Zbavení rodičovské odpovědnosti

Zbavení rodičovské odpovědnosti Julie Suchá

Narození dítěte s sebou přináší odpovědnost, která je dána rodičům přímo ze zákona. Občanský zákoník rodičovskou odpovědností myslí souhrn práv a povinností ve vztahu k dítěti, a to zejména v souvislosti s péčí o dítě, o jeho jmění anebo se zastupováním dítěte. Tato práva a povinnosti náleží oběma rodičům a při jejich výkonu musí rodiče dbát zájmu dítěte. 1

Za určitých okolností, je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud rodičovskou odpovědnost omezit či dokonce může rodiče zbavit jeho rodičovské odpovědnosti. Zbavení rodičovské odpovědnosti představuje nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi, což se projevuje mimo jiné i tím, že dochází k prolomení ústavně a mezinárodně zaručené ochrany dítěte a rodinného života. 2 Zasahuje se totiž do práva dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi a do práva znát své rodiče, tedy do práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte. 3 Proto musí potřeba zbavit rodiče jeho rodičovské odpovědnosti převážit nad ochranou nejzákladnějších práv nezletilého.

Aby mohl soud přistoupit k takto závažnému kroku, musí být naplněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v ustanovení §871 odst. 1 občanského zákoníku, a to, že rodič svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem 1 §865 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2 Čl. 10 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3 Čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 zákona č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte Čl. 32 odst. 4 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

zanedbává. 4 K odůvodněnosti tohoto zásahu nepostačí ojedinělé opomenutí rodičovské péče, nýbrž se musí jednat o tak značný stupeň neplnění povinností vůči dítěti, že zbavení rodičovské odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany nezletilého.

Podle judikatury Nejvyššího soudu se za zneužívání rodičovské odpovědnosti považuje především ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění dítěti páchat trestnou činnost, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání se potom považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, hlavně o jeho výchovu a výživu, nemorální způsob života rodičů apod. 5

Nejen přímé jednání vůči nezletilému ale může vést soud k rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti. Stejný důsledek může mít i spáchání trestného činu vraždy rodiče druhým rodičem. Nejvyšší soud se zabýval případem vraždy matky otcem nezletilých dětí a ve svém rozsudku konstatoval, že protiprávní jednání otce představuje i ve zprostředkované formě takové ohrožení duševního vývoje dítěte, které je třeba hodnotit jako zneužívání rodičovské zodpovědnosti. Povinující soud proto musí přijmout opatření, jímž otce rodičovské odpovědnosti zbavuje. Tímto protiprávním jednáním totiž otec zasáhl do základních práv nezletilých dětí, zejména na právo dětí na péči ze strany obou rodičů, přičemž se nejedná o jednorázový zásah, ale o zásah trvající a nevratný. 6 To nakonec potvrdil ve svém nálezu i Ústavní soud. 7

4 §871 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011 6 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012 7 Nález Ústavního soudu ze dne 12.9.2014, I. ÚS 2643/13-2

Pro rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti není rozhodující doba, po kterou rodič řádně nevykonával jeho rodičovskou odpovědnost, ale intenzita takového chování, které musí být závažné a zaviněné.

Soud je povinen přezkoumat všechny skutečnosti existující v době řízení a pouze na základě takto zjištěných okolností rozhodnout o tom, zda je dáno dostatečné opodstatnění pro zbavení rodičovské odpovědnosti. Nelze tedy zbavit rodiče jejich práv k dětem z důvodů, které již pominuly, a kde došlo k podstatné změně v jejich postoji k výchově dětí. V takové situaci je třeba zvážit, jak se negativní chování rodiče v minulosti promítá do jeho současného vztahu k dítěti. 8

Občanský zákoník dále obsahuje zvláštní ustanovení v §871 odst. 2, které soudu umožňuje rozhodnout o zbavení rodičovské odpovědnosti v souvislosti s trestnou činností. Na základě zákona soud zvlášť posoudí, nejsou-li důvody pro zbavení rodičovské odpovědnosti, pokud rodič spáchal vůči svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil své trestně neodpovědné dítě ke spáchání trestného činu, anebo pokud rodič spáchal trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem. 9 V souvislosti s pácháním trestné činnosti na dítěti přichází v úvahu například trestné činy opuštění dítěte, týrání svěřené osoby, ohrožování výchovy dítěte nebo pohlavní zneužívání. Ustanovení o použití dítěte, které není trestně odpovědné, tedy mladšího 15 let, ke spáchání trestného činu, směřuje na případy, kdy rodič posílá dítě páchat trestnou činnost, jako například krádeže, kapsářství apod.

Z použité dikce „spáchal“ nevyplývá, že k rozhodování soudce o tom, zda by mělo být zahájeno řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti, je třeba, aby rodič byl za uvedené jednání pravomocně odsouzen. Dále z ustanovení rovněž nevyplývá, že opatrovnický soud musí vždy zahájit řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti. Soud by měl pouze zvlášť posoudit, nakolik je činnost rodiče závažná, a teprve na základě

8 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011 9 §871 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

tohoto posouzení případně rozhodnout o zahájení řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti.

Dojde-li ke zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti, neznamená to nutně, že jí bude zbaven napořád. Pokud důvody, pro které došlo ke zbavení rodičovské odpovědnosti, později pominou, soud odpovědnost obnoví. To ovšem nepůjde v případě, že došlo k osvojení dítěte, neboť na jeho základě zanikne právní vztah mezi rodičem a dítětem 10 .

Rodiči, jenž byl zbaven rodičovské odpovědnosti, ze zákona výslovně nenáleží právo osobního styku. Komentář k občanskému zákoníku uvádí, že lze připustit v takovém případě možnost dítě kontaktovat jiným způsobem, například telefonicky. Nicméně Nejvyšší soud judikoval, že důvody, které se uplatní pro zákaz přímého styku, platí i pro styk nepřímý, a dále, že nepřímý styk je k přímému styku v poměru speciality, nikoliv subsidiarity. 11 Patrně tedy bude záležet na konkrétních okolnostech daného případu, přiklonila bych se ale k tomu, že by měl být soudem upraven i styk nepřímý. Pokud to vyžaduje zájem dítěte na zachování a rozvíjení rodinné vazby k rodiči, může soud rozhodnout, že mu zůstává právo osobně se stýkat s dítětem. V rozhodnutí musí soud náležitě odůvodnit, proč je zachování osobního styku v zájmu dítěte. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti může být později zrušeno, změní-li se poměry, může být pro dítě a rodiče důležité, že nedojde k přerušení kontaktu mezi nimi. 12

Od rodičovské odpovědnosti zákon odděluje práva a povinnosti spojená s osobností dítěte a práva a povinnosti osobní povahy. Proto i rodiči, který není nositelem rodičovské odpovědnosti, stále náleží tato práva a povinnosti. Jedná se zejména o právo určit dítěti jméno a příjmení, právo souhlasit s osvojením dítěte nebo právo prohlásit rodičovství. Jestliže to ale vyžaduje ochrana dítěte, může soud v řízení o zbavení

10 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 876 – 883. 11 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012 12 Tamtéž, s. 884 – 887.

rodičovské odpovědnosti zároveň rozhodnout o tom, že zbavuje rodiče všech nebo některých z těchto povinností a práv. To se týká i práva rodiče dát souhlas k osvojení, kdy rodič bude tohoto práva zbaven nejčastěji, pokud zneužívá či zanedbává povinnosti a práva z rodičovské odpovědnosti vyplývající a současně o dítě neprojevuje soustavný zájem.

Na závěr je ještě třeba dodat, že součástí rodičovské odpovědnosti není vyživovací povinnost k dítěti, a tudíž ani zbavení rodičovské odpovědnosti nevede k jejímu zániku. Jde o zákonnou povinnost, jejímž základem je skutečnost rodičovství, statusový poměr, nikoliv existence či výkon rodičovské odpovědnosti. nejčastěji, pokud zneužívá či zanedbává povinnosti a práva z rodičovské odpovědnosti vyplývající a současně o dítě neprojevuje soustavný zájem. 13

Na závěr je ještě třeba dodat, že součástí rodičovské odpovědnosti není vyživovací povinnost k dítěti, a tudíž ani zbavení rodičovské odpovědnosti nevede k jejímu zániku. Jde o zákonnou povinnost, jejímž základem je skutečnost rodičovství, statusový poměr, nikoliv existence či výkon rodičovské odpovědnosti. 14

13 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 888 – 890. 14 Tamtéž, s. 891.

MÁTE OTÁZKY? Kontaktuje nás!

career@cz.elsa.org career.elsa.cz/kontakt

www.career.elsa.cz ELSA Career je moderní inzertní portál, kde si každý od studenta po advokáta najde práci. OD PRÁVNÍKŮ PRO PRÁVNÍKY

Intuitivní Praha, Plzeň, Hradec Králové? Prvák, druhák, koncipient? Několika kliknutími najdete co hledáte!

Přístupný Hledáte? Nabízíte? Ihned se zorientujete v dokonale přehledém designu.

Nadčasový Dnes nebo za deset let ELSA Career zůstane budoucností nabízení práce pro právní svět.

fb.com/elsacareer