UMĚNÍ A NESLYŠÍCÍ

Současná divadelní scéna Neslyšících v České republice

Divadlo pomáhá propojit oba světy – dává impulsy k přemýšlení, umí dát radost i potěšení. Divadlo klade otázky, ale dává také odpovědi. Může se stát zázrakem, který prožíváme všichni bez rozdílů!

heslo ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO A LOGA: archiv divadelních souborů a spolků, Kyle Head

První zmínka o divadelní aktivitě neslyšících na našem území pochází z roku 1868, kdy byla v časopise Elán otištěna zpráva o hře O Josefu Egyptském, kterou představili chovanci pražského smíchovského ústavu. Další představení pak také většinou zajišťovaly ústavy pro osoby se sluchovým postižením a spolky neslyšících. Většinou se jednalo zpočátku o krátké pantomimy a živé obrazy, které měly zejména didaktický charakter, čímž mohly posloužit ke vzdělávání chovanců ústavů. Představení se také občas pořádala i pro slyšící publikum, a to především ze strany spolků osob se sluchovým postižením, které často nacvičovaly němohry s prvky znakového jazyka.

S rostoucím nástupem „orální metody“ do výuky se však z představení postupně vytratilo užívání znakového jazyka. Na našem území se v rámci divadelních aktivit Neslyšících stejně jako v dalších zemích střední a východní Evropy využívalo hlavně pantomimy a tance – na rozdíl od Ameriky a některých západních zemí Evropy. V šedesátých letech 20. století se pak u nás pantomima stala populárním žánrem a pro neslyšící mimy tak vznikla jedinečná možnost uměleckého uplatnění. Vznikaly také první přehlídky a festivaly amatérské pantomimy, na nichž neslyšící mimové vystupovali se svými sólovými výstupy.

Postupem času se naše bohatá a pestrá divadelní scéna Neslyšících měnila. V současné době se prosazuje mateřský jazyk Neslyšících – znakový jazyk, který se prostřednictvím divadelních vystoupení zviditelňuje a dostává tak do popředí. Tentokrát vám v rubrice Umění a Neslyšící přinášíme stručný přehled uměleckých souborů a spolků, které v současné době na naší divadelní scéně fungují a mají co do činění s Neslyšícími.

NEPANTO (založeno 1973 v Praze)

Soubor byl v době svého založení nazván Pražská pantomima neslyšících a vedl jej Břetislav Veselý. Po jeho přechodu do P.S.I. se vedoucím stal Ladislav Spilka. Současný název vznikl v roce 1990 zkrácením slov NEslyšící PANTOmima. Někteří členové souboru působili na základních školách a v kroužcích pro sluchově postižené děti a vyučovali pantomimu (Ladislav Spilka, Stanislav Kleisner, František Půlpán). Soubor je provázán s Pražským spolkem neslyšících. NEPANTO se pravidelně účastní přehlídky Otevřeno v Kolíně a Mezi ploty, každoroční divadelní přehlídky České unie neslyšících Mluvící ruce a festivalů například v Jiráskově Hronově, v Brně, Litvínově, Svitavách apod. Svoji účast měl soubor i v zahraničí (Německo, Polsko, Holandsko, Litva, Slovensko, Slovinsko).

Pantomima S.I. (zkráceně P.S.I., Pantomima System International, založeno 1981 v Brně)

Zřizovatelem souboru bylo Oddělení neslyšících, které spadalo pod Svaz invalidů. Soubor tak navázal na tradici české pantomimy sluchově postižených a převzal organizaci Mezinárodního festivalu amatérské pantomimy neslyšících, který v roce 1970 založilo Oddělení neslyšících, spadající pod Svaz invalidů.

Soubor založil Jindřich Zemánek, který působí jako umělecký vedoucí souboru dodnes. Tehdy přizval ke spolupráci Kaje Kostelníka. Neslyšící umělci jako Věra Waldhansová, Břetislav Veselý a Lumír Graca s nimi později spolupracovali na několika inscenacích.

Soubor se zaměřuje na uměleckou činnost v oblasti pantomimy a pohybového divadla. V repertoáru divadla jsou jak autorské hry, tak i kratší pořady pro děti a mládež. Členové souboru pracují také jako vedoucí regionálních kroužků pantomimy a předávají své zkušenosti a znalosti dětem se sluchovým postižením. Později bylo založeno ECPN (Evropské centrum pantomimy neslyšících), které stejně jako P.S.I. sídlí v Brně ve Vodově ulici.

Dlouholetou tvorbu souboru je možné vidět na domácích i zahraničních přehlídkách a festivalech: Mezinárodní festival pantomimy neslyšících v Brně, Otevřeno – Národní přehlídka pantomimy a pohybového divadla v Kolíně, divadelní festival Jiráskův Hronov, Mezi ploty a Jičín – město pohádky atd. Pantomima S.I. si vysloužila řadu úspěchů jak na našem území (soubor vystoupil například i v Národním divadle), tak i v cizině v podobě různých turné či ocenění na festivalech (Evropa, USA, Japonsko). Ačkoliv je soubor na velmi profesionální úrovni, zůstává činnost v něm na bázi dobrovolnosti, to znamená, že členové souboru nejsou placeni.

Divadlo beze slov (založeno 1987 v Hradci Králové)

U zrodu divadla stál profesor Miloň Potměšil, který oslovil současnou uměleckou vedoucí Evu Kuršovou s nápadem, zda by nechtěla vést tehdejší první třídu neslyšících dětí toužících po pohybu a uměleckém projevu. Stalo se. Eva Kuršová propojila neslyšící děti s dětmi slyšícími ze ZUŠ/LŠU, kde tehdy působila. Počáteční obavy ze vzájemné spolupráce brzy zmizely. Děti si pomáhaly, vzájemně se doplňovaly a umělecká vedoucí se začala učit český znakový jazyk. Divadlo naplno svou činnost začalo v roce 1989.

Oficiálně pod názvem Divadlo beze slov působí divadelní soubor na amatérské scéně více než 23 let. V jeho čele po celou dobu stojí pedagožka Eva Kuršová a divadlo je součástí komplexu škol VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Hradci Králové, kde mu jeho vedení poskytuje maximální podporu, péči i vybavení. Soubor se svými představeními vystupuje před širokou slyšící veřejností, účastní se nejrůznějších slavností,

filmových, divadelních i regionálních přehlídek, nechybí ani na oslavách konaných v rámci komunity Neslyšících. Má širokou podporu slyšících i neslyšících rodičů, jejich rodin, ale i široké slyšící veřejnosti. Za dobu své existence získalo i své stálé sponzory a podporovatele.

O divadle napsala dramaturgyně TKN Saša Vebrová: „Divadlo staví mosty mezi slyšícími a neslyšícími, aniž by bylo zapotřebí slov. Lze ho považovat za metodu neformálního vzdělávání.“ Soubor sestává z žáků, studentů, jejich učitelů a umělců se sluchovým postižením. Pracuje s pohybovými technikami i s individuálním charakterem každého dítěte, herce. Snaží se o propojení dvou světů (slyšících a neslyšících) a veškerá činnost, ztvárnění i herecké výkony jdou ruku v ruce s hudbou. Ve výsledku společné práce má prostor invence všech zúčastněných. Nacvičují se krátké herecké etudy, které jsou rozmanité a střídají se v nich různé pohybové techniky. Umělecká vedoucí dbá na rozvoj dramaturgické náplně a hledá stále nové možnosti. Vystoupení rozumí jak slyšící, tak neslyšící diváci, ale i cizinci. Jde o bourání bariér mezi lidmi v přímém přenosu. Eva Kuršová uvádí: „Náš divadelní soubor je průtokový – rok co rok do jeho řad nastupují prvňáčci ze základní školy a když končí své studium na střední škole, odcházejí jako zdatní umělci.“

Přáním vedení souboru i herců je, aby si lidé vzájemně rozuměli, chápali se a poznávali. Divadlo vytváří nádhernou mozaiku budoucího soužití všech se všemi. Herci mají příležitost trénovat si při nácviku i při představení týmovou spolupráci. Jedná se o „proinkluzivní aktivitu, jejímž výsledkem je, že z neslyšících dětí vyrůstají odpovědní a nebojácní lidé za předpokladu, že budou věřit samy sobě.“ Divadlo kultivuje v malých umělcích empatii, zodpovědnost, logiku, vše v rámci psychoterapie a dramaterapie.

Obor Výchovná dramatika pro Neslyšící (VDN) na JAMU (založeno 1992 v Brně). Od roku 2021 je název oboru změněn na Divadlo a výchova pro Neslyšící

Snaha o vytvoření oboru, v němž by mohly osoby se sluchovým postižením uplatnit své herecké schopnosti, byla iniciovaná z několika stran. Nejvýrazněji se o jeho vznik zasadil okruh umělců působících v oblasti brněnské pantomimy (Kaj Kostelník, Petr Šmolík, Zoja Mikotová), kteří jako první při-

šli s myšlenkou vysokoškolského oboru. Myšlenku podpořil i Jaroslav Hrubý z Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, a především také tehdejší děkan Divadelní fakulty prof. Josef Kovalčuk.

Z hlediska evropského vývoje vzdělávání osob se sluchovým postižením šlo o ojedinělou událost, neboť do té doby kromě USA neměli neslyšící možnost soustavného vysokoškolského vzdělávání v divadelní oblasti. Od počátku založení oboru byl při výuce přítomen tlumočník českého znakového jazyka, přestože u nás ještě v té době nebyl v platnosti zákon, který by umožňoval neslyšícím vzdělávání ve znakovém jazyce. Vedoucí ateliéru se stala profesorka Zoja Mikotová. Jako první u nás se v něm systematicky věnovala uměleckému využití znakového jazyka. Od roku 2007 je možnost navázat na bakalářské studium studiem magisterským v denní formě, které je koncipováno jako umělecko-pedagogický obor. V současné době je studium umožněno neslyšícím i slyšícím studentům. Studijní obor je obohacován o aktuální inovační postupy, které se týkají například zpřístupnění hudebně dramatického žánru Neslyšícím, kde je výraznou složkou jevištní forma znakového jazyka a její intenzivní výzkum.

Vznikají projekty pro obohacení výuky dětí a mládeže se sluchovým postižením (projekt Zažitý slovník, Knižní představení, Pohádky trochu jinak ad.). V ateliéru VDN vznikají inscenace pro děti a mládež i dospělé. Divadelní inscenace je umělecká tvorba a zároveň výchovný prostředek. Pro Neslyšící je i nástrojem sebeuvědomění, terapie, komunikace, edukace. Při zachování specifičnosti této tvorby mohou tyto inscenace komunikovat s diváky neslyšícími i slyšícími. Realizace takovéto inscenace má dopad v rovině pedagogické i sociální. V současné době je vedoucí ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící profesorka Veronika Broulíková.

Za téměř 30 let svého trvání vzniklo v ateliéru mnoho inscenací, které se kromě školního divadla Studio Marta hrálo na mnoha festivalech v České republice i v zahraničí (Slovensku, Slovinsku, Polsku, Rakousku, Francii, Německu, Švédsku, Turecku, Lotyšsku, Anglii, Kosovu, Maroku, Macau…).

Nejde tu o výčet zájezdů, ale o to, že každé vystoupení studentů ukazuje krásu i vtip znakového jazyka. Podává zprávu nejen o jejich talentu, ale i o síle společně prožitého zážitku, o možnostech komunikace.

Divadlo Neslyším (založeno 1997 v Brně)

Divadlo Neslyším (dříve Vlastní divadlo Neslyšících) bylo ve své době jediným profesionálním divadlem Neslyšících herců a bylo unikátem i v evropském měřítku. Divadlo bylo založeno absolventy oboru Výchovná dramatika Neslyšících (dnes Divadlo a výchova pro Neslyšící) na divadelní fakultě JAMU v Brně.

V dubnu 2000 se díky podpoře Ministerstva kultury České republiky a Divadla v 7 a půl stalo Vlastní Divadlo Neslyšících první sekcí Divadla v 7 a půl. Tím poprvé v české divadelní historii dostali Neslyšící angažmá jako herci.

Později bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Neslyším, aby se název nepletl se zkratkou oboru VDN na JAMU, a koncem roku 2002 založilo občanské sdružení Divadlo Neslyším. Předsedkyní občanského sdružení se stala Monika Kurincová, dosavadní neslyšící ředitelka Divadla Neslyším.

V roce 2002 se divadlu dostalo velkého ocenění, a to pozváním na prestižní mezinárodní festival Neslyšících Deaf Way II ve Washingtonu (USA), kde vystoupilo se dvěma představeními. Divadlo vytvořilo řadu inscenací pro děti i dospělé. Jeho soubor hrál u nás i v zahraničí na klasických festivalech a komunikoval jak se slyšícími, tak s neslyšícími diváky. Divadlo sklízelo úspěch a bylo zváno na významné zahraniční festivaly. Svojí činností také přispělo k rozvoji kulturního života vlastní komunity.

Česká komora tlumočníků znakového jazyka (založena 2000 v Praze)

Komora podporovala skupinu tlumočníků specializujících se na tlumočení v umělecké oblasti a tím se mimo jiné významně zasloužila o přiblížení divadla Neslyšícím. Tlumočila některá divadelní představení z češtiny do českého znakového jazyka, např. Tracyho tygr, Perfect days, Růže pro Algernon apod., a z českého znakového jazyka do mluvené češtiny, např. U Výčepu I., U Výčepu II. nebo do mezinárodního znakového systému (The Garden).

Do roku 2012, kdy se na organizování tlumočených divadelních představení přestala systematicky podílet, nazkoušela a reprízovala Komora 28 tlumočených divadelních představení pro děti či dospělé. Obrovský význam těchto aktivit spočíval

především v zapojení neslyšících a nedoslýchavých tlumočníků do realizačních uměleckých tlumočnických týmů. Některá z představení se uvádějí i v současné době, např. Čtyři dohody, Pátá dohoda, Jonathan Livingstone Racek apod.

Hands Dance (založeno 2014 v Brně)

Hands Dance je skupina slyšících a neslyšících tlumočníků, která se zabývá tlumočením hudby, písní a divadelních inscenací do znakového jazyka. Cílem Hands Dance je pobavit jak slyšící, tak Neslyšící publikum, experimentovat s uměleckou formou znakového jazyka a zároveň šířit osvětu o něm i o komunitě Neslyšících.

Mezi jejich dosud realizovaná divadelní představení s využitím uměleckého tlumočení pro neslyšící patří Přelet nad kukaččím hnízdem ve spolupráci s Divadlem Járy Pokojského, společný projekt s brněnským Buranteatrem Alenka v říši znaků nebo autorská inscenace Doživotí aneb Horší zůstanou.

Velká část aktivit Hands Dance spočívá v tlumočení písní „na objednávku“. Za zmínku stojí například Neslýchaně zábavný večer pořádaný Poradenským centrem pro sluchově postižené Kroměříž, o. p. s. či předávání cen MOSTY organizované Národní radou osob se zdravotním postižením ČR, z.s. V rámci těchto akcí vystupují interpreti jako Lenka Filipová, Jarek Nohavica, Leona Machálková, Láďa Kerndl či skupina Hradišťan. Skupina Hands Dance jejich písně pravidelně doplňuje uměleckým tlumočením, aby byl hudební zážitek co nejlépe zprostředkován neslyšícím. Skupina se účastnila již dvou ročníků festivalu Colours of Ostrava, kde zajišťovala tlumočení hudebních skupin do znakového jazyka na jedné ze scén.

Hands Dance se podílejí na tlumočení kulturního programu či se prezentují samostatným vystoupením na konferencích, festivalech, plesech a dalších společenských událostech. Skupina spolupracuje s dalšími uměleckými celky, např. natáčení videoklipu Tichá noc se skupinou Bohemia Voice, a navazuje také dlouhodobější spolupráci s konkrétními zpěváky, např. s brněnskou zpěvačkou Dášou Ubrovou. Skupina tlumočí hudbu převážně naživo, ale v posledních letech se zaměřila také na hudební videoklipy pro neslyšící, které jsou zveřejněny na sociálních sítích a YouTube, a může je tedy zhlédnout mnohem širší publikum. V roce 2020 vznikly velmi úspěšné videoklipy ve znakovém jazyce ke světově známým písním Yesterday, Bohemian Rhapsody či již zmíněné vánoční písni Tichá noc.

Tým Hands Dance – zleva: Radka Kulichová, Markéta Sobotková, Robert Milič, Veronika Slámová, Michal Gábor, Daniela Cincibus Vacková, Marcel Krištofovič, Petra Gluchová

Zakládajícími členy Hands Dance jsou Radka Kulichová, Veronika Slámová, Daniela Cincibus Vacková a Marcel Krištofovič. Soubor se v průběhu let rozrostl převážně o neslyšící členy. V současnosti má skupina celkem 11 členů. V roce 2017 se skupina spojila s divadelním spolkem OUKEJ, který byl založen absolventy Ateliéru Výchovná dramatika pro Neslyšící na Divadelní fakultě JAMU. Skupina Hands Dance má s tímto oborem úzké vztahy, neboť většina členů také patří k absolventům tohoto oboru. V rámci divadelního spolku OUKEJ se členové Hands Dance podílejí také na edukační činnosti, vedou např. semináře o tlumočení písní do českého znakového jazyka.

Divadelní spolek OUKEJ (založen 2017 v Brně)

S myšlenkou založit divadelní spolek přišly absolventky oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící (dnes Divadlo a výchova

pro Neslyšící, viz výše) Radka Kulichová a Veronika Slámová společně se současnou vedoucí ateliéru profesorkou Veronikou Broulíkovou. Zakladatelky tak reagovaly na situaci, kdy by absolventi ateliéru po ukončení studia rádi pokračovali ve své pedagogicko-dramatické činnosti, konkrétně například s knižními vystoupeními, ale dosud chyběla zastřešující organizace, pod kterou by mohli dál účinkovat a lektorovat. Zároveň také zakladatelky viděly potenciál v podpoře a spolupráci vznikající organizace se současnými studenty.

Hlavní činností spolku je realizovat uměleckou divadelní tvorbu neslyšících i slyšících profesionálů, edukace a podpora žáků se sluchovým postižením v inkluzivním vzdělávání i jejich slyšících spolužáků, rozvoj českého znakového jazyka a osvěta. V praxi to znamená praktikování tzv. knižního vystoupení (divadelního vystoupení s knihou), které si každý student ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící vytvoří, či vedení workshopů a pořádání vystoupení ve školách i školkách, pro žáky a děti bez i se specifickými potřebami.

Spolek se zaměřuje taktéž na vytváření nových divadelních inscenací a projektů, vystupování na multižánrových festivalech či zajištění kulturního programu na plesech či firemních akcích. V současnosti je častá poptávka po vytvoření programu na narozeninové oslavy pro děti i dospělé nebo zajištění uměleckého překladu hudby a písní do znakového jazyka (viz výše skupina Hands Dance, která je součástí divadelního spolku OUKEJ). Nemalou část činnosti divadelního spolku OUKEJ spočívá také v realizaci kurzů základů komunikace s osobami se sluchovým postižením, které si objednávají firmy a organizace pro své zaměstnance. DS OUKEJ také garantuje vytvoření workshopu na míru dle požadavků škol, organizací či firem.

Z výčtu činností vidíme, že cílovou skupinu tohoto spolku tvoří všechny věkové kategorie: děti, mládež, dospělí i senioři, slyšící i neslyšící, odborníci i široká veřejnost, a také specifické skupiny.

Veškerá činnost divadelního spolku OUKEJ je realizována s myšlenkou a snahou o zmírňování a odstraňování komunikačních bariér mezi slyšícími a neslyšícími za využití divadelních postupů, a také se snahou podpořit a rozvíjet potenciál samotných neslyšících umělců v jejich tvorbě a prezentaci.

KukátkOO (založeno 2019 v Praze)

Je dobrovolné sdružení tlumočníků a překladatelů uměleckých textů do/z českého znakového jazyka (divadla, poezie, hudby aj.) a jejich podporovatelů. Posláním spolku je hájit práva a prosazovat profesní zájmy členů spolku a dbát o úroveň a prestiž překladu/ tlumočení uměleckých textů z/do českého znakového jazyka v české kultuře. Hlavní činnosti spolku KukátkOO: • tlumočení a překlad uměleckých textů do/z českého znakového jazyka; • osvěta v oblasti jazyka, kultury a umění Neslyšících; • vytváření bezbariérového komunikačního prostředí v oblasti české kultury; • podpora projektů a činnosti vedoucí k profesnímu rozvoji svých členů a tím k rozšiřování databáze tlumočníků fungujících v oblasti uměleckého tlumočení; • tvorba odborné literatury pro členy spolku i odbornou veřejnost; • spolupráce se spolky podobného zaměření, lektory, odborníky, a to nejen na území ČR.

Tým KukátkOO – zleva: Eva Radilová, Marie Basovníková, Zuzana Hájková, Naďa Hynková Dingová, Kateřina Červinková Houšková

Zdroj: webové stránky konkrétních souborů a spolků HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 1. díl. Praha: FRPSP, 1999. PAVLOVIČOVÁ, Iveta. Divadlo Neslyšících a nové cesty. Brno: JAMU, 2002. VRBASOVÁ, Veronika. Vztah slyšící veřejnosti k divadlu sluchově postižených. Brno: Masarykova univerzita, 2007 ŠILHANOVÁ, Karolína. Divadelní tvorba vhodná pro diváky se sluchovým postižením v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2017. https://www.amaterskedivadlo.cz/