Téma: Rodina ve světě práva
Zbavení rodičovské odpovědnosti Julie Suchá
Narození dítěte s sebou přináší odpovědnost, která je dána rodičům přímo ze zákona. Občanský zákoník rodičovskou odpovědností myslí souhrn práv a povinností ve vztahu k dítěti, a to zejména v souvislosti s péčí o dítě, o jeho jmění anebo se zastupováním dítěte. Tato práva a povinnosti náleží oběma rodičům a při jejich výkonu musí rodiče dbát zájmu dítěte.1 Za určitých okolností, je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud rodičovskou odpovědnost omezit či dokonce může rodiče zbavit jeho rodičovské odpovědnosti. Zbavení rodičovské odpovědnosti představuje nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi, což se projevuje mimo jiné i tím, že dochází k prolomení ústavně a mezinárodně zaručené ochrany dítěte a rodinného života.2 Zasahuje se totiž do práva dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi a do práva znát své rodiče, tedy do práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte.3 Proto musí potřeba zbavit rodiče jeho rodičovské odpovědnosti převážit nad ochranou nejzákladnějších práv nezletilého. Aby mohl soud přistoupit k takto závažnému kroku, musí být naplněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v ustanovení §871 odst. 1 občanského zákoníku, a to, že rodič svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem 1 §865 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2 Čl. 10 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3 Čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 zákona č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte Čl. 32 odst. 4 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
22
PRÍMALEX
zanedbává.4 K odůvodněnosti tohoto zásahu nepostačí ojedinělé opomenutí rodičovské péče, nýbrž se musí jednat o tak značný stupeň neplnění povinností vůči dítěti, že zbavení rodičovské odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany nezletilého. Podle judikatury Nejvyššího soudu se za zneužívání rodičovské odpovědnosti považuje především ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění dítěti páchat trestnou činnost, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání se potom považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, hlavně o jeho výchovu a výživu, nemorální způsob života rodičů apod.5 Nejen přímé jednání vůči nezletilému ale může vést soud k rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti. Stejný důsledek může mít i spáchání trestného činu vraždy rodiče druhým rodičem. Nejvyšší soud se zabýval případem vraždy matky otcem nezletilých dětí a ve svém rozsudku konstatoval, že protiprávní jednání otce představuje i ve zprostředkované formě takové ohrožení duševního vývoje dítěte, které je třeba hodnotit jako zneužívání rodičovské zodpovědnosti. Povinující soud proto musí přijmout opatření, jímž otce rodičovské odpovědnosti zbavuje. Tímto protiprávním jednáním totiž otec zasáhl do základních práv nezletilých dětí, zejména na právo dětí na péči ze strany obou rodičů, přičemž se nejedná o jednorázový zásah, ale o zásah trvající a nevratný.6 To nakonec potvrdil ve svém nálezu i Ústavní soud.7 4 §871 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011 6 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012 7 Nález Ústavního soudu ze dne 12.9.2014, I. ÚS 2643/13-2
