostřednictvím firmy

VVISS vlastní přes 500 hektarů ovocných sadů. Marsa je 95procentním vlastníkem firmy Variel, zaměřené na výrobu technologických, vojenských a obytných kontejnerů.

antivirový software Avast

Velké loučení s Avastem

Kučera je ten starší z dvojice firemních otců-zakladatelů úspěšné IT firmy Avast Software. Většinu ze svého původně 50procentního podílu prodal již v letech 2010 a 2014, další akcie odprodal během IPO v roce 2018. Poté si ponechal 9,69 procenta akcií Avastu. Ale ani ty už dnes nevlastní.

Loni v září se odehrála fúze Avastu s jiným výrobcem antivirového softwaru, kterým byl americký NortonLifeLock. Akcionáři Avastu si mohli vybrat, zda zvolí akcie sloučené společnosti, nebo peněžní vyrovnání. Kučera podle dostupných informací zvolil hlavně peníze a v nástupnické firmě Gen Digital má drobný, jestli vůbec nějaký podíl.

Dříve vydělané peníze nyní zakladatelé Avastu dále investují. Zejména pak prostřednictvím investiční skupiny R2G miliardáře Oldřicha Šlemra. Příkladem může být investice do odkupu českého producenta netkaných textilií PFNonwovens a jeho amerického konkurenta First Quality Nonwovens. Nebo také převzetí známého pražského hotelu Intercontinental.

Mária

Blašková (58)

24,5 mld. Kč

Moravia Steel, Třinecké železárny (hutnictví)

Evžen Balko (53)

24,4 mld.

Kč

Ján Moder (65)

24,5 mld.

Kč

Moravia Steel, Třinecké železárny (hutnictví)

Moravia Steel, Třinecké železárny (hutnictví)

Chrenkovi kolegové z železáren

Zmíněná trojice slovenských byznysmenů společně s Tomášem Chrenkem vlastní firemní holding, pod který spadají Třinecké železárny i další hutní podniky. Každý z nich vlastní přímo či nepřímo 25 procent holdingu Moravia Steel. Balkův podíl je o něco málo nižší (24,86 procenta). Zmíněná skupina vlastní také barrandovská filmová studia.

Celá skupina Moravia Steel dokázala v loňském roce navýšit tržby z 58,2 miliardy na 75,4 miliardy korun a čistý zisk z 3,04 miliardy na 5,57 miliardy korun. Těchto skvělých výsledků dosáhla navzdory všem potížím, které souvisely se skokovým růstem cen energií a paliv či s ohrožením dodávek železné rudy z Ukrajiny (více viz profil T. Chrenka).

Holding vyplácí svým akcionářům slušné dividendy, které dále navyšují jejich majetek. Ján Moder se věnuje hokejovému klubu v Třinci, který letos na jaře znovu vyhrál extraligu. Evžen Balko má ambice opravit zchátralé tenisové kurty v Praze na Letné. Mária Blašková, která podíl zdědila po svém předčasně zemřelém manželovi Ĺubomírovi, je s velkým náskokem nejbohatší slovenskou podnikatelkou.