Manželství pro všechny?

Alice Lepesantová Manželství pro všechny?

V červnu roku 2018 skupina poslanců předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato novela má za cíl uzákonit manželství stejnopohlavních párů, které mají zatím v České republice možnost pouze registrovaného partnerství na základě zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Tento článek v krátkosti pojednává o návrhu zákona, který by uzákonil právo homosexuálních párů uzavírat sňatek. Dále se článek zabývá možným rozporem současné odlišné úpravy se zákazem diskriminace. Není ambicí tohoto článku komplexně se zabývat touto problematikou, slouží spíše jako podnět k diskusi a otevření některých důležitých otázek.

Manželství je v České republice upraveno jako trvalý svazek muže a ženy, který je uzavírán především z důvodu založení rodiny, řádné výchovy dětí a vzájemné podpory a pomoci. Důvodová zpráva k návrhu přidává výčet důvodů pro uzákonění stejnopohlavních sňatků. Základním principem navrhované právní úpravy je podle důvodové zprávy „poskytnout stejnopohlavním párům a jejich dětem stejnou důstojnost a stejnou ochranu rodinného života, jako je zákonem poskytována manželům a jejich dětem, a zajistit jim tak rovné postavení nejen ve společnosti, ale i v právu“. Hlavními argumenty jsou tedy posílení ochrany lidských práv a setření rozdílů, které kvůli odlišné úpravě manželství a registrovaného partnerství existují zejména ve vztahu k dětem. Důvodová zpráva rozlišuje mezi symbolickými (obřad, vznik švagrovství) a praktickými rozdíly (neexistence společného jmění u registrovaných partnerů, při registraci není možné zvolit společné příjmení, neexistence nároku na vdovský/ vdovecký důchod po registrovaném partnerovi, nemožnost společného osvojení dětí registrovanými partnery, právně neuznaný rodič nemá rodičovskou odpovědnost, děti po něm nemohou dědit atd.).

Jak je tedy možné, že je současná úprava považována za ústavně konformní, když do rovnosti v právech má daleko? Článek 1 Listiny základních práv a svobod říká, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Článek 3 potom stanovuje zákaz diskriminace a poskytuje demonstrativní výčet důvodů, pro které se nesmí diskriminovat. Mezi zmíněnými důvody jsou například rasa, barva pleti, národnost, politické smýšlení. Zákaz diskriminace z důvodu sexuální orientace Listina základních práv a svobod nezmiňuje, avšak v rámci extenzivního výkladu jej lze předpokládat. Listina základních práv Evropské unie, kterou je Česká republika jakožto členským státem Evropské unie vázána stanovuje: „Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.“ Naproti tomu Evropská unie ale ponechává úpravu manželství na vnitrostátním právu (čl. 9 „Právo uzavřít manželství a založit rodinu je zaručeno v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon těchto práv.“) a nelze tak namítat rozpor české právní úpravy s unijním právem.

Ústavní soud se již v nálezu Pl. ÚS 7/15 vyjádřil k problematice sexuální orientace a diskriminace v souvislosti s ní. Plénum ústavního soudu zrušilo ustanovení zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, který stanovil registrované partnerství jako překážku osvojení dítěte. Ústavní soud vyslovil, že není dáno základní právo na uzavření sňatku. Na druhou stranu ale dodal, že: „Jak ostatně plyne z odborných zkoumání, „konsenzus spočívá v uznání homosexuality jako vrozené nezměnitelné sexuální orientace, která vzniká v důsledku plurality faktorů. Problematiku společenské reflexe homosexuality je možno uzavřít tvrzením, že v každém případě je stavem dobrovolně nezvoleným a vůlí neovlivnitelným, a jako taková by se tedy v občanské společnosti neměla stávat záminkou jakékoli diskriminace“.

Na závěr se můžeme zamyslet nad tím, zda se následky rozdílné úpravy rozsahu práv a povinností vznikajících z manželství a registrovaného partnerství nedotýkají i jiných základních práv zakotvených v Listině, např. čl. 11 dědění se zaručuje – ve vztahu k nemožnosti dítěte dědit po rodiči, který není právně uznán. Pokud se nám jednotlivé rozdíly nezdají dostatečným důvodem pro nesoulad s ústavním pořádkem, je nezbytné se také zamyslet, zda ve svém úhrnu všechny rozdíly dohromady nepředstavují už dostatečný zásah do základních práv stejnopohlavních párů. Ve výsledku by totiž mohl být zpochybněn soulad současné úpravy zejména se čl. 1 Listiny: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“, protože z důvodu odlišné sexuality, jsou těmto lidem některá práva odepřena. Ačkoliv byl návrh zákona podán již v roce 2018, Poslanecká sněmovna jej stále neprojednala a zůstává tak otázkou, kdy se i Česká republika přidá k zemím, které uznávají tzv. manželství pro všechny.