V-MODEL ANEB KOMPLEXNÍ PROJEKTOVÉ ŘÍZENÍ V-model, nebo také V-cycle představuje teoretický základ projektového řízení, který je využíván napříč celým průmyslovým odvětvím – od vývoje automobilů až po domácí spotřebiče. Jak se tento model využívá v automobilovém prostředí? To nám názorně vysvětlí odborníci ze společnosti Valeo, kteří na svých projektech pracují právě s V-modelem každý den. Autor: Barbora Dvořáková Společnost Valeo se specializuje na vývoj chytrých systémů v automobilech, a to od softwaru, přes hardware až po testování výsledného produktu. Tento ucelený proces se však sestává z mnoha individuálních kroků, které si postupně představíme. SOFTWAROVÝ INŽENÝR vyvíjí software automobilu, ale i testovací software. Vytváří „překladač“ jedniček a nul do detekce objektů.
Automobilka Alfa poptává systém automatického brzdění u několika firem, včetně Valea. Celý proces tedy začne na obchodním oddělení, které od zákazníka obdrží tuto poptávku a vyhodnotí, zda je pro společnost Valeo relevantní. Pokud ano, tým odborníků připraví návrh řešení na základě zadání. V tomto případě se spojí manažeři oddělení předních kamer a radarů společně s manažerem systémů a funkcí. Společně vyčíslí náklady, které budou pro vyhotovení této zakázky potřeba – započítají čas, práci, nástroje a materiál (v tomto případě automobily). Výsledná nabídka řešení tedy obsahuje nejen finanční stránku, ale také materiální a vše zastřešuje harmonogram, který zákazníkovi napoví, za jak dlouho bude mít systém k dispozici. Po úspěšném absolvování výběrového řízení přijde na řadu proces přípravy vývoje. V této fázi musí společnost Valeo zjistit všechny nezbytné specifikace plánovaného systému a zajistit, že budou tyto detaily obsaženy ve finálním produktu. Projektový manažer se tedy spojí s automobilkou Alfa a položí jí otázky: Do jaké rychlosti musí systém zabrzdit? Jsou nějaké výjimky, kdy automobil brzdit nemá?
Softwarový inženýr
HARDWAROVÝ INŽENÝR zastřešuje elektrické spoje, vzhled a funkčnost řídících jednotek. MECHANICKÝ DESIGNÉR řeší funkčnost vzhledu (bezpečné uchycení, přehřívání, ochranu před vodou atd).
V jaké vzdálenosti? Má systém pouze upozornit na potřebu brzdit pípáním nebo má sám brzdit, čili aktivně zasáhnout do řízení? Má dojít k aktivaci brzdového pedálu dle intenzity brzdění nebo má pedál zůstat ve výchozí poloze? atd. Všechny tyto, a mnohé další otázky, pokládají základní stavební kámen vývojového procesu. Je však důležité vzájemně komunikovat v rámci celého procesu vývoje, aby byla zajištěna korelace mezi požadavkem zákazníka a řešením Valea. Základní charakteristiky automatického brzdného systému jsou známy a je třeba zjistit, jaká vstupní data budou potřeba pro další kroky. Systémoví architekti, kteří sestavují schéma systému, se tedy začnou ptát: Jaké informace potřebují naše senzory získat z automobilu (otáčení kol, natočení volantu, mokrá vozovka, opotřebení kol, jaký pedál drží řidič atd.)? Jak vyhodnotíme překážku, na kterou by vozidlo mělo brzdit (uvidíme ji kamerou a potvrdíme radarem)? Jakým způsobem se budou naše senzory mezi sebou „domlouvat“? Jak budou dávat automobilu příkazy, zda má či nemá brzdit? atd. Odpovědi na tyto otázky pomalu ale jistě formují budoucí podobu systému, a díky tomu všichni, kdo pracují na tomto projektu ví, co mají jednotlivé části systému za úkol a jak by toho měly dosáhnout.
32 INOVACE A TECHNOLOGIE BUDOUCNOSTI | příloha časopisu EkonTech.cz
