N L / AMSTERDAM BIJLMERMEER Proměna satelitního města Bijlmermeer v jihovýchodní části Amsterdamu patří mezi nejznámější příklady regenerace modernistického sídliště v Evropě. Jeho urbanistická forma se stala jednou z nejvýstižnějších formulací principů Aténské charty. Město budoucnosti se nicméně změnilo v jednu z nejproblematičtějších evropských čtvrtí vůbec. Příběh pádu Bijlmermeeru ale není možné chápat jako přímý důkaz pádu modernismu a k jeho pochopení je třeba znát řadu specifik, která měla na budoucnost sídliště výrazný vliv. Bijlmermeer pochází z 60. let z doby ekonomického rozkvětu Evropy a dynamického rozvoje měst. Od roku 1951 byly v západní části Amsterdamu realizovány čtvrtě na principu zahradních měst. Sloetermeer, Sloterwaart, Geuzenweld a Osdorp už ale brzy po svém vzniku nebyly hodnoceny jako úspěšné realizace a projekt Bijlmermeeru se tak stal jejich modernistickou antitezí.
O d d ě l e ní rozvoje města a stavební společnosti Plánovaná kapacita sídliště 18 000 bytů měla poskytnout domov až pro celou 1/7 obyvatel Amsterdamu (60 000 obyvatel). Čtvrť byla zřetelně odtržená od města a vystavěna na plochách, které v původním plánu rozvoje města z roku 1935 nebyly určeny jako plochy pro bydlení. Oddělení rozvoje města pracovalo na návrhu v letech 1962 – 66 a zřejmě se díky dobrému marketingu i rozhodnosti a přesvědčivosti urbanistů CIAMu nesetkávalo s výraznou kritikou z řad veřejnosti ani představitelů města. Částečná kritika nicméně probíhala v rámci projekčního týmu – projekt Siegfrieda Nassutha pro jeho sociální aspekt nejostřeji kritizovala architektka Jakoba Mulder a vytvořila vlastní variantní návrh, který pracoval s mnohem menším měřítkem domů a větší diverzitou bydlení. Se svým projektem v rámci týmu neuspěla a Oddělení rozvoje města opustila. Výsledná podoba Bijlmermeeru byla v podstatě prací úzké skupiny lidí, pro kterou byly komentáře nežádoucí a snaha o multidisciplinární zázemí by byla jen zbytečným časovým zdržením. Na výsledné podobě sídliště se výrazně projevil i fakt, že již v roce 1964 byly uzavřeny smlouvy se dvěma stavebními společnostmi, které byly garanty stavební technologie a jako takové už nedopustily řadu následných změn. S ohledem na vývoj jejich technologií byly
34
upraveny dispozice domů, v průběhu výstavby došlo k výráznému nárůstu nákladů a stavební firmy redukovaly například počty výtahů. Mnoho bytů tak bylo spojeno přes dlouhé pavlače.
Cílová skupin a Tvůrci bijlmermeerského sídliště plánovali byty zejména pro střední třídu a vystavěli tak čtyř až pětipokojové byty ve vysokém standardu. Jejich plán ale nevyšel hned z několika důvodů. Urbánní politiky okolních měst Almere, Purmenrend a Lelystad nabízely žádanější bydlení v rodinných domech, které by ubytovaly až 60 % obyvatel Amsterdamu. Mylný byl i odhad demografického vývoje. V roce 1963, kdy byl plán téměř dokončen, měl Amsterdam téměř 870 tis. obyvatel, v roce 1984 se i v důsledku vynálezu antikoncepční pilulky počet obyvatel snížil o 20 % a došlo k výraznému nárůstu jednočlenných rodin.
Počátek stigm a t i z a c e Do poloprázdného sídliště se stěhovala pouze jedna skupina jednočlenných domácností - homosexuálové, kteří byli v Amsterdamu diskriminovaní a ve čtvrti odtržené od města našli útočiště. Následná imigrační vlna, která přišla společně se zavedním příspěvku na bydlení tak zacílila do volných a nepříliš populárních bytů Bijlmermeeru. V roce 2000 více jak 70 % obyvatel sídliště nebylo holandského původu, v roce 2009 jen 126 osob z 1000 bylo zaměstnaných. Kriminalita a vandalismus se staly novým obrazem Bijlmermeeru.
Proměna sídli š t ě Autoritativní přístup k návrhu sídliště se projevoval posléze i ve vztahu k připomínkám obyvatel, kteří chtěli své prostředí zlepšit. Řada jejich návrhů byla zamítnuta, protože nevyhovovala celkovému konceptu. Tvůrci Bijlmermeeru si neúspěch svého projektu nechtěli dlouho připustit. Obyvatelé postupně utvořili několik sdružení a prosadili alespoň zahrádky, nové výtahy a barevné nátěry betonových ploch. V roce 1986 nakonec vláda vytvořila skupinu Budoucnost Bijlmermeeru (Toekomst Bijlmermeer), která sestavila 5 možných scénářů transformace sídliště, z nichž 4 počítaly s výraznější