JINÉ PODOBY KRAJINY

JINÁKRAJINA, ŠAROVY 2004–2022

Název Jinákrajina označuje dlouhodobou aktivitu Jana Ambrůze a jeho spolupracovníků v okolí vesnice Šarovy mezi Zlínem a Uherským Hradištěm. Ambrůz začal v Šarovech, tradiční zemědělské obci v údolí potoka Březnice pod výběžky Vizovických vrchů, odkud pochází, opět žít na začátku nultých let po období stráveném v Hranicích, ve Zlíně i v zahraničí. Ambrůzova tvorba, od počátku inklinující k propojení minimalismu a zemního umění, získala v Šarovech širší zaměření na celkové utváření kulturní krajiny. Předobrazy lze hledat v Ambrůzových geometricky tvarovaných říčních hrázích z osmdesátých let nebo v monumentálních sochařských instalacích v krajině v Oderských vrších ze stejné doby.1 Působení v Šarovech předcházela například také instalace Kopce (2000) v podobě tří kuželů z navršené směsi písku, hlíny a trávy na břehu rybníka, realizovaná v obci Dwingeloo v Holandsku.2 Jedna z kreseb zachycuje tři plochy vytvořené ze skla různých barev a umístěné na zemi, tvořící jakési umělé hladiny.3 Ambrůz téměř od počátku využíval geometrické tvarosloví, zároveň vždy bral v úvahu umístění objektů v prostoru, a to i v případě instalací v interiéru, kdy pracoval se světelnými podmínkami včetně odrazů okolí v zrcadlících objektech nebo s akustickými vlastnostmi prostoru, pro něž instalace vznikaly. Vedle dřeva používá i v Šarovech a okolí převážně kov v kombinaci se sklem. Zdejší dlouhodobý projekt získal název Kříže cesty sochy krajina lidé, naznačující rozpětí tvorby, situované na intermediálním rozhraní sochařství, land artu, krajinářské architektury a zemědělství. Kromě umísťování sochařských realizací do krajiny jsou vysazována stromořadí, dochází k obnově starých úvozů, cest a sadů, vznikají návrhy na úpravu veřejných prostranství či aktivity motivující místní k péči o záhumenky. V Šarovech si Ambrůz postavil sochařsky pojatý dům s ateliérem podél zaniklé cesty Na Lhotu (kterou později obnovil), řadu zahradních staveb (ovčín, seník a skleník), vybudoval rybníčky, stará se o louku, sad a chov ovcí. Jako občan se kriticky vyjadřuje k územnímu plánování obce, zacházení s vodními zdroji nebo znění pachtovních smluv, dokumentuje černé skládky. Mnohé z realizací vznikaly ve spolupráci se studenty Ateliéru sochařství 2 na Fakultě výtvarných

1 Zejména dřevěné sochy Malý chrám (1988), Kříž a Oltář nebe (1989). 2 K realizaci vznikla kresba Shora dolů s nákresy kuželů, označující výšku 8 m, průměr 16–20 m, úhel 45º, s nápisem: „varianta vnitřních kuželů byla reakcí na okolní neklid“. K jednotlivým kuželům jsou zde popisy voda – vesmír, cesta – člověk a les – země. 3 Kresba Mořské oči II (2000) v barvách růžové, hráškově zelené a šedé. umění Vysokého učení technického v Brně, který Ambrůz vede od roku 1998. Své studenty se mu podařilo zapojovat do práce na společných projektech. Mezi nimi vynikla především Pavla Kačírková, autorka několika klíčových zdejších realizací.4 Ambrůzova tvorba zde byla od počátku motivována úsilím o nápravu. Působení v krajině, kterou důvěrně zná od dětství a s níž je v každodenním kontaktu, mu umožnilo vytvářet vzájemně provázané realizace, vycházející z charakteru prostředí a způsobu jeho využívání. Cílem bylo zprůchodnění krajiny obnovováním spojujících linií cest a zvýznamňováním klíčových bodů. Jedná se o rekultivaci krajiny, jejíž tradiční krajinotvorné, ale též výrazné kompoziční prvky jako stromořadí, cesty nebo remízy byly scelováním pozemků započatým v době socialismu, ale pokračujícím dodnes, narušeny. Ambrůzova činnost od počátku narážela na nesoulad s představami velké části obyvatel i vedení Šarov a dalších obcí, do nichž svými intervencemi zasáhl. Zmínit okolnosti vzniku krajinných realizací Jinékrajiny je důležité, neboť vyvolávají otázky překračující rámec umělecko-historické interpretace, zasahují do oblasti územního (komunitního) plánování a zacházení s veřejným prostorem ve volné krajině obecně. K posouzení podobných realizací je nutné brát v úvahu jejich environmentální, umělecké i sociální kvality.

Aleje

Prvním počinem přímo v Šarovech bylo vysázení jasanů a habrů u cesty Vrchovice společně se studenty na podzim roku 2004. Ke zvýraznění nově vzniklé aleje obarvili účastníci akce podpůrné kůly na modro. Akce byla neohlášená a její vyústění naznačilo, že prosazování podobných intervencí nebude v rámci zdejšího společenství jednoduché. Z asi stovky vysazených stromů zůstal do léta pouze jeden jasan. V roce 2009 vznikla Lipová alej. Ambrůz podal návrh na výsadbu na obecní úřad, nedostal ale odpověď.5 Sázení dvaceti lip, odkopaných náletů z blízkého lesa, proběhlo podél cesty procházející Šarovy, na obecních a soukromých pozemcích. Ambrůz zde stejně jako u dalších alejí navazoval na historickou podobu místní vegetace. Sázení dvacet let od revoluce v symbolické datum 28. října bylo zvýrazněno českou vlajkou namalovanou na

4 Samotné občanské sdružení Jinákrajina vzniklo v roce 2010, jeho třetím členem je vedle Ambrůze a Kačírkové Ambrůzův syn Kryštof. První koncepce sdružení ale pochází již z roku 2007. Mezi jeho cíle patří ochrana životního prostředí, přírody a kulturní krajiny, realizace sochařskoarchitektonických objektů v krajině, obnova cest a chodníků, výsadba zeleně či ochrana zemědělského půdního fondu. 5 Vycházím z rozhovoru s Janem Ambrůzem, vedeného v Šarovech v únoru 2022.

202 Kopce, 2000, hlína, výška 1 000 cm (Dwingeloo, Nizozemí)

203 Tři kužely, 2000, skica, pastel, papír 204 Kytice, 2006, sklo s barevnou fólií, železo, výška 550 cm (Třinec) podpůrných kůlech. Na jaře následujícího roku nechal starosta stromořadí vykopat. Argumenty zněly, že k sázení došlo bez povolení, stromy stály příliš blízko u sebe, v trase plánovaného vodovodu a v těsné blízkosti vozovky a že šlo o nepůvodní druhy lípy. Výsadba – později většinou jednodruhových stromořadí ovocných stromů – se v průběhu let opakovala. Jiné aleje se podařilo vysadit na místa, kde splnily účel opětovného označení zanikající cesty. Jeřábová (2009) vede podél zaniklé cesty mezi obcemi Šarovy a Lhota. Nejdelší je Hrušňová alej (100 hrušek) vysázená v roce 2010 podél skoro zaniklé cesty ze Šarov na Salaš. Kooperativní koncept společného sázení obyvatel z obcí na dotčených katastrech Lhoty a Bohuslavice u Zlína se sice podařilo zrealizovat pouze částečně – sázení se zúčastnili primárně Ambrůzovi přátelé a místních občanů jen pár —, ale kilometrové stromořadí z různých starých odrůd hrušní ze školky v Bojkovicích se stalo plnohodnotnou součástí krajiny, přispělo k obnovení cesty, nyní oblíbeného místa vycházek místních obyvatel.6 O vysazená stromořadí Ambrůz dál pečuje, podle potřeby stromy dosazuje a prořezává. Na různých dalších místech se pokouší o roubování. Kromě toho nyní již čeká na sklizeň prvního ovoce.

Čtyři živly

V roce 2007 vznikl plán vytvořit pro krajinu v okolí Šarov čtyři objekty volně odkazující k tématu čtyř ročních dob. Toto téma se objevilo v Ambrůzově tvorbě již dříve. V roce 2000 vznikla exteriérová instalace v podobě válce ze skleněných desek v modré barvě ve dvou řadách nad sebou. Instalace Čtvero ročních období byla určena pro zrušený kostel svatého Václava, tehdy součást výstavních prostor Domu umění v Opavě v roce 2001. Byla tvořena mírně prohnutými skleněnými deskami čtyř barev, uvázanými k zakotveným bambusovým tyčím v pěti řadách nad sebou a vytvářejícími rozměrné válce.7 Další varianty vznikly v roce 2003 pro brněnskou Galerii Ars. Zdejší instalaci tvořily rovné skleněné desky v modré a zelené barvě, v další místnosti byly na dlouhých bambusových kůlech vztyčených ze země umístěny zeleně zbarvené skleněné oválné kusy neprůhledného skla. Motiv oválné skleněné plochy se v různých variantách opakuje i nadále: skleněné zrcadlící plochy z menších dílců jsou umísťovány doprostřed lesa (2009) nebo v podobě malých sklíček do otvorů po uřezaných větvích stromů, kde

6 Sázecí akce měla název My Vám – Vy Nám a uskutečnila se 28. října 2010.

Lidé měli možnost přijít, zasadit jednu z připravených sazenic a svůj strom si pojmenovat. 7 K výstavě vyšel katalog s textem Jiřího Valocha. Jan Ambrůz: Čtvero ročních dob. Opava: Dům umění v Opavě, 2001.

205 Lipová alej, vysázení 20 lip, 27. října 2009

slouží například jako značkování cesty (2012). Další variantou byly drobné pravoúhlé skleněné desky na vrcholcích zkroucených, dlouhých a úzkých větví v galerijní instalaci (2013). V případě realizací pro Šarovy a okolí mělo jít o kombinaci minimalisticky strohých vysokých betonových a železných konstrukcí, doplněných ve vrchní části průsvitnými barevnými skly (především zelená a modrá, odkazující tradičně k zemi a obloze), v jednom případě kruhového, v ostatních obdélného půdorysu, kterými by bylo možné při vstupu do obvodu tyčí pozorovat oblohu. Došlo k vytipování čtyř lokalit na čtyřech různých katastrálních územích Šarovy, Lhota, Salaš a Bohuslavice u Zlína, kde měly tvořit součást širšího úsilí o vyznačení bodů v krajině. Linie alejí měly vést k těmto realizacím či podél nich a řady stromů a umělecká díla se měla vzájemně podporovat v úsilí o zkulturnění krajiny. Ambrůz oslovil starosty čtyř obcí, proběhly veřejné debaty, z nichž zřetelně vyplynulo, že minimalistické tvarosloví soch je pro místní, současného umění neznalé obyvatele neuchopitelné. Realizace na obecních pozemcích byly odmítnuty. Ambrůz se poté pokusil oslovit soukromé vlastníky, ovšem i přes počáteční souhlas některých z nich se realizaci prosadit v první etapě nepodařilo. Navrhované podoby instalace jsou zachované v kresbách a vizualizacích, podle původního plánu vznikla s několikaletým zpožděním v mírně upravené verzi pouze jedna z nich. Jedním z prvních, kdo si uvědomoval, že soudobá umělecká díla do krajiny patří, a zároveň vnímal úskalí s jejich umísťováním spojená, byl vizionářský architekt a publicista Ladislav Žák, který ve své Obytné krajině napsal: „Jaké však daleko velkolepější možnosti se naskýtají sochařskému umění v krajině! Jakým vzácným a hlubokým dojmem by působilo dobré soudobé sochařské dílo, umístěné třeba doprostřed rozlehlých polí, úrodných nížin, v úplné rovině nebo na nízkém pahorku, jindy opět v údolích, na návrších, na horských svazích a pláních! Sochařská díla, jejichž podstavec vyrůstá přímo z hlíny polí nebo z travnaté plochy meze, palouku nebo pastviny. Jaká nová spojení se stromy, keři a jiným rostlinstvem se tu naskytují!“8 Celou krajinu vnímal jako obytný prostor člověka, kterému by měla být věnována patřičná pozornost. Zdůrazňuje také nutnost vzít při jejím utváření v úvahu poznatky z různých oborů. Kritéria rozhodování o tom, co je možné a vhodné do krajiny umístit,

jsou u nás dosud nejasná. V případě úspěšných trvalých realizací často jde o zakázky prosazené díky úsilí jednotlivce, ať již starosty, nebo zastupitele dané obce, nebo samotného umělce.9 Zájem umělců o práci s krajinou a v krajině se v českém a slovenském umění objevil v šedesátých letech minulého století v souvislosti s uměním land artu, které však u nás mělo spíše podobu dočasných akcí a intervencí s povahou hry a rituálu, na rozdíl od monumentálních landartových realizací některých umělců v západních zemích. Land art se vyvíjel paralelně s hnutím minimalismu i v reakci na něj, a propojoval tak práci v krajině s jednoduchou, často geometrickou formou. Ačkoli se dílo Jana Ambrůze svým využitím průmyslových, geometricky tvarovaných materiálů situovaných do konkrétního prostoru přibližuje tvůrcům minimalismu a land artu, s Jinoukrajinou usiloval především o trvalé sochařské realizace v krajině, které ve spojení s historií krajiny a jejím využitím, stejně jako s existujícími a nově vznikajícími krajinnými prvky spoluvytvářejí současnou verzi obytné krajiny.

10

Křížová cesta

První sochařskou realizací, kterou se podařilo uskutečnit, byla Křížová cesta, osazená v roce 2008, se čtrnácti kříži podél úvozu polní cesty Drahová (Drahovice) v Šarovech. Cesta, s nyní zarůstající alejí třešní a slivoní, byla v minulosti hojně využívána, šlo o jednu z páteřních cest v Šarovech, spojujících vesnici s okolními poli.11 Instalace křížů byla uzpůsobena tak, aby mezi stromy citlivě zapadla. Čtrnáct identických betonových křížů, lišících se pouze římskou číslicí v kovové desce v patě kříže, vzniklo podle návrhu Pavly Kačírkové v rámci studia v roce 2006. Poprvé byly vystaveny v Brně na Špilberku v rámci ateliérové výstavy Beton.

12 Obrysy křížů, dva a půl metru vysokých a uvnitř dutých, je možné vnímat jako orámování krajiny, což ještě zdůrazňuje

9 Přehled realizací v krajině nabízí publikace Radka Mikuláše, Dagmar

Šubrtové a Radoslavy Schmelzové: Současná umělecká díla v krajině.

Praha: Academia, 2014. 10 Se zrcadlícími a/nebo geometrickými objekty v krajině pracoval již Hugo

Demartini od konce šedesátých let, dále pak Zorka Ságlová, Jan Steklík či Vladimír Havlík. Ivan Kafka od sedmdesátých let dotvářel krajinu například krychlemi z různých materiálů (kámen, sláma, dural a další materiály). V instalaci Skutečnost + sen / dvě skutečnosti (1990) pracuje s posunem perspektivy: vystavěl sochu z mramorových kamenů, jejíž chybějící špici tvořil vzdálený štít alpského vrcholu. S Kafkou sdílejí sochy Ambrůze a Kačírkové, o nichž bude řeč dále, úsilí o proměnu perspektivy pomocí geometrického objektu v krajině a například i zapojení linie vzdáleného krajinného prvku, v tomto případě horizontu, který u Kaple I a II přetváří vertikálu obdélného železného plátu v kříž. 11 Původní podobu cesty přibližuje v dizertační práci Pavla Kačírková:

Sochařský objekt v kulturní krajině. Reflexe nejen veřejného prostoru.

Dizertační práce. Brno: FaVU VUT, 2014, s. 160. Jinékrajině se věnuje také magisterská práce Bohdany Holešové: Dialog člověka s krajinou.

Případová studie spolku „jinákrajina“. Magisterská diplomová práce. Brno:

Ústav hudební vědy, Obor Management v kultuře, 2021. 12 BETON, výstava ateliéru Sochařství 2, Špilberk, 2006. 206 Hrušková, výsadba 100 starých hruškových odrůd, 2011

207 Roubování ovocných stromů, 2017–2022 208 Čtvero ročních dob, 2001, skica, pastel, tužka, papír

209–211 Křížová, 2008, návrh a realizace Pavla Kačírková 212 Billboard, upozornění obyvatel na údajně zmanipulovanou anketu o sochách do polí, 2008

fakt, že při procházení prohloubeným úvozem jsme ve vztahu ke křížům ve výrazném podhledu.13 Do křížů lze vstoupit, záměrně mají lidský rozměr: „Samotný kříž přejímá stylizovaně tvar lidské postavy. Vnitřní prostor betonového kříže tvoří dutinu, do které se může postavit člověk, a přijmout tak na sebe podobu Kristova utrpení. Člověk nemusí stát před křížem, ale může se stát jeho součástí.“14 Ambrůz oslovil Pavlu Kačírkovou k umístění křížů do Šarov z důvodu, že nemohl realizovat vlastní návrhy, také ale doufal, že se tak podaří přesvědčit místní obyvatele o smysluplnosti podobných realizací. Když byl návrh projednáván na veřejném zasedání obce Šarovy, v debatě převážily argumenty proti realizaci. Zásadní výtky, vzešlé z obecního projednávání, zněly, že křížové cesty vedou běžně ke kostelu nebo kapli,

13 Beton, 250 × 70 × 190 cm. Kačírková původně domlouvala umístění na pozemcích přiléhajících ke klášteru trapistů na Plzeňsku, z toho však sešlo. Kříže jsou umístěny na betonové podstavce ve výšce jednoho metru, také z toho důvodu, aby nezarůstaly a byly bezúdržbové. Realizaci soch podpořily firmy Prefa Brno a Českomoravský cement, vyráběly se v Kuřimi. Realizace proběhla v květnu 2008 za pomoci studentů a s podporou místní firmy STABOS Bohuslavice. Kříže byly umístěny na soukromých pozemcích se souhlasem převážné většiny jejich vlastníků. 14 Pavla Kačírková: „Křížová cesta a kaple u Šarov“. Zahrada – Park – Krajina, 4/2010, s. 20. které zde chybějí, a slouží primárně věřícím, kterých je v Šarově jen malé procento. Byť jsou tyto námitky relevantní, Ambrůz a Kačírková vnímali křížovou cestu spíše v duchu kulturní, nikoli pouze náboženské tradice. V jejich pojetí jde o vyjádření vztahu ke krajině bez čistě náboženského významu nebo obecněji ke křesťanské víře jako kulturnímu základu střední Evropy.15 Z tradiční křížové cesty přejímá tvar kříže, jeho oproštěnost však ponechává putujícím volnost pro naplnění vlastním významem, který již nemusí přímo odkazovat k pašijím.16 O ukončení Křížové cesty na jejím vrcholu se však uvažovalo a postupně vzniklo několik návrhů. Společný návrh Kačírkové a Ambrůze nazvaný

15 Jiným současným příkladem křížové cesty je ta v Bukovanech navržená

Lubomírem Jarcovjákem a realizovaná postupně v letech 1999–2009 z různých materiálů (především beton, ale také železo, dřevo, sklo, syntetická pryskyřice). Zde realizaci inicioval starosta obce Bukovany, cesta je situována na rozhraní katastrů tří obcí. Zastupitelstvo Bukovan s realizací nesouhlasilo (další obce ano), starosta zakoupil pozemek pro realizaci zbylých zastavení. Druhým příkladem je Cesta naděje a utrpení člověka iniciovaná Vladimírem Preclíkem na svahu nad železnicí u východočeských Stanovic, poblíž Braunova Betléma. Zdejší sochy jsou od různých autorů a vznikaly v rámci plenérů. 16 Cesta získala náboženské ukotvení poté, co farníci z Březolup pod vedením tamního faráře začali v roce 2013 pořádat pravidelná setkávání

Modlitba pro Křížovou cestu.

Vertikála, případně Kaple III, měl podobu železné, dvanáct metrů vysoké tyče na křížení cest Drahovice a Vrchovice. Pohledově se počítalo s protnutím vertikály tyče horizontálou protějšího lesa.17 V roce 2016 vznikl návrh „trnové koruny“ tvořené akáty vysázenými do oblouku v místě křížení cest, které lze v půdorysu vnímat jako tvar kříže.18 V její blízkosti měly být umístěny betonové lavice a vysazeny třešně, symbolizující kapky krve a zároveň odkazující na někdejší třešňovou alej vedoucí podél Vrchovice. Nesouhlas občanů s realizací Křížové cesty Ambrůz reflektoval na billboardu ve středu obce Šarovy. Zde byla fotografie části cesty s jedním z křížů a poněkud záhadný nápis „10 % obyvatel obce Šarovy vás vítá“, na druhé straně potom fotografie sedláka s koňmi. Ambrůz chtěl takto upozornit na fakt, že nesouhlas občanů byl výsledkem nátlaku a manipulace ze strany obce.19 Součástí křížové cesty byla realizace studenta Oldřicha Moryse Stromodeska (také Trnkodeska nebo New Design) z roku 2008, kdy kmen suché trnky v linii křížové cesty, určené k pokácení, seřízl na plochu a vytvořil tak pomník suchým stromům. „S křížem vpředu u cesty tvoří jednu linii a společně tak možná pomník všech starých ovocných stromů ponechaných v krajině doupným ptákům, dudkům, strakapoudům a žlunám, ale i svému osudu.“20

Kaple I a Kaple II

Spolupráce s Pavlou Kačírkovou, jejíž tvorba měla v této době k Ambrůzově tvarosloví blízko, pokračovala realizací Kaple I, která vznikla jako autorčina diplomová práce.21 Ambrůz navrhl její umístění na první z míst původního konceptu čtyř soch, na soukromý pozemek v katastru obce Salaš, kam byla instalována v dubnu 2010. Jde o minimalistickou realizaci z prefabrikovaného kovového plátu, zakotveného v poli u cesty. Šest metrů vysoká socha z úzkého opískovaného válcovaného plechu se tyčí na volné pláni a je i díky pokrytí jasně oranžovou rzí

17 Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj dal nesouhlasné stanovisko z důvodu, že jde o místo mezi půdními bloky, které je obhospodařované, a umístění sochy by ztížilo průjezdnost komunikace. 18 Z textu chystaného, ale nevydaného katalogu Jana Ambrůze. PDF, 241 stran. V roce 2013 bylo místo vyčištěno od skládky a bylo zde zasazeno pět třešňových stromů, které však někdo brzy polámal. 19 Místní občané na billboard později dopsali jednu nulu na výsledné 100 % obyvatel obce Šarovy vás vítá, starosta obce nechal později billboard a poté i celou jeho konstrukci odstranit. V anketě, kterou uspořádala Pavla Kačírková pro účely své dizertace, pro ni překvapivě z jistého odstupu vyplynulo kladné hodnocení Křížové cesty obyvateli

Šarov. Pavla Kačírková: Sochařský objekt v kulturní krajině. Reflexe nejen veřejného prostoru, cit. dílo, s. 65. 20 Z textu chystaného, ale nevydaného katalogu Jana Ambrůze. PDF, 241 stran. 21 Kaple I, opískovaný plech / kov, 2 000 × 6 000 × 1,8 cm. Realizace proběhla v přerovských Montážích. Za Kapli I získala Kačírková Cenu

Josefa Hlávky za mimořádné studentské umělecké dílo. zdaleka viditelná; pokud se však chodec přibližuje ze strany její úzké, ani ne dvoucentimetrové hrany, může sochu spatřit až na poslední chvíli. Autorka ji popisuje jako spojnici země a nebe, která navíc reaguje na své okolí pohybem ve větru.22 Ačkoli kaple nemá zřetelné atributy modlitebny, duchovní aspekty ve smyslu směřování k jisté transcendenci jsou zde jasně patrné. Zatímco věřící může sochu vnímat jako místo pro cestu k Bohu, pro další procházející může jít o místo spočinutí nebo čistě jen orientační bod v krajině a cíl procházek.23 V protínání horizontu obdélníkem kovu vzniká pohledově kříž. Monumentalita a jistá strohost instalace se vztahuje také k přílišné rozloze dnes scelených lánů polí.24 Původní podoba čtyř soch byla změněna, ovšem zůstal základní předpoklad, že jednotlivé realizace, ať již sochy, nebo aleje, spolu budou navzájem vizuálně komunikovat, tvořit orientační body v krajině, navazující na linie někdejších polních cest, zvýrazňovaných nově vysazovanými stromy, a napomáhat tak obnovení původního členění krajiny. Na Kapli I se později napojila Jabloňová alej na místě bývalé polní cesty ze Salaše do Bohuslavic-Javorníku, vizuálně je napojena také na instalace na okolních kopcích.25 Kaple II, opět podle návrhu Pavly Kačírkové, přímo navazuje na Křížovou cestu, je umístěna na cestě Vrchovice, která je k ní kolmá a vede mezi Šarovy a Lhotou.26 Tento návrh vznikl ještě před Kaplí I, ovšem vzhledem k finanční náročnosti byl realizován až později. Opět jde o vizuálně velmi exponované místo na temeni kopce Vrchy, na hřbetě mezi údolími Hlubockého potoka a Březnice. Navíc na protějším kopci od Kaple I, s níž je tak opticky propojena. Je tvořena dvěma vztyčenými plechy, mezi něž se dá vstoupit, čímž vzniká těsnější analogie k tradičnímu pojetí kaple, byť stále velmi minimalistickými prostředky. Autorka opět vzala v úvahu akustické vlastnosti úzkého plátu plechu na větrném návrší. Zde šlo o místo již dříve akcentované, kde v minulosti stávala dřevěná boží muka. S neopracovanými kovovými pláty, jejich prostorovými a akustickými vlastnostmi pracovala Kačírková i ve svém dalším díle nezávislém na Jinékrajině. Například na výstavě v Galerii

22 Pavla Kačírková: „Křížová cesta a kaple u Šarov“, cit. dílo, s. 23. 23 „Jako kaple pro věřícího, jako orientační bod pro hledajícího, jako místo cíle.“

Martin Beníček: „Křížová cesta Pavly Kačírkové“. Prostor Zlín, 3/2011, s. 124. 24 Pavla Kačírková: Sochařský objekt v kulturní krajině. Reflexe nejen veřejného prostoru, cit. dílo, s. 118. Návrh se opět setkal s nesouhlasem místních občanů, umístění na obecním pozemku povoleno nebylo a Kaple I byla realizována díky souhlasu majitelky soukromého pozemku. 25 Z textu chystaného, ale nevydaného katalogu Jana Ambrůze. PDF, 241 stran.

Jabloňová alej byla vytvořena ve spolupráci s myslivci na katastrálním území

Bohuslavice. Stromy po prvním vysazení sežraly krávy a musely být vysázeny znovu. Lidé z Bohuslavic a okolí postupně sázejí další stromy a budují remízky. 26 Kaple II, kov, 600 × 200 × 2,5 cm. Plech pro instalaci věnovala firma Evras

Vítkovice Steel. Kačírková s Ambrůzem se pokusili neúspěšně získat finance přes portál Hithit, k tomu účelu vzniklo propagační video.

213 Newdesign/stromodeska, 2008, realizace Oldřich Morys, zničeno

města Blanska v roce 2011 využila dva obdélné kusy kovu zavěšené v prostoru.27 Realizaci, následné odstranění a opětovné vztyčení sochy doprovázela dlouholetá komunikace s úřady. V roce 2013 podal Ambrůz na odbor životního prostředí a zemědělství ve Zlíně žádost s návrhy umístění soch v krajině. Šlo kromě Kaple II o sochu Vertikála, plánovanou na místo ukončení křížové cesty, a Ambrůzovo Sousoší. Dostal zamítavé stanovisko s odůvodněním, že realizace by negativně narušila ráz krajiny. Bylo doporučeno realizovat pouze jeden ze zamýšlených tří objektů na konci křížové cesty, ale v pozměněné podobě.28 Mělo jít o objekt „náboženského charakteru“, který by měl používat „starou, obecně známou formu“, aby byl jasně čitelný. Na místě plánované Kaple II autoři stanoviska doporučili místo nové realizace obnovit zmizelá boží muka. V posudku se nebere v úvahu, že již křížová cesta má netradiční tvarosloví, byť využívá tvaru kříže. Pokud bychom jej brali do důsledků, vyjadřuje názor, že do volné krajiny není možné umísťovat autorská umělecká díla vyjadřující se současnými prostředky, ale pouze díla s tradičním tvaroslovím, realizovaná v souladu s přáním a vkusem místních obyvatel. Magistrát města Zlína instalaci navržených a již realizovaných objektů zpětně legalizoval. Starosta obce Šarovy se však proti rozhodnutí odvolal a poté bylo rozhodnuto o zastavení stavebního řízení. Kaple II, vztyčená v listopadu roku 2014, musela být v roce 2016 odstraněna.29 Znovu osadit se ji podařilo na podzim následujícího roku. V současnosti stojí na svém místě. Její povrch se stal terčem vandalského zásahu zřejmě místních občanů, kteří na něj namalovali sexuální symbol. Tento zásah je nyní součástí přirozeně rezavějící plochy díla a vizualizací jeho rozporuplného veřejného přijetí.

Drobnější realizace a setkávání

V okolí Šarov vznikly v průběhu let další drobnější realizace podle návrhu Ambrůze a jeho studentů. V roce 2011 realizoval na protějším kopci od Kaple I dílo Kuk (zvané také Poleh či Vyhlídka), čtrnáct metrů dlouhou obdélnou konstrukci z dubových hranolů, na něž jsou s mezerami kladeny modřínové desky. Vybíhá ze

27 Pavla Kačírková: 629 nádechů. Dýchej, prosím, hodinu se mnou. Galerie města Blanska, 11. 6. – 13. 7. 2011. Text v katalogu Jiří Valoch. Kovové objekty K1 a K2 (200 × 400 × 0,4 cm) byly zavěšeny každý v jediném bodu a neustále se chvějivě pohybovaly. 28 „[…] neboť realizací by došlo k ovlivnění charakteristik míst i oblasti krajinného rázu, zejména kulturních a historických, a tedy k ovlivnění krajinných hodnot ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.“

Rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 4. 12. 2013, reagující na dopis z 18. 7. 2013 – Koordinované závazné stanovisko k dokumentaci ke stavbě „Vertikála, Sousoší, Kaple II“. 29 Na základě rozhodnutí Stavebního úřadu města Zlína, pod hrozbou pokuty až dvě stě tisíc korun. Kaple byla dočasně odstraněna 21. 11. 2016.

O měsíc dříve byly přitom okolo Kaple II vysázeny čtyři lípy. svahu zarůstající pastviny nad chodníkem na Lhotu. Tvarem záměrně připomíná převrácený posed, jehož tradiční funkci také v jistém smyslu a nikoli bez ironie převrací.30 V letech 2011–2012 vznikla ve spolupráci Jana Ambrůze se synem Kryštofem u Lhotského potoka na dohled od Polehu nad mokřadem Pavučina, jednoduchá konstrukce z dubových kůlů, na nichž jsou umístěny modřínové fošny do tvaru sítě, na něž lze vstupovat a pozorovat odtud život v tůňkách, které zde Ambrůz pro zvýšení biodiverzity později vyhloubil. Objekt je citlivě integrován do krajiny, je viditelný až z blízkosti a byl vytvořen s předpokladem, že zde vydrží jen po krátkou dobu a časem se rozpadne.31 Ambrůzovi studenti přišli s návrhem revitalizace starých napajedel v údolí u Bohuslavic v podobě dřevěných objektů integrovaných do původních kovových rámů a betonových základů typizovaných napajedel pro hospodářská zvířata.32 Výrazným počinem je Sloup (2015), který vznikl na místě starého pohřebiště asi šedesáti lidí, zemřelých v Bohuslavicích v roce 1866 v průběhu cholerové epidemie. Jde o volný odkaz k tradici morových sloupů v podobě dvanáctimetrové železné tyče s šedesáti plátky zlata na vrcholu. Prostor dotvářejí vysázené třešňové stromy. Původně šel Ambrůz opět cestou přesvědčování starosty obce o možnosti realizace památníku obětí a opět mu bylo stavební povolení zamítnuto z důvodu narušení rázu krajiny. V tomto případě se však podařilo rozhodnutí zvrátit a realizace se uskutečnila.33 V roce 2015 vzniklo také Nebe (Krajinná kaple), jediný realizovaný návrh ze čtveřice původních návrhů z cyklu Čtyř ročních období (tehdy nazývaný Sousoší). Dvě železné konstrukce s vysokými podstavci s úzkým obdélným zakončením vyplňují vždy čtyři čtvercové pláty zeleného a modrého skla. Jak již naznačuje název, opět jde o objekt představující propojení země a oblohy, vyzývající k zastavení, pozorování nebe nebo stínů vrhaných skleněnými deskami při slunečném počasí na zem pokrytou hlínou nebo zemědělskými plodinami. Je umístěna doprostřed pole a je součástí širšího Ambrůzova úsilí

30 Jde o realizaci staršího návrhu, který měl původně vymezovat pohled na vodní plochu brněnské přehrady. Zde nabízí výhled na okolní kopcovitou krajinu se sadem na protějším kopci. 31 Instalace je nyní odstraněná, její materiál byl recyklován do jiného objektu. 32 Projekt byl připravován již od roku 2013, o rok později byly návrhy a modely prezentovány na mezinárodním studentském workshopu Fresh

Design ve Wroclavi, kterého se zúčastnili Kateřina Michálková a Samuel

Šrom, k jeho částečné realizaci došlo v rámci workshopu Javorníky18 v roce 2018. Jedním z doprovodných objektů jsou Kruhy Terezy Haškové, různě velké kovové kruhy na tyčích, které fungují jako drbátka pro pasoucí se krávy. 33 Úřední rozhodnutí potvrdilo, že při rozhodování o realizaci děl v krajině nelze dílo odmítnout na základě vlastních estetických kritérií, tedy argumentace ve stylu líbí–nelíbí.

214–215 Kaple II, 2014, železné plechy, návrh Pavla Kačírková 216 Vaňkovka, 2004, nerealizovaný návrh Jana Ambrůze pro instalaci u brněnské galerie, pastel, tužka, papír

členit rozsáhlé zemědělské lány na menší plochy, a napomáhat tak plánovaným pozemkovým úpravám. Okolo sochy by měl postupně vzniknout remíz.34 Další drobnější realizace jsou součástí bezprostřední blízkosti domu Ambrůzových. Kromě plně funkčního, byť netradičně tvarovaného Skleníku je to například sochařský objekt Laternamagika, dřevěná konstrukce pokrytá barevnými polykarbonátovými zvlněnými deskami, které zbarvují světlo dopadající do interiéru. Kroužení (2017) je dřevěný kruh vytesaný ze silných kusů dřeva stojící na kůlech na svahu u lesa. Kruhové vymezení plochy naznačuje možnost posezení, kterému je však zároveň bráněno (díky umístění na svahu vybíhá kruh na jedné straně

34 V Ambrůzových kresebných návrzích se nacházejí vizualizace podobné této realizaci, označené jako Polní kaple (z let 2007 a 2008). vysoko do prostoru), nebo procházení po ní (čemuž ale brání zjevná vratkost konstrukce). V roce 2011 uspořádal Ambrůz v Šarovech workshop s názvem Vesnice u silnice – pole bez cest, v částečné spolupráci s Obecním úřadem obce Šarovy. Účastnili se ho kromě studentů Ambrůzova sochařského ateliéru též architekti Jan Horký a Milan Šuška z Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Šarovy jsou navázané na komunikaci spojující Bohuslavice u Zlína a Uherské Hradiště. Široká frekventovaná silnice je jedním z problémů obce. Studenti v rámci workshopu navrhovali zlepšující řešení, jako například zúžení silnice, vytvoření zpomalovacích pruhů a retardérů, zelených ostrůvků či rybníčku, navrhli kultivaci několika míst v bezprostředním okolí silnice. Součástí akce bylo setkání

217–218 Poleh, 2011, návrh a a modřínové dřevo realizace Jan Ambrůz, dubové

s občany Šarov a přednášky, které měly mimo jiné objasnit místním lidem východiska práce Jinékrajiny. Bohužel žádný z návrhů nebyl v budoucích plánech na úpravu silnice realizován ani o nich nebylo uvažováno. Rysy komunitního umění měla akce Nejkrásnější humna, soutěž vyhlášená v roce 2012 pro obyvatele Šarov, jehož cílem byla podpora revitalizace sadů a humen, která v minulosti tvořila důležitou součást obce. Akci předcházelo roční Ambrůzovo pozorování, které shrnul do skvostného popisu: „Pavel Šustek je často ve svém sadu u včel. Vozábalovi jednou za čas pokosí své pole. Milan Bernatík vytvořil z trnkové houštiny pozoruhodný sad. Franta Ondrašík tahá dřevo svým traktorem, a zprůchodnil tak obecní cestu. David Fejt si taky pořídil své pole. Mladí Bernatíkovi staví dům a ovce jim vypásají humno tak jako Zdenkovi Vyoralovi. Hubáčkovi prořezali sad a suší seno pro ovce podobně jako Bernatíkovi. Petr Janča svůj sad prořezal již dříve a humno kosí v celé šíři. Ambrůzovi se mohou procházet humnem až k lánům.“35 Veřejná každoroční akce Buffet5055 s podtitulem „kulturní krmelec“ má podobu podzimního

35 Z textu chystaného, ale nevydaného katalogu Jana Ambrůze. PDF, 241 stran. setkávání lidí u starého krmelce na cyklotrase 5055, kdy se krmelec promění v improvizovanou občerstvovnu pro místní i projíždějící turisty. Tyto a různé drobné intervence lze chápat jako návaznost na tradici venkovských slavností, které v posledních desetiletích pronikají i do zdejšího komunitně orientovaného umění.36 V případě Ambrůze pak dotvářejí celkový rámec jeho aktivit ve veřejném prostoru Šarov a okolí. Prosazování sochařských realizací ve volné krajině okolí Šarov od počátku naráželo na legislativní omezení, nesouhlas majitelů nebo obecních správců pozemků, pokusy získat stavební povolení byly obtížné a zdlouhavé.37 V úředních rozhodnutích ani na veřejných zasedáních obcí, které realizace posuzovaly, se nehodnotila umělecká kvalita návrhů, o přizvání odborníka na současné umění nikdo neuvažoval. Také z toho důvodu byla

36 Zmiňme například akce skupiny Ládví nebo Jana Trejbala a jeho spolupracovníků (především Nová vesnickost, ve spolupráci s Jankem

Rousem, a Záhumenní cesty s Idou Čapounovou v roce 2010). Poněkud jiný charakter mají akce Kateřiny Šedé, zapojující místní obyvatele do předem daného scénáře. Ambrůzovy aktivity pro okolí Šarov se ve své komplexnosti blíží také působení skupiny Periférne Centrá v malé slovenské obci Dúbravice u Banské Bystrice. 37 Kromě zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jsou realizace posuzovány též zákonem o ochraně přírody a krajiny, který má mimo jiné za cíl chránit krajinný ráz, vzhled, ale také přístupnost krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

219 Stromořadí, 2018, návrh Tereza Hašková, železné trubky (realizovala firma Salvo) 220 Sloup, 2015, návrh a realizace Jan Ambrůz, železo, plátkové zlato 221 Pavučina, 2011–2012, návrh a realizace Jan Ambrůz, Kryštof Ambrůz, dubové a modřínové dřevo (odstraněno) 222 Nebe, 2015, návrh a realizace Jan Ambrůz, železo, modré a zelené sklo

rozhodnutí převážně proti realizaci.38 Negativního přijetí se dostalo i některým vysázeným alejím. Díla Jana Ambrůze a jeho spolupracovnic a spolupracovníků pro veřejný prostor se opírají o dlouhodobý průzkum místních environmentálních i sociálních zákonitostí. Ve své komplexnosti a dlouholetosti jsou ojedinělá. Formálně vycházejí z minimalismu, jsou poučena kritikou uměleckého provozu přítomnou v land artu a zemním umění, s postminimalistickými tendencemi sdílejí důraz na využití neopracovaného surového materiálu. Zároveň nesou nové významy a konotace, například odkazováním k podobě současné zemědělské krajiny, a to jak svým materiálem (beton a kov jsou využívány pro zemědělské stavby českého venkova, stejně tak i vlnité polykarbonáty, používané jako krytí kůlen či stodol), tak i tvaroslovím, reagujícím na všudypřítomné posedy, krmelce, zábrany proti sněhu, silážní jámy či betonové stěny. Zároveň Ambrůz (a Kačírková) citlivě reagují na povětrnostní, pohledové a světelné podmínky. Některé z instalací jsou záměrně dočasné, další se postupně proměňují působením okolního prostředí.39 Ambrůzovy realizace jsou promyšlené ve svém napojení na strukturu někdejších polních cest a vytváření nových komunikačně i vizuálně propojovacích bodů. Jedinečné je i sdílení prostoru pro vyjádření se studentkami a studenty, kteří na Ambrůzovo dílo reagují a částečně navazují. Nové strukturování krajiny, jehož cílem je i návrat lidského měřítka a lidské přítomnosti, vychází z tradice, ale pracuje se současnými prostředky. Důsledky této tvorby nejsou pouze vizuální a kulturní, jde částečně též o zlepšující aktivity s reálným ekologickým dopadem.40 Jak již bylo naznačeno, Ambrůzovy realizace a úsilí o jejich prosazování odkrývají mezery v zákonech i myšlení, týkající se zacházení s veřejným prostorem. Český venkov zaplavují podprůměrné sochařské realizace, prosazované často pouze díky vkusu zastupitelů, bez výběrového řízení a bez posouzení odborníků. Je nutné stanovit jasnější kritéria pro posuzování krajinných realizací, která by brala v úvahu působení na krajinu z pohledu životního prostředí a charakteru krajiny, ale též uměleckou kvalitu. Již Ladislav Žák, kterého jsme citovali výše, si uvědomoval, že podmínkou úspěchu soch v krajině je „přísná umělecká odpovědnost a vysoká úroveň díla“.41 Jedině tak se podaří realizovat kvalitní současná umělecká díla, která mohou mimo jiné změnit náš vztah ke krajině a citlivost k okolnímu prostředí.

38 Jan Ambrůz fascikly úřední komunikace několikrát vystavil jako součást prezentace tvorby Jinékrajiny. Například v rámci Nového zlínského salonu v roce 2014. 39 S tím souvisí návrhy realizací pro interiér, v nichž dřevěné masivní kůly pronikají skleněnými stěnami, například v kresbě Klády (2009). Další mají podobu vysokých bambusových tyčí, kterými v horních částech prostupují skleněné pásy tvořící nepravidelné mřížoví, zachycené v návrzích Mrak 1 a Mrak 2 (2009 a 2010). 40 Zatímco rané landartové aktivity byly v důsledku spíše environmentálně problematické, současné polohy environmentálního umění – jako je tomu například u manželů Helen a Newtona Harrissonových, známých i díky působení v České republice – usilují o reálné zlepšující zásahy. 41 Ladislav Žák: Obytná krajina, cit. dílo, s. 99.

223 Bufet 5055, 2012–2019, každoroční jednodenní akce v krmelci lesním

224 Jan a Renáta Ambrůzovi v Bufetu, záznam z každoroční jednodenní akce v lesním krmelci 225 Krajina Šarov, přelom 70./80. let, foto Jan Ambrůz