Page 1


Arbíl. Ze stejného důvodu může i po porážce islamistů trvat velmi dlouho,než se křesťané,jezídové (náboženská skupina,jejíž příslušní­ ci v rukou ISIS trpěli ještě hůře než křesťané) a další menšiny vrátí do svých starých domovů v Mosulu a jeho okolí. Pravděpodobně se zpět nevrátí nikdy. Jak reportérovi The Washington Post řekl jiný křesťan­ ský uprchlík v Arbílu: ,,Chtěli jsme Irák. Ale Irák nechce nás." Někteří ale křesťany přece jenom chtějí a neváhali riskovat vlastní život,aby to ukázali. Tato kniha je věnována lidem,jako jsou Sádíja,mus­ limská učitelka ve městě Bání Suvajf, a profesor Al-Asali v Mosulu. Jeho starost o starší křesťanskou paní jej stála mnoho. Bojovnici Islámského státu jeho žádost o slitování ignorovali a ženu jen tak bez ničeho vyhnali z města do spalujícího žáru okolní pouště. Profesora odvezli na neznámé místo. Jeho rodina později dostala vzkaz,aby si pro něj přijela do márni­ ce. Tam zjistili,že jej islamisté popravili ranou do hlavy.

včetně těch ve Spojených státech, o situaci křesťanů v regionu ne­ zajímají. Stejný dojem má i mnoho křesťanů, které jsem v arab­ ských zemích potkal. Proč takové mlčení, tento nedostatek empatie a žádné obavy? Domnívají se, že se Západ o jejich neutěšenou situ­ aci skoro nezajímá. Jeden starší křesťan v Betlémě mi to vysvětlil slovy, o kterých jsem od té doby často přemýšlel: ,,Na Západě nás mají za Araby, v arabských zemích nás však berou především jako křesťany. Prohráváme na obou frontách." Křesťané jsou vystaveni bezpráví ohromujícího rozsahu, od spole­ čenské diskriminace přes šikanu a pronásledování až po otevřené vy­ hánění. Jejich život se v novém tisíciletí v řadě arabských zemí ztížil. Diskriminace křesťanů tu však panuje už po staletí.

Nevydal jsem se na tuto cestu, abych propagoval křesťanství. Po­ kud v této knize hledáte výklad či přehled teologie,liturgie,rozmani­ tosti a tradic křesťanských Arabů, pak jste na špatném místě. Vydal jsem se do těchto končin, abych se setkal s křesťany (a také několika muslimy). Nezáleží na tom,zda jsou řecko-ortodoxní,katolíci,protes­ tanti, koptové, maronité nebo chaldejští; zda jsou věřící,pochybující, ateisté nebo nevěřící. Zajímaly mě jejich příběhy. Chtěl jsem slyšet, proč jich tolik chce odejít z této oblasti pryč. A o nich je tato kniha. Za tuto cestu vlastně musím poděkovat Villymu S0vndalovi. V řijnu 2011 jsem tomuto nově jmenovanému dánskému ministru zahraničí napsal otevřený dopis,zveřejněný v týdeníku Weekendavi­ sen.' Chtěl jsem vědět, co hodlá dělat s tisíci egyptských křesťanů, kteří právě opouštějí zemi, pod tlakem častých a jen málokdy vyšet­ řených útoků a vypalování kostelů. Očekával bych, že jeho prvním krokem v úřadě bude předvolání egyptského velvyslance k vážnému rozhovoru, při kterém mu sdělí, že se tyto útoky proti křesťanům dánské vládě nelíbí. Jelikož mi ministr zahraničí nikdy neodpověděl a proti vraž­ dění Koptů ani nijak veřejně neprotestoval, vycházel jsem z před­ pokladu, že moje obavy prostě nesdílí. Proto jsem odcestoval na Blízký východ, abych na vlastní oči zjistil, co se tu děje. Také jsem se snažil pochopit, proč se S0vndal a řada jeho západních kolegů,

Klaus Wivel Kodaň, 11. března 2016

10

l1


Arbíl. Ze stejného důvodu může i po porážce islamistů trvat velmi dlouho,než se křesťané,jezídové (náboženská skupina,jejíž příslušní­ ci v rukou ISIS trpěli ještě hůře než křesťané) a další menšiny vrátí do svých starých domovů v Mosulu a jeho okolí. Pravděpodobně se zpět nevrátí nikdy. Jak reportérovi The Washington Post řekl jiný křesťan­ ský uprchlík v Arbílu: ,,Chtěli jsme Irák. Ale Irák nechce nás." Někteří ale křesťany přece jenom chtějí a neváhali riskovat vlastní život,aby to ukázali. Tato kniha je věnována lidem,jako jsou Sádíja,mus­ limská učitelka ve městě Bání Suvajf, a profesor Al-Asali v Mosulu. Jeho starost o starší křesťanskou paní jej stála mnoho. Bojovnici Islámského státu jeho žádost o slitování ignorovali a ženu jen tak bez ničeho vyhnali z města do spalujícího žáru okolní pouště. Profesora odvezli na neznámé místo. Jeho rodina později dostala vzkaz,aby si pro něj přijela do márni­ ce. Tam zjistili,že jej islamisté popravili ranou do hlavy.

včetně těch ve Spojených státech, o situaci křesťanů v regionu ne­ zajímají. Stejný dojem má i mnoho křesťanů, které jsem v arab­ ských zemích potkal. Proč takové mlčení, tento nedostatek empatie a žádné obavy? Domnívají se, že se Západ o jejich neutěšenou situ­ aci skoro nezajímá. Jeden starší křesťan v Betlémě mi to vysvětlil slovy, o kterých jsem od té doby často přemýšlel: ,,Na Západě nás mají za Araby, v arabských zemích nás však berou především jako křesťany. Prohráváme na obou frontách." Křesťané jsou vystaveni bezpráví ohromujícího rozsahu, od spole­ čenské diskriminace přes šikanu a pronásledování až po otevřené vy­ hánění. Jejich život se v novém tisíciletí v řadě arabských zemí ztížil. Diskriminace křesťanů tu však panuje už po staletí.

Nevydal jsem se na tuto cestu, abych propagoval křesťanství. Po­ kud v této knize hledáte výklad či přehled teologie,liturgie,rozmani­ tosti a tradic křesťanských Arabů, pak jste na špatném místě. Vydal jsem se do těchto končin, abych se setkal s křesťany (a také několika muslimy). Nezáleží na tom,zda jsou řecko-ortodoxní,katolíci,protes­ tanti, koptové, maronité nebo chaldejští; zda jsou věřící,pochybující, ateisté nebo nevěřící. Zajímaly mě jejich příběhy. Chtěl jsem slyšet, proč jich tolik chce odejít z této oblasti pryč. A o nich je tato kniha. Za tuto cestu vlastně musím poděkovat Villymu S0vndalovi. V řijnu 2011 jsem tomuto nově jmenovanému dánskému ministru zahraničí napsal otevřený dopis,zveřejněný v týdeníku Weekendavi­ sen.' Chtěl jsem vědět, co hodlá dělat s tisíci egyptských křesťanů, kteří právě opouštějí zemi, pod tlakem častých a jen málokdy vyšet­ řených útoků a vypalování kostelů. Očekával bych, že jeho prvním krokem v úřadě bude předvolání egyptského velvyslance k vážnému rozhovoru, při kterém mu sdělí, že se tyto útoky proti křesťanům dánské vládě nelíbí. Jelikož mi ministr zahraničí nikdy neodpověděl a proti vraž­ dění Koptů ani nijak veřejně neprotestoval, vycházel jsem z před­ pokladu, že moje obavy prostě nesdílí. Proto jsem odcestoval na Blízký východ, abych na vlastní oči zjistil, co se tu děje. Také jsem se snažil pochopit, proč se S0vndal a řada jeho západních kolegů,

Klaus Wivel Kodaň, 11. března 2016

10

l1

0303377  
0303377