V období těsně po revoluci tvořili nejaktuálnější jádro české výtvarné scény představitelé postmoderny, zejména ze skupiny Tvrdohlaví (Jiří David, František Skála, Michal Gabriel ad.). Na scénu brzy vstoupila první porevoluční generace mladých umělců. Přestože na postmoderně sta‑ věla, velmi rychle se zorientovala v západním kontextu a začala domácí postmodernu kriticky porovnávat se situ‑ ací světového umění, v němž se toužila prosadit. Přechod mezi postmodernou osmdesátých let a novou generací let devadesátých v podstatě zprostředkovala skupina Pondělí a David Černý. Skupina Pondělí vznikla v roce 1989 a už svým názvem proklamovala obrat k obyčejným, ale obecně sdíleným skutečnostem. „Pondělníci“ se uchylovali k intimním tématům, zkoumali hranice mezi privátním a veřejným skrze osobní, intimní zprávy a svědectví. Jejich objek‑ ty a instalace byly často všední předměty přesunuté do uměleckého kontextu. Nejvýraznější členkou skupiny byla Milena Dopitová (*1963), jež ve svých raných dí‑ lech pracovala s vysoce citlivými tématy, která jsou sou‑ částí života každého člověka: zrození, smrt, nemoc, stáří či rodinné vztahy.
Jiří Černický (*1966) pochází z Ústí nad Labem, s jehož uměleckým okruhem byl, zejména v počátcích tvorby, hojně spojován. Jeho díla jsou kritická, komunikační, humorná, komentující současnou společnost. Využívá a také paroduje konzumní předměty a fenomény, čas‑ to propojuje průmyslový design s běžným životem. Tak tomu bylo i v případě jeho zřejmě nejznámějšího díla, První průmyslově vyráběné schizofrenii (1998), soubo‑ ru keramických přileb inspirovaných obrazem Výkřik Edvarda Muncha. Podobně Malý domácí výbuch (1998) - lampa ve tvaru atomového hřibu - tématizoval vnitřní a vnější prostor zprostředkovaný médii. Hravé vycpa‑ né objekty s názvem Jehelníčky (1999-2004) vycházely ze závažných společenských situací. Jehelníčky v podo‑ bě neznámých lidí v různých, každodenních situacích, slouží jako jakési záznamy, povzbuzující mezilidské vztahy a empatii. Jiří Černický vytváří rovněž multimediální elektronické instalace (Sopl, 2006; Vazby, 2004) a videa, z nichž některá aktuálně prezentuje v Galerii Luxfer v České Skalici. Je lau‑ reátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1998 a před pěti lety představil v Galerii Rudolfinum svou prozatím největší výstavu s názvem Divoký sny.
inzerce
Kontroverzní postava Davida Černého (*1967) naopak vstoupila do veřejného prostoru pomocí angažovaného komentáře na pomezí provokace a touhy po mediální po‑ zornosti: jeho slavný Růžový tank (1991) se stal jedním z ikonických děl českého umění počátku dekády. Mezi další mladé autory, kteří vstoupili na scénu na počátku 90. let, byli například Krištof Kintera, Kateřina Vincourová či Jiří Černický.
21