KAPITOLA 1
1 A toto jsou slova knihy, kterou Báruch, syn Nerijáše, syna Maasiáše, syna Sedechiáše, syna Asadiáše, syna Chelkijova, napsal v Babylóně, 2 Pátého roku a sedmého dne toho měsíce, kdy Chaldejci dobyli Jeruzalém a spálili jej ohněm.
3 A Báruch četl slova této knihy k doslechu Jechoniáše, syna Joachima, krále judského, a v uších všeho lidu, který si knihu přišel poslechnout,
4 A ve slyšení šlechticů a královských synů a ve slyšení starších a všeho lidu, od nejnižších až po nejvyšší, dokonce i všech, kteří žili v Babylóně u řeky Sud.
5 Načež plakali, postili se a modlili se před Hospodinem.
6 Udělali také sbírku peněz podle síly každého člověka:
7 A poslali to do Jeruzaléma veleknězi Joachimovi, synu Chelkiase, syna Salomova, a kněžím a všemu lidu, který byl s ním nalezen v Jeruzalémě,
8 Ve stejnou dobu, kdy přijal nádoby domu Hospodinova, které byly vyneseny z chrámu, aby je vrátil do judské země, desátého dne měsíce Sivan, totiž stříbrné nádoby, které Sedecias udělal syn Josiáše, krále Jady,
9 Potom babylónský král Nabuchodonosor odvedl Jechoniáše, knížata, zajatce, mocné muže a lid země z Jeruzaléma a přivedl je do Babylónu.
10 Odpověděli: Hle, poslali jsme vám peníze, abychom vám koupili zápalné oběti, oběti za hřích a kadidlo, a připravili manu a oběti na oltáři Hospodina, Boha našeho;
11 A modlete se za život babylonského krále Nabuchodonosora a za život jeho syna Balthasara, aby jejich dny byly na zemi jako dny nebeské:
12 A Hospodin nám dá sílu a osvětlí naše oči a budeme žít ve stínu babylonského krále Nabuchodonozora a ve stínu Balthasara, jeho syna, a budeme jim sloužit mnoho dní a najdeme v jejich očích přízeň. .
13 Modlete se také za nás k Pánu Bohu našemu, neboť jsme zhřešili proti Pánu Bohu svému; a až do tohoto dne se od nás neodvrátil hněv Hospodinův a jeho hněv.
14 A budete číst tuto knihu, kterou jsme vám poslali, abyste se vyznali v domě Páně o svátcích a slavnostních dnech.
15 A řeknete: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám zmatek tváří, jak se dnes stalo, těm z Judy a obyvatelům Jeruzaléma,
16 A našim králům, našim knížatům, našim kněžím, našim prorokům a našim otcům:
17 Vždyť jsme zhřešili před Hospodinem,
18 A neposlechli jsme ho a neposlechli hlasu Hospodina, našeho Boha, abychom žili v přikázáních, která nám zjevně dal:
19 Ode dne, kdy Hospodin vyvedl naše praotce z egyptské země, až do dnešního dne jsme neposlouchali Hospodina, svého Boha, a nedbali jsme neslyšeli jeho hlas.
20 Proto se k nám přilnulo zlo a kletba, kterou Hospodin ustanovil Mojžíšem, svým služebníkem v době, kdy vyvedl naše otce z egyptské země, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem, jako např. je vidět tento den.
21 My jsme však neuposlechli hlasu Pána, našeho Boha, podle všech slov proroků, které k nám poslal:
22 Každý se však řídil představami svého zlého srdce,abysloužilcizím bohůmačinilzlovočích Hospodina, našeho Boha.
KAPITOLA 2
1Hospodin tedy napravil své slovo, které vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří soudili Izrael, a proti našim králům a našim knížatům a proti mužům Izraele a Judy,
2 Aby na nás přivedl veliké rány, jaké se nikdy nestaly pod celým nebem, jak se stalo v Jeruzalémě, podle toho, co bylo napsáno v zákoně Mojžíšově;
3 Aby člověk jedl maso svého vlastního syna a tělo své vlastní dcery.
4 Nadto je vydal, aby se podřídili všem královstvím, která jsou kolem nás, jako potupu a zpustošení mezi vším lidem vůkol, kam je Hospodin rozptýlil.
5 Tak jsme byli svrženi, a ne povýšeni, protože jsme zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu, a neposlechli jsme jeho hlasu.
6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim otcům otevřená hanba, jak se dnes jeví.
7 Neboť přišly na nás všechny tyto rány, které proti nám Hospodin prohlásil
8 My jsme se však nemodlili před Hospodinem, abychom odvrátili každého od úmyslů jeho zlého srdce.
9 Pročež Hospodin bděl nad námi ve zlém, a Hospodin je uvedl na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých skutcích, které nám přikázal.
10 My jsme však neposlouchali jeho hlas, abychom chodili v přikázáních Páně, která nám předložil.
11 A nyní, Pane Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z egyptské země mocnou rukou a vysokým ramenem, se znameními a zázraky a velikou mocí, a získal jsi jméno, jak se dnes ukazuje:
12 Hospodine, náš Bože, zhřešili jsme, bezbožně jsme se dopustili, ve všech tvých ustanoveních jsme jednali nespravedlivě.
13 Odvrať se od nás hněv tvůj, nebo zbylo nás málo mezi pohany, kamž jsi nás rozptýlil.
14 Vyslyš naše prosby, Hospodine, a naše prosby, vysvoboď nás pro sebe a dej nám přízeň před očima těch, kteří nás odvedli.
15 Aby celá země poznala, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože Izrael a jeho potomci jsou nazýváni tvým jménem.
16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu a hleď na nás, nakloň, Hospodine, své ucho, abys nás vyslyšel.
17 Otevři oči své a pohleď; neboť mrtví, kteří jsou v hrobech, jejichž duše jsou vzaty z těla, nebudou vzdávat Hospodinu ani chválu, ani spravedlnost.
18 Ale duše velmi sužovaná, která se sklání a chřadne, a oči, které chřadnou, a duše hladová, vzdají tobě chválu a spravedlnost, Hospodine.
19 Neprosíme tedy před tebou, Pane Bože náš, svou pokornou prosbu za spravedlnost otců našich a králů našich.
20Vždyť jsi na nás seslal svůj hněv a rozhořčení, jak jsi mluvil skrze své služebníky proroky, řka:
21 Takto praví Hospodin: Skloňte se rameny svými, abyste sloužili králi Babylonskému, tak zůstanete v zemi, kterouž jsem dal otcům vašim.
22 Jestliže však neuslyšíte hlas Hospodinův, abyste sloužili babylonskému králi,
23 Způsobím, že z judských měst az Jeruzaléma ustane hlas veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, a celá země bude zpustošena. obyvatel.
24 Nechtěli jsme však poslouchat tvůj hlas, abychom sloužili babylonskému králi; proto jsi napravil slova, která jsi pronesl skrze své služebníky proroky, totiž že kosti našich králů a kosti našich otců být vyvedeni ze svého místa.
25 A hle, jsou vyvrženi do žáru dne a do mrazu noci a zemřeli ve velkých bídách hladem, mečem a morem.
26 A dům, kterýž jest nazván jménem tvým, jsi zpustošil, jakse dnesukazuje,pro špatnostdomu Izraelského a domu Judova.
27Hospodine, náš Bože, ty jsi s námi naložil po vší své dobrotě a podle všeho svého velkého milosrdenství,
28 Jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu přikázal sepsat zákon před syny Izraele, řka:
29 Neuslyšíte-li můj hlas, jistě se tento velmi velký zástup promění v malý počet mezi národy, kam je rozptýlím.
30 Věděl jsem, že mě neuslyší, protože je to lid tvrdé šíje, ale v zemi zajetí budou na sebe pamatovat.
31 A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, neboť jim dám srdce a uši, aby slyšeli.
32 A budou mě chválit v zemi svého zajetí a budou myslet na mé jméno,
33 A vraťte se od ztuhlé šíje a od svých zlých skutků, neboť budou pamatovat na cestu otců svých, kteří hřešili před Hospodinem.
34 A přivedu je znovu do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a budou jí pány; a rozmnožím je, a nebudou zmenšeni.
35 A uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim budu Bohem, a oni budou mým lidem; a nebudu již vyhánět svůj lid Izraelský ze země, kterou jsem jim dal.
KAPITOLA 3
1 Pane všemohoucí, Bože Izraele, duše v úzkosti ztrápeného ducha k tobě volá.
2 Slyš, Hospodine, a smiluj se; neboť ty jsi milosrdný, a smiluj se nad námi, protože jsme zhřešili před tebou.
3 Nebo ty trváš na věky, a my hyneme jako celí.
4 Pane všemohoucí, Bože Izraele, vyslyš nyní modlitby mrtvých Izraelitů a jejich dětí, kteří před tebou zhřešili a neposlouchali hlas tebe, svého Boha; .
5 Nepamatuj na nepravosti našich předků, ale mysli na svou moc a na své jméno již nyní v tomto čase.
6 Nebo ty jsi Hospodin Bůh náš, a tebe, Hospodine, chváliti budeme.
7 A proto jsi vložil do našich srdcí svou bázeň, abychom vzývali tvé jméno a chválili tě ve svém zajetí; neboť jsme připomněli všechnu nepravost našich předků, kteří před tebou hřešili.
8 Hle, dnes jsme ještě v zajetí, kam jsi nás rozptýlil pro potupu a prokletí a pro všechny nepravosti našich otců, kteří se vzdálili od Hospodina, našeho Boha, placení.
9 Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, abys rozuměl.
10 Jak se to stalo, Izraeli, že jsi v zemi svých nepřátel, že jsi zestárlý v cizí zemi, že jsi poskvrněn mrtvými?
11 Zdaliž jsi počítán s těmi, kteříž sestupují do hrobu?
12 Opustil jsi pramen moudrosti.
13 Nebo kdybys byl chodil po cestě Boží, býval bys býval v pokoji na věky.
14 Učte se, kde je moudrost, kde síla, kde rozumnost; abys také věděl, kde je délka dnů a života, kde je světlo očí a pokoj.
15 Kdo zjistil její místo? aneb kdo vešel do pokladů jejích?
16 Kde jsou knížata pohanů, kteří vládnou zvířatům na zemi?
17 Ti, kteří se bavili s nebeským ptactvem, a ti, kteří shromažďovali stříbro a zlato, v něž lidé důvěřují, a nedostávají konce?
18 Nebo ti, kteří pracovali ve stříbře a byli tak opatrní a jejichž díla jsou nevyzpytatelná, 19Zmizeli asestoupili dohrobu anajejichmísto vystoupili jiní.
20 Mladíci viděli světlo a přebývali na zemi, ale cestu poznání nepoznali,
21 Nerozuměli stezkám jeho, ani se jich nechopili; daleko od té cesty byli jejich synové.
22 Nebylo o tom slyšet v Chanaanu a nebylo to vidět v Themanu.
23 Agaréni, kteří hledají moudrost na zemi, obchodníci z Merana a Themanu, autoři bajek a hledači bez porozumění; nikdo z nich neznal cestu moudrosti ani si nepamatuje její stezky.
24 Jak veliký je dům Boží, Izraeli! a jak velké je místo jeho vlastnictví!
25 Veliký a bez konce; vysoká a neměřitelná.
26 Byli tu obři slavní od počátku, kteří byli tak velké postavy a tak zkušení ve válce.
27 Ty si Pán nevyvolil, ani jim nedal cestu poznání:
28 Ale oni byli zničeni, protože neměli moudrost, a zahynuli svou vlastní hloupostí.
29Kdovystoupildonebe,vzaljiasneslzoblaků?
30 Kdo přešel moře a nalezl ji, a přinesl ji pro čisté zlato?
31 Nikdo nezná její cestu, ani nemyslí na její stezku.
32 Ale kdo zná všechno, zná ji a našel ji rozumem; ten, kdo připravil zemi na věky, naplnil ji čtyřnohými zvířaty.
33 Kdo vysílá světlo, a ono jde, znovu je volá, a ono ho s bázní poslouchá.
34 Hvězdy svítily na svých hlídkách a radovaly se, když je volal, říkají: Tady jsme; a tak vesele dávali světlo tomu, který je stvořil.
35 Toto je náš Bůh a nikdo jiný mu nebude přirovnáván
36 Zjistil všecku cestu poznání a dal ji Jákobovi služebníku svému a Izraeli milému svému.
37 Potom se ukázal na zemi a rozmlouval s lidmi.
KAPITOLA 4
1 Toto je kniha přikázání Božích a zákon, který je věčný: všickni, kteří jej ostříhají, ožijí; ale kdo odejde, zemře.
2 Obrať se, Jákobe, a chop se toho, choď před světlem jeho, abys byl osvícen.
3 Nedávej svou čest jinému, ani věci, které jsou tobě užitečné, cizímu národu.
4 Blahoslavení jsme, Izraeli, neboť věci, které se líbí Bohu, jsou nám oznámeny.
5 Buď dobré mysli, můj lide, památníku Izraele.
6 Byli jste prodáni národům, ne pro vaši záhubu, ale protože jste pohnuli Boha k hněvu, byli jste vydáni nepřátelům.
7 Nebo toho, který vás učinil, jste popudili obětováním ďáblům, a ne Bohu.
8 Zapomněli jste na Boha věčného, který vás vychoval; a zarmoutili jste Jeruzalém, kterýž vás kojil.
9 Nebo když viděla hněv Boží přicházející na vás, řekla: Slyšte, vy, kteříž bydlíte na Sionu.
10 Viděl jsem totiž zajetí svých synů a dcer, které na ně uvalila věčnost.
11 S radostí jsem je živil; ale poslal je pryč s pláčem a smutkem.
12 Ať se nikdo neraduje nade mnou, vdovou a mnohými opuštěnou, která pro hříchy synů mých zůstala pustá; protože se odchýlili od zákona Božího.
13 Neznali jeho ustanovení, nechodili po cestách jeho přikázání a nešlapali po stezkách kázně v jeho spravedlnosti.
14 Ať přijdou ti, kteří bydlí kolem Sionu, a rozpomeňte se na zajetí mých synů a dcer, které na ně uvalila věčnost.
15 Nebo přivedl na ně národ z daleka, národ nestydatý a cizího jazyka, kterýž nectí starce ani nelituje dítěte.
16 Tito odnesli milované děti vdovy a nechali ji, která byla sama, pustou bez dcer.
17 Ale s čím vám mohu pomoci?
18 Neboť ten, který na vás uvedl tyto rány, vás vysvobodí z rukou vašich nepřátel.
19 Jděte svou cestou, děti moje, jděte svou cestou, neboť jsem zůstal pustý.
20 Odložil jsem roucho pokoje a oblékl jsem na sebe žíněné roucho modlitby své, volat budu k věčnosti za dnů svých.
21 Buďte dobré mysli, ó mé děti, volejte k Pánu, a on vás vysvobodí z moci a z rukou nepřátel.
22 Nebo naděje má ve věčnosti, že tě spasí; a radost mi přišla od Svatého pro milosrdenství, které k vám brzy přijde od věčného Spasitele našeho.
23 Poslal jsem vás zajisté s truchlením a pláčem, ale Bůh mi vás zase dá s radostí a veselím na věky.
24 Jako nyní sousedé Sionu viděli tvé zajetí, tak brzy uzří spasení tvé od Boha našeho, které na tebe přijde s velikou slávou a jasem věčným.
25 Děti moje, strpte trpělivě hněv, který na vás přichází od Boha, neboť váš nepřítel vás pronásleduje; ale brzy uvidíš jeho zkázu a šlapeš mu na krk.
26 Moji křehcí prošli drsnými cestami a byli odvedeni jako stádo chycené nepřátel.
27Utěšujtese, ó méděti,avolejtek Bohu,neboť budete pamatováni na toho, který na vás tyto věci uvedl.
28 Nebo jako bylo v úmyslu sejíti od Boha, tak se vraceje, hledejte ho desetkrát více.
29Neboťten,kdo na vásuvedl tyto rány, přinese vám věčnou radost z vaší spásy.
30 Měj dobré srdce, Jeruzaléme, neboť ten, který ti dal to jméno, tě potěší.
31 Bídní jsou ti, kteříž sužovali tě, a radovali se z pádu tvého.
32 Bídná jsou města, jimž sloužili synové tvoji, bídná jest ta, která přijala syny tvé.
33 Nebo jako se radovala z tvé zkázy a radovala se z tvého pádu, tak se bude rmoutit pro své zpustošení.
34 Neboť zbavím jásání jejího velkého množství a její pýcha se promění v nářek.
35 Nebo přijde na ni oheň od věčnosti, dlouho trvati; a bude zabydlena ďábly po dlouhou dobu.
36 Ó Jeruzaléme, pohleď kolem sebe na východ a viz radost, která k tobě přichází od Boha.
37 Aj, synové tvoji přicházejí, které jsi poslal pryč, přicházejí shromážděni od východu k západuslovemSvatého,radujíce sevslávěBoží.
KAPITOLA 5
1 Svlékni, Jeruzaléme, roucho smutku a soužení a obleč se do krásy slávy, která přichází od Boha na věky.
2 Oblékněte si dvojí roucho spravedlnosti, která pochází od Boha; a na hlavu si nastavil diadém slávy věčné.
3 Neboť Bůh ukáže tvou slávu každé zemi pod nebem.
4 Neboť jméno tvé bude vzýván od Boha na věky: Pokoj spravedlnosti a sláva uctívání Božího.
5 Povstaň, Jeruzaléme, a stůj na výsosti, rozhlédni se k východu a pohleď na své děti shromážděné od západu k východu slovem Svatého, radujíce se z Boží památky.
6 Odešli od tebe pěšky a byli odvedeni od svých nepřátel, ale Bůh je k tobě přivádí vznešené se slávou jako děti království.
7 Neboť Bůh ustanovil, aby každý vysoký kopec a břehy dlouhého trvání byly svrženy a údolí zasypána, aby byla vyrovnána zem, aby Izrael mohl jít bezpečně v slávě Boží,
8 Nadto i lesy a každý strom vonící zastíní Izrael přikázáním Božím.
9 Bůh totiž povede Izrael s radostí ve světle své slávy s milosrdenstvím a spravedlností, která od něho pochází.