Most – diplomová práce 2. část

03

REFERENČNÍ STUDIE

30

REGENERACE MODERNISTICKÝCH SÍDLIŠŤ V EVROPĚ V České republice dosud nedošlo k regeneraci sídlištních celků v takovém kvalitativním rozsahu jako v mnoha zemích západní Evropy. Existuje pro to více důvodů, z nichž nejvýznamnější je majetkoprávní a politicko-správní

situace.

Téma

budoucnosti

našich

sídlišť

stále stojí na okraji společenského diskurzu, což ale zdaleka neodpovídá významnosti problému. Současné zdánlivé období klidu se může velice rychle stát akutním společenským problémem, na který nebudeme připraveni.

Předkládaná studie uvádí přes 50 příkladů intervencí do sídlištních struktur, jejichž ambicí bylo řešit více, než stavební povahu domů. Nedostatečný výzkum je jedním z důvodů, který snižuje úroveň odborné diskuze.

Uváděná práce se tedy doufám stane dostatečně širokým základem pro další rozpracování referenčního rámce sídlištní problematiky.

V úvodu studie je v souhrnné tabulce prezentován soupis 56 sídlištních intervencí, který je klasifikován podle míry a způsobu zásahu. 24 z nich je na dalších stranách představeno ve větší podrobnosti.

31

SEZNAM REFERENCÍ

1

Londýn, Aylesbury

29

Berlín, Märkisches Viertel

2

Londýn, Kidbrooke

30

Bremerhaven, Wulfsdorf

3

Londýn, Orchard

31

Bremerhaven, Grünhöfe

4

Londýn, Dollis Valley Estate

32

Bremen, Neue Vahr Nord

5

Birmingham, Castle Vale

33

Bonn, Dransdorf-West, Mörikestrasse

6

Sheffield, Parkhill

34

Ingoldstadt

7

Paris, Rue Nationale

35

Jena, Lobeda-Ost

8

Lormont, Génicart a Carriet

36

Leipzig

9

Lisieux-Saint Désir

37

Leinefelde, Südstadt

10

Nogent sur Oise, La Commanderie

38

Lübbenau

11

Mantes-la-Jolie, Le Val Fourré

39

Magdeburg

12

Garges les Gonesse, La Muette

40

Cottbus, Hegelstraße

13

Garges les Gonesse, La Dame Blanche Ouest

41

Cottbus, Theodor-Storm-Straße

14

Garges les Gonesse, Les Doucettes

42

Hoyerswerda, Neustadt

15

Firminy

43

Halle, Neustadt

16

Grenoble, La Villeneuve

44

Halle, Silberhöhe

17

Lyon, Vaulx-en-Velin

45

Dresden, Gorbitz

18

Antwerpen, Linkeroever

46

Guben, Wohnkomplex IV

19

Amsterdam, Bijlmermeer

47

Oer-Erkenschwick, Schillerpark

20

Amsterdam, Osdorp

48

Offenbach, Hans-Böckler settlement

21

Den Haag Zuid West, Enschedelaan

49

Parchim, Weststadt

22

Delft,Poptahof

50

Schwedt/Oder

23

Zoetermeer, Palenstein

51

Schwerin, Neu Zippendorf

24

Uithoorn, Europarei

52

Göteborg, Gardsten

25

Berlín, Marzahn

53

Helsinki, Laajasalo

26

Berlín, Zehlendorf

54

Copenhagen, Brøndby Strand

27

Berlín, Hellersdorf

55

The Avedøre Stationsby-area, Hvidovre

28

Berlín, Neumarkplan

56

Aalborg Øst, Aalborg

32

KLASIFIKACE ZÁSAHU

* *

Londýn, Aylesbury Londýn, Kidbrooke Londýn, Orchard Londýn, Dollis Valley Estate Birmingham, Castle Vale Sheffield, Parkhill Paris, Rue Nationale Lormont, Génicart a Carriet Lisieux-Saint Désir Nogent sur Oise, La Commanderie Mantes-la-Jolie, Le Val Fourré Garges les Gonesse, La Muette -//-, La Dame Blanche Ouest Garges les Gonesse, Les Doucettes Firminy Grenoble, La Villeneuve Lyon, Vaulx-en-Velin Antwerpen, Linkeroever Amsterdam, Bijlmermeer Amsterdam, Osdorp Den Haag Zuid West, Enschedelaan Delft, Poptahof Zoetermeer, Palenstein Uithoorn, Europarei Berlín, Marzahn Berlín, Zehlendorf Berlín, Hellersdorf Berlín, Neumarkplan Berlín, Märkisches Viertel Bremerhaven, Wulfsdorf Bremerhaven, Grünhöfe Bremen, Neue Vahr Nord Bonn, Dransdorf-West, Mörikestrasse Ingoldstadt Jena, Lobeda-Ost Leipzig Leinefelde, Südstadt Lübbenau Magdeburg Cottbus, Hegelstraße Cottbus, Theodor-Storm-Straße Hoyerswerda, Neustadt Halle, Neustadt Halle, Silberhöhe Dresden, Gorbitz Guben, Wohnkomplex IV Oer-Erkenschwick, Schillerpark Offenbach, Hans-Böckler settlement Parchim, Weststadt Schwedt/Oder Schwerin, Neu Zippendorf Göteborg, Gardsten Helsinki, Laajasalo Copenhagen, Brøndby Strand

*

FR B NL DE

kompletní demolice nový development krajinná rekultivace

DEN FI S

částečná demolice krajinná rekultivace doplnění funkcí doplnění typologie bydlení strukturální úprava domů fasádní regenerace domů regenerace veřejných prostranství změna hierarchie prostoru

GB

částečná / žádná demolice

částečná / žádná demolice

*

kompletní demolice

33

N L / AMSTERDAM BIJLMERMEER Proměna satelitního města Bijlmermeer v jihovýchodní části Amsterdamu patří mezi nejznámější příklady regenerace modernistického sídliště v Evropě. Jeho urbanistická forma se stala jednou z nejvýstižnějších formulací principů Aténské charty. Město budoucnosti se nicméně změnilo v jednu z nejproblematičtějších evropských čtvrtí vůbec. Příběh pádu Bijlmermeeru ale není možné chápat jako přímý důkaz pádu modernismu a k jeho pochopení je třeba znát řadu specifik, která měla na budoucnost sídliště výrazný vliv.

Bijlmermeer pochází z 60. let z doby ekonomického rozkvětu Evropy a dynamického rozvoje měst. Od roku 1951 byly v západní části Amsterdamu realizovány čtvrtě na principu zahradních měst.

Sloetermeer, Sloterwaart, Geuzenweld a Osdorp už ale brzy po svém vzniku nebyly hodnoceny jako úspěšné realizace a projekt Bijlmermeeru se tak stal jejich modernistickou antitezí.

O d d ě l e ní rozvoje města a stavební společnosti Plánovaná kapacita sídliště 18 000 bytů měla poskytnout domov až pro celou 1/7 obyvatel Amsterdamu (60 000 obyvatel). Čtvrť byla zřetelně odtržená od města a vystavěna na plochách, které v původním plánu rozvoje města z roku 1935 nebyly určeny jako plochy pro bydlení. Oddělení rozvoje města pracovalo na návrhu v letech 1962 – 66 a zřejmě se díky dobrému marketingu i rozhodnosti a přesvědčivosti urbanistů CIAMu nesetkávalo s výraznou kritikou z řad veřejnosti ani představitelů města. Částečná kritika nicméně probíhala v rámci projekčního týmu – projekt Siegfrieda Nassutha pro jeho sociální aspekt nejostřeji kritizovala architektka Jakoba Mulder a vytvořila vlastní variantní návrh, který pracoval s mnohem menším měřítkem domů a větší diverzitou bydlení. Se svým projektem v rámci týmu neuspěla a Oddělení rozvoje města opustila. Výsledná podoba Bijlmermeeru byla v podstatě prací úzké skupiny lidí, pro kterou byly komentáře nežádoucí a snaha o multidisciplinární zázemí by byla jen zbytečným časovým zdržením.

Na výsledné podobě sídliště se výrazně projevil i fakt, že již v roce 1964 byly uzavřeny smlouvy se dvěma stavebními společnostmi, které byly garanty stavební technologie a jako takové už nedopustily řadu následných změn. S ohledem na vývoj jejich technologií byly

34

upraveny dispozice domů, v průběhu výstavby došlo k výráznému nárůstu nákladů a stavební firmy redukovaly například počty výtahů.

Mnoho bytů tak bylo spojeno přes dlouhé pavlače.

Cílová skupin a Tvůrci bijlmermeerského sídliště plánovali byty zejména pro střední třídu a vystavěli tak čtyř až pětipokojové byty ve vysokém standardu.

Jejich plán ale nevyšel hned z několika důvodů. Urbánní politiky okolních měst Almere, Purmenrend a Lelystad nabízely žádanější bydlení v rodinných domech, které by ubytovaly až 60 % obyvatel Amsterdamu. Mylný byl i odhad demografického vývoje. V roce 1963, kdy byl plán téměř dokončen, měl Amsterdam téměř 870 tis. obyvatel, v roce 1984 se i v důsledku vynálezu antikoncepční pilulky počet obyvatel snížil o 20 % a došlo k výraznému nárůstu jednočlenných rodin.

Počátek stigm a t i z a c e Do poloprázdného sídliště se stěhovala pouze jedna skupina jednočlenných domácností - homosexuálové, kteří byli v Amsterdamu diskriminovaní a ve čtvrti odtržené od města našli útočiště. Následná imigrační vlna, která přišla společně se zavedním příspěvku na bydlení tak zacílila do volných a nepříliš populárních bytů Bijlmermeeru.

V roce 2000 více jak 70 % obyvatel sídliště nebylo holandského původu, v roce 2009 jen 126 osob z 1000 bylo zaměstnaných.

Kriminalita a vandalismus se staly novým obrazem Bijlmermeeru.

Proměna sídli š t ě Autoritativní přístup k návrhu sídliště se projevoval posléze i ve vztahu k připomínkám obyvatel, kteří chtěli své prostředí zlepšit. Řada jejich návrhů byla zamítnuta, protože nevyhovovala celkovému konceptu. Tvůrci Bijlmermeeru si neúspěch svého projektu nechtěli dlouho připustit. Obyvatelé postupně utvořili několik sdružení a prosadili alespoň zahrádky, nové výtahy a barevné nátěry betonových ploch. V roce 1986 nakonec vláda vytvořila skupinu Budoucnost Bijlmermeeru (Toekomst Bijlmermeer), která sestavila 5 možných scénářů transformace sídliště, z nichž 4 počítaly s výraznější

demolicí. Možnosti demolice byly dlouho diskutované, vzniklo i několik skupin z řad obyvatel, kteří se stavěli proti jakémukoliv zásahu do jejich sídliště. V roce 1992, kdy do jedné z budov narazlilo letadlo a média zacílila svou pozornost na hrůzy Bijlmermeeru, už vláda na nic nečekala. Bylo rozhodnuto o výrazné transformaci sídliště, která měla v plánu demolici poloviny stávajících budov, diferenciaci standardů bydlení, redukci volného prostoru a změnu dopravního systému. Přes pokračující kritiku obyvatel ale většina z nich plán obnovy v roce 2001 schválila. Řada z nich nalezla nový domov v obecních bytech v jiných částech města, který jim byl přednostně udělen bez čekací listiny. Novým marketingovým heslem proměny Bijlmermeeru se stala „Barevná budoucnost jihovýchodu“ (“The colourful perspective of Southeast”). Skutečná etnická diverzita sídliště byla redukována na marketingovou metaforu multikulturalismu za účelem znovu přilákat střední třídu, pro kterou bude tato umírněná forma setkání rozličných kultur atraktivní. demolované objekty

Výsledná podoba sídliště nakonec dosáhla až sedmdesátiprocentní demolice, některé části čtvrti byly realizovány v rámci vyzvaných soutěží, na jiné byly zpracovány regulační plány.

nové objekty

35

Původní plán sídliště a Územní plán nového Bijlmermeeru z roku 2007 V rámci sídliště je vytvořena nová hierarchie jednotlivých prostor a jejich větší diverzita. Celek je členěn na menší územní jednotky s vlastní identitou prostředí. Byl posílen vztah k městskému centru ve východní části a vazby do okolní starší zástavby byly také posíleny regenerací a novým vybudováním cest.

1 2 3 4 5

centrum výšková zástavba v zeleni nízkopodlažní zástavba v zeleni parková zeleň zeleň podél silnic

Bestemmingsplan De Nieuwe Bijlmer intenzivní smíšené městské území městské centrum hlavní ulice původní výškové budovy středně vysoké budovy oblast s vodními kanály nízkopodlažní budovy Bijlmerpark příměstské bydlení

36

Bijlmermeer Ganzenhoef – URBIS Kancelář URBIS v čele s architektem Donaldem Lambertem se účastní restrukturalizace Bijlmermeeru už od roku 1993.

Transformace části Ganzenhoef, která vzešla z vyzvané soutěže, byla pilotním projektem regenerace celé čtvrti. Původně vyvýšená rychlostní silnice procházející středem čtvrti byla položena na úroveň okolního terénu a upravena jako tradiční městská avenue obestavěná nízkopodlažními domy.

Florijn – Van Schagen Architekten Florijn je původní název nejdelšího domu Bijlmermeerského sídliště.

Během transformace celého sídliště byla budova rozdělena na dvě části. Architekti Van Schagen pracovali s jednou z nich. Podstatou jejich návrhu je integrace různých typů bydlení a vlastnických forem a doplnění funkcí pro všechny cílové skupiny v oblasti. K soklu původní budovy je přistavěno 27 nových apartmánů. Celek uzavírají další řadové domy, studia pro umělce a komerční objekty. Všechny byty v původní budově byly renovovány, část jich je využívána jako ubytování pro studenty.

ZDROJE: Jurgen Vandewalle, The Story of Bijlmermeer, A Historicist Experiment http://failedarchitecture.com/the-story-behind-the-failure-revisioning-amsterdam-bijlmermeer/ http://www.zuidoost.amsterdam.nl/ http://www.urbisstadsontwerp.nl/en.html http://www.dearchitekten.nl/ http://www.vanschagenarchitekten.com/

37

N L / AMSTERDAM OSDORP COMPLEX Projekt rotterdamské kanceláře Van Schagen architekten, za který v roce 2001 obdrželi Národní cenu za renovaci. Dříve jedna z nejhorších částí města byla transformována v atraktivní a vyhledávanou lokalitu. Van Schagen architekten se účastnili renovace komplexů 50 a 117. V rámci celého souboru staveb byl nově organizován veřejný prostor, domy se mu přizpůsobily vytvořením nové „brány“ v rámci své struktury. Došlo také k dispoziční úpravě stávajících domů. V přízemí byly vytvořeny velké mezonetové byty s vlastními zahradami pro rodiny s dětmi a dům byl navýšen o podlaží s menšími startovními byty pro mladé rodiny.

čelní fasáda domu

vnitřní prostor sídliště – parkoviště, zahrádky a dětské hřiště

nová organizace veřejného prostoru

38

strukturální úprava domů

ZDROJE: www.vanschagenarchitekten.com

NL / DELFT, POPTA H O F – A K R O P O L I S H O F Projekt kanceláře Molenaar & Van Winden na sídlišti Poptahof v Delftu. Návrh byl zpracován na základě masterplanu od kanceláře Palmbout. Regulační plán pracuje se sídlištěm z 60. let tak, že doplňuje vždy dva paralelní deskové domy novými strukturami a vytváří tak blok s poloveřejným prostorem uvnitř. Součástí projektu je strukturální úprava stávajících panelových domů (změna dispozic bytů, nové komunikační bloky a balkóny) a dostavba řadových domů.

Uvnitř bloku je na stávajícím terénu umístěné kryté parkoviště.

Vzrostlé stromy jsou zachovány a pochozí dřevěná terasa je využívána obyvateli domů.

ZDROJE: http://architectuur.nl/ http://www.molenaarenco.nl/ http://www.palmbout.nl/

Regulační plán kanceláře Palmbout

39

N L / DEN HAAG ZUID WEST, ENSCHENDE L A A N Projekt kanceláře Van Schagen architekten. Na nároží ulic je vystavěna polyfunkční budova s byty ve vyšších podlažích a komerčními plochami v parteru. Čtyři stávající deskové domy jsou spojeny do dvojic a původně veřejný prostor je transformován na předzahrádky a soukromé plochy společné pro obyvatele domu.

Upraveny byly i vnitřní dispozice stávajících domů. Byty o výměrách 60 m 2 byly po dvou nebo po třech spojeny, případně byly vytvořeny mezonety ze dvou bytů nad sebou. Renovované fasády doplňují nové výtahy a balkony.

ZDROJE: www.vanschagenarchitekten.com

40

NL / U I T H O R N , E U R O PA R E I Sídliště z 60. let Europarei se nachází na jižním amsterdamském předměstí Uithoorn. Devět jedenáctipodlažních deskových domů tvoří čtvrť samu pro sebe, jejíž specifičnost ještě více vyniká v kontextu nízkopodlažní zástavby rodinných domů ve zbylé části města. Téměř všech 1080 identických bytů na sídlišti je pronajímáno formou sociálního bydlení (které má v holandském kontextu jiné parametry). 95 % bytů je ve vlastnictví bytového podniku a 5 % bylo během posledních deseti let odprodáno majitelům do soukromého vlastnictví. Podíl imigrantů na Uithoornském sídlišti činí 48 %.

V roce 2000 vnikla mezi městem Uithoorn a bytovou společností Eigen Haard dohoda o regeneraci sídliště, která vyústila v renovaci fasád a veřejného prostoru a ustanovení správy čtvrti sestavené z místních obyvatel. Renovace panelových domů proběhla mezi lety 2004–2005 a na základě výběrového řízení ji realizovala dánská architektonická kancelář Kempe Thill. Architekti renovovali 6 z 9 budov, podoba fasády byla byla ovlivněna přáním obyvatel. V několika domech byla také první dvě podlaží adaptována pro potřeby seniorů a osob na vozíku (úprava vstupů, chodeb a sociálního zařízení).

Přes veškeré úsilí ale nenastalo očekáváné zlepšení prostředí a kriminalita a vandalismus dokonce ještě narostly. V roce 2010 se tedy opět sešla radnice s bytovým podnikem a společně začali pracovat na novém integrálním plánu rozvoje sídliště. Jako jedna z příčin neúspěchu zásahu byla diagnostikována nízká škála typů bydlení (všechny byty byly měly 2 až 3 pokoje) a nedostatečný sociální přesah zásahu. „Vize Europarei“ se tedy stala novým integrálním plánem rozvoje sídliště. Jejím cílem je zvýšit dynamiku čtvrti rozšířením nabídky bydlení a pracovních příležitostí. Diskutovaná byla také možnost zbourání 3 nerekonstruovaných domů, nicméně ve stávající ekonomické situaci je budoucnost realizace velmi nejasná.

ZDROJE: http://www.atelierkempethill.com/ http://www.laciudadviva.org/ http://www.eracontour.nl/

41

D E / LEINEFELDE, SÜDSTADT Duryňská vesnice s 2,5 tisíci obyvateli se během 60. let změnila v centrum textilního průmyslu a počet jejích obyvatel narostl během necelých třiceti let na 16 500. Noví obyvatelé byli ubytováni jižně od původní zástavby v pěti až šestipodlažních panelových domech.

Po politickém přerodu Německa začalo docházet k výrazné pracovní migraci a v kombinaci se sníženou porodností průzkumy odhadovaly pouze 50% obsazenost bytů. V roce 1995 tedy vznikl první záchranný plán. Jeho cílem byla v první fázi stabilizace lokálního centra a jeho propojení s historickým centrem skrze atraktivně pojednaný zelený pás. V dalších fázích došlo k regeneraci samotných obytných celků, přičemž pilotním projektem byla realizace Čtvrti fyziků od architektonické kanceláře Meier-Scupin & Petzet. Principem jejich návrhu byla pouze částečná demolice stávajících domů a dostavba.

V tomto duchu pak pokračovala obnova celé čtvrti. Z původně finančně odůvodněného způsobu transformace pak kancelář Stefana Forstera vytvořila jednu z nejznámějších a architektonicky velice atraktivních realizací, kde byly byty pronajaté ještě před jejich dokončením. Stefan Forster výrazně pracoval se samotnou strukturou bytových domů. Horní dvě podlaží odstranil a dlouhé panelové domy proboural do menších celků. Příklad transformace Leinefelde patří mezi úspěšné strategie smršťujícícho se města.

Hlavní principy projektu byly strukturovány do následujících devíti bodů: 1/ sociální udržitelnost čtvrtě skrze participaci obyvatel, posílení vědomí zodpovědnosti a účasti na kvalitě prostředí 2/ ekonomická udržitelnost – diverzita a podpora ekonomického rozvoje; prázdná tovární hala byla například rozdělena do menších jednotek využívaných pro podnikání a nové stavby byly také realizovány 3/ ekologická udržitelnost - snížení spotřeby energií, recyklace materiálů; stavební suť a panely z demontovaných budov byly využity v rámci krajinných úprav 4/ regulační plán jako hlavní koordinační nástroj – plán zpracovala společnost GRAS – Gruppe Architektur & Stadtplannung z Drážďan 5/ atraktivita čtvrti skrze vysokou kvalitu veřejné vybavenosti a infrastruktury; posílena byla zejména dostupnost mateřských a základních škol, nově byl vystavěn bazén, komunitní centrum a centrum pro mládež 6/ demolice opuštěných bytových domů za účelem posílení nových urbánních kvalit a tedy i stabilizace čtvrti na trhu 7/ zlepšení kvality obytného prostředí skrze podrobnější diferenciaci jednotlivých veřejných prostor 8/ hierarchizace veřejných prostor – artikulace volného prostoru na veřejný, poloveřejný a soukromý odstraňuje prostorovou anonymitu a podporuje budování společenských vztahů 9/ diverzita bytových standardů a typologií jako prostředek sociální integrace

42

Původní regulační plán z r. 1995:

Interface between public and private

Public park Private gardens Public urban space part of the masterplan 1995

World Habitat Award stage II - Project description

19

43

Aktualizovaný regulační plán z r. 2005

4. The master plan as an instrument o coordination

As part of the first stage of the project, a master plan was drawn up and agreed upon in 1995. The plan has a certain lee way for ongoing adjustment, but establis es guidelines for renewal, in particular, a they apply to the upgrading of a specific core area. The master plan is the result of intensive discussion and negotiation between stakeholders, and has become a reference for the implementation of all th other Leinefelde project components.

9 9

15 15

15

2 8

8 8

14

13

5

15*

2

15*

15*

9

15*

1 22

4

15*

4

15*

10

15

7

1

15*

12

11

1 15*

4

15*

16

1

15*

15*

15*

3

14

15

15

2 14

15 15

15

4

6

15

15

15

16 9 15

11

GRAS* Gruppe Architektur & Stadtplanung, Dresden

15 9 7 15*

15 15 16

15 15

0

50

100

150

200

250 m

Master Plan

status February 2005

scope of framework

social infrastructure

open spaces

tree edge covered with greenery

integration area city center upgrading with strategic demolition restructuring area

commercial infrastructure

open spaces assigned to housing

tree grove

traffic car park

„living“

road

differentiated ground plans of flats

important footpaths/ squares

development area

main foot- and cycle paths

private open spaces public open spaces open spaces assigned to public purposes sports field / playground

intensive greenery Japanese garden other garages technical infrastructure

44 World Habitat Award stage II - Project description

Stefan Forster

ZDROJE: http://www.goethe.de/ http://www.mp-a.de/ http://www.leinefelde-worbis.de/ http://www.stefan-forster-architekten.de/ WORLD HABITAT AWARD 2007, ZukunftsWerkStadt

45

D E / OER–ERKENSCHWICK, SCHILLERPA R K Schillerpark je sídliště v bývalém důlním městě Oer-Erkenschwick.

Po ekonomickém přerodu se město vyrovnávalo s nárůstem nezaměstnanosti, úbytkem obyvatel a tedy i vysokým počtem opuštěných a chátrajících bytů. Sídliště ze 70. let se nachází nedaleko městského centra a původně sestávalo z několika 9–12podlažních budov. Redukce počtu bytů byla vertikální (snížení podlaží na maximálně 9) i horizontální (demolice celých budov). Celkem bylo zrušeno 101 bytů. Současně došlo k výstavbě 3 nových penthousů o ploše 140 m 2 a dalších 20 bytů bylo vystavěno ve zcela nových domech. Součástí projektu byla i renovace veřejného prostoru.

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/

46

DE / D R Á Ž Ď A N Y, G O R B I T Z Gorbitz je poměrně mladé sídliště na jihovýchodě Drážďan s kapacitou 40 000 obyvatel. Od 90. let je zapojeno do programu ExWoSt ( experimental housing research project), který se soustředí na obnovu a udržitelnost velkých východoněmeckých sídlišť. Program zahrnuje pozvolnou dostavbu nové typologie bydlení v okolí sídliště, krajinářské intervence a také sociální programy, které umožňují obyvatelům účastnit se procesu obnovy, případně využít místní pracovní síly ke kultivaci prostředí.

V severozápadní části tohoto sídliště probíhá zajímavá transformace sídlištní struktury s názvem Krautersiedlung, která je pilotním projektem programu Přestavba měst – východ. Původní šestipodlažní panelové domy typu WBS70 jsou sníženy na 3–4 podlaží a rozděleny do menších částí. Vnitřní struktura domů je upravena tak, aby poskytovala škálu 2–5 pokojových bytů včetně mezonetů v horních podlažích. Kuchyně a koupelny jsou zvětšeny a přesunuty k vnějšímu líci domu. Nové lodžie a balkóny se stávají výrazným architektonickým prvkem tohoto rezidenčního projektu. Byty v přízemí byly doplněny o předzahrádky, které zcela změnily charakter stávajích ulic.

Oproti původnímu záměru nebyly pravděpodobně z důvodu nízké poptávky přilehlé dva bloky transformovány, ale zcela zdemolovány.

ZDROJE: http://www.kraeutersiedlung.de/ http://www.eaue.de/Housing/

47

D E / MAGDEBUR G Stejně jako u většiny ostatních případů transformací německých sídlišt je hlavním tématem redukce počtu bytů vynucená sociálně-demografickými změnami. Město Magdeburg je bývalým centrem těžkého průmyslu. Po znovusjednocení Německa město přišlo o 60000 obyvatel z původních 300000.

V roce 2003 proběhla transformace pětipodlažního deskového domu ve čtvrti Neustadter Feld. Tři horní podlaží byla odstraněna a vytvořeny nové terasové domy o průměrné ploše 121 m 2. Z původních 220 bytových jednotek je nyní 44 řadových domů.

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/

48

DE / SCHWE R I N , N E U Z I P P E N D O R F Sídliště Neu Zippendorf se nachází asi 5 km od centra města Schwerin v severním Německu. Před restrukturalizací sídliště byla čtvrtina domovů opuštěná a další pokles populace se očekával. Počet bytů byl tedy částečnou demolicí a strukturální úpravou původních domů snížen z 580 na 187. Sídliště poskytuje byty o plochách 50– 120m 2, z nichž třetina je upravena pro seniory. Nedílnou součástí urbanistického zásahu byla úprava lokálního centra na Berliner Platz, kvalitnější napojení na městské centrum i okolní krajinu a redesign veřejného prostoru. Do procesu transformace byla zapojena radnice, bytová družstva a stát skrze programy Sociální město (Sociale Stadt) a Přestavba měst – východ (Stadttumbau Ost).

ZDROJE: http://www.stadtumbau-ost.info/ http://www.werkstatt-stadt.de/ http://www.panoramio.com/user/3623171/ - Mecklenburg - Foto

původní stav

realizace

49

D E / COTTBUS, THEODOR-STORM STRAß E Braniborské město Cottbus bylo stejně jako mnoho dalších východoněmeckých měst zapojeno do programu Přestavba měst – Východ.

Sídliště Saschendorf–Madlow z let 1974–1986 patřilo mezi největší v Braniborsku. Samotné sídliště je od roku 1999 zapojeno do programu Social City. Cílem tohoto programu je redukce bytového fondu, zvýšení kvality obytného prostředí a nastavení sociální infrastruktury.

Prezentovaná dílčí transformace je poměrně malého měřítka, nicméně je velmi neobvyklá svým provedním. Autorem projektu je architektonické studio Zimmermann + Partner. Na hranici zástaveb věžovými domy a původními rodinnými domky byly dva ze tří jedenáctipodlažních bodových domů renovovány.

Domy získaly nové dispozice, vstupy, lodžie a fasády. Třetí dům byl kompletně demontován a z použitých panelů bylo vystavěno pět nových viladomů. Ty svojí výškou tvoří přechod mezi jedenácti a jednopodlažními domy. Nové viladomy poskytují širokou paletu standardů bydlení (2–5pokojové byty) a přízemní byty jsou doplněny zahrádkami. Z původního panelového domu byla využita celá 1/3 stavebního materiálu a viladomy jsou tak i při zachování vysokého ekologické standardu o 15–20 % levnější.

ZDROJE: http://www.stadtumbau-ost.info/ http://www.werkstatt-stadt.de/

50

DE / HOYE R S W E R D A , N E U S TA D T Během průmyslového rozvoje oblasti mezi lety 1955–1981 narostl počet obyvatel na 71 000 a v podstatě celé nové město bylo zbudováno pro zaměstnance uhelné a plynařské společnosti Schwarze Pumpe.

Již k roku 1989 ale počet obyvatel razantně klesl na 42 000 a nové sídlištní struktury se s problémem prázdných nemovistostí potýkaly nejvýrazněji. Hoyerswerda tak bylo jedním z prvních německých měst, které muselo čelit problémům smršťování města a stárnutí obyvatel. Již v roce 1997 například transformovali věžový dům na třípodlažní bydlení pro seniory. Kromě rozsáhlých demolic město investuje do výstavby viladomů, které konkurují bydlení za okrajem města a mírní tak jeho vysidlování. Většina panelových domů a veřejného prostranství již byla renovována a město vystavělo i nové komunitní centrum. Přibližně 5000 bytů bylo odstraněno, ale dalších 3 600 jich je stále neobydlených. Z důvodu rozsáhlých demolic, které nebudou nahrazovány novou stavební hmotou je tak ústředním tématem městského plánování nalezení atraktivních forem krajinářského pojednání volných prostor při zachování integrity městské struktury.

žlutě označené budovy určené k demolici

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/ http://www.freiraumobjekte-ney.de/

park v centru města - Andreas Blume, krajinářský architekt

51

D E / JENA, LOBEDA-WEST Město Jena se nachází ve východní části Německa mezi Drážďany a Erfurtem a žije v něm přibližně 110 000 obyvatel. V roce 1558 byla ve městě založena Univerzita Friedricha Shillera a s 21 000 studenty dodnes formuje obraz města jako centra vědy a výzkumu.

Sídliště v Lobedě se nachází v nejjižnějším cípu města, pochází z let 1966–85 a bylo vystavěno pro 32 000 obyvatel. Jeho existence byla úzce spjata s průmyslovým rozvojem v okolí a po ekonomickém přerodu Německa se čtvrť musela vyrovnat s typickými problémy většiny východoněmeckých sídlišť. V současnosti zde žije 22 440 obyvatel (2006) a přibližně 1500 bytů bylo tedy demolováno.

Budoucnost místa je mimo jiné spjata i s novým pracovištěm Jena University Clinic, které narušuje monofunkčnost čtvrti.

V rámci programu obnovy je sídliště rozděleno do menších jednotek, které lze snáze spravovat a organizovat. Místní samospráva organizuje pravidelná setkání a diskuze s obyvateli sídliště.

85 % bytového fondu bylo doposud renovováno a obsazenost bytů stoupla na 97 %. Domy dostaly bezbariérové vstupy, nové fasády.

V rámci projektu Vitales Wohnen byly transformovány tři věžové domy a z dříve 231 identických bytů vzniklo 101 různých bytových jednotek. Monotónnost volného prostoru je narušována jemnější artikulací veřejného prostoru a rozšířenou typologií pojednání zeleně včetně komunitních zahrádek. V místě bývalého autobusového nádraží vzniklo nové náměstí a sídliště bylo napojeno na centrum města tramvají. Podzemní parkoviště uvolnilo prostor pro dětská a sportovní hřiště a tržiště. Vytěžená zemina byla použita k vytvoření zeleného valu přes přilehlou dálnici, který slouží k utlumení hluku, ale především k napojení sídelního celku do krajiny.

nové náměstí

52

val přes silnici

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/ http://www.jenalobeda.de/

D E / H A L L E , N E U S TA D T Město Halle ztratilo po znovusjednocení Německa celých 44 % své populace a nyní zde žije 233 000 obyvatel (r. 2007). Uvedený projekt je příkladem krajinné rekultivace jako úspěšné strategie pro udržitelný rozvoj města.

Od roku 2001 probíhají ve městě demolice bytového fondu na základě Integrovaného konceptu městského rozvoje (ISEK). Obytný komplex IV, který je zde prezentován se nachází na okraji města v jeho západním výběžku. Pilotním projektem úspešné strategie v této oblasti byla přeměna ploch po zdemolovaných budovách na školky rychle rostoucích topolů, které byly snadno zobchodovatelné na trhu. Pěstění topolů probíhá od roku 2007 a je plánováno na 20 let, každé 3–4 roky je cyklus obnovován. Tento způsob využití byl velice efektivním řešením pro bytové družstvo GWG, které v Halle-Neustadt vlastní třetinu bytového fondu a řeší snížení jeho nákladů na údržbu volných ploch. Plochy po demolicích není možné okamžitě využít k zemědělské produkci potravin a toto hospodářské využití je tedy nasnadě. Celý projekt je velice dobře přijímán i obyvateli čtvrtě. Kromě nižších nákladů na údržbu veřejného prostoru je dalším pozitivním efektem zkvalitnění životního prostředí a vytvoření příjemnějšího mikroklimatu, protože topoly částečně utlumují hluk z přilehlé silnice.

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/ http://www.bbsr.bund.de/

koncept rozvoje sídliště

53

D E / HALLE, SIL BERHÖHE Čtvrť Silberhohe se nachází na jižním okraji města, pochází z let 1979–89 a poskytovala domov především zaměstnancům chemické továrny Buna und Leuna. Snad nejvíce z celého města byla postižena migrací obyvatel. Ze 40 000 obyvatel v roce 1989 jich k roku 2012 zůstalo jen 10 000. Očekávaný pokles počtu obyvatel byl zřejmý poměrně brzy a rozsáhlé demolice začaly ještě před zapojením města do programu „Přestavba měst – východ“.

Plán z roku 2001 zobrazuje budoucí podobu čtvrti jako města v krajině. „Lesní město Silberhohe“ se stalo oficiálním názvem čtvrti a vizí její budoucí identity. Součástí rekultivace je tedy kvalitní krajinný koncept, který dynamicky rozvíjí scénář volného prostoru centrálního parku přecházejícího v zalesněné plochy. Květiny a stromy jsou navrženy s ohledem na jejich uplatnění v průběhu celého roku, uzavřené stromové lesní patro střídají plochy mýtin.

Proces této proměny podporuje město nastavením vhodných územních podmínek. Plochy sídliště jsou ve vlastnictví bytových podníků a město je dříve směňovalo za prostory ve nitřním městě a samo tedy tratilo na hodnotě pozemků. Nyní jsou plochy vykupovány buď za výrazně nižší ceny, přestože jsou stále klasifikovány jako obytné plochy, nebo je s bytovým podnikem uzavřena dohoda o péči.

Město přebere zodpovědnost za údržbu ploch a osvobodí je od daně z nemovitosti, během pěti let provede zásahy naplňující krajinný plán rozvoje místa a poté vrátí povinnosti péče o plochy zpět bytovým podnikům. V případě ploch vlastněných městem je péče převedena do kompetence lesního úřadu.

Obyvatelé čtvrti byli zapojeni do procesu přeměny už v rané fázi.

Projekt je financován jednak vlastními zdroji města, fondy z programů podporujících rozvoj velkých obytných celků, programem „Sociální město“ a „Přestavba měst – východ“ a dále kompenzačními fondy spojenými s ochranou přírody.

“Forest - town” koncept

54

ZDROJE: http://www.werkstatt-stadt.de/

FR / LY O N , VA U L X - E N - V E L I N Vaulx-en-Velin je Lyonským předměstím, které prochází transformací v rámci projektu Grand Projet de Ville – Velký městský projekt.

Jedná se o jeden z nejlépe strukturovaných a prezentovaných zásahů transformace.

Předměstí je rozděleno do 12 čtvrtí a na každou z nich je zpracována samostatná studie, nejrozsáhlejší demolice a současně nový development probíhají v centru předměstí. V rámci čtvrtí je prezentována stabilizace lokálního centra, optimalizace dopravního systému, úprava bytového fondu, které je dosaženo především doplněním nových staveb a dále rehabilitace veřejného prostoru. Část projektu je již zrealizována, většina je ještě ve fázi projektu.

Podstatnou součástí projektu jsou sociální intervence v široké paletě podpůrných programů a aktivit. Programy cílí zejména na sociální integraci a snížení nezaměstnanosti, která v této oblasti činí až 22 %.

Vernay-Verchères

Ecoin-sous-la-Combe

ZDROJE: http://www.maps.google.cz/ http://www.gpvvaulxenvelin.org/ http://www.anru.fr/ http://www.planum.net/

55

F R / GARGES LES GONESSE La Muette, La Dame Blanche Ouest a Les Doucettes Tři čtvrtě na pařížském předměstí Garges les Gonesse se účastní programu renovace, který zaštiťuje ANRU – Agentura pro městskou renovaci. Většina projektů je již realizována. Jedná se o částečné demolice a doplnění nových typologií bydlení a dalších funkcí a reorganizaci veřejného prostoru. Diverzita bydlení a sociální mix je základním pilířem těchto projektů. Čtvrť Les Doucettes je více specifická – jedná se o dostavbu nových domů mezi stávajícím sídlištěm a průmyslovou zónou.

La Muette, schéma před a po transformaci

La Muette, na levém obrázku je vzadu původní panelový dům, v popředí novostavby

56

ZDROJE: http://www.garges.net/ http://www.projetsurbains.com/

FR / LORMONT, G É N I C A R T A C A R R I E T Předměstí Lormont se nachází severozápadně od města Bordeaux.

Ve čtvrtích Génicart a Carriet žije 22 tisíc obyvatel a tvoří asi ¾ předměstí. Urbanistická obnova těchto čtvrtí se tak svým rozsahem řadí mezi největší projekty Akvitánie a počítá s dotací až 87,37 mil. Euro. V rámci Grand Project de Ville je počítáno s částečnou demolicí stávajících bytových budov a výstavbou nových za účelem diverzifikace bytových standardů. Současně je plánována regenerace nebo výstavba staveb občanské vybavenosti. Dílčí urbanistické zásahy zpracovávají renomované architektonické kanceláře vybrané na základě soutěže a samostatně i neziskové organizace.

Génicart Regenerační práce v Génicart probíhají od roku 2006. K roku 2013 bylo: 997 bytů demolováno 2000 nových bytů vystavěno (i v rámci zcela nové čtvrti Ramade) 2000 bytů regenerováno 297 mil. Euro proinvestováno Mezi pilíře obnovy patří lepší prostupnost území (rehabilitace a nová výstavba cest, cyklostezek), vytvoření nového městského jádra podél Esplanade François Mitterrand, rekonstrukce sportovních a školských zařízení a zvýšení a diverzifikace kvality bydlení.

Carriet Urbanistická obnova od roku 2005. Dosud: 415 bytů demolováno 569 bytů vystavěno 80 mil. Euro proinvestováno 10–15 000 m 2 kancelářských a komerčních ploch ve výstavbě Nové vedení tramvaje.

ZDROJE: http://www.lormont.fr/ http://www.coulon-leblanc.fr/ http://www.iau-idf.fr/

Génicart - řešení veřejného prostoru dle návrhu ateliéru Coulon Leblanc

57

F R / PARIS, RUE NATIONALE Projekt Christiana de Portzamparca z let 1990–1995. V ulici Rue de Nationale pracuje s nediferencovanou zástavbou z 60. let tak, aby znovu etabloval uliční frontu a navrátil prostor tradičnímu chápání města. V rámci projektu byly renovovány stávající panelové domy (doplněny o balkóny) a dostavěny nové bytové domy a ateliéry pro umělce směrem k Place de Nationale.

ZDROJE: http://www.portzamparc.com/

58

GB / S H E F F I E L D , PA R K H I L L Město oceli Sheffield se nachází v jižním Yorkshiru na severu Anglie.

Regenerace obytného komplexu Parkhill je příkladem intervence ve vnitřním městě, která se drží původního architektonického konceptu.

Brutalistní deskové domy inspirované Corbusierovým Unité d´Habitation pochází z let 1957–61 a jejich autory byli Jack Lynn a Ivor Smith. Domy mají 4–13 podlaží a přes složitou konfiguraci terénu drží jednotnou úroveň střešní římsy. Obytný komplex vznikl v místě původní čtvrti, která byla pro svou špatnou pověst a vysokou zločinnost přezdívaná „Malé Chicago“. Obyvatelé byli z třípodlažních nájemních domů přestěhování do mezonetových bytů a garsoniér vyskládaných podél pavlačových chodeb zvaných „streets in the sky“. Starousedlící dostali byty vedle sebe a názvy starých ulic byly také přeneseny. V domech byla integrována vybavenost i základní škola.

Kromě konstrukčních nedostatků trpěl obytný soubor zejména nedostatkem údržby. Možná i díky tomu si jako jeden z mála udržel svůj původní konstrukční charakter a přes bouřlivé diskuze byl v Roce 1998 zapsán na seznam historického kulturního dědictví II. stupně. Ještě v roce 2005 byl soubor budov v populárním seriálu Demolition zvolen diváky mezi „Dirty Dozen“ – tedy 12 budov, které by měly být zbourány.

Organizace Urban Splash ve spolupráci s English Heritage nicméně zahájila proces revitalizace, aby lokalitu znova etablovala na trhu.

Architekty zásahu byli Hawkins and Brown. Jejich práce spočívala zejména v materiálové úpravě domů jak v exteriéru, tak v interiéru, okna na severní a východní straně byla zvětšena a regenerovány byly i komunikační prostory domů. Regenerace tohoto obytného souboru je spíše záležitostí designu, než širšího společenského konceptu.

Investiční záměr v kombinaci s dokonalou marketingovou strategií ale nakonec dosáhl úspěchu.Po rekonstrukci je zde 874 bytů 1+kk až 4+kk vysokého standardu a třetina z nich je zařazena v kategorii dostupného bydlení. Okolo komplexu nově vznikly pobytové terasy nad opěrnými zídkami zpevňujícími strmé svahy.

V roce 2013 se projekt renovace umístil mezi 6 nominovaných na RIBA Stirling Prize.

ZDROJE: http://www.urbansplash.co.uk/residential/park-hill www.archdaily.com www.photographersdirect.com

59

G B / BIRMINGHAM, CASTLE VALE Pět mil na severozápad od centra Birminghamu se nachází místní největší poválečné sídliště. Žije zde nyní přibližně 9000 obyvatel.

Díky dohadům na radnici během tvorby masterplanu vzniklo sídliště jako kombinace modernistického vzoru Radburn plánu a zahradního města. Oblast je ohraničená dvěma železničními tratěmi, rychlostní silnicí a řekou. V jeho středu se původně nacházelo 34 věžových bytových domů o 16–20 podlažích. Kromě špatné vazby na město určovalo budoucí úpadek sídliště několik dalších faktorů. Mezi nově přistěhované obyvatele patřili zejména chudí lidé z asanovaných slumů, konstrukce domů byly provedeny ve velice nízké kvalitě a asi 30 % nemovitostí bylo určeno do přímého vlastnictví, což byl v té době nezvykle vysoký podíl. Mnoho obyvatel nebylo ekonomicky schopných udržovat špatně konstruované domy s vysokými náklady na centrální topení a město do údržby nemovistostí také neinvestovalo. Sídliště bylo dokončeno v roce 1969 a během krátkých deseti let se stalo ikonou sociálního úpadku. Vysoká kriminalita, drogy, lichva a s tím spojená stigmatizace obyvatel, kteří se styděli přiznat, kde žijí.

Oblíbenou zábavou místní mládeže bylo pozorování tzv. „joyriderů“, jezdců na dlouhých rovných silnicích ze střechy Concorde Tower.

V roce 1991 začalo ze strany radnice úsilí o zapojení oblasti do programu Housing Action Trust, který se zdál být poslední šancí.

Iniciativa byla od prvního dne doprovázená účastí obyvatel. Trvalo rok přesvědčit obyvatele o důvěře v tento program a velké zásluhy patří architektu Johnu Thompsonovi, který se stal hlavním mluvčím a v místě trávil mnoho času s obyvateli. Téměř všechny věžové domy byly zdemolovány a střed sídliště byl dostavěn v konceptu zahradního města. Díky sociálním intervencím a podpůrným pracovním programům se výrazně snížila nezaměstnanost a kriminalita a také vzrostla vzdělanost obyvatel. Pilířem regenerace bylo zejména vytvoření mechanismů, které zajistí následnou péči o prostředí.

V roce 2001 vyhrála Castle Vale Community Housing Association cenu BURA – Best Practice in Regeneration Award.

Castle Vale nyní

Castle Vale 1993

zástavba, která nahradila výškové domy

ZDROJE: http://www.crp-ltd.co.uk/downloads/chapter01.pdf http://www.skyscrapercity.com/ http://www.environmentaltrust.org.uk/

60

BLG / ANTW E R P E N , L I N K E R O E V E R Čtvrť Europark se nachází na levém břehu řeky Scheldt protékající Antverpami. V celkem 18 výškových panelových domech žije 4848 obyvatel z nichž 21,5 % není belgického původu a 57 % žije v jednočlenné domácnosti. Čtvrť se nachází necelý kilometr od centra města, které je na protějším břehu a s nímž je spojena dvěma tunely. Europark byl původně plánován jako centrum celé levobřežní části města (Linkeroever), nicméně původní koncept nebyl nikdy naplněn. Čtvrť si brzy vytvořila negativní obraz a jedním z nástrojů regenerace je tedy i marketingová intervence – tzv. Neighbourhood Branding. Společně se snahou o změnu vnímání místa byl zahájen projekt IGLO – regenerace veřejného prostoru společně s rozšířením nabídky služeb a vytvoření míst pro setkávání obyvatel. V rámci tohoto projektu bude čtvrtí protažena nová centrální ulice, která bude koncentrovat nově vytvořené služby a veřejnou vybavenost.

Počítá se s výstavbou školky a základní školy a centra péče o seniory.

V centrální části okrsku jsou také navrženy nové čtyřpodlažní bytové domy. Novostavby navrhuje architektonická kancelář Toma Thyse a veřejný prostor je v kompetenci Tractebel Engineering.

ZDROJE: http://www.tomthys-architecten.be/ http://www.antwerpen.be/ www.muhka.be

návrh vytvoření centrální ulice a dostaveb

61

S W E / GÖTEBORG, GARDSTEN Regenerace 10 panelových domů na sídlišti Gardsten severně od Goteborgu je příkladem nenáročné investice bez demolice a zásahů do konstrukce domů. Až 35 % bytů bylo před regenerací prázdných a nyní zaplňují čekací listiny bytového družstva řady nájemníků, což lze společně se snížením spotřeby energie o 40 % hodnotit jako ekonomicky úspěšný projekt.

První nájemníci se na Gardstenské sídliště nastěhovali v roce 1970 a místo se okamžitě se stalo problémovou lokalitou. Vysoká nezaměstnanost, kriminalita a špatný fyzický stav budov donutili až v roce 1996 radnici k regeneračním opatřením. Město vytvořilo program sociální a urbanistické obnovy celého sídliště a prezentovaná proměna se stala jeho pilotním projektem.

V jednom z prázdných bytů probíhaly už od počátku diskuze architektů s obyvateli o budoucí podobě domů a okolního prostředí. Obyvatelé byli rozděleni do skupin, z nichž každá se věnovala specifickému tématu – např. bezpečnost, podoba komunitních místností, vybavenost sídliště. Výsledkem diskuzí bylo rozhodnutí o zachování stávajícíh dispozic. Byty byly pouze opatřeny novými okny, povrchy a spotřebiči. V přízemí domů se nacházejí společné skleníky pro pěstování ovoce a zeleniny a každý z bloků má vlastní komunitní místnost, která je využívána např pro hru stolního tenisu, úschovnu vybavení, hry malých dětí a jiné příležitostné setkávání obyvatel.

Domy byly opatřeny solárními panely na střeše a na fasádách.

Panely jednak předehřívají teplou vodu a vzduchem skrze dvojitý plášť vytápějí zasklené lodžie. Teplo z lodžií je zpětně rekuperováno.

Domy jsou uspořádány do otevřených bloků, původně věřejný prostor uvnitř získal zahradními úpravami a vybaveností zcela nový charakter a posiluje tak identitu sousedství přiléhlých domů.

Klíčovým tématem obnovy bylo kromě zvýšení životního standardu obyvatel nastavení mechanismů pro budoucí údržbu a rozvoj sídliště.

Domy jsou ve vlastnictví bytového družstva, nicméně sami obyvatelé zajišťují management a údržbu lokality.

ZDROJE: http://www.worldhabitatawards.org/ http://www.gardstensbostader.se/

62

DEN / COPENHAG E N , B R Ø N D B Y S T R A N D Čtvrť v jihozápadní části Kodaně byla několik posledních let médii vykreslována jako ghetto, do kterého se obyvatelé města obávali vstoupit. Vysoká kriminalita, lidé závislí na sociálních příspěvcích a nízká vzdělanost byly často opakovanými pojmy. Ve čtvrti nyní žije 11 000 obyvatel, z nichž více než polovinu tvoří imigranti a 36 % lidé mladší 25 let.

Regenerační zásah cílil zejména na změnu obrazu místa v očích veřejnosti a využil intenzivní mediální kampaně.

Dalšími nástroji regenerace bylo vytvoření míst pro setkávání obyvatel, rozšíření nabídky bydlení a zejména navázání spolupráce mezi radnicí a místními obyvateli, kteří by měly být budoucími aktéry péče o čtvrť. Město komunikovalo s obyvateli už v raných fázích zásahu, bottom-up přístup se stal hlavním principem spolupráce.

Na jednom ze setkání s místními občany se zrodil projekt, který dosáhl vysoké úspěšnosti. Skupina mladých 14letých libanonských chlapců chtěla vytvořit prostor pro mládež, do kterého nebudou mít přístup dospělí. Radnice přistoupila na návrh s tím, že zodpovědnost za provozování klubu převezmou starší chlapci. Obdoba nízkoprahového centra Tranens Drenge dosahuje vysoké návštěvnosti – během večera ho v průměru navštíví 70 chlapců a funguje tak jako alternativa temným zákoutím sídliště. Na klub jsou navázány vzdělávací aktivity a úspěšně funguje jako prevence v boji proti kriminalitě.

Kromě vybudování klubu pro mládež, architektonicky atraktivního kulturního centra a renovace několika cest s osvětlením není fyzický rozměr regenerace nikterak výrazný a přesto je celá transformace místa hodnocena velice úspěšně. Kriminalita se snížila, do čtvrti se stěhují noví obyvatelé s vyššími příjmy a celkový obraz místa se podařilo úspěšně překreslit.

ZDROJE: http://www.kvarterloeft.dk/ http://www.witraz.dk/projekter/aktivitetshus-i-broendby-strand/

Komunitní centrum

63

F I / HELSINKI, LAAJASALO Finským příkladem investice do sídlištní struktury je práce architektonického studia Ulpu Tiuri. V oblasti Laajasalo ve východní části Helsinek regenerovali skupinu 11 panelových domů. Součástí zásahu byly kromě nových fasád a komunikačních jader s výtahy také dostavby balkónů a nástavba patra s pultovou střechou u sedmi budov. Domy byly rozšířeny o prostory kočárkáren a komunitní místnost. Stávající typologickou nabídku bytů rozšiřují dvě nové budovy s nadstandartními apartmány. Jsou umístěny při hlavních silnicích na okrajích zástavby a původní modernistický plán nijak výrazně nenarušují.

ZDROJE: http://www.ulputiuri.com/

64

65

Z ÁV ĚR Prezentované příběhy sídlišť vyprávějí o široké škále

Z uvedeného výčtu referencí je současně patrné, že

přístupů, z nichž nelze derivovat ten jediný správný model.

nástrojem zásahu není pouhá estetizace prostředí,

Každý zásah odpovídá specifickému výchozímu kontextu,

ale jeho transformace ve stabilní a otevřený systém,

reaguje na více problematik a především disponuje

který bude schopen odolávat budoucím změnám. Mezi

rozličnými nástroji. Mezi příčiny transformace sídlišť

nejčastěji používaný nástroj patří doplnění nové typologie

patří například změna politického systému, demografické

bydlení, které zajistí konkurenceschopnost lokality a tím

změny, ekonomická transformace a s ní související úbytek

i jeho sociální udržitelnost.

obyvatel (východní Německo), problémy s etnickými menšinami (Francie, Nizozemí), stigmatizace, nevhodná politika správy a údržby, nevydařený rozvojový záměr (Bijlmermeer), rozvoj konkurence bydlení v kontrastu s nízkou kvalitou stávajícího bytového fondu, ale zejména kombinace výše zmíněných problémů.

Do výčtu referencí se nepodařilo zahrnout příklady ze zemí východní Evropy. Příčinou toho je jednak rozsáhlá privatizace a pravděpodobně i neexistence dostatečně palčivých problémů. Sídlištní struktury tvoří v zemích východní Evropy přibližně 40 % bytového fondu, zatímco na západě je to pouhých 10 % 1. Navíc země s totalitní minulostí (východní Evropa, Španělsko), nezažily výrazné imigrační vlny od 60. let. Část společnosti, která měla problémy se společenskou integrací, tak často obsadila právě těch 10 % bytů, které v atraktivitě bydlení nestály na prvním místě. Příběhy západoevropských sídlišť často popisují velice extrémní situace, jejichž realitu si dokážeme jen těžko představit.

Paradoxně, vysoké

procento sídlištního fondu v mnoha městech východní Evropy, má díky přítomnosti střední třídy za následek relativní společenskou udržitelnost – prozatím.

1

66

KEMPEN, van Ronald et al. Restructuring large housing estates in Europe.

A/ Invest ič ní prost ře d ky j so u mo me nt á l ně d o st u p né modelový příklad BIJLMERMEER kompletní transformace území, radikální změna struktury

Na základě studie více než 50 intervencí v sídlištních strukturách lze vysledovat 3 základní typologie přístupu ke komplexní regeneraci sídlišť:

B/ Vst up invest ic se v b ud o uc n u o č e ká v á modelový příklad VAULX-EN-VELIN nastavení hierarchického rámce (sítě) území, která umožní předvídatelné a efektivní umísťování budoucích investic C/ Vst up invest ic se v b ud o uc n u ne o č e ká v á modelový příklad LEINEFELDE případy smršťujících se měst, kdy je nutné stanovit základní kostru, ke které se bude stavební hmota smršťovat a do které má být energie koncentrována

67