Novoměstské reminiscence
Text: Jiří Švanda, foto archiv Městského muzea Nové Město nad Metují
Loutkové divadlo v Novém Městě nad Metují
Když bylo východočeské loutkářství zapsáno do seznamu nehmotných kulturních památek UNESCO, řada regionálních patriotů zpozorněla. Tento typ divadla má totiž na Náchodsku bohatou tradici. Koneckonců první doložený český loutkář Jan Jiří Brát se narodil v roce 1724 ve Studnici u Náchoda, a tak nepřekvapí, že se brzy vyrojilo plno jeho následovníků v blízkých městech a obcích.
Loutková scéna pod vedením Ing. Zdeňka Svobody
Kdy se poprvé začalo hrát loutkové divadlo v Novém Městě nad Metují? Bylo to právě před 110 lety, v roce 1908, kdy se členové Sokola shodli, že by neškodilo dopřát si nějaké ušlechtilé povyražení, které by navíc přineslo finanční prostředky na vytouženou stavbu sokolovny. Pro tyto účely bylo za vypůjčených 270 korun zakoupeno loutkové divadlo od pana Hurdálka z Červeného Kostelce. Po uskutečnění transakce došlo k rozdělení úkolů mezi sokoly. Paní Kafková se stala kostymérkou a vodičkou, Rudolf Paďour vodičem, pan Vejrek zhotovil úplně novou kostru jeviště a Adolf Dyntar namaloval dekorace. V době úprav novoměstského zámku se podařilo sokolníkům angažovat také akademického malíře Klasa z Prahy. Ten si tak od šlechtických interiérů odskočil k loutkářům, aby jim namaloval nové proscenium s oponou i několik dekorací. Nové loutky se souboru podařilo sehnat od uměleckého řezbáře J. Veselého z Příbrami. První představení Oldřich a Božena se uskutečnilo 28. února 1908 v hostinci „Na Rychtě”. Sál byl přecpaný malými i velkými diváky, kteří byli nadšeni minimálně stejně tak jako účinkující z jejich reakcí i vstupného. Prvotní úspěch motivoval soubor k častému vystupování, ale brzo bylo nutné hostinec opustit. Naštěstí se opět mezi sokolníky našel další nadšenec. Pan Kuřátko poskytl letní pavilon svého hostince (stával na náměstí Republiky na místě dnešních květinových hodin), kde loutkáři hráli až do první světové války a následně i po 28