Architekt Dušan Jurkovič se proslavil zejména rustikálně pojatými stavbami na beskydských Pustevnách a brněnskou vilou v Žabovřeskách. Typický rukopis umělce inspirujícího se v anglické moderně namíchané s lidovou architekturou nese i vila pro JUDr. Náhlovského v Suchardově ulici.
během ní držel slavnost Štrozok neboli Slamník. Odtud dostal v první polovině 19. století jméno i hostinec, kterému se do té doby říkalo Dolejší krčma. Ze zpráv dochovaných vyplývá, že budova náležela správci Královské obory, čili Stromovky. První zmínka o ní přichází s rokem 1624 a i tento podnik vystřídal bezpočet majitelů, z nichž za zmínku stojí jediný: Antonín Kratochvíl a jeho syn František. Ten šenkoval skoro třicet let a hospodu zdědil. Na počátku Kratochvílovic éry zanikl před hospodou malý rybníček. Kdo nevěří, že tam byl, může ho spatřit v Národní galerii na obraze Antonína Mánesa. Na Slamníku se údajně prvně zpívala píseň Kde domov můj jako hymnus a také tam měl slavit zvolení prezidentem někdejší soudce Emil Hácha. Spíš ho zapíjel, než slavil, tušil, že si uvázal na krk oprátku. BUBENEČSKÉ VILY Mnozí míní, že nejhezčí vilou v Bubenči je ta Lannova v Pelléově ulici. Já však svoji přízeň dělím mezi tři vily v prostoru u Zátorky. Přímo v ulici Na Zátorce se lze obdivovat pozdně secesnímu domu dr. Julia Krause od renomovaných autorů, architekta Emila Králíčka a stavitele Matěje Blechy (1908). Dnes tam sídlí redakce časopisu ELLE a dalších magazínů. Na dohled je vila snad ještě působivější, dům dr. Náhlovského, secesní objekt Dušana Samo Jurkoviče, vyznavače lidové architektury. Ve Slavíčkově ulici můžete obdivovat vlastní vilu profesora Jana Kouly. Když páni architekti na konci předminulého století řešili „kudy dál“, přišel právě tento muž s pozoruhodným projektem tzv. přeskupené vily. Domy se do té doby stavěly uprostřed zahrad, Koula tu svou však předsunul do ulice, čímž zvětšil okolní zelenou plochu. Dům postavil v roce 1896 bubenečský stavitel Rudolf Koukola (jeho vlastní vila je na konci Slavíčkovy ulice proti další jeho práci, tzv. Pelléově vile.) CHLOUBA JMÉNEM SKLEŇÁK Před časem probíhala anketa o stavbu 20. století a jedním z adeptů byl i palác Zemské banky neboli Skleňák na Náměstí Svobody. V letech 1936-37 vyrostl podle plánů Richarda Ferdinanda Podzemného a já si nejsem jist, že jsem povolán poučovat veřejnost o architektonickém významu této stavby. Co však chci vzpomenout, že tam při svém pobytu v roce 1970 u rodiny Marie Švermové - Kopoldové pár dní pobýval budoucí americký prezident Bill Clinton. Dnes tam žije slavný filmový režisér a herec Jiří Krejčík. A propos, když už jsme u Skleňáku – v jeho přízemí bývala prodejna foto-kino, kde jsem si koupil svůj první fotoaparát. Byla to Corina a přišla mě na 120 korun.
88 |
ZAKONČENÍ V BLÁZINCI Když brouzdáme starou Bubenčí, nemůžeme přehlédnout tamní nemocnici, bývalé sanatorium dr. Leopolda Kramera pro duševně choré. Vše začalo tím, že si mladý lodní lékař Kramer koupil los a vyhrál 10 tisíc zlatých. Jeho druhým šťastným krokem bylo zakoupení pozemků v Bubenči a pak už přišli ke slovu stavitelé, kteří zbudovali nemocniční pavilony a vilu, ze kterých se dochovala hlavní budova tzv. Tusculum s 236 lůžky (stavitel Alois Richter, 1895), Sanitas (Rudolf Koukola, 1898) a vlevo od vchodu do nemocnice vila Anna (Pohl a Kutsche, 1905). Sanatorium se stalo vyhledávanou institucí, někdy se tam léčilo – kupříkladu výše zmíněný stavitel Koukola tam v roce 1911 skončil svoji životní pouť, pronásledován progresivní paralýzou - jindy se tam uklízeli nepohodlní předci či milenky. Doktor Kramer koupil i stráň proti sanatoriu, kde stál v osmnáctém století zahradní letohrádek. Jako staromilec s jeho stržením samozřejmě nesouhlasím. Na jeho místě pak nechal pro svoji dceru Luisu v polovině třicátých let vybudovat reprezentativní vilu. Paní Luisa Kramerová – Abrahams si ji moc neužila, ovšem